METTERNICHOVÉ A JEJICH RODINNÝ ARCHIV
XXXXXXXXXXXXX A JEJICH RODINNÝ ARCHIV
Xxxxxxxx Xxxx
Rodinný archiv Metternichů je souborem 20 osobních archivů jednotlivých majitelů i poručenských držitelů metternišských velkostatků s písemnostmi z let 1424−1928 a 22 větších a řady menších rodinných archivů, osobních archivů, částí úředních registratur a prioračních celků k trhovým smlouvám i jednotlivin s písemnostmi z let 1209−1890 získaných do rodinného archivu Metternichů v letech 1527−1890 dědictvím, sňatky, koupěmi a sběratelskou činností a met- ternišskými archiváři v Koblenci, Ochsenhausenu a ve Vídni v letech 1773− 1878 proti provenienčním zásadám, nepřesně, nesoustavně a neúplně zmanipu- lovaný. V současné době je uložen ve Státním ústředním archivu v Praze jako depozitum Státního oblastního archivu v Plzni; do státní archivní péče byl zís- kán podle dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb. o konfiskaci majetku a v současné době se zpřístupňuje tak, aby důstojně reprezentoval úroveň česko- slovenské archivní vědy.
Fond nese jméno po rodu porýnských rytířů Xxxxxxxxxxx s erbem tří čer- ných mušlí na stříbrném štítě, poprvé připomenutém až r. 1400, čítajícím ve svém rodokmenu celkem 139 dospělých mužských členů a žijících v současné době na porýnském zámku Johannisbergu. Rod dosáhl svého biologického vr- cholu okolo r. 1640, kdy současně existovalo 11 samostatných rodových linií Metternichů, které se proto vzájemně odlišovaly připojením jména svého sídla, ale které od 17. století postupně vymíraly: Xxxxxxxxxx-Xxxxxxxxxxxxx, Metter- nich-Schweppensburgové a Metternich-Zievelové právě okolo roku 1650, Met- ternich-Heddesdorfové 1661, Metternich-Rodesdorfové 1678, Metternich-Bour-
scheidové 1690, Xxxxxxxxxx-Xxxxxxxxxxxx 1695, Metternich-Heistertové 1706,
Xxxxxxxxxx-Xxxxxxxxxxxx 1731 a Metternich-Müllenarkové 1754. Přežívající v pořadí devátá linie Metternich-Winneburgů proslavila celý rod, získala v 17. století v Porýní, ve Francii a v Čechách řadu velkostatků, po nejvýznamnějším sídle rozšířila své jméno, získala r. 1679 hraběcí titul, překonala r. 1738 finanční krizi, radikálně zchudla po Velké francouzské revoluci ztrátou statků na levém břehu Rýna, emigrovala do Rakouska, v habsburských službách r. 1803 získala knížecí titul, zlepšila svou finanční situaci koupí a darováním nových velko- statků v Porýní, v Čechách, na Moravě a v Uhersku a nakonec znovu zchudla.
Do deváté linie, nazývané před získáním hradu Winneburgu linií Xxxxxxxx- venskou a založené roku 1527 Xxxxx Xxxxxxxxxxxx (od bratrů Dětřicha a Vilé- ma), náleží včetně žijícího knížete Xxxxx Xxxxxxxxxxx v 12 generacích celkem
45 dospělých mužských členů. I když však představuje biologicky menší část rodu, její členové od 16. století zajišťovali trvale svým písemnostem dobrou archivní péči a svým členům i archivu dobrou ekonomickou základnu, takže mohli převzít i písemnosti tří generací svých přímých předků z let 1424−1541 a v průběhu dalších staletí i několik desítek archivních fondů a prioračních cel- ků i úředních registratur. Rekonstruovaný sled majitelů rodinného archivu Met- ternichů této linie představuje současně i původní genetické členění fondu bez postupně získávaných přírůstků a obsahuje proto kromě 15 majitelů feudálního velkostatkového komplexu Metternichů i 5 jejich poručenských správců, vybí- raných z řad vdov či bratrů.
Struktura rodu a archivu Metternichů 1424–1928
pořadí generace číslo a jméno původce časové rozmezí osobního archivu písemností
I. 1) Xxx 1424 − 1449
II. 2) Xxxxx 1456 − 1496
III. 3) Xxxxxx 1495 − 1541
IV. 4) Xxx 1526 − 1562
5) vdova Xxxxxxxx Xxxxxxxx 1562 − 1579
V. 6) Xxx Xxxxxxx 1579 − 1602
7) vdova Xxxx Xxxxxxxx 1602 − 1615
8) bratr Xxxxx, arcibiskup 1588 − 1623 VI. 9) Vilém 1610 − 1652
10) starší syn Xxxxx Xxxxxxxx, arcibiskup 1630 − 1679
VII. 11) Xxxxx Xxxxxxx 1652 − 1698
VIII. 12) Xxxxxxxxx Xxxxxxxxx 1680 − 1719
IX. 13) Xxxxx Xxxxx 1711 − 1738
X. 14) Xxx Xxxx 1740 − 1750
15) bratr Xxxxxxxxx Xxxxxx, kanovník 1755 − 1778
XI. 16) Xxxxxxxxx Xxxx 1768 − 1818
XII. 17) Xxxxxxx 1787 − 1859
XIII. 18) Xxxxxxx 1856 − 1895
19) bratr Xxxxx 1868 − 1906
XIV. 20) Xxxxxxx 1882 − 1928
XV. Xxxxx nezastoupen
První období dějin rodu Metternichů 1424−1579 začíná rytířem Xxxxx Xxx- xxxxxxxxx (* asi 1400, † 1440). Ani dvěma sňatky nerozšířil malý otcovský statek Zievel, získaný již jeho dědem Xxxxxx, prvním známým členem rodu: původní sídlo rodiny, malá ves Metternich, totiž zatím přešlo sňatkem do rodiny Xxxxx-Xxxxxxxxxxx. Jeho mladší syn Xxxxx (* asi 1435, † 1496) zdědil po otci Xxxxxx, zdědil po Kruyithausenech z Frietzdorf dvůr Haen a další nevelké celky z rodiny své manželky Xxxx Xxxxxxxxxx z Gymnich, ale ani on nijak nevynikl z řadové drobné šlechty na pomezí Německa, Francie a Holandska. Z jeho dvou synů mladší Xxxxxx (* asi 1480, † 1541) převzal k otcovskému dvoru Haen polovinu většího sídla a statku Xxxxxxxxxxx od rodiny své manželky Xxxxxx Xxxxxxx z Vettelhoven a navíc zdědil rumschuttelovský statek Kempenich. Po- stupně pak koupil další menší statky Gillersheim, Sinzig a Ahrweiler, ale celý vytvořený statkový komplex se rozpadl rozdělením mezi jeho syny a jejich dě- dické podíly byly navíc zatíženy povinností vybavit věnem své sestry. Nejstarší Xxxxxxxx syn Xxx (* 1505, † 1562) se proto nespoléhal na nevelké otcovské dědictví Xxxxxxxxx a oženil se v roce 1529 s bezdětnou vdovou po bohatém Xxxxxxxxxxxxxx Xxxxxxxxxxxxxxxx z Xxxxxxx a udržel po její smrti majetek v Broel a koupí získal 1543−1544 od Xxxxxx Xxxxxxxxxx, na jehož hradu Staf- fenburgu byl úředníkem, dvory Xxxx a Xxxxxx. Po krátkém Xxxxxx druhém manželství s Xxxxxxxxx Xxxxxxxxxxxxx znovu ovdověl a dovršil svůj společen- ský a ekonomický vzestup třetím sňatkem s vdovou Xxxxxxxxx Xxxxxxxxx z Landskron, dcerou předního kolínského arcibiskupského úředníka Xxxxxxx- xxxx Xxxxxx. Xxxxxxxx Xxxxxxxx (* 1520, † 1579) založila slávu a význam vet- telhovenských Metternichů, protože pro své oba syny z manželství s Xxxxx Xxx- xxxxxxxxx vytěžila maximum možností, které jí poskytl její bratr trevírský arcibiskup Xxx x Xxxxx a syn trevírský biskup-suffragán Xxxxx Xxxxx z Land- skron. Xxx x. 1562 se slušně vyrovnala se synem svého zemřelého manžela z prvního manželství a odevzdala mu statek Xxxxxxxxxxx; během své poručnic- ké správy konsolidovala xxxxxxxxxxxx majetek pro nejmladšího syna Xxxx Xxxxx- xxx.
Tak díky Xxxxxxxx Xxxxxxxx začíná nástupem jejího syna Xxxx Xxxxxxxx (* 1555, † 1602) období společenského i ekonomického vzestupu Xxxxxxxxxxx. Své postavení upevnil 1579 sňatkem s neteří mohučského kanovníka Xxxxxxxxx Xxxxxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxxxx, rozšířil své statky v Sinzigu a zbohatl dědic- tvím po příbuzných z řad vysokých porýnských církevních hodnostářů (1589 Xxxxxxxxxx x Xxxxx, 1600 Xxxxxxxx Xxxxxxxxx a 1603 Xxxxx Xxxxx z Landskron). Vdova Xxxx Xxxxxxxx (* asi 1565, † 1625) spravovala jmění svých sedmi dětí, které při smrti manželově byly ve věku 2 až 17 let, dokončila složitá dědická řízení po svém manželovi a získala koupí statek Xxxxxx, ale hlavní úlohu při výchově dětí a budování jejich rodinného jmění mohla přenechat jejich strýci
Lotarovi. Trevírský arcibiskup Xxxxx Xxxxxxxxxx (* 1551, † 1623) splnil vrcho- vatě naděje své matky Xxxxxxxx Xxxxxxxx a starých strýců a bratrů z rodu Quad- tů, odkud si ostatně i přinesl své jméno (Xxxxxx, Xxxxx), běžné v landskronské linii od 1415. Od roku 1599 disponoval rozsáhlými statky a lény trevírského arcibiskupství a na dvacet let jako kurfiřt ovlivňoval celé Porýní. Proto snadno zajistil třem ze svých pěti nepotů bohaté kanovnické prebendy v Trevíru a v Mohuči a zbylým dvěma v letech 1600−1615 přiděloval uvolněná trevírská léna Sporkeburg, Sevenich a další. Navíc investoval svůj vliv i finanční pro- středky do nákupu dalších statků pro bratrovu rodinu (Xxxxxxxx, Xxxx, Mens- berg) i do získání statků příbuzných a sešvagřených rodin Xxxxxxxxx Xxxxxxxxxx- ga (Xxxxxxxxxxxxx-Xxxxxxxx) a Xxxxxx Xxxxxxxxxx (Xxxxx, směněný 1615 za statky Zolvern, Berus a Diffterdingen od kníž. Xxxxxx Xxxxxxxxxx-Dillenberga). Z jeho diplomatických a finančních možností žil rod Xxxxxxxxxxx až do Francouzské revoluce. Xxxxx jeho pět nepotů za jeho života i po r. 1623 jej následovalo ve striktní orientaci na vídeňské Habsburky a na španělskou taktiku v církevní politice, navíc v období evropské třicetileté války dokázali své schopnosti i jako plukovníci a generálové v císařské armádě a ještě za strýcova života uplatnili a zpeněžili se svými švagry Xxxxxxx a Xxxxxx své zásluhy o Xxxxxxxxx tím, že levně získali bohaté velkostatky se strategicky významnými hrady Kynžvart a Kynšperk i dalšími. Xxxxx Xxxxxxxxxx (* 1591, † 1652) byl starším ze dvou synů Xxxx Xxxxxxxx, kteří jediní nevstoupili do kněžského stavu. Účastnil se bezostyšně boje o trevírské arcibiskupství, které se dostalo po strýci protimet- ternišskému kandidátovi Soetternovi, ukončeného r. 1636 zajetím arcibiskupa a praktickou okupací trevírských statků, ačkoliv právě v té době bylo vyřizová- ní účtů uvnitř katolického tábora otevřenou válkou a konfrontací prošpanělské a profrancouzské taktiky vrcholně zhoubné. Po bratrském rozdělení metterniš- ských statků dostal polovinu lucemburských lén, polovinu porýnských a čes- kých statků a polovinu statků trevírských leníků hrabat Winneburgů, které byly jednou z příčin války o Trevír a jejichž udělení Metternichům ještě před vymře- ním Winneburgů r. 1636 bylo doslova vyválčeno. Stal se tak jedním z nejbohatších šlechticů Německa a pojistil si sňatkem se svou sestřenicí Mag- dalénou Xxxxxxx Xxxxxxxxxxxxx v roce 1610 rozhodný podíl na dědictví vymře- lé linie rytířů Nassavských. Tento i druhý Xxxxxxx sňatek, diplomatická díla jeho strýce arcibiskupa, byly součástí cílevědomého posilování pozic Metterni- chů v Porýní. Xxxxxxxx druhá manželka Xxxx Xxxxxxxx Xxxxxxxxxx z Rüdes- heimu měla být universální dědičkou po bratru Xxxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx i dědič- kou Xxxxxxxxx x Xxxxxxxxx, i když realizace dědických nároků a převzetí statků Rüdesheim, Obermerlau a Friedberg připadlo až do pozdějších let. Xxxxx Xxxx- mových majetkových úspěchů byla tragická úmrtí jeho dvou starších synů, na- děje jejich babičky Xxxxx Xxxxxxxxxxxx, rozené Nasavské, i třetího syna, takže
starší ze zbylých synů Xxxxx Xxxxxxxx (* 1622, † 1679) po otcově smrti do zleti- losti dědice spravoval vedle své kanovnické funkce všechny statky. Xxxxx Jin- xxxxx Xxxxxxxxxx, zvolený v posledním roce za mohučského arcibiskupa, ne- uhájil integritu statků před částečně oprávněným požadavkům strýce Lotara metternišské sekundogenitury beilsteinské, který se cítil poškozen r. 1641 při dělení statků mezi obě linie a vystihl příležitost po smrti Xxxxxx x. 1652 k revizi dělení. Tím, že se vzdal svých nároků na část metternišského jmění, vyrovnal tuto nevelkou korekturu Metternichů-Beilsteinů.
Nástupem Xxxxxx Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxx (* 1630, † 1698) končí sedmdesáti- leté období prudkého rozmachu moci a bohatství Xxxxxxxxxxx, i když právě na začátku tohoto období byly vytvořeny předpoklady pro pokračování vzestupné- ho trendu: Xxxxx Xxxxxxx zdvojnásobil svůj majetek o statky sekundogenitury, která vymřela r. 1695, a spolu s touto linií získal hraběcí titul s padesátiletým zpožděním jako uznání zásluh jeho otce Xxxxxx Xxxxxxxxxxx i jeho čtyř bratrů a arcibiskupa Xxxxxx o říšskou politiku Habsburků od roku 1611 a o vítězné zakončení třicetileté války roku 1648. Tyto zisky byly totiž anulovány expanzí francouzského krále Xxxxxxx XXX. a dvojí francouzskou okupací Porýní 1670 a 1685, která sice z Francie učinila prvořadou evropskou velmoc, ale která pro Metternichy znamenala totální ekonomickou degradaci a vynutila si jejich útěk od Rýna na české hrady Kynšperk a Kynžvart a bezmála čechizaci Metternichů. Xxxxxxxxxxxxx ani po míru ryswickém r. 1697 nespěchali s návratem na statky v Porýní a do Koblence, protože si v Čechách vybudovali pohodlné barokní zámky i hrobky, přijali dobře placená místa v císařské armádě a výnosné úřady chebského purkrabí a velitele pevnosti Velký Hlohov a navázali řadu aliančních svazků se západočeskou šlechtou − sňatky dvou vnuček Xxxxxx Xxxxxxxx, za- koupením vnuka ve Xxxxxxxx a především sňatkem Xxxxxx Xxxxxxxx r. 1690 s vdovou po jejich sousedu Xxxxxxxxx Xxxxxxxx Xxxxxxx († 1686). Ekonomická a mocenská deprese Metternichů přešla i do následující generace. Xxxxxxx syn Xxxxxxxxx Xxxxxxxxx (* 1653, † 1719) nevytěžil nic z přízně habsburských pa- novníků (císař Xxxxxxxxx XXX. byl jeho kmotrem) ani ze skutečnosti, že získal pro své statky statut fideikomisu a nemusel svému bratrovi vydat žádný z otcovských velkostatků. Komplex metternišských statků byl v té době již zmenšen o lucemburská léna Zolvern, Berus a Diffterdingen a zůstal omezen na statky při Rýnu a při Mosele a v západních Čechách. Daleko zhoubnější pro postavení Metternichů bylo jejich vzájemné odcizení v důsledku enormních sobeckých nároků bratrů a vdov na apanáže a dcer na vyvěnění, které z fideikomisních statků byl povinen uhradit Xxxxxxxxx Xxxxxxxxx.
Tyto finanční závazky a jen pozvolné zotavování německých statků z následků francouzské okupace i sňatek Xxxxxxxxx Xxxxxxxxxx s evangeličkou Xxxxxxxxx Xxxxxxxx Xxxxxxxxx-Xxxxxxxxxxxxxx roku 1683 vedly k úplnému
ekonomickému a politickému debaklu rodiny. Úpadek vyvrcholil v době Xxxxxx Xxxxxx (* 1686, † 1739), který již trvale sídlil opět v Koblenci, ale který již musel na krytí požadavků svých příbuzných i bratra Xxxxxxxx Xxxxx v Čechách získávat peníze půjčkami a odprodejem českého velkostatku Kynšperku v roce 1726. íšský komorní soud na jeho majetek v Porýní uvalil nucenou správu a pověřil kolektiv rytířského stavu Dolnorýnska výkonem administrace metter- nišských statků a sanací dluhů Xxxxxx Xxxxxx. Rozpad rodiny Xxxxxxxxxxx v období finanční krize se nezastavil ani odstraněním vnucené správy r. 1738, protože Xxxxxxx syn a nástupce Xxx Xxxx (* 1710, † 1750) otálel se sňatkem do roku 1745, zemřel v mladém věku a po smrti obou mladších synů v letech 1752 a 1753 zanechal rod a majetek Xxxxxxxxxxx v kritické situaci: zůstal jen sedmi- letý syn Xxxxxxxxx Xxxx a 34letý bratr, mohučský kanovník Xxxxxxxxx Xxxxxx (* 1719, † 1778). Kanovník Xxxxxxxxxx sám jako poručník pečoval o synovce a jeho majetek a zasloužil se o zachování trosek majetkové základny, která za- tím ekonomickým vývojem a špatnou správou ztrácela na ceně. Mladý synovec a xxxxx Xxxxxxxxx Xxxx Xxxxxxxxxx (* 1746, † 1818) pro odvrácení hrozícího kon- ce neučinil nic. Tím, že mu odpadly starosti o odbytné a věna sourozenců, mohl uzavřít sňatek s nevěstou z baronské rodiny Xxxxxxxxx ve Freiburgu/Breisgau, který nebyl finančním přínosem. Našel z neutěšené finanční situace rodiny r. 1774 východisko vstupem do diplomatické služby habsburského státu a přijetím do funkce ředitele katolické části hraběcího stavu Dolnorýnska, ale v obou přípa- dech skončil neúspěšně. Zastupoval zájmy habsburské monarchie jako vysla- nec na kurfiřtských dvorech v Trevíru, Mohuči a Kolíně a po osvědčení byl
r. 1791 jmenován vyslancem v Bruselu, kde měl spolu s holandským místodrži- telem ubránit Holandsko Habsburkům před myšlenkami a postupem Francouz- ské revoluce. Toto poslání Xxxxxxxxx Xxxxxx Xxxxxxxxxxx skončilo naprostým ne- úspěchem, Holandsko bylo navždy ztraceno, a tak otevřena cesta vojskům francouzské republiky do Německa. Xxxxxxxxx Xxxx naráz ztratil své vyslanecké místo, funkci ředitele vestfálského kolegia, ve kterém se stejným neúspěchem marně čelil akcím evangelického kolegy hr. Neuwieda. Třetí daleko nejúčinněj- ší ranou a největší daní Metternichů dějinám byla ztráta po století budovaného komplexu statků na levém břehu Rýna, které bylo včleněny do francouzské republiky formou postátnění u lenních statků jednotlivých arcibiskupství, nebo prostým výkupem u alodních statků a přenesením povinnosti náhrady na ně- mecké císařství. Ze všech stejně postižených majitelů statků v Porýní, odkud se odstěhovali do rakouských a českých zemí Šternberkové-Manderscheidové, Nostitzové-Rieneckové, Boos-Waldeckové, Ligneové i jiní, osvědčil největší věrnost oddanost Habsburkům Xxxxxxxxx Xxxx a jeho dospívající syn Xxxxxxx. Xxxxxxxxx Xxxx se pozdější anexí Porýní k Prusku stal jako koblencký rodák i se svým synem občanem pruského státu, zůstal i nadále v diplomatickém stavu
a ve Vídni se zapojil jako plnomocný ministr do práce státní rady. Zbytek života však prožil v nejvážnějších finančních starostech, protože vlastní dluhy i otco- vy dluhy a penzijní závazky převedl gentlemansky ze zabraných porýnských statků na opatství v Ochsenhausenu, které bylo císařem postátněno a darováno Xxxxxxxxxxx Xxxxxx jako náhrada za statky ponechané Francii. Povýšení do kní- žecího stavu bylo za současného stavu spíše výsměchem, protože nový kníže svůj ochsenhausenský statek předlužil, dosáhl povolení zadlužit i fideikomisní český velkostatek Kynžvart a doslova by svou dceru a oba syny svou finančnic- kou a organizační neschopností ožebračil. Tvrdý zákrok jeho syna Xxxxxxxx a vnucené majetkové arrengement pro Xxxxxxxxx Xxxxxx xxxxxxxxx, že metter- nišské statky musel v 1805 postoupit svým dětem a dožít jako bezzemek.
Xxxxxxx, starší syn ministra Xxxxxxxxx Xxxxxx Xxxxxxxxxxx (* 1773, † 1859), který dostal jméno po svém kmotru, diplomatu a mohučském arcibiskupu Xxx- xxxxxxx Xxxxxxxxx Xxxxxx, vyvodil z neutěšených poměrů svého otce již roku 1795 důsledky, tj. bohatý sňatek a výnosnou diplomatickou kariéru. Obojí mu zaručovala Xxxxxxxx Xxxxxxxxx, jediná vnučka významného habsburského stát- níka a kancléře knížete Xxxxxxx Xxxxxxx († 1794), dědička kounicovského pa- láce ve Vídni a moravských velkostatků Kojetína, Vicoměřic a Velkého Meziří- čí a sestřenice posledního slavkovského Kounice. Sňatek byl nesporným společenským úspěchem mladého vzdělaného hraběte bez vlastního majetku, ale brzo se projevily i stíny tohoto spojení. Sanace předluženého paláce a ostat- ního vídeňského majetku nevěsty i náklady na život v hlavním městě převyšo- valy možnosti novomanželů a opatrná Xxxxxxxx Xxxxxxxxx nehodlala svého manžela učinit spolumajitelem svých statků, protože při finanční kridě by je pro děti neuchránila. Xxxxxxx se proto stal habsburským vyslancem v Drážďanech a v Berlíně. Tu se ukázaly jeho diplomatické schopnosti, po generace děděné znásobené jasným vědomím bezvýchodnosti a upřímnou oddaností myšlence habsburské monarchie, které jej kvalifikovaly jako jediného z tehdejších stře- doevropských diplomatů k dialogu s francouzským císařem Xxxxxxxxxx, když se stal 1806 pařížským vyslancem a 1809 ministrem zahraničí a nakonec 1824 státním kancléřem. Xxxxxxx Xxxxxxxxxx využil svých zásluh o habsburský stát a úspěchu na poválečném kongresu ve Vídni r. 1815 a podržel si rozsáhlé pra- vomoci u obou císařů. Byl štědře odměněn od císaře titulem knížecím a darem velkostatků Xxxxxxxxxxxx na Rýně a Daruvar v Chorvatsku, od neapolského krále rentou z vévodství Portelly a zabezpečeno mu komfortní ubytování ve státním kancléřství, takže jen za 20 let po finančním krachu svého otce postavil rodinu na zcela nový základ. Splatil dluhy na velkostatku Kynžvart a nabídl státní po- kladně za postátněný rozsáhlý církevní velkostatek Plasy u Plzně bezkonku- renční částku, získanou od bankéřů Rotschildů za tvrdých podmínek, takže jeho získáním dovršil své zařazení mezi zámožnou přední rakouskou šlechtu. Díky
své vitalitě překonal životní krizi kolem roku 1825 (smrt dvou manželek, syna a dvou dcer), uzavřel ve svých 55 letech nové manželství s hraběnkou Xxxxx- Xxxxxxxxxxxx a zůstal v aktivní službě až do revoluce r. 1848, kdy jako zosobně- ní všeho špatného tehdejší monarchie byl právem odstraněn a donucen k emigraci do Anglie a Belgie. Kancléřův nejstarší syn Xxxxxxx (* 1829, † 1895) se stal neúspěšným otcovým epigonem v diplomatické kariéře, v ekonomické cílevě- domosti i v soukromém životě. Zřízení francouzské republiky r. 1870 zničilo jeho kariéru vyslance v Paříži stejně jako kdysi Francouzská revoluce jeho dě- dovi. Přes své dobré styky s francouzským a rakouským panovníkem se r. 1864 nedočkal povolání do vlády jako zahraniční ministr a zkazil si poslední naděje na politickou práci tím, že nešťastně argumentoval zásluhami svého otce a taj- nostmi skrytými v jeho archivu. Xxxxx se nakonec z Vídně na své zámky Kynž- vart a Johannisberg, kde se věnoval kulturním zájmům, a společenským sty- kům, historicko-archivním pracím a plánům na obnovu slávy a moci Metternichů. Jejich uskutečnění však bylo vážně ohroženo změněnými politicko-ekonomic- kými podměty a skutečností, že sám měl jen tři dcery a že žádný z obou bratrů neměl k tomu ani schopnosti, ani porozumění. Xxxxxxxxx mladší bratr Xxxxx (* 1834, † 1906) se nikdy nezbavil naděje na možnou obnovu tradic Xxxxxxxx- chů, za bratrova života neměl naděje na podíl z metternišského majetku, oženil se s vlastní sestřenicí Xxxxxxx Xxxxx-Xxxxxxxxxxxx a nedosáhl úspěchu ani ve svém vojenském povolání. Přesto byl ještě vynikajícím členem rodu ve srovná- ní s nejmladším bratrem Xxxxxxx († 1904), posledním synem xxxxxxxxxxx, je- hož první sňatek byl morganatický a druhý bezdětný. Krize metternišského rodu vyvrcholila okolo r. 1900, když Xxxxxx nástupce a jediný syn Xxxxxxx (* 1869,
† 1930) zůstával do 1905 neženatý a až do 1917 bezdětný a kdy se již musela řešit otázka čekatelství na metternišský fideikomis, ohrožený vymřením rodu po meči. Quietistický postoj otce Xxxxxxxx se přenesl na jediného syna Xxxxx Xxxxxxx (* 1917), který se definitivně stáhl s otcem a pak 1941 s manželkou Xxxxxxx kněžnou Xxxxxxxxxxxx na rýnský zámek Johannisberg. Tuto situaci správně předpokládala již roku 1897 Xxxxxxxxxx vdova, dosáhla pro sebe a pro neprovdanou dceru Xxxxxxxxxx změnu jména na Xxxxxxxxxx-Xxxxxxxxx a Kle- mentina Xxxxxxxxxx-Xxxxxxxxx (* 1870) pak roku 1926 adoptovala svého pra- synovce Xxxxxxx xxxxxxxx kn. Xxxxxx-Xxxxxxxxxxxx (* 1920) jako syna a ten jako Xxxxxx Xxxxxxxxxx-Xxxxxx má zajistit historickou a dědickou kontinuitu s vymírajícím rodem Metternichů-Winneburgů.
Rodinný archiv dvacíti Metternichů vznikal organicky archivací těch je- jich listin a aktů, které si sami vyhodnotili jako dokumentárně a historicky cen- né a kterým stačili poskytnout příslušnou archivní péči a ke kterým přičleňovali podle příležitostí další obdobné celky, buď pro jejich podobnou dokumentární a právní průkaznost, či již jen vědomě pro jejich historickou a sběratelskou cenu
pro rodinný a rodový archiv. Od nejstarších dob si i Xxxxxxxxxxxxx označovali své listiny na rubu stručnými regesty. Aby pečeti a text netrpěly při hledání a zbytečném rozkládání (např. Myn Dederychs Heylliche Breyff na listině z r. 1496, inv. č. 1816 nebo Bruderliche Vergleichung na listině z r. 1542 na listině inv. č. 2205, či obšírnější Belangend de Verwilligung des Doymdechent zo Sollen als Leynherrm des Hoeff zom Haen na listině z r. 1542 inv. č. 1837). První Xxxxxxxxxxxxx tak poskytli doklady o své archivní péči i o své jazykové příslušnosti. Malý rozsah majetku prvních Metternichů, a tím daný malý rozsah jejich archivů a depotů pergamenů i papírových listin a aktů v 15. a 16. století je přesto překvapivě větší než obdobné archivy českých a moravských rytířů a zemanů téže doby: rozhodným momentem pro větší a ranější rozvoj osobních a rodinných šlechtických archivů v Německu byla nesporně neexistence desk zemských či desk dvorských českého a moravského typu a nutnost postarat se o právní zajištění majetků průkaznými dokumenty, ve vlastním zájmu uchová- vanými. Tvorba archivních depotů jednotlivými příjemci a jednoduchá mani- pulace listin a aktů chronologicky byla vyhovující dokud rozsah těchto osob- ních archivů nepřesáhl číslo sto. Osvědčený způsob nebyl opuštěn Metternichy ani po r. 1602, kdy ke správě jejich majetku a listinné a aktové dokumentace dal k dispozici strýc a poručník nezletilým majitelů svou kurfiřtskou kancelář: tato skutečnost se projevila spíše v uchovávání konceptů právních pořízení, ve zlep- šené stylizaci dokumentů a ve zvětšení počtu právních zlistiňovaných pořízení. Do období arcibiskupa Xxxxxx 1599−1623však připadá závažná novinka v manipulaci písemností související s kvantitativním i kvalitativním nárůstem archivovaných písemností. Stále častěji byl totiž chronologický sled písemností rozrušován, když pro potřebu složitějších a delších soudních i správních pro- jednávání dědických pozůstalostí, finančních prostředků a převodů nemovitos- tí, zatížených hypotékami či rentami, musely být vyhledávány a předkládány předchozí starší dokumenty. Staly se pak třeba jen dočasnými přílohami soud- ních a právních spisů, bývaly opatřeny jejich signaturami, a i když se vracely v pořádku zpět do archivů svých příjemců, nebyly již zařazovány na místo a byl respektován jejich priorační nexus. Osobní archivy znaly podobné priorační celky dokumentů již dříve a často, protože s kupovanou nemovitostí přejímal opatrný nabyvatel a majitel osobního archivu vždy ty písemnosti, které přede- šlému majiteli dokazovaly právní titul k zcizované nemovitostí a které pro něho již po ukončení smluvního a faktického předání nemovitosti či práva ztratily význam. Tato praxe byla obvyklá ještě v 18. století, a když Xxxxxxxxx Xxxx Xxxxxx- nich koupil r. 1777 lenní statky Ripsdorf, Hayern a další, převzal několik desí- tek lenních listin od r. 1512, dokumentující celou řadu převodů těchto lenních statků a včlenil je do svého osobního archivu. Kombinace chronologických řad a prioračních celků v rámci jednotlivých geneticky vrstvených osobních archi-
vů se stala kořenem všech pozdějších svévolných zásahů, které měly tuto sym- biózu dvou ukládacích systémů sjednotit. V metternišském archivu byl tento proces zpřesňování ukládacích systémů v rámci osobních archivů urychlen tím, že jednotný archivní depot byl při rozdělení majetku mezi primogenituru Vilé- ma Metternicha a sekundogenituru Xxxxxx Xxxxxxxxxxx r. 1641 rozdělen tak, aby oba bratři dostali i starší listiny o nabytí alodních statků: statky lenní i v době trvání dvou linií do r. 1695 byly investovány jak v minulosti vcelku nejstaršímu z rodu a lenní podklady proto do osobních archivů obou linií nebyly delimito- vány. Protože archivní péče Metternichů v 17. a dlouho v 18. století spočívala pouze v ochraně archiválií před ztrátou a zničením a v občasném vyhledání pri- or či založení přírůstků, bylo pro Xxxxxx Xxxxxxxxxxx i jeho nedílné bratry zcela neřešitelným problémem získání obrovského archivu hrabat Winneburgů v letech 1634−1636 spolu s jejich rozsáhlými statky. Archiv rozsahem převyšoval něko- likanásobně depot osobních metternišských archivů a obsahoval písemnosti Metternichům, prostým držitelům malých rytířských statků a lén, zcela nezná- mé: písemnosti z výkonu soudnictví, z účasti na říšských sněmech a z udělování vlastních lén. Přitom Xxxxxxxxxxxxx záhy museli do získaného archivního de- potu Winneburgů a Braunshornů proniknout, protože na požadavky splácení finančních winneburských závazků, na hraniční spory a na lenní agendu museli vyhledávat priora a informace. Zásadně však byl winneburský rodinný archiv jako samostatný celek bez jakýchkoliv pokusů o uspořádání či prostý soupis archiválií. Podobně jako předtím i později získané velké rodinné archivy Bröm- serů a Nasavských. Metternišské archivní depoty nebyly postiženy francouz- skou okupací, ale snaha postihnout případné ztráty a zajistit integritu rodinného archivu a zájmy fideikomisních čekatelů vedly k inventuře archivu roku 1715, která podchytila nejméně 2727 listin, řazených nedůsledně jak podle míst, tak podle osob. Po rušivých zásazích do původního uložení a do integrity příjemec- kých osobních archivů pro potřeby velkých právních sporů, kterými Metterni- chové dokazovali svá výlučná práva na statky Brömserů a Nassavských v letech 1664−1669 se ukázal zájem genealogický a historický stejně nebezpečným pro rozptýlení chronologických řad i prioračních celků. Finanční úpadek Metterni- chů a jejich majetkové ztráty v období 1683−1738 neohrozily metternišské ar- chivní depoty v prostorném sídle v Koblenci, ve kterém však přibývalo písem- ností dosud neznámých, evidujících ne již práva, ale finanční závazky a dluhy Metternichů.
Xxxxxxxxx Xxxx Xxxxxxxxxx krátce po svém zplnoletnění a převzetí statků r. 1768 potřeboval spolehlivě a brzo získat přehled o svých finančních a lenních závaz- cích i o právním titulu a rozsahu lenních i alodních statků, ať byly v jeho držení či odcizeny. Jeho vlastní znalosti, sirotka od 4 let, a znalosti statkové adminis- trace, či sekretariátu, zanedbané v období poručenské správy, byly zcela nedo-
stačující a jedinou nadějí na získání potřebných informací byl proto rozsáhlý soubor osobních archivů jeho předků a předchůdců. Protože tehdejší ředitel jeho koblencké kanceláře Xxxxxx Xxxxxxx měl potřebné jazykové a paleografické znalosti, dostal za úkol vytřídit z masy písemností koblenckého palácového ar- chivního depotu Metternichů především listiny dokazující právní nároky na koupené alodní statky nebo na investitury lenních statků, ať v majetku Xxxxxxx- ka Xxxxxx Xxxxxxxxxxx byly, či ať byly anexí lucemburských lén či prodejem ztraceny. V letech 1780−91 zvládl X. Xxxxxxx nejen tento úkol vytřídění, uložení a katalogizace více než 1800 listin z let 1209−1770, ale prokázal vedle profesi- onální zručnosti, dokumentované obsáhlými a výstižnými regesty, nalepenými na každé obálce s uloženými jednotlivými listinami, i smysl provenienční: vy- cítil, že nelze směšovat listiny Metternichů s listinami Brömserů, Winnenburgů a Braunshornů a manipuloval je každé zvlášť. Po vytřídění základních majetko- vých listin z koblenckého archivního depotu, které představuje první archivář- ský odborný zásah do netknutých osobních archivů, stačil X. Xxxxxxx ještě zpra- covat všechny zbylé listiny a akta osobních metternišských i inkorporovaných archivů, jak je zastihl v koblenckém archivním depotu. Ty však již nečlenil do skupin podle rodů příjemců, ale do věcných skupin podle typů (svatební smlouvy, závěti) nebo podle míst a majetkových celků (Sporkenburg, xxxxx Xxxxxxxxxx, dvůr Disterhaid). Svou archivní manipulaci petrifikoval pořízením archivních krabic na skupinu základních majetkových listin a na zbylé listiny a akta, které opatřil štítky a názvy věcných skupin či míst či rodů a s pořadovým číslem krabice v rámci každé skupiny. Takto uspořádaný archiv, čítající přes 300 kra- bic, přečkal stěhování z Koblence před postupující armádou francouzské re- publiky. Xxxxxxxxx správa v říjnu 1794 rozhodla o evakuaci majetku v pořadí, které je svědectvím o úctě k rodinnému archivu Xxxxxxxxxxx: cenný nábytek z kobleneckého paláce, zásoby starého rýnského vína, archiv a pak teprve další movitý metternišský majetek, pokud čas a postup vojsk dovolí. Mobiliář, víno a archiv byl šťastně zachráněn a umístěn provizorně v Bamberku, kam se uchý- lila i metternišská kancelář, než získala r. 1798 prostory v opatství Ochsenhau- sen. Správy archivu po L. Xxxxxxxxxx, který v roce 1793 zemřel, se v Ochsenhausenu ujal Xxxxxxxxx Xxxxx Xxxxxxxxxxxxxx jako první a poslední metternišský archivář z povolání s titulem „archivní rada“. Nároky na doku- mentaci práv a závazků totiž ani po ztrátě 9/10 rýnských metternišských statků neklesly a Streitenberger za léta svého působení 1798−1811 byl plně zaměstnán plněním požadavků metternišského kancléře na rešerše dobrá zdání k právní a finanční agendě v Ochsenhausenu. Při likvidaci Ochsenhausenské kanceláře a samostatného Ochsenhausenu neměl ani zkrachovaný Xxxxxxxxx Xxxx Xxxxxx- nich, ani jeho mladý syn Xxxxxxx zaměstnání ani pro úředníky ochsenhausen- ské kanceláře, a tím méně pro ochsenhausenského archiváře. Ministr Xxxxxxx
Xxxxxxxxxx prokázal v letech 1811−15 smysl pro archivní hodnoty a historickou zodpovědnost, když nedopustil zničení svého archivu, i když jeho raison ďe^tre, poskytovat argumenty a zbraně pro boj o porýnské, nyní definitivně ztracené statky, zcela pominul a když jej musel umístit i s archivem svého otce ve stísně- ných vídeňských prostorách, když tlak věřitelů a würtemberského krále si vy- nutil odprodej Ochsenhausenu. Ve Vídni byl některým metternišským sekretá- řem obnoven znova řád a manipulace L. Xxxxxxxx z Koblence a po čase byl daleko prostším způsobem do pěti skupin nakrabicován osobní archiv zatím zemřelého Xxxxxxxxx Xxxxxx Xxxxxxxxxxx, úřední spisy direktoria vestfálských hrabat, odvezené posledním ředitelem před francouzskými vojsky nejprve do Ochsenhausenu a pak do Vídně, a osobní archiv Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxx, matky paní kancléřové. Prostorová tíseň metternišského paláce na Rennweg i říšského kancléřství vytlačila z Vídně postupně některé části koblenckého archivu i ar- chivu Xxxxxxxxx Xxxxxx Xxxxxxxxxxx, pro který bylo dostatek místa v poloprázdném klášteře v Plasech, zakoupeném kancléřem od státu. Ve Vídni i tak zbyla část kobleneckého archivu a především celý osobní archiv Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxx i jeho sekretariátu. Jejich nový majitel Xxxxxxx Xxxxxxxxxx po svém odchodu z diplomatických služeb r. 1870 ponechal písemnosti sekretariátu svému osudu a rozhodl se nechat dát uspořádat otcův archiv, ohlašovaný v politických i diplo- matických kruzích jako prvořadý tajný archiv, který odhalí zákulisí habsburské politiky let 1799−1859, a který měl získat Xxxxxxxxxx, synovi velkého otce, znovu moc a vliv. Uspořádání kancléřova osobního archivu svěřil Xxxxxxx Xxxxxx- nich archiváři vídeňského státního archivu xx. Xxxxxxx Xxxxxxxxxxxxxxx, který všechny vídeňské písemnosti i se získanými doplňky a přírůstky zařadil do sku- piny politické a diplomatické korespondence kancléře podle korespondentů v pěti tématických podskupinách, do skupiny jeho úředních rukopisů a spisů a do sku- piny rodinné korespondence. Uspořádaný kancléřův archiv dostal název Acta Clementina, stal se r. 1880 východiskem pro společnou Xxxxxxxxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx výběrovou osmisvazkovou edici Aus Metternichs nachgelasse- nen Papieren a byl po čase převezen také do plaského kláštera. V Plasech tak zastihl r. 1912 a popsal historik O. Xxxxx jednak základní listiny zkatalogizova- né a zmanipulované Xxxxxxxx Xxxxxxxxx v Koblenci po r. 1780, osobní archiv kancléřův a osobní archiv Xxxxxxxxx Xxxxxx Xxxxxxxxxxx, nazvaný tehdy Webe- rem podle spisů vestfálského kolegia Reichsständisches. Ani druhou část zby- lých listin a aktů uspořádanou Gaisserem v Koblenci, ani osobní archiv Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxx Xxxxx nepopsal, protože v plaském archivním depotu nebyly. I když Xxxxxxx popis metternišského rodinného archivu v Plasech obsahuje jen popis dvou z pěti stejně rozsáhlých a významných celků, zůstal zdrojem informací o plaském archivu do současné doby.
Rodinný archiv Metternichů v Plasech byl zachráněn před odstěhováním na Johannisberg r. 1945 péčí plzeňského archiváře X. Xxxxxxxx a přešel do státní archivní péče resortního archivu ministerstva zemědělství. Archivní badatelské využívání písemností rodinného archivu Metternichů musel z Prahy obstarávat tehdejší Ústřední zemědělsko-lesnický archiv. Když badatelská frekvence v něm rostla, zvláště z řad zahraničních historiků a archivářů, a když se i na pražské fakultě a v berlínské Akademii věd vytvářela studijní centra pro politické dějiny Evropy, požadující zvýšené a výhodné studijní možnosti, a především sami ar- chiváři chtěli pracovat na lepších archivních pomůckách k tomuto fondu, uká- zalo se nezbytným jeho přestěhování do pražského Ústředního zemědělsko-les- nického archivu. Výsledkem dvoustranných jednání Krajského národního výboru v Plzni i jeho krajského archivu a Ústředního archivu zemědělsko-lesnického byla dohoda z 10. července 1952 o organizaci zemědělsko-lesnického archivů v Plzeňském kraji a o vyčlenění rodinného archivu Metternichů z Plzeňského kraje a o jeho převozu z Plas do Prahy. Oba partneři výslovně uznali, že jde o fond pro dějiny Plzeňského kraje bezcenný, že jeho význam je celostátní a že jeho plné badatelské využití a zpracování je možné jen v Praze. Toto stanovisko krajského národního výboru, potvrzené pak znovu 21. 3. 1953, respektovala i tehdejší Státní archivní komise a ještě v dubnu 1953 byl tak celý rodinný ar- chiv Metternichů přestěhován do archivních depotů v budově ministerstva ze- mědělství, kde je dodnes. Podmínky pro jeho konečné moderní archivní zpraco- vání podrobným inventářem a katalogem byly vytvořeny roku 1956 ve Státním ústředním archivu, který jej tehdy organizačně převzal, ale až v letech 1959− 1969 s delšími přestávkami se uskutečnila inventarizace a katalogizace všech pěti částí rodinného archivu Metternichů prací Xxxxxxxx Xxxxx (základní majet- kové listiny 1209−1799 v letech 1959−1960, osobní archiv Xxxxxxxx Xxxxxxxx- cha v letech 1965−1969 a osobní archiv Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxx v roce 1969) a Xxxxxxxxx Xxxxx (zbylé listiny a akta v roce 1967 a osobní archiv Xxxxxxxxx Xxxxxx Xxxxxxxxxxx v roce 1969).
Po dokončení zbývajících zpřesněných inventářů a katalogů k části II a III v roce 1975 bude fond jednotně zmanipulován a opatřen souhrnným inventá- řem.
Majitelské listiny rodinného archivu Xxxxxxxxxxx z let 1209−1799, tvořící
I. část fondu, zkatalogizoval v letech 1780−1791 v Koblenci Xxxxxx Xxxxxxx ve čtyřech chronologických řadách: 578 listin metternišských, 453 listin winne- burských, 83 listin braunhorských, 95 listin brömserovských a 354 listin, které se Xxxxxxxxxx nepodařilo provenienčně zařadit. Při katalogizaci A. Haasem byly vmanipulovány do jediné chronologické řady a čítají i s opisy celkem 1685 in- ventárních čísel.
Struktura I. části RA Metternichů
časové období | počet listin |
1290−1300 | 14 |
1301−1400 | 190 |
1401−1500 | 390 |
1501−1526 | 120 |
1527−1600 | 389 |
1601−1700 | 557 |
1701−1799 | 125 |
Jádrem majitelských listin jsou lenní listy, kterými lenní vrchnosti (arcibis- kupové trevírští, kolínští a mohučtí, knížata Nasavská, kurfiřti falčtí a ostatní) udělovaly statky, úřady a renty lénem členům rodu Metternichů, Brömserům, Nasavským a dalším a listiny, kterými leníci skládali lenní slib Winneburgům a Braunshornům z udělených lén (Investitura, Reversionales), tedy právní poří- zení, jaká u nás jsou intabulována do dvorských desek v Praze. Menší je počet trhových smluv na alodní a městské statky, přikupované do komplexu převážně lenních metternišských statků, které bez výjimky byly sepisovány opět formou samostatných listin, protože v Porýní nebyly k dispozici ani městské ani po- zemkové knihy. Výběr listin mezi základní majitelské listiny z masy všech pí- semností archivního depotu v Koblenci provedl X. Xxxxxxx podle subjektivního zvážení. Proto v této části jsou vedle listin zajišťujících práva a majetek i výzvy lenních pánů ke svým leníkům k účasti na válkách, k otevření vlastních hradů či naopak k uzavření smírů i běžné dlužní úpisy či erekční listiny o věčných rentách a kupní smlouvy jednotlivých vinic a městských stavebních parcel a domů. Soubor nahrazuje pro 13. až 18. století pro Porýní neexistující lenní a zemské desky a sloužil Metternichům ještě r. 1880 k opatření podkladů pro spor o někdejší metternišský lenní statek Reinhardstein a předtím L. Xxxxxxxxxx a r. 1820 jeho pokračovateli v rukopisném díle o dějinách rodu Metternichů. Od té doby nebyl badatelsky využíván a čeká, až jej porýnská historiografie objeví.
Zbylé listiny a akta jsou II. částí rodinného archivu Metternichů nemanipu- lovanou jen chronologicky, ale podle věcného schématu, vytvořeného též v Koblenci L. Xxxxxxxxx v letech 1780−1791. Podle prostorových možností byla v Ochsenhausenu, ve Vídni a i v Plasech tato manipulace doplňována přímo Xxxxxxxxx a Xxxxxxxxx i dalšími Metternichy o ty dokumenty, které pro svou závažnost nechtěli ponechat mezi vlastními osobními písemnostmi nebo ve spi- sovně sekretariátu. Xxxxxxxxxx schéma je prostoduchý produkt zvůle Xxxxxxxxx Xxxxxx Xxxxxxxxxxx, jehož přání musel X. Xxxxxxx respektovat. Shromáždil mu
proto ze všech osobních archivů kdejaké křestní listy, kondolence k úmrtí, sva- tební smlouvy, závěti, jmenování do diplomatických a jiných funkcí a pamato- val i na pitevní nálezy jednotlivých členů metternišského rodu listiny cizích panovníků. Méně závažné majetkové listiny a akty, i některé lenní listy, popisy statků, spory s poddanými a sousedy, statkové urbáře a jednání o prodeji statků řadil X. Xxxxxxx do abecední řady podle míst a podle statků. Zcela stranou zůsta- ly patrně rozsáhlé soubory korespondence majitele s úředníky a s příbuznými a sousedy a písemnosti místní správy a její účty. X. Xxxxxxx z nich vybral jednot- liviny s genealogickou a historickou tématikou a zbytek bezohledně skartoval.
Přesto se v této fondové části zachovaly vedle podkladů o správě metterniš- ských statků i důležité údaje z období války o dědictví Katzenelnbogen mezi Nasavskými a lankrabaty hesenskými do roku 1557, z období válek o Trevír 1634−1637 a především francouzské okupace Porýní před rokem 1683 a napo- leonských válek a pro poznání rozvratu metternišského majetku po 1794.
Gaisserovo členění II. části RA Metternichů
Gaisserova signatura | obsah časové rozmezí | počet krabic |
A | a. křestní listy, b. poručenství, 1564−1917 | 5 |
c. oddací listy, svatební smlouvy 1357−1905 | 17 | |
A d | aa. závěti 1469−1855 | 10 |
bb. dědické smlouvy 1349−1719 | 11 | |
cc. xxxx xxxxxx 1527−1612 | 1 | |
dd. duchovní záležitosti 1665−1834 | 1 | |
ee. pitevní nálezy 1829−1906 | 1 | |
B | a. genealogické záležitosti 1591−1850 | 9 |
b. diplomy 1635−1869 | 4 | |
c. dědičné úřady Lucemburska 1610−1793 | 2 | |
d. heraldika, znaky 1550−1884 | 9 | |
C | a. rodinné smlouvy, rodové smlouvy 1620−1816 | 4 |
d. inventáře majetku 1638−1809 e. lenní listy na Rüdesheim, | 3 |
Rheinau u Nackenheimu, Sporkenburg, Obermörlau, Niedermörlau, úřad dědičného komorníka, Winneburg-Beilstein,
Xxxxxxxxxxxxx-Xxxxxxxx 1346−1806 29
D a. arcibiskupové a kurfiřti 1629−1699 1
b. jmenování tajnými rady a komorníky,
dvorní dámy 1628−1883 3
D c aa. civilní státní služba
bb. úřad purkrabího v Chebu, místa krajských hejtmanů cc. členství v komisích
dd. volby a korunovace ee. císařské reskripty
ff. vyúčtování vydání v komisích
gg. místa ve vojsku 1630−1876 10
D d aa. jmenování tajnými rady kurfiřtů bb. jmenování komorníky kurfiřtů cc. poselství u kurfiřtů
dd. jmenování císařskými dvorními rady
ee. civilní a čestné úřady 1485−1815 7
D e aa. cizí řády, německé řády 1564−1906 3 bb. regály, privilegia, svobody 1309−1786 2
cc. diplomy cizích panovníků 1837 1
dd. čestná občanství měst 1813−1907 2
E a. duchovní záležitosti, kanovnické prebendy
b. beneficiáty pro členy rodiny
c. místa v ústavech šlechtičen
d. členové řádů
e. svěcení
f. dispense, indulgence
g. fundace a výroční mše
h. třetí řády
j. svaté ostatky
k. papežské buly
l. kostely 1333−1857 27
F a. rodinná korespondence
b. pamětihodnosti
c. životopisy, monografie, kronika
Plas 1602−1895 12
G statky: Alhausen, Arzbach, Arenberg, Augst,
Beilstein, Berstatt, Bischofsau, Blumenroth, Bodenheim Dozheim, Dinsterheid, Eitelborn, Eibingen, Geissenheim, Kiederich, Koblenc, Kolín, Langenhaunheim, Langenschwal- bach, Mohuč, Mörlau, Nachtau, Nordenstadt, Oberehe, Ovi- satz, Plixholz, Rheinau, Reinhardstein-Pousseur, Rüdesheim, Sauerberg, Sporkenburg,
Trevír, Walluf 1343−1805 52
H a. patenty | ||
b. agenti ve Wetzlaru a Vídni | ||
c. vdovské a sirotčí pokladny | ||
d. penze z milosti | ||
e. depozita závětí, kaucí a úpisů | 1774−1831 | 8 |
J varia | 1579−1890 | 3 |
Gaisserova manipulace všeho písemného materiálu, zastiženého v Koblenci v letech 1780−1791, byla po technické stránce dokonalá, jeho koblencké krabi- ce dosloužily až v současné době, všechny fascikly i jednotlivé listiny v obálkách z pevného papíru lepené na míru podle velikosti složených pergamenových nebo papírových listin byly opatřeny ještě orientačními obsahovými regesty a přede- vším krabice nepřeplňoval, takže v nich zbylo místo pro založení dalšího listin- ného a výjimečně i aktového materiálu na století. Písemnosti v Gaisserově době ještě živé, dlužní spisy, soudní spisy a spisy právních zástupců byly příliš ob- jemné a Xxxxxxx i jeho nástupci z nich přejímali do volných míst jen vybrané jednotliviny a zbytek byl patrně skládán ve volných fasciklech, převázaných provazy, mimo obě nakrabicované části rodinného archivu. Žádný z posledních šesti Xxxxxxxxxxx si neponechával své listiny ve svých osobních archivech a deponoval je do zvolených signatur druhé Xxxxxxxxxx manipulace, i když ob- sahově by darovací listy císaře Xxxxxxxxx na Xxxxxxxxxxxx a na Daruvar, dohody o fideikomisním čekatelství Xxxxxxx r. 1900, majetkové vyrovnání po smrti Xxx- xxxxx a Xxxxxxx Xxxxxxxxxxxxxxx r. 1825 i jiné by náležely do oddělení základ- ních majetkových listin, které však od r. 1799 již doplňováno o přírůstky nebylo.
Třetím oddělením rodinného archivu Xxxxxxxxxxx se staly písemností Xxxx- xxxxx Xxxxxx Xxxxxxxxxxx, zmanipulované prostě do očíslovaných krabic s pí- semným označením skupiny R, P, F nebo V, ale zcela bez regestových záznamů a bližšího členění.
Členění III. části RA Metternichů
značka | pod oddělení a pův. název | počet krabic | |
R | stavovské (Reichsständisches) | I−LXIII | 1502−1806 |
P | veřejná činnost (Publica) | I−XI | 1802−18 |
F | finanční věci a Ochsenhausen | ||
(Finanzen) | I−XXXVI | 1747−1815 | |
V | různé (Varia) | I−XX | 1699−1817 |
Oddělení vytvořené ve Vídni některým písařem kancléřova sekretariátu po vzoru centrálních vídeňských úředních registratur je další kabinetní ukázkou pořádací archivní svévole, bezradnosti a nedbalosti. Do oddělení R byly skuteč- ně vmanipulovány nejprve písemnosti říšské, které z Koblence před zničením zachránil Xxxxxxxxx Xxxx Xxxxxxxxxx. Obsahují spisy vzniklé z jeho vlastní čin- nosti ve funkci katolického spoluředitele hraběcího stavu Vestfálska, tedy úřed- ní stavovský archiv zachovaný v dobré úplnosti. Nejpočetnější byla agenda tr- valých společenských opatření s druhým ředitelem evangelické části porýnských hrabat X. Xxxx-Neuwiedem, obesílání říšských sněmů a korunovací, instalování sekretářů a agentů i dalších zaměstnanců, finanční repartiční agenda inkasa in- terních daní pro krytí výloh kanceláře porýnských hrabat a především zprávy o zasedáních říšských sněmů a říšského komorního soudu, kde měli stavové své agenty a vyslance. Kromě písemností ze svého funkčního období od r. 1771 odvezl Xxxxxxxxx Xxxx Xxxxxxxxxx do svého osobního archivu i ojedinělé soubory zpráv od r. 1661. Do tohoto vyhraněného celku přičlenil autor této třetí archivní manipulace z archivního depotu převzatého r. 1636 ze zámku Winneburgu a Beilsteinu ty písemnosti z období 1502−1600, které nějak souvisely s účastí hrabat Winneburgů v kolektivu vestfálských stavů a na říšských sněmech, jed- notlivé císařské mandáty pro Winneburgy, pozvání na říšské sněmy a písemnos- ti presidenta dvorské rady Xxxxxx Xxxxxxxxxx před r. 1591. Také pododdělení V ve shodě se svou náplní obsahuje písemnosti různé provenience. Ke spisům vyslance Xxxxxxxxx Xxxxxx Xxxxxxxxxxx, působícího v Bruselu a pak ve Vídni, byly totiž přičleněny majetkové a finanční i správní spisy předků Xxxxxxxx Xxx- xxxxxxxxxx, rozené Xxxxxxxxx, počínaje osobou Xxxxxxxx, vév. šlesvicko-holš- týnského x. 1699 dokumentující rodinné poměry jeho dcery, vnučky a pravnuč- ky a převody jejich moravských velkostatků Vicoměřic, Kojetína, Velkého Meziříčí a vídeňského paláce. Jen zbylá dvě pododdělení P a F udržela správně a důsledně obsahovou náplň: písemnosti ministra Xxxxxxxxx Xxxxxx Xxxxxxxxxxx z funkce státního ministra ve Vídni, běžnou úřední korespondenci a menší cel- ky o zřízení cenzury (Literarisches Bureau) o tyrolské ústavě, na kterých se 1810−1811 podílel (pododd. P) a písemnosti o správě ochsenhausenského vel- kostatku od 1803, o převodech hypoték z levobřežních rýnských statků, o zís- kávání dalších výpůjček od bankovních domů a řádu německých rytířů a o vzta- hu k lenní vrchnosti, würtemberskému králi (pododd. F). I sem byly pak do volných prostor do krabic i mimo ně později ukládány přírůstky z doby Xxxxxx- da Metternicha, tématicky zcela odlišné, korespondence poslední kancléřovy manželky s příbuznými a členy rodiny z let 1829−1851, doplňky do kounicov- ského archivu a do archivu Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxxxx-Kounicové obsahující i agendu její připravované svatby s Xxxxxxxxx Metternichem r. 1795 ve Slav- kově, světoznámé dopisy psané kancléřem Vilemíně kněžně Zaháňské v letech
1812−1815 získané později diskrétně ze zaháňského archivu, neméně známé rukopisy a zlomky korespondence Xxxxxxxxx Xxxxxx xxxxxxxx a jeho dcery Xxxxx Xxxxxxxx-Xxxxxxxx z let 1862−1877, darované Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxxxxx, za- chráněné mapy a stavební plány porýnských statků a Johannisbergu z let 1779− 1793 a akta vícekrát obnovovaného sporu Xxxxxxxxxxx o zatím ztracené statky Xxxxxxxxxxxxx a Xxxxxxxx, které vůči nim nárokovali dědici rodu Wachtendonc- ků ještě r. 1884.
Předposlední čtvrtou a rozsahem nejmenší částí rodinného archivu tvoří osob- ní archiv Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxx. Archivář A. Xxxxxxxxxxxx si jeho manipulací a spoluúčastí na edici vybraných dokumentů kancléře Xxxxxxxxxxx zasloužil vrchovatě přímluvu Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxx za udělení šlechtického titulu a jeho souhlas s včleněním původního metternišského znaku, mušle, do zvoleného znaku Xxxxxxxxxxxxx. Xxxxxxxxxxxx osamostatnil osobní pozůstalost kanclé- ře v rámci vídeňského archivu Metternichů, zvolil pro ní výstižný název Acta Clementina dodnes živý a používaný, vytvořil pro kancléřův archiv umělé schéma respektující významovou gradaci dopisů i rukopisů významného politika a řa- dící proto jeho soukromé zájmy až na konec fondu a nalezl východisko z chaosu složitých rodinných archivů ještě před vyhlášením provenienčního archivního zákona cestou osamostatnění osobních archivů jako provenienčních celků v rámci jednoho fondu. Schéma pro uspořádání kancléřova archivu je devítidílné, ale nebylo kromě slovního označení obsahu opatřeno pořadovými čísly obsaho- vých skupin, takže citační jednotkou se stala čísla jednotek uložení (krabice, custodes) s předeslanou zkratkou C již před r. 1913, kdy je O. Xxxxx uvedl do světové historické literatury.
Členění osobního archivu Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxx z let 1795–1859
obsah archivní skupiny rozmezí pův. krabic počet kartonů
korespondence s králi | C1 až C4 | 5 |
diplomatická korespondence | C5 až C19 | 17 |
korespondence s knězi, vědci, | ||
umělci a finančníky | C20 až C23 | 3 |
rukopisy, úřední memoranda | C24 až C35 | 13 |
varia | C36 až C42 | 9 |
korespondence s různými pisateli | C43 až C47 | 15 |
starší archiválie | C48 | 2 |
rodinná korespondence | C49 až C61 | 28 |
První skupina kancléřova archivu měla dokázat vysokou společensko-poli- tickou váhu svého původce a dokumentovat jeho písemné kontakty s hlavami státu. Ve skutečnosti jde někdy o druhořadé společenské dopisy a produkty di- plomatické rutiny pisatelů i příjemce. Jejich nepočetnost chtěl A. Xxxxxxxxxxxx vyrovnat tím, že k dopisům od králů a evropských suverénů včlenil i korespon- denci s ostatními členy královských rodin a rodů, často velmi rozvětvených (Bourboni, rod vévodů saských, králů würtemberských, Xxxxxxxxx Xxxxxxxxx- ho a podobně). Naopak ve druhé skupině korespondence s diplomaty se nemu- sel pořadatel archivu uchylovat k podobným kompenzacím, protože svým vý- znamem i rozsahem tvoří diplomatická korespondence těžiště osobního archivu kancléře Xxxxxxxxxxx. Manipulaci této skupiny je proto věnována mimořádná péče, je členěna podle zemí a národnosti diplomatů do šesti skupin a vlastními abecedními řadami. Mimo toto územní členění zůstala jen korespondence kanc- léřových nejbližších spolupracovníků Xxxxxxxx, Hudelista, Xxxxxxx a Gent- ze. Neprovenienční vsuvky do diplomatické korespondence kancléřovy, mo- derní archivní opisy kancléřových úředních i soukromých dopisů vyslancům, ministrům a diplomatům pořízené v příjemcových úředních i soukromých ar- chivech německých, anglických a francouzských, nejsou příliš početné a lze je dobře odlišit. Spíše diplomaticky než archivně zdůvodněné je zařazení originá- lů kancléřových dopisů posílaných kněžně Lievenové, manželce ruského vy- slance v Londýně: mělo zdůraznit nezávadnou odbornou složku této milostné korespondence získané později pro archiv od Lievenovských dědiců. Zato na- prosto nesprávně byla mezi diplomatickou korespondenci vřazena soukromá a rodinná korespondence se všemi členy spřízněných rodin Xxxxxx a Kouniců, z nichž jen někteří působili jako vyslanci nebo dvořani. Různorodá, ale doku- mentárně neméně cenná je třetí skupina dopisů došlých kancléři od významněj- ších osob z řad bankéřů, kněží, umělců, a spisovatelů. Jen výjimečně přitom jde o delší řady korespondence (A. a V. Humboldtové) a o trvalé přátelské vztahy a zpravidla jsou jednorázovou tématikou dopisů drobná a společenská sdělení, intervence, poděkování a finanční podpory. Přesto dopisy dokreslují mnoho- stranné zájmy a osobnost diplomata Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxx, určující nejen poli- tický, ale i kulturní život v celé první polovině 19. století. Početný je materiál zařazený A. Xxxxxxxxxxxxxx do čtvrté skupiny memorand a rukopisů kanclé- řových. Kancléř neuskutečnil ani myšlenku vlastních pamětí ani životopisů Xxxxxxxxx, cara Xxxxxxxxx a dalších významných současníků, ale shromáždil si pro tato díla některé podklady a osnovu a především pro toto dílo ke své potřebě soustředil ve svém archivu velký počet úředních memorand. Chronolo- gická řada těchto memorand z let 1793−1848 se záznamy o důvěrných diploma- tických jednáních a s návrhy nejzávažnějších opatřeních ve vnitřní i zahraniční státní politice mohla přejít do soukromého archivu kancléřova cílevědomě
i náhodně díky postavení K. Xxxxxxxxxxx před březnovou revolucí, nebyla však restituována a nahrazuje dodnes archiv státního kancléřství ve Vídni. V páté skupině kancléřova archivu byly soustředěny jednotliviny správně označené jako varia a tisky, protože obsahují žádosti o autogramy, novinové výstřižky i celé noviny a brožury. Převaha jednotlivin a méně závažných písemností je patrná i v další skupině, tvořené jednou abecední řadou téměř 1000 dopisů od pisatelů, které A. Xxxxxxxxxxxx nevřadil mezi politickou nebo akademickou a jinou ko- respondenci, protože vycítil jejich druhořadost, nebo prostě proto, že pisatelovo povolání ani neurčoval: většina patří do období posledních 15 let kancléřova života. Archivář Xxxxxxxxxxxx se neodvážil vyloučit z kancléřovy písemné pozůstalosti starší archiválie náležející do osobních archivů kancléře Xxxxxxx Xxxxxxx z let 1770−1794, Xxxxx Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxx, roz. Xxxxxxxxxxxx z let 1760−1790 i další a ponechal je v malé předposlední skupině, protože jde o nereprezentativní torza, ke kterým měl kancléř osobní vztah. Necelá třetina kancléřových písemností, tvořící devátou skupinu jeho osobního archivu, je správně označena jako soukromá rodinná korespondence. K dopisům došlým kancléři od otce a matky a od manželek a dětí vřadil Xxxxxxxxxxxx i všechny kancléřovy dopisy, jak je získal a vyčlenil z příjemcových archivů kancléřo- vých dětí Xxxxx, Xxxxxxx, Xxxxxxxx a Xxxxxxxx, sestry Xxxxxxx a otce i dalších, jen aby byl biografický materiál pro životopis a edici vybraných písemností co nejvíce soustředěn. Ostatně kancléř sám v posledních 10 letech života dubloval řadu svých dopisů o současné opisy odesílaných dopisů. Archivní manipulace písemností kancléře Xxxxxxxxxxx probíhala současně s edicí kancléřovy osobní písemné pozůstalosti uskutečněné společně Xxxxxxxxx Xxxxxxxxxxxx a A. Xxxx- xxxxxxxxxx v letech 1880−1884; nejspíše proto nemohly být tištěné písem- nosti či jejich části opatřeny citačními znaky či aspoň čísly původních 61 met- ternišských krabic. Že přesto lze běžně provádět kontrolu edičních úprav a výluk nevítaných partií podle vyhledatelných originálů z oddělení Acta Clementina, je svědectvím a důkazem o slušné úrovni Klinkowströmovy manipulace, i když příklady provenienční zvůle a nepřesností by bylo možno rozhojnit.
Poslední část metternišského rodinného archivu tvoří osobní archiv vyslan- ce Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxx, ukládaný postupně svým původcem v ročníkovém pořadí a donedávna pro badatelské využití téměř nepřístupný, protože kore- spondence jednoho pisatele byla vždy roztržena do více uzavřených ročníků, které uvnitř měly řazení jen zcela povrchní nebo jej zcela postrádaly. Umělé schéma Xxxxxxxxxxxx písemností vytvořil v rámci inventarizačních prací na tomto fondovém oddělení v roce 1969 Xxxxxxx Xxxx.
Členění osobního archivu Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxx z let 1849–1895
skupina rozmezí inventárních jednotek
Ia) rodinná korespondence 1−37
Ib) diplomatická a ostatní korespondence 38−688
II) deníky, rukopisy, osobní dokumenty 689−710
III) spisy metternišského sekretariátu ve Vídni a zprávy od úředníků 711−739
IV) tisky a výpisy k politickým událostem 740−744
V) programy divadel, nabídky knih a hudebnin 745−786
VI) varia, telegramy, vizitky, menu 787−794
VII) novinové výstřižky, mapy, foto 795−803
VIII) rukopis a podklady k edici Aus Metternichs nachgelassenen
Papieren 804−906
Osobní archivy manželky a dcery a včleněná korespondence 907−1001
Při archivním pořadí se potvrdilo, že i kancléřův syn byl aktivním politic- kým a kulturním činitelem a že jeho nesmírně členitá korespondence od politic- kých činitelů a ministrů až po novináře, cestovatele a herce i korespondence rodinná vlastní i manželky Xxxxxxx xxxxxx Xxxxxxxxx a dcery Xxxxxxxxx pro- vdané Xxxxxxxxxxxx v Duchcově jsou prakticky úplné a tedy všestranně doku- mentující život významného představitele středoevropské politiky i kultury. Významným celkem je i podkladový materiál pro edici z kancléřova archivu.
Angažování vídeňského archiváře Xxxxxxx Xxxxxxxxxxxxx nepřetrvalo spo- lupráci na edici Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxx a jak písemnosti Xxxxxxxxxx, tak i mladší písemnosti uložené nesoustavně mezi písemnostmi Xxxxxxxxxx děda Xxxxxxxxx Xxxxxx Xxxxxxxxxxx zůstaly archivně neuspořádány. Vybrané písemnosti trvalé dokumentární hodnoty, svatební smlouvy, trhové smlouvy, křestní listy, jmeno- vací diplomy, listiny o propůjčení řádů, diplomy čestného členství, pasy i ostat- ní osobní listiny byly vyčleněny z osobních archivů Xxxxxxxxx Xxxxxx i Xxxxxxxx i Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxx a ukládány v příslušných věcných skupinách starého koblenckého a pak ochsenhausenského archivu, protože v cítění svých původ- ců byla dokumentační povaha listinného archivu a druhořadá povaha aktového materiálu i korespondence zafixována silněji než zdravý provenienční cit, re- spektující specifičnost, samostatnost a odlišitelnost osobních archivů posled- ních tří představitelů rodu Metternichů.
Rodinný archiv Metternichů je až na posledním čtvrtém místě souborem pramenů k dějinám jednotlivých členů rodu Metternichů a některých spřízně- ných rodů či k dějinám jejich majetku ve Francii, Německu, Rakousku
a v Čechách. Pro postižení významu fondu jsou na prvém místě rozhodné roz- sáhlé partie fondu, které suplují ten archivní materiál, který se po roce 1918 nedostal do archivního fondu našeho státu a který obsahuje podklady pro české i středoevropské politické dějiny z vídeňského ministerstva zahraničí, minister- ské rady a státního kancléřství. Tři generace habsburských diplomatů Xxxxxxxxx Xxxxxx, Xxxxxxxx a Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxx se aktivně přesně celé století od roku 1770 do roku 1870 podílely ve svých exponovaných diplomatických a státních funkcích na významných vnitrostátních i zahraničních opatřeních a vytvořily a zachovaly ve svých osobních archivech cenné podklady pro svou vlastní čin- nost i pro paměť svým potomkům a navíc i náhradu za nesnadno dosažitelné prameny jejich někdejších úředních archivů. Cenu jejich osobních a úředních písemností potvrzují nejen tradiční badatelé evropských a severoamerických jmen posledních tří generací, ale od r. 1948 i badatelé a historici SRN, Polska a Rumunska i Maďarska. I pro české a světové dějiny období před i po r. 1848 představuje metternišský archiv nepominutelnou heuristickou základnu. Na dru- hém místě však tkví význam fondu v uchování dílčích nevýznamných souborů písemností trevírského arcibiskupa Xxxxxx Xxxxxxxxxxx a jeho pěti nepotů, di- plomatů a generálů Xxxx Xxxxxxxxx, Xxxxx, Xxxxxxxx, Xxxxxx a Xxxxxx Xxxxxxxx- chů kteří realizovali v letech 1599 až 1663 habsburskou říšskou politiku na stra- tegicky nejvýznamnějším úseku proti Francii. Do stejné heuristické základny širších evropských dějin patří významný soubor písemností hr. Xxxxxx Xxxxx- xxxxx řídícího dvorskou říšskou radu v době císaře Xxxxxxx XX. a soubor písem- ností rytířů Nassavských z období německé selské války r. 1525 a z období kat- zenelnbogenské války v r. 1557. Třetí místo v pořadí podle významu zaujímají nespočetné listinné soubory pramenů pro dějiny desítek míst a oblastí středního Porýní v rozmezí let 1209−1795, uchované jen výjimečně díky vysoké archivní péči Metternichů v Koblenci a pak v Ochsenhausenu, ve Vídni a v Plasech. Rodinný archiv Metternichů, byl celá staletí programově budován jako prestiž- ní instituce a mocenská pozice pro aspirace členů rodu na významné funkce v evropské politice. Není divu, že v tomto pojetí nebylo v archivu místo a zájem o uchování písemností k dějinám západočeských velkostatků náležejícím Met- ternichům od r. 1623. Skutečnost, že nakonec po ztrátě porýnských statků i náhradou získaného statku a zámku Ochsenhausenu se právě Kynžvart a Plasy na Plzeňsku staly jedinou ekonomickou základnou rodu Metternichů a jejich archivu způsobila, že archiv zůstal jako cenná památka v majetku českosloven- ského státu.
Ediční poznámka
Tato studie je vydávána z pozůstalosti dlouholetého archiváře Státního ústřed- ního archivu v Praze PhDr. Xxxxxxxxx Xxxxx (10. 12. 1925 − 1. 3. 1999).1 X. Xxxx
přistoupil na konci 60. let společně s Xxxxxxxxx Xxxxxx k celkové inventari- zaci jednoho ze dvou velkých rodinných archivů uložených ve Státním ústřed- ním archivu v Praze − rodinného archivu Metternichů. Jeho cílem bylo uplatnit na tomto fondu vlastní metodu pro pořádání rodinných archivů, kterou poprvé představil na odborném semináři věnovaném problematice rodinných archivů v Labské Stráni u Děčína v březnu 1969.2 Podstatou Honcovy metody pro po- řádání rodinných archivů bylo jejich důsledné rozdělení na osobní archivy jed- notlivých členů rodu a uspořádání těchto osobních archivů podle platné meto- diky. Xxxx předpokládal rozrušení původních často složitých struktur rodinných archivů a důsledné vyloučení provenienčně cizích archiválií. Tímto pojetím se postavil obecně přijímanému názoru respektování původních registraturních či archivních manipulací, které mají nejen praktický význam, ale i svou historic- kou hodnotu. Xxxxxxx metoda pořádání rodinných archivů nebyla obecně při- jata, představuje ovšem zajímavý a originální způsob řešení důležitého archiv- ně teoretického problému, totiž jak přistupovat z hlediska současné archivní metodiky k archivním fondům manipulovaným v minulosti dle pertinenčního principu.
Předkládaná studie nese datum dokončení dne 9. června 1974, informace v ní obsažené tedy odpovídají tomuto datu a v některých případech již pozbyly svou platnost (např. poslední mužský potomek rodu Metternichů Xxxx Xxxxxx zemřel dne 21. září 1992). Přesto však si Xxxxxxx studie zachovává svou znač- nou informační hodnotu, neboť X. Xxxx byl jedním z mála, ne-li jediným, který mohl vytěžit své poznatky z komplexního a podrobného studia rozsáhlého ro- dinného archivu. Jeho výsledky nebyly antikvovány ani pozdějšími studiemi, které byly osudům rodinného archivu Metternichů věnovány.3 Ve své studii se autor věnuje nejprve krátce dějinám rodu od jeho počátků do současnosti, ve druhé obsáhlejší části poté dějinám rodinného archivu včetně dosavadních způ- sobů uspořádání. Jedná se spíše tedy o studii historickou, nikoli archivně-teore- tickou, neboť vlastní pořádací metodě je věnována pozornost pouze nepatrně.
Studie byla původně zamýšlena jako úvod k archivní pomůcce, která měla zpřístupnit všech pět částí fondu. Samotná inventarizace nebyla ovšem nikdy dokončena, při manipulaci jednotlivých částí fondu se ukázaly slabiny používa- né metody, některé písemnosti nemohly být jednoznačně zařazeny, zrušením starých signatur došlo k oslepení původních pomůcek apod. Xxx X. Xxxx poté práce přerušil a již se k nim nevrátil. V současné době jsou tedy dvě nejrozsáh- lejší fondové části Starý archiv a Xxxxxxxxx-Xxxxxxxxx neuspořádány a rekon- strukce jejich původního uspořádání, popř. nová manipulace je úkolem pro bu- doucnost. Jediným publikovaným výsledkem téměř desetileté Honcovy práce byl zatím pouze popis fondu, který vypracoval pro průvodce po fondech Státní- ho oblastního archivu v Plzni.4
POZNÁMKY
1 K životu a dílu Xxxxxxxxx Xxxxx srv. Xxxx Xxxxxx. In memoriam PhDr. Jaro- slava Honce. Historická demografie 23, 1999, s. 183−185; Xxxxxxx Xxxxx. Za dr. Xxxxxxxxxx Xxxxxx. Archivní čtvrtletník 6, 1999, s. 19−20; Xxxxxx Xxxxx. Zemřel PhDr. Xxxxxxxx Xxxx. Středočeský sborník historický 25, 1999, s. 257− 260; srv. též Biografický slovník archivářů českých zemí, red. Xxxxxxxxx Xxxx- xxxxxxx − Xxxx Xxxxxxxxx. Praha 2000, s. 239.
2 Srv. Xxxxxxx Xxxxxxxx. Seminář o rodinných archivech. Archivní časopis 19, 1969, s. 101−105; referát X. Honce byl malotirážně rozmnožen viz Xxxx Ja- roslav. Struktura a nové pořádání rodinných archivů ve státních archivech, interní tisk Archivní správy ministerstva vnitra. Komise pro metodické otáz- ky fondů zemědělsko-lesnických oddělení, 49 s.
3 Srv. Xxxxxxxxxxx Xxxxxxxxx. Rukopisy ve fondu Rodinný archiv Metterni- chů. Paginae historiae 2, 1994, s. 175−198; Táž. Rodinný archiv Metterni- chů. In: Státní ústřední archiv. Průvodce po archivních fondech a sbírkách. Díl I/3 (v tisku); Xxxxxxxxx Xxxxx. Staatliches Zentralarchiv Prag. IV. Abtei- lung. 1. Familienarchiv Metternich. In: Quellen zur südwestdeutschen Ge- schichte in Archiven der Tschechischen Republik, Stuttgart 1995, s. 50−55.
4 Státní oblastní archiv Plzeň. Průvodce po archivních fondech a sbírkách. Díl 3, Praha 1976, s. 145−150.
DIE METTERNICHER UND IHR FAMILIENARCHIV
Xxxxxxxx Xxxx
Diese Studie wird aus dem Nachlass eines berühmten Archivars und Historikers PhDr. Xxxxxxxx Xxxx (1925–1999) publiziert. Sie wurde im Jahre 1974 beendet und beschloss das mehrjährige intensive Interesse Autors um das Archiv Metternichs, dessen neue Ordnung im Ganzen damals X. Xxxx versuchte.
Im ersten Teil der Studie widmet sich der Autor der Geschichte des Geschlechts Xxxxxxxxxx und seiner Genealogie. Metternicher sind im Jahre 1400 als der niedere Adel zum erstenmal im Gebiet des mittleren Rheinlands (die Umgebung von Koblenz) erwähnt. Allmählich kam es zur Steigerung deren Bedeutung, besonders dank der Engagiertheit einiger Familienmitglieder in der kirchlichen Verwaltung, im Militärwesen und auch in der Politik. Im
17. Jahrhundert verteilte sich das Geschlecht in 11 Zweiglinien, von denen zuletzt nur eine überlebte – Metternich-Winneburg. Xxxxx stammten auch die berühmtesten Geschlechtsmitglieder (der österreichische Botschafter in Brüssel Xxxxx Xxxxx Xxxxxxxxxx, der österreichische Xxxxxxx Xxxxxxx Xxxxxxxxxx und der österreichische Botschafter in Paris Xxxxxxx Xxxxxxxxxx), die ihren eigenen Schicksal, aber auch den Schicksal des ganzen Geschlechts mit der österreichischen Politik verbanden. Das Metternich-Geschlecht ist im Jahre 1992 in männlicher Linie ausgestorben.
Die ersten Erwähnungen über das Familienarchiv kommen aus dem
15. Jahrhundert. Im Archiv ist aus dieser Zeit eine große Menge von Urkunden aufbewahrt, die im Gebiet des mittleren Rheinlands unbekannte Amtsbücher der Evidenz des Eigentums (wie unsere Landtafel) ersetzten. Das Archiv wurde ständig vermehrt, neben dem natürlichen Zuwachs auch durch die Übernahme der älteren Schriftstücke betreffend das neu gewonnene Eigentum. Die Notwendigkeit des schnellen Materialienaussuchens führte im 18. Jahrhundert zur Anstellung eines Archivars, zu dem der Direktor der Metternichsche Zentralkanzlei in Koblenz, Xxxxxx Xxxxxxx, wurde, der mit dem Ordnen der Materialien begann. An seine Arbeit knüpften seine Nachfolger, vor allem Xxxxxx xxx Xxxxxxxxxxxx in der 2. Hälfte des 19. Jahrhunderts. In der Zeit der napoleonischen Kriege, wann das Metternichsche Eigentum in Rheinland konfisziert wurde, wurde das Archiv auf verschiedene Orte überführt; den definitiven Zufluchtsort fand es in den 30. Jahren des 19. Jahrhunderts im Schloss im westböhmischen Gemeinde Plasy/Xxxx, wo es danach bis seine Übernahme
vom Zentralen Landwirtschafts- und Forstarchiv 1953 deponiert wurde. Das Archiv teilt sich auf die Urkundensammlung, das eigene Familienarchiv (das sog. Alte Archiv) und Archive der drei bedeutendsten Geschlechtsmitglieder (Xxxxxxxxx-Xxxxxxxxx, Acta Clementina und Acta Richardiana). Der Autor widmet sich in der Studie der ausführlichen Analyse aller Teile des Archivs, das eine bedeutende Quelle für Regionalgeschichte (vor allem Rheinlands) und auch für die politische Geschichte Europas in der 1. Hälfte des 19. Jahrhunderts darstellt.