Vysoká škola CEVRO Institut
Bakalářská práce
Smlouva o dílo v česko-italském porovnání
Xxxxxx Xxxxxxxxx
Praha 2023
Vysoká škola CEVRO Instititut Katedra soukromého práva
Smlouva o dílo v česko-italském porovnání
Xxxxxx Xxxxxxxxx
Studijní program: Právo v obchodních vztazích Studijní obor: Právo v obchodních vztazích Vedoucí práce: XXXx. Xxxxxx Xxxxx, Ph.D.
Bakalářská práce
Praha 2023
Poděkování
Děkuji vedoucímu bakalářské práce XXXx. Xxxxxxxxx Xxxxxxxx, Ph.D. za odborné vedení této práce, za všechny cenné rady a komentáře a za odbornou korekturu.
1.Smlouva o dílo obecně 11
1.3. Vztahy smlouvy o dílo k jiným smlouvám 12
3. Vymezení smlouvy o dílo a její náležitosti 18
3.1. Vymezení smlouvy o dílo 18
3.2. Forma a náležitosti smlouvy o dílo 19
3.3. Vztahy smlouvy o dílo k jiným smlouvám 22
4. Hlavní zásady provádění díla 30
4.1. Vedení díla a postavení zhotovitele 30
4.2. Standard provádění díla 32
4.4. Příkazy objednatele díla 35
4.5. Provádění díla na nebezpečí zhotovitele 36
V Praze dne 25.4.2023
Resumé
Tato práce se věnuje smlouvě o dílo a srovnává jí v české a italské úpravě, českém občanském zákoníku a italském Codice civile, s přihlédnutím k judikatuře obou zemí. V devíti kapitolách rozebírá smlouvu o dílo obecně, její právní zákonnou úpravu, náležitosti smlouvy o dílo a srovnání s jinými smluvními typy (v italské úpravě především s contratto d’appalto, které je klíčové pro pochopení smyslu italské úpravy), dále pak hlavní zásady provádění díla. Pátá kapitola se zabývá nabytím vlastnického práva k předmětu díla, která se snaží odpovědět na výzkumnou otázku a porovnat způsoby originárního nabytí v české a italské úpravě. Další kapitoly se zaměřují na provedení díla a vady díla, které s provedením přímo souvisí. V posledních dvou kapitolách se práce věnuje ceně díla a zániku závazku dílo provést.
Výstupem této práce není jen zodpovězení výzkumné otázky, tedy porovnání řešení nabývání vlastnického práva k předmětu díla, ale i srovnání dalších institutů, které se smlouvou o dílo souvisí. Významné je také vymezení dvou italských smluvních typů: contratto d’opera (smlouva o dílo) a contratto d’appalto, které spolu úzce souvisí, ale z několika důvodů se vzájemně vylučují. Proto, že contratto d’opera česká úprava nezná, je důležité tyto rozdíly pochopit. Práce nemá za cíl přinést vyčerpávající porovnání obou úprav, ale vybrat nejzajímavější části a porovnat je ve vzájemných souvislostech.
Resume in English
This thesis focuses on the contract for work and compares it in the Czech and Italian law, the Czech Civil Code (občanský zákoník) and the Italian Civil Code (Codice civile), taking into account the case laws of both countries. In nine chapters, it describes the contract for work in general, its legal regulation in the Czech and Italian Civil Code, the requirements of the contract for work and its comparison with other types of contracts (in the Italian regulation, especially with the contratto d'appalto, which is crucial for understanding the meaning of the Italian regulation), and the main principles of performance of the work. The fifth chapter deals with the acquisition of title to the subject matter of the work, which also seeks to answer the research question and compare the methods of original acquisition in the Czech and Italian regulation. Other chapters focus on the execution of the work and defects of the work that are directly related to the execution. In the last two chapters, the thesis focuses on the price of the work and the extinction of the obligation to perform the work.
The result of this thesis is not only the answering of the research question, but also the comparison of the treatment of the acquisition of title to the object of the work, but also the comparison of other institutes related to the work contract. It is also important to identify two Italian contractual types: contratto d'opera (contract for work) and contratto d'appalto, which are closely related but mutually exclusive for several reasons. Because contratto d'opera is not known in Czech law, it is important to understand these differences. The aim of this thesis is not to provide an exhaustive comparison of the two adaptations, but to select the most interesting parts and compare them in their mutual context.
6. Nabytí vlastnického práva k předmětu díla 41
9. Zánik závazku provést dílo 54
Seznam použité literatury a dalších informačních zdrojů 59
Smlouva o dílo je jedním z nejvyužívanějších smluvních typů. Především v českém právu je její použití nejen časté, ale co do možnosti případů i široké. Umožňuje využití cizí práce a to s flexibilitou, kterou pracovní smlouva nenabízí, zároveň objednateli dodává dílo, které odpovídá jeho požadavkům určeným ve smlouvě, nikoli již specifickou věc dodanou smlouvou kupní. V kontinentálních právních řádech se tedy jedná o svébytný smluvní typ, který přes zákonnou regulaci umožňuje širokou míru smluvní svobody. V této práci se budu ale především zabývat právní úpravou, zákonnými požadavky na smlouvu o dílo, povinnostmi stran a jejich plněním a dále se pokusím vymezit smlouvu o dílo vůči jiným smluvním typům, a to jak v české, tak italské právní úpravě. Právě toto vymezení je klíčové pro pochopení smyslu smlouvy o dílo a jejího využití v praxi. V této souvislosti je významná i judikatura, která i přesto, že oba právní řády jsou kodifikované, má svůj účel.
Dále v práci proberu náležitosti smlouvy o dílo a, jelikož předmětem této smlouvy je činnost, hlavní zásady provádění díla. Dále se vzhledem k výzkumné otázce: V čem se shoduje, resp. liší české a italské řešení nabytí vlastnického práva k předmětu díla. Budu zabývat způsoby nabytí vlastnického práva k předmětu díla. Obě úpravy stanovují podmínky nabytí vlastnického práva ke zhotovenému dílu, které v této práci porovnám.
V dalších kapitolách se budu věnovat provedení díla a v této souvislosti právu z vad díla, které se odvíjí od jeho provedení. Poté cenou díla, jejíž určení je podmínkou pro platné uzavření smlouvy o dílo. Na závěr popíšu zánik závazku díla, podmínky, za kterých může závazek zaniknout a také za kterých mohou strany od smlouvy odstoupit.
V závěru shrnu vlastní poznatky z této práce, včetně řešení položené výzkumné
otázky.
K dosažení výše popsaných cílů využiji kombinaci metod. Při prezentaci srovnávaných úprav půjde o metodu deskripce, ale také explikace (vysvětlení). Při vysvětlování právní úpravy budu podle potřeby využívat postupy analytické i syntetické. Klíčová bude pro úspěšné řešení zadání práce metoda mezinárodní komparace, přičemž stavím české právo jako comparatum (s čím se srovnává) a italské právo jako comparandum (co je srovnáváno).
1.Smlouva o dílo obecně
Tato kapitola se bude zabývat smlouvou o dílo v obecné rovině, tedy především jako právním institutem, který je upraven v různých právních řádech s různými odchylkami, ale jeho podstata a smysl jsou stejné a především starší než platná právní úprava. Smyslem kapitoly bude vytvořit základ pro porovnání úprav tohoto smluvního typu v České republice a Itálii. Při porovnávání těchto právních úprav bude možné využít toho, že oba právní řády patří ke kontinentálně evropskému typu právní kultury, a tedy navazují na římské právo.
1.1. Podstata smlouvy o dílo
Smlouva o dílo patří k nejvyužívanějším smluvním typům napříč právními řády. Její zařazení do systému smluvních typů můžeme vysvětlit z hlediska povahy závazku a také z hlediska vývojového.
Z hlediska povahy závazku patří smlouva o dílo do okruhu „smluv o činnosti“. Tedy do smluv, jejichž hlavní závazek (v mezinárodním právu soukromém se v tomto smyslu hovoří o tzv. charakteristickém plnění) spočívá v činnosti jedné strany pro druhou. Dalšími smlouvami v tomto okruhu budou smlouvy příkazního typu, smlouvy přepravní i jiné. Jiné okruhy smluv představují
smlouvy o převedení vlastnického práva k věci (zejm. smlouva darovací, kupní,
směnná), nebo o umožnění užívání, popř. požívání věci (např. smlouva o
výpůjčce, nájemní, pachtovní, je-li v daném právním řádu upravena zvlášť).
Z hlediska vývojového se uvádí, že v právních řádech kontinentálně evropského typu (k nimž patří právo české i italské) se smlouva o dílo vyvinula z širokého pojetí římskoprávního nájmu (locatio-conductio).
Tento typ smluv byl charakteristický jednak úplatností, a jednak poskytnutím věci druhé straně k užívání, resp. požívání (locatio conductio rei - smlouva nájemní nebo pachtovní), plnění ve formě práce (locatio conductio operarum - smlouva služební, námezdní nebo pracovní), anebo samotným výsledkem práce, tedy dílem (locatio conductio operis - smlouva o dílo).
Naopak dnešní smluvní typy jakými jsou kupní smlouva, nebo smlouva darovací, se vyvinuly z římského emptio venditio, tedy smlouvy trhové, kdy jedna strana přenechala druhé věc za peníze.1
Z uvedeného můžeme vysvětlit podstatu smlouvy o dílo tak, že jde o smlouvu zakládající závazek k činnosti s tím, že činnost má povahu nezávislé práce (tím se smlouva o dílo odlišuje od smlouvy pracovní, popř. od jiných smluv zakládajících závazek k závislé práci – v právu České republiky jde o dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr) a závazek je zaměřen na výsledek (tím se smlouva o dílo odlišuje od dalších občanskoprávních smluv, jejichž předmět spočívá v činnosti, např. od smlouvy příkazní). Výsledek může mít povahu vytvoření věci, nebo údržby, opravy nebo úpravy věci, anebo jiného výsledku; výsledek může být hmotný, ale i nehmotný, záleží na příslušné právní úpravě.
1.2. Funkce smlouvy o dílo
Xxxxxxx o dílo je jednou z právních forem využití cizí práce.
Smysl smlouvy o dílo je v dodávce určitého výsledku, který může být na ryze individuální zakázku (podle individuálního požadavku objednatele).
Zároveň jde o nezávislou práci. Objednatel objednává určitý výsledek, který pro něho zhotovitel vytváří primárně na své náklady a nebezpečí; až sekundárně a za splnění zákonem stanovených, popř. ve smlouvě ujednaných (oproti zákonu podrobněji nebo odchylně) podmínek za objednaný výsledek platí cenu.
1.3. Vztahy smlouvy o dílo k jiným smlouvám
Smlouva o dílo bývá srovnávána zejména se: a) smlouvou pracovní, b) smlouvou kupní, c) smlouvou příkazní.
Vztahy k těmto smlouvám můžeme s velkým zjednodušením a předběžně vymezit takto:
1 XXXXXXXXX, Xxxxx. Smlouva o dílo. V Praze: X.X. Xxxx, 2018. Beckova edice právní instituty.
Ad a) Smlouva pracovní (v českém právu bychom k ní přiřadili i dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr) zavazuje k závislé práci, zatímco práce na základě smlouvy o dílo má nezávislou povahu.
Ad b) Smyslem smlouvy kupní je převedení vlastnického práva k věci; smyslem smlouvy o dílo je primárně provedení činnosti s určitým výsledkem.
Ad c) Plnění obou smluv spočívá k činnosti. Avšak zatímco smlouva o dílo se zaměřuje na výsledek (zavazuje k výsledku), smlouva příkazní na samotnou činnost (zavazuje k samotné činnosti).
V italské úpravě se smlouva o dílo, italsky contratto d’opera, srovnává s:
a) Contratto d’appalto,
b) Contratto d’opera intelettuale
c) smlouvou pracovní,
c) smlouvou kupní,
d) il mandato
Ad a) contratto d’appalto, lze přeložit jako smlouvu o dodávce, ale není to zcela přesné, proto se raději budu nadále držet italské terminologie. Jedná se o zvláštní smluvní typ, které české právo neupravuje. Její funkce se velmi podobá smlouvě o dílo, ale postavení ,,dodavatele” i využití v praxi je odlišné. Obě smlouvy mohou spočívat v závazku vytvoření díla nebo poskytnutí služby. Ovšem plnění v případě contratto d’appalto spočívá v organizaci prostředků, dodávek a činností ke vzniku díla směřující, naproti tomu v případě contratto d’opera spočívá v samotné činnosti zhotovitele.
Ad b) contratto d’opera intelettuale, tedy smlouva o duševní činnosti, v italské úpravě navazuje na contratto d’opera. Nejedná se ale o smlouvu o dílo s nehmotným výsledkem. Naopak má blíže ke smlouvě o poskytnutí služby, a to zejména profesionálů, jakými jsou lékaři nebo advokáti. I tito musí vykonávat činnost osobně, převažuje zde ale intelektuální činnost nad činností fyzickou.
Nicméně některá ustanovení upravující contratto d’opera se zde mohou použít subsidiárně, pokud to povaha smlouvy nevylučuje. 2
Ad c) smlouva pracovní, italsky contratto di lavoro, se v základní charakteristice podobá naší pracovní smlouvě a její závazek rovněž spočívá v činnosti pro zaměstnavatele, a je podřízená (lavoro subordinato). Naopak contratto d’opera řadíme do skupiny smluv o nezávislé práci (lavoro autonomo).
Ad d) rozdíl mezi kupní smlouvou (contratto di vendita) a contratto d’opera vyplývá již ze zmíněného vývojového hlediska. Stejně jako v českém právu tak i v italském kupní smlouva převádí vlastnická práva k věci mezi stranami za úplatu. I když předmětem contratto d’opera je vznik specifikovaného díla, plnění spočívá v činnosti, nikoli ve věci samé.
Ad e) mandátní smlouva (il mandato) je institut velmi podobný příkazní smlouvě. Spočívá v činnosti, jejíž cílem ale zpravidla není předem sjednaný výsledek, často, i když ne nutně hmotné povahy, jak je tomu u contratto d’opera, ale jednání. Typicky má právní charakter, obdobně jako u příkazní smlouvy.
2 XXXXX, Xxxxxx. Il contratto d´opera, estratto al volume: Trattato dei contratti (Xxxxx X., Xxxxxxxxx A.M.) Xxxxxxx, 2014
2. Právní úprava
Tato kapitola stručně vymezí úpravu smlouvy o dílo v právu českém a italském, tedy vymezí její stěžejní pramen, systematické zařazení v tomto prameni a další důležité charakteristiky.
2.1. V českém právu
Po rekodifikaci soukromého práva účinné od 1. 1. 2014 došlo ke sjednocení předtím „dvoukolejné“ úpravy smlouvy o dílo v obchodním zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., § 536 až 565) a v předchozím občanském zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., § 631 až 656) do zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Tato úprava závazku díla je systematicky zařazena do části čtvrté, o relativních majetkových právech, a v jejím rámci do hlavy II, věnované závazkům z právních jednání (až na výjimky jde o smlouvy). Dílo je zařazeno až po závazcích ze smluv o převedení věci do vlastnictví jiného (díl 1), závazcích ze smluv o přenechání věci k užití jinému (díl 2), pracovním poměru (díl 3) i závazcích ze smluv příkazního typu (díl 5). Od těch posledně uvedených je dílo odděleno závazky zájezdu a z přepravních smluv (díly 6 a 7) v těchto smlouvách se prolínají prvky díla a příkazu). Z toho můžeme usoudit, že český občanský zákoník záměrně vytváří určitý sled úprav smluv o činnostech a staví v něm příkazní smlouvy proti dílu.
Úprava díla je obsažena v dílu 8 (§ 2586 až 2635); ten je dále strukturován do čtyřech oddílů:
- oddíl 1 „Obecná ustanovení“ (§ 2586 až 2619),
- oddíl 2 „Určení ceny podle rozpočtu“ (§ 2620 až 2622),
- oddíl 3 „Stavba jako předmět díla“ (§ 2623 až 2630),
- oddíl 4 „Dílo s nehmotným výsledkem“ (§ 2631 až 2635).
Z této struktury je zřejmé, že český občanský zákoník odlišuje obecnou úpravu díla a zvláštní úpravu dvou kategorií děl, a to díla, jehož předmětem je stavba, a díla s nehmotným výsledkem.
Na obecnou úpravu klade důraz; zvláštní úpravy jsou poměrně stručné, v nezbytném rozsahu zohledňují specifika těchto subtypů díla.
V souladu s § 1 odst. 2 občanského zákoníku jde o úpravu zásadně dispozitivní.
2. 2. V italském právu
Také v Itálii je úprava smlouvy o dílo (italsky Contratto d’opera) začleněna do
do občanského zákoníku, Codice civile, n. 262, schváleného 16. března 1942.
Úpravu contratto d’opera nalezneme v knize V. Del lavoro (O práci), v části třetí nazvané Del lavoro autonomo (O samostatné výdělečné činnosti.), Hlavě I., art. 2222 až 2228. Části Del lavoro předchází kniha IV., Obbligazioni (Závazky), kde je mimo jiné upraven smluvní institut Appalto, v čl. 1655 a následujících.
Základní úprava smlouvy o dílo je v Codice civile podstatně stručnější, než v občanském zákoníku. Vyplývá to i z užšího použití contratto d’opera. Nejen, že se nevyužije pro velké podnikatelské subjekty, ale Codice civile dále samostatně upravuje i smlouvu o duševní činnosti.
Codice civile určuje práva a povinnosti smluvních stran především negativně, tedy pokud dojde k jejich porušení. Nejdříve obecně vymezuje použití contratto d’opera, a to v případech, kdy se vztah neřídí zvláštními pravidly uvedenými v knize IV., art. 1665 a následujících, tedy úpravě contratto d’appalto. Zajímavé je, že se úprava dále vůči contratto d’appalto nijak nevymezuje, ačkoli je s ním kvůli podobným definičním znakům velmi snadno zaměnitelná. Podobně odkazuje i na kupní smlouvu (contratto di vendita).
Vzhledem ke své stručnosti právní úprava již není vnitřně členěna na jednotlivé části. V sedmi článcích Codice civile upravuje provedení díla, jeho úhradu, vady díla, jednostranné odstoupení od smlouvy a nemožnost provedení díla.
2.3. Srovnání
Dnes je smlouva o dílo v českém občanském zákoníku upravena jako samostatný
závazkový vztah.
Naopak italská úprava v Codice civile řadí contratto d’opera do části o práci, čímž ji od ,,klasických” civilních závazků odděluje. Svými charakteristikami se naše smlouva o dílo velmi podobá italské contratto d’opera upravené v Codice civile, a to i přesto, že tato úprava je starší (Italský občanský zákoník byl přijat v roce 1942.)
Nicméně česká úprava je podstatně rozsáhlejší, což se v praxi odráží i v širší použitelnosti naší úpravy smlouvy o dílo. Ta může upravovat jak zhotovení hmotné i nehmotné věci, tak i duševní činnost. Stejně tak české právo nerozlišuje mezi velikostí a postavením zhotovitele.
3. Vymezení smlouvy o dílo a její náležitosti
Tato kapitola se věnuje vymezení smlouvy o dílo českou a italskou právní úpravou. Na toto vymezení navazuje rozborem náležitostí této smlouvy a v logické návaznosti na to se zabývá vztahy smlouvy o dílo ke kupní, příkazní a případně jiným smlouvám v českém a v italském právu.
3.1. Vymezení smlouvy o dílo
3.1.1. V českém právu
Český občanský zákoník vymezuje smlouvu o dílo v § 2586: „Smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.“ V části, podle níž se zhotovitel zavazuje provést dílo na svůj náklad a nebezpečí je vyjádřen nezávislý charakter jeho práce (oproti práci konané zaměstnancem). Zákoník dále obsahuje obecné vymezení díla a v návaznosti na to zřetelně rozlišuje mezi dílem a předmětem díla.
Smluvní strany se nazývají zhotovitel a objednatel. ,,Objednatel je osoba, která objednává provedení díla. Je to osoba, která se neorientuje v problematice zhotovení díla tak, jako zhotovitel, proto si zhotovení díla objednává. Zhotovitel je osoba, která bude dílo provádět. Měla bylo být osoba věci znalá, která ví, jak dílo zhotovit. Je to osoba, která (nebo její zaměstnanci) by měla znát všechny speciální předpisy (normy) týkající se se provádění díla.“ 3Objednatel díla může, ale nemusí být vlastníkem předmětu díla. Otázka vlastnictví k předmětu díla je právní úpravou řešena podrobněji (viz kapitola VI.).
Dílem se rozumí (§ 2587 věta první):
- zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu,
- údržba, oprava nebo úprava věci,
- činnost s jiným výsledkem.
3 XXXXXX, Xxxxxx. Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku: praktická příručka. 3., přeprac. vyd. Praha: Leges, 2010.
Rozdíl mezi dílem a předmětem díla výslovně vymezen není, lze ho ale z úpravy dovodit. „Dílem je vždy určitá činnost a její výsledek je předmětem díla (a nepřímým předmětem plnění).“
3.1.2. V italském právu
Codice civile vymezuje contratto d’opera v čl. 2222, tedy úvodním článku této úpravy: ,,Jestliže se osoba zaváže k výkonu práce nebo služby za úplatu, přičemž práce je převážně její vlastní a není podřízena objednateli, použijí se normy této kapitoly, pokud se vztah neřídí zvláštními pravidly v knize IV [1655].” Takto italský občanský zákoník definuje smlouvu o dílo a postavení zhotovitele. Pokud smlouva naplňuje podmínky této definice, bude se řídit právní úpravou smlouvy o dílo. Pokud naopak spadá pod definici článku 1655, která upravuje Contratto d’appalto, bude se řídit úpravou tohoto smluvního typu.
Stranami jsou zde commitente - objednatel díla, a prestatore d’opera - zhotovitel díla. Definičním znakem contratto d’opera je podle italského občanského zákoníku rovněž samostatnost zhotovitele, stejně jako v české úpravě. Ale z téže definice rovněž vyplývá, že zhotovitel dílo provádí sám: pokud se osoba zaváže vykonat k výkonu práce nebo služby převážně svojí vlastní prací (,,con lavoro prevalentemente proprio,”) a bez podřízenosti vůči objednateli, ,,e senza vincolo di subordinazione,”. Zhotovitel tedy provádí práci převážně sám a samostatně.
Pokud jde o dílo, Xxxxxx civile ho nijak nespecifikuje. Z hlediska povahy úpravy
i praxe se ale jedná především o dílo hmotné povahy, pokud se nejedná o službu.
3.2. Forma a náležitosti smlouvy o dílo
3.2.1. V českém právu
U smlouvy o dílo, stejně jako u jiných právních jednání, platí zásada formální volnosti. Strany tedy mají právo svobodně si zvolit formu smlouvy, respektive občanský zákoník ji žádnou formu nepředepisuje (až na výjimky, kde zákonodárce stanovuje něco jiného). Strany tedy mohou smlouvu uzavřít i ústně,
je ale zřejmé, že jde-li o dílo časově nebo ekonomicky náročnější, nebo i z jiných důvodů dílo vyžadující podrobné a přesné ujednání podmínek, může nad zákonnou formální volností převážit praktická nutnost písemné formy.
Smlouva také musí obsahovat podstatné náležitosti, aby byla dostatečně určitá:
a) vymezení díla, popřípadě předmětu díla,
b) určení ceny nebo způsobu jejího určení,
c) závazek provést dílo,
d) závazek zaplatit cenu.
Stěžejním pilířem smlouvy o dílo je činnost zhotovitele. Přitom to neznamená, že zhotovitel musí dílo provádět osobně (viz kapitola IV).
Smlouva o dílo je vždy úplatná, tedy plnění ze strany zhotovitele je podstatnou náležitostí smlouvy. Zhotovitel provádí dílo na vlastní náklady a nebezpečí, což plyne přímo z ustanovení občanského zákoníku. Z tohoto důvodu není třeba, aby si toto strany ve smlouvě výslovně ujednaly. 4
3.2.2. V italském právu
Italský občanský zákoník zná zásadu smluvní svobody, která se vztahuje i na volbu její formy. Stanovuje sice některé výjimky, ale contratto d’opera není ten případ. ,,Přestože písemná forma není u smlouvy o dílo povinná, mohou strany podle článku 2222 občanského zákoníku přistoupit k sepsání písemné smlouvy podepsané stranami. Tento dokument - jediný pramen v případě sporu - by měl obsahovat:
a) podrobný popis požadovaného díla nebo služby;
b) dobu dodání objednatelem;
c) materiál potřebný pro návrh a/nebo realizaci;
d) dobu dodání pracovníkem;
e) dohodnutou cenu;
f) dobu splatnosti;
g) datum a způsob ukončení.
4 XXXXXXXXX, Xxxxx. Smlouva o dílo. V Praze: X.X. Xxxx, 2018. Beckova edice právní instituty. ISBN 9788074007170.
Pokud se však strany rozhodnou uzavřít smlouvu ústně, bude nutné, aby každý pro své nároky prokázal, že odborník a/nebo objednatel provedl plánované práce a dohodnutou odměnu a v každém případě další obsah smlouvy.” 5 Náležitosti contratto d’opera plynoucí z italského občanského zákoníku jsou pouze:
h) samostatnost zhotovitele (nepodřízenost)
i) činnost zhotovitele prováděná jím samým
j) zaplacení ceny objednatelem.
Naopak italská judikatura klade na smluvní strany v případě uzavření písemné smlouvy další požadavky, které jsou vhodné jednak pro dostatečnou určitost smlouvy, druhak pro pozdější případné prokazování.
Náležitostí contratto d’opera je ale v každém případě samostatná činnost zhotovitele. ,,Předmětem contratto d’opera je ze strany zhotovitele zhotovení díla nebo poskytnutí služby, a ze strany objednatele zaplacení ceny. Pro naplnění této skutkové podstaty je nezbytné, aby zhotovitel vykonal činnost sám a to osobně, bez podřízenosti objednateli. Předmětem plnění je vlastní provedení práce nebo poskytnutí služby vlastní prací.” 6
Z hlediska požadavků na formu smlouvy o dílo jsou obě úpravy identické - ani jedna nenutí strany uzavřít smlouvu v předepsané formě (i když to judikatura resp. praxe mohou doporučovat). Náležitosti smlouvy o dílo a contratto d’opera jsou také velmi podobné. V obou úpravách je nejvýznamnějším prvkem samostatnost zhotovitele a dále jeho činnost. Italská úprava jde ještě dál a zhotovitel zde provádí činnost osobně. Tento požadavek v české úpravě není.
5 Corte di Cassazione, sezione VI, del 29 aprile 2016, sentenza n. 8585 (kasační soud Italské republiky, rozsudek č. 8484 ze dne 29. dubna 2016. Přeloženo z italštiny. Dostupné z: xxxxx://xxxxxxxxxx.xxx/xxx-xxxxxxxxx-xxxxxx-xxx-xxx-xxxxxxx-xxxxxxxxxxxx-xx-xxxxx-xxxxxxx-xx- parti-ai-sensi-dellart-2222-c-c-ben-possono-procedere-alla-compilazione-di-un-contratto- scritto-e-firmato/
6Rizzo, Nicolo. Il contratto d´opera, estratto al volume: Trattato dei contratti (Roppo V., Xxxxxxxxx A.M.) Xxxxxxx. Přeloženo z italštiny. 2014. Str. 571.
3.3. Vztahy smlouvy o dílo k jiným smlouvám
Smlouva o dílo jak v českém, tak i italském právu v některých svých náležitostech může připomínat jiné smluvní instituty. Je tedy důležité ji v jejích charakteristikách odlišit od jiných smluv.
3.3.1. V českém právu
V našem právu je několik smluvních typů upravených Občanským zákoníkem, které se v některých ohledech podobají smlouvě o dílo. Tyto podobnosti je třeba pro vhodné použití smlouvy o dílo rozlišovat. Tyto smlouvy jsou: kupní smlouva, příkazní smlouva a nepojmenovaná smlouva o poskytnutí služby. V závazku činnosti se se smlouvou o dílo může srovnávat i pracovní smlouva, kterou ale upravuje Zákoník práce.
3.3.1.1. Vztah k kupní smlouvě
Kupní smlouva je jedním z institutů, který je smlouvě o dílo nejpodobnější. I přesto se ale v mnohých ohledech liší.
Kupní smlouva upravuje vztah kupujícího a prodávajícího. Zatímco prodávající se zavazuje dodat kupujícímu zboží a převést na něj vlastnické právo, kupující se zavazuje uhradit cenu zboží. ,,Podmínkou platnosti kupní smlouvy je závazek (prodávajícího) dodat konkrétní zboží, závazek převést vlastnické právo k tomuto zboží a dále dohoda o ceně nebo o způsobu jejího dostatečného určení, pokud se strany výslovně nedomluví na tom, že uzavřou kupní smlouvu i bez určení ceny. Za kupní smlouvu se považuje i smlouva o dodání zboží, které má být v budoucnosti vyrobeno.” 7 Úprava kupní smlouvy se přinejmenším v rozsahu zvláštních ustanovení o prodeji zboží spotřebiteli použije i na smlouvu o dodání hmotné movité věci (§2158 odst.1 věta druhá občanského zákoníku).
Jaký je tedy rozdíl mezi kupní smlouvou a smlouvou o dílo?
Kupní smlouva upravuje dodání věci prodávajícím a především převod vlastnického práva na kupujícího. Naproti tomu předmětem smlouvy o dílo je provedení díla. ,,Rozdíl mezi kupní smlouvou a smlouvou o dílo spočívá především v tom, že předmětem kupní smlouvy je dodávka věci - zboží a převod vlastnického práva k ní, zatímco předmětem smlouvy o dílo je provedení díla, tedy činnost.”8 Mezi kupní smlouvou a smlouvou o dílo rozlišuje v §2086 i občanský zákoník, přičemž stanovuje dvě kritéria: plnění formou činnosti a dodání materiálu. Stanovuje jednak to, že smlouva o dodání zboží, které má být vyrobeno, se posoudí jako smlouva kupní, to ale neplatí, pokud se strana, které má být věc dodána, zaváže dodat druhé straně podstatnou část věcí, které jsou k výrobě zapotřebí. V druhém odstavci téhož ustanovení zákoník stanovuje, že pokud převážná část plnění dodavatele spočívá ve výkonu činnosti, nebude považována za kupní smlouvu. Využití smlouvy o dílo v tomto případě naopak vhodné je.
3.3.1.2. Vztah k pracovní smlouvě
Již bylo napsáno, že předmětem smlouvy o dílo může být rovněž práce s jiným, ve smlouvě dohodnutým výsledkem. Také bylo zmíněno, že hlavní náplní smlouvy o dílo je činnost.
V této souvislosti musíme smlouvu o dílo odlišit od pracovní smlouvy, resp. jiných pracovněprávních dohod. Hlavním rozdílem mezi smlouvou o dílo a pracovní smlouvou je postavení zhotovitele, respektive zaměstnance. Zhotovitel provádí činnost sám, na vlastní náklady a odpovědnost, dle vlastního pracovního rozvrhu a bez dozoru objednatele. Naopak zaměstnanec pracuje dle pokynů a pod dohledem zaměstnavatele (nebo jím pověřené osoby), na náklady a odpovědnost zaměstnavatele a ve stanoveném rozvrhu. Důležitým rozdílem, který odlišuje smlouvu o dílo i od jiných smluvních typů, je dopředu sjednaný výsledek činnosti - dílo. K jeho vzniku zaměstnanec dospět nemusí, i když náplní
své práce k tomu směřuje. Pro tyto rozdíly se záměna smlouvy o dílo s pracovní smlouvou prakticky vylučuje.
3.3.1.3. Vztah k příkazní smlouvě
Dalším smluvním typem, který se v některých ohledech podobá smlouvě o dílo, je příkazní smlouva, kterou příkazník zavazuje obstarat určitou záležitost příkazce (§2430 občanského zákoníku).
,,Předmětem příkazu je tedy jednání příkazníka právního či faktického charakteru v zájmu příkazce (typicky: zastupování vůči třetím osobám a orgánům nebo jiná sociální interakce), kdežto předmětem smlouvy o dílo je faktická činnost, která nemá povahu jednání.”9
I zde lze tedy vyjít z výsledku smlouvy o dílo, na kterém se strany dohodnou a jehož vznik je podmínkou splnění závazku zhotovitele pro vyplacení ceny objednatelem. Samotná činnost, i když k vytvoření díla směřuje, není dostatečná. Také je nutno rozlišovat mezi činností a jednáním. Příkazní smlouva se v praxi více využívá v obchodní a právní oblasti, k jednání s fyzickými i právnickými osobami a úřady, zatímco smlouva o dílo se více zaměřuje na fyzickou práci, nebo, v případě díla s nehmotným výsledkem, na duševní činnost. Dílo, ať již s výsledkem hmotným nebo nehmotným, je ale vždy výsledkem činnosti zhotovitele.
3.3.2. V italském právu
Italský občanský zákoník upravuje několik typů smluv, které jsou v některých ohledech blízké contratto d’opera, nebo dokonce mohou být použity namísto této smlouvy.
Nejvýznamnější je srovnání s contratto d’appalto, z pohledu českého práva zvláštním smluvním institutem, dále kupní smlouvou, pracovní smlouvou, mandátní smlouvou a také smlouvou o duševní činnosti (contratto d’opera intellettuale).
9 XXXXXXX, in XXXXXX, Xxx. VÝTISK, X. XXXXX, V a kol. Občanský zákoník: komentář.
2. vydání. V Praze: X.X. Xxxx, 2019. Xxxxxxx edice komentované zákony. Str. 2604 - 2605.
3.3.2.1. Vztah k Contratto d’appalto
Contratto d’appalto je italský smluvní typ, jehož název můžeme přeložit jako
dodavatelskou smlouvu, i když jde jen o překlad přibližný.
Jeho úprava je v italském právu obsáhlá a subsidiárně pokrývá i jiné smluvní typy, například i contratto d’opera.
Předmětem contratto d’appalto je rovněž vytvoření díla, případně dodání věci. Může ale spočívat i v poskytnutí služby.
Obě smlouvy jsou charakteristické závazkem zhotovitele, respektive dodavatele, že dílo nebo služby dodá, a to za úplatu uhrazenou objednatele. Přitom zhotovitel i dodavatel vystupují samostatně a oba za zhotovení, resp. dodání nesou odpovědnost.
Volbu, zda využít contratto d’opera nebo contratto d’appalto, stranám výrazně zjednodušuje italský občanský zákoník, v čl. 1655: ,,Contratto d’appalto je smlouva, kterou jedna strana přebírá s organizací potřebných prostředků a s nakládáním s rizikem provedení díla nebo služby za úplatu v penězích.”
Na první pohled se zákonná charakteristika contratto d’appalto neliší od contratto d’opera. Opět tady máme stranu (v případě contratto d’opera osobu), která se zavazuje samostatně a na vlastní riziko provést dílo nebo službu, a to za úplatu, kterou poskytne druhá strana. Významný už je ale rozdíl mezi pojmem persona, tedy osoba, a parte, tedy strana.
Organizace potřebných prostředků a řízení je na náklady a riziko podnikatele. Z této definice článku 1655 Codice civile vyplývá, že zhotovitel (dodavatel) je nutně podnikatel.10 ,,V případě contratto d’appalto se výkon díla uskutečňuje prostřednictvím organizace středních a velkých podniků; zatímco v contratto d’opera se uskutečňuje převážně prací povinného, který naproti tomu v contratto d’appalto stojí v čele podniku.”11 Využití práce spolupracovníků zhotovitelem v contratto d’opera ale ještě neznamená, že se jedná o l’appalto. Musí jít o komplexní organizaci výrobních i dodavatelských faktorů, kterou samostatný
10 XXXXX, Xxxxxxxx. Diritto privato. 6a ed. Torino: G. Giappichelli Editore, 2016
11 xxxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxx.xx/xxxx/xxxxxxx-xxxxxx/xxxxxxxxxx-xxx-xx-xxxxxxxxx-x-xxxxx-x-xxxxxxx Citace překladu původního italského textu.
řemeslník nebo malý podnik není schopen zajistit. ,,Převaha vlastní práce, a tedy absence složité organizace výroby, ji odlišuje od subdodavatelské smlouvy, která u osob vykonávající právní nebo službu předpokládá kvalitu zadavatele.”12 Nejen z právní úpravy, ale i z praxe je nasnadě, že contratto d’opera je
určena zejména pro fyzické osoby se samostatnou výdělečnou činností. Zhotovitele v případě contratto d’opera zákon i italská judikatura označují za menší až střední podnik, zatímco u contratto d’appalto je dodavatelem
,,komplexní organizace výrobních faktorů,” tedy závod, kdy dodavatel může využít i práci subdodavatelů (překlad dodávky není úplně přesný - ve vztahu k našemu pojetí dodavatelských smluv.) 13
Zhotovitel v contratto d’opera musí nést všechny náklady i rizika sám a předpokládá se, že i činnost vykonává on sám, případně jeho blízké osoby (z hlediska stáří italské úpravy jsou myšleni v případě malých podniků především rodinní příslušníci). Naopak contratto d’appalto je v případě využití subdodávek, které se z definice contratto d’opera vylučují, charakteristická solidární odpovědností (mezi hlavním dodavatelem a subdodavateli.) Italský občanský zákoník ale výslovně stanovuje, že dodavatel může zadat provedení práce nebo služby subdodavatelům, jen je-li k tomu zmocněn objednatelem.
Zde narážíme na významný rozdíl mezi českou smlouvou o dílo a contratto d’opera. Česká úprava nijak neomezuje zhotovitele díla ve využití subdodavatelů. Naopak je to součást běžné praxe.
V případě contratto d’opera naopak zhotovitel vyvíjí činnost směřující k dílu nebo poskytuje službu vlastní prací. Pokud využívá spolupracovníky, tak pouze v mezích organizačního modelu malého podniku, který mu nedovoluje konkurovat velkým závodům. To je zákonné omezení italské právní úpravy.
12 XXXXX, Xxxxxxxx. Diritto privato. 6a ed. Torino: G. Giappichelli Editore, 2016. Přeloženo z
italštiny. Str. 543
13xxxx://xxx.xxxx.xx.xx/xxxxx.xxx?xxxxxxxxxx-x-xxxxxxxxx-xxxxxxx
3.3.2.2. Vztah k Contratto d’opera intellettuale
Smlouva o duševní činnosti, italsky contratto d’opera intellettuale, navazuje v italském občanském zákoníku na úpravu contratto d’opera. Italská úprava tyto dvě smlouvy odděluje, subsidiárně zde ale použije úpravu contratto d’opera, pokud to v konkrétních případech lze. Nejedná se o úpravu díla s nehmotným výsledkem (jak ho zná české právo v rámci smlouvy o dílo), ale o službu poskytovanou především některými profesemi. Tyto jsou vedeny ve zvláštních seznamech, které lze přirovnat k těm, které vedou profesní komory v České republice (lékaři, advokáti atd.) Poskytování služeb v rámci contratto d’opera intellettuale je tedy podmíněno zápisem zhotovitele v těchto seznamech, což nalezneme hned v čl. 2229, úvodním článku úpravy. Italská úprava stanovuje, že pokud tuto službu poskytuje osoba v seznamu nezapsaná, nenáleží jí za to právo na odměnu.
Z tohoto lze vyvodit, že se jedná o služby, u kterých je vyžadována zvláštní znalost, profesionalita a odpovědnost.
3.3.2.3. Vztah k Contratto di vendita
Kupní smlouva, italsky contratto di vendita, se obdobně jako v českém právu odlišuje od smlouvy o dílo. Italský občanský zákoník ji v článku 1470 definuje následovně: ,,Kupní smlouva je smlouva, jejímž předmětem je převod vlastnického práva k věci nebo převod jiného práva za úplatu.”
Jedním ze znaků contratto d’opera je, že zhotovitel provádí dílo převážně sám, vlastní činností. Nejde o pouhý převod vlastnického práva k předmětu díla mezi stranami. ,,Xxxxxxx o samostatné činnosti nebo smlouva o dílo se vyznačuje převahou závazku konat nad závazkem dát, ať už s věcným břemenem nebo bez něj, což je požadavek, který ji podstatně odlišuje od kupní smlouvy (i na budoucí zboží).”14 V judikátu italského kasačního soudu je uveden konkrétní rozdíl mezi kupní smlouvou a smlouvou o dílo. Vyzdvihuje především
14 Cassazione civile Sez. II, sentenza n. 12011 del 28 novembre 1997 (rozsudek civilního kasačního soudu Italské republiky č. 12011/1997 ze dne 28.11.1997. Přeloženo z italštiny. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxx-xxxxxx/xxxxx-xxxxxx/xxxxxx-xxx/xxxx-x/xxx0000.xxxx
činnost zhotovitele, která je výrazným rysem tohoto institutu a převažuje nad předmětem díla, tedy věci. Tím se odlišuje od kupní smlouvy. Soud se v judikátu dotýká i smluv na zboží, které má být dodáno v budoucnu, a to s úpravami na přání zákazníka. Ty rovněž považuje za kupní smlouvu, pokud změny, které na nich dodavatel na přání provede, jsou pouze druhotné a nemění jejich základní vlastnosti.
3.3.2.4. Vztah k il mandato
Il mandato, v překladu mandátní smlouva nebo jen mandát, je další ze smluvních typů, které lze srovnat s italskou úpravou smlouvy o dílo. Opět zde máme stranu, která se zavazuje pro tu druhou něco vykonat. Hlavní rozdíl ale spočívá v nehmotnosti tohoto závazku. Typicky se jedná o právní úkon, jednání, jakým je například uzavření smlouvy. Tuto činnost mandatář pro mandanta vykoná za úplatu, pokud se strany ve smlouvě nedohodnou na její neúplatnosti. 15
V rámci české právní úpravy má mandato nejblíže k příkazní smlouvě, která je také někdy nazývána jako smlouva mandátní.
3.3.2.5. Vztah k Contratto di lavoro
Smlouva pracovní, italsky contratto di lavoro, se v základní charakteristice podobá naší pracovní smlouvě. Závazek sice i zde spočívá v činnosti, ale jedná se o podřízenou činnost zaměstnance pro zaměstnavatele (lavoro subordinato). To lze názorně doložit již na italském označení zaměstnance (il dipendente), které vychází ze slovesa dipendere - záviset. V případě pracovní smlouvy tedy nemůžeme mluvit o samostatnosti, která je jednou z náležitostí contratto d’opera, pro kterou ji řadíme do skupiny smluv o nezávislé práci (lavoro autonomo).
Na rozdíl od české právní úpravy obsažené v zákoníku práce, italská úprava v Codice civile nerozeznává jiné smluvní typy jakými jsou dohoda o provedení práce, resp. dohoda o pracovní činnosti. Italské pracovněprávní
15 XXXXX, Xxxxxxxx. Diritto privato. 6a ed. Torino: G. Giappichelli Editore, 2016
vztahy jsou založené zejména na contratto di lavoro, přičemž ho mohou upravit jak pro dlouhodobé, tak i pro dočasné pracovní vztahy.
3.3.3. Srovnání
Jak v české, tak v italské úpravě nalezneme několik smluvních typů, které vykazují podobnosti se smlouvou o dílo, a které je proto třeba od této smlouvy odlišit. V obou úpravách se jedná zejména o kupní smlouvu. Ostatní smlouvy, jejichž podobnosti a rozdíly se smlouvou o dílo bylo v této kapitole popsány, jsou v české i italské úpravě v zásadě obdobné.
Nejvýznamnější rozdíl je patrný v italském rozlišování mezi contratto d’opera a contratto d’appalto, které české právo nezná. Požadavkem samostatného obstarání a zhotovení celého díla, bez využití dodávek a subdodávek, se contratto d’opera omezuje především na řemeslníky, živnostníky a malé až střední podniky.
Česká úprava naopak definuje smlouvu o dílo obecněji, kromě stěžejního znaku samostatnosti zhotovitele na něj neklade další požadavky a nerozlišuje zhotovitele podle velikosti nebo právní formy. Její použití je proto v praxi mnohem širší. Řada smluv, která by v Itálii spadala pod contratto d’appalto se podle české úpravy mohou řídit smlouvou o dílo
Významné je také rozdílné chápání díla v české a italské úpravě. V tuzemském právu může mít výsledek díla hmotnou i nehmotnou povahu, přitom zákon vyjmenovává, co vše může být za dílo považováno (kromě nově vytvořené věci např. úprava již existující věci, nebo servis). Italská úprava naopak o povaze díla mlčí, z úpravy samotné i jejího použití ale vyplývá, že se jedná především o hmotné dílo. Nicméně lze si představit i dílo nehmotné povahy.
Italská úprava za contratto d’opera řadí contratto d’opera intellettuale, což je smluvní typ, který má v českém právu spíše ke smlouvě o odborných službách než ke smlouvě o dílu. Obě smlouvy jsou ale v italském prostředí využívány a oproti českému právu se tedy jedná o zajímavý rozdíl.
4. Hlavní zásady provádění díla
Tato kapitola se bude zabývat hlavními zásadami provádění díla, a to především postavením zhotovitele. Ten provádí dílo samostatně, ale zhotovitel má i přesto možnost provádění díla kontrolovat, případně do něj i zasahovat. Obě zákonné úpravy také určují jistý standard provádění díla, kterým je zhotovitel vázán. Se samostatností zhotovitele také souvisí to, že provádí dílo na vlastní nebezpečí. Tyto zásady budou shrnuty a porovnány se zřetelem k české i italské úpravě.
4.1. Vedení díla a postavení zhotovitele
4.1.2. V českém právu
Jedním z hlavních znaků smlouvy o dílo je, že zhotovitel dílo provede sám, osobně a na vlastní odpovědnost. V této souvislosti je v § 2589 OZ stanoveno:
,,Xxxxxxxxxx buď provede dílo osobně, xxxxx je nechá provést pod svým osobním vedením. To neplatí, není-li provedení díla vázáno na osobní vlastnosti zhotovitele nebo není-li to vzhledem k povaze díla za potřebí.” Není ale nutné, aby sám prováděl všechny činnosti za účelem vzniku díla. Každopádně jako osoba, která za dílo až do jeho předání objednateli nese odpovědnost, by měl na práce alespoň dohlížet. Zákon mu v tomto ohledu ale poskytuje jistou volnost.
,,I pokud je dílo vázáno na na osobní vlastnosti zhotovitele (2589), anebo to je vzhledem k povaze díla zapotřebí, není nutné, aby každý dílčí proces provádění díla fakticky (vlastnoručně) vykonal sám zhotovitel, nýbrž je přirozené, aby některé z těchto činností, popř. podle povahy díla i všechny, byly provedeny pod jeho osobním vedení jinou osobou či osobami (tj. vystupujícím v podřízeném vztahu v rámci jeho průběžného dohledu a pokynů.)”16
16 XXXXX, in XXXXXX, Xxx. VÝTISK, X. XXXXX, V a kol. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. V Praze: X.X. Xxxx, 2019. Xxxxxxx edice komentované zákony. Str. 2757.
4.1.3. V italském právu
Zhotovitel v contratto d’opera provádí a vede dílo sám. To, že je smlouva o dílo zaměřená na převážně vlastní práci, je významné i v tom smyslu, který zákonodárce přikládá osobnímu výkonu činnosti zhotovitele, kterou po něm objednatel požaduje. Zhotovitel se tím zavazuje realizovat dílo nebo službu prostřednictvím činnosti vykonávané převážně přímým způsobem, a využívat spolupráce jiných osob, resp. svých podřízených, pouze omezeně. Poskytovatelem služby (zhotovitelem díla) tudíž může být osoba samostatně výdělečně činná, pokud je její činnost umělecky zaměřená nebo pokud jí vykonává příležitostně, a tedy bez jakékoli organizace prostředků, nebo drobný podnikatel. Tím je myšlen řemeslník, zemědělec, nebo maloobchodník, pokud naplňuje podmínky ustanovení 2083 a vykonává odbornou činnost převážně vlastní prací a prací rodinných příslušníků. 17 Italská úprava omezuje okruh zhotovitelů a hlavní smysl contratto d’opera spatřuje ve vlastní činnosti, kterou není možné plnohodnotně nahradit činností jiné osoby. Zhotovitel nejenže musí provádění díla (resp. služby) vést, ale musí převažující část, ne-li veškerou, vykonávat sám.
4.1.4. Srovnání
V italské úpravě je provádění díla více navázáno na osobu zhotovitele. Činnost vykonávaná osobně je hlavním smyslem contratto d’opera. To souvisí s vymezením vůči jiné italské smlouvě - contratto d’appalto. Naopak česká úprava je v tomto ohledu méně striktní a zhotovitel dílo osobně provádět nemusí, pokud to povaha díla nevyžaduje, a i když ano, tak stále zůstává okruh činností, které může svěřit někomu jinému.
17 XXXXXXX A., Il lavoro autonomo. Contratto d’opera e professioni intellettuali, in Trattato di diritto civile e commerciale Cicu x Xxxxxxxx, Milan, 1996.
4.2. Standard provádění díla
Požadovaný standard provádění díla se vždy odvíjí od konkrétního díla a záleží na jeho složitosti a odborných požadavcích na zhotovitele. Nicméně zákon klade alespoň obecný požadavek na odborné provádění díla, tj. s určitou vynaloženou péči.
4.2.1 V českém právu
Občanský zákoník stanovuje v § 2590, že: ,,zhotovitel provede dílo s potřebnou péčí” a zároveň ,,obstará vše, co je k provedení díla potřeba.”
Pokud zhotovitel vystupuje vůči objednateli jako odborník, vztahuje se na něj požadavek odborné péče, upravené v § 5 občanského zákoníku: ,,Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, tím dává najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním spojena.” Odbornou péčí se myslí takový postup při provádění díla, který by vykonal profesionál, s potřebným vzděláním, zkušenostmi a který má znalost pravidel legis artis. 18 České právo dává zhotoviteli v případě, kdy znalosti potřebné pro zhotovení díla nemá, možnost součinnosti s jinou osobou znalou této problematiky. Pokud jde o pravidla legis artis, jedná se o postupy nebo metody uznávané v konkrétním oboru. Ty nemusí být nikde zakotvená, ale předpokládá se, že je odborník zná. V opačném případě dle ustanovení 2593 občanského zákoníku: ,,Objednatel má právo kontrolovat provádění díla. Zjistí-li, že zhotovitel porušuje svou povinnost, může požadovat, aby zhotovitel zajistil nápravu a prováděl dílo řádným způsobem. Neučiní-li tak zhotovitel ani v přiměřené době, může objednatel odstoupit od smlouvy, vedl-li by postup zhotovitele nepochybně k podstatnému porušení smlouvy.” Zhotovitel tedy samostatný je, nicméně musí zároveň respektovat práva objednatele daná tím, že dílo je prováděno pro tohoto objednatele.
18 XXXXX, in XXXXXX, Xxx. VÝTISK, X. XXXXX, V a kol. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. V Praze: X.X. Xxxx, 2019. Xxxxxxx edice komentované zákony.
Ustanovení 2594 občanského zákoníku zakládá zhotoviteli povinnost upozornit bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí, které od něj převzal k provedení díla, nebo na to, že jeho příkazy jsou nevhodné.
I tato povinnost souvisí s požadavkem potřebné péče zhotovitele, o kterém zákon předpokládá, že má hlubší znalost problematiky, než objednatel. Xxxxxxxxxx provádí dílo na vlastní odpovědnost a samotný nevhodný zásah objednatele ho této odpovědnosti nezprošťuje.
Povinnost upozornit objednatele na možná rizika plynoucí z nevhodnosti věcí nebo pokynů od něho může zhotovitel splnit jen v případě, kdy ji měl možnost i při vynaložení potřebné péče zjistit. To se v případě sporu posuzuje vždy v souvislostech konkrétního případu.
Návazně občanský zákoník upravuje situaci, kdy objednatel i přesto, že ho zhotovitel na nevhodnou povahu věcí nebo příkazu upozornil, na jejich použití trvá. V takovém případě má zhotovitel právo od smlouvy odstoupit.
4.2.2. V italském právu
Úvodní článek italské úpravy stanovuje, že zhotovitel provádí dílo sám, převážně vlastní prací. V článku 2224 pak navazuje: ,,Pokud zhotovitel neprovádí dílo v souladu s podmínkami stanovenými ve smlouvě a řádně19, může objednatel stanovit přiměřenou lhůtu, v které musí zhotovitel tyto podmínky splnit.”
Toto ustanovení italského občanského zákoníku se velmi podobá požadavku na
potřebnou péči, který stanovuje český občanský zákoník.
Také zakládá objednateli právo, v případě nesplnění podmínek ve stanovení lhůtě, odstoupit od smlouvy. Jedná se tedy o možnost objednatele kontrolovat provádění díla. Italský termín regola d’arte, který v původním znění článku používá Codice civile, je ne nepodobný latinskému termínu lex artis.
19 V italštině ,,a regola d’arte”, doslova podle pravidel umění. Přeneseně odkazuje na odbornou péči, podobně jako latinské spojení legis arte. Pokud se smlouva o dílo týká řemeslné nebo umělecké práce, je původní význam, jakožto požadavek na řemeslnou správnost, zachován.
,,Při provádění odborných nebo řemeslných prací musí být vždy respektována regole d'arte jako povinnost péče podle článku 1176 občanského zákoníku.” Italská právní úprava tedy po zhotoviteli požaduje vynaložení potřebné péče a také respektování řemeslných, uměleckých a jiných norem podle konkrétního povolání. Judikatura došla k témuž: ,,Pokud jde o smlouvy o dílo, pravidlo stanovené v článku 2224 občanského zákoníku představuje zvláštní aplikaci povinnosti péče stanovené obecně v článku 1176 občanského zákoníku, který s odkazem na průměrné postavení dobrého otce rodiny stanoví obecné kritérium udávající abstraktní míru pozornosti, péče a psychického úsilí, které musí dlužník vynaložit, aby přesně vykonal sjednanou službu.”20 Kritérium odkazující na pečlivost ,,otce rodiny” má historický původ ve významu této role ve společnosti a italský občanský zákoník i judikatura ho používají dodnes. V právním významu se jím kromě vynaložení jisté péče míní také plnění sjednaných závazků.
4.2.3. Srovnání
Jak v italské, tak v české úpravě je samostatnost zhotovitele částečně omezena možností objednatele kontrolovat jeho činnost. Zároveň je zhotovitel vázán ověřenými postupy vycházející z legis arte. Vzhledem k tomu, že jak česká, tak italská úprava mají svůj původ v římském právu, tak se základní chápání tohoto institutu prakticky neliší. Obě právní úpravy předpokládají vynaložení potřebné péče při provádění díla. Navíc v obou zákonech má objednatel, pokud zhotovitel nepostupuje řádně ani po lhůtě na nápravu, právo odstoupit na od smlouvy, případně i právo na náhradu škody.
20 Cassazione civile Sez. II sentenza n. 13351 del 8 giugno 2006 (rozsudek civilního kasačního soudu Italské republiky č. 13351 ze dne 8.6. 2006. Přeloženo z italštiny. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxx/00000.xxxx
4.4. Příkazy objednatele díla
4.4.1.V českém právu
Jedná se o další způsob, jakým může objednatel zasahovat do provádění díla. Podle ustanovení 2592 platí, že: ,,Xxxxxxxxxx postupuje při provádění díla samostatně. Příkazy objednatele ohledně postupu provádění díla je zhotovitel vázán, jen plyne-li to ze zvyklostí, anebo bylo-li to ujednáno.” Samostatnost zhotovitele je jednou z hlavních charakteristik smlouvy o dílo. Proto ji lze omezit jen výjimečně a většinou jen dohodou stran. Zhotovitel od uzavření smlouvy o dílo vytváří dílo dle této smlouvy sám, na vlastní odpovědnost a dle vlastního uvážení, s předpokladem, že postupuje s odbornou péčí.
Objednatel má ale i přesto možnost v průběhu vytváření díla do procesu zasahovat svými příkazy. ,,Rozumí se jimi pokyny objednatele, které se týkají vlastního provádění díla (není jím však samostatné uvaření smlouvy…) a které jsou právním jednáním. Mohou být učiněny v jakékoli formě, není-li ujednáno jinak. Zhotovitel je příkazy vázán, pouze pokud jsou v souladu s právem, jinak je oprávněn postupovat dle § 2594, což platí i při příkazech jinak nevhodných.” 21 Strany mají možnost si ve smlouvě o dílo rozsah, závaznost a formu příkazů ujednat. Pokud tak neučiní, ustanovení občanského zákoníku umožňuje udělovat příkazy i u těch typů děl, kde je to zvyklostí a vyhovuje to všeobecné praxi.
4.4.2. V italském právu
Italská úprava nezakotvuje výslovně institut příkazů objednatele díla. Vzhledem k užšímu zaměření contratto d’opera lze také předpokládat, že fakticky to ani není třeba. Na základě smluvní volnosti ale takové příkazy jistě lze sjednat.
21 XXXXX, in XXXXXX, Xxx. VÝTISK, X. XXXXX, V a kol. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. V Praze: X.X. Xxxx, 2019. Xxxxxxx edice komentované zákony. Str. 2763.
4.5. Provádění díla na nebezpečí zhotovitele
4.5.1. V českém právu
To, že zhotovitel nese nebezpečí za provádění díla je jeden z hlavních znaků smlouvy o dílo, který občanský zákoník vymezuje již v základním ustanovení, o této smlouvě. Občanský zákoník ale nebezpečí, které zhotovitel nese, přesně nedefinuje. Nejpřesněji se ho dotýká v § 2624 podle kterého: ,,Xxxxxxxxx-li se objednateli stavba na objednávku, nese zhotovitel nebezpečí škody nebo zničení stavby až do jejího předání, ledaže by ke škodě došlo i jinak.” Jak je to ale v případě jiných typů díla? Nese zhotovitel odpovědnost za škody, které na díle vzniknou? ,,Povinnost zhotovitele provést dílo na své nebezpečí je širší pojem obsahující v sobě i odpovědnost škody na věci. Samotné nebezpečí provádění díla je tedy podle našeho názoru třeba vykládat tak, že zhotovitel má plnou odpovědnost za provádění díla, tedy i za případné zvýšené náklady oproti očekávání při uzavření smlouvy o dílo, ale i odpovědnost za věci potřebné k provedení díla či za věci, které jsou předmětem díla, nestanoví-li zákon jinak.”22 Zhotovitel nese nebezpečí škody během provádění díla, ať už se jedná o dílo s výsledkem movitým nebo nemovitým. Zhotovitel nese všechny rizika, která se pojí s prováděním díla. Přenést některá rizika na jinou osobu lze zákonem, nebo dohodu stran.23
Dílo může provádět i osoba odlišná od zhotovitele, [přitom skutečnost, že dílo provede třetí osoba, nic nemění na tom, že dílo je provedeno na nebezpečí zhotovitele, na jeho odpovědnost.]24
4.5.2. V italském právu
Italská úprava nesení nebezpečí při provádění díla v rámci contratto d’opera výslovně neupravuje. Totéž se týká nesení rizika za škodu na díle. Nicméně v článku 2228 najdeme úpravu k nemožnosti dílo provést: ,,Stane-li se provedení
22 XXXXX, X., in Xxxxxx, M a kol. Občanský zákoník VI. Komentář. Praha: X.X.Xxxx, 2013, s.2, přejato x XXXXXXXXX, I. Smlouva o dílo, X.X.Xxxx, Praha, 2019. Str. 42.
23 XXXXXXXXX, Xxxxx. Smlouva o dílo. V Praze: X.X. Xxxx, 2018. Beckova edice právní
instituty.
24 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.11.2002, sp. zn. 33 Odo 781/2002, dostupné z: xxxxxxx.xx
díla nemožným z důvodů, které nelze přičítat žádné ze stran, má zhotovitel právo na odměnu za provedenou práci podle užitečnosti provedené části díla.” Aby měl zhotovitel v případě nemožnosti dílo provést nárok na poměrnou část odměny, podle závěru italského kasačního soudu se musí jednat o okolnosti nezávislé na vůli nebo jednání stran, jako je zásah vyšší moci vyplývající z přírodních událostí nebo opatření úředních orgánů.25 Nemožnost dílo provést může být objektivní, tedy nepřičítatelná žádné ze stran, nebo subjektivní. Pokud dílo nelze provést z důvodů, které zapříčiní zhotovitel, je za ně také odpovědný a kompenzaci nemůže požadovat.
4.5.3. Srovnání
Český občanský zákoník vyjadřuje provádění díla na nebezpečí zhotovitele podle mého názoru zřetelněji a také srozumitelněji než Codice civile.
V této otázce, ať se na ni bude vztahovat úprava česká, nebo italská, ale vždy bude záviset na konkrétních okolnostech případu. A zvláště v případě contratto d’opera.
25 Cassazione civile Sez. Lavoro sentenza n. 16768 del 12 agosto 2015 (podle rozsudku kasačního soudu Italské republiky, sekce Práce, č. 16768 ze dne 12.8.2015. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxx/00000.xxxx
5. Provedení díla
Tato kapitola se bude věnovat provedení díla, tedy splnění závazku zhotovitele ze smlouvy o dílo. Zaměří se především na okamžik dokončení díla a jeho předání objednateli a následné srovnání české a italské úpravy.
5.1. V české úpravě
Podle § 2604 občanského zákoníku je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno. Zákon tedy stanovuje dvě podmínky pro provedení díla. ,,Ke splnění povinnosti zhotovitele provést dílo musí být splněny současně dvě podmínky - řádné ukončení díla a předání předmětu díla.” 26
Ustanovení 2605 vymezuje dokončení díla: ,,Xxxx je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu.” Faktické zhotovení díla tedy nestačí, ale je zapotřebí prokázat jeho funkčnost a bezvadnost. Nicméně předvedení toho, že je dílo pro svůj účel způsobilé bude individuální dle povahy konkrétního díla. V § 2607 je upraveno dokončení díla provedením zkoušek, které si mohou strany ujednat, zejména pokud je dílo technické povahy a prokázání jeho funkčnosti je nezbytné.
Občanský zákoník v § 2605 ve větě druhé dále upravuje převzetí dokončeného díla objednatelem, a to buď s výhradami, nebo bez výhrad.
V prvním případě lze dílo převzít i konkludentně bez dalšího. Převzetí díla následuje po dokončení díla, tedy po jeho předvedení objednateli, během kterého má možnost zjistit, zda dílo odpovídá sjednanému závazku. Pokud má zhotovitel výhrady, určí vady na díle. Podle ustanovení 2605 platí: ,,Převezme-li objednatel dílo bez výhrad, nepřizná mu soud právo ze zjevné vady díla, namítne-li zhotovitel, že právo nebylo uplatněno včas.” Vyjádření výhrad tedy ovlivňuje rozsah práv objednatele z vad.
Následující ustanovení zákoníku stanoví, že ,,provádí-li se dílo postupné a lze-li jednotlivé stupně odlišit, může být předáno i převzato po částech.”
26 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.9.2009, sp.zn. 32 Cdo 2592/2008. Převzato z: XXXXXXXXX, Xxxxx. Smlouva o dílo. V Praze: X.X. Xxxx, 2018. Beckova edice právní instituty. Str. 205.
Pokud je předmětem díla věc, předání se podle § 2608 bude řídit ustanoveními o kupní smlouvě. Konkrétním ustanovením je § 2088, který upravuje povinnost prodávajícího odevzdat věc kupujícímu, kterou splní tím, že mu umožní s ní nakládat. ,,Převzetím věci k ní nabývá objednatel vlastnické právo a přechází na něj nebezpečí škody na věci, nestalo-li se tak dříve.”27
5.2. V italské úpravě
Převzetí díla upravuje článek 2226 italského občanského zákoníku. Objednatel může dílo převzít výslovně, nebo konkludentně. Převzetí díla zakládá právo na odměnu a určuje přechod vlastnického práva k dílu.28 Také zprošťuje zhotovitele odpovědnosti za vady na díle, pokud byly objednateli v době převzetí známy, nebo pokud byly snadno rozpoznatelné. To neplatí, pokud byly zhotovitelem záměrně zamlčeny. Objednatel může při převzetí vznést námitku na vady díla. O nenamítnutí vad díla se nejedná pouze v případě, kdy objednatel výslovně souhlasí se zhotoveným výsledkem, ale také v případě, kdy sice plnění výslovně neschválí, ale neupozorní na vady, o kterých věděl, nebo které mohl snadno zjistit. Jsou-li vady zjevné, výslovné přijetí díla a nenamítnutí těchto vad objednatelem se rovná potvrzení, že plnění odpovídá závazku ze smlouvy a požadavkům regole d’arte. 29 Převzetí díla bez námitek vad ale zhotovitele nezbavuje odpovědnosti za skryté vady a nedostatky.
5.3. Srovnání
V obou úpravách se provedení díla pojí s jeho předáním objednateli. Zatímco česká úprava rozlišuje mezi dokončením a převzetím díla, italská se o dokončení díla nezmiňuje a upravuje převzetí. Jak v české, tak v italské úpravě je převzetí
27 XXXXXXXXX, Xxxxx. Smlouva o dílo. V Praze: X.X. Xxxx, 2018. Beckova edice právní instituty. Str. 110.
28 Xxxxxxxx.xx [on-line]. Art. 2226 Codice civile. 2023. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxx-xxxxxx/xxxxx-xxxxxx/xxxxxx-xxx/xxxx- i/art2226.html?utm_source=internal&utm_medium=link&utm_campaign=articolo&utm_conte nt=nav_art_succ_dispositivo
29 Xxxxx, Xxxxxx. Il contratto d´opera, estratto al volume: Trattato dei contratti (Xxxxx X., Xxxxxxxxx A.M.) Xxxxxxx, 2014
díla momentem, kdy dochází k naplnění závazku zhotovitele ze smlouvy. Objednatel může dílo převzít buď bez dalšího, nebo namítnout jeho vady. Namítnutí vad objednatelem je významné pro uplatnění práva z vad na díle. Zároveň obě úpravy chrání objednatele v otázce vad skrytých, nebo zatajených.
6. Nabytí vlastnického práva k předmětu díla
Tato kapitola se bude věnovat nabytí vlastnického práva ke zhotovenému dílu a vymezí zákonné podmínky, za jakých se vlastníkem stává objednatel, a za jakých zhotovitel, kdy objednatel nabyde vlastnické právo, a to v kontextu obou srovnávaných právních úprav.
6.1.V českém právu
Pokud smlouva o dílo spočívá ve zhotovení věci, vlastnické právo se k ní nabývá již okamžikem jejího vzniku, jde o jeden z původních (originárních) způsobů nabytí vlastnického práva.
,,Rozumí se tím nabytí již v průběhu vytváření díla, aniž by bylo nutné, jeho dokončení (§ 2601). K nabytí dojde typicky v důsledku vytvoření hmotného výsledku činnosti, která svou povahou jinak (čímž se míní, že není významné, kolika vlastníků zpracované věci jsou) odpovídá za zpracování (např. Sestrojení stroje z dílů, opatřených jak objednatelem, tak zhotovitelem), smísení, resp. tomu, že se jedna věc stane součástí věci hlavní, a pokud nelze věc hlavní určit, spojením samostatných věcí.”30
Zda se originárním vlastníkem stane zhotovitel, nebo objednatel, řeší občanský zákoník pomocí několika kritérií. Závisí to zejména na tom, kdo je vlastníkem materiálu, ze kterého bylo dílo zhotoveno a dále kde bylo dílo zhotoveno. Zvlášť se také posuzuje dílo, jehož předmětem je věc nemovitá. 31
Podmínky, podle kterých se vlastníkem díla stane objednatel nebo zhotovitel jsou definované v § 2599 občanského zákoníku.
Závisí to na naplnění následujících předpokladů: zda se jedná o věc určenou individuálně nebo druhově, kde bylo dílo zhotoveno, zda je hodnota díla větší než hodnota zpracovaných věcí (tedy hodnota přidaná zhotovitelem).
30 XXXXX, in XXXXXX, Xxx. VÝTISK, X. XXXXX, V a kol. Občanský zákoník: komentář. 2.
vydání. V Praze: X.X. Xxxx, 2019. Xxxxxxx edice komentované zákony. Str. 2771.
31 XXXXXXXXX, Xxxxx. Smlouva o dílo. V Praze: X.X. Xxxx, 2018. Beckova edice právní instituty.
Sekundární má vliv i to, kdo je vlastníkem materiálu, ze kterého bylo dílo zhotoveno. Otázka vlastnictví díla není významná pouze s ohledem na dispoziční práva k dílu, ale také určuje odpovědnost za dílo a za jeho případné poškození. Jak tedy určíme vlastníka vzniklého díla?
Pokud je dílem individuálně určená věc, která je zpracovávána u objednatele (respektive na jeho pozemku, nebo na pozemku který obstaral), je vlastníkem díla objednatel. To platí i v případě, že materiál dodal zhotovitel, nebo třetí osoba. Z tohoto pravidla platí jedna výjimka: pokud je hodnota hotového díla vyšší než hodnota objednatelovy zpracovávané věci. Pak se vlastníkem stává zhotovitel. ,,Vlastníkem zhotovované věci je objednateli, je-li dílo zhotovováno u něho, na jeho pozemku a není rozhodné, zda zhotovitel k provedení díla, popř jeho části, použil jinou osobu a zda v tomto subdodavatelském vztahu došlo či nikoliv, k nabytí vlastnického práva zhotovitelem.”32
Objednatel se stává vlastníkem i druhově určené věci, za předpokladu, že je zpracovávána na jeho pozemku. Naopak pokud je dílem druhově určená věc, jejím vlastníkem se stává zhotovitel. I z tohoto je výjimkou, že pokud je věc zhotovená u objednatele, nebo na pozemku, který obstaral, stává se vlastníkem objednatel.
Pokud věc není zpracována u objednatele (na jeho pozemku ani na jiném, který mohl obstarat), stává se ad contrario vlastníkem díla zhotovitel.
Stane se jím i u věci, která je sice individuálně určená a může být zpracována i přímo u objednatele, ale její hodnota jako hotového díla je stejná, nebo větší, než byla hodnota původní věci.33
Naopak pokud měl materiál dodaný objednatelem vyšší hodnotu než plánovaný výsledek díla, je dílo ve vlastnictví objednatele a zhotovitel je pouze jeho skladovatelem.34
32 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.3.2001, sp. zn. 29 Cdo 1532/99, dostupné z: xxxxxxx.xx
33 XXXXXX, Xxxxxx. Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku: praktická příručka. 3., přeprac. vyd. Praha: Leges, 2010.
34 XXXXXX, Xxxxxx. XXXXX, Xxxxx. HANDLAR, Xxxx a kol. Závazky z právních jednání podle občanského zákoníku Komentář k § 1721-2893 OZ podle stavu k 1.4.2017 ve znění zákona č. 460/2016 Sb. Praha: Leges, 2017.
Pokud objednatel nabyde vlastnické právo originárně, není třeba, aby na něj zhotovitel vlastnické právo převáděl. ,,Čas a způsob nabytí vlastnického práva ke zhotovené věci je podstatný pro posouzení, kdo za zhotovenou věc (v průběhu zhotovování i po zhotovení) odpovídá, kdo nese nebezpečí škody na věci, riziko jejího poškození, kdo by ji eventuálně měl pojistit a podobně.” 35
Z těchto důvodů je posouzení vlastnického práva k věci důležité nejen pro
nakládání s dílem, ale i s ohledem na odpovědnost za něj.
Pokud objednatel nenabyl vlastnické právo k dílu originárně, je potřeba jej na něj převést. Ustanovení § 2608 občanského zákoníku stanovuje: ,,Je-li předmětem díla věc, řídí se předání věci obdobně ustanoveními o kupní smlouvě.”
6.2. V italském právu
Nabytí vlastnického práva k předmětu díla se v italské právní úpravě váže na okamžik převzetí díla objednatelem. Tím, že zhotovitel dílo dokončí a objednatel je převezme, je závazek ze smlouvy splněn a objednatel nabyde vlastnické právo k dílu, resp. je na něj tímto převedeno. Kdo je vlastníkem díla v době jeho provádění závisí na tom, kdo poskytl materiál nebo věci potřebné pro jeho zhotovení. Pokud materiál dodá zhotovitel, je vlastníkem až do předání díla objednateli on. Naopak pokud materiál dodá objednatel, vzniká jeho vlastnické právo od okamžiku vzniku díla (originárně), pokud věc, která je jeho předmětem, neexistovala již předtím.
Předmětem smlouvy o dílo bude i převod vlastnického práva k věci, pokud ho nenabyde objednatel originárně. ,,Autonomie smlouvy o dílo jako regulačního vzoru je odůvodněna obsahem závazku poskytovatele: převážně osobní manuální výkon činnosti směřující k vytvoření předmětu (nebo služby). V tomto schématu je třeba vzít v úvahu, že pro uspokojení zájmu klienta o užití zhotoveného díla je nutné, aby toto vstoupilo do jeho hmotné dispozice. Z užitku oprávněného (objednatele) tedy vedle povinnosti konat vyplývá i převzetí
35 XXXXXX, Xxxxxx. XXXXX, Xxxxx. HANDLAR, Xxxx a kol. Závazky z právních jednání podle občanského zákoníku Komentář k § 1721-2893 OZ podle stavu k 1.4.2017 ve znění zákona č. 460/2016 Sb. Praha: Leges, 2017. Str. 2603.
povinnosti povinného (zhotovitele) věc vydat a v širším slova smyslu nechat k ní nabýt vlastnické právo druhou stranou.”36 Závazek převodu vlastnického práva je typický pro kupní smlouvu, v rámci které jej italský občanský zákoník také upravuje. Nicméně jej pro naplnění účelu contratto d’opera můžeme použít i zde. Vycházíme tak z článku 2223 Codice civile, tedy že hlavním zájmem stran nebyl převod věci, ale její zhotovení, resp. přeměna, a za tím účelem použijí smlouvu o dílo, nikoli smlouvu kupní. Na objednatele je tedy třeba vlastnické právo k dílu převést, není to tak, že by ho po faktickému vzniku díla nabyl bez dalšího. Jedná se zároveň i ochranu objednatele, pro případ zmaření nebo zániku díla. Kdyby nabyl vlastnické právo, aniž by došlo k formálnímu předání, zanikl by závazek zhotovitele, ale závazek objednatele zaplatit cenu díla by dál trval.37 Z těchto důvodů, a také proto, že převod práva k věci není hlavní náplní smlouvy o dílo, může být hotové dílo převedeno do vlastnictví objednatele až poté, co uzná, že odpovídá, byť jen z hlediska funkce, kterou je schopno plnit, výsledku předpokládanému smlouvou, a to bez ohledu na případné vady nebo neshody. Teprve v tomto okamžiku, kdy je realizovaný předmět uznán za dílo
předpokládané smlouvou, se objednatel může stát jeho vlastníkem.38
6.3. Srovnání
Italský i český občanský zákoník upravují nabytí vlastnického práva k dílu. To lze nabýt buď originárně (od okamžiku vzniku díla), nebo převodem mezi stranami.
Pokud jde o originární nabytí vlastnického práva k dílu, obě úpravy vymezují odlišné podmínky: v české je to především odlišení individuálně a druhově určené věci, místo zhotovení díla a jeho výsledná hodnota (resp. zda převyšuje hodnotu věcí zpracovaných). Podle těchto kritérií se vlastníkem může stát zhotovitel, nebo objednatel. Italská úprava naopak určuje vlastnické právo
36 XXXXX, Xxxxxx. Il contratto d´opera, estratto al volume: Trattato dei contratti (Roppo V.,
Xxxxxxxxx A.M.) Xxxxxxx, 2014. Přeloženo z italštiny. Str. 573.
37 XXXXX, Xxxxxx. Il contratto d´opera, viz 36.
38 XXXXX, Xxxxxx. Il contratto d´opera, viz 36.
podle toho, kdo je vlastníkem materiálu, ze kterého bylo dílo zhotoveno. Jiné charakteristiky neudává. Toto řešení naopak v české úpravě nenajdeme.
Obě úpravy ale spojují převod vlastnického práva s okamžikem převzetí díla: to je podmínkou pro to, aby se objednatel mohl vlastníkem díla stát. Subsidiárně se pro převod díla použije úprava kupní smlouvy. Převzetím díla objednatelem a jeho uznání coby do funkčnosti a bezvadnosti, je vlastnické právo k předmětu díla převedeno, závazek zhotovitele splněn a současně zakládá zhotoviteli právo na odměnu. Převzetí díla je kromě převodu vlastnictví významné i pro další uplatnění práva z vad díla. Je to okamžik, kdy má objednatel možnost hotové dílo zkontrolovat a případné vady vytknout. Toto mají obě srovnávané úpravy společné.
7. Práva z vad díla
Tato kapitola stručně vymezí vady předmětu díla a dále právo z vad, oznámení vad objednatelem, lhůtu, kterou pro to zákon stanoví a záruku díla, a to zvlášť v české a italské úpravě.
7.1. V českém právu
Občanský zákoník v § 2615 vymezuje, že dílo má vadu, pokud neodpovídá smlouvě o dílo. Takto obecná definice vyplývá z široké použitelnosti smlouvy o dílo a tedy i široké škály možných vad předmětu díla. ,,Dílo (např. dodávka stavebních prací) má vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě […], např. vymezení díla (stavebních prací) odkazem na projektovou dokumentaci, podle níž se stavební práce realizují.”39
Pro smlouvu o dílo jsou vady a jejich následky upraveny spíše jen stručně; podle
§2615 odst. 2 věty první se na práva objednatele z vadného plnění použijí obdobně ustanovení o kupní smlouvě.
Právní teorie rozeznává dva druhy vad, které se mimo jiné uplatní i u smlouvy o dílo; jde o vady faktické a vady právní. Vady faktické se dále rozlišují na a) vady jakosti a provedení, b) vady množství, c) vady obalu a jiných opatřeních pro přepravu, d) vady dokladů potřebných k převzetí a užívání předmětu díla. O právní vadu se jedná, pokud na předmět díla uplatňuje nárok třetí osoba.40 Takové vady tedy omezují nebo znemožňují výkon vlastnického práva objednatele.
Podle §2617 platí, že: [má-li dílo při předání vadu, zakládá to povinnosti zhotovitele z vadného plnění; přechází-li však nebezpečí škody na objednatele až později, rozhoduje doba tohoto přechodu. Po této době má objednatel práva z vadného plnění, způsobil-li vadu zhotovitel porušením povinnosti].
39 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.7.1997, sp zn III Odon 20/96. Přejato z: XXXXXXXXX, Xxxxx. Smlouva o dílo. V Praze: X.X. Xxxx, 2018. Beckova edice právní instituty. Str. 220.
40 XXXXXXXXX, Xxxxx. Smlouva o dílo. V Praze: X.X. Xxxx, 2018. Beckova edice právní instituty.
Strany si mohou sjednat jiný moment přechodu nebezpečí škody ve smlouvě a toto případné ujednání je pak rozhodné pro právo z vad díla. Aby ho objednatel mohl uplatnit, musí prokázat, že vady na předmětu díla existovaly již v době předání, nebo, pokud vznikly později, že je zavinil zhotovitel porušením povinnosti. Důkazní břemeno v obou případech nese objednatel. 41
Podle ustanovení 2618 občanského zákoníku má objednatel povinnost oznámit vady na díle: ,,Xxxx nepřizná objednateli právo z vadného plnění, neoznámil-li objednatel vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil, nebo při náležité pozornosti zjistit měl, nejpozději však do dvou let od předání díla, a namítne-li zhotovitel, že právo bylo uplatněno opožděně.”
Občanský zákoník tedy nestanovuje lhůtu pro oznámení vad přesně, používá pouze formulaci ,,bez zbytečného odkladu.” Objednatel ale musí oznámit vady dostatečně včas, aby předešel námitce zhotovitele, ke které by soud přihlédl. Je třeba rozlišovat mezi zjevnými vadami a vadami skrytými. Přitom podle §2605 odst. 2 občanského zákoníku platí, že: [převezme-li objednatel dílo bez výhrad, nepřizná mu soud právo ze zjevné vady díla, namítne-li zhotovitel, že právo nebylo uplatněno včas].
Skryté vady může zhotovitel oznámit i později, stále ale bez zbytečného odkladu a nejpozději v obecné lhůtě dvou let. Pokud je předmětem díla stavba, lhůta pro oznámení skrytých vad je pětiletá.42
7.2. V italském právu
Italská úprava v části contratto d’opera nespecifikuje vady díla a v otázce uplatnění práva z vad odkazuje na jiné články, které se použijí i pro tuto smlouvu (jsou to ustanovení z části o contratto di vendita, tedy smlouvy kupní, a contratto d’appalto.)
Italská úprava rozlišuje vady rozpoznatelné a vady skryté, kterými se rozumí ty
vady, které pro objednatele nejsou snadno rozpoznatelné, nebo které byly skryty
41 XXXXXXXXX, Xxxxx. Smlouva o dílo. V Praze: X.X. Xxxx, 2018. Beckova edice právní
instituty. Str. 121.
42 XXXXX, in XXXXXX, Xxx. VÝTISK, X. XXXXX, V a kol. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. Str. 2794. V Praze: X.X. Xxxx, 2019. Xxxxxxx edice komentované zákony.
úmyslným jednáním zhotovitele.43 Podle článku 2226, který upravuje předání díla, platí, že: ,,Výslovné nebo konkludentní převzetí díla zprostí zhotovitele odpovědnosti za vady díla, pokud byly v době převzetí objednateli známy nebo snadno rozpoznatelné, za předpokladu, že nebyly podvodně zamlčeny.” Nicméně objednatel má právo z vad skrytých, respektive těch, které při předání díla zjistit nemohl, a to podle stejného ustanovení: ,,Objednatel je povinen pod sankcí propadnutí práva oznámit zhotoviteli vady a skryté vady do osmi dnů od jejich zjištění. Nárok se promlčuje do jednoho roku od předání díla. Práva objednatele v případě nesouladu nebo vad díla upravuje článek 1668.”
Podle článku 1668, na který předchozí úprava odkazuje (subsidiárně používá úpravu contratto d’appalto), může objednatel buď požadovat odstranění vad na náklady zhotovitele, nebo přiměřené snížení ceny. Právo objednatele na náhradu škody v případě zavinění zhotovitelem je přitom nedotčeno. Článek 1668 odst. 2 pak dodává: ,,Jsou-li však nesrovnalosti nebo vady díla takové, že jej činí zcela nevhodným pro zamýšlený účel, může objednatel požadovat ukončení smlouvy.”
Pokud jde o lhůtu, ve které musí objednatel pod sankcí propadnutí svého práva oznámit vady, rozsudek italského kasačního soudu ji vykládá v souvislosti s právem na náhradu škody. Vady, které objednatel ve lhůtě neoznámí pak uplatnit nemůže, a to ani jako námitku na nevhodné plnění. ,,Ke stejnému závěru je třeba dospět, pokud jde o nárok objednatele na náhradu škody podle článku 2043 Codice civile za škodu způsobenou protiprávním jednáním poskytovatele služeb, neboť jeho mimosmluvní odpovědnost může vzniknout pouze ve vztahu k jiným skutečnostem, než které jsou předmětem konkrétní smluvní úpravy, což, jak bylo uvedeno, vylučuje relevanci vad, které nebyly oznámeny včas.” 44
43 XXXXX, Xxxxxx. Il contratto d´opera, estratto al volume: Trattato dei contratti (Roppo V., Xxxxxxxxx A.M.) Xxxxxxx, 2014 str. 581
44 Cassazione cicvile Sez. III, sentenza n. 1874 del 18 febbraio 2000 (rozsudek civilního kasačního soudu Italské republiky č. 1874 ze dne 18.2.2000). Přeloženo z italštiny. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxx/00000.xxxx
7.3. Srovnání
Česká i italská úprava spojuje právo z vad díla s okamžikem předání předmětu díla objednateli, při kterém zpravidla (strany mohou sjednat i odchylně) přechází nebezpečí škody na díle na objednatele. Obě úpravy v souvislosti se zárukou zhotovitele odkazují na úpravu kupní smlouvy.
Jak v české, tak v italské úpravě je objednatel povinen, v zájmu zachování svého nároku, oznámit vady díla. Česká úprava nestanovuje přesnou délku lhůty od jejich zjištění, musí to však být bez zbytečného odkladu. Stanovuje ale obecnou lhůtu dvou let (resp. pět let) od předání díla, tedy celkovou dobu záruční. Italská úprava naproti tomu stanovuje osmidenní lhůtu pro oznámení vad, a to od jejich zjištění objednatelem. Obecná záruční lhůta je pak jeden rok.
V obou úpravách platí, že předání díla bez námitek zbavuje zhotovitele odpovědnosti za zjevné vady na díle. To se nevztahuje na skryté vady (italský Codice civile sem řadí i ty vady, které zhotovitel úmyslně skryl).
8. Cena díla
Tato kapitola se bude zabývat cenou díla, resp. způsobem jejího určení ve smlouvě a situacím, kdy cenu určí soud, a to zvlášť v české i italské právní úpravě.
8.1. V českém právu
Cena díla ve smlouvě nemusí být stanovena přesnou částkou, a to s ohledem na skutečnost, že dílo ještě nevzniklo. Zde vidíme další rozdíl od kupní smlouvy, kde cena věci musí být předem sjednána.
Určit cenu díla lze a) pevnou částkou, b) sjednaným způsobem určení, c) odhadem, d) odkazem na rozpočet. Strany také mohou projevit vůli uzavřít smlouvu bezúplatnou, jinak je třeba způsob určení ceny ve smlouvě ujednat, nebo se vyjádřit tak, že nemají zájem určit její výši.
Občanský zákoník v § 2586, odst. 2 ustanovuje ujednání o ceně díla následovně: ,,Xxxx díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.” V případě, že strany určí cenu posledně uvedeným způsobem a následně se neshodnou na přesné výši, lze žalovat na určení přesné výše u soudu podle § 1792 odst. 1 občanského zákoníku. Kromě soudu může cenu díla určit i jiná třetí osoba, například znalec. Určení ceny ale není nutně podmínkou platnosti smlouvy o dílo. ,,Je-li vyjádřena vůle stran uzavřít smlouvu úplatnou, avšak bez určení ceny, půjde o ujednání platné (2568)” 45
Cena díla tedy může být stanovena buď přímo, nebo dohodou o způsobu
jejího určení, nebo ji lze určit odhadem. 46
45 XXXXX, in XXXXXX, Xxx. VÝTISK, X. XXXXX, V a kol. Občanský zákoník: komentář. 2.
vydání. V Praze: X.X. Xxxx, 2019. Xxxxxxx edice komentované zákony. St. 2748 .
46 XXXXXXXXX, Xxxxx. Smlouva o dílo. V Praze: X.X. Xxxx, 2018. Beckova edice právní instituty. Str. 121.
,,Závěr, že cena díla byla určena dohodou stran, může soud učinit jen tehdy, je-li prokázán obsah takové dohody včetně sjednané výše ceny. Nezjistí-li soud výši ceny díla, na které se strany měly dohodnout, a nejde-li současně o případ podle […] (vůle stran uzavřít smlouvu o dílo bez určení ceny díla), pak nemůže učinit jiný závěr než ten, že dohoda o této podstatné části nevznikla, a tudíž nedošlo ani ke vzniku smlouvy o dílo pro absenci dohody o podstatné části smlouvy.”47
Podle § 2610 občanského zákoníku vzniká právo na zaplacení ceny provedením díla. Provedení díla se odvíjí od momentu jeho předání objednateli a tehdy vzniká i právo zhotovitele na zaplacení ceny.
Ustanovení 2612 občanského zákoníku upravuje situaci, kdy zhotovitel zjistí, že cenu určenou odhadem je třeba podstatně překročit. Je povinen to bez zbytečného odkladu oznámit objednateli. Pokračuje ustanovení 2612:
,,Objednatel může od smlouvy odstoupit, poměrnou část původně určené ceny zhotoviteli zaplatí, má-li z částečného plnění zhotovitele prospěch. Neodstoupí- li objednatel od smlouvy bez zbytečného odkladu po doručení oznámení o vyšší ceně, platí, že se zvýšením ceny souhlasí. “
8.2. V italském právu
Cena díla je v případě italské contratto d’opera náležitostí smlouvy. To vyplývá i ze základního vymezení smlouvy v čl. 2222 Codice civile, tedy že se osoba zaváže k výkonu práce nebo služby za úplatu. Pokud ji ale strany nesjednaly, není to důvodem pro neplatnost smlouvy. Podle ustanovení 2225 Codice civile:
,,Odměnu, pokud není stranami dohodnuta a nelze ji určit podle profesních tarifů nebo zvyklostí, stanoví soud podle dosaženého výsledku a práce obvykle potřebné k jeho dosažení.”
Pokud nelze stanovit odměnu pomocí profesních tarifů nebo zvyklostí, soud ji stanoví ,,na základě spravedlivého kritéria, kterým je přiměřenost
47 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne: 26.6. 2018, sp.zn. 32 Cdo 1745/2018-165. Dostupné z: xxxxxxx.xx
odměny povaze, množství a kvalitě poskytnutých služeb a užitečnému výsledku vytyčenému objednatelem.”48
Profesní tarify označovaly ceny stanovené zvláštními zákony, popřípadě orgány, pro odměňování odborníků, a to podle druhu vykonávané činnosti. Zákonná vyhláška z roku 2012 profesní tarify zrušila a stanovila, že pro určení odměn soud použije příslušné ministerské parametry. 49 Odkaz na profesní tarify souvisí s chápáním contratto d’opera jako závazku k činnosti (lavoro autonomo
= nezávislé práci), s tím, že hlavním plněním je právě činnost, nikoli předmět díla. V rámci odlišení od contratto d’appalto a contratto d’opera intellettuale (smlouvě o duševní činnosti) a užšímu zaměření contratto d’opera se jedná o činnosti převážně fyzické, proto se jejich výsledek i lépe hodnotí na základě vykonané práce než na předmětu díla samotném. V tomto ohledu má contratto d'opera blíže k pracovní smlouvě (contratto di lavoro), než k českému pojetí smlouvy o dílo nebo italskému contratto d' appalto.
Italská úprava nevymezuje následky překročení odhadu ceny. Dává ale objednateli právo od smlouvy odstoupit kdykoli v průběhu provádění díla, a to za podmínky, že zhotoviteli uhradí vynaložené náklady, provedenou práci a ušlý zisk (více v kap. 9 - Zánik závazku provést dílo)
8.3. Srovnání
V české i italské právní úpravě je určení ceny díla důležitou částí smlouvy. Cena nemusí být sjednána pevně, postačuje určení jejího sjednání, popřípadě jak přesně bude cena určena. V obou úpravách je toto podmínkou, jinak cenu určuje soud, případně třetí osoba, jakou může být např. znalec. Jedná se o jistou ochranu před neplatností smlouvy v případě, kdy by cena ani způsob jejího určení sjednány nebyly.
Zatímco český občanský zákoník se v určování ceny opře o dílo
srovnatelné, které vzniklo ve stejné době, italský Codice civile o zvyklosti a
48 Cassazione civile Sez.II sentenza n. 10057 del 24 aprile 2018 (rozsudek civilního kasačního soudu Italské republiky č. 10057 ze dne 24.4.2018. Přeloženo z italštiny. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxx/00000.xxxx
49 Xxxxxxxxx.xx [online]. 2023. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxx/0000.xxxx
profesní tarify (dnes ministerské parametry). Tato rozdílnost plyne z rozdílné povahy smlouvy o dílo v české a italské právní úpravě. V obou právních řádech se jedná o smlouvu se závazkem činnosti, ale česká úprava klade značný důraz na předmět díla, naopak italská na samotnou činnost zhotovitele.
9. Zánik závazku provést dílo
Tato kapitola se bude věnovat zániku závazku dílo provést, důvodům tohoto zániku se zvláštním zřetelem k právu odstoupit od smlouvy, a to v české a italské úpravě.
9.1. V českém právu
Závazek provést dílo může zaniknout z několika důvodů. Může bez dalšího zaniknout splněním, v kontextu smlouvy o dílo tedy provedením díla. Závazek může z různých důvodů zaniknout i jinak než splněním.
Jedním z důvodů je podle § 2588 občanského zákoníku smrt zhotovitele (respektive ztráta jeho způsobilosti), to platí ale pouze v případě, kdy provedení díla záleží na jeho zvláštních schopnostech a ten, kdo pokračuje v jeho činnosti jako jeho právní nástupce, dílo úspěšně provést nemůže.
Závazek může také zaniknout odstoupením od smlouvy. Právo na odstoupení od smlouvy nelze ve smlouvě vyloučit, a to ani dohodou stran.
,,Xxxxxx stran, kterou byla vyloučena možnost jednostranného odstoupení od smlouvy, je neplatná pro rozpor s dobrými mravy.” 50 Přitom platí, že od smlouvy o dílo lze odstoupit pouze v případech stanovených zákonem nebo samotnou smlouvou.51
Jedním ze zákonných důvodů k odstoupení je podstatné porušení povinnosti jednou ze stran (§ 2002 občanského zákoníku). Ze zákona vyplývají i konkrétní důvody, které se vztahují přímo na smlouvu o dílo. Objednatel může od smlouvy o dílo odstoupit pro vadné plnění, pro porušení povinnosti zhotovitele provádět dílo řádně, pro podstatné překročení ceny určené odhadem nebo při zvýšení ceny na základě rozpočtu.
Také zhotovitel může od smlouvy odstoupit, pokud objednatel poruší
svou povinnost tím, že zhotoviteli neposkytne potřebnou součinnost, nebo pokud
50 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.2. 2007, sp. zn. 32 Odo 1043/2004. Dostupné z:
51 XXXXXXXXX, Xxxxx. Smlouva o dílo. Str. 95. V Praze: X.X. Xxxx, 2018. Beckova edice právní instituty.
objednatel trvá na použití zřejmě nevhodné věci nebo příkazu. 52 Kromě odstoupení od smlouvy z konkrétních důvodů (většinou jde o porušení povinnosti jednou ze stran53), lze závazek zrušit zaplacením odstupného (§ 1922 občanského zákoníku), tím se závazek zrušuje obdobně jako při odstoupení od smlouvy. Zrušení závazku zaplacením odstupného je typicky jednostranným jednáním, je ale třeba dohody o dostupném. Zaplacením odstupného se závazek zrušuje. ,,Xxxxx zrušit závazek zaplacením odstupného občanský zákoník omezuje tím, že je není možné uplatnit poté, co již kterákoli ze stran počala s plněním smlouvy. Vzhledem k tomu, že jde o úpravu dispozitivní, není vyloučeno, aby si strany dohodly možnost zrušení smlouvy zaplacením odstupného i poté, co bylo započato s plněním. Pak by si ale měly dohodnout způsob vypořádání z takové smlouvy, jinak bude nutno postupovat podle úpravy bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. ObčZ).”54
9.2. V italském právu
Codice civile v rámci úpravy contratto d’opera nevyjmenovává možnosti zániku závazku. Jedním z důvodů je porušení povinnosti zhotovitele provádět dílo řádně (art. 2224 Codice civile - viz kap. 4.2.2.). Podle ustanovení 1372 Codice civile platí, že smlouva má mezi stranami ,,sílu zákona” tj. je platná a proto může být zrušena pouze dohodou, nebo z důvodů stanovených zákonem.
Ustanovení 2227 Codice civile upravuje jednostranné odstoupení od contratto d’opera tak, že objednatel může od smlouvy odstoupit, a to i pokud již bylo započato s prováděním díla, za podmínky, že zhotoviteli uhradí náklady, provedenou práci a ušlý zisk. ,,V případě odstoupení od smlouvy o dílo ze strany objednatele má zhotovitel nárok na náhradu "ušlého zisku", který představuje čistý zisk, jehož by dosáhl z plánovaných a neprovedených prací.”55
52 XXXXXXXXX, Xxxxx. Smlouva o dílo. V Praze: X.X. Xxxx, 2018. Beckova edice právní instituty. Str. 100.
53 Výčet případů odstoupení od smlouvy o dílo je pouze demonstrativní a neuvádí všechny možné.
54 XXXXXXXXX, Xxxxx. Smlouva o dílo. V Praze: X.X. Xxxx, 2018. Beckova edice právní instituty. Str. 101.
55 Cassazione civile, Sez. III, sentenza n. 2912 del 28 luglio 1975 (rozsudek kasačního soudu Italské republiky č. 2912 ze dne 28.7. 1975. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxx/00000.xxxx
I zhotovitel může odstoupit od smlouvy. Úprava v části contratto d’opera toto přímo neupravuje, ale odkazuje na ustanovení 2237, podle kterého může zhotovitel vypovědět smlouvu z oprávněných důvodů a v tom případě má nárok na náhradu vynaložených nákladů a na odměnu za provedenou práci. Tato odměna se stanoví s přihlédnutím na užitek, který má dosažený výsledek pro objednatele. K odstoupení zhotovitele by mělo dojít tak, aby nepoškodilo objednatele.
9.3. Srovnání
Obě právní úpravy zakládají právo na odstoupení od smlouvy o dílo. Český občanský zákoník je přitom (stejně jako v jiných oblastech) podrobnější. V obou úpravách ale nalezneme zákonný důvod pro odstoupení, kterým je zejména porušení povinnosti jednou ze stran. Rovněž je možné od smlouvy odstoupit na základě dohody s tím, že objednatel uhradí zhotoviteli vynaložené náklady a jiné případné prostředky, v italské úpravě zejména ušlý zisk. Pokud využijeme výklad tohoto termínu italského kasačního soudu (,,zisk z plánovaných a neprovedených prací”), dojdeme k závěru, že tento institut slouží především k ochraně zhotovitele, zatímco v české úpravě závisí na dohodě stran. Souvisí to i s tím, že italské recesso unilaterale je jednostranným odstoupením, kdežto v českém právu zrušení smlouvy zaplacením odstupného je podmíněno dohodou.
Závěr
Česká i italská úprava smlouvy o dílo mají svůj původ v římském právu a proto jsou si v mnohém podobné. To vidíme například v samostatném postavení zhotovitele a jeho povinnosti postupovat při provádění díla s potřebnou péčí. I když obě úpravy nazývají tento požadavek jinak, jedná se v podstatě o totéž.
Největší rozdíl vnímám v rámci italské úpravy v rozlišování mezi dvěma smluvními typy - contratto d’opera a contratto d’appalto, které v české úpravě pokryje smlouva o dílo. V italské úpravě se jedná o důležité smluvní typy, jsem jejich srovnání věnovala v práci více prostoru. Také je to důvod zúženého chápání této smlouvy italskou úpravou, což se promítá i ve stručnosti zákonné regulace. Z těchto důvodů nelze dobře porovnat všechny instituty, které zná české právo. Snažila jsem se tedy zaměřit na ty nejdůležitější.
V odpovědi na výzkumnou otázku: V čem se shoduje, resp. liší české a italské řešení nabytí vlastnického práva k předmětu díla?, xxxx nejprve uvedla společné rysy. Obě úpravy spojují převod vlastnického práva s momentem převzetí díla. Také subsidiárně používají úpravu kupní smlouvy, kterou v obou případech nalezneme ve stejném zákoně: občanském zákoníku, resp. Codice civile. Odlišné je ale chápání nabytí vlastnického práva k předmětu díla.
Při splnění zákonných podmínek může vlastnické právo nabýt objednatel i zhotovitel.
Český občanský zákoník v § 2599 ustanovuje následující předpoklady, které mají být splněny: a) zda se je věc určená druhově nebo individuálně, b) kde je dílo zhotoveno (zejména pokud je zhotoveno na pozemku objednatele, nebo na tom, který objednatel zajistil), c) zda je hodnota díla vyšší než hodnota zpracovaných věcí.
Objednatel se stává vlastníkem předmětu díla zejména v případě, kdy se jedná o individuálně určenou věc zpracovanou u objednatele (případně na pozemku, který obstaral). Druhý předpoklad platí i pro druhově určenou věc, jejímž vlastníkem se pak stane rovněž objednatel.
Zhotovitel se stává vlastníkem předmětu díla, pokud se jedná o druhově určenou věc. Může se jím stát i v případě individuálně určené věci, pokud není zpracovávána u objednatele, nebo na jím obstaraném pozemku.
Posledním východiskem je výsledná hodnota díla. Pokud je stejná, nebo vyšší, než hodnota zpracovaných věcí, stane se vlastníkem předmětu díla zhotovitel, a to i v případě individuálně určené věci zpracované u objednatele.
Pokud je cena výsledná hodnota díla naopak nižší, než hodnota zpracovaných
věcí, vlastníkem díla je objednatel.
Italský Codice civile oproti českému občanskému zákoníku pro nabytí vlastnického práva vychází pouze z toho, kdo byl vlastníkem zhotoveného materiálu, resp. kdo materiál dodal. Pokud materiál dodá zhotovitel, je vlastníkem předmětu díla až do jeho předání objednateli. Naopak pokud materiál dodá objednatel, je vlastníkem předmětu díla od okamžiku jeho vzniku.
Zatímco vlastnictví materiálu, ze kterého bylo dílo zhotoveno, je v českém právu až sekundární a přednost mají jiné podmínky, pro italské právo je tato otázka klíčová a další podmínky nerozlišuje.
Pro mě samotnou bylo srovnání obou úprav velmi zajímavé a přínosné, a to i s ohledem na úzké obchodní vztahy, které existují mezi Českou republikou a Itálií. Přesto, že obě srovnávané úpravy chápou smlouvu o dílo v některých ohledech odlišně, stále jde o jeden smluvní typ. Hlavní charakteristiky této smlouvy, tedy samostatnost zhotovitele a jeho činnost, předání díla, právo z vad a určení ceny jsou na obou stranách velmi podobné. Italská úprava je v mnoha ohledech stručnější, než česká, v jádru se jí ale v mnohém podobá. Také se vymezuje proti obdobným smluvním typům (s výjimkou výše zmíněného
contratto d’appalto.)
Svébytnost smlouvy o dílo je tedy v České republice i v Itálii zachována.
Seznam použité literatury a dalších informačních zdrojů
Tištěná literatura
I. Česká
XXXXXX, X. VÝTISK, M., XXXXX, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. Vyd. Praha: X. X. Xxxx, 2019.
XXXXXX, X. , XXXXX, X., XXXXXXX, X. a kol. Závazky z právních jednání podle občanského zákoníku. Komentář k § 1721-2893 podle stavu k 1.4.2017 ve znění zákona č. 460/2016 Sb. Praha: LEGES, 2017.
XXXXXX, X. Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku. 3. vyd. Praha: LEGES, 2010. ISBN: 9788087212615.
XXXXXXXXX, X. Smlouva o dílo. V Praze: X.X. Xxxx, 2018. Beckova edice právní instituty. ISBN: 9788074007170.
II. Italská
XXXX, X. Manuale di diritto privato. 11a ed. Cedam, 2020. XXXXXX, X. Commentario al Codice civile. Art. 1655-1702. Vol.
17. Milano: Xxxxxxx, 2017.
PERULLI A., Il lavoro autonomo. Contratto d’opera e professioni intellettuali, in Trattato di diritto civile e commerciale Cicu x Xxxxxxxx, Milan, 1996.
XXXXXX, X. Diritto privato. 6a ed. Torino: G. Giappichelli Editore, 2016.
XXXXX, X. Il contratto d’opera, estratto al volume: Trattato dei contratti (ROPPO, V., XXXXXXXXX, A.M.) Xxxxxxx, 2014.
Elektronické zdroje
Xxxxxxxx.xx, právní systém italského práva. Odkaz: xxxxx://xxx.xxxxxxxx.xx Xxxxxxx.xx, právní systém českého práva. Odkaz: xxxxx://xxxxxxx.xx
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Akademický rok: 2022/2023
Studentka: Xxxxxx Xxxxxxxxx
UČO: 8764
Program: Právo v obchodních vztazích
Specializace: Právo v obchodních vztazích
Téma práce: Smlouva o dílo v česko-italském porovnání
Téma práce anglicky: Contract for Work in the Czech-Italian Comparison
Vedoucí práce: XXXx. Xxxxxx Xxxxx, Ph.D.
Zadání: Bakalářská práce se bude zabývat obecnou úpravou smlouvy o dílo v česko-italském porovnání. Vyjde z vymezení smlouvy o dílo a jejího místa v systému smluv v českém a italském právu. Dále bude porovnávat českou a italskou úpravu smlouvy o dílo se zaměřením na vymezení díla a jeho předmětu, hlavní zásady provádění díla, nabytí vlastnického práva k předmětu díla, práva z vad díla a zánik závazku díla. Právní úpravy budou porovnány se zřetelem k české a italské literatuře i judikatuře. Výzkumná otázka: V čem se shoduje, resp. liší české a italské řešení nabytí vlastnického práva k předmětu díla?
Literatura: I. Česká Petrov, J., Výtisk, M., Xxxxx, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: X. X. Xxxx, 2019 Xxxxxxxxx, I. Smlouva o dílo. Praha: X. X. Xxxx, 2018 Pražák, Z., Xxxxx, J., Xxxxxxx, X. a kol. Závazky z právních jednání podle občanského zákoníku. Komentář k § 1721–2893 podle stavu k 1. 4. 2017 ve znění zákona č. 460/2016 Sb. Praha: LEGES, 2017 Pražák, Z. Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku. 3. vyd. Praha: LEGES, 2010 II. Italská Alpa, X. Manuale di diritto privato. 11a ed. Cedam, 2020 Xxxxxx, X. Commentario al Codice civile. Art. 1655-1702. Vol.
17. Milano: Xxxxxxx, 2018 Torrente, A., Xxxxxxxxxxx, P. Mauale di diritto privato. 24a ed. Milano: Xxxxxxx, 2017 Xxxxx, N. Il contratto d’opera, estratto al volume: Trattato dei contratti (Roppo V., Xxxxxxxxx A.M.) Xxxxxxx, 2014 Roppo, V. Diritto privato. 6a ed. Torino: G. Giappichelli Editore, 2016
Souhlasím se zadáním:
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Xxxxxx Xxxxxxxxx
studentka
10. 8. 2022
XXXx. Xxxxxx Xxxxx, Ph.D.
vedoucí práce