BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU











BAKALÁŘSKÁ PRÁCE











Shape1

Xxxx Xxxxxxx





2012






bakalářská práce

















PODNIKOVÁ EKONOMIKA










Název BAKALÁŘSKÉ práce


Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku 



TERMÍN UKONČENÍ STUDIA A OBHAJOBA (MĚSÍC/ROK)


Říjen / 2012 



jméno a příjmení / studijní skupina


Xxxx Xxxxxxx / PPE 3



jméno vedoucího BAKALÁŘSKÉ PRÁCE


Xxx. Xxxx Xxxxxx



prohlášení studenta


Xxxxxxxxxx tímto, že jsem zadanou bakalářskou práci na uvedené téma vypracoval/-a samostatně a že jsem ke zpracování této bakalářské práce použil/-a pouze literární prameny v práci uvedené.


Datum a místo:

_____________________________

podpis studenta



poděkování


Rád bych tímto poděkoval vedoucímu bakalářské práce za metodické vedení a odborné konzultace, které mi poskytl při zpracování mé bakalářské práce.



VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU











Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku 

Contract for work under the Commercial code









Autor: Xxxx Xxxxxxx

Souhrn

Smlouva o dílo patří mezi jeden z nejpoužívanějších typů smluv, které jsou v praxi používány. Tato práce se zabývá používáním smlouvy o dílo dle úpravy v obchodním zákoníku a jejím užitím v praxi. Poukazuje tedy na možná úskalí, která mohou nastat po neuváženém sestavení této smlouvy. Tato situace vzhledem k vysoké smluvní volnosti u smlouvy o dílo může nastat poměrně lehce.

V první části práce je zaznamenán stručný historický vývoj smlouvy o dílo, kde je uvedeno na jakých základech se tento druh smlouvy vyvíjel a jakým průběhem prošel v českém právu. Dále jsou v teoretické části rozebrány jednotlivé části smlouvy o dílo, které by se měly ve smlouvě o dílo vyskytovat.

Praktická část práce hodnotí jednotlivé úpravy smlouvy o dílo a přináší různá praktická doporučení, která jsou vhodná dodržet při sestavení smlouvy o dílo. V této části práce je také stručně zhodnocen nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb.

Poslední kapitola je věnována zhodnocení právní úpravy a poukazuje tak na klady a zápory současné právní úpravy.

Summary

Contract for work is one of the most common types of contracts that are used in practice. This work deals with the use of a contract for work according to the Commercial Code in practice. Thus points to potential pitfalls that may occur once the injudicious contract is signed. This situation can occur quite easily due to the high contractual freedom of contract for work.

In the first part of this work is recorded brief historical development of contract for work, where it is stated on what grounds this type of contract is developed and the following development in the Czech law. Furthermore the theoretical part is focused on individual relevant parts of the contract for work that in general should not be missing in the contract.

The practical part evaluates each adjustment of contract for work and provides various recommendations that are appropriate to comply with in preparing the contract for work. This part also briefly evaluates the new Civil Code 89/2012 Sb.

The last chapter is devoted to the evaluation of the legislation and points out the positives and negatives of the current legislation.



Klíčová slova:

Smlouva o dílo, obchodní zákoník, smlouva v praxi

Keywords:

Contract for work, commercial code, contract in practice


JEL Classification:

K12 - Contract Law

K20 - General

K000 – Law and Economics: General










1Úvod

Smlouva o dílo je v současné době spolu se smlouvou kupní jedním z nejpoužívanějších závazkových smluvních typů. Právní úprava smlouvy o dílo se v současné době řídí dvěma právními předpisy - a to občanským a obchodním zákoníkem, které se určují podle závazkového vztahu. Tato práce se zabývá smlouvou o dílo podle obchodního zákoníku, která je nejčastěji použita pro závazkové vztahy mezi podnikateli v jejich podnikatelské činnosti a mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb.

Smlouva o dílo užívá vysokou smluvní volnost, která byla jedním z hlavních důvodů pro sepsání této bakalářské práce. Tato volnost s sebou paradoxně musí zákonitě přinést určitá úskalí, která při široké škále možností mohou nastat. Z tohoto důvodu byl stanoven cíl práce, kterým je rozbor a zhodnocení právní úpravu smlouvy o dílo v obchodním zákoníku a nalezení důležitých bodů, které by neměly být při sestavení smlouvy opomenuty a došlo tak k sestavení smlouvy, která bude zohledňovat co nejvíce možných rizik a ochrana zúčastněného subjektu bude tak na co nejvyšší úrovni. K tomu by měly být nápomocny již řešené spory jako pomůcka výkladu práva dle soudů. Dále bude poukázáno na případné nedostatky v právní úpravě a navrhnuty případná doporučení na zlepšení úpravy a rady pro účastníky smluvních vztahů.

V úvodní části je, z důvodu návaznosti současné úpravy, stručně poukázáno na historický vývoj smlouvy v českém právu a na jeho základy obecně. V následující teoretické části jsou rozebrány jednotlivé náležitosti smlouvy o dílo podle obchodního zákoníku a jejich specifikace.

Praktické část práce je zaměřena na problémy smlouvy o dílo, které by mohly nastat v praxi. Tato problematika je objasňována za pomoci řešených soudních případů a jejich výsledků určených soudní praxí. Na konci praktické části je také stručně pojednáno o smlouvě o dílo v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabude účinnosti dnem 1. 1. 2014.

V poslední kapitole je uvedeno hodnocení současné právní úpravy, kde je cílem poukázat na klady a zápory, které smlouva o dílo dle shrnutí této kapitoly v současné době provází. Na tyto závěry bude reagováno doporučeními, jak případné nedostatky či rizika smlouvy odstranit nebo alespoň omezit.

V závěru budou stručně shrnuty nejzásadnější body a doporučení, které se v průběhu zpracování práce podařilo zjistit.































2Historický vývoj smlouvy o dílo

2.1Smlouva o dílo v římském právu

V době římského práva patřila smlouva o dílo nebo také smlouva o výsledek práce „locatio conductio operis“ do typu smluv nazývaných „locatio conductio“. Do této skupiny smluv patřila dále smlouva o nájmu (smlouva o užívání věci), smlouva o práci (smlouva služební, námezdní či pracovní). Všechny tyto smlouvy byly společné tím, že se jednalo o smlouvy úplatné. Na rozdíl od smlouvy trhové - kupní „emptio venditio“ však nedocházelo k přenechání věci za peníze mezi dvěma stranami.1

Na předmětu díla nebyl povinen objednaný - zhotovitel „conductor“ pracovat sám, ale mohl přenechat práci na povolaných osobách. Za výsledek práce však zodpovídal, jako kdyby práci provedl sám. Objednaný byl povinen dílo provést sám, pokud bylo provedení díla bez účasti zhotovitele nemyslitelné. Předmět díla byl zpravidla zhotovován z materiálu dodaného zadavatelem „locatorem“. Za převzatý materiál nesl objednaný zodpovědnost. Bylo možné se domluvit na zhotovení díla z jiného materiálu. V případě, kdy došlo k zhotovení zakázky z materiálu objednaného, se již nejednalo o smlouvu o dílo, ale o smlouvu trhovou.2

Tak jako v době současné byl objednaný povinen provést dílo řádně a včas. Zadavatel na druhé straně byl vázaný tím, že musel za dílo zaplatit cenu sjednanou. Římské právo tak položilo základy smlouvy o dílo, které jsou využívány až do současnosti.

2.2Smlouva o dílo v obecném zákoníku občanském

V době obecného zákoníku občanského účinného k 1. 1. 1925 došlo k oddělení vazeb smlouvy nájemní a smlouvy pachtovní od smlouvy služební a smlouvy o dílo. Smlouva služební a smlouva o dílo byla definována v § 1151 obecného zákoníku občanského, kde smlouva služební byla definována závazkem konat po určitou dobu služby pro jiného a smlouva o dílo byla popsána převzatou povinností zhotovit dílo za odměnu. Oba typy smluv měly další právní úpravu v § 1152 obecného zákoníku občanského, která pojednávala o úplatě „není-li ve smlouvě stanoven plat ani umluvena bezplatnost, přiměřený plat platí za vymíněný“. Z podstaty smlouvy o dílo, která je definována jako zhotovení díla za odměnu by tedy nemohlo dojít k dohodě o bezplatném provedení díla.3

Samotná smlouva o dílo byla upravovaná v obecném zákoníku občanském v § 1165 až § 1171. V § 1165 je patrná návaznost na římské právo, s tím rozdílem, že je na smluvním ujednání, zda podnikatel provede dílo sám či s cizí pomocí. Lze však také přihlédnout k povaze díla. Podnikatel je v každém případě zodpovědný za provedení díla.4

Obecný zákoník občanský rozlišoval mezi smlouvou trhovou a smlouvou o dílo podle toho, jaká strana dodala materiál ke zhotovení. Ujednání se použilo, pouze pokud došlo k pochybnostem, o jaký typ smlouvy se jedná. Poskytl-li materiál zhotovitel, jednalo se o smlouvu trhovou. V opačném případě se jednalo o smlouvu o dílo.5

Dále obecný zákoník občanský stanovoval úpravy již známé z doby dnešní. Upravoval odpovědnost za vady na díle ze strany zhotovitele, kdy bylo z tohoto důvodu možné od smlouvy odstoupit, žádat o slevu či opravu díla. Na druhé straně upravil práva zhotovitele při prodlení nebo neposkytnutí součinnosti objednatele a možnost náhrady vzniklých škod. Specifikoval, kdy dojde k úplatě za dílo a možnosti placení záloh. Stanovil možnost určení ceny dílo rozpočtem a následné postupy při překročení ceny díla. Došlo k úpravě zániku smlouvy při vázanosti díla no osobu zhotovitele.

2.3Smlouva o dílo v občanském zákoníku č. 141/1950 Sb.

Vznikem nového občanského zákoníku doznala právní úprava smlouvy o dílo podstatnější změnu v tom směru, že se nezabývala tím, která ze stran opatří materiál potřebný ke zhotovení díla, aniž by to ovlivnilo, zda se bude jednat o smlouvu kupní nebo o smlouvu o dílo. Podstatným určovacím prvkem byl v tomto případě výkon činnosti na díle.6

2.4Občanský zákoník č. 40/1964 Sb.

V roce 1964 došlo k nahrazení zákona č. 141/1950 Sb. novým občanským zákoníkem, který právní úpravu smlouvy o dílu neobsahoval. Místo toho byl nahrazen úpravou o zhotovení věci na zakázku a  podobou smlouvy o opravě a úpravě věci. Smlouva o zhotovení věci na zakázku upravovala vztahy mezi občany a socialistickými organizacemi a mezi občany navzájem.7

V roce 1964 nabyl účinnosti také zákon č. 101/1963 Sb., o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu), který upravoval majetkové vztahy v mezinárodním obchodním styku. V témže roce nabyl účinnosti rovněž zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, který přímo neupravoval smlouvu o dílo, ale obsahoval úpravy smluv, které se podle svojí povahy mohly typově zařadit ke smlouvě o dílo. Jednalo se například o úpravu smlouvy o dodávce průzkumných nebo projektových prací, smlouva o spolupráci na řešení nové technologie atd. Hospodářský zákoník postupně upravoval veškeré odborné činnosti.8

2.5Smlouva o dílo v obchodním zákoníku č. 513/1991 Sb.

Xxxxxxx o dílo se pod svým názvem vrátila zpět do české právní úpravy v roce 1991, kdy došlo k reformě soukromého práva, a hospodářský zákon byl zrušen. Smlouva o dílo je upravena v občanském a obchodním zákoníku v závislosti na stranách závazkového vztahu. Smlouvy o dílo mezi podnikateli (je-li z povahy díla zřejmé, že se jedná o činnost jejich podnikání), podnikatelem a státem nebo samosprávnou územní jednotkou jsou upravovány podle úpravy v obchodním zákoníku. V případě, kdy nebude použito úpravy podle obchodního zákoníku, bude použito úprav zákona občanského.9 Stávající právní úprava poskytuje pro zúčastněné strany prostor pro smluvní volnost, která vyžaduje kontraktační umění a může tak vyvolat řadu problémů, kterým se budu blíže věnovat v dalších kapitolách.







































3Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku

Smlouva o dílo v režimu obchodního zákoníku se řídí speciálními úpravami § 536 – 565, které speciálně upravují vztahy obecně určené v zákoníku občanském. V obchodním zákoníku je smlouva o dílo vymezena jako závazek zhotovitele k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho sjednání.10 Na použití úprav dle obchodního zákoníku se strany mohou dohodnout i v případě, kdy jejich závazkový vztah nespadá pod vztahy uvedené v § 261, a to s odkazem na § 262. „Jestliže taková dohoda nesměřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná“.11

Dále se budu věnovat obsahu ustanovení, které by se ve smlouvě o dílo měly vyskytovat, aby omezily možnost vzniku sporů. Hlavně z toho důvodu, že tvorba smlouvy o dílo poskytuje možnost dispozitivních úprav, kromě kogentní úpravy § 536 obchodního zákoníku.

3.1Forma smlouvy o dílo podle obchodního zákoníku

Forma smlouvy o dílo není podle obchodního zákoníku předepsána. Je tedy na smluvních stranách, aby se domluvily, v jaké formě bude smlouva uzavřena. Písemnou formu bude však mít smlouva v případě, kdy to stanoví § 272 odst. 1 obchodního zákoníku. To jest v případech, kdy „smlouva vyžaduje k platnosti písemnou formu pouze v případech stanovených v tomto zákoně nebo když alespoň jedna strana při jednání o uzavření smlouvy projeví vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě“.12

V případě použití písemné formy záleží na subjektech, aby si také určily, jakým způsobem budou prováděny případné změny ve smlouvě. Pro jasný a dohledatelný řád ve smluvených záležitostech je logické využít ustanovení podle § 272 odstavec 2 obchodního zákoníku, které při vzniku dohody o písemném potvrzení smluvních změn nebo zrušení smlouvy vyžaduje toto provedení v písemné formě.13

V praxi obvykle záleží na povaze díla, pro jakou formu smlouvy se subjekty dohodnou. Pro konkludentní a ústní formu díla se subjekty spíše rozhodnou při banálnějších případech zhotovení díla či úpravy nebo opravy věci. Naopak jiná než písemná forma smlouvy je například u stavebních prací prakticky nemyslitelná.

3.2Podstatné části smlouvy o dílo

Mezi podstatné části smlouvy o dílo se řadí vymezení díla samého tedy předmětu smlouvy. Podle § 536 odst. 2 obchodního zákoníku se dílem rozumí zhotovení určité věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu, montáž určité věci, její údržba, provedení dohodnuté úpravy nebo opravy určité věci nebo hmotně zachycený výsledek jiné činnosti. Jedná-li se o zhotovení, montáž, údržbu, opravu nebo úpravu stavby nebo její části, pak jde o dílo v každém případě.14 Vymezení díla by mělo být co nejpřesněji specifikováno, aby nedošlo k možným nejasnostem. Pro vymezení dílo se může použít doplňující dokumentace. Např. ve stavebnictví je možno použít projektové dokumentace, která by měla zachycovat celkový rozsah prací a omezit vzniku sporů.

Další důležitou částí smlouvy o dílo je vymezení účastníků. Jedná-li se o podnikatele, je vhodné, aby byl označen jménem, sídlem, identifikačním číslem popřípadě ustanovením osob, které za podnikatele budou jednat. Pokud je účastníkem fyzická osoba, je vhodné ji označit jménem, bydlištěm popřípadě místem narození a rodným číslem.

Cena díla nemusí podle § 536 odst. 3 obchodního zákoníku částí smlouvy v případě, kdy z jednání smluvních stran vyplývá vůle smlouvu uzavřít i bez jejího stanovení či jiného způsobu určení. Určení ceny díla je samozřejmě, tak zásadní částí smlouvy, která by neměla být nikdy vynechána už jen z toho důvodu, že se ji objednatel, po provedení díla zhotovitelem, ze samé podstaty smlouvy o dílo zavazuje zaplatit.

3.3Provedení díla

Provedení díla je v obchodním zákoníku upraveno v § 537 odst. 1, podle kterého je ,,zhotovitel povinen provést dílo na svůj náklad a na své nebezpečí ve sjednané době, jinak v době přiměřené s přihlédnutím k povaze díla. Jestliže nevyplývá ze smlouvy nebo z povahy díla něco jiného, může zhotovitel provést dílo ještě před sjednanou dobou.“15 Na druhé straně má objednatel povinnost provedené dílo převzít.16 Xxxxxxxxxx rovněž disponuje volností při provádění díla a není povinen poslouchat pokynů objednatele, pokud se k jejich plnění výslovně nezavázal.17 Stejně tak podle § 538 obchodního zákoníku závisí na ujednání smluvních stran, zda bude dílo provedeno přímo zhotovitelem či jinou osobou. V případě, kdy to povaha díla nedovoluje (umělecké dílo, dílo charakteristicky vázané na zhotovitele). Musí být provedeno přímo zhotovitelem. V každém případě nese zodpovědnost za dílo zhotovitel, protože ze svého postavení odborníka je na něm, aby posoudil, jakým způsobem bude dílo zhotoveno.

3.4Věci určené k provedení díla

Věci určené k provedení díla by měl objednatel předat zhotoviteli v době sjednané ve smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy.18 V případě, kdy neopatří objednatel věci včas a dále ani v době přiměřené, dostává právo zhotovitel, aby obstaral věci na účet objednatele, který je povinen uhradit jejich cenu a náklady s tím spojené.19 Není-li k opatření věcí podle smlouvy zavázán objednatel, je povinen tyto věci obstarat zhotovitel a nese na nich nebezpečí škody.20

Při převzetí věcí od objednatele, nedochází k přechodu vlastnického práva na zhotovitele ani nebezpečí škody. Od okamžiku převzetí věcí ke zpracování však zhotovitel odpovídá ze zákona za věci jako skladovatel. Xxxxxxxxxx je také podle obchodního zákoníku povinen bezodkladně po zhotovení díla navrátit věci, které převzal, a při zpracování díla nebyly zpracovány.

Je v zájmu stran, aby si při tvorbě smlouvy určily, kdo bude zodpovědný za dodání věcí potřebných k úpravě díla a nedošlo tak k možným průtahům při zhotovení.



3.5Cena za dílo

Cena za dílo, jak již byl výše zmíněno, by měla být jednou z podstatných částí, jelikož se jedná o smlouvu úplatnou. Cena za dílo může být ve smlouvě vyjádřena několika způsoby. Nejjednodušší cesta je vyjádření konkrétní částky, kterou je objednatel povinen zaplatit. Nedovoluje-li povaha díla vyčíslit konkrétní částku, je možno použít dohodu o způsobu určení ceny. Tato dohoda může upravovat například práci, která je oceňovaná hodinovou sazbou. Ve smlouvě by pak měla být uvedena sazba za odpracovanou hodinu, popřípadě jiný odkaz k určení ceny práce za hodinu. Po skončení prací objednatel zaplatí cenu určenou podle počtu odpracovaných hodin.21 Způsobů jakým si cenu určí, je více, zásadním bodem však je, aby z uvedeného způsobu jasně vyplývalo, jakou cenu je povinen objednatel uhradit.

V případě, kdy se strany nedohodnou na určení ceny ani dodatečným způsobem, bude cena podle § 546 odst. 1 obchodního zákoníku určena podle obvyklé výše, která se za srovnatelné dílo a podmínek v době uzavření platí. Jinak je zhotovitel oprávněn se domáhat zaplacení soudní cestou či prostřednictvím rozhodčího řízení.22

Velmi rozšířenou formou určení ceny díla je pomocí rozpočtu. Tento způsob se používá velmi často u provádění složitého díla, které se skládá z více dílčích činností. Proto není divu, že je rozpočet pravidelně používán u smlouvy o dílo ve výstavbě. Subjekty mohou zařadit rozpočet přímo do smlouvy, ale postačující je pouhé sdělení rozpočtu objednateli. V případě, kdy dojde k zařazení rozpočtu do smlouvy, je důležité určení zda se bude jednat o rozpočet úplný a závazný.

Uvedení možné neúplnosti rozpočtu do smlouvy je zásadní z důvodu § 547 odst. 2 obchodního zákoníku, kdy je možné domáhat se přiměřeného zvýšení ceny díla, pokud důvody zvýšení ceny nebyly předvídatelné v době uzavření smlouvy. Záleží zde do jisté míry na odborném posouzení zhotovitele, zda je schopen posoudit půjde-li o rozpočet úplný či nikoliv. Zhotoviteli ale nevzniká právo na zaplacení práce, kterou provedl nad rámec původně domluveného rozsahu podle § 549 odst. 1. Z tohoto důvodu je co nejbližší specifikace rozsahu práce na díle důležitá.

Další možností určení ceny je sestavení rozpočtu nezávazného. Tato forma umožňuje podle § 548 odst. 3 obchodního zákoníku zhotoviteli domáhat se nároku na zaplacení ceny účelně vynaložených a nevyhnutelných nákladů, které převýší náklady původně stanovené. Smlouva však musí obsahovat dohodu o takovém ujednání, ze kterého to bude patrné. Tento druh ujednání je v praxi používán pro možnost reakce na růst inflace nebo změnu devizového kursu (obvykle u déle trvajících prací).

Podle X. Xxxxxxxxx se ale pro ochranu před těmito vlivy v praxi spíše používá inflačních či měnových doložek, které umožňují odpovídající zvýšení ceny poté, co sledovaný faktor přesáhne určitou, ve smlouvě stanovenou hodnotu.23

Na druhé straně zákon stanovil pro objednatele ochranu proti nadměrnému zvyšování ceny díla v případě neúplného nebo nezávazného rozpočtu. Ten je stanoven v § 547 odst. 5 obchodního zákoníku, který umožňuje objednateli odstoupit od smlouvy, přesahuje-li cena zvýšení o více než 10% z ceny základní. Objednateli pak vzniká povinnost uhradit část ceny odpovídající rozsahu provedeného díla podle rozpočtu.

3.6Doba plnění

Doba plnění díla podle § 537 odst. 1 obchodního zákoníku nesmí přesáhnout sjednanou dobu, pokud není doba plnění sjednána, pak bude dílo zhotoveno v době přiměřené s přihlédnutím k povaze díla. Tato úprava přináší rovněž možnost zhotoviteli provést dílo ještě před sjednanou dobou, nevyplývá-li ze smlouvy nebo povahy díla něco jiného. Objednatel je pak povinen dílo převzít. V případě, kdy nedojde k sjednání doby plnění, bude pak na zhotoviteli, aby si určil, jak dlouho bude podle povahy díla trvat ho zhotovit. Podle X. Xxxxxxxxx se právě k povaze, náročnosti a podmínkám zhotovení díla bude přihlížet, nastane-li otázka, zda byl zhotovitel v prodlení či nikoliv.24 Musí však počítat s tím, že podle obecné úpravy § 340 odst. 2 obchodního zákoníku je objednatel oprávněn požadovat plnění ihned po uzavření smlouvy a zhotoviteli tak vzniká povinnost dílo bez zbytečného odkladu splnit po té, kdy o to byl požádán.

V případě, kdy se jedná o složitější a déle trvající dílo je samozřejmě přínosnější pro obě strany uvést ve smlouvě dobu plnění. Popřípadě by bylo vhodné použít harmonogramu práce nebo síťového grafu jedná-li se o dílo, na kterém pracuje více zhotovitelů.

3.7Způsob provádění díla

Způsob provedení díla ustanovuje práva a povinnosti na obou stranách, které se týkají kontroly prováděných prací, pokynů objednatele, nevhodných předaných věcí a skrytých překážek při zhotovování díla.

Objednatel má podle zákona právo na kontrolu průběhu prováděného díla. Má tím pádem možnost v průběhu vztahu informovat zhotovitele na nevhodné provádění díla či odhalit jiná nebezpečí možných vad. V případě nastane-li taková to situace, je objednatel oprávněn dožadovat se odstranění vad a dodržení postupu v souladu se smlouvou. Nesjedná-li zhotovitel nápravu, vznikne objednateli možnost odstoupení od smlouvy. Nastalé porušení či nevhodnost provádění díla musí vyplývat z uzavřené smlouvy, nebo z obecně závazných předpisů. V praxi se průběžná kontrola používá ve výstavbě, kde je zásadní sledovat, zda nedochází k nesprávným technickým postupům či porušování bezpečnostních postupů.25

Na druhé straně ukládá § 551 obchodního zákoníku zhotoviteli povinnost upozornit objednatele na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo na nevhodnost pokynů od něj přijatých. Zhotovitel by nevhodnost věci přijaté měl posoudit při vynaložení odborné péče. Nastane-li situace, kdy nevhodné věci nebo pokyny brání v provádění díla, je zhotovitel povinen provádění díla v nezbytném rozsahu přerušit. Pokračovat v práci opět může po výměně věcí nebo změně pokynů. Trvá-li objednatel na použití určených věcí nebo pokynů, pak může zhotovitel pokračovat v práci po takovémto písemném sdělení.26 Při nedodržení povinnosti informovat objednatele je zhotovitel odpovědný za škody sám. Zhotovitel však při plnění pokynů nesmí překročit jinou zákonem stanovenou povinnost.27

Dále má zhotovitel povinnost podle § 552 obchodního zákoníku bez zbytečného odkladu informovat o vzniku skrytých překážek, týkajících se věci, na které má být dílo provedeno a znemožňují tak předem domluvený postup práce. Práce na tomto díle budou přerušeny do chvíle, kdy se strany domluví na změně díla. Jinak může jakákoli ze stran odstoupit od smlouvy.

Úprava § 553 umožnuje smluvním stranám si přidat do smlouvy ustanovení o kontrole předmětu díla na určitém stupni jeho provádění. Zhotovitel je po té povinen pozvat objednatele k provedení kontroly.

3.8Odpovědnost za vady díla

Obchodní zákoník díky širokému záběru provedení díla formuluje vady v § 560 tehdy, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě. Podle odstavce 2. zodpovídá zhotovitel za vady v okamžiku předání. V případě, že nebezpečí škody přechází na objednatele později, je rozhodující doba tohoto přechodu. Za následující vady je po předání zhotovitel zodpovědný podle odstavce třetího § 560 v případě, kdy tyto vady byly způsobeny porušením jeho povinností.

Zhotovitel není podle § 561 obchodního zákoníku zodpovědný za vady díla, jestliže tyto vady byly způsobeny použitím věcí, které mu byly předány ke zpracování objednatelem v případě, že zhotovitel ani při vynaložení odborné péče nemohl zjistit nevhodnost těchto věcí nebo na ně objednatele upozornil a ten na jejich použití i nadále trval. Stejně tak není zhotovitel zodpovědný za vady způsobené nevhodnými pokyny, které mu byly dány objednatelem, jestliže na nevhodnost těchto pokynů upozornil a objednatel na jejich dodržení trval nebo jestliže zhotovitel tuto nevhodnost nemohl ani při vynaložení odborné péče zjistit.

Povinností objednatele je podle § 562 prohlédnout předmět díla nebo zařídit jeho prohlídku podle možnosti co nejdříve po předání předmětu díla. Hlavním důvodem jsou následující odstavce tohoto paragrafu, kdy soud nepřizná objednateli právo z vad díla, jestliže je neoznámí bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistí nebo kdy je měl zjistit s vynaložením odborné péče při prohlídce uskutečněné podle odstavce prvního. Další skryté vady musí objednatel oznámit bez zbytečného odkladu od okamžiku, kdy mohly být zjištěny při vynaložení odborné péče nebo je sám zjistí. V tomto případě je v odstavci 2 c) stanovena lhůta dvou let a u staveb pět let od předání předmětu díla, případně se uplatní doba záruční.

3.9Odstoupení od smlouvy

Pro odstoupení od smlouvy o dílo je možno využít obecných úprav o nesplnění závazku z dílu osmého obchodního zákoníku (§ 344 an.), která stanovuje, že je od smlouvy možno odstoupit v případech, jež stanoví smlouva nebo tento zákon.

Dále je možno od smlouvy odstoupit podle § 345 v případě prodlení druhé strany. Prodlení by mělo být v tomto případě považované za podstatné porušení smlouvy. S tím by měla být druhá strana obeznámena při uzavření smlouvy, že v případě prodlení nebude mít zájem na plnění povinností.

Z obecné úpravy je dále možno využít ukončení smlouvy pomocí stanovení odstupného, tedy podle § 355 obchodního zákoníku, stejně tak tomu může být i v případě zmaření účelu smlouvy podle ustanovení § 356 obchodního zákoníku.

Jak již bylo zmíněno v článku 3.5.1. této práce, objednatel má možnost využít úpravy § 547 odst. 5 obchodního zákoníku, kdy bez zbytečného odkladu může odstoupit od smlouvy o dílo v případě překročení ceny stanovené v rozpočtu o více než 10%.

Objednatel je rovněž oprávněn odstoupit od smlouvy v případě porušení povinností zhotovitele upravených v § 550 obchodního zákoníku, kdy neuvedení konkrétních vad vzniklých vadným prováděním díla vede k podstatnému porušení smlouvy a zmíněné možnosti odstoupení.

Možnosti odstoupit od smlouvy mohou obě strany využít v situacích upravených § 552 obchodního zákoníku, kdy nedojde ke vzájemné dohodě po objevení skrytých vad zhotovitelem, které znemožňují provedení díla domluveným způsobem.

Odstoupit od smlouvy má dále objednatel možnost nastanou-li vady díla podle § 564 obchodního zákoníku, který se přiměřeně odkazuje na úpravu odpovědnosti za vady u kupní smlouvy. Tento odkaz tedy vychází z právní úpravy pro odstoupení od smlouvy pro vady plnění z kupní smlouvy. Tyto vady díla musí však objednatel zhotoviteli včas oznámit, jinak podle § 565 obchodního zákoníku nemůže od smlouvy odstoupit.

4Analytická/praktická část práce

První část bakalářské práce byla teoretická, přičemž zejména došlo k zákonnému vymezení problematiky smlouvy o dílo dle obchodního zákoníku. V druhé části se budu zabývat smlouvou o dílo dle obchodního zákoníku z hlediska praktického, která bude zahrnovat vybrané problémy smlouvy o dílo v praxi s přihlédnutím k rozhodovací praxi soudních orgánů českého právního řádu. Chybět nebude ani právní úprava smlouvy o dílo v tzv. novém občanském zákoníku, tj. v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

4.1Praktická úskalí smlouvy o dílo v praxi

O některých úskalích smlouvy o dílo v praxi a možnostech jejího zlepšení bude hovořeno v následující kapitole věnované zhodnocení. V této kapitole budou zmíněna dvě velká úskalí, která se projevují v praxi, a to otázka určení ceny díla a s tím spojená problematika víceprací a také otázka odstoupení od smlouvy o dílo a s tím spojená problematika bezdůvodného obohacení.

Zjednodušeně řečeno lze konstatovat, že klíčovou otázkou každého smluvního vztahu, smlouvu o dílo nevyjímaje, je otázka ceny. To, že cena je podstatnou náležitostí smlouvy o dílo, i to, jaké jsou způsoby určení, bylo nastíněno již výše.

Zejména v oblasti smlouvy o výstavbě však v souvislosti s cenou díla dochází k mnoha sporům způsobených nedůsledností smluvních stran. X. Xxxxxxxx popisuje zcela klasickou situaci, která vzniká u ceny za dílo ve výstavbě v souvislosti s vícepracemi: „V aplikační praxi se často setkáváme s případy, kdy účastníci řízení uzavřou smlouvu o dílo podle obchodního zákoníku v písemné podobě, dohodnou se, že smlouva může být měněna jen písemnou formou, cenu díla dohodnou odkazem na rozpočet, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by se nezaručovala jeho úplnost. V průběhu provádění díla se účastníci ústně dohodnou na vícepracích, pracích, které nejsou zahrnuty do rozpočtu. Písemně se na vícepracích nedohodnou, nedohodnou se na ceně těchto víceprací.“28

Vícepráce zjednodušeně řečeno úzce souvisí s kvantitou díla v podobě provedení většího množství práce, než původně bylo sjednáno a s kvalitou díla v podobě zvýšení ceny díla v důsledku provedení těchto prací.

Dle § 547 odst. 2 obchodního zákoníku platí, že: „Byla-li však cena určena na základě rozpočtu, ohledně něhož ze smlouvy vyplývá, že se nezaručuje jeho úplnost, může se zhotovitel domáhat přiměřeného zvýšení ceny, objeví-li se při provádění díla potřeba činností do rozpočtu nezahrnutých, pokud tyto činnosti nebyly předvídatelné v době uzavření smlouvy.“29

Toto ustanovení v sobě skrývá dva základní požadavky, a to nezaručení úplnosti rozpočtu a nepředvídatelnost.

Nezaručení úplnosti rozpočtu musí být ve smlouvě výslovně uvedeno anebo alespoň musí tato skutečnost ze smlouvy vyplývat a použití příslušných výkladových metod a úmyslu stran. Ideální variantou je dohoda obou smluvních stran. Pokud k ní nedojde, k navýšení ceny díla dojde tehdy, pokud je rozpočet dohodnutý jako nezaručený, jako neúplný. Pokud však tato skutečnost není ve smlouvě zmíněna a ani z ní nevyplývá, má to pro zhotovitele fatální následky v podobě neuhrazení ceny objednatelem za tyto vícepráce. Zejména v případě výstavby mohou tyto práce představovat statisícové i vyšší částky.

Druhou podmínkou je nepředvídatelnost. Zde lze opět stranám doporučit specifikaci ve smlouvě. V opačném případě, anebo v případě, že vzniklá situace nedopadá na zmíněné smluvní ustanovení, vzniká spor, zda tato skutečnost byla či nebyla předvídatelnou. Typickými situacemi v praxi jsou rekonstrukce nemovitostí, kdy lze jen velmi obtížně stanovit hned na počátku vyhotovení díla, které všechny práce jsou předvídatelné.

V případě sporu by ve věci rozhodoval pravděpodobně soud, popř. byl spor rozhodován v rozhodčím řízení, pokud byla mezi stranami uzavřena písemná rozhodčí smlouva. Klíčovým důkazním prostředkem by potom byl zřejmě znalecký posudek. Zde musí strany počítat s výrazným navýšením nákladů. Je však pravdou, že mnohdy i u předvídatelných či nepředvídatelných prací jde o velké částky a vedení sporu se tak jedné straně určitě vyplatí.

Výše uvedené situace je zapotřebí důsledně odlišit od situací, kdy vyžaduje změnu rozsahu díla objednatel, jak o tom hovoří § 549 odst. 1 obchodního zákoníku.30 Výše uvedené situace se totiž vztahují na případy, kdy k žádné dohodě o změně rozsahu díla nedošlo a situace tak vznikla poté, co byla úprava sjednána.

Vedle neúplného rozpočtu u smlouvy o dílo zná právní úprava ještě tzv. nezávaznost rozpočtu, kdy je hovořeno o kvantitativních změnách díla. Tento problém upravuje § 547 odst. 3 obchodního zákoníku: „Byla-li cena určena na základě rozpočtu, který podle smlouvy se považuje za nezávazný, může se zhotovitel domáhat, aby bylo určeno zvýšení ceny o částku, o níž nevyhnutelně převýší náklady účelně vynaložené zhotovitelem, náklady zahrnuté do rozpočtu.“31 Opět i zde je základní podmínkou výslovné vymezení nezávaznosti rozpočtu ve smlouvě, popř. alespoň stav, kdy nezávaznost ze smlouvy vyplývá. Tato otázka většinou rozděluje obě smluvní strany, kdy zejména objednatel tak nějak automaticky počítá s tím, že nejde o nezávazný rozpočet, když hlavní jeho podmínkou uskutečnění smlouvy je cena díla.

Ustanovení § 547 odst. 3 obchodního zákoníku však nelze vykládat příliš extenzivně. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 2206/1998 ze dne 4. 5. 1999 judikoval, že zmiňované ustanovení se dotýká toliko nevyhnutelného zvýšení ceny.32 S tímto výkladem se lze bezezbytku ztotožnit. Rozšíření takového výkladu by mohlo vést k časté libovůli v podání smluvních stran, zejména zhotovitele.

Druhou základní podmínkou tohoto ustanovení je účelnost vynaložených nákladů. Opět i zde by se mělo k tomuto termínu přistupovat restriktivním způsobem a zabránit svévolnému rozšiřování kvantity díla a tím i navýšení ceny.

Z výše uvedeného je tedy patrné, že zhotovitel v případě víceprací musí splnit dvě základní podmínky, přičemž obě tyto podmínky obsahují další požadavky. Základem je tedy splnění neúplnosti rozpočtu a v něm především nezaručení této neúplnosti a nepředvídatelnost nákladů. U nezávaznosti rozpočtu je to potom výslovné sdělení této skutečnosti ve smlouvě a účelnost vynaložení nákladů.

V takovém případě jsou splněny požadavky na straně zhotovitele na zvýšení ceny. Současně však musí zhotovitel tuto skutečnost oznámit objednateli bez zbytečného odkladu poté, co se o této skutečnosti dověděl. Termín bez zbytečného odkladu není zákonem ani judikaturou blíže vymezen. Je patrné, že tímto termínem není myšleno půl roku, nejspíše ani měsíc. Na druhou stranu nelze tento termín vykládat jako pojem ihned, tedy v rámci hodin po zjištění. Nesplnění tohoto požadavku má za následek prekluzi práva dle § 547 odst. 6 obchodního zákoníku.33

Po oznámení této skutečnosti mohou nastat dvě situace. První je akceptace ze strany objednatele a následné zaplacení zvýšení ceny za dílo. Druhou situací je odmítnutí. Poté, pokud na zvýšení ceny zhotovitel trvá, musí se domáhat tohoto zvýšení cestou soudní, jinak se mu rozdíl mezi smluvenou cenou a navýšenou cenou nedostane.

Zákonodárce současně nastavil i meze, kterých může navýšení dosáhnout. Hovoří o tom § 547 odst. 5 obchodního zákoníku, který současně hovoří o možnosti objednatele odstoupit od takové smlouvy o dílo: „Objednatel může bez zbytečného odkladu odstoupit od smlouvy, požaduje-li zhotovitel zvýšení ceny podle odstavců 2 a 3 o částku, jež přesahuje o více než 10 % cenu stanovenou na základě rozpočtu. V tomto případě je objednatel povinen nahradit zhotoviteli část ceny odpovídající rozsahu částečného provedení díla podle rozpočtu.“34

Druhou částí problematiky víceprací je změna díla dle § 549 obchodního zákoníku. Toto ustanovení dopadá i na případy určení ceny díla jinak než dle rozpočtu. Dle § 549 obchodního zákoníku platí, že: „Dohodnou-li se strany po uzavření smlouvy na omezení rozsahu díla a nesjednají-li jeho důsledky na výši ceny, je objednatel povinen zaplatit jen cenu přiměřeně sníženou; dohodnou-li se tímto způsobem na rozšíření díla, je objednatel povinen zaplatit cenu přiměřeně zvýšenou. Dohodnou-li se strany po uzavření smlouvy na změně díla a nesjednají-li její důsledky na výši ceny, je objednavatel povinen zaplatit cenu zvýšenou nebo sníženou s přihlédnutím k rozdílu v rozsahu nutné činnosti a v účelných nákladech spojených se změněným prováděním díla.“35

Toto ustanovení opět obsahuje velké množství neurčitých až vágních pojmů. Velký prostor zde tedy dostala judikatura Nejvyššího soudu. Dovolací soud v rozhodnutí 32 Odo 735/2004 ze dne 26. 9. 2006 dovodil význam tohoto ustanovení, když uvedl, že: „Toto ustanovení poskytuje ochranu oběma účastníkům smlouvy o dílo v případech, kdy jejich ujednání o změně smlouvy týkající se rozsahu díla (jedná se o změny kvalitativní nikoliv kvantitativní) je neúplné a sjednané důsledky změny smlouvy o dílo nebyly v rámci kontraktačního procesu promítnuty do oblasti cenové.“36

Zásadním předpokladem pro aplikaci tohoto ustanovení je předchozí dohoda stran o změně díla. Není-li této dohody, nelze toto ustanovení vůbec použít, což jde nepochybně k tíži zhotovitele. Tento předpoklad posvětila i judikatura, konkrétně rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 17/2008 ze dne 29. 7. 2009: „Bude-li objednatelem požadováno provedení prací nebo se ukáže nutnost provedení prací, které nejsou obsaženy v projektu stavby (vícepráce), musí na tuto skutečnost zhotovitel upozornit před zahájením prací. V tomto případě musí být dohodnuta nová cena před zahájením víceprací.“37

Toto rozhodnutí je pochopitelné. Skrývá v sobě však další aspekt, kterým je forma uzavření změny smlouvy. Ke zjištění potřeby změny díla však dochází v drtivé většině případů tzv. za chodu a tak bývá i změna upravována. Strany mnohdy zapomínají na potřebu písemné formy v případě změny smlouvy, když toto pravidlo je ve velké většině písemných smluv výslovně uvedeno. Výsledkem absence písemné formy je potom neplatnost daného právního úkonu a nemožnost hrazení ceny za dílo. S touto otázkou ještě úzce souvisí problematika bezdůvodného obohacení, která bude uvedena níže.

Jedním z nejčastěji realizovatelných způsobu zániku závazku je odstoupení od smlouvy. Odstoupení s sebou přináší poměrně závažné právní následky, které se navíc liší s ohledem na režim smlouvy. Odstoupení od smlouvy dle obchodního zákoníku má účinky ex nunc, dle občanského zákoníku ex tunc. Zejména u smluv o dílo je odstoupení od smlouvy mnohdy velmi komplikovanou situací, kterou je však třeba řešit.

Odstoupení od smlouvy o dílo je upraveno jak v jednotlivých ustanoveních o smlouvě o dílo a jednak také v ustanoveních § 344 an. obchodního zákoníku. Od smlouvy lze odstoupit jedině, stanoví-li to smlouva nebo zákon. Pokud jde o následky odstoupení, ty upravuje § 351 odst. 2 obchodního zákoníku: „Strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, u peněžitého závazku spolu s úroky ve výši sjednané ve smlouvě pro tento případ, jinak stanovené podle § 502. Vrací-li plnění strana, která odstoupila od smlouvy, má nárok na úhradu nákladů s tím spojených.“38

S odstoupením od smlouvy úzce souvisí problematika bezdůvodného obohacení. Tento institut však není v obchodním zákoníku nikde upraven. Je však nepřímo skryt v některých jeho ustanoveních.39 I zde tak platí zásada subsidiarity použití občanského zákoníku. „Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“40 Na to navazuje i ustanovení § 458 odst. 1 citovaného zákona, dle kterého: „Musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.“41

S ohledem na shora uvedené je zapotřebí důsledně odlišit dvě situace, a to situaci, kdy je možno věc druhé straně vrátit a situaci, kdy již navrácení této věci není s ohledem na další okolnosti možná. První situace je v praxi z hlediska realizace poměrně jednoduchá a i v právu nevznikají s touto situací příliš komplikace. Tím není na mysli případný spor o to, zda odstoupení od smlouvy bylo po právu či nikoliv.

Druhá situace je podstatně komplikovanější. Tak také byla vícekrát řešena soudy české soudní soustavy. Velmi obsáhle se touto otázkou a jejím řešením zabýval Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 697/1999 ze dne 23. 8. 2000: „Problémy s vydáním předmětu bezdůvodného obohacení zpravidla nenastávají v případech, kdy jde u obou účastníků o plnění ve věcech či penězích, neboť způsob a rozsah plnění, které má být vráceno, je zřejmý. Jiná je situace tam, kde plnění jednoho či obou účastníků má charakter nehmotný, takže takové plnění nelze vydat (ustanovení § 458 odst. 1, věta druhá, obč. zák. příkladmo uvádí plnění v podobě výkonů). Citované ustanovení výslovně stanoví, že tehdy se poskytuje peněžitá náhrada, která musí pochopitelně odpovídat peněžitému ocenění získaného obohacení. V případě neplatné smlouvy o dílo spočívá obohacení objednatele ve zhotovení díla zhotovitelem, v tomto konkrétním případě v provedení výkopu studny. Objednatel není schopen přijaté plnění v podobě výkonů vrátit, proto je povinen vrátit bezdůvodné obohacení peněžitou formou; pokud její výše není předpisem stanovena, určí ji soud podle své úvahy (§ 136 o. s. ř.). Tato úvaha se musí opírat o finanční ocenění prospěchu, který účastníku z neplatné smlouvy vznikl. Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu není peněžitá částka, která odpovídá částce vynaložené na zhotovení díla, ale peněžitá náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu zákazníka - objednatele díla. Při posouzení výše této peněžité náhrady je třeba vycházet z nejnižších nákladů, které by zákazník v daném místě a čase musel vynaložit na dosažení stejného plnění. Zároveň soud musí přiměřeně přihlédnout i k případné vadnosti poskytnutého plnění, pokud má za následek snížení skutečného majetkového prospěchu zákazníka.“42

Na toto rozhodnutí následně navázala i další rozhodnutí a ukázalo se, že judikatura je v obecné rovině v této otázce velmi konstantní. Příčinou sporu tak většinou bývá výše peněžité náhrady. Ta bývá povětšinou stanovena znaleckým posudkem.

Komplikace však přináší zvláštní důvod bezdůvodného obohacení dle § 544 odst. 1 obchodního zákoníku ve spojení s odstavcem druhým téhož ustanovení. První odstavec ve své podstatě navazuje na předchozí pojednání o bezdůvodném obohacení dle občanského zákoníku. Druhý odstavec však situaci mění: „Zanikl-li závazek v případech uvedených v odstavci 1 z důvodů, za něž odpovídá objednatel, může zhotovitel požadovat úhradu ceny věcí, které účelně opatřil a jež se zpracováním staly součástí zhotovované věci, pokud cena těchto věcí není zahrnuta v nároku zhotovitele podle § 548 odst. 2.“43

O. Kuchař s J. Horskou poukazují na úskalí tohoto ustanovení, když uvádí, že v tomto případě nehradí objednatel to, o co se obohatil, nýbrž toliko cenu věcí, které se zapracováním staly součástí zhotovované věci.44 Výsledkem této situace je totiž nepochopitelně skutečnost, že objednatel je povinen vydat více, než o co se obohatil, ačkoliv v naprosté většině případů k navýšení ceny nedojde. Tuto situaci lze vyloučit odlišným ustanovením ve smlouvě, neboť ustanovení § 544 obchodního zákoníku je dispozitivním ustanovením. To ovšem zejména u méně zkušených stran nelze předpokládat. Především je však toto ustanovení zcela nelogické a mělo by být ze zákoníku odstraněno, popř. alespoň upraveno.

4.2Smlouva o dílo a nový občanský zákoník

Na počátku roku 2012 došlo konečně k dlouho očekávané události, kterou bylo definitivní dokončení nového občanského zákoníku, k realizaci řádného legislativního procesu a ke stanovení nabytí účinnosti ke dni 1. 1. 2014.

Zcela zásadní změnou, po které bylo nesčetněkrát voláno, je sjednocení právní úpravy závazkových vztahů dle občanského a obchodního zákoníku do jedné úpravy. Tuto skutečnost lze považovat bez ohledu na kvalitu sjednocení jako největší pozitivum této právní úpravy. Smlouva o dílo je upravena v ustanoveních § 2586 an. nového občanského zákoníku. Z obecného hlediska lze konstatovat, že předlohou byla spíše právní úprava obchodního zákoníku.45 Smlouva o dílo je nejprve upravena obecně a až potom je pojednáno o dílech představujících nehmotné statky, popř. o díla představující věci nemovité. Poprvé je tak od roku 1964 zakotvena zvláštní úprava o smlouvě o dílo, kde předmětem díla je výstavba.

Obecně však na mnoha místech došlo k převzetí stávající úpravy obchodního zákoníku. Z obchodního zákoníku byla například převzala úprava odpovědnosti za vady díla, která je obdobná jako úprava vad zboží u kupní smlouvy.

Pokud jde o výše rozebíraná úskalí a nedostatky právní úpravy nového občanského zákoníku se povětšinou těmito otázkami zabývá. U bezdůvodného obohacení nový občanský zákoník stanoví, že zhotovitel má v takovém případě právo na náhradu té výše, do které plnil ve vztahu. Tím by tedy bylo zamezeno v obohacování zhotovitele, které zákonodárce dost nepochopitelně posvětil právní úpravou.

Jde-li o vícepráce, zákonodárce ustanovil pravidlo pro určení ceny tak, že ta musí být sjednána dostatečně určitě, popř. alespoň musí být sjednán způsob určení, anebo musí být určena alespoň odhadem. Toto kritérium je v zákoníku nově. S tímto novým kritériem úzce souvisí i ustanovení § 2612 nového občanského zákoníku, dle kterého: „ Zjistí-li zhotovitel po uzavření smlouvy, že cenu určenou odhadem bude třeba podstatně překročit, oznámí to objednateli bez zbytečného odkladu s odůvodněným určením nové ceny; neučiní-li to bez zbytečného odkladu poté, co potřebu zvýšení ceny zjistil, anebo zjistit měl a mohl, nemá právo na zaplacení rozdílu v ceně.“46

Nikde v tomto ustanovení není stanoveno, co je podstatným překročením. Jako vhodnou koncepci bych považoval analogické použití překročení o více jak deset procent v případě práva objednatele na odstoupení.

Opět zde vzniká aplikační úskalí pojmu bez zbytečného odkladu a zejména potom u zjištění, kdy počíná běžet lhůta „bez zbytečného odkladu“ pro oznámení překročení ceny stanovené odhadem. X. Xxxxxxxx u této příležitosti opětovně odkazuje na zřejmé využití soudního znalce ke stanovení počátku lhůty.47

V takovýchto případech opět nepůjde o bezdůvodné obohacení, což vícekrát potvrdila i příslušná judikatura Nejvyššího soudu.48 Pokud jde o úpravu dohody o omezení nebo rozšíření obsahu díla, je úprava u obou zmiňovaných kodexů obdobná.

Výraznou změnu přináší ustanovení § 2620 odst. 2 nového občanského zákoníku v souvislosti s možnou změnou ceny díla i přesto, že byla stanovena přesně a určitě: „Nastane-li však zcela mimořádná nepředvídatelná okolnost, která dokončení díla podstatně ztěžuje, může soud podle svého uvážení rozhodnout o spravedlivém zvýšení ceny za dílo, anebo o zrušení smlouvy a o tom, jak se strany vypořádají. To neplatí, převzala-li některá ze stran nebezpečí změny okolností, nebo jedná-li se o okolnost, o níž některá ze stran předem prohlásila, že nenastane.“49 Osobně se ztotožňuji s touto koncepcí, nicméně za předpokladu, že tohoto ustanovení bude využíváno restriktivně a nikoliv na větší množství případů.

Ke změně dochází také, pokud jde o stanovení ceny díla. V současné právní úpravě platí, že musí být alespoň vyjádřena vůle určit cenu. Nový občanský zákoník však umožňuje i situace, kdy vůle není vyjádřená. V takovém případě bude cena stanovena dle ceny placené za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.50

Domnívám se, že pokud jde o rozebírané instituty, dochází s nabytím účinnosti nového občanského zákoníku ke zlepšení právní úpravy. Dlouhodobou a zřejmě nikdy uspokojivě zodpovězenou otázkou však je, zda bylo zapotřebí tak razantní změny právní úpravy dvou nesmírně hojně používaných právních norem v období, kdy po dlouhých letech došlo k uspokojivým novelizacím obou právních úprav a ke stabilizaci judikatury a výrazných změn si zasloužila především oblast závazkových vztahů, avšak zejména z pohledu sjednocení této úpravy.













5Zhodnocení právní úpravy smlouvy o dílo

V této části práce budu hodnotit právní úpravu smlouvy o dílo v obchodním zákoníku. Součástí zhodnocení bude vyzdvihnutí kladů a záporů této právní úpravy, přičemž u záporných stránek bude nastíněna možnost odstranění, popřípadě limitace těchto negativ do budoucna.

5.1Záporné stránky právní úpravy smlouvy o dílo v obchodním zákoníku

Úprava smlouvy o dílo prošla v kontextu svého historického vývoje poměrně strnitou cestou, kterou doposud zakončila úprava v obchodním zákoníku. Již dříve byly odstraněny některé nešvary typu povinnosti zachycení hmotného výsledku činnosti, která u některých děl nebyla prakticky možná.

Současná právní úprava již příliš negativních pasáží neobsahuje. Za největší negativum celé právní úpravy považuji dualismus právní úpravy smlouvy o dílo dle obchodního zákoníku a občanského zákoníku. Tehdejší koncepce vznikla z důvodu odlišení obou právních úprav s ohledem na povahu subjektů. X. Xxxxxxxxx zmiňuje, že vymezení rozsahu působnosti obchodního zákoníku respektuje koncepci, podle níž základem soukromoprávní úpravy společenských vztahů je občanský zákoník. Obchodní zákoník je vůči němu zvláštní zákon upravující ty otázky, jež jsou pro oblast podnikání specifické.51

Je nepochybně pravdou, že povaha subjektů s pohledu obou právních norem je odlišná. Domnívám se však, že odlišnosti nejsou takového rázu, aby bylo zapotřebí současné existence dvou vzájemně působících a účinných norem vedle sebe. Smlouva o dílo je s ohledem na úpravu v obou právních normách relativní obchod tehdy, pokud ji uzavírají podnikatelé, popř. podnikatel a územně samosprávný celek a je zřejmé, že se tento vztah týká podnikatelské činnosti, popř. u smlouvy s územně samosprávným celkem týká-li se vztah uspokojování veřejných potřeb.52

Smluvním stranám lze jednoznačně doporučit smluvní ustanovení, ze kterého bude patrné, kterým právním řádem se smlouva bude řídit. Ačkoliv nejsou obě právní úpravy příliš odlišné, je mezi nimi velké množství rozdílů, které strany při případných sporech mohou citelně poznamenat. V rámci smluvní volnosti jsou strany oprávněny si dohodou upravit, že smlouva bude upravena a řešena dle obchodního zákoníku v souladu s §262 obchodního zákoníku.

Řešení této záporné stránky právní úpravy je teoreticky prosté, které spočívá ve vytvoření jednotné koncepce smlouvy o dílo, která bude upravena v některém ze zákoníků. Nový občanský zákoník takové řešení po teoretické stránce naplňuje a po dlouhých čtyřiceti letech dochází ke sjednocení právní úpravy.

V souvislosti s jednotnou koncepcí vyvstává na povrch otázka, zda vedle obecné koncepce neupravit blíže některé specifické případy smlouvy o dílo. Na mysli mám především smlouvy o dílo ve výstavbě, které patří k poměrně běžným právním úkonům, avšak nutno konstatovat, že ne zrovna jednoduchým. Jakákoliv bližší specifikace tohoto institutu v obchodním zákoníku absentuje, přitom jak uvádí K. Marek53, obsahuje tato problematika velké množství specifických pojmů. Je pochopitelné, že smluvní strany mohou tuto absenci právní úpravy napravit vlastním vymezením pojmů, popř. odkazem na některá známá všeobecná pravidla. To však nic nemění na tom, že dle mého názoru by byla vhodná zvláštní úprava smlouvy o dílo ve výstavbě.54

Jde-li o základní náležitosti, jsou upraveny hned v úvodním ustanovení v §536 obchodního zákoníku, který je jako jediný kogentním ustanovením.55 Zde je klíčovým vymezení pojmu dílo. Osobně bych k této definici doplnil úpravu ze sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 160/1991 Sb., úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (dále jako „Vídeňská úmluva“), která rozlišuje mezi smlouvou kupní a o dílo následovně: „Smlouvy o dodávce zboží, které má být vyrobeno nebo vyhotoveno, se považují za smlouvy o koupi zboží, ledaže strana, která zboží objednává, se zavazuje dodat podstatnou část věcí nutných pro jejich výrobu nebo zhotovení.“56 Zejména mám na mysli sdělení o dodání podstatných částí věcí. Existují totiž smlouvy, u nichž je obtížně rozpoznatelné, zda jde o smlouvu kupní či o dílo.

Obecně platí, že záporné stránky se spíše týkají celkové koncepce právní úpravy. Pochopitelně negativních otázek může vzniknout více, avšak zde již výraznou roli hraje především nedostatečná smluvní úprava v jednotlivých konkrétních případech, o nichž bylo již hovořeno v praktické části.

5.2Vybrané záporné stránky smlouvy o dílo v obchodním zákoníku

Dle mého názoru hlavním negativem je dvojkolejnost právní úpravy, která byla výše zmíněna. Další negativa byla popsána v praktické části. O některých dalších, spíše menších, negativech, bude pojednáno zde.

První otázkou je nabytí vlastnického práva od ne vlastníka. Tato situace může nastat a také se tak v mnoha případech již stalo. Právní úprava kupní smlouvy řešení takové situace má v §446 obchodního zákoníku, dle kterého: „Kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje.“57 Dle mého názoru nic nebrání tomu, aby toto pravidlo bylo jako kogentní upraveno také v ustanoveních o smlouvě o dílo.

Kvalitnější úpravy by si dle mého názoru zasloužila též otázka předání díla. Výzva k převzetí díla není stanovena formou písemnou, přitom by si tento významný akt tuto podobu zasloužil, poněvadž je s ním spojeno vícero významných účinků. Na druhou stranu mnoho smluvních stran povinnost písemné výzvy zakotvuje do smluvních dokumentů. Současně bych na předání díla vázal i uhrazení ceny za dílo. I toto pravidlo v zákoně není výslovně stanoveno.

Zejména u staveb je problematika kontroly a prohlídky díla ve smlouvách upravena velmi podrobně a problémy vznikají spíše v konkrétním posouzení jednotlivých situací. U jiných děl je tomu trochu jinak. Otázkou je možnost zákonného zakotvení účasti odborné osoby při kontrole provádění díla. V některých specifičtějších, avšak poměrně frekventovaných případech, by tato úprava v zákoně byla dle mého názoru prospěšná.

U prohlídky díla zákonodárce velmi neurčitě stanovil povinnost objednatele bez zbytečného odkladu po předání díla dílo prohlédnout.58 Xxxxxxx ke zvážení tak zůstává stanovení přesného intervalu či lhůty, do kdy je objednatel povinen dílo prohlédnout. Opět zde totiž tento akt s sebou přináší významné právní účinky, které zákonodárce vyjadřuje v dalších odstavcích tohoto ustanovení, tedy především nemožnost přiznání práva z díla u objednatele. Je však nutno zdůraznit, že smluvní záruka má před tímto ustanovením přednost.59

Problematika hodná ke zjednodušení, popř. k vyjasnění, je otázka vztahů při smlouvě o dílo, kde na straně zhotovitele vystupují dodavatelské a subdodavatelské subjekty. Současná právní úprava vychází z předpokladu, že objektivně odpovědným je zhotovitel a ten poté případně může uplatnit postih u dodavatele v případě, že porušení povinností vzniklo na jeho straně.

V praxi pak vznikají velmi komplikované situace, kdy objednatel reklamuje dílo u zhotovitele, který jej následně reklamuje u dodavatele a ten reklamaci odmítne nebo ještě dokonce ten reklamuje u subdodavatele u větších staveb. Vzniká tak poměrně komplikovaný řetězec, který má za následek průtahy ve vyřizování reklamace.

Domnívám se, že tento řetězec by měl být zjednodušen. Otázkou je možnost objednatele reklamovat přímo u koncového dodavatele. Tato myšlenka však naráží na skutečnost, že objednatel s koncovým dodavatelem není v žádném smluvním právním vztahu. Přímý právní vztah však dle mého názoru přichází v úvahu v situacích, kdy si objednatel vymíní konkrétního dodavatele, který předmětnou část díla zhotovuje. V praxi by se tato skutečnost projevila tak, že v případě díla, kterým by byl rodinný dům, by vznikl přímý právní vztah mezi objednatelem a zhotovitelem střechy, kterého si objednatel vymínil, ačkoliv zhotovitel rodinného domu by uvažoval o jiném zhotoviteli střechy.

5.3 Kladné stránky právní úpravy smlouvy o dílo v obchodním zákoníku

Kladných stránek právní úpravy je nepochybně více. Přijmeme-li skutečnost, že právní úprava v obchodním zákoníku je přizpůsobená vztahům mezi podnikateli, je základním pozitivem vysoká míra smluvní volnosti při úpravě smlouvy o dílo.

Smluvní svoboda se obecně projevuje ve dvou podobách. Jednak umožňuje subjektům volit mezi uzavřením či neuzavřením smlouvy a jednak ji umožňuje zvolit si obsah příslušné smlouvy, zvolí-li si v prvém případě kladně.60 Jak již bylo výše uvedeno, kromě úvodního ustanovení jsou všechna dispozitivní. Lze je tedy smluvně upravit.

Smluvní svobodu, pokud jde o smlouvu o dílo, pochopitelně nelze hodnotit výhradně jako kladnou stránku věci. Určitě existují subjekty, kterým by více vyhovovala rigidnější právní úprava bez větších možností odchýlit se od ní. Záleží tedy na smluvních stranách, jak jsou obratné při kontraktaci s jinými subjekty a jak ochotné jsou případně ke sjednávání kompromisů.

Domnívám se, že takto nastavená koncepce je velmi vhodnou pro smluvní strany. Je nepochybné, že je zapotřebí nastavit mantinely, které strana musí splnit, aby šlo o smlouvu o dílo. Výše již byla popsána otázka rozdílu mezi smlouvou kupní a o dílo. Další podstatnou náležitostí je dohoda o ceně. Pokud smluvní strany do kontraktace nezahrnuly povinnost objednatele uhradit dohodnutou cenu, nejedná se o smlouvu o dílo.61 Již v teoretické části bylo uvedeno, že smlouva nemusí nutně pojednávat o konkrétní ceně, musí však minimálně obsahovat vůli k uhrazení této ceny.

Kladnou stránkou právní úpravy je bezpochyby i absence povinnosti, aby smlouva o dílo vyžadovala bezvýjimečně písemnou formu. V mnoha případech však lze smluvním stranám písemnou formu jedině doporučit. V případném soudním sporu by šance té či oné strany byly s ohledem na důkazní břemeno a nedostatek relevantních a něčím podložených důkazů velmi snížené. Ovšem mnoho smluv o dílo vzniká skoro nevědomky a nelze se držet koncepce, že tyto smlouvy by již s ohledem na absenci písemné formy byly neplatné.

V rámci porovnání kogentních pravidel, kterých se strany musí držet a dispozitivních, kterých je nepochybně více, je patrné, že je potřeba vyvážit vztah, který podléhá režimu obchodního zákoníku a uzavřeli jej podnikatel a spotřebitel. Obecně platí, že spotřebitel je osobou, která v dané problematice nepůsobí a s ohledem na nedostatek zkušeností a profesních znalostí je považována v této problematice za osobu méně silnou než podnikatel, který v dané problematice denně působí a orientuje se v ní.62

Zákonodárci tedy nezbylo nic jiného než právní úpravu nastavit tak, aby došlo v určitých případech k vyvážení této nerovnosti, avšak za předpokladu zachování rovnosti smluvních stran. Výsledkem, a dle mého názoru výsledkem poměrně zdařilým, je ustanovení §262 odst. 4 obchodního zákoníku, dle kterého: „Ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.“63

Na druhou stranu toto ustanovení by si zasloužilo ještě bližší vymezení, resp. konkretizaci. U právních poměrů nepodnikatelů je použitelnost občanského zákoníku absolutní. Problémem je však použitelnost tzv. jiných ustanovení směřujících k ochraně spotřebitele, které se mají použít, je-li to ve prospěch spotřebitele. Právě toto nepřesné vymezení klade vysoké nároky na soudní instituce, které jsou povinny se vypořádat s touto interpretací při následné aplikaci práva.64

Veškeré kladné a záporné stránky vycházejí z nastavení koncepce obchodního zákoníku a koneckonců i z celé koncepce soukromého práva. Jak je velká smluvní svoboda, tak je zároveň velká neurčitost některých pojmů, které následně vyžadují konkretizaci a současně tedy způsobují problémy smluvním stranám. Jsou to však především ony, které mají smluvní prostor, si tyto případné komplikace odstranit přesnou konkretizací a specifikací ve smlouvě.













6Závěr



V této práci byl nastíněn postupný vývoj smlouvy o dílo v českém zákoně s poukázáním na převzetí právních základů z práva římského. Dále se práce věnovala rozboru smlouvy o dílo dle současné právní úpravy obchodního zákoníku, kde byly zmíněny podstatné části smlouvy tedy definice díla, určení smluvních účastníků a nepovinné určení ceny díla. Následně byly analyzovány důležité body smlouvy, kterým by se při sestavování smlouvy měla věnovat zvýšená pozornost, jako například: provedení díla, problematika věcí určených k provedení díla, cena a doba provedení díla. V případě věcí určených k provedení díla (obzvláště jedná-li se o dílo složité na technické pomůcky) lze doporučit, aby se strany předem domluvili, z jaké strany budou pomůcky zajištěny, a v případě prodlení bylo pak jasné, o kterou stranu se jedná. V bodě týkajícím se ceny díla je výrazně doporučeno využít možnosti určení ceny díla přímo ve smlouvě, nebo alespoň určit jakým způsobem bude cena po dokončení díla určena. Stejně tak je doporučeno ve smlouvě zmínit, v jaké době má být dílo zhotoveno. Zvláště pak v případě déle trvajících a složitých děl (obvykle výstavba) je doporučeno určit časový harmonogram prací, popřípadě sestavit síťový graf.

 Současná právní úprava smlouvy o dílo nevykazuje mnoho negativních stran. V úpravě smlouvy o dílo by však mohlo být například více specifických typů smluv. Největším nedostatkem byla shledána absence úpravy smlouvy o dílo ve výstavbě, která by si díky své specifikaci zasloužila více pozornosti.

V praktické části byla hlouběji analyzována problematika ceny, kde v případě jejího určení rozpočtem, může dojít v případě následných změn v rozsahu původně sjednaných prací k problémům s hrazením ceny ze strany objednatele. Z tohoto důvodu je velmi důležité věnovat pozornost otázce úplnosti a závaznosti rozpočtu a veškeré vícepráce zaznamenávat v písemné formě.

V závěru práce došlo k analýze nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve kterém je kladně hodnocena jednotná koncepce, která je oproti současné dvojí úpravě občanského a obchodního zákoníku přínosnější. V novém zákoníku je také pozitivně hodnocena obecná a specifická úprava vymezení předmětu díla, kde se přímo jedná o stavbě jako předmětu díla a o díle s nehmotným výsledkem.



Literatura

Primární zdroje

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník



Monografie

XXXXXX X., XXXXX X., XXXXX P., a kol., Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání, Praha: X.X. Xxxx. 2007. ISBN 9788071797814

XXX, X. Smluvní vztahy ve výstavbě. SEVT-FRANCES PRAHA. 1992. ISBN 8070490470

XXXXX, X.; XXXXX, V.; XXXXXXXX, M.: Římské právo 1. vydání: X.X.Xxxx, 1995

XXXXXX, X.: Právo občanské 3. díl. Právo obligační: Všehrd, 1929

XXXXXXXXX, I., XXXXX, S., XXXXX, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. XXXX, 2010. ISBN: 9788074003547

XXXXXXXXX, X., Xxxxxxx o dílo. 1. vydání. Praha: C. H. XXXX, 2010. ISBN 9788074003110



Právní předpisy

Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 160/1991 Sb., úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů



Elektronická díla

XXXXXXXX, X., Xxxxxxx o dílo, určení ceny díla a vícepráce. Xxxxxxxxxxxxxx.xx [online]. Vydáno 31. 8. 2011 [cit. 1. 7. 2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxxx/xxxxxx-xxxxxxxxx/xxx-x00000x00000x0-xxxxxxx-x-xxxx-xxxxxx-xxxx-xxxx-x-xxxxxxxxx/

Důvodová zpráva k návrhu nového občanského zákoníku [online]. Praha: Vláda ČR, vydáno 23. 3. 2012 [cit. 1. 7. 2012]. Dostupný z: xxxx://xxxxx.xxxxx.xx/xxxxx/xxxx.xxx

XXXXXXXXX, X., K pojmu spotřebitel v české právní úpravě. Xxxxxxxxxxxxxxx.xx [online]. citováno 1. 7. 2012. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxx-xxx/00.xxx

KUCHAŘ, O., XXXXXX, J., Bezdůvodné obohacení v některých případech odstoupení od obchodní smlouvy o dílo. xxxx.xx [online]. Vydáno 5. 2. 2010 [cit. 1. 7. 2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xx/xx/xxxxxxxx-xxxxx/000-xxxxxxxxxx-xx-xxxxxxx-xxxx-xxxxxxxxxx-xxxxxxxxx.xxxx

XXXXX, X., Xxxxxxx o dílo dle obchodního zákoníku (1. část). xxxxxxxxxxx.xxxxx.xx [online]. Vydáno 25. 9. 2008 [cit. 20. 6. 2012]. Dostupné z: xxxx://xxxxxxxxxxx.xxxxx.xx/x0-00000000-00000000-X00000_x-xxxxxxx-x-xxxx-xxx-xxxxxxxxxx-xxxxxxxx-x-xxxx

XXXXX, X., Xxxxxxx o dílo. xxxxxxxxxxx.xxxxx.xx [online]. Vydáno 27. 10. 2005 [cit. 1. 7. 2012]. Dostupné z: xxxx://xxxxxxxxxxx.xxxxx.xx/x0-00000000-00000000-X00000_xxxxxx-xxxxxxx-x-xxxx

VYMAZAL, L., Ochrana spotřebitele a její meze v obchodním právu. Xxxxxxxx.xx [online]. Vydáno 2. 4. 2010 [cit. 1. 7. 2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xx/xxxxxx/xxxxxxxx-xxxxx/xxx_0000/xxxxxxx-xxxxxxxxxxxx-x-xxxx-xxxx-x-xxxxxxxxx-xxxxxxxxxx-xxxxx.xxxx

Judikatura

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 543/2003 ze dne 24. 7. 2004

Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2206/1998 ze dne 4. 5. 1999.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 735/2004 ze dne 26. 9. 2006.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 17/2008 ze dne 29. 6. 2009.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 697/1999 ze dne 23. 8. 2000.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2592/2008 ze dne 22. 9. 2009







1 Xxxxx, X.; Xxxxx, V.; Xxxxxxxx, M.: Římské právo 1. vydání: X.X.Xxxx, 1995, s. 253.

2 Xxxxxxxxx, I.: Smlouva o dílo: X.X.Xxxx, 2010, s. 2.

3 Xxxxxxxxx, X.: Smlouva o dílo: X.X.Xxxx, 2010, s. 4.

4 Xxxxxx, J.: Právo občanské 3. díl. Právo obligační: Všehrd, 1929, s. 232.

5 Xxxxxxxxx, X.: Smlouva o dílo: X.X.Xxxx, 2010, s. 6.

6 Ust. § 457 zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník.

7 Ust. § 268 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

8 Xxxxxxxxx, X.: Smlouva o dílo: X.X.Xxxx, 2010, s.. 12.

9 Ust. § 261 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku.

10 Ust. § 536 odst. 1 obchodního zákoníku.

11 Ust. § 262 odst. 1 obchodního zákoníku.

12 Ust. § 272 odst. 1 obchodního zákoníku.

13 Ust. § 272 odst. 2 obchodního zákoníku.

14 Ust. § 536 odst. 2 obchodního zákoníku.

15 Ust. § 537 odst. 1 obchodního zákoníku.

16 Ust. § 537 odst. 2 obchodního zákoníku.

17 Ust. § 537 odst. 3 obchodního zákoníku.

18 Ust. § 539 odst. 1 obchodního zákoníku.

19 Ust. § 539 odst. 2 obchodního zákoníku.

20 Ust. § 539 odst. 3 obchodního zákoníku.

21 Xxxxxxxxx, X.: Xxxxxxx o dílo: X.X.Xxxx, 2010, s.. 43.

22 Xxxxxxxxx, X.: Xxxxxxx o dílo: X.X.Xxxx, 2010, s.. 43.

23 Xxxxxxxxx, X.: Xxxxxxx o dílo: X.X.Xxxx, 2010, s. 45.

24 Xxxxxxxxx, X.: Smlouva o dílo: X.X.Xxxx, 2010, s. 30.

25 Xxxxxxxxx, I., Xxxxx S., Xxxxx, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2010, s. 1193.

26 Ust. § 551 odst. 1 obchodního zákoníku.

27 Xxxxxxxxx, X.: Smlouva o dílo: X.X.Xxxx, 2010, s. 69.

28 XXXXXXXX, K., Xxxxxxx o dílo, určení ceny díla a vícepráce. Xxxxxxxxxxxxxx.xx [online]. Vydáno 31. 8. 2011 [cit. 1. 7. 2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxxx/xxxxxx-xxxxxxxxx/xxx-x00000x00000x0-xxxxxxx-x-xxxx-xxxxxx-xxxx-xxxx-x-xxxxxxxxx/.

29 Ust. § 547 odst. 2 obchodního zákoníku.

30 XXXXXXXXX, X., Xxxxxxx o dílo. 1. vydání. Praha: C. H. XXXX, 2010. s. 45.

31 Ust. § 547 odst. 3 obchodního zákoníku.

32 Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2206/1998 ze dne 4. 5. 1999.

33 Ust. § 547 odst. 6 obchodního zákoníku.

34 Ust. § 547 odst. 5 obchodního zákoníku.

35 Ust. § 549 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku.

36 Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 735/2004 ze dne 26. 9. 2006.

37 Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 17/2008 ze dne 29. 6. 2009.

38 Ust. §351 odst. 2 obchodního zákoníku.

39 Např. v § 544 odst. 1 obchodního zákoníku: „Má-li ke zhotovované věci vlastnické právo objednatel a věc nelze vzhledem k její povaze vrátit nebo předat zhotoviteli, je objednatel povinen uhradit zhotoviteli to, o co se objednatel zhotovováním věci obohatil, jestliže závazek zanikl z důvodu, za který objednatel neodpovídá.“

40 Ust. § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

41 Ust. § 458 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

42 Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 697/1999 ze dne 23. 8. 2000.

43 Ust. § 544 odst. 2 obchodního zákoníku.

44 KUCHAŘ, O., XXXXXX, J., Bezdůvodné obohacení v některých případech odstoupení od obchodní smlouvy o dílo. xxxx.xx [online]. Vydáno 5.2.2010 [cit. 1. 7. 2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xx/xx/xxxxxxxx-xxxxx/000-xxxxxxxxxx-xx-xxxxxxx-xxxx-xxxxxxxxxx-xxxxxxxxx.xxxx

45 Důvodová zpráva k návrhu nového občanského zákoníku [online]. Praha: Vláda ČR, vydáno 23.3.2012 [cit. 1. 7. 2012]. Dostupný z: xxxx://xxxxx.xxxxx.xx/xxxxx/xxxx.xxx

46 Ust. § 2612 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

47 XXXXXXXX, X., Xxxxxxx o dílo, určení ceny díla a vícepráce. Xxxxxxxxxxxxxx.xx [online]. Vydáno 31. 8. 2011 [cit. 1. 7. 2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxxx/xxxxxx-xxxxxxxxx/xxx-x00000x00000x0-xxxxxxx-x-xxxx-xxxxxx-xxxx-xxxx-x-xxxxxxxxx/

48 Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2592/2008 ze dne 22. 9. 2009: „Provede-li proto zhotovitel práce nad sjednaný rozsah díla a nejsou-li dány podmínky dle § 549 obch. zák. pro vznik povinnosti objednatele zaplatit zhotoviteli cenu přiměřeně zvýšenou, nemůže zhotovitel hodnotu takových víceprací požadovat z titulu bezdůvodného obohacení, neboť v takovém případě se nenaplní žádná ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení upravených v § 451 a 454 obč. zák. V takovém případě totiž nejde o plnění bez právního důvodu, ale o plnění na základě smlouvy o dílo, u něhož nebyly splněny podmínky pro úhradu těchto prací.“

49 Ust. § 2620 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

50 Ust. § 2586 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

51 XXXXXXXXX, I., XXXXX, S., XXXXX, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. XXXX, 2010. s. 2.

52 §261 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

53 XXXXX, X., Xxxxxxx o dílo dle obchodního zákoníku (1. část). xxxxxxxxxxx.xxxxx.xx [online]. Vydáno 25. 9. 2008 [cit. 20. 6. 2012]. Dostupné z: xxxx://xxxxxxxxxxx.xxxxx.xx/x0-00000000-00000000-X00000_x-xxxxxxx-x-xxxx-xxx-xxxxxxxxxx-xxxxxxxx-x-xxxx

54 V této souvislosti je velmi vhodné poukázat na slova M. Čápa, který hodnotí právní úpravu obchodního zákoníku těsně po nabytí jeho účinnosti v roce 1992 právě s ohledem na smlouvu o výstavbě: „Pracovníci zvyklí být krok za krokem vedeni kompasem vyhlášek, směrnic či metodických návodů, se těžko adaptují na nové podmínky. V porovnání s dřívějškem mají při formování vzájemných vztahů hodně volnosti, avšak málo návodů k jednání. Přitom u osob s větší praxí jen postupně proniká do jejich vědomí, jaký je dnes význam smlouvy. Naproti tomu některé osoby působící ve výstavbě až po účinnosti obchodního zákoníku neznají vždy celý rozsah problematiky a neznají přesný obsah užívaných pojmů. Úprava smlouvy o dílo v obchodním zákoníku je značně stručnější v porovnání s úpravou dřívější. To by nás i zde mělo vést k nepovrchnímu řešení konkrétního obchodního případu ve smlouvě a k přesnému a poměrně podrobnému upravení jednotlivých otázek ve smlouvě.“ ČÁP, M. Smluvní vztahy ve výstavbě. SEVT-FRANCES PRAHA. 1992. s. 8

55 §263 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

56 Čl. 3 odst. 1 sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 160/1991 Sb., úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, ve znění pozdějších předpisů

57 §446 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

58 §562 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

59 XXXXX, X., Xxxxxxx o dílo. xxxxxxxxxxx.xxxxx.xx [online]. Vydáno 27. 10. 2005 [cit. 1. 7. 2012]. Dostupné z: xxxx://xxxxxxxxxxx.xxxxx.xx/x0-00000000-00000000-X00000_xxxxxx-xxxxxxx-x-xxxx

60 XXXXXX X., XXXXX X., XXXXX P., a kol., Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání, Praha: X.X. Xxxx. 2007. s. 10.

61 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 543/2003 ze dne 24.7.2004

62 XXXXXXXXX, X.,K pojmu spotřebitel v české právní úpravě. Xxxxxxxxxxxxxxx.xx [online]. citováno 1.7. 2012. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxx-xxx/00.xxx

63 §262 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

64 VYMAZAL, L.,Ochrana spotřebitele a její meze v obchodním právu. Xxxxxxxx.xx [online]. Vydáno 2.4.2010 [cit. 1. 7. 2012]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xx/xxxxxx/xxxxxxxx-xxxxx/xxx_0000/xxxxxxx-xxxxxxxxxxxx-x-xxxx-xxxx-x-xxxxxxxxx-xxxxxxxxxx-xxxxx.xxxx




Document Metadata

Filed: August 24th, 2012