UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
Právnická fakulta
Katedra obchodního práva
Srovnání smlouvy o běžném a vkladovém účtu
A comparison of current and deposit account contract
Diplomová práce
Xxxx Xxxxxxxxx 2014
Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.
V Praze dne…. Xxxx Xxxxxxxxx
OBSAH
1. Prameny a vývoj právní úpravy smluv 7
1.2 Vývoj zákonné právní úpravy v čase 12
2.1.1 Veřejnoprávní pojetí vkladů 18
2.1.2 Soukromoprávní pojetí vkladů 20
3. Právní základ smluv – základní ustanovení 23
3.1 Základní ustanovení - podstatné části 23
3.1.1 Smlouva o platebních službách – základní ustanovení 26
3.1.2 Smlouva o účtu – základní ustanovení 28
3.2 Problematika právního režimu smluv 28
3.2.1 Úprava smlouvy o účtu 33
3.5.1 Právní povaha pravidel 37
3.5.2 Právní postavení majitele účtu 38
4. Srovnání smluv po dalších institutech 45
4.2 Nakládání s peněžními prostředky na účtu 47
4.3. Úročení peněžních prostředků 50
4.4 Smrt majitele účtu a její následky 54
4.6 Vypořádání a zrušení účtu 58
5. Vybrané instituty smlouvy o platebních službách 61
5.1.1 Předsmluvní informace 62
5.2 Změny smlouvy o platebních službách 68
5.4 Provádění platebních transakcí - pojem 70
5.4.2 Autorizace platební transakce 73
5.4.3 Zákaz provádění srážek z částky platební transakce 74
5.5 Provádění platebních transakcí – lhůty 75
5.5.1 Lhůty bezhotovostních platebních transakcí 76
5.5.2 Lhůty pro připsání vložených peněžních prostředků - hotovosti 78
5.5.3 Lhůty pro předání platebního příkazu 79
5.6 Odpovědnost poskytovatele platebních služeb 80
5.6.1 Odpovědnost poskytovatele za neautorizovanou platební transakci 81
5.6.2 Odpovědnost poskytovatele za nesprávně provedenou platební transakci 82
Seznam pramenů a použité literatury 91
ÚVOD
Základním smyslem této práce je popis a analýza smlouvy o běžném účtu a smlouvy o vkladovém účtu (ve spojení dále jen „předmětné smlouvy“), tak jak byly účinně upraveny v našem právním řádu do 31. 12. 2013 a jejich částečné porovnání s novým a nástupnickým vymezením Smlouvy o účtu provedeným zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník1 (dále jen „NOZ“).
Již v minulosti byla úprava obou smluv zkomplikována vytvořením právního rámce smlouvy o platebních službách, který výrazně zasáhl do úpravy obou smluv a to tak, že došlo k rozdělení právní úpravy na smlouvy, které podléhají režimu smlouvy o platebních službách a na ty, kterých se tento platební režim netýká. Toto dělení přetrvalo i v nově upravené Smlouvě o účtu, což mě vedlo k provedení tohoto dělení i v rámci této práce.
Kromě prostého popsání a rozboru předmětných smluv je samozřejmou podstatou této práce provedení jejich komparace. Vzhledem k ne úplně přehlednému dělení smluv a jejich vývoji v čase, se mi zdá vhodné provést popis, analýzu a srovnání po jednotlivých částech úpravy smluv, tedy dle jednotlivých právních institutů, které ve svém souhrnu předmětné smlouvy utvářejí.
První hlavní část práce se skládá z popisu, rozboru a srovnání právního základu smluv, což představuje problematiku základních ustanovení smluv. V jejich rámci je potřeba analyzovat podstatná ustanovení smluv, základy úpravy účastníků smluv, formy smluv a samotného pojetí právních režimů smluv. V této části je srovnání a porovnání provedeno komplexně, tedy včetně rozboru příslušných částí smlouvy o platebních službách.
V druhé hlavní části práce je pozornost zaměřena na zbylé typické instituty obou předmětných smluv, tentokrát však pouze z pohledu úpravy obchodního zákoníku a
1 In: ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR [cit. 22-8-2013].
nového občanského zákoníku. Domnívám se, že izolované srovnání v rámci právní úpravy obchodního zákoníku významným způsobem odkrývá hledané rozdílné nebo společné znaky obou předmětných smluv.
Třetí hlavní část práce tvoří pojednání o předmětných smlouvách, které podléhají regulaci smlouvy o platebních službách. Tato část je pojata především jako schůdný popis charakteristických institutů smlouvy o platebních službách, čímž se doplňuje pojednání obsažené v předchozích dvou základních kapitolách.
Výše uvedené by nebylo kompletní, kdybych nezasadil výše zmíněná pojednání do širšího kontextu. Proto jsem se rozhodl na začátek práce zařadit rámcový popis právních pramenů předmětných smluv a jejich historického vývoje. Do druhé kapitoly jsem pak zařadil rozbor právní úpravu vkladů, jak z pohledu soukromoprávního, tak i veřejnoprávního, a rámcový popis vkladových neboli depozitních obchodů.
Svou práci jsem tedy sestavil tak, aby na jejím počátku byla věnována pozornost obecnějším a širším souvislostem, což je obsahem prvých dvou kapitol, po čemž následuje její nosná část, obsah třetí a čtvrté kapitoly, který je doplněn obsahem kapitoly páté.
Základní metodou mé práce je popis, analýza a následná komparace zákonných textů, odborných publikací a časopisů, které se k předmětu práce vztahují. Zdrojem jsou rovněž evropské právo a judikatura.
Tato práce je pojata z pohledu a vychází z platného právního stavu k 31. 12.
2013.
1. Prameny a vývoj právní úpravy smluv
Vhodným přístupem k sestavení této práce je na prvním místě identifikovat a rámcově popsat zdroje závazných právních pravidel, které tvoří obsah zejména zákonné regulace předmětných smluv.
- materiální a
- formální právní prameny.
Formální prameny jsou tvořeny zejména zákonnou úpravou, podzákonnými právními předpisy, evropským právem apod., lépe řečeno objektivním právem. Materiální prameny jsou příčinou existence formálních pramenů, popřípadě původním smyslem právní regulace, ze které lze dovodit správný účel a cíl právní úpravy a z ní vyplývajících právních pravidel.
1.1 Formální prameny
Prostřednictvím formálních pramenů se lze seznámit s právy a povinnostmi, které tvoří obsah regulace předmětných smluv.
Základním formálním pramenem regulace předmětných smluv je zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů2 (dále jen „obchodní zákoník“).
Výslovné vymezení smlouvy o běžném účtu se nachází v ustanoveních § 708 – § 715a obchodního zákoníku. Právní úprava smlouvy o vkladovém účtu je zařazena v následujících ustanoveních § 716 – § 719b3.
Kromě tohoto výslovného vymezení předmětných smluv ovlivňují a dotvářejí jejich zákonnou úpravu i některé další právní normy obsažené v obchodním zákoníku. Důležitým se jeví ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, které upravuje působnost ustanovení o obchodních závazkových vztazích. Důsledkem jeho aplikace je, že předmětné smlouvy, lépe řečeno z nich plynoucí závazky, se musí řídit
2 In: ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR [cit. 31-8-2013].
3 Systematicky jsou obě smlouvy řazeny v části třetí obchodního zákoníku (obchodní závazkové vztahy), hlavě druhé této části (zvláštní ustanovení o některých obchodních závazkových vztazích). Každá smlouva má v rámci této hlavy svůj vlastní díl (smlouva o běžném účtu díl XXIII, smlouva o vkladovém účtu díl XIV).
výlučně touto částí obchodního zákoníku, což znamená, že jsou tzv. absolutním obchodem4.
Takto stanovená výlučnost úpravy třetí části obchodního zákoníku není absolutní, což plyne z ustanovení § 262 odst. 4 věta druhá obchodního zákoníku, ze kterého vyplývá, že ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klausulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je třeba použít vždy, pokud je taková aplikace výhodná pro stranu předmětné smlouvy, která není podnikatelem a věty třetí téhož ustanovení, ze kterého vyplývá použití právní úpravy občanského zákoníku o odpovědnosti a společných závazcích na stranu předmětné smlouvy, která není podnikatelem. Důsledkem existence tohoto ustanovení je částečné rozštěpení právní úpravy do různých právních režimů smluv, podle právního postavení stran smlouvy.
Jak již plyne z výše uvedeného, představuje další formální pramen předmětných smluv zákon č. 40/ 1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů5 (dále jen
„OBC“).
Ve výše uvedeném případě, byla aplikace některých jím regulovaných právních institutů podmíněna rozdílným právním postavením stran smlouvy. Kromě této možnosti se působnost OBC může realizovat i subsidiárně tehdy, pokud se uplatní ustanovení § 1 odst. 2 obchodního zákoníku, lépe řečeno:
„Ustanovení občanského zákoníku jsou na vtahy vzniklé na základě smlouvy o běžném a vkladovém účtu aplikovatelná, a to shodně jak vůči nepodnikatelům, tak i vůči podnikatelům, pouze v případě, že určitou otázku nelze řešit podle ustanovení obchodního zákoníku.“6
Zásadním následkem existence ustanovení § 708 odst. 3 obchodního zákoníku a ustanovení § 716 odst. 3 obchodního zákoníku, která obě předmětné úpravy rozštěpují, je vodítko, že zásadní formální pramen předmětných smluv tvoří zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku7 (dále jen „ZPS“).
4 Důležitým se z tohoto pohledu jeví i ustanovení § 262 odst. 4 věta první obchodního zákoníku, které stanoví použitelnost úpravy třetí části obchodního zákoníku na obě strany předmětné smlouvy.
5 In: ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR [cit. 1-9-2013].
6 PLÍVA, S. Smlouva o běžném účtu. Právo a podnikání. 2004, č. 7-8, s. 32 -38. XXXX 0000-0000. S. 32.
7 In: ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR [cit. 1-9-2013].
Největší pozornost, v rámci úpravy tohoto zákona, je třeba věnovat jim provedené regulaci práv a povinností při poskytování platebních služeb v ustanoveních
§ 74 - 123 ZPS8. Nelze opomenout ani vymezení pojmů v ustanoveních § 1 až 3 ZPS a oprávnění poskytovat platební služby v ustanovení § 5 ZPS.
V souvislosti s uskutečňováním práv a povinností vyplývajících z předmětných smluv, zejména při provádění peněžních převodů, je třeba zmínit i úpravu platebních systému s neodvolatelností zúčtování regulovaných v ustanoveních § 62 – 73 ZPS.
Nová právní NOZ účinná od 1. 1. 2014 ruší a nahrazuje obchodní zákoník i OBC a naopak se nedotýká předmětné úpravy v ZPS. Formálním pramenem se tak jeho účinností stane zejména regulace smlouvy o účtu provedená ustanoveními § 2662 až 2679 NOZ9.
Právní úprava NOZ opouští výslovnou kategorizaci předmětných smluv, což nahrazuje kategorizací samotných účtů na „Platební účet“ a „Jiný než platební účet“. Dále upravuje jiný způsob nakládání s peněžními prostředky prostřednictvím regulace
„Vkladní knížky“.
Právní regulace smlouvy o účtu je založena na obecné části, která zakládá možnost zřízení účtu, vůbec reguluje totožnou část právní úpravy obou výše uvedených kategorií účtů a dvou speciálních částech.
První speciální část, která se týká platebního účtu, odkazuje na jiný zákon, jímž se myslí ZPS ve výše uvedeném smyslu, čímž je právní regulace rozdělena mezi dva zákony a jen v souhrnu je kompletní.
V případě jiného než platebního účtu je zbylá část právní regulace provedena přímo v NOZ , což značí kompletnost úpravy jiného než platebního účtu v NOZ.
Doplňkovou speciální části, která modifikuje zejména způsob nakládání s peněžními prostředky je regulace vkladní knížky.
V důsledku zrušení obchodního zákoníku a OBC mimo jiné dochází ke zrušení kategorie absolutních obchodů, výše uvedené ochranné úpravy OBC, či jeho podpůrného použití.
8 Systematicky zařazeno v první hlavě čtvrté části ZPS a rozděleno do 6 dílů.
9 Systematicky řazeno v prvním oddíle, jedenáctého dílu, druhé hlavy, čtvrté části NOZ, který se dále dělí na čtyři pododdíly.
Veškerá právní regulace je nově provedena v NOZ, kupříkladu v ustanoveních § 1798 až 1801 NOZ, týkajících se adhezních smluv, nebo ustanoveních § 1810 až 1867 NOZ, týkajících se ochrany spotřebitele, ale i mnoha dalších ustanoveních.
Dosud byly identifikovány a rámcově popsány zákonné formální prameny, které regulovaly především soukromoprávní práva a povinnosti stran, tedy obsah předmětných smluv. Nyní je třeba se zaměřit na veřejnoprávní právní regulaci upravující především právní povahu předmětu obou smluv, tedy vkladů.
Základním pramenem je z tohoto hlediska zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZB“), konkrétně zejména ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) ZB. Tento zákon upravuje pojem vkladu i z hlediska jeho zákonného pojištění, zejména v ustanovení § 41c ZB. Kromě toho vymezuje banky, jako subjekty, které smí přijímat vklady od veřejnosti10.
Možnost přijímat vklady od svých členů je upravena také v zákoně č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č.586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZS“)11.
Dalším subjektem oprávněným k přijímání vkladů je i Česká národní banka, což je upraveno zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ČNBZ“)12.
Do takto vymezeného právního prostoru mohou zasahovat také úpravy veřejnoprávního procesního charakteru, které regulují uplatnění zejména občanskoprávních exekučních a trestněprávních zajišťovacích nároků. Patří k nim kupříkladu zákon č. 141/1991 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní řád)13 nebo zákon č.253/2008 Sb., o některých opatřeních proti
10 Ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) ZB. In: ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR [cit. 15- 9-2013].
11 Ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) ZS. In: ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR [cit. 15- 9-2013].
12 Zejména ustanovení §34 odst. 1 ČNBZ, kdy česká národní banka vede účty svým zaměstnancům a vyjmenovaným právnickým osobám a poskytuje bankovní služby. Dále vede účty státní pokladny, podle rozpočtových pravidel a účty komerčních bank. In: ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR [cit. 15-9-2013]
13 Ustanovení § 79 odst. 1, 2 trestního řádu In: ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR [cit. 16-9-2013].
legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPLT“)14.
Všechny předchozí formální prameny byly zákonnými právními předpisy, tedy právem vnitrostátním. Právní úpravu předmětných smluv ovšem výrazně ovlivňují i právní předpisy práva evropského. Nejvýznamnějšími jsou především směrnice, které stanoví cíl jí zamýšlené regulace, jehož realizace je pak odpovědností členského státu, tedy České republiky.
Významným formálním pramenem se tak stává směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007, o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7ES, 2002/65/ES, 2005/60 ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES15 (dále jen „směrnice o PS“).
Tato směrnice stanoví cíle, jejichž dosažení je zabezpečeno právní úpravou v ZPS. Ne vždy se však podařilo, aby cíle sledované směrnicí o PS, byly v ZPS provedeny dostatečně přiléhavě a proto je zapotřebí mnohá zákonná ustanovení podrobit eurokonformní interpretaci.
Komunitární právo se rovněž závazně vyjadřuje k pojmu úvěrových institucí prostřednictvím nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013, o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU)16, které definuje ve svém článku 4 bodu 1 odst. 1 a dále s nimi pracuje ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 36/2013 ze dne 26. června 2013, o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES17 především v ustanoveních svých článku 3 odst. 1 a článku 9. Cílem této úpravy je mimo jiné omezení počtu případných subjektů, které mohou přijímat vklady.
14 Ustanovení § 7 odst. 2 písm. c) ZPLT ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 písm. a) ZPLT In: ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR [cit. 16-9-2013].
15 In: EUR- lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 12-3-2014]. Dostupné z: xxxx://xxx-xxx.xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXX:X:0000:000:0000:0000:XX:XXX
16 In: EUR- lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 12-3-2014]. Dostupné z: xxxx://xxx-xxx.xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXX:X:0000:000:0000:0000:XX:XXX
17 In: EUR- lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 12-3-2014]. Dostupné z: xxxx://xxx-xxx.xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXX:X:0000:000:0000:0000:XX:XXX
Tímto jsem, podle mého názoru, vyčerpal, všechny důležité formální prameny a zbývá jen představit zdroje, které mohou více či méně ovlivňovat interpretaci a aplikaci příslušných právních norem, ale přitom mezi formální prameny nepatří.
Prvním takovým zdrojem jsou názory Evropské komise18, zejména na výklad směrnice o PS, které jsou sdělovány formou otázek veřejnosti a odpovědí komise na jejich webových stránkách. Druhým zdrojem jsou doporučení Evropské bankovní federace (European banking industry PSD Expert Group) k výkladu směrnice o PS.
Nelze samozřejmě zapomenout na konstantní judikaturu soudů, především na rozsudky Nejvyššího soudu České republiky a případně také na nálezy Finančního arbitra, jehož působnost se vztahuje mimo jiné na oblast platebních služeb a spotřebitelských úvěrů.
1.2 Vývoj zákonné právní úpravy v čase
Počátek zákonné úpravy smlouvy o běžném účtu se váže k přijetí občanského zákoníku z roku 1964. V předcházejícím občanském zákoníku z roku 1950 byla úprava vztahů o běžném účtu regulována obecnými ustanoveními o půjčce, o smlouvě schovací, o smlouvě příkazní, což však neodpovídalo zvláštní povaze vkladů19.
Občanský zákoník z roku 1964 začal výslovně upravovat smlouvu o běžném účtu jako zvláštní typ smlouvy. Jednalo se o velice obecnou úpravu, doplněnou vyhláškou č. 47/1964 Sb. o peněžních službách občanům.
Zvláštní úprava smlouvy o vkladovém účtu je spojena až s účinnosti obchodního zákoníku. Do tohoto okamžiku byly uzavírány pouze smlouvy se znaky podobnými smlouvě o vkladovém účtu, přičemž se uplatňovalo ustanovení § 51 občanského zákoníku, čímž se jednalo o nepojmenované smlouvy.
18 X. XXXXX in XXXXX, X., XXXXXXXXXX, X., XXXXXXXX, X. et al. Zákon o platebním styku. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. XXXX, 2011, s. 9. ISBN 978-80-7400-369-1. Podle autora přispívají tyto názory fakticky ke sjednocení aplikační a interpretační praxe, nicméně v některých případech jsou názory nejednotné, jejich úroveň odlišná a proto je správné k nim k přistupovat kriticky.
19 Důvodová zpráva k zákonu č. 40/1964 Sb. [online] Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, [citováno 02-03-2014]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxx.xx/xxxxx/0000xx/xxxxx/x0000_00.xxx
Existence společné úpravy předmětných smluv je spojena se vznikem obchodního zákoníku a její účinnost trvá již dvaadvacet let20. Během této doby prošla z ní plynoucí regulace mnoha změnami, jenž byly zapříčiněny především novelizacemi samotného zákonného textu obchodního zákoníku nebo regulací zásadních právních norem provedenou ZPS.
Původní znění úpravy předmětných smluv v obchodním zákoníku21 vymezuje podstatné části smluv tak, že smlouvou o běžném účtu rozumí písemně zachycený závazek banky zřídit od určité doby na určitou měnu běžný účet pro jeho majitele a smlouvou o vkladovém účtu souhrn písemně zachycených závazků banky, zřídit tento účet v určité měně, platit z peněžních prostředků na účtu úroky, a majitele účtu, vložit na účet peněžní prostředky a přenechat jejich využití bance.
Z této původní úpravy základních ustanovení smluv vyplývá, že charakteristickým znakem běžného účtu byla jeho holá právní konstrukce, spočívající v pouhém zřízení účtu bankou pro jeho majitele bez dalšího a bližšího vymezení jeho využití, zatímco charakteristickým znakem vkladového účtu bylo naopak vymezení jeho využití, spočívající v uložení peněžních prostředků u banky, přičemž jeho smysl spočíval v
- následném použití uložených peněžních prostředků bankou a
- zhodnocení uložených peněžních prostředků ve prospěch majitele účtu.
Jediné kogentní ustanovení 22 , které nebylo součástí úpravy původních základních ustanovení předmětných smluv, mimo jiné stanovilo, že banka je v případě smlouvy o běžném účtu oprávněna požadovat úhradu nákladů spojených s prováděním plateb. Z tohoto kogentního pravidla lze dovodit, že smlouva o běžném účtu nemusela být vždy nutně zacílena na získání odměny bankou, přičemž ji v tomto případě náleželo alespoň právo na náhradu nákladů spojených s prováděním plateb. U smlouvy o
20 Od 1. 1. 1992, tedy od účinnosti obchodního zákoníku, jenž vyplývá z ustanovení § 775 obchodního zákoníku. V souvislosti s přijetím a účinností obchodního zákoníku je nutné upozornit na přechodné ustanovení § 763 odst. 1 obchodního zákoníku, které upravuje použití právního předpisu v rámci závazkových vztahů. Na, mimo jiné, předmětné smlouvy uzavřené před 1. 1. 1992, byl v obchodním zákoníku aplikován vzhledem k jejich dlouhodobé povaze princip nepravé zpětné působnosti zákona. Takto uzavřené smlouvy se tedy v plném rozsahu dále řídily obchodním zákoníkem.
21 Ustanovení § 708 až § 719 původního znění obchodního zákoníku. [online] In: Sbírka zákonů. Ministerstvo vnitra, 1991, částka 98, s. 2552 – 2553 [cit. 12-3-2014]. Dostupné z: xxxx://xxxxxxxx.xxxx.xx/xxxxxxxxxxxx/XxxxxxXxxxxx.xxxx?xx00&xxxxXxxxxxxxx&xxxxxXxxxx_xxxxxx&xxx anka=2
22 Původní znění ustanovení § 711 obchodního zákoníku.
vkladovém účtu toto kogentní pravidlo chybí, neboť dostatečná odměna, která kryje i případné náklady plateb, by měla pro banku vyplývat z potenciálu uložených peněžních prostředků.
Za první a zároveň podstatnou novelizaci, kterou došlo k nahrazení celé původní úpravy v obchodním zákoníku, lze označit přijetí a následnou účinnost zákona č. 125/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku23.
Podstatné části obou předmětných smluv byly pozměněny a rozšířeny. Smlouva o běžném účtu musela nově zahrnovat závazek banky přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. U smlouvy o vkladovém účtu došlo k upřesnění závazku majitele účtu, týkajícího se přenechaní peněžních prostředků k využití bance, který musel být dojednán typicky na dobu určitou anebo na dobu neurčitou, ale s předem stanovenou výpovědní lhůtou.
Dále došlo, mimo jiné, k rozšíření množství kogentních ustanovení, bylo stanoveno přiměřené použití úpravy smlouvy o běžném účtu na smlouvu o vkladovém účtu, za předpokladu nedostatku regulace smlouvy o vkladovém účtu a byly rovněž upraveny pravidelné obsahové náležitosti obou předmětných smluv.
Další novelizace zákonné regulace byla provedena přijetím a následnou účinností zákona č. 554/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů24(dále jen „zákon č. 554/2004 Sb.“), který obsahoval především
23 In: ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR [cit. 13-9-2013]. Byl reakcí na přijetí zákona č. 124/2002 Sb., o platebním styku. Účinnost byla stanovena od 1. 1. 2003. Zákonný text neobsahuje výslovné přechodné ustanovení řešící vztah nové úpravy ke smlouvám uzavřeným přede dnem jeho účinnosti.
24 In: ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR [cit. 19-9-2013]. Účinnost nastala 1. 1. 2005. Změny obchodního zákoníku jsou uvedeny v části čtvrté. Obsahuje rovněž přechodné ustanovení, v části šesté, stanovící, že ustanoveními tohoto zákona se řídí i právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
legislativní provedení tehdejšího vládního úkolu spočívajícího v řešení důsledků úmrtí majitele účtu z hlediska jak účtu samotného tak i peněžních prostředků na něm25.
Kromě toho byla změněna nutná kvalifikace plné moci pro nakládání s účtem jinou osobu než majitelem účtu, kdy se ustoupilo od požadavku notářského zápisu směrem k úřednímu ověření podpisu. Rovněž bylo výslovně stanoveno, že podpisové vzory musí mít náležitosti plné moci.
Poslední novelizace regulace předmětných smluv v obchodním zákoníku byla provedena zákonem č. 285/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku26 (dále jen „zákon č. 285/2009 Sb.)
Mezi hlavní změny jím zavedené patří nahrazení termínů v ustanovení § 708 odst. 1 obchodního zákoníku. Slova či slovní spojení vklady a platby, a uskutečňovat z něho výplaty a platby, jsou terminologicky nahrazena slovními spojeními přijímat peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky, nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce.
Podstatnou změnou je upravení vylučovacích ustanovení § 708 odst. 3 a § 716 odst. 3 obchodního zákoníku, čímž je přímo reagováno na vymezení působnosti regulace smlouvy o platebních službách v ustanovení § 74 ZPS.
Za méně důležitou lze shledat změnu ve způsobu oznámení o ustanovení správce dědictví bance, kdy místo dokázaní postačí tuto skutečnost hodnověrně doložit.
Ani dnes ovšem není vývoj u konce, neboť k 1. 1. 2014 dochází ke zrušení obchodního zákoníku, tedy i ke zrušení jím prováděné regulace předmětných smluv a jejímu nahrazení novou regulací jednotné smlouvy o účtu provedenou NOZ. Naopak v platnosti a účinnosti i nadále zůstává zásadní úprava provedená v ZPS.
Dosavadní smlouvy o běžném a vkladovém účtu uzavřené podle obchodního zákoníku nemusí být zrušeny, neboť podle ustanovení § 3077 odst. 1 NOZ se smlouvy o účtech řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když k uzavření smluv o
25 Důvodová zpráva k zákonu č. 554/2004 Sb., [online] Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR,[cit. 02-03- 2014]. Dostupná z: xxxx://xxx.xxx.xx/xxx/xxxx/xxxxx.xxx?Xx0&XXx000&XX0x0. Zákon byl reakcí na implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/35 ES, některé ustanovení třetí směrnice Rady 78/558 EHS, druhé směrnice Rady 77/91 EHS, šesté směrnice Rady 82/891 EHS, směrnice Rady 89/117 EHS a jedenácté směrnice Rady 89/666 EHS.
26 In: ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR [cit. 29-9-2013]. Tento zákon reagoval na přijetí ZPS, s kterým je shodně účinný od 1. 11. 2009. Změny obchodního zákoníku jsou uvedeny v části šesté.
účtech došlo před tímto okamžikem. Samotný vznik smluv, jakož i práva a povinnosti z nich již vzešlé přede dnem nabytí účinnosti NOZ, se však posoudí podle dosavadních právních předpisů, tedy především dle obchodního zákoníku.
1.3 Účel právní úpravy
Cílem této podkapitoly je za pomocí nastínění smyslu a historického vývoje právní regulace předmětných smluv objasnit účel či cíl právní úpravy předmětných smluv, což umožní následnou interpretaci jednotlivých právních norem či vztahů tvořících právní rámec předmětných smluv v jejich teleologickém smyslu.
Původním smyslem právní regulace bylo stanovit určitá právní pravidla, která dostatečně určitě vymezí předtím přímo neregulovanou oblast smluv o bankovních účtech. Jak bylo uvedeno výše, v dobách, kdy neexistovala přímá a výslovná regulace, bylo nutné kombinovaně využívat úpravy smluv schovacích, příkazních, o půjčce, které bylo nutno souhrnně podřadit pod institut nepojmenovaných smluv.
Zákonodárce vytvořením právní regulace předmětných smluv, tedy vymezením jejich zákonných typů, ohraničil rovněž účel jejich úpravy, který se tak emancipoval z všeobecného účelu zákonné regulace a úpravy právních závazkových vztahů.
Prvotním účelem zákonné úpravy bylo vytvoření právního rámce obecného účtu vedeného peněžním ústavem, přičemž jeho bližší určení nebylo upraveno.
Se vznikem úpravy předmětných smluv v obchodním zákoníku došlo k emancipaci účelu obou smluvních typů. Úprava smlouva o běžném účtu byla i nadále konstruována ke zřízení účtu obecného využití, avšak konstrukce smlouvy o vkladovém účtu způsobila, že z tohoto obecného využití byl vyjmut účel úpravy vkladového účtu spočívající zejména ve využití dlouhodoběji uložených peněžních prostředků bankou pro její vlastní podnikání.
Smlouva o běžném účtu tedy typově sloužila ke zřízení účtu, jehož typový účel není vymezen, zatímco smlouva o vkladovém účtu sloužila ke zřízení účtu, jehož typový účel spočívá v použití peněžních prostředků bankou ke svému vlastnímu využití, za což majiteli účtu náleží obligatorní odměna ve formě vyšší úrokové sazby. Jedná se vlastně o vztah účelu obecného a účelu speciálního, kdy účel smlouvy o běžném účtu je k účelu smlouvy o vkladovém účtu zbytkový.
V tomto duchu byl účely obou předmětných smluv ohraničeny až do vzniku a účinnosti ZPS. Úpravou smlouvy o platebních službách došlo k rozštěpení dosavadního obsahu obou výše vymezených účelu po linii provádění anebo neprovádění platebních služeb a to tak, že do tehdejšího typového dělení účelů vstoupila nově emancipovaná kategorie účelu odpovídající provádění platebních služeb.
Základem tohoto dělení, podle mého názoru jeho materiální příčinou, je pojetí pojmu platební služby respektive služby, tedy činnosti, která má sama ze sebe vlastní ekonomickou hodnotu, oproti pojetí nikoli platební služby, jako formy transferu peněžních prostředků, kdy samotný transfer má ekonomickou hodnotu rovnající se nanejvýš nákladům na jeho provedení.
Účel úpravy smlouvy o vkladovém účtu nesvědčí pro poskytování platebních služeb, neboť jeho smyslem je využití peněžních prostředků bankou a jejich zhodnocení majiteli účtu, tedy nikoli samotný platební proces. Na druhé straně je potřeba zkoumat, zdali konkrétní smlouva neobsahuje ujednání, která tento původní účel dále rozšiřuje právě o provádění platebních služeb, čímž by případná smlouva spadala zároveň pod regulaci smlouvy o platebních službách.
Obecný, a vzhledem k účelu úpravy smlouvy o vkladovém účtu zbytkový, účel úpravy smlouvy o běžném účtu svědčí o možnosti poskytování platebních služeb v jeho rámci. Na druhé straně není možno považovat tento účel poskytováním platebních služeb za vyčerpaný. Ustanovení úpravy smlouvy o běžném účtu je tak nutno interpretovat v duchu jeho obecnosti a ne jen služebné oběžnosti.
Úprava smlouvy o účtu v NOZ se navrací k obecně vymezenému účelu, který je nově rozštěpen na linii poskytování nebo neposkytování platebních služeb podle smlouvy o platebních službách. Slouží ke zřízení účtu a základním operacím, jako jsou vložení, výběr a převody peněžních prostředků.
Došlo k zániku typového účelu smlouvy o vkladovém účtu, který splynul s typovým účelem smlouvy o běžném účtu v úpravě smlouvy o účtu. Dosavadní účel smlouvy o vkladovém účtu bude možné naplnit pouze v případě jeho vyplynutí z konkrétně dohodnutých ujednání smlouvy o účtu.
2. Vklady
2.1 Úprava vkladů
Vklad je právním pojmem s vícero významy. Pro účely této práce je základní především veřejnoprávní pojetí vkladu dle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona o bankách a zásadní je také soukromoprávní pojetí dle ustanovení § 778 a násl. OBC.
2.1.1 Veřejnoprávní pojetí vkladů
Základem veřejnoprávního vymezení vkladů je regulace obsažená v ustanovení
§ 1 odst. 2 písm. a) zákona o bankách, které stanoví, že vkladem se rozumí svěřené peněžní prostředky, přičemž tyto svěřené peněžní prostředky představují závazek banky vůči vkladateli na jejich výplatu27.
Svěřením peněžních prostředků vkladatelem, tedy předáním vkladatelem a jejich přijetím bankou, se převádí i vlastnické právo k takovýmto peněžním prostředkům. Vkladateli tak vzniká pohledávka za bankou 28 a bance výše uvedený závazek vůči vkladateli.
Tato konstrukce neplatí v případě, kdy cílem není poskytnuté peněžní prostředky vrátit, nepředstavují tedy závazek na jejich výplatu, ale využít na účet takového vkladatele, např. při investiční činnosti banky. Při takovém svěření peněžních prostředků nedochází k převodu vlastnického práva a nemůže se tedy jednat o vklad podle zákona o bankách.
27 Ustanovení § 2 odst. 2 zákona o bankách považuje za přijímání vkladů rovněž soustavné vydávání dluhopisů a jiných srovnatelných cenných papírů, při splnění dalších podmínek.
28 Představována především právem vkladatele na vyplacení zůstatků peněžních prostředků z účtu, což vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. 21 Co 1774/1999. In: ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR [cit. 11-10-2013].
Z tohoto pohledu slouží smlouvy o předmětných účtech vždy k realizaci vkladů, neboť každý vklad představuje zároveň závazek na jeho výplatu podle příkazu majitele účtu.
Vkladem podle zákona o bankách rovněž nejsou peněžní prostředky svěřené platební instituci k provedení platební transakce, což výslovně stanoví ustanovení § 19 ZPS.
Pohledávky vkladatelů jsou podle ustanovení § 41c zákona o bankách pojištěny do výše vkladu a příslušného úroku, které souhrnně odpovídají skutečnému obsahu závazku29. Výše vkladu odpovídá kreditnímu zůstatku na účtu, vkladní knížce nebo pohledávce potvrzené vkladním listem, certifikátem nebo jiným obdobným dokumentem. Z takto zjištěné souhrnné částky se posléze, podle ustanovení § 41e odst. 1 zákona o bankách, vypočítává případná výše náhrady.
Pojištěny nejsou pohledávky z vkladů bank, zahraničních bank, finančních institucí, zdravotních pojišťoven a státních fondů a dále pohledávky z vkladů, které je banka oprávněna zčásti zahrnout do svého kapitálu30.
Základní význam, zejména z hlediska zásahu veřejnoprávní regulace do soukromoprávní úpravy předmětných smluv, má v rámci úpravy pojištění vkladů zejména ustanovení § 41c odst. 3 a 4 zákona o bankách, které stanoví povinnost banky zabezpečit identifikaci vkladatele při vedení účtu nebo jiné formě přijetí jeho vkladu prostřednictvím určitých údajů vedených ve své evidenci a povinně uvedených ve smlouvě o účtu, vkladní knížce, listu nebo jiném dokumentu potvrzujícím přijetí vkladu31. U fyzických osob se jedná zejména o jméno, příjmení, adresu a rodné číslo u právnických osob obchodní firmu nebo název právnické osoby, sídlo a identifikační číslo.
29 X. XXXXXX in XXXXXX, X., XXXXXX, X., XXXXXX, P. Zákon o bankách. Komentář. 1 vydání. Praha:
C. H. Xxxx, 2011, s. 372. ISBN 978-80-7400-389-9. Skutečná výše pojištěné pohledávky nemusí být vždy shodná se stavem evidovaným na konkrétním účtu, pro což je třeba považovat takovou evidenci pouze za formu důkazního prostředku.
30 Ustanovení § 41c odst. 3 zákona o bankách. Systém pojištění vkladů se dále nevztahuje na pohledávky z cenných papírů, což vyplývá z odst. 5 téhož ustanovení.
31 Kromě údajů o identifikace vkladatele je banka povinná vést ve své evidenci údaje o výši a důvodu pojištěné pohledávky.
Možnost přijímat vklady je negativně vymezena v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o bankách tak, že vklady od veřejnosti nesmí přijímat ten, kdo k tomu nemá potřebnou licenci, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
Obligatorním předpokladem k činnosti, která záleží nebo zahrnuje přijímání vkladů od veřejnosti, je tedy mít udělenou bankovní licenci podle ustanovení § 4 zákona o bankách32. Tuto licenci musí mít banky, tedy právnické osoby se sídlem v České republice, založené jako akciová společnost, které přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry.
Další subjekt, který smí přijímat vklady, aniž je bankou, je spořitelní nebo úvěrní družstvo (dále jen " družstevní záložna"). Družstevní záložny se soustředí zejména na přijímání vkladů a poskytování úvěrů svým členům34.
2.1.2 Soukromoprávní pojetí vkladů
Termínu vklad, potažmo vklady používá rovněž úprava soukromého práva. V rámci ustanovení § 778 až 787 OBC jsou upraveny smlouva o vkladu, její druhy potvrzení v podobě vkladů na vkladních knížkách, vkladní listech, a další formy vkladů.
Společným pro všechny tyto formy vkladů se jeví jejich reálná povaha, neboť jejich vznik, vznik z nich vzešlého závazku, je spojen se složením vkladu podle zákona o bankách a jeho přijetím peněžním ústavem35.
Ke vzniku smlouvy o vkladu se tedy vyžaduje dohoda stran na výši vkladu a na druhu smlouvy o vkladu, která má být uzavřena a dále i vlastní složení vkladu vkladatelem a jeho převzetí peněžním ústavem36.
32 Ustanovení § 1 odst. 1 věta druhá zákona o bankách.
33 Ustanovení § 1 odst. 6 zákona o bankách
34 Ustanovení § 1 odst. 2 ZSUD
35 Ustanovení § 778 OBC.
36 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 387/98. In: ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR [cit. 1-10-2013].
Je zde tak patrný rozdíl oproti úpravě předmětných smluv, které ke svému vzniku nepožadují složení vkladu. Závazky k realizaci vkladů jsou zde ujednány pro futuro od okamžiku dohody nad obsahem smluv.
Problematickým se může jevit obligatorní vklad v případě smlouvy o vkladovém účtu, nicméně i zde může smlouva a z ní vyplývající závazky existovat ještě před složením obligatorního vkladu, i když se vkladatel dostal bez dalšího do prodlení s plněním své povinnosti37.
Nová právní úprava vkladní knížky v ustanoveních § 2676 až 2679 NOZ mění její koncepci především tím způsobem, že ji vztahuje ke smlouvě o účtu, čímž ji posouvá do oblasti smluv konsenzuálních. Stává se z ní vlastně zvláštní typ účtu, který je typický odlišným prováděním záznamů o pohybu na účtu a nemožností provádět převody peněžních prostředků38.
Vkladní listy podle ustanovení § 786 OBC jsou na rozdíl od vkladních knížek, které mohou sloužit k opakovaným vkladům, potvrzením o jednorázovém vkladu. Výše vkladu se zapíše na vkladní list, který je povinně vystaven na jméno.
Nová právní úprava vkladního listu v ustanovení § 2681 NOZ jej rovněž posunula do oblasti smluv konsenzuálních, kdy vkladní list potvrzuje pevný jednorázový vklad realizovaný na základě smlouvy o jednorázovém vkladu39.
2.2 Vkladové obchody
Hlavní úloha vkladových obchodů spočívá ve vytváření zdrojů - pasiv, pro samotný smysl existence obchodních bank, tedy pro aktivní poskytování úvěrů. Neboť tyto pasivní obchody slouží především k vytváření zdrojů z vložených vkladů - depozit ,
37 Smlouva o vkladovém účtu může obsahovat rovněž odkládací podmínku pro plnění z ní plynoucích závazků.
38 LIŠKA, P. Právní úprava účtu v novém občanském zákoníku. Právní rozhledy. 2013, č. 11, s. 401-406. ISSN 1210-6410. S. 406.
39 Ustanovení § 2680 NOZ.
lze je označit za pasivní a depozitní obchody.
Vkladové obchody lze dělit z hlediska času, tedy podle jejich splatnosti, na
- krátkodobé – se splatností do 1 roku,
- střednědobé – se splatností od 1 do 4 nebo 5 let,
- dlouhodobé – se splatností nad 4 nebo 5 let.
Z bankovní praxe vychází také dělení z hlediska typu poskytovaného produktu40, kdy se rozlišují vklady na viděnou, tedy běžné účty, spořicí účty a termínované vklady.
Běžný účet je základní depozitní produkt, jehož smyslem je především volné nakládání s peněžními prostředky a to hotovostní i bezhotovostní. Často tvoří základ balíčků služeb poskytovaných bankami.
Spořicí účty tvoří spojení výhody běžného účtu, spočívajícího ve volném nakládání s peněžními prostředky, a výhody termínovaného vkladu, která spočívá ve vyšším zúročení vkladu. Nakládání s peněžními prostředky je zde oproti běžnému účtu více omezeno, což je kompenzováno vyšším úrokem.
Termínovaný vklad je specifický sjednáním trvání vkladu na dobu určitou41, za což je výrazněji úročen. Právně použitelná je zde smlouva o vkladu či jednorázovém vkladu, ale i smlouva o vkladovém účtu, pokud na jejím základě realizovaný vklad na dobu určitou nelze vypovědět.
Takto obchodně nabízené produkty neodrážejí právní dělení předmětných smluv, a proto je v praxi důležité provést jejich právní kvalifikaci podle konkrétního obsahu dojednaných smluv.
40 XXXXXXX, Z. Základy bankovnictví. Brno: Biz Books, 2012, s. 31. ISBN 978-80-265-0001-8.
41 Existují i revolvingové vklady, které se automaticky obnovují po datu splatnosti vkladu, pokud klient banky nenaloží se vkladem jinak.
3. Právní základ smluv – základní ustanovení
Cílem této kapitoly je zejména rozebrat a srovnat základní podstatu smluv o běžném a vkladovém účtu a následně ve spojitosti s tímto analyzovat smlouvu o účtu. Způsob zpracování, který jsem pro dosažení tohoto cíle zvolil, spočívá zejména v analýze základních ustanovení výše uvedených smluv, a to i za pomoci analýzy zejména institutů platebních transakcí a platebních služeb regulovaných ZPS.
Z analýzy základní podstaty smluv vyplývá i problematika odlišných právních režimů konkrétních smluv, tedy zdali konkrétní smlouvy o účtech podléhají právní regulaci smlouvy o platebních službách či nikoli.
3.1 Základní ustanovení - podstatné části
Smlouvy o běžném účtu a vkladovém účtu jsou na základě jejich regulace provedené obchodním zákoníkem typizovanými smlouvami. Konkrétní smlouvy splňují kritéria svého typu pouze tehdy, když jejich obsah naplňuje znaky zákonné úpravy podstatných částí předmětných smluv, jenž je zachycen v rámci základních ustanovení jednotlivých smluvních typů42.
Pokud práva a povinnosti založené kvazi předmětnými smlouvami 43 neodpovídají obsahu regulace podstatných částí zákonné úpravy jednotlivých smluvních typů, bude se jednat o smlouvy jiného typu anebo o smlouvy jejichž typ není výslovně
42 Ustanovení § 269 odst. 1 obchodního zákoníku.
43 Tato situace nastává zejména tehdy, pokud jsou konkrétní smlouvy označeny, popřípadě formálně považovány za předmětné smlouvy, ale podle jejich obsahu je nelze podřadit pod zákonnou úpravu jimi formálně předpokládaného smluvního typu.
upraven44, to vše pouze za podmínky dostatečně určitého vyjádření předmětu z nich vyplývajících závazků45.
Ze závislosti zákonem upraveného smluvního typu na naplnění jeho zákonem upravených podstatných části lze rovněž dovodit přirozenou kogentní povahu podstatných části předmětných smluv, vyjádřenou prostřednictvím kogentní povahy základních ustanovení46.
Podstatné části úpravy předmětných smluv vymezují a konstruují typická práva a povinnosti jednotlivých stran smlouvy, čímž mezi nimi regulují určitý vzniklý právní závazek, popřípadě více právních závazků. Poněvadž se předmětné smlouvy řadí do kategorie smluv konsensuálních, jsou tyto právní závazky regulovány okamžikem jejich vzniku, tedy počínaje dohodou stran smlouvy o jejím konkrétním obsahu47.
Tyto základní závazky musí být v předmětných smlouvách vyjádřeny, ale ne nutně výslovně, postačí, aby jejich vyjádření nevzbuzovalo pochybnosti o jejich obsahu48 a byla tak zřejmá vůle obou stran smlouvy.
Podstatu smlouvy o běžném účtu reguluje zejména základní ustanovení § 708 odst. 1 obchodního zákoníku, které stanoví:
„ Smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určitě měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce.“
Tímto ustanovením je tedy zákonně vymezena podstatná část obsahu smlouvy o běžném účtu, která charakterizuje její smluvní typ. Vymezeny a konstruovány jsou základní smluvní závazky, které musí být přítomny v obsahu každé smlouvy o běžném účtu.
Mezi tyto základní smluvní závazky patří povinnosti banky vůči majiteli
- zřídit od určité doby, v určité měně účet a
44 Uzavírají se podle ustanovení § 51 OBC. Takové smlouvy nesmějí být v rozporu s obsahem a účelem zákona. Po jejich uzavření se subsidiárně řídí zákonnými ustanoveními, která jsou jim obsahem a účelem nejblíž, viz ustanovení § 853 OBC.
45 Ustanovení § 269 odst. 2 obchodního zákoníku.
46 Ustanovení § 263 odst. 2 obchodního zákoníku. Od základních ustanovení se nelze odchýlit.
47 XXXXXXX, X., XXXXXXX, Z., XXX, Z. et al. Obchodní zákoník. Komentář. II díl. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2009, s. 1801. ISBN 978-80-7357-491-8. Ke vzniku těchto právních vztahů není zapotřebí žádného reálného úkonu, třeba vložení hotovosti na předmětný účet. Strany se tak mohou dostat leda do prodlení s plněním již existujících povinností.
48 X. XXXXX in PLÍVA, X., XXXXXXXXX, X., XXXXX, X. et al. Obchodní zákoník. Komentář. 13 vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2010, s. 1305. ISBN 978-80-7400-354-7.
- přijímat na a vyplácet z tohoto účtu peněžní prostředky nebo
- provádět z něj či na něj jiné platební transakce.
Z vymezení těchto závazků lze dovodit, že typová jedinečnost běžného účtu spočívá především v provádění platebních transakcí. Pojem platebních transakcí je, ne zcela jednoznačně, definován ustanovením § 2 odst. 1 ZPS, které stanoví, že platební transakcí se rozumí:
„ Vložení peněžních prostředků na platební účet, výběr peněžních prostředků z platebního účtu nebo převod peněžních prostředků, ledaže se nejedná o platební službu“49.
Za peněžní prostředky jsou považovány především bankovky, mince, tedy hotovost a bezhotovostní peněžní prostředky.
Pod pojmem platební účet lze chápat účet, který slouží k provádění platebních transakcí50, tedy účet, který slouží k vložení a výběru peněžních prostředků nebo jejich převodu, pokud se jedná o platební službu51.
Podstatu smlouvy o vkladovém účtu reguluje zejména základní ustanovení § 716 odst. 1, které stanoví:
„Smlouvou o vkladovém účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele a platit z peněžních prostředků na účtu úroky a majitel účtu se zavazuje vložit na účet peněžní prostředky, přenechat jejich využití bance na dobu určitou nebo na dobu neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou“.
Tímto ustanovením je tedy zákonně vymezená podstatná část obsahu smlouvy o vkladovém účtu, která charakterizuje její smluvní typ. Vymezeny a konstruovány jsou základní smluvní závazky, které musí být přítomny v obsahu každé smlouvy o vkladovém účtu.
Mezi tyto základní smluvní závazky patří jednak povinnosti banky, ale i povinnosti majitele účtu. Jedná se povinnost
- banky, zřídit od určité doby, v určité měně účet,
- banky, platit z peněžních prostředků na účtu úroky,
49 Dále a rozporně s touto definicí používá pojem platební transakce i ustanovení § 3 odst. 3 ZPS, když hovoří o platebních transakcích v situaci, kdy se nejedná o platební službu a podle výchozí definice již povahu platební transakce mít nemohou.
50 Ustanovení § 2 odst. 1. písm. c.) ZPS.
51 Co je nebo není platební službou, je stanoveno v ustanovení § 3 ZPS.
- majitele, vložit na účet peněžní prostředky,
- majitele přenechat využití peněžních prostředků na dobu určitou nebo na dobu neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou.
Z vymezení těchto závazků lze dovodit, že typová jedinečnost smlouvy o vkladovém účtu spočívá v povinnosti majitele účtu vložit na účet peněžní prostředky a to na nějaký jistý čas, který spočívá v určitosti doby nebo v určité délce výpovědní lhůty a podstatné povinnosti banky platit z takto vložených peněžních prostředků majiteli účtu úroky.
Společným typovým základem obou smluv je povinnost banky zřídit účet pro jeho majitele a to určitě, co se týče doby jeho vzniku a měny, ve které je účet veden.
Pod termínem účet lze rozumět formu vzájemného zúčtování pohledávek a závazků52 mezi bankou a majitelem účtu. Toto zúčtování probíhá v časové řadě, linii, kterou je třeba zachytit popř. evidovat, a tedy se jedná o evidenci vzájemných pohledávek a závazků majitele účtu a banky.
Termín „majitel účtu“, navozuje dojem, že samotný účet má majetkovou hodnotu. Tento dojem je ovšem mylný, neboť účet sám o sobě majetkovou hodnotu nemá, přičemž peněžní prostředky na něm uložené, tedy vklady, jsou ve vlastnictví banky53.
Majitel účtu má na základě uzavřené smlouvy právo, aby mu banka účet zřídila a dále vedla či spravovala, čemuž odpovídá povinnost banky účet zřídit a dále vést či spravovat.
3.1.1 Smlouva o platebních službách – základní ustanovení
Smlouvou zásadního významu, jejíž zákonná úprava ovlivňuje předmět této práce, a kterou je tak třeba v této práci popsat a dát do souvislosti s předmětnými smlouvami, je smlouva o platebních službách.
Její základní ustanovení je upraveno v § 74 odst. 1 a 2 ZPS a zní:
„ Smlouvou o platebních službách se poskytovatel zavazuje uživateli
52 XXXXXX, X., XXXXX, X., XXXXX, P. et al. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 3. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2003, s. 427. ISBN 80-7179-746-4.
53 Což vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. 21 Co 1774/1999. In: ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR [cit. 1-10-2013].
a, provádět pro něho platební transakce ve smlouvě jednotlivě neurčené (dále jen „rámcová smlouva“) nebo
b, provést pro něho jednotlivou platební transakci neupravenou rámcovou smlouvou (dále jen „smlouva o jednorázové platební transakci“).
Rámcová smlouva může stanovit podmínky pro vedení platebního účtu.“
Z této zákonné definice smlouvy o platebních službách lze dovodit, že pro účely této práce není nutné podrobněji se zabývat smlouvu o jednorázové platební transakci, neboť nejde o smlouvu dlouhodobějšího účtového charakteru, jenž by se mohla přímo vztahovat k předmětným smlouvám. Do jimi založených právních vztahů může zasahovat pouze nepřímo především na základě vložení peněžních prostředků na cizí účet54.
Zákonná definice uvádí jako druhou variantu smlouvy o platebních službách rámcovou smlouvu (dále jen „smlouva o platebních službách“), na základě které se může realizovat závazek k
- provádění jednotlivě neurčených platebních transakcí.
Do rámce regulace smlouvy o platebních službách mohou patřit obě předmětné smlouvy, pokud svým konkrétním obsahem naplňují závazek k provádění jednotlivě neurčených platebních transakcí.
Základní odlišnost takto provedeného vymezení oproti úpravě předmětných smluv spočívá zejména v neupravení základního závazku zřízení účtu. Místo toho je upraveno, že rámcová smlouva může stanovit podmínky pro vedení platebního účtu, tedy již účtu zřízeného na základě jiné existující smlouvy.
Z toho lze dovodit, že úprava smlouvy o platebních službách modifikuje regulaci předmětných smluv tak, že zachovává typ účtu, a současně nahrazuje zejména pravidelné částí úpravy předmětných smluv regulací smlouvy o platebních službách.
Úprava smlouvy o platebních službách není tak úpravou natolik kompletní, aby vytvářela samostatný smluvní typ. Jí vytvořená regulace vede spíše k vytvoření jakési sběrné kategorii smluv.
54 X. XXXXX in XXXXX, X., XXXXXXXXXX, X., XXXXXXXX, X. et al. Zákon o platebním styku.
Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2011, s. 340. ISBN 978-80-7400-369-1.
3.1.2 Smlouva o účtu – základní ustanovení
Podstatu smlouvy o účtu určuje základní ustanovení § 2662 NOZ, které stanoví:
„Smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.“
Nová právní úprava koncipuje smlouvu o účtu podle základní konstrukce smlouvy o běžném účtu. Zachován je základní závazek zřídit účet od určité doby v určité měně a závazek k provádění platebních transakcí.
Koncepce smlouvy o vkladovém účtu se do základních ustanovení smlouvy o účtu blíže nepromítá.
3.2 Problematika právního režimu smluv
Součástí úpravy základních ustanovení předmětných smluv jsou i ustanovení, která umožňují vyloučení značné části regulace obou smluv provedenou obchodním zákoníkem.
Toto vyloučení je realizováno taxativním výčtem konkrétních ustanovení, která se nevztahují na konkrétní smlouvu, pokud tu lze zařadit do kategorie smluv o platebních službách. Tento výčet je upraven
- za prvé v ustanovení § 708 odst. 3 obchodního zákoníku, který stanoví:
„§ 708 odst. 2, §709 odst. 1 a 2, § 710 až 714 a §715 odst. 1 až 3 se nepoužijí pro smlouvu o běžném účtu, která je smlouvou o platebních službách podle zákona upravujícího platební styk.“
- a za druhé ustanovením § 716 odst. 3 obchodního zákoníku, který stanoví:
„§716 odst. 2, § 716a, §717 odst. 1 a §718 se nepoužijí pro smlouvu o vkladovém účtu, která je smlouvou o platebních službách podle zákona upravujícího platební styk.“
Existence těchto vylučovacích zákonných ustanovení zakládá dvojí právní režim předmětných smluv. Konkrétní smlouvy se tak budou řídit regulací upravenou buď
- téměř celistvě v obchodním zákoníku, anebo
- z části v obchodním zákoníku a z části v ZPS55.
Jak vyplývá ze samotné existence těchto vylučovacích ustanovení a také z důvodové zprávy změnového zákona56, který je uvedl v účinnost, měly by u obou předmětných smluv existovat dva právní režimy a to tzv. platební, který podléhá úpravě smlouvy o platebních službách a tzv. neplatební, který není touto úpravou podstatně ovlivněn.
Rozhodujícím kritériem je tak vymezení smlouvy o platebních službách. Z tohoto vymezení, které je výše uvedeno, mimo jiné, nicméně podstatně plyne, že se jedná o smlouvu, prostřednictvím které se realizují platební transakce.
Podstatou smlouvu o platebních službách je tedy uskutečňování platebních transakcí, tedy vložení peněžních prostředků na platební účet nebo výběr peněžních prostředků z platebního účtu nebo převod peněžních prostředků.
Nyní nastává určitý právní problém, alespoň co se týče smlouvy o běžném účtu, protože ta je již ve svých podstatných částech definována, při určité interpretaci výhradně prováděním platebních transakcí, což znamená, že nemůže sloužit k jinému účelu, aniž by ztratila svůj typický charakter.
Pokud by tedy smlouva o běžném účtu měla sloužit jen k realizaci takto interpretovaných platebních transakcí, ztratilo by rozhraní vytvořené vylučovacím ustanovením smysl, stalo by se vlastně odkazem a vedlo by k závěru, že smlouva o běžném účtu je zároveň vždy smlouvou o platebních službách 57 a tak bude vždy podléhat platebnímu režimu.
Tento závěr, i když zcela legitimní, se mi však nezdá býti dostatečně přiléhavým, a to jednak z důvodu již zmíněné relativizace vylučovacího ustanovení, ale také z jeho
55 Ze ZPS se použije především zákonná úprava provedená ustanoveními § 74 až § 123. Z obchodního zákoníku se použije zákonná úprava provedená ustanoveními § 708 odst. 1 a 3, § 709 odst. 3 a 4, § 715
odst. 4 a 5, § 715a u smlouvy o běžném účtu a ustanoveními § 716 odst. 1 a 3, § 717 odst. 2 až 4, § 719 až 719b u smlouvy o vkladovém účtu.
56 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky: Digitální repositář [online]. Sněmovní tisk 861/0. Důvodová zpráva k zákonu 285/2009. [cit. 25-11-2013].
Dostupné z: xxxx://xxx.xxx.xx/xxx/xxxx/xxxxx.xxx?Xx0&XXx000&XX0x0
57 Tento závěr zastává např. X. XXXXX in LIŠKA, P. Nová právní úprava smlouvy o běžném účtu a smlouvy o vkladovém účtu. Právní fórum. 2010, č. 7, s. 324-336. ISSN 1214- 7966. S. 336.
historického výkladu, který plyne z vůle zákonodárce zachycené ve výše zmíněné důvodové zprávě, a která hovoří o dvou budoucích právních režimech.
Tyto okolnosti mě vedou ke snaze interpretovat rozhodnou úpravu smlouvy o běžném účtu podle jejího původního účelu, který spočívá ve výše uvedeném obecném využití, čímž by byl umožněn závěr, že smlouva o běžném účtu není za všech okolností zároveň smlouvou o platebních službách58.
Hlavní důvod, proč je smlouva o běžném účtu obligatorně považována za smlouvu o platebních službách, spočívá v dikci části ustanovení § 708 odst. 1 obchodního zákoníku, které zní: „ …provádět i jiné platební transakce…“, což ve spojení se zbylou částí téhož závazku, který stanoví povinnost přijímat a vyplácet peněžní prostředky, vede k závěru, že i tyto ostatní operace prováděné na běžném účtu jsou platebními transakcemi definovanými ustanovením § 2 odst. 1. písm. a) ZPS, přičemž takovéto platební transakce se mohou realizovat pouze na základě a v rámci smlouvy o platebních službách.
V definici platebních transakcí a jejím následném použití lze však shledat rozpor, neboť podle ustanovení § 3 odst. 3 písm. c.) a d.) ZPS se pojem platebních transakcí používá i pro situace, kdy se o platební službu nejedná, slovy: „Platební službou není platební transakce prováděná….“přičemž tato věta je v přímém rozporu se zněním poslední části vymezení platební transakce v ustanovení § 2 odst. 1 písm. a.), který zní:„ …ledaže se nejedná o platební službu (§ 3 odst. 3), ze kterého plyne, že platební transakce je vždy platební službou.
Tento rozpor vznikl pravděpodobně při transpozici vymezení pojmu platebních transakcí ze směrnice o PS, která jej pro rámec své působnosti definuje v článku 4 bodu 5 mimo jiné jako úkon uložení, převodu nebo výběru peněžních prostředků.
Směrnice o PS přímo nestanoví, že jí vymezená platební transakce musí být vždy platební službou, nýbrž jen to, že pro účely jí vymezené působnosti rozumí pod pojmem platebních transakcí úkon výše uvedený.
58 K závěru, že smlouva o běžném účtu nemusí být vždy smlouvou o platebních službách, dochází např. Xxxxxx Xxxx in ELEK, Š. Některé otázky nové právní úpravy platebních služeb. Obchodněprávní revue. 2010, č. 6, s. 155-168. ISSN 1113-1120. S. 156. Autor zde zhruba uvádí, že smlouva o běžném účtu není smlouvou o platebních službách, pokud dispozice s účtem nebo peněžními prostředky na něm je výrazně omezena nebo vyloučena, jako příklad uvádí vázané (escrow) účty, které jsou určeny výhradně ke koupi nemovitosti, přitom však vyjadřuje pochybnost o případné záměně smluvního typu.
ZPS oproti tomu reguluje pojem platebních transakcí v rozporu s tímto vymezením, neboť uchopení působnosti směrnice o PS chybně převedl do ohraničení definice platebních transakcí platební službou, čímž praktické a podle mého názoru deklaratorní vymezení platebních transakcí dle směrnice o PS pokřivil a nepřiměřeně omezil.
Nedostatek v transpozici se projevuje zejména ve výše zmíněném ustanovení § 3 odst. 3 písm. c.) a d.) ZPS, kdy je požito termínu platebních transakcí v deklaratorním smyslu, který shodně používá směrnice o PS při regulaci výjimek ze své působnosti v článku 3 směrnice o PS.
Tento rozpor lze vyřešit tím způsobem, že právní vymezení platebních transakcí provedené ustanovením § 2 odst. 1 písm. a.) vyložíme restriktivně tak, že jeho smyslem je ohraničit samotné pojetí platební služby 59 , přičemž se dále nebude vtahovat na platební transakce podle § 3 odst. 3 ZPS, kdy se o platební službu nejedná.
Tento přístup způsobí absenci zákonného vymezení platební transakce pro situace, kdy se nejedná o platební službu. Tento problém lze vyřešit v celku jednoduše tím, že pojem platebních transakcí se uchopí v deklaratorním smyslu směrnice o PS jako úkon spočívající v uložení, převodu nebo výběru peněžních prostředků bez dalšího. Obsahové vymezení obou druhů platebních transakcí zůstane podobné, přičemž
- u prvního druhu půjde o platební transakce v rámci platebních služby, tedy o vložení peněžních prostředků na platební účet, výběr peněžních prostředků z platebního účtu nebo převod peněžních prostředků.
- u druhého druhu půjde o platební transakce, které nejsou platební službou, přičemž půjde především o převod peněžních prostředků, ale je možné i jejich vložení či výběr z účtu, popř. platebního účtu.
Takovéto pojetí, jakoby dvojího druhu platebních transakcí, nám umožní
„rozpohybovat“, popř. extenzivně vyložit vymezení smlouvy o běžném účtu v ustanovení § 708 odst. 1 obchodního zákoníku tak, že bude možno uskutečňovat dva druhy platebních transakcí. Sousloví „ …provádět i jiné platební transakce…“ bude pak znamenat, v souladu s obecným využitím běžného účtu, i možnost provádění platebních
59 Stejně bude pojem platebních transakcí interpretován v rámci definice smlouvy o platebních službách.
transakcí mimo rámec platebních služeb, a tedy mimo rámec smlouvy o platebních službách60.
Úprava smlouvy o vkladovém účtu je z hlediska vymezení platebního režimu problematická méně, neboť její podstatné částí nejsou přímo vymezeny prováděním platebních transakcí.
Hlavní závazek majitele účtu spočívá ve vložení peněžních prostředků na účet, který ovšem nemusí být platební, čímž se tak nebude jednat o platební transakci v rámci platebních služeb.
K problematice platebních účtů se vyjadřovala rovněž Evropská komise, z jejíhož vyjádření vyplývá 61, že platebním účtem nemůže být účet, který omezuje majitele účtu při disponování s peněžními prostředky dodatečným zásahem nebo souhlasem banky, kdy dodatečným zásahem se rozumí např. sankce za předčasný výběr. K témuž se vyjadřovala rovněž Expertní skupina Evropské bankovní federace,
z jejíhož doporučení plyne62 nutnost posuzovat povahu platebního či neplatebního účtu především podle povahy a funkcionality účtu s přihlédnutím k dojednaným smluvním podmínkám.
Hlavním účelovým určením vkladového účtu je na jistý čas zabezpečit bance dostatek peněžních prostředků. Toto vyplývá z a je realizováno vázanosti peněžních prostředků na určitou dobu nebo na určitou výpovědní lhůtu. Porušení doby vázanosti má obvykle sankční povahu. Rovněž může být dojednána přímo nemožnost disponovat s peněžními prostředky na účtu před určeným okamžikem.
Z výše uvedeného lze dovodit, že smlouva o vkladovém účtu neslouží bez dalšího ke zřízení platebního účtu, neboť to není její funkcí ani účelem, který je v zákoně vyjádřen zejména v podobě omezenosti nakládání s peněžními prostředky ze strany majitele účtu.
V některých případech mohou být v rámci smlouvy o vkladovém účtu dojednány takové podmínky, kdy nakládání s peněžními prostředky na účtu nebude nijak nebo
60 Bude se jednat např. o platební transakce podle ustanovení § 3 odst. 3 písm. d) bodu 1 ZPS. Většinu budou tvořit platební transakce v rámci platebních služeb, tedy v rámci smlouvy o platebních službách a menšinu platební transakce mimo rámec platebních služeb, tedy mimo rámec smlouvy o platebních službách
61 XXXX, X. Některé otázky nové právní úpravy platebních služeb. Obchodněprávní revue. 2010, č. 6, s. 155-168. ISSN 1113-1120. S. 157.
62 ELEK 2010 op. cit.
alespoň zásadně sankcionováno. Takový vkladový účet pak může sloužit k poskytování platebních služeb, což povede k uplatnění regulace smlouvy o platebních službách i na smlouvu o vkladovém účtu.
3.2.1 Úprava smlouvy o účtu
Úprava smlouvy o účtu je rovněž právně rozdělena do dvou právních režimů. Do prvního režimu patří smlouva o účtu, která podle svého konkrétního obsahu nenaplňuje kritéria pro zařazení do kategorie smluv o platebních službách. NOZ tuto kategorii označuje termínem smlouva o jiném než platebním účtu. V druhém režimu jsou naopak smlouvy, která znaky smlouvy o platebních službách naplňují. NOZ označuje tuto kategorii za smlouvu o platebním účtu.
Dělení je zde navíc provedeno jak podle povahy konkrétního účtu, tak i podle samotné povahy platební transakce. Dochází zde ke kombinacím platební transakce na nikoli platebním účtu nebo platební transakce mimo rámec platebních služeb na platebním účtu.
Základem pro diferenciaci povahy smluv je
- jednak ustanovení § 2669 NOZ, které stanoví:
„Platební účet upravuje jiný zákon. Jiný zákon rovněž upravuje převody peněžních prostředků na účtu, který není platebním účtem, jestliže se jedná o platební transakci podle jiného zákona.“
První věta stanoví, že jiným zákonem se rozumí především úprava smlouvy o platebních službách v ZPS.
Druhá věta stanoví, že ZPS, potažmo jeho úpravou převodů peněžních prostředků, se řídí platební transakce, která je platební službou, nicméně k ní došlo na účtu, který není jinak určen k provádění platebních transakcí v rámci platebních služeb.
Podle mého názoru je možné zde zařadit např. platební transakce spočívající v převodu peněžních prostředků na jiné účty, přičemž dojde k poskytnutí platební služby na jinak ne platebně účelově určeném účtu, což je případ převodu peněžních prostředků z dnešního základně vymezeného vkladového účtu.
- a dále rovněž ustanovení § 2670 NOZ, které stanoví:
„Ustanovení tohoto pododdílu se použijí pro účet, který není platebním účtem. Ustanovení tohoto pododdílu se rovněž použijí pro vložení hotovosti, výběr hotovosti
nebo převod peněžních prostředků prováděné na platebním účtu, jestliže se nejedná o platební transakci podle jiného zákona.“
První věta stanoví použití ustanovení § 2670 až 2675 NOZ na smlouvu, která nepodléhá úpravě smlouvy o platebních službách.
Druhá věta reguluje provádění platebních transakcí mimo rámec platebních služeb, i když se jedná vložení, výběr či převod peněžních prostředků z nebo na platební účet. Z dnešního pohledu se může jednat o platební transakce na běžném účtu, které nejsou platební službou, tedy např. prostřednictvím směnky nebo šeku63.
3.3 Forma smluv
Významnou součástí základních ustanovení předmětných smluv je požadavek zákonem určené formy smluv. Zákon v prvé řadě vyžaduje písemnou formu 64, což vyplývá z ustanovení § 708 odst. 2 a 716 odst. 2 obchodního zákoníku, která s proměnou smluvního typu stanoví: „Smlouva vyžaduje písemnou formu.“
Vyloučením tohoto ustanovení se dostáváme do právní situace, kdy smlouva o běžném nebo vkladovém účtu, která spadá do kategorie smluv o platebních službách, nemusí mít povinně písemnou formu, neboť zde chybí takový zákonný požadavek.
Nicméně existuje také možnost, kdy písemná forma smlouvy bude pro platnost i těchto smluv podmínkou. Jedná se o situace, kdy
- nejméně jedna ze stran smlouvy projeví vůli sjednat smlouvu v písemné formě
- obsahuje-li písemně uzavřena smlouva ujednání o možnosti změnit nebo zrušit smlouvu pouze písemně65.
Posledně zmíněná varianta se týká až právního stavu, kdy je smlouva již platně uzavřena a mělo by následně dojít k její případné změně nebo zrušení. Tento postup je
63 To vyplývá i z důvodové zprávy k NOZ. [online] [cit. 25-11-2013] Dostupné z: xxxx://xxxxxxxxxxxxxxx.xxxxxxx.xx/xxxxxxxxx/Xxxxxxxx-xxxxxx-XXX-xxxxxxxxxxxxx-xxxxx.xxx
64 Na základě ustanovení § 263 odst. 2 obchodního zákoníku se od této povinnosti nelze smluvně odchýlit, neboť je zde dána povinná písemná forma právního úkonu.
65 Ustanovení §272 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku.
rovněž upraven ustanovením § 94 odst. 1 ZPS, které požaduje pro případnou změnu smlouvy právní formu trvalého nosiče dat, kterým se rozumí předmět umožňující uchování informací tak, aby mohly být využívány po dobu přiměřenou jejich účelu a přitom umožnuje reprodukci těchto informací v nezměněné podobě66.
Předmětné smlouvy musí být samozřejmě určité a srozumitelné a případně musí splňovat i další podmínky, které vyplývají zejména z §80 odst. 1 ZPS.
Úprava smlouvy o účtu výslovné ustanovení stanovící požadavek písemné formy neobsahuje. Obecně bude záležet na dohodě smluvních stran, zdali si pro svou smlouvu požadavek určité formy sami dojednají.
Dohodnou-li si strany požadavek určité formy smlouvy, platí, že při jejím nedodržení se necítí být smlouvou vázány. Obdobnou vyvratitelnou domněnkou je presumováno či sankcionováno nevyslyšení požadavku jedné ze stran, aby byla smlouva uzavřena v písemné formě67.
Pokud se jedná o platební účet, bude i nadále platit regulace požadované formy z úpravy smlouvy o platebních službách
3.4 Strany smluv
Jak vyplývá ze znění základních ustanovení předmětných smluv v obchodním zákoníku, jsou jejich stranami, tedy účastníky smluv majitel účtu a banka. Za majitele účtu lze považovat fyzickou či právnickou osobu, které mohou, ale nemusí být podnikateli, neboť předmětné smlouvy jsou tzv. absolutním obchodem68. Za druhou stranu smlouvy je považována banka, přičemž obchodní zákoník v ustanovení § 762 odst. 1 rozšiřuje okruh subjektů, které mohou předmětné smlouvy v postavení banky platně uzavřít, za předpokladu, že jsou k tomu oprávněny. Toto oprávnění spočívá v možnosti přijímat vklady od veřejnosti.69
Pokud předmětné smlouvy spadají do kategorie smlouvy o platebních službách, musí se na ně vztahovat i regulace subjektů provedená úpravou této smlouvy. Tato úprava označuje strany, tedy účastníky smlouvy za uživatele a poskytovatele platebních služeb. Takto označené strany smlouvy lze obecně charakterizovat tak, že poskytovatel
66 Ustanovení §2 odst. 3 písm. i) ZPS.
67 Ustanovení § 1758 NOZ.
68 Ustanovení §261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku.
69 Podrobněji v podkapitole týkající se vkladů.
má oprávnění poskytovat platební služby, což vyplývá z jeho uvedení ve výčtu dle § 5 ZPS, zatímco uživatel je jakákoli osoba užívající jimi poskytovanou platební službu70.
V případě předmětných smluv, které jsou zároveň smlouvou o platebních službách, je tak majitel účtu zároveň uživatelem platební služby a subjekty spadající pod pojem banka mají zároveň postavení poskytovatele platebních služeb. Aby mohly být naplněny kritéria obou úprav, musí dojít k zúžení z výčtu poskytovatelů, kteří mohou poskytovat platební služby71, na ty, kteří zároveň splňují podmínku možnosti přijímání vkladů od veřejnosti.
Předmětné smlouvy, které jsou zároveň smlouvou o platebních službách, tak může platně ujednat, být její stranou z pozice poskytovatele či banky, popřípadě tímto účastníkem jen
- banka,
- pobočka zahraniční banky,
- spořitelní a úvěrní družstvo,
- ČNB.
Úprava v ustanovení §2662 NOZ určuje, že stranami smluv jsou majitel účtu a osoba, která učet vede. Na první pohled je zřejmé, že došlo k zachování termínu majitel účtu a naopak došlo nahrazení do určité míry nepřesného pojmu banka termínem „ ten, kdo vede účet“.
Tato změna značí, že došlo k opuštění přímého označení konkrétního subjektu, v soukromoprávním předpisu jakým je NOZ 72 . Místo toho bylo použito vymezení subjektu prostřednictvím činnosti, kterou je oprávněn provádět pouze ten, který je způsobilý přijímat vklady od veřejnosti, a tím také vést zřízený účet, na kterém se nakládání s vklady eviduje.
70 XXXXX, X. Xxxxxxx o platebních službách. Obchodněprávní revue. 2010, č. 5, s. 125-154. ISSN 1213-
5313. S. 126.
71 Taxativní výčet uveden v ustanovení § 5 ZPS.
72 Což zhruba vyplývá i z důvodové zprávy k NOZ. [online] [cit. 29-11-2013] Dostupné z: xxxx://xxxxxxxxxxxxxxx.xxxxxxx.xx/xxxxxxxxx/Xxxxxxxx-xxxxxx-XXX-xxxxxxxxxxxxx-xxxxx.xxx
3.5 Ochranná ustanovení
Právní úprava, která reguluje předmětné smlouvy, nemá za všech okolností stejnou právní relevanci. Kromě omezení v důsledku samotného rozsahu předmětu smlouvy o platebních službách existují i další odchylky, které vyplývají z různé právní povahy zákonných ustanovení nebo různého právního postavení majitele účtu.
3.5.1 Právní povaha pravidel
Příčinou různé právní relevance jednotlivých právních norem je formální dělení zákonných ustanovení na
- kogentní neboli donucující, které neumožňují nerespektování příslušného právního pravidla a
- dispozitivní, od kterých je umožněno se dohodou stran odchýlit nebo lze taková pravidla vyloučit.
V rámci obchodního zákoníku je základem tohoto dělení v prvé řadě ustanovení
Po takto vymezené relevanci především typové vázanosti předmětných smluv je nutné uvést, že povahu kogentních ustanovení mají i ta, která nejsou součástí základních ustanovení nebo nestanoví povinnou písemnou formu. Jedná se o ustanovení uvedena v taxativním výčtu ustanovení § 263 odst. 173, ze kterého vyplývá, že od zde uvedených ustanovení se není možno odchýlit, ani je nelze vyloučit a dále, že ostatní ustanovení jsou a contrario dispozitivní.
Úprava smlouvy o platebních službách má převážně kogentní charakter, což vyplývá z ustanovením § 75 odst. 1 ZPS, které obecně zakazuje odchýlit se od upravených právních pravidel v neprospěch uživatele, pokud není dále stanoveno jinak74.
73 Pro případ předmětných smluv se jedná o ustanovení § 709 odst. 3, § 710 odst. 2 a 3, 713 odst. 2, § 714 odst. 4, § 715a, § 718 odst. 1, § 719a.
74 Odchylek z této zásady je vícero, např. dle ustanovení § 75 odst. 2 ZPS se lze dohodou odchýlit od taxativně vypočítaných ustanovení při provádění platebních transakcích v mimo evropském prostoru nebo
Nová právní úprava vychází z koncepce dispozitivních právních pravidel. Tato zásada je narušena leda v situaci, kdy ujednané odchýlení se nebo vyloučení zákonem upravené právní normy má za důsledek zejména porušení dobrých mravů nebo veřejného pořádku.75
3.5.2 Právní postavení majitele účtu
Majitel účtu se může účastnit předmětných smluv v různém právním postavení. Především může být fyzickou anebo právnickou osobou76, anebo může vystupovat jako podnikatel, spotřebitel nebo v případě smlouvy o platebních službách jako drobný podnikatel.
Právní úprava zvýhodňuje především majitele účtu, který v rámci smluvního závazku vystupuje jako spotřebitel, tedy osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní či podnikatelské činnosti, zatímco banka jako dodavatel v rámci své obchodní činnosti vystupuje77. Při takovém vzájemném postavení banky a majitele účtu je třeba předmětné smlouvy považovat současně za smlouvy spotřebitelské.
Základním se v této souvislosti jeví ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, které stanoví povinnost respektovat veškeré právní normy určené k ochraně spotřebitele.78
Dále bude nutné respektovat úpravu smluv o finančních službách uzavíraných na
měně, anebo dle ustanovení § 76 odst. 1, 2 a 3 ZPS je možno se dohodou odchýlit od vyjmenovaných ustanovení z důvodu, že byl použit platební prostředek pro drobné platby, který nelze zablokovat, který byl použit anonymně apod.
75 Ustanovení § 1 odst. 2 NOZ.
76 Toto rozlišování má význam především z pohledu různé formy přímého jednatelského oprávnění účastníka, kdy fyzická osoba jedná osobně, zatímco právnická osoba jedná svým statutárním orgánem. Rozdíly jsou i v právní způsobilosti a možnostech zastoupení.
77 Ustanovení § 52 odst. 2 a 3 OBC.
78 Čímž omezuje ve prospěch spotřebitele smluvní volnost. Také omezuje odpovědnost spotřebitele do rozsahu odpovědnosti vyplývající z OBC.
79 Ustanovení § 56 odst. 3 OBC navíc demonstrativně vymezuje některá nepřípustná ujednání ve spotřebitelských smlouvách.
dálku v ustanoveních § 54a až 54d OBC, tzv. distančních smluv, zejména při uzavíraní smluv prostřednictvím internetového bankovnictví a úpravu smluv uzavíraných mimo provozovnu podle ustanovení § 57 odst. 1 OBC, to zejména při zprostředkování uzavření smluv80.
Úprava smlouvy o platebních službách pracuje s pojmem spotřebitel v poněkud jiném duchu a navíc vymezuje pojem drobného podnikatele, kterým se dle ustanovení § 75 odst. 4 ZPS rozumí „ podnikatel, který má méně než 10 zaměstnanců a roční obrat nebo bilanční sumu roční rozvahy nejvýše v částce odpovídající 2 000 000 Eur“.
Podle ustanovení § 75 odst. 3 ZPS se poskytovatel a uživatel, který není spotřebitel a ani drobný podnikatel mohou dohodou odchýlit od jím taxativně vyjmenovaných ustanovení.
Nová právní úprava ochraňuje slabší stranu smlouvy, tedy majitele účtu81, zásadně prostřednictvím generální klauzule v ustanovení § 433 NOZ. Banka nesmí zneužít svého postavení profesionála k vytvoření nebo využití závislosti majitele účtu nebo dojednat takovou smlouvu, která má za následek zřejmou a neodůvodněnou nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech.
Dále bude nutno respektovat právní regulaci provedenou v ustanoveních o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. V rámci této úpravy je třeba věnovat zvláštní pozornost regulaci smluv uzavíraných distančním způsobem, závazků ze smluv uzavíraných mimo obchodní prostory a regulaci smlouvy o finančních službách82.
Nelze rovněž opomenout, že smlouva o účtu, také již dnes předmětné smlouvy, jsou v drtivé většině smlouvami adhezními, neboť jejich ujednání jsou určena vůli banky, aniž druhá strana, tedy slabší strana v postavení majitele účtu, má reálnou možnost obsah těchto ujednání ovlivnit83.
80 XXXXX, X. Některé právní aspekty ochrany spotřebitele ve smlouvě o běžném účtu. Právní rozhledy.
2007, č. 3, s. 81 -87. ISSN 1210-6410. S. 87.
81 Pokud neuzavírá smlouvu v souvislosti se svým podnikáním.
82 Ustanovení § 1810 až § 1851 NOZ.
83 Ustanovení § 1798 NOZ. Použije-li se k uzavření obchodní formulář, platí vyvratitelná domněnka, že se jde o smlouvu adhezní, resp. uzavřenou adhezním způsobem.
3.6 Vedení účtu
Do této kapitoly, věnující se právním základům smluv, jsem se rozhodl pojmout také problematiku vedení respektive správu účtu, neboť tento institut přímo a logicky vyplývá ze závazku banky účet zřídit.
Ze základního vymezení smlouvy o běžném účtu uvedeném v ustanovení § 708 odst. 1 obchodního zákoníku lze dovodit i základní práva a povinnosti při vedení účtu84.
Mezi základní povinnosti banky patří přijímání vkladů a plateb v měně, na kterou zní účet a také provádění výplat a plateb z peněžních prostředků na účtu85. Vklady a výplaty lze chápat jako hotové peněžní prostředky, které jsou na účet ukládány nebo naopak z účtu vybírány, platby pak jako příjmy či výdaje peněžních prostředků prováděné bezhotovostním způsobem86.
Tyto termíny vlastně blíže vymezují provádění platebních transakcí mimo rámec platebních služeb, neboť je regulující ustanovení je použitelné pouze mimo rámec smlouvy o platebních službách.
"Banka je povinna provést platby řádně a včas, pokud majitel účtu splnil požadavky stanoven zákonem a smlouvou o běžném účtu." 87
Ve smlouvě o běžném účtu mohou být stanoveny různé požadavky, které jsou podmínkou pro plnění povinností ze strany banky. Teprve po jejich splněním je banka povinna provést příslušnou platební transakci. Takovými požadavky jsou např. náležitá identifikace ze strany klienta88, dodržení lhůt klientem při předávání platebních příkazů apod.
Na druhé straně není banka povinna zkoumat, zdali ukládané peněžní prostředky jsou či nejsou ve vlastnictví majitele účtu, neboť její povinností je „přijmout na účet peněžité vklady učiněné majitelem účtu nebo platby uskutečněné v jeho prospěch bez zřetele k tomu, kdo je majitelem peněžních prostředků, které se tímto způsobem na účet ukládají“89.
84 PLÍVA, S. Smlouva o běžném účtu. Právo a podnikání. 2004, č. 7-8, s. 32-38. XXXX 0000-0000. S. 32.
85 Ustanovení § 710 odst. 1 obchodního zákoníku.
86 X. XXXXX in PLÍVA, S., XXXX, Š., XXXXX et al. P. Bankovní obchody. Praha: ASPI, 2009. s. 50 ISBN 978-80-7357-433-8.
87 Ustanovení § 710 odst. 3 obchodního zákoníku. Ustanovení je kogentní.
88 Předložení dokladu totožnosti, zadání PIN aj.
89 Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2002, sp. zn. 20 Cdo 681/2001. In: ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR [cit. 31-8-2013].
Obecně se dá říci, že k provedení platby nebo výplaty peněžních prostředků z účtu je nutné zajistit takovou aktuální výši zůstatku peněžních prostředků na účtu, která je dostatečná k pokrytí požadované částky k vyplacení z účtu či převedení na jiný účet. Požadovaná částka k vyplacení či převedení musí být tedy nižší nebo rovna aktuální výši peněžních prostředků na účtu. Pokud na účtu není dostatečná výše peněžních prostředků, banka platební transakci neprovede, popř. ji odloží do okamžiku potřebného zůstatku.
Smlouva o běžném účtu může také stanovit, že banka musí provést výplaty či platby z účtu, na kterém není pro jejich uskutečnění dostatek peněžních prostředků90. Banka a majitel účtu si v tomto případě dojednají určitou peněžitou částku, o kterou je možno množství peněžních prostředků na účtu přečerpat. I přesto, že takovýto účet může před nebo po provedení operace vykazovat aktuální záporný zůstatek peněžních prostředků, bude povinností banky příslušnou transakci do stanoveného limitu provést. Na druhé straně banka nesmí realizovat aktivní operace s peněžními prostředky na účtu, pokud by tím došlo k překročení dojednaného limitu zůstatku peněžních prostředků na účtu91. Pokud práva a povinnosti upravující poskytnutí těchto peněžních prostředků nebyly dostatečně dojednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se podpůrně úpravou smlouvy o úvěru92.
Banka je povinna provádět platební transakce na základě příkazů93 oprávněné osoby a to v souladu s lhůtami stanovenými zákonem či smlouvou o běžném účtu. K odepsání peněžních prostředků z účtu musí dojít nejpozději následující pracovní den po předání příkazu94 a to, pokud konkrétní příkaz nebo smlouva o běžném účtu nestanoví jinak. Lhůta k odepsání peněžních prostředků z účtu je určena dle zákona dispozitivně, zatímco při připsání k zůstatku peněžních prostředků je stanovena kogentně.
"Banka je povinna připsat peněžní prostředky ve prospěch účtu nejpozději ve lhůtách stanovených zvláštním právním předpisem."95
90 Ustanovení § 711 obchodního zákoníku.
91 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4227/2009. In: ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR [cit. 1-9-2013].
92 Ustanovení § 711 věta druhá obchodního zákoníku.
93 Příkazem se zhruba rozumí pokyn bance ze strany plátce nebo příjemce peněžních prostředků k provedení platební transakce, blíže kapitola věnována platebním příkazům.
94 Ustanovení § 713 odst. 1 obchodního zákoníku.
95 Ustanovení § 713 odst. 2 obchodního zákoníku. Kogentní ustanovení.
Úprava provedena zvláštním právním předpisem je obsažena v ustanoveních § 108-114 ZPS96. Majitel účtu ani banka nemohou takto stanovenou lhůtu vyloučit ani se od ní jinak odchýlit.
Pokud by lhůtu nestanovil tento zvláštní zákon, popřípadě jiný právní předpis či smlouva o běžném účtu, musí banka připsat peněžní prostředky na účet nejpozději následující pracovní den po dni, kdy získala oprávnění s nimi nakládat97.
Další povinností banky, která je součástí vedení účtu, je poskytování informací o pohybech na účtu jeho majiteli. Jestliže smlouva o běžném účtu nestanoví něco jiného, má banka za povinnost po skončení kalendářního měsíce oznámit majiteli účtu každou provedenou platbu, vklad či výplatu a po skončení kalendářního roku sdělit majiteli účtu výši zůstatku peněžních prostředků na účtu prostřednictvím výpisu z účtu.98 Ustanovení
§ 709 odst. 2 písm. c) obchodního zákoníku výslovně upravuje možnost odchýlit se ve smlouvě od výše uvedených pravidel a stanovit si tak pro oznámení provedených plateb, popř. výplat a vkladů lhůtu jinou. Rovněž je možno zvolit odlišnou formu oznámení, z čehož vyplývá, že se nemusí jednat o výpis z účtu.
Mezi informace poskytované majiteli účtu patří i prokázání provedení plateb bankou99, která musí na žádost majitele příslušnou bezhotovostní platbu dostatečně dokumentovat a tím také prokázat.
Z povahy věci plyne, že takto může banka bez dalšího postupovat jen, co se týče odepsání peněžních prostředků z účtu a uskutečnění postupů nutných k připsání na jiný účet. Povinnost prokázat provedení platby je rozšířena o připsání peněžních prostředků na jiný účet tehdy, pokud banka, která vede odepisující účet, je zároveň bankou, která vede účet, na který se částka připisuje.
Doposud zde bylo pojednáno pouze o povinnostech, které má banka při vedení účtu. Za vedení běžného účtu a služby s tím spojené má banka ovšem také jedno pro bankovní realitu významné právo a to právo na úplatu, která je cenou za poskytnuté bankovní služby.100
96 O této problematice bude blíže pojednáno v části věnující se platebnímu účtu.
97 Ustanovení § 713 odst. 2 obchodního zákoníku. Z důvodu existence úpravy v ZPS se neuplatní.
98 Ustanovení § 712 odst. 1 obchodního zákoníku.
99 Ustanovení § 712 odst. 2 obchodního zákoníku.
100 X. XXXXX in PLÍVA, S., XXXX, Š., XXXXX, P. et al. Bankovní obchody. Praha: ASPI, 2009, s. 51.
ISBN 978-80-7357-433-8.
Na úplatu má banka právo, i když se o ní konkrétní smlouva o běžném účtu vůbec nezmiňuje. Neobsahuje-li tak smlouva o běžném účtu ujednání mezi majitelem účtu a bankou týkající se úplaty, je majitel povinen zaplatit obvyklou cenu v době provedení služby. 101 Na druhé straně je ovšem možné, aby se majitel účtu a banka dohodli, že úplata nebude bankou požadována a to buď výslovně102, nebo vyloučením z použití ustanovení § 710 odst. 4. obchodního zákoníku.
Ve smlouvě o běžném účtu si lze dojednat jednak výši úplaty, a to buď stanovením její konkrétní výše anebo vymezením způsobu stanovení její výše anebo odkazem na ceník banky103 , a také způsob jakým majitel účtu bance požadovanou úplatu zaplatí.104
Úprava smlouvy o vkladovém účtu přímo upravuje pouze možnost dojednat lhůty, v nichž banka oznámí majiteli účtu přijaté vklady nebo provedené platby a výši zůstatku peněžních prostředků na účtu a také formu tohoto oznámení 105 . Ostatní povinnosti při vedení účtu a jejich konkrétní podobu lze dovodit prostřednictvím ustanovení § 719b obchodního zákoníku, které stanoví přiměřené subsidiární použití úpravy smlouvy o běžném účtu.
Banka je zejména povinna přijmout základní vklad ve sjednané výši. Po dohodnuté době uložení je pak banka povinna tento vklad a z něho plynoucí úroky vyplatit majiteli účtu dle jeho příkazu106.
Povinností majitele účtu nemůže být placení úplaty za vedení vkladového účtu, pokud to však není výslovně dojednáno. Tuto povinnost, zejména v případě, kdy o ní konkrétní smlouva mlčí, nelze dovozovat ani z přiměřeného použití úpravy smlouvy o běžném účtu, neboť účely obou předmětných smluv jsou z pohledu hodnoty vedení účtu rozdílné a použití úpravy smlouvy o běžném účtu by tak bylo nepřiměřené.
Totéž platí v případě použití peněžních prostředků majitelem účtu, pokud na vkladovém účtu není dostatečný zůstatek.
101 Ustanovení § 710 odst. 4 obchodního zákoníku.
102 Při využití ustanovení § 709 odst. 2 písm. d) obchodního zákoníku.
103 PLÍVA, S. Smlouva o běžném účtu. Právo a podnikání. 2004, č. 7-8, s. 32-38. XXXX 0000-0000. S. 36.
104 Ustanovení § 709 odst. 2 písm. d) obchodního zákoníku.
105 Ustanovení § 716a písm. c) obchodního zákoníku.
106 Viz také ustanovení § 719 obchodního zákoníku.
Pro případ předmětných smluv spadajících do režimu smlouvy o platebních službách platí, že výše uvedená, úpravou předmětných smluv blíže vymezená, pravidla se nepoužijí. Místo toho se uplatní ustanovení § 74 odst. 2 ZPS, ze kterého vyplývá možnost stanovit podmínky pro vedení platebního účtu v rámcové smlouvě o platebních službách.
Toto ustanovení hovoří pouze o možnosti stanovit podmínky pro vedení účtu, nikoli o povinnosti tak učinit, neboť základní povinnosti při vedení účtu vyplývají již ze samotných podstatných části předmětných smluv107.
Další povinnosti banky související s vedením účtu v platebním režimu vyplývají zejména z úpravy informačních smluvních povinností poskytovatele platebních služeb108.
Nová právní úprava ponechává koncepci vedení účtu bez výraznějších změn.
Ze základních ustanovení plyne, že banka je povinna umožnit vložení nebo výběr hotovosti nebo realizovat převod peněžních prostředků.
Podle ustanovení § 2665 NOZ je tak povinna učinit i tehdy, pokud na účtu není dostatečný zůstatek peněžních prostředků, ovšem pouze za předpokladu ujednání takové povinnosti. Toto ujednání může být součástí smlouvy o účtu a přiměřeně a subsidiárně se řídí smlouvou o úvěru.
Podobně jsou formulovány i povinnosti banky v nikoli platebním režimu. Podle ustanovení § 2672 NOZ je banka povinna připsat peněžní prostředky na účet majitele nejpozději následující pracovní den, kdy získala oprávnění s nimi nakládat a podle ustanovení § 2673 NOZ je povinna oznámit majiteli účtu jakýkoli pohyb na účtu, to vždy po skončení kalendářního měsíce, a zůstatek peněžních prostředků, to po skončení kalendářního roku.
107 Zřízení ani vedení platebního účtu není platební službou, neboť není uvedeno ve výčtu ustanovení § 3 odst. 1 ZPS.
108 Podrobněji v příslušné kapitole.
4. Srovnání smluv po dalších institutech
V této kapitole jsem se rozhodl srovnat předmětné smlouvy z pohledu právní úpravy provedené obchodním zákoníkem, kterou následně porovnám s úpravou v NOZ. Předmětem srovnání se tak stanou zejména právní instituty tvořící pravidelný obsah předmětných smluv a to především v nikoli platebním režimu.
4.1. Nakládání s účtem
Tato podkapitola pojednává o právním institutu nakládání s účtem u obou právních režimů smluv, neboť příslušná úprava v obchodním zákoníku není vyloučena.
Za nakládání s účtem je považováno především jednání majitele účtu, na základě kterého dochází k uzavření či změně smluv a rovněž též k jejich zrušení. Rozumějí se jím tedy právní úkony majitele účtu, které se týkají účtu samotného.
"Uzavřít nebo změnit smlouvu o běžném účtu anebo ukončit vztah založený smlouvou o běžném účtu je oprávněn jen majitel účtu."109
Majitelem účtu je osoba, pro kterou byl účet zřízen. Může se jednat o osobu fyzickou i právnickou. Obě musí jednat osobně110, což znamená, že fyzická osoba jedná sama za sebe, popřípadě za ní jedná její zákonný zástupce a právnická osoba jedná prostřednictvím svého statutárního orgánu.
Pokud má účet více než jednoho majitele, je tedy zřízen společně pro více majitelů, hovoříme o spolumajitelích účtu. Každý spolumajitel má postavení majitele účtu s tím omezením, že nakládat s účtem mohou pouze společně. Rovněž mohou uzavřít dohodu ve smlouvě o běžném účtu, že s účtem nakládá jeden z nich. 111 Vzhledem k tomu, že příslušná úprava je dispozitivní, lze sjednat např. i dohodu, že s účtem nakládají společně dva z pěti spolumajitelů apod. tedy, že s účtem mohou nakládat jen někteří ze spolumajitelů.
"Jiná osoba než majitel účtu může nakládat s účtem jen na základě zvláštní plné moci udělené majitelem účtu, na níž je jeho podpis úředně ověřen. Úřední ověření podpisu se nevyžaduje, je-li plná moc udělena před bankou."112
109 Ustanovení § 709 odst. 3 věta první obchodního zákoníku. Ustanovení je kogentní.
110 Příslušným jednáním projevuje svou vlastní vůli.
111 Ustanovení § 709 odst. 4 věta první a druhá obchodního zákoníku.
112 Ustanovení § 709 odst. 3 věta druhá a třetí obchodního zákoníku. Ustanovení je kogentní.
Jinou osobou, která je oprávněna k nakládání s účtem, musí být zmocněnec majitele účtu, který zmocnění uděluje. Zmocněnec bude jednat za majitele účtu (zmocnitele) jeho jménem a to na základě udělené zvláštní plné moci. Nepostačí tak obecná plná moc a navíc je nutné formulovat plnou moc takovým způsobem, aby z ní bylo možno dovodit nakládání s konkrétním účtem majitele.113
V případě, že zde existuje požadavek na společné nakládání s účtem jeho spolumajiteli, musí být i plná moc k nakládání s účtem udělena společně všemi k tomu oprávněnými majiteli.
Zmocněná osoba k nakládání s účtem musí jednat osobně, nemůže se tak nechat zastoupit další osobou, neboť úprava v ustanovení § 709 odst. 3 obchodního zákoníku je kogentní, tedy jasně vymezující všechny zákonné možnosti114. Ze zmocnění vznikají práva a povinnosti přímo majiteli účtu.115
Zvláštní plná moc musí být udělena písemně, pro což svědčí zejména požadavek podpisu pod plnou mocí, který musí být navíc úředně ověřen, pokud tedy není podepsáno přímo před bankou.
Úprava smlouvy o vkladovém účtu neobsahuje výslovné ustanovení regulující nakládání s účtem, a proto bude nutné použít, na základě ustanovení § 719b obchodního zákoníku, přiměřeně úpravy smlouvy o běžném účtu. Požadavky obou úprav pak budou ve výsledku shodné.
4.1.1 Nová právní úprava
Není tedy přímo upraven samotný pojem nakládání s účtem, způsob případného zastoupení nebo možnost nakládat s účtem vlastněným spolumajiteli jinak než společně.
113 PLÍVA, S. Smlouva o běžném účtu. Právo a podnikání. 2004, č. 7-8, s. 32-38. XXXX 0000-0000. S. 34.
114 Speciální úprava vůči ustanovení § 24 věty první za středníkem OBC.
115 Ustanovení § 32 odst. 2 věty první OBC.
116 Ustanovení § 2663 věta první NOZ.
Vyvratitelnou domněnkou jsou upraveny podíly spolumajitelů na peněžních prostředcích na účtu. Stanoví se, že podíly spolumajitelů jsou stejné, pokud nebude prokázán opak, což je obdobné jako dosavadní pojetí.
4.2 Nakládání s peněžními prostředky na účtu
Úprava nakládání s peněžními prostředky, uvedená v této podkapitole, se nevztahuje na předmětné platební smlouvy, neboť příslušná úprava v obchodním zákoníku se podle vylučovacích ustanovení nepoužije.
Právní úprava odlišuje od nakládání se samotnou smlouvou o běžném účtu nakládání s peněžními prostředky na účtu. Banka je v případě smlouvy o běžném účtu povinna z peněžních prostředků na účtu uskutečnit výplaty a platby určeným osobám a to podle příkazu osob, které jsou oprávněny s peněžními prostředky na účtu nakládat117. Oprávnění nakládat s peněžními prostředky na účtu se tak realizuje prostřednictvím bankovních příkazů, popř. jejich předávání bance k výplatám a platbám
z účtu.118
"S peněžními prostředky na účtu jsou oprávněny nakládat jen osoby uvedené v podpisových vzorech předaných majitelem účtu bance, jiné osoby pouze za podmínek stanovených ve smlouvě o běžném účtu. Podpisové vzory musí mít náležitosti plné moci"119
Podmínkou pro nakládání s peněžními prostředky na účtu tedy je, být osobou, která je k tomu oprávněna na základě bance předaného podpisového vzoru. Týká se to i samotného majitele účtu, který by bez dalšího rovněž nemohl nakládat s peněžními prostředky na účtu. Lze usoudit, že podpisové vzory a smlouva o běžném účtu jsou tak dva samostatné instituty.
Důležitou podmínkou platnosti podpisových vzorů je nutnost splňovat náležitosti plné moci. Při udělení plné moci je nezbytné určit rozsah zmocněncova
117 Ustanovení § 710 odst. 1 obchodního zákoníku.
118 PLÍVA, S. Smlouva o běžném účtu. Právo a podnikání. 2004, č. 7-8, s. 32-38. XXXX 0000-0000. S. 35.
119 Ustanovení § 710 odst. 2 věta první a druhá obchodního zákoníku. Ustanovení je kogentní.
oprávnění 120 , což značí, že v podpisovém vzoru by mělo býti stanoveno v jakém rozsahu je oprávněné osobě umožněno nakládat s peněžními prostředky na účtu.
Kromě varianty spočívající v nakládání s peněžními prostředky na účtu prostřednictvím podpisových vzorů, je rovněž upravena možnost, aby smlouva o běžném účtu obsahovala výslovné ujednání, které disponování s peněžními prostředky na účtu upraví. Nejedná se o podpisové vzory, ale o zvláštní smluvní ustanovení, které určuje oprávněné osoby a způsob nakládání s peněžními prostředky na účtu121.
Osobami, které nemají právo k nakládání s peněžními prostředky na účtu, jsou i manžel či manželka122 majitele účtu, a to i v případě, že by po potenciálním vyplacení peněžní prostředků z účtu tyto spadaly do rámce společného jmění manželů. Takový manžel či manželka, kterému by se bez oprávnění podařilo vybrat nebo převést peníze z účtu, jehož majitelem je druhý manžel, se tím bezdůvodně obohatí na úkor banky123.
V případě, že majitel nepředá bance žádné relevantní podpisové vzory a smlouva o běžném účtu o nakládání s peněžními prostředky nic nestanoví, nemůže nikdo s peněžními prostředky na účtu disponovat a to ani samotný majitel účtu.
Jiná situace by mohla nastat, pokud by smlouva o běžném účtu upravovala možnost nakládání s peněžními prostředky na účtu elektronickým platebním prostředkem, popř. telefonickým či internetovým bankovnictvím.
Uvedený způsob nakládání s peněžními prostředky na účtu124 musí být vždy vymezen ve smlouvě o běžném účtu a to z důvodu kogentnosti úpravy v ustanovení § 710 odst. 2 obchodního zákoníku. Možnost disponovat s peněžními prostředky na účtu jinak než prostřednictvím podpisových vzorů, musí být vždy založena v konkrétní smlouvě o běžném účtu.
"Banka je oprávněna nakládat s peněžními prostředky na účtu, stanoví-li tak zákon nebo smlouva o běžném účtu."125
120 Ustanovení § 31 odst. 1 věty druhé OBC.
121 Tato možnost je upravena také v ustanovení §709 odst. 2 písm. a) obchodního zákoníku.
122 Kteří nemají vyhotovený podpisový vzor a ani smlouva nestanoví nic o jejich možnosti nakládat s peněžními prostředky na účtu.
123 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2008, sp. zn. 33 Odo 912/2006. In: ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR [cit. 1-9-2013].
124 Prostřednictvím platebních karet, telefonického či internetového bankovnictví apod.
125 Ustanovení § 710 odst. 2 věty 3 obchodního zákoníku. Ustanovení je kogentní.
Smlouva o běžném účtu musí stanovit jak, za jakých podmínek a v jakém rozsahu může banka nakládat s peněžními prostředky na účtu. Bez takového výslovného a určitého ujednání nemůže banka s peněžními prostředky nakládat, ledaže by oprávnění pro určitou dispozici stanovil přímo zákon.
Zatímco úprava nakládání s peněžními prostředky na běžném účtu je úpravou řešící především oprávnění k nakládání s peněžními prostředky, tak výslovná úprava smlouvy o vkladovém účtu se zabývá především obdobím, kdy je majitel účtu s peněžními prostředky oprávněn nakládat.
Oprávnění k nakládání s peněžními prostředky na vkladovém účtu je řešeno stejně jako v případě smlouvy o běžném účtu, a to na základě ustanovení § 719 obchodního zákoníku, stanovícího přiměřené použití úpravy smlouvy o běžném účtu126. Z hlediska účelu smlouvy o vkladovém účtu jsou významná ustanovení, která modifikují jistotu doby uložení peněžních prostředků na účtu. Smlouva o vkladovém účtu může totiž obsahovat ujednání, které majiteli účtu umožní nakládat s peněžními prostředky na účtu před koncem dohodnuté doby, ať určené určitou dobou nebo výpovědní lhůtou127. Jejich případná existence v konkrétní smlouvě naznačuje odklon
k platebnímu režimu smlouvy o vkladovém účtu.
Naopak lze ujednat, že majitel účtu není před stanovenou dobou oprávněn nakládat s peněžními prostředky na účtu 128 , což výrazně posiluje hlavní účel této smlouvy, tedy využití těchto prostředků bankou a vylučuje případný platební režim takové smlouvy o vkladovém účtu.
4.2.1 Nová právní úprava
Na základě ustanovení § 2664 NOZ existuje nově přímé zákonné oprávnění majitele účtu k nakládání s peněžními prostředky. Ostatní osoby mohou nakládat
126 Dále ustanovení § 716a písm. a) obchodního zákoníku.
127 Ustanovení § 716a písm. d) obchodního zákoníku.
128 Ustanovení § 717 odst. 2 obchodního zákoníku.
s peněžními prostředky na základě podmínek ujednaných ve smlouvě o účtu a navíc musí být k tomuto nakládání majitelem účtu zmocněny.
4.3. Úročení peněžních prostředků
Úprava úročení peněžních prostředků, uvedená v této podkapitole, se nevztahuje na předmětné platební smlouvy, neboť příslušná úprava v obchodním zákoníku se podle vylučovacích ustanovení nepoužije.
Úrokem se rozumí cena za poskytnutí peněžních prostředků. Banka je tak, bez dalšího, povinna platit majiteli účtu ze zůstatků peněžních prostředků na účtu úroky.
Pokud se jedná o smlouvy o běžném účtu, dá se toto pravidlo vyloučit ujednáním ve smlouvě. Ujednání musí výslovně stanovit, že úroky nebudou placeny, což připouští ustanovení § 709 odst. 2 písm. b) obchodního zákoníku. Pouhé vyloučení dispozitivních ustanovení vymezujících úrok a úrokovou sazbu by nestačilo, neboť by došlo k uplatnění kogentního ustanovení § 714 odst. 4 obchodního zákoníku, které stanoví, že:
"Nejsou-li výše úrokové sazby nebo způsob jejího stanovení sjednány ve smlouvě o běžném účtu, činí úroková sazba polovinu diskontní sazby stanovené Českou národní bankou ke dni, k němuž se úroky připisují k zůstatku peněžních prostředků na účtu."
Jinými slovy, pokud smlouva o běžném účtu o úrocích, o stanovení výše úrokové sazby, či o způsobu stanovení výše úrokové sazby mlčí, budou i přesto úroky hrazeny a to ve výší, která odpovídá výše uvedenému kogentnímu ustanovení.
Co se týče možnosti neplacení úroků, existuje kromě výslovného ujednání, že úroky nebudou placeny, ještě varianta dohodnout se na nulové úrokové sazbě, popř. na způsobu stanovení výše úrokové sazby, která bude ve výsledku nulová. Fakticky se tak dosáhne stavu, kdy se úrok platit rovněž nebude.
Xxxxxxx zůstává rozsah smluvní volnosti při určení způsobu stanovení úrokové sazby. Případná dohoda banky s majitelem účtu na určitých kritériích by mohla ve výsledku vést až k založení možnosti určovat výši konkrétních úrokových sazeb prakticky jednostranně.129
Tomuto ovšem brání ustanovení 269 odst. 3 obchodního zákoníku, které při dohodě o dodatečném určení obsahu závazku130 vylučuje možnost, aby závisela pouze na vůli jedné strany.
Z výše uvedeného vyplývá, že při použití možnosti určit dodatečně konkrétní výši úrokové sazby prostřednictvím určení způsobu stanovení úrokové sazby ve smlouvě o běžném účtu je nutné, aby takové určení nebylo zcela závislé na vůli jedné strany. Ve smlouvě musí být dohodnut určitý rámec, popř. podmínky, které možnost realizovat vůli jedné strany omezí ve prospěch strany druhé a to především navázáním určení, popř. změny konkrétní výše úrokových sazeb v daném okamžiku na objektivní kritéria, jako jsou referenční úrokové sazby ČNB apod., které jsou zároveň vhodným způsobem uveřejňovány.131
Pravidelným obsahem smlouvy o běžném účtu bude kromě stanovení výše nebo způsobu stanovení výše úrokové sazby, popř. ujednání o tom, že úroky nebudou placeny i smluvní ustanovení určující období splatnosti úroků.132
Smluvní dohoda o období splatnosti úroků bude mít přednost před zákonnou úpravou, která stanoví, že úroky jsou splatné koncem každého kalendářního měsíce a banka je povinna je připsat k zůstatku peněžních prostředků na účtu nejpozději pátý pracovní den po jeho skončení. 133 Připsáním, se úroky stávají součástí peněžních prostředků na účtu a jsou tak v dalším příslušném časovém úseku rovněž úročeny.134
Zákon stanoví úrokovou sazbu roční135, od čehož se může majitel účtu a banka po vzájemné dohodě ve smlouvě o běžném účtu odchýlit.
129 Zejména ze strany banky.
130 Čímž je i dodatečné určení konkrétní výše úrokové sazby.
131 PLÍVA, S. Smlouva o běžném účtu. Právo a podnikání. 2004, č. 7-8, s. 32-38. XXXX 0000-0000. S. 37.
132 Ustanovení § 709 odst. 2 písm. b) obchodního zákoníku
133 Ustanovení § 714 odst. 3 věty druhé obchodního zákoníku.
134 X. XXXXX in PLÍVA, S., XXXX, Š., XXXXX et al. P. Bankovní obchody. Praha: ASPI, 2009. s. 54. ISBN 978-80-7357-433-8.
135 Ustanovení § 714 odst. 3 věty první obchodního zákoníku.
Zákon také upravuje období, za které majiteli účtu úrok náleží. Vymezuje jej jako časový úsek ode dne, kdy byly peněžní prostředky na účet připsány anebo měly být podle zákona včas připsány, 136 do dne, který předchází dni, k němuž byly peněžní prostředky z účtu odepsány popřípadě vyplaceny.137 I zde je považovat za možné, aby majitel účtu a banka toto pravidlo dohodou vyloučili a nahradili jiným.
Pro úpravu smlouvy vkladového účtu je problematika úročení peněžních prostředků významnější, neboť úročení vložených peněžních prostředků na účtu je podstatnou a typickou náležitostí takové smlouvy.
Na rozdíl od běžného účtu si majitel vkladového účtu a banka nemohou ujednat, že úroky nebudou placeny, neboť by tak narušili samotnou podstatu smlouvy o vkladovém účtu, která spočívá mimo jiné v uhrazení ceny, za poskytnutí peněžních prostředků majitelem účtu a jejich případné využití bankou, majiteli účtu138. Tato cena je vyjádřená obvykle vyšší úrokovou sazbou.
Povinnost banky platit majiteli vkladového účtu obligatorní úrok dále vyplývá z kogentnosti ustanovení § 718 odst. 1 obchodního zákoníku, které stanoví povinnost platit dojednané úroky139 , a v případě absence takového ujednání, je banka povinna platit úrok ve výši odpovídající polovině lombardní sazby stanovené Českou národní bankou140.
Období, za které úrok majiteli vkladového účtu náleží, je vymezeno shodně jako v případě běžného účtu. Ne vždy však musí vzniknout nárok na úrok za takové období, což upravuje ustanovení § 717 odst. 1 obchodního zákoníku, ze kterého vyplývá, že při nedodržení určité doby nebo výpovědní lhůty vkladu majitelem vkladového účtu, přičemž majitel nakládá s peněžními prostředky na účtu před takovou dobou, dojde k
136 Odkazuje na ustanovení § 713 odst. 2 a 3 obchodního zákoníku.
137 Ustanovení § 714 odst. 2 obchodního zákoníku. Pokud by došlo k předčasnému odepsání nebo vyplacení peněžních prostředků z účtu, měla by banka vyplatit popř. doplatit úroky až do dne, který předchází dni, ke kterému měly být peněžní prostředky z účtu podle příkazu odepsány nebo vyplaceny a to i když tuto povinnost obchodní zákoník výslovně nestanoví.
138 Z toho samého důvodu nebude možné přímo sjednat nulovou úrokovou sazbu anebo způsob určení její výše, pokud by jeho výsledkem byla nulová sazba.
139 Stejně jako u běžného účtu lze dojednat ve smlouvě konkrétní sazbu nebo způsob jejího určení.
140 Diskontní sazba je v současnosti 0,05 % a lombardní sazba 0,25%. Zdroj: Česká národní banka [on line]. [cit. 02-05-2014]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxx.xx/xx/xxxxx.xxxx. Rozdíl ve výši obou těchto sazeb značí rozdílné úrokové sazby v rámci předmětných účtů, a tedy vyšší úrokovou sazbu v rámci vkladového účtu.
zániku nebo se alespoň smluvně sníží nárok na úrok z částky, kterou bylo takto disponováno.
Toto právní pravidlo posiluje jistotu doby uložení peněžních prostředků na vkladovém účtu hrozbou sankce a tím vyjadřuje nikoli platební povahu vkladového účtu. Nicméně je nutno dodat, že příslušné ustanovení lze smluvně vyloučit nebo se lze od něj smluvně odchýlit a tak případně dosáhnout, prostřednictvím nesankcionovaného nakládání s peněžními prostředky, i povahy vkladového a zároveň platebního účtu.
Splatnost úroků na vkladovém účtu je upravena tak, že tyto jsou zásadně splatné po uplynutí dohodnuté určité doby vkladu, pokud ta není delší než jeden rok anebo v případě vkladu na dobu neurčitou nejpozději koncem kalendářního roku. Na žádost majitele účtu je banka u vkladů delších jednoho roku povinna vyplatit úroky majiteli učtu po uplynutí každého kalendářního roku 141 . Pro připisování splatných úroků k zůstatku na účtu platí to, co bylo výše uvedeno u běžného účtu.
4.3.1 Nová právní úprava
Nová právní úprava se k problematice úroků vyjadřuje omezeně. Obecně stanoví 142 pouze okamžik splatnosti úroků, který je, shodně s úpravou dosavadní smlouvy o běžném účtu, stanoven na konec kalendářního měsíce a časově určuje povinnost banky k připsání splatných úroků na účet majitele slovy: „bez zbytečného odkladu“, což je oproti dosavadní úpravě běžného účtu, jeho pěti pracovních dnů, odlišné.
Pro případ nikoli platebního účtu se stanoví rovněž období, za které jsou úroky placeny, tedy za předpokladu jejich ujednání. Úroky náleží majiteli účtu ode dne připsaní peněžních prostředků do dne, který předchází dni jejich odepsání. Tato úprava je shodná s dosavadní úpravou obou předmětných smluv. Na druhé straně z ní plyne, že pro případ jiného než platebního účtu nemusí být úrok vůbec dojednán, čímž se jeho povaha výrazněji odchyluje od dosavadní úpravy vkladového účtu.
141 Ustanovení § 718 odst. 2 a 3 obchodního zákoníku.
142 Ustanovení § 2667 NOZ.
4.4 Smrt majitele účtu a její následky
Tato podkapitola pojednává o právních následcích smrti majitele účtu u obou právních režimů smluv, neboť příslušná úprava v obchodním zákoníku není vyloučena.
Právní regulace smrti majitele učtu je ve výsledku u obou předmětných smluv totožná, i když její výslovné znění je řazeno pouze v ustanovení § 715a obchodního zákoníku, tedy v úpravě běžného účtu. Příčinou tohoto právního stavu je znění ustanovení § 719a obchodního zákoníku, které stanoví obdobné použití výše uvedeného ustanovení i pro rámec smlouvy o vkladovém účtu143.
Smrt majitele účtu má relevantní právní následky, které zasahují do práv a povinností vyplývajících z předmětných smluv. V prvé řadě je třeba zkoumat vliv této právní události na další existenci samotných smluv. Zákon na to stanoví, že: "Smrtí majitele účtu smlouva nezaniká".144
Pokud smrtí majitele účtu předmětné smlouvy nezanikají, tak práva a povinnosti je tvořící, tedy závazky, přetrvávají i po smrti majitele účtu a banka je tak povinna se smlouvami řídit i poté.
Přetrvávání existence smluvního závazku po smrti jeho účastníka navíc vyplývá z ustanovení § 579 OBC, které mimo jiné stanoví, že práva a povinnosti dlužníků a věřitelů zanikají jen tehdy, pokud měla být povinnost provedena osobně dlužníkem nebo právo na plnění je spojeno jen s jeho osobou, tedy a contrario ve všech ostatních případech smluvní závazky trvají i nadále.
Po smrti majitele účtu, "banka pokračuje v provádění platebních transakcí na základě příkazů, které jí dal majitel účtu a osoby jím zmocněné."145
Banka je tak povinna, i po smrti majitele účtu, přijímat na účet vklady a platby. Jiná situace nastává při provádění platebních transakci z účtu, pokud se majitel účtu s bankou předem dohodnou, že k určitým platbám či výplatám z účtu nemá po smrti majitele dále docházet. Xxxxx to stanoví takto: "Jestliže se banka hodnověrně dozví, že majitel účtu zemřel, zastaví následujícím dnem ty platební transakce z účtu, u kterých majitel účtu stanovil, že po jeho smrti v nich nemá banka dále pokračovat."146
143 Tato úprava se rovněž plně použije v rámci předmětných platebních smluv.
144 Ustanovení § 715a věty první obchodního zákoníku. Ustanovení je kogentní.
145 Ustanovení § 715a odst. 1 věta druhé obchodního zákoníku. Ustanovení je kogentní.
146 Ustanovení § 715a odst. 2 obchodního zákoníku. Ustanovení je kogentní.
Nezbytnou podmínkou pro uplatnění tohoto postupu ze strany banky je hodnověrná informace o smrti majitele účtu. Takovouto informaci může banka získat od soudu, obecního úřadu s matrikou, popř. z úmrtního listu.147
Majitel účtu nemůže po své smrti nijak projevit svou vůli, zejména dát platební příkaz či jej odvolat. U osob, které majitel účtu zmocnil k předávání oprávněných platebních příkazů, je situace opačná, neboť tito zmocněnci mohou projevovat vůli i po smrti majitele účtu, a proto mohou dávat bance příkazy k výplatám a platbám z účtu i po smrti jeho majitele.
V jejich případě banka pokračuje v provádění platebních příkazů, pokud ovšem nevedou k majitelem předem zakázaným platebním transakcím. K podávání oprávněných platebních příkazů zmocněncem je třeba, aby mu majitel účtu udělil plnou moc k nakládání s peněžními prostředky na účtu. Plnou moc lze udělit pouze za života zmocnitele a jeho smrtí obvykle zanikne148. Tato obecná zásada se ovšem u plné moci udělované k nakládání s peněžními prostředky na účtu neuplatní, neboť tady má přednost speciální pravidlo 149 , které zní, že: "Plná moc udělená majitelem účtu k nakládání s peněžními prostředky na účtu jeho smrtí nezaniká, pokud z jejího obsahu nevyplývá, že má trvat pouze za života majitele účtu."150
Po smrti majitele účtu se oba předmětné účty stávají, jako součást pozůstalosti, předmětem dědického řízení, přičemž do práv a povinností zemřelého majitele účtu vstupují jeho dědici děděním. Obvyklá cena takového majetku se shoduje s výší zůstatku peněžních prostředků na účtu v okamžiku smrti majitele účtu151.
V rámci dědického řízení může být ustanoven správce dědictví, který se až do jeho skončení dočasně dostává do postavení zemřelého majitele účtu152.
147 X. XXXXX in PLÍVA, X., XXXXXXXXX, X., XXXXX, X. et al. Obchodní zákoník. Komentář. 13 vydání.
Praha: C. H. Xxxx, 2010, s. 1321. ISBN 978-80-7400-354-7.
148 Ustanovení § 33b odst. 2 občanského zákoníku.
149 Ustanovení § 33b odst. 2 občanského zákoníku odkazuje na zvláštní zákon, kterým je i ustanovení 715a odst. 3 obchodního zákoníku. Ustanovení § 715a odst. 3 obchodního zákoníku by se uplatnilo i bez tohoto odkazu, neboť je k obecné úpravě v ustanovení § 33b odst. 2 občanského zákoníku speciální a tím obecnou úpravu pro předmětný právní vztah (zmocnění k nakládání s peněžními prostředky na účtu) ruší.
150 Ustanovení § 715a odst. 3 obchodního zákoníku. Ustanovení je kogentní.
151 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1219/2006. In: ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR [cit. 2-9-2013].
152 Ustanovení § 715a odst. 4 obchodního zákoníku. Ustanovení je kogentní
4.4.1 Nová právní úprava
Nová právní úprava se k problematice smrti majitele vyjadřuje pouze u zastavení platebních transakcí, o kterých se majitel účtu vyjádřil, že po jeho smrti v nich banka nemá pokračovat. Změny vyplývající z ustanovení § 2666 NOZ jsou terminologické. Sousloví „platební transakce z účtu“ je nahrazeno souslovím „výplaty hotovosti a převody peněžních prostředků z účtu“ a ze sousloví „ hodnověrně doloženo“ je slovo hodnověrně vypuštěno.
4.5 Výpověď a zánik smluv
Úprava výpovědi smluv, uvedená v této podkapitole, se nevztahuje na předmětné platební smlouvy, neboť příslušná úprava v obchodním zákoníku se podle vylučovacích ustanovení nepoužije.
Smlouva o běžném účtu může být za určitých podmínek vypovězena a to jak ze strany banky tak i majitele účtu. Nutnou podmínkou je písemná forma výpovědi, od které se není možno odchýlit 153 . Podle ustanovení § 715 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku je stranám umožněno podat výpověď kdykoli, přičemž majitel účtu je oprávněn učinit tak i v případě, že smlouva o běžném účtu byla uzavřena na dobu určitou. Tyto ustanovení lze schůdně interpretovat způsobem, že majitel je oprávněn podat výpověď skutečně kdykoli, zatímco banka tak může učinit krom případu smlouvy o běžném účtu, která byla uzavřena na dobu určitou154.
Právním následkem vypovězení smlouvy o běžném účtu je její zánik, či zánik z ní plynoucích závazků, který nastává okamžikem účinností výpovědi. Tento moment připadá na den doručení výpovědi bance 155 a u bankou podané výpovědi je spojen s uplynutím výpovědní lhůty, která počíná dnem doručení výpovědi majiteli účtu a končí posledním dnem kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém byla výpověď majiteli doručena156.
153 Ustanovení § 263 odst. 2 obchodního zákoníku stanoví, že strany se nemohou odchýlit od ustanovení, která předepisují písemnou formu právního úkonu.
154 X. XXXXX in PLÍVA, X., XXXXXXXXX, X., XXXXX, X. et al. Obchodní zákoník. Komentář. 13 vydání.
155 Ustanovení § 715 odst. 1 věta druhá obchodního zákoníku.
156 Ustanovení § 715 odst. 2 věta druhá obchodního zákoníku.
Pokud majitel účtu podstatným způsobem porušil povinnosti vyplývající ze smlouvy o běžném účtu157, nastávají účinky výpovědi ze strany banky již okamžikem doručení výpovědi majiteli účtu158. Podmínkou je, aby doručení výpovědi majiteli účtu proběhlo prostřednictvím doporučené zásilky na adresu stanovenou ve smlouvě o běžném účtu159. Nebylo-li možné zásilku fakticky doručit a to buď proto, že ji adresát odmítl převzít anebo nebylo doručení jinak možné, nastávají účinky doručení ke dni, kdy držitel poštovní licence vrátil výpověď bance160.
Okamžik účinnosti platné výpovědi a z toho vyplývající zánik smlouvy o běžném účtu je významný pro práva a povinnosti banky. Ta již dále nemůže přijímat na účet vklady a platby a provádět z něj výplaty a platby, neboť již neexistuje právní titul a z něj plynoucí závazek a možnost pro takovouto činnost. Na druhé straně je banka, třeba i v této době, povinna provést a dokončit veškeré transakce, které měly být provedeny ještě před zánikem smlouvy o běžném účtu.
Úprava smlouvy o vkladovém účtu neobsahuje výslovné ustanovení vztahující se k výpovědi smlouvy161 a proto se na základě ustanovení § 719b obchodního zákoníku uplatní přiměřeně výše uvedené.
Určitou odlišnost, od úpravy výpovědi běžného účtu, představuje ovšem situace, kdy smlouva obsahuje ujednání stanovící, že majitel účtu není oprávněn nakládat s peněžními prostředky na účtu před dobou stanovenou ve smlouvě. Podle mého názoru pak není majitel účtu takto ujednanou smlouvu před dojednanou dobou vypovědět162, neboť by tím byla porušen základní účel takové smlouvy spočívající v jistotě doby uložení peněžních prostředků na účtu.
157 Výraz podstatné porušení povinností ze smlouvy lze podřadit pod ustanovení 345 odst. 2 obchodního zákoníku, které definuje podstatné porušení smlouvy a rozumí jim takové porušení smlouvy, kdy si je porušující strana v době uzavření smlouvy vědoma či se může rozumně předpokládat, vzhledem k účelu smlouvy, který vyplývá z jejího obsahu nebo okolností, za kterých byla uzavřena, že druhá strana nebude mít zájem na plnění povinností.
158 Ustanovení § 715 odst. 3 věta první obchodního zákoníku.
159 Ustanovení § 715 odst. 3 věta druhá obchodního zákoníku.
160 Ustanovení § 715 odst. 3 věta třetí obchodního zákoníku. Takové doručení je právní fikcí, se kterou je spojen právní účinek výpovědi.
161 Ustanovení § 717 odst. 4 obchodního zákoníku sice používá sousloví „výpovědi části vkladu“, nicméně jím stanovené pravidlo má následky především v rámci institutu nakládání s peněžními prostředky na účtu, kdy s takto uvolněnými peněžními prostředky lze po uplynutí výpovědní doby nakládat bez sankcí.
162 Což se domnívá rovněž X. XXXXX in PLÍVA, S. Smlouva o vkladovém účtu. Právo a podnikání. 2005, č. 2, s. 2-6. XXXX 0000-0000. S. 6.
4.5.1 Nová právní úprava
Nová právní úprava řeší výpověď smlouvy o účtu jen v rámci úpravy jiného než platebního účtu, čímž reflektuje dosavadní stav, kdy platební režim je upraven v rámci smlouvy o platebních službách.
Z ustanovení § 2674 a §2675 NOZ se dá dovodit, že majitel účtu smí vypovědět smlouvu na dobu určitou, zatímco banka takové oprávnění nemá, neboť ji zákon na rozdíl od majitele účtu takové oprávnění nepřiznává.
Majitel účtu smí vypovědět smlouvu bez výpovědní doby, ale jen tehdy, pokud není dojednán opak, což plyne ze slovního spojení „ i bez výpovědní doby“164.
Co se týče možnosti vypovědět smlouvu ze strany banky je stanovena výpovědní doba totožná s dosavadní, kterou však banka nemusí dodržet, pokud majitel účtu podstatným způsobem porušil povinnost ze smlouvy165.
4.6 Vypořádání a zrušení účtu
Tato podkapitola pojednává o vypořádání pohledávek a závazků a následném zrušení učtu u obou právních režimů smluv, neboť příslušná úprava v obchodním zákoníku není vyloučena.
Po dokončení aktuálních transakcí, by banka měla provést i vypořádání všech ostatních pohledávek a závazků, které jsou mezi bankou a majitelem účtu, pokud se týkají zanikající smlouvy 166 . Banka tedy dokončí především transakce provedené prostřednictvím platebních karet a šeků, pokud jich bylo použito do dne zániku smlouvy
163 Ustanovení § 717 odst. 3 obchodního zákoníku umožňuje dojednat opakované prodlužování určených dob ve smlouvě, tedy především určité doby vkladu a tím i prodlužovat existenci smlouvy. Dalšími způsoby ukončení smluv je odstoupení od smlouvy nebo splynutí vzájemných závazků.
164 Ustanovení § 2674 NOZ.
165 Podstatné porušení by mělo být vymezeno především ve smlouvě. Subsidiárně lze využít ustanovení § 2002 odst. 1 NOZ řešící odstoupení od smlouvy.
166 Ustanovení § 715 odst. 4 věta první obchodního zákoníku. Banka tak učiní v souladu se zákonem o platebním styku.
a rovněž je oprávněna si započítat vůči majiteli účtu své pohledávky vyplývající ze smlouvy o běžném účtu167. Banka by měla vypořádat své pohledávky i v případě, že na účtu není dostatečný zůstatek pro případné započtení a to především proto, aby jej mohla následně uplatnit.
Majitel účtu je dále povinen předat bance poskytnuté platební prostředky, tedy vydané platební karty a tiskopisy šeků. Tato povinnost je součástí vzájemného vypořádání pohledávek a závazků týkajících se účtu a předchází okamžiku, kdy banka účet zruší.
Po vypořádání závazků týkajících se účtu banka účet zruší a následně tuto skutečnost písemně oznámí již bývalému majiteli účtu. V této chvíli již neexistuje smlouva ani účet, existuje jen zákonný požadavek k naložení s peněžním zůstatkem na účtu. Xxxxxxx účtu má právo, aby s ním banka naložila především dle jeho vůle a to tak, že je převede na podle jeho příkazu na jiný účet nebo jej vyplatí jím určeným osobám. V případě, kdy není vůle majitele účtu takto projevena, je subsidiárně upraveno, že jej musí vyplatit majiteli účtu, tedy převést do jeho dispozice.168
Za situace, kdy vyplacení majiteli nebo převedení zůstatku na jiný účet není možné169, musí jej banka pro majitele účtu uschovat. Tento postup vyplývá především z ustanovení, která řeší úhradu úplaty za provedení této operace, kdy si banka může, kromě započítání pohledávky za převedení zůstatku na jiný účet, započítat i pohledávku na úhradu nákladů vzniklých úschovou takových to peněžních prostředků za předpokladu, že nemohly převedeny na jiný účet či vyplaceny majiteli účtu170.
Úprava smlouvy o vkladovém účtu neobsahuje výslovnou regulaci vypořádání závazků a zrušení účtu a proto se uplatní ustanovení § 719b obchodního zákoníku stanovící přiměřené použití úpravy smlouvy o běžném účtu171. Lze dovodit, že výsledná právní regulace obou předmětných smluv je totožná.
167 Jedná se příkladný výčet uvedený v ustanovení § 715 odst. 4 obchodního zákoníku.
168 Ustanovení § 715 odst. 5 věta druhá obchodního zákoníku.
169 Majitel nevyužije možnosti určit, jak má banka se zůstatkem na účtu naložit a zároveň neposkytne součinnost potřebnou k vyplacení zůstatku do jeho rukou.
170 Ustanovení § 715 odst. 5 věta třetí obchodního zákoníku.
171 Ustanovení § 719 obchodního zákoníku sice stanoví, že banka převede nebo vyplatí peněžní prostředky dle příkazu majitele účtu jemu nebo jim určeným osobám. Tento postup se ovšem může uplatnit jen v době existence smlouvy potažmo smluvního závazku, což ovšem není případ tohoto institutu.
4.6.1 Nová právní úprava
V první fázi se bez zbytečného odkladu „doprovedou“172 všechny převody peněžních prostředků, zejména iniciované prostřednictvím platebních karet. Druhou a třetí fázi zákon dále nerozebírá, což je oproti dosavadní úpravě stručnější.
172 Byly inicializovány do dne zániku smlouvy.
5. Vybrané instituty smlouvy o platebních službách
Základním předpokladem pro sepsání této kapitoly je samotná regulace smlouvy o platebních službách v ZPS a také existence základních ustanovení §708 odst. 3 a §716 odst. 3 obchodního zákoníku, které vylučují z použití některé části úpravy smluv o běžném a vkladovém účtu regulovaných obchodním zákoníkem.
Vyloučené části úpravy v obchodním zákoníku jsou nahrazeny úpravou smlouvy o platebních službách. Zejména se to týká povinností banky při vedení účtu, institutů nakládání s peněžními prostředky, úročení, výpovědi a změny smluv, které jsou nahrazeny instituty informačních povinností, provádění platebních transakcí, odlišného způsobu výpovědi a změny smluv.
Nová právní úprava odkazuje na smlouvu o platebních službách prostřednictvím úpravy platebního účtu. Na rozdíl od dosavadního pojetí nedochází k vylučování konkrétních ustanovení, nýbrž obecná část úpravy smlouvy o účtu je doplněna úpravou smlouvy o platebních službách173.
Úprava smlouvy o platebních službách se uplatní i v rámci jiného než platebního účtu vymezeného NOZ, pokud na něm dojde k platební transakci v rámci platební služby. Regulace smlouvy o platebních službách se v tomto případě uplatní zejména v provedení takové platební transakce.
Předmětem této části práce není řešit případné rozpory právních režimů smluv, ale především popsat a částečně analyzovat důležité instituty smlouvy o běžném a vkladovém účtu, které jsou zároveň smlouvou o platebních službách.
Vzhledem k pojmosloví ZPS je, v rámci této kapitoly, pro označení banky a majitele účtu použito termínů poskytovatel a uživatel platební služby.
5.1 Informační povinnosti
S potenciální možností vzniku a existence smlouvy o platebních službách je spojeno poskytnutí nebo zpřístupnění určitých informací ze strany poskytovatele platebních služeb.
173 Úprava jiného než platebního účtu, uvedená přímo v NOZ, vytváří druhý tzv. neplatební režim, který rovněž doplňuje obecnou část úpravy smlouvy o účtu v NOZ.
Rozdíl mezi poskytnutím nebo zpřístupněním konkrétní informace uživateli spočívá v tom, že při poskytnutí informace musí poskytovatel sdělit uživateli přímo požadovanou informaci, navíc na trvalém nosiči dat, zatímco při zpřístupnění informace se uživateli sdělí údaj, který mu umožní konečnou informaci vyhledat, jinými slovy se o vyhledávané informaci uživatel dozvídá nepřímo prostřednictvím informace jiné 174 . Platí vyvratitelná domněnka, že pokud není prokázán opak, poskytovatel požadovanou informaci neposkytl ani nezpřístupnil175.
Informační povinnosti se dělí podle dvou kritérií a to zda jsou podávány ke smlouvě o platebních službách určené k jednorázové platební transakci, či k jejímu rámcovému druhu a dále podle okamžiku nutnosti jejich podání, tedy jestli mají být dány potencionálnímu uživateli před vznikem smlouvy o platebních službách nebo až ve chvíli, kdy vztah ze smlouvy již vznikl a trvá.
5.1.1 Předsmluvní informace
Před uzavřením smlouvy se potencionálnímu uživateli platebních služeb poskytují povinně pouze určité informace 176 , které jej mají dostatečně seznámit s podmínkami a následky uzavření případné smlouvy. Po jejím uzavření k nim přistupují i povinnosti, které se týkají zejména řádného provádění platebních transakcí.
Předsmluvní informace se uživateli oznamují, v případě rámcové smlouvy o platebních službách, jejich poskytnutím. Oznámení musí být uživateli uskutečněno určitě a srozumitelně a také v úředním jazyce státu nabízené platební služby, popř. v jazyce, na kterém se uživatel a poskytovatel platební služby dohodnou177.
Potenciálnímu uživateli musejí být řádně a s dostatečným předstihem před tím, než je smlouvou vázán poskytnuty informace o poskytovateli platebních služeb, poskytované platební službě, o způsobu komunikace mezi poskytovatelem a uživatelem platebních služeb, o rámcové smlouvě a o odpovědnostních vztazích mezi poskytovatelem a uživatelem platební služby po případném vzniku smlouvy178.
174 Ustanovení § 78 odst. 1 a 2 ZPS. Způsob vyhledání informace nesmí být pro uživatele nepřiměřeně zatěžující.
175 Ustanovení § 78 odst. 3 ZPS.
176 V dalším textu označeny za předsmluvní informace.
177 Ustanovení § 79 odst. 1 a § 80 odst. 1 ZPS.
178 Tyto povinnosti jsou vyjádřeny v ustanoveních § 81 – 85 ZPS.
Pokud se uživatel s poskytovatelem dohodnou na znění smlouvy, která je tím uzavřena na návrh uživatele za pomoci prostředku komunikace na dálku, který neumožnuje poskytovateli splnit výše uvedené povinnosti, musí je poskytovatel splnit bezodkladně po jejím uzavření179.
Zde tak nastává určité mezidobí, kdy nejsou splněny základní podmínky pro vznik smlouvy o platebních službách 180 , jenž skončí až dodatečným splněním předsmluvních povinností, ale to až jako povinnosti jakoby smluvní. Je tedy na místě se ptát, jestli byla smlouva skutečně uzavřena či nebyla a případně v jakém okamžiku byla uzavřena.
Tuto skutečnost osvětluje zákonný text, který stanovuje nezávaznost návrhu uživatele na uzavření smlouvy o platebních službách, který jej učinil ještě před tím, než mu byly zákonem požadované informace řádně poskytnuty181.
Domnívám se, že k uzavření smlouvy o platebních službách dojde v tomto případě až řádným poskytnutím zákonem požadovaných informací poskytovatelem, neboť musí být naplněn požadavek určitosti a jasnosti smluvního obsahu, pokud ovšem na jejich základě potencionální uživatel svůj návrh bezodkladně neodvolá. Smlouva tedy vznikne v okamžiku, kdy poskytovatel poskytne uživateli zákonem požadované informace za předpokladu, že s nimi potencionální uživatel nevysloví nesouhlas.
Mezi základní zákonem požadované předsmluvní informace, které musí poskytovatel potencionálnímu uživateli poskytnout, patří v prvé řadě ty, které jej dostatečně identifikují. Mezi tyto údaje o poskytovateli náleží především obchodní firma, sídlo, adresa obchodního zástupce nebo pobočky poskytovatele v zahraničí, registrační číslo a název a sídlo orgánu dohledu nad činností poskytovatele v oblasti poskytování platebních služeb182.
Další důležitou předsmluvní povinností poskytovatele vůči uživateli, je poskytnutí informací o samotné platební službě. Platební službu je zejména nutno popsat, poskytnout údaj nebo jedinečný identifikátor, který je podmínkou řádného provedení platebního příkazu, informovat o formě a postupu předání souhlasu
179 Ustanovení § 80 odst. 3 ZPS.
180 Neboť nedošlo k řádnému splnění předsmluvních povinností.
181 Ustanovení § 80 odst. 2 ZPS
182 Ustanovení § 81 ZPS.
k provedení platební transakce, sdělit údaj o okamžiku přijetí platebního příkazu, o maximální lhůtě k provedení platební služby, o úplatě, kterou je uživatel povinen zaplatit a údaje o úrokových sazbách a směnných kurzech a jejich případných výpočtech či změnách183.
Mezi další předsmluvní povinnosti patří poskytnutí informací o způsobu komunikace mezi uživatelem a poskytovatelem platební služby, mezi které náleží zejména údaje o technických prostředcích komunikace a s tím souvisejících technických požadavcích na uživatele, o lhůtách a způsobech poskytování či zpřístupňování informací, o jazyku uzavírané smlouvy a informace o povinnosti poskytovatele poskytnout uživateli na jeho žádost během trvání rámcové smlouvy informace o obsahu rámcové smlouvy a předsmluvních povinnostech184.
Další oblastí nutně poskytovaných předsmluvních informací jsou údaje o případné rámcové smlouvě, zejména o jejím předpokládaném trvání, o možnostech změn rámcové smlouvy, o podmínkách a následcích její výpovědi a dále informace o rozhodném právním řádu, dohodnuté pravomoci a příslušnost soudů, mimosoudním řešení sporů a o možnosti uživatele podat stížnost orgánu dohledu185.
Do posledního okruhu předsmluvních povinností patří poskytování informací o právech, povinnostech a odpovědnosti poskytovatele či uživatele platební služby, která vyplývá z vydání a zacházení s platebním prostředkem nebo z vadného provádění platebních transakcí. Zde se řadí zejména informace o povinnosti uživatele chránit personalizované bezpečnostní prvky platebního prostředku, o způsobu oznámení ztráty, odcizení, zneužití nebo neautorizovaného použití platebního prostředku a o podmínkách jeho případného zablokování186 a dále informace o právech, povinnostech, odpovědnosti a lhůtách souvisejících s neautorizovanou nebo nesprávně provedenou platební transakcí, včetně podmínek provedení opravného zúčtování ze strany poskytovatele příjemce187.
183 Ustanovení § 82 ZPS.
184 Ustanovení § 83 a 88 ZPS.
185 Ustanovení § 84 ZPS.
186 Což musí být předem dohodnuto.
187 Ustanovení § 85 ZPS. Opravné zúčtování se provede podle zákona o bankách či ZSUD.
5.1.2 Smluvní informace
Poskytovatel platebních služeb je po vzniku právního vztahu založeného smlouvou o platebních službách i nadále povinen řádně poskytovat výše uvedené předsmluvní informace188, avšak tentokrát pouze na žádost uživatele189.
Informace o platební transakci se poskytují plátci a příjemci peněžních prostředků z platební transakce. Zatímco poskytovatel plátce informuje plátce před, v průběhu nebo po provedení platební transakce, poskytovatel příjemce tak činí vůči příjemci pouze po provedení platební transakce.
Před provedením platební transakce z podnětu plátce, poskytne poskytovatel plátce plátci informace o
1, maximální lhůtě pro provedení platební transakce 2, o úplatě za její provedení190
Poskytovatel plátce poskytne plátci i další informace o platební transakci a to po odepsání částky platební transakce z platebního účtu plátce. Jedná se především o
1, údaj umožňující plátci identifikaci platební transakce a případně o údaje ztotožňující příjemce
2, výši částky platební transakce v měně, v níž byla odepsána 3, výši úplaty za provedení platební transakce
4, den valuty odepsané částky.191
Poskytovatel příjemce poskytne příjemci bezodkladně po provedení platební transakce především informace o
1, údaji umožňující příjemci identifikaci platební transakce případně o plátci a dalších předaných údajích
2, výši částky platební transakce v měně, v níž byla připsána 3, výši úplaty za provedení platební transakce
4, dni valuty připsané částky192.
188 Mimo jiné vymezují obsah rámcové smlouvy o platebních službách.
189 Ustanovení § 88 ZPS.
190 Ustanovení § 89 ZPS. V případě úplaty, která je složena z více samostatných položek, poskytne i jejich rozpis.
191 Ustanovení § 90 odst. 1 ZPS. Pokud dochází ke směně měn, poskytne i informaci směnném kurzu.
Jak bylo uvedeno výše, poskytovatel plátce poskytne plátci informace o platební transakci po odepsání částky z platebního účtu plátce a poskytovatel příjemce se tak zachová bezodkladně po provedení platební transakce. Oba poskytovatelé přitom musí splnit formální požadavek na poskytnutí těchto informací určitě, srozumitelně a v úředním jazyce nabízené platební služby193. Poskytovatel a uživatel platebních služeb se však mohou od tohoto časování a formy poskytování informacích o platebních transakcích dohodou odchýlit.
Mohou si sjednat poskytování informací v pravidelných intervalech, jejichž délka nesmí přesáhnout 1 měsíc nebo dojednat změnu formy z poskytování informací na jejich zpřístupňování rovněž ve výše uvedených intervalech. Podmínkou je, aby je plátce či příjemce mohl tyto informace ukládat a kopírovat v nezměněném stavu.194
Kromě těchto povinností souvisejících s platebními transakcemi existují ještě tzv. další informační povinnosti195. Jedná se o povinnost informovat před zahájením platební transakce o
1, směnném kurzu při směně měn a odpovídající úplatě196
2, úplatě či slevě za použití platebního prostředku ze strany příjemce197
3, úplatě či slevě za použití platebního prostředku ze strany poskytovatele198
V těchto případech není zákonem vymezeno, jakou formou mají být informace podány, zdali mají být poskytnuty či pouze zpřístupněny. Jedná se po většinou o informace, které směřující k plátci a to od příjemce či poskytovatele.
Podávání informací je modifikováno v případě použití platebních prostředků pro drobné platby199. Dochází k vyloučení z použití zákonných ustanovení týkajících se
192 Ustanovení § 91 odst. 1 ZPS. Pokud dochází ke směně měn, poskytne i informaci směnném kurzu.
193 Popřípadě v jazyce, na kterém se poskytovatel s uživatelem dohodnou.
194 Ustanovení § 90 odst. 2 a § 91 odst. 2 ZPS.
195 Ustanovení § 92 ZPS.
196 Tuto informaci podává ten, kdo takovou službu před zahájením platební transakce plátci nabízí.
197 Zde podává informaci příjemce plátci, neboť požadavek na úplatu či slevu vychází z vůle příjemce. 198 Informaci podává poskytovatel i v tom případě, že slevu nebo úplatu požaduje jiná osoba než poskytovatel.
199 Ustanovení § 76 odst. 4 ZPS vymezuje platební prostředek pro drobné platby mimo jiné jako platební prostředek, prostřednictvím kterého lze dát platební příkaz k platebním transakcím v částce odpovídající nejvýše 30 eurům, popř. 60 eurům při vnitrostátní platební transakci nebo který má výdajový limit či uchovává peněžní prostředky v částce odpovídající nejvýše 150 eurům, popř. 300 eurům u platebního prostředku výhradně určeného k dávání vnitrostátních platebních příkazů.
poskytování předsmluvních informací 200 , což je nahrazeno jejich zpřístupněním uživateli a poskytnutím údajů a informací o
1, platební službě,
2, způsobu použití platebního prostředku 3, odpovědnosti poskytovatele a uživatele
4, úplatě, kterou zaplatí uživatel poskytovateli
a vůbec poskytnutím dalších podstatných informací nutných pro rozhodnutí uživatele201.
Poskytovatel plátce dále nemusí poskytnout plátci informace o platební transakci z jeho podnětu, které se jinak poskytují před provedením platební transakce na žádost plátce202. Jedná se o informace oznamující maximální lhůtu pro provedení platební transakce a o povinné úplatě poskytovateli.
Dohodou poskytovatele a uživatele mohou být při použití platebních prostředků pro drobné platby vyloučeny informace plátci o platební transakci po odepsání její částky z platebního účtu plátce a informace příjemci o platební transakci bezodkladně po jejím provedení203.
Při využití této možnosti musí být tyto informační povinnosti poskytovatelem nahrazeny a to poskytnutím nebo zpřístupněním údajů o
1, identifikaci platební transakce 2, částce platební transakce
3, úplatě za provedení platební transakce.204
Tyto údaje není třeba uživateli sdělovat, pokud by to nebylo technicky možné nebo se jedná o platební prostředek pro drobné platby, který byl použit anonymně. Současně však musí poskytovatel umožnit uživateli ověřit celkovou výši peněžních prostředků, se kterou může uživatel nakládat prostřednictvím platebního prostředku205.
200 Jedná se o ustanovení § 80 až § 85 ZPS.
201 Ustanovení § 93 odst. 1 ZPS.
202 Což vyplývá z vyloučení z použití ustanovení § 89 ZPS podle ustanovení § 93 odst. 1 ZPS.
203 Dohodou lze tedy vyloučit ustanovení § 90 a § 91 ZPS.
204 Ustanovení § 93 odst. 2 věta druhá ZPS. Jak vyplývá z věty třetí téhož ustanovení, mohou být poskytnuty či zpřístupněny i pouze souhrnné údaje o částce a úplatě, pokud jsou jednotlivé platební transakce stejného druhu a směřují vůči stejnému příjemci.
205 Ustanovení § 93 odst. 3 ZPS.
5.2 Změny smlouvy o platebních službách
Úprava smlouvy o platebních službách přichází s novou koncepcí změn práv a povinností tvořící obsah smluv. Ustanovení § 94 ZPS upravuje možnost dohodnout nové či modifikované práva a povinnosti ve smlouvě bez výslovného souhlasu uživatele platebních služeb.
Takovouto změnu rámcové smlouvy může navrhnout pouze poskytovatel uživateli platebních služeb. Je povinen tak učinit na trvalém nosiči dat206, nejpozději 2 měsíce přede dnem účinnosti nově navrhovaného znění rámcové smlouvy a musí tak učinit určitě, srozumitelně a v úředním jazyce nabízené platební služby či jazyce jiném avšak dohodnutém207.
Stejným způsobem je nutno postupovat i v případě, pokud dochází ke změně v předsmluvních informačních povinnostech, které zároveň netvoří obsah rámcové smlouvy208.
Právní konstrukce změny smlouvy je založena na předpokladu, že níže uvedený postup přijetí nového znění, byl mezi poskytovatelem a uživatelem předem dohodnut. Jedině tehdy se dá uplatnit nevyvratitelná domněnka o přijetí návrhu poskytovatele uživatelem.
K přijetí návrhu uživatelem musí poskytovatel učinit návrh na změnu nejpozději dva měsíce před její případnou účinností a dále v návrhu na změnu musí uživatele informovat o důsledku neodmítnutí návrhu 209 a o možnosti vypovědět rámcovou smlouvu, pokud změnu odmítne.210
Uživatel má právo návrh na změnu rámcové smlouvy odmítnout, což povede k nepřijetí navrhované změny. Dále bude zaležet na konkrétním postupu poskytovatele, zdali mu i poté bude postačovat staré znění rámcové smlouvy anebo se rozhodne pro její výpověď.
206 Podle ustanovení § 2 odst. 3 písm. i) ZPS se trvalým nosičem dat rozumí jakýkoli předmět umožňující uživateli uchování jemu osobně určených informací, tak aby mohly být využívány po dobu přiměřenou účelu těchto informací a zároveň umožnuje reprodukci informací v nezměněné podobě.
207 Ustanovení § 94 odst. 1 věty první ZPS.
208 Ustanovení § 94 odst. 2 věta první. Jedná se např. o změnu firmy poskytovatele apod. Věta druhá téhož ustanovení stanoví obdobné použití pro platební prostředky pro drobné platby.
209 Návrh tak bude dle nevyvratitelné domněnky přijat.
210 Ustanovení § 94 odst. 3 písm. a), c), d, odst. 4 ZPS. Pokud uživatel změnu odmítne, má právo rámcovou smlouvu přede dnem účinnosti její navrhované změny bezúplatně a s okamžitou platností vypovědět.
Odlišné postavení v postupu, kterým dochází ke změnám vzájemných práv a povinností mají dohodnuté úrokové sazby a směnné kurzy. Poskytovatel může prosadit jejich jednostranné změny, pokud ty jsou založeny na změně referenčních úrokových sazeb nebo směnných kurzů a to za předpokladu, že byl tento postup předem v rámcové smlouvě dohodnut211.
V tomto případě nejsou změny úrokových sazeb a směnných kurzů oznamovány poskytovatelem předem, ale je zde povinnost poskytovatele oznámit je bez zbytečného odkladu212 po jejich uplatnění a to určitě, srozumitelně a v úředním jazyce nabízené platební služby či v jiném dohodnutém jazyce. To neplatí, pokud jsou změny úrokových sazeb či směnných kurzů ve prospěch uživatele213.
5.3 Výpověď smlouvy
Rámcová smlouva o platebních službách může být při splnění následujících předpokladů vypovězena.
A. Možnosti výpovědi
Uživatel smí rámcovou smlouvu vypovědět, na rozdíl od poskytovatele, kdykoli a to i tehdy byla-li rámcová smlouvy uzavřena na dobu určitou. Poskytovatel naopak nesmí vypovědět rámcovou smlouvu uzavřenou na určitou dobu a smlouvu na dobu neurčitou smí vypovědět jen, bylo-li to předem dohodnuto 214 a navíc při splnění formálních požadavků na určitost, srozumitelnost apod.215.
B. Výpovědní doba
Odlišně jsou upraveny i výpovědní doby. Pro možnost podaní výpovědi uživatelem, nemusí být výpovědní doba vůbec dojednána, avšak pokud dohodnuta je, nesmí být delší než 1 měsíc. Naopak u výpovědi ze strany poskytovatele musí být výpovědní doba dojednána vždy a navíc nesmí být kratší než dva měsíce. V případě
211 Ustanovení § 94 odst. 5 věta první ZPS. Podle věty druhé téhož ustanovení platí, že ke změnám úrokových sazeb a směnný kurzů musí docházet neutrálně.
212 To neplatí, pokud si strany dohodly jiný způsob oznamování či lhůty.
213 Ustanovení § 94 odst. 5 ZPS.
214 Ustanovení § 95 odst. 1 věty první a § 96 odst. 1 věty první ZPS.
215 Ustanovení § 96 odst. 2 ZPS.
existence výpovědní doby zaniká rámcová smlouva a právní vztah z ní vzešlý jejím uplynutím216.
C. Výpověď a úplata
Pro případ výpovědi rámcové smlouvy ze strany uživatele si může poskytovatel s uživatelem dojednat úplatu za takovéto ukončení smluvního vztahu, avšak pouze tehdy trval-li závazek ze smlouvy kratší dobu než jeden rok a navíc výše takové úplaty musí být přiměřená a musí být rovna skutečným nákladům poskytovatele217.
Podání výpovědi může ovlivnit i výši úplaty za poskytování platebních služeb a to zejména v situaci, kdy je taková úplata sjednána jako pevná částka na určité období a podáním výpovědi a následným ukončením právního vztahu z rámcové smlouvy je toto období předčasně ukončeno, tedy není naplněno. Poskytovatel zde může požadovat pouze takovou úplatu, která odpovídá poměrně době skutečného trvání právního vtahu oproti délce předem dojednaného trvání vyplývajícího z rámcové smlouvy218.
5.4 Provádění platebních transakcí - pojem
Samotnou podstatou a smyslem smlouvy o platebních službách je provádění platebních transakcí poskytovatelem takové platební služby. K provedení konkrétní platební transakce je nutné, aby byl poskytovateli doručen platební příkaz ze strany uživatele platebních služeb.
5.4.1 Platební příkaz
Platebním příkazem se rozumí pokyn poskytovateli, kterým uživatel žádá o provedení platební transakce 219 . Za uživatele se považují plátce nebo příjemce peněžních prostředků z provedené konkrétní platební transakce.
Plátcem je tedy osoba, z jejíhož platebního účtu jsou nebo mají být peněžní prostředky odepsány, nebo která dává k dispozici peněžní prostředky k provedení platební transakce a příjemcem je naopak osoba, na jejíž platební účet jsou nebo mají
216 Ustanoveni § 95 odst. 1 věty druhé a třetí a § 96 odst. 1 věty druhé ZPS.
217 Ustanovení § 95 odst. 2 ZPS.
218 Ustanovení § 97 ZPS.
219 Ustanovení § 2 odst. 3 písm. d) ZPS.
být peněžní prostředky připsány, nebo které se mají peněžní prostředky dostat do dispozice220.
X. Xxxxxxx platebního příkazu
Důležitou skutečností pro provedení platební transakce je okamžik přijetí platebního příkazu, od kterého běží níže uvedené lhůty pro zahájení a dokončení platební transakce.
Rozumí se jím okamžik, kdy je poskytovateli plátce doručen platební příkaz přímo od plátce nebo z podnětu příjemce 221 . Zásadně má být provádění platebního příkazu zahájeno bezprostředně po jeho přijetí, má tedy být ihned splatný.
Existují však i situace, kdy je platební příkaz doručen poskytovateli v reálném čase v jiný okamžik, než od kterého počínají lhůty k jeho provedení, popřípadě od kdy má být bezodkladně proveden.
Jedná se buď o odloženou splatnost platebního příkazu, nebo jeho doručení v čase blízkém ukončení provozní doby, tato možnost musí být mezi poskytovatelem a uživatelem předem dohodnuta a také o obdržení platebního příkazu po konci provozní doby poskytovatele plátce.
Při odložené splatnosti platebního příkazu se okamžik jeho přijetí a tedy i zahájení jeho provedení váže na splnění určité podmínky, na určitý okamžik nebo na konec určitého období, které jsou mezi uživatelem a poskytovatelem dohodnuty222.
Pokud byl platební příkaz doručen poskytovateli po určitém okamžiku, od kterého je zbytek provozní doby považován za blízký jejímu konci223a za předpokladu, že byl takový okamžik mezi uživatelem a poskytovatelem dohodnut, považuje se platební příkaz za přijatý až na začátku následující provozní doby poskytovatele224.
V případě, že poskytovatel plátce obdržel platební příkaz v reálném čase mimo svou provozní dobu, platí fikce o přijetí platebního příkazu na začátku následující provozní doby poskytovatele plátce225.
B. Odmítnutí platebního příkazu
220 Ustanovení § 2 odst. 3 písm. a), b) ZPS.
221 Ustanovení § 104 odst. 1 ZPS.
222 Ustanovení § 104 odst. 2 ZPS.
223 Denní uzávěrka pro přijímání platebních příkazů neboli tzv.“ cut off time“.
224 Ustanovení § 104 odst. 4 ZPS.
225 Ustanovení § 104 odst. 3 ZPS.
Platební příkaz může být poskytovatelem odmítnut, pokud nejsou splněny smluvní podmínky pro jeho provedení. Platební příkaz může být rovněž poskytovatelem odmítnut, stanoví-li tak zvláštní předpis a musí jím být odmítnut, stanoví-li toto zvláštní předpis za povinnost poskytovatele226.
S odmítnutím platebního příkazu jsou spjaty určité informační povinnosti poskytovatele. Odmítne-li poskytovatel platební příkaz provést, poskytne nebo zpřístupní uživateli informaci o této skutečnosti a zpravidla mu také sdělí důvody odmítnutí, popř. vysvětlí možnosti nápravy227.
Tento postup se neuplatní v případě, pokud je sdělení takových informací v rozporu s jiným právním předpisem nebo jde o zjevný důvod nepřijetí platebního příkazu při použití platebního prostředku pro drobné platby228.
Za výše uvedené sdělení informace o odmítnutí platebního příkazu uživateli, lze v rámcové smlouvě dojednat úplatu.229
C. Odvolání platebního příkazu
Platební příkaz může být uživatelem i odvolán a to zásadně do okamžiku jeho přijetí poskytovatelem plátce, pokud ZPS nestanoví od tohoto pravidla odchylku.230
Protože problematika odvolání platebního příkazu úzce souvisí s níže uvedenou problematikou odvolání souhlasu s provedením platební transakce, lepé řečeno rozhodný okamžik pro možnost odvolat platební příkaz je shodný s rozhodným okamžikem pro možnost odvolání souhlasu s provedením platební transakce, odkazuji, co se tohoto týče níže na úsek týkající se odvolání souhlasu s platební transakcí.
Rozdíl mezi oběma druhy odvolání tkví v osobách, které jsou k odvolání oprávněny. Platební příkaz mohou odvolat plátce nebo příjemce tedy osoby, které jsou zdrojem jeho podání, zatímco souhlas s provedením platební transakce může odvolat pouze plátce, neboť jen on ztrácí provedením platební transakce právo k převedeným peněžním prostředkům.
226 Ustanovení § 105 odst. 1 ZPS.
227 Ustanovení § 105 odst. 2 věta první ZPS.
228 Ustanovení § 105 odst. 2 věta druhá ZPS. Na možnosti neinformování při zjevném důvodu nepřijetí platebního příkazu, prostřednictvím platebního prostředku pro drobné platby, se musí uživatel a poskytovatel předem dohodnout.
229 Ustanovení § 105 odst. 3 ZPS.
230 Ustanovení § 106 odst. 2 ZPS.
5.4.2 Autorizace platební transakce
Kromě doručení platebního příkazu poskytovateli, musí být pro provedení platební transakce splněna i podmínka její autorizace. Platební transakce se stane autorizovanou, pokud k ní dá souhlas plátce231.
A. Udělení souhlasu
Plátce uděluje souhlas s provedením platební transakce svému poskytovateli, přičemž forma a postup jeho udělení musí být mezi poskytovatelem a plátcem ujednán 232 . Autorizaci platební transakce lze provést, i udělením souhlasu prostřednictvím platebního prostředku233.
Platební transakce by měla být autorizována zásadně před jejím provedením, pokud si však plátce s poskytovatelem dojednají, že souhlas k jejímu provedení lze udělit i zpětně, je takový postup možný234.
Autorizace se může týkat jedné konkrétní platební transakce nebo může být souhlas plátcem udělen k provedení většího množství platebních transakcí235.
B. Odvolání souhlasu
Souhlas plátce k provedení platební transakce může být odvolán, avšak toto právo plátce je časově limitováno možností odvolání platebního příkazu. Plátce jej zásadně nesmí odvolat, došlo již k okamžiku přijetí platebního příkazu. V případě platební transakce z podnětu příjemce či jeho prostřednictvím nesmí být souhlas odvolán po okamžiku předání platebního příkazu či souhlasu s provedením platební transakce příjemci236.
Při odložené splatnosti platebního příkazu nesmí být souhlas plátce s provedením platební transakce odvolán po skončení pracovního dne, který předchází okamžiku přijetí platebního příkazu237.
231 Ustanovení § 98 odst. 1 ZPS. Zvláštní předpis může stanovit jinak, např. §307 odst. 1 OSŘ, kdy jde o výkon rozhodnutí odepsáním vymáhané částky z účtu povinného.
232 Ustanovení § 98 odst. 3 ZPS.
233 Ustanovení § 98 odst. 2 věta třetí ZPS.
234 Ustanovení § 98 odst. 2 věta první ZPS.
235 Ustanovení § 98 odst. 2 věta druhá ZPS.
236 Ustanovení § 106 odst. 2 a 3 ZPS. V případě inkasa plátce není možno souhlas odvolat po skončení pracovního dne, který přechází dohodnutému dni určeného k odepsání peněžních prostředků z platebního účtu plátce.
237 Ustanovení § 106 odst. 4 ZPS.
Poskytovatel se s plátcem a v případě platebních transakcí z podnětu či prostřednictvím příjemce i s příjemcem mohou dohodnout na pozdější možnosti odvolání platebního příkazu, což vede i k možnosti pozdějšího odvolání souhlasu s platební transakcí238.
V případě, že došlo k odvolání souhlasu s provedením většího množství platebních transakcí, přičemž souhlas lze podle výše uvedených podmínek účinně odvolat jen u některých z nich, nebude mít odvolání souhlasu vliv na ty jednotlivé platební transakce, které již podmínky pro odvolání souhlasu nesplňují.
X. Xxxxxxxxxxxxxx platební transakce
Absence souhlasu může nastat tehdy, když k platební transakci nebyl souhlas
udělen
- vůbec,
- plátcem anebo osobou oprávněnou jednat jménem nebo za plátce,
- platně, např. při nezpůsobilosti plátce, či nedodržení dohodnuté formy,
anebo byl sice udělen
- ale poté byl platně odvolán,
- pouze k jedné platební transakci, když k ní pak došlo opakovaně239.
5.4.3 Zákaz provádění srážek z částky platební transakce
Při provádění platebních transakcí zásadně platí, že musí být převedena její plná částka, jinými slovy nelze z částky platební transakce provést žádnou srážku. Tuto povinnost mají všichni, kteří se na převedení částky platební transakce podílejí, tedy poskytovatel plátce, poskytovatel příjemce a případně i zprostředkující poskytovatelé240. Z tohoto pravidla existuje jedna zákonem upravená výjimka a to, že se příjemce
238 Ustanovení § 106 odst. 5 ZPS.
239 X. XXXXX in XXXXX, J., XXXXXXXXXX, D., XXXXXXXX, X. et al. Zákon o platebním styku.
Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2011, s. 548. ISBN 978-80-7400-369-1.
240 Ustanovení § 107 odst. 1 věta první ZPS. Zprostředkující poskytovatelé jsou osoby, prostřednictvím kterých poskytovatel plátce a poskytovatel příjemce plní své povinnosti při provedeni platební transakce.
se svým poskytovatelem dohodne na odečtení úplaty poskytovatele z převáděné částky platební transakce ještě před jejím připsáním na platební účet příjemce či jejím vyplacením241.
V situaci, kdyby došlo k porušení těchto povinností, musí poskytovatel plátce při platební transakci z podnětu plátce nebo poskytovatel příjemce při platebních transakcích z podnětu příjemce či jeho prostřednictvím zajistit, aby příjemce obdržel částku platební transakce v plné výši242.
5.5 Provádění platebních transakcí – lhůty
Základní zásadou pro provádění platebních transakcí je zákonný požadavek, aby byly prováděny ve lhůtách dohodnutých s uživatelem, přičemž musí být dodrženy zákonné podmínky243.
Významnými kritérii, vztahujícími se k časovému určení lhůt k provedení platební transakce jsou244
1, územní oblast, ve které je platební transakce prováděna, dle čehož se dělí na platební transakce
-vnitrostátní (výlučně provedena na území ČR),
- přeshraniční (provedenou v rámci a mezi členskými státy),
- mimoevropskou (provedenou mezi nečlenským a členským státem)
2, měna, v níž je platební transakce prováděna, dle čehož se platební transakce
dělí na
- denominovanou v české měně,
- denominovanou v EURO,
241 Ustanovení § 107 odst. 1 věta druhá ZPS. Tato možnost se promítá i do povinnosti poskytovatele příjemce, poskytnout příjemci bez zbytečného odkladu po provedení platební transakce informaci o úplatě za její provedení a tu oddělit od částky platební transakce, dle ustanovení § 91 odst. 3 písm. c) ZPS.
242 Ustanovení § 107 odst. 2 ZPS.
243 Ustanovení § 108 odst. 1 ZPS. Zákonné podmínky stanoveny ZPS ustanoveními § 108 až 123 ZPS, přičemž jiný právní předpis může lhůtu prodloužit.
244 X. XXXXXXXX in XXXXX, J., XXXXXXXXXX, D., XXXXXXXX, X. et al. Zákon o platebním styku.
Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2011, s. 521 - 523. ISBN 978-80-7400-369-1.
- denominovanou v jiné měně členského státu (LIBRA)
3, případná směna měn, tedy směna mezi měnou, v níž je platební účet veden a v níž je platební transakce denominována,
4, množství poskytovatelů, kteří se na platební transakci účastní
- jeden poskytovatel
- dva poskytovatelé 5, druh platební transakce
- vložení hotovosti na platební účet
- výběr hotovosti z platebního účtu
- převod peněžních prostředků 6, právní postavení uživatele
- spotřebitel
- jiný uživatel než dva výše uvedení.
Důležitou okolností je správné počítání běhu lhůt, které se řídí ustanovením § 122 OBC, ze kterého vyplývá, že lhůta určena ve dnech začíná běžet v den, který následuje po rozhodné události pro její počátek, přičemž za rozhodnou událost lze podle konkrétního druhu lhůty označit okamžik přijetí platebního příkazu nebo okamžik přijetí peněžních prostředků nebo okamžik připsání částky platební transakce.
Kromě správného určení jejího počátku je rovněž nezbytné znát určení délky lhůty, která je obvykle udávána ve dnech nebo je zkrácena na neprodlené provedení či provedení bez zbytečného odkladu.
S včasným provedením platební transakce, dodržením níže uvedených lhůt, souvisí i den valuty245 peněžních prostředků.
5.5.1 Lhůty bezhotovostních platebních transakcí
Základní okolností je určení, zdali k provedení platební transakce dochází pouze v rámci jednoho poskytovatele anebo poskytovatel plátce a příjemce jsou odlišné subjekty.
A, Lhůty bezhotovostních platebních transakcí mezi různými poskytovateli
245 Ustanovení § 2 odst. 3 písm. e) ZPS. Dnem valuty se rozumí okamžik, ke kterému je platební transakce evidována pro potřeby výpočtu úroku z peněžních prostředků na platebním účtu.
Celková doba na provedení platební transakce se zde rozpadá do dvou základních období a to na část, kdy musí dojít k připsání peněžních prostředků na účet poskytovatele příjemce a na část, kdy musí následně dojít k jejich připsání na platební účet příjemce.
Lhůty pro připsání peněžních prostředků na účet poskytovatele příjemce
Předně je stanovena povinnost poskytovateli plátce, provést svou část platební transakci tak, aby peněžní prostředky byly připsány na účet poskytovatele příjemce nejpozději do konce pracovního dne246 následujícího po dni přijetí platebního příkazu247.
V určitých případech se plátce a jeho poskytovatel mohou dohodnout na lhůtě delší než výše uvedené, buď o
1, jeden pracovní den,
a to v případě, že jedná o platební transakci v měně
- euro, na základě papírového platebního příkazu bez směny měn,
- euro, na základě papírového platebního příkazu, při které dochází ke směně mezi eurem a měnou členského státu, na jehož území se směna uskutečňuje,
- české, která se uskutečňuje výhradně na území ČR a při které dochází ke směně za jinou měnu členského státu vyjma eura,
a nebo
2, tři pracovní dny,
a to v případě, že se jedná o platební transakci v měně
- euro, která obsahuje směnu eura za měnu odlišnou od měny členského státu, na jehož území ke směně měn dochází,
- české, pokud není výlučně uskutečňována na území ČR,
- jiné, než české měně a eura, nicméně v měně členského státu248.
Lhůty pro připsání peněžních prostředků na platební účet příjemce
Po připsání peněžních prostředků na účet poskytovatele příjemce, přechází povinnost dokončit provedení platební transakce v určité lhůtě na poskytovatele
246 Ustanovení § 2 odst. 3 písm. j.) ZPS. Jedná se o den, kdy poskytovatel plátce nebo poskytovatel příjemce obvykle vykonává potřebné činnosti k provedení platební transakce.
247 Ustanovení § 109 odst. 1 ZPS.
248 Ustanovení § 109 odst. 2 a 3 ZPS.
příjemce, který musí připsat částku platební transakce na platební účet příjemce249 poté, co byla připsána na jeho účet a to
1, neprodleně nebo
2, nejpozději do konce následujícího pracovního dne, pokud se jedná o platební transakci v jiné měně než měně členského státu250.
Jedná se o právo příjemce vůči svému poskytovateli251, které zanikne, pokud příjemce nebude informovat poskytovatele o porušení jeho odpovídající povinnosti bez zbytečného odkladu po jejím zjištění nebo nejpozději do 13 měsíců ode dne odepsání peněžních prostředků z platebního účtu plátce252.
B, Lhůty platební transakce v rámci jednoho poskytovatele v české měně
V případě převodu peněžních prostředků v české měně a na českém území z účtu plátce na účet příjemce, které jsou oba vedeny totožným poskytovatelem, zásadně platí, že k připsání peněžních prostředků na platební účet příjemce253 musí dojít nejpozději ke konci pracovního dne, ve kterém došlo k okamžiku přijatí platebního příkazu.
Pokud při takové platební transakci dochází ke směně měn, je připuštěna dohoda mezi poskytovatel a plátcem stanovící lhůtu o jeden pracovní den delší254.
Jedná se o právo uživatelů vůči poskytovateli, které zanikne, pokud příjemce nebo plátce nebudou informovat poskytovatele o porušení jeho odpovídající povinnosti bez zbytečného odkladu po jejím zjištění nebo nejpozději do 13 měsíců ode dne odepsání peněžních prostředků z platebního účtu plátce255.
5.5.2 Lhůty pro připsání vložených peněžních prostředků - hotovosti
Kromě lhůt bezhotovostních převodů peněžních prostředků jsou zvlášť stanoveny lhůty pro připsání vložené hotovosti na platební účet. Zásadními kritérií jsou
249 Není-li veden příjemci platební účet, dá se mu částka platební transakce k dispozici.
250 Ustanovení § 110 ZPS.
251 Což vyplývá z ustanovení § 117 odst. 1 věta druhá ZPS, neboť peněžní prostředky jsou již na účtu poskytovatele příjemce, čímž poskytovatel plátce již splnil své povinnosti v rámci provedení platební transakce, a proto musí odpovídat poskytovatel příjemce příjemci.
252 Ustanovení § 121 ZPS. Takto právo příjemce nezaniká, pokud jeho poskytovatel nesplnil informační povinnosti uvedené v § 91 ZPS.
253 Není-li veden příjemci platební účet, dají se mu peněžní prostředky k dispozici.
254 Ustanovení § 111 ZPS.
255 Ustanovení § 121 ZPS. Takto právo uživatele nezaniká, pokud jeho poskytovatel nesplnil informační povinnosti uvedené v ustanovení § 90 a § 91 ZPS.
právní postavení vkladatele, zdali se jedná o spotřebitele, drobného podnikatele, či o osobu od obou odlišnou a měna hotovosti či vedeného účtu.
Pokud spotřebitel či drobný podnikatel vloží na platební účet hotové peněžní prostředky v měně členského státu a zároveň v měně, ve které je účet veden, je poskytovatel povinen připsat odpovídající částku k zůstatku na účtu neprodleně poté a současně musí zajistit, aby peněžní prostředky byly od tohoto okamžiku uživateli k dispozici256.
Prodloužená lhůta je stanovena pro připsání peněžních prostředků na platební účet, které byly vloženy ve formě hotovosti v měně, ve které je platební učet veden a přitom se jedná o
- měnu jiného členského státu anebo
- uživatele, který není spotřebitelem ani drobným podnikatelem.
5.5.3 Lhůty pro předání platebního příkazu
Některé platební transakce jsou prováděny z podnětu příjemce anebo plátce prostřednictvím příjemce, kdy platební příkaz k jejich provedení je dán příjemcem nebo sice plátcem, ale prostřednictvím příjemce.
Při takovém předávání platebních příkazu je nutné, kromě včasného zajištění samotného provedení platební transakce, stanovit i pevné časové rozmezí pro předcházející, k platební transakci vedoucí, včasné předání platebního příkazu mezi poskytovateli.
Lhůta zde není stanovena přímo zákonným ustanovením, ale její úprava je ponechána na dohodě mezi poskytovatelem a uživatelem nebo je založena tak, aby respektovala dojednání mezi uživateli navzájem.
Při předání platebního příkazu poskytovatelem příjemce poskytovateli plátce je poskytovatel příjemce vázán lhůtou dohodnutou mezi ním a příjemcem258.
256 Ustanovení § 112 odst. 1 ZPS.
257 Ustanovení § 112 odst. 2 a 3 ZPS.
258 Ustanovení § 113 odst. 1 ZPS.
Toto pravidlo se uplatní i v případě předání platebního příkazu k inkasu, kdy se navíc musí uplatnit i předpoklad, že takto stanovená lhůta musí být v souladu s ujednáním mezi plátcem a příjemcem, které určuje okamžik přijetí platebního příkazu259, což umožní včasné provedení platební transakce.
Jedná se o povinnosti poskytovatele příjemce, které zaniknou, pokud příjemce nebude informovat poskytovatele o porušení jeho práva bez zbytečného odkladu po zjištění této skutečnosti nebo nejpozději do 13 měsíců ode dne odepsání peněžních prostředků z platebního účtu plátce260.
5.6 Odpovědnost poskytovatele platebních služeb
Poskytovatel platebních služeb nese za své pochybení při poskytování platebních služeb obecnou odpovědnost 261 , zejména ve formě odpovědnosti za škodu nebo bezdůvodné obohacení262.
Aby mohlo dojít k uplatnění zvláštní odpovědnosti poskytovatele, musí uživatel poskytovateli nejdříve oznámit, že platební transakci neautorizoval nebo byla nesprávně provedena. Takto se musí uživatel zachovat bez zbytečného odkladu poté, co se o této skutečnosti dozvěděl nebo nejpozději do 13 měsíců ode dne odepsání peněžních prostředků z platebního účtu, neboť v opačném případě jeho právo a povinnost poskytovatele sjednat postupem níže uvedeným nápravu zanikají263.
Pokud uživatel včasně oznámí poskytovateli výše uvedené skutečnosti, je poskytovatel povinen prokázat, že k nesprávné nebo neautorizované platební transakci
259 Ustanovení § 113 odst. 2 ZPS.
260 Ustanovení § 121 ZPS. Takto povinnost poskytovatele nezaniká, pokud nesplnil informační povinnosti uvedené v ustanovení § 91 ZPS.
261 Jedná se o odpovědnost objektivní, tedy nezávislou na zavinění poskytovatele, což mimo jiné vyplývá z ustanovení § 123 ZPS, které stanoví, že poskytovatel není odpovědný, pokud nesplnění jeho povinnosti zabránila nepředvídatelná, neobvyklá okolnost, která byla nezávislá na jeho vůli a jejíž následky nemohl odvrátit.
262 Ustanovení § 120 odst. 2 ZPS.
263 Ustanovení § 121 ZPS.
nedošlo a to tím způsobem, že doloží dodržení předepsaného postupu, který pak umožní ověřit zdali
- byl dán platební příkaz
- byla platební transakce správně zaznamenána
- byla platební transakce správně zaúčtována
- nebyla platební transakce ovlivněna technickou či jinou poruchou264.
5.6.1 Odpovědnost poskytovatele za neautorizovanou platební transakci
Po provedení neautorizované platební transakce a následném oznámení plátce této skutečnosti svému poskytovateli jedná poskytovatel plátce tak, že neprodleně poté uvede platební účet, ze kterého byla částka platební transakce odepsána do stavu, ve kterém by byl, kdyby k takovému pochybení nedošlo. Pokud tento postup není možný, vrátí poskytovatel plátce plátci částku platební transakce včetně zaplacené úplaty a ušlých úroků265.
Poskytovatel nese ztrátu zcela, pokud plátce nejednal podvodně a
- ztráta z neautorizované platební transakce vznikla až po oznámení ztráty, odcizení či zneužití platebního prostředku nebo
- poskytovatel nezajistil uživateli vhodné prostředky k včasnému oznámení ztráty, odcizení, zneužití nebo neautorizovaného použití platebního prostředku266.
Plátce nese ztrátu zcela, tedy v plném rozsahu, pokud si ztrátu zapříčinil
- svým podvodným jednáním nebo
- jednáním úmyslným či z hrubé nedbalosti, kterým porušil základní povinnosti uživatele platebního prostředku267.
264 Ustanovení § 120 odst. 1 ZPS.
265 Ustanovení § 115 odst. 1 ZPS.
266 Ustanovení § 116 odst. 2 ZPS.
267 Ustanovení § 116 odst. 1 písm. b) ve spojení s ustanovením § 101 ZPS. Základní povinnosti uživatele platebního prostředku jsou užívat platební prostředek v souladu s rámcovou smlouvou, zejména přijmout
Kromě těchto dvou krajních forem nesení ztráty z neautorizované platební transakce je upraveno také omezené nesení ztráty plátcem, které je limitováno částkou 150 EURO. Jedná se o případy, kdy ke ztrátě došlo
- použitím ztraceného nebo odcizeného platebního prostředku nebo
- zneužitím platebního prostředku, v důsledku nedostatečného zabezpečení jeho personalizovaných bezpečnostních prvků plátcem268.
Nad tímto limitem nese případnou ztrátu z neautorizované platební transakce poskytovatel.
5.6.2 Odpovědnost poskytovatele za nesprávně provedenou platební transakci
K uplatnění této odpovědnosti je třeba, aby platební transakce nebyla poskytovatelem provedena v souladu s rámcovou smlouvou nebo zákonnými ustanoveními a přitom se nejednalo o neautorizovanou platební transakci. Taková platební transakce nebyla provedena řádně a včas, z čehož lze dovodit i její nesprávnost.
Pokud nedošlo k provedení platební transakce řádně a včas, napadá odpovědnost v prvé řadě na poskytovatele plátce, který odpovídá plátci270. Ten se jí ovšem může zprostit, pokud doloží řádné a včasné připsání částky platební transakce na účet poskytovatele příjemce. Jestliže se tak stane, bude za nesprávné provedení platební transakce odpovídat poskytovatel příjemce příjemci271.
A. Odpovědnost poskytovatele plátce
veškerá přiměřená opatření na ochranu jeho personalizovaných bezpečnostních prvků a bez zbytečného odkladu po zjištění oznámit poskytovateli nebo osobě jím určené ztrátu, odcizení, zneužití nebo neautorizované použití platebního prostředku.
268 Ustanovení § 116 odst. 1 písm. b) ZPS.
269 Ustanovení § 118 ZPS.
270 V některých případech může odpovídat i poskytovateli příjemce.
271 Ustanovení § 117 odst. 1 ZPS.
V případě, že poskytovatel plátce odpovídá plátci za nesprávně provedenou platební transakci, je důležitou okolností pro další postup poskytovatele plátce zjištění, zda plátce i nadále trvá na provedení platební transakce.
Pokud plátce oznámí svému poskytovateli, že na provedení nesprávné platební transakce již dále netrvá, reaguje poskytovatel plátce uvedením platebního účtu, z něhož byla částka platební transakce odepsána, do stavu, ve kterém by se nacházel, kdyby k odepsání částky vůbec nedošlo, anebo pokud je takový postup nemožný, vrátí plátci částku platební transakce, zaplacenou úplatu a ušlé úroky272.
Takto nelze postupovat, pokud již před oznámením plátce svému poskytovateli o netrvání na provedení platební transakce došlo k připsání částky platební transakce na účet poskytovatele příjemce. V případě, kdy na účet poskytovatele příjemce byla takto připsána jen část z celkové výše částky platební transakce, neuplatní se výše uvedený postup pouze u takto připsané části. Skutečnost o okamžiku připsání částky na účet poskytovatele příjemce musí být poskytovatelem plátce plátci doložena273.
V situaci, kdy poskytovatel plátce odpovídá plátci za nesprávně provedenou platební transakci a ten mu neoznámí, že dále trvá na provedení platební transakce, je povinností poskytovatele plátce neprodleně uskutečnit připsání částky platební transakce na účet poskytovatele příjemce a uvést platební účet plátce do stavu, který by odpovídal řádnému a včasnému provedení platební transakce anebo pokud není možná restituce stavu platebního účtu, vrátí plátci nesprávně zaplacenou úplatu a ušlé úroky274.
B. Odpovědnost poskytovatele příjemce
Pokud za nesprávné provedení platební transakce neodpovídá poskytovatel plátce, dojde k napadnutí této odpovědnosti na poskytovatele příjemce, který v tom případě odpovídá příjemci.
Poskytovatel příjemce pak neprodleně uvede platební účet příjemce do stavu, který by odpovídal řádnému a včasnému provedení platební transakce anebo při nemožnosti tohoto řešení, dá částku nesprávně provedené platební transakce, zaplacenou úplatu a ušlé úroky příjemci k dispozici275.
272 Ustanovení § 117 odst. 2 ZPS.
273 Ustanovení § 117 odst. 3 ZPS. Pokud to připadá do úvahy, musí být doloženo i poskytovateli příjemce.
274 Ustanovení § 117 odst. 4 ZPS.
275 Ustanovení § 117 odst. 5 ZPS.
Výše uvedené postupy a rozdělení odpovědnosti se nemohou vztahovat na jednotlivé poskytovatele, pokud k nesprávnému provedení platební transakce došlo v důsledku chybného předání platebního příkazu poskytovatelem příjemce poskytovateli plátce276, při platebních transakcích prováděných z podnětu příjemce nebo plátce prostřednictvím příjemce 277 , neboť odpovědnost byla v tomto případě jednoznačně založena nesprávným jednáním poskytovatele příjemce a to ještě před samotným provedením platební transakce.
X. Xxxxxxxxx jedinečný identifikátor
V praxi se mohou vyskytnout i případy, kdy dojde k omylu ve vůli uživatele nebo k rozporu mezi vůli uživatele a projevem jeho vůle, které pak založí faktickou nesprávnost platebního příkazu. Jde zejména o situace, kdy uživatel uvede chybný, popř. jiný neboli nesprávný jedinečný identifikátor278, než který označuje správného příjemce.
Protože provedení takovéto platební transakce se nezakládá porušením povinností poskytovatelů, nelze jim ani přičítat odpovědnost za takto fakticky nesprávně provedenou platební transakci a to ani tehdy, když uživatel identifikuje příjemce i jinými údaji, než které jsou smluvně upraveny. Zákon k tomu stanoví, že platební transakce je provedena správně co do osoby příjemce, pokud je její provedení v souladu s jeho jedinečným identifikátorem279.
I když toto pochybení nebylo založeno porušením povinností poskytovatele plátce, musí tento poskytovatel vyvinout veškeré možné úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, aby došlo k navrácení peněžních prostředků plátci 280 . Za případné vrácení peněžních prostředků si může poskytovatel plátce s plátcem dojednat úplatu281.
276 Poskytovatel příjemce nedoloží příjemci na jeho žádost splnění povinnosti řádně a včas předat platební příkaz poskytovateli plátce.
277 Ustanovení § 117 odst. 5 ZPS.
278 Ustanovení § 2 odst. 3 písm. h) ZPS stanoví, že jedinečným identifikátorem je kombinace písmen, číslic nebo symbolů, kterými se podle určení poskytovatele identifikuje uživatel nebo jeho účet při provádění platebních transakcí.
279 Ustanovení § 119 odst. 1 ZPS.
280 Ustanovení § 119 odst. 2 ZPS hovoří o nesprávně provedené platební transakci, což se mi nejeví být terminologicky správným, neboť nedošlo k porušení povinnosti poskytovatelem, ale pouze k chybnému jednání uživatele z čehož vyplývá, že se o nesprávně provedenou platební transakci de iure nejedná.
281 Ustanovení § 119 odst. 2 věta druhá ZPS.
5.6.3 Následný postih
Došlo-li k naplnění pravidel formálního postupu, který má vést k nápravě neautorizované nebo nesprávně provedené platební transakce, nemuselo ani pak dojít k postižení skutečného viníka nedokonalé provedené platební transakce, na jehož účet by správně či spravedlivě mělo dojít ke zhojení všech účastníků.
Proto zákon upravuje následný postih poskytovatele nebo zprostředkujícího poskytovatele, který nedokonalost v provedení platební transakce způsobil. Oprávněným je zde poskytovatel, který splnil své povinnosti v rámci formálního napravení platební transakce a povinným ten poskytovatel nebo zprostředkující poskytovatel, který nedokonalost v provedení platební transakce skutečně způsobil282.
Pokud došlo k uplatnění postihu, mohou se realizovat i jiné druhy prosazování vzájemných práv a povinností a to formou náhrady škody nebo bezdůvodného obohacení, popřípadě jiných práv vyplývajících ze smlouvy nebo jiných právních předpisů, jimiž se smlouva řídí, pokud se nároky z nich vyplývající nepřekrývají283.
282 Ustanovení § 122 odst. 1 ZPS. Tento postup se nedá uplatnit, je-li poskytovaná platební služba provedena mimo členské státy nebo v jiné měně než členských států.
283 Ustanovení § 122 odst. 2 ZPS.
ZÁVĚR
Smyslem této práce bylo ve vzájemném srovnání objasnit právní pojetí smlouvy o běžném účtu a smlouvy o vkladovém účtu. Nejlepším způsobem, kterým lze dosáhnout přiměřeného srovnání obou pojetí, bylo srovnat především typické právní instituty ve svém souhrnu představující úpravu předmětných smluv v obchodním zákoníku.
Vzhledem k neustále se vyvíjející právní úpravě, zejména k právní regulaci smlouvy o platebních službách ZPS a právní regulaci smlouvy o účtu NOZ , bylo nutné předmětné srovnání zařadit rovněž do kontextu úpravy těchto smluv.
Doufám, že se mi v průběhu práce podařilo dostatečně výstižně popsat, analyzovat a srovnat předmětné úpravy a vyvodit příslušné závěry, které nyní zkráceně shrnu.
Společným znakem obou předmětných smluv je skutečnost, že představují formu konsensuálního závazku. Jejich vznik je tedy spojen s okamžikem dohody smluvních stran na určitém obsahu jimi formovaného závazku, což značí, že k jejich existenci není potřebné vykonat žádný reálný úkon, jakým je kupříkladu vložení nebo převod hotovosti na účet.
Z právního pohledu představují tyto peněžní přesuny realizaci základního společného smluvního závazku záležejícího, v přijetí peněžních prostředků bankou, což je povinně evidováno na účtu, a v povinnosti banky na jejich následné vyplacení podle příkazu majitele účtu, což je na účtu evidováno rovněž.
Banka je vlastníkem přijatých a zatím nevyplacených peněžních prostředků. Peněžní prostředky po jejich přijetí bankou představují pohledávku majitele účtu za bankou a zároveň závazek banky na jejich vyplacení podle příkazu majitele účtu, jsou tedy vkladem podle zákona o bankách.
Základní rozdíl v pojetí obou předmětných smluv spočívá v jejich účelu potažmo v cíli jejich právní úpravy provedené obchodním zákoníkem.
Smlouva o vkladovém účtu slouží bance k zajištění kvantity peněžních prostředků na předem jistou dobu, což je vyjádřeno zejména obligatornosti určité doby přenechání peněžních prostředků nebo předem stanovené výpovědní lhůty vkladu sjednaného na dobu neurčitou. Nejvýrazněji se tento účel vkladového účtu projevuje v situaci, kdy smlouva obsahuje ujednání stanovící, že majitel účtu nesmí s peněžními prostředky na účtu nakládat před dobou dohodnutou ve smlouvě.
Pokud smlouva nebude takové ujednání obsahovat, může majitel účtu nakládat s peněžními prostředky na účtu, nicméně takové nakládání může být ze strany banky sankcionováno. Podle míry dojednaných sankcí lze pak vkladový účet chápat jako platební anebo nikoli, přičemž druhá varianta bude rozhodně typičtější.
Odpovídající reakci na povinnost majitele účtu přenechat bance peněžní prostředky na jistou dobu představuje právo majitele na obligatorní neboli jistý úrok plynoucí z takto uložených peněžních prostředků.
Kromě požadavku obligatornosti jsou úroky, tedy cena za přenechání peněžních prostředků bance, obvykle vyšší, což vyplývá z dojednání vyšší úrokové sazby, která vede sama o sobě, když ne k jisté době uložení peněžních prostředků, tak alespoň době delší. Vyšší úroková sazba vytváří motivaci majiteli účtu ponechat peněžní prostředky na účtu co nejdéle, aby došlo k jejich vyššímu zhodnocení.
Tento vyšší úrok prakticky umožňuje existenci vkladového účtu, který je zároveň platebním účtem, neboť banka neuplatňující překážky ani sankce vůči majiteli účtu, což musí být dojednáno, při jeho nakládání s peněžními prostředky v rámci typicky dojednané smlouvy o vkladovém účtu, má jistou kvantitu peněžních prostředků zajištěnu, alespoň v souhrnu svých klientů, právě výhodnosti z něho plynoucího zhodnocení.
Smlouva o běžném účtu naproti tomu slouží účelu, který je k účelu smlouvy o vkladovém účtu prakticky zbytkový. Nemůže tedy sloužit k výše vymezenému účelu, ale jinak je vlastně její využití značně široké.
V jejím rámci je významné dělení podél linie provádění platebních transakcí v rámci nebo mimo rámec platebních služeb. Podle mého názoru je možné použít smlouvu o běžném účtu rovněž pro provádění platebních transakcí mimo rámec
platebních služeb, kdy alespoň takové platební transakce nebudou podléhat regulaci smlouvy o platebních službách v ZPS.
Na druhé straně není možné nezmínit, že smlouva o běžném účtu bude v drtivé většině případů zároveň smlouvou o platebních službách, a tak značná část její regulace v obchodním zákoníku bude nahrazena úpravou smlouvy o platebních službách v ZPS.
Nová právní úprava přináší nové pojetí předmětných smluv, kterým dochází k přenastavení typických účelů smluv. Účel smlouvy o vkladovém účtu splynul s dosavadním účelem smlouvy o běžném účtu v obecně účelově vymezené smlouvě o účtu, v jejímž rámci se emancipoval platební účet regulovaný úpravou smlouvy o platebních službách.
Typ smlouvy o vkladovém účtu je zrušen, přičemž její uskutečnění v praxi bude i nadále možné, ale jen tehdy, pokud si majitel účtu a banka dojednají v rámci konkrétní smlouvy její dosavadní podstatné znaky. Toto ujednání bude možné především v rámci regulace smlouvy o jiném než platebním účtu, nicméně i zde bude třeba dojednat dosavadní podstatné znaky, jakým je zejména obligatorní úrok, který již nová právní úprava neupravuje.
Typ smlouvy o běžném účtu má v podobě smlouvy o účtu podařenějšího nástupce než byla sama její dosavadní úprava. Úprava smlouvy nepoužívá v základním ustanovení sporného pojmu platební transakce, čímž snadněji umožňuje pochopit její platební a zároveň nikoli platební či jiné než platební využití.
Úprava smlouvy o účtu je oproti dosavadní úpravě předmětných smluv stručnější, nicméně podle mého názoru výstižnější a lépe odpovídající dnešní realitě z hlediska uzavírání smluv o bankovních účtech.
Resume
The original purpose of the diploma thesis " A comparison of current and deposit account contract" had been to describe and analyse the existing legislation of the Current Account Contract and the Deposit Account Contract regulated by Act No. 513/1991 Coll., the Commercial Code, as amended by subsequent legislation, further to compare them and to draw the appropriate legal conclusions out of this comparison.
With respect to the development of legal control, in particular due to passing the Act No. 284/2009 Coll., on payment system, as amended by subsequent legislation, and the Act No. 89/2012 Coll., the Civil Code, it was necessary to modify the meaning of this thesis in the way to reflect new statutory regulation resulting out of the above, while respecting existing regulations.
The aim of the thesis thus became a description, analysis and comparison of the Current Account and Deposit Account Contract and a description and analysis of the Contract for Payment Services, all of above covered by the description and subsequent comparison with the Account Contract.
In systemic point of view the thesis is classified on the one hand from a time perspective, from past to future, and also from a substantive perspective, from the general to the specific. It is organized, especially its core part, according to particular legal norms.
Form of the thesis is created, except of Introduction and Conclusion, by the five chapters, which are further numerically divided into subsections. In some cases the subsection is further being arranged more clearly for better text clarity by means of the highlighted headings using letters or bold text.
Content of the thesis consists of core part and accessories. The first two chapters create a wider horizon under whose optics it is useful to perceive the following chapters, so they form this way a sort of accessories for the chapters Number three to five, which
are the core part of whole work.
The first chapter defines the sources of statutory regulation and their historical development. It depicts the evolution from the early nineties of the 20th century to the present.
In second chapter the attention is paid to a broader context, namely the definition of some important terms such as Bank Contracts or term the Deposit and its species.
There are also clarified some commercial expressions behind which the Contracts in question are hidden.
In the third chapter there is contained the issue of substantial parts of the Contracts, the issue of payment or non-payment regime of the Contracts and questions resulting out of that. The questions are related namely to the form of the Contracts and to term the Payment Transaction. The issue of protective provisions is also included into this chapter.
The fourth chapter is organized according to the particular legal norms which make up the contracts in non-payment regime. These include primarily disposal of the account, disposal of funds in the account, interest, remuneration, contract termination, account termination, death of account holder.
The fifth and final chapter concludes the thesis by the description and analysis of contracts in the payment regime. Contracts are coming here under the regime of Contracts for Payment Services, whose individual parts are so dealt with. In particular it is about the providers' information obligation, the termination and amendment of frame contracts, about interest rates, about deadlines of execution of payment transactions and about the liability of providers.
Seznam pramenů a použité literatury
Monografie, učebnice a komentáře:
1. XXXXXX, X., XXXXX, X., XXXXX, X. et al. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 3. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2003. ISBN 80-7179-746-4
2. XXXXX, X., DOLEŽALOVÁ, D., XXXXXXXX, X. et al. Zákon o platebním styku. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. XXXX, 2011. ISBN 978-80-7400-369-1.
3. XXXXXXX, X. Základy bankovnictví. Brno: Biz Books, 2012. ISBN 978-80-265- 0001-8.
4. XXXXXX, X., XXXXXX, X., XXXXXX, P. Zákon o bankách. Komentář. 1 vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2011. ISBN 978-80-7400-389-9.
5. XXXXX, S., XXXX, Š., XXXXX et al. P. Bankovní obchody. Praha: ASPI, 2009. ISBN 978-80-7357-433-8.
6. XXXXX, X., XXXXXXXXX, X., XXXXX, M. et al. Obchodní zákoník. Komentář. 13 vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2010. ISBN 978-80-7400-354-7.
7. XXXXXXX, X., XXXXXXX, Z., XXX, X. et al. Obchodní zákoník. Komentář. II díl. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2009. ISBN 978-80-7357-491-8.
Periodika:
1. XXXX, X. Některé otázky nové právní úpravy platebních služeb. Obchodněprávní revue. 2010, č. 6. ISSN 1113-1120.
2. XXXXX, X. Některé právní aspekty ochrany spotřebitele ve smlouvě o běžném účtu.
Právní rozhledy. 2007, č. 3. ISSN 1210-6410.
3. XXXXX, P. Právní úprava účtu v novém občanském zákoníku. Právní rozhledy. 2013, č. 11, s. 401-406. ISSN 1210-6410.
4. XXXXX, X. Xxxxxxx o platebních službách. Obchodněprávní revue. 2010, č. 5, s. 125- 154. ISSN 1213-5313.
5. PLÍVA, S. Smlouva o běžném účtu. Právo a podnikání. 2004, č. 7-8, s. 32 -38. XXXX 0000-0000.
6. PLÍVA, S. Smlouva o vkladovém účtu. Právo a podnikání. 2005, č. 2, s. 2-6. XXXX 0000-0000.
Důvodové zprávy:
1. Důvodová zpráva k zákonu č. 40/1964 Sb. [online] Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Dostupná z: xxxx://xxx.xxx.xx/xxxxx/0000xx/xxxxx/x0000_00.xxx
2. Důvodová zpráva k zákonu č. 554/2004 Sb., [online] Poslanecká sněmovna Parla- mentu ČR. Dostupná z: xxxx://xxx.xxx.xx/xxx/xxxx/xxxxx.xxx?Xx0&XXx000&XX0x0
3. Důvodová zpráva k zákonu č. 285/2009 Sb., [online] Poslanecká sněmovna Parla- mentu ČR.
Dostupná z: xxxx://xxx.xxx.xx/xxx/xxxx/xxxxx.xxx?Xx0&XXx000&XX0x0
4. Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník NOZ. [online] Dostupná z: xxxx://xxxxxxxxxxxxxxx.xxxxxxx.xx/xxxxxxxxx/Xxxxxxxx-xxxxxx-XXX-xxxxxxxxxxxxx- verze.pdf
Právní předpisy:
1. Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007, o platebních službách na vnitřním trhu.
2. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 36/2013 ze dne 26. června 2013, o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky.
3. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013, o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky.
4. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
5. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
6. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.
7. Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů.
8. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (NOZ).
9. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
10. Vyhláška č. 47/1964 Sb. o peněžních službách občanům.
Judikatura:
1. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. 21 Co 1774/1999.
2. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 387/98.
3. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4227/2009.
4. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2008, sp. zn. 33 Odo 912/2006.
5. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1219/2006.
6. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2002, sp. zn. 20 Cdo 681/2001.