ÚMLUVA O SILNIČNÍM PROVOZU

(Vídeň 1968)

Smluvní strany

uznávajíce, že je nutné usnadnit mezinárodní silniční provoz a zvýšit bezpečnost na silnicích přijetím jednotných pravidel silničního provozu,

se dohodly

na těchto ustanoveních:

Kapitola 1 VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

ČLÁNEK 1

Definice

Pro účely této Úmluvy mají dále uvedené výrazy význam vyjádřený v tomto článku:

(a) výraz "národní zákonodárství" smluvní strany zna-mená soubor národních nebo místních zákonů a nařízení platných na území této smluvní strany;

(b) výraz "vozidlo v mezinárodním provozu" na území státu znamená:

(i) že je ve vlastnictví soukromé nebo právnické osoby, zpravidla se stálým sídlem mimo tento stát;

(ii) že není registrováno v tomto státě; a

(iii) že je dočasně dovezeno do tohoto státu;

za předpokladu, že smluvní strany však nemusí při-pustit toto vozidlo k mezinárodnímu provozu, pokud zůstane na území po dobu delší než jeden rok bez zásadního přerušení, jehož délka trvání bude stanovena smluvní stranou.

Výraz souprava vozidel " v mezinárodním provozu" znamená, že alespoň jedno z vozidel dané soupravy vyhovuje výše uvedené definici.

(c) výraz "obec" znamená prostor, který zahrnuje zastavěné pozemky a jehož vjezdy a výjezdy jsou, jako takové, označeny nebo který je jakýmkoliv jiným způsobem stanoven národním zákonodárstvím;

(d) výraz "silnice" znamená prostor každé cesty nebo ulice otevřené veřejnému provozu;

(e) výraz "vozovka" znamená část silnice, která se zpravidla užívá pro provoz vozidel; silnice může mít více vozovek od sebe zřetelně oddělených, zejména středním pásem nebo rozdílné úrovně;

(f) na vozovkách, kde jeden nebo více krajních pru-hů nebo pásů je vyhrazen pro užívání některými vozidly, "okraj vozovky" znamená, pro ostatní uživatele silnice, okraj zbývající části vozovky.

(g) výraz "jízdní pruh" znamená kterýkoliv z podélných pruhů, na které se může vozovka rozdělit, vytvořených nebo nevytvořených podélnými vodorovnými značkami, mající však dostatečnou šířku dovolující jízdu proudu motorových vozidel jiných než motocyklů;

(h) výraz "křižovatka" znamená každé úrovňové křížení, spojení nebo rozvětvení silnic, včetně míst tvořených takovým křížením, spojením nebo rozvětvením;

(i) výraz "železniční přejezd" znamená každé úrovňové křížení silnice a železniční nebo tramvajové tratě se samostatným spodkem;

(j) výraz "dálnice" znamená silnici, která je zvláště určena a vybudována pro provoz motorových vozidel, která neslouží přilehlým pozemkům, a která:

(i) má, s výjimkou zvláštních míst nebo dočasně, pro oba směry provozu vozovky od sebe oddělené zřetelně dělícím pásem, který není určen pro provoz, nebo výjimečně jinými způsoby;

(ii) nekřižuje v úrovni ani silnici, ani železniční nebo tramvajovou trať, ani cestu pro provoz chodců; a

(iii) je zvláště označena jako dálnice;

(k) u vozidla jde:

(i) o "zastavení", je-li uvedeno do klidu na dobu potřebnou k nastoupení nebo vystoupení osob nebo k naložení nebo složení nákladu; a

(ii) o "stání", je-li uvedeno do klidu z jiného důvodu než z nutnosti vyhnout se srážce s jiným uživatelem silnice anebo překážkou nebo uposlechnout předpisů o silničním provozu a jestliže uvedení vozidla do klidu není omezeno na dobu potřebnou k nastoupení osob nebo k naložení anebo složení nákladu;

Smluvní strany však mohou považovat za "zastavení" vozidla uvedená do klidu za podmínek, které stanoví výše uvedené písmeno (ii), nepřesahuje-li doba uvedení do klidu časovou hranici určenou národním zákonodárstvím a považovat za "stání" vozidla uvedená do klidu za podmínek stanovených výše uvedeným písmenem (i), jestliže doba uvedení vozidla do klidu přesahuje hranici stanovenou národním zákonodárstvím;

(l) výraz "jízdní kolo" znamená každé vozidlo, které má nejméně dvě kola a které je poháněno výlučně silou svalů osob nacházejících se na tomto vozidle, zejména pomocí pedálů nebo klik;

(m) výraz "motorové kolo" (moped) znamená každé vozidlo o dvou nebo třech kolech, které je opatřeno spalovacím motorem o objemu válců do 50 cm3 a jehož konstrukční rychlost nepřesahuje 50 km za hodinu. Smluvní strany však nemusí vzhledem ke svému zákonodárství považovat za motorová kola ta vozidla, která nemají charakteristické znaky jízdních kol, pokud jde o možnosti jejich užívání, zejména znak, že se mohou pohánět pedály nebo jejichž nejvyšší konstrukční rychlost, hmotnost nebo určité charakteristické znaky motoru přesahují stanovené hranice. Nic v této definici nesmí být vykládáno tak, že by bránilo smluvním stranám postavit motorová kola pro uplatnění předpisů svého zákonodárství o silničním provozu zcela na roveň jízdním kolům;

(n) výraz "motocykl" znamená každé vozidlo o dvou kolech s postranním vozíkem nebo bez něho, opatřeného hnacím motorem. Smluvní strany však mohou ve svém národním zákonodárství postavit na roveň motocyklů vozidla o třech kolech, jejichž pohotovostní hmotnost nepřesahuje 400 kg. Výraz "motocykl" nezahrnuje motorová kola; smluvní strany vak mohou, pod podmínkou, že učiní za tímto účelem prohlášení podle článku 54, odstavec 2 této Úmluvy, postavit pro užití této Úmluvy motorová kola na úroveň motocyklů;

(o) výraz "vozidlo poháněné motorickou silou" zna-mená každé vozidlo opatřené hnacím motorem a jezdící po silnici vlastní silou, s výjimkou motorových kol na území smluvních stran, které je postavily na roveň motocyklům a s výjimkou vozidel, která se pohybují po kolejích;

(p) výraz "motorové vozidlo" znamená ta vozidla poháněná motorickou silou, která slouží k přepravě osob nebo nákladu anebo k tažení vozidel užívaných pro přepravu osob nebo nákladu po silnici. Tento výraz zahrnuje "trolejbusy", tzn. vozidla vázaná na elektrické vedení a nejezdící po kolejích. Nezahrnuje taková vozidla, jako zemědělské traktory, jejich užívání pro přepravu osob nebo nákladu po silnici je jen příležitostné;

(q) výraz "přívěs" znamená každé vozidlo určené k připojení k vozidlu poháněnému motorickou silou; tento výraz zahrnuje návěsy;

(r) výraz "návěs" znamená každý přívěs určený k spřažení s motorovým vozidlem, že na něm částečně spočívá a že značnou část jeho hmotnosti a hmotnosti jeho nákladu nese toto vozidlo;

(s) výraz "lehký přívěs" znamená každý přívěs, jehož nejvyšší přípustná hmotnost nepřesahuje 750 kg;

(t) výraz "souprava vozidel" znamená spojená vozidla, která se účastní silničního provozu jako jedna jednotka;

(u) výraz "kloubové vozidlo" znamená soupravu vozidel tvořenou motorovým vozidlem a návěsem spřaženým s tímto motorovým vozidlem;

(v) výraz "řidič" znamená každou osobu, která řídí motorové vozidlo nebo jiné vozidlo (včetně jízdního kola) anebo která vede po silnici zvířata jednotlivá nebo ve stádech anebo řídí tažná, nákladní nebo jezdecká zvířata;

(w) výraz "nejvyšší přípustná hmotnost" znamená nejvyšší hmotnost naloženého vozidla prohlášenou za přípustnou příslušným úřadem státu, ve kterém je vozidlo evidováno;

(x) výraz "pohotovostní hmotnost" znamená hmotnost vozidla bez osádky, cestujících, avšak s plnou zásobou paliva a s obvyklou výzbrojí;

(y) výraz "okamžitá hmotnost vozidla" znamená skutečnou hmotnost naloženého vozidla s osádkou a cestujícími;

(z) výrazy "směr provozu" a "odpovídající směr provozu" znamenají pravou stranu, musí-li řidič vozidla podle národního zákonodárství při vyhýbání jinému vozidlu nechat toto vozidlo po své levé straně; v opačném případě znamenají tyto výrazy levou stranu;

(aa) povinnost řidiče "dát přednost" jiným vozidlům znamená, že tento řidič nesmí pokračovat v jízdě anebo v provádění jízdního úkonu a nebo s ním znovu začít, jestliže by tím řidiči ostatních vozidel byli nuceni náhle měnit směr jízdy nebo rychlost svého vozidla.

ČLÁNEK 2

Přílohy Úmluvy

Přílohy této Úmluvy a to:

Příloha 1: Odchylky od povinnosti připustit motorová vozidla a přívěsy k mezinárodnímu provozu;

Příloha 2: Evidenční číslo motorových vozidel a přívěsů v mezinárodním provozu; Příloha 3: Rozeznávací značka motorových vozidel a přívěsů v mezinárodním provozu; Příloha 4: Identifikační značky motorových vozidel a přívěsů v mezinárodním provozu; Příloha 5: Technické podmínky pro motorová vozidla a přívěsy;

Příloha 6: Mezinárodní řidičský průkaz; a

Příloha 7: Národní řidičský průkaz; tvoří nedílnou součást této Úmluvy.

ČLÁNEK 3

Povinnosti smluvních stran

(a) Smluvní strany učiní příslušná opatření, aby pravidla provozu platná na jejich území byla, pokud jde o jejich podstatu, v souladu s ustanoveními kapitoly II této Úmluvy. Nebudou-li v žádném případě neslučitelná s těmito ustanoveními:

(i) nemusí pravidla převzít z těch ustanovení, která se vztahují na situace, které se nevyskytují na území příslušných smluvních stran;

(ii) tato pravidla mohou obsahovat ustanovení, která tato kapitola II nestanoví.

(b) ustanovení tohoto odstavce nezavazuje strany k tomu, aby stanovily trestní sankce za každé porušení ustanovení kapitoly II převzatých do pravidel provozu.

(a) Smluvní strany učiní současně příslušná opatření, aby předpisy platné na jejich území vztahující se na technické podmínky, které musí splňovat motorová vozidla a přívěsy, byly v souladu s ustanoveními přílohy 5 této Úmluvy; nebudou-li tyto podmínky v žádném případě v rozporu se zásadami bezpečnosti uvedenými v příloze 5, kterými se tato ustanovení řídí, mohou tyto předpisy obsahovat ustanovení, která nestanoví uvedená příloha 5. Kromě toho učiní smluvní strany příslušná opatření, aby motorová vozidla a přívěsy evidované na jejich území byly v souladu s ustanoveními přílohy 5 této Úmluvy, budou-li jezdit v mezinárodním provozu.

(b) Ustanovení tohoto odstavce neukládají smluvním stranám žádnou povinnost, pokud jde o předpisy platné na jejich území pro technické podmínky, které musí splňovat vozidla poháněná motorickou silou, která nejsou motorovými vozidly ve smyslu této Úmluvy.

3. S výhradou odchylek stanovených v příloze 1 této Úmluvy musí smluvní strany připustit k mezinárodnímu provozu na svém území motorová vozidla a přívěsy splňující podmínky stanovené v kapitole III této Úmluvy, jejichž řidiči splňují podmínky stanovené v kapitole IV; musí rovněž uznávat osvědčení o evidenci vydaná v souladu s ustanoveními kapitoly III, jako podklady osvědčující až do prokázání opaku, že vozidla, jichž se tyto doklady týkají, splňují podmínky stanovené v kapitole III.

4. Opatření, která smluvní strany přijaly nebo přijmou, buď jednostranně, nebo dvoustrannými nebo mnohostrannými dohodami pro připuštění motorových vozidel a přívěsů, které splňují všechny podmínky stanovené v Kapitole III této Úmluvy, na svém území k mezinárodnímu provozu a po připuštění v jiných případech než těch, které jsou uvedeny v kapitole IV. platnost řidičských průkazů vydaných jinou smluvní stranou na svém území se považují za shodná s účelem této Úmluvy.

5. Smluvní strany musí připustit k mezinárodnímu provozu na svém území jízdní kola a motorová kola, která splňují technické podmínky stanovené v kapitole V této Úmluvy a jejichž řidiči mají trvalé bydliště na území jiné smluvní strany. Žádná smluvní strana nebude moci vyžadovat, aby řidiči jízdních kol nebo motorových kol byli v mezinárodním provozu držiteli řidičského průkazu; smluvní strany, které učiní podle článku 54, odstavec 2 této Úmluvy prohlášení o tom, že staví motorová kola na roveň motocyklům, mohou však vyžadovat řidičský průkaz i u řidičů motorových kol v mezinárodním provozu.

5. bis.Smluvní strany přijmou nezbytná opatření k tomu, aby byla zejména na všech úrovních škol prováděna systematická a kontinuální dopravní výchova.

5. ter. Pokud je prováděn výcvik řidičů v pro-fesionálních autoškolách, národní zákonodárství stanoví minimální požadavky na osnovy a kvalifikací osob, provádějících tento výcvik.

6. Smluvní strany se zavazují, že oznámí každé smluvní straně, která je o to požádá, údaje potřebné ke zjištění totožnosti osoby, na jejíž jméno je na jejich území evidováno motorové vozidlo nebo přívěs připojený k motorovému vozidlu, vyplývá-li z předložené žádosti, že toto vozidlo mělo na území požadující smluvní strany účast na dopravní nehodě nebo pokud řidič vozidla závažným způsobem porušil pravidla silničního provozu a je tedy postižitelný vysokou pokutou nebo zákazem řízení na území smluvního státu.

7. Opatření, která smluvní strany učinily nebo učiní, buď jednostranně, nebo dvoustrannými anebo vícestrannými dohodami k usnadnění mezinárodního silničního provozu zjednodušením formalit celních, policejních, zdravotních a jiných podobných formalit nebo zajištěním, že celní úřady a stanoviště v daném hraničním místě budou mít stejné pravomoci a stejnou úřední dobu, se budou považovat za shodná s účelem této Úmluvy.

8. Nic z ustanovení odstavců 3, 5 a 7 tohoto článku nebrání právu žádné smluvní strany podřídit připuštění motorových vozidel, přívěsů, motorových jízdních kol, jakož i jejich řidičů a cestujících v mezinárodním provozu na svém území svým předpisům o obchodní přepravě cestujících a zboží, předpisům o pojištění občanskoprávní odpovědnosti, celním předpisům a všeobecně i všem předpisům upravujícím jiné oblasti než silniční provoz.

ČLÁNEK 4

Dopravní značky a signály

Smluvní strany této Úmluvy, které nejsou smluvními stranami Úmluvy o Dopravních značkách a signalizaci ortevřené k podpisu ve Vídni, stejného dne, jako je tato Úmluva, se zavazují k tomu:

(a) že všechny svislé dopravní značky, světelná znamení pro řízení provozu a vodorovné značky budou na jejich území tvořit souvislý systém a musí být navrženy a umístěny tak, aby byly lehce rozpoznatelné;

(b) že se omezí počet vzorů svislých dopravních značek a tyto značky se budou umisťovat jen na místech, kde se to shledá účelným;

řidičům;

(d) že zakáží:

(i) umisťovat na svislé značce, na jejím sloupku nebo na kterémkoli jiném zařízení sloužícím k řízení provozu cokoliv, co nesouvisí s účelem této značky nebo tohoto zařízení; pověří-li však smluvní strany nebo části jejich území umísťováním svislých značek nevýdělečnou organizaci, mohou dovolit, aby znak této organizace byl umístěn na značce nebo jejím sloupku za podmínky, že se tím nijak nezmenší srozumitelnost značky;

(ii) umísťovat jakékoli tabule, desky, značky nebo zařízení které by se mohly zaměnit se svislými značkami nebo jinými zařízeními pro řízení provozu, mohly by zmenšovat jejich viditelnost nebo účinnost a nebo oslňovat uživatele silnice nebo rozptylovat jejich pozornost způsobem nebezpečným pro bezpečnost provozu;

(iii) umísťovat na chodnících nebo na krajnici zařízení nebo vybavení, které by mohlo překážet chodcům a to zejména starým a tělesně postiženým.

Kapitola II

PRAVIDLA PLATNÁ PRO SILNIČNÍ PROVOZ

ČLÁNEK 5

Postavení dopravních značek a signálů

1. Uživatelé silnice se musí řídit pokyny danými svislými dopravními značkami, světelnými znameními pro řízení provozu nebo vodorovnými značkami, ikdyž se takové pokyny jeví v rozporu s ostatními pravidly provozu.

2. Pokyny dané světelnými zařízeními pro řízení provozu mají přednost před pokyny, které jsou dány svislými značkami upravujícími přednost.

ČLÁNEK 6

Pokyny orgánů řídících provoz

1. Orgány řídící provoz budou ve dne i v noci snadno rozeznatelné a viditelné na dálku.

2. Uživatelé silnice musí okamžitě uposlechnout každého pokynu orgánu řídícího provoz.

3. Doporučuje se, aby národní zákonodárství stanovilo, že za pokyny orgánů řídících provoz se zejména považují:

(a) Vztyčená paže; toto znamená "Pozor, stůj" pro všechny uživatele silnice, kromě řidičů, kteří již nemohli zastavit dostatečně bezpečně; navíc, dává-li se toto znamení na křižovatce, neukládá zastavit řidičům, kteří již vjeli do křižovatky;

(b) jedna nebo obě paže upaženy; toto znamení znamená "Stůj" pro všechny uživatele silnice, kteří bez ohledu na další směr přicházejí ze směrů protínajících směr, který je naznačen upaženou paží nebo pažemi; orgán řídící

provoz může potom, co dal znamení, připažit paži nebo paže; pro řidiče nacházející se proti orgánovi nebo za ním znamená toto znamení rovněž "Stůj";

4. Pokyny orgánů řídících provoz mají přednost před pokyny danými svislými dopravními značkami, světelnými znameními pro řízení provozu nebo vodorovnými značkami, stejně jako před pravidly provozu.

ČLÁNEK 7

Všeobecná pravidla

1. Uživatelé silnice se musí vyvarovat každého chování, které by mohlo ohrozit nebo omezit provoz, ohrozit osoby nebo způsobit škodu na veřejném nebo soukromém majetku.

2. Doporučuje se, aby národní zákonodárství stanovilo, že uživatelé silnice se musí vyvarovat toho, aby ohrozili nebo omezili provoz tím, že odhodí nebo ponechají na silnici předměty nebo materiály nebo vytvoří jakoukoli jinou překážku na silnici. Uživatelé silnice, kteří se takto nemohli vyvarovat vytvoření překážky nebo nebezpečí, musí učinit opatření potřebná k tomu, aby byly odstraněny co nejdříve a nemohou-li je odstranit neprodleně, aby o nich dali výstrahu ostatním uživatelům silnice.

3. Řidiči se musí zvláště opatrně chovat vůči zranitelným účastníkům silničního provozu, jako jsou chodci a cyklisté a to zejména děti, osoby starší a tělesně postižené.

4. Řidiči musí dbát tam, kde tomu lze předejít, o to, aby jejich vozidla nezpůsobovala obtíže účastníkům silničního provozu a obyvatelům v okolí silnic, například způsobeným hlukem nebo prachem a kouřem.

5. S výjimkou, kterou může stanovit národní zákonodárství, jsou řidiči a cestující v motorových vozidlech povinni používat na sedadlech vybavených bezpečnostními pásy tyto pásy.

ČLÁNEK 8

Řidiči

1. Každé vozidlo v pohybu nebo každá souprava vozidel musí mít řidiče.

2. Doporučuje se, aby národní zákonodárství stanovilo, že nákladní, tažná a jezdecká zvířata, a s případnou výjimkou v oblastech zvláště označených při vjezdu, zvířata jednotlivá nebo ve stádech, musí mít řidiče.

3. Každý řidič musí mít potřebné tělesné a duševní vlastnosti a být v potřebném stavu tělesném a duševním pro řízení.

4. Každý řidič vozidla poháněného motorickou silou musí mít potřebné znalosti a způsobilost k řízení vozidla; toto ustanovení však nebrání výcviku v řízení podle národního zákonodárství.

5. Každý řidič musí neustále ovládat vozidlo nebo mít možnost vést zvířata.

ČLÁNEK 9

Stáda

Doporučuje se, aby národní zákonodárství stanovilo, že kromě výjimky stanovené k usnadnění přesunů, musí být stáda k usnadnění provozu rozdělena na vhodně dlouhé skupiny, oddělené od sebe dostatečně velkými mezerami.

ČLÁNEK 10

Místo na vozovce

1. Směr provozu musí být stejný na všech silnicích státu, popřípadě s výhradou silnic sloužících výlučně nebo hlavně průjezdu mezi dvěma jinými státy.

2. Zvířata pohybující se po vozovce se musí vést co možná nejblíže okraji vozovky odpovídajícímu směru provozu.

3. Bez újmy opačných ustanovení článku 7, odstavec 1, článku 11, odstavec 6 i jiných opačných ustanovení této Úmluvy, musí každý řidič držet se se svým vozidlem, jak mu to dovolují okolnosti, při okraji vozovky odpovídajícím směru provozu. Smluvní strany nebo části jejich území však mohou stanovit přísnější pravidla týkající se místa na vozovce vozidel určených pro přepravu zboží.

4. Má-li silnice dvě nebo tři vozovky, nesmí žádný řidič užívat vozovky položené na opačné straně vozovky, než která odpovídá směru provozu.

(a) Na vozovkách s provozem ve dvou směrech, které mají alespoň čtyři jízdní pruhy, nesmí žádný řidič užívat jízdních pruhů položených na zcela opačné straně vozovky, než která odpovídá směru provozu.

6. Bez újmy ustanovení článku 11 a pokud je vyznačen dopravní značkou přídatný jízdní pruh, jsou řidiči pomalu jedoucích vozidel povinni tento pruh použít.

ČLÁNEK 11

Předjíždění a jízda v proudech

(a) Předjíždět se musí na opačné straně, než odpovídá směru provozu.

(b) Předjíždět se však musí po straně odpovídající provozu v případě, že předjížděný řidič při ukázání úmyslu zamířit na opačnou stranu, než je ta, která odpovídá směru provozu, zajede se svým vozidlem novo zvířaty k této straně vozovky, aby na této straně buď odbočil na jinou silnici, nebo na sousední pozemek anebo na této straně zastavil.

2. Před předjížděním se musí každý řidič, bez újmy ustanovení článku 7. odstavec 1 nebo článku 14 této Úmluvy, přesvědčit:

(a) že žádný řidič, který jede za ním, nezačal již předjíždět;

(b) že řidič, který jede před ním v témže jízdním pruhu, nedal znamení o úmyslu předjíždět třetího;

(c) že jízdní pruh, a který vjede, je volný na dostatečnou vzdálenost, aby s ohledem na rozdíl mezi rychlostí svého vozidla během předjíždění a rychlostí předjížděných uživatelů silnice nemohl ohrozit nebo omezit provoz v protisměru;

(d) a že bude moci, s výjimkou, že nejede v jízdním pruhu zakázaném pro provoz v protisměru, bez obtíží pro uživatele silnice, kterého nebo které předjel, znovu zaujmout místo předepsané v článku 10, odstavec 3 této Úmluvy.

3. V souladu s ustanoveními odstavce 2 tohoto článku se na vozovkách s provozem v obou směrech zakazuje předjíždět před vrcholem stoupání a není-li dostatečný rozhled, v zatáčkách, pokud v těchto místech nejsou jízdní pruhy vyznačeny podélnými vodorovnými značkami a při předjíždění se nevyjede z jízdních pruhů, pro které je značkami zakázán provoz v protisměru.

4. Každý řidič se musí při předjíždění uhnout od předjížděného uživatele nebo uživatelů silnice tak, aby nechal dostatečný boční odstup.

(a) Na vozovkách s nejméně dvěma jízdními pruhy vyhrazenými pro provoz ve směru, kterým jede, může řidič, který by chtěl opět předjíždět ihned nebo brzy po tom, kdy opět zaujal místo předepsané v článku 10 této Úmluvy, zůstat k provedení tohoto jízdního úkonu pod podmínkou, že se přesvědčí, že tím vážně neomezí řidiče rychlejších vozidel předjíždějících za ním, v jízdním pruhu, do něhož vjel při prvním předjíždění.

(b) Smluvní strany nebo části jejich území však nemusí použít ustanovení tohoto odstavce pro řidiče jízdních kol, motorových kol, motocyklů a vozidel, která nejsou motorovými vozidly ve smyslu této Úmluvy, jakož i pro řidiče motorových vozidel, jejichž nejvyšší přípustná hmotnost přesahuje 3500 kg nebo jejichž konstrukční rychlost nemůže přesáhnout 40 km za hodinu.

6. Užije-li se ustanovení odstavce 5 (a) tohoto článku a je-li hustota provozu taková, že vozidla nejen zabírají celou šířku vozovky vyhrazenou pro jejich směr jízdy, ale také jedou jen takovou rychlostí, která závisí na rychlosti vozidla, které jede v jízdním pruhu před nimi:

(a) bez újmy ustanovení odstavce 9 tohoto článku se skutečnost, že vozidla jedoucí v jednom jízdním pruhu rychleji než v druhém pruhu, nepovažuje za předjíždění ve smyslu tohoto článku;

(b) řidič, který se nenalézá v jízdním pruhu nejbližším okraji vozovky odpovídajícím směru provozu, smí změnit jízdní pruh jen proto, aby se připravil k odbočení vpravo nebo vlevo a nebo k stání, s výjimkou změn jízdního pruhu provedených ve shodě s národním zákonodárstvím, které by vyplývaly z použití odstavce 5 (b) tohoto článku;

7. Při provozu v proudech popsaném v odstavcích 5 a 6 tohoto článku se zakazuje řidičům, jsou-li jízdní pruhy na vozovce vymezeny podélnými vodorovnými značkami, přejíždět tyto značky.

8. Bez újmy ustanovení odstavce 2 tohoto článku a ostatních omezení, která smluvní strany nebo části jejich území mohou vyslovit pro předjíždění na křižovatkách a na železničních přejezdech, nesmí žádný řidič vozidla předjíždět jiné vozidlo než jízdní kolo o dvou kolech, motorové kolo o dvou kolech nebo motocykl o dvou kolech bez postranního vozíku:

(a) bezprostředně před křižovatkou a v křižovatce, nejde-li o křižovatku s kruhovým objezdem, s výjimkou:

(i) případu uvedeného v odstavci 1 (b) tohoto článku;

(ii) případu, kdy silnice, na níž se předjíždí má v jízdě přednost;

(iii)případu, kdy provoz na křižovatce řídí dopravní orgán nebo světelná znamení;

(b) bezprostředně před železničním přejezdem ne-vybaveným závorami nebo polozávorami a na nich; smluvní strany nebo části jejich území však mohou toto předjíždění dovolit na železničních přejezdech, kde silniční provoz je řízen světelnými znameními, která mají pozitivní znamení, které dovoluje vozidlům jet.

9. Vozidlo smí předjíždět jiné vozidlo, které se blíží přechodu pro chodce vyznačeném vodorovnými značkami na vozovce anebo označeným jako přechod nebo které zastavilo před přechodem, jen dostatečně sníženou rychlostí, aby mohlo na místě zastavit, nachází-li se na přechodu chodec. Žádné ustanovení tohoto odstavce se nesmí vykládat tak, že by bránilo smluvním stranám nebo částem jejich území zakázat předjíždění na určitou vzdálenost od přechodu pro chodce nebo stanovit přísnější předpisy pro řidiče vozidla, které hodlá předjíždět jiné vozidlo, které zastavilo před takovým přechodem.

10. Každý řidič, který zjistí, že řidič, který jede za ním, jej chce předjíždět, musí, s výjimkou případu uvedeného v článku 16, odstavec 1 (b) této Úmluvy, zajet k okraji vozovky odpovídajícímu směru provozu a nesmí zvyšovat rychlost. Jestliže nedostatečná šířka vozovky, profil nebo stav vozovky nedovolují s ohledem na hustotu provozu v protisměru snadno a bez nebezpečí předjet vozidlo pomalé, rozměrné nebo takové, které musí dbát omezení rychlosti, musí řidič tohoto vozidla zpomalit a podle potřeby uhnout co nejdříve, aby nechal předjet vozidla, která jedou za ním.

11.

(a) Smluvní strany nebo části jejich území mohou na vozovkách s provozem v jednom směru a na vozovkách s provozem v obou směrech, jsou-li v obcích vyhrazeny alespoň dva jízdní pruhy a mimo obec alespoň tři jízdní pruhy pro provoz v témže směru a jsou-li vymezeny podélnými vodorovnými značkami:

(i) dovolit vozidlům jedoucím v jednom jízdním pruhu předjíždět po straně odpovídající směru provozu vozidla jedoucí v druhém jízdním pruhu;

(ii) nepoužívat ustanovení článku 10, odstavec 3 této Úmluvy;

s výhradou, že vydají vhodná ustanovení omezující možnost měnit jízdní pruh.

(b) V případě uvedeném pod písmenem (a) tohoto odstavce se stanovený způsob jízdy nepovažuje za předjíždění ve smyslu odstavce 9 tohoto článku Úmluvy.

ČLÁNEK 12

Vyhýbání

1. Při vyhýbání musí každý řidič ponechat dostatečně volný boční odstup a podle potřeby zajet k okraji vozovky odpovídajícímu směru provozu. Je-li přitom jeho další jízda znesnadněna překážkou nebo přítomností jiných uživatelů silnice, musí snížit rychlost a podle potřeby zastavit, aby nechal projet jednoho nebo více uživatelů silnice přijíždějících v protisměru.

2. Na horských silnicích nebo na silnicích s prudkým svahem, které mají podobné vlastnosti jako horské silnice, kde je vyhýbání vozidlům jedoucím v protisměru, je na řidiči jedoucím ze svahu, aby se uhnul se svým vozidlem a nechal projet všechna vozidla jedoucí do svahu s výjimkou případu, kdy jsou místa dovolující vozidlům vyhnutí podél vozovky uspořádána tak, že s vzhledem k rychlosti a poloze vozidel má vozidlo jedoucí do svahu před sebou místo k vyhnutí a že by bylo nutné couvání jednoho z vozidel, nevyhnulo-li by se na tomto místě vozidlo jedoucí do svahu. V případě, kdy musí jedno z vozidel, která se vyhýbají couvat, musí tak učinit řidič vozidla, které jede ze svahu, s výjimkou případu, kdy couvání je zřejmě snazší pro řidiče jedoucího do svahu. Smluvní strany nebo části jejich území však mohou předepsat pro určitá vozidla nebo určité silnice nebo úseky silnic zvláštní pravidla, odlišná od pravidel tohoto odstavce.

ČLÁNEK 13

Rychlost a vzdálenost mezi vozidly

1. Každý řidič vozidla musí za všech okolností ovládat svoje vozidlo tak, aby mohl učinit zadost všem požadavkům opatrnosti a aby byl stále schopen provést všechny jízdní úkony, které mu připadají. Při úpravě rychlosti musí mít stále na zřeteli všechny okolnosti, zejména místní podmínky, stav silnice, stav a náklad svého vozidla, povětrnostní podmínky a hustotu provozu tak, aby mohl vozidlo zastavit na vzdálenost, na kterou má před sebe rozhled, jakož i před každou překážkou, kterou lze předvídat. Musí snížit rychlost jízdy a podle potřeby zastavit vždy, když to vyžadují okolnosti, zejména, není-li dobrá viditelnost.

2. Národní zákonodárství stanoví maximální rychlostní limity pro všechny silnice a současně určí zvláštní rychlostní limity platné pro určité druhy vozidel, které jsou určitým způsobem nebezpečná a to zejména kvůli jejich hmotnosti nebo nákladu. Státy mohou stanovit podobné podmínky pro určité skupiny řidičů, zejména pro nové řidiče.

3. Podmínky stanovené první větou odstavce nemusí platit pro řidiče s právem přednostní jízdy, podle článku 34, odstavec 2 nebo pro řidiče brané jako řidiče vozidel s právem přednostní jízdy na základě úpravy v národním zákonodárství.

4. Žádný řidič nesmí bránit normální jízdě jiných vozidel tím, že by bez zvláštního důvodu jel nenormálně sníženou rychlostí.

5. Řidič vozidla jedoucí za jiným vozidlem musí ponechat za ním dostatečnou bezpečnostní vzdálenost, aby se mohl vyhnout srážce v případě náhlého snížení rychlosti nebo náhlého zastavení vozidla, které jede před ním.

6. Mimo obce musí řidiči vozidel nebo souprav vozidel o nejvyšší přípustné hmotnosti vyšší než 3500 kg nebo o celkové délce přesahující 10 m k usnadnění předjíždění s výjimkou případu, kdy předjíždějí nebo se připravují k předjíždění, vzdálenost mezi svými vozidly a vozidly poháněnými motorickou silou jedoucími před nimi upravit tak, aby se vozidla, která je předjíždějí, mohla bez nebezpečí zařadit do mezery ponechané před předjížděným vozidlem. Toto ustanovení však neplatí ani tehdy, je-li provoz příliš hustý, ani tehdy, je-li předjíždění zakázáno. Kromě toho:

(a) příslušné úřady mohou povolit pro určité konvoje vozidel odchylky od tohoto ustanovení za neplatné na silnicích, na nichž jsou zřízeny dva jízdní pruhy pro provoz v příslušném směru;

(b) smluvní strany nebo části jejich území mohou stanovit číslice odlišné od číslic, které se uvádějí v tomto odstavci pro charakteristické znaky vozidel.

ČLÁNEK 14

Všeobecné předpisy pro jízdní pruhy

1. Každý řidič, který chce provést jízdní úkon, jako vyjet ze řady stojících vozidel nebo do ní zajet, zajet na vozovce vpravo nebo vlevo, odbočovat vlevo nebo vpravo na jinou silnici nebo na přilehlý pozemek, smí započít s provedením takového úkonu teprve, když se přesvědčil, že tak může učinit, aniž by ohrozil ostatní uživatele silnice jedoucí za ním, před ním nebo se mu vyhýbají, se zřetelem na jejich polohu, směr a rychlost.

2. Každý řidič, který chce otočit nebo couvat, smí započít s provedením tohoto úkonu teprve, když se přesvědčil, že tak může učinit, aniž by ohrozil nebo omezil ostatní uživatele silnice.

3. Před odbočováním nebo provedením jízdního úkonu zahrnujícího boční pohyb musí každý řidič oznámit svůj úmysl zřetelně a dostatečně včas ukazatelem směru nebo ukazatelem nebo ukazateli směru nebo, chybí-li, vhodným znamením paží, je-li to možné. Znamení dané ukazatelem nebo ukazateli se musí dávat během celé doby jízdního úkonu. Znamení se musí přestat dávat, jakmile se jízdní úkon ukončí.

ČLÁNEK 15

Zvláštní předpisy pro vozidla pravidelné hromadné dopravy

Doporučuje se, aby národní zákonodárství stanovilo, že v obcích k usnadnění provozu vozidel pravidelné hromadné dopravy řidiči ostatních vozidel, s výhradou ustanovení článku 17. odstavec 1 této Úmluvy, sníží rychlost a podle potřeby zastaví, aby nechali tato vozidla provést úkon nutný k tomu, aby mohla znovu pokračovat v jízdě při výjezdu ze zastávek jako takových označených. Ustanovení takto vydaná smluvními stranami nebo částmi jejich území nemění nic na povinnosti řidičů vozidel pravidelné hromadné dopravy, aby potom, co oznámili ukazatelem směru jízdy úmysl dát se opět do pohybu, dbali nutné opatrnosti, aby zabránili každému nebezpečí nehody.

ČLÁNEK 16

Změna směru

1. Před odbočováním vpravo nebo vlevo na jinou silnici a nebo přilehlý pozemek musí každý řidič bez újmy ustanovení

článku 7, odstavec 1 a článku 14 této Úmluvy:

(a) chce-li opustit silnici na stranu odpovídající směru provozu, zajet co možná nejblíže k okraji vozovky odpovídající tomuto směru a provést jízdní úkon v co možná nejmenším oblouku;

(b) chce-li opustit silnici na druhou stranu, s výhradou možnosti pro smluvní strany nebo části jejich území vydat odlišná ustanovení pro jízdní kola a pro motorová kola, zajet co možná nejblíže k ose vozovky, jde-li o vozovku s provozem ve dvou směrech nebo k okraji ležícímu na opačné straně, než který odpovídá směru provozu, jde-li o vozovku jednosměrnou a chce-li vjet na jinou silnici s provozem ve dvou směrech, povést jízdní úkon tak, aby se na vozovku této silnice zařadil po straně odpovídající směru provozu.

2. Při změně směru musí řidič, bez újmy ustanovení článku 21 této Úmluvy, pokud jde o chodce, nechat projet vozidla, která přijíždějí v protisměru po vozovce, kterou chce opustit a jízdní kola a motorová kola jedoucí po stezkách pro cyklisty, kteří kříží vozovku, na kterou vjíždí.

ČLÁNEK 17

Snížení rychlosti

1. Žádný řidič nesmí prudce zabrzdit, nevyžadují-li to důvody bezpečnosti.

2. Každý řidič, který chce podstatně snížit rychlost jízdy svého vozidla, se musí, není-li toto snížení vyvoláno bezprostředním nebezpečím, přesvědčit, že tak může učinit bez nebezpečí a bez zvláštního omezení pro ostatní řidiče. Kromě toho musí, kromě případu, kdy se přesvědčil, že za ním nejede žádné vozidlo nebo že je velmi vzdálen, zřetelně a dostatečně včas oznámit svůj úmysl vhodným znamením paže; toto ustanovení však neplatí, dává-

li znamení o snížení rychlosti rozsvícením brzdových světel na vozidle uvedených v odstavci 31, přílohy 5 této Úmluvy.

ČLÁNEK 18

Křižovatky a povinnost dát přednost

1. Každý řidič přijíždějící ku křižovatce musí být zvláště opatrný se zřetelem na místní podmínky. Řidič vozidla zvláště musí jet takovou rychlostí, aby mohl zastavit a nechat projet vozidla mající přednost v jízdě.

2. Každý řidič vjíždějící ze stezky nebo nezpevněné cesty na silnici, která není ani stezkou, ani nezpevněnou cestou, musí dát přednost v jízdě vozidlům jedoucím po této silnici. Výrazy "stezka" a "nezpevněná cesta" se mohou pro účely tohoto ustanovení stanovit v národním zákonodárství.

3. Každý řidič vjíždějící na silnici z přilehlého pozemku musí dát přednost vozidlům jedoucím na této silnici.

4. S výhradou ustanovení odstavce 7 tohoto článku:

(a) ve státech, kde se jezdí vpravo, musí dát řidič na křižovatkách, s výjimkou těch, které jsou uvedeny v odstavci 2 tohoto článku a v článku 25, odstavec 2 4 této Úmluvy, přednost v jízdě vozidlům přijíždějícím zprava;

(b) smluvní strany nebo části jejich území, na jejichž území se jezdí vlevo, mohou však stanovit taková pravidla pro přednost na křižovatkách, která uznají za vhodná.

5. Řidič, ikdyž mu to světelná znamení dovolují, nesmí vjet do křižovatky, je-li provoz tak hustý, že by pravděpodobně zůstal stát v křižovatce a omezoval tak příčný provoz nebo mu překážel.

6. Každý řidič, který vjel na křižovatku, kde se provoz řídí světelnými znameními pro řízení provozu, smí opustit křižovatku, aniž by čekal, až se provoz otevře ve směru, kterým pojede, avšak za podmínky, že neomezí provoz ostatních uživatelů silnice, kteří pokračují ve směru, v němž je provoz otevřen.

7. Řidiči nekolejových vozidel musí dát přednost kolejovým vozidlům.

ČLÁNEK 19

Železniční přejezdy

Každý uživatel silnice musí projevit zvýšenou opatrnost při přiblížení se k železničnímu přejezdu a při jeho přejíždění, zejména:

(a) každý řidič vozidla musí jet přiměřenou rychlostí;

(b) bez újmy povinnosti uposlechnout příkazů k zastavení dávaných světelným nebo zvukovým znamením, nesmí žádný uživatel silnice vjet (vkročit) na železniční přejezd, jehož závory nebo polozávory jsou sklopeny nebo se sklápějí, anebo jehož polozávory se zdvihají;

(c) není-li železniční přejezd vybaven ani závorami, ani polozávorami, ani světelnými znameními nesmí žádný uživatel silnice na něj vjet, aniž by se přesvědčil, že se neblíží žádné kolejové vozidlo;

(d) žádný řidič nesmí vjet na železniční přejezd bez toho, aby se nejprve ujistil, že nebude nucen na něm zastavit;

(e) žádný uživatel silnice nesmí nepatřičně prodlužovat přejíždění železničního přejezdu; v případě, že vozidlo je nuceno zastavit na železničním přejezdu, musí se jeho řidič snažit odstranit je mimo železniční trať a nemůže-li to tak učinit, musí neprodleně učinit vše, co je v jeho moci, aby řidiči kolejových vozidel byli včas před nebezpečím varování.

ČLÁNEK 20

Předpisy platné pro chodce

1. Smluvní strany nebo části jejich území nemusí uplatnit ustanovení tohoto článku, než v případech, kdy provoz chodců na vozovce by byl nebezpečný nebo když by omezoval provoz vozidel.

2. Jsou-li na okraji vozovky chodníky nebo krajnice schůdné pro chodce, musí je chodci využívat. Avšak, při zachování potřebné opatrnosti:

(a) chodci, kteří vezou nebo nesou rozměrné předměty, mohou užívat vozovky, jestliže by jejich provoz na chodníku nebo na krajnici značně omezoval ostatní chodce;

(b) skupiny chodců vedené průvodcem nebo tvořící průvod, mohou užívat vozovky;

3. Není-li možné užívat chodníků nebo krajnic nebo není-li jich vůbec, mohou chodci jít po vozovce; je-li zřízena stezka pro cyklisty a hustota provozu jim to dovoluje, mohou jít po této stezce pro cyklisty, nesmějí však omezovat provoz cyklistů a řidičů motorových kol.

4. Jdou-li chodci po vozovce podle ustanovení odstavců 2 a 3 tohoto článku, musí se držet co nejvíce při okraji vozovky.

5. Doporučuje se, aby národní zákonodárství stanovilo toto: užívají-li chodci vozovky, musí jít, s výjimkou, že by to ohrožovalo jejich bezpečnost, po opačné straně, než která odpovídá směru provozu. Avšak osoby, které tlačí jízdní kolo, motorové kolo nebo motocykl musí jít po straně odpovídající směru provozu a tak je tomu i u skupin chodců vedených průvodcem nebo tvořících průvod. S výjimkou, kdy tvoří průvod, musí chodci jdoucí po vozovce v noci nebo za snížené viditelnosti, jakož i ve dne, vyžaduje-li to hustota provozu, jít, pokud je jim to možné, jen jednotliv ě za sebou.

(a) Chodci smějí vstupovat do vozovky, aby ji přešli, jen s patřičnou opatrností; musí užít přechodu, je-li v blízkosti.

(b) Při přecházení na přechodu, který je jako takový označen nebo vymezen značkami na vozovce:

(i) musí chodci, je-li přechod vybaven světelnými znameními pro chodce, uposlechnout pokynů dávaných těmito světly;

(ii) není-li přechod vybaven takovouto signalizací, ale provoz vozidel je řízen světelnými znameními pro řízení provozu nebo dopravním orgánem, nesmějí chodci vstupovat do vozovky, pokud světelné znamení nebo pokyn dopravního orgánu oznamuje, že vozidla smějí jet;

(iii)na ostatních přechodech pro chodce nesmějí chodci vstupovat do vozovky, aniž by brali ohled na vzdálenost a rychlost vozidel, která se blíží.

(c) Při přecházení mimo přechod pro chodce, který je jako takový označen nebo vymezen značkami na vozovce, smějí chodci vstoupit do vozovky, jen když se předem přesvědčili, že tak mohou učinit, aniž by omezili provoz vozidel.

(d) Jakmile chodci již přecházejí vozovku, nesmějí bezdůvodně prodlužovat přecházení a zdržovat se na vozovce nebo se na ní zastavovat.

7. Smluvní strany nebo části jejich území však mohou vydat přísnější ustanovení pro chodce přecházející vozovku.

ČLÁNEK 21

Chování řidičů vůči chodcům

1. Žádný řidič se nesmí chovat tak, aby ohrozil chodce.

2. Bez újmy ustanovení článku 7, odstavec 1, článku 11, odstavec 9 a článku 13, odstavec 1 této Úmluvy, je-li na vozovce přechod pro chodce, který je, jako takový, označen svislými nebo vodorovnými značkami na vozovce:

(a) musí řidiči, je-li provoz vozidel na tomto přechodu řízen světelnými znameními nebo orgány, pakliže je jim zakázáno jet, zastavit před vjetím na přechod a je-li jim dovoleno jet, nesmějí překážet ani omezovat chůzi chodců, kteří již vstoupili na přechod a přecházejí po něm; odbočují-li řidiči na jinou silnici, u jejíhož vjezdu je přechod pro chodce, musí tak učinit jen pomalou rychlostí a nechat je přejít a popřípadě proto i zastavit, chodce, kteří již vstoupili nebo vstupují do vozovky;

(b) není-li provoz vozidel na tomto přechodu řízen ani světelnými znameními pro řízení provozu, ani dopravními orgány, smějí se řidiči přibližovat k takovému přechodu jen pomalou rychlostí, aby neohrozili chodce, kteří na něj vstoupili nebo vstupují; v případě potřeby musí zastavit, aby je nechali přejít.

3. Žádné ustanovení tohoto článku se nebude vykládat tak, aby bránilo smluvním stranám nebo částem jejich území: přikázat řidičům vozidel vždy zastavit, když chodci vstoupili nebo vstupují na přechod pro chodce jako takový, označený nebo vymezený značkami na vozovce, za podmínek stanovených v článku 20 této Úmluvy nebo

Zakázat jim, aby překáželi nebo omezovali chůzi chodců, kteří přecházejí vozovku na křižovatce nebo těsně u křižovatky, ikdyž v tomto místě není žádný přechod jako takový, označený nebo vymezený značkami na vozovce.

4. Řidiči, kteří chtějí v zastávce, která je, jako taková, označena, předjíždět po straně odpovídající směru provozu, vozidla pravidelné hromadné dopravy, musí snížit rychlost a v případě potřeby zastavit, aby dovolili cestujícím vstoupit do tohoto vozidla nebo z něj vystoupit.

ČLÁNEK 22

Ostrůvky na vozovce

Bez újmy ustanovení článku 10 této Úmluvy může každý řidič jet vpravo nebo vlevo podél ostrůvků, výstražných majáčků a jiných zařízení na vozovce, po které jede, s výjimkou těchto případů:

(a) přikazuje-li dopravní značka jízdu po jedné ze stran ostrůvku, výstražného majáčku nebo takového zařízení;

(b) je-li ostrůvek, výstražný majáček nebo zařízení v ose vozovky s provozem ve dvou směrech; v tomto případě musí

řidič nechat ostrůvek, výstražný majáček nebo zařízení na opačné straně, než která odpovídá směru provozu.

ČLÁNEK 23

Zastavení a stání

1. Mimo obce se musí vozidla a zvířata při zastavení nebo stání umístit, pokud možno, mimo vozovku. Nesmějí se umístit na stezkách pro cyklisty ani, s výjimkou, kdy to platné národní zákonodárství dovoluje, na chodnících nebo na krajnicích upravených pro provoz chodců.

2. Zvířata a vozidla se musí při zastavení nebo stání umístit co možná nejblíže k okraji vozovky. Řidič smí vozidlo zastavit nebo s ním stát na vozovce jen na straně odpovídající pro něho směru provozu; zastavení nebo stání je však dovoleno na druhé straně, není-li možné na straně odpovídající směru provozu pro položení kolejí. Kromě toho, smluvní strany nebo části jejich území mohou:

(i) upustit od zákazu zastavení i stání na jedné nebo druhé straně za určitých podmínek, zejména zakazují-li dopravní značky zastavení na straně odpovídající směru provozu;

(ii)dovolit na jednosměrných vozovkách zastavení a stání na druhé straně, současně či nikoli se zastavením a stáním na straně odpovídající směru provozu;

(iii)dovolit zastavení a stání uprostřed vozovky na vyznačených místech.

(b) S výjimkou opačných ustanovení národního zákonodárství, nesmějí vozidla, kromě jízdních kol o dvou kolech, motorových kol o dvou kolech, motocyklů o dvou kolech bez postranního vozíku, zastavit nebo stát na vozovce ve

dvou proudech. Vozidlo se musí při zastavení nebo stání, s výjimkou případu, kdy to místní situace dovoluje jinak, postavit rovnoběžně s okrajem vozovky.

(a) Každé zastavení a každé stání vozidla na vozovce je zakázáno:

(i) na přechodech pro chodce, na přejezdech pro cyklisty a na železničních přejezdech;

(ii) na tramvajových nebo železničních kolejích na silnici nebo tak blízko těchto kolejí, že by to mohlo překážet v provozu tramvají nebo železničních vlaků, jakož i s výhradou možnosti smluvních stran nebo částí jejich území stanovit odlišné ustanovení, na chodnících a na stezkách pro cyklisty.

(b) Zastavení nebo stání vozidla je zakázáno na všech místech, kde by představovala nebezpečí, zejména:

(i) v podjezdech a tunelech, s případnou výjimkou míst zvláště označených;

(ii) na vozovce v blízkosti vrcholů stoupání a v zatáčkách, není-li dostatečný rozhled, aby předjíždění mohlo být naprosto bezpečné s ohledem na rychlost vozidel v příslušném úseku silnice;

(iii)na vozovce u podélné vodorovné značky, neplatí-li písmeno (b) (ii) tohoto odstavce, avšak je-li šířka vozovky mezi vodorovnou značkou a vozidlem menší než 3 metry a jde-li o takovou značku, že je zakázáno ji přejíždět vozidlům, která by přijížděla z téže strany;

(iv)na žádném místě, kdy by vozidlo zakrývalo ostatním účastníkům silničního provozu výhled na dopravní značky nebo světelná znamení pro řízení provozu;

(v) v přídatném jízdním pruhu pro pomalu jedoucí vozidla, označeném dopravní značkou.

(i) na železničních přejezdech, křižovatkách a zastávkách autobusů, trolejbusů nebo kolejových vozidel ve vzdálenostech, které stanoví národní zákonodárství;

(ii) před výjezdy z pozemků;

(iii) na každém místě, kde by stojící vozidlo mohlo bránit v přístupu k jinému vozidlu, které správně stojí nebo vyjetí takového vozidla;

(iv) na střední vozovce silnic se třemi vozovkami a mimo obce na vozovkách označených příslušnými značkami jako hlavní silnice.

4. Řidič nesmí opustit své vozidlo nebo svá zvířata, aniž by učinil všechna potřebná opatření, aby zabránil jakékoliv nehodě a jde-li o motorové vozidlo, aby zabránil jeho nedovolenému užití.

5. Doporučuje se, aby národní zákonodárství stanovilo, aby každé vozidlo poháněné motorickou silou, kromě motorového kola o dvou kolech nebo motocyklu o dvou kolech bez postranního vozíku, jakož i každý přívěs, připojený či nikoliv, které se odstaví na vozovce mimo obec, byly označeny na dálku alespoň jedním vhodným zařízením umístěným tak, aby co nejlépe varovalo včas ostatní řidiče, kteří přijíždějí:

(a) je-li toto vozidlo odstaveno na vozovce v noci za takových podmínek, že řidiči, kteří přijíždějí, nemohou počítat s takto vytvořenou překážkou;

(b) jestliže by řidič byl nucen v jiných případech zastavit se svým vozidlem na místě, kde je zakázáno zastavení.

6. Nic v tomto článku se nesmí vykládat tak, že by bránilo smluvním stranám nebo částem jejich území uložit jiné zákazy stání nebo zastavení.

ČLÁNEK 24

Otevírání dveří

Je zakázáno otevírat dveře vozidla, nechat je otevřené nebo vystupovat z vozidla bez ujištění se, že tím nemůže vzniknou nebezpečí pro ostatní uživatele silnice.

ČLÁNEK 25

Dálnice a silnice podobné povahy

1. Na dálnicích a jestliže tak stanoví národní zákonodárství, na zvláštních příjezdových silnicích k dálnicím a na zvláštních výjezdových silnicích z dálnic:

(a) je zakázán provoz chodcům, zvířatům, jízdním kolům, motorovým kolům, nejsou-li postavena na roveň motocyklům a všem jiným vozidlům než motorovým vozidlům a jejich přívěsům, jakož i všem motorovým vozidlům a jejich přívěsům, které by s ohledem na konstrukci nebyly schopny dosáhnout na rovině rychlosti stanovené národním zákonodárstvím;

(b) je zakázáno řidičům:

(i) zastavit s vozidlem nebo stát jinde než na označených parkovištích; je-li uvedení do klidu vynuceno samotným vozidlem, musí se jeho řidič snažit je z vozovky a také z krajnice odstranit a nemůže-li tak učinit, neprodleně označit na dálku vozidlo, aby dostatečně včas varoval ostatní řidiče, kteří přijíždějí;

(ii) otáčet nebo couvat anebo vjíždět na střední dělící pás, včetně příčných spojů spojujících obě vozovky;

2. Řidič vjíždějící na dálnici musí dát přednost vozidlům jedoucím po dálnici. Pokud zde existuje zrychlovací pruh, musí ho použít.

3. Řidič, který opouští dálnici, musí dostatečně včas vjet na jízdní pruh odpovídající výjezdu z dálnice a musí vjet co nejdříve na zpomalovací pruh, je-li zde takový pruh.

4. Pro užívání odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku jsou dálnicím postaveny na roveň ostatní silnice vyhrazené pro provoz motorových vozidel, jako takové řádně označené a nesloužící ke spojení s přilehlými pozemky.

ČLÁNEK 25 bis

Zvláštní předpisy pro tunely vyznačené zvláštními dopravními značkami

V tunelech vyznačených zvláštními dopravními značkami platí: 1.Všem řidičům je zakázáno:

(a)couvat; (b)otáčet se;

(c)kromě míst k tomu vyznačených zastavit nebo stát.

2. I v případě, že je tunel osvětlen, jsou všichni řidiči povinni rozsvítit potkávací nebo tlumená světla.

3. V případě delší zastávky musí řidič vypnout motor.

ČLÁNEK 26

Zvláštní předpisy pro průvody a pro tělesně postižené osoby

1. Uživatelům silnice je zakázáno přerušovat vojenské kolony, seřazené skupiny školáků pod vedením průvodce a ostatní průvody.

2. Tělesně postižené osoby, které se pohybují na vozíku, který uvádějí samy do pohybu nebo který jede krokem, smějí používat chodníků a sjízdných krajnic.

ČLÁNEK 27

Zvláštní předpisy pro cyklisty, řidiče motorových kol a motocyklisty

1. Nehledě na ustanovení článku 10, odstavec 3 této Úmluvy mohou smluvní strany nebo části jejich území dovolit jet cyklistům několik vedle sebe.

2. Cyklistům je zakázáno jet bez držení řídítek alespoň jednou rukou, dát se vléci jiným vozidlem nebo vézt, táhnout nebo tlačit předměty, které ztěžují řízení, nebo které jsou nebezpečné pro ostatní uživatele silnice. Tatáž ustanovení platí pro řidiče motorových kol a pro motocyklisty; ti však musí, kromě toho, držet řídítka oběma rukama, s výjimkou dávání znamení pro jízdní úkon popsaný v článku 14, odstavec 3 této Úmluvy.

3. Cyklistům a řidičům motorových kol je zakázáno přepravovat na vozidle osoby; smluvní strany nebo části jejich území mohou povolit výjimky z tohoto ustanovení, zejména dovolit přepravu cestujících na pomocném sedadle nebo sedadlech, která je možno upravit na jízdním kole. Motocyklistům je dovoleno přepravovat cestující jen v postranním vozíku, má-li jej motocykl a na dalším sedadle, které je popřípadě zřízeno za řidičem.

4. Je-li zřízena stezka pro cyklisty, mohou smluvní strany nebo části jejich území zakázat cyklistům jízdu po zbývající části vozovky. V témže případě mohou dovolit řidičům motorových kol jezdit po stezce pro cyklisty a považují-li to za užitečné, zakázat jim jízdu po zbývající části vozovky.

ČLÁNEK 28

Zvuková a světelná výstražná znamení

1. Zvuková výstražná znamení se smějí užívat jen:

(a) aby se dala výstražná znamení k zamezení nehody;

(b) je-li mimo obec vhodné dát výstrahu řidiči, který bude předjížděn.

Zvuk vydaný výstražnými zvukovými znameními se nebude prodlužovat déle, než je nutné.

2. Řidiči motorových vozidel mohou mezi setměním a rozedněním dávat místo zvukových výstražných znamení světelná výstražná znamení stanovená v článku 32, odstavec 3 této Úmluvy; mohou tak rovněž učinit ve dne k účelům uvedeným v odstavci 1 (b) tohoto článku, vyhovuje-li tento způsob lépe za daných okolností.

3. Smluvní strany nebo části jejich území mohou dovolit užití světelných výstražných znamení k účelům uvedeným v odstavci 1 (b) tohoto článku i v obcích.

ČLÁNEK 29

Kolejová vozidla

1. Vede-li kolejová dráha po vozovce, musí každý uživatel silnice při přiblížení tramvaje nebo jiného kolejového vozidla opustit, pokud je to možné, koleje, aby uvolnil cestu kolejovému vozidlu.

2. Smluvní strany nebo části jejich území mohou přijmout pro jízdu kolejových vozidel na silnici a pro vyhýbání nebo předjíždění těchto vozidel zvláštní pravidla odlišná od ustanovení stanovených v této kapitole. Smluvní strany nebo části jejich území však nesmí přijmout ustanovení odporující ustanovení článku 18, odstavec 7 této Úmluvy.

Článek 30 Náklad vozidel

1. Je-li pro vozidlo stanovena nejvyšší přípustná hmotnost, nesmí okamžitá hmotnost vozidla nikdy překročit nejvyšší přípustnou hmotnost.

2. Každý náklad vozidla musí být uspořádán a podle potřeby uložen tak, aby nemohl:

(a) ohrožovat osoby nebo poškozovat veřejný nebo soukromý majetek, zejména se nesmí vléci nebo padat na silnici;

(b) bránit řidiči v rozhledu nebo ohrožovat stabilitu nebo řízení vozidla;

(d) zakrývat světla, včetně brzdových světel a ukazatelů směru, odrazky, evidenční čísla a rozeznávací značky státu, v němž je vozidlo evidováno, jimiž musí být vozidlo vybaveno v rozsahu této Úmluvy, anebo národního zákonodárství nebo zakrývat znamení dávaná paží podle ustanovení článku 14, odstavec 3 nebo článku 17, odstavec 2 této Úmluvy.

3. Všechny pomůcky, jako lana, řetězy a plachty, které slouží k uložení nebo ochraně nákladu, musí těsně přiléhat k nákladu a být řádně upevněny. Všechny pomůcky sloužící k ochraně nákladu musí vyhovovat podmínkám stanoveným pro náklad v odstavci 2 tohoto článku.

4. Náklady, které přesahují vozidla vpředu, vzadu nebo do stran, musí být označeny viditelným způsobem ve všech případech, kdy by jejich obrysy mohly být přehlédnuty řidiči ostatních vozidel;

v noci se musí toto označení provést vpředu bílým světlem a bílou odrazkou a vzadu červeným světlem a červenou odrazkou. Na vozidlech poháněných motorickou silou zejména:

(a) musí být náklady vozidla přesahující vpředu nebo vzadu nejzazší okraj vozidla o více než 1 m vždy označeny;

(b) náklady přesahující do strany obrys vozidla tak, že jejich nejzazší boční okraj se nachází o více než 0,40 m od vnějšího okraje předního obrysového světla, musí být označeny v noci vpředu a stejně tak vzadu u těch nákladů, jejichž nejzazší boční okraj se nalézá o více než 40 cm od vnějšího okraje červeného koncového světla vozidla.

5. Nic v odstavci 4 tohoto článku se nesmí vykládat tak, že by to bránilo smluvním stranám nebo částem jejich území zakázat, omezit nebo podrobit zvláštnímu povolení přesahování nákladu uvedené v tomto odstavci.

ČLÁNEK 30 bis

Přeprava cestujících

Cestující nesmí být přepravováni v takových počtech a takovým způsobem, aby to zasahovalo řidiči do řízení nebo překáželo řidiči ve výhledu.

ČLÁNEK 31

Chování po nehodě

1. Bez újmy ustanovení národního zákonodárství, pokud jde o povinnost poskytnout pomoc zraněným osobám, musí každý řidič nebo každý uživatel silnice zúčastněný na dopravní nehodě:

(a) ihned zastavit, jakmile je to možné bez dalšího ohrožování provozu;

(b) snažit se zajistit bezpečnost provozu na místě nehody a byla-li při nehodě usmrcena nebo těžce zraněna osoba, vyvarovat se do té míry, aby tím nebyla ohrožena bezpečnost provozu, změny stavu na místě a odstranění stop, které mohou být užitečné pro zjištění odpovědnosti;

(d) byla-li při nehodě zraněna nebo usmrcena osoba, vyrozumět policii a zůstat na místě nebo se vrátit na místo nehody, až do jejího přichodu, ledaže by mu policie dovovolila opustit místo nehody nebo nemusí-li poskytnout pomoc zraněným osobám nebo být sám ošetřen;

2. Smluvní strany nebo části jejich území mohou ve svém národním zákonodárství upustit od ustanovení uvedeného v odstavci 1 (c) tohoto článku, nedošlo-li ke zranění těžkému a žádná z osob zúčastněných na nehodě nežádá o vyrozumění policie.

ČLÁNEK 32

Předpisy pro použití světel

1. V době od setmění do svítání a za jiných podmínek, kdy je nedostatečná viditelnost, např. za mlhy, sněžení nebo hustého deště musí být na jedoucím vozidle rozsvíceno následující osvětlení:

(a) na vozidlech poháněných motorickou silou a na mopedech dálková nebo tlumená světla a zadní obrysové světlo(a) v souladu s tím, jaké vybavení je předepsáno touto Úmluvou pro vozidlo každé skupiny;

(b) na přívěsech přední obrysová světla, pokud je toto osvětlení vyžadováno v souladu s přílohou 5, odstavec 30 této Úmluvy, a nejméně dvěma zadními obrysovými světly.

2. Dálková světla musí být vypnuta a nahrazena tlumenými světly:

(a) v obci, pokud je silnice dostatečně osvětlena a mimo obec, pokud je vozovka nepřetržitě osvětlena a toto osvětlení je natolik dostatečné, aby umožnilo řidiči jasně a na dostatečnou vzdálenost vidět a umožnilo ostatním účastníkům silničního provozu vidět vozidlo na dostatečně velkou vzdálenost.

(b) tehdy, kdy řidič začíná předjíždět jiné vozidlo, a to z důvodů předejití oslnění a umožnění řidiči druhého vozidla jet pohodlně a bezpečně;

(c) za každé situace, kdy je nutné předejít oslnění ostatních účastníků silničního provozu, nebo uživatelů vodní cesty nebo železnice, vedoucí podél silnice.

3. Pokud však jede vozidlo v těsném závěsu za jiným vozidlem mohou být dálková světla použita k upozornění před předjížděním tak, aby to bylo v souladu se článkem 28, odstavec 2.

4. Světla do mlhy mohou být zapnuta pouze za husté mlhy, při sněžení, hustém dešti nebo za podobných podmínek a pokud jde o přední mlhová světla, ta mohou být použita jako náhrada tlumených světel. Národní zákonodárství může povolit současné použití předních světel do mlhy a tlumených světel a použití světel do mlhy na úzkých silnicích s četnými zatáčkami.

5. Na vozidlech vybavených čelním osvětlením musí být toto osvětlení použito spolu s dálkovými světly, tlumenými světly nebo předními světly do mlhy.

6. Za dne musí mít motocykl pohybující se na silnici rozsvíceno nejméně jedno přední tlumené světlo a zadní červené světlo. Národní zákonodárství může povolit použití stálého denního osvětlení namísto tlumených světel.

8. V době od setmění do svítání a za jiných podmínek, kdy je snížená viditelnost, musí být na zastavených nebo stojících na silnici vozidlech hnaných motorickou silou a jejich přívěsech rozsvíceno přední a zadní obrysové osvětlení. Za husté mlhy, sněžení, hustého deště nebo za podobných podmínek musí být rozsvícena přední a zadní tlumená světla nebo přední světla do mlhy. Zadní světla do mlhy mohou za těchto podmínek být použita jen spolu se zadními obrysovými světly.

9. Bez újmy ustanovení odstavce 8 tohoto článku, mohou být v obcích přední a zadní obrysová světla nahrazena parkovacími světly, pokud:

(a) délka vozidla nepřesahuje 6 m a jeho šířka 2 m;

(b) k vozidlu není připojen žádný přívěs;

(c) parkovací světla jsou umístěna na té straně vozidla, která je dále od okraje vozovky, na které vozidlo zastavilo nebo stojí.

10. Bez újmy odstavců 8 a 9 tohoto článku, vozidlo může být zastaveno nebo stát bez zapnutého osvětlení:

(a) na silnici, která je osvětlena takovým způsobem, že vozidlo je jasně viditelné na dostatečnou vzdálenost;

(b) mimo vozovku a její krajnici;

(c) v případě mopedů a motocyklů se dvěma koly bez přívěsného vozíku, které nejsou vybaveny akumulátory a stojí na samém okraji vozovky v obci.

11. Národní zákonodárství může udělit výjimku z ustanovení odstavců 8 a 9 tohoto článku pro vozidla zastavená nebo stojící v ulicích obcí s velmi slabým provozem.

12. Světla pro couvání mohou být použita pouze pokud vozidlo couvá nebo se chystá couvat

13. Výstražný signál může být použit pouze k varování účastníků silničního provozu před nebezpečím a to:

(a) pokud vozidlo, které bylo poškozeno při dopravní nehodě nemohlo být ihned odstraněno a tudíž tvoří pro ostatní účastníky silničního provozu překážku;

(b) v případě upozorňování ostatních účastníků silničního provozu na riziko hrozícího nebezpečí.

14. Zvláštní výstražná světla:

(a) rozsvícené modré světlo na vozidle je možné použít pouze na vozidlech provádějících nutnou akci nebo v případech, kdy je nutné upozornit ostatní účastníky silničního provozu na přítomnost tohoto vozidla;

(b) rozsvícené oranžové světlo může být použito pouze v případě, že vozidlo je určeno výlučně pro specifické úkoly, pro které je takovéto vybavení nutné nebo pokud přítomnost vozidla na silnici způsobuje nebezpečí nebo potíže ostatním účastníkům silničního provozu.

Použití výstražných světel jiných barev může být povoleno národním zákonodárstvím.

15. S výjimkou uvedenou v příloze 5, slánek 61 nesmí v žádném případě vozidlo používat červené světlo směrem dopředu a bílé směrem dozadu. Vozidlo nesmí být upravováno nebo na něj přidávána světla v rozporu s tímto požadavkem.

ČLÁNEK 33

Pravidla pro osvětlení jiných vozidel než těch, která jsou uvedena v článku 32 a vybraných účastníků silničního provozu

1. Každé vozidlo nebo souprava vozidel, na která se nevztahují ustanovení článku 32 této Úmluvy musí mít v době od soumraku do svítání rozsvíceno nejméně jedno bílé nebo žluté světlo vpředu. pokud je na vozidle umístěno je jedno světlo vpředu nebo jen jedno světlo vzadu, musí být tato světla umístěna buď ve středu podélné osy vozidla nebo na straně opačné ke směru provozu.

(a) Ruční vozíky, tj. vozíky tažené nebo tlačené, musí mít nejméně jedno bílé nebo žluté světlo vpředu a nejméně jedno červené světlo vzadu. Obě tato světla mohou být sdružena do jedné lampy umístěné na opačné straně, než je směr provozu. Světla nejsou vyžadována pro vozíky, jejichž šíře nepřekračuje 1 m.

(b) Zvířecí potahy musí mít dvě bílá nebo žlutá světla vpředu a dvě červená světla vzadu. Národní zákonodárství může povolit pro tento typ vozidel používání pouze jednoho bílého nebo žlutého světla vpředu a jednoho červeného světla vzadu. Tato světla musí být v obou případech umístěna na opačné straně od směru provozu. Pokud výše uvedená světla nemohou být součástí vozidla, mohou být nesena doprovázející osobou, kráčející v těsné blízkosti vozidla na

opačné straně od směru provozu. Navíc musí být zvířecí potahy vybaveny dvěma červenými odrazkami na zadní straně a to co nejblíže vnějším okrajům vozidla. Zvířecí potahy, jejichž šířka nepřesahuje 1 m nemusí být vybaveny světly. Nicméně v tomto případě musí být vpředu na straně opačné od směru provozu nebo vpředu umístěna ve středu jedna odrazka.

2. Při pohybu na vozovce v noci:

(i) Skupiny chodců vedené vedoucím nebo procesí musí mít vpředu na straně opačné od směru provozu nejméně jedno bílé nebo žluté světlo a jedno červené světlo vzadu nebo oranžové světlo po obou stranách;

(ii) Osoby vedoucí stádo tažných nebo jezdeckých zvířat nebo stádo dobytka musí mít rozsvíceno nejméně jedno bílé nebo žluté světlo vpředu a jedno červené světlo vzadu a to na straně opačné od směru provozu nebo oranžové světlo po obou stranách. Tato světla je možno sdružit do jedné lampy.

(b) světla uvedená v písmenu (a) tohoto článku se nevyžadují v dostatečně osvětlené obci.

ČLÁNEK 34

Výjimky

1. Oznamuje-li se příjezd vozidel s právem přednostní jízdy zvláštními světelnými nebo zvukovými výstražnými znameními, musí každý uživatel silnice uvolnit cestu na vozovce a podle potřeby zastavit.

2. Národní zákonodárství může stanovit, že řidiči vozidel s právem přednostní jízdy nemusí dodržovat zcela nebo zčásti ustanovení této kapitoly II , s výjimkou článku 6, odstavce 2, oznamuje-li se jejich jízda zvláštními výstražnými znameními vozidla, s výhradou, že neohrozí ostatní uživatele silnice.

3. Národní zákonodárství může vymezit, do jaké míry nemusí pracovníci pracující na stavbě, opravě nebo údržbě silnice, včetně řidičů strojů užívaných pro tyto práce, dodržovat při své práci, s výhradou nutné opatrnosti, ustanovení této kapitoly II.

4. Při předjíždění nebo vyhýbání strojům uvedeným v odstavci 3 tohoto článku v době, kdy se podílejí na práci na silnici, nemusí řidiči ostatních vozidel dodržovat v potřebné míře a za podmínky, že zachovají všechnu nutnou opatrnost, ustanovení článků 11 a 12 této Úmluvy.

Kapitola III

PODMÍNKY PRO PŘIPUŚTÉNÍ MOTOROVÝCH VOZIDEL A PŘÍVĚSU V MEZINÁRODNÍM PROVOZU

ČLÁNEK 35

Evidence

(a) Každé motorové vozidlo v mezinárodním provozu a každý jiný než lehký přívěs , připojený k motorovému vozidlu musí být, aby se podílel na ustanoveních této Úmluvy, evidován smluvní stranou nebo jednou z částí jejího území a řidič motorového vozidla musí být držitelem platného průkazu vydaného k osvědčení této evidence buď příslušným úřadem této smluvní strany, nebo částí jejího území, nebo jménem smluvní strany nebo části jejího území organizací, která k tomu byla zmocněna. Průkaz, zvaný osvědčení o evidenci, obsahuje alespoň:

Pořadové číslo, zvané evidenční číslo, jehož složení udává příloha 2 této Úmluvy; Datum první evidence vozidla;

Úplné jméno a bydliště (sídlo) nositele průkazu;

Jméno nebo tovární značku výrobce vozidla;

Pořadové číslo podvozku (výrobní nebo sériové číslo výrobce);

Jde-li o vozidlo určené pro přepravu zboží, nejvyšší přípustnou hmotnost;

Dobu platnosti, není-li neomezená.

Údaje obsažené v průkazu jsou buď jedině v latince, nebo v kurzívě zvaná anglická, nebo jsou opakovány tímto způsobem.

(b) Smluvní strany nebo části jejich území mohou však rozhodnout, že se v průkazech vydaných na jejich území uvede rok výroby místo data první evidence.

(c) V případě motorových vozidel skupiny A a B tak, jak jsou definovány v přílohách 6 a 7 této Úmluvy, a pokud možno i pro ostatní motorová vozidla:

(i) V záhlaví osvědčení musí být rozeznávací značka státu evidence tak, jak je definována v příloze 3 této Úmluvy;

(ii) Před osm informačních položek nebo po nich, vyžadovaných v písmenu (a) musí být na všech osvědčeních umístěna písmena A, B, C, D, E, F, G nebo H.

(iii) V záhlaví bude uvedeno ve francouzštině "Certificate d´ immatriculation" a to buď před nabo po názvu osvědčení v jazyce státu evidence.

(d) Pro přívěsy a návěsy, dovezené na dočasnou dobu do státu jiným druhem dopravy než silniční je dostačující fotokopie osvědčení ověřená jako pravá orgánem, který osvědčení vydal.

2. Odchylně od ustanovení odstavce 1 tohoto článku se podílí kloubové vozidlo nerozpojené během mezinárodního provozu na ustanoveních této Úmluvy, ikdyž je evidováno jen jedenkrát a má jediný průkaz pro tažné vozidlo a návěs, z nichž se skládá.

3. Nic v této Úmluvě se nesmí vykládat tak, že by omezovalo právo smluvních stran nebo části jejich území vyžadovat u vozidla v mezinárodním provozu, které není evidováno na jméno osoby, která ve vozidle jede, potvrzení o oprávn ění řidiče k držení tohoto vozidla.

4. Doporučuje se, aby smluvní strany, pokud tak ještě neučinily, vybudovaly službu pověřenou v národním nebo oblastním měřítku zapisováním motorových vozidel uvedených do provozu a soustřeďováním údajů, které se pro vozidlo uvedou v každém osvědčení.

ČLÁNEK 36

Evidenční číslo

1. Každé motorové vozidlo v mezinárodním provozu musí mít vpředu a vzadu své evidenční číslo; u motocyklů se však vyžaduje toto číslo jen vzadu.

2. Každý evidovaný přívěs musí mít v mezinárodním provozu vzadu své evidenční číslo. U motorového vozidla táhnoucího jeden nebo několik přívěsů, musí mít jediný nebo poslední přívěs, není-li evidován, evidenční číslo tažného vozidla.

3. Složení a způsoby umístění evidenčního čísla uvedeného v tomto článku musí odpovídat ustanovením přílohy 2 této Úmluvy.

ČLÁNEK 37

Rozeznávaí značka státu evidence

1. Každé motorové vozidlo v mezinárodním provozu musí mít vzadu kromě evidenčního čísla rozeznávací značku státu, v němž je evidován.

2. Každý přívěs k motorovému vozidlu, který musí mít vzadu na základě článku 36 této Úmluvy evidenční číslo, musí mít vzadu i rozeznávací značku státu, kde bylo evidenční číslo vydáno. Ustanovení tohoto odstavce platí i tehdy, je-li přívěs evidován v jiném státě, než ve státě, kde je evidováno motorové vozidlo, ke kterému je připojen; není-li přívěs

evidován, musí mít vzadu rozeznávací značku státu, v němž je evidováno tažné vozidlo, s výjimkou případu, kdy jezdí v tomto státě.

3. Složení a způsoby umístění této rozeznávací značky uvedené v tomto článku musí odpovídat ustanovením přílohy 3 této Úmluvy.

ČLÁNEK 38

Identifikační značky

Každé motorové vozidlo a každý přívěs v mezinárodním provozu musí mít identifikační značky stanovené v příloze 4 této Úmluvy.

ČLÁNEK 39

Technické požadavky a prohlídky vozidel

1. Každé motorové vozidlo, každý přívěs a každá souprava vozidel v mezinárodním provozu musí splňovat ustanovení přílohy 5 této Úmluvy. Současně musí být v dobrém stavu.

2. Národní zákonodárství musí požadovat periodické technické prohlídky:

(a) motorových vozidel používaných k přepravě osob, majících více než osm sedadel s sedadlo pro řidiče;

(b) motorových vozidel používaných k přepravě zboží, jejichž nejvyšší povolená hmotnost převyšuje 3 500 kg a přívěsů konstruovaných k připojení k těmto vozidlům.

3. Národní zákonodárství musí v co největším rozsahu rozšířit ustanovení odstavce 2 i na ostatní skupiny vozidel.

ČLÁNEK 40

Přechodné ustanovení

1. Po dobu deseti let od vstupu této Úmluvy v platnost podle článku 47, odstavec 1, se budou přívěsy v mezinárodním provozu bez ohledu na jejich nejvyšší hmotnost podílet na ustanoveních této Úmluvy, ikdyž nejsou evidovány.

2. Osvědčení o evidenci musí splňovat ustanovení dodatku k článku 35, odstavec 1 do pěti let od data jeho vstupu v platnost. Osvědčení vydaná v průběhu tohoto období budou vzájemně uznávána do data vypršení jejich platnosti.

Kapitola IV

ŘIDIČI MOTOROVÝCH VOZIDEL

ČLÁNEK 41

Řidičské průkazy

(a) Každý řidič motorového vozidla musí být držitelem řidičského průkazu;

(b) Smluvní strany zajistí, aby řidičské průkazy byly vydávány pouze poté, co příslušné orgány potvrdí, že řidič má požadované znalosti a dovednosti;

(d) Nic v této Úmluvě nesmí být ustanoveno tak, aby bránilo smluvním stranám nebo částem jejich území vyžadovat

řidičské průkazy pro ostatní vozidla poháněná motorickou silou a pro mopedy.

2. Smluvní strany budou uznávat:

(a) každý národní průkaz sepsaný v jejich národním jazyku nebo jednom z jejich národních jazyků anebo, není-li sepsán v takovém jazyku, doplněný ověřeným překladem;

(b) každý národní průkaz odpovídající ustanovením přílohy 6 této Úmluvy;

jako platný na jejich území pro řízení vozidla, které patří do skupin krytých průkazem, za podmínky, že tento průkaz ještě platí a že byl vydán jinou smluvní stranou anebo jednou z částí jejího území anebo organizací k tomu zmocněnou touto jinou smluvní stranou nebo jednou z částí jejího území. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro průkazy řidičů žáků.

3. Nehledě na ustanovení předcházejícího odstavce:

(a) je-li platnost řidičského průkazu vázána zvláštní podmínkou na to, aby dotyčná osoba užívala určitých prostředků nebo na určité doplňující vybavení vozidla vzhledem k tělesné vadě řidiče, bude řidičský průkaz uznáván za platný jen, jsou -li tyto podmínky splněny;

(b) smluvní strany mohou odmítnout uznávat na svém území pro řízení motorových vozidel nebo souprav vozidel skupiny C, D a E uvedených v příloze 6 a 7 této Úmluvy, platnost každého řidičského průkazu, jehož držitel nedosáhl věku 21 let.

4. Smluvní strany mohou v národním zákonodárství zakotvit další rozdělení skupin vozidel uvedených v přílohách 6 a 7 této Úmluvy. Pokud je řidičský průkaz omezen pro určitá vozidla v rámci skupiny, k písmenu skupiny musí být doplněno číslo a důvod omezení musí být vyznačen v řidičském průkazu.

5. Pro užití odstavce 2 a pododstavce 3 (c) tohoto článku:

(a) se může k motorovým vozidlům skupiny B uvedené v příloze 6 a 7 připojit lehký přívěs; může se též připojit přívěs, jehož nejvyšší přípustná hmotnost přesahuje 750 kg, avšak nepřesahuje pohotovostní hmotnost vozidla, jestliže součet nejvyšších hmotností takto spojených vozidel nepřesahuje 3 500 kg;

(b) se může k motorovým vozidlům skupiny C a B uvedených v příloze 6 a 7 této Úmluvy připojit lehký přívěs, aniž by takto vytvořená souprava přestala patřit do skupiny C nebo do skupiny D.

6. Mezinárodní řidičský průkaz může být vydán jen držiteli národního řidičského průkazu, pro jehož vydání byly splněny minimální podmínky stanovené touto Úmluvou. Nesmí platit déle než odpovídající národní průkaz, jehož číslo musí být uvedeno na mezinárodním průkazu.

7. Ustanovení tohoto článku nezavazují smluvní strany:

(a) uznávat platnost národních nebo mezinárodních průkazů, které byly vydány na území jiné smluvní strany na jejich území osobám které měly trvalé bydliště na jejich území v době tohoto vydání nebo které změnily své trvalé bydliště na jejich území po tomto vydání;

(b) uznávat platnost shora uvedených řidičských průkazů, které byly vydány řidičům, jejichž trvalé bydliště se v době vydání nenacházelo na území, na kterém byl průkaz vydán nebo jejichž trvalé bydliště bylo po tomto vydání změněno na jiné území.

ČLÁNEK 42

Zrušení platnosti řidičských průkazů

1. Smluvní strany nebo části jejich území mohou odejmout řidiči, který se na jejich území dopustil porušení zákonů, které může mít podle jejich zákonodárství za následek odnětí řidičského průkazu, právo užívat na jejich území národní nebo mezinárodní řidičský průkaz, jehožř je držitelem. V takovém případě příslušný úřad smluvní strany nebo části jejího území, který odňal právo uživat řidičský průkaz, může:

(a) zadržet řidičský průkaz a uschovat jej až do uplynutí lhůty, na níž bylo odňato právo řidičský průkaz užívat nebo až do odjezdu držitele z jeho území, dojde-li k tomuto odjezdu před uplynutím této lhůty;

(b) oznámit odnětí práva užívat řidičský průkaz úřadu, který průkaz vydal nebo jehož jménem byl průkaz vydán;

(d) v případě, kdy nepoužije opatření uvedeného pod písmenem (a) tohoto odstavce, doplnit oznámení uvedené pod písmenem (b) tím, že požádá úřad, který průkaz vydal nebo jehož jménem byl průkaz vydán, aby dotyčnou osobu vyrozuměl o rozhodnutí, které proti němu bylo učiněno.

2. Smluvní strany se vynasnaží, aby rozhodnutí, která jim byla sdělena podle opatření uvedeného v odstavci 1, písmeno

(d) tohoto článku, byla oznámena těm osobám, kterých se to týká.

3. Nic v této Úmluvě se nesmí vykládat tak, že by zakazovalo smluvním stranám nebo některé z částí jejich území zabránit řidiči, který je držitelem národního nebo mezinárodního řidičského průkazu, v řízení, je-li zřejmé nebo prokázané, že mu jeho stav nedovoluje bezpečně řídit nebo bylo-li mu oprávnění k řízení odňato ve státu, kde má své trvalé bydliště.

ČLÁNEK 43

Přechodná ustanovení

1. Mezinárodní řidičské průkazy, které odpovídají ustanovením Úmluvy o silničním provozu uzavřené v Ženevě dne

19. září 1949 a vydané do pěti let po vstupu této Úmluvy v platnost podle článku 47, odstavec 1 této Úmluvy, budou postaveny, pokud jde o užití článků 41 a 42 této Úmluvy, na roveň mezinárodním řidičským průkazům uvedeným v této Úmluvě.

2. Národní řidičské průkazy musí odpovídat ustanovením v doplňku k příloze 6 do pěti let od doby, kdy tyto doplňky vstoupí v platnost. Řidičské průkazy vydané v tomto období budou do doby uplynutí jejich platnosti vzájemně uznávány.

Kapitola V

PODMÍNKY PRO PŘIPUŠTĚNÍ JÍZDNÍCH KOL A MOPEDU DO MEZINÁRODNÍHO PROVOZU

ČLÁNEK 44

1. Jízdní kola bez motoru v mezinárodním provozu musí:

(a) mít účinnou brzdu;

(b) být vybavena zvonkem, který je slyšet na dosta-tečnou vzdálenost a nesmějí mít žádné jiné zvukové výstražné zařízení;

(c) být vybavena vzadu červeným odrazovým zaříze-ním a zařízením vydávajícím bílé nebo žluté světlo dopředu a červené světlo dozadu;

2. Na území smluvních stran, které podle článku 54, odstavec 2 této Úmluvy neučinily prohlášení, že postavily motorová kola na roveň motocyklům, musí motorová kola v mezinárodním provozu:

(a) mít dvě nezávislé brzdy;

(b) být vybavena zvonkem nebo jiným zvukovým výstražným zařízením, které je slyšet na dostatečnou vzdálenost;

(d) být vybavena zařízením umožňujícím mít bílé nebo žluté světlo vpředu a červené světlo a červenou odrazku vzadu;

(e) mít identifikační značku stanovenou v příloze 4 této Úmluvy.

3. Na území smluvních stran, které podle článku 54, odstavec 2 této Úmluvy učinily prohlášení, že postavily motorová kola na roveň motocyklům, musí motorová kola připuštěná v mezinárodním provozu splňovat podmínky stanovené pro motocykly v příloze 5 této Úmluvy.

Kapitola VI ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

ČLÁNEK 45

1. Tato Úmluva bude otevřena v sídle Organizace spojených národů v New Yorku do 31. prosince 1969 k podpisům všem členským státům Organizace spojených národů nebo členům některé z jejich odborných organizací nebo Mezinárodní atomové agentury a nebo účastníkům statutu Mezinárodního soudního dvora a jakémukoli jinému státu, který vyzvalo Valné shromáždění Organizace spojených národů, aby se stal stranou této Úmluvy.

2. Tato Úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny se uloží u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

3. Tato Úmluva zůstane otevřena k přístupu každému státu, který uvádí odstavec 1 tohoto článku. Listiny o přístupu se uloží u generálního tajemníka.

4. Při podpisu této Úmluvy nebo při uložení ratifikační listiny oznámí každý stát generálnímu tajemníkovi rozeznávací značku, kterou si zvolí podle ustanovení přílohy 3 této Úmluvy pro vozidla, která eviduje. Jiným oznámením, které zašle generálnímu tajemníkovi, může každý stát změnit rozeznávací značku, kterou si dříve zvolil.

ČLÁNEK 46

1. Každý stát bude moci při podpisu nebo ratifikaci této Úmluvy anebo při přístupu k ní nebo kdykoli později prohlásit oznámením, které zašle generálnímu tajemníkovi, že tato Úmluva bude platit na všech územích nebo na kterémkoli z nich, jejichž mezinárodní vztahy zajišťuje.

Úmluva bude platit na území nebo územích, která se označí v oznámení, počínaje třicátým dnem ode dne, kdy generální tajemník přijme toto oznámení nebo ke dni, kdy Úmluva nabyla platnosti pro stát, který zaslal oznámení, je-li tento den pozdější než den předcházející.

2. Každý stát, který učiní prohlášení podle odstavce 1 tohoto článku, bude moci kdykoli prohlásit v oznámení, které zašle generálnímu tajemníkovi, že Úmluva přestává platit na území, které označí v oznámení, a Úmluva přestane platit pro toto území po uplynutí jednoho roku ode dne přijetí tohoto oznámení generálním tajemníkem.

3. Každý stát, který zašle oznámení podle odstavce 1 tohoto článku, oznámí generálnímu tajemníkovi rozeznávací značku nebo značky, které si zvolí podle ustanovení přílohy 3 této Úmluvy pro vozidla v mezinárodním provozu, která se evidovala na zájmovém území nebo územích. Jiným oznámením, která zašle generálnímu tajemníkovi, může každý stát změnit rozeznávací značku, kterou si dříve zvolil.

ČLÁNEK 47

1. Tato Úmluva vstoupí v platnost dvanáct měsíců po dni uložení patnácté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.

2. Pro každý stát, který ratifikuje tuto Úmluvu nebo k ní přistoupí po uložení patnácté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, vstoupí Úmluva v platnost dvanáct měsíců po dni uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu tímto státem.

ČLÁNEK 48

Vstupem v platnost tato Úmluva zruší a nahradí ve vztazích mezi smluvními stranami Mezinárodní úmluvu o jízdě motorovými vozidly a Mezinárodní úmluvu o silničním provozu, které byly podepsány v Paříži dne

24. dubna 1926, Úmluvu o úpravě mezinárodní automobilové dopravy, která byla otevřena k podpisu ve Washingtonu dne 15. prosince 1943 a Úmluvu o silničním provozu, která byla otevřena k podpisu v Ženevě dne 19. září 1949.

ČLÁNEK 49

1. Po uplynutí jednoho roku ode dne, kdy tato Úmluva vstoupila v platnost, každá smluvní strana bude moci navrhnout jeden nebo více dodatků k této Úmluvě. Text každého návrhu dodatku se zašle s odůvodněním generálnímu tajemníkovi, který jej sdělí všem smluvním stranám. Smluvní strany budou moci mu oznámit ve lhůtě dvanácti měsíců po dni tohoto sdělení: (a) zda přijímají dodatek nebo (b) zda jej odmítají anebo (c) zda si přejí svolat konferenci k jeho projednání. Generální tajemník předá také text navrženého dodatku všem ostatním státům, uvádí článek 45, odstavec 1 této Úmluvy.

(a) Každý návrh dodatku, který se oznámí podle ustanovení předchozího odstavce, se bude pokládat za přijatý, uvědomí-li ve shora uvedené lhůtě dvanácti měsíců, méně než jedna třetina smluvních stran generálního tajemníka, že buď odmítá dodatek, nebo že si přeje, aby se svolala konference k jeho projednání. Generální tajemník oznámí všem smluvním stranám každé přijetí nebo každé odmítnutí navrženého dodatku a každou žádost o svolání konference. Je-li celkový počet odmítnutí nebo žádostí, které byly přijaty ve stanovené lhůtě dvanácti měsíců, nižší než třetina celkového počtu smluvních stran, oznámí generální tajemník všem smluvním stranám, že dodatek vstoupí v platnost šest měsíců po uplynutí lhůty dvanácti měsíců, kterou stanoví předchozí odstavec pro všechny smluvní strany s výjimkou těch, které ve stanovené lhůtě odmítly dodatek nebo požádaly o svolání konference k jeho projednání.

(b) Každá smluvní strana, která v uvedené lhůtě dvanácti měsíců odmítne návrh dodatku, nebo požádá o svolání konference k jeho projednání, bude moci kdykoli po uplynutí této lhůty oznámit generálnímu tajemníkovi, že přijímá dodatek a generální tajemník sdělí toto oznámení všem smluvním stranám. Xxxxxxx vstoupí v platnost pro smluvní strany, které oznámí jeho přijetí, šest měsíců poté, kdy generální tajemník přijme jejich oznámení.

3. Nebyl-li navržený dodatek přijat podle odstavce 2 tohoto článku a uvědomí-li ve lhůtě dvanácti měsíců, kterou stanoví odstavec 1 tohoto článku, méně než polovina celkového počtu smluvních stran generálnímu tajemníku, že odmítá navržený dodatek a uvědomí-li alespoň třetina celkového počtu smluvních stran, avšak ne méně než deset, že jej přijímá nebo že si přeje svolat konferenci k jeho projednání, generální tajemník svolá konferenci k projednání navrženého dodatku nebo každého jiného návrhu, který by se mohl předložit podle odstavce 4 tohoto článku.

4. Jestliže se svolá konference podle ustanovení odstavce 3, generální tajemník na ni pozve všechny státy, které uvádí článek 45, odstavec 1 této Úmluvy. Požádá všechny státy, které pozval na konferenci, aby mu nejpozději šest měsíců přede dnem jejího zahájení předložily všechny návrhy, které by si kromě navrženého dodatku příly také projednat uvedenou konferencí a oznámí tyto návrhy, alespoň tři měsíce přede dnem zahájení konference, všem státům , které pozval na konferenci.

(a) Každý dodatek k této Úmluvě se bude považovat za přijatý, přijala-li jej dvoutřetinová většina států, které byly zastoupeny na konferenci s podmínkou, že tato většina tvoří alespoň dvě třetiny smluvních stran, jež jsou zastoupeny na konferenci. Generální tajemník oznámí všem smluvním stranám přijetí dodatku a ten vstoupí v platnost dvanáct měsíců po dni tohoto oznámení pro všechny smluvní strany s výjimkou těch, které v této lhůtě oznámí generálnímu tajemníkovi, že odmítají dodatek.

(b) Každá smluvní strana, která odmítne dodatek v uvedené lhůtě dvanácti měsíců, bude moci kdykoliv oznámit generálnímu tajemníkovi, že jej přijímá a generální tajemník sdělí toto oznámení všem ostatním smluvním stranám. Xxxxxxx vstoupí v platnost pro smluvní stranu, která oznámí jeho přijetí, šest měsíců po dni, kdy generální tajemník přijme oznámení nebo na konci uvedené lhůty dvanácti měsíců, je-li tento den pozdější než den předcházející.

6. Nepokládá-li se návrh dodatku za přijatý podle odstavce 2 tohoto článku a nejsou-li splněny podmínky, které předpisuje odstavec 3 tohoto článku pro svolání konference, návrh dodatku se bude pokládat za odmítnutý.

ČLÁNEK 50

Každá strana bude moci vypovědět tuto Úmluvu písemným oznámením, které zašle generálnímu tajemníkovi.

Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy o tom generální tajemník přijme oznámení.

ČLÁNEK 51

Tato Úmluva pozbude platnosti, bude-li počet smluvních stran nižší než pět během kteréhokoli období dvanácti po sobě jdoucích měsíců.

ČLÁNEK 52

Každý spor mezi dvěma nebo více smluvními stranami o výklad nebo užití této Úmluvy, které by strany nemohly vyřešit cestou jednání nebo jiným způsobem, bude se moci předložit na žádost kterékoli ze smluvních stran Mezinárodnímu soudnímu dvoru k rozhodnutí.

ČLÁNEK 53

Žádné ustanovení této Úmluvy se nebude vykládat tak, že by zakazovalo smluvní straně učinit potřebná opatření, která jsou slučitelná s ustanoveními Charty organizace spojených národů a jsou dána situací, která považuje za nutná pro svoji vnější nebo vnitřní bezpečnost.

ČLÁNEK 54

1. Každá smluvní strana bude moci při podpisu této Úmluvy nebo při uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu prohlásit, že se necítí vázána článkem 52 této Úmluvy. Ostatní smluvní strany nebudou vázány článkem 52 této Úmluvy vůči kterékoli ze smluvních stran, která učiní takové prohlášení.

2. Při uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu může každý stát prohlásit oznámením, které zašle generálnímu tajemníkovi, že pro účely užití této Úmluvy (článek 1 (n)) postaví motorová kola na roveň motocyklům.

Každý stát bude moci kdykoli později oznámením, které zašle generálnímu tajemníkovi, vzít zpět svoje prohlášení.

3. Prohlášení, která se učiní podle odstavce 2 tohoto článku, nabudou účinnosti šest měsíců ode dne, kdy o nich generální tajemník přijal oznámení nebo ke dni, kdy Úmluva vstoupí v platnost pro stát, který prohlášení učinil, je-li tento den pozdější než den předcházející.

4. Každá změna rozeznávací značky, která se dříve zvolila a oznámila podle článku 45, odstavec 4 nebo článku 46, odstavec 3 této Úmluvy, nabude účinnosti tři měsíce po dni, kdy o ní generální tajemník přijal oznámení.

5. Výhrady proti této Úmluvě a jejím přílohám, s výjimkou výhrady, kterou uvádí odstavec 1 tohoto článku, se dovolují pod podmínkou, že se učiní písemně a učinily-li se před uložením ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, že se potvrdí v této listině. Generální tajemník oznámí tyto výhrady všem státům, které uvádí článek 46 odstavec 1 této Úmluvy.

6. Každá smluvní strana, která učiní výhradu nebo prohlášení podle odstavců 1 nebo 4 tohoto článku, bude je moci kdykoli vzít zpět oznámením, které zašle generálnímu tajemníkovi.

7. Každá výhrada, která se učiní podle odstavce 5 tohoto článku:

(a) mění pro smluvní stranu, která učinila tuto výhradu, ustanovení Úmluvy, jichž se výhrada týká, v rozsahu těchto ustanovení;

(b) mění tato ustanovení ve stejném rozsahu pro ostatní smluvní strany, pokud jde o jejich vztahy ke smluvní straně, která oznámila výhradu.

ČLÁNEK 55

Kromě prohlášení, oznámení a sdělení, která uvádějí články 49 a 54 této Úmluvy, oznámí generální tajemník všem státům, které uvádí článek 45, odstavec 1:

(a) podpisy, ratifikace a přístupy podle článku 45

(b) oznámení a prohlášení podle článku 45, odstavec 4 a článku 46;

(d) den vstupu dodatků k této Úmluvě v platnost podle článku 49, odstavců 2 a 5;

(e) výpovědi podle článku 50;

(f) zrušení této Úmluvy podle článku 51.

ČLÁNEK 56

Originál této Úmluvy, který je vyhotoven v jediném výtisku v jazyce anglickém, čínském, francouzském, ruském a španělském, přičemž všech pět znění má stejnou platnost, se uloží u generálního tajemníka Organizace spojených národů, který zašle jeho ověřené opisy všem státům, které uvádí článek 45, odstavec 1 této Úmluvy.

Na důkaz toho podepsání zmocněnci, náležitě k tomu zmocnění svými vládami, podepsali tuto Úmluvu. Dáno ve Vídni, dne osmého listopadu roku tisícího devítistého šedesátého osmého.

PŘÍLOHY

Příloha 1

VÝJIMKY Z POVINNOSTÍ PŘIPUSTIT MOTOROVÁ VOZIDLA A PŘÍVĚSY DO MEZINÁRODNÍHO PROVOZU

1. Smluvní strany nemusí připustit k mezinárodnímu provozu na své území motorová vozidla, přívěsy a soupravy vozidel, jejich celková hmotnost nebo zatížení náprav nebo rozměry přesahují hranice, které stanoví jejich národní zákonodárství pro vozidla, jež evidují na svém území. Smluvní strany, na jejichž území jezdí v mezinárodním provozu těká vozidla, budou usilovat o uzavření regionálních dohod, které dovolí v mezinárodním provozu vozidlům a soupravám vozidel, jejich hmotnost a rozměry nepřesahují hodnoty, jež tyto dohody stanoví, užívat silnic této oblasti, s výjimkou podřadných silnic.

2. Pro užívání odstavce 1 této přílohy se považuje za překročení největší dovolené šířky přesahování:

(a) pneumatik v blízkosti jejich styku se zemí a v blízkosti spojení ukazatelů tlaku pneumatik;

(b) protismykových zařízení, připevněných na kolech;

(c) zpevněných zrcátek, zhotovených tak, aby se mohla pod mírným tlakem vychýlit v obou směrech, takže by již nepřesahovala největší povolenou šířku;

(d) bočních ukazatelů směru a obrysových světel, přesahují-li jen několik centimetrů;

(e) celních plomb připojených k nákladu k zajištění a ochraně těchto plomb.

3. Smluvní strany nemusí připustit k mezinárodnímu provozu na svém území následující soupravy vozidel v tom rozsahu, v kterém jejich národní zákonodárství zakazuje provoz takových souprav:

(a) motocykly s přívěsy;

(b) soupravy, které tvoří motorové vozidlo a několik přívěsů;

4. Smluvní strany nemusí připustit k mezinárodnímu provozu na svém území motorová vozidla a přívěsy, na které se vztahují výjimky podle odstavce 60, přílohy 5 této Úmluvy.

5. Smluvní strany nemusí připustit k mezinárodnímu provozu na svém území motorová kola (mopedy) a motocykly, jejichž řidiči a popřípadě i cestující nejsou vybaveni ochrannou přílbou.

6. Smluvní strany mohou podmínit připuštění kaž-dého motorového vozidla, s výjimkou motorového kola s dvěma koly nebo motocyklu s dvěma koly bez postranního vozíku, k mezinárodnímu provozu na svém území vybavením motorového vozidla zařízením, které uvádí odstavec 56, přílohy 5 této Úmluvy, jež je určeno k tomu, aby oznámilo při zastavení na vozovce nebezpečí, které vytvoří vozidlo, jež zastavilo.

7. Smluvní strany mohou podmínit připuštění motorových vozidel, jejichž nejvyšší přípustná hmotnost přesahuje 3 500 kg, k mezinárodnímu provozu na určitých obtížných silnicích nebo v určitých oblastech jejich území s obtížným terénem tím, že tato vozidla musí splňovat zvláštní požadavky, které stanoví jejich národní zákonodárství pro připuštění vozidel stejné nejvyšší přípustné hmotnosti, která evidují, k provozu na těchto silnicích nebo v těchto oblastech.

8. Smluvní strany nemusí připustit k mezinárodnímu provozu na svém území každé vozidlo, které je vybaveno tlumenými světly s asymetrickým svazkem paprsků, není-li seřízení svazků paprsků přizpůsobeno směru provozu na jejich území.

9. Smluvní strany nemusí připustit k mezinárodnímu provozu na svém území každé motorové vozidlo nebo každý přívěs, který se připojí k motorovému vozidlu, je by měly jinou rozeznávací značku než jakou pro tato vozidla stanoví článek 37 této Úmluvy.

Příloha 2

EVIDENČNÍ ČÍSLO MOTOROVÝCH VOZIDEL A PŘÍVĚSU V MEZINÁRODNÍM PROVOZU

1. Evidenční číslo, které uvádějí články 35 a 36 této Úmluvy, se musí skládat z číslic nebo číslic a písmen. Číslice musí být arabské a písmena velká latinská. Může se však užít jiných číslic nebo písmen, avšak v tomto případě se musí evidenční číslo opakovat v arabských číslicích a velkých latinských písmenech.

2. Evidenční číslo musí být složeno a umístěno tak, aby bylo čitelné za dne při jasném počasí na nejmenší vzdálenost 40 m pozorovatelem, který stojí v ose vozidla, přičemž vozidlo stojí; smluvní strany však mohou pro vozidla, která evidují, snížit tuto nejmenší vzdálenost čitelnosti pro motocykly a zvláštní druhy motorových vozidel, u nichž by bylo obtížné stanovit pro evidenční čísla dostatečné rozměry, aby čísla byla čitelná na 40 m.

3. Umístí-li se evidenční číslo na zvláštní tabulce, musí být tato tabulka rovná a připevněná ve svislé nebo téměř svislé poloze a kolmo k podélné střední rovině vozidla. Umístí-li se nebo nmaluje-li se číslo na vozidle, musí být plocha, na níž se umístí nebo namaluje, rovná a svislá nebo téměř svislá a kolmá k podélné střední rovině vozidla.

4. S výhradou ustanovení článku 32, odstavec 5 může být tabulka nebo plocha, na níž se evidenční číslo umístí nebo namaluje, z odrazového materiálu.

Příloha 3

ROZEZNÁVACÍ ZNAČKA MOTOROVÝCH VOZIDEL A PŘÍVĚSU V MEZINÁRODNÍM PROVOZU

1. Rozeznávací značka, kterou uvádí článek 37 této Úmluvy, se musí skládat z jednoho až tří velkých latinských písmen. Písmena musí být vysoká nejméně 0,08 m a síla čar bude alespoň 0,01 m. Písmena se namalují na bílém podkladě, který má tvar elipsy, jejíž hlavní osa je vodorovná.

2. Má-li rozeznávací značka jen jedno písmeno, může být hlavní osa elipsy svislá.

3. Rozeznávací značka se nesmí sloučit s evidenčním číslem ani umístit takovým způsobem, že by se mohla zaměnit s evidenčním číslem nebo bránit v jeho čitelnosti.

4. Na motocyklech a jejich přívěsech budou rozměry os elipsy alespoň 0,175 m a 0,115 m. Na ostatních motorových vozidlech a jejich přívěsech budou osy elipsy alespoň

(a) 0,24 m a 0,145 m, má-li rozeznávací značka tři písmena;

(b) 0,175 m a 0,115 m, má-li rozeznávací značka méně než tři písmena;

5. Pro umístění rozeznávací značky na vozidlech platí ustanovení odstavce 3, přílohy 2.

Příloha 4

IDENTIFIKAČNÍ ZNAČKY MOTOROVÝCH VOZIDEL A PŘÍVĚSU V MEZINÁRODNÍM PROVOZU

1. Identifikační značky musí obsahovat:

(a) pro motorová vozidla:

(i) jméno nebo značku výrobce vozidla;

(ii) na podvozku nebo, není-li jej, na karoserii, výrobní číslo nebo sériové číslo výrobce;

(iii) na motoru výrobní číslo motoru, opatřuje-li jej výrobce takovým číslem;

(b) u přívěsů údaje, uvedené shora pod písmeny (i) a (ii);

2. Značky, které uvádí odstavec 1 této přílohy, se musí umístit na přístupných místech a musí být snadno čitelné; kromě toho se musí provést tak, aby se nemohly snadno změnit nebo odstranit. Písmena a číslice ve značkách se uvedou jedině latinským písmem nebo kurzívou zvavou anglickou a arabskými číslicemi anebo se opakují tímto způsobem.

Příloha 5

TECHNICKÉ PODMÍNKY PRO MOTOROVÁ VOZIDLA A PŘÍVĚSY

1. Bez újmy ustanovení článku 3, odstavec 2 (a) a článku 39, odstavec 1 této Úmluvy může každá smluvní strana, pro motorová vozidla, která eviduje a pro přívěsy, které připouští do provozu podle národního zákonodárství, stanovit předpisy, které doplňují nebo zpřísňují ustanovení této přílohy. Všechna vozidla v mezinárodním provozu musí splňovat technické požadavky platné v jejich zemi v době, kdy byla poprvé uvedena do provozu.

2. Ve smyslu této přílohy výraz "přívěs" platí jen pro přívěsy, které jsou určeny k připojení k motorovému vozidlu.

3. Smluvní strany, které, podle článku 1, pododstavec (n) této Úmluvy, prohlásily, že motocykly budou i motocykly o třech kolech, jejichž pohotovostní hmotnost nepřekročí 400 kg, musí podřídit tato vozidla pravidlům obsaženým v této příloze buď pro motocykly, nebo pro jiná motorová vozidla.

KAPITOLA I

Brždění

4. Pro účely této kapitoly:

(a) výraz "kola jedné nápravy" znamená kola uspo-řádaná souměrně k podélné střední rovině vozidla, ikdyž se neumístí na téže nápravě (zdvojená náprava se pokládá za dvě nápravy);

(b) výraz "provozní brzda" znamená zařízení, kterého se obvykle užívá k zpomalení a zastavení vozidla;

(c) výraz "parkovací brzda" znamená zařízení, kterého se užívá k zabránění pohybu vozidla v nepřítomnosti řidiče, nebo jde-li o přívěs, je-li přívěs odpojen;

(d) výraz "pomocná nouzová brzda" znamená zařízení, které je určeno k zpomalení a zastavení vozidla při selhání provozní brzdy.

A. Brždění motorových vozidel s výjimkou moto-cyklů

5. Každé motorové vozidlo, s výjimkou motocyklu, musí být vybaveno brzdami, které může řidič snadno ovládat ze svého místa. Tyto brzdy musí zajišťovat tyto tři funkce brždění:

(a) provozní brzda, která dovoluje zpomalit vozidlo a spolehlivě, rychle a účinně je zastavit při jakémkoli nákladu a na všech stoupáních a klesáních silnice, po níž vozidlo jede;

(b) parkovací brzda, která je schopna udržet vozidlo v klidu při jakémkoli nákladu na prudkém stoupání a klesání, příjem účinné plochy brzdy zůstávají v zabržděné poloze výlučně mechanickým způsobem;

(c) pomocná (nouzová) brzda, která dovoluje zpomalit a zastavit vozidlo při jakémkoli nákladu na dostatečně krátkou vzdálenost, a to při selhání provozní brzdy.

6. S ohledem na ustanovení odstavce 5 této přílohy mohou mít zařízení, která zajišťují tři funkce (provozní, pomocná a parkovací brzda) společné části; kombinace ovládání je přípustná jen s podmínkou, že zůstávají alespoň dvě oddělená ovládání.

7. Provozní brzda musí působit na všechna kola vozidla.

8. Pomocná (nouzová) brzda musí být schopna působit alespoň na jedno kolo na každé straně střední roviny vozidla; totéž platí pro parkovací brzdu.

9. Provozní brzda a parkovací brzda musí působit na brzdící plochy, které jsou s koly trvale spojeny součástkami dostatečně robustní konstrukce.

10. Žádná plocha nesmí být odpojitelná od kol. Takové odpojení je však přípustné pro určité brzdící plochy s podmínkou, že:

(a) je jen krátkodobé, například, při řazení rychlo-stních stupňů;

(b) pokud jde o parkovací brzdu, není možné bez zá-sahu řidiče;

(c) pokud jde o provozní nebo pomocnou (nouzovou) brzdu, brždění bude dále probíhat s účinností, kterou popisuje odstavec 5 této přílohy.

10 bis. Veškeré vybavení vozidla přispívající k brždění musí být navrženo a konstruováno tak, aby účinnost provozní brzdy byla zajištěna po prodlouženém a opakovaném užití.

10 ter. Provozní brždění musí být náležitě přenášeno a synchronizováno na všechny nápravy vozidla.

10 quater. Pokud je úplně nebo částečně ovládání provozní brzdy zajišťováno jiným zdrojem energie ne svalovou silou

řidiče, musí být možné v případě výpadku tohoto zdroje zastavit vozidlo na odpovídající vzdálenost.

B. Brždění přívěsů

11. S výhradou ustanovení odstavce 17 (c) této přílohy musí se každý přívěs, výjimkou lehkého přívěsu, opatřit brzdou, a to:

(a) provozní brzdou, která dovoluje zpomalit vozidlo a spolehlivě, rychle a účinně je zastavit při jakémkoli nákladu na všech stoupáních a klesáních silnice, po níž vozidlo jede;

(b) parkovací brzda, která je schopna udržet vozidlo v klidu při jakémkoli nákladu na prudkém stoupání a klesání, přičemž účinné plochy brzdy zůstávají v zabržděné poloze výlučně mechanickým způsobem. Tato podmínka neplatí pro přívěsy, které nemohou být odpojeny od tažného vozidla bez užití nářadí, s podmínkou, že požadavky na parkovací brždění splňuje souprava vozidel.

12. Zařízení, která zajišťují dvě funkce brždění (provozní a parkovací) mohou mít společné části.

13. Provozní brzda musí působit na všechna kola přívěsu. Brzdná síla musí být náležitě přenášena a synchronizována na všechny nápravy přívěsu.

14. Provozní brzda se musí uvést v činnost provozním bržděním tažného vozidla; nepřesahuje-li však nejvyšší přípustná hmotnost přívěsu 3 500 kg, může být brzda řešena tak, aby se uvedla v činnost během jízdy pouhým přiblížením přívěsu a tažného vozidla (nájezdové brždění).

15. Provozní brzda a parkovací brzda musí působit na brzdící plochy, které jsou s koly trvale spojeny součástkami dostatečně robustní konstrukce.

16. Brzdové zařízení musí být takové, aby se zastavení přívěsu zajistilo samočinně, pokud dojde k přetržení spojovacího zařízení během jízdy. Toto ustanovení však neplatí pro přívěsy s jednou nebo dvěma nápravami, které jsou od sebe vzdáleny méně než 1 m s podmínkou, že jejich nejvyšší povolená hmotnost nepřevyšuje 1 500 kg a jsou-li, s výjimkou návěsů, vybaveny kromě závěsného zařízení, ještě pomocným spojením.

X. Xxxxxxx souprav vozidel

17. Kromě ustanovení částí A a B této kapitoly, která se vztahují na jednotlivá vozidla (motorová vozidla a přívěsy), platí pro soupravy těchto vozidel tato ustanovení:

(a) brzdící zařízení každého z vozidel, které tvoří soupravu, musí být slučitelné;

(b) činnost provozní brzdy se musí stejnoměrně rozdělit a synchronizovat mezi vozidla, která tvoří soupravu;

(c) nejvyšší přípustná hmotnost přívěsu, který není vybaven provozní brzdou, nesmí přesahovat polovinu součtu pohotovostní hmotnosti tažného vozidla a hmotnosti řidiče.

D. Brždění motocyklů

18.

(a) Každý motocykl musí být vybaven dvěma brzdo-vými zařízeními, z nichž alespoň jedno působí na zadní kolo nebo kola a druhé alespoň na přední kolo nebo kola; připojí-li se k motocyklu postranní vozík, nevyžaduje se brždění kola postranního vozíku. Tato brzdová zařízení musí dovolovat zpomalit motocykl a spolehlivě, rychle a účinně jej zastavit při jakémkoli nákladu a na všech stoupáních nebo klesáních silnice, po níž motocykl jede.

(b) Kromě ustanovení, která uvádí písmeno (a) tohoto odstavce, musí být motocykly o třech kolech souměrně uspořádaných k podélné střední rovině vozidla, vybaveny parkovací brzdou, která odpovídá podmínkám, které uvádí odstavec 5 (b) této přílohy.

KAPITOLA II

Světla a světelná signalizační zařízení vozidel

19. Pro účely této kapitoly výraz:

"dálkové světlo" znamená světlo vozidla, které slouží k osvětlení silnice na velkou vzdálenost před tímto vozidlem;

"tlumené světlo" znamená světlo vozidla, které slouží k osvětlení silnice před tímto vozidlem, aniž by nepatřičně oslňovalo nebo omezovalo řidiče, kteří přijíždějí v protisměru, a ostatní uživatele silnice;

"přední obrysové světlo" znamená světlo vozidla, které slouží k označení vozidla a jeho šířky zpředu;

"zadní obrysové světlo" znamená světlo vozidla. které slouží k označení vozidla a jeho šířky zezadu;

"brzdové světlo" znamená světlo vozidla, které slouží k oznámení jiným uživatelům silnice, kteří jedou za tímto vozidlem, že jeho řidič uvedl v činnost provozní brzdu;

"přední světlo do mlhy" znamená světlo používané ke zlepšení osvětlení silnice při husté mlze, sněžení, hustého deště nebo za podobných podmínek;

"zadní světlo do mlhy" znamená světlo používané ke zvýšení viditelnosti vozidla ze zadu za husté mlhy, sněžení, hustého deště nebo za podobných podmínek;

"světlo pro couvání" znamená světlo vozidla, které slouží k osvětlení silnice za vozidlem a k upozornění ostatních uživatelů silnice, že vozidlo couvá nebo hodlá couvat;

"světlo ukazatele směru" znamená světlo vozidla, které slouží k oznámení ostatním uživatelům silnice, že řidič hodlá změnit směr jízdy vpravo nebo vlevo;

"parkovací světlo" znamená světlo používané k indikování přítomnosti parkujícího vozidla, může nahrazovat přední a zadní obrysová světla;

"označovací světlo" znamená světlo umístěné na vnějším okraji šířky vozidla, co možná nejblíže k vrcholu vozidla z důvodů jasně indikovat celkovou jeho šířku. Tento signál doplňuje u některých motorových vozidel a přívěsů jejich obrysová světla s cílem upozornit na velikost těchto vozidel;

"výstražné světlo" znamená signál dávaný všemi světly ukazatelů směru;

"postranní světlo" znamená světlo instalované na straně vozidla, které má indikovat přítomnost vozidla při pohledu z boku;

"zvláštní výstražné světlo" znamená světlo určené pro indikaci buď vozidla s právem přednostní jízdy nebo skupiny vozidel, jejichž přítomnost na silnici vyžaduje zvláštní pozornost ostatních účastníků silničního provozu, zvláště kolon vozidel, vozidel nadměrných rozměrů a vozidel stavby a údržby silic nebo jejího vybavení;

"zařízení pro osvětlení státní poznávací značky vzadu" znamená zařízení zajišťující osvětlení zadní státní poznávací značky, toto zařízení se může skládat z několika optických částí;

"světlo denního osvětlení (při jízdě)" znamená světlo určené ke zlepšení viditelnosti a nápadnosti vozidla zepředu při jízdě vozidla;

"odrazka" znamená zařízení používané k označení přítomnosti vozidla odrazem světla, jež vychází ze světelného zdroje, který není vázán na toto vozidlo;

"svítící plocha" znamená pravoúhlý průmět do svislé roviny účinné plochy, plochy, z níž je vyzařováno světlo. Pro odrazku je účinnou plochou viditelný povrch odrazové optické jednotky.

20. Barvy světel, která uvádí tato kapitola, musí co možno nejvíce odpovídat pojmům, které stanoví dodatek této přílohy.

21. Každé motorové vozidlo, s výjimkou motocyklu, které může přesáhnout na rovině rychlost 40 km za hodinu, musí být vybaveno vpředu sudým počtem bílých nebo žlutých dálkových světel, která mohou účinně osvětlit silnici v noci za jasného počasí. Vnější okraje svítících ploch dálkových světel nesmí v žádném případě ležet blíže k nejzazšímu vnějšímu okraji vozidla než vnější okraje svítící plochy tlumených světel.

22. Každé motorové vozidlo, s výjimkou motocyklů, které může přesáhnout na rovině rychlost 10 km za hodinu, musí být vybaveno vpředu dvěma bílými nebo žlutými tlumenými světly, která mohou účinně osvětlit silnici v noci za jasného počasí. Motorové vozidlo nesmí být vybaveno více než dvěma tlumenými světly. Tlumená světla musí být seřízena tak, aby odpovídala definici v odstavci 19 této přílohy.

23. Každé motorové vozidlo, s výjimkou motocyklu o dvou kolech bez postranního vozíku, musí být vybaveno vpředu dvěma bílými obrysovými světly; žluté světlo je však dovoleno pro přední obrysová světla, která jsou sloučena

s dálkovými nebo tlumenými světly, jež vydávají žluté světelné paprsky. Jsou-li tato přední obrysová světla rozsvícena, musí být viditelná v noci za jasného počasí, aniž by nepatřičně oslňovala nebo omezovala ostatní uživatele silnice;

24. Každé motorové vozidlo, s výjimkou motocyklu o dvou kolech bez postranního vozíku, musí být vybaveno vzadu sudým počtem červených koncových světel, která jsou viditelná v noci za jasného počasí, aniž by nepatřičně oslňovala nebo omezovala ostatní uživatele silnice.

(a) Každý přívěs musí být vybaven vzadu sudým počtem červených obrysových světel viditelných v noci za jasného počasí, aniž by tato světla nepatřičně oslňovala nebo omezovala ostatní uživatele silnice.Přívěsy, jejichž celková šířka nepřesahuje 0,80 m, však mohou být vybaveny jen jediným z těchto světel, jsou-li připojeny k motocyklu o dvou kolech bez postranního vozíku.

25. Každé motorové vozidlo nebo přívěs, které má vzadu evidenční číslo, musí být vybaveno takovým osvětlovacím zařízením tohoto čísla, aby toto číslo, je-li osvětleno tímto zařízením, bylo čitelné v noci za jasného počasí.

00.Xx každém motorovém vozidle (včetně motocyklů) a na každé soupravě, která se skládá z motorového vozidla a z jednoho nebo několika přívěsů, musí být elektrické spojení takové, aby dálková světla, tlumená světla, světla do mlhy, obrysová světla na předku motorového vozidla a zařízení, které uvádí předchozí odstavec 25, mohla být zapnuta, jen jsou-li zapnuta též zadní obrysová světla motorového vozidla nebo soupravy vozidel, která jsou umístěna co nejvíce vzadu.

Zadní světla do mlhy mohou být rozsvícena pouze v případě, že jsou rozsvícena dálková nebo tlumená světla, případně přední světla do mlhy.

To však neplatí pro dálková světla nebo tlumená světla, užije-li se jich pro dávání světelných výstražných znamení, která uvádí článek 32, odstavec 3 této Úmluvy. Kromě toho musí být elektrické spojení takové, aby se vždy rozsvítila přední obrysová světla motorového vozidla, rozsvítí-li se tlumená světla, dálková světla nebo světla do mlhy.

27. Každé motorové vozidlo, s výjimkou motocyklu o dvou kolech bez postranního vozíku, musí být vzadu vybaveno alespoň dvěma červenými odrazkami tvaru nikoli trojúhelníkového. Odrazky osvětlené druhým vozidlem dálkovými, tlumenými nebo světly do mlhy musí být viditelné pro řidiče tohoto vozidla v noci za jasného počasí.

28. Každý přívěs musí být vzadu opatřen alespoň dvěma červenými odrazkami. Tyto odrazky musí mít tvar rovnostranného trojúhelníku, jehož jeden vrchol je nahoře a jedna strana je vodorovná. Uvnitř trojúhelníku nesmí být žádné signalizační světlo. Pokud jde o viditelnost, musí tyto odrazky vyhovovat podmínkám, které stanoví výše uvedený odstavec 27. Přívěsy, jejichž celková šířka nepřesahuje 0,80 m však mohou být vybaveny jen jednou odrazkou, jsou-li připojeny k motocyklu o dvou kolech bez postranního vozíku.

29. Každý přívěs musí být vybaven dvěma bílými odrazkami, nikoliv trojúhelníkového tvaru, vpředu. Pokud jde o viditelnost, tyto odrazky musí vyhovovat podmínkám, které stanoví shora uvedený odstavec 27.

30. Přívěs musí být vybaven vpředu dvěma bílými předními obrysovými světly, přesahuje-li jeho šířka 1,60 m. Tato obrysová světla se musí umístit co možno nejblíže k nejzazšímu vnějšímu okraji přívěsu.

31. Každé motorové vozidlo, s výjimkou motocyklů o dvou kolech s postranním vozíkem nebo bez něho, které může překročit na rovině rychlost 25 km za hodinu, musí být vybaveno vzadu dvěma červenými brzdovými světly, jejichž světelná intenzitaje zřetelně vyšší než je světelná intenzita zadních obrysových světel. Totéž ustanovení platí pro každý přívěs, který tvoří poslední vozidlo soupravy vozidel.

32. S výhradou možnosti smluvních stran, které učiní podle článku 54, odstavce 2 této Úmluvy prohlášení, že postavily motorová kola (mopedy) na roveň motocyklům, osvobodit motorová kola od všech těchto předpisů nebo jejich částí:

(a) každý motocykl o dvou kolech s postranním vozíkem nebo bez něh, musí být vybaven tlumeným světlem, které vyhovuje ustanovením o barvě a viditelnosti,jež stanoví výše uvedený odstavec 22;

(b) Každý motocykl o dvou kolech s postranním vozíkem nebo bez něho, který může překročit na rovině rychlost 40 km za hodinu, musí být vybaven kromě tlumeného světla alespoň jedním dálkovým světlem, jež vyhovuje ustanovením

o barvě a viditelnosti, která stanoví výše uvedený odstavec 21. Má-li tento motocykl několik dálkových světel, musí se tato světla umístit co možno nejblíže jedno druhému;

33. Každý motocykl o dvou kolech bez postranního vozíku může být vybaven jedním nebo dvěma obrysovými (postranními) světly, která vyhovují ustanovením o barvě a viditelnosti, jež stanoví výše uvedený odstavec 23. Má-li motocykl dvě přední obrysová (postranní) světla, musí se umísti co možná nejblíže jedno k druhému.

34. Každý motocykl bez postranního vozíku musí být vybaven vzadu zadním obrysovým světlem, které vyhovuje ustanovením o barvě a viditelnosti, jež stanoví výše uvedený odstavec 24 (a).

35.Každý motocykl o dvou kolech bez postranního vozíku musí být vybaven vzadu odrazkou jiného, než trojúhelníkového tvaru, která splňuje ustanovení o barvě a viditelnosti, jež stanoví výše uvedený odstavec 27.

36. S výhradou možnosti smluvních stran, které učiní podle článku 54, odstavec 2 prohlášení, že postaví motorová kola na roveň motocyklům, osvobodit motorová kola o dvou kolech s postranním vozíkem nebo bez něho od této povinnosti, každý motocykl o dvou kolech s postranním vozíkem nebo bez něho musí být vybaven brzdovým světlem, které vyhovuje ustanovením, jež stanoví výše uvedený odstavec 31.

37. Bez újmy ustanovení, která platí pro světla a zařízení pro motocykly bez postranního vozíku, každý postranní vozík, který se připojí k motocyklu o dvou kolech, musí být vybaven vpředu předním obrysovým světlem, jež vyhovuje ustanovením o barvě a viditelnosti, která stanoví výše uvedený odstavec 23, a vzadu zadním obrysovým světlem, které vyhovuje ustanovením o barvě a viditelnosti, jež stanoví výše uvedený odstavec 24 (a) a odrazkou, která vyhovuje ustanovením o barvě a viditelnosti, jež stanoví výše uvedený odstavec 27. Elektrické spojení musí být takové, aby se vždy rozsvítila přední a zadní obrysová (boční) světla postranního vozíku současně se zadním obrysovým (bočním) světlem motocyklu.

38. Motorová kola o třech kolech, která jsou uspořádána souměrně k podélné střední rovině vozidla a jež se postaví na roveň motocyklům podle článku 1, písmeno (n) této Úmluvy, musí být vybavena zařízeními, která předpisují výše uvedené odstavce 21, 22, 23, 24 (a), 27 a 31. Nepřesahuje-li šířka takového vozidla 1,30 m a jejich rychlost nepřekračuje 40 km za hodinu, postačuje jedno dálkové a jedno tlumené světlo.

39. Každé motorové vozidlo, s výjimkou mopedu a každý přívěs, musí být vybaveny pevnými ukazateli směru s přerušovaným světlem v oranžové barvě umístěným na vozidle v sudém počtu a viditelných za dne i v noci uživateli silnice, pro něž má pohyb vozidla význam.

40. Má-li motorové vozidlo světla do mlhy,musí vyzařovat světlo bílé nebo žluté. Světla musí být dvě, u motocyklů může být jedno, a musí se umístit tak, aby žádný bod jejich svítící plochy nebyl výše než nejvyšší bod svítící plochy tlumených světel.

41. Žádné světlo pro couvání nesmí nepatřičně oslňovat nebo omezovat ostatní uživatele silnice. Je-li takové světlo umístěno na motorovém vozidle, musí vydávat bílé nebo žluté světlo. Zapínání tohoto světla musí být takové, aby se mohlo rozsvítit, jen je-li zařazen rychlostní stupeň pro zpětnou jízdu.

42. Žádné jiné světlo než světlo ukazatele jízdy a zvláštní výstražná světla nesmí vyzařovat blikající nebo zábleskové světlo. Postranní světla mohou blikat současně se světly ukazatele směru jízdy.

42.bis Zvláštní výstražná světla musí vyzařovat blikající nebo zábleskové světlo. Barvy těchto světel musí odpovídat podmínkám článku 32, odstavec 14.

42.ter Každé motorové vozidlo, s výjimkou motocyklů a každý přívěs musí být vybaveno tak, aby mohlo emitovat výstražný světelný signál.

42.quater Pokud jsou na motorovém vozidle nebo přívěsu namontována zadní světla do mlhy, musí být červená. 42.quinquies Každé motorové vozidlo a každá přívěs přesahující délku 6 m musí být vybaveno oranžovými bočními

odrazkami.

42.sexties Každé motorové vozidlo a každý přívěs širší než 1,80 m může být vybaveno obrysovými světly. Tato světla jsou povinná v případě, že šířka motorového vozidla nebo přívěsu převyšuje 2,10 m. Pokud jsou tato světla použita, musí být nejméně dvě a musí vyzařovat bílé nebo oranžové světlo dopředu a červené dozadu.

42.septies Každé motorové vozidlo a přívěs může být vybaveno bočními světly. Pokud jsou tato světla namontována, musí vyzařovat oranžové světlo.

43. Pro užívání ustanovení této přílohy se pokládá:

(a) za jediné světlo každé spojení dvou stejných nebo nestejných světel, která však mají stejnou funkci a stejnou barvu světla;

(b) za dvě světla nebo za sudý počet světel jediná svítící plocha, která má tvar pásu, umístí-li se symetricky k podélné střední rovině vozidla. Osvětlení této plochy se může zajistit alespoň dvěma světelnými zdroji, které se umístí co možno nejblíže k jejím okrajům.

44. Na vozidle musí mít světla, která mají stejnou funkci a směřují do stejného směru stejnou barvu. Světla a odrazky v sudém počtu se musí umístit souměrně k podélné střední rovině vozidla, s výjimkou vozidel, jejichž zevní tvar je nesouměrný. intenzita každého páru musí být v podstatě shodná.

45. Světla různého druhu a s výjimkou ustanovení jiných odstavců této kapitoly, světla a odrazky se mohou seskupit nebo včlenit do stejného druhu zařízení, odpovídá-li každé z těchto světel a odrazek těm ustanovením této přílohy, která pro ně platí.

KAPITOLA III

Ostatní předpisy

Řídící ústrojí

46. Každé motorové vozidlo musí být vybaveno řídícím ústrojím, dostatečně robustní konstrukce, které dovoluje řidiči snadno, rychle a spolehlivě měnit směr jízdy vozidla.

Zpětné zrcátko

47. Každé motorové vozidlo musí být vybaveno jedním nebo několika zpětnými zrcátky; počet, rozměry a umístění těchto zrcátek musí řidiči dovolovat přehlédnout provoz za vozidlem.

Zvuková výstražná znamení

48. Každé motorové vozidlo musí být vybaveno alespoň jedním dostatečně silným zvukovým výstražným zařízením. Zvuk vydávaný zvukovým výstražným zařízením musí být souvislý a rovnoměrný, nikoli pronikavý. Vozidla s právem přednostní jízdy a vozidla veřejné dopravy osob mohou mít doplňující zvuková zařízení, pro která tato ustanovení neplatí.

Stírač

49. Každé motorové vozidlo, které je opatřeno ochranným sklem takových rozměrů a takového tvaru, že řidič muže ze svého místa normálně přehlédnout silnici dopředu jen průhlednými částmi tohoto ochranného skla, musí být vybaveno alespoň jedním stíračem upevněným ve vhodné poloze a jehož činnost nevyžaduje trvalé obsluhy řidiče.

Omývač skla

50. Každé motorové vozidlo, které musí být vybaveno alespoň jedním stíračem, musí být rovněž vybaveno omývačem skla.

Ochranné sklo a okenní skla

51. Na každém motorovém vozidle a na každém přívěsu

(a) musí být průhledná látka, z níž jsou zhotoveny vnější stěny vozidla, včetně ochranného skla nebo vnitřní dělící stěny, taková, aby při jejím rozbití bylo nebezpečí tělesného poranění co možno nejvíce omezeno;

(b) průhledné části ochranného skla musí být z takové látky, jejíž průhlednost se nemění a musí být taková, aby podstatněji nezkreslovala předměty jí viděné a aby řidič při rozbití měl ještě dostatečný rozhled na silnici.

Zařízení pro zpětnou jízdu

52. Každé motorové vozidlo musí být vybaveno zařízením pro zpětnou jízdu ovládaným z místa řidiče. Toto zařízení však není povinné pro motocykly a motorová vozidla o třech kolech, která jsou uspořádána souměrně k podélné střední rovině vozidla, nepřesahuje-li jejich nejvyšší přípustná hmotnost 400 kg.

Tlumič výfuku

53. Každý spalovací motor motorového vozidla musí být vybaven účinným tlumícím zařízením výfuku.

Pneumatiky

54. Kola motorových vozidel a jejich přívěsů musí být vybavena pneumatikami a stav těchto pneumatik musí být takový, aby byla zaručena bezpečnost včetně přilnavosti i na mokré vozovce. Toto ustanovení však nebrání smluvním stranám, aby dovolily užívat zařízení, která by měla účinky alespoň rovnocenné účinkům, kterých lze dosáhnout pneumatikami.

Rychloměr

55. Každé motorové vozidlo, které může překročit na rovině rychlost 40 km za hodinu, musí být vybaveno rychloměrem, přičemž však každá smluvní strana může od této povinnosti osvobodit určité druhy motocyklů a jiných lehkých vozidel.

Výstražné zařízení motorových vozidel

56. Zařízením, které uvádí článek 23, odstavec 5 této Úmluvy a v odstavci 6 přílohy 1, musí být:

(a) buď rovnostranná trojúhelníková tabule s červenými okraji a vyříznutým podkladem nebo podkladem ve světlé barvě; červené okraje musí být opatřeny odrazovým pásem. Může mít rovněž fluorescenční pás nebo může být prosvětlena; tabule musí být taková, aby se mohla pevně postavit ve svislé poloze; nebo

(b) nebo jiné, stejně účinné zařízení, které předepíše zákonodárství té země, v níž je vozidlo evidováno.

Zařízení proti krádeži

57. Každé motorové vozidlo musí být vybaveno zařízením proti krádeži, které dovoluje od okamžiku, kdy vozidlo stojí, vyřadit z provozu nebo blokovat podstatnou část vozidla.

Zádržná zařízení

58. Pokud je to technicky možné, všechna sedadla směřující vpřed u vozidel skupiny B, jak je uvedeno v přílohách 6 a 7 této Úmluvy, s výjimkou vozidel konstruovaných nebo používaných pro zvláštní účely tak, jak jsou definována národním zákonodárstvím, musí být vybavena schválenými bezpečnostními pásy nebo stejnými schválenými účinnými zařízeními.

Obecná ustanovení

59.

(a) Mechanické části a vybavení motorových vozidel nesmějí v největší možné míře vyvolávat nebezpečí požáru nebo výbuchu; nesmějí nadměrně vyvíjet ani škodlivé plyny, ani hustý kouř, zápach nebo hluk;

(b) zapalovací zařízení vysokého napětí motoru motorových vozidel nesmí v největší možné míře nadměrně rušit elektromagnetické vlny;

(c) každé motorové vozidlo musí být konstruováno tak, aby viditelnost řidiče dopředu, vpravo i vlevo dostačovala pro bezpečnou jízdu;

(d) motorová vozidla a přívěsy musí být v největší možné míře konstruovány tak, aby snižovaly pro osoby, které v nich jedou, a pro ostatní uživatele silnice nebezpečí při nehodách. Zejména nesmějí být vně ani uvnitř vozidla ozdoby nebo jiné předměty, které by mohly být hranami nebo postradatelnými výstupky nebezpečné osobám ve vozidle a ostatním uživatelům silnice.

(e) vozidla, jejichž prázdná hmotnost přesahuje 3,5 tuny musí být vybaveny pokud možno postranními a zadními prostředky proti podjetí.

KAPITOLA IV

Výjimky

60. Smluvní strany se mohou odchýlit od ustanovení této přílohy pro provoz na svém území v těchto případech:

(a) pro motorová vozidla a přívěsy, jejichž konstrukční rychlost nemůže překročit na rovině 30 km za hodinu nebo pro něž národní zákonodárství omezuje rychlost na 30 km za hodinu;

(b) pro vozíky pro tělesně postižené osoby, to je malá motorová vozidla, která jsou zvlášť řešena a konstruována – a nikoli jen přizpůsobena - pro potřebu tělesně postižené osoby a kterých zpravidla jen taková osoba používá;

(d) pro vozidla zvláštního tvaru nebo typu, kterých se užívá ke zvláštním účelům za zvláštních podmínek;

(e) vozidla upravená pro užívání tělesně postiženými osobami.

61. Smluvní strany se mohou rovněž odchýlit od ustanovení této přílohy pro vozidla, která evidují a která se mohou zúčastnit mezinárodního provozu:

(a) tím, že dovolí oranžovou barvu pro přední obrysová světla motorových vozidel a přívěsů;

(b) pokud jde o obrysová světla vozidel pro zvláštní účely, jejichž vnější obrys je takový, že uvedená ustanovení nemohou být splněna bez použití zařízení, které by mohlo být snadno poškozeno nebo utrženo;

(c) pokud jde o přívěsy přepravující dlouhé náklady (kmeny stromů, trubky apod.), které nejsou připojeny k tažnému vozidlu při pohybu, ale jsou k němu připojeny pouze nákladem;

(d) tím, že dovolí vyzařování bílého světla dozadu a červeného světla dopředu pro následující vybavení: Xxxxxxx nebo záblesková výstražná světla vozidel s právem přednostní jízdy;

Pevná světla pro nadměrný náklad; Boční světla a odrazky;

Osvětlené značení na střeše určených vozidel;

(e) tím, že dovolí vyzařování modrého světla dopředu a dozadu pro výstražná světelná zařízení;

(f) tím, že dovolí na boku vozidel zvláštních rozměrů, vozidel používaných pro zvláštní účely a ve zvláštních podmínkách střídavě červené reflexní nebo fluorescenční a bílé reflexní pruhy;

(g) tím, že dovolí vyzařování bílého nebo barevného světla dozadu odrazem od číslic nebo písmen nebo podkladu zadního registračního čísla (státní poznávací značky), od rozeznávací značky státu nebo od ostatních rozlišovacích značek, vyžadovaných národním zákonodárstvím;

(h) tím, že dovolí použití červené barvy pro boční světla a odrazky, umístěné co nejvíce na zádi vozidla.

KAPITOLA V

Přechodná ustanovení

62. Motorová vozidla a přívěsy, které byly poprvé evidovány na území smluvní strany před vstupem této Úmluvy v platnost nebo během dvou let po tomto vstupu v platnost, nebudou podléhat ustanovením této přílohy, vyhovují-li předpisům části I, II a III přílohy 6 Úmluvy o silničním provozu z roku 1949.

62.bis. Motorová vozidla a přívěsy, které byly poprvé evidovány a uvedeny do provozu na území smluvní strany v době před vstupem dodatků této Úmluvy v platnost nebo během dvou let po tomto vstupu v platnost nejsou předmětem ustanovení této přílohy, pokud splňují ustanovení přílohy 5 Úmluvy o silničním provozu z roku 1968 ve znění předcházejícím těmto dodatkům, případně jiným ustanovením Kapitoly V této přílohy.

DODATEK

DEFINICE BAREVNÝCH FILTRU K DOSAŽENÍ BAREV, KTERÉ UVÁDÍ TATO PŘÍLOHA

červená	hranice proti žluté	y	50,33
	hranice proti purpurové1)	z	0,008
bílá	hranice proti modré	x	0,310
	hranice proti žluté	x	0,500
	hranice proti zelené	y	0,150 + 0,640 x
	hranice proti zelené	y	0,440
	hranice proti purpurové	y	0,050 + 0,750x
	hranice proti červené	y	0,382
oranžová (automobilová žluť) 2)	hranice proti žluté 1)	y	0,429
	hranice proti červené 1)	y	0,398
žlutá 3)	hranice proti bílé 1) hranice proti červené 1) hranice proti zelené 1) hranice proti bílé 1)	z y y y	0,007 0,138 + 0,580x 1,29x - 0,100 -x + 0,966
	hranice proti spektrální hodnotě 1)	y	-x + 0,992
modrá	hranice proti zelené	y	0,065 + 0,805x
	hranice proti bílé	y	0,400 - x
	hranice proti purpurové	x	0,133 + 0,600y

K ověření barevných vlastností těchto filtrů se užije světelného zdroje o barevné teplotě 2 854 o K (odpovídající druhu světla A mezinárodní komise pro osvětlení - CIE).

1) V tomto případě se přijaly hranice odlišné od hranic, které doporučuje CIE, protože napětí příkonu na svorkách lamp, jimiž se světla vybaví, značně kolísají.

2) Platí pro barvu těch znamení motorových vozidel, která se dosud běžně nazývají "oranžová" a "žluto- oranžová". Odpovídá přesně stanovené části oblasti "žlutý" barevného trojúhelníku CIE.

3) Platí jen pro tlumená světla a dálková světla. Ve zvláštním případě světel do mlhy platí výběr ta dostačující za předpokladu, má-li činitel selektivity alespoň 0,820, přičemž je hranice proti bílý y = - x + 0,966, pak y

= - x + 940 a y = 0,440.

xxxx (60)

Příloha 6

NÁRODNÍ ŘIDIČSKÝ PRUKAZ

1. Národní řidičský průkaz musí být ve formě dokumentu.

2. Průkaz se tiskne v jazyku nebo jazycích, které předepíše úřad, jenž průkaz vydává, nebo úřad, jenž pověřuje jeho vydáním; uvede se však na něm název ve francouzštině "permis de conduire" s názvem v jiných jazycích nebo bez tohoto názvu a musí mít buď jméno, nebo rozeznávací značku země, kde byl vydán.

3. Údaje, které se zapíší v průkazu musí být psány latinským písmem nebo kurzívou zvanou anglickou anebo se opakují tímto způsobem.

4. V řidičském průkazu se uvádějí následující údaje; vždy musí být označeny před nebo za číslicemi od 1 do 11:

1. příjmení

2. jméno 1/

3. datum a místo narození 2/

4. bydliště 3/

5. orgán, který průkaz vydal

6. datum a místo vydání průkazu

7. datum vypršení platnosti průkazu 4/

8. číslo průkazu

9. podpis a razítko nebo pečeť orgánu vydávajícího průkaz 10.podpis držitele 5/

11.skupina nebo skupiny vozidel a podskupiny, pro které je průkaz platný s vyznačením data vydání povolení a dat vypršení platnosti a to pro každou z uvedených skupiny.

Na řidičském průkazu musí být pevně umístěna fotografie jeho držitele. Je plně v moci národního zákonodárství určit další prvky, které budou řidičský průkaz obsahovat, stejně tak jako určit formát průkazu a materiál, ze kterého bude vytištěn.

5. Skupiny, pro které řidičský průkaz bude platný, jsou následující:

X. Xxxxxxxxx;

B. Motorová vozidla, jiná než skupiny A, mající nejvyšší povolenou hmotnost nepřevyšující 3 500 kg a nemající více než osm sedadel a sedadlo řidiče;

C. Motorová vozidla jiná než skupiny D, jejichž nejvyšší povolená hmotnost převyšuje 3 500 kg;

D. Motorová vozidla používaná pro přepravu cestujících a mající více než osm sedadel a sedadlo řidiče;

X. Xxxxxxxx vozidel, kde tažné vozidlo je skupiny nebo skupin, pro které má řidič oprávnění (B, a buď C, nebo D), ale sami o sobě nespadají do této nebo těchto skupin.

6. Národní zákonodárství může stanovit dodatečné skupiny vozidel, které nepatří do výše uvedených skupin od A do E, dále podskupiny v rámci skupin a kombinace skupin, které musí být jasně označeny v řidičském průkazu.

Poznámky:

1/ Na tomto místě se mohou napsat jména otce nebo manžela.

2/ Není-li datum narození známo, uvede se přibližný věk ke dni vydání průkazu. Pokud není známo místo narození, nechá se prázdné. Místo narození může být nahrazeno jinými údaji, které stanoví národní zákonodárství.

3/ Adresa je nepovinná

4/ Toto je nepovinné, pokud je platnost řidičského průkazu neomezená. 5/ Nebo otisk palce.

Příloha 7 MEZINÁRODNÍ ŘIDIČSKÝ PRUKAZ

1. Průkaz je malá knížka rozměrů A 6 (148 x 105 mm). Její desky jsou šedivé; její vnitřní strany jsou bílé.

2. Přední a zadní strana prvního listu se shodují se vzorovými stranami č.1 a č.2, které jsou uvedeny dále; jsou vytištěny v národním jazyce nebo alespoň v jednom z národních jazyků státu, který příkaz vydává. Na konci vnitřních stran jsou dvě strany položené vedle sebe a shodné se vzorem č.3, který je uveden dále, a vytištěny ve francouzštině. Vnitřní strany, které jsou před těmito dvěma stranami, opakují první z těchto dvou stran ve více jazycích, z nichž povinně anglicky, rusky a španělsky.

3. Údaje, které se zapíší v průkazu ručně nebo strojem, se napíší latinským písmem nebo kurzívou zvanou anglickou.

4. Smluvní strany, které vydávají nebo zmocňují vydat mezinárodní řidičské průkazy, jejichž obálky se tisknou v jiném jazyce než anglickém, francouzském, ruském nebo španělském, oznámí generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů překlad textu vzoru č.3, který je uveden dále, v tomto jazyku.

VZOROVÁ STRÁNKA Č. 1

(Přední strana prvního listu obálky)

................................................................................................................................ 1/

Mezinárodní provoz motorových vozidel MEZINÁRODNÍ ŘIDIĆSKÝ PRUKAZ Č. .........................................

Úmluva o silničním provozu z 8. listopadu 1968

Platí do 2/

Vydal ................................................................................................................................

v ........................................................................................................................................

dne ....................................................................................................................................

Číslo národního řidičského průkazu

3 /

1/ Název státu, který vydává průkaz a rozeznávací značka této země, která je stanovena podle přílohy 3.

2/ Tři roky po dni vydání nebo po dni, kdy uplynula platnost národního řidičského průkazu, z obou dní den dřívější.

3/ Podpis úřadu nebo organizace, které vydávají průkaz.

4/ Pečeť nebo razítko úřadu nebo organizace které vydávají průkaz.

VZOROVÁ STRÁNKA č. 2

(Zadní strana prvního listu obálky)

Tento řidičský průkaz neplatí pro provoz na území ...........................................

....................................................................................................................................1/

Platí na území všech ostatních smluvních stran. Skupiny vozidel, pro jejichž řízení průkaz platí, jsou uvedeny na konci knížky.

2 /

Tento průkaz nikterak nezbavuje držitele povinnosti dodržovat v každém státě, v němž jezdí, zákony a nařízení, které se týkají založení nebo výkonu povolání. Zejména neplatí průkaz ve státě, v němž má jeho držitel své trvalé bydliště.

1/ Zde se zapíše název státu smluvní strany, v němž má držitel trvalé bydliště. 2/ Místo vyhrazené pro případné zapsání seznamu smluvních států.

VZOR 3

Levá strana

ÚDAJE O ŘIDIČI Příjmení. 1. Jméno 2. Místo narození 2) 3. Datum narození 3) 4. Bydliště 5.
SKUPINY VOZIDEL, PRO KTERÉ PRUKAZ PLATÍ
Motocykly	A
Motorová vozidla, s výjimkou motorových vozidel skupiny A, jejichž nejvyšší přípustná hmotnost nepřesahuje 3 500 kg a jejichž počet míst k sezení, kromě místa řidiče, nepřesahuje osm		B
Motorová vozidla určená pro přepravu zboží a jejichž nejvyšší přípustná hmotnost přesahuje 3 500 kg		C
Motorová vozidla určená pro přepravu osob, jež mají kromě místa pro řidiče více než osm míst k sezení		D
Souprava vozidel, jejichž tažné vozidlo patří do skupiny nebo skupin B, C nebo D, k jejichž řízení je řidič oprávněn, která však sama přímo nepatří do této skupiny nebo skupiny		E
Omezovací podmínky užití 5/

1/ Na tomto místě se mohou zapsat jména otce nebo manžela. 2/ Není-li místo narození známé, neuvede se nic.

3/ Není-li datum narození známé, uvede se přibližný věk ke dni vydání průkazu.

4/ Pečeť nebo razítko úřadu nebo organizace, které vydávají průkaz. Tato pečeť nebo razítko se připojí proti skupinám A, B, C, D a E, jen ovládá-li držitel řízení vozidel příslušné skupiny.

5/ Například "Brýle nutné", "Platí jen pro řízení vozidla č. ......", S výhradou úpravy vozidla pro řízení osobou s amputovanou nohou".

VZOR 3

Pravá strana

1. ...........................................................................................................................

2. ...........................................................................................................................

3. ...........................................................................................................................

4. ...........................................................................................................................

5. ...........................................................................................................................

A 4/

Fotografie

B 4/

C 4/

D 4/ 4 /

Podpis držitele 6/

E 4/

VYLOUĆENÍ:

Držitel pozbývá práva řídit na území

.................................................................... 7 / do 8/

v ................................................................. dne ..............................................

Držitel pozbývá práva řídit na území

.................................................................... 7 / do 8/

v ................................................................. dne ..............................................

...............................................8 /

6/ Není-li možný, otisk palce. 7/ Název státu.

8/ Podpis a pečeť nebo razítko úřadu, který zrušil platnost průkazu na svém území. Byla-li by předtištěná místa pro vyloučení na této straně popsána, napíší se další vyloučení na zadní stranu.

Document Metadata

Table of Contents

ÚMLUVA O SILNIČNÍM PROVOZU

Document Metadata