OPAKOVANÝ BREXIT JAKO ZNEUŽITÍ PRÁVA

OPAKOVANÝ BREXIT JAKO ZNEUŽITÍ PRÁVA

Xxxxx Xxxxxx

1. Úvod

Ministerstvo zahraničních věcí pořádalo dne 5. 4. 2019 konferenci Brexit jako zrcadlo Evropy v Černínském paláci. Během diskuse položil xxx. Xxxxx otázku, zda by opakované oznámení záměru vystoupit z Evropské unie dle čl. 50 Smlouvy o Evropské unii (dále „SEU“) mohlo být posouzeno jako zne- užití práva. Panelistka z Ministerstva zahraničních věcí odpověděla, že ozná- mení záměru vystoupit z Evropské unie je svrchovaným právem státu a jako takové nemůže být považováno za zneužití práva.

Tato odpověď by nejspíše rozpoutala diskusi i ve starověkém Ăímě. Po- slední, kdo obhajoval nezneužitelnost práva, byl Xxxxx s výrokem „Kdo vy- užívá svého práva, nemůže jednat protiprávně“.1 Ve stejné době však Xxxxxxx Xxxxxxxxx Xxxxxx argumentoval, že „právo je uměním spravedlivého a dob- rého“.2 Ăímské právo se následně vydalo cestou omezení vlastnického prá- va v případě emisí, omezení moci otce nad dětmi, manžela nad manželkou, a dokonce majitele nad otroky. Kromě výslovné úpravy šlo i například o ju- dikatorní institut zamítnutí žaloby podané se zlým úmyslem.3

Často se stává, že nejlepší myšlenky do debaty přichází až po jejím skon- čení. Málokdy to bývá s půlročním odstupem, ale otázka zneužití evropského práva ze strany státu je na(ne)štěstí nadčasová.

1 „Nemo/nullus videtur dolo facere qui iure suo utitur“. Xxxxx in Ulpianus: Digesta 50.17.55, cit. podle Xxxxxx, A.: Encyclopedic dictionary of Roman law. Philadelphia: American Philo- sophical Society, 1953, str. 595.

2 „Ius est ars boni et aequi“. Xxxxxxx Xxxxxxxxx Xxxxxx Xxxxx Xxxxxxxx Xxxxxxx Xxxxxxxxxx in Ulpianus: Digesta 1.1.1, cit. podle Xxxxxxxx, M.: Xxx est ars aequi et boni. In: Xxxxxxxx, X., Xxxxxx, M., Xxxxx, X., Xxxxx, P., Xxxxxx, P., Xxxxxxxxx, I., Xxxxxxxxx, M.: Právnický slovník.

3. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Xxxx, 2009.

3 Frenclová, A.: Zneužití práva a jeho aktuální vývoj. Diplomová práce. Brno: Právnická fa- kulta Masarykovy univerzity, 2018, str. 14–17.

9

Opakovaný brexit jako zneužití práva

2. Zneužití práva v judikatuře Evropského soudního dvora a Soudního dvora Evropské unie

Evropský soudní dvůr (dále „ESD“) řešil otázku zneužití práva poprvé v pří- padu van Binsbergen.4 Právní zástupce paní van Binsbergen přesunul své síd- lo z Nizozemska do Belgie, kde byla laxnější profesní pravidla. Podle nizo- zemského práva ale mohla v řízení před soudem vystupovat jako zástupce účastníka pouze osoba registrovaná v Nizozemsku. Právní zástupce argu- mentoval zejména svobodným pohybem služeb.

Soud konstatoval, že obecně nelze diskriminovat na základě usazení v ji- ném státu, ale pokud osoba zcela nebo z většiny poskytuje plnění na území daného státu a využívá práv společenství, aby se vyhnula profesním pravi- dlům vztahujícím se na osoby usazené v daném státu, může proti ní stát za- sáhnout.

Ačkoliv zde soud výslovně nehovořil o zneužití práva, šlo o přelomový rozsudek, který umožnil členským státům regulovat širokou škálu postupů, které bylo možno popsat jako využívání práv společenství k vyhnutí se pra- vidlům platným pro osoby usazené v členském státě.

Soud brzy rozšířil tento závěr i na volný pohyb zboží,5 pracovníků6 a svo- bodu usazování.7 Nakonec konstatoval, že státy mohou samy posoudit, zda je primární právo zneužíváno, pokud tím nebude narušena jeho plná a jed- notná aplikace.8

4 Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 3. 12. 1974 ve věci č. 33/74 Xxxxxxxx Xxxxx- cus Xxxxx xxx Xxxxxxxxxx proti Bestuur van de Bedrijfsvereniging voor de Metaalnijver- heid.

5 Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 10. 1. 1985 ve věci č. 229/83 Association des Centres distributeurs Xxxxxxx Xxxxxxx a další proti SARL „Au blé vert“ a dalším, kde soud konstatoval, že ustanovení francouzského práva o fixní ceně knih vztahující se na exporto- vané a následně importované knihy je opatřením s rovnocenným účinkem kvantitativní- mu omezení, tudíž jde o porušení primárního práva. Jedinou výjimkou by byl případ, kdy by byly knihy exportovány pouze za účelem opětovného importu s úmyslem vyhnout se národní úpravě.

6 Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 21. 1. 1988 ve věci č. 39/86 Xxxxxx Xxxx proti Universität Hannover. Soud ve 43. odstavci konstatoval, že pokud by pracovník vstoupil do členského státu s úmyslem využívání stipendií pro studenty po velmi krátké (účelové) době práce, šlo by o zneužití práva nespadající pod ochranu primárního práva.

7 Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 7. 2. 1979 ve věci č. 115/78 X. Xxxxxx proti Secretary of State for Economic Affairs, odst. 25.

8 Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 12. 3. 1996 ve věci č. C-441/93 Panagis Pafi- tis a další proti Trapeza Kentrikis Ellados A. E. a další, odst. 68.

10

Xxxxx Xxxxxx

Bylo nasnadě, že z důvodu právní jistoty musí být dříve či později defi- nována podrobnější kritéria, podle kterých se bude posuzovat, zda je určité jednání zneužitím práva. ESD tak učinil na přelomu tisíciletí v rozsudku Emsland-Stärke.9 Tato společnost exportovala produkty na bázi bramboro- vého škrobu do Švýcarska a získala na ně exportní dotaci. Stejné produk- ty ve stejných vagonech byly následně buď dovezeny stejnou trasou zpět do Německa, nebo importovány do jiného členského státu. Soud zde definoval dvojsložkový test, podle kterého musí být závěr o zneužití práva podložen naplněním objektivního prvku, tedy že i přes formální splnění podmínek nebylo dosaženo účelu normy, a dále subjektivního prvku, kterým je zjevná vůle získat výhodu umělým vytvořením podmínek pro její získání.

Nutno však podotknout, že tento test je vykládán velmi prointegračně. Známým příkladem je případ Torresi.10 Absolventi italských práv namísto vykonání koncipientské praxe a složení advokátních zkoušek v Itálii absol- vovali rozdílové zkoušky ve Španělsku, kde se poté bez povinnosti praxe ne- chali zapsat jako advokáti a následně se usadili v Itálii, čímž se zcela vyhnuli koncipientuře i advokátním zkouškám. Pro tento postup se vžilo označení

„La via Spagnola“ a v době rozhodování Soudního dvora EU (dále „SDEU“)

ho využilo téměř 3000 advokátů.

Soud v objektivní části testu konstatoval, že bylo dosaženo cílů směrnice, která měla usnadnit trvalý výkon povolání advokáta v jiném členském stá- tě než v tom, ve kterém byla získána odborná kvalifikace. Nedílnou součástí primárního práva je možnost zvolit si jak členský stát, v němž chtějí pracov- níci získat svou odbornou kvalifikaci, tak členský stát, v němž mají v úmys- lu vykonávat své povolání. Okolnost, že se státní příslušník členského státu rozhodl získat odbornou kvalifikaci v jiném členském státě než ve státě svého bydliště s cílem využít tam výhodnějších právních předpisů, není dle soudu sama o sobě dostačující k učinění závěru o zneužití této svobody. Z tohoto důvodu nebyl naplněn objektivní prvek testu a jednání tudíž nemohlo být zneužitím práva.

9 Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 14. 12. 2000 ve věci C-110/99 Emsland-Stär- xx.XxxX proti Hauptzollamt Hamburg-Jonas.

10 Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 17. 7. 2014 ve věcech C-58/13 a C-59/13 Xxxxxx Xxxxxxx Xxxxxxx (C-58/13) a Xxxxxxxxxxxxx Xxxxxxx (C-59/13) proti Consiglio dell’Ordine degli Avvocati di Macerata.

11

UKONČENÍ ZASEDÁNÍ PARLAMENTU SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ

VE SVĚTLE ROZHODNUTÍ NEJVYŠŠÍHO SOUDU

Xxxxx Xxxxxxx

Proces vystupování Spojeného království z Evropské unie je pro britský ústavní systém jednou z největších výzev. Nepsaná, flexibilní ústava, která staví na předporozumění ústavních aktérů, významu ústavní praxe a ústav- ních konvencích, naráží na neobvykle polarizovanou politickou realitu v čele s vládou, která neovládá parlamentní většinu. Vzniká tak prostor pro ústavní spory testující funkčnost ústavního systému, jejichž řešení politickou nebo právní cestou dále dotváří a proměňuje chápání britské ústavy.

Ukončení zasedání Parlamentu1 v září 2019 a následné soudní řízení, kte- ré vyústilo v rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci Xxxxxx/Xxxxxx (No 2),2 lze označit za právě takový ústavní spor. Tento příspěvek si klade za cíl jej při- blížit českému čtenáři: představí mu institut prorogace, nastíní relevantní ústavní kontext a načrtne běh politických událostí. Následně příspěvek shr- ne nosné důvody rozhodnutí Xxxxxx/Xxxxxx (No 2), aby pak v krátkosti pou- kázal na jeho kritiku a možné důsledky.

1. Prorogace

1.1 Institut prorogace

Xxxxxxx Xxx uvádí, že tak jako Parlament zahajuje své jednání pouze v čase stanoveném královnou, nemůže v něm pokračovat déle, než si královna pře- je.3 Prorogace Parlamentu, neboli ukončení parlamentního zasedání, je osob-

1 V tomto příspěvku budeme ze stylistických důvodů používat jak anglický výraz „proroga- ce“ (prorogation), tak jeho český významový ekvivalent „ukončení zasedání Parlamentu“. Výraz prorogace navíc označuje dobu mezi ukončením parlamentního zasedání a zaháje- ním nového zasedání.

2 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2019, [2019] UKSC 41.

3 Xxxxxxx Xxx’x Parliamentary Practice, Part 1, Paragraph 8.5. xxxxx://xxxxxxxxxx.xxxxxx- xxxx.xx/xxxxxxx/0000/xxxxxxxxxxx-xxx-xxxxxxxxxxx/.

61

Ukončení zasedání Parlamentu Spojeného království ve světle rozhodnutí Nejvyššího...

ní panovnickou prerogativou, tedy reziduální diskreční pravomocí v rukou Koruny,4 kterou královna v Privy Council, podle ústavní konvence, vykoná- vá na základě rady ministerského předsedy.5 Rozhodnutí6 se činí formou Or- der-in-Council a vykonávají jej z královnina pověření Lords Commissioners osobně za účasti obou sněmoven shromážděných v House of Lords.7 Vláda tímto způsobem ukončuje parlamentní zasedání obvykle každoročně, aby o několik dní později proběhlo State Opening of Parliament, při němž králov- na v Queen’s Speech nastíní vládní agendu a zahájí nové zasedání.

Prorogací je Parlamentu znemožněna veškerá jeho činnost (včetně výbo- rů). Nedokončený legislativní proces ani jiné neprojednané návrhy se ne- přenášejí do nového zasedání, není-li o nich příslušnou sněmovnou roz- hodnuto jinak.8 Vláda v této době zůstává bez parlamentní kontroly, ale její fungování je prakticky nedotčeno: může bez omezení vykonávat své funk- ce a přijímat některé podzákonné předpisy,9 ale při schvalování rozpočtu se bez Parlamentu neobejde.10 Nové parlamentní zasedání začne v den určený v Order-in-Council;11 datum však může být královnou na radu ministerské- ho předsedy změněno.12 Ze zákona se však prorogovaný Parlament musí se-

4 Select Committee on Public Administration Fourth Report, UK Parliament, 16 March 2004. xxxxx://xxxxxxxxxxxx.xxxxxxxxxx.xx/xx/xx000000/xxxxxxxx/xxxxxxxx/000/00000. html.

5 Prorogation, UK Parliament, xxxxx://xxx.xxxxxxxxxx.xx/xxxxx/xxx/xxxxxxxxx/xxxxxxxxx-

on/. Formálně tak činí na základě rady Privy Council.

6 Přesněji se jedná o proklamaci (proclamation).

7 Královna může o prorogaci rozhodnout i osobně v Parlamentu, ale naposledy tak učinila královna Xxxxxxxx v roce 1854.

8 Xxxxxxx Xxx’x Parliamentary Practice, Part 1, Paragraph 8.6. xxxxx://xxxxxxxxxx.xxxxxx- xxxx.xx/xxxxxxx/0000/xxxxxx-xx-xxxxxxxxxxx/.

9 Možnost vydávat podzákonné předpisy podléhající tzv. negativní proceduře (sněmovny Parlamentu je mohou usnesením vetovat; je jich kolem 80 %) zůstává nedotčena. Rovněž některé předpisy podléhající afirmativní proceduře (sněmovny/sněmovna Parlamentu je musí schválit; je jich kolem 20 %) mohou být vydány, ale jejich platnost skončí po zákonem stanovené době. Vydávání předpisů na základě prerogativy zůstává nedotčeno. Viz Secon- dary Legislation, UK Parliament, xxxxx://xxx.xxxxxxxxxx.xx/xxxxx/xxx/xxxx/xxxxxxxxx- legislation/.

10 Dlouhodobější prorogace by vládu připravila o finance, a výrazně by tak zkomplikovala její fungování.

11 V rozhodnutí o prorogaci je vždy uveden den, kdy se má Parlament opět sejít.

12 Xxxxx, X.: House of Commons Library Briefing Paper – Prorogation of Parliament, UK Parliament, 11. 6. 2019, s. 8, xxxxx://xxxxxxxxxxxxxxxxx.xxxxxxxxxx.xx/XxxxxxxxXxxxxxxx/ Summary/CBP-8589.

62

Xxxxx Xxxxxxx

jít v případě úmrtí panovníka nebo ve specifikovaných mimořádných situa- cích.13

Ukončení zasedání Parlamentu je třeba odlišit od jeho odročení a rozpuš- tění. Odročit se může každá sněmovna autonomně svým usnesením, výbo- ry během odročení obvykle zasedají a v neukončeném legislativním proce- su se posléze pokračuje. Naopak po rozpuštění Parlamentu následují nové volby, a členové House of Commons tak přicházejí o svůj mandát. Přijetím Fixed-term Parliaments Act 201114 přestalo být rozpuštění Parlamentu před- mětem osobní prerogativy (fakticky v rukou ministerského předsedy), a pro nové volby a následné rozpuštění House of Commons se tak vyžaduje souhlas dvoutřetinové většiny jejích členů, anebo vyjádření nedůvěry vládě, nezís- ká-li (nově jmenovaná) vláda do 14 dní opět důvěru.

1.2 Politicky motivovaná prorogace

V minulosti byla prerogativa ukončení zasedání Parlamentu mnohokrát vy- užita k politickým účelům: známý případ se odehrál za vlády Xxxxx X., ale i za jeho následovníků Xxxxx XX. a Xxxxxx XX. Politicky motivované využití proro- gace se ale nevyhnulo ani poslednímu století. Prorogací bylo zabezpečeno přijetí Parliament Act 1949, neboť jednou z podmínek pro přijetí zákona pro- ti vůli House of Lords bylo schválení návrhu v House of Commons na třech po sobě jdoucích zasedáních; během dvou měsíců tak bylo zasedání Parlamentu účelově dvakrát ukončeno a dvakrát zahájeno.15 Za prorogací může být i sna- ha vlády vyhnout se parlamentní kontrole, zejména znemožnění činnosti jeho výborů. V roce 1997 byl Parlament prorogován tři týdny před svým rozpuštěním, a to zdrželo publikaci zprávy výboru o korupčních praktikách vládních poslanců až na dobu po volbách;16 vláda však odmítla nařčení, že tak učinila účelově.17

13 Pokud dojde k povolání armádní rezervistů na základě Reserve Forces Act 1996, Section 68 nebo při využití mimořádných krizových pravomocí podle Civil Contingencies Act 2004, Section 28.

14 Tento zákon výslovně stanoví, že se nijak netýká prorogace. Viz Fixed-term Parliaments Act 2011, Section 6.

15 Ibid. 12, s. 17.

16 Jednalo se o aféru Xxxx for Questions v době vlády Xxxxx Xxxxxx. Nutno podotknout, že Parlament bývá před svým rozpuštěním obvykle buď prorogován, nebo odročen; viz Cabinet Manual, 2.24-25. Xxxx Xxxxx byl kritizován za to, že namísto odročení, která by činnost výboru a publikaci neovlivnila, zvolil prorogaci.

17 Ibid. 12, s. 19.

63

IRSKÁ POJISTKA

A VELKOPÁTEČNÍ DOHODA

Xxxxxx Xxxxxxxx

Třicet let násilí, přes 16 200 bombových útoků a 36 900 přestřelek, 3 500 mrt- vých. Konflikt v Severním Irsku, zvaný „The Troubles“, je dodnes černým svědomím pro Brity i Iry. Konflikt skončil nedávno; v roce 1998 podpisem Velkopáteční dohody. Na té se usnesli 10. dubna 1998 představitelé Velké Británie, Irska a několika polovojenských a politických organizací působí- cích v Severním Irsku.

Ve všelidovém referendu v Severním Irsku pak dohodu schválila valná většina voličů. Ten samý den se ve zbytku Irska konalo referendum nejen o přijetí Velkopáteční dohody, ale také o změně irské ústavy (která může být měněna právě pouze takto; všeobecným referendem v kombinaci se souhla- sem obou komor parlamentu1). Irské obyvatelstvo 94% většinou schválilo, že si irská ústava už nebude klást za cíl jednotný irský stát, ale Irsko sjednocené v míru se souhlasem všech jeho obyvatel.

Velkopáteční dohodou byla zrušena fyzická hranice mezi dvěma irskými jurisdikcemi, hranice, která byla v minulosti symbolem konfliktu a jeho dů- ležitým bojištěm. Právě na této hranici došlo k druhému největšímu počtu útoků za celou dobu konfliktu hned po Belfastu, severoirském hlavním měs- tě. Velkopáteční dohoda ukončila krveprolití, z něhož se ostrovy vzpamato- vávají dodnes.

Když se o osmnáct let později konalo referendum o britském opuštění Ev- ropské unie, irská hranice v kampani rozhodně nebyla nejviditelnějším z té- mat. A obyvatelé Severního Irska koneckonců hlasovali pro odchod z EU z 56 %. „Irská otázka“ bude ale nakonec muset být jednou z hlavních, kterou si administrátoři brexitu budou pokládat.

V případě odchodu Spojeného království z EU by se hranice Severního Irska stala také vnější hranicí Evropské unie. Velkopáteční dohoda ale zajis- tila faktickou neexistenci hranic mezi severní a jižní částí irského ostrova. Panuje všeobecné přesvědčení, že obnovení této hranice by zcela jistě vedlo k vlně násilí.

1 Xxxxx, X.: The Constitution of Ireland – A contextual analysis. HART Publishing, 2018, str. 195.

101

Irská pojistka a Velkopáteční dohoda

Z toho důvodu byl k takzvané výstupní smlouvě (Withdrawal Agreement) mezi Velkou Británií a Evropskou unií připojen Protokol o Severním Irsku (Northern Ireland Protocol), neboli irská pojistka. Ta vejde v platnost, pokud dojde k vystoupení Británie z EU bez „lepšího“ návrhu řešení.

Irská pojistka má za cíl udržet území Severního Irska v evropské celní unii a na jednotném trhu tak, aby mezi Irskou republikou a Severním Irskem ni- kdy nevznikla viditelná hranice (hard border). Bez ohledu na to, s jakou do- hodou či bez ní nakonec Británie Evropskou unii opustí.

Hranici mezi dvěma částmi ostrova jsou dnes reálně poznatelné jen tak, že značky omezující povolenou rychlost změní jednotky z kilometrů v hodině na míle. V případě no-deal brexitu bez spuštění irské pojistky by se ale stala hranicí hmatatelnou, hranicí Evropské unie s okolním světem. A jako na ta- kové by zde musela vzniknout kontrolní stanoviště a hraniční přechody.

Velká Británie ani Irsko se nikdy nestaly součástí Schengenského prosto- ru. Důvodem opt-outu ze Schengenu je dle slov tehdejšího britského minis- tra zahraničí Xxxxxxxx Xxxxxxx to, že pro ostrovní národ, jakým je Spojené království, jsou hraniční kontroly lepším a méně rušivým způsobem preven- ce ilegální migrace než způsoby jiné, jako třeba zavádění občanských průka- zů, povolení k pobytu nebo vyžadování registrace cizinců u místní policie.2 Irsko se do Schengenu nepřidalo právě proto, aby nemuselo provádět kont- roly osob na severoirské hranici.

Irsko má s Británií nicméně dohodu o Common Travel Area („CTA“), tedy Společném cestovním prostoru. CTA zajišťuje volný pohyb osob po území Velké Británie a Irska bez hraničních kontrol, které jsou prováděny na jeho vnějších hranicích. Při vstupu na Irské či Britské území jsou tedy občané EU i třetích států povinni se prokázat platnými dokumenty, vnitřní hranice to- hoto prostoru – tedy hranice severoirské – už hlídány nijak nejsou.

V rámci vyjednávání o brexitu podepsaly obě země letos v květnu Memo-

randum of Understanding between the Government of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland and the Government of Ireland concerning the Common Travel Area and associated reciprocal rights and privileges,3 ve kterém se dohodly na zachování CTA i po vystoupení Británie z EU. To zna-

2 Záznam z jednání v House of Commons ze 12. prosince 1996, 16. 9. 2019.

Dostupný na: xxxxx://xxxxxxxxxxxx.xxxxxxxxxx.xx/xx/xx000000/xxxxxxxx/xx000000/xxx- text/61212-13.html.

3 Memorandum podepsáno 8. 5. 2019, dostupné k 16. 9. 2019 na xxxxx://xxxxxx.xxxxxxxxxx. xxxxxxx.xxx.xx/xxxxxxxxxx/xxxxxxx/xxxxxx/xxxxxxx/xxxxxxxxxx_xxxx/xxxx/000000/XXX- MoU-UK.pdf.

102

Xxxxxx Xxxxxxxx

mená, že jakákoli hranice by vznikla nikoli kvůli zamezení volnému pohybu osob, ale pouze zboží (a služeb) z Irska do Velké Británie a naopak. Kontrola zboží je ale komplikovaný a náročný proces, který se dnes provádí převážně osobně na hranici nebo v její těsné blízkosti.

Hraniční přechody a jejich personál ale vždy byly a jsou oblíbeným cílem v ozbrojených konfliktech. Z dob konfliktu v Irsku lze připomenout přestřel- ku u Derryard checkpointu v roce 1989, kdy Irská republikánská armáda za- útočila s těžkými kulomety, granáty, plamenometem a bombou nastraženou v autě, nebo útok na Cloghoge checkpoint z roku 1993, při kterém IRA vy- měnila kola na nákladním autě s bombou tak, aby s ním šlo po vlakových kolejích dojet k checkpointu, a tam jej nechat vybuchnout. Poněkud přehna- ná palebná síla a vynalézavost těchto dvou útoků ukazuje na velký symbolic- ký význam irských hraničních přechodů. A smrt severoirské novinářky Xxxx XxXxx, zastřelené v dubnu při nepokojích v Londonderry,4 připomíná, že násilí tu nikdy není dál než za nejbližším rohem. Mezi návrhy pohybu zboží přes hranice tedy zaznívají možnosti jako screeningy převáženého materiálu technologickými systémy bez nutnosti fyzických kontrol. Systémy by ale mu- sely určit třeba to, zda v nákladu hovězího masa není překročeno množství povolených hormonů. A taková technologie zatím neexistuje.

Jak z toho tedy ven? Irská pojistka by sice zajistila nevzniknutí fyzické hra- nice Severního Irska, pokud by se ale Británie s Evropskou unií nedokáza- la dohodnout, mohlo by se stát, že dočasná pojistka by se proměnila ve stav permanentní. Hranice by se pak technicky vzato nacházela v severní části moře mezi Irskem a britskými ostrovy, takzvaném Severním průlivu, což už premiérka Xxxxxxx Xxx odmítala jako nepřijatelné. Pokud by Irská pojistka vešla v platnost, po uplynutí „transition period“ v prosinci 2020 by Severní Irsko zkrátka setrvalo v celní unii s EU. To odmítla jak bývalá premiérka, tak současný premiér. Severní Irsko by ale nebylo zdaleka prvním územím, které má v rámci Evropské unie takové speciální postavení.

Obdobnou pozici měla historicky dvě rakouská území, která jsou ovšem fyzicky přístupná pouze z německé strany; Jungholz a Mittelberg. Tato ra- kouská území byla spolu s Německem v evropské celní unii dlouho předtím, než do Unie vstoupilo Rakousko samotné. Také třeba francouzské zámořské départementy jsou sice součástí Evropské unie, nejsou ale na rozdíl od pev- ninské Francie součástí Schengenu ani evropského systému daní z přidané hodnoty.

4 Xxxx XxXxx. In: Wikipedia [online]. Dostupné z: xxxxx://xx.xxxxxxxxx.xxx/xxxx/Xxxx_Xx- Kee.

103