ZAJIŠTĚNÍ A UTVRZENÍ ZÁVAZKŮ PODLE NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU
ZAJIŠTĚNÍ A UTVRZENÍ ZÁVAZKŮ PODLE NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU
XXXx. Xxxxxxx Xxxxxx Xxx. Xxxxx Xxxxx
Právní úprava zajištění a utvrzení dluhů podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „Občanský zákoník“), která nabyla účinnosti dne 1. ledna 2014, přináší celou řadu podstatných změn.
Zajištění dluhu je významný a často využívaný právní insti- tut, který věřitelům poskytuje vyšší stupeň právní jistoty, že dlužník řádně a včas splní své dluhy vůči věřiteli. Zajištění plní také uhrazovací funkci, která umožňuje věřiteli dosáh- nout uspokojení svých pohledávek z poskytnutého zajištění pro případ, že dlužník nebude schopen nebo ochoten své závazky splatit řádně a včas. Z výše uvedeného tedy plyne, že zajištění má funkci jak zajišťovací, tak uhrazovací.
Před 1. lednem 2014 bylo zajištění závazků upraveno
v § 544 až 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „Starý občanský zákoník“) a § 300 až 323 záko- na č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „Obchodní zákoník“). Zástavní právo pak bylo upraveno v § 152 až 174 Starého občanského zákoníku.
Nově, tedy za účinnosti Občanského zákoníku, je jednotná úprava obsažena v § 2010 až 2054 Občanského zákoníku. Zástavní právo je pak upraveno v § 1309 až 1394 Občanské- ho zákoníku.
1. ZAJIŠTĚNÍ VZNIKLÉ PODLE STARÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY
Podle ustanovení § 3073 Občanského zákoníku platí, že práva ze zajištění závazku vzniklá před nabytím účinnosti Občanského zákoníku se posuzují až do svého zániku podle předchozí právní úpravy. Strany smlouvy se však mohou dohodnout, že se jejich práva a povinnosti budou řídit Ob- čanským zákoníkem. Prostor pro tuto dohodu není zákonem nijak omezen a strany tak mohou učinit kdykoliv v průběhu trvání jejich právního vztahu. S ohledem na obecné principy se však lze přiklonit k tomu závěru, že taková dohoda má účinnost pouze vzhledem do budoucna a nikoliv zpětně.
kem od 1. ledna 2014 ze zákona. Není tedy třeba žádného projevu vůle stran za účelem podřízení práv a povinností Občanskému zákoníku a zároveň není možné tento efekt ani nijak vyloučit.
V souvislosti se změnou právní úpravy, která stanoví, že stavby v zásadě přestávají existovat jako samostatné věci a nadále budou součástí pozemku, na kterém stojí, je třeba vyřešit aplikaci ustanovení § 3060 Občanského zákoní-
ku, který stanoví, že zatěžuje-li věcné právo stavbu nebo pozemek, nestane se stavba součástí pozemku, dokud toto věcné právo trvá a pokud to jeho povaha vylučuje. Odpověď na otázku, zda zástavní právo vylučuje sjednocení pozemku a stavby v jednu věc, zákon nedává.
Takováto nepřípustnost sjednocení stavby a pozemku podle § 3060 Občanského zákoníku se zřejmě vztáhne na ty případy, kdy stavba a pozemek budou zatíženy zástav- ními právy, zajišťujícími různé dluhy. V takových přípa- dech musí záměr Občanského zákoníku scelit vlastnictví pozemků a staveb ustoupit ochraně legitimních očekávání zajištěných věřitelů a stavba a pozemek zůstanou samo- statnými věcmi.
Na případy, kdy zástavní právo bude váznout pouze na stav- bě nebo pouze na pozemku by se naopak § 3060 Občan- ského zákoníku vztáhnout neměl – zde zásah nové právní úpravy do legitimních očekávání stran nebude nijak extrém- ní, a proto v případě totožného vlastníka dojde ke scelení stavby a pozemku do jedné věci. Zástavní právo tedy zatíží celou věc (tj. pozemek včetně stavby), avšak jen do hodnoty zástavy v době spojení.1
Naopak ve vztahu k zástavnímu právu, jako právu věcnému,
platí, že právní poměry stran se řídí Občanským zákoní-
1 Princip vyjádřený v § 1350 Občanského zákoníku.
Věřitel může poža- dovat splnění na ručiteli až poté, co dlužník nesplnil ani v přiměřené lhůtě dluh, ačkoliv k tomu byl věřitelem písem- ně vyzván. Na rozdíl od finanční záruky
není možné nastoupit na ručitele, aniž by věřitel nejdříve poža- doval zaplacení dluhu po dlužníkovi.
2. ZAJIŠTĚNÍ A UTVRZENÍ DLUHU – OBECNĚ
Občanský zákoník nyní nově upravuje dva druhy institutů, které věřitel může využít k vylepšení své pozice. Dřívější jednotná skupina zajištění závazků je tedy nyní rozdělena na zajištění dluhu a utvrzení dluhu.
Systematickým zařazením institutů smluvní pokuty a uznání dluhů do rubrik zajištění závazků mohla být v průběhu platnosti předchozí právní úpravy
u některých adresátů vytvořena nesprávná před- stava, že splnění závazků takto „zajištěných“ bylo nějakým způsobem zajištěno. Nic takového ovšem neplatí. O zajištění dluhu lze smysluplně hovořit pouze v případě, že kreditní pozice věřitele dluhu je v důsledku použitého právního instrumentu nějakým způsobem zlepšena. Takový výsledek ov- šem v případě sjednání smluvní pokuty ani v přípa- dě uznání závazku nenastane – po použití těchto instrumentů má věřitel i nadále postih pouze proti dlužníkovu majetku, a to ve stejném pořadí, jako dlužníkovi ostatní obecní (tzn. nezajištění a nepod- řízení) věřitelé. Uznání dluhu, ani smluvní pokuta totiž hospodářsky nezajišťují pohledávku věřitele, třebaže mu poskytují jiné výhody jako paušální stanovení způsobené škody a přetržení a prodlou- žení promlčení nebo překlopení důkazního břeme- ne v případě sporu. Novou terminologií jsou tyto instituty tedy označovány jako „utvrzení dluhu“.
Naproti tomu o zajištění dluhu (tedy zlepšení věřitelovy kreditní pozice) jde v případech, kdy je ve prospěch věřitele zřízeno právo k přednostnímu a výhradnímu uspokojení z určitého dlužníkova majetku (případně majetku jiné osoby) – toho lze
v soukromoprávní oblasti dosáhnout zřízením zástavního práva, zadržovacího práva, zajišťova- cím převodem práva nebo dohodou o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů. Dále lze dluh zajistit tím, že k dlužníku přistoupí třetí osoba, která bude vě- řiteli svým majetkem odpovídat za zajišťovaný dluh
– toho lze v soukromoprávní oblasti dosáhnout buďto prostřednictvím institutu ručení, finanční záruky nebo přistoupením k dluhu.
3. JISTOTA
Občanský zákoník řadí systematicky lépe úpravu tzv. jistoty. Zařazení jistoty ve Starém občanském zákoníku mezi jednotlivé zajišťovací instrumenty bylo poněkud zavádějící, neboť mohlo vyvolávat klamný dojem, že jde o jeden ze zajišťovacích
instrumentů. Nová úprava řadí jistotu do obec- ných ustanovení o zajištění a upřesňuje, jakým způsobem lze jistotu poskytnout. Platí tedy, že kdo je povinen dát jistotu, učiní své povinnosti zadost zřízením zástavního práva. Není-li toho schopen, dá jistotu způsobilým ručitelem. Zákon stanoví vyvratitelnou domněnku, že způsobilým ručitelem je osoba, která může být žalována
v tuzemsku a která má vhodný majetek.
Zda může být osoba žalována v tuzemsku, se určí podle pravidel mezinárodního práva soukromé- ho. Ve vztahu k osobám, které mají bydliště na území některého z členských států Evropské unie (s výjimkou Dánska) se použije Nařízení „Brusel I“. Ve vztahu k ostatním osobám se použijí pravi- dla zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, není-li zde jiné mezinárodní úpravy.
Sousloví „vhodnost majetku“ (za „vhodný“ lze po- važovat především ten majetek, u kterého zákon vyvratitelnou domněnkou stanoví jeho zajišťovací hodnotu) samo o sobě, tedy bez zohlednění výše dluhů, nedovoluje učinit žádný úsudek o tom,
zda osoba navrhovaná jako ručitel bude kdy s to zajištěný závazek uhradit. Pro účely praktické aplikace bude tedy třeba zákonné ustanovení vykládat tím způsobem, že majetkové kritéri- um, jímž se posuzuje ručitelova způsobilost, ve skutečnosti cílí na čistou hodnotu dlužníkova majetku, tedy hodnotu jeho majetku sníženou
o výši jeho dluhů, a její přiměřenost ve vztahu k výši dluhu či jiné částky, za něž má být jistota poskytnuta.
Ustanovení § 2013 a 2014 Občanského zákoní- ku obsahují do značné míry arbitrární zákonné limity hodnoty věcí pro účely zřízení jistoty k nim. Problémem pro praxi může být limitace vyplý- vající z ustanovení § 2014 odst. 3 Občanského zákoníku, podle kterého vklady v bankách nebo spořitelních a úvěrních družstvech jsou způso- bilou jistotou do výše pojištění. Toto ustanovení představuje zásadní změnu oproti § 557 Starého občanského zákoníku, podle kterého byly vklady v bankách a spořitelnách způsobilou jistotou do celé své výše. S ohledem na limit pojištění vkladů stanovený zákonem o bankách na ekvivalent 100 000 EUR, který je pro obchodní vztahy poněkud nízký, tak může nové ustanovení způsobit v ko- merčním sektoru potíže.
Finanční záruka vzniká prohlášením výstavce v záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše urči- té peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, anebo splní-li se jiné podmínky určené
v záruční listině.
Zákon určuje pořadí uspokojení věřitelů v závis- losti na jejich zajištění. V první skupině se uspokojí věřitelé zajištění věcným právem zapsaným ve veřejném seznamu nebo rejstříku zástav. Ve druhé skupině věřitelé zajištění věcným právem nezapsa- ným ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav. Poté se ve třetí skupině uspokojí věřitelé zajištění závazkovým právem.
Ztratí-li poskytnutá jistota na ceně tak, že se zajištění stane nedostatečným, má věřitel právo žádat od dlužníka, aby zajištění bez zbytečného odkladu přiměřeně doplnil. To stejné platí i v pří- padě, že jistota nebo její část je čerpána věřitelem na úhradu dluhu. Pokud to dlužník neučiní, stane se splatnou ta část pohledávky, která přestane být zajištěna jistotou.
4. ZAJIŠTĚNÍ DLUHU
4.1 Ručení
Prvním institutem zajištění dluhu je ručení, které je upraveno v § 2018 až 2028 Občanského zákoníku. Nová úprava ručení vychází ze stávající úpravy ru- čení v Obchodním zákoníku. Kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepři- jme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat.
Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu.
Ručení lze poskytnout jen za platné dluhy dluž- níka. Ručení lze poskytnout i pro dluhy budoucí nebo podmíněné, soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníkovi v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu. Pokud je ručením zajištěn nepeněžitý dluh, je ze zákona zajištěna pohledávka, která věřiteli přísluší při porušení zajištěného dluhu.
Je zachováno pravidlo, že je-li ručením zajiště- na pouze část dluhu, nesnižuje se rozsah ručení částečným plněním, zůstává-li dluh nesplněn ve výši, v jaké je zajištěn ručením. V ručitelském prohlášení je podle našeho názoru možné toto
pravidlo změnit a určit, že jakýmkoli plněním dluhu se zároveň snižuje také rozsah ručení. Stanovení podmínek ručení je na ručiteli a poté také na vě- řiteli, zda jsou takové podmínky pro něj přijatelné a takové ručení přijme.
Věřitel může požadovat splnění na ručiteli až poté, co dlužník nesplnil ani v přiměřené lhůtě dluh, ačkoliv k tomu byl věřitelem písemně vy- zván. Na rozdíl od finanční záruky (viz níže) tedy není možné nastoupit na ručitele, aniž by věřitel nejdříve požadoval zaplacení dluhu po dlužníko-
vi. Výjimkou je situace, kdy věřitel výzvu nemůže uskutečnit nebo je nepochybné, že dlužník dluh nesplní, například proto, že věřiteli sdělil, že dluh není ochoten nebo schopen splnit. Pro samotnou výzvu ručiteli není předepsána písemná forma, ale z hlediska prokazování v případném sporu ji lze jen doporučit.
Trvání ručení může být ujednáno buď na dobu neurčitou, tedy až do splnění dluhu, nebo jen na dobu určitou. V tom případě je k zachování práva věřitele nutné, aby věřitel v této době ručitele vyzval k plnění.
Pokud se věřitel obrátí s výzvou ke splnění dluhu na ručitele, může ručitel vůči věřiteli uplatnit ne- jen všechny námitky, které má proti věřiteli dluž- ník, ale také námitky vyplývající z jeho vlastního vztahu k věřiteli. Pokud ručitel uspokojí věřitele, aniž by o tom informoval dlužníka, riskuje situaci, že dlužník bude následně oprávněn uplatnit
vůči ručiteli (který nastoupí do pozice věřitele) všechny námitky, které byl oprávněn uplatnit vůči věřiteli.
Ručitel také může plnění odepřít, jestliže věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokoje- na dlužníkem. Jde o jednu z vlastních námitek
ručitele ve vztahu k věřiteli. Její uplatnění je jeho právem, námitka nepůsobí automaticky. Takovou námitkou může být například to, že věřitel svou pohledávku poté, co se stala splatnou, řádně neuplatňoval a po splatnosti pohledávky byl prohlášen úpadek dlužníka. Občanský zákoník přitom nerozlišuje, zda zavinění bylo úmyslné
či nedbalostní. Důkazní břemeno zavinění nese ručitel.
Právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi. Uznání dluhu dlužníkem je vůči ručiteli účinné jen tehdy, když s ním vysloví souhlas. Uznání dluhu (viz níže) má
totiž vliv na běh a délku promlčecí doby. Uznáním dluhu by se proto mohlo postavení ručitele pod- statně zhoršit, a proto jej zákon podrobuje tomu- to zhoršení jen s jeho souhlasem. Jestliže ručitel
Hlavním rozdílem oproti prostému ručení je skutečnost, že výstavce ručí za splnění zajištěného dluhu do výše a jen za podmínek uvede- ných v záruční listině. Výstavce může vůči věřiteli uplatnit pouze takové námitky, je- jichž uplatnění záruč- ní listina připouští.
takový souhlas nedá, může namítat promlčení již po uplynutí obecné promlčecí doby.
Na ručitele, který splnil dluh za dlužníka, přechá- zejí práva věřitele. Je tedy oprávněn po dlužníkovi požadovat, aby mu poskytnuté plnění nahradil.
Nedojde-li k jiné dohodě, může ručitel vyzvat dluž- níka k poskytnutí náhrady ihned poté, co za něj dluh splnil a ten je povinen náhradu poskytnout prvního dne poté, co jej ručitel k jejímu poskytnutí vyzval. Dlužník, na kterém se ručitel domáhá ná- hrady, proti němu nemůže uplatnit ty námitky, na které dlužník ručitele neupozornil bez zbytečného odkladu poté, co mu ručitel oznámil, že věřitel uplatnil právo z ručení.
Ručení ze zákona zaniká zánikem dluhu, který zajišťuje. Před zánikem tohoto dluhu může ručení zaniknout, jestliže ručitel plnění právem odepřel, uplynutím doby, na kterou bylo ručení omezeno, splynutím práva věřitele s povinností ručitele v jed- né osobě, dohodou věřitele a ručitele a převzetím dluhu ručitele s jeho souhlasem. Ručení však nezaniká, pokud dluh zanikl pro nemožnost plnění dlužníka, a ručitel jej splnit může, nebo pro zánik právnické osoby, která je dlužníkem.
4.2 Finanční záruka
V zásadě novým zajišťovacím instrumentem je finanční záruka upravená v § 2029 až 2039
Občanského zákoníku. Finanční záruka vychází ze stávající úpravy bankovní záruky v Obchod- ním zákoníku, avšak s tím rozdílem, že umožňuje abstraktní záruky i jiným subjektům než ban- kám. Nový typ zajištění tak může být nově často vyžadován zejména ve vztazích mezi obchodními
korporacemi a v bankovním financování při zajiště- ní dluhu společností ze skupiny místo obyčejného ručení.
Finanční záruka vzniká prohlášením výstavce
v záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, anebo splní-li se jiné podmínky určené v záruční listině. Záruční listina vyžaduje písemnou formu. Pokud je výstavcem banka, jedná se o bankovní záruku.
Hlavním rozdílem oproti prostému ručení je sku- tečnost, že výstavce ručí za splnění zajištěného dluhu do výše a jen za podmínek uvedených v zá-
ruční listině. Výstavce může vůči věřiteli uplatnit pouze takové námitky, jejichž uplatnění záruční listina připouští.
Jsou-li tedy splněny podmínky uvedené v záruční listině, je výstavce povinen splnit dluh věřiteli, pokud jej k tomu věřitel v písemné formě vyzve. Nejsou tedy rozhodné jiné okolnosti než ty, které jsou zmíněné v záruční listině. Jako podmínka splnění finanční záruky může být stanoveno předložení určitých dokumentů – v tom případě je věřitel povinen takové dokumenty předložit vý- stavci spolu s výzvou ke splnění povinnosti nebo bez zbytečného odkladu po ní. Předchozí výzva věřitele, aby dlužník splnil dluh, se vyžaduje pou- ze tehdy, stanoví-li to záruční listina.
Jak je již uvedeno výše, podmínky pro plnění finanční záruky vyplývají výlučně ze záruční listi- ny. Nestanoví-li tedy záruční listina něco jiného, nemůže výstavce uplatnit vůči věřiteli námitky, které by proti němu mohl uplatnit dlužník. A to
i v případě, že o těchto námitkách ví a v případě jejich uplatnění dlužníkem by k plnění hlavního dluhu nedošlo. V tomto ohledu je hlavní výho- da finanční záruky pro věřitele oproti prostému ručení.
Stejně jako v případě ručení je dlužník povinen nahradit výstavci to, co plnil podle záruční listiny vystavené v souladu s uzavřenou smlouvou. Stej- ně jako výstavce není oprávněn uplatnit námitky neuvedené v záruční listině vůči věřiteli, není
ani dlužník oprávněn uplatnit námitky, které by měl vůči věřiteli, oproti nároku na náhradu vůči ručiteli. Uplatnění námitek dlužníka vůči výstavci není nijak dotčeno.
Finanční záruku lze stejně jako ručení omezit na určitou dobu. Neuplatní-li věřitel vůči výstavci své právo v době určené záruční listinou, finanční záruka zanikne.
Zákon nově umožňuje postoupit právo na plnění ze záruky, což za předchozí úpravy bylo možné jen spolu se zajištěnou pohledávkou. Pokud to připustí záruční listina, může věřitel postoupit také právo uplatnit finanční záruku. V tomto případě se zároveň postupuje i právo na plnění ze záruky.
Pokud nebude do- hodnuto něco jiného, má se za to, že zajiš- ťovací převod práva je převodem s rozva- zovací podmínkou, že dluh bude splněn. Není-li však zajištěný dluh splněn, stane se převod práva nepod- míněným a věřitel
se tak stane neome- zeným vlastníkem převedené věci.
4.3 Přistoupení k dluhu
Dohodou uzavřenou mezi věřitelem a třetí osobou může tato osoba přistoupit k dluhu vedle původ- ního dlužníka jako nový dlužník. Nový a původní dlužník jsou vůči věřiteli zavázání společně a ne- rozdílně. Souhlasu původního dlužníka k přistou- pení k dluhu není třeba.
Z povahy tohoto právního institutu, tj. nový dlužník se stává dlužníkem věřitele vedle původního dluž- níka, lze podle našeho názoru dovodit, že novému dlužníku i nadále náleží všechny námitky, které
ve vztahu k dluhu může vůči věřiteli namítnout původní dlužník.2
Pro přistoupení k dluhu nově není předepsána písemná forma smlouvy, avšak vzhledem k tomu, že z tohoto právního jednání může velmi lehce vzniknout spor, lze doporučit uzavření této smlou- vy písemně.
4.4 Zajišťovací převod práva
Úprava zajišťovacího převodu práva ve Starém občanském zákoníku byla velmi stručná a její výklad dosti nejednoznačný. Nová právní úprava obsažená v § 2040 až 2044 Občanského zákoní- ku přebírá některé závěry judikatury a do značné míry vychází vstříc požadavkům praxe.
Smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočas- ně převede své právo. Pokud nebude dohodnuto něco jiného, má se za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn. Může tedy být sjednán i tzv. fiduciární převod bez rozvazovací podmínky, kdy bude věřitel po splnění dluhu povinen převést právo zpět. K této možnosti se za platnosti Starého občanského zákoníku stavěla judikatura negativ- ně a takovou úpravu zajišťovacího převodu práva považovala za neplatnou.
Oproti předchozí úpravě Občanský zákoník nevy- žaduje písemnou formu, ale vzhledem k právní jis- totě je nepochybné, že zachování písemné formy je třeba důrazně doporučit. Týká-li se zajišťovací převod práva věci zapsané ve veřejném seznamu, vzniká zajištění zápisem do tohoto seznamu. Opro- ti „trvalému“ převodu se do veřejného seznamu
v tomto případě zapíše i dočasná povaha zajišťo- vacího převodu práva.
Je-li k zajištění převedeno vlastnické právo a by- la-li věc předána, je věřitel oprávněn mít ji u sebe po celou dobu trvání zajišťovacího převodu a je povinen vykonávat prostou správu věci.
Pomine-li důvod trvání zajišťovacího převodu práva, umožní věřitel osobě, která zajištění poskytla, výkon práva v předešlém rozsahu. Zá- roveň jí vydá vše, co z převedeného práva získal nebo co k němu přibylo. A to oproti náhradě nákladů, které v souvislosti s výkonem zajišťova- cího převodu práva účelně vynaložil.
Není-li však zajištěný dluh splněn, stane se převod práva nepodmíněným a věřitel se tak stane neomezeným vlastníkem převedené věci. Dlužník je povinen věřiteli předat vše, co mu dosud nepředal a co je nutné k plnému výkonu převedeného práva.
Aby se předešlo případným nespravedlnostem
v důsledku rozdílné hodnoty zajišťovaného dluhu a převedeného práva, stanoví Občanský zákoník pravidlo, že převyšuje-li obvyklá cena jistoty zřej- mě výši zajištěného dluhu, vyplatí věřitel osobě, která jistotu poskytla, částku odpovídající rozdílu. Přitom si započte účelně vynaložené náklady na výkon zajišťovacího převodu práva. Rozdíl mezi výší zajištěného dluhu a obvyklou cenou jistoty, který není zřejmý, se podle zákona dorovnávat nemusí. Neobsahuje-li smlouva o zajišťovacím převodu práva údaj o výši dluhu a hodnověrné ocenění práva převedeného k zajištění, je na věřiteli, aby dokázal, že obvyklá cena jistoty výši zajištěného dluhu zřejmě nepřevyšuje.
Ačkoli Občanský zákoník výslovně neupravu- je zajištění dluhu postoupením pohledávky, je nepochybné, že tento instrument bude moci být i nadále využíván. I nadále totiž může věřitel
celou pohledávku nebo její část postoupit smlou- vou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva
s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. Otázkou je, zda zákonodárce ponechal otázku
zajišťovacího postoupení pohledávky zcela na
2 Tato úprava byla výslovně obsažena ve Starém občanském zákoníku, ale v Občanském zákoníku chybí.
smluvní úpravě stran, nebo zda je třeba zajišťova-
Strany si musí při sjednání smluvní pokuty sjednat (i) ur- čitou povinnost, jejíž porušení bude smluv- ní pokutou kryto a (ii) výši smluvní pokuty nebo způsob, jak se její výše určí.
cí postoupení pohledávky podřadit pod zajišťo- vací převod práva. Pohledávka totiž je bezesporu právem, a to na uhrazení dluhu.
4.5 Dohoda o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů
Dohoda o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů upravená v § 2045 až 2047 Občanského zákoníku je zajišťovací instrument, který znal již Starý ob- čanský zákoník, ale jeho využití omezoval pouze k uspokojení pohledávky výživného. Takové omezení stávající úprava nezná a zajištění lze tedy využít pro všechny typy dluhů.
Dluh lze zajistit dohodou věřitele a dlužníka o sráž- kách ze mzdy nebo platu, z odměny ze smlouvy
o výkonu závislé práce zakládající mezi zaměst- nancem a zaměstnavatelem obdobný závazek nebo z náhrady mzdy nebo platu ve výši nepřesa- hující jejich polovinu. Aby se zabránilo nepřimě- řeným nárokům na zaměstnavatele, kvůli kterým bylo v minulosti podstatně omezeno využití tohoto zajišťovacího instrumentu, stanoví nová úprava, že pokud nejde o srážky k uspokojení práva zaměst- navatele, je třeba k uzavření dohody předchozího souhlasu zaměstnavatele. Proti plátci mzdy nebo platu nabývá věřitel práva na výplatu srážek oka- mžikem, kdy byla plátci dohoda předložena.
Náklady spojené s placením srážek nese plátce mzdy nebo platu. Jestliže však dlužník uzavře
s věřiteli několik dohod o srážkách ze mzdy nebo z platu a jejich plnění nastává současně, jdou náklady s placením srážek podle druhé a další dohody k tíži dlužníka.
5. UTVRZENÍ DLUHU
5.1 Smluvní pokuta
Smluvní pokutu Občanský zákoník upravuje
v ustanoveních § 2048 až 2052 a zařazuje ji mezi utvrzení dluhu. Jejím vznikem se totiž kreditní postavení věřitele nijak nezlepšuje.
Strany si musí při sjednání smluvní pokuty sjednat
(i) určitou povinnost, jejíž porušení bude smluv- ní pokutou kryto a (ii) výši smluvní pokuty nebo způsob, jak se její výše určí. Dojde-li v takovém případě k porušení utvrzované povinnosti, může věřitel požadovat uhrazení smluvní pokuty bez
zřetele k tomu, zda mu porušením povinnosti vznikla škoda.
Smluvní pokuta nově může být sjednána i ústně, avšak i zde platí, že je nezbytné doporučit její písemné sjednání.
Nová je také možnost sjednat pokutu i v jiném plnění než peněžitém.
Naopak pravidla, že (i) zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit utvrzený dluh a (ii) věřitel nemá právo na náhradu ško-
dy vzniklé z porušení povinnosti, ke které se smluvní pokuta vztahuje, zůstávají zachována.
V tomto případě je však třeba připomenout, že nestanoví-li Občanský zákoník jinak, je možné se od jeho úpravy dohodou stran odchýlit. Strany si tedy mohou smluvit například to, že zaplacením smluvní pokuty se dlužník zbaví povinnosti splnit utvrzený dluh nebo že věřitel má právo na náhra- du škody vzniklé z porušení utvrzené povinnosti v plné výši nebo ve výši přesahující uhrazenou smluvní pokutu.
Z Obchodního zákoníku byla převzata možnost soudu snížit nepřiměřeně vysokou smluvní poku- tu s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťova- né povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí soudu.
Pro případ vymáhání smluvní pokuty pak i nadále platí, že smluvní pokuta je samostatný nárok a ni- koliv příslušenství pohledávky. Je třeba ji tedy žalovat zvlášť a roste-li smluvní pokuta v průbě- hu času, je nezbytné v tomto rozsahu postupně rozšiřovat žalobu o nově přirostlou výši smluvní pokuty.
5.2 Uznání dluhu
Dlužník může svůj dluh také písemně uznat a tím:
(a) přetrhnout a prodloužit promlčecí dobu na deset let počítanou ode dne, kdy k uznání došlo. Určil-li však dlužník v uznání i dobu, od které svůj dluh splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby; a
(b) založit vyvratitelnou domněnku, že v době uznání dluh trvá. V případě sporu je tedy
Dojde-li v takovém případě k porušení utvrzované povin- nosti, může věřitel požadovat uhrazení smluvní pokuty bez zřetele k tomu, zda mu porušením povin- nosti vznikla škoda. Smluvní pokuta nově může být sjednána
i ústně a jako nepe- něžitá.
na dlužníku, aby prokazoval, že dluh v době uznání netrval.
Uznání dlužník musí provést v písemné formě
a dluh, který uznává, musí být určen co do důvodu i výše.
V případě, že pohledávka věřitele dosud není pro- mlčena, se za uznání dluhu považuje také:
(a) placení úroků ohledně částky, z níž se úroky platí; nebo
(b) plnění části dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznává i zbytek dluhu.
Jak již bylo uvedeno výše, je uznání dluhu účinné vůči ručiteli jen v tom případě, pokud s uznáním projeví souhlas.
6. ZÁSTAVNÍ PRÁVO
6.1 Úvod a podstata zástavního práva
Zástavní právo patří nesporně mezi nejdůležitější zajišťovací instrumenty. Úpravu zástavního práva je nutno hledat v části upravující majetková práva a nikoliv v části upravující závazky a jejich zajištění. Konkrétně se jedná o ustanovení § 1309 až 1394 Občanského zákoníku. Úprava zástavního práva vychází ze stávající úpravy, ale je v řadě ohledů přesnější a liberálnější.
Podstata zástavního práva se nijak nemění. Nadá- le bude platit, že v případě, že není-li dluh zajiš- těný zástavním právem řádně a včas splněn, je věřitel oprávněn uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše nebo do výše pohle- dávky s příslušenstvím.
6.2 Zástava a rozsah zástavního práva
Předmětem zástavního práva může být každá věc, s níž lze obchodovat. Občanský zákoník nově de- finuje věc v právním smyslu jako vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. Věci mohou být hmotné či nehmotné, movité či nemovité. Zásta- vou může být i soubor věcí, který se považuje za věc hromadnou, nebo závod. Zástava může být určena jednotlivě, nebo jiným způsobem tak, aby ji bylo možné určit kdykoli v době trvání zástavního práva.
Výhodou je, že takto široké vymezení věci v práv- ním smyslu umožňuje zřízení zástavního práva téměř ke všem majetkovým hodnotám, které je možné si představit. Možnost zastavení souboru věcí jako věci hromadné nadále umožňuje tzv. plovoucí zástavu. Jde o velmi moderní zajišťovací nástroj, který umožňuje, aby byl předmětem zajištění soubor věcí, který se v čase mění, respektive kdy jednotlivé věci do tohoto souboru přibývají, respektive ubývají. Zástavou tak mohou být takové soubory věcí, jako třeba skladové zásoby nebo mobilní inventář, které se v čase mění a zástavou tak bude vždy soubor věcí v tom stavu, v jakém se právě nachází. U zástavy hro- madné věci se zástavní právo vztahuje na každou jednotlivou věc, která k hromadné věci v průbě- hu platnosti zástavního práva přibude, a zároveň zástavní právo zanikne ke každé jednotlivé věci, která se od hromadné věci odloučí.
Zástavní právo lze zřídit i k věci, k níž zástav- nímu dlužníku vznikne vlastnické právo teprve v budoucnu. V takovém případě vzniká zástavní právo okamžikem nabytí vlastnického práva zástavním dlužníkem.
Zástavní právo se vztahuje na zástavu, na její přírůstek i příslušenství, ledaže zástavní smlouva určí něco jiného. Z plodů a užitků se zástavní právo vztahuje jen na ty, které nejsou odděleny. V případě zastavení pohledávky je pro zástav- ního věřitele podstatná také skutečnost, že mu náleží i každé právo, které pohledávku zajišťuje.
6.3 Zajištěný dluh
Nová úprava rozšiřuje okruh dluhů, které lze zástavou zajistit. Vedle standardního (i) dluhu o určité výši bude možné výslovně zajistit také
(ii) dluh, jehož výši lze určit kdykoli v době trvání zástavního práva, (iii) dluh peněžitý či nepeněžitý,
(iv) podmíněný nebo i takový, který má vzniknout teprve v budoucnu, (v) dluh určitého druhu vzni- kající dlužníkovi vůči zástavnímu věřiteli v určité době a konečně (vi) různé dluhy vznikající vůči zástavnímu věřiteli z téhož právního důvodu.
Takto široce vymezený okruh dluhů, které mohou být zajištěny zástavou, by měl podstat- ným způsobem zjednodušit, respektive odstra- nit řadu komplikací při zajišťování široké škály proměnlivých dluhů, které vznikají zejména při
Dlužník může svůj dluh písemně uznat a tím (i) přetrhnout
a prodloužit promlče- cí dobu na deset let počítanou ode dne, kdy k uznání došlo
a (i) založit vyvratitel- nou domněnku, že
v době uznání dluh trvá. Uznání dlužník musí provést v pí- semné formě a dluh, který uznává, musí být určen co do dů- vodu i výše.
moderním financování. Jde o dluhy z kontokorent- ních či revolvingových úvěrů či jiných víceúčelo- vých úvěrových linek.
6.4 Zřízení a vznik zástavního práva
Zástavní právo se zřizuje zástavní smlouvou. V ní strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno. Zajišťuje-li se dluh ještě ne- dospělý nebo více dluhů, postačí ujednat, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění poskytuje.
V zásadě není pro zástavní smlouvu předepsána forma. Avšak zákon stanoví relativně mnoho přípa- dů, kdy se vyžaduje písemná forma nebo dokonce forma veřejné listiny.
Písemná forma se pro zástavní smlouvu vyžaduje, je-li zástavou:
(c) nemovitá věc, která podléhá zápisu do veřejného seznamu; nebo
(d) movitá věc, která není jako zástava ode- vzdána zástavnímu věřiteli, nebo třetí osobě, aby ji pro zástavního věřitele opatrovala.
Forma veřejné listiny se pro zástavní smlouvu vyžaduje, je-li zástavou:
(a) závod nebo jiná věc hromadná;
(b) nemovitá věc, která nepodléhá zápisu do veřejného seznamu; nebo
(c) movitá věc, ke které má zástavní právo vzniknout zápisem do rejstříku zástav.
K samotnému vzniku zástavního práva je nutné, aby ke smlouvě, kterou bylo zástavní právo zříze- no, přistoupila další právní skutečnost, která se liší podle toho, o jakou věc se jedná:
(a) k věci zapsané ve veřejném seznamu vzniká zástavní právo zápisem v tomto seznamu;
(b) k movité věci vznikne zástavní právo odevzdáním zástavnímu věřiteli. Požádá-li o to zástavce, vydá mu věřitel zástavní list, v němž zástavu popíše tak, aby byla od jiných věcí dostatečně odlišena. Odevzdá- ní movité věci lze nahradit znamením tak, že se věc označí jako zastavená. Vzniklo-li zástavní právo označením, lze se jej dovo- lat vůči třetí osobě, pokud nebyla v dobré víře; jinak se má za to, že věc označená nebyla;
(c) určí-li tak zástavní smlouva, vznikne zá- stavní právo k movité věci tím, že zástavce nebo zástavní věřitel odevzdá věc třetí osobě, aby ji opatrovala pro zástavního věřitele a zástavního dlužníka;
(d) určí-li tak zástavní smlouva, vznikne zástavní právo k movité věci zápisem do rejstříku zástav;3
(e) k nemovité věci nezapisované do veřej- ného seznamu, k závodu a movité věci hromadné vznikne zástavní právo zápisem do rejstříku zástav;4
K pohledávce však vznikne zástavní právo již účinností zástavní smlouvy, ledaže je ujednána pozdější doba. To neplatí, pokud si strany ujed- naly zápis zástavního práva do rejstříku zástav. V tom případě vznikne zástavní právo až tímto zápisem, který provede notář, který zástavní smlouvu sepsal.
6.5 Zakázaná ujednání
Podobně jako předchozí úprava některých ne- platných ujednání v zástavní smlouvě, zakazuje
3 Zápis do rejstříku zástav provede notář, který sepsal zá- stavní smlouvu, bez zbytečného odkladu po uzavření zá- stavní smlouvy.
4 Zápis do rejstříku zástav provede notář, který sepsal zá- stavní smlouvu, bez zbytečného odkladu po uzavření zá- stavní smlouvy.
Zajišťuje-li se dluh ještě nedospělý nebo více dluhů, postačí ujednat, do jaké nej- vyšší výše jistiny se zajištění poskytuje.
i právní úprava obsažená v Občanském zákoníku některá ujednání, avšak v mnohem užším rozsahu.
V první řadě se zakazují ujednání, podle kterých dlužník nebo zástavce nesmí zástavu vyplatit.
Dokud zajištěný dluh nedospěje, zakazuje se ujednat, že se zástavní věřitel nebude domáhat uspokojení ze zástavy nebo že věřitel může brát ze zástavy plody nebo užitky.
Nejdůležitější změnou však je ustanovení o tom, že dokud zajištěný dluh nedospěje, zakazuje se ujednat, že věřitel může zástavu zpeněžit libo- volným způsobem nebo si ji může za libovolnou, anebo předem určenou cenu ponechat. Jinými slo- vy z toho tedy vyplývá, že poté, kdy zajištěný dluh dospěje, mohou se účastníci smlouvy dohodnout
i na propadné zástavě. Možnost této dohody však neexistuje v případě, že zástavcem nebo zástav- ním dlužníkem je spotřebitel nebo člověk, který je malým nebo středním podnikatelem.
6.6 Zastavení podílu v korporaci
Zástavní právo k podílu bylo dříve upraveno samo- statně v Obchodním zákoníku ohledně podílu ve společnosti s ručením omezeným. V rámci rekodifi- kace a sjednocení právní úpravy bylo zařazeno do obecné úpravy zástavního práva.
Lze-li podíl v korporaci volně převést, lze k němu zřídit i zástavní právo. Lze-li podíl převést jen za určitých podmínek, vyžaduje se splnění týchž pod- mínek i při jeho zastavení. Stejné podmínky pro zastavení a převod vyplývají z toho, že realizací zá- stavního práva může dojít ke stejnému efektu jako v případě převodu podílu. Je-li podíl představován cenným papírem, je způsobilou zástavou jen tento cenný papír.
Společenská smlouva může zastavení podílu v korporaci omezit nebo zcela vyloučit.
Zástavní právo k podílu vzniká zápisem do veřej- ného rejstříku, ve kterém je korporace zapsána.
Je-li s podílem spojeno hlasovací právo, může je zástavní věřitel vykonávat, jen pokud to bylo ujednáno.
Do doby splatnosti zajištěného dluhu má na peněžité a jiná věcná plnění vyplývající z účasti na korporaci právo zástavní dlužník. Dospěje-
-li však zajištěná pohledávka, aniž by byla plně uhrazena, nabývá tato práva zástavní věřitel, a to až do výše zajištěného dluhu. Tato plnění se na úhradu dluhu automaticky započítávají, ledaže
si strany ujednají něco jiného. Popře-li dlužník nebo zástavní dlužník výši nebo existenci dluhu v soudním řízení, poskytne se plnění oprávněné osobě až poté, co o výši nebo existenci dluhu rozhodne soud. Korporace do této doby nebude v prodlení, jestliže výplatu na základě této sku- tečnosti pozdrží.
Zástavní věřitel oznámí započetí výkonu zástavní- ho práva všem společníkům. Mají-li tito společ- níci k podílu předkupní právo, předkupní právo zanikne, neuplatní-li je společníci při zpeněžení zástavy.
Strany zástavní smlouvy si mohou ujednat, že zástavní věřitel nabyde zastavený podíl v korpo- raci okamžikem, kdy byl jeho pokus o zpeněžení podílu při výkonu zástavního práva neúspěšný. Nebylo-li to ujednáno, může zástavní věřitel od tohoto okamžiku vykonávat společnická práva spojená s podílem a může se dále po zástav- ním dlužníku domáhat, aby na něj za obvyklých obchodních podmínek převedl zastavený podíl na úhradu dluhu. Toto právo musí zástavní věřitel uplatnit u zástavního dlužníka nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy byl jeho pokus
o zpeněžení podílu neúspěšný.
6.7 Zastavení pohledávky
Velmi častým případem využití zástavního práva je zastavení pohledávky. Zastavit lze všechny pohledávky, které lze postoupit jinému.
Jak již bylo popsáno výše, zástavní právo k po- hledávce vznikne účinností zástavní smlouvy, ledaže je ujednána pozdější doba. To neplatí, po- kud si strany ujednaly zápis zástavního práva do rejstříku zástav. V tom případě vznikne zástavní právo až tímto zápisem, který provede notář, který zástavní smlouvu sepsal. Pro fungování zástavního práva k pohledávce je významný také moment, kdy zástavní právo nabývá účinky vůči dlužníku zastavené pohledávky. To se děje až okamžikem, kdy mu vznik zástavního práva ozná-
Nebude-li dluh zajištěný zástavním právem řádně a včas splněn, je věřitel oprávněn uspokojit se z výtěžku zpe- něžení zástavy do ujednané výše nebo do výše pohledávky s příslušenstvím.
mí zástavní dlužník (tj. jeho věřitel) nebo prokáže zástavní věřitel.
Dlužník zastavené pohledávky, tzv. poddlužník, totiž může od okamžiku účinnosti zástavního práva vůči jeho osobě plnit na zastavenou pohledávku před splatností zajištěného dluhu jen nedílně zástavnímu věřiteli i zástavnímu dlužníku. Každý z nich má právo žádat, aby dlužník plnění uložil ve prospěch jich obou do úschovy u třetí osoby. Nedohodnou-li se zá- stavní věřitel a zástavní dlužník o schovateli, určí ho na návrh některé ze stran soud. Dospěje-li zajištěný dluh, vydá schovatel zástavnímu věřiteli vše potřeb- né k jeho uspokojení. To je poměrně značný rozdíl oproti předchozí úpravě, podle které měl poddlužník povinnost splnit svůj dluh zástavnímu věřiteli. Strany si však mohou dohodnout odlišný režim a vzhledem k poměrné složitosti a velkému prostoru pro prak- tickou nefunkčnost zákonného režimu, lze doporu- čit vlastní úpravu stanovenou v zástavní smlouvě.
Zejména u zajištění bankovních úvěrů bude zřejmě převzata stávající praxe, kdy plnění ze zastavené pohledávky inkasuje do doby dospělosti zajištěného dluhu zástavní dlužník. V opačném případě by mohlo dojít ke kolapsu finančních toků zástavního dlužníka.
Zastavení pohledávky má také další zásadní účinek vůči poddlužníku. Po účinnosti zastavení není mož- né, aby poddlužník svůj dluh splnil započtením své pohledávky vůči pohledávce, kterou má proti svému věřiteli, tj. zástavnímu dlužníku. Takový závěr byl za platnosti předchozí úpravy jednoznačně judikován Nejvyšším soudem České republiky.5 Zákonný režim
5 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.5.2006 sp.zn. 21 Cdo 1891/2005, ve kterém soud mimo jiné uzavřel:
„Ve skutečnosti ustanovení § 151i obč. zák. („Byl-li vznik zá- stavního práva poddlužníku oznámen nebo prokázán, je poddlužník povinen plnit svůj závazek zástavnímu věřiteli“) vyjadřuje právo zástavního věřitele na uspokojení zajištěné pohledávky ze zastavené pohledávky (tj. uhrazovací funkci zástavního práva), jehož naplnění spočívá v tom, že poddluž- ník stanovené (sjednané) plnění neposkytne svému věřiteli
§ 1336 odst. 1 Občanského zákoníku sice místo toho, aby poddlužníku přikázal plnit zástavnímu věřiteli, určuje režim nedílného plnění popsaný
v předchozím odstavci, ale obecné závěry Nejvyš- šího soudu České republiky o uhrazovací funkci zástavního práva a ochraně práv a postavení zástavního věřitele se podle našeho názoru použijí i nadále a nemožnost započíst vůči zastavené pohledávce tedy platí i za účinnosti Občanského zákoníku.
Stane-li se zajištěný dluh splatným, má zástavní věřitel právo, aby poddlužník plnil výlučně jen jemu.
Uplatní-li zástavní věřitel toto právo, je povinen o tom vyrozumět věřitele zastavené pohledávky,
tedy zástavního dlužníka. Nestala-li se zastavená pohledávka ještě splatnou, má zástavní věřitel právo, aby mu byla postoupena. I v tomto případě zákon předpokládá, že si strany mohou dohodnout vlastní režim, který se může od zákonného lišit. Lze si představit například úpravu, podle které bude poddlužník povinen plnit přímo zástavnímu věřiteli po určitém datu, které bude odpovídat datu splat- nosti zajištěného dluhu, bez nutnosti oznámení
o využití tohoto práva.
Plní-li se ze zastavené pohledávky peněžní prostředky, vydá zástavní věřitel zástavnímu dlužníkovi vše, co převyšuje zajištěnou pohle- dávku včetně příslušenství a nákladů, na jejichž náhradu má zástavní věřitel právo. Plní-li se jiná věc, přechází zástavní právo na tuto věc.
6.8 Práva a povinnosti ze zástavního práva
Základní povinností zástavního dlužníka je zdržet se všeho, čím se zástava zhoršuje na úkor zá- stavního věřitele.
Ustanovení § 1353 Občanského zákoníku stanoví, že stane-li se činem zástavního dlužníka dosta- tečná jistota zástavního věřitele nedostatečnou
(zástavnímu dlužníku), ale místo něj v zájmu uhrazení zajištěné
pohledávky (přímo) zástavnímu věřiteli.
Učiní-li poddlužník vůči svému věřiteli (zástavnímu dlužníku) projev směřující ke splnění, k započtení nebo k jinému zániku závazku, je nepochybné, že takový právní úkon se nemůže týkat právní sféry zástavního věřitele, a to již z toho důvodu, že mu ani nebyl určen (nebyl jeho adresátem); nemůže proto s ním být spojen následek v podobě zániku práva zástavní- ho věřitele na uspokojení ze zástavy (zastavené pohledávky). I kdyby tedy poddlužník splnil svůj dluh věřiteli (zástavnímu dlužníku) nebo kdyby vůči němu učinil jiný právní úkon smě- řující k zániku závazku ze zastavené pohledávky, nemohl se tím zprostit povinnosti uložené mu ustanovením § 151i odst.1 obč. zák. splnit (v rámci uhrazovací funkce zástavního práva)
závazek zástavnímu věřiteli, neboÉ právo zástavního věřitele na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy (zastavené pohledávky) nemůže být těmito právními úkony poddlužníka jakkoliv dotčeno.
Z uvedených důvodů dospěl dovolací soud k závěru, že, je-
-li zástavou pohledávka a zástavní právo je vůči poddluž- níku účinné a nebyla-li zajištěná pohledávka řádně a včas uspokojena, je poddlužník povinen po splatnosti zastavené pohledávky plnit zástavnímu věřiteli, i když stanovené (sjed- nané) plnění již poskytl svému věřiteli (zástavnímu dlužníku) nebo i když (již dříve) vůči němu učinil jiný právní úkon smě- řující k zániku závazku (dluhu) odpovídajícího zastavené po- hledávce.“
Předmětem zástav- ního práva může být každá věc, s níž lze obchodovat. Občan- ský zákoník nově de- finuje věc v právním smyslu jako vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí.
nebo sníží-li se nedostatečná jistota, zástavní dlužník ji přiměřeně doplní. To je však o řád méně výhodné ustanovení, než platí obecně pro jistotu (viz výklad o jistotě výše) – jednak se obecně ne- vyžaduje snížení jistoty činem zástavního dlužníka a nedoplnění jistoty má za následek akceleraci splatnosti nezajištěného dluhu. Jelikož je úprava zástavního práva ve vztahu k úpravě jistoty speci- ální, je nutné uzavřít, že interpretací zákona dospí- váme k závěru, že pro zástavní právo tato obecná pravidla pro jistotu neplatí. Zástavní věřitel by tedy měl trvat na tom, aby zástavní smlouva upravila tyto otázky způsobem odpovídajícím obecné úpra- vě podle § 2017 Občanského zákoníku.
Pro zástavního věřitele zajištěného hmotnou zá- stavou dlouhodobé hodnoty je klíčové, aby měl za- jištěno plnění z pojistné smlouvy, kterou je zástava pojištěna. Doposud byla tato otázka ponechána
na smluvní úpravě obsažené v zástavní smlouvě. Nově je v Občanském zákoníku upraveno, že je-li zástava pojištěna a nastane-li pojistná událost, plní pojišťovna z pojistné smlouvy zástavnímu vě- řiteli, prokáže-li zástavní věřitel pojišťovně včas, že na věci vázne jeho zástavní právo, anebo oznámí-li jí to včas zástavce nebo zástavní dlužník. Zástavní věřitel má právo zadržet plnění z pojistné smlouvy a uspokojit se z něho, nebude-li jeho pohledávka řádně a včas splněna. Částku převyšující pohle- dávku včetně příslušenství a nákladů, na jejichž náhradu má zástavní věřitel právo, je zástavní věřitel povinen vydat zástavnímu dlužníkovi.
Zástavní věřitel, jemuž byla zástava odevzdána, je oprávněn ji mít u sebe po celou dobu trvání zástavního práva. Je povinen pečovat o ni jako řádný hospodář a má proti zástavci právo na ná-
hradu nákladů s tím spojených jako poctivý držitel (na náhradu těchto nákladů se primárně započtou výnosy ze zástavy). Zástavní věřitel může zásta- vu užívat jen se souhlasem zástavního dlužníka
a způsobem pro zástavního dlužníka neškodným. Dokud zajištěný dluh nedospěje, nelze si ujednat, že věřitel může brát ze zástavy plody nebo užitky.
Byla-li zastavená věc odevzdána třetí osobě k opatrování, tato osoba nesmí zástavu užívat
nebo umožnit její užití jinému, ani ji odevzdat jiné osobě.
6.9 Výkon zástavního práva
Zřejmě největší změnou oproti stávající úpravě je ohledně zástavního práva možnost smluvního výkonu zástavního práva. Jakmile se zajištěný dluh stane splatným, může se zástavní věřitel vedle klasických způsobů v podobě zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě a soudního prodeje zástavy uspokojit také způsobem, který si písemně dohodl se zástavcem.
Dohoda o jiném způsobu uspokojení ze zástavy musí respektovat omezení stanovená v § 1315 odst. 2 Občanského zákoníku. Strany si tedy před dospělostí zajištěného dluhu nemohou ujednat, že věřitel může zástavu zpeněžit libovol- ným způsobem nebo si ji za libovolnou, anebo předem určenou cenu ponechat. Aby dohoda
o realizaci zástavního práva privátním prodejem uzavřená již v zástavní smlouvě obstála vůči výše uvedenému omezení, musí být dostatečně specifická na to, aby vyloučila libovůli zástav- ního věřitele. Lze předpokládat, že obchodní praxe vyjde z ujednání, která byla využívána za účelem privátního prodeje zastaveného podílu ve společnosti s ručením omezeným. Konkrétní ujednání bude vycházet z toho, jaké konkrétní aktivum je zástavou a jaká je tržní praxe na
trhu s takovými aktivy, v principu však dohoda
o privátní realizaci bude předepisovat nějakou formu kompetitivního prodejního procesu, směřujícího k dosažení nejlepší možné ceny za daných okolností. Zástavní věřitel je při prodeji povinen postupovat s odbornou péčí v zájmu svém i v zájmu zástavního dlužníka.
Oznámení započetí výkonu zástavního práva zástavnímu dlužníku je v nové právní úpravě klíčové v případě realizace zástavního práva privátním prodejem, k němuž Občanský zákoník nevyžaduje ohledně zajištěného dluhu vykona- telný titul. Je proto důležité, aby zástavní dlužník obdržel informaci o tom, že výkon zástavního práva byl zahájen, Je-li zástavní právo zapsáno ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav, zajistí zástavní věřitel zápis započetí výkonu zástavního práva také v tomto rejstříku. Zástavní dlužník nesmí zástavu po oznámení započetí výkonu zástavního práva zcizit bez souhlasu zástavního věřitele.
13 INSIGHT BŘEZEN 2014
Pro zástavní smlouvu není obecně přede- psána forma jednání, ale zákon stanoví relativně mnoho případů, kdy se vyža- duje písemná forma nebo dokonce forma veřejné listiny.
Zástavní věřitel může zástavu zpeněžit nejdříve po uplynutí třiceti dnů poté, co započetí výkonu zástavního práva zástavnímu dlužníkovi oznámil.
Zástavní dlužník je povinen realizaci zástavního práva strpět a poskytnout při ní potřebnou součin- nost.
Z výtěžku zpeněžení zástavy se uhradí dluh včet- ně příslušenství a nákladů, na jejichž náhradu má zástavní věřitel právo. Zástavní věřitel po prove- deném výkonu zástavního práva podá zástavnímu dlužníkovi bez zbytečného odkladu písemné vyúč- tování provedení výkonu zástavního práva.
6.10 Zánik zástavního práva
Z akcesorické povahy zástavního práva vyplý- vá, že zanikne-li dluh, zanikne i zástavní právo.
Zástavního práva se však nedotkne odstoupení od smlouvy, ze které zajištěný dluh vznikl.
Zástavní právo však může zaniknout i v případě, že zajištěný dluh stále trvá a nebyl dosud uspokojen. Stane se tak v případě, že:
(f) zanikne zástava;
(g) zástavní věřitel se vzdá zástavního práva;
(h) zástavní věřitel vrátí zástavu zástavci nebo zástavnímu dlužníkovi;
(i) zástavce nebo zástavní dlužník složí zástav- nímu věřiteli cenu zastavené věci; nebo
( j) uplyne doba, na kterou bylo zástavní právo zřízeno.
Zástavní práva, která nebyla zapsána v rejstříku zástav nebo ve veřejném seznamu, zanikají také
v případě, kdy třetí osoba nabyla k zastavené věci vlastnické právo v dobré víře, že věc není zatížená zástavním právem.
Zástavní právo u věcí, které nejsou zapsány ve veřejném seznamu (ale mohou být zapsány
v rejstříku zástav), zaniká také převedením v rámci běžného obchodního styku při podnikání zcizitele nebo pokud zástavní smlouva stanoví, že zástavu lze převést bez zatížení zástavním právem.
Zástavní dlužník může podat žádost o výmaz zástavního práva. Nezaniklo-li zástavní právo uplynutím doby, vymaže se z rejstříku zástav nebo z veřejného seznamu, prokáže-li zástavní dluž-
ník zánik zástavního práva listinou potvrzenou zástavním věřitelem nebo rozhodnutím soudu. Nepotvrdí-li zástavní věřitel zástavnímu dlužníko- vi na jeho žádost zánik zástavního práva, nahradí škodu z toho vzniklou.
7. ZADRŽOVACÍ PRÁVO
Zadržovací právo je upraveno v § 1395 až 1399 Občanského zákoníku a vzniká jednostranným úkonem věřitele, který může cizí movitou hmot- nou věc, kterou má u sebe, zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, které by měl jinak věc vydat.
Pokud by chtěl věřitel zadržovacím právem zajis- tit dosud nesplatný dluh dlužníka, je to možné při splnění specifických podmínek:
(k) nezajistí-li dlužník dluh jinak, ač jej podle smlouvy nebo podle zákona zajistit měl;
(l) prohlásí-li dlužník, že dluh nesplní; nebo
(m) stane-li se jinak zřejmým, že dlužník dluh nesplní následkem okolnosti, která u něho nastala a která věřiteli nebyla ani nemohla být známa při vzniku dluhu.
Využití práva zadržení se zakazuje tomu, kdo má u sebe věc neprávem (např. se jí zmocnil násilím nebo lstí), případně kdo s ní měl naložit způso- xxx, který se neslučuje s výkonem zadržovacího práva.
Zadržovací právo poskytuje věřiteli tzv. superpri- oritu při uspokojení jeho pohledávky. Z výtěžku zpeněžení zadržené věci se totiž přednostně uspokojí před jinými věřiteli, a to včetně věřitelů zástavních.
S ohledem na nekonsenzuální povahu zadržova- cího práva zpravidla nelze předpokládat, že by realizace probíhala privátním prodejem, vyžadu- jícím dohodu mezi zajištěným věřitelem a dluž- níkem. Při realizaci zadržovacího práva tedy přichází v úvahu jen zpeněžení ve veřejné dražbě nebo soudní prodej.
Zadržovací právo zanikne
(a) zánikem zajištěného dluhu nebo zadržené věci;
INSIGHT BŘEZEN 2014 14
K samotnému vzni- ku zástavního práva je nutné, aby ke smlouvě, kterou bylo zástavní právo zří- zeno (vyjma zástavy pohledávky), přistou- pila další právní sku- tečnost, která se liší podle toho, o jakou věc se jedná.
(n) vzdá-li se věřitel zadržovacího práva jedno- stranně či ujednáním s vlastníkem zadržené věci;
(o) dostane-li se věc trvale z moci věřitele; nebo
(p) dá-li se věřiteli dostatečná jistota.
8. SHRNUTÍ
Úprava zajištění dluhů obsažená v Občanském zákoníku vychází z dosavadní právní úpravy, kterou zpřesňuje zavedením rozdělení na zajištění a utvrzení závazků a zohledněním judikatury soudů. Stejně jako v jiných oblastech je patrná také liberalizace práva a důraz na smluvní úpravu stran. Na druhé straně jsou některé zaváděné novinky nedomyšlené nebo rozporné a upřesnění některých otázek vyvstávajících z nové právní úpravy přinese až rozhodování soudů nebo případně technická novela zákona.
Novou právní úpravu lze stručně shrnout takto:
(a) Práva ze zajištění závazku vzniklá před nabytím účinnosti Občanského zákoníku se posuzují až do svého zániku podle před- chozí právní úpravy. Strany smlouvy se však mohou dohodnout, že se jejich práva a po- vinnosti budou řídit Občanským zákoníkem;
(b) Ve vztahu k zástavnímu právu, jako právu věcnému, platí, že právní poměry stran se řídí Občanským zákoníkem od 1. ledna 2014;
(c) Mezi utvrzení dluhu zákon řadí uznání dluhu a smluvní pokutu. Utvrzení dluhu hospodář- sky nezajišťuje pohledávku věřitele, třebaže mu poskytuje jiné výhody jako paušální stanovení způsobené škody a přetržení
a prodloužení promlčení nebo překlopení důkazního břemene v případě sporu;
(d) O zajištění dluhu jde v případech, kdy je ve prospěch věřitele zřízeno právo k přednost- nímu a výhradnímu uspokojení z určitého dlužníkova majetku (případně majetku jiné osoby) – toho lze v soukromoprávní oblasti dosáhnout zřízením zástavního práva, za- držovacího práva, zajišťovacím převodem práva nebo dohodou o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů. Dále lze dluh zajistit tím, že k dlužníku přistoupí třetí osoba, která bude věřiteli svým majetkem odpovídat za zajišťovaný dluh – toho lze v soukromopráv-
ní oblasti dosáhnout buďto prostřednic- tvím institutu ručení, finanční záruky nebo přistoupením k dluhu;
(e) Jistotu je možné poskytnout zřízením zástavního práva. Není-li toho dlužník schopen, dá jistotu způsobilým ručitelem. Zákon stanoví vyvratitelnou domněnku, že způsobilým ručitelem je osoba, která může být žalována v tuzemsku a která má vhodný majetek;
(f) Kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestli- že dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu;
(g) Věřitel může požadovat splnění na ručiteli až poté, co dlužník nesplnil ani v přiměřené lhůtě dluh, ačkoliv k tomu byl věřitelem písemně vyzván. Na rozdíl od finanční záruky není možné nastoupit na ručitele, aniž by věřitel nejdříve požadoval zaplace- ní dluhu po dlužníkovi. Výjimkou je situace, kdy věřitel výzvu nemůže uskutečnit nebo je nepochybné, že dlužník dluh nesplní, například proto, že věřiteli sdělil, že dluh není ochoten nebo schopen splnit;
(h) Finanční záruka vzniká prohlášením vý- stavce v záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, anebo splní-li se jiné podmínky urče- né v záruční listině. Záruční listina vyžaduje písemnou formu. Hlavním rozdílem oproti prostému ručení je skutečnost, že výstavce ručí za splnění zajištěného dluhu do výše
a jen za podmínek uvedených v záruční listině. Výstavce může vůči věřiteli uplatnit pouze takové námitky, jejichž uplatnění záruční listina připouští;
(i) Dohodou uzavřenou mezi věřitelem a třetí osobou může tato osoba přistoupit k dluhu vedle původního dlužníka jako nový dlužník. Nový a původní dlužník jsou vůči věřiteli zavázání společně a nerozdílně. Souhlasu původního dlužníka k přistoupení k dluhu není třeba;
( j) Smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo. Po- kud nebude dohodnuto něco jiného, má se
INSIGHT BŘEZEN 2014 15
Zásadní změnou
u zástavního práva je možnost stran
dohodnout se na pro- padné zástavě poté, kdy zajištěný dluh dospěje. Možnost této dohody však neexistuje v případě, že zástavcem nebo zástavním dlužní- kem je spotřebitel nebo člověk, který je malým nebo středním podnikatelem.
za to, že zajišťovací převod práva je převo- dem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn. Není-li však zajištěný dluh splněn, stane se převod práva nepodmíněným a vě- řitel se tak stane neomezeným vlastníkem převedené věci. Dlužník je povinen věřiteli předat vše, co mu dosud nepředal a co je nutné k plnému výkonu převedeného práva. Může být sjednán i tzv. fiduciární převod bez rozvazovací podmínky, kdy bude věřitel po splnění dluhu povinen převést právo zpět;
(k) Dohoda o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů je zajišťovací instrument, který znal již Starý občanský zákoník, ale jeho využití omezoval pouze k uspokojení pohledávky výživného. Takové omezení stávající úprava nezná a zajištění lze tedy využít pro všechny typy dluhů;
(l) Strany si musí při sjednání smluvní pokuty sjednat (i) určitou povinnost, jejíž porušení bude smluvní pokutou kryto a (ii) výši smluv- ní pokuty nebo způsob, jak se její výše určí. Dojde-li v takovém případě k porušení utvr- zované povinnosti, může věřitel požadovat uhrazení smluvní pokuty bez zřetele k tomu, zda mu porušením povinnosti vznikla škoda.
Smluvní pokuta nově může být sjednána i ústně a jako nepeněžitá;
(m) Dlužník může svůj dluh písemně uznat a tím
(i) přetrhnout a prodloužit promlčecí dobu na deset let počítanou ode dne, kdy k uznání došlo a (i) založit vyvratitelnou domněnku, že v době uznání dluh trvá. Uznání dlužník musí provést v písemné formě a dluh, který uznává, musí být určen co do důvodu i výše;
(n) Zástavní právo se zřizuje zástavní smlouvou. V ní strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno. Zajišťuje-
-li se dluh ještě nedospělý nebo více dluhů, postačí ujednat, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění poskytuje. Nebude-li dluh zajiš- těný zástavním právem řádně a včas splněn, je věřitel oprávněn uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše nebo do výše pohledávky s příslušenstvím;
(o) Předmětem zástavního práva může být každá věc, s níž lze obchodovat. Občanský zákoník nově definuje věc v právním smyslu jako vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. Věci mohou být hmotné či ne- hmotné, movité či nemovité. Zástavou může být i soubor věcí, který se považuje za věc
hromadnou, nebo závod. Zástava může být určena jednotlivě, nebo jiným způsobem tak, aby ji bylo možné určit kdykoli v době trvání zástavního práva;
(p) Pro zástavní smlouvu není obecně pře- depsána forma jednání, ale zákon stanoví relativně mnoho případů, kdy se vyžaduje písemná forma nebo dokonce forma veřej- né listiny;
(q) K samotnému vzniku zástavního práva je nutné, aby ke smlouvě, kterou bylo zástav- ní právo zřízeno (vyjma zástavy pohledáv- ky), přistoupila další právní skutečnost, kte- rá se liší podle toho, o jakou věc se jedná;
(r) Zásadní změnou u zástavního práva je možnost stran dohodnout se na propadné zástavě poté, kdy zajištěný dluh dospě- je. Možnost této dohody však neexistuje
v případě, že zástavcem nebo zástavním dlužníkem je spotřebitel nebo člověk, který je malým nebo středním podnikatelem;
(s) Zastavení pohledávky má i nadále jeden velmi zásadní účinek vůči poddlužníku.
Po účinnosti zastavení není možné, aby poddlužník svůj dluh splnil započtením své pohledávky vůči pohledávce, kterou má proti svému věřiteli, tj. zástavnímu dlužní- ku. Takový závěr byl za platnosti předchozí úpravy jednoznačně judikován Nejvyšším soudem České republiky a obecné závěry Nejvyššího soudu České republiky o uhra- zovací funkci zástavního práva a ochraně práv a postavení zástavního věřitele se podle našeho názoru použijí i nadále a ne- možnost započíst vůči zastavené pohle- dávce tedy platí i za účinnosti Občanského zákoníku;
(t) Zástavní věřitel by vždy měl trvat na tom, aby zástavní smlouva upravila otázky sní- žení hodnoty zástavy způsobem odpovída- jícím obecné úpravě podle § 2017 Občan- ského zákoníku;
(u) Zřejmě největší změnou oproti stávající úpravě je ohledně zástavního práva mož- nost smluvního výkonu zástavního práva. Jakmile se zajištěný dluh stane splatným, může se zástavní věřitel vedle klasických způsobů v podobě zpeněžení zástavy
ve veřejné dražbě a soudního prodeje zástavy uspokojit také způsobem, který si písemně dohodl se zástavcem;
16 INSIGHT BŘEZEN 2014
REKODIFIKACE
Jakmile se zajištěný dluh stane splatným, může se zástavní vě- řitel vedle klasických způsobů v podobě zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě
a soudního prodeje zástavy uspokojit také způsobem, který si písemně dohodl se zástavcem.
(v) Z akcesorické povahy zástavního práva vy- plývá, že zanikne-li dluh, zanikne i zástavní právo. Zástavního práva se však nedotkne odstoupení od smlouvy, ze které zajištěný dluh vznikl. Zástavní právo může za určitých podmínek zaniknout i v případě, že zajištěný dluh stále trvá a nebyl dosud uspokojen; a
(w) Zadržovací právo vzniká jednostranným úkonem věřitele, který může cizí movitou hmotnou věc, kterou má u sebe, zadržet
k zajištění splatného dluhu osoby, které by měl jinak věc vydat. Zadržovací právo po- skytuje věřiteli tzv. superprioritu při uspoko- jení jeho pohledávky. Z výtěžku zpeněžení zadržené věci se totiž přednostně uspokojí před jinými věřiteli, a to včetně věřitelů zástavních.
XXXx. Xxxxxxx Xxxxxx Tel.: x000 000 000 000
Email:
xxxxxxx.xxxxxx@xxxxxxxxxxxxxx.xxx