Vydává Notářská komora ČR v nakladatelství C. H. Beck

ad notam4.q 11.8.2004 16:07 Stránka 1

Notářský časopis

Vydává Notářská komora ČR v nakladatelství C. H. Xxxx

4/2004 strany 93-11 10. ročník 23. srpna 2004

Z obsahu:

Xxxxx, X. Xxxxx o zvláštních náležitostech smlouvy o převodu vlastnictví jednotky

Xxxxxx, M. Postupný zánik pozemkové knihy a jeho důsledky pro dnešek

Xxxxxx, X. Xxxxxxxxxx majetkových poměrů mezi manželi a darování pro případ smrti

Xxxxxxx, X.

Novinky v doručování písemností do člen-

ských států EU od 1. 5. 2004

Xxxxxxx Xxxxxxxx, X. Xxxxxxx prostředky proti zamítavému rozhodnutí katastrálního úřadu vydanému v řízení o povolení vkladu po 1. 1. 2003

a s tím související otázky

Xxxxxxx, K.

Co potřebuje české notářství?

Nejvyšší soud České republiky Převod vlastnického práva k příslušenství nemovitosti

C. H. XXXX

Obsah 16.8.2004 14:34 Stránka 1

AD NOTAM

Číslo 4/2004

Školení notářských koncipientů se v roce 2004 uskuteční

opět ve dvou etapách ve dnech 6.–8. 12. 2004

a 8.–10. 12. 2004

v hotelu Relax

v Rožnově pod Radhoštěm.

Podrobnosti budou rozeslány v září/říjnu.

OBSAH

Články

Xxxxx, X. Xxxxx o zvláštních náležitostech

smlouvy o převodu vlastnictví jednotky 93

Xxxxxx, M. Postupný zánik pozemkové knihy

a jeho důsledky pro dnešek 95

Xxxxxx, P. Uspořádání majetkových poměrů

mezi manželi a darování pro případ smrti 96

Xxxx, X. Xxxxxxx samospráva s přihlédnutím

k notářské samosprávě ve světle změny zákona

o advokacii 97

Notář a EU

Xxxxxxx, X. Xxxxxxx v doručování písemností

do členských států EU od 1. 5. 2004 99

Xxxxx, X. Činnost a úkoly Kanceláře

Vedoucí redaktor:

XXXx. Xxxxxx Xxxxxx

Výkonná redaktorka:

Xxx. Xxxxxxxxx Xxxxxxx

Adresa redakce:

Řeznická 17, 110 00 Praha 1,

tel. 000 000 000, 000 000 000, 000 000 000

fax 000 000 000

e-mail: xxxxxxxxx-xxxxxxx@xxxx.xx

Redakční rada:

xxxx. XXXx. Xxx Xxxxxx, XXx.

XXXx. Xxxxx Xxxxx XXXx. Xxxxx Xxxxxxxxx XXXx. Xxxxxx Xxxxxx XXXx. Xxxxxx Xxxxx XXXx.Xxxxxx Xxxxx

xxx. XXXx.Xxxxx Xxxxxxx, Xx.

Xxx. Xxxx Xxxxxx XXXx. Xxxxx Xxxxxxx

Vydává:

Notářská komora ČR se sídlem Ječná 11, 120 00 Praha 2,

tel. 000 000 000, 000 000 000, tel./fax 000 000 000, 000 000 000,

e-mail: xxxx@xxxx.xx, xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx, v nakladatelství C. H. Xxxx

Časopis vychází šestkrát ročně. Předplatné na rok 2004 Kč 700,–, jednotlivá čísla Kč 120,–.

Objednávky přijímá, administraci a distribuci předplatného a prodej jednotlivých čísel zajišťuje

nakladatelství C. H. Xxxx, Řeznická 17, 110 00 Praha 1.

Přetisk a jakékoliv jiné šíření časopisu nebo jeho jednotlivých součástí lze pouze se souhlasem vydavatele.

Z obsahu každého čísla časopisu je pořizována databáze anotací pro softwarovou aplikaci EPIS – Ekonomickoprávní informační servis, INZAG, k. s., Kostelní 8, 370 04 České Budějovice.

Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt č. j. 5082 ze dne 26. ledna 1995.

Distribuci a předplatné pro Slovenskou republiku zabezpečuje Magnet-Press Slovakia s. r. o., Šustekova 10, 851 04 Bratislava, korespondence: P. O. Box 169, 830 00 Bratislava 3,

tel. (časopisy) 00000 000 000 000, (předplatné) 00000 000 000 000,

fax 00000 000 000 000

e-mail: xxxxxxxxxx@xxxxx.xx xxx.xxxxx.xx

XXXX 0000-0000 MK ČR E 7049

Rakouské notářské komory v Bruselu 103

Diskuse

Xxxxxxx Xxxxxxxx, X. Xxxxxxx prostředky proti zamítavému rozhodnutí katastrálního úřadu vydanému v řízení o povolení vkladu

po 1. 1. 2003 a s tím související otázky 105

Xxxxxxx, K. Co potřebuje české notářství? 106

Ze života krajských komor

Xxxxxxxxx, X. Xxxxxxxx komora v Brně informuje 107

Ze zahraničí

Foukal, M. Přijetí Notářské komory ČR

za řádného člena CNUE 108

Xxxxxxxx, J., Xxxxxxx, X. 00. evropské notářské

dny v Salzburgu 109

Soudní rozhodnutí

Nejvyšší soud České republiky Převod

vlastnického práva k příslušenství nemovitosti 110

Stojí za pozornost 112

Zprávy z notářské komory

Xxxxxxx, K. Setkání prezidií české

a slovenské notářské komory 112

Konkurzy 113

Vydávaný Notářskou komorou ČR

AD NOTAM

Notářský časopis

23. srpna 2004

Články

Úvaha o zvláštních náležitostech smlouvy o převodu vlastnictví jednotky

XXXx. Xxxxxxxx Xxxx‰*

Tak jako byt, coby prostorově vymezená část budovy, slovy zákona, mimo jiné též jednotka, je právní fikce věci v právním smyslu, fikce uměle vytvořená za účelem na- kládání s touto prostorově vymezenou částí budovy, ni- koliv s budovou jako s celkem, pak i smlouva o pievodu vlastnictví jednotky je speciálním smluvním typem na- šeho občanského práva, upraveným ustanovením § 6 zá- kona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spolu- vlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zá- kony (zákon o vlastnictví bytů) (dále jen „BytZ“) a má své dle tohoto ustanovení zvláštní náležitosti. Pokud je postrádá, lze hovoiit o její neplatnosti z důvodu ne- určitosti právního úkonu dle § 37 občanského záko- níku, který je k citovanému zákonu zákonem základním a obecným a jejichž vzájemný vztah je v rovině zvlášt- ního k obecnému.Tyto zvláštní a tím i podstatné náleži- tosti má smlouva o převodu vlastnictví jednotky, ať již jde o smlouvu kupní, darovací, směnnou nebo jinou, ná- ležitosti, které upravují obecná ustanovení o smlouvách a příslušná zvláštní ustanovení občanského nebo i ob- chodního zákoníku.

K těmto zvláštním a zároveň i podstatným náležitos-

tem smlouvy o převodu vlastnictví jednotky dle § 6 od- stavce 1 BytZ patří:

a) označení budovy nebo domu údaji podle katastru ne- movitostí, číslo jednotky včetně jejího pojmenování a umístění v budově,

b) popis bytu nebo nebytového prostoru, jejich příslu- šenství,jejich podlahová plocha a popis vybavení bytu nebo nebytového prostoru, které jsou smlouvou pře- váděny,

c) určení společných částí domu včetně určení, které části domu jsou společné vlastníkům jen některých jednotek,

d) stanovení spoluvlastnického podílu vlastníka jedno- tky na společných částech domu, které jsou společné vlastníkům jen některých jednotek,

e) označení pozemku,který je předmětem převodu vlast- nictví nebo předmětem jiných práv ve smyslu § 21, údaji podle katastru nemovitostí,

f) práva a závazky týkající se domu,jeho společných částí a práva k pozemku, která přecházejí z dosavadního vlastníka budovy na vlastníka jednotky.

Podle § 6 odst. 2 BytZ jsou přílohou smlouvy o pře-

vodu vlastnictví jednotky schémata všech podlaží, urču- jící polohu jednotek,s údaji o podlahových plochách jed- notek, jakož i písemný souhlas k převodu bytu uvedený v § 22 odst. 4, 5 a 7 BytZ.

Vzhledem k charakteru bytu, coby jednotky, která vzniká tím, že ji vlastník budovy určí svým prohlášením, jsou z náležitostí smlouvy o převodu vlastnictví jedno- tky rozhodující náležitosti uvedené pod písmenem a), tedy z hlediska identifikace je nejdůležitější určení čísla jednotky, které se zpravidla skládá ze zlomku, který tvoří na místě čitatele číslo popisné budovy a na místě jme- novatele pak pořadové číslo jednotky v budově. Již z tvorby čísla jednotky je patrná vazba jednotky na bu- dovu,ve které je jednotka jako prostorově vymezená část budovy umístěna, přičemž samu budovu je nutno ozna- čit údaji podle katastru nemovitostí, tedy číslem popis- ným,způsobem jejího využití a označením pozemku,par- celním číslem, na kterém je budova postavena. Kromě čísla jednotky je nutno také tuto jednotku pojmenovat, tedy uvést, zda jde o byt nebo o nebytový prostor a v pří- padě nebytového prostoru také o jaký nebytový prostor jde, zda jde o prodejnu, restauraci, sklad atd. a současně nelze zapomenout na její umístění v budově (zpravidla podle podlaží, někdy též přesněji kupř. vpravo nebo vlevo).

Popis bytu nebo nebytového prostoru, jeho příslu- šenství a vybavení a jejich podlahové plochy tvoří nej- rozsáhlejší část smlouvy jako jedna z podstatných nále- žitostí smlouvy o převodu vlastnictví jednotky. V této náležitosti, stejně tak i v další náležitosti, určující spo- lečné části domu, se smlouva o převodu vlastnictví jed- notky z hlediska identifikace vlastního předmětu pře- vodu dostává do zbytečných podrobností.

Stanovení spoluvlastnického podílu vlastníka jednotky na společných částech domu jako další podstatná zvláštní náležitost smlouvy o převodu vlastnictví jedno- tky je také dalším identifikačním znakem jednotky, tedy bytu a nebytového prostoru, který může v řadě případů být jedním z důležitých znaků, jimiž se jedna jednotka odlišuje od druhé, za předpokladu, nejsou-li jednotky stejné z hlediska podlahové plochy. Jedná se také o údaj, který je též předmětem evidence katastru nemovitostí. Jde dále o znak, který spojuje vlastníka jednotky s bu- dovou, která co do společných částí je ve spoluvlastnic- tví jednotlivých vlastníků jednotek. Spoluvlastnictví bu- dovy má zde jiný charakter než spoluvlastnictví podle obecného předpisu, což plyne již z vyloučení předkup- ního práva při převodu jednotky.

* Autor je zaměstnancem Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj,Ka- tastrálního pracoviště Znojmo.

94 Číslo 4/2004   AD NOTAM

Nikoliv nevýznamnou náležitostí smlouvy o převodu jednotky je i označení pozemku, na kterém je budova postavena, který je předmětem převodu vlastnictví a ji- ných práv. Zde je nutno podotknout, že předmětem pře- vodu vlastnictví či jiných práv (tedy zpravidla práva ná- jmu nebo výpůjčky) je podíl na tomto pozemku, odpovídající svou velikostí podílu na společných částech budovy.

Poslední podstatnou náležitostí smlouvy o převodu vlastnictví jednotky je uvedení práv a závazků týkajících se domu, jeho společných částí a práv k pozemku, která přecházejí z dosavadního vlastníka budovy na vlastníka jednotky. V daném případě se jedná o povinnosti uklá- dající podílet se finančně na pojištění budovy, její údržbě atd. Přílohu každé smlouvy o převodu vlastnic- tví jednotky pak tvoří schémata jednotlivých podlaží, určující polohu jednotek s údaji o jejich podlahových plochách.

Protože smlouva o převodu vlastnictví jednotky je co do uváděných skutečností a údajů značně rozsáhlá a více než vlastní projevy vůle účastníků o tom, co chtějí a hlavně, jak chtějí převést a nabýt, zabere nejvíce místa popis předmětu převodu,jeho příslušenství a popis jeho vybavení včetně již nezbytné přílohy v podobě schémat jednotlivých podlaží budovy, vyslyšel zákonodárce po- třeby praxe a novelou zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnic- tví bytů, zákonem č. 451/2001 Sb. v § 6 doplnil odsta- vec 3, který zní:

„nedošlo-li k podstatné změně v charakteru jednotky,

musí být zvláštní náležitosti uvedené v odstavci 1 pís- mena b), c), e), f) a v odstavci 2 splněny, pouze tehdy, jde-li o první převod jednotky do vlastnictví“.

Tímto ustanovením umožnil smlouvu o převodu vlast- nictví jednotky za splnění určitých podmínek z hlediska projevů vůle účastníků,tedy převodce a nabyvatele vlast- nictví zkrátit, když ze zvláštních náležitostí této smlouvy, stanovených v odstavci prvém, smlouva o převodu vlast- nictví jednotky musí mít jen náležitosti uvedené pod pís- menem a) a písmenem d). Jedná se pro úplnost o ozna- čení budovy údaji katastru nemovitostí, číslo jednotky a její pojmenování a umístění v budově a uvedení podílu na společných částech domu a pozemku.V podstatě se jedná o údaje, které jsou předmětem zápisu v katastru nemovitostí a bývají uvedeny na listu vlastnictví jedno- tky.V praxi se také pro úplnost uvádí, zákon to však ne- vyžaduje, složení jednotky z jednotlivých druhů míst- ností, stručná charakteristika příslušenství a podlahová plocha jednotky.Tento typ smlouvy je stručný, jasný a vý- stižný a neprosazuje zvláštnosti tohoto druhu smlouvy na úkor běžných a podstatných náležitostí smluv o pře- vodu vlastnictví k nemovitostem upravených v občan- ském a případně obchodním zákoníku.

Smlouvu o převodu vlastnictví jednotky jen s těmito zvláštními náležitostmi lze použít, jen nedošlo-li k pod- statné změně v charakteru jednotky a jde-li již v po- iadí o druhj pievod jednotky do vlastnictví. Zatímco druhá podmínka použití této, chceme-li říci ,,zkrácené verze“ smlouvy o převodu vlastnictví jednotky,upravené v odstavci 3 § 6 BytZ, nečiní z hlediska výkladu problém, pak nikde se neuvádí, co se rozumí podstatnou změ- nou v charakteru jednotky. V úvahu přichází situace, kdy jednotka byla bytem a po úpravě je nebytovým pro- storem nebo situace,kdy na úkor společných částí domu (např. kotelny nebo kočárkárny) byla jednotka, ať již byt

nebo nebytový prostor zvětšena, anebo na úkor jedno- tky došlo k jejímu zmenšení ve prospěch společných částí budovy. Vidíme, že podstatnou změnou v charak- teru jednotky jsou takové stavební úpravy,které mají vliv na změnu její podlahové plochy a tím se mění její podíl na společných částech domu. Tato podstatná změna v charakteru jednotky vede nutně k tomu, aby došlo ke změně v prohlášení o určení (vymezení) jednotek v domě (budově) a tím i k vyvolání změn v údajích ka- tastru nemovitostí ohledně podílů na společných čás- tech domu a pozemku, náležejících k jednotkám, na kte- rém je dům s byty a nebytovými prostory postaven. Za tohoto stavu věci pak nezbývá, než po zápisu těchto změn v podílech na společných částech domu a po- zemku použít smlouvu s obsahovými zvláštními náleži- tostmi uvedenými v prvním odstavci § 6 BytZ.

Na první pohled se zdá,že problematika zvláštních ná-

ležitostí smlouvy o převodu vlastnictví jednotky je zcela jasná. V praxi však není jasné a zákon o vlastnictví bytů vjslovně neuvádí v ustanovení § G odstavce 3, kdo má prohlásit, že obě podmínky pro užití jen těchto zvláštních náležitostí jsou splněny, jak jsou v tomto tietím odstavci § G BytZ uvedeny, tedy, že nedošlo k podstatné změně v charakteru jednotky a již nejde o první pievod jednotky do vlastnictví.Zákon totiž tuto povinnost nikomu nestanoví a bez uvedení, že obě tyto podmínky jsou splněny, nelze použít smlouvu o pie- vodu vlastnictví jednotky jen se zvláštními náleži- tostmi uvedenjmi v odstavci tietím § G BytZ.

Vyiešení tohoto problému je možné jen tehdy, když

si uvědomíme, jaké místo má sám tento zákon č. 72/1))4 Sb., o vlastnictví bytů, v systému občanského práva. Již z jeho názvu zákon č. 72/1))4 Sb., kterjm se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovjm pro- storům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnic- tví bytů), je patrno, že jde o zvláštní (speciální právní piedpis).Pakliže existuje speciální právní piedpis, je ji- sté, že existuje právní piedpis obecnj.

Pravidla aplikace pak vedou od zvláštního k obec-

nému. Z toho plyne, že hledání osoby odpovědné za splnění podmínek pro uzaviení smlouvy o pievodu vlastnictví jednotky jen se zvláštními náležitostmi, uvedenjmi v § G odst. 3 BytZ, musíme začít v ustano- veních občanského zákoníku o vlastnickém právu. Zde se nabízí ustanovení § 123, obsahující klasickou vlastnickou triádu práv, která má každj vlastník věci, kterj je oprávněn piedmět svého vlastnictví držet, uží- vat a požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. Právě k poslednímu vlastníkovu oprávnění, uvede- nému v obecném právním piedpise – občanském zá- koníku – nakládat s piedmětem svého vlastnictví – se vztahuje jeho povinnost, uvedená ve zvláštním práv- ním piedpise – zákoně o vlastnictví bytů – prohlásit, že piedmět vlastnictví a zároveň piedmět pievodu (jed- notka) má určité vlastnosti, spočívající v tom, že ne- došlo k podstatné změně v jejím charakteru a že ne- jde o její první pievod do vlastnictví.Touto úvahou se tedy lze dostat k určení, že prohlášení o splnění pod- mínek, za kterjch lze uzaviít smlouvu o pievodu vlast- nictví jednotky jen se zvláštními náležitostmi uvede- njmi v ustanovení § G odst.3 BytZ piísluší vlastníkovi jednotky, byť to zákon o vlastnictví bytů vjslovně xx- xxxxxxx.

AD NOTAM Číslo 4/2004 95

Postupný zánik pozemkové knihy a jeho důsledky pro dnešek

JUDr. Martin ·e‰ina*

Lze říci, že do 31. 12. 1950 v ČSR existovaly pozem- kové knihy v klasickém pojetí a platilo, že vlastnické právo k nemovitosti při smluvním převodu se nabývá vkladem do pozemkové knihy (dále též „PK“). Zde měl zápis konstitutivní charakter. Při jiných způsobech na- bývání vlastnického práva měl zápis do PK deklaratorní charakter. Např. při dědění se nabývalo vlastnického práva doručením odevzdací listiny, při vyvlastnění za- placením náhrady, při dražbě udělením příklepu, při pří- dělu vydáním přídělové listiny. Platila zásada materiální publicity a každý měl zájem na tom, aby byl zapsán jako vlastník v PK. Xxxxxxx zásada veřejné víry v tyto zápisy, takže kdyby prodávala osoba zapsaná v PK jako vlastník (ač již vlastníkem nebyla) někomu, kdo jednal v dobré víře v zápisy v PK, nabyl by vlastnictví.

Tento systém pozemkových knih však doznal již před

31. 12. 1950 změn, v jejichž důsledcích se začala rozeví- rat propast mezi zápisy v PK a skutečnými vlastnickými vztahy a to zejména z těchto důvodů:

• za války provedli Němci konfiskaci majetku státu, židů a dalších osob, zabrání majetku v rámci cvičiště (např. Neveklovsko a Sedlčansko), přičemž po válce se k res- tituci tohoto majetku řada osob nepřipojila (u židů ze- jména proto, že celé rodiny byly vyhlazeny), a proto v PK zůstala jako vlastník takového majetku ještě dlouho po válce vedena Velkoněmecká říše, přičemž stát takový majetek přiděloval,převáděl do správy svých podniků, aniž by vždy zařídil příslušné zápisy v PK,

• v r. 1945 byly vydány Xxxxxxxx dekrety o konfiskaci majetku občanů německé a maďarské národnosti a ma- jetku zrádců, v důsledku čehož došlo k tomu, že u ob- rovského množství nemovitostí přešlo vlastnictví na stát, který ihned majetek přiděloval přídělcům přídě- lovými listinami často již nezapisovanými do pozem- kových knih,docházelo k přídělovému řízení drobným zemědělcům, kteří si pozemky rozdělovali „divokou privatizací“ tak, že místní rolnické komise rozdělily po- zemky „od oka“, prakticky krokováním, protože na řádné geometrické měření nebyl v „revoluční době“ čas, takže se rozpadl i systém katastrálních map s po- zemkovou knihou nerozlučně spjatý, přídělové listiny většinou nebyly knihovány, mnohdy ani nebyly vydá- vány, akce skončila u vydání tzv. návrhů přídělu půdy a budov, načež v dobách kolektivizace došlo opět ke sloučení přidělené půdy do honů,

• v r. 1947 byl vydán zákon č. 142/1947 Sb., o revizi po-

zemkové reformy,který revidoval výsledky pozemkové reformy prováděné 1. republikou tak, že zabral nemo- vitosti, které byly jejich vlastníkům propuštěny ze zá- boru v období 1. republiky, opět docházelo k přídělo- vému řízení drobným zemědělcům, kteří si pozemky rozdělovali „divokou privatizací“ popsanou shora,

• v r. 1948 byl vydán zákon č. 46/1948 Sb., o nové po- zemkové reformě, který pokračoval v zabírání země- dělské půdy vlastníkům ve stejném duchu, jako se to dělo dle zákona č. 142/1947 Sb. (tedy opět divoká par-

• v r. 1949 byl vydán zákon č. 265/1949 Sb., o rodině, který zavedl institut zákonného majetkového spole- čenství manželů (předchůdce BSM a nyní SJM), který platil od 1. 1. 1950, praxe však jej příliš nevzala na vě- domí a sepisovala smlouvy o převodech nemovitostí buď s jedním z manželů (který byl zapsán jako vlast- ník do pozemkové knihy, protože se ještě do 31. 12. 1950 muselo knihovat),nebo s oběma manželi jako po- dílovými spoluvlastníky, takže i zde docházelo k tomu, že stav zápisů v PK se neshodoval se skutečnými vlast- nickými vztahy upravenými zákonem,

• v padesátých letech také docházelo k tzv.zcelování po-

zemků ve většině případů neukončenému,přičemž ob- čané se k vyměňovaným pozemkům chovali jako by jim patřily, ačkoli řízení zůstalo stát v půli cesty.

Vydáním středního občanského zákoníku platného od

1. 1. 1951 (zákon č. 141/1950 Sb.) došlo k „odsunutí“ PK na vedlejší kolej, neboť vlastnického práva k nemovitos- tem se nabývalo již samou smlouvou a knihování bylo fakultativní. Občané se k vložení svého vlastnického práva do pozemkové knihy odhodlávali neradi, neboť v 50. letech nebylo radno se chlubit vlastnictvím a dávat jej veřejnosti najevo zápisem do PK. S nabytím země- dělského majetku byla spojena povinnost vstupu a práce v Jednotném zemědělském družstvu pro vlastníka i jeho děti. Došlo tedy k tomu, že mezi lidmi byla velká většina smluv a dědických usnesení nezapsaných v PK.

Stát, který nabytý majetek spravoval svými organiza-

cemi (podniky a jinými právnickými osobami),nedbal na jeho řádnou evidenci a velmi často své vlastnické právo a právo správy (později právo hospodaření) a jeho pře- vody též nezapisoval do PK ani do pozdější evidence ne- movitostí vedené středisky geodézie. To je také důvod, proč se protahovaly a protahují restituce majetku a proč také privatizace nemovitého majetku stojí někdy na vrat- kých základech. Tento stav také navádí k tomu, že do- chází ke sporům o vlastnické právo (např. restituent ver- sus přídělce s nezaknihovanou přídělovou listinou). Stávalo se také, že kupec nemovitosti od vlastníka za- psaného v pozemkové knize si nedal zaknihovat kupní smlouvu, v důsledku čehož zůstal zachován k převede- nému pozemku zápis vlastnického práva pro vlastníka zapsaného v PK, jehož dědicům bylo posléze potvrzeno nabytí veškerého majetku zůstavitele uvedeného v PK, včetně prodaného pozemku.

Již z tohoto historického přehledu vyplývá, že se

systém PK již v období 1945–1950 zcela rozpadl. Násle- dovalo prakticky „bezvládí“ v období od r. 1950 do

31. 3. 1964, kdy sice katastr fungoval, byly katastrálním úřadům zasílány smlouvy i dědická usnesení, avšak teprve od 1.4.1964 střediska geodézie zakládala evidenci vlastnických vztahů na listy vlastnictví. Zápisy vlastnic- kého práva byly postupně zapisovány tak jak docházely listiny od státních notářství, která projednávala dědictví a registrovala smlouvy. Dále pak střediska geodézie pro- váděla zápisy na základě svého šetření na místě (probí- hala tzv. 1. a 2. etapa evidence nemovitostí) a převáděla do listů vlastnictví zápisy z PK, zrušených k 31. 3. 1964 (od té doby byly PK již archivní materiál ve správě stát- ních notářství, nezapisovalo se do nich, pouze se prová- děly výpisy,ty byly středisky geodézie identifikovány a na

celace pozemků bez geometrických plánů a nezakni-           

hované příděly),

* Autor je notářem v Benešově.

96 Číslo 4/2004   AD NOTAM

jejich základě byly sepisovány smlouvy). Je třeba říci, že listy vlastnické vedené středisky geodézie neměly cha- rakter PK, jednalo se o evidenci.Vlastní převod vlastnic- kého práva k nemovitosti se dovršoval registrací státním notářstvím. Registraci však podléhaly pouze převody mezi občany, převody ze státu na občany a převody, je- jichž některou stranou byly tzv. nesocialistické organi- zace (za takovouto „organizaci“ byla považována např. církev). Státní podniky a socialistické organizace na evi- denci svého majetku také příliš nedbaly, takže tím vzni- kaly problémy při privatizaci po r. 1989 i při restitucích. Po válce a zejména po 1. 1. 1951 díky zrušení zásady superficies solo cedit středním občanským zákoníkem se také postavilo velké množství staveb na cizích pozemcích i množství staveb postavených bez povolení „na černo“, které střediska geodézie ani neevidovala proto, že jim ne- byly nahlášeny nebo jejich vlastníci neměli potřebné do- klady. Nejednalo se jen o tzv. drobné stavby nebo o chaty, nýbrž takto byly postaveny a do evidence nemovitostí ne-

nahlášeny celé zemědělské i tovární areály.

Z tohoto stručného nástinu si lze dovodit, jaký byl (a v mnohém jaký ještě je) stav evidence nemovitého majetku a stav zápisů vlastnického práva k němu. Při pří- pravě zákonů dotýkajících se problematiky vlastnického práva a jeho převodů po r. 1989 bylo rozhodnuto, že se nelze vrátit k systému pozemkové knihy v pojetí známém z období do 31.12.1950 a že budou využita stávající stře- diska geodézie a jejich instrumenty (mapy, sbírky listin, listy vlastnictví a další), a došlo ke kombinaci systémů (stávající evidence nemovitostí a principů vedení po- zemkové knihy a řízení o registraci prováněném státními notářstvími).V období od 1. 1. 1993 dodnes je veden ka- tastr nemovitostí, o vkladech vlastnického práva rozho- dují správní orgány, katastrální úřady ve správním řízení. Státní notářství byla k 31. 12. 1992 zrušena, PK převzaly katastrální úřady.

Je třeba vidět, že se ani katastrální úřady nezabývají

všemi aspekty smlouvy, která jim přichází s návrhem na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Ka- tastrální úřady se nezabývají v řízení otázkou, zda naby- vatel nebo převodce, který je zapsán sám v katastru ne- movitostí jako vlastník, je ženatý (vdaná), zda se naplnila ustanovení o zákonném předkupním právu spoluvlast- níků,v důsledku čehož zápisy v katastru nemovitostí jsou činěny na základě právních úkonů, u nichž se třetí osoby mohou dovolat jejich neplatnosti. Je nasnadě, jaký to má význam pro právní jistotu třetích osob při majetkových transakcích s takovýmito v katastru nemovitostí byť po

31. 12. 1992 zapsanými nemovitostmi.

Nebylo provedeno to nejdůležitější pro občansko- právní vztahy, čímž je postavení vlastnického práva na pevný základ, což je nezbytnou podmínkou pro to, aby mohl řádně fungovat trh, obchod, úvěr. Ve společnosti a v jejích k tomu kompetentních orgánech stále chybí odvaha k tomu učinit vlastnické právo tím, čím má být, stále se nemůže prosadit ona stará zásada „neomezeného panství nad věcí“. Stále je zpochybňováno a je možné je zpochybňovat, nechce se přiznat vlastnické právo v res- titucích proto, že nemovitosti, které by měly být vráceny

„jsou příliš velké“ (viz majetek Liechtensteinů,Hlubocké

větve Schwarzenbergů, katolické církve), příznačné je i chování k obecnímu majetku atd. Zápisy vlastnického práva ve stávajícím katastru nemovitostí nebyly prohlá- šeny za nezpochybnitelné. Dle ustanovení § 11 zákona

č. 265/1992 Sb. je v dobré víře, že stav katastru odpovídá skutečnému stavu věcí, pouze ten, kdo vychází ze zápisu v katastru učiněného po 1. 1. 1993 a to ještě za předpo- kladu, že nevěděl, že stav těchto zápisů neodpovídá sku- tečnosti.

Mám za to, že je nejvyšší čas tento problém řešit. Měla by být dána zákonem několikaletá lhůta fyzickým i práv- nickým osobám k tomu, aby se přesvědčily, zda stav zá- pisů jejich vlastnického práva a jiných věcných práv ve stávajícím katastru nemovitostí odpovídá skutečnosti s tím, že po uplynutí stanovené lhůty budou tyto zápisy nezpochybnitelné,tj.ten kdo bude po uplynutí lhůty v ka- tastru zapsán, bude nevyvratitelně považován za vlast- níka.

Uspořádání majetkových poměrů mezi manželi a darování

pro případ smrti

Xxx. Xxx. Xxxx Xxxxx‰*

Zvláště notářům je jistě velmi dobře známo, že usta- novení § 143 ObčZ upravuje, jaký majetek a jaké závazky tvoří společné jmění manželů. Je také obecně známo, že manželé mohou zákonný obsah společného jmění man- želů upravit mezi sebou odlišně, a to smlouvou uzavře- nou ve formě notářského zápisu podle § 143 odst. 1 ObčZ.Taková smlouva se podle nové právní úpravy může týkat nejen majetku, který manželé nabudou v budouc- nosti, ale i majetku, který již vlastní. Týká-li se taková smlouva nemovitosti, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva podle výslovného ustanovení zá- kona účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. Již ne- jednou bylo komentováno, že uvedená výslovná formu- lace není příliš šťastná. Byla totiž zřejmě převzata ještě z bývalých ustanovení o registraci smluv státními notář- stvími, kdy smlouvy o nemovitostech nabývaly také účinnosti až registrací státním notářstvím. Dnes se již re- gistrace smluv neprovádějí. Namísto nich se provádí vklad práva do katastru nemovitostí. Přitom se má zpra- vidla za to, že smlouva předložená katastrálnímu úřadu ke vkladu práva do katastru nemovitostí by měla být účinná již ke dni podání návrhu na vklad práva do ka- tastru nemovitostí, neboť k tomuto dni podle § 2 odst. 3 ZápPrNe nastávají právní účinky vkladu. Nicméně uve- dená formulace v občanském zákoníku je a platí.

Toto ustanovení je v praxi vykládáno obvykle vstřícně

ve vztahu k účastníkům smlouvy tak,že je jím pouze zdů- razněn fakt, že ke vzniku, změně nebo zániku práv na zá- kladě takové smlouvy dochází vkladem do katastru ne- movitostí. Bez takového vkladu tedy smlouva v případě nemovitostí žádné účinky nevyvolá.

V praxi se však může zdánlivě jednoduchá situace vy- vinout velice zapeklitě.A to v případě, kdy manželé uza- vřou ve formě notářského zápisu smlouvu o zúžení spo- lečného jmění manželů a dohodnou v ní, že určitá nemovitost ze společného jmění manželů bude nadále

* Autor je zaměstnancem Českého úřadu zeměměřického a katastrál- ního v Praze.

AD NOTAM Číslo 4/2004 97

výlučným vlastnictvím jednoho z nich. Xxxxxxx však ne- odnesou s návrhem na vklad do katastru nemovitostí, a nechají si ji doma v sekretáři. Po čase jeden z manželů zemře, a teprve nyní se druhý z manželů na smlouvu se- psanou ve formě notářského zápisu rozvzpomene a podá ji s návrhem na vklad vlastnického práva katastrálnímu úřadu.

Je známou skutečností, že práva zapsaná do katastru vkladem vznikají ke dni podání návrhu na vklad katast- rálnímu úřadu. Z § 5 odst. 1 ZápPrNe také vyplývá, že podmínky pro povolení vkladu zkoumá katastrální úřad rovněž ke dni podání návrhu na vklad.Z ustanovení § 149 odst. 1 ObčZ zase vyplývá, že společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. Přitom v § 22 odst. 1 ZoR je uvedeno, že manželství zaniká smrtí nebo prohlášením jednoho manžela za mrtvého. Smrtí jednoho z manželů tedy vedle manželství zaniká i společné jmění manželů. A pokud ke dni podání návrhu na vklad neexistuje spo- lečné jmění manželů, které dříve zaniklo smrtí jednoho z manželů, nelze ke dni podání návrhu na vklad neexis- tující společné jmění manželů ani zúžit o určitou ne- movitost. Ustanovení § 149 odst. 2 ObčZ také jedno- značně stanoví, že zanikne-li společné jmění manželů, provede se jeho vypořádání. Přitom se postupuje podle ustanovení § 175l odst. 1 OSŘ, které zní: „Měl-li zůstavi- tel s pozůstalým manželem majetek ve společném jmění, soud rozhodne o obvyklé ceně tohoto majetku v době smrti zůstavitele a podle zásad uvedených v občanském zákoníku určí, co z tohoto majetku patří do dědictví a co patří pozůstalému manželovi.Závisí-li rozhodnutí na sku- tečnosti, která zůstala mezi pozůstalým manželem a ně- kterým z dědiců sporná, postupuje soud podle § 175k odst. 3.“ O tom, že by zaniklé společné jmění manželů bylo možné před jeho vypořádáním ještě zúžit, neuvádí občanský zákoník žádnou zmínku.

Co tedy dělat v popsaném případě? Obvyklá praxe při projednávání dědictví je taková, že se do dědictví zahrne nejen zůstavitelův majetek,ale i jeho závazky.Pokud tedy zůstavitel před svou smrtí uzavřel smlouvu o převodu nemovitosti, na jejímž základě do zůstavitelovy smrti ne- byl podán návrh na vklad do katastru nemovitostí, za- hrne se do dědictví nejen smlouvou dotčená nemovitost, ale i závazek z převodní smlouvy převést nemovitost na jiného.Tento závazek potom přejde na dědice spolu s ne- movitostí.Tak je možné podat návrh na vklad i na základě smlouvy, ve které zůstavitel vystupuje jako převodce iv době, kdy zůstavitel již nežije. Namísto zůstavitele při- tom jako účastníci vkladového řízení vystupují jeho dě- dicové, a nejsou-li tu jiné překážky, katastrální úřad vklad práva ve prospěch nabyvatele z předložené smlouvy po- volí.

Na tomto místě bych chtěl položit otázku, zda dohoda

o zúžení společného jmění manželů týkající se konkrétní nemovitosti, která dosud patřila do společného jmění manželů, a která do doby zániku společného jmění man- želů nenabyla účinnosti, pozbyla zánikem společného jmění manželů smysl a nemůže být již vůči dědicům uplatněna, nebo zda ji lze považovat za závazek, kterým jsou dědici vázáni tak, že jsou povinni zděděnou nemo- vitost převést do vlastnictví pozůstalého manžela.S ohle- dem na složitost této otázky ponechávám čtenáři obě možnosti otevřené,byť sám se kloním spíše k první z uve-

jsou předkládány ke vkladu až po zániku společného jmění manželů, by mohli být záměrně kráceni nevítaní neopomenutelní dědicové,a to např.děti z prvního man- želství. Docházelo by tak k obcházení zákona, konkrétně k obcházení ustanovení § 628 odst. 3 ObčZ, které zní:

„Neplatná je darovací smlouva, podle níž má být plněno až po dárcově smrti.“

Ze stejných důvodů je možné pochybovat i o tom, zda do dědictví mají být pojímány i jiné nerealizované zá- vazky zůstavitele sjednané na neekvivalentní plnění, a to zejména závazky, kterými zůstavitel daruje jinému ne- movitost sice za svého života, avšak z této darovací smlouvy bude s ohledem na její dřívější nepředložení ka- tastrálnímu úřadu plněno až po zůstavitelově smrti.

Věřím, že tato úvaha může být důvodem nejen k za- myšlení, ale i k zajímavé diskusi notářů, kteří jsou uve- dené otázky nuceni řešit v praktickém životě.

Zájmová samospráva

s přihlédnutím k notářské samosprávě ve světle změny zákona o advokacii

XXXx. Xxxxxxx Xxxx*

Profesní komory jsou veřejnoprávní korporace slou- žící k zorganizování se dotčených osob ve veřejném zá- jmu v zákonem stanovenou korporaci a zákonem stano- veným způsobem dle profesního nebo jiného zájmu za účelem plnění zákonem stanovených úkolů. Tyto pro- fesní komory pak představují člensky organizovaný sub- jekt veřejné správy, kterému byla svěřena moc samo- statně plnit za stanovených podmínek veřejné úkoly. Pro tyto profesní komory je charakteristická jejich právní subjektivita daná právním předpisem, kterým byly zalo- ženy,členský princip,rozsah právním předpisem daných kompetencí a jistá nezávislost na správních úřadech státu dle svěřených úkolů a oprávnění.

Zájmová samospráva uskutečňuje samosprávu urči-

tých profesí ovlivňujících zejména zdraví, život, bezpeč- nost občanů a veřejnosti vůbec, které vyžadují vysokou úroveň odborné kvalifikace,s jejichž výkonem je spojena individuální, osobní a neomezená odpovědnost. Jednot- livé profesní komory dbají na odbornou úroveň svých příslušníků a mají možnost rozhodovat o způsobilosti je- jich příslušníků k samostatnému výkonu profese. Svou činností tak zajišťují řádný výkon těchto profesí a napl- nění jejich poslání.

Podstatou a posláním zájmové samosprávy, resp. sa-

mosprávné korporace, je samostatně rozhodovat o vlast- ních otázkách a spravovat vlastní záležitosti, a to podle svých potřeb, ze své vůle, řídíce se přitom zákony.

Tyto samosprávné korporace tuto svoji činnost reali- zují prostřednictvím vlastních samosprávných orgánů, které výkon samosprávy v příslušných vztazích zabez- pečují. Orgány zájmové samosprávy jsou tvořeny pří- slušníky té které profese, kteří sami to které povolání v praxi vykonávají a znají tak veškerá jeho úskalí a ne-

dených variant. Vede mne k tomu mj. i myšlenka, že            

smlouvami o zúžení společného jmění manželů, které

* Autor je notářským kandidátem u XXXx.Xxxxxx Xxxxxxxxxx,notáře v Brně.

98 Číslo 4/2004   AD NOTAM

snáze. Ve srovnání s orgány státní správy jsou odpověd- nější při řešení problémů, které se týkají celého stavu i jednotlivého příslušníka, a to zejména s ohledem na po- stavení dané profese ve společnosti a důvěru veřejnosti v tento profesní stav. Zájmová samospráva (profesní ko- mory) ze zákona vykonává některé dílčí funkce veřejné správy. Za soulad výkonu těchto funkcí s ustanoveními zákona jsou komory odpovědné,v případě nezákonnosti jejich postupu mohou být volány k odpovědnosti a ná- pravě příslušným civilním soudem. Prevence proti pří- padnému pochybení komor, proti zneužití jejich pravo- moci a proti vnitřním nedemokratickým praktikám pak spočívají ve správném a přesném legislativním stanovení právního rámce jejich postavení,činnosti a rovněž oprav- ných mechanismů cestou správního či soudního řízení. Samosprávný princip péče o odborné profese je jednak upraven zákonem, který přesně stanoví vnitřní demo- kratický mechanismus komory, jakož i podmínkami, za nichž jsou oprávnění k výkonu profese udělována nebo odnímána,a dále zmíněné kontrolní vazby a opravné me- chanismy.

Samospráva v pojetí veřejnoprávních korporací nikdy

neexistovala a nikde neexistuje jako státní mocí nekon- trolovatelný absolutní výkon pravomocí. Omezení sa- mosprávy jsou dána především v oblasti státní moci zá- konodárné, neboť tato prostřednictvím zákonodárného orgánu rozhoduje o rozsahu pravomocí samosprávy ao další kontrole obecně závazných i individuálních roz- hodnutí samosprávy státní mocí. Kontrola obecně zá- vazných rozhodnutí se přitom zhusta svěřuje ústřední moci výkonné a ústavnímu soudnictví, kontrola indivi- duálních rozhodnutí samosprávy prakticky výlučně obecné moci soudní na různých instančních úrovních.

V současné době právně i fakticky existuje a funguje

celkem dvanáct zájmových samospráv s povinným člen- stvím, přičemž je zřejmé, že i v budoucnu bude stát zři- zovat nové samosprávy, na které bude delegovat výkon veřejné správy v dalších oblastech, resp. profesích.

Notářskou samosprávou stát využívá notářů jako his- toricky vyzkoušenou profesní skupinu. Deleguje na ni některé ze svých pravomocí zejména v oblasti zajištění záruk stability a legality majetkových vztahů, vytváří jim právní i ekonomické podmínky pro nezávislý a nestranný výkon jejich činnosti a výsledkům této činnosti přiznává kvalifikované účinky. S ohledem na rozsah a specifičnost poskytnuté delegace si stát na rozdíl od většiny jiných zájmových samospráv ponechává významné kontrolní pravomoci.Takto vybavené notářství pak v systému práv- ního řádu plní významné úkoly tzv. procesní prevence.1 Notářům je dána pravomoc vystupovat a působit v urči- tých oblastech právních vztahů a svou činností posky- tovat garanci určitých právnických vztahů a tím napo- moci k minimalizaci právních sporů,který by jinak řešily soudy.

V každé civilizované společnosti je běžná určitá forma kontroly nad výkonem významných povolání ovlivňují- cích život, zdraví, bezpečnost občanů a veřejnosti. Úče- lem je jejich ochrana před neprofesionálním, tj. neod- borným nebo neetickým výkonem příslušných povolání, jeho možnými důsledky, spočívajícími v ohrožení ma- jetku,zdraví či života.Původní forma ústředního dohledu nad těmito profesemi, jež byla vykonávána státní sprá- vou, je většinou nahrazena profesní samosprávou. Jed- ním z hlavních důvodů je potřeba nezávislosti výkonu

některých povolání na státu, resp. na jeho výkonných or- gánech, a dále skutečnost, že stavovské sdružení profe- sionálů má tu nejlepší kvalifikaci pro odborný dozor nad výkonem své profese a zároveň má přirozené motivace k potírání neetického chování odborníků, neboť takové chování poškozuje kolegy, klienty a ve svých důsledcích celou profesi.

Postavení notářské samosprávy,resp.právní úprava no- tářské činnosti, s výjimkou exekutorské samosprávy, je ojedinělá svou úzkou vazbou na státní moc (zejména státní dozor).Toto je možné zdokumentovat na příkladu, že osobu notáře do notářského úřadu jmenuje ministr spravedlnosti na návrh komory, počet notářských úřadů v příslušných obvodech je stanoven ministrem sprave- dlnosti po předchozím vyjádření komory,notářské úřady jsou zřizovány a rušeny ministrem spravedlnosti po vy- jádření komory. Dále má stát vyhrazenou možnost zasa- hovat do normotvorby stavovských předpisů, kdy k plat- nosti vybraných předpisů je nutný souhlas Ministerstva spravedlnosti. Dále stát prostřednictvím svých orgánů dohlíží na samotný výkon notářské činnosti, zejména do- držování zákonnosti. Nad činností notářských úřadů pak vykonává dohled ministerstvo spravedlnosti, Notářská komora ČR vykonává dohled nad činností notářských ko- mor a nad činností notářů a nad vedením notářských úřadů. S ohledem na specifičnost úkolů notářství, z če- hož vyplývá jeho postavení, je nezbytná určitá míra stát- ního dohledu, který vykonává Ministerstvo spravedl- nosti.2 Vzhledem k tomu, že stát přenáší svou pravomoc na soukromého nestátního činitele, jímž je notář, je ne- zbytné, aby si mohl přezkoumávat, jak je tato agenda vy- konávána.Státní dohled vykonávaný prostřednictvím Mi- nisterstva spravedlnosti se omezuje jen na notářskou činnost podle § 2, tj. sepisování veřejných listin o práv- ních úkonech, osvědčování právně významných skuteč- ností a prohlášení, přijímání listin do úschovy a dále při- jímání peněz a listin do úschovy za účelem jejich vydání dalším osobám.Nedotýká se pak ostatní činnosti,a to ani činnosti notáře jako soudního komisaře. V rámci uplat- ňování dohledu pak disponuje Ministerstvo spravedl- nosti řadou prostředků, zejména při jmenování a odvo- lávání notářů, při zřizování a rušení notářských úřadů, ale též v samotném dohledu prostřednictvím kárných ná- vrhů, k jejichž podávání jsou podle § 49 zákona č. 358/1992 Sb.oprávněni mimo jiné i ministr spravedlnosti a předsedové krajských soudů.

Důvodem, který mě vedl k popisu základních rysů zá- jmové samosprávy, zejména pak notářské samosprávy, bylo seznámení se s přijatou novelou zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zá- konů,zejména pak jeho části šesté,jíž se mění zákon o ad- vokacii. Do zákona o advokacii se totiž touto novelou vkládá § 25a, který svoji podstatou dává možnost advo- kátům nahradit úřední ověření podpisu vyžadované zvláštními právními předpisy svými prohlášeními, které mají stejné účinky,pokud advokát listinu sám sepsal a jed- nající osoba ji před advokátem vlastnoručně podepsala. Tímto zákonným ustanovením tedy stát nově přenáší část

1 Bílek/Drápal/Jindiich/Xxxxxxx Notářský řád a řízení o dědictví. Praha : C. H. Xxxx, 2000, s. 6.

2 Mokrj, A.a kol. Notářský řád a předpisy související.Praha :Linde,1994, s. 54.

AD NOTAM Číslo 4/2004 99

své pravomoci – úřední ověření – též na jinou profesní skupinu – advokátní samosprávu.Toto zákonné ustano- vení lze chápat jako rozšíření pravomocí určité profesní skupiny, které má významný dopad pro oblast zajištění záruk stability a legality právních vztahů. S ohledem na tento moment se pak nabízí otázka, zda si stát při spe- cifice poskytnuté delegace ponechal i odpovídající kon- trolní pravomoci. Při porovnání úpravy notářské a ad- vokátní samosprávy s přihlédnutím k této problematice se totiž v této novele zákona kontrolní pozice státu jeví jako nedostatečně upravená.Nedostatek této úpravy pak vyvolává další otázku,zda v zákoně o advokacii s ohle- dem na charakter advokátní činnosti by tato problema- tika mohla být vůbec dostatečně upravena, aniž by tím nebyla dotčena nezávislost výkonu advokacie na státu. Zde bych mohl totiž připomenout ono známé rozlišení, kdy advokát vždy stojí na jedné straně sporu a je povi- nen hájit zájmy klienta, a to i vůči státu (který by měl vy- konávat státní dozor), a notářem, který stojí mezi stra- nami. Ve vztahu státu k profesním skupinám se mi pak zmiňovaná změna zákona o advokacii jeví pouze jako rozšíření pravomocí jedné z nich bez zohlednění jejího postavení a plnění jejích dílčích funkcí ve veřejné správě.

Notář a EU

Novinky v doručování písemností do členských států EU od 1. 5. 2004

XXXx. Xxxx Xxxxxxx*

I. Úvod

Vstup České republiky do Evropské Unie od 1. 5. 2004 znamená určitý předěl v naší dosavadní historii. Jsme na jedné straně svědky nekončících sporů a slovních pře- střelek o budoucí podobu EU, zda přijmout její „ústavu“ nebo nikoliv a jakou formou, a zda tím ztratíme do ur- čité míry národní xxxxxxxxxx.Xx straně druhé mnozí naši občané a někteří z nás notářů se oddali určitému sni- vému pocitu,že se pro ně vstupem země do EU toho pří- liš nezměnilo, snad s výjimkou toho, že se při svých cestách do zahraničí již „řadí“ u pasových přepážek na letištích do řady s označením „pouze pro členy EU“.Obá- vám se, že pro nás, notáře, ze vstupu do EU vyplynuly zcela nové a zásadní povinnosti či úkoly. O některých z nich jsme byli informováni, spíše konfrontováni s nimi, na odborném semináři v Hradci Králové ve dnech 19.–20. 6. 2004 a s některými jinými bych Vás chtěl se- známit v tomto příspěvku.

II. Doručování do zahraničí – obecně

Počínaje 1. 5. 2004 jsou povinny české justiční orgány postupovat podle právních předpisů Evropské Unie, ať již v oblasti doručování do zahraničí,1 uznávání a výkonu soudních rozhodnutí,2 dokazování v občanských nebo obchodních věcech3 či v úpadkovém řízení.4 Pro činnost

notářů jako soudních komisařů mají podstatný význam otázky spojené s doručováním písemností účastníkům dědického řízení na jejich adresy v zahraničí, byť vlastní doručování písemností do zahraničí v některých přípa- dech bude provádět okresní (obvodní) soud. V širším slova smyslu se za dědictví s cizím prvkem považuje i to, pokud je jeden z účastníků dědického řízení (dědiců) ci- zinec zdržující se v zahraničí.5 Jinak se za dědictví s ci- zím prvkem považují ty případy, kdy zůstavitel nebyl v době své smrti českým občanem, nebo jestliže se ales- poň část dědictví nachází v cizině (srov. § 51 instrukce). Do 1. 5. 2004 se postupovalo, nestanovila-li něco ji- ného dvoustranná smlouva o právní pomoci, podle Úmluvy o doručování soudních a mimosoudních píse- mností v cizině ve věcech občanských nebo obchod- ních.6 Navíc dvoustranné smlouvy o právní pomoci se Slovenskem, Maďarskem a Polskem umožňovaly přímý

styk justičních orgánů mezi sebou.

Od 1.5.2004 se vše podstatné změnilo při doručování písemností do kteréhokoliv z členských států Evropské Unie.7 Bez ohledu na existenci jakékoliv dvoustranné smlouvy o právní pomoci je český justiční orgán povi- nen postupovat výlučně podle Nařízení Rady (ES) číslo 1348/2000, ze dne 29. 5. 2000 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a ob- chodních v členských státech (dále jen „naiízení“). Úprava doručování písemností obsažená ve dvoustran- ných smlouvách o právní pomoci uzavřených v minu- losti s některým ze členských států EU (ze zemí, které vstoupily do EU ke dni 1. 5. 2004, šlo o Polsko,8 Maďar- sko,9 Slovensko10 a Slovinsko11) by již neměla být nadále aplikovatelná. V této souvislosti bych se také zmínil o tom, že ministr spravedlnosti podepsal dne 30. 4. 2004 zcela novou instrukci, která upravuje postup justič- ních orgánů ve styku s cizinou ve věcech občansko-

* Autor je notářem v Praze.

1 Nařízení Rady (ES) č.1348/2000 ze dne 29.5.2000 o doručování soud- ních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech.

2 Nařízení Rady (ES) č.44/2001 ze dne 22.12.2000 o příslušnosti a uzná- vání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv.Brusel I) a Nařízení Rady (ES) č. 1347/2000 ze dne 29. 5. 2000 o pří- slušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti obou manželů k dětem (tzv. Brusel II).

3 Nařízení Rady (ES) č.1206/2001 ze dne 28.5.2001 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech. 4 Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. 5. 2000 o úpadkovém ří- zení.

5 Srov. Xxxxx J., Xxxxxx, X. Xxxxxx styk s cizinou v trestním a netrest- ním řízení a před orgány veřejné správy. Praha : Linde, 1997, s. 192.

6 Haag 15. 11. 1965, vyhlášena byla pod č. 82/1982 Sb.

7 S jedinou výjimkou, a tou je Dánské království, které se nezúčastnilo přijímání nařízení a toto nařízení není pro Dánsko závazné ani použi- telné. U Dánska se bude při doručování písemností postupovat podle citované Haagské úmluvy o doručování, neboť s Dánskem jsme xxxxx- vřeli dvoustrannou smlouvu o právní pomoci.

8 Smlouva mezi ČSSR a Polskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských,rodinných,pracovních a trestních, vyhlášena pod č. 42/1989 Sb.

9 Smlouva mezi ČSSR a Maďarskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních, vyhlášena pod č. 63/1990 Sb.

10 Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, vyhlášena pod č. 209/1993 Sb.

11 Smlouva mezi ČSSR a Socialistickou federativní republikou Jugoslá- vie o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trest- ních, vyhlášena pod č. 207/1964 Sb., která je závazná též pro Chorvat- sko, Makedonii, Slovinsko a Bosnu a Hercegovinu.

100 Číslo 4/2004   AD NOTAM

právních a obchodněprávních. Tato instrukce byla vy- dána pod číslem 56/2004-MO-J Sbírky instrukcí a naří- zení ministerstva spravedlnosti (dále jen „instrukce“).

III. Postup při doručování do členského státu Ev- ropské Unie

Jak jsem se již zmínil, postupují justiční orgány ČR při doručování písemností do členských států EU, s výjim- kou Dánského království, výhradně podle nařízení.

1. Oblast působnosti

Nařízení se vztahuje na občanské a obchodní věci, kdy musí být soudní nebo mimosoudní písemnost zaslána z jednoho členského státu do druhého za účelem doru- čení v druhém členském státě. Toto nařízení se nepou- žije, pokud není známa adresa osoby, jíž mají být písem- nosti doručeny (článek 1 nařízení).Toto nařízení má ve vztazích mezi členskými státy přednost před ustanove- ními dvoustranných nebo mnohostranných dohod nebo ujednání týkajících se stejné oblasti, které byly členskými státy uzavřeny.12Toto nařízení však nebrání členským stá- tům v zachování nebo uzavírání dohod nebo ujednání tý- kajících se urychlení nebo zjednodušení zasílání píse- mností za předpokladu, že jsou s tímto nařízením slu- čitelné (bod 12 úvodních ustanovení nařízení). Obávám se, že většina smluv o právní pomoci uzavřených v mi- nulosti s některými státy není slučitelná s nařízením a z to- hoto důvodu úprava doručování písemností obsažená v těchto smlouvách nebude nadále aplikovatelná.

2. Odesílající subjekt

Ve smyslu článku 2 nařízení jsou odesílajícími orgány do členských států EU v Česku všechny stupně soudů, soudní exekutoři a všechny stupně státních zastupitel- ství. Ministerstvo spravedlnosti ČR plní úkoly ústředního orgánu podle článku 3 nařízení.Poskytuje informace ode- sílajícím orgánům, řeší obtíže, které mohou vzniknout při zasílání písemností určených k doručení, předává ve výjimečných případech na žádost odesílajícího subjektu žádosti o doručení příslušnému přijímajícímu orgánu v cizině (§ 31 odst. 4 instrukce).

3. Zasílání písemností – obecně

Soudní písemnosti, žádosti, potvrzení, osvědčení a všechny další písemnosti, jejichž zasílání připouští na- řízení o doručování, se zasílají přímo na adresu přísluš- ného přijímacího orgánu. Zasílané písemnosti mají být čitelné a vyhotovené v úředním jazyce přijímacího státu, případně v jednom z úředních jazyků tohoto státu. K za-

• Belgie francouzština, angličtina, němčina a nizozemština,

• Francie francouzština a angličtina,

• Itálie italština, francouzština a angličtina,

• Lucembursko francouzština a němčina,

• SRN němčina a angličtina,

• Nizozemí nizozemština a angličtina,

• Rakousko němčina a angličtina,

• Velká Británie angličtina a francouzština,

Z nově přistoupivších států jde o tyto jazyky:

• Estonsko estonština a angličtina,

• Litva litevština a angličtina,

• Lotyšsko lotyština, angličtina a francouzština,

• Maďarsko maďarština, němčina, angličtina

a francouzština,

• Polsko polština, angličtina a němčina,

• Slovinsko slovinština a angličtina,

• Slovensko slovenština.

Co se týče České republiky, lze použít kromě českého jazyka dále také jazyků slovenského, anglického a ně- meckého.

Náklady spojené s překladem žádosti a zasílaných pí- semností nese žadatel, tj. český orgán (příslušný soud, státní zastupitelství nebo soudní exekutor), který žádá o doručení zasílaných písemností v příslušném členském státě EU.

Cizí (zahraniční) přijímací orgán má povinnost ode- slat nejpozději do 7 dnů po obdržení žádosti o doručení písemnosti odesílajícímu českému orgánu potvrzení o přijetí žádosti o doručení (použije k tomu jednotný for- mulář, uvedený v příloze k nařízení). V případě, že ne- bude možné žádosti o doručení vyhovět (např. žádost zjevně spadá mimo oblast působnosti nařízení nebo po- kud doručení není možné vzhledem k nesplnění for- málních podmínek – článek 6 odst. 2 a 3 nařízení), cizí přijímací orgán vrátí nevyřízenou žádost o doručení čes- kému odesílajícímu orgánu s uvedením důvodu,proč ne- mohla být vyřízena (použije k tomu jednotný formulář, uvedený v příloze k nařízení).

Pokud by cizí přijímací orgán nebyl pouze místně pří-

slušným k vyřízení doručení písemnosti, žádost o doru- čení spolu s písemnostmi nevrátí českému odesílajícímu orgánu, nýbrž vše postoupí místně příslušnému přijíma- címu orgánu k vyřízení a uvědomí o tomto postupu český odesílající orgán. Potvrzení o přijetí žádosti o doručení pak zašle českému odesílajícímu orgánu ve lhůtě do 7 dnů ten přijímací orgán, kterému byla věc postoupena jako místně příslušnému.

4. Doručování písemností

Cizí přijímací orgán15 doručí písemnost buď sám nebo ji nechá doručit v souladu se svými právními předpisy,

sílaným písemnostem je třeba připojit žádost o doru-           

čení písemnosti (příloha k nařízení či přehled tiskopisů uvedený v příloze č. 10 instrukce)13 vyplněnou buď v úředním jazyce přijímacího státu, nebo v jiném jazyce, který tento stát akceptuje. Seznam jazyků, které lze pou- žít při aplikaci nařízení, je uveden v příloze č. 15 in- strukce.Nicméně musím zdůraznit,že tento seznam není úplný,14 neboť v něm dosud chybějí jazyky, které akcep- tují nově přistoupivší státy. Pokusil bych se vyjmenovat jazyky,které jsou akceptovány pro vyplnění žádosti o do- ručení písemnosti v některých státech EU:

12 Zejména před protokolem k Bruselské úmluvě ze dne 27. 8. 1968 (úplné znění, Úř.Věstník C 27,26 l. 1998) a před Haagskou úmluvou ze dne 15. 11. 1965.

13 Formuláře žádostí o doručení jsou v příslušných jazykových muta- cích také k dispozici na „extranetu“ ministerstva spravedlnosti. Dále jsou uveřejněny na internetu na portálu ministerstva spravedlnosti – viz seznam internetových stránek v závěru článku.

14 Mám na mysli stav k 30. 6. 2004.

15 Manuál přijímacích míst a seznam písemností byl publikován jako Rozhodnutí komise (2001/781/ES) ze dne 25.9.2001 o vypracování pří- ručky přijímacích subjektů a seznamu písemností, které mohou být do- ručovány podle nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 [oznámeno pod čís- lem K(2001)2664].

AD NOTAM Číslo 4/2004 101

nebo zvláštní formou vyžádanou odesílajícím orgánem, tj. například do vlastních rukou adresáta. Předpisy upra- vující doručování v některých zahraničních státech umožňují, aby poštovní zásilku převzala kterákoliv do- spělá osoba zdržující se na stejné adrese jako adresát pí- semnosti.

Pokud není možné písemnosti doručit do 1 měsí- ce od jejich obdržení, cizí přijímací orgán uvědomí o tom odesílající český orgán prostřednictvím potvr- zení na jednotném formuláři, uvedeném v příloze k na- řízení.

Datum doručení písemností je datum,ve kterém byla písemnost doručena podle právních předpisů přijímají- cího státu. V případě, že písemnosti musí být doručeny v určité lhůtě v souvislosti s řízením, které bylo zahájeno nebo probíhá v odesílajícím státě, bere se v úvahu ve vztahu k žadateli datum stanovené právními předpisy to- hoto státu.Nařízení umožňuje,aby se členské státy mohly ze závažných důvodů na přechodnou dobu 5 roků od- chýlit od uvedených obou ustanovení, či od jednoho z nich.16 ČR sdělila Komisi, že neprovede prohlášení podle tohoto ustanovení.

5. Odmítnutí piijmout písemnost

Cizí přijímací orgán informuje český odesílající orgán o tom, že může odmítnout převzít písemnost určenou k doručení,pokud není vyhotovena v úředním jazyce při- jímacího státu nebo v jazyce odesílajícího státu,který ad- resát písemnosti zná.

Základním pravidlem při používání nařízení je, aby pí- semnost určená k doručení byla buď přeložena do úřed- ního jazyku přijímacího státu, nebo aby byla sepsána v tom jazyce, který adresát písemnosti zná, např. v čes- kém jazyce, pokud se doručuje do ciziny účastníkům dě- dického řízení, kteří rozumí češtině.

X. Xxxxxxxxx o doručení a kopie doručené písemnosti

Potvrzení o doručení písemností se vydává a zasílá ode- sílajícímu orgánu na předepsaném formuláři a připojí se k němu kopie doručené písemnosti, jestliže si to přeje odesílající orgán. Potvrzení se vydává v úředním jazyce státu, který žádost o doručení písemností vyřídil nebo v jazyce, který tento stát označil za jazyk, jež je pro něj přijatelný. Použitelné jazyky jsou stejné jako v případě žádosti o doručení písemnosti (III.3). Česká republika označila pro tento účel jazyk slovenský, anglický a ně- mecký.

Náklady spojené s doručováním písemností hradí při-

jímající stát. Odesílající orgán hradí náklady vzniklé pou- žitím zvláštního způsobu doručení (jak jsem uvedl, za zvláštní způsob doručení se považuje např. doručení do vlastních rukou adresáta) nebo náklady vzniklé podle právních předpisů přijímajícího státu při doručování soudním úředníkem nebo jinou úřední osobou (článek 11 nařízení). V některých státech je doručování písem- ností svěřeno privátním společnostem, které si „naú- čtují“ všechny náklady spojené s takovým doručením (např. Nizozemí). Tyto náklady musí uhradit odesílající orgán.

IV. Zasílání písemností konzulární nebo diploma- tickou cestou nebo prostřednictvím diploma- tických nebo konzulárních zástupců

Výjimečně lze zasílat žádosti o doručení soudních pí- semností přijímajícím orgánům členského státu diplo- matickou nebo konzulární cestou (článek 12 nařízení). Každý členský stát může přímo a bez omezení doru- čovat soudní písemnosti osobám s bydlištěm v jiném členském státě prostřednictvím svých diplomatických nebo konzulárních zástupců (článek 13 odst.1 nařízení). Každý členský stát však může prohlásit, že je proti tako- vému doručování na jeho území, ledaže mají být písem- nosti doručeny státnímu příslušníku odesílajícího člen- ského státu17 (článek 13 odst. 2 nařízení). ČR sdělila Komisi, že není proti takovému doručování na svém

území.

Ministerstvo zahraničních věcí ČR však zaujalo názor, že by tento způsob doručování písemností měl být pou- žíván zcela vjjimečně, neboť to nepřiměřeně zatěžuje konzulární nebo diplomatické pracovníky.

V. Doručování poštou

Každý členský stát může doručovat soudní písemnosti osobám s bydlištěm v jiném členském státě přímo poš- tou za podmínek stanovených přijímajícím státem. U to- hoto ustanovení bych se pozastavil. Jde totiž o nejsnad- nější možnost doručení písemností do zahraniční (v rámci členských států EU), a to za podmínek, které členské státy EU mohou blíže vymezit.

Česká republika stanovila,že tyto písemnosti musí být zasílány do vlastních rukou, doporučeně a v českém ja- zyce nebo s připojeným překladem do českého jazyka. Jsou-li tyto písemnosti doručovány občanovi jiného člen- ského státu, který se zdržuje na území ČR, musí být vy- hotoveny v úředním jazyce státu, jehož je občanem (člá- nek 14 nařízení).

Z dalších členských států EU bych se zmínil pouze o některých členských státech:

Belgie přijímá doručování soudních písemností poš- tou za následujících podmínek:

• doporučeným dopisem s doručenkou nebo jejím xxxx- xxxxxxxx,

• potřebným překladem do úředního jazyka,

• použitím speciálních formulací.

Německo – na území SRN se přijímá přímé doručení poštou pouze ve formě doporučeného dopisu s doru- čenkou a pouze s tou podmínkou, že dokument, který má být doručen,je v jednom z následujících jazyků nebo je doplněn překladem do jednoho z následujících jazyků: do němčiny nebo do jednoho z oficiálních jazyků ode- sílajícího státu, je-li adresát státním příslušníkem odesí- lajícího státu.

16 Této možnosti využily státy jako např. Belgie, Španělsko, Francie, Ir- sko, Velká Británie, Nizozemí, Slovinsko, Portugalsko, Maďarsko či Pol- sko a kromě ČR této možnosti nevyužilo Německo, Rakousko či Slo- vensko.

17Této možnosti využily např.Belgie, Německo,Itálie, Lucembursko, Slo- vinsko, Slovensko, Polsko.

102 Číslo 4/2004   AD NOTAM

Španělsko přijímá doručování soudních písemností poštou s potvrzením o doručení s tím,že písemnosti musí být přeloženy do úředního jazyka (španělštiny).

Francie – doručení musí mít podobu doporučeného dopisu s potvrzením o přijetí a seznamem odeslaných dokumentů, případně může být použito jakékoliv me- tody, která zajistí určení data odeslání a doručení a to- tožnosti odeslaných položek.

Itálie přijímá doručování dokumentů poštou s tím, že k nim musí být připojen italský překlad.

Nizozemí přijímá doručení soudních dokumentů poš- tou za následujících podmínek:

• přímé doručení poštou osobám,které jsou v Nizozemí, musí být provedeno doporučeným dopisem,

• dokumenty odesílané poštou osobám s trvalým poby- tem v Nizozemí musí být sepsány nebo přeloženy do holandštiny nebo být v jazyce, kterému příjemce ro- zumí,

Rakousko přijímá doručení soudních dokumentů poš- tou z jiného členského státu za následujících podmínek:

• dokumenty, které mají být doručovány poštou, musí být napsány v oficiální jazyce místa, kde jsou doručo- vány nebo k nim musí být připojen ověřený překlad do dotčeného jazyka,

• pokud toto ustanovení nebude dodrženo,příjemce do- ručené písemnosti může odmítnout dokumenty při- jmout. Pokud příjemce toto právo uplatní, dokumenty nesmí být považovány za doručené. Příjemci musí být písemně informováni o svém právu odmítnout přijetí dokumentů,

• příjemci mohou rovněž uplatnit právo na odmítnutí tím, že budou informovat úřad, který dokumenty do- ručil nebo odesílající úřad do tří dnů, že nejsou při- praveni dokumenty přijmout. Čas počíná běžet, když je dokument podán u poštovního přepravce; čas po- třebný pro vlastní doručení poštou není do této lhůty zahrnut, a proto je rozhodný datum na poštovním ra- zítku,

• poštovní doručení musí využívat standardní meziná- rodní potvrzení o doručení. Pro informování příjemců o jejich právech je třeba použít speciálního textu. Slovinsko přijme doručení soudních dokumentů poš-

tou z jiného členského státu při splnění následujících podmínek:

• dokumenty, jež mají být doručeny poštou, musí být psány nebo doprovázeny překladem do slovinštiny nebo jednoho z oficiálních jazyků členských států, ze kterých jsou dokumenty doručovány, je-li adresát ob- čanem daného členského státu. Pokud není tato pod- mínka splněna, příjemce může odmítnout dokumenty přijmout a tyto nemusí být považovány za doručené,

• doručení poštou je možné pouze formou doporuče- ného dopisu s potvrzením příjmu.

Maďarsko přiznává soudním písemnostem doručova- ným podle článku 14 odst. 1 nařízení právní účinky ve vztahu k adresátovi, který má pobyt nebo sídlo na jeho území za následujících podmínek:

• doručení poštou je možné pouze formou doporuče- ného dopisu s potvrzením příjmu,

• doručování má být prováděno v souladu s maďarským právem upravujícím doručování soudních písemností,

• předvolání musí být zasláno adresátovi nejméně 30 dnů přede dnem stání nebo jiného procesního úkonu,

• uplatnění nároků nebo jiný dokument vyvolávající ří- zení adresovaný jednomu účastníkovi řízení,které není skončeno, musí být v každém případě přeloženy do maďarštiny.

Polsko akceptuje doručování soudních písemností za následujících podmínek:

• doručení poštou je možné pouze formou doporuče- ného dopisu s potvrzením příjmu,

• doručovaná písemnost musí být napsaná v polštině nebo přeložená do polštiny nebo do jednoho z ofici- álních jazyků členských států, ze kterých jsou doku- menty doručovány, je-li adresát občanem daného člen- ského státu.

Slovensko akceptuje doručování soudních písemností osobě, která má pobyt nebo sídlo na jeho území tehdy, je-li tato písemnost napsána ve slovenském jazyce nebo přeložena do jednoho z oficiálních jazyků členských států, ze kterých jsou dokumenty doručovány, je-li adre- sát občanem daného členského státu.

Spojené království Velké Británie a Severního Irska

– Doručení dokumentu poštou je přijatelné prostřed- nictvím doporučeného dopisu nebo pouze „zazname- naného“ dopisu. Jako důkaz o doručení dokumentu musí být získán podpis od adresáta nebo jakékoliv jiné osoby, která je připravena převzít zásilku jménem adre- sáta.

Adresát může odmítnout přijetí doručeného „zásad- ního“ dokumentu, pokud k němu nebude připojen ově- řený anglický překlad nebo ověřený překlad do jazyka, jemuž adresát rozumí.

VI. Přímé doručování

Nařízení nebrání možnosti jakékoliv osoby zúčastněné na soudním řízení doručit soudní písemnosti přímo pro- střednictvím úředních činitelů,úředníků nebo jiných pří- slušných osob přijímacího členského státu. ČR sdělila Komisi, že je proti takémuto doručování. Z členských států EU nevznesly námitky proti tomuto způsobu do- ručování, resp. toto doručování za určitých podmínek umožňují Belgie, Řecko, Španělsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Nizozemí, Finsko, Švédsko, z Velké Británie pouze Skotsko a Gibraltar a Malta. Ostatní člen- ské státy vznesly výhrady a takové doručování není možné.

VII. Mimosoudní písemnosti

Mimosoudní písemnosti (ty listiny, které sice nebyly vystaveny soudem,ale které s řízením určitým způsobem souvisejí) mohou být zasílány za účelem doručení v ji- ném členském státě v souladu s ustanoveními nařízení o doručování.

Žádosti o doručení soudních a mimosoudních písem- ností, které souvisejí s podáním žádosti o bezplatnou právní pomoc nebo jejím vyřizováním mohou být nadále zasílány i způsobem stanoveným Úmluvou o civilním ří- zení (Haag, 1. 3. 1954) a Úmluvou o mezinárodním pří- stupu k soudům (Haag, 25. 10. 1980).

VIII. Nedostavení se žalované strany k soudu

Pokud mělo být do jiného členského státu zasláno předvolání k jednání nebo obdobná písemnost způso-

AD NOTAM Číslo 4/2004 103

xxx stanoveným tímto nařízením a žalovaná strana se nedostavila, nebude rozsudek vynesen, dokud nebylo zjištěno, že byly splněny podmínky uvedené v článku 19 odst. 1 a 2 nařízení. Podmínky prominutí zmeškání lhůty stanoví článek 19 odst. 4 a 5 nařízení. Česká republika sdělila Komisi, že soudy v ČR mohou bez ohledu na ust. čl. 19 odst. 1 nařízení vynést rozsudek, i když nebylo ob- drženo potvrzení o doručení nebo dodání, pokud jsou splněny všechny podmínky uvedené v článku 19 odst. 2 nařízení, tj.:

• písemnost byla zaslána jedním ze způsobů stanove-

ných v nařízení,

• ode dne zaslání písemnosti uplynulo období nejméně 6 měsíců, které soudce v daném případě považuje za dostačující,

• nebylo obdrženo potvrzení žádného druhu, přestože bylo vynaloženo veškeré úsilí k jeho získání prostřed-

• http: //xxxxxx.xxxxxxx.xx/xx/xx.xxxx?xx00&xx00&xx

=2617&d=17960 – kde je jednak komentář k formulá- řům pro potřebu soudní spolupráce v civilních věcech v rámci EU a jednak si lze stáhnout i jednotlivé for- muláře k uvedeným nařízením, včetně nařízení č. 1348/2000, a to v příslušných jazykových mutacích,

• http: //xxx.xxxxxx.xx.xxx/xxxx/xxxxxxx_xxxx/xxx/

/index.htm – evropská soudní síť pro občanské a ob- chodní věci,

• xxxx://xxxxxx.xx.xxx/xxx-xxx – databáze Eur-Lex.

Doufám, že se mi podařilo do určité míry (do větších podrobností jsem v tomto článku jíti nemohl) přiblížit některá úskalí doručování písemností do členských států EU. Podrobnější informace o doručování písemností či o podmínkách tohoto doručování jsou k „nalezení“ na uvedených internetových stránkách.

nictvím příslušných orgánů přijímacího členského            

státu.

Žádost o prominutí zmeškání lhůty může být u čes- kých soudů podána ve lhůtě stanovené v článku 19 odst. 4 nařízení.

IX. Shrnutí

Nařízení umožňuje doručovat písemnosti do někte- rého z členských států EU sice 4 způsoby, z nichž však reálně použitelné jsou v podstatě pouze způsoby dva:

• prostřednictvím českého odesílajícího orgánu (nejčas- těji okresní či obvodní soudy,v Brně pak městský soud) na základě žádosti o doručení písemnosti adresované zahraničnímu přijímacímu orgánu (nejčastěji přísluš- nému soudu),

• přímou cestou prostřednictvím pošty,což bude asi způ- sob nejčastější a do jisté míry také nejsnadnější. Doručování soudních písemností do zahraničí pro-

střednictvím pošty nespadá podle mého názoru do re- žimu ust. § 38 odst. 2 OSŘ, nejde o „žádost o poskytnutí právní pomoci v cizině“. Pouhé vložení přeložené píse- mnosti do obálky,vyplnění mezinárodní doručenky a po- dání na poště lze jen stěží považovat za žádost o po- skytnutí právní pomoci v cizině (něco jiného by samozřejmě bylo, pokud by se v zahraničí měl provést nějaký důkaz, např. výslech dědice). Vzhledem k tomu, že soudní komisař je zároveň oprávněn vydat jménem soudu usnesení o ustanovení překladatele18 k přeložení soudní písemnosti do příslušného jazyka, lze očekávat, že se doručování písemností do členských států EU může podstatně urychlit.

Závěrem bych uvedl několik internetových adres, na kterých lze získat některé užitečné informace:

• http. //xxx.xxxxxx.xx.xxx/xxxx/xxxxxxx_xxxx/xxxx- cialatlascivil/html/docservdocs_en.htm – na této ad- rese lze nalézt adresy přijímajících míst a seznam pí- semností, které mohou být doručovány podle nařízení a dále také výhrady a sdělení k jednotlivým článkům nařízení,jež zaslaly Evropské komisi jednotlivé členské státy EU,

• http: //xxx.xxxxxx.xx.xxx/xxxx/xxxxxxx_xxxx/xxxx- cialatlascivil/html/index.htm – na této stránce se na- lézá tzv.Evropský soudní atlas v civilních věcech – kon- takty na soudy členských států EU,praktické informace

18 Jde o usnesení, kterým se upravuje řízení – srov. § 38 odst. 2 OSŘ.

Činnost a úkoly Kanceláře Rakouské notářské komory v Bruselu

Mag. Xxxxxxx Xxxxx*

I. Úvod

Vstup Rakouska do Evropské unie v roce 1995 s se- bou přinesl pronikavé důsledky společenské, hospodář- ské a právněpolitické povahy. To bylo podnětem Ra- kouské notářské komoře, aby již o dva roky později, konkrétně v roce 1997, otevřela v Bruselu svoji kance- lář. Od té doby je kancelář stále obsazena rakouským právníkem. Rozhodnutí Rakouské notářské komory zří- zení stálé přítomnosti v Bruselu se během posledních se- dmi let ukázalo jako nanejvýš užitečné, a snad dokonce nezbytné. Osmdesát procent národního zákonodárství každého členského státu EU je významně určováno Ev- ropskou unií a jejími politikami. Proto je zejména pro malý profesní stav velice významná možnost disponovat dobrými informacemi,které se týkají vývoje na evropské úrovni, a tak se moci lépe zapojit do rozhodovacího pro- cesu na úrovni evropské i národní. Určitě nejdůležitěj- ším důvodem přítomnosti Rakouské notářské komory v Bruselu je „přesun“ rakouských osob oprávněných roz- hodovat z Vídně do Bruselu. „Evropská politika je také politikou vnitrostátní“, zaznívá zde v Bruselu z mnoha stran. Je proto jen logické provozovat kancelář i v hlav- ním městě EU.

II. Úkoly stálého zástupce v Bruselu

Úkoly stálého zástupce Rakouské notářské komory v Bruselu jsou opravdu rozmanité. Jeho postavení je spo- jeno s velkou odpovědností, protože je vnímán jako

„tvář“ Rakouské notářské komory v Bruselu. Nejdůleži- tější činností je zjišťování, třídění, zpracování a analýza informací. K tomu přirozeně patří i předávání zpracova-

k jednotlivým právním instrumentům, možnost vypl-           

ňovat příslušné formuláře,

* Autor je stálým zástupcem Rakouské notářské komory v Bruselu.

104 Číslo 4/2004   AD NOTAM

ných informací příslušným kontaktním osobám v notář- ské komoře ve Vídni a zejména příprava rozhodnutí pre- zidenta.

Další podstatnou funkcí stálého zástupce je péče o kontakty s osobami, které v Bruselu činí politická roz- hodnutí. Jsou jimi v podstatě rakouští poslanci EU, úřed- níci ústředních ministerstev,která se zabývají notářskými tématy (především Spolkové ministerstvo spravedlnosti, Spolkové ministerstvo hospodářství a práce a Spolkové ministerstvo financí), protože zastupují zájmy Rakouska v Radě ministrů EU,a na konec je přirozeně třeba k těmto osobám přiřadit i úředníky Komise. Méně významnou úlohu v této struktuře zaujímají kontakty na Hospodář- ský a sociální výbor ES, protože tento výbor v legislativ- ním procesu nedisponuje oprávněním spolurozhodovat, ale pouze rozhodnutí konzultuje. Péče o kontakty přímo v Bruselu přispívá k tomu,že se notariát včleňuje a upev- ňuje svoje postavení na jedné straně v evropských a na druhé straně také ve vnitrostátních procesech vytváření stanovisek a rozhodovacích procesech. Dnes jsou udr- žovány kontakty na celkem sedmi generálních ředitel- stvích Evropské komise.

V Bruselu mimoto probíhají rozhodovací procesy prů- hledněji, než by se člověk mohl domnívat. Účastníci jsou zpravidla informováni již předtím, než Evropská komise zveřejní nějaký návrh (například v podobě směrnice). Každému návrhu Komise předchází delší proces vytvá- ření stanoviska s odpovídající lhůtou. Během tohoto ří- zení je na jedné straně přítomnost v Bruselu velmi vý- znamná, protože v této fázi koluje na místě do jisté míry mnoho zákulisních informací, a na druhé straně je ob- zvlášť důležitá péče o kontakty k úředníkům příslušných domácích ministerstev, protože Komise s těmito minis- terstvy často vede konzultace.

Jedná se především o klasické lobbování. Slovo „lob-

bying“ není ostatně v Bruselu zatíženo negativním ná- dechem. Právě naopak, v Bruselu patří lobbying ke kaž- dodennímu životu. Evropská komise si cení kontaktů na zájmové zástupce, protože tito jí opatřují nezbytné specializované informace, které by si jinak musela na- máhavě zpracovávat.Navíc ještě zástupci nejrůznějších profesních skupin a hospodářských odvětví v Bruselu představují zrcadlový obraz evropské společnosti a hospodářství.Toho času v Bruselu existuje podle od- hadů přibližně 3 000 kanceláří zájmových zástupců. Evropská komise udržuje ročně 70 000 kontaktů k lob- bistům.

Ústřední význam má zastoupení zájmů rakouských no-

tářů v rámci Konference notářů Evropské unie (CNUE), která je zastřešujícím svazem evropských notářských or- ganizací. Přítomnost v Bruselu usnadňuje kontakt s ko- legy v kanceláři CNUE a mimo to zajišťuje aktivní účast zástupce Rakouské notářské komory na činnosti CNUE, například v pracovních skupinách, které se zabývají nej- různějšími zvláštními tématy. Jednacím jazykem je zde zpravidla francouzština. Zástupce rakouských notářů je tedy také významnou měrou zapojen i do interního pro- cesu hledání rozhodnutí CNUE. Spolupráce s kanceláří CNUE v Bruselu je vynikající – a nejen kvůli přítomnosti rakouského zástupce v Bruselu.

Od června 2003 bylo na zástupce Rakouské notářské

komory v Bruselu navíc přeneseno vedení sekretariátu

Iniciativy středoevropských notářů (Hexagonála, Coo- peration of Central European Civil Law Notaries). K He- xagonále patří notariáty Chorvatska, Slovenska, Slovin- ska, České republiky, Maďarska a Rakouska. Cílem je na jedné straně úzce spolupracovat na technické úrovni, na druhé straně vzájemně sladit politické pozice středoev- ropského notariátu v důsledku přístupu většiny jmeno- vaných států do EU.Jedná se tedy o regionální spolupráci v rámci evropského notariátu. Zásadní úkoly v rámci He- xagonály jsou v tomto případě stejné jako úkoly na úrovni rakouské – zpracování informací a jejich předá- vání, jakož i podpora sekretariátu současného prezi- dentství Hexagonály.V roce 2004 vykonává prezidentství slovinský notariát, v roce 2005 ho bude zastávat Notář- ská komora České republiky. Jako příklad konkrétních akcí Hexagonály může být uveden parlamentní večer na téma „Notáři a trh“ v Evropském parlamentu dne 17. února 2004 v Bruselu. Zde mohli zástupci všech šesti no- tariátů přímo diskutovat s poslanci EU, úředníky Komise a zájmovými zástupci otázky soutěžního práva EU ve vztahu k notářům a nad návrhem Komise EU „Služby na společném trhu“.

Stálý zástupce má za povinnost dále vzdělávat ra-

kouské notářské kandidáty v evropském právu. Kromě toho se konají pravidelné přednášky v regionálních no- tářských komorách o aktuální situaci v Bruselu.V rámci svých povinností podávat zprávy má zástupce na sta- rosti příslušný odborný výbor Rakouské Notářské ko- mory pro mezinárodní záležitosti. Konečně v letech 2002–2004 stálý zástupce byl členem rakouské dele- gace v Komisi pro záležitosti Evropské unie UINL (CAUE).

Stálá přítomnost na místě samém usnadňuje, jak ře-

čeno, přímé ovlivňování plánů EU a také vliv na roz- hodnutí v rámci evropského svazu notářů (CNUE). Pro to mohou být uvedeny dostatečně konkrétní příklady. Rozhodující je být ve správný čas na správném místě s vhodným tématem.Tím, že se bruselská kancelář sou- středí na tok informací, může být příprava rozhodnutí pro stavovské vedení snadnější a preciznější.

Informace má v evropském zákonodárství opravdovou hodnotu. Informační náskok, který rakouský notariát stá- lou přítomností v Bruselu získal, má v tuzemsku velký význam pro stavovské vedení především pro prosazení právních aktů EU národním zákonodárcem.Kompetence rakouského notariátu při hledání rozhodnutí tak mohla významně vzrůst.

Navíc existuje vynikající vztah s kolegy z německé Spolkové notářské komory, kteří již od roku 1992 pro- vozují v Bruselu svoji kancelář, a tato kancelář sdílí s ra- kouskými kolegy prostory i personální a technické vy- bavení.

III. Závěr

Zkušenosti rakouských notářů s vlastním zastoupením v Bruselu jen potvrdily správnost rozhodnutí z roku 1997. Dnes, když je legislativní proces EU pro notariát důležitější než kdy jindy, je i zřízení kanceláře sotva od- myslitelné. Je důležitým stavebním kamenem, který umožňuje rozpoznat, jaká možná nebezpečí, ale i jaké příležitosti číhají na notáře v Bruselu.

AD NOTAM Číslo 4/2004 105

Diskuse

Opravné prostředky proti zamítavému rozhodnutí katastrálního úřadu vydanému v řízení o povolení vkladu

po 1. 1. 2003 a s tím související otázky

Xxx. Xxxxx Xxxxxxx Xxxxxxxx*

Tímto svým článkem bych chtěla reagovat na velmi za- jímavou problematiku týkající se řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí, která byla již v tomto ča- sopise nastíněna mimo jiné články uveřejněnými v čísle 6/20031 a v čísle 2/20042. Chtěla bych se zaměřit na otázku aplikace a výkladu ust. § 5 odst. 4 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem,ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 265/1992 Sb.“) od účinnosti zákona č. 151/2002 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné občan- ský soudní řád, na otázku možnosti podání odvolání v ří- zení o povolení vkladu dle správního řádu a rovněž na problematiku s tím velmi úzce související, a to na otázku nabytí právní moci rozhodnutí katastrálního úřadu a od- stranění plomby u dotčených nemovitostí. Předesílám, že se touto problematikou budu zabývat pouze ve vztahu k rozhodnutí,kterým byl návrh na povolení vkladu práva do katastru nemovitostí zamítnut,neboť otázka možnosti podat žalobu proti rozhodnutí,kterým byl návrh na vklad povolen, si zasluhuje vzhledem ke své složitosti a vý- znamu samostatný rozbor s ohledem na všechna speci- fika, která již nastínil ve svém článku Xxx. Xxx. Xxxx Xxx- dyš.

Nejprve bych se chtěla zabývat otázkou, zda je možno

v řízení o povolení vkladu podat odvolání proti zamíta-

deného plyne, že v období od 1. 1. 19936 do 31. 12. 2002 nebylo možno v rámci řízení o povolení vkladu apliko- vat ustanovení § 53–60 zákona č. 71/1967 Sb., o správ- ním řízení (dále jen „správní řád“), neboť jeho aplikace byla výslovně vyloučena ust. § 3 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb.7 v návaznosti na § 5 odst. 4 téhož zákona. Od účinnosti zákona č. 151/2002 Sb., tj. od 1. 1. 2003, nám však zákon č. 265/1992 Sb. na tuto otázku nedává zcela jednoznačnou a nezpochybnitelnou odpověď a si- tuace, do které se dostaly katastrální úřady v rámci své rozhodovací činnosti a účastníci řízení, není nikterak zá- viděníhodná, a to i s ohledem na znění čl. XXV bod 1. zá- kona č. 151/2002 Sb.8 Je nesporné, že od účinnosti zá- kona č. 151/2002 Sb. je možno proti zamítavému rozhodnutí katastrálního úřadu vydanému v řízení o po- volení vkladu podat žalobu v souladu s § 7 odst. 2 OSŘ dle části páté občanského soudního řádu,neboť přezkum rozhodnutí katastrálního úřadu již nepodléhá přezkumu v rámci správního soudnictví.9 Předpokladem rozhod- nutí soudu v dané věci je však pravomocné rozhodnutí správního orgánu.10 Nyní tedy vzniká otázka, kdy je roz- hodnutí katastrálního úřadu pravomocné, čímž se vra- címe k nastolené otázce použitelnosti odvolání dle správ- ního řádu v námi zkoumaném řízení.Podle mého názoru tento opravný prostředek, pokud vycházíme z výkladu ust. § 5 odst. 4 zákona č. 265/1992 Sb. ve spojení s čl. XXV bod 1 zákona č. 151/2002 Sb., za současného práv- ního stavu v řízení o povolení vkladu aplikovat nelze. Domnívám se totiž, že zákonem č. 151/2002 Sb. došlo k vypuštění opravného prostředku z § 5 odst. 4 zákona č. 265/1992 Sb. a k jeho nahrazení žalobou podle části páté OSŘ,čímž nelze možnost aplikovatelnosti správního řádu danou § 3 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. ve vztahu k odvolání vykládat jinak, než jak tomu bylo doposud. Za současné situace nelze aplikovat ani tu část § 5 odst. 4 zákona č. 265/1992 Sb. týkající se autoremedury.V této souvislosti se rovněž domnívám, že nebylo úmyslem zá- konodárce přijetím zákona č. 151/2002 Sb. zavést dvou- stupňové správní řízení o povolení vkladu.Tuto část bych

vému rozhodnutí katastrálního úřadu ke správnímu or-           

gánu nejblíže vyššího stupně nadřízeného správnímu or- gánu, který napadené rozhodnutí vydal, nebo zda přichází v úvahu pouze žaloba dle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“).

Pokud se stručně podíváme na dobu před účinností zákona č. 151/2002 Sb., tj. před 1. 1. 2003, pak účastníci řízení mohli napadnout pouze zamítavé rozhodnutí ka- tastrálního úřadu vydané v řízení o povolení vkladu,3 při- čemž opravným prostředkem dle § 5 odst. 4 zákona č. 265/1992 Sb. v návaznosti na OSŘ proti tomuto rozhod- nutí byl opravný prostředek proti rozhodnutím správ- ního orgánu, o němž bylo rozhodováno ve správním soudnictví. Správní soudnictví bylo do 1. 1. 2003 upra- veno v části páté OSŘ v ust. § 244–250t, kdy ve vztahu k zamítavým rozhodnutím katastrálního úřadu bylo po- stupováno dle hlavy první a třetí této části. Opravný pro- středek mohli účastníci řízení podat ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí,4 účastníkem řízení před sou- dem byl rovněž katastrální úřad, který toto zamítavé roz- hodnutí vydal,5 a to nejdůležitější, co nutno uvést, je, že soudy rozhodovaly o opravném prostředku proti nepra- vomocnému rozhodnutí katastrálního úřadu.Z výše uve-

* Autorka je justiční čekatelka Krajského soudu v Ostravě,přidělená k vý- konu přípravné služby k Okresnímu soudu v Ostravě.

1 Xxxxxxxxx, M. Novela občanského soudního řádu č. 151/2002 Sb. ve vztahu ke Katastru nemovitostí XX.Xx Notam, 2003, č. 6, s. 135–137.

2 Xxxxxx, X. K žalobám ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí. Ad Notam, 2004, č. 2, s. 32–34.

3 Podle § 5 odstavce 3 zákona č. 265/1992 Sb. proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný žádný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví.

4 Lhůta k podání opravného prostředku byla upravena v § 250m odst. 2 OSŘ ve znění do 31. 12. 2002.

5 Podle § 250m odst. 3 OSŘ ve znění do 31. 12. 2002 účastníkem řízení byli ti, kteří jimi byli v řízení u správního orgánu, a správní orgán, jehož rozhodnutí bylo přezkoumáváno.

6 Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, nabyl účinnosti dnem 1. 1. 1993.

7 Podle § 3 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. na řízení o povolení vkladu se vztahuje zákon o správním řízení, pokud tento zákon nestanoví ji- nak.

8 Podle čl. XXV bod 1. ve věcech uvedených v § 244, v nichž zvláštní právní předpis svěřuje soudu rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů podle části páté hlavy třetí ob- čanského soudního řádu ve znění účinném k 31. prosinci 2002, lze ode dne účinnosti tohoto zákona podat žalobu podle části páté tohoto zá- kona za podmínek jím stanovených.

9 K tomu Mazanec, M. Rozhodování soukromoprávních věcí správními orgány. Právní rozhledy, 2003, č. 2, s. 55–60.

10 Jedná se o § 244 odst. 1 OSŘ ve znění účinném od 1. 1. 2003, kde se říká „a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může týt ta- táž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení“.

106 Číslo 4/2004   AD NOTAM

shrnula následovně.V současné době naše platná právní úprava umožňuje jediný postup, jak zvrátit zamítavé roz- hodnutí katastrálního úřadu vydané v řízení o povolení vkladu,a tím je podání žaloby upravené v části páté OSŘ, když řízení před správním orgánem je pouze jedno- stupňové.

A nyní se dostávám k otázce právní moci zamítavého rozhodnutí.Vzhledem k tomu, že žaloba musí směřovat proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu a nelze jako opravný prostředek použít odvolání dle správního řádu, domnívám se, na rozdíl od dikce čl. 21 odst. 2 písm. c) Prozatímního jednacího řádu Katastrál- ního úřadu, že rozhodnutí katastrálního úřadu je pravo- mocné již okamžikem doručení zamítavého rozhodnutí poslednímu z účastníků řízení.Z tohoto mého názoru na výklad současné platné právní úpravy vyplývá, že by ka- tastrální úřad měl po právní moci zamítavého rozhod- nutí odstranit u dotčených nemovitostí plomby, nečekat na uplynutí dvouměsíční zákonné lhůty pro podání ža- loby poslednímu účastníku11 a sdělení soudu, zda žaloba byla či nebyla podána a pokud ano, na výsledek roz- hodnutí soudu, a měl by rozhodovat či provádět zápisy na základě později předložených listin.

Zde však musím předeslat, že schvaluji postup katast- rálních úřadů, i když je podle mého názoru bez výslovné opory v zákoně, neboť tímto postupem chrání zájmy dal- ších osob, předchází značným škodám a problémům, které by následně nastaly v souvislosti s rozhodnutím soudu,kterým by byl vklad práva xxxxxxx.Xx však nutné, aby tento postup katastrálních úřadů našel i výslovnou oporu v zákoně. Mohla by totiž nastat situace, kdy před pravomocným rozhodnutím soudu či v období lhůty pro

Vzhledem k významu práv, o kterých je katastrálními úřady v rámci řízení o povolení vkladu rozhodováno, právní jistotě účastníků řízení a k ochraně dobré víry v údaje katastru nemovitostí, by měla být přijata novela zákona č. 265/1992 Sb., případně OSŘ, která by veškeré zásadní nedostatky současného právního stavu odstra- nila, a nemělo by se pouze vyčkávat, jak se s danými pro- blémy vypořádají soudy v rámci své rozhodovací čin- nosti. V prvé řadě by mělo být zcela jednoznačně stanoveno, jaký opravný prostředek je proti zamítavému rozhodnutí katastrálního úřadu přípustný.

Pokud by byl přijat názor, že je možno podat odvolání

dle správního řádu, vyřešila by se pravděpodobně i otázka nabytí právní moci zamítavého rozhodnutí, ne- boť nepředpokládám, že by nabytí právní moci bylo za této situace katastrálními úřady navázáno na marné uply- nutí lhůty pro podání žaloby či na rozhodnutí soudu. Po- kud by však byl přijat názor, že proti zamítavému roz- hodnutí vydanému v řízení o povolení vkladu není možno podat odvolání, pak by z ustanovení zákona mělo být zřejmé, kdy rozhodnutí katastrálního úřadu nabývá právní moci a s tím úzce související, zda je po dobu ply- nutí lhůty pro podání žaloby účastníkům řízení a po dobu soudního řízení, pokud byla žaloba podána, možno roz- hodovat o později podaných návrzích či provádět zápisy na základě předložených listin týkajících se dotčených nemovitostí. Samozřejmě je vždy nutno řešit otázky tý- kající se zamítavého rozhodnutí vydaného v řízení o po- volení vkladu s ohledem na § 2 odst.2 zákona č.265/1992 Sb. ve spojení s § 14 odst.1 téhož zákona,tj.brát v úvahu, že za vklad je považován zápis do katastrálních operátů, nikoliv samotné rozhodnutí vydané ve věci.

podání žaloby bude například podán nový návrh na po-           

volení vkladu vlastnického práva k dotčeným nemovi- tostem, jehož přílohou bude kupní smlouva uzavřená mezi vlastníkem těchto nemovitostí a osobou rozdílnou od původního kupujícího, oba tito účastníci nového ří- zení budou vycházet z § 244 odst. 1 OSŘ a považovat za- mítavé rozhodnutí katastrálního úřadu vydané v před- cházejícím řízení za pravomocné, a proto budou požadovat na katastrálním úřadu rozhodnutí ve věci samé. Pokud by toto rozhodnutí nebylo vydáno, podali by žalobu na ochranu proti nečinnosti správního or- gánu,12 o které by bylo rozhodováno ve správním soud- nictví. Bylo by jistě zajímavé, jak by bylo soudem v dané věci rozhodnuto, ačkoliv vzhledem ke lhůtám, v nichž lze vydání rozhodnutí očekávat, by pravděpodobně buďto marně uplynula lhůta pro podání žaloby dle části páté OSŘ,nebo by bylo soudem rozhodnuto o žalobě dle části páté OSŘ. Nutno ještě zmínit, že postup katastrál- ního úřadu rovněž naráží na ust. § 248 odst. 2 písm. b) OSŘ,13 neboť za situace, kdy katastrální úřad nepovažuje své rozhodnutí za pravomocné, by žalobce nemohl po- žádat soud o odložení právní moci rozhodnutí katastrál- ního úřadu.

Pokud tedy bylo úmyslem zákonodárce vyvolat diskusi

na toto téma či vnést do řízení o povolení vkladu řadu nejasností jak pro pracovníky katastrálních úřadů tak pro veřejnost, pak byl úspěšný. Domnívám se však, že záko- nodárce při přijetí zákona č. 151/2002 Sb. nebyl dosta- tečně důsledný a neprovázal jednotlivá ustanovení přijí- maného zákona se zákonem č. 265/1992 Sb., čímž

11 Podle § 247 odst. 1 OSŘ ve znění účinném od 1. 1. 2003, žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu.

12 Zákon č.150/2002 Sb.,soudní řád správní,nabyl účinnosti k 1.1.2003 a upravuje mimo jiné postup soudů, účastníků řízení a dalších osob ve správním soudnictví. Od účinnosti tohoto zákona je možno se bránit proti nečinnosti správních orgánů žalobou, která je upravena v § 79–80 tohoto zákona.

13 Dle § 248 odst. 2 písm. b) OSŘ soud na žádost žalobce odloží právní moc rozhodnutí správního orgánu až do právní moci rozhodnutí o ža- lobě, jestliže je žalobce závažně ohrožen ve svých právech a odklad se nedotkne nepřiměřeným způsobem práv nabytých třetími osobami.

Co potřebuje české notářství?

XXXx. Xxxxx Xxxxxxx*

Jsme svědky zajímavé diskuse na stránkách našeho profesního časopisu,kterou vyvolal záměrně provokující článek Xxxxx Xxxxx „Quo vadis, české notářství?“ v čísle 2/2004, na níž navázal neméně spontánní článek Ond- řeje Xxxxxx s neobvyklým názvem „Budiž,holdujme tedy paušalizaci!“ v čísle 3/2004.

Jak jsem zaregistroval v četných hovorech se svými no- tářskými kolegy i s oběma autory samotnými, oba články splnily svůj účel tím, že vyprovokovaly diskusi. Dalo by se říci, konečně skutečná diskuse jdoucí na dřeň věci.

Ve stylu obou uvedených autorů – význačných osob- ností našeho notářského života – si rovněž dovolím po-

ponechal vyřešení shora uvedených nejasností na správ-           

ním orgánu a soudech.

* Autor je notářem v Praze.

AD NOTAM Číslo 4/2004 107

někud provokativní zkratkou charakterizovat obsah obou diskusních článků. Jestliže Xxxx Xxxxx volá přede- vším po větší konkurenci v notářském stavu jako léku pro stávající neduhy, Xxxxxx Xxxxx pléduje především pro vyšší kvalitu notářské práce bojem proti tzv. notá- řům razítkovačům.

Který z oněch nabízených léků je potřebnější? A máme vůbec co dělat s pacientem, který je nemocný?

Domnívám se, že české notářství není nemocné. Stojí pevně na svých nohách. Před rokem jsme měli příleži- tost připomenout si téměř tisíciletou historii českého no- tářství. Pohlédneme-li z této historické perspektivy na současný stav českého notářství, jsem přesvědčen, že je velmi dobrý. Totéž platí i v mezinárodním srovnání. Za 15 let od listopadu 1989 se v notářském povolání do- sáhlo zázraků. České notářství je dobře fungujícím orga- nismem, který se ofenzivně střetává s výzvami doby.

Jsem přesvědčen, že je nezbytné uvědomit si klady,

abychom z této optiky viděli i zápory.Těch je pochopi- telně více, než bychom si přáli.

Neobvyklý hybridní charakter notářské práce (něco mezi soudem na jedné straně a advokátem na straně druhé) vyžaduje nestandardní metody. Má-li notářství lépe plnit své poslání ve sféře prevence (předcházení vzniku právních sporů), tedy fundovaně formulovat no- tářské úkony, musí ve své činnosti respektovat některé klíčové principy,k nimž podle mého názoru patří hlavně

• nestrannost a nezávislost notáře,

• kvalitní a pohotové uspokojování poptávky po notář- ské činnosti,

• územní princip organizace notářství,

• sebevzdělávání notářů a

• účast notářů v notářské samosprávě.

Jestliže Xxxx Xxxxx žádá větší konkurenci mezi notáři a Xxxxxx Xxxxx větší boj s tzv.razítkovači, vyzdvihují oba problémy, které považují za akutní.

Dovolím si k oběma problémům připojit své po- známky. Pro notářské povolání je charakteristický prin- cip tzv. omezené konkurence. Notář není obchodníkem s lecjakým zbožím. Obchoduje totiž se spravedlností. Je (obdobně jako soudce) zárukou toho, že to, co osvěd- čuje, je pravda, že hodnocení, které vysloví, je pravdivé. Pro společnost se jedná o zboží té nejvyšší hodnoty, ne- boť notáři může důvěřovat.

Smyslem činnosti notáře není především množství uskutečněných úkonů, ale efekt každého z nich. Konku- rence mezi jednotlivými notáři jako motiv k pružnému a včasnému uspokojování potřeb občanů patří k notář- skému povolání, ale nikdy nesmí být na úkor nestran- nosti a nezávislosti notáře a kvality každého notářského úkonu.

Na druhé straně se dovolím otázat, kdo jsou vlastně tzv.razítkovači? Patří k nim také ti,kteří jen využívají pod- kladů předložených jim žadateli o notářský úkon? Jistě nikoli. Současně je však nutno dodat, že k notářské práci patří tvořivost a právní erudice, s níž notář aplikuje právní řád na konkrétní případ. Že se jedná o úkol ne- lehký, není nutno při úrovni českého právního řádu ani dodávat.

Co tedy potřebuje české notářství? Můj názor je pro- stý: opětovně odkazuji na klíčové principy, které jsem

Ze života krajských komor

Notářská komora v Brně informuje

XXXx. Xxxxx Xxxxxxxxx*

Úkolem tohoto článku není podat podrobnou informaci činnosti Notář- ské komory v Brně za období od roku

1993. Její činnost se neodlišuje od činností ostatních re- gionálních komor.

Notářská komora v Brně má 78 členů,z nichž je 60 no- tářek a 18 notářů.

Od roku 1993 se uvolnilo pět notářských úřadů. Jeden úmrtím notářky, dva po dosažení sedmdesáti let notářů a další dva odvoláním ministra na žádost notářů.

V pracovním poměru u notářů je celkem 39 notář- ských koncipientů a 31 notářských kandidátů, z nichž je 14 ustanoveno stálými zástupci notářů.

Pět notářských kandidátů,kteří byli zapsáni v seznamu u naší komory, vyhrálo konkurz a byli jmenováni notáři. Dva z nich byli jmenováni do uvolněných úřadů v jiných soudních krajích.

Prezidium Notářské komory v Brně je devítičlenné.Od

7. 1. 2002 pracuje ve složení: XXXx. Xxxxx Xxxxxxxxx – pre- zident, XXXx. Xxxxxxxx Xxxxxxx – viceprezident a členové Xxxxx Xxxxxx, XXXx. Xxxxx Xxxxxxxxxx, JUDr. Xxxxxx Xxx- xxxxxxx, XXXx. Xxxxxx Xxxxxxxxx, XXXx. Xxxxx Xxxxxxxxx, XXXx. Xxxx Xxxxxx a XXXx. Xxxxxx Xxxxxxx.

Někteří členové prezidia vykonávají další funkce.XXXx. Xxxxx Xxxxxxxxx je členem redakční rady časopisu Ad No- tam, XXXx. Xxxxxxxx Xxxxxxx je členem mezinárodní ko- mise a viceprezidentem Mezinárodního institutu pro his- torii notářství v Paříži a XXXx. Xxxxxx Xxxxxxx je členem komise dohledu.

Členové notářské komory v Brně JUDr. Xxxxxx Xxxx- nek je předsedou legislativní komise a JUDr. Xxxx Xxx- xxxxxx je členkou revizní komise.

Odborné třídenní semináře se pořádají pravidelně každý rok na podzim od roku 1993. Od roku 2000 se uskutečňují společně s Notářskou komorou v Ostravě tak, že se konají střídavě v Jihomoravském a Severomo- ravském soudním kraji. Účast na seminářích je vysoká, od roku 2002 se jich zúčastňují i notářství kandidáti a koncipienti.

Na seminářích přednášeli členové Prezidia Notářské komory ČR, notáři, soudci a předsedové senátů Nejvyš- šího soudu ČR,Vrchního soudu v Praze,Městského soudu v Praze a Krajského soudu v Brně, učitelé právnických fakult, pracovníci ministerstev a Českého úřadu země- měřického a katastrálního. Výhodou společných semi- nářů na straně obou komor je úspora za odměny před- nášejícím. Většině přednášejících pořádání společných seminářů vyhovuje především pro úsporu jejich vlast- ního času.

uvedl výše. Domnívám se, že platily v minulosti, platí ve           

světě a musí platit i dnes u nás.

* Autor je prezidentem Notářské komory v Brně.

108 Číslo 4/2004   AD NOTAM

V roce 2001 byl seminář věnován novelizaci občan- ského soudního řádu, obchodnímu rejstříku a pracov- něprávním vztahům notáře a jeho zaměstnanců. V roce 2002 byly předneseny přednášky na témata „Správa ma- jetku podle § 3 notářského řádu“, „Postup notáře při se- pisování notářských zápisů v obchodních věcech“, „Ak- tuelní informace o činnosti Notářské komory ČR“,

„Dědické řízení se zaměřením na likvidaci dědictví“,„Zá- stavní práva, věcná břemena a vykonatelnost notářských zápisů“,„Cizí prvek v notářské agendě“ a „Poznatky z od- volací agendy Krajského soudu v Brně“. Na semináři v roce 2003 zazněly přednášky na témata: „Likvidace dě- dictví, podnikání jako předmět dědictví“, „Problematika vkladu do Katastru nemovitostí“, „Dědické řízení“ a „Re- kodifikace dědického práva“.

V roce 2004 se společný seminář uskuteční v hotelu Santon na Brněnské přehradě a bude věnován komuni- tárnímu právu, zejména jeho vlivu na notářskou činnost. Školení pracovníků notáře se koná od roku 1993,zpra- vidla vždy v souvislosti s novelizací nebo vydáním před- pisů upravující činnost notářské kanceláře. Tak v roce 1999 se školení konalo k novele kancelářského řádu, v roce 2001 k předpisu o CIS a v roce 2004 k programu

LexDATA.

Kvalifikační zkoušky podle § 26 odst. 2 notářského řádu probíhají dvakrát ročně, na jaře a na podzim. Od roku 1993 vykonalo tuto zkoušku celkem 200 pracov- níků notáře.

Členové notářské komory v Brně se také pravidelně zúčastňují sekání rakouských a českých notářů Vltava- Dunaj.

Naše komora toto setkání organizovala dvakrát.Poprvé v roce 1997 v Brně a podruhé v roce 2003 v Kroměříži. Prezidium notářské komory vede seznam všech žijí- cích bývalých státních notářů i notářů,kteří svou činnost ukončili po roce 1993. Jde většinou o naše bývalé starší kolegy a obětavé učitele „notářského práva“, jimž jsme vděčni za jejich obětavou pomoc při našich profesio- nálních začátcích. Snažíme se jim to oplatit alespoň tím, že jim posíláme blahopřání k narozeninám, k Vánocům a Novému roku. Všem jsme také zaslali „Jubilejní číslo k 10. Výročí obnovy notářství v České republice“ časo-

pisu Ad Notam.

Ze zahraničí

Přijetí Notářské komory České republiky za řádného člena CNUE (13.–14. 5. 2004 Athény)

XXXx. Xxxxxx Xxxxxx*

V souvislosti s rozšířením EU k 1. květnu 2004 přijaly nejvyšší orgány CNUE (Konference notářství zemí Ev- ropské Unie) rozhodnutí od stejného data přijmout do svých řad 9 nových národních notářství, která o členství na konci loňského roku oficiálně požádala a která do-

Tato událost má nejen význam pro nově přijatá notář- ství, ale také pro CNUE samotnou, neboť znamená jed- noznačné posílení pozice latinského notářství v rámci EU (ze současných 25 zemí je 19 zemí členem CNUE).

CNUE se na přijetí nových členů řadu let připravovala a umožňovala jim účast na řadě statutárních zasedání i se- minářích a za tímto účelem byly rovněž upraveny Sta- novy CNUE, jejichž poslední znění bylo schváleno v li- stopadu 2002.

Vzhledem k tomu, že v r. 2004 připadla funkce prezi- denta CNUE prezidentovi Řecké notářské komory,Dr.Ni- xxxxxxx Xxxxxxxxxxxxxxxxx, bylo z jeho iniciativy svoláno toto slavnostní a historické zasedání do hlavního města Řecka,Athén.

I. Slavnostní ceremoniál přijetí 13. 5. 2004

Ve večerních hodinách dne 13. května se uskutečnil slavnostní ceremoniál v aule Athénské státní univerzity, kde vystoupil rektor univerzity, děkan právnické fakulty, prezident Řecké NK a jménem nově přistupujících no- tářství i prezidentka Maďarské NK Xxxxx Xxxxx. Její vy- stoupení mělo značný ohlas, neboť v něm bylo vystiženo vše, co v současné evropské politické i hospodářské at- mosféře znamená přistoupení nových notářství do CNUE.Přítomen byl i prezident UINL,Xx.Xxxxxxxxx Xxxxx. Po oficiálních projevech následoval koncert Státního or- chestru, který byl zahájen Xxxxxxxxxxxxx Ódou na ra- dost a následně byl uspořádán raut v prostorách univer- zity. Kromě početných delegací členských notářství CNUE se slavnostního ceremoniálu zúčastnil také velký počet řeckých notářů a notářek a zástupci některých di- plomatických misí.

O slavnostním ceremoniálu bylo vydáno tiskové ko-

muniké pro řecké i bruselské sdělovací prostředky. Organizátory však nebyla zajištěna účast politiků ani z Ev- ropské unie, ani z řecké vlády. Řecký ministr spravedl- nosti pouze zaslal písemně pozdravný list, který byl na tomto slavnostním shromáždění přečten.Počítá se proto s tím, že v souvislosti s příštím Generálním shromáždě- ním, které je svoláno do Bruselu na 23. září 2004, bude uspořádána tisková konference k rozšíření CNUE a ná- sledně koktejl s přizváním zástupců evropských insti- tucí.

II. Generální shromáždění CNUE 14. 5. 2004

První Generální shromáždění CNUE za účasti 9 nových členských notářských komor se konalo v hotelu Astir ve na okraji Atén.Jednání se rovněž účastnil prezident UINL, Xx. Xxxxxxxxx Xxxxx, jako čestný host. Dopolední část pro- gramu byla zcela věnována otázce rozšíření CNUE a všech přítomných 9 prezidentů nových členských no- tářství bylo požádáno o krátké vystoupení.Většina přís- pěvků byla zaměřena na zhodnocení dosavadní spolu- práce s CNUE a jejími členskými komorami, na nutnost koordinovanější a užší spolupráce a na očekávání pří- nosu ze členství v CNUE.

Xx. X. Xxxxxx ve svém příspěvku zdůraznil, že přijetí

nových notářství do CNUE je výrazem snah o evropský proces sjednocování. Uvedl, že právě před 10 lety, ve

posud měla jen statut pozorovatele (ČR, Estonsko, Litva,                Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko). * Autor je prezidentem Notářské komory ČR.

AD NOTAM Číslo 4/2004 109

Vídni v roce 1994, byla NK ČR oficiálně přijata za člena UINL,ze kterého se odvíjí i nynější členství v CNUE.I tento okamžik je dalším důležitým mezníkem ve vývoji českého notářství. Rozšířením CNUE se otevírají nové možnosti. Půjde především o vzájemnou podporu rozvíjení mo- derního notářství při využívání nových technologií se za- chováním tradičních hodnot, což je možné jen při re- spektování zásad, kterými se notářství odlišuje od ostatních svobodných povolání, jako například numerus clausus, zákaz reklamy a cenové konkurence. Dále zdů- raznil, že je nezbytné odstraňovat existující informační deficit o významu instituce notářství pro společnost, pře- devším z hlediska vytváření právní jistoty, a to jak na ná- rodní, tak i mezinárodní úrovni, a pracovat na zvyšování důvěry v notářství u široké i odborné veřejnosti. Přednesl též myšlenku zaměstnat v sekretariátu CNUE profesionála

– vyjednavače pro udržení kontinuity při jednáních s „Eu-

rokomisaři“ a poslanci Evropského parlamentu, neboť každoroční střídání prezidentů CNUE zmenšuje šanci do- vést jednání k úspěšnému konci.

Dalším projednávaným bodem pak byly organizační aspekty rozšíření CNUE. Prezident CNUE, Dr. Xxxxxxxx- xxxxxx uvedl, že členské komory mohou zcela využívat bruselský sekretariát CNUE a vysílat své zástupce do vy- tvořených pracovních skupin CNUE. Každá členská ko- mora by si rovněž měla určit osobu zodpovědnou za kon- takt s bruselským sekretariátem. Další povinností každé členské notářské komory bude pravidelně zpracovávat a předávat CNUE zprávu o situaci v notářství a o legisla- tivních změnách za posledním období. V roce 2004 ne- budou mít nově přijaté členské komory povinnost platit členské příspěvky, v následujícím roce by pak měly pla- tit pouze třetinu z celkové výše stanovených příspěvků.

Na programu jednání CNUE byly další velmi zajímavé a aktuální body (např. program vzdělávání Formanote, boj proti praní špinavých peněz, evropský exekuční ti- tul, mediace atd.). Z důvodu navazující další pracovní cesty na 100. kongres francouzských notářů ke 200. ju- bileu francouzského občanského zákoníku Code Civil byl Xx. X. Xxxxxx nucen ze zasedání předčasně odcesto- vat. Závěry ze zasedání budou NK ČR doručeny v písem- né formě a o těch nejzajímavějších a nejdůležitějších bu- dou všichni notáři informováni.

16. evropské notářské dny v Salzburgu

Xxxxxxxxx Xxxxxxxx, XXXx. Xxxxx Xxxxxxx*

Ústřední téma 16. evropských notářských dnů, které proběhly v Salzburgu ve dnech 22.–24.dubna 2004, ne- slo poněkud tajemný název „Bazilej II – notář a zajišťo- vání úvěrů v evropském kontextu“.

Označení Xxxxxxx XX představuje nová pravidla týkající se přístupu evropských bank k poskytování úvěrů.Tato pravidla mají za cíl zavést zpřísněný a zdokonalený po- stup bank při poskytování úvěrů malým a středním pod- nikatelům a spočívají v rozvinutí systému známého jako Bazilej I z r. 1992.Ten se ukázal jako nedostačující vzhle- dem k razantním změnám mezinárodního finančního systému, velkému počtu nových finančních nástrojů a pokroku v managementu bankovních rizik.

Nová pravidla Xxxxxxx XX se opírají o tři základní pilíře, které by měly banky poskytující úvěry vzít v úvahu. Prv- ním pilířem proklamovaným již v r. 1992 je výše vlast- ního kapitálu banky.Toto ryze kvantitativní hledisko se však ukázalo jako nedostačující.

Další dva pilíře, které přinesla nová pravidla označená jako Bazilej II, tvoří komplexní potřeba ocenění ob- chodních struktur podnikatele a z nich se odvíjející ri- xxxx banky, která je nutno předem podchytit a odhad- nout. Za tím účelem budou banky především klást větší nároky na svůj vlastní management a bankovní dohled. Cílem tohoto procesu je zdokonalení postupu při po- skytování úvěrů především malým a středně velkým pod- nikatelům. Každý žadatel o úvěr bude podroben tzv. ra- tingu, tzn. že každý podnikatel bude posuzován podle stupnice hodnotící jeho činnost a jeho současné a bu- doucí platební povinnosti, a to prostřednictvím uzná- vané ratingové agentury nebo vlastním interním ratin- govým systémem banky.Každý podnikatel bude tedy mít možnost individuálního posouzení svých schopností splácet úvěr.Tímto postupem bude moci banka předem odhadnout uvažované finanční operace, což zajistí vyvá- ženější konkurenci mezi bankami a větší stabilitu fi- nančního trhu.Finanční trh tak bude méně náchylný vůči

krizím a stane se tak odolnějším.

Na první pohled budí výše uvedené téma kongresu do- jem, že se týká jen činnosti bank. Velká část přednášek kongresu se týkala postupu bank při poskytování úvěrů podle nových pravidel Xxxxxxx XX. A jaké je v tomto pro- cesu postavení notáře? Již na první pohled významné. Úlohou notáře ve shora nastíněných finančních opera- cích je zajišťovat jistotu. Jistotu pro banky a jistotu pro podnikatele. Role notáře v tomto procesu byla na kon- gresu komentována jednak z hlediska rakouského práva v porovnání s právem německým,jednak z pohledu práv- ního řádu nových států Evropské unie.

V klíčové přednášce kongresu s názvem „Zajišťování

úvěrů – přání a skutečnost“ prof. xx.Xxxxxx X. Xxxxxxx- ger, děkan fakulty Univerzity ve Vídni, zdůraznil, že po- važuje německou právní úpravu přímo vykonatelného notářského zápisu za příznivější než příslušnou úpravu rakouskou.Vyzdvihl také úpravu německého zástavního práva k nemovitostem, tzv. Grundpfandrecht, neboť se- pisování zástavní smlouvy je ve výlučné působnosti no- táře, zatímco v Rakousku (obdobně je tomu i u nás) se- pisují zástavní smlouvy k nemovitostem především banky. V Rakousku není také zřízen registr zástavních práv k věcem movitým. Naopak v nových státech EU (v Polsku, Maďarsku, Česku, pobaltských republikách) tento registr zřízen byl. Xxxx. Xxxxxxxxxx doporučil zří- zení takového registru i v Rakousku, je však nutno po- stupovat opatrně, neboť takový registr spíše vyhovuje momentální situaci východních zemí.

V úvodu jednání účastníci kongresu uctili památku xx.

Xxx Xxxxxxxxxx, zakladatele a organizátora všech dosa- vadních ročníků salzburského kongresu, který bohužel v loňském roce zemřel.

Ze známých osobností notářského světa přítomných na kongresu lze jmenovat nového prezidenta Rakouské notářské komory xx. Xxxxxx Xxxxxxxxx, dr. Xxxxxxxxx

* Xxxxxxxxx Xxxxxxxx je notářkou v Táboře, XXXx. Xxxxx Xxxxxxx je notá- řem v Praze.

110 Číslo 4/2004   AD NOTAM

z Itálie a čestné prezidenty UINL dr. Xxxxxxxx a dr. Sch- wachtgena.

Evropské notářské dny se konaly letos poprvé v nové moderní kongresové budově (Salzburg Congress), která je citlivě a vkusně včleněna do centra města. Pozměněn byl i systém jednání, když v odpoledních hodinách pro- bíhaly přednášky a semináře souběžně ve více sálech.Or- ganizaci a přípravu kongresu řídil mladý dr. Xxxxxxx Xx- fahrer, nový prezident Rakouské notářské akademie. Lze konstatovat, že kongres zůstal i letos věrný své tradiční vysoké úrovni.

Soudní rozhodnutí

Převod vlastnického práva k příslušenství nemovitosti

Tvoří-li příslušenství věci hlavní nemovitost, může dojít k jeho převodu na jiného smlouvou, jen jestliže byla v této smlouvě vyjádřena vůle převést rovněž příslušenství. Pouze písemné vyjádření vůle převést příslušenství věci vytváří předpo- klady pro zkoumání, zda tato vůle byla vyjádřena dostatečně určitě pro to, aby mohla vyvolat právní účinky sledované účastníky.

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. září 2003, sp. zn. 31 Cdo 2772/2000

Z odůvodnění: Okresní soud rozsudkem ze dne 9. 6. 1997 určil,„že lisovna o vnitřních rozměrech 8,40 x 5,10 m nacházející se v suterénu domu č. p. 90, na ni nava- zující chodba se schody pod pozemkem parc. č. 482/2 o vnitřních rozměrech 4,70 x 2,35 m a na tuto chodbu navazující podzemní sklep pod pozemkem parc.č.482/2 o vnitřních rozměrech 29 x 4,85 m, vše obec a k. ú. P., jsou, jako součásti a příslušenství domu č.p.90, obec a k. ú.P.,ve vlastnictví navrhovatele R. N.“. Dále rozhodl o ná- hradě nákladů řízení a nepřipustil změnu návrhu, „aby odpůrce byl povinen vyklidit lisovnu pod domem č. p. 90 a sklep pod parc. č. 482/2 v k. ú. P. a vyklizený sklep předat navrhovateli“. Soud prvního stupně vzal na pod- kladě provedeného dokazování mimo jiné za prokázané, že kupní smlouvou ze 7. 5. 1965, uzavřenou mezi čes- koslovenským státem – MNV P. jako prodávajícím a man- žely J. a J. N. jako kupujícími, nabyli kupující do vlastnic- tví rodinný dům č. p. 177 se stavební plochou 243 a dále jim bylo zřízeno právo osobního užívání pozemků parc. č. 482/2 a parc. č. 407, vše v katastrálním území X. Xxxxx smlouvou z 20. 4. 1979 manželé J. a J. N., rodiče žalobce, převedli vlastnictví k rodinnému domu č. p. 90 (dříve 177), včetně práva osobního užívání pozemku, parc. č. 407 v katastrálním území P., na žalobce, který v katastru nemovitostí je veden také jako vlastník pozemku parc. č. 482/2 – zahrada v katastrálním území P. Předmětný dům na pozemku parc. č. 407 je zapsán v seznamu pa- mátkově chráněných objektů a z hlediska památkové péče je objekt (lisovna, sklep, bydlení nad lisovnou) po- suzován i historicky jako jeden celek. Horní obytná část domu má samostatný vchod ze západní strany, lisovna se sklepem má samostatný vchod z východní strany. Stavba

byla postavena jako jeden celek. Lisovnu ve spodní části domu a sklep nacházející se pod pozemkem parc. č. 482/2 považoval soud prvního stupně za „součást a pří- slušenství“ domu č. p. 90.

Krajský soud k odvolání žalované rozsudkem ze dne

4. 4. 2000 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a zamítl ná- vrh žalované, aby bylo připuštěno dovolání k otázce, zda v případě převodu nemovitosti a jejího příslušenství musí být příslušenství ve smlouvě výslovně specifiko- váno. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prv- ního stupně, dokazování ještě doplnil listinnými důkazy a vyšel ze zjištění, že žalobce jako kupující nabyl vlast- nictví k domu č. p. 90 v katastrálním území P. kupní smlouvou uzavřenou v roce 1979 se svými rodiči jako prodávajícími. Kupní cena činila 4 888,80 Kč podle zna- leckého posudku Ing. F. M. z 11. 4. 1979, který neobsa- hoval ocenění lisovny a sklepa. Kupní smlouvou sou- časně na žalobce přešlo ze zákona právo osobního užívání pozemku parc. č. 76, na kterém se dům nachá- zel, a které se podle § 872 odst. 1 ObčZ ve znění po no- vele provedené zákonem č. 509/1991 Sb. změnilo ve vlastnictví tohoto pozemku. Dům č. p. 90 byl postaven v roce 1785 jako „vinařský domek“ a sestává z lisovny, nad kterou se nachází obytná část.Ta je přístupná ze zá- padní strany, zatímco vstup do lisovny je ze strany vý- chodní. Z lisovny vedou schody do sklepa, který se na- chází pod pozemkem parc. č. 482/2. K tomuto pozemku nabyl vlastnické právo žalobce dědictvím v roce 1991. Lisovnu a sklep pod pozemkem parc. č. 482/2 užívá ža- lovaná. Obytná část domu tvoří s lisovnou a sklepem je- den historický (jde o státem chráněnou památku) a sta- vebně technický celek – šlo o stavbu sloužící k výrobě vína a bydlení jeho výrobce. Dům i pozemek byly po druhé světové válce konfiskovány a právní předchůdci žalobce – jeho rodiče – nabyli vlastnictví k domu, pů- vodně č. p. 177, kupní smlouvou uzavřenou v roce 1965 s čs. státem – MNV P. Už v době uzavření této kupní smlouvy užíval lisovnu a sklep pod parc. č. 482/2 právní předchůdce žalované, který asi v roce 1950 tento sklep spojil se svým další sklepem. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že lisovna,

„která je zabudována přímo v objektu“, je součástí domu

č. p. 90 a sklep pod parc. č. 482/2 je jeho příslušenstvím ve smyslu § 121 ObčZ, který stanoví, že příslušenstvím jsou věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. Žalobce kupní smlouvou z roku 1979 nabyl vlastnictví k domu č.

p. 90 včetně lisovny jako jeho součásti a také ke sklepu jako příslušenství tohoto domu. I když nebyl sklep v kupní smlouvě výslovně zmíněn, s převodem věci hlavní,tj.domu,došlo i k převodu příslušenství této věci. Protiprávní postup právního předchůdce žalované,který prokopal do sklepa chodbu,a spojil ho se svým sklepem, nemůže na charakteru příslušenství domu č. p. 90 nic změnit.

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, že sklep nacházející se pod pozemkem parc. č. 482/2 v ka- tastrálním území P. je ve vlastnictví žalobce, podala žalo- vaná dovolání z důvodu nesprávného právního posou- zení věci. Rozsudek odvolacího soudu považuje za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu pro ře- šení otázky, zda k tomu, aby kupní smlouvou o převodu

AD NOTAM Číslo 4/2004 111

nemovitosti přešlo také vlastnictví k příslušenství této nemovitosti,musí být v kupní smlouvě příslušenství uve- deno a identifikováno. V této souvislosti poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 6. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1053/96,podle kterého „příslušenství věci může být pře- vedeno na nového nabyvatele, a to buď zároveň s věcí hlavní, nebo nezávisle na tomto převodu, nepřechází však vždy bez dalšího na nabyvatele věci hlavní. Ve smlouvě o převodu nemovitosti musí být proto vedle věci hlavní uvedeny a řádně identifikovány také věci, které jsou jejím příslušenstvím“. V kupních smlouvách, které se týkaly prodeje a koupě domu č. p. 90 (původně č. p. 177) a které uzavřeli rodiče žalobce i žalobce sám, nebyl sklep pod pozemkem parc. č. 482/2 uveden, v kupní ceně zaplacené žalobcem nebyl podle znalec- kého posudku ani obsažen, a proto nemůže být ve vlast- nictví žalobce. Přestože žalovaná už v odvolání pouká- zala na označený rozsudek Nejvyššího soudu, odvolací soud rozhodl v rozporu s tímto rozhodnutím. Proto je rozsudek odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního významu i pro řešení otázky vázanosti soudů nižších instancí rozsudky Nejvyššího soudu,tj.zda tyto soudy jsou povinny rozhodovat v souladu s rozsudky Nejvyššího soudu nebo se od nich mohou odchýlit. Na- vrhla, aby rozsudek odvolacího soudu v dovoláním na- padené části byl zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrá- cena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl zamítnutí dovolání s tím, že žalovaná

neprokázala nabytí vlastnictví k předmětnému sklepu. Závěr odvolací soudu o tom, že s převodem nemovitosti přechází i její příslušenství, považuje za správný. Opačný závěr by podle žalobce vedl k právní nejistotě. Rozhod- nutí Nejvyššího soudu může být pro soudy nižší instance závazné jen v konkrétní věci.

Tříčlenný senát Nejvyššího soudu (senát č. 22), který měl podle rozvrhu práce dovolání projednat a rozhod- nout o něm, dospěl při řešení otázky, zda v případě pře- vodu nemovitosti a jejího příslušenství musí být příslu- šenství ve smlouvě o převodu nemovitosti výslovně uvedeno a specifikováno,k odlišnému právnímu názoru, než jaký byl vyjádřen v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14.8.2001,sp.zn.28 Cdo 133/2001.V souladu s usta- novením § 27a věty první zákona č. 335/1991 Sb., o sou- dech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, a s pře- chodným ustanovením obsaženým v bodu 2. části III. zákona č. 30/2000 Sb., postoupil proto věc velkému se- nátu občanskoprávního kolegia (§ 27a odst. 1 věta druhá zákona č. 335/1991 Sb.).

Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zá- kona (tj. před 1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení pro- vedeném podle dosavadních právních předpisů se pro- jednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno dne

4. 4. 2000, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a OSŘ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před nove- lou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou za splnění podmínky po- vinného advokátního zastoupení dovolatelky, má po- třebné náležitosti a uplatňuje se jím dovolací důvod ne- správného právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní otázkou, která činí z napadeného rozsudku zá- sadní rozhodnutí po právní stránce (§ 239 odst. 2 OSŘ), je otázka, zda příslušenství věci přechází na nabyvatele věci hlavní i v případě, že v právním úkonu ohledně pře- vodu věci hlavní nebyla vůle převést i příslušenství této věci právně významným způsobem projevena.

Nejvyšší soud v rozsudku uveřejněném ve Sbírce soud- ních rozhodnutí a stanovisek pod č. 7, ročník 1987, ju- dikoval, že „Příslušenství věci (§ 121 odst. 1 ObčZ) může být převedeno na nového nabyvatele, a to buď zároveň s věcí hlavní nebo nezávisle na tomto převodu; nepře- chází však vždy bez dalšího na nabyvatele věci xxxxxx.Xx smlouvě o převodu nemovitosti musí být proto vedle věci hlavní uvedeny a řádně identifikovány také věci, jež jsou jejím příslušenstvím.“

Odlišný právní názor zaujal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. 28 Cdo 133/2001, publikova- ném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydáva- ném nakladatelstvím C. H. Xxxx, pod C 678, svazek 9, v němž dovodil, že „při převodu vlastnictví sdílí příslu- šenství věci právní osud věci hlavní bez zřetele k tomu, jestli účastníci smlouvy v ní toto příslušenství přímo identifikovali“. Dovolací soud právní názor odvolacího soudu,že příslušenství nemovité věci – jednotlivé stavby

– je nutno ve smlouvě konkretizovat a že nebyla-li tato

identifikace provedena, ani výkladem projevu vůle pro- dávajícího nebylo možno dovodit, co bylo jejím před- mětem, považoval „za názor, který se v dřívější právní praxi státních notářství nevžil, a v současné době je v od- borné literatuře považován za překonaný“.Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že dovolací soud vyšel „z ko- mentáře k pátému a šestému vydání občanského záko- níku (Xxxxxxxx, O. a kol. nakladatelství C. H. Xxxx, § 121), který vykládá příslušenství věci hlavní ve vztahu k po- suzování platnosti smluv o převodu takto: ‚Pokud je věc příslušenstvím, tj. splňuje-li znaky § 121 odst. 1, platí zá- sada, že příslušenství sdílí právní osud hlavní věci a to bez zřetele k tomu, jestliže účastníci smlouvy toto pří- slušenství hlavní věci přímo identifikovali, či ve smlouvě pouze – jak je obvyklé – uvedli,že věc je převáděna s veš- kerým příslušenstvím, popř. se dokonce o příslušenství hlavní věci ve smlouvě nezmínili. V právní praxi vzni- kaly a vznikají nadále pochybnosti při převodech staveb, které lze souhrnně označit jako vedlejší, tj. kůlen, stodol, oplocení, žump aj., které mají z hlediska § 119 odst. 2 po- vahu nemovitostí a jež plní doplňkovou funkci hlavní stavby. Byly-li tyto vedlejší stavby s doplňkovou funkcí určeny stejným vlastníkem hlavní věci k tomu, aby s ní byly trvale užívány a byly s ní spojeny společným hos- podářským účelem,tvoří příslušenství hlavní xxxx.Xx zna- mená, že tyto vedlejší stavby přecházejí jako příslušen- ství v případě převodu hlavní stavby na nabyvatele, aniž by je bylo třeba ve smlouvě výslovně uvádět a identifi- kovat.‘“.

S právním závěrem vysloveným dovolacím soudem ve

věci sp. zn. 28 Cdo 133/2001, resp. odvolacím soudem v dané věci, nelze souhlasit.

Podle § 121 odst.1 ObčZ příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány.

Právní úkon musí být učiněn určitě a srozumitelně, ji- nak je neplatný (§ 37 odst. 1 ObčZ). Pod sankcí neplat- nosti právního úkonu smlouvy o převodu nemovitosti musí mít smlouvy o převodu nemovitostí písemnou

112 Číslo 4/2004   AD NOTAM

formu (§ 40 odst. 1, § 46 odst. 1 ObčZ). Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže listině (§ 46 odst. 2 věta druhá ObčZ).

Příslušenství tvoří věci samostatné, které mohou být samostatným předmětem právních vztahů a jejich právní režim nesleduje ze zákona bez dalšího režim věci hlavní. Platné právo nemá ustanovení o tom, že by na nabyva- tele věci hlavní přecházelo i příslušenství věci. K pře- vodu příslušenství na nabyvatele věci hlavní je vždy třeba projevit zákonem předepsaným způsobem vůli převést i příslušenství; nebyla-li vůle převést i příslušenství věci hlavní právně významným způsobem projevena, příslu- šenství na nabyvatele věci hlavní nepřechází.Opačný ná- zor nelze opřít o žádné ustanovení platného práva.

Právní úkony týkající se převodu nemovitosti musí být učiněny písemnou formou, a to i v případě, že jde o ne- movitost, která není předmětem evidence v katastru ne- movitostí.Je-li příslušenstvím věci hlavní nemovitost (pů- jde zejména o tzv. vedlejší stavby na převáděném pozemku), je základním předpokladem k tomu, aby mohlo k převodu příslušenství vůbec dojít, vyjádření vůle toto příslušenství převést, a to v písemné formě. Teprve vyjádření vůle převést příslušenství věci, kterým je nemovitost, vytváří předpoklady pro zkoumání, zda tato vůle byla vyjádřena dostatečně určitě pro to,aby mo- hla vyvolat právní účinky sledované účastníky.

V dané věci zaujal odvolací soud právní názor, že „pří-

slušenství k věci hlavní drží právní režim věci hlavní, ji- nými slovy, dojde-li k převodu věci hlavní, dochází auto- maticky i k převodu vlastnictví příslušenství věci hlavní, není-li ve smlouvě uvedeno jinak“.Tento právní názor je, jak vyplývá z úvah uvedených shora, nesprávný. Roz- hodnutí odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241 odst. 3 písm. d) OSŘ].

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto dovolacímu soudu nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 a 2 OSŘ).

Poznámka: Uvedenj rozsudek je rozhodnutím tzv.vel- kého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu (srov.§ 27 a násl.zákona č.335/1))1 Sb., o sou- dech a soudcích, ve znění pozdějších piedpisů). Dne

5. 5. 2004 bylo toto rozhodnutí na společném jednání občanskoprávního a obchodního kolegia schváleno k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovi- sek Nejvyššího soudu České republiky.

Stojí za pozornost

Právní rozhledy

2004, č. 12

Xxxxxx, X. Xxxxx břemeno a veřejnoprávní omezení (ro- zebírá možnosti ziizování věcnjch biemen a existencí zákonnjch omezení vlastnického práva)

2004, č. 11

Xxxxx Xxxxxxx, X., Xxxxxxxx, X. Xxxxxxxx jmění man- želů a vypořádání závazků

Soudní rozhledy

2004, č. 6

Nejvyšší soud ČR K možnosti založení dobré víry zjevně nesprávným rozhodnutím státu (k posouzení mo@nosti vydržení vlastnického práva)

2004, č. 5

Nejvyšší soud ČR Podíly odděleně hospodařících man- želů na BSM

Krajskj soud v Brně Vydání věci neoprávněným dědi- cem a dědický podíl neopomenutelného dědice Vrchní soud v Praze K povinnostem akciové společnosti v případě úmrtí akcionáře

Právní rádce

2004, č. 6

Xxxxxx, X. Xxxxxxx vlastnického práva k nemovitosti (za- bjvá se sporem o vlastnictví v dědickém iízení)

2004, č. 5

Xxxxxxxx, M., Xxxxxxx, X. Xxxxxxxx akciová společnost

(prameny právní úpravy, založení)

Pejšek, X. Xxxxxx vlastnického práva k nemovitosti vydr- žením (k otázce oprávněné držby)

Bulletin advokacie

2004, č. 4

Xxxxx, M. O dědické smlouvě a rozvodu manželství (za- mjšlí se nad piipravovanou novou úpravou občan- ského práva)

Rubriku piipravuje Xxx. Xxxx Xxxxxx

Zprávy z notářské komory

Setkání prezidií české

a slovenské notářské komory

XXXx. Xxxxx Xxxxxxx*

Ve dnech 10.–12. června 2004 proběhlo ve Špindle- rově Mlýně tradiční každoroční setkání prezidií české a slovenské notářské komory. Jako nejbližší přátelé si tentokrát měli zástupci českých a slovenských notářů opravdu co říci. V životě obou notářských komor se za období jednoho roku, které uběhlo od posledního set- kání v Košicích,událo velké množství významných změn. Ne všechny z těchto změn patří ke změnám pozitiv- ním.Vedoucí činitelé slovenské notářské komory dr. Šte- fan Xxxxxxx, xx. Xxxxx Xxxxx a xx. Xxxxx Xxxxxxxxx infor- movali své české kolegy o postojích slovenského Ministerstva spravedlnosti, které negativně dopadají na samé základy nezávislé notářské profese a které se pro- jevily v dosud nevydané novele slovenského notářského řádu. Patří k nim především snahy odstranit jeden ze zá-

Nejvyšší soud ČR Rybník jako předmět vlastnického           

práva

* Autor je notářem v Praze.

AD NOTAM Číslo 4/2004 113

kladních pilířů nezávislého notářského povolání, který představuje princip numerus clausus.

Přestože se tyto změny prozatím slovenskému Minis- terstvu spravedlnosti nepodařilo legislativně zakotvit, bylo již na Slovensku přistoupeno k podstatnému zvý- šení počtu notářských úřadů o 222, takže celkový počet notářských úřadů na Slovensku převyšuje počet 500. Představitelé českých notářů v této těžké chvíli vyjádřili slovenským kolegům svou solidaritu, která je v souladu s úsilím Mezinárodní unie latinských notářství zabránit likvidaci notářského povolání na Slovensku.

Není náhodou, že se zástupci českých a slovenských notářů scházejí každoročně.Vycházejí ze společných ko- řenů a mnohé problémy notářské práce se podobají. Zá- stupci českých notářů,jmenovitě xx.Xxxxxxxx, informovali slovenské notáře o sérii legislativních změn, které mění v současné době podobu českého notářství. Rozsáhlé změny notářského řádu, k nimž nyní v České republice dochází, se setkaly se zájmem slovenských kolegů.

Také společenská stránka setkání se v centru Krkonoš vydařila. Napomohla k přátelské atmosféře celého jed- nání.

Konkurzy

NOTÁŘSKÁ KOMORA ČESKÉ REPUBLIKY

vyhlašuje podle § 8 odst. 6 zákona č. 358/1992 Sb., o no- tářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění, a § 2 odst. 1 předpisu o postupu při vyhlašování a orga- nizaci konkurzu na obsazení notářského úřadu (kon- kurzní řád)

KONKURZY na obsazení uvolněných notářských úřadů

1. pro obvod Okresního soudu v Karviné se sídlem Bo- humíně na úterý 16. listopadu 2004,

2. pro obvod Okresního soudu v Hodoníně se sídlem v Hodoníně na úterý 16. listopadu 2004.

Notářská komora České republiky přijímá při- hlášky do konkurzů ve svém sídle v Praze 2, Ječná 11, nejpozději do 15. října 2004.

Konkurzy se konají ve shora uvedeném termínu od 10,00 hod. v sídle Notářské komory České re- publiky v Praze 2, Ječná 11.

Do konkurzu lze podle § 7 odst. 1 notářského řádu za- řadit občana České republiky, který má plnou způsobi- lost k právním úkonům,získal úplné vysokoškolské vzdě-

lání na právnické fakultě vysoké školy se sídlem v České republice nebo Slovenské republice (v tomto případě jen tehdy, pokud toto vzdělání získal před zánikem ČSFR), je bezúhonný, vykonal alespoň pětiletou notář- skou praxi nebo mu byla do této doby započtena jiná právní praxe (§ 7 odst. 2 notářského řádu) a složil no- tářskou zkoušku nebo mu byla uznána jiná zkouška za zkoušku notářskou (§ 7 odst. 3 notářského řádu).

Výše účastnického poplatku za podání přihlášky do konkurzu činí 10 000 Kč a je třeba jej zaplatit nejpozději při podání přihlášky do konkurzu, buď bezhotovostně na účet Notářské komory České re- publiky u HVB Bank Czech Republic, a.s., číslo 45818-009/2700, nebo v hotovosti v sídle Notářské komory České republiky, Praha 2, Ječná 11.

S přihláškou je nutné předložit tyto přílohy:

a) doklad o státním občanství,

b) doklad o délce notářské praxe, příp. doklad o zapo- čtení jiné praxe do notářské praxe dle § 7 odst. 2 no- tářského řádu,

c) doklad o složení notářské zkoušky nebo doklad o slo- žení jiné zkoušky s dokladem o uznání této zkoušky za notářskou zkoušku dle § 7 odst. 3 notářského řádu,

d) výpis z rejstříku trestů,

114 Číslo 4/2004   AD NOTAM

e) osvědčení podle zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon někte- rých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, v platném znění, jde-li o ucha- zeče narozeného před 1.12.1971,

f) doklad o zaplacení poplatku za podání přihlášky do konkurzu.

Je-li uchazečem notář, přikládá s přihláškou pouze do- klad o zaplacení poplatku za podání přihlášky do kon- kurzu.

Je-li uchazečem notářský kandidát, přikládá s přihláš- kou pouze doklad o délce dosavadní praxe s dokladem o započtení této praxe, osvědčení podle zákona č. 451/1991 Sb., v platném znění, jde-li o uchazeče naro- zeného před 1. 12. 1971 a doklad o zaplacení poplatku za podání přihlášky do konkurzu.

Notářská komora České republiky podle § 8 odst.6 no- tářského řádu předloží na základě výsledku konkurzu mi- nistrovi spravedlnosti podle § 8 odst. 1 notářského řádu návrh na jmenování notáře do notářského úřadu.

NOTÁŘSKÁ KOMORA ČESKÉ REPUBLIKY

vyhlašuje podle § 8 odst. 6 zákona č. 358/1992 Sb., o no- tářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění, a § 2 odst. 1 předpisu o postupu při vyhlašování a orga- nizaci konkurzu na obsazení notářského úřadu (kon- kurzní řád)

KONKURZY na obsazení nově zřízených notář- ských úřadů

1. pro obvod Obvodního soudu pro Prahu 4 se sídlem

v Praze na pondělí 29. listopadu 2004,

2. pro obvod Obvodního soudu pro Prahu 5 se sídlem

v Praze na pondělí 29. listopadu 2004,

3. pro obvod Okresního soudu v Hradci Králové se síd- lem v Hradci Králové na úterý 30. listopadu 2004,

4. pro obvod Okresního soudu v Trutnově se sídlem

v Trutnově na úterý 30. listopadu 2004,

5. pro obvod Okresního soudu v Ostravě se sídlem v Os- travě na středu 1. prosince 2004,

6. pro obvod Městského soudu v Brně se sídlem v Brně na středu 1. prosince 2004.

Notářská komora České republiky přijímá při- hlášky do uvedených konkurzů ve svém sídle v Praze 2, Ječná 11, nejpozději do 29. října 2004.

Konkurzy se konají ve shora uvedených termí- nech vždy od 10,00 hod. v sídle Notářské komory České republiky v Praze 2, Ječná 11.

Do konkurzu lze podle § 7 odst. 1 notářského řádu za- řadit občana České republiky, který má plnou způsobi- lost k právním úkonům,získal úplné vysokoškolské vzdě- lání na právnické fakultě vysoké školy se sídlem v České republice nebo Slovenské republice (v tomto případě jen tehdy, pokud toto vzdělání získal před zánikem ČSFR), je bezúhonný, vykonal alespoň pětiletou notář- skou praxi nebo mu byla do této doby započtena jiná právní praxe (§ 7 odst. 2 notářského řádu) a složil no- tářskou zkoušku nebo mu byla uznána jiná zkouška za zkoušku notářskou (§ 7 odst. 3 notářského řádu).

Výše účastnického poplatku za podání přihlášky do konkurzu činí 10 000 Kč a je třeba jej zaplatit nejpozději při podání přihlášky do konkurzu, buď bezhotovostně na účet Notářské komory České re- publiky u HVB Bank Czech Republic, a. s., číslo 45818-009/2700, nebo v hotovosti v sídle Notářské komory České republiky, Praha 2, Ječná 11.

S přihláškou je nutné předložit tyto přílohy:

a) doklad o státním občanství,

b) doklad o délce notářské praxe, příp. doklad o zapo- čtení jiné praxe do notářské praxe podle § 7 odst. 2 notářského řádu,

c) doklad o složení notářské zkoušky nebo doklad o slo- žení jiné zkoušky s dokladem o uznání této zkoušky za notářskou zkoušku podle § 7 odst.3 notářského řádu,

d) výpis z rejstříku trestů,

e) osvědčení podle zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon někte- rých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, v platném znění, jde-li o ucha- zeče narozeného před 1.12.1971,

f) doklad o zaplacení poplatku za podání přihlášky do konkurzu.

Je-li uchazečem notář, přikládá s přihláškou pouze do- klad o zaplacení poplatku za podání přihlášky do kon- kurzu.

Je-li uchazečem notářský kandidát, přikládá s přihláš- kou pouze doklad o délce dosavadní praxe s dokladem o započtení této praxe, osvědčení podle zákona č. 451/1991 Sb., v platném znění, jde-li o uchazeče naro- zeného před 1. 12. 1971 a doklad o zaplacení poplatku za podání přihlášky do konkurzu.

Notářská komora České republiky podle § 8 odst.6 no- tářského řádu předloží na základě výsledku konkurzu mi- nistrovi spravedlnosti podle § 8 odst. 1 notářského řádu návrh na jmenování notáře do notářského úřadu.

Obalka_3 16.8.2004 14:37 Stránka 1

Váš spolehlivý společník pro rok

2005

Xxxxxx diář pro právníky

Xxxxxx diář pro právníky není jen klasickým kalendářem určeným pro Váš pracovní i volný čas. Nabízí Vám vždy něco navíc:

– advokátní tarif, notářský tarif, soudní poplatky, cestovní náhrady

– vodítko pro výpočet mimosmluvní odměny advokáta

– tabulku diskontních sazeb

– aktuální seznam notářů

– aktuální adresář soudů všech stupňů včetně telefonních kontaktů

– aktuální adresář orgánů státní správy včetně telefonních kontaktů

– praktické informace – mezinárodní a domácí směrová čísla, kilometrové vzdálenosti

– další užitečné kontakty pro Vaši právní praxi

Zajistěte si svůj diář již nyní – stane se Vaším praktic- kým a reprezentativním společníkem pro každý den:

– diář má vkusně a zajímavě provedenou vazbu

– má pohodlný rozměr pro použití v kanceláři i na cestách (rozměr diáře 105 x 150 mm)

– všechny jeho části jsou prakticky a přehledně řazeny

cena: 290 Kč

Nakladatelství C. H. Xxxx, Xxxxxxxx 00, 000 00 Xxxxx 0, tel.: 000 000 000,

000 000 000, fax: 000 000 000, 000 000 000, e-mail: xxxx@xxxx.xx

xxx.xxxx.xx

Inhalt

Aufsätze

Xxxxx, L. Überlegung über die besonderen Bestandteile eines Vertrages über die Übertragung einer Einheit 93

Xxxxxx, M. Der allmähliche Verfall des Grundbuches und seine Folgen für die Gegenwart 95

Xxxxxx, P. Regelung vonVermögensverhältnissen zwischen Ehegatten und Schenkung für den Todesfall 96

Xxxx, L. Interessenselbstverwaltung unter Berücksichtigung der notariellen Selbstverwaltung im Licht der Änderung des Gesetzes über die Anwaltschaft 97

Notar und EU

Xxxxxxx, X. Xxxxxxxxx in der Zustellung von Schriftstücken in die Mitgliedsstaaten der EU seit dem 1. 5. 2004 99

Xxxxx, X. Tätigkeit und Aufgaben der Kanzlei der Österreichischen Notarkammer in Brüssel 103

Diskussion

Xxxxxxx Xxxxxxxx, P. Rechtsmittel gegen eine zurückweisende Entscheidung des Katasteramtes, die in einem Verfahren über die Bewilligung der Eintragung nach dem 1. 1. 2003 erlassen wurde, und damit zusammenhängende Fragen 105

Xxxxxxx, K. Was braucht tschechisches Notariat? 106

Aus dem Leben der bezirkskammern

Xxxxxxxxx, X. Die Notarkammer in Brünn informiert 107

Vom Ausland

Xxxxxx, X. Xxxxxxx der Notarkammer der ČR als ordentliches Mitglied der CNUE 108

Xxxxxxxx, J., Xxxxxxx, X. 00. europäische Notartage in Salzburg 109

Gerichtsentscheidungen

Oberstes Gericht der Tschechischen Republik Übertragung des Eigentums am Zubehör einer Immobilie 110

Bemerkenswertes 112

Nachrichten aus der notarkammer

Xxxxxxx, K. Treffen der Präsidien der tschechischen und der slowakischen Notarkammer 112

Konkurse 113

Table des matie`res

Articles

Xxxxx, X. Xxxxxxxxx sur les éléments spécifiques du contrat sur le transfert de la propriété d’unité 93

Xxxxxx, M. Disparition progressive du livre foncier et ses conséquen- ces pour aujourd’hui 95

Xxxxxx, P. Arrangement de la situation de fortune entre les époux et la donation pour le cas de mort 96

Xxxx, X. Autonomie des ordres professionnels en prenant en considération l’autonomie notariale au lumie`re du changement de la loi sur les avocats 97

Notaire et U.E.

Xxxxxxx, X. Xxxxxxxxxx concernant la distribution des documents dans les pays membres de l’U.E. apre`s le 1 mai 2004 99

Xxxxx, X. Activité et devoirs du Bureau du Chambre Autriche des notaires `a Bruxelles 103

Discussion

Xxxxxxx Xxxxxxxx, P. Voies de recours contre la décision négative de service du cadastre délivrée dans la procédure d’autorisation de l’inscrip- tion au cadastre apre`s le 1 janvier 2003 et les questions annexées 105 Xxxxxxx, K. Que nécessite le notariat tche`que? 106

De la vie des Chambres Régionales

Xxxxxxxxx, X. Xxxxxxx des notaires de Brno informe 107

De L’etranger

Xxxxxx, X. Xxxxxxxxx de la Chambres des notaires de la République tche`que comme membre régulier de la C.N.U.E. 108

Xxxxxxxx, J., Xxxxxxx, K. 16es journées européennes de notaires

`a Salzbourg 109

Décisions Juridictionnelles

Cour suprême de la République tche`que Transfert du droit de propriété aux appartenances de l’immeuble 110

Cela vaut votre attention 112

Nouvelles de la Chambre de Notaires

Xxxxxxx, K. Rencontre des présidences de la Chambre tchčque et slovaque des notaires 112

Concours 113