Contract

4. oddíl: Převod cenného papíru

§ 1 Základní otázky

1. Náležitosti a forma převodní smlouvy; Titulus a modus

Převod vlastnického práva k cennému papíru je odvislý od jeho formy a podoby. U převodu vlastnického práva se přitom rozlišuje právní důvod (titulus) a způsob (modus) převodu.

Titulem převodu je vždy bezpochyby smlouva; při úplatném převodu se zde jedná o smlouvu kupní podle § 409 a násl. obch. z., při bezúplatném převodu o smlouvu darovací podle § 628 a násl. obč. z.

Přitom zde platí dílčí odchylky dané ust. §§ 13–16 zák. c. p. a ust. § 96 zák. p. k. t.

Podmínkou platnosti smlouvy je vždy identifikace převáděných cen- ných papírů a u úplatného převodu i údaj o kupní ceně. Dílčí výjimkou je pouze situace, kdy dochází k obchodům s cennými papíry na základě komi- sionářské smlouvy. Komisionář je povinen prodat cenný papír za vyšší cenu, nebo koupit cenný papír za cenu nižší, než která byla uvedena v pokynu, pokud má takovou možnost, a to i bez souhlasu komitenta. Není-li přitom určena výše kupní nebo prodejní ceny v pokynu komitenta, je komisionář povinen koupit cenný papír za nejnižší cenu, za jakou jej bylo možno při vynaložení odborné péče koupit, a prodat za nejvyšší cenu, za jakou jej bylo možno při vynaložení odborné péče prodat (§ 31 odst. 2 a 3 zák. c. p.).

Vždy však ze smlouvy o převodu cenného papíru musí být zjistitelné, zda se jedná o úplatný nebo bezúplatný převod, jinak je smlouva absolutně neplatná pro neurčitost (§ 37 odst. 1 obč. z.).218 Není totiž dost dobře možné akceptovat takový právní úkon, z něhož by vůbec nebylo možné určit, zda se jedná o právní úkon úplatný čili nic. Právní úkon musí být vždy úplatný nebo bezúplatný a to musí být ze smlouvy vždy zjistitelné. Není přitom vylouče- no, že ujednání o ceně může být obsaženo v relativně samostatné příloze smlouvy.219 Jako zcela nepřípustné je však určení, podle něhož má být úplata za převod cenného papíru uhrazena z majetku společnosti; taková klauzule je

218 Srovnej k tomu rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 1995 sp. zn. 7 Cmo 120/94, Právní rozhledy, 1995, č. 12, s. 496, podle něhož: „Mají-li být závazky stran dostatečně určité, je nutné v konkrétní smlouvě vždy určit, zda jde o převod úplatný či bezplatný. Ze samotného nedostatku vyjádření úplatnosti či určení ceny nelze bez dalšího dovodit bezplatnost převodu.“

219 Shodně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 4. 2006 sp. zn. 29 Odo 221/2005, Právní roz- hledy, 2007, č. 17, s. 648 a násl.

pro počáteční nemožnost plnění absolutně neplatná (§ 37 odst. 2 obč. z.).220 Směřovala-li by vůle stran k uzavření smlouvy za jiných podmínek (za jinou cenu), než je ve smlouvě uvedeno, je uzavřená smlouva simulovaným práv- ním úkonem a zastřeným právním úkonem je smlouva uzavíraná za cenu, kterou strany mezi sebou skutečně dohodly (§ 41a odst. 2 obč. z.).221

Smlouva o převodu vlastnického práva k cennému papíru nemusí mít písemnou formu; to neplatí, pokud tak zákon u některého cenného papíru stanoví, nebo některá ze stran smlouvy projeví vůli uzavřít smlouvu písemně (§ 272 odst. 1 obch. z.).

Při převodu zaknihovaného cenného papíru je lhostejné, jaké formy a druhu je převáděný cenný papír, neboť se převod vždy realizuje stejným způsobem (to nevylučuje omezenou převoditelnost zaknihovaného cenného papíru na řad nebo na jméno).

Právním titulem převodu je vždy smlouva, avšak modem je zápis pře- vodu (§ 96 odst. 1 a 2 zák. p. k. t.):

1. na účet zákazníků; majitel účtu zákazníků je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději však do závěrky dne zapsat změnu v osobě vlastníka na účet vlastníka v CECP, nebo

2. na účet vlastníků v CECP (jestliže se nezapisuje změna v osobě vlastníka na účet zákazníků); změna se zapíše neprodleně, nejpozději však do zá- věrky dne.

Příkaz k zápisu do CECP může dát:

a) oprávněná osoba jen prostřednictvím účastníka CD (§ 95 odst. 3 zák. p.

k. t),

b) při obstarání převodu cenného papíru obchodník s cennými papíry (§ 96 odst. 4 zák. p. k. t.), nebo

c) při převodu na regulovaném trhu organizátor regulovaného trhu nebo provozovatel vypořádacího systému (§ 96 odst. 5 zák. p. k. t.).

Zápis změny osoby vlastníka cenného papíru se provede na účtech pře- vodce i nabyvatele k témuž dni.

Převod vlastnického práva k listinnému cennému papíru je do značné míry závislý na formě cenného papíru.

Smluvní strany se při převodu vlastnického práva k listinnému cenné- mu papíru mohou dohodnout, že vlastnické právo přechází na nabyvatele k jinému okamžiku než okamžiku předání listinného cenného papíru, pokud zákon neurčí něco jiného (§ 17 odst. 1 zák. c. p.).

220 Shodné usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 3. 2007 sp. zn. 29 Odo 641/2005, Soudní xxxx- katura – rozhodnutí soudů ČR, 2007, č. 8, s. 619 a násl.

221 Shodné usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2006 sp. zn. 29 Odo 3/2005, Soudní xxxxxx- tura – rozhodnutí soudů ČR, 2006, č. 9, s. 673 a násl.

2. Nabytí vlastnictví od nevlastníka

Vlastnické právo k cennému papíru lze přitom nabýt právoplatně i od nevlastníka, a to tehdy, jestliže nabyvatel cenného papíru byl v době převodu v dobré víře, že nabývá vlastnické právo od vlastníka cenného papíru, ledaže věděl nebo musel vědět o tom, že převodce není vlastníkem převáděného cenného papíru; v pochybnostech se dobrá víra nabyvatele presumuje, leda- že zákon in concreto stanoví něco jiného (§ 20 zák. c. p.).222

3. Převod dosud neexistujícího cenného papíru

Lze převést i cenný papír dosud neexistující, jestliže tento cenný papír má být teprve emitován, což zřetelně plyne z ust. § 410 odst. 1 obch. z. (§ 13 odst. 1 zák. c. p.).223 Třeba však upozornit, že na věc neexistuje shoda názorů. Převoditelnost cenných papírů, které dosud nebyly emitovány, odmítá v zá- sadě J. Pauly224 a X. Xxxxx.225

Osobně však s těmito názory nesouhlasím, neboť nevidím žádný re- levantní důvod, proč by nebylo možno platně uzavřít smlouvu o převodu cenného papíru dosud neexistujícího.

4. Omezení převoditelnosti cenného papíru

Každý cenný papír na doručitele je zcela neomezeně převoditelný ex lege; jeho převoditelnost nemůže být omezena nebo vyloučena.

Naproti tomu převoditelnost cenného papíru na řad může být omezena (nikoliv však vyloučena), pokud to dovoluje zákon (§ 18 odst. 2 zák. c. p.).

Nejrigidnější je konstrukce převoditelnosti cenného papíru na jméno, jejichž převoditelnost může být omezena anebo mohou být vůbec nepřevo- ditelné, jestliže tak stanoví zákon nebo je omezení nebo vyloučení převodi- telnosti zákonem dovoleno (§ 19 odst. 2 zák. c. p.).

§ 2 Převod cenného papíru na řad v rámci převodu podniku

Zcela specifický problém představuje u listinných cenných papírů na řad otázka, zda v případě, že jsou převáděny v rámci převodu podniku nebo jeho části, anebo v rámci vkladu podniku nebo jeho části do základního kapitálu

222 Stejný princip plyne ve vztahu k investičním nástrojům z ust. § 96 odst. 3 zák. p. k. t. Definice investičního nástroje podle § 3 odst. 1 zák. p. k. t. však všechny druhy cenných papírů nekryje.

223 Shodně civ. rozh. Vážný 2 401 (z r. 1924).

224 In Komentář k zákonu o cenných papírech. Praha: Orac, 1998, s. 64.

225 In Dědič, X. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Polygon, 2002, s. 1389.

společnosti, anebo v případě, že jsou zastaveny v rámci zastavení podniku nebo jeho části, zda je zde třeba jejich indosace, resp. zástavní indosace.

S tím se pak pojí ještě druhý, navazující okruh problémů, a to, zda je v takovém případě třeba u těch cenných papírů, které jsou omezeně převodi- telné, potřebné splnění zvláštních podmínek, anebo zda jsou – v rámci převo- du, vkladu nebo zastavení podniku nebo jeho části – neomezeně převoditelné. Ačkoliv platná právní úprava v tomto směru nic nestanoví, lze se důvodně domnívat, že indosace cenných papírů tu není potřebná a stejně tak není potřeb- né ani splnění zvláštních soukromoprávních podmínek při převodu vlastnic-

kého práva k cenným papírům převáděným v rámci podniku nebo jeho části.

Nelze totiž přehlížet, že trváním na podmínce souhlasu s převodem cenného papíru by bylo možno fakticky zmařit celou transakci. Cenný papír se totiž – ač je nepochybně věcí – stává jako součást podniku součástí jiné věci, a nelze proto extenzivní interpretací zákona rozšiřovat zákonná omeze- ní pro smluvní strany v těch případech, kdy to zákon výslovně nestanoví.226 Na stanovisko, že indosace cenných papírů není v této situaci potřebná,

se postavil i Nejvyšší soud ČR (civ. R 62/2003) a část představitelů právní vědy.227 Stejně tak se ovšem jiní představitelé právní vědy postavili na stano- visko přesně opačné.228

Třeba též upozornit, že stanoví-li zákon zvláštní veřejnoprávní pod- mínky pro převod vlastnického práva nebo vznik zástavního práva k cenné- mu papíru (např. zápis do CECP), který je součástí podniku nebo jeho části, musí být tyto podmínky bezpodmínečně splněny.

5. oddíl: Přechod cenného papíru

1. Co se přechodu vlastnického práva k cennému papíru týče, platí zde plně obecná úprava dědění, resp. právního nástupnictví. Z hlediska dědictví nebo právního nástupnictví je přitom bez významu, zda je cenný papír neo- mezeně převoditelný čili nic.

226 Srovnej k tomu výklady X. Dědiče (in Xxxxx, X. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Polygon, 2002, s. 1469), který soudí, že nedostatky a sporná místa úpravy nelze řešit extenzivní interpretací nad rámec zákona.

000 Xxxxx, X. Prodej podniku a cenné papíry na řad jako jeho součást. Právní rozhledy, 2001, č. 8,

s. 373 a násl.; a Xxxxx, X. Tři poznámky. Právní rozhledy, 2001, č. 11, s. 547 a násl.

228 Xxxxxxxxxx, X. Problém převodu a přechodu práv. Právní rozhledy, 2001, č. 4, s. 141 a násl.; a Xxxxxxxxxx, I. Převod a přechod práv při prodeji podniku podruhé. Právní rozhledy, 2001, č. 9,

s. 426 a násl.

2. Ad a) Dědicové zesnulého vlastníka cenného papíru se stávají jeho vlastníky (popř. podílovými spoluvlastníky) dnem úmrtí zůstavitele (§ 460 obč. z.). Stejně tak právní nástupce (univerzální sukcesor) právnické osoby se stává vlastníkem cenného papíru dnem zániku svého právního předchůdce nebo předchůdců.

Ad b) Specifická odchylka tu platí, co se týče dědění akcií a také za- tímních listů.229

Je-li dědiců akcie vícero, pak se musí buďto dohodnout, kdo z nich bude vykonávat práva spojená s akcií, anebo alternativně musí určit k tomu- to účelu třetí osobu – společného zmocněnce. Nedohodnou-li se dědicové sami, může společnost podat k soudu návrh, aby osobu oprávněnou k vý- konu práv spojených s akcií určil do doby skončení řízení o dědictví soud. Nelze přehlížet, že stav, kdy s akcií nevykonává práva nikdo, může být pro společnost – resp. spíše její vedení – výhodný, a proto návrh společnost ne- podá (§ 156 odst. 10 obch. z.). Tento postup nepřipadá v úvahu, je-li jmeno- ván správce dědictví (§ 175e odst. 1 o. s. ř.).

Z praktického hlediska je vždy nejvýhodnější, aby si dědicové cen- né papíry mezi sebou rozdělili anebo aby se dohodli, kdo z nich převezme jediný cenný papír, neboť je to z praktického hlediska výrazně výhodnější a jednodušší.

3. Dědicem – a to i odúmrtním – může být i ČR, a to bez jakýchkoliv omezení (§ 462 obč. z.). V takovém případě v dědickém řízení jménem ČR jedná a odúmrť přebírá Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (§ 2 zákona č. 201/2002 Sb.).

4. Jsou-li předmětem dědictví nebo právního nástupnictví zaknihova- né cenné papíry, je třeba tuto skutečnost zapsat na majetkové účty v CECP, v Samostatné evidenci investičních nástrojů vedené k tomu oprávněnou oso- bou, popř. též v navazujících evidencích vedených k tomu oprávněnými oso- bami; zápis se provede ke dni smrti nebo zániku původního vlastníka.

U listinných cenných papírů dochází k přechodu vlastnického práva bez dalšího. U listinných cenných papírů, u kterých zákon vyžaduje k převo- du jejich indosaci, se tato při přechodu neprovádí.

5. Zvláštní způsob přechodu vlastnického práva však představuje naby- tí cenných papírů ve veřejné dražbě podle § 33 zák. p. k. t.230

229 Vzhledem k ust. § 1 odst. 2 obch. z. a § 853 obč. z.

230 Podle zákona o veřejných dražbách nelze dražit cenné papíry (§ 5 odst. 2 zák. v. d.). Ustanovení

§ 33 zák. p. k. t. však přesto na aplikaci zákona o veřejných dražbách odkazuje, byť se tak děje s dílčími odchylkami.

Při vydražení cenného papíru nedochází k převodu, nýbrž k přechodu vlastnického práva.231 Proto zde platí, že vlastnické právo nabyvatele cenné- ho papíru vzniká dnem udělení příklepu, jestliže nabyvatel zaplatil dražební cenu (§ 33 odst. 6 zák. p. k. t., § 53 zák. v. d.); k tomuto dni též zaregistruje CD změnu vlastníka zaknihovaného cenného papíru na příkaz dražebníka nebo vydražitele doloženého potvrzením o nabytí vlastnictví.

U listinného cenného papíru na řad je pak povinností dražebníka vy- značit na něj přechod vlastnictví na vydražitele ke dni udělení příklepu (§ 33 odst. 6 zák. p. k. t.).

6. oddíl:

Zvláštní předpisy o zastavení cenného papíru

§ 1 Základní principy

1. Cenný papír je způsobilým předmětem zástavy (§ 153 odst. 1 obč. z.), byť s dílčími omezeními (§ 39 zák. c. p.).

Není-li proto dále řečeno něco jiného, použije se na zástavní právo k cennému papíru obecná úprava zástavního práva upravená v občanském zákoníku.

2. Předně na cenném papíru nemůže zároveň existovat více než jedno zástavní právo. Bude-li již zastavený cenný papír znovu zastaven, je takto uzavřená zástavní smlouva neplatná (§ 39 obč. z.).

A dále nelze dát cenný papír do podzástavy (§ 39 odst. 1 zák. c. p.).

231 Nutno upozornit, že tato otázka je právně sporná, pokud se jedná o dobrovolnou veřejnou dražbu. O tom bylo vedeno bezpočet diskusí ve starší i v novodobé literatuře. Platný zákon o veřejných dražbách však – zdá se – koncipuje i v případě dobrovolné dražby přechod vlastnického práva. Srovnej k tomu výklady v díle Xxxxxx, X., Xxxxxxxx, X., Xxxxxxxxx, X., Xxxxxxx, X. Zákon o ve- řejných dražbách. Komentář. Praha: X. X. Xxxx, 2001, s. 16 a 202–204; podle názoru autorů do- chází i při dobrovolné dražbě k přechodu vlastnického práva. Stejný názor zastává např. Xxxxxx,

X. Xxxxxx jako právní institut. Právní rozhledy, 2004, č. 8, s. 275 a násl.

Naproti tomu většinový názor právní doktríny je právě opačný a dobrovolná dražba se považuje za smlouvu sui generis. Xxx Xxxxxx, X. Právo občanské. 3. díl. 2. vydání. Praha: Všehrd, 1932,

s. 33 a násl.; nebo Xxxx, X. Soustava práva občanského. Právo obligační. Brno: Barvič a Novot- ný, 1928 s. 57. Ze současných autorů např. Xxxxx, X. Nad jedním zákonem aneb peripetie kolem dražby. Právní rozhledy, 2001, č. 9, s. 432 a násl. Dobrovolná dražba je přitom považována za smlouvu sui generis také v oblasti anglosaského práva – viz např. Xxxxxxxxxx, X. The law of obligation. Oxford: Oxford University Press, 1995, s. 727 (cit. dle Xxxxx, X. Nad jedním zákonem aneb peripetie kolem dražby. Právní rozhledy, 2001, č. 9, s. 433, pozn. 10). Stejný závěr zaujala – byť až po létech sporů, a nikoliv jednotně – i soudobá soudní rozhodovací praxe (civ. R 25/2001).

3. Subjekty zástavního práva jsou vždy zástavní věřitel a zástavce. Dal- šími subjekty zástavního práva mohou být obligační (osobní) dlužník a zá- stavní dlužník.232

Zástavní věřitel přitom musí být vždy zároveň věřitelem obligačním. Zástavní věřitel je též osobou oprávněnou ze zástavního práva; v jeho pro- spěch se zástavní právo zřizuje a on jediný se z něj může uspokojit. Případ- nou změnou v osobě věřitele obligačního dochází (cestou univerzální i sin- gulární sukcese) i k automatické změně v osobě zástavního věřitele (§ 164 odst. 1 obč. z.); zástavnímu dlužníku však musí být změna osoby věřitele notifikována (§ 528 odst. 1 obč. z. in fine).

Obligační (osobní) dlužník, tj. osoba, která je dlužníkem zástavního vě- řitele, bývá dosti často též totožný s osobou zástavce i zástavního dlužníka. Ani to však nemusí být pravidlem.

Zástavcem je osoba, která dala cenný papír do zástavy. Vzhledem k tomu, že cizí cenný papír lze dát do zástavy jen se souhlasem jeho vlast- níka, musí vlastník cenného papíru (= zástavní dlužník) udělit k zastavení cenného papíru souhlas, který musí mít písemnou formu233 (§ 161 odst. 2 obč. z.); souhlas může být udělen jednostranným prohlášením anebo přímo na zástavní smlouvě. To představuje nezanedbatelný problém u listinných cenných papírů na doručitele, kde si nelze žádným způsobem ověřit, zda je držitel cenného papíru i jejím vlastníkem. Rovněž tak dá-li cenný papír do zástavy osoba vedená v CECP jakožto vlastník cenného papíru, ačkoliv jím ve skutečnosti není (§ 94 odst. 3 zák. p. k. t.), pak zástavní smlouva sice platná je, avšak bez souhlasu vlastníka zástavní právo nevznikne.

Je proto možný i takový vztah, kde osoba A bude věřitelem osoby B. Za osobu B dá osoba C do zástavy cenný papír, jejímž vlastníkem je osoba

D. Pak je A zástavním věřitelem, B obligačním dlužníkem, C zástavcem a D zástavním dlužníkem. Ve většině případů se však tento vztah redukuje pouze na 2 osoby, totiž na osobu A, která je zástavním věřitelem, a osobu B, která je zástavcem a zástavním i obligačním dlužníkem zároveň.

§ 2 Vznik zástavního práva k cennému papíru

1. Zástavní právo k cennému papíru vzniká vždy dvoufázově. Rozli- šuje se přitom právní důvod (iustus titulus) a právní způsob vzniku (modus adquirendi).

232 Xxxxxx, X., Xxxxxxxx, X. a kol. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému.

2. díl. Praha: X. Xxxxxxx, 1935, s. 630 a násl.

233 Požadavek písemné formy souhlasu plyne z obligatorní písemné formy zástavní smlouvy.

Titulem může být písemná smlouva, dědická dohoda, rozhodnutí správního úřadu nebo může zástavní právo vzniknout ex lege (§ 156 odst. 1 obč. z.).

2. Písemná smlouva je právním důvodem vzniku smluvního zástavního práva (pignus voluntarium). Smlouva musí být písemná pod sankcí absolutní neplatnosti (§ 40 obč. z.). Smlouva má přitom povahu absolutního obchodní- ho závazkového vztahu [§ 261 odst. 3 písm. a) obch. z.].

Smlouva musí obsahovat vymezení předmětu zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje, identifikaci smluvních stran a místo a datum jejího pořízení. Jestliže není zástavní dlužník totožný s osobou obligačního dluž- níka, musí být i obligační dlužník ve smlouvě identifikován, ačkoliv není smluvní stranou. Pokud není zástavce sám vlastníkem předmětu zástavy, musí být identifikován i zástavní dlužník a doložen jeho souhlas nebo na něj musí být alespoň věrohodným způsobem odkázáno (např. souhlas je přilo- žen jako neoddělitelná příloha smlouvy).

Ad a) Zástavní právo k listinným cenným papírům vzniká až předáním listinného cenného papíru:

1. zástavnímu věřiteli (§ 40 odst. 1 zák. c. p.), nebo

2. třetí osobě do úschovy nebo do úschovy a správy; spolu s listinným cenným papírem jí však musí být předán i originál nebo úředně ověře- ná kopie zástavní smlouvy, nebo oznámení o zřízení zástavního práva schovateli, je-li zastavený listinný cenný papír uložen do úschovy, nebo oznámení o zřízení zástavního práva opatrovateli, je-li zastavený listinný cenný papír uložen do správy. Zastavený listinný cenný papír nesmí třetí osoba vydat zástavnímu dlužníku bez předchozího234 písemného235 sou- hlasu zástavního věřitele (§ 41 zák. c. p.).

Ad b) Zástavní právo k zaknihovanému cennému papíru vzniká vždy zápisem na účet vlastníka v CECP na základě příkazu k registraci podaného zástavním věřitelem, zástavním dlužníkem nebo zástavcem (§ 42 zák. c. p.); zápis tu má konstitutivní účinky.

3. Zástavní právo k cennému papíru může vzniknout i na základě doho- dy o vypořádání dědictví uzavřené podle § 482 obč. z. Zástavní právo však musí být dědici výslovně ujednáno, a jelikož se dědická dohoda může týkat pouze majetku připadajícího do dědictví, může zajišťovat pouze pohledávku vzniklou z této dohody. Tak např. jestliže dva dědicové mají zdědit cenný pa- pír, mohou se dohodnout, že cenný papír připadne jednomu z nich, zatímco

234 I když to zákon výslovně nestanoví, musí být souhlas vždy předchozí; následný souhlas by zde již neměl žádný reálný smysl.

235 Požadavek písemné formy souhlasu lze dovodit z písemné formy zástavní smlouvy.

druhý dědic bude vyplacen v hotovosti v určité lhůtě; tato pohledávka pak může být zajištěna zástavním právem.

Dohodu schvaluje svým usnesením soud [§ 175q odst. 1 písm. c)

o. s. ř.]; do doby právní moci usnesení nemůže nabýt dohoda účinnosti.

Zástavní právo zde vzniká dnem právní moci rozhodnutí soudu, kterým byla dohoda dědiců o vypořádání dědictví schválena (§ 156 odst. 1 obč. z.). I zde přitom platí povinnost předání listinných cenných papírů zástav- nímu věřiteli nebo třetí osobě nebo u zaknihovaných cenných papírů zápis vzniku zástavního práva do CECP. Ani v jednom případě však nemá nespl- nění této zákonné povinnosti vliv na skutečnost, že zástavní právo již vznik-

lo; zápis zástavního práva do CECP tu má toliko deklaratorní účinky.

4. Zástavní právo k cennému papíru může vzniknout i rozhodnutím správce daně podle § 72 zák. s. d. p. za účelem zajištění daňové pohledávky. Při tom se jinak postupuje podle obecné občanskoprávní úpravy.

Dnem právní moci rozhodnutí o zřízení zástavního práva vzniká zá- stavní právo (§ 160 odst. 1 obč. z.); předání cenného papíru zástavnímu vě- řiteli ani zástavní indosace se zde nikdy nevyžadují.

U zaknihovaného cenného papíru je třeba zápis zástavního práva do CECP; zápis však má pouze deklaratorní účinky.

5. Zástavní právo k cennému papíru může vzniknout i ze zákona, a to pouze ve vztahu k listinným cenným papírům, jestliže se listinný cenný pa- pír nachází v úschově na základě smlouvy o úschově cenného papíru (§ 34 odst. 10 zák. c. p.).236

§ 3 Postavení zástavního věřitele

Obsahem zástavního práva je právo věřitele uspokojit ze zástavy svo- ji dospělou, avšak neuhrazenou pohledávku a tomu odpovídající povinnost zástavce toto strpět bez ohledu na to, zda je sám obligačním dlužníkem či ni- koliv. Tím se obsah zástavního práva nevyčerpává. Zástavní věřitel má právo bránit se všemu, co by ohrožovalo či znemožňovalo zajištění jeho pohle- dávky a uspokojení ze zástavy, a tomuto oprávnění koresponduje povinnost

236 Druhý způsob vzniku zákonného zástavního práva – a to pouze k zaknihovaným cenným papí- rům – má dnes již – vzhledem k ust. § 202 zák. p. k. t. – jen přechodný význam. Jestliže se jedná o zajištění práva Střediska cenných papírů na poskytnutí úhrady za služby jím vedené (zrušený

§ 56 odst. 8 zák. c. p.), pak vzniká ex lege zástavní právo ve prospěch Střediska cenných papírů. Registrace zástavního práva v evidenci Střediska cenných papírů je povinná, má však toliko deklaratorní účinky.

zástavního dlužníka zdržet se všeho, co by výše řečenému právu věřitele mohlo být na překážku.

Okamžikem vzniku zástavního práva je i nadále zástavní dlužník vlast- níkem cenného papíru a plně vykonává svá práva a povinnosti plynoucí z jeho účasti na společnosti, včetně svých práv hlasovacích. Práva spoje- ná s cenným papírem zástavní věřitel po dobu trvání zástavního práva není oprávněn vykonávat (§ 43 odst. 5 zák. c. p.). Tím není vyloučeno, aby se např. zástavní věřitel a zástavní dlužník dohodli na udělení plné moci, kterou bude zástavní věřitel zmocněn k výkonu hlasovacích práv.

Významnou ochranu poskytuje zástavnímu věřiteli ust. § 43 odst. 4 zák. c. p. Může se stát, že dojde ke změně formy, podoby, druhu, jmenovité hodnoty, spojování, štěpení nebo změně hromadné akcie na individuální ak- cie. Může též dojít k výměně jednoho druhu cenného papíru za jiný (např. zatímního listu za akcie nebo poukázky na akcie za akcie). V takovém pří- padě přechází zástavní právo ex lege na všechny cenné papíry, které zástavní dlužník obdržel výměnou za původní zastavený cenný papír(y).

U listinných cenných papírů na řad podepisuje zástavní rubopis v tako- vém případě jeden nebo více členů představenstva společnosti oprávněných k jednání jejím jménem.

U zaknihovaných cenných papírů je povinností představenstva společ- nosti dát příkaz k provedení zápisu zástavního práva do CECP zároveň při emisi zaknihovaných cenných papírů nebo při jejich výměně.

Je-li cenný papír prohlášen za neplatný postupem podle § 214 obch. z., zástavní právo zaniká, neboť zaniká i sám cenný papír.237 Zástavní věřitel má právo požádat zástavního dlužníka o dozajištění pohledávky v přiměřené lhůtě; nestane-li se tak, stává se pohledávka nebo její nezajištěná část splat- nou (§ 163 odst. 2 obč. z.).

Zástavní právo se vztahuje i na veškeré výnosy plynoucí z cenného pa- píru (§ 43 odst. 5 zák. c. p.); ust. § 162 odst. 2 obč. z. se zde nepoužije. Tedy bude-li společnost např. vyplácet dividendu, pak se přijaté plnění ex lege započítává na pohledávku zajištěnou zástavním právem, ledaže by zástavní smlouva sama xxxxxxxxx něco jiného. Ve vztahu k zaknihovaným cenným papírům a listinným cenným papírům na řad tu – vzhledem k CECP, resp. se- znamu vlastníků listinných cenných papírů na řad – žádný problém nevzni- ká. U ostatních cenných papírů však může být sporné, jak se má společnost dozvědět o zastavení cenného papíru. Zde patrně nelze jít jinak než cestou

237 Vzhledem k ust. § 43 odst. 4 zák. c. p. je možný sice i opačný výklad, ten však nesdílím, neboť v ust. § 213 odst. 4 obch. z. se upravuje vydání nových akcií, nikoliv nahrazení dosavadních. Dosavadní akcie však nahrazena být nemůže, neboť byla prohlášena za neplatnou.

analogie legis s ust. § 159 odst. 2 obč. z., podle něhož bude tedy zástavní právo vůči společnosti účinné:238

a) doručením písemné notifikace zástavního dlužníka, anebo

b) prokázáním vzniku zástavního práva zástavním věřitelem.

§ 4 Převod zastaveného cenného papíru

Pro převod zastaveného cenného papíru platí zvláštní omezení dané povahou věci. Převod zastaveného listinného cenného papíru je totiž mj. podmíněn tradicí, což není možné bez souhlasu zástavního věřitele, který má cenný papír ve své držbě; to platí i u cenných papírů uložených v úschově anebo v úschově a správě třetí osoby.

Naproti tomu u zaknihovaných cenných papírů není zástavní dlužník omezen existencí zástavního práva v převoditelnosti cenného papíru. V zá- stavní smlouvě však lze dohodnout a do CECP zapsat pozastavení výkonu práva nakládat s cennými papíry [§ 97 odst. 1 písm. f) zák. p. k. t. ].

Majitel účtu zákazníků nesmí bez souhlasu zástavního věřitele převést zastavený cenný papír na nového vlastníka (§ 110 odst. 4 zák. p. k. t.); jak přitom plyne z logiky věci, souhlas musí být předchozí a musí mít písemnou formu.

§ 5 Realizace zástavního práva

Jestliže obligační dlužník svůj dluh splní řádně a včas, zástavní právo zanikne. Totéž platí i tehdy, jestliže zástavní dlužník nebo zástavce zástavu vyplatí, a to složením obvyklé ceny zástavy [§ 170 odst. 1 písm. e) obč. z.].

1. Obecná úprava

1. V praxi se často může stát, že obligační dlužník svůj dluh nesplní. Pro tento případ zákon umožňuje uspokojení zástavního věřitele z prodeje předmětu zástavy, a to postupem podle § 44 zák. c. p. a § 33 zák. p. k. t.

2. Nesplní-li dlužník svůj závazek řádně a včas, je zástavní věřitel oprávněn prostřednictvím obchodníka s cennými papíry zastavený cen- ný papír prodat. Obchodník s cennými papíry zde jedná jako komisionář, a to svým jménem na účet zástavce.239 Účelem této konstrukce je zajistit,

238 Shodně X. Xxxxx in Dědič, X. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Polygon, 2002, s. 1477.

239 Je-li zástavním věřitelem obchodník s cennými papíry, musí si za účelem prodeje obstarat jiného obchodníka s cennými papíry.