Analýza článku 4 Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Xxxx Xxxxx a právní věda

Katedra mezinárodního a evropského práva

Diplomová práce

Analýza článku 4 Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží

Xxxxxxx Xxxxxxxxx 2011/2012

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Analýza článku 4 Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“.

Seznam použitých zkratek

CISG United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods

ICC International chamber of commerce

ULIS Uniform Law on the International Sale of Goods

UNCITRAL United Nations Commission on International Trade Law

UCC Uniform Commercial Code

UPICC UNIDROIT Principles of International Commercial Contracts

Vídeňská úmluva Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží Úmluva Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží Vídeňská úmluva Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží

CISG United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods

Zásady Zásady mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT Zásady UNIDROIT Zásady mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT

Poděkování:

Děkuji xxxx. XXXx. Xxxxxxx Xxxxxxxxxxx, XXx. za vstřícný přístup, cenné připomínky a odborné rady, které mi výrazně pomohly při zpracování této práce.

Obsah

Úvod 7

1 Rozsah Úmluvy obecně 10

1.1 Aspekty aplikace – podmínky aplikovatelnosti Úmluvy 11

1.1.1 Personální aspekty 11

1.1.2 Teritoriální aspekty 12

1.1.3 Časové aspekty 13

1.1.4 Materiální aspekty 13

2 Přímá úprava a její meze 15

2.1 Meze přímých norem 15

2.2 Vyplnění mezer, subsidiární statut 15

3 Mezery úpravy Vídeňské úmluvy 17

3.1 Vnější mezery Vídeňské úmluvy 17

3.1.1 Vnější mezery vyslovené 17

3.1.2 Vnější mezery nevyslovené 18

3.1.3 Vyplnění vnějších mezer 19

3.2 Vnitřní mezery Vídeňské úmluvy 19

3.2.1 Interpretace 19

3.3 Vyplnění vnitřních mezer ve Vídeňské úmluvě 21

3.3.1 Analogie 21

3.3.2 Na základě obecných zásad 21

3.3.3 Vyplnění pomocí ustanovení mezinárodního práva soukromého 25

3.3.4 Zvyklosti, praktiky a mezinárodní obchodní zvyklosti 25

4 Článek 4 Úmluvy 26

4.1 Úvod 26

4.2 Legislativní historie článku 4 28

4.3 Postavení článku 4 29

4.3.1 Uzavírání kupní smlouvy 29

4.3.2 Práva a povinnosti subjektů 30

4.3.3 Hranice unifikovaného režimu a národních právních řádů 30

4.3.4 Úmluva a kogentní normy národních právních řádů 31

4.4 Platnost smlouvy 32

4.4.1 Interpretace platnosti 32

4.4.2 Platnost mezinárodní kupní smlouvy na základě článku 4(a) 33

4.4.3 Neplatnost smlouvy 34

4.5 Platnost ustanovení, platnost zvyklostí 34

4.6 Účinek smlouvy na vlastnické právo na základě článku 4(b) 35

4.7 Xxxxxx, které je možné vyloučit z dosahu Úmluvy na základě článku 4(a) 37

4.7.1 Právní způsobilost stran, zastoupení 38

4.7.2 Omyl 38

4.7.3 Počáteční nemožnost plnění 39

4.7.4 Nezákonnost 40

4.7.5 Rozpor s dobrými mravy 40

4.7.6 Xxxxxx, nátlak 41

4.8 Další otázky vyloučené z dosahu Úmluvy na základě článku 4 41

4.8.1 Procesní instituty 41

4.8.2 Práva a nároky třetích stran 42

4.8.3 Promlčecí lhůta 42

4.8.4 Započtení 43

4.8.5 Postoupení pohledávky 43

4.8.6 Odpovědnost v předsmluvním stadiu, odpovědnost za delikty 44

4.9 Článek 4 a jeho vazby 44

4.9.1 Tripartita a vztah článku 4 a 6 44

4.9.2 Vazba článku 4 na článek 11 45

4.9.3 Vazba článku 4 na článek 29(1) 45

4.9.4 Vazba článku 4 na článek 78 46

4.9.5 Vazba článku 4 na článek 55 46

4.10 Článek 4(b) a jeho vazby 46

5 Srovnání článku 4 Úmluvy se zásadami mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT 48

5.1 Platnost dle zásad UNIDROIT obecně 48

5.2 Pouhá dohoda stran 49

5.3 Počáteční nemožnost plnění, prodávající bez titulu k prodávanému zboží 49

5.4 Podmínky pro odstoupení od smlouvy 49

5.4.1 Omyl 49

5.4.2 Podvod 50

5.4.3 Odstoupení od smlouvy při výhružce, nátlaku 50

5.4.4 Značná výhoda jedné ze stran 50

5.5 Nezákonnost 51

5.6 Platnost na základě Zásad UNIDROIT 51

5.7 Vztah Zásad UNIDROIT a Úmluvy 51

Závěr 54

Resumé 57

Seznam použité literatury 59

Úvod:

Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (CISG, Úmluva, Vídeňská úmluva) může být hrdě považována za jeden z nejúspěšnějších počinů na poli mezinárodního práva soukromého. Toto odvážné tvrzení je podloženo počtem států, které přijaly Vídeňskou úmluvu, jejím celosvětovým dosahem, nepřeberným množstvím nálezů soudů, které podle ní vydaly svá rozhodnutí a v neposlední řadě také zájmem z řad odborné veřejnosti, která se její problematikou zabývá. V současnosti ji ratifikovalo 77 států z celého světa1. Možnost jejího využití pro transakce koupě/prodej není vhodné chápat jen jako nástroj pro úpravu hmotného práva na poli mezinárodní kupní smlouvy, ale naopak i jako prostředek, který ve svých důsledcích může ovlivnit vnitrostátní právní úpravu jednotlivých států. Unifikační snahy na poli mezinárodní kupní smlouvy začaly již ve

30. letech 20. století2. Po pauze, kterou zapříčinila 2. světová válka, byla Haagská konference v roce 1964 dalším důležitým mezníkem unifikace mezinárodní kupní smlouvy. Na půdě Haagské konference byly projednány dvě mezinárodní úmluvy, které měly za úkol unifikovat jednak mezinárodní koupi zboží a také samotný proces uzavírání smluv o mezinárodní koupi zboží3. Těmto úmluvám, které následně vstoupily v platnost, byly vytýkány zejména jejich dogmatický přístup, komplexnost, převaha evropského soukromého práva a velká nejasnost. To ve svém důsledku dalo v roce 1980 vzniknout o mnoho dokonalejší Vídeňské úmluvě, která adoptovala jejich zjednodušenou a modernější povahu4. Celý proces vyvrcholil a samotná Úmluva vznikla dne 10.4.1980 a vstoupila v platnost v roce 19885. Od té doby se k ní připojilo mnoho kulturně, politicky, sociálně rozdílných států, které ji využívají pro regulaci vztahů koupě/prodej s mezinárodním prvkem. Pro Českou republiku se stala účinnou dne 1. 1. 19936.

Jejím hlavním cílem je nastolení nového mezinárodního ekonomického řádu, rozvoje mezinárodního obchodu na základě rovnosti a vzájemné výhodnosti, podpory přátelských vztahů mezi státy a to vše na základě úpravy práv a povinností prodávajícího a kupujícího v mezinárodní

1 UNCITRAL. Status 1980 - United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods[online], 2011 [cit. 25.11.2011]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx/xxxxxxxx/xx/xxxxxxxx_xxxxx/xxxx_xxxxx/0000XXXX_xxxxxx.xxxx

2 ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu. 1 vyd. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2001. s. 171

3 SONO, K. The Vienna Sales Convention: History and Perspective. [cit. 04.12.2011]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxx.xxxx

4 Tamtéž

5 XXXXXXXXX, X.,XXXXXXXXX, X. Understanding the CISG. Third edition. Netherlands: Kluwer Law International, 2008[online]. s. 1. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxxxx? hl=cs&lr=&id=ya17iVtzQokC&oi=fnd&pg=PR11&dq=understanding+the+cisg&ots=MU7kzSa9fG&sig=aClb3gXjp W1y3Ra4O5QaHXa-tOc&redir_esc=y#v=onepage&q=understanding%20the%20cisg&f=false

6 UNCITRAL. Status 1980 - United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods, 2011 [cit. 25.11.2011]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx/xxxxxxxx/xx/xxxxxxxx_xxxxx/xxxx_xxxxx/0000XXXX_xxxxxx.xxxx

kupní smlouvě7. Již zde je patrné, že dokument neupravuje všechny otázky spadající pod rámec transakce koupě/prodej v mezinárodním obchodním styku. To je zcela v pořádku a žádoucí. V souvislosti s otázkami, které právní vztahy jsou upraveny Vídeňskou úmluvou hovoříme o mezerách, mezích, hranicích úmluvy8. Mezery Úmluvy jsou dvojího druhu. Prvním z nich jsou ty, které jsou výslovně uvedeny v ustanovení článku 4 a článku 5 a jejich řešení je dáno mimo rozsah úmluvy a to dle právního řádu rozhodného podle ustanovení mezinárodního práva soukromého. Dalším druhem jsou mezery, kde otázky sice spadají do předmětu úpravy, ale tyto v ní nejsou výslovně řešeny9.

Cílem celé práce je analýza článku 4. Tato by měla směřovat k zodpovězení následujících otázek. Má článek 4 dosah na fáze uzavírání smlouvy? Pokud ano, jaký je jeho důsledek? Existují zde vazby na ostatní ustanovení smlouvy? Můžeme za pomoci článku 4 vymezit hranici mezi unifikovanou a kolizní úpravou? Článek 4 v sobě skýtá limity hmotněprávní úpravy, jak daleko ji limituje?

K uchopení sledovaného cíle je nutné učinit následující analýzy:

V první části nastíním rozsah Úmluvy obecně a budu zkoumat podmínky aplikovatelnosti Úmluvy na mezinárodní kupní smlouvu. Podrobím je analýze z hlediska personálního, teritoriálního, časového a materiálního pojetí.

Ve druhé a třetí části vymezím Vídeňskou úmluvu jako mezinárodní normu přímou. Najdu soubor vztahů, na které dopadá. Určím její hranice, meze a tyto popíši na ustanovení Úmluvy. V souvislosti s mezerami úpravy Vídeňské úmluvy shrnu způsoby jejich vyplnění. Dílčím cílem první a druhé kapitoly je tedy stanovení rámce zkoumaného předmětu, nalezení mezer úpravy a nastínění způsobů jejich vyplnění.

Ve čtvrté části se věnuji samotnému článku 4. Článek 4 Vídeňské úmluvy má dva odstavce, první se dotýká platnosti smlouvy, nebo kteréhokoliv ustanovení, druhý se dotýká účinku, který může mít smlouva na vlastnické právo. Hlubší analýzou podrobím ustanovení o platnosti, a to zejména z důvodu rozsahu této práce. V úvodu nastíním, jestli je možné podat její ucelenou definici a pozastavím se nad otázkou: co znamená hovořit o platnosti smlouvy v mezinárodním obchodě, o platnosti jejich jednotlivých ustanovení a o platnosti zvyklostí? Dále popíši strukturu článku 4 a budu pokračovat jeho interpretací pomocí článku 7(1). V této části se věnuji vazbám článku 4 na ostatní ustanovení Vídeňské úmluvy, zejména na články 5, 29(1), 55, 78, také aplikaci článku 4 na

7 Preambule Úmluvy Osn o smlouvách o mezinárodní koupi zboží

8 Scope of Aplication, CISG scope, loophole, mezery Úmluvy, meze úpravy

9 V režimu článku 7 odst. 2 Úmluvy je řešení vnitřních mezer upraveno následovně: „Otázky spadající do předmětu úpravy této Úmluvy, které v ní nejsou výslovně řešeny, se řeší podle obecných zásad, na nichž Úmluva spočívá, nebo, jestliže takové zásady chybějí, podle ustanovení právního řádu rozhodného podle ustanovení mezinárodního práva soukromého.“

fáze uzavírání smlouvy. Z tohoto pohledu zkoumám zejména tři aspekty, kterými jsou „uzavírání smlouvy“, „práva a povinnosti kupujícího a prodávajícího“, a „platnost“ smlouvy. Otevírám otázku dopadu článku 4 na ustanovení smlouvy o způsobilosti stran, jednání zástupce, omylu, podvodu a dalších.

Pátá částí je komparace otázek platnosti ve Vídeňské úmluvě s ustanovením dokumentu Zásad UNIDROIT.

Metoda zkoumání, která provází celou mou práci, je analýza10. Komparaci používám v části páté, kde srovnávám dva mezinárodní dokumenty řešící otázky platnosti. Z druhů výkladu se setkáváme s výkladem autentickým, logickým a systematickým.

10 XXXXX, X. Xxxxxxx propedeutika pro právníky. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2003, s. 75

1 Rozsah Úmluvy obecně

Úmluva je mezinárodním dokumentem, který nazýváme přímou normou, takto označujeme zejména: „právní normy, které upravují výlučně soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem takovým způsobem, že sami obsahují hmotněprávní úpravu práv a povinností účastníků a k jejich použití dochází bezprostředně, bez předchozí aplikace kolizních norem.“11 Základním definičním znakem rozsahu by tedy mohlo být, že Úmluva upravuje vztahy vznikající ze smluv o mezinárodní koupi zboží12. Okruh vztahů může být dále vymezen:

1) předmětem úpravy,

2) charakterem mezinárodního prvku13.

Předmětem úpravy Úmluvy je mezinárodní kupní smlouva. V režimu článku 1(1) ji nazýváme „smlouvou o koupi zboží mezi stranami“. V samotném textu její definici nenalezneme. Z judikatury14 lze dovodit, že základní rysy této smlouvy jsou povinnosti prodávajícího v článku 30 a těmto odpovídající povinnosti kupujícího, obsažené v článku 53.

Článek 30: prodávající je povinen dodat zboží, předat jakékoliv doklady, které se k němu vztahují, a vlastnické právo ke zboží, jak vyžaduje smlouva a tato Úmluva za podmínek stanovených smlouvou a touto Úmluvou.

Článek 53: kupující je povinen zaplatit za zboží kupní cenu a převzít dodávku v souladu se smlouvou a touto Úmluvou.

Předmětem mezinárodní kupní smlouvy, který tvoří další aplikační mez, je zboží. Jedná se například o potraviny, stroje, železo, knihy a další. Základní pravidlem je, že toto zboží je předmětem smluv obchodních, nikoliv spotřebitelských15. Použití Úmluvy se vztahuje na zboží, koupi věcí movitých, s výjimkami uvedenými v článku 2. Z jejího rozsahu jsou vyloučeny např.

11 XXXXXX, X. Mezinárodní právo soukromé. 6. vyd. Brno: Doplněk, 2003, s. 201

12 Preambule Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží

13 ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu. 1 vyd. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2001, s. 176

14 Soudní rozhodnutí Tribunal de Grande Instance de Colmar z Francie. Ze dne 18.12.1997, strany: Soc. Romay AG v. Soc. Behr France, S.a.r.l., č.j. neuvedeno, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx000, soudní rozhodnutí Cour d'Appel de Colmar z Francie. 12.06.2001, strany neuvedeny, č.j. neuvedeno, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx000, soudní rozhodnutí Tribunale di Padova - Sez. Este z Itálie. 31.03.2004, strany neuvedeny, č.j. neuvedeno, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx000 , soudní rozhodnutí Tribunale di Forlì z Itálie. 11.12.2008, strany: Mitias d.o.o. v. Solidea s.r.l , č.j. 2280/2007, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx? id=1368, soudní rozhodnutí Supreme Court of Poland z Polska, strany: 10.11.2005, strany: A. A. S.R.L. (Italy) vs. J. D. (Poland) , č.j. V CK 293/05, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx0000

15 VOLKEN, P. The Vienna Convention: Scope, Interpretation, and Gap-filling. [cit. 18.12.2011]. Dostupné z:

elektrická energie, koupě na dražbách, čluny, letadla a další16.

Druhým definičním znakem rozsahu je mezinárodní prvek. V případě Úmluvy hovoříme o

„místě podnikání v různých státech“17.

1.1 Aspekty aplikace – podmínky aplikovatelnosti Úmluvy

I přesto, že je Úmluva zacílena na mezinárodní kupní smlouvu, to neznamená, že tato se bude vztahovat na všechny mezinárodní kupní smlouvy, které budou uzavřeny. Další mezníky stanovující hranice jsou aspekty aplikace18. Jsou to vztahy, které jsou podmínkami aplikovatelnosti Úmluvy. Tyto můžeme dělit na:

1) personální aspekty: kde se Úmluva vztahuje na stanovený okruh subjektů,

2) teritoriální aspekty: kde se Úmluva vztahuje na vymezené území,

3) časové aspekty: kde je aplikovatelnost vymezena časově,

4) materiální aspekty: kde se Úmluva vztahuje na určitý druh obchodů.

1.1.1 Personální aspekty

Personální aspekt může být v Úmluvě vymezen dvěma způsoby. Dle ustanovení čl. 1 odst. 1(pozitivní vymezení) upravuje Úmluva smlouvy o koupi zboží mezi stranami, které mají místa podnikání v různých státech. Dle ustanovení čl. 1 odst. 1, písm. a) je Úmluva aplikovatelná jako přímá norma v případě, že státy jsou smluvními státy Úmluvy. V případě čl. 1 odst. 1, písm. b) je Úmluva aplikována v případě, kdy se má podle ustanovení práva soukromého použít právního řádu některého smluvního státu. Zde potom hovoříme o užití Úmluvy jako normy mezinárodního práva soukromého. Problém nastane, když má strana více míst podnikání. Tato místa jsou navíc rozložena ve více státech. V tomto případě čelíme otázce nalezení povinných, nebo oprávněných subjektů a

16 XXXXXXXX, X., ČERNOHLÁVKOVÁ, X., XXXX, A., A KOLEKTIV, Mezinárodní obchodní operace. 3. vyd. Praha: Grada publishing, 2003, s. 45

17 Článek 1 odst. 1 Úmluvy Osn o smlouvách o mezinárodní koupi zboží

18 XXXXXX, X. The Vienna Convention: Scope, Interpretation, and Gap-filling. [cit 20.12.2011]. Dostupné z:

klasifikací práva rozhodného. V rozhodnutí federálního soudu19, se soud sám potýkal s otázkou řešenou v článku 10 Úmluvy, kde je stanoveno, že v případech, kde strana má více míst podnikání, je rozhodující místo podnikání, které má nejužší vztah ke smlouvě a jejímu plnění, s přihlédnutím k okolnostem stranám známým, nebo stranami zamýšlenými kdykoliv před uzavřením smlouvy nebo při jejím uzavření. A to tam, kde je místo podnikání, které má nejužší vztah ke smlouvě a jejímu plnění. V daném případě měl prodávající místa podnikání v Kanadě a ve Spojených státech. Soud došel k závěru, že místo podnikání s nejužším vztahem ke smlouvě je to, kde má prodávající ředitelství, obchodní a marketingové oddělení a hlavní skladiště, tedy v Kanadě. Podporou pro tento argument bylo, že prodávající zasílal dokumenty s technickou specifikací pro výrobu komponentů právě x Xxxxxx. Soud tedy stanovil místo s nejužším vztahem ke smlouvě v Kanadě. Stanovisko zaujal i přes to, že další komunikace, která byla při uzavírání smlouvy mezi prodávajícím a kupujícím, se odehrávala i ze Spojených států, zejména při vývoji a výrobě předmětných komponentů.

1.1.2 Teritoriální aspekty

Základy teritoriálního aspektu nalezneme opět v článku 1 Úmluvy. Dle Volkena můžeme článek vyložit následovně. Všeobecným způsobem, kde se bude jednat o smlouvy mezi stranami, které mají místa podnikání v různých státech a restriktivním způsobem. První z restriktivních omezení potom (článek 1 odst. 1, písm a)) vymezuje teritoriální dopad pouze na smluvní státy Úmluvy. V druhém omezení (článek 1 odst. 1, písm. b)) je teritoriem stát, kterého práva se užije na základě ustanovení mezinárodního práva soukromého, jak jsem zmínila výše, na základě užití Úmluvy jako normy mezinárodního práva soukromého.

VŠEOBECNÝ ZPŮSOB	RESTRIKTIVNÍ ZPŮSOB
Na základě ustanovení článku 1 – MÍSTO PODNIKÁNÍ V RŮZNÝCH STÁTECH	1. omezení dle ustanovení článku 1 odst. 1, písm. a) - SMLUVNÍ STÁTY ÚMLUVY
	2. omezení dle ustanovení článku 1 odst. 1, písm. b) – PRÁVO STÁTU NA ZÁKLADĚ NOREM MPS

19 Soudní rozhodnutí amerického federálního soudu. 27.6.2001, Asante Technologies, Inc. v. PMC-Sierra, Inc. č.j. C 01-20230 JW , dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxx/xx/xxxxx0/000000x0.xxxx#xx

1.1.3 Časové aspekty

Ať se jedná o užití Úmluvy jako normy přímé, nebo naopak dle české terminologie20 jako normy věcné, vždy se bude jednat o stejnou otázku: „Které smlouvy a které právní otázky budou řešeny pomocí Úmluvy a kde je okamžik, kdy může být Úmluva užita?“21 Otázky vymezující časovou působnost jsou upraveny v závěrečných ustanoveních Úmluvy. Prvním okamžikem, který je v této otázce důležitý, je platnost samotné Úmluvy pro jednotlivé smluvní státy (článek 99). Obecným ustanovením je vymezení platnosti, která nastane prvního dne měsíce následujícího po uplynutí 12 měsíců ode dne uložení desáté listiny o ratifikaci, schválení, nebo přístupu. Časová působnost je specifikována v článku 100, kde se jedná o kontraktaci.

1) časová působnost pro uzavírání smlouvy: článek 100 odst. 1), v případech uzavírání smlouvy, dle ustanovení článků (14–24) se bude Úmluva na daný vztah aplikovat, když návrh na uzavření smlouvy je učiněn dne, kdy tato Úmluva nabývá platnosti pro státy smluvní, nebo ty, které byly zvoleny na základě postupu dle mezinárodního práva soukromého.

2) časová působnost pro smlouvy již uzavřené: článek 100 odst. 2), se bude aplikovat na smlouvy uzavřené dne, kdy tato Úmluva nabude platnosti pro státy smluvní, nebo ty, které byly zvoleny na základě postupu dle mezinárodního práva soukromého22.

3) časová působnost pro výpověď Úmluvy: posledním mezníkem časové působnosti by mohl být okamžik vypovězení Úmluvy. Tato nabývá účinnosti dle čl. 101 odst. 2.

1.1.4 Materiální aspekty

Materiální aspekt aplikace by mohl být vymezen kupní smlouvou a zbožím.23 Kupní smlouva je v rámci Úmluvy definovatelná jakožto práva a povinnosti prodávajícího a tomu odpovídající práva a povinnosti kupujícího, kde tyto jsou upraveny v článcích 30 a 53, jak jsem již zmínila výše. V ustanovení Úmluvy není taxativní vymezení zboží, které by mohlo být předmětem aplikace. Naopak nalezneme negativní vymezení toho, na co se Úmluva nevztahuje. V ustanovení článku 2 jsou

20 ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu. 1 vyd. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2001, s. 184

21 XXXXXX, X. The Vienna Convention: Scope, Interpretation, and Gap-filling. [cit. 18.12.2011]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxx.xxxx#xxx

22 V obou odstavcích s odkazem na ustanovení článku 1 odst. 1), písm. a), b)

23 XXXXXX, X. The Vienna Convention: Scope, Interpretation, and Gap-filling. [cit. 19.12.2011]. Dostupné z xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxx.xxxx#xxx

uvedeny koupě vyloučené z dosahu aplikace. Článek 2 vylučuje koupě spotřebitelské, dále koupě na dražbách, při výkonu rozhodnutí, cenných papírů, lodí, elektrické energie a dalších.

Další vztahy, které jsou vyloučeny z rozsahu Úmluvy:

1) smlouva o dílo, kde podstatná část závazku dodavatele spočívá ve výrobě nebo zhotovení – článek 3 odst. 1,

2) platnost smlouvy, nebo kteréhokoliv ustanovení – článek 4 odst. a),

3) platnost jakékoli zvyklosti – článek 4 odst. a),

4) účinek, který může mít smlouva na vlastnické právo k prodávanému zboží – článek 4 odst. b),

5) odpovědnost prodávajícího za smrt nebo ublížení na zdraví, způsobené zbožím kterékoliv osobě – článek 5.

2 Přímá úprava a její meze

2.1 Meze přímých norem

V předchozím odstavci jsem stanovila základní okruh vztahů, na které samotná Úmluva dopadá, které upravuje. Snažila jsem se vymezit právní vztahy, které může přímá právní norma upravit.

„Spadá-li určitý právní vztah do předmětu úpravy mezinárodně sjednaného souboru přímých norem, použije se pro něj těchto norem“24. Meze přímé úpravy je okruh vztahů, na které přímá norma dopadá. Teorie je označuje za:

1) meze přímé úpravy navenek – mezí navenek se v tomto případě myslí hranice mezi vztahy, které se řídí přímou normou, a těmi, které přímou normou řízeny nejsou. Vztahy mimo úpravu jsou obvykle uvedeny v ustanovení smlouvy. Xxxxxx v tomto směru uvádí, že příslušné ustanovení musí vymezit předmět úpravy po stránce věcné i mezinárodní povahu předmětu úpravy.

2) vnitřní meze – mezí vnitřní se naopak rozumí právní vztahy, které spadají do předmětu úpravy přímé normy, ale současně jí nejsou upraveny.

3) z hlediska mezinárodního práva soukromého je třeba počítat i se třetí variantou, a to s otázkami, které jsou výslovně vyloučeny ustanovením normy přímé – otázky vyloučené.

2.2 Vyplnění mezer, subsidiární statut

Ve všech třech situacích, které jsem uvedla výše, musíme hledat jiné normy, které by mohly nastíněné vztahy upravovat. Prvním krokem je přípustnost použití jiných norem. Normy právního řádu, které budou v tomto případě užity, nazýváme subsidiárním statutem25. V podstatě se nabízí následující řešení. V případě otázek, které stojí mimo rozsah úmluvy, se užije kolizní normy, kterou soubor přímých norem sám upravuje26. V případě, že kolizní norma upravena není, ani zde není postup podle kterých kolizních norem se má rozhodovat, užije se normy mezinárodního práva soukromého (kolizní normy práva státu soudu). Na otázky z rozsahu výslovně vyloučené se užije stejného postupu. Jiná situace nastane při řešení mezer uvnitř úpravy. V tomto případě se budou

24 XXXXXX, X. Mezinárodní právo soukromé. 6. vyd. Brno: Doplněk, 2003, s. 210

25 XXXXXX, X. Mezinárodní právo soukromé. 6. vyd. Brno: Doplněk, 2003, s. 210

26 XXXXXX, X. Mezinárodní právo soukromé. 6. vyd. Brno: Doplněk, 2003, s. 214

hledat právní normy, které by měly upravit vztahy, jenž nespadají pod rámec unifikované úpravy, ale s tímto velmi blízko souvisejí. V případě těchto mezer hovoříme o vnitřních mezerách. Jejich řešení není tak snadné. Xxxxxx i Xxxxxxxxxxx rozeznávají dva typy úpravy. Prvním je úprava uzavřená, která nepřipouští subsidiární použití jiného právního řádu, v rámci předmětu úpravy. Vztahy, které nespadají pod rámec rozsahu úpravy, jsou upraveny v ustanovení, které obsahuje postup řešení27. Naproti tomu existuje úprava otevřená. Vyplnění mezer se udává pomocí norem mezinárodního práva soukromého, popřípadě za pomocí kolizních norem. Průsečíkem obou úprav je dle Xxxxxxxxxxxx kombinovaná úprava: „kde se různě propojují obě zmíněné metody.“28 S kombinovanou metodou se setkáváme například v Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží29. Kombinovaná metoda propojí způsob hledání právního řádu rozhodného pro daný právní vztah, a to kombinací výše zmíněných.

27 čl. 17 jednotného Haagského zákona o mezinárodní kupní smlouvě: Xxxxxx týkající se záležitostí, na něž se vztahuje tento zákon a které v něm nejsou výslovně upraveny, budou upraveny ve shodě s ostatními zásadami, na nichž spočívá tento zákon.

28 ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu. 1 vyd. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2001, s. 189

29 článek 7 odst. 2 Úmluvy: Otázky spadající do předmětu úpravy této Úmluvy, které v ní nejsou výslovně řešeny, se řeší podle obecných zásad, na nichž úprava spočívá, nebo, jestliže takové zásady chybějí, podle ustanovení právního řádu rozhodného podle ustanovení mezinárodního práva soukromého.

3 Mezery úpravy Vídeňské úmluvy

Vídeňská úmluva neobsahuje úpravu všech vztahů, které spadají do jejího rozsahu. Některé vztahy budou řešeny pomocí kolizních norem, pro ostatní nalezneme řešení uvnitř úpravy. V následujícím odstavci bych chtěla aplikovat znalosti mezer úpravy přímé normy na Vídeňskou úmluvu. Smyslem tohoto odstavce je poznat hranice Úmluvy ve smyslu vnitřních a vnějších mezer a nastínit způsob jejich řešení. Za správné považuji zdůraznit, co je považováno za určující při hodnocení, zda jde o mezeru, či nikoliv. Dle Rozehnalové jsou to dva znaky: „otázka spadá do rozsahu předmětu úpravy“ a „tato v ní není výslovně řešena“. První zmíněné mezery jsou označovány za mezery

„intra legem“(vnější mezery), meze, které leží mimo dosah normy, řešení se skýtá opět v normách mezinárodního práva soukromého, naproti tomu mezery „praeter legem“, jakožto mezery uvnitř úpravy30, kde postup pro nalezení normy určující rozeberu níže.

3.1 Vnější mezery Vídeňské úmluvy

3.1.1 Vnější mezery vyslovené

Vnější mezery vyslovené nalezneme v ustanovení článků 4, 5 Úmluvy. Zde je řečeno, že Úmluva upravuje pouze uzavírání smlouvy o koupi a práva a povinnosti prodávajícího a kupujícího vznikající z takové smlouvy. Pod pojmem uzavírání smlouvy si představíme činnost kupujícího a prodávajícího při předložení nabídky a jejího následného přijetí. Co do formy otázek materiální platnosti31, dopadá Úmluva na otázku formy smlouvy. Pokud něco jiného není výslovně stanoveno v Úmluvě, nedotýká se zejména: platnosti smlouvy, platnosti kteréhokoli ustanovení, zvyklosti, účinku, který může mít smlouva na vlastnické právo. V režimu článku 5 jde následně o vyloučení odpovědnosti prodávajícího za smrt nebo ublížení na zdraví způsobené zbožím32. Další vztahy, na

30 XXXXXX, X. Xxxx in the CISG: In general and with Specific Emphasis on the Interpretation of the remedial Provisions of the Convention in the light of the general Principles of the CISG[online]. [cit. 18.01.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxx.xxxx

31 CRHA, M. Vnější a vnitřní meze úpravy Vídeňské úmluvy o smlouvách a mezinárodní koupi zboží[online]. [cit. 20.01.2012]. Dostupné z: http:// xxxxxxxxxxx.xxxxx.xx/x0-00000000-xxxxxx-x-xxxxxxx-xxxx-xxxxxx-xxxxxxxx-xxxxxx-x- smlouvach-o-mezinarodni-koupi-zbozi

32 Aspekty smlouvy o mezinárodní koupi zboží, které jsou výslovně vyloučené: Srov. Soudní rozhodnutí Cour de cassation z Francie. 5. 1. 1999, strany: Thermo King v. Transports Norberts Dentressangle SA, et al., č.j. 2 P , dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx000, soudní rozhodnutí State of Minnesota, County of Xxxxxxxx district Court, Fourth Judical District. 9. 3. 1999, strany: KSTP-FM, LLC v. Specialized Communications, Inc. and Adtronics Signs,

které Úmluva nedopadá, taktéž vyslovené, jsou typy obchodů a zboží, které nejsou Úmluvou pokryty. O těchto vztazích není pochyb.

3.1.2 Vnější mezery nevyslovené

Další úrovní jsou mezery nevyslovené33, v literatuře pojmenované např. jako hidden gaps. Důležitost rozdělení vnějších mezer na vnitřní a vnější má dle Zellera svůj význam. Vztahy, které jsou přímo uvedeny (vysloveny v Úmluvě), totiž přímo vymezují vnější mezery. Naproti tomu nevyslovené vztahy by měly být nejprve považovány za mezery vnitřní. Na tyto by měla být aplikována metoda vyplnění mezer pomocí obecných zásad, dokud při dosažení nulového výsledku nebude jasné, že tyto mezery jsou mezerami vnějšími. Hranice mezer úpravy je velmi tenká a samotná úprava neobsahuje ustanovení, které by bylo určující. Proto je důležité nahlédnout do rozhodovací praxe. Dle soudních rozhodnutí se za otázky, které nevýslovně nespadají pod rámec aplikace Úmluvy považují např. omyl34, zastoupení35, započtení36, postoupení pohledávky37, promlčecí lhůta38, smluvní pokuta39, úroky z prodlení40, důkazní břemeno41.

Ltd , č.j. CT 98 – 013101, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx000

33 XXXXXX, X. Four-corners – The Methodology for Interpretation and Application of the UN Convention on Contracts for the International Sale of Goods[online]. [cit. 18.01.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/ biblio/4corners.html

34 Srov. soudní rozhodnutí Bundesgerichtshof z Německa. 27.11.2007, strany neuvedeny, č.j. X ZR 111/04, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx0000, dále soxxxx xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxxxx Xxxxx xx Xxxxxxxx, 0. 0. 0997, strany neuvedeny, č.j. 12.G.75.715.1996/20, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx000. Rozhodovací praxe se v otázce omylu shoduje na aplikací norem mezinárodního práva soukromého(domácího práva)

35 Srov. soudní rozhodnutí Landgericht Hamburg z Německa. 26. 9. 1990, strany neuvedeny, č.j. 5 0 543/88, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx0, soudní rozhodnutí Xxxxxxxxxxxxxx Xxxxxx ze Švýcarska. 30.11.1998, strany neuvedeny, č.j. HG 930634, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx000

36 Srov. soudní rozhodnutí Tribunale di Padova z Itálie. 25. 2. 2004, strany: SO.X.XXXX s.a.s. vs. Erzeugerorganisation Marchfeldgemuese Gmbh & Co. KG , č.j. neuvedeno, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx000, soudní rozhodnutí Gerechtshof Hertogenbosch z Nizozemí, 2.10.1997, strany: Xxx Xxxxxx Xxxxxxxx Leder BV v. Conceria Adige SpA , č.j. 1034/95/BR, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx000

37 Srov. soudní rozhodnutí Oberster geritshof z Rakouska. 25. 6. 1998, strany neuvedeny, č.j. 8 Ob 364/97 f, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx000

38 Srov. rozhodčí nález ICC Court of Arbitration z Francie. 23. 8. 1994, strany neuvedeny, č.j. 7660/JK , dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx00, rozhodčí nález Tribunal of International Commercial Arbitration at the Russian Federation Chamber of Commerce z Ruska, 6.6.2000, strany neuvedeny, č.j. 406/1998, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx000

39 Srov. rozhodčí nález ICC Court of arbitration z Francie. 0.0.1992, strany neuvedeny, č.j. 7197/1992, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx00

40 Srov. soudní rozhodnutí Rechtbank van Koophandel z Belgie. 21. 1. 1997, strany: Epsilon BVBA v. Interneon Valkenswaard BV , č.j. AR 1972/96 , dostupné z : xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx000, rozhodčí nález ICC Court of arbitration z Francie. 0.0.1992, strany neuvedeny, č.j. 7197/1992, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx00

41 Rozhodčí nález ICC Court of arbitration z Francie. 0.0.1992, strany neuvedeny, č.j. 6653/1993

Další instituty na které Úmluva nedopadá jsou např. vznik společnosti jako právnické osoby, přechod pohledávky ze zákona, převzetí dluhu, uznání dluhu, bezdůvodné obohacení42.

3.1.3 Vyplnění vnějších mezer

Východisko pro nalezení rozhodného práva je pomocí mezinárodního práva soukromého, jak jsem již nastínila výše. Tímto způsobem nalezneme řešení v unifikovaných normách (Římská úmluva, Nařízení Řím I) nebo normách národních43.

3.2 Vnitřní mezery Vídeňské úmluvy

Za vnitřní mezery lze považovat ty vztahy, které sice spadají do rozsahu úpravy Vídeňské úmluvy, ale tyto v ní nejsou výslovně řešeny. Jsou to tedy otázky, které se pohybují v jejích mantinelech, ale řešení pro ně není. Otázka vnitřních mezer je snadno řešena teorií, ale o to obtížněji praxí. A to z jednoho prostého důvodu. Článek 7 v obou odstavcích obsahuje několik pojmů, jejichž význam je předmětem debaty mnoha publikací44. Jsou jimi např. výklad Úmluvy, dobrá víra, obecné zásady. Proto bych v následujících odstavcích ráda pojednala o možnostech interpretace Úmluvy, která je nejen obecným ustanovením odstavce 7, ale také klíčem pro správnou definici a výklad všech otázek týkajících se Úmluvy. V další části bych chtěla najít způsoby vyplnění vnitřních mezer.

3.2.1 Interpretace

Pojem interpretace by měl obsahovat hlavně porozumění a výklad daného pojmu. Pokud stojíme dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx00

42 CRHA, M. Vnější a vnitřní meze úpravy Vídeňské úmluvy o smlouvách a mezinárodní koupi zboží[online]. [cit. 20.01.2012]. Dostupné z http:// xxxxxxxxxxx.xxxxx.xx/x0-00000000-xxxxxx-x-xxxxxxx-xxxx-xxxxxx-xxxxxxxx-xxxxxx-x- smlouvach-o-mezinarodni-koupi-zbozi

43 CRHA, M. Vnější a vnitřní meze úpravy Vídeňské úmluvy o smlouvách a mezinárodní koupi zboží[online]. [cit. 20.01.2012]. Dostupné z http:// xxxxxxxxxxx.xxxxx.xx/x0-00000000-xxxxxx-x-xxxxxxx-xxxx-xxxxxx-xxxxxxxx-xxxxxx-x- smlouvach-o-mezinarodni-koupi-zbozi

44 HUBBER, P. Some introductory remarks on the CISG[online]. [cit. 30.01.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/XXXXX-00.xxxx, XXXXXX, X. Four-corners – The Methodology for Interpretation and Application of the UN Convention on Contracts for the International Sale of Goods[online]. [cit. 30.01.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/0xxxxxxx.xxxx, a další články dostupné na xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx

před výkladem mezinárodního dokumentu, nelze očekávat, že tento bude možné vykládat dle stejných principů, jako by se jednalo o dokument vnitrostátní. Za základní rysy výkladu Vídeňské úmluvy považuji tři kritéria:

1) zachování mezinárodní povahy dokumentu

Při výkladu úmluvy se přihlíží k její mezinárodní povaze. Podle Schlechtriema se tímto myslí doslova autonomní výklad. Nejen že interpretace Úmluvy bude dle mezinárodního charakteru, ale i výklad pojmů používaných v mezinárodních dokumentech musí být prostý národních předsudků45. Z tohoto vyvozuji, že jediný správný výklad mezinárodního dokumentu musí být sestaven rozvíjením mezinárodního chápání dílčích pojmů, které ve výsledku dovedou autora interpretace k autonomnímu výkladu požadovaného dokumentu.

2) zachování jednotnosti

Při výkladu bychom měli dodržet i princip zachování jednotnosti v mezinárodním obchodu. Tento princip vyjadřuje snahu o zachování interpretace „v různých různě a v obdobných obdobně“. V případě sporů, které se dostanou k soudu, by se měl tento princip potvrdit nejvíce. A to i z toho důvodu, že potřeba uznávání soudních rozhodnutí v jiných členských státech, které mohou čelit obdobným sporům, by mohla mít, dle Schlechtriema, základ v interpretaci dle zachování jednotnosti.

3) dodržování dobré víry v mezinárodním obchodu46

Interpretace na základě dobré víry může vést k více úskalím. Jedním z nich je, že autor interpretace neodliší princip interpretace Úmluvy s principem dobré víry, na kterém je Úmluva zakotvena, popřípadě nerozliší princip dobré víry při interpretaci s principem dobré víry, který slouží při vyplňování mezer úpravy47. „Princip dobré víry je základním principem interpretace Úmluvy, není však pramenem práv a povinností stran, týkající se plnění smlouvy tak, jak je tomu v

45 SCHLECHTRIEM, X., Interpretation, gap-filling and further development of the UN Sales Convention[online]. [cit. 20.03.2012]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxxxxxx0.xxxx

46 Tyto kritéria jsou zahrnuty v článku 7 odst. 1, srov. SCHLECHTRIEM, X., Interpretation, gap-filling and further

development of the UN Sales Convention[online]. [cit. 20.03.2012]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/ schlechtriem6.html

47 ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu. 1 vyd. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2001, s. 186

některých právních úpravách, kde jde o obecný princip jednání.“48

3.3 Vyplnění vnitřních mezer ve Vídeňské úmluvě

3.3.1 Analogie

I metoda analogie může být užita při vyplňování vnitřních mezer. Tuto odvodíme extenzivní interpretací článku 7 odst. 1. Analogii považuji za metodu abstraktní, myslím si, že v mnoha případech bude velmi sporné a těžko předvídatelné, zda je tato metoda vhodnou volbou či nikoliv, a to k metodě vyplnění pomocí obecných zásad, která je popsaná níže. V následujícím příkladu se snažím najít hranici mezi vyplněním mezer na základě analogie a na základě obecných zásad.

Jedná se o kupní smlouvu, na kterou se bude aplikovat Úmluva. Kupující zakoupil dřevovláknitou desku typu A. Před její montáží do stavby si ověřil, zda je deska odolná proti ohni. Prodávající mu omylem zaslal testy odolnosti proti ohni desky typu B, která byla testovaná a splňuje podmínky. Kupující tedy namontoval desku do stavby a až dodatečně zjistil, že prodávající udělal chybu. Proto musela být stavba opravena. Otázka zní, zda může kupující žádat náklady přestavby po prodávajícím49?

Řešení: Problém vznikl až po doručení zboží, a to nezaviněnou náhodou. Je možné na příklad aplikovat článek 35? Tedy bezvadné plnění ze strany prodávajícího? A to dodání v množství, jakosti a provedení, jež určuje smlouva? Nebo je lepší na tento případ aplikovat článek 74 a žádat náhradu škody při porušení smlouvy prodávajícím? Dle mého názoru jde o vadné plnění na straně prodávajícího, a to na základě extenzivního výkladu článku 35 Úmluvy. Honnold dodává, že samotný analogický výklad v tomto případě provádí obecné zásady, na nichž úmluva spočívá.

3.3.2 Na základě obecných zásad

Prvním krokem při vyplnění mezer je dle Schlechtriema nalezení vnitřní mezery, která nemůže být

48 Srov. Tamtéž, s. 186. Rozhodčí nález Court of Arbitration of the International Chamber of Commerce. 23. 1. 1997. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

49 XXXXXXX, X. Interpretation of the Convention[online]. [cit. 15. 02. 2012]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xx0.xxxx

řešena pomocí metody analogie. Z výše uvedeného vyvozuji, že v postupu vyplnění mezer musíme nejdříve vzniklou situaci vyřešit extenzivní interpretací a následně postupovat nalezením obecné zásady a vyplněním mezery dle této zásady50. V Úmluvě žádný seznam obecných zásad nenalezneme. Z rozhodovací praxe a literatury se dají vyvodit tyto:

• zásada autonomie vůle stran: ta je zakotvena v ustanovení článku 6 Úmluvy. Bývá také považována za nejdůležitější z obecných zásad. Dále je s ní propojen článek 9, 11, 12. Proces uzavírání smlouvy by měl odpovídat postupu uvedenému v části II Úmluvy, nastolením nabídky a její následné akceptace. Na druhou stranu na základě zásady autonomie vůle stran k tomu může dojít i v případě, kdy nabídka a akceptace nejsou výslovně xxxxxxx00.

• zásada dobré víry: tato zásada je uvedena v článku 7 odst. 1 Úmluvy. Jsou zde názory52, že dobrá víra uvedená v tomto odstavci se použije pouze při interpretaci. V tomto případě by pak nemohla být vykládána, jakožto způsob řešení vnitřních mezer. Další stojí za tím, že ji lze vztáhnout na celou Úmluvu. A to dle Xxxxxxxxxxx např. tam kde zasahuje svým předmětem (např. utváření smlouvy). Příkladem může být rozhodnutí53, kdy žalobce získal vyrovnání ceny náhradního obchodu dle článku 75. Dle rozhodnutí soudu bylo odstoupeno od smlouvy na základě článku 49, v obou odstavcích. Dále uvedl, že v případě, kdy prodávající neplní svou povinnost ani v dalším náhradním čase, není nutné, aby odstoupení od smlouvy bylo ve formě výslovného prohlášení o odstoupení od smlouvy. Vyvozuji tedy, že nesplnění povinnosti ani v náhradní lhůtě naplňuje možnost odstoupení od smlouvy (kde toto nemusí být nutně provedeno výslovně)a zakládá ve výsledku právo vyrovnání ceny náhradního obchodu, a to vše na základě zásady dobré víry.

• estoppel: bývá považován za jednu ze zásad, na kterých Úmluva spočívá. Může být považována za projev zásady dobré víry54.

50 Obdobně SCHLECHTRIEM, P. Interpretation, gap-filling and further development of the UN Sales Convention[online]. [cit. 20.03.2012]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxxxxxx0.xxxx

51 Soudní rozhodnutí Appellate Court Gent z Belgie. 15.3.2002, strany, France (defendant), Belgium (plaintiff), č.j. 2001/AR/0180 dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

52 ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu. 1 vyd. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2001, s. 190

53 Soudní rozhodnutí Oberlandesgericht Hamburg z Německa. 28. 2. 1997, strany: United Kingdom [plaintiff] , Germany [defendant] , č.j. 1 U 167/95, dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

54 2008 UNCITRAL Digest of case law on the United Nations Convention on the International Sale of Goods[online]. [cit. 20.03.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxx/xxxxxx-xxx-00.xxxx

• měna plateb: další zmíněnou zásadou je měna platby. Soud judikoval55, že jeden ze základních principů Úmluvy je princip místa podnikání prodávajícího, pokud si strany nedohodly jinak56.

• plná náhrada utrpěných škod: na základě článku 74 se jedná o náhradu škody při porušení smlouvy jednou stranou, která zahrnuje částku odpovídající ztrátě, včetně ušlého zisku, kterou utrpěla druhá strana v důsledku porušení smlouvy. Omezením této zásady je případ, kdy v důsledku porušení smlouvy dojde k jejímu anulování57.

• důkazní břemeno: je otázka, jestli se dá důkazní břemeno považovat za další zásadu, na které Úmluva spočívá, nebo za otázku vyloučenou na základě článku 4. Z rozhodnutí soudu58 bylo odmítnuto tvrzení, že důkazní břemeno je otázka vyloučená a bude se řešit dle norem mezinárodního práva soukromého. Dále také konstatoval, že důkazní břemeno sice není výslovně uvedeno v Úmluvě, ale současně spadá do jejího rozsahu, a proto by mělo řešení důkazního břemena mělo být v souladu s článkem 7 odst. 2, tedy dle obecných zásad.

• zásada bezformálnosti: uvedená v článku 11 Úmluvy. Patří také k těm, které jsou zmíněné judikaturou59, a patří tedy do výčtu obecných zásad.

• teorie odeslání: ta říká, dle ustanovení článku 27 Úmluvy, je odeslání, žádost, nebo sdělení závazné v okamžiku, kdy opustilo sféru vlivu strany, která toto odeslání učinila, a bylo-li

55 Soudní rozhodnutí LG Berlin z Německa. 24. 4. 1988, strany Germany (defendant), Italy (plaintiff), č.j. 102 O 59/97 dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

56 Podobně, jako zásada o měně platby je v literatuře zmiňována i zásada týkající se místa platby peněžitých

pohledávek. Tato vychází z článku 57, jeho extenzivním výkladem. Pokud kupující nepřevzal povinnost zaplatit kupní cenu v určitém jiném místě, je povinen ji zaplatit v místě podnikání prodávajícího. Což by mělo být platným pravidlem i pro peněžité pohledávky.

57 2008 UNCITRAL Digest of case law on the United Nations Convention on the International Sale of Goods[online]. [cit. 20.03.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxx/xxxxxx-xxx-00.xxxx

58 Soudní rozhodnutí District Court Vigevano z Itálie. 12. 7. 2000, strany: Germany (plaintiff, buyer's assignee), Italy (defendant), Rheinland Versicherungen v. S.r.l. Atlarex and Allianz Subalpina S.p.A.. dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

59 Rozhodčí nález Compromex [Comisión pare la Protección del Comercio Exterior de México = Mexican Commission for the Protection of Foreign Trade] z Mexika. 29. 4. 1996. strany: Mexico (plaintiff), Argentina (defendant), č.j. 19960429 (29 April 1996), Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

odesláno prostřednictvím prostředků přiměřeným okolnostem60. Tato obecná zásada může zvýšit právní jistotu stran a zajistit ochranu práv a povinností uvedených např. v článcích (39, 43, 46, 50, 45, 78, 49, 64, 72, 73 a dalších).

• limitace náhrady škody: ustanovení článku 77

• literatura uvádí61 i zvyklosti a praktiky jakožto obecné zásady, ty budu rozebírat níže.

• započtení pohledávek: kde toto pravidlo dovoluje, aby vzájemné pohledávky, které jsou pod aplikací Úmluvy, mohly být vzájemně započteny.

• favor contractus: tato zásada vyjadřuje „preferenci zachování smlouvy oproti odstoupení“.

SHRNUTÍ:

ZÁSADY, KTERÉ JSOU ZAKOTVENY V USTANOVENÍCH ÚMLUVY	ZÁSADY, KTERÉ JSOU VYVOZENY Z ÚMLUVY
Dobrá víra (čl. 7 odst. 1)	Estoppel
Plná náhrada utrpěných škod (čl. 74)	Měna platby
Bezformálnost (čl. 11)	Důkazní břemeno
Teorie odeslání (čl. 27)	Započtení pohledávek
Limitace náhrady škody (čl. 77)	Favor contractus
Autonomie vůle stran (čl. 6)

60 2008 UNCITRAL Digest of case law on the United Nations Convention on the International Sale of Goods[online]. [cit. 20.03.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxx/xxxxxx-xxx-00.xxxx

61 Tamtéž

3.3.3 Vyplnění pomocí ustanovení mezinárodního práva soukromého

V případě, že se nepodaří při vyplňování mezer postupovat dle obecných zásad, se bude postupovat podle ustanovení právního řádu rozhodného podle ustanovení mezinárodního práva soukromého, a to za pomocí metody kolizní.

3.3.4 Zvyklosti, praktiky a mezinárodní obchodní zvyklosti62

- článek 9 odst. 1 – odkazuje na vázanost stran zvyklostí a praxí

- článek 9 odst. 2 – odkazuje na mezinárodní obchodní zvyklost

Praxe stran, zvyklost mezi stranami a mezinárodní obchodní zvyklost mohou být v určitých případech považovány za další ze způsobů vyplňování mezer Úmluvy. Jejich společným rysem je faktické, opakované provádění určité činnosti, na které smlouva upravující vztah mezi stranami nemusí dopadat, a přesto je tato činnost závazná a vynutitelná.

62 ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2001, s. 194

4 Článek 4 Úmluvy

4.1 Úvod

Jak jsem již zmínila v úvodu, mezinárodní tendence a počet rozhodnutí na základě Vídeňské úmluvy hovoří o snaze o ucelenou unifikaci na poli mezinárodní kupní smlouvy. Úmluva, která je hmotnou normou upravující mezinárodní kupní smlouvu, je prostředkem, jak jí dosáhnout. Předmětem analýzy je článek 4. Článek 4 může být považován za problematický zejména z toho důvodu, že stanoví hranice unifikované úpravy mezinárodní kupní smlouvy a národních právních řádů.

„Tato Úmluva upravuje pouze uzavírání kupní smlouvy a práva a povinnosti prodávajícího a kupujícího vznikající z takové smlouvy. Pokud něco jiného není výslovně stanoveno v této Úmluvě, nedotýká se zejména:

a) platnosti smlouvy nebo kteréhokoliv jejího ustanovení nebo jakékoliv zvyklosti,

b) účinku, který může mít smlouva na vlastnické právo k prodávanému zboží.“63

Hranice unifikované úpravy je dána vnějšími mezerami64. Jsou to otázky, které nespadají pod rámec Úmluvy a jsou ve svém důsledku řešeny národními právními řády. Článek 4 upravuje několik druhů vnějších mezer:

1) výslovně vyloučené z jejího dosahu,

2) ty, které nejsou upraveny úmyslně,

3) otázky, které nejsou upraveny neúmyslně.

Otázky výslovně vyloučené jsou vyloučeny na základě článku 4 Úmluvy. „Pokud něco jiného není výslovně stanoveno v této Úmluvě, nedotýká se zejména...“ Hlavním důvodem pro výslovné vyloučení otázek z dosahu Úmluvy, je potřeba pro zachování jejich úpravy národními právními řády. Jedná se o platnost smlouvy, platnost ustanovení, platnost zvyklostí a účinek, který

63 Článek 4 Úmluvy

64 Srov. část 3.1.1, 3.1.2

může mít smlouva na vlastnické právo k prodávanému zboží65.

Za otázku, která není upravena úmyslně lze považovat např. smluvní pokutu. Nebylo snahou tvůrců Úmluvy, aby tato upravovala všechny otázky týkající se kupní smlouvy.

Otázky, které nejsou upraveny neúmyslně, jsou např. omyl, zastoupení, způsobilost. Jedná se o vnější mezery nevyslovené. Souvisí s pojmem platnost smlouvy, a proto se na ně Úmluva ve svém důsledku nebude vztahovat na základě článku 4(a).

Dílčí analýzou podrobím:

- platnost smlouvy,

- platnost ustanovení smlouvy,

- platnost zvyklostí,

- účinek, který může mít smlouva na vlastnické právo k prodávanému zboží.

Dalším z mých úkolů je odpovědět si na otázku, co znamená hovořit o platnosti mezinárodní kupní smlouvy? Pojem mezinárodní kupní smlouvy nemá ucelený obraz, ani definici. V následující části tento pojem rozeberu.

Otázka účinku vlastnického práva na smlouvu je vyloučena z dosahu Úmluvy článkem 4(b). Ten stanoví, že: „Pokud něco jiného není výslovně uvedeno v Úmluvě, nedotýká se zejména účinku, který může mít smlouva na vlastnické právo k prodávanému zboží.“ V literatuře nalezneme dva názory. První z nich stojí za vyloučením ustanovení o účinku z Úmluvy. Druhý naopak klade důraz na nutnost úpravy účinku Úmluvou. Budu se zabývat problematikou obou názorových táborů a učiním svůj závěr.

Z pohledu zkoumaného předmětu budu používat metody historické, logické a metodu analýzy.

65 Článek (4) a (b)

4.2 Legislativní historie článku 4

ULIS – článek 8 the present Law shall not, except as otherwise expressly provided therein, be concerned with the formation of the contract, nor with the effect which the contract may have on the property in the goods sold, nor with the validity of the contract or of any of its provisions or of any usage.

Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží – článek 4

This Convention governs only the formation of the contract of sale and the rights and obligations of the seller and the buyer arising from such a contract. In particular, except as otherwise expressly provided in this Convention, it is not concerned with:

(a) the validity of the contract or of any of its provisions or of any usage;

(b) the effect which the contract may have on the property in the goods sold.

Článek 4 Úmluvy vychází z článku 8 ULIS66. Nejedná se o kopii článku 8 ULIS, najdeme mezi nimi zřejmé rozdíly. Prvním rozdílem je, že článek 4 Úmluvy zmiňuje výslovně, že tato Úmluva upravuje pouze uzavírání smlouvy o koupi a práva a povinnosti prodávajícího a kupujícího. Naopak v článku 8 ULIS je odkaz, že se tato smlouva nedotýká zejména uzavírání kupní smlouvy, pokud něco není výslovně uvedeno v této smlouvě. Dalším rozdílem je také, že Úmluva přidává nejen povinnosti kupujícího a prodávajícího, ale i práva těchto dvou subjektů. I přesto, že se odstavce neshodují, Xxxxxx00 uvádí, že v podstatě se Úmluva jeví významově nezměněná. Odstavec 4 vyvolával v procesu své tvorby mnoho různých názorů. V návrhu Úmluvy z roku 1979 byly např. tendence na doplnění článku 4 o dikci, kde by Úmluva neregulovala práva a nároky kupujícího a prodávajícího, které jsou založeny na průmyslovém, nebo jiném duševním vlastnictví. Komise

66 Srov. KHOO W. Article 4 - Cite as Xxxx, in Xxxxxx-Xxxxxx Commentary on the International Sales Law, Xxxxxxx: Milan (1987) 44–48[online]. [cit. 2012-04-05]. Dostupné z xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxx-xx0.xxxx; 67Citace Herbera uvedena v: LEGISLATIVE HISTORY CISG ANTECEDENTS[online]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxx/xxxxxxx/xxxxxxx-x-00.xxxx

nepřijala tento návrh s odůvodněním jeho samostatné potřeby v části III Úmluvy (nyní článek 42 Úmluvy)68.

Z legislativní historie plyne, že článek 4 Úmluvy má významově navazovat na článek 8 ULIS. Jeho cílem je vyloučit některé instituty z dosahu Úmluvy a ty ponechat v režii úpravy národních právních řádů. Jedná se o ustanovení o platnosti smlouvy, jednotlivých ustanovení, zvyklostí a účinku, který může mít smlouva na vlastnické právo k prodávanému zboží.

Otázka účinku smlouvy na vlastnické právo zůstává z historického pohledu v nezměněné podobě.

4.3 Postavení článku 4

Článek 4 je na první pohled zřejmý. „Je klíčovým ustanovením pro vymezení rozsahu úpravy obsažené v Úmluvě.“69 Rozsah Úmluvy na základě článku 4 je vymezen:

1) pozitivně: „Úmluva upravuje pouze uzavírání kupní smlouvy a práva a povinnosti prodávajícího a kupujícího.“ – uzavírání kupní smlouvy články 11–13, 14–24. Práva a povinnosti jsou upraveny v článcích 25–8870.

2) negativně: „Úmluva se nedotýká“71

V následující části rozeberu jednotlivé části článku 4. Jsou jimi: uzavírání kupní smlouvy, práva a povinnosti subjektů, výslovné stanovení v Úmluvě.

4.3.1 Uzavírání kupní smlouvy

Uzavírání kupní smlouvy je časový úsek, který může být chápán různě. Schlechtriem72 uvádí, že

68 Srov. KHOO W. Article 4 - Cite as Xxxx, in Xxxxxx-Xxxxxx Commentary on the International Sales Law, Xxxxxxx: Milan (1987) 44–48[online]. [cit. 04.05.2012]. Dostupné z xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxx- bb4.html

69 Dosud nepublikovaný článek: DRLIČKOVÁ K., KYSELOVSKÁ T., Vybrané vyloučené otázky (tzv. Vnější mezery) Úmluvy jako důvody odmítání praxí.

70 XXXXX, P., XXXXXX, A. Standard Terms under the CISG[online]. [cit. 14.06.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxx0.xxxx

71 Tamtéž

72 SCHLECHTRIEM P., XXXXXXXXX I., Commentary on the UN convention on the international sale of goods (CISG), 2. vyd. Oxford university press: Oxford, 2005, s. 64

Úmluva stanovuje pravidla pro objective agreement. Xxxxxxxxx uvádí, že jde o vnější konsenzus, kterým se smlouva uzavírá. Kroll73 v této souvislosti zmiňuje technický proces uzavírání kupní smlouvy. Všechny tyto názory se jeví významově podobné. Dle mého názoru je to časový úsek, který vede k dohodě o uzavření smlouvy. Následné kroky stran, např. tresty za porušení smluvní povinnosti (institut smluvní pokuty) jsou tímto jasně vyloučeny z dosahu Úmluvy.

4.3.2 Práva a povinnosti subjektů

Práva a povinnosti jsou upraveny článkem 4: „Úmluva upravuje pouze uzavírání kupní smlouvy a práva a povinnosti prodávajícího a kupujícího.“ Práva a povinnosti kupujícího a prodávajícího jsem shrnula do tabulky níže. V Úmluvě je nalezneme v ustanoveních článků 25–88. V tabulce jsem uvedla základní práva74 těchto dvou subjektů, která dávají rozsah dopadu Úmluvy na počáteční fázi uzavírání kupní smlouvy. Významem článku 4 je pak jistota unifikované podoby práv a povinností.

Práva a povinnosti prodávajícího	Práva a povinnosti kupujícího
Povinnost:	Povinnost:
Dodat zboží	Zaplatit kupní cenu
Předat jakékoliv doklady	Převzít dodávku v souvislosti se smlouvou
Převést vlastnické právo
Práva:	Práva:
Uplatnit práva stanovená v článcích 62 až 65	Uplatnit práva stanovená v článcích 46 až 77
Požadovat náhradu škody podle 74 až 77	Požadovat náhradu škody podle článku 74 až 77

4.3.3 Hranice unifikovaného režimu a národních právních řádů

Postavení článku 4 v Úmluvě je nejvýraznější z hlediska hranice unifikovaného práva a práva národních právních řádů75. Hranice je určena druhou větou článku 4. Tato stanoví, že: „Pokud není

73 XXXXX, X., Selected problems concerning the cisg’s scope of application[online]. [cit. 14.06.2012]. Dostupné z xxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx/xxx/xxxxxxx/XXXX00/Xxxxx.xxx

74 Základní práva jsou pak rozváděna v Úmluvě. A to v rozmezí článků 25 až 28.

75 Právo národního právního řádu se bude aplikovat na základě mezinárodního práva soukromého v otázkách, na které se nebude aplikovat Úmluva jako přímá norma.

něco jiného výslovně stanoveno v této Úmluvě, nedotýká se zejména.

a) platnosti smlouvy nebo kteréhokoliv jejího ustanovení nebo jakékoliv zvyklosti.

b) účinku, který může mít smlouva na vlastnické právo k prodávanému zboží.“

V článku 4 je uvedeno, čeho se Úmluva zejména nedotýká. Zcela v režii národních právních řádů budou otázky platnosti a účinku mezinárodní kupní smlouvy na vlastnické právo. Článek 4 vylučuje dva druhy otázek, které nejsou upraveny Úmluvou. První z nich jsou vyloučeny explicitně, jedná se o platnost a účinek. Druhé z nich jsou vyloučeny implicitně76, a to zastoupení, způsobilost stran, omyl, veřejný pořádek, podvod, počáteční nemožnost plnění.

4.3.4 Úmluva a kogentní normy národních právních řádů

V komentáři77 je uvedeno, že otázkami vyloučenými na základě článku 4 Úmluvy jsou např. veřejný pořádek nebo porušení právního zákazu. Nutně použitelné kogentní normy by mohly v mnoha případech zneplatňovat mezinárodní kupní smlouvu od počátku. Je proto nutné najít vazby Úmluvy na normy národních právních řádů, které mohou ovlivňovat platnost smlouvy. A odpovědět si na otázku, jestli jsou tyto kogentní normy otázkou platnosti smlouvy, která je vyloučena z dosahu úmluvy na základě článku 4(a). Xxxxxxxxx uvádí, že pojem kogentních norem národních právních řádů nelze ztotožňovat s pojetím platnosti obsaženém v článku 4(a). Na vztah kogentních norem a Úmluvy se dají aplikovat tyto možnosti:

1) kogentní normy národních právních řádů se ztotožňují s pojetím platnosti vymezeném v článku 4(a),

2) platnost smlouvy je vyloučena z ustanovení Úmluvy, pokud „něco jiného není výslovně stanoveno v Úmluvě“78.

Ani jedna z těchto teorií není správnou cestou pro nalezení vztahu Úmluvy a kogentních norem národního právního řádu. Na problém je třeba nahlížet individuálně. Nejprve zhodnotit, zda se jedná o otázku, která není upravena Úmluvou a následně zvážit aplikaci kogentních norem práva

76 Xxxxxx, na které Úmluva dále nedopadá, jsou zmiňovány průběžně v celé mé práci.

77 SCHLECHTRIEM P., XXXXXXXXX I., Commentary on the UN convention on the international sale of goods (CISG), 2. vyd. Oxford university press: Oxford, 2005, s. 66

78 Srov. XXXXXXXX, X.X. Rousing the Sleeping Dog: The Validity Exception to the Convention on Contracts for the International Sale of Goods[online]. [cit. 20.5.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxx.xxxx

rozhodného, jakožto možné otázky vyloučené na základě článku 4(a). Jedině tak je možné dosáhnout vyváženého přístupu, kde na jedné straně stojí Úmluva a otázky platnosti vyloučené na základě článku 4(a) a na straně druhé kogentní normy národních právních řádů.

4.4 Platnost smlouvy

4.4.1 Interpretace platnosti

U výkladu pojmu platnost79 se můžeme setkat s těmito náhledy80:

1) jakákoliv otázka upravená kogentní normou národního práva může vyvolat otázku platnosti smlouvy. Na základě prvního pohledu dochází k oslabení významu Úmluvy jakožto mezinárodního unifikovaného dokumentu. Tento způsob výkladu je nepřípustný a nebylo záměrem tvůrců, aby článek 4 oslabil působnost Úmluvy.

2) v zájmu ponechání co největšího počtu otázek v režii dopadu Úmluvy (tzv. jednotnou interpretací).

3) otázka platnosti smlouvy je otázkou vyloučenou z jejího dosahu, pokud Úmluva nestanoví jinak.

Interpretace pojmu v režii Úmluvy

„Při výkladu této Úmluvy se přihlédne k její mezinárodní povaze“81. Interpretace pojmu platnost probíhá v režimu samotné Úmluvy. Interpretačním ustanovením je článek 7(1). V části

3.2.1 jsem uvedla tři základní interpretační pravidla pro výklad ustanovení Úmluvy. Aplikaci na článek 4(1) vidím takto:

1) zájem na zachování mezinárodní povahy pojmu platnost mezinárodní kupní smlouvy,

2) zájem o zachování jednotnosti samotného pojmu platnost mezinárodní kupní smlouvy,

3) zájem o dodržení principu dobré víry při interpretaci pojmu platnost mezinárodní kupní smlouvy.

79 Mezinárodní kupní smlouvy vyloučení na základě článku 4(a) Úmluvy

80 Dosud nepublikovaný článek: DRLIČKOVÁ K., KYSELOVSKÁ T., Vybrané vyloučené otázky (tzv. Vnější mezery) Úmluvy jako důvody odmítání praxí.

81 Článek 7(1) Úmluvy

Navzdory výše uvedenému interpretačnímu vodítku, je vždy nakonec na zvážení soudů, zda daná otázka platnosti spadá mimo rámec aplikace Úmluvy82 a jakým způsobem bude daný problém interpretován. Dle mého názoru se nejvhodnější metodou interpretace jeví metoda autonomního jednotného výkladu na základě článku 7(1). Postup soudu by měl být dle Xxxxxxxxx následující:

1) soud musí nejprve zjistit, jestli se jedná o otázku platnosti, která vzniká ve smyslu článku 4 Úmluvy,

2) soud musí srovnat, jestli otázka platnosti tak, jak je upravena národním právním řádem, má stejnou podstatu, jako otázky vyloučené na základě článku 4,

3) následně může dojít k aplikace národního právního řádu na otázku vyloučenou na základě článku 4 Úmluvy.

Z výše uvedeného plyne následující. Interpretaci otázek týkající se platnosti bude provádět aplikující orgán. Výklad by měl být proveden ve světle neustále se vyvíjejícího mezinárodního kontextu83.

4.4.2 Platnost mezinárodní kupní smlouvy na základě článku 4(a)

Co znamená hovořit o platnosti mezinárodní kupní smlouvy? Co vedlo autory pro vyloučení ustanovení o platnosti z dosahu Úmluvy? „Cílem tvůrců bylo, aby otázky vyloučené z dosahu Úmluvy, mohly být pružně upravovány na základě potřeb národních právních řádů.84“ Platnost mezinárodní kupní smlouvy je nutné chápat v jejím mezinárodním prostředí. Xxxxxxxx00 uvádí, že platnost stanovuje významné hranice, které určují mezinárodní právní režim. S touto tezí souhlasím. Nejen samotná platnost, ale celý článek 4 vymezuje kolizi dvou režimů. V prvním případě je to režim hmotného práva, který je dán Úmluvou a režim práva určeného na základě mezinárodního práva soukromého. Nedostatkem článku 4 Úmluvy je potom neúplné vymezení hranic těchto dvou režimů. „Je lepší najít seznam všech témat, které by se mohly dotýkat platnosti, a proto by spadaly mimo rámec ustanovení Úmluvy, než nalézt odpověď, jestli dané téma spadá pod rozsah Úmluvy,

82 Hodnocená jakožto vnější mezera na základě článku 4(a)

83 XXXXXXXX, X.X. Rousing the Sleeping Dog: The Validity Exception to the Convention on Contracts for the International Sale of Goods[online]. [cit. 20.05.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxx.xxxx

84 Tamtéž

85 Tamtéž

nebo nikoliv.“86

Článek 4 svou skladbou zaručuje schopnost reagovat na změny v mezinárodním obchodě. A to nejen na základě ustanovení o platnosti, ale i o účinku, který může mít smlouva na vlastnické právo.

Obecně lze říci, že smlouva je platná, dokud je právně závazná a naopak87. Tento argument pokládám za projev nutnosti na vyloučení ustanovení o platnosti z dosahu úmluvy. A to zejména v případě, kdy se Úmluva, dle dikce článku 4, vztahuje pouze na proces uzavírání kupní smlouvy a práva a povinnosti prodávajícího a kupujícího.

Položme si otázku. Je možné, aby platnost, tak jak ji chápe mezinárodní právo, byla ve svém důsledku upravována jednotlivými právními řády, určenými na základě mezinárodního práva soukromého? Dle mého názoru ano, ale jen za předpokladu správné interpretace pojmu platnost. Na pomyslné misce vah stojí její mezinárodní interpretace a na straně druhé úprava platnosti národním právním řádem (interpretace národní).

4.4.3 Neplatnost smlouvy

Interpretace je důležitá nejen z hlediska pojmu platnosti smlouvy. Nedodržením náležitostí smlouvy může dojít k jejímu zneplatnění. Smlouva může být obecně neplatná v případech:

1) neplatnost smlouvy od počátku: „Ab initio“

Neplatnost právního úkonu, potažmo mezinárodní kupní smlouvy ab initio by měla být ponechána v kompetenci národních právních řádů.

2) neplatnost smlouvy od nyní: „Ex nunc“88

Naopak zmínku o neplatnosti smlouvy ex nunc nalezneme v ustanovení článku 29, odst. 1.

4.5 Platnost ustanovení, platnost zvyklostí

86 Tamtéž

87 XXXXXXXX, X.X. Rousing the Sleeping Dog: The Validity Exception to the Convention on Contracts for the International Sale of Goods[online]. [cit. 20.05.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxx.xxxx

88 Tamtéž

Úmluva se nedotýká: „zejména platnosti ustanovení smlouvy.“89 Kde je patrná ochrana národních právních řádů, z hlediska úpravy podmínek platnost smlouvy. Úmluva vylučuje ze své působnosti nejen otázky, které by zneplatňovaly smlouvu jako celek, ale i ty, které se týkají platností jednotlivých ustanovení mezinárodní kupní smlouvy.

Zvyklost je v pojetí Úmluvy upravena článkem 9. „Strany jsou vázány jakoukoliv zvyklostí, na které se dohodly, a praxí, kterou mezi sebou zavedly.90“ Abychom mohli hledat právní režim úpravy zvyklostí, je nutné odpovědět na otázku:

1) jak je daná zvyklost vymezena pro účely Úmluvy,

2) v jakém okamžiku váže strany,

3) a jaká je její vazba na ustanovení Úmluvy.

Článek 4 říká, že se Úmluva nedotýká zejména platnosti smlouvy, platnosti kteréhokoliv ustanovení a zvyklostí. Pokud si vymezíme zvyklost způsobem, který jsem popsala výše, dojdeme k závěru, že platnost zvyklostí je otázka vyloučená91.

4.6 Účinek smlouvy na vlastnické právo na základě článku 4(b)

Úmluva se nedotýká „zejména“ účinku, který může mít smlouva na vlastnické právo k prodávanému zboží. O tomto hovoří článek 4(b). Na základě zmíněného článku nebude účinek, který má smlouva na vlastnické právo spadat pod rámec Úmluvy. Rozhodné právo je v tomto okamžiku určováno opět na základě norem mezinárodního práva soukromého. Xxxxx00 tvrdí, že Úmluva by měla upravovat otázky vlastnického práva zejména z těchto důvodů:

1) hledisko zachování účelu uniformity úpravy mezinárodní kupní smlouvy,

89 Článek 4(a)

90 Článek 9 Úmluvy

91 Článek 9: Strany jsou vázány jakoukoliv zvyklostí, na které se dohodly, a praxí, kterou mezi sebou zavedly. Pokud není dohodnuto jinak, má se za to, že strany se nepřímo dohodly, že na smlouvu nebo na její uzavírání má být použita zvyklost, kterou obě strany znaly nebo měly znát a která je v mezinárodním obchodu v široké míře známá stranám smlouvy téhož druhu v příslušném obchodním odvětví a zpravidla jimi dodržována.

92 THANG T.Q., Passing of Property Under Contracts for the International Sale of Goods: Should the CISG Regulate the Transfer of Property[online]? [cit. 20.05.2012]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxx.xxxx#0

2) hledisko problému přechodu nebezpečí,

3) hledisko a ochrana práva třetích stran.

Opačné stanovisko, které vylučuje účinek smlouvy na vlastnické právo z Úmluvy, je pro zachování individuality otázek chápání a přechodu a účinku přechodu vlastnického práva jednotlivých států. Já sama stojím za názorem, že by otázky týkající se účinku smlouvy na vlastnické právo měly být i nadále vyloučeny z dosahu Úmluvy. Zejména proto, že:

1) Úmluva se ve svém důsledku vztahuje pouze na uzavírání kupní smlouvy a na tento časový úsek,

2) stranám je v tomto případě ponechána smluvní volnost a mohou si otázky účinku upravit dle svého uvážení,

3) dále nesouhlasím s názorem, že ponechání účinku smlouvy na vlastnické právo z dosahu Úmluvy nabourává hlavní princip unifikace na poli kupní smlouvy a mezinárodního obchodního práva. Naopak vyloučení některých otázek z jejího rozsahu, může vést k upevnění principů, na kterých unifikovaná smlouva (Úmluva) staví.

Přechod vlastnického práva

Přechod vlastnického práva z prodávajícího na kupujícího může být považován za další argument, proč vyloučit účinek smlouvy na vlastnické právo z věcné působnosti Úmluvy. Hlavním důvodem je rozdílnost národních úprav v otázkách přechodu vlastnického práva. Např. německé právo vyžaduje smluvní úpravu pro převod vlastnického práva a v anglickém a francouzském právu nastávají účinky převodu podpisem smlouvy93.

Výhrada vlastnického práva

Výhrada vlastnického práva je jednou z forem zajištění závazku. Strany si mohou odchylně dohodnout okamžik přechodu vlastnického práva. Jazykem článku 4(b) se Úmluva nebude vztahovat ani na výhradu vlastnického práva. Je tedy další z vyloučených otázek. Dle Schlechtriema má výhrada vlastnického práva zejména dvě funkce:

93 Srov. SCHLECHTRIEM P., XXXXXXXXX I., Commentary on the UN convention on the international sale of goods (CISG), 2. vyd. Oxford university press: Oxford, 2005, s. 70, dosud nepublikovaný článek: DRLIČKOVÁ K., KYSELOVSKÁ T., Vybrané vyloučené otázky (tzv. Vnější mezery) Úmluvy jako důvody odmítání praxí.

1) první z nich nastane, když nedojde k zaplacení kupní ceny, kde tato skutečnost může vést k ukončení kupní smlouvy.

2) druhou funkcí výhrady pak může být záruka pro prodávajícího, která je upravena normou určenou na základě mezinárodního práva soukromého94. I z tohoto důvodu by měl být účinek vynechán z úpravy Úmluvy.

Z výše uvedeného plyne, že článek 4(b), stejně jako ULIS v článku 895 vylučuje účinek, který může mít smlouva na vlastnické právo k prodávanému zboží z dosahu Úmluvy. Základním požadavkem tvůrců Úmluvy bylo, aby otázky vlastnického práva byly upravovány i nadále národními právními řády. To zejména z důvodů složitosti a různosti v úpravě jednotlivých právních řádů. Různí se názory na otázky účinku přechodu vlastnického práva, na výhradu vlastnického práva atd. Tento názor je podle mě správný. Já sama jsem pro vyloučení účinku smlouvy na vlastnické právo z dosahu úmluvy článkem 4(b). Prvním důvodem pro toto tvrzení je, že Úmluva upravuje pouze fázi uzavírání kupní smlouvy. Druhým důvodem je zachování smluvní volnosti (strany si mohou upravit přechod vlastnického práva dle svého uvážení). Třetím argumentem na zachování tohoto ustanovení v Úmluvě je, vyvrácení tvrzení, že by se jeho vyloučením nabourala snaha o unifikaci mezinárodní kupní smlouvy.

4.7 Xxxxxx, které je možné vyloučit z dosahu Úmluvy na základě článku 4(a)

Pokud se snažím najít hranici unifikované úpravy a norem národních právních řádů, musím nalézt otázky, které jsou dále vyloučeny z dosahu úmluvy na základě článku 4(a). Jsou to ty, které souvisí s pojmem platnost smlouvy a jsou upravovány národními právními řády.

Druhá věta článku 4 stojí takto: „Pokud něco jiného není výslovně stanoveno v této Úmluvě, nedotýká se zejména.“ Článek 4 obsahuje neuzavřený výčet otázek, na které Úmluva nedopadá. Základní z nich jsem nastínila v části 3.1.2., kde je označuji jakožto vnější mezery nevyslovené.

Budu se zabývat způsobilostí stran uzavřít smlouvu, jednáním zástupce, omylem, počáteční nemožností plnění, nezákonností, rozporem s dobrými mravy, podvodem a nátlakem.

94 A to zpravidla LEX REI SITAE: kde rozhodným právem bude právo místa, kde se předmětná věc nachází.

95 SCHLECHTRIEM P., SCHWENZER I., Commentary on the UN convention on the international sale of goods (CISG), 2. vyd. Oxford university press: Oxford, 2005, s. 69

4.7.1 Právní způsobilost stran, zastoupení

Právní způsobilost subjektů je otázka vyloučená z dosahu Úmluvy na základě článku 4(a). Podmínky způsobilosti osob a následky nezpůsobilosti jsou otázky, které s pojmem platnosti smlouvy velmi úzce souvisí. Jedná se zejména o způsobilost osoby uzavřít kupní smlouvu a způsobilost osoby být touto smlouvou vázán96. Odpověď na otázky způsobilosti nalezneme v ustanovení právního řádu rozhodného podle ustanovení mezinárodního práva soukromého. V tomto ohledu můžeme rozdělit způsobilost fyzických a právnických osob.

1) způsobilost fyzických osob se bude určovat zejména podle práva místa fóra, lex patriae

2) způsobilost právnických osob zejména podle zásady inkorporační97.

Další otázka, která vzniká v souvislosti se způsobilostí uzavřít kupní smlouvu, je bezesporu zastoupení. V rozhodnutí98 si německý kupující objednal pletené zboží od italského prodávající. Italský prodávající jednal prostřednictvím svého zprostředkovatele. Soud rozhodl, že otázka zastoupení není otázkou spadající do rozsahu Úmluvy, a proto bude rozhodována na základě aplikace německého práva. Z tohoto rozhodnutí plyne, že otázka rozsahu zastoupení není v dosahu aplikace úmluvy. A je otázkou nevýslovně vyloučenou článkem 4(a).

4.7.2 Omyl

Omyl je další institut, který je vyloučený z dosahu Úmluvy, a to na základě článku 4(a). Soud zkoumal99, zda má jednání v omylu dopad na platnost smlouvy a jakým právem bude toto jednání upraveno. Dospěl k závěru, že jednání v omylu jednoznačně spadá pod otázku platnosti smlouvy, a z toho důvodu je vyloučen na základě ustanovení 4(a), právem rozhodným bude národní právo, určeno na základě mezinárodního práva soukromého.

96 Srov. SCHLECHTRIEM P., XXXXXXXXX I., Commentary on the UN convention on the international sale of goods (CISG), 2. vyd. Oxford university press: Oxford, 2005, s. 64

97 LEX PATRIAE A ZÁSADA INKORPORAČNÍ: jsou dva nejčastější hraniční ukazatele ve vztahu mezinárodních kupních smluv, jak uvádí ve svém komentáři Schlechtriem. Kde první zmíněná je pro osoby fyzické a druhá pro osoby právnické.

98 Soudní rozhodnutí Landgericht Berlin z Německa. 24.03.1998, strany neuvedeny, č.j. 102 0 59/97, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxxx0&xxx000&xxxxxxx

99 Rozhodnutí Handelsgericht St. Gallen ze Švýcarska. 24.08.1995, strany: neuvedeny, č.j. HG 48/1994, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxxx0&xxxxxxx&xxx000&xxxxxXxxxxxxx

Xxxxxxxxxxxx ve svém komentáři100 uvádí, že je nutné vymezit omyl ve dvou podobách:

1) omyl týkající se vlastnosti zboží - v případě, že se omyl vztahuje na vlastnosti zboží, bude se na něho vztahovat ustanovení Úmluvy. Možnost odstoupení od smlouvy na základě čl. 49 není možné.

2) omyl týkající se vady konsenzu - kde je zřejmé, že bude rozhodováno pouze na základě práva národního právního řádu.

Z výše uvedeného vyplývá, že omyl je otázkou vyloučenou z dosahu úmluvy na základě článku 4(a) v případě, že se nejedená o omyl týkající se vlastností zboží.

4.7.3 Počáteční nemožnost plnění

Počáteční nemožnost plnění může mít za následek absolutní neplatnost právního úkonu. Můžou nastat následující situace:

1) je plnění ze smlouvy od počátku nemožné,

2) zboží podlehne zkáze,

3) prodávající nemá vlastnický titul k prodávanému zboží101.

Xxxxxxxx podřazuje počáteční nemožnost plnění mezi otázky vyloučené na základě ustanovení článku 4(a), pod otázku platnosti smlouvy, ale ne bez dalšího. V literatuře nalezneme názory102, které podporují možnost, aby počáteční nemožnost plnění mohla být upravena Úmluvou. Drličková v tomto ohledu uvádí např. ustanovení Úmluvy týkající se vadného plnění. Počáteční nemožnost plnění se může dotýkat zejména103:

1) ustanovení článku 79 Úmluvy o okolnostech vyšší moci

2) ustanovení článku 68 Úmluvy o přechodu nebezpečí škody na zboží

Xxxxxxxx uvádí, že ohledně nemožnosti plnění dosud nebyl učiněn jasný konsenzus. Proto ponechává možnost, kde v případě otázek počáteční nemožnosti plnění ji soudy mohou podřadit pod otázku platnosti na základě článku 4(a). Podle mého názoru, v případě, kde je možno daný problém podřadit pod ustanovení článků 79 a 68 Úmluvy, budou okolnosti počáteční nemožnosti

100 SCHLECHTRIEM P., SCHWENZER I., Commentary on the UN convention on the international sale of goods (CISG), 2. vyd. Oxford university press: Oxford, 2005, s. 68

101 XXXXXXXX, X.X. Rousing the Sleeping Dog: The Validity Exception to the Convention on Contracts for the International Sale of Goods[online]. [cit. 20.5.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxx.xxxx

102 XXXXXXXX, X.X. Rousing the Sleeping Dog: The Validity Exception to the Convention on Contracts for the nternational Sale of Goods[online]. [cit. 20.5.2012]. Dostupné z:xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxx.xxxx

103 Tamtéž

ponechány k úpravě Úmluvou. V ostatních se přistoupí k aplikaci národních právních řádů. Vždy, ať už v prvním nebo v druhém případě, je nutné pojmout celý případ v jeho mezinárodním prostředí104.

4.7.4 Nezákonnost

Podle literatury není sporu o tom, že článek 4(a) chrání národní právní řády a jejich právní úpravu v otázkách nezákonnosti. Nezákonnost by měla být dle dikce ustanovení 4(a) otázkou vyloučenou. Xxxxxxxxx uvádí, že pokud jde např. o doložky typu limitace náhrady škody, kde některé státy a jejich národní právní řády je považují za neplatné, neměla by zde být automatická aplikace národních právních řádů na základě článku 4(a)105.

Řešením otázek nezákonnosti je dle mého názoru v první řadě správná interpretace problému, který by mohl zakládat neplatnost mezinárodní kupní smlouvy. V případě, kde je daný problém upraven Úmluvou, jako např. u doložek typu limitace náhrady škody, převáží její aplikace nad aplikací národního právního řádu. V dalších otázkách např. ochrany trhu, národních regulací importu a exportu a zahraničního obchodu106 převáží aplikace národního právního řádu.

4.7.5 Rozpor s dobrými mravy

V některých právních řádech dochází k zneplatnění právního úkonu, který je v rozporu s dobrými mravy, jenž je nepřiměřený k okolnostem, nebo nespravedlivý. Další otázkou zůstává, jestli se národní právní řády použijí i na situace, kdy dojde k takto závadnému chování? „Převažující názor je, že aplikace národních právních řádů na otázky rozporu smlouvy s dobrými mravy je možná na základě článku 4(a).“

Chování stran a jeho soulad s dobrými mravy tak, jak je chápou národní právní řády, může být ohroženo např. zřeknutím se práv. Zde může spadat změna, limitace, nebo vyloučení práv jinak

104 Srov. tamtéž

105 Drličková uvádí: Úprava náhrady škody je dána článkem 74 Úmluvy. Proto v zájmu zachování autonomní interpretace: „pokud je daná otázka v Úmluvě řešena, nemělo by docházet k automatické aplikaci národního práva.“

106 XXXXXXXX, X.X. Rousing the Sleeping Dog: The Validity Exception to the Convention on Contracts for the International Sale of Goods[online]. [cit. 22.5.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxx.xxxx

zaručených národním právním řádem107. Rozpor nastane mezi Úmluvou, která stojí na principu smluvní volnosti stran108 (strany si mohou upravit otázky zřeknutí se práv, odpovědnosti) a národními právními řády, kde může být úprava zřeknutí se práv kogentní. „V tomto případě je smluvní volnost stran na základě článku 6 Úmluvy vystavena limitům národních právních řádů v otázkách platnosti smlouvy109.“

4.7.6 Xxxxxx, nátlak

Xxxxxxxx uvádí, že vyloučení institutu podvodu a nátlaku je bez pochybností na základě článku 4(a).110

4.8 Další otázky vyloučené z dosahu Úmluvy na základě článku 4

V této části bych ráda zmínila další otázky, které nespadají pod rozsah aplikace Úmluvy na základě článku 4 a tvoří tak hranici mezi unifikovanou úpravou a národními právními řády.

4.8.1 Procesní instituty

Výše jsem uvedla, že Úmluva neobsahuje úpravu norem procesního práva a ty jsou další vyloučenou otázkou z dosahu Úmluvy. Teorii o vyloučení procesních norem z dosahu Úmluvy je třeba rozvést a pozastavit se nad tímto tvrzením. Přímá úprava obsažena není. Procesní normy jsou Úmluvou upraveny nepřímo, zejména z toho důvodu, že některé z nich jsou vázány na normy hmotné. Schlechtriem uvádí, že soudní poplatky (costs of litigation), jsou považovány za procesní institut, ale na základě článku 7(1) i jakožto jeden z prvků náhrady škody dle ustanovení článku 74 Úmluvy. Další nepřímou úpravou procesních institutů pak zůstává např. místo plnění, které má vliv na určení pravomoci soudu. Závěrem plyne, že v Úmluvě nenajdeme zmínku o procesních

107 Tamtéž

108 Srov. část 3.3.2

109 XXXXXXXX, X.X. Rousing the Sleeping Dog: The Validity Exception to the Convention on Contracts for the International Sale of Goods[online]. [cit. 20.5.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxx.xxxxx

110 Tamtéž

institutech přímo, ale pomocí nepřímých odkazů.

4.8.2 Práva a nároky třetích stran

Dle komentáře111, patří mezi otázky, kterých se Úmluva nedotýká, i práva třetích stran. Na základě rozhodnutí112 byl právní vztah dvou subjektů, kupujícího a prodávajícího rozšířen i o právní nárok třetí strany (o zástavní nárok banky). Může být zástavní nárok banky otázkou, která spadá do rozsahu Úmluvy, a bude se na něj aplikovat? Kupující uvedl, že se článek 4 nevztahuje na práva třetích osob, a to zejména z toho důvodu, že Úmluva na základě článku 4 upravuje pouze vztahy, které vznikají přímo a v souvislosti s kupní smlouvou. Tvrzením, že se Úmluva nevztahuje na práva třetích osob na základě článku 4, chtěl docílit zrušení smlouvy a převodu vlastnického práva, bez ohledu na nárok banky. Soud zamítl jeho argument s odůvodněním, že právo třetí osoby (banky) bylo v tomto případě platně zajištěno národním právním řádem. V citovaném rozhodnutí nalezneme také závěr, že Úmluva se aplikuje pouze mezi strany, které jsou vymezeny jakožto kupující a prodávající nikoliv třetí osoby, které nejsou stranou předmětné smlouvy.

Na základě smluvní volnosti a dikce ustanovení článku 6113 Úmluvy, bychom se mohli dostat do situace, kde strany mohou vyloučit, nebo změnit znění ustanovení Úmluvy. Pak by se nároky třetích stran mohly dostat do rozsahu úpravy Úmluvy. Schlechtreiem zdůrazňuje také silnou pozici článku 8, kde pro vymezení právního nároku třetích stran je nejdůležitější interpretace problému na základě podmínek v Úmluvě stanovených, tedy stanovení jejích právní pozice.

4.8.3 Promlčecí lhůta

V případě kupní smlouvy uzavřené mezi prodávajícím ze Švýcarska a kupujícím z Německa, kde byla aplikována Úmluva na základě článku 1114, nebyla pochybnost o její aplikovatelnosti. Hlavní otázkou bylo, zda se bude na ustanovení o promlčení aplikovat Úmluva. Pokud ano, na základě

111 SCHLECHTRIEM P., XXXXXXXXX I., Commentary on the UN convention on the international sale of goods (CISG), 2. vyd. Oxford university press: Oxford, 2005, s. 73

112 Redakční pozámky Xxxxx X. XxXxxxxx v Rozhodnutí Federal District Court z USA. 28. 3. 2002 , dostupné z: http:// xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

113 Článek 6 Úmluvy: Strany mohou vyloučit použití této Úmluvy, nebo, s výjimkou článku 12, kteréhokoliv jejího ustanovení nebo jeho účinky změnit.

114 Soudní rozhodnutí Commercial Court of Bern ze Švýcarska. 17.1.2002, strany Germany (plaintiff), Switzerland (defendant), 8805 FEMA, dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

jakého článku? Pokud ne, jedná se o otázku vyloučenou na základě článku 4? Na základě uvedeného rozhodnutí soudu je patrné, že Úmluva neobsahuje žádné ustanovení o promlčecí lhůtě. Pouze článek 39(2) odkazuje na právo kupujícího oznámit vady zboží, to ve lhůtě do dvou let od předání kupujícímu. Toto ustanovení se nedá považovat za ustanovení o promlčecí lhůtě, ale pouze o oznámení vady zboží. Právní úprava promlčení je dána na základě Úmluvy o promlčení při mezinárodní koupi zboží (1974)115. Tato Úmluva upravuje promlčení mezi státy Vídeňské úmluvy.

Z výše uvedeného plynou možná řešení pro úpravu promlčecí lhůty:

1) lex contractus,

2) speciální kolizní norma pro promlčení.

4.8.4 Započtení

Započtení je další institut, který je vyloučen z dosahu úmluvy na základě článku 4. Započtení je jeden ze způsobů ukončení závazkového vztahu, který je v jednotlivých národních právních řádech upravován odlišně. Podle Xxxxxxxxxxxxx nemůže být započtení upraveno Úmluvou zejména z těchto důvodů:

1) neexistuje zásada, která by se týkala započtení, aby toto mohlo být upraveno pomocí zásad (článek 7(2))

2) národní právní řády upravují mnoho detailů týkajících se započtení116

Jediný způsob, jak nalézt úpravu pro započtení Úmluvou, je pomocí článku 9(1), 9(2)117.

Tady existuje zvyklost mezi stranami, nebo praxe, kterou mezi sebou zavedly.

4.8.5 Postoupení pohledávky

Postoupení pohledávky je další z institutů, na které se Úmluva nevztahuje. Komentář zmiňuje dvě úmluvy, které se postoupení pohledávek týkají118. Právo rozhodné bude určeno na základě kolizních

115 Úmluva o promlčení při mezinárodní koupi zboží vyhlášená pod č. 123/1988 Sb

116 SCHLECHTRIEM P., XXXXXXXXX I., Commentary on the UN convention on the international sale of goods (CISG), 2. vyd. Oxford university press: Oxford, 2005, s. 72

117 SCHLECHTRIEM P., XXXXXXXXX I., Commentary on the UN convention on the international sale of goods (CISG), 2. vyd. Oxford university press: Oxford, 2005, s. 73

118 UNIDROIT Convention on International Factoring (28. 5. 1988, Ottawa). Dostupná z: xxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx/xxxxxxx/xxxxxxxxxxx/0000xxxxxxxxx/xxxx.xxx. UN convention on the Assignment of

norem práva rozhodného anebo ho upraví hmotné normy zmíněných úmluv. „Převod pohledávky, nebo převod celé smlouvy, jsou upraveny národními právními řády.“119

4.8.6 Odpovědnost v předsmluvním stadiu, odpovědnost za delikty

Práva uplatnit nároky z odpovědnosti v předsmluvním stadiu, za delikty, nejsou upravena Úmluvou. Proto jsou tyto řešeny paralelně, a to na základě mezinárodního práva soukromého. Další druhy odpovědnosti, a to odpovědnost prodávajícího za smrt nebo ublížení na zdraví způsobené zbožím120,

jsou již výslovně vyloučeny.

4.9 Článek 4 a jeho vazby

4.9.1 Tripartita a vztah článku 4 a 6

Článek 6, na základě kterého je zakotvena smluvní volnost stran, kde tyto „mohou vyloučit použití této Úmluvy nebo, …., kteréhokoliv ustanovení nebo jeho účinky změnit.“, a článku 4, kde je uvedeno, že „Pokud něco jiného není výslovně stanoveno v této Úmluvě, nedotýká se zejména... Platnosti smlouvy nebo kteréhokoliv jejího ustanovení.“, jsou vázány vnitřní vazbou. Farnsworth121 považuje výše uvedené články za dva z hlavních článků Úmluvy, hovoří ve své práci o tripartitě. Tripartita, dle jeho slov dokonce hierarchie tripartity, je založena na vztahu:

1) platnosti smlouvy, kterou upravuje národní právní řád,

2) zásadách smluvní volnosti stran (článek 6),

3) samotné Úmluvy.

Článek 6 dává stranám velkou smluvní volnost, a to zejména na změnu účinku ustanovení Úmluvy. Článek 4 naopak vylučuje z dosahu Úmluvy ustanovení o platnosti, které ponechá v dosahu národních právních řádů. Celá teorie je potom založena na hierarchickém postavení těchto

Receivables in Internatinal Trade (12. 11. 2001, New York). Dále např. UCC uniform internationnal code (23. 1. 2003)

119 SCHLECHTRIEM P., XXXXXXXXX I., Commentary on the UN convention on the international sale of goods (CISG), 2. vyd. Oxford university press: Oxford, 2005, s. 73

120 Ty jsou upraveny v článku 5 Úmluvy.

121 Xxxxxxxxxx E.A., Review of Standard Forms or Terms Under the Vienna Convention[online]. [cit 27.05.2012]. Dostupné z xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxx0.xxxx

třech fenoménů. Kde na vrcholu stojí Platnost smlouvy, ve středu smluvní volnost stran a na nejnižší příčce stojí Úmluva. Národní právní řády upravující platnost kontrolují smluvní volnost stran a společně dohlíží nad celou Úmluvou.122

4.9.2 Vazba článku 4 na článek 11

Zásada bezformálnosti123, uvedená s odkazem na článek 11, je jasným příkladem vnitřních vazeb článku 4 Úmluvy124. Xxxxxxx uvádí, že článek 4 nevýslovně poukazuje na ustanovení článku 11. V obou nalezneme zmínku o uzavírání kupní smlouvy. Článek 4 upravuje rozsah Úmluvy co do fáze kupní smlouvy, na „uzavírání smlouvy o koupi“ a článek 11 hovoří o formě mezinárodní kupní smlouvy, cituji „ nemusí být uzavřena nebo prokazována písemně a nevyžadují se u ní žádné jiné formální náležitosti“. Forma kupní smlouvy a její platnost jsou v národních právních řádech často propojeny a diskutovány125. Ve většině případů má právě forma smlouvy vliv na její platnost. Úmluva upravuje volnost stran, co do formy uzavření kupní smlouvy. Proto, dle mého názoru, Úmluva převáží ustanovením článku 11 otázku formy smlouvy nad úpravou národních právních řádů. Toto tvrzení neplatí bez dalšího.

Pokud má smluvní stát zájem na udržení písemné formy smlouvy, učiní výjimku podle článku 96 Úmluvy. V případě, kdy stát učinil výjimku, se ustanovení článku 11, 29 a části II nepoužijí126. Výsledkem bude, že strany budou muset dodržet písemnou formu smlouvy.

4.9.3 Vazba článku 4 na článek 29(1)

Jak jsem již zmínila výše, vnitřní vazba je dána mezi ustanoveními o platnosti smlouvy a o formě

122 Tamtéž

123 Zmíněná také v části 3.3.2 v souvislosti se způsobem vyplňování vnitřních mezer. Tato je uvedena v článku 11, který stanoví pravidla pro formu kupní smlouvy. Článek 11: Smlouva o koupi nemusí být uzavřena nebo prokazována a nevyžadují se u ní žádné jiné formální náležitosti, lze ji prokazovat jakýmikoliv prostředky, včetně svědků.

124 Srov. Xxxxxxx A.H., Cross-references and editorial analysis[online]. [cit. 28.5.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxx/xxxxx/xxxxx-0x.xxxx

125 Např. V českém právu je nutné rozlišovat vznik právního úkonu, jeho platnost a účinnost. Právní teorie praví, že k nabytí platnosti právního úkonu je třeba několika náležitostí. Náležitosti subjektu, náležitosti projevu, náležitosti vůle a v některých případech i formy. Např. Dle ustanovení §46, odstavce 1, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, který stanoví, že: „Písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků. “

126 Článek 12 hovoří o těchto institutech: uzavření smlouvy o koupi, dohoda o její změně, nebo o zrušení, o nabídce a jejím přijetí, nebo o kterémkoliv jiném projevu vůle stran.

smlouvy, nebo o formě právního úkonu, kterým se smlouva modifikuje, mění127. Pokud strany nevyloučí ustanovení článku 29(1), je možné měnit nebo ukončit smlouvu pouhou dohodou stran. V tomto případě pak bude potvrzení bezformálnosti (29(1)) stát nad ustanoveními národních právních řádů, které by to jinak neumožňovaly128 a kde by ve výsledku mohlo dojít k zneplatnění smlouvy na základě článku 4(a) Úmluvy.

4.9.4 Vazba článku 4 na článek 78

Na základě Xxxxxxxxxx práce je právě ustanovení o úrocích další vnitřní vazbou na článek 4 Úmluvy. Kolize nastane v případě, kdy národní právní řády odmítají úročení129 a úroky stanovené ve smlouvě vedou k zneplatnění celé smlouvy. Úmluva hovoří o úrocích v ustanovení článku 78.

„Jestliže strana se opozdí s placením kupní ceny, má druhá strana nárok na úroky z prodlení.“ V případě kolize národního právního řádu, který odmítá úročení a ustanovení článku 78 Úmluvy, bude národní právo potlačeno.

4.9.5 Vazba článku 4 na článek 55

Další vnitřní vazbou článku 4 Úmluvy je právě článek 55. Článek 55, o náhradním určení kupní ceny, se opírá o platně uzavřenou kupní smlouvu. Platnost smlouvy bude na základě článku 4(a) posuzována národním právním řádem, určeným na základě mezinárodního práva soukromého. Tentokrát národní právní řád převáží nad ustanovením o náhradním ustanovení kupní ceny. To z důvodu že náhradní určení kupní ceny bude jen v případě, který stanoví článek 55, tedy “ jestliže smlouva byla platně uzavřena….“

4.10 Článek 4(b) a jeho vazby

127 Potvrzení bezformálnosti v článku 29 Úmluvy: Smlouva může být změněna nebo ukončena pouhou dohodou stran. Dále je v tomto článku uvedeno obecné pravidlo, kde smlouva, která ve svém článku obsahuje písemné ustanovení o tom, že změna smlouvy nebo ukončení vyžaduje písemnou formu, je toto nutné dodržet.

128 Srov. Xxxxxxx A.H., Cross-references and editorial analysis[online]. [cit. 28.5.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxx/xxxxx/xxxxx-0x.xxxx

129 Například islámské právo zakazuje úrok.

„Pokud není výslovně stanoveno jinak, Úmluva se nedotýká účinku, který může mít smlouva na vlastnické právo k prodávanému zboží.“ O vyloučení účinku z dosahu Úmluvy na základě článku 4(b) není sporu. V Úmluvě jsou vazby, které s účinkem úzce souvisí. Otázky, které se vlastnictví přímo dotýkají, jsou tyto130:

1) povinnosti kupujícího ve vztahu k vlastnictví: uvedené v článcích 30 a 41–44

Základní povinností kupujícího je „dodat zboží, předat jakékoliv doklady … a vlastnické právo ke zboží, jak vyžaduje smlouva a tato Úmluva...“131. Dále se jedná o povinnost převést vlastnické právo nezatížené právem třetí osoby132.

2) ztráta nebo poškození zboží po přechodu nebezpečí: články 66–70

3) povinnost k zachování zboží: článek 85–88

Tyto povinnosti směřující k převodu vlastnického práva nestojí v rozporu s účinky, které by mohla mít smlouva na vlastnické právo, uvedená v ustanovení článku 4(b).

130 Srov. Xxxxxxx A.H., Cross-references and editorial analysis[online]. [cit. 28.5.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxx/xxxxx/xxxxx-0x.xxxx

131 Článek 30 Úmluvy

132 Článek 41 a následující, zejména o zatížení právem nebo nárokem třetích osob založeném na průmyslovém, nebo jiném duševním vlastnictví. V procesu utváření Úmluvy byly snahy o začlenění tohoto ustanovení do znění článku 4. Srov. část 4.2

5 Srovnání článku 4 Úmluvy se zásadami mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT

Zásady mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT (dále jako Zásady, Zásady UNIDROIT) nebyly připraveny ani jako návrh mezinárodní úmluvy, ani jako vzorový zákon133. Zásady byly vytvořeny, aby poskytly obecná základní pravidla mezinárodních obchodních smluv134. Zásady mohou být aplikovány na základě splnění požadavků, které jsou dány v preambuli135. Z jejich obsahu mě zajímají zejména ustanovení, která se týkají platnosti smlouvy. Ve své práci pracuji se třetím vydáním Zásad, ve kterém se ustanovení o platnosti smlouvy výrazně rozšířila136. Část 3 Zásad upravující platnost smlouvy obsahuje 3 sekce:

1) základní ustanovení,

2) podmínky pro odstoupení od smlouvy,

3) nezákonnost.

V následující části nejdříve rozeberu, na jakém principu z hlediska platnosti stojí Zásady UNIDRIOT, a dále provedu komparaci tohoto dokumentu s Úmluvou.

5.1 Platnost dle zásad UNIDROIT obecně

Tato kapitola začíná vyloučením institutu, na který UNIDRIOT nedopadá137. Je zřejmé, že ne všechny podmínky neplatnosti, tak jak je znají národní právní řády, mohou být začleněny do tohoto dokumentu. Zásady se nevztahují na neplatnost způsobenou nedostatkem způsobilosti subjektu138. Např. Xxxxxx „Ultra vires“ budou řešeny na základě práva rozhodného139.

Tyto instituty nespadají ani pod rámec Úmluvy. Považuji je za otázky nevýslovně vyloučené

i z dosahu její aplikace. Jejich řešení je dáno na poli mezinárodního práva soukromého.

133 ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu. 1 vyd. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2001, s. 156

134 Zásady mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT[online]. [cit. 09.06.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx/xxxxxxx/xxxxxxxxxx/xxxxxxxxx/xxxxxxxxxx0000/xxxxxxxxxxx0000-xxxxxxx.xxx

135 Preambule zásad a podmínky aplikovatelnosti: 1) Pokud se strany dohodnou na jejich použití na smlouvu. 2) Pokud se strany dohodnou na použití obecných zásad, nebo lex mercatoria nebo dalších zásad na smlouvu.

136 Zásady mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT. [Cit. 10.06.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx/xxxxxxx/xxxxxxxxxx/xxxxxxxxx/xxxxxxxxxx0000/xxxxxxxxxxx0000-xxxxxxx.xxx

137 Článek 3.1.1 Zásad UNIDROIT

138 Článek 3.1.1 Zásad UNIDROIT

139 Komentář k Zásadám mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT. [Cit. 10.06.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx/xxxxxxx/xxxxxxxxxx/xxxxxxxxx/xxxxxxxxxx0000/xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx0000-x.xxx.

5.2 Pouhá dohoda stran

Účelem článku 3.1.2 Zásad je objasnit, že k dohodě, změně, nebo ukončení smlouvy je třeba pouhého souhlasu stran, bez dalších náležitostí140.

5.3 Počáteční nemožnost plnění, prodávající bez titulu k prodávanému zboží

V tomto článku jsou uvedeny dva případy, které nevedou k neplatnosti smlouvy:

1) neplatnost smlouvy nezakládá právní úkon, jehož plnění je nemožné141

2) stejně tak neplatnost nezakládá skutečnost, že prodávající nemá dispoziční práva k prodávanému zboží142

5.4 Podmínky pro odstoupení od smlouvy

V článku 3.2.1 Zásad UNIDROIT a násl.143 se vyskytují čtyři základní důvody pro odstoupení od smlouvy. Jedná se o omyl, podvod a vyhrožování, výhoda jedné ze stran.

5.4.1 Omyl

Omyl, je “chybným přesvědčením o právních nebo faktických skutečnostech v okamžiku uzavření smlouvy.“144 Omyl lze chápat ve dvojím smyslu. Jakožto omyl skutkový, nebo omyl právní. O tom, kdy jednání v omylu může vyvolat právo odstoupit od smlouvy, popisuji níže. V zásadách UNIDROIT je podmínkou pro odstoupení od smlouvy podstatnost omylu. Podstatnost omylu tkví v tom, že kdyby jiná osoba ve stejné situaci věděla o skutečnostech, které zakládají omyl, nikdy by

140 Např. Ke změně smlouvy může dojít bez písemné formy, bez uvedení důvodu.

141 Článek 3.1.3, odst. 1 Zásad UNIDROIT

142 Článek 3.1.3, odst. 2 Zásad UNIDROIT

143 Jedná se o články 3.2.1–3.3.1 Zásad UNIDROIT

144 Článek 3.2.1 Zásad UNIDROIT

danou smlouvu neuzavřela, nebo by ji uzavřela, ale za diametrálně odlišných podmínek145. Teorie podstatnosti omylu je dále rozvedena na další podmínky, které na ní staví146.

5.4.2 Podvod

Podvod je dalším ze čtyř hlavních důvodů, kdy může strana odstoupit od smlouvy. V zásadách UNIDROIT147 je uvedeno, že strana může odstoupit od smlouvy v případě, kdy k uzavření smlouvy vedlo podvodné jednání, praktiky, nebo zamlčování skutečností.

5.4.3 Odstoupení od smlouvy při výhružce, nátlaku

Strana může odstoupit od smlouvy za předpokladu, kdy k uzavření smlouvy jí vedla bezprávní výhružka nebo nátlak.

5.4.4 Značná výhoda jedné ze stran

V předchozích institutech jsem hovořila o odstoupení od smlouvy jako celku. V případě Xxxxx disparity je možné odstoupit i od jednoho ustanovení smlouvy. A to za předpokladu, že smlouva, nebo dané ustanovení by činilo jedné ze stran značnou výhodu. Značná výhoda musí být v okamžiku uzavírání smlouvy.

Subjekt A, majitel továrny na automobilové součástky, prodává subjektu B nemoderní připojovací kabely. V případu se vyskytl ještě další subjekt C, který si otevřel konkurenční továrnu. Subjekt A nikdy nepotvrdil efektivitu připojovacích kabelů, i přesto se mu podařilo fixovat přehnaně vysokou cenu za výrobek. V případě, že by B zjistil, že platí nepřiměřeně vysokou cenu za výrobek, kde by stejnou zaplatil i za mnohem modernější kabely např. subjektu C, je oprávněn od smlouvy odstoupit148.

145 Článek 3.2.2 Zásad UNIDROIT

146 Článek 3.2.2 Zásad UNIDROIT odstavce a) a b)

147 Článek 3.2.5 Zásad UNIDROIT

148 Komentář k Zásadám mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT. [Cit. 2012-06-09]. Dostupné z:

Důvody pro odstoupení od smlouvy uvedené výše, jsou dány i u jednání, které je přičitatelné třetím osobám149.

5.5 Nezákonnost

V případě, že smlouva poruší kogentní normy národního právního řádu, které jsou aplikovatelné na smlouvu za pomocí článku 1.4 Zásad, je nutné upřednostnit právě kogentní normy.

5.6 Platnost na základě Zásad UNIDROIT

Otázky platnosti jsou v Zásadách UNIDROIT upraveny v článcích 3.3.1–4. Zásady začínají vyloučením způsobilosti osob z dosahu své působnosti. Co do formy smlouvy, není v případě dohody, změny nebo ukončení vyžadována žádná forma a stačí pouhá dohoda stran. Počáteční nemožnost plnění, ani prodávající bez titulu k prodávanému zboží nezakládají neplatnost smlouvy.

Další část Zásad, která je uvozena článkem 3.2.1, se týká odstoupení od smlouvy. V případě omylu může strana odstoupit od smlouvy za podmínky, když se jedná o omyl podstatný. Dalším z důvodů, kdy může strana odstoupit od smlouvy, je podvodné jednání jedné ze stran, výhružka a nátlak. Posledním z důvodů odstoupení od smlouvy je značná výhoda jedné ze stran v době uzavření smlouvy.

Zásady UNIDROIT dávají ochranu národním právním řádům. To v případě, když smlouva poruší kogentní normy národního právního řádu. V případě, že je tento aplikovatelný za pomocí článku 1.4, je nutné upřednostnit kogentní normu.

5.7 Vztah Zásad UNIDROIT a Úmluvy

Abych mohla komparovat tyto dva mezinárodní dokumenty, ráda bych nejdříve nastínila jejich vzájemný vztah. Zásady nebyly na rozdíl od Úmluvy vytvořeny jako závazný unifikační instrument

xxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx/xxxxxxx/xxxxxxxxxx/xxxxxxxxx/xxxxxxxxxx0000/xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx0000-x.xxx.

149 Článek 3.2.8 Zásad UNIDROIT

na poli mezinárodní kupní smlouvy. Zásady mají za úkol vyplnit rozdíly jednotlivých právních řádů150. Úmluva upravuje pouze mezinárodní kupní smlouvy, Zásady upravují mezinárodní smlouvy obecně151. V tomto ohledu je jejich záběr mnohem širší. Tyto dva dokumenty si nekonkurují. Výhodu zásad UNIDROIT vidím v možnosti jejich aplikace na otázky, které jsou Úmluvou vyloučené152.

Příklad doložky ve smlouvě: „Kupní smlouva se bude řídit Úmluvou OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, na otázky, které jsou z jejího dosahu vyloučeny, se budou aplikovat Zásady mezinárodních smluv UNIDROIT.“153

Na závěr je nutné si uvědomit, že v případě, kdy si strany zvolí Zásady UNIDROIT jako prostředek na vyplnění vnějších mezer, musí rozhodující orgán použít zásady v mezích kogentních norem lex fori. Při rozhodčím řízení tato povinnost odpadá.

5.8 Komparace platnosti v Úmluvě se Zásadami UNIDROIT

Platnost v Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží	Platnost v Zásadách mezinárodních smluv UNIDROIT
Otázky vyloučené na základě článku 4: platnost smlouvy, jejího ustanovení, zvyklostí, účinku, který může mít smlouva na vlastnické právo	Otázky vyloučené na základě článku 3.3.1 Zásad mezinárodních smluv UNIDROIT: způsobilost stran
Další otázky nevýslovně vyloučené na základě článku 4: způsobilost stran, omyl, počáteční nemožnost plnění, nezákonnost, dobré mravy	Xxxxxx upravené Zásadami: omyl, počáteční nemožnost plnění, podvod, nátlak, nezákonnost, značná výhoda jedné ze stran

150 BONNEL, M. J., THE UNIDROIT PRINCIPLES OF INTERNATIONAL COMMERCIAL CONTRACTS AND CISG - ALTERNATIVES OR COMPLEMENTARY INSTRUMENTS [online]? [cit. 20.06.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxx00.xxxx

151 Preambule Zásad UNIDROIT

152 Aplikace Zásad na vnější mezery. Vyslovené i nevyslovené.

153 BONNEL, M. J., THE UNIDROIT PRINCIPLES OF INTERNATIONAL COMMERCIAL CONTRACTS AND CISG - ALTERNATIVES OR COMPLEMENTARY INSTRUMENTS [online]? [cit. 20.06.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxx00.xxxx

V Úmluvě je uvedeno: „Pokud něco jiného není stanoveno v Úmluvě, nedotýká se zejména platnosti smlouvy, ustanovení, nebo zvyklostí.“ V článku 4(a) jsou vyloučeny otázky platnosti z dosahu Úmluvy. Další instituty, které spadají pod pojem platnost, a z toho důvodu jsou vyloučeny na základě článku 4(a), jsem uvedla v části 4.7 této práce. Jedná se o způsobilost stran, podvod, omyl, počáteční nemožnost plnění, nezákonnost a dobré mravy. Z dosahu Zásad je z otázek platnosti vyloučena způsobilost subjektů. Upravené jsou naopak počáteční nemožnost plnění, omyl, podvod, nátlak, značná výhoda jedné ze stran a nezákonnost.

Otázky vyloučené na základě Úmluvy mohou být řešeny následovně:

1) na základě mezinárodního práva soukromého,

2) pomocí Zásad UNIDROIT.

Komparovat Úmluvu a Zásady UNIDROIT co do otázek platnosti smlouvy není vhodné. Úmluva výslovně vylučuje otázky platnosti smlouvy ze svého dosahu. Naopak Zásady UNIDROIT obsahují detailní podmínky platnosti/neplatnosti mezinárodní smlouvy. Platnost na základě Zásad UNIDROIT jsem rozebrala zejména z toho důvodu, že jsou dle mého názoru vhodným instrumentem, kterým si strany mohou upravit otázky platnosti smlouvy. Doložku jsem nastínila ve své práci již jednou: „Kupní smlouva se bude řídit Úmluvou OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, na otázky, které jsou z jejího dosahu vyloučeny, se budou aplikovat Zásady mezinárodních smluv UNIDROIT.“

Závěr

Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží je považována za jeden z nejúspěšnějších počinů na poli mezinárodního práva soukromého. Jedná o závazný unifikační dokument pro transakce koupě/prodej. Snahou Úmluvy nebylo upravit všechny otázky, které spadají pod rámec její úpravy. Hranice, které určují rozsah aplikace nazýváme mezery, meze, hranice Úmluvy. Meze, které vymezují Úmluvu jsou trojího typu. Prvním z nich jsou hranice mezi vztahy, které se řídí přímou normou a ty, které přímou normou řízeny nejsou. Druhým typem jsou vnitřní mezery úpravy, tedy otázky, které spadají do předmětu úpravy, ale nejsou jí upraveny. Třetím typem jsou jsou vnější mezery, kde se jedná o otázky, které jsou výslovně vyloučeny z dosahu Úmluvy. Z pohledu zkoumaného předmětu mě nejvíce zajímaly vnější mezery Úmluvy a článek 4 Úmluvy, který spolu s článkem 5 Úmluvy, vnější mezery představuje.

Cílem celé práce, jejíž předmětem je analýza článku 4 Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, bylo najít odpovědi na následující otázky:

1) má článek 4 Úmluvy dosah na fáze uzavírání smlouvy?

2) existují vazby článku 4 na ostatní ustanovení Úmluvy?

3) můžeme za pomocí článku 4 vymezit hranici mezi unifikovanou a kolizní úpravou?

Článek 4 „Úmluva upravuje pouze uzavírání smlouvy o koupi a práva a povinnosti prodávajícího a kupujícího vznikající z takové smlouvy. Pokud není něco jiného výslovně stanoveno v této Úmluvě, nedotýká se zejména

a) platnosti smlouvy, nebo kteréhokoli ustanovení, nebo jakékoliv zvyklosti

b) účinku, který může mít smlouva na vlastnické právo k prodávanému zboží“, měl historickou předlohu v článku 8 ULIS. Závěrem plyne, že i přes snahy o začlenění dalších institutů do podoby znění článku 4, se jeví Úmluva významově nezměněná s ustanovením článku 8 ULIS. Článek 4 Úmluvy vymezuje svůj rozsah působnosti na fázi uzavírání kupní smlouvy, kterou shrnuji jako časový úsek, který vede k dohodě o uzavření kupní smlouvy, také vymezuje práva a povinnosti kupujícího a prodávající, jež v tomto úseku vznikají a jsou upraveny v článcích 25-88 Úmluvy.

Článek 4 stanovuje hranici unifikované a kolizní úpravy. „Pokud není něco jiného výslovně stanoveno v této Úmluvě, nedotýká se zejména...“ Za hranici úprav může být považováno znění článku 4 zmíněné výše. Článek 4 obsahuje dva druhy vyloučených otázek. Za prvé jsou to výslovně vyloučené otázky, kterými jsou platnost smlouvy a účinek smlouvy na vlastnické právo. Za druhé

jsou to nevýslovně vyloučené otázky.

Pojem platnost smlouvy nemá jednotnou definici. Ve své práci jsem dospěla k závěru, že nejvhodnější metodou interpretace je metoda autonomního jednotného výkladu. Při interpretaci musí soud zkoumat, zda se jedná o otázku platnosti, která vzniká ve smyslu článku 4 Úmluvy. Dále musí srovnat, jestli otázka platnosti tak, jak je upravena národním právním řádem, má stejnou podstatu, jako otázky vyloučené na základě článku 4. A následně může dojít k aplikaci národního právního řádu na otázku vyloučenou na základě článku 4 Úmluvy. Při interpretaci hraje významnou roli znalost mezinárodního právního prostředí.

Platnost smlouvy stanovuje významné hranice, které určují právní režim. Ve své práci jsem nalezla otázky, které s pojmem platnosti velmi úzce souvisejí a jsou proto vyloučeny z dosahu Úmluvy na základě článku 4(a). Jsou to již zmíněné otázky nevýslovně vyloučené. Za nejvýznamnější považuji způsobilost stran, zastoupení, omyl, počáteční nemožnost plnění, nezákonnost, rozpor s dobrými mravy, podvod a nátlak. Způsobilost stran a zastoupení jsou otázky vyloučené na základě článku 4(a) a na základě mezinárodního práva soukromého dojdeme k aplikaci národních právních řádů. V případě omylu jsem vyvodila, že tento je vyloučen z dosahu Úmluvy v případě, že se nejedná o omyl týkající se vlastností zboží. U otázky Počáteční nemožnosti plnění nebyl učiněn jednotný konsenzus. V případech, kdy bude možné daný případ podřadit např. pod otázky vyšší moci, nebo přechodu nebezpečí škody na věci, budou okolnosti počáteční nemožnosti plnění ponechány k úpravě Úmluvou a v ostatních se přistoupí k aplikaci národních právních řádů. Nezákonnost je další z otázek, které literatura podřazuje pod pojem platnost mezinárodní kupní smlouvy. I v této souvislosti je nezbytná správná interpretace problému. Jedině tak je možné zjistit, jestli u některých otázek týkající se neplatnosti z důvodu nezákonnosti, bude možné přistoupit k aplikaci Úmluvy či nikoliv. K aplikaci národních právních řádů v případě nezákonnosti se přistoupí bezvýhradně v případech ochrany trhu, národních regulací exportu a importu a ochrany zahraničního obchodu. Rozpor s dobrými mravy je, dle převažujícího názoru, otázkou vyloučenou na základě aplikace článku 4(a). Jako otázky platnosti smlouvy hodnotím i podvod a nátlak, na které se budou aplikovat národní právní řády.

Ve své práci jsem vymezila vnitřní vazby článku 4 na ostatní ustanovení uvnitř Úmluvy. Vztah článku 4 a článku 6 je možné pojmenovat jako tripartitu. Jedná se o vztah platnosti, kterou upravuje národní právní řád, smluvní volnosti, která je upravena článkem 6 Úmluvy a samotné Úmluvy. Na vrcholu stojí národní právní řád, který upravuje platnost mezinárodní kupní smlouvy, ten kontroluje smluvní volnost stran (článek 6) a společně dohlíží nad celou Úmluvou. Další vnitřní vazbou je vazba článku 4 na článek 11. Oba články hovoří o uzavírání kupní smlouvy. V případě

článku 4, je uzavírání kupní smlouvy vymezením jejího věcného rozsahu. V případě článku 11 se jedná o potvrzení bezformálnosti kupní smlouvy. Výsledkem vazby článku 4 na ustanovení článku 29(1) je tvrzení, že v případě kolize národních právních řádů(které by pro změnu nebo ukončení smlouvy vyžadovaly písemnou formu a její nedodržení by bylo výsledkem neplatnosti) a článku 29(1), bude přednostně aplikováno ustanovení Úmluvy. V případě vazby článku 4 a článku 78 může dojít k situaci, kde národní právo odmítá úročení a stanovuje ho za důvod neplatnosti mezinárodní kupní smlouvy. I zde budou národní pravidla platnosti potlačena ustanovením Úmluvy. Poslední nalezenou vazbou je vazba článku 4 na článek 55 Úmluvy. Článek 55 se opírá o platně uzavřenou kupní smlouvu. A její platnost se bude posuzovat národním právním řádem.

Článek 4(b) vylučuje z dosahu Úmluvy účinek, který může mít smlouva na vlastnické právo k prodávanému zboží. V literatuře jsem nalezla dva názorové tábory. První byl za vyloučením účinku na vlastnické právo k prodávanému zboží. Druhý byl naopak pro to, aby ho Úmluva upravovala. Kloním se k vyloučení účinku na vlastnické právo k prodávanému zboží z dosahu Úmluvy. Prvním důvodem je, že se Úmluva vztahuje pouze na uzavírání kupní smlouvy a na tento časový úsek. Strany si případně mohou v zájmu zachování principu smluvní volnosti upravit otázky účinku dle svého uvážení. Na závěr nesouhlasím s názorem, že ponechání účinku smlouvy na vlastnické právo nabourává hlavní princip unifikace na poli mezinárodní kupní smlouvy.

Na závěr jsem komparovala Úmluvu s mezinárodním dokumentem Zásad mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT. Zásady nejsou závazný dokument. Byly vytvořeny, aby poskytly obecná základní pravidla mezinárodních obchodních smluv. Tyto dva dokumenty si nekonkurují. Východiskem komparace je možnost úpravy otázek vyloučených Úmluvou pomocí Zásad UNIDROIT. Kde jsem nastínila doložku, kterou si strany mohou začlenit do smlouvy „Kupní smlouva se bude řídit Úmluvou OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, na otázky, které jsou z jejího dosahu vyloučeny se budou aplikovat Zásady mezinárodních smluv UNIDROIT.“

Jedním možným řešením je vytvoření jiného unifikovaného dokumentu, který by otázku platnosti již zahrnoval. A to její definici, podmínky platnosti mezinárodní smlouvy a další.

Resumé

The United Nations Convention on Contracts for International Sale of Goods (hereinafter “CISG or convention”) is perceived to be one of the most successful conventions in the field of private international law. The aim of the convention is to regulate the key issues regarding international sales. However, certain questions have remained to be excluded from the remit of the CISG. This thesis indeed focuses upon the delimitation of the scope of the CISG by looking predominantly at its external gaps. The internal gaps are also dealt with for the sake of completeness of the analysis, though. The strongest emphasis is however put on the analysis of the article 4 CISG.

The research questions are as follows:

1) Is there any impact of the article 4 of the CISG on the stage of the conclusion of a contract?

2) Is article 4 linked to the other CISG articles?

3) Can we consider the article 4 as a borderline between unified law and private international law? Article 4 excludes the application of the CISG questions of the validity of a contract or any of its provision, or any usage 4(a), as well as the effects that a contract may have upon property rights to goods 4(b). As to the former, the most important issues that have been outside its remit are: capacity of the parties to conclude a contract and be bound by it; error; initial impossibility of performance; illegality; fraud or duress. The latter are excluded due to the very wording of the article 4, including namely rights and claims of the third parties; limitation periods; set-off; contrariness to good morals; some of the legal responsibility issues; and procedural issues.

I have drawn the conclusion in my thesis that that the validity of a contract has had no universally accepted definition. Therefore, I submit that it is of an essential importance to interpret the article 4 autonomously hence uniformly. This should be borne in mind especially by courts when interpreting the convention.

Regarding the particular issues that do not fall within the scope of application of the CISG under its art. 4(a), the private international law of the forum applies. A contractual capacity of the parties lies outside of the convention entirely hence conflict rules come into play. Concerning the issue of error, I have found that it is beyond the scope of the convention, save where the error regards the quality of goods sold. As to whether initial impossibility of performance falls into the CISG regulation, no final conclusion has been reached. For instance, in case that the impossibility falls under the force majeure provision in the CISG, the convention applies. By the same token, other cases of initial impossibility go beyond the remit of the CISG. As regards illegality, the proper classification of the factual situation, as well as the correct legal interpretation of the CISG is of paramount importance.

The issues concerning illegality that are almost unanimously considered not to be covered by convention are the protection of the market; national regulation of export and import transactions; and last but not least the rules on protection of international trade. The variance with good morals is generally deemed not be included in the CISG. The law applicable to fraud and duress is private international law of the forum.

Furthermore, I have explained in the thesis the mutual interlink between article 4 and 6 of the CISG. The other internal connection within the CISG functions between article 4 and 11. Next, there is a tie between article 4 and 29. The analysis of the relationship between article 4 and 78 displays that in case that national law refuses the contractual interests hence makes illegal contracts that contain provision lays down them, the CISG should apply notwithstanding that. Finally, there is a connection between article 4 and 55 of the convention.

As to the article 4(b), there is a lack of uniformity in the academic opinions regarding the issues of the effects of a contract on property rights. I incline to the opinion that considers this issue to be outside the remit of the CISG. I indeed do not share the view that this exclusion undermines the uniformity of the convention.

Last, I have sought to compare the CISG and the UNIDROIT Principles and aimed to elucidate the mutual relation between the two as regards the issue of the validity of a contract. The point of departure for the comparison was that the UNIDROIT Principles may serve as tool for filling the external gaps of the CISG. In addition, I have proposed the wording of the contract clause that should ensure the smooth interaction between the two instruments in this respect: “The sales contract shall be governed by the CISG. The issues that lie outside the scope of its application shall be governed by the Principles for International Commercial Contracts UNIDROIT (2010).”

Seznam použité literatury:

Monografie:

1) XXXXXXXXX, X.,XXXXXXXXX, X. Understanding the CISG. Third edition. Netherlands: Kluwer Law International, 2008. s. 1. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxxxx

2) XXXXX, X. Xxxxxxx propedeutika pro právníky. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2003

3) XXXXXX, X. Mezinárodní právo soukromé. 6. vyd. Brno: Doplněk, 2003, s. 201 XXXXXXXX, H., ČERNOHLÁVKOVÁ, X., XXXX, A., A KOLEKTIV, Mezinárodní obchodní operace. 3. vyd. Praha: Grada publishing, 2003

4) SCHLECHTRIEM P., XXXXXXXXX I., Commentary on the UN convention on the international sale of goods (CISG), 2. vyd. Oxford university press: Oxford, 2005

5) ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu. 1 vyd. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2001.

Elektronické prameny:

1) BONNEL, M. J., THE UNIDROIT PRINCIPLES OF INTERNATIONAL COMMERCIAL CONTRACTS AND CISG - ALTERNATIVES OR COMPLEMENTARY INSTRUMENTS [online]? [cit. 20.06.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxx00.xxxx

2) Citace Herbera uvedena v: LEGISLATIVE HISTORY CISG ANTECEDENTS[online]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxx/xxxxxxx/xxxxxxx-x-00.xxxx

3) CRHA, M. Vnější a vnitřní meze úpravy Vídeňské úmluvy o smlouvách a mezinárodní koupi zboží[online]. [cit. 20.01.2012]. Dostupné z: http:// xxxxxxxxxxx.xxxxx.xx/x0-00000000-xxxxxx-x- vnitrni-meze-upravy-videnske-umluvy-o-smlouvach-o-mezinarodni-koupi-zbozi

4) Dosud nepublikovaný článek: DRLIČKOVÁ K., KYSELOVSKÁ T., Vybrané vyloučené otázky (tzv. Vnější mezery) Úmluvy jako důvody odmítání praxí.

5) Xxxxxxxxxx E.A., Review of Standard Forms or Terms Under the Vienna Convention[online]. [cit 27.05.2012]. Dostupné z xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxx0.xxxx

6) XXXXXXXX, X.X. Rousing the Sleeping Dog: The Validity Exception to the Convention on Contracts for the International Sale of Goods[online]. [cit. 20.5.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxx.xxxx

7) XXXXX, X. Some introductory remarks on the CISG[online]. [cit. 30.01.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/XXXXX-00.xxxx

8) XXXXX, X., XXXXXX, A. Standard Terms under the CISG[online]. [cit. 14.06.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxx0.xxxx

9) XXXXXXX, X. Interpretation of the Convention[online]. [cit. 15. 02. 2012]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xx0.xxxx

10) KHOO W. Article 4 - Cite as Khoo, in Xxxxxx-Xxxxxx Commentary on the International Sales Law, Xxxxxxx: Milan (1987) 44–48[online]. [cit. 2012-04-05]. Dostupné z xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxx-xx0.xxxx;

11) Xxxxxxx A.H., Cross-references and editorial analysis[online]. [cit. 28.5.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxx/xxxxx/xxxxx-0x.xxxx

12) XXXXX, X., Selected problems concerning the cisg’s scope of application[online]. [cit. 14.06.2012]. Dostupné z xxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx/xxx/xxxxxxx/XXXX00/Xxxxx.xxx

13) SONO, K. The Vienna Sales Convention: History and Perspective. [cit. 04.12.2011]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxx.xxxx

14) SCHLECHTRIEM, P., Interpretation, gap-filling and further development of the UN Sales Convention[online]. [cit. 20.03.2012]. Dostupné z:

xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxxxxxx0.xxxx

15) UNCITRAL. Status 1980 - United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods, 2011 [cit. 25.11.2011]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx/xxxxxxxx/xx/xxxxxxxx_xxxxx/xxxx_xxxxx/0000XXXX_xxxxxx.xxxx

16) 2008 UNCITRAL Digest of case law on the United Nations Convention on the International Sale of Goods[online]. [cit. 20.03.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxx/xxxxxx- art-07.html

17) Redakční pozámky Xxxxx X. XxXxxxxx v Rozhodnutí Federal District Court z USA. 28. 3. 2002 , dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

18) THANG T.Q., Passing of Property Under Contracts for the International Sale of Goods: Should the CISG Regulate the Transfer of Property[online]? [cit. 20.05.2012]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxx.xxxx#0

19) XXXXXX, X. Xxxx in the CISG: In general and with Specific Emphasis on the Interpretation of the remedial Provisions of the Convention in the light of the general Principles of the CISG[online]. [cit. 18.01.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxx.xxxx

20) VOLKEN, P. The Vienna Convention: Scope, Interpretation, and Gap-filling. [cit. 18.12.2011]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxx.xxxx#xxx

21) XXXXXX, X. Four-corners – The Methodology for Interpretation and Application of the UN Convention on Contracts for the International Sale of Goods[online]. [cit. 18.01.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/0xxxxxxx.xxxx

22) Komentář k Zásadám mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT. [Cit. 10.06.2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx/xxxxxxx/xxxxxxxxxx/xxxxxxxxx/xxxxxxxxxx0000/xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx0000- e.pdf.

Judikatura:

Belgie:

1) Soudní rozhodnutí Rechtbank van Koophandel z Belgie. 21. 1. 1997, strany: Epsilon BVBA v. Interneon Valkenswaard BV , č.j. AR 1972/96 , dostupné z : xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx? id=262

2) Soudní rozhodnutí Appellate Court Gent z Belgie. 15.3.2002, strany, France (defendant), Belgium (plaintiff), č.j. 2001/AR/0180 dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

Francie:

3) Soudní rozhodnutí Tribunal de Grande Instance de Colmar z Francie. Ze dne 18.12.1997, strany: Soc. Romay AG v. Soc. Behr France, S.a.r.l., č.j. neuvedeno, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx000

4) Soudní rozhodnutí Cour d'Appel de Colmar z Francie. 12.06.2001, strany neuvedeny, č.j. neuvedeno, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx000

5) Soudní rozhodnutí Cour de cassation z Francie. 5. 1. 1999, strany: Thermo King v. Transports Norberts Dentressangle SA, et al., č.j. 2 P , dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx000

Itálie:

6) Soudní rozhodnutí Tribunale di Padova - Sez. Este z Itálie. 31.03.2004, strany neuvedeny, č.j. neuvedeno, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx000

7) Soudní rozhodnutí Tribunale di Forlì z Itálie. 11.12.2008, strany: Mitias d.o.o. v. Solidea s.r.l , č.j. 2280/2007, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx0000

8) Soudní rozhodnutí Tribunale di Padova z Itálie. 25. 2. 2004, strany: SO.X.XXXX s.a.s. vs. Erzeugerorganisation Marchfeldgemuese Gmbh & Co. KG , č.j. neuvedeno, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx000

9) Soudní rozhodnutí District Court Vigevano z Itálie. 12. 7. 2000, strany: Germany (plaintiff, buyer's assignee), Italy (defendant), Rheinland Versicherungen v. S.r.l. Atlarex and Allianz Subalpina S.p.A.. dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

Maďarsko:

10) Soudní rozhodnutí Metropolitan Court of Budapest, 1. 7. 1997, strany neuvedeny, č.j. 12.G.75.715.1996/20, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx000

Německo:

11) Soudní rozhodnutí Bundesgerichtshof z Německa. 27.11.2007, strany neuvedeny, č.j. X ZR 111/04, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx0000,

12) Soudní rozhodnutí Landgericht Hamburg z Německa. 26. 9. 1990, strany neuvedeny, č.j. 5 0 543/88, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx0

13) Soudní rozhodnutí Oberlandesgericht Hamburg z Německa. 28. 2. 1997, strany: United Kingdom [plaintiff], Germany [defendant], č.j. 1 U 167/95, dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

14) Soudní rozhodnutí LG Berlin z Německa. 24. 4. 1988, strany Germany (defendant), Italy (plaintiff), č.j. 102 O 59/97 dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

15) Soudní rozhodnutí Landgericht Berlin z Německa. 24.03.1998, strany neuvedeny, č.j. 102 0 59/97, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxxx0&xxx000&xxxxxxx

Nizozemí:

16) soudní rozhodnutí Gerechtshof Hertogenbosch z Nizozemí, 2.10.1997, strany: Xxx Xxxxxx Xxxxxxxx Leder BV v. Conceria Adige SpA , č.j. 1034/95/BR, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx000

Polsko:

17) Soudní rozhodnutí Supreme Court of Poland z Polska, 10.11.2005, strany: A. A. S.R.L. (Italy) vs. J. D. (Poland) , č.j. V CK 293/05, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx0000

Rakousko:

18) Srov. rozhodnutí Oberster geritshof z Rakouska. 25. 6. 1998, strany neuvedeny, č.j. 8 Ob 364/97 f, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx000

USA:

19) Soudní rozhodnutí amerického federálního soudu. 27.6.2001, Asante Technologies, Inc. v. PMC-Sierra, Inc. č.j. C 01-20230 JW , dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxx/xx/xxxxx0/000000x0.xxxx#xx

20) Soudní rozhodnutí State of Minnesota, County of Xxxxxxxx district Court, Fourth Judical District. 9. 3. 1999, strany: KSTP-FM, LLC v. Specialized Communications, Inc. and Adtronics Signs, Ltd , č.j. CT 98 – 013101, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx000

Švýcarsko:

21) Soudní rozhodnutí Xxxxxxxxxxxxxx Xxxxxx ze Švýcarska. 30.11.1998, strany neuvedeny, č.j. HG 930634, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx000

22) Soudní Rozhodnutí Handelsgericht St. Gallen ze Švýcarska. 24.08.1995, strany: neuvedeny, č.j. HG 48/1994, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxxxxxx0&xxxxxxx&xxx000&xxxxxXxxxxxxx

23) Soudní rozhodnutí Commercial Court of Bern ze Švýcarska. 17.1.2002, strany Germany (plaintiff), Switzerland (defendant), 8805 FEMA, dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

Rozhodčí nálezy:

24) Rozhodčí nález ICC Court of Arbitration z Francie. 23. 8. 1994, strany neuvedeny, č.j. 7660/JK , dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx00

25) Rozhodčí nález Tribunal of International Commercial Arbitration at the Russian Federation Chamber of Commerce z Ruska, 6.6.2000, strany neuvedeny, č.j. 406/1998, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx000

26) Rozhodčí nález ICC Court of arbitration z Francie. 0.0.1992, strany neuvedeny, č.j. 7197/1992, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx00

27) Rozhodčí nález ICC Court of arbitration z Francie. 0.0.1992, strany neuvedeny, č.j. 6653/1993 dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx?xxx00

28) Rozhodčí nález Court of Arbitration of the International Chamber of Commerce. 23. 1. 1997. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

29) Rozhodčí nález ICC Court of Arbitration z Francie. 23. 8. 1994, dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx/xxxx.xxx

30) Rozhodčí nález Compromex [Comisión pare la Protección del Comercio Exterior de México = Mexican Commission for the Protection of Foreign Trade] z Mexika. 29. 4. 1996. strany: Mexico

(plaintiff), Argentina (defendant), č.j. 19960429 (29 April 1996), Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx

Právní předpisy a mezinárodní dokumenty:

Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží - sdělění č. 160/1991 Sb. m. s., Úmluva OSN o mezinárodní koupi zboží

Convention relating to a Uniform Law on the International Sale of Goods (28.5.1964, the Hague)

UNIDROIT Convention on International Factoring (28. 5. 1988, Ottawa). Dostupná z: xxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx/xxxxxxx/xxxxxxxxxxx/0000xxxxxxxxx/xxxx.xxx.

UN convention on the Assignment of Receivables in Internatinal Trade (12. 11. 2001, New York) Zásady mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT- UNIDROIT Principles 2010