OBSAH

OBSAH

ÚVOD 6

1. PRÁVNÍ OCHRANA SPOTŘEBITELE V ČESKÉ REPUBLICE A OBECNÉ POSTAVENÍ SPOTŘEBITELSKÝCH SMLUV 9

1.1 Právní ochrana spotřebitele 9

1.2 Obecné postavení spotřebitelských smluv 13

2. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ 15

2.1 Pojem spotřebitelské smlouvy a spotřebitelská práva 15

2.2 Pojem spotřebitel 16

2.3 Pojem dodavatel, podnikatel 17

3. TYPY SMLUV A JEJICH AKTUÁLNÍ PRÁVNÍ STAV 20

3.1 Distanční smlouvy 20

3.1.1 Náležitosti 21

3.1.2 Prostředky komunikace na dálku 21

3.1.3 Informační povinnost podnikatele 21

3.1.4 Odstoupení od distanční smlouvy 22

3.2 Smlouvy uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele nebo nemá-li dodavatel žádné místo k podnikání 24

3.3 Timesharing – smlouva o užívání budovy nebo její části na časový úsek 26

3.3.1 Timesharing uzavřený na dovolené v cizině 28

3.3.2 Ochrana spotřebitele při uzavírání timesharingové smlouvy 29

3.3.3 Informace poskytované před uzavřením smlouvy 29

3.3.4 Informace uváděné ve smlouvě 29

3.3.5 Odstoupení od timesharingové smlouvy 30

3.4 Kupní smlouva a prodej zboží v obchodě 31

3.5 Smlouva o dílo 34

3.5.1 Smlouva o zhotovení věci na zakázku 35

3.5.2 Smlouva o opravě nebo úpravě věci 37

3.5.3 Smlouva o dílo uzavřená podle obchodního zákoníku 39

3.6 Cestovní smlouva 40

3.7 Smlouva o půjčce 43

3.8 Smlouva o úvěru 45

3.9 Nepřiměřená ujednání 46

4. NOVÁ ÚPRAVA – NÁVRH NOVÉHO OBČ. ZÁKONÍKU 48

ZÁVĚR 52

ANOTACE 54

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY 55

Zákonné prameny, Právnické časopisy 56

SEZNAM ZKRATEK 57

SEZNAM PŘÍLOH 58

PŘÍLOHY 59

ÚVOD

Tématem této bakalářské práce je problematika zejména spotřebitelských smluv a také ochrany spotřebitele, neboť je to v poslední době velmi diskutované téma týkající se všech osob, které se každý den dostávají do role spotřebitele, ať už při nakupování zboží nebo využívání služeb. Denně jako spotřebitelé uzavíráme řadu smluvních vztahů, nejčastěji uzavíráme smlouvy kupní, například při zakoupení denního tisku či potravin, avšak se můžeme dostat i do role podnikatelů poskytujících zboží či služby.

Mnoho spotřebitelů stále nezná svá práva a prodávající jejich neznalostí zneužívají ve svůj prospěch. Spotřebitel je slabším článkem spotřebitelsko-právního vztahu, může se stát objektem nepoctivého jednání ze strany soutěžitelů, a proto existuje snaha různých organizací spotřebitele informovat a naučit je, jak se má v případných problémových situacích zachovat. Každý spotřebitel by měl být alespoň seznámen se základními informacemi o právní ochraně spotřebitele. Zaměřila jsem se na oblast ochrany spotřebitele z pohledu zákazníka, neboť práva a povinnosti jsou také na straně prodávajících. Bakalářská práce obsahuje principy fungování ochrany spotřebitele v kontextu s praxí, přičemž se tyto principy týkají aspektů, jež se v reálném životě běžně prolínají a jdou spolu ruku v ruce.

Cílem mé bakalářské práce je zpracovat náhledy na tuto problematiku z několika možných hledisek, jakým způsobem jsou spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele zpracována v českých zákonech, které instituce se nejzásadnějším způsobem podílejí na kontrole dodržování zákonů nebo se určitým způsobem ochranou spotřebitele zabývají. Další důležitou součástí je také vyvodit určitá pravidla řešení zadaného problému, která mohou napomoci při řešení často se vyskytujících právně obtížných, avšak málo publikovaných právních problémů, ale také zásadních rozhodnutí a jejich dopadů v praxi a zpracovat existující problematiku daného tématu z pohledu právní úpravy a současné praxe. Právní úprava v oblasti ochrany spotřebitele je ve srovnání s jinými oblastmi práva poměrně novou záležitostí. Ochrana spotřebitelů v ČR je vcelku na dobré úrovni, pozitivně lze hodnotit implementaci evropské legislativy, neboť díky ní se v ČR ochrana spotřebitelů zvýšila. I přesto je nutné, aby spotřebitelé věnovali textu smlouvy před jejím podpisem náležitou pozornost a věděli, k čemu se zavazují. Spotřebitel by vždy měl číst veškeré smlouvy, které podepisuje, neboť jinak často

nebude ani vědět, k čemu všemu se zavazuje. U každého druhu smlouvy se proto zabývám nejen legislativní úpravou, ale i úskalími, které tyto smlouvy přinášejí.

Práce obsahuje 4 kapitoly – právní ochranu spotřebitele a úpravu spotřebitelských smluv, základní pojmy, typy smluv a jejich právní úpravu i úskalí těchto smluv a v neposlední řadě i novou úpravu občanského zákoníku.

Ve své bakalářské práci používám metody logické. Metodou se v nejobecnějším smyslu rozumí způsob či postup, jímž se od určitého výchozího stavu dospěje k zamýšlenému stavu výslednému. Cílem je dosažení určité změny něčeho nebo poznání něčeho, nebo obojí, tj. poznání a zároveň změna předmětu, či změna stavu apod.1

Abstrakce (latinské slovo abstrahere znamená odlučovat) je nezbytná forma vědeckého a vůbec jakéhokoli rozumného myšlení. Bez abstrakce by v myšlení vznikla velká neuspořádanost a chaos. Jako logická metoda poznání spočívá abstrakce v myšlenkovém odlučování nepodstatných znaků, vlastností apod. pozorovaných předmětů a v uspořádání znaků či vlastností atd. podstatných.2

Abstrakce zobecňující je myšlenkový postup vedoucí výše popsaným odlučováním od jedinečného či zvláštního k obecnému, resp. od méně obecného k obecnějšímu. Lze říci, že sice ne každá abstrakce musí nutně vést k zobecnění, ale každé zobecnění je výsledkem abstrakce. Abstrakce izolující má v sobě rovněž určitý prvek zobecňující, ale nikoli nezbytně, resp. v poněkud jiné souvislosti či za jiným cílem než abstrakce zobecňující. Abstrakce klasifikující je druhem abstrakce zobecňující, přičemž může obsahovat i prvek abstrakce izolující. Při abstrakci klasifikující takováto abstrakce zobecňující provádí se specifickým cílem uspořádat neuspořádanou třídu nějakých předmětů či pojmů v uspořádaný systém jako je například systém právních skutečností v občanském právu. Abstrakce idealizující je taková abstrakce, při které jde cestou odlučování jednotlivých znaků o vytvoření ideálního modelu, který slouží jako pomůcka myšlení, ale jemuž ve skutečnosti nic neodpovídá. Idealizující abstrakce existuje nepochybně i v právním myšlení.3

1 XXXXX, V., Úvod do vědecké práce, s. 127. 2 XXXXX, V., Úvod do vědecké práce, s. 129. 3 XXXXX, V., Úvod do vědecké práce, s. 131.

Indukce a dedukce jsou určitým způsobem úsudku a metodou poznání. Příkladem induktivního a deduktivního uvažování od zvláštního (jedinečného) k obecnému a odtud zpět ke zvláštnímu (jedinečnému) je myšlenkový proces, jímž se z jednotlivých skutečností působících vznik, změnu či zánik práv a povinností resp. jiné právní následky, induktivně vyvodí obecný pojem právní skutečnost, z něhož pak lze deduktivně odvodit, zda určitá konkrétní (jednotlivá) skutečnost je či není skutečnost právní. V deduktivních úsudcích právních se zpravidla vyskytují jak výroky, tak normativní věty. Tato skutečnost nebrání deduktivnímu myšlení v právu ani je nijak významně neomezuje, normativní věty se v subsumpčních úsudcích zpravidla dají transportovat na výroky o normách.4

Analýza, tj. rozkládání celku na jednotlivé části, rozkládání extenze nebo intenze pojmů na jednotlivé prvky, a syntéza, jímž je skládání částí v celek, resp. Vytváření nových pojmů skládáním jednotlivých prvků dosud izolovaných. Analýza a syntéza tvoří souvislý proud myšlení a obě se mohou uplatnit i při abstrakci. Zároveň mohou být aplikovány s indukcí a dedukcí, přirozeně i s jinými metodami. I v právním myšlení se analytického a syntetického uvažování používá velmi často.5

Makrokomparací se rozumí srovnávání právních řádů jako celku či právních systémů (právních rodin), anebo alespoň velkých ploch jako je např. právo ústavní, právo občanské, apod. Mikrokomparací se rozumí srovnávání jednotlivých právních norem, jednotlivých institucí apod. Srovnávací metoda není, jako ostatně žádná dílčí metoda, nikdy používaná samostatně, nýbrž v souvislosti s metodami jinými, a to v prvé řadě logickými. Může ale být kombinovaná i s metodami sociologickými apod.6

Cíl právní komparastiky byl původně praktický a souvisel se zmíněnou teoretickou představou jediného práva. Tento cíl se už dávno ukázal neuskutečnitelný a byl prakticky opuštěn. Přesto však je právní komparace používána velmi často s unifikačními cíli.7

4 XXXXX, V., Úvod do vědecké práce, s. 133. 5 XXXXX, V., Úvod do vědecké práce, s. 136. 6 XXXXX, V., Úvod do vědecké práce, s. 146. 7 XXXXX, V., Úvod do vědecké práce, s. 146.

1. PRÁVNÍ OCHRANA SPOTŘEBITELE V ČR A OBECNÉ POSTAVENÍ SPOTŘEBITELSKÝCH SMLUV

1.1 Právní ochrana spotřebitele

Právo ochrany spotřebitele upravuje společenské vztahy související s uzavíráním spotřebitelských smluv, také sleduje cíl zabezpečit zvýšenou ochranu spotřebitele jako slabší strany závazkového právního vztahu. Spotřebitelova práva jsou v současnosti specifikována ve velkém množství právních dokumentů s různou právní silou a účinností. Po vstupu České republiky do Evropské unie, dnem 1. května 2004, náš právní řád musí být v souladu s nařízeními a se směrnicemi EU. Nařízení platí přímo, je tedy přímo aplikovatelné a směrnice se musí provést naším zákonem. K začleňování evropského práva do českého právního řádu napomáhá „Aquis communitaire“8. Než se ochrana spotřebitele dostala do dnešní podoby, tak prošla mnoha úpravami. Komplexně chápaný, světově prosazovaný vývojový trend ochrany spotřebitelů a moderní přístup ke spotřebitelským právům, začal dne 15. března roku 19629, kdy právě Xxxx Xxxxxxxxxx Xxxxxxx formuloval několik práv, mezi které patří právo na bezpečnost výrobků, na informace, na výběr zboží a právo být vyslyšen.10 Někteří z dalších prezidentů USA mnohdy společně s jinými spotřebitelskými organizacemi tato práva doplnili o další.

Právní ochrana spotřebitele tvoří v moderním a mnohostranně se globalizujícím světě integrální součást tržního hospodářství, svobodné podnikání, volné soutěže a konkurence, vědeckotechnického a společenského pokroku, a to jak v národním, tak zejména v mezinárodním měřítku. Soulad právní ochrany spotřebitelů mezi jednotlivými členskými zeměmi Evropské unie se stává jednou z podmínek dalšího rozvoje volného pohybu zboží a služeb a tím ve svých důsledcích i upevňování a prohlubování jednotného evropského trhu. Vyvážená právní ochrana spotřebitelů

8 Aquis communitaire je povinnost všech členských států do určité doby a určitými způsoby sladit státní předpisy s předpisy EU.

9 Den 15.3. je vyhlášen Světovým dnem práv spotřebitelů.

a jejich požadavků nevytváří překážky a zábrany dalšímu rozvoji trhu, soutěže, konkurence a vůbec soukromé iniciativy a podnikatelských aktivit.11

Ochrana spotřebitele vyrovnává nerovnost mezi spotřebitelem a prodávajícím. Pomocí stanovení tzv. informační povinnosti prodávajícího a poskytovatele služby se pokouší chránit spotřebitele před nákladnými a nebezpečnými rozhodnutími z důvodu nedostatku informací. Ochrana spotřebitele zesílila v ČR s ohledem na vstup do EU. Fungování celého systému závisí zejména na aktivním přístupu většiny účastníků trhu včetně spotřebitelů. Jak spotřebitelé, tak dodavatelé a poskytovatelé musí vstřebávat spoustu nových informací a právních předpisů, které v zemích EU již několik let zcela běžně fungují. Vstupem do EU by měl český spotřebitel zlepšit své znalosti a chování pro svoji vlastní ochranu.

V ČR stále existuje dost spotřebitelů, kteří neznají svá práva a povinnosti. Stejný problém se vyskytuje i na druhé straně smluvního vztahu, tzv. u dodavatelů. Pomoci s řešením problému s informovaností o právech a povinnostech se zhostili neziskové organizace působící v oblasti ochrany spotřebitele. Denně odpovídají na velké množství dotazů a tímto jednoznačně přispívají k rostoucímu povědomí o právech a povinnostech u široké veřejnosti. Velkým přínosem jsou také publicistické pořady vysílané v televizi, neboť toto médium je běžně lidem dostupné a využívané. Dle mého názoru ke zvýšení informovanosti o spotřebitelských právech by mohlo pomoci, kdyby měl člověk možnost se k informacím o svých právech poprvé dostat již v útlém věku na střední škole, v lepším případě již na základní škole, neboť už během povinné školní docházky je bezpochyby spotřebitelem.

Podle mého názoru je nejlépe spotřebitel chráněn při konzumaci potravin, kdy je zboží rozděleno do dvou kategorií, první z nich je možno reklamovat nejpozději následující den po nákupu a druhá kategorie se řídí buď právně stanovenou lhůtou (8 dní nebo lhůtou uvedenou výrobcem na obalu). U ostatního zboží je řešení sporů při reklamaci mnohem obtížnější. Nejsložitější pro spotřebitele je prokázat oprávněnost reklamace. Zákon sice vymezuje různé pojmy a situace, ale prodávajícím (případně výrobcům) se je daří poměrně snadno obcházet. Těží ze zákazníků, kteří nejsou informováni o svých právech a nárocích a v opačném případě spoléhají na to, že

reklamaci zamítnou a zákazník si nenechá vypracovat poměrně drahý znalecký posudek a neobrátí se na soud, který si nemůže z finančních důvodů dovolit.

Vymožení práv vyplývajících ze spotřebitelské smlouvy té či oné straně je možno v současné době zajistit zákonnou cestou tím, že se tato strana obrátí na regulérní státní soud, nebo prostřednictvím rozhodčího řízení.12 Orgánem ochrany spotřebitele je v soukromoprávní úpravě soud. Pro realizaci této ochrany je proto nutné, aby se subjekt sám domáhal prostřednictvím podání žaloby ve smyslu vigilatibus iura - nápravy. Veřejnoprávní úprava umožňuje sankcionovat porušení práv a povinností bez konkrétního potřebného jednání spotřebitele, nastupuje tedy obvykle z vůle státního orgánu, prostřednictvím správního řízení. Veřejnoprávní ochrana kombinuje jak ochranu následnou (udílení pokut), tak i ochranu preventivní (např. pozastavení živnostenského oprávnění, zákaz prodeje). Oproti soudnímu řízení je řízení před správními orgány nesporně rychlejší a pružnější.

Současný stav i další vývoj práva na ochranu spotřebitele ukazuje, že těžiště právní ochrany spotřebitelů spočívá v soukromoprávní úpravě. Účelem občanskoprávních norem je spravedlivě vyvažovat fakticky existující nerovnoprávnost mezi podnikateli na straně jedné a spotřebiteli na straně druhé. V moderní společnosti je pro právní ochranu spotřebitele soukromoprávní úprava provázena a doplňována veřejnoprávní úpravou ve formě stanovení některých veřejnoprávních povinností podnikatelů, stanovení různých forem státního – veřejnoprávního dozoru, jakož i stanovení určitých veřejnoprávních sankcí. Funkčním spojením dochází v souladu s požadavky a potřebami moderní společnosti k efektivnímu zabezpečení právní ochrany spotřebitelů.13 Významný problém současné soukromoprávní ochrany spotřebitele spočívá v uplatnění této ochrany a není zatím pro spotřebitele z nejrůznějších důvodů předmětem jejich potřebného intenzivního zájmu. Nelze přehlížet přetrvávající nechuť spotřebitelů domáhat se svých práv, týkajících se lacinějšího zboží, jindy obav z psychicky i časově náročného reklamačního a soudního řízení, kdy vedle obavy z průtahů přetrvává i obava z finančních nákladů soudních sporů, jakož i nejistota z jejich výsledků.

12 Raban. Autorizovaní rozhodci nebo adjudikátoři, Bulletin advokacie 6/2010, s. 15.

V současném období se stává u nás i v oblasti ochrany spotřebitele jedním z nejvýznamnějších úkolů potřeba řešení tohoto problému, tj. zajišťovat spotřebitelům účinnou, spravedlivou, dostupnou a přiměřeně rychlou nápravu, neboli zajišťovat spotřebitelům přístup k právu a ke spravedlnosti. To vyžaduje zdokonalovat všechny dosavadní mechanismy zajišťování účinné obrany práv spotřebitelů a zároveň hledat i mechanismy nové.14 K vytváření vyváženého podnikatelského prostředí a respektování oprávněných požadavků spotřebitelů přispívá zejména úloha nevládních profesních a zájmových sdružení podnikatelů. V současné době u nás fungují s celospolečenskou působností aktivně tři sdružení, které začínají aktivně rozvíjet svou činnost, například velmi užitečné a spotřebitelskou veřejností oceňované působení poradny pro spotřebitele Sdružení obrany spotřebitelů, Centrum spotřebních a podnikatelských vztahů a ochrany spotřebitele, Střediska ochrany spotřebitele a další.15

Pozitivní vliv na zvýšení ochrany spotřebitelů mohou mít různá profesní a zájmová sdružení podnikatelů, neboli podnikatelská sféra mající zájem působit na trhu dlouhodobě a vytvářet si a uchovávat dobré obchodní jméno a reputaci. Pro zvyšování celkové úrovně ochrany spotřebitelů mají nemalý význam formy působení – preference mimosoudního vyřizování spotřebitelských sporů tam, kde jde o jasné případy, vydávání etických kodexů pro jednotlivé oblasti podnikání s cílem zvýšit podnikatelskou etiku a profesní čest, výchovu personálu k etice prodeje a poskytování služeb včetně výchovy ke zdvořilosti, slušnosti a ochotě, podávání podnětů k odebrání živnostenských listů živnostenskými úřady, atd.16 V ČR probíhala kampaň nazvaná

„Trvejte na svých právech!”, kterou organizovala EU ve spolupráci se Sdružením obrany spotřebitelů. Nabízela možnost získat informace o spotřebitelských právech a v rámci souboru vydaných informačních letáků bylo možné se dozvědět, jak vyzrát nad záludnostmi podomního prodeje, jak poznat bezpečný výrobek nebo na co si dát pozor při nákupu dovolené.

14 XXXXXXX, X., XXXXXXXX, O., a kol., Právní ochrana spotřebitele, s. 50. 15 ŠVESTKA, X., XXXXXXXX, O., a kol., Právní ochrana spotřebitele, s. 51. 16 ŠVESTKA, X., XXXXXXXX, O., a kol., Právní ochrana spotřebitele, s. 53.

1.2 Obecné postavení spotřebitelských smluv

ČR se vyznačuje velkou řadou právních předpisů zákonných úprav týkajících se této problematiky. Základním dokumentem veřejnoprávní ochrany spotřebitele je zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, který navazuje na právní předpisy EU a upravuje podmínky podnikání spojené s ochranou spotřebitele. Zákon byl dne 12. února 2008 novelizován díky nabytí platnosti výše uvedené směrnice č. 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách.

Zákon o ochraně spotřebitele17 se vztahuje na prodej výrobků a poskytování služeb na území České republiky a stanovuje podmínky podnikání pro ochranu spotřebitele.18 Obsahem zákona jsou povinnosti při prodeji výrobků a poskytování služeb, zákaz nebezpečných výrobků a povinnosti výrobců, prodejců i orgánů veřejné správy v případě proniknutí takových výrobků na trh. Jde o jednu ze základních zákonných úprav, která vymezuje činnosti výrobce a prodejce a která definuje jaké obchodní praktiky se nesmí používat. V případě, že k jejich používání dojde, dopustí se výrobce nebo prodejce správního deliktu, který je možné trestat zákonem stanovenými finančními sankcemi.

Občanský zákoník, zákon č. 40/1964 Sb., je základním soukromoprávním předpisem na ochranu spotřebitele, jsou v něm obsaženy ustanovení ochrany spotřebitele a upravuje všechny občanskoprávní vztahy. Nejdůležitější část zákona, která se týká spotřebitelských smluv, je upravena v hlavě V., části první. Výraznou pozornost věnuje občanský zákoník ochraně spotřebitelů i při úpravě jednotlivých smluvních typů, zvláště kupní smlouvy, smlouvy o prodeji zboží, smlouvy o dílo, smlouvy o zhotovení věci na zakázku a smlouvy o úpravě a opravě věci, dále nájemní smlouvy včetně zvláštní úpravy nájmu a podnájmu nebytových prostor, smlouvy o ubytování, smlouvy o přepravě a osob a nákladů, smlouvy o vkladech a pojistné smlouvy.19

17 Zákon o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

18 XXXXX, J., Řízení jakosti a ochrana spotřebitele, s. 42.

19 XXXXXXX, X., XXXXXXXX, O., a kol., Právní ochrana spotřebitele, s. 24.

Obchodní zákoník, zákon č. 513/1991 Sb., upravuje obchodní závazkové vztahy a další vztahy, které s podnikáním souvisejí. Definuje pojmy související s těmito vztahy počínaje definicí podnikání a podnikatele, přes nekalou soutěž až po smluvní pokuty, promlčecí lhůty a různé typy obchodní smluv. Vztah k občanskému zákoníku je různý, některé vztahy obchodní zákoník neupravuje, pak se použije občanský zákoník výhradně, pokud tyto vztahy neupravuje zvláštní zákon, jiné upravuje jen částečně, pak se občanský zákoník použije částečně v neupravených částech a jiné komplexně, pak se občanský zákoník nepoužije vůbec.

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, upravuje skutkovou podstatu trestného činu poškozování spotřebitele, která se děje tím, že je šidí na jakosti, množství nebo hmotnosti zboží, zatajují podstatné vady anebo uvádějí na trh výrobky ve větším rozsahu, práce nebo služby, za které pachateli hrozí trest odnětí svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Česká obchodní inspekce vykonává dozor nad povinnostmi uvedenými v zákoně č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele. ČOI se řídí zákonem č. 64/1986 Sb. o České obchodní inspekci, který stanovuje, že je orgánem státní správy, podřizuje se Ministerstvu průmyslu a obchodu, kontroluje právnické i fyzické osoby, které dodávají nebo prodávají výrobky na český trh, poskytují služby, spotřebitelské úvěry či provozují tržiště.

V české legislativě existuje řada dalších právních předpisů souvisejících s ochranou spotřebitele: zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, zákon č. 64/1986 Sb. o České obchodní inspekci, zákon č. 59/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku ve znění zákona č. 209/2000 Sb., zákon č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy, zákon č. 63/1991 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, aj.

2. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ

2.1 Pojem spotřebitelské smlouvy a spotřebitelská práva

Spotřebitelské smlouvy nejsou zvláštním smluvním typem, i když je jejich název dosti zavádějící. Spotřebitelské smlouvy v podstatě pouze vymezují charakter té které smlouvy, např. smlouvy kupní, smlouvy o dílo, a s tím spojené další právní účinky zákonem výslovně zmiňované.

Spotřebitelské smlouvy patří mezi právní normy na ochranu spotřebitele, tedy normy soukromoprávní povahy. Účastníci smluvních vztahů jsou vždy spotřebitel na jedné straně a dodavatel na straně druhé. Pojem spotřebitel je často doplňován upřesněním neprofesionální uživatel služeb poskytovaných profesionály. Spotřebitel je tedy z povahy svého postavení slabší smluvní stranou, proto spotřebitelské právo stanoví určité odchylky od obecného občanského práva v zájmu ochrany spotřebitele a vyrovnání přirozeně vzniklé nerovnováhy mezi smluvními stranami. Spotřebitel nemá dostatek zdrojů nebo dostatečný přístup k informacím o výrobcích tak jako prodejce, výrobce či dodavatel. Dodavatel má větší zkušenosti s prodejem, znalost nabízeného výrobku a zpravidla i faktickou lepší znalost práva a možnost formou jednostranných formulářových smluv výrazně zvýhodnit svoje právní postavení.

Oblast spotřebitelského práva upravují normy soukromoprávního charakteru – občanský zákoník (zák. č. 40/1964 Sb.) a obchodní zákoník (zák. č. 513/1991 Sb.), tak normy veřejnoprávní – zákon o ochraně spotřebitele (zák. č. 634/1992 Sb.). Charakteristika spotřebitelského práva je podána v komentáři k občanskému zákonu: spotřebitelské právo je postaveno na myšlence ochrany spotřebitele před obratností či přímo lstivostí profesionálů a před nerovnováhou vznikající zejména při uzavírání smluv mezi profesionálem a spotřebitelem, jedním organizovaným, vyškoleným, zkušeným, znalým technikem moderního obchodu a druhým nezkušeným, izolovaným, zmítaným mezi reklamami a obchodními nabídkami, uzavřeným mezi příliš početná přání a příliš omezené finanční prostředky.20

20 ŠVESTKA, X., XXXXXXXX, O., a kol., Občanský zákoník. Komentář.

Některé evropské i světové spotřebitelské organizace proklamují i další práva - například právo na výběr, na uspokojení základních potřeb nebo na čisté životní prostředí. Základem evropské spotřebitelské politiky je pět základních práv spotřebitele, a to na: zdraví a bezpečnost, ochranu ekonomických zájmů spotřebitele před zneužíváním moci prodejcem, odškodnění, informace a výchovu, v neposlední řadě i zastoupení.

2.2 Pojem spotřebitel

Podle nového občanského zákoníku je spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.21 Zákon o ochraně spotřebitele říká, že spotřebitelem je fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.22

Pro správné fungování trhu je nutné dodržovat práva spotřebitelů. Spotřebitel zastává na trhu roli slabšího subjektu oproti prosperujícím podnikatelům či firmám, tudíž jeho práva musejí být dodržována prvořadě, jinak by byl naprosto bezmocný. Proto bylo nezbytné práva spotřebitele přesně definovat a stanovit pravidla pro jejich uplatňování. Z práv spotřebitele vyplývají logicky i povinnosti spotřebitelů v tržním hospodářství. Spotřebitel se musí chovat aktivně, což zahrnuje sběr a zajímání se o informace, na jejichž základě se poté odpovědně rozhoduje, vzdělává se, aktivně uplatňuje své nároky, dodržuje ekologická pravidla, má zájem o zdraví či aktivní účast ve sdružení spotřebitelů.

Spotřebitelova práva musejí být dodržována prvořadě, proto bylo nezbytné jeho práva přesně definovat a stanovit pravidla pro jejich uplatňování. Spotřebitel má osm práv – bezpečnost, volný výběr zboží, odškodnění, informace, vzdělávání, zastupování, základní potřeby a zdravé životní potřeby. Z nich vyplývají i povinnosti – spotřebitel se musí chovat aktivně – sbírá informace, vzdělává se nebo se dokonce aktivně účastní sdružení spotřebitelů.

21 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 52 odst. 3.

22 Zákon č. 643/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, § 2 odst. 1, písm. a.

Existují dvě různá pojetí spotřebitele, od kterých se v jednotlivých státech odvíjí koncepce jejich ochrany – tzv. aktivní a pasivní spotřebitel. Aktivní spotřebitel je osoba, která sama vyhledává informace, vzdělává se, je schopna se sama rozhodnout při uzavírání smluv, a rozhoduje se na vlastní riziko. Oproti tomu pasivní spotřebitel je slabá a důvěřivá osoba, která potřebuje vyšší míru ochrany za pomoci zákonných opatření.23

2.3 Pojem dodavatel, podnikatel

Podle nového občanského zákoníku je dodavatelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.24 Z toho vyplývá, že smlouvu, jež by měla charakter spotřebitelské, nikdy nemohou uzavřít podnikatelé jakožto smluvní strany v rámci své podnikatelské činnosti.

Podle zákona o ochraně spotřebitele se za prodávajícího považuje podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby.25 Dodavatelem se rozumí každý další podnikatel, který přímo nebo prostřednictvím jiných podnikatelů dodal prodávajícímu výrobky.26 Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.27

Prodávající je zejména povinen: prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo množství a umožnit spotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů, prodávat výrobky a poskytovat služby v předepsané nebo schválené jakosti, pokud je závazně stanovena nebo pokud to vyplývá ze zvláštních předpisů anebo v jakosti jim uváděné; není-li jakost předepsána, schválena nebo uváděna, v jakosti obvyklé, prodávat výrobky a poskytovat služby za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy a správně účtovat ceny při prodeji výrobků nebo poskytování služeb; při konečném účtování prodávaných výrobků a poskytovaných služeb v hotovosti se celková částka zaokrouhluje vždy k nejbližší platné nominální hodnotě zákonných peněz v oběhu.

23 XXXXXXXXXXX, B., Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady, s. 16.

24 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 52 odst. 2.

25 Zákon č. 643/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, § 2 odst. 1, písm. b. 26 Zákon č. 643/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, § 2 odst. 1, písm. e. 27 XXXXXXX, M., O ochraně spotřebitele, s. 17.

Prodávající se nesmí při prodeji výrobků a poskytování služeb chovat v rozporu s dobrými mravy; zejména nesmí žádným způsobem spotřebitele diskriminovat, musí řádně informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb, o způsobu použití a údržby výrobků a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného použití nebo údržby, jakož i o riziku souvisejícím s poskytovanou službou.

Jestliže je to potřebné s ohledem na povahu výrobku, způsob a dobu jeho užívání, je prodávající povinen zajistit, aby tyto informace byly obsaženy v přiloženém písemném návodu a aby byly srozumitelné, vydat na žádost spotřebitele doklad o zakoupení výrobku nebo poskytnutí služby s uvedením data prodeje výrobku nebo poskytnutí služby, o jaký výrobek nebo jakou službu se jedná a za jakou cenu byl výrobek prodán nebo služba poskytnuta, přijmout reklamaci v kterékoli provozovně, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment prodávaného zboží nebo poskytovaných služeb, případně i v sídle nebo místě podnikání.28

Pomineme-li několik málo monografií, které se věnují úpravě ochrany spotřebitele, chybí v českém právním prostředí monografie, která by nechránila spotřebitele, ale naopak zkušené podnikatele před spotřebiteli samotnými. Autoři se většinou vzácně shodují na tom, že dodavatel, jako obchodník profesionál, má ve smluvním vztahu lepší postavení než spotřebitel. Bylo by však na místě zamyslet se nad tím, zda současná právní úprava opravdu chrání spotřebitele, nebo zda naopak na úkor podnikatelů zasahuje do právních sfér, kam by až tolik zasahovat neměla a mohla by tím ohrozit platnou a fungující úpravu některých závazkových vztahů.29

Provozovnou se rozumí prostor, v němž je uskutečňována určitá podnikatelská činnost30 či živnost.31 Provozovnou tak může být řádně vybavený a uzamykatelný prostor či nenápadný plátěný stánek na tržišti, pojízdná prodejna nebo obdobné zařízení, sloužící k prodeji zboží a poskytování služeb. Na žádost živnostenského úřadu je

28 Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, § 3, písm. a),b), § 6, § 9,

§ 16, § 19 písm. c).

29 Xxxxxx. Bránění spotřebitele, nebo bránění obchodního styku, Bulettin advokacie 5/2010, s. 66-67.

30 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 7 odst. 3.

31 Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů ,§ 17 odst. 1.

podnikatel povinen prokázat vlastnické nebo užívací právo k objektům nebo místnostem provozovny32.33

Obchodním jménem fyzické osoby je její jméno a příjmení, které může obsahovat dodatek odlišující osobu podnikatele a druh podnikání.34 Toto jednoduché pravidlo není důsledně dodržováno a na této situaci se podílejí i živnostenské úřady.

Obchodním jménem obchodních společností a družstev je název, pod kterým jsou zapsány v obchodním rejstříku. To platí i pro právnické osoby, které se zapisují do obchodního rejstříku na základě zvláštního zákona. Součástí obchodního jména je i dodatek označující jejich právní formu.35

32 Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, § 17 odst. 2.

33 ZDRAŽIL, M., O ochraně spotřebitele, s. 19.

34 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 9 odst. 1.

35 ZDRAŽIL, M., O ochraně spotřebitele, s. 22.

3. TYPY SMLUV A JEJICH AKTUÁLNÍ PRÁVNÍ STAV

Právní úprava smluv uzavíraných se spotřebitelem stanoví odchylky od obecné úpravy smluvního práva v zájmu ochrany spotřebitele. Vyrovnává se tím nerovnováha mezi smluvními stranami, kde je zvýhodňován obchodník jako profesionál nad laikem.

Spotřebitelské smlouvy nejsou žádnými smlouvami, ale jsou to pouze jednotlivá ujednání, která mají speciální charakter a použijí se na všechny smlouvy, kde vystupuje jedna strana jako spotřebitel a druhá strana jako dodavatel. Za tyto smlouvy lze považovat prakticky všechny smlouvy upravené občanským zákoníkem. Pod pojmem spotřebitelských smluv jsou označovány smlouvy kupní, smlouvy o dílo, cestovní smlouvy a další. Ustanovení o spotřebitelských smlouvách ochraňují spotřebitele před nepřiměřenými podmínkami ve smlouvách, při uzavírání smluv na dálku (tzv. distanční smlouvy) a smluv mimo provozovnu. Zvláštní ochrana je poskytnuta spotřebitelům, kteří chtějí uzavřít tzv. timesharingovou smlouvu, tedy smlouvu o užívání budovy nebo její části na časový úsek.

3.1 Distanční smlouvy

Tyto smlouvy jsou uzavírané za použití komunikačních prostředků na dálku bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Jsou upraveny zvlášť a spotřebitel je chráněn před nátlakovými metodami prodeje a zásahy do soukromí, a před povinností hradit neobjednané zboží.

Souvisí se vznikem internetového obchodování a legislativce zastihl v polovině

90. let nepřipravené. Podnikatelé využívají internetu jako nového komunikačního kanálu, kdy při vzniku neexistovala jasná pravidla. Pro spotřebitele se objevila výhoda možnosti nákupu z domova, často za výhodnější ceny a možnosti výběru z virtuálních obchodů celého světa při úspoře času i finančních prostředků.

3.1.1 Náležitosti

V případě distančních smluv zákon stanovuje vyšší stupeň ochrany spotřebitele s ohledem na tzv. informační povinnost ze strany dodavatele. Podnikatel musí poskytnout spotřebiteli informace, které tvoří podstatné náležitosti smlouvy – ujednání o předmětu koupě v případě kupní smlouvy, určitým a srozumitelným způsobem s přihlédnutí k zásadě dobré víry a k ochraně osob, které to potřebují více než osoby ostatní (nezletilé osoby).36

3.1.2 Prostředky komunikace na dálku

Prostředky komunikace na dálku se rozumí neadresovaný tisk, adresovaný tisk, typový dopis, reklama v tisku s objednávkovým tiskopisem, katalog, telefon s lidskou obsluhou, telefon bez lidské obsluhy (automatický volací přístroj), rozhlas, videofon, videotext, elektronická pošta, faxový přístroj, televize (teleshopping), veřejná komunikační síť (internet).37 Elektronickými prostředky se má na mysli zejména síť elektronických komunikací, elektronická komunikační zařízení, koncová telekomunikační zařízení elektronické pošty.

3.1.3 Informační povinnost podnikatele

Informace by měly být napsány srozumitelným způsobem tak, aby běžný spotřebitel pochopil jejich význam. Před uzavřením smlouvy musí být spotřebiteli poskytnuty určité údaje s dostatečným předstihem, aby si je mohl ověřit nebo zvážit zamýšlený obchod.

Při použití elektronických prostředků musí být součástí návrhu rovněž informace o tom, zda je smlouva po svém uzavření dodavatelem archivována a zda je přístupná. Spotřebitel má také právo znát informace o jednotlivých technických krocích vedoucích k uzavření smlouvy, informace o jazycích, v nichž lze smlouvu uzavřít, informace o možnosti zjištění a opravování chyb vzniklých při zadávání dat před podáním objednávky, informace o kodexech chování, které jsou pro něj závazné nebo které

36 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 53 odst. 3.

37 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 53 odst. 1.

dobrovolně dodržuje, a jejich přístupnosti při použití elektronických prostředků. Spotřebiteli musí být umožněno před odesláním objednávky zkontrolovat a měnit vstupní údaje, které do objednávky vložil. Smlouva a všeobecné obchodní podmínky musí být spotřebiteli poskytnuty ve formě umožňující archivaci a reprodukci. Neplatí to však při jednání výměnou elektronické pošty nebo obdobnou individuální komunikací.38 Dodavatel má povinnost neprodleně potvrdit spotřebiteli přijetí jeho objednávky (prostřednictvím e-mailu, telefonu), aby měl spotřebitel jistotu, že byla jeho objednávka doručena dodavateli řádně.39 Ustanovení o povinnosti dodavatele potvrdit přijetí objednávky se nepoužije, pokud budou mezi sebou dodavatel se spotřebitelem komunikovat přímo prostřednictvím elektronické pošty nebo obdobnou individuální komunikací. Objednávka a potvrzení jejího obdržení jsou považovány za doručené, pokud se s nimi strany, jimž byly určeny, mohou seznámit.40 V době po uzavření smlouvy, resp. před jejím plněním, musí spotřebitel dostat údaje o službách po prodeji

a o zárukách a podmínkách při zrušení smlouvy.41

3.1.4 Odstoupení od distanční smlouvy

Dodavatel je také povinen poskytnout spotřebiteli před uzavřením smlouvy poučení o právu na odstoupení od smlouvy, které je v rámci zvýšené ochrany spotřebitele posíleno. Spotřebitel má možnost odstoupit od smlouvy bez uvedení důvodů a bez jakékoliv sankce, neboť většinou nemá možnost prohlédnout nebo vyzkoušet si výrobek předem. Lhůta pro odstoupení od smlouvy je čtrnáct dní,42 tuto lhůtu může dodavatel prodloužit, nikoliv však zkrátit. Projev vůle spotřebitele, že chce od smlouvy odstoupit, musí být doručena dodavateli. Odstoupení od smlouvy je jednostranný právní úkon spotřebitele, takže se nevyžaduje žádný úkon nebo schválení dodavatele k odstoupení.

38 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 53a.

39 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 53 odst. 5. 40 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 53 odst. 5. 41 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 53 odst. 6. 42 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 53 odst. 7.

Jestliže dodavatel nepředá spotřebiteli potřebné informace v rámci jeho informační povinnosti, prodlužuje se lhůta pro odstoupení na tři měsíce od převzetí plnění.43 Pokud jsou informace řádně předány v průběhu tří měsíců, dochází k ukončení tříměsíční lhůty a od tohoto ukončení počíná běžet lhůta čtrnáctidenní. Dodavatel si může nárokovat právo na náhradu skutečně vynaložených nákladů spojených s vrácením zboží.44 Pošle-li spotřebitel zboží zpět, nemá nárok na náhradu nákladů spojených se zpětným zasláním. Platí zákonná povinnost dodavatele vrátit spotřebiteli zaplacené finanční částky, které již za zboží nebo služby zaplatil, nejpozději do třiceti dnů od spotřebitelova odstoupení od smlouvy.45 Pokud tak neučiní, dostává se do prodlení s důsledky s tím spojenými (úroky z prodlení z dlužné částky, na které má ze zákona nárok, aniž by musely být ve smlouvě sjednány).46

Zákon stanovuje okruh smluv, od kterých není možné odstoupit. Jedná se zejména o smlouvy, kdy si spotřebitel objedná audio/video nahrávku nebo počítačový program a poruší jejich originální obal, pak není možné, aby měl spotřebitel možnost od takové smlouvy odstoupit bez udání důvodu.47 Samozřejmě se toto nevztahuje na případné vady, které by se na daném nosiči vyskytly.48 Pod rozšířenou ochranu nespadají smlouvy na dodávku zboží upraveného podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu, neboť dodavatel by měl jen těžko možnost prodat toto zboží někomu jinému. Toto platí i o zboží podléhající rychlé zkáze, opotřebení nebo zastarání, smlouvy na dodávku novin, periodik a časopisů a smlouvy spočívající ve hře nebo loterii. Nelze také odstoupit bez udání důvodů od smluv na poskytování služeb, jestliže s jejich plněním bylo se souhlasem spotřebitele započato před uplynutím lhůty čtrnácti dní, kterou má spotřebitel na odstoupení od smlouvy od převzetí plnění. Ochrana spotřebitele spočívající v možnosti odstoupení od smlouvy bez udání důvodů ve lhůtě čtrnácti dnů se nevztahuje na smlouvy na dodávku zboží nebo služeb, jejichž cena závisí na odchylkách finančního trhu nezávisle na vůli dodavatele. Speciální ochrana

43 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 53 odst. 7. 44 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 53 odst. 10. 45 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 53 odst. 10. 46 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 517 odst. 2. 47 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 53 odst. 8.

48 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 616, resp. 619 a násl.

spotřebitele se nevztahuje ani na smlouvy uzavírané prostřednictvím prodejních automatů nebo automatizovaných obchodních provozoven, smlouvy uzavírané provozovateli prostředků komunikace na dálku prostřednictvím veřejných telefonátů, smlouvy uzavírané na výstavbu či prodej nemovitosti nebo týkající se jiných práv k nemovitosti (s výjimkou nájemní smlouvy), na smlouvy uzavírané na základě dražeb, smlouvy na dodávku potravin, nápojů nebo jiného zboží běžné spotřeby dodávaného stálými doručovateli spotřebiteli, smlouvy o ubytování, dopravě, stravování nebo využití volného času, pokud dodavatel poskytuje tato plnění v určeném termínu nebo době.49

Spotřebitel se také může setkat se zasíláním zboží přímo, aniž by si jej předtím objednal. Podnikatelé takto zasílají tzv. první výtisky zdarma a další již musí spotřebitel hradit. Poskytuje-li však dodavatel plnění spotřebiteli bez objednávky, není spotřebitel povinen toto plnění uhradit ani vrátit ani podnikatele jakkoliv vyrozumět, že nabídku nepřijímá.50 Spotřebitel tedy není povinen hradit nic, co mu přijde do schránky zdarma, neboť tímto úkonem dodavatele není spotřebitel vázán, pokud jej sám neakceptuje.

Smlouvami o finančních službách se pro účely smluv uzavíraných na dálku rozumí smlouvy týkající se bankovních, platebních, úvěrových nebo pojistných služeb, smlouvy týkající se penzijního připojištění, smlouvy týkající se obchodů na trhu s investičními nástroji. Jsou-li tyto komunikace uzavírány prostřednictvím komunikace na dálku, stanovuje zákon dodavateli specifické povinnosti.51

3.2 Smlouvy uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele nebo nemá-li dodavatel žádné místo k podnikání – dopady takto uzavíraných smluv

Podomní obchod má také speciální úpravu pro případy, kdy smlouva byla uzavřena mimo provozovnu dodavatele, kde obvykle podniká nebo nemá-li dodavatel vůbec žádné místo k podnikání. Smlouva může být sjednána na různých výjezdních akcích, kde je spotřebiteli předvedena a popsána funkce zboží, které si pak spotřebitel

49 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 54.

50 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 53 odst. 9.

51 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 54a – 54d.

„pod nátlakem” koupí. Obchody jsou založeny na velmi dobré přesvědčovací technice dodavatele, který vychvaluje věc po stránce funkční i ekonomické a spotřebitel v tu chvíli nemá možnost srovnání s jinými výrobky ani čas na přemýšlení. Poté podlehne prodejní technice a podepíše kupní smlouvu, např. metody prodeje nádobí Zepter v 90. letech. Spotřebitel má právo na odstoupení od smlouvy bez uvedení důvodu do čtrnácti dní od podpisu smlouvy.52 Pokud dosud nedošlo ke splnění dodávky zboží či služeb dodavatelem, může spotřebitel od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu a bez jakékoliv sankce do jednoho měsíce a dodavatel je povinen vrátit mu zaplacené finanční částky do třiceti dnů od odstoupení od smlouvy.53

Dodavatel musí písemně upozornit spotřebitele na možnost odstoupení od smlouvy nejpozději při uzavření smlouvy. Písemné upozornění musí obsahovat označení osoby, u které je toto právo v dané lhůtě třeba uplatnit, a bydliště této osoby.54 Pokud tak dodavatel neučiní, důsledkem je prodloužení lhůty na odstoupení od smlouvy na lhůtu jednoho roku od uzavření smlouvy.55 Tato ochrana není určena spotřebiteli, který si výslovně sjednal návštěvu dodavatele za účelem objednávky.56 Tento spotřebitel měl možnost seznámit se s danou nabídkou a byl by znevýhodněn dodavatel.

V současné době se podomní obchod velmi rozšířil a spotřebitel je obtěžován v soukromí, proto města vydávají vyhlášky zakazující tento druh prodeje. Tato ochrana není určena spotřebiteli, který si výslovně sjednal návštěvu dodavatele za účelem objednávky.

Ochrana se nevztahuje na smlouvy,57 jejichž předmětem je výstavba, prodej, nájem nebo jiné právo k nemovitosti, smlouvy na dodávku potravin nebo jiného zboží běžné spotřeby dodávaného stálými doručovateli do domácnosti spotřebitele nebo do jiného jím určeného místa, smlouvy na dodávku zboží a služeb, které byly uzavřeny podle katalogu dodavatele, se kterým se měl spotřebitel možnost seznámit

52 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 57 odst. 1. 53 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 57 odst. 1. 54 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 57 odst. 2.

55 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 57 odst. 3.

56 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 57 odst. 1.

57 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 87 odst. 4.

v nepřítomnosti dodavatele, za předpokladu, že mezi stranami má pokračovat spojení při plnění uzavřené nebo jiné smlouvy nejméně do sedmi dnů od převzetí zboží a je s tímto právem seznámen v katalogu nebo ve smlouvě. V neposlední řadě sem patří smlouvy pojistné a smlouvy o cenných papírech.

3.3 Timesharing – smlouva o užívání budovy nebo její části na časový úsek – dopady takto uzavíraných smluv

Zákonem ze dne 26. ledna 2011 se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a dalších souvisejících zákonů. Zákon nově popisuje smlouvy, ve kterých se sjednává dočasné užívání ubytovacího zařízení nebo s tím spojené služby.

Time-sharing ve velmi volném překladu znamená výměnnou intervalovou rekreaci. Timesharing je program, ve kterém skupina užívá nemovitost tak, že si mezi sebou rozdělí právo užívat nemovitost na předem stanovený časový úsek v průběhu roku.58 Ve většině programů se jedná o nemovitosti v místech různých letovisek rezidenčního typu, ale i jiné druhy objektů jako hauseboatů, míst v kempech nebo karavanů. Směrnice zpřesňuje pojem timeshare tak, že se vztahuje nejen na nemovitosti, ale také na smlouvy zahrnující dobu delší než 1 rok.

Poskytovatel rozdělí užívání nemovitosti na určitelné časové úseky a prodává je spotřebitelům, kteří nabývají práva k užívání nemovitosti na určitelné úseky a sdílí využívání nemovitosti společně s ostatními spotřebiteli, avšak nejsou zatěžováni záležitostmi spojenými se správou majetku jako u běžného vlastnictví nemovitosti, a toto právo se nezapisuje do katastru nemovitostí. Spotřebitel musí platit roční poplatky za údržbu, opravy a úpravy nemovitosti. Timesharingová smlouva se nejvíce podobá nájemní smlouvě, ale timesharingová smlouva má detailněji specifikované obsahové náležitosti.

Jedná se o poměrně nový institut na trhu a to je právě poskytovatelova výhoda, neboť používá při sjednávání smlouvy techniky, které jsou psychologicky promyšlené tak, aby přesvědčily spotřebitele koupit produkt, který spotřebitel koupit vlastně nechce a nezná jej. Poskytovatelé si vybírají spotřebitele podle věku, národnosti a finančního

58 XXXXXXXXXXX, X., Ochrana slabší strany, s. 89.

postavení. Slabší smluvní strany jsou chráněny před nepřiměřenými smluvními podmínkami, neboť smlouvy byly sjednávány na řadu let dopředu, spotřebitelé se zavazovali složit poměrně vysoké peněžní částky předem a smlouvy byly zpravidla připravovány poskytovateli.

Smlouvou o dočasném užívání ubytovacího zařízení se rozumí smlouva uzavřená na období delší než jeden rok, na základě které spotřebitel za úplatu získává právo užívat jedno nebo více ubytovacích zařízení s noclehem na více než jeden časový úsek. Smlouva o dlouhodobém rekreačním produktu je uzavřená na období delší než jeden rok, na základě které spotřebitel za úplatu získává právo na slevu nebo jiné výhody spojené s ubytováním, a to společně s dopravou či jinými službami nebo bez nich. Smlouvou o dalším prodeji obchodník pomáhá za úplatu spotřebiteli prodat nebo koupit právo dočasného užívání ubytovacího zařízení nebo dlouhodobý rekreační produkt. Smlouvou o výměně se spotřebitel za úplatu stává členem výměnného systému, který spotřebiteli umožňuje přístup k ubytovacím zařízením s noclehem nebo k jiným službám výměnou za udělení dočasného přístupu ostatním osobám k výhodám spojeným s právy vyplývajícími z jeho smlouvy o dočasném užívání ubytovacího zařízení.59

Směrnice týkající se timesharingu reaguje na dvě důležité skutečnosti objevující se na trhu, a to na vývoj produktů nabízených spotřebitelům, které mají obdobné dopady na spotřebitele, avšak se na ně nevztahují stávající pravidla, zejména z důvodu úzce vymezené působnosti směrnice (jedná se např. o tzv. diskontní prázdninové kluby, pronájem lodí či karavanů nebo zajišťování ubytování na dobu kratší než 1 týden či uzavírání smluv na dobu kratší než 36 měsíců), a dále na narůstající počet stížností spotřebitelů na takové produkty. Směrnice je příznivější jak pro spotřebitele, tak pro podnikatele, jelikož brání nekalé konkurenci.60

59 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/122/ES o ochraně spotřebitele ve vztahu k některým aspektům smluv o dočasném užívání ubytovacího zařízení (timeshare), …

60 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/122/ES o ochraně spotřebitele ve vztahu k některým aspektům smluv o dočasném užívání ubytovacího zařízení (timeshare), …

3.3.1 Timesharing uzavřený na dovolené v cizině

Spotřebitelé bývají oslovováni během svých dovolených v zahraničí nebo na různých předváděcích akcích, kde jsou nuceni vyslechnout si prezentace a po návratu domů zjistí, že se stali obětí podvodného jednání a kontaktují různá spotřebitelská centra se stížností a žádostí o pomoc u různých organizací. Jedním z evropských center je European Consumer Centres (síť evropských center na ochranu spotřebitele), které EU financuje řadu informačních sítí, které poskytují rady spotřebitelům a pomáhají jim při řešení stížností na obchodníky z jiných zemí EU. Občané mají právo na informace ve svém rodném jazyce prostřednictvím bezplatného telefonního čísla Evropské komise (Europe Direct).61 Smlouvy uzavřené mezi poskytovatelem timesharingu a spotřebitelem bývají právně bezvadné, i když vedou k finančním ztrátám evropských spotřebitelů, negativnímu ovlivnění psychického stavu a ovlivnění rodin spotřebitelů.

Finančně slabí spotřebitelé mohou uzavřít smlouvu o poskytnutí úvěru, i když si spotřebitel nemůže dovolit platit právo k užívání budovy. Poskytovatel nutí spotřebitele podepsat platební příkaz nebo zaplatit kreditní kartou část celkové ceny timesharingu.

Pokud spotřebitel uzavře smlouvu, ve které se sjednává dlouhodobý rekreační produkt, nepřihlíží se k ujednání, které ho zavazuje hradit platby na základě smlouvy jinak než v rovnoměrných platbách rozdělených do ročních splátek v téže výši. Toto však nemusí platit, jestliže si strany sjednají změnu výše ročních splátek po prvním roce podle vývoje cen. Výzvu k provedení splátky zašle poskytovatel spotřebiteli písmeně vždy nejpozději 14 dnů přede dnem splatnosti.62 Spotřebitel má právo závazek ze smlouvy, kterou byl sjednán dlouhodobý rekreační produkt, po zaplacení druhé splátky písemně vypovědět bez uvedení důvodu ve lhůtě 14 dnů ode dne, kdy byl vyzván k zaplacení kterékoliv následující splátky. Pokud spotřebitel před jejím uplynutím výpověď alespoň odešle, lhůta je zachována. V takovém případě nemá poskytovatel právo požadovat po spotřebiteli žádné další plnění.63

61 Tel. číslo ze kteréhokoliv členského státu EU: 00 800 67891011

62 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 66 odst. 1.

63 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 66 odst. 2.

3.3.2 Ochrana spotřebitele při uzavírání timesharingové smlouvy

Spotřebitel je chráněn ustanoveními o ochraně spotřebitele při uzavírání smlouvy o užívání budovy nebo její části na časový úsek.64 Spotřebitelé by měli mít práva, které by jim obchodník neměl odepřít. Obchodník by měl poskytnout předsmluvní informace a smlouvu v jazyce, kterému spotřebitel dobře rozumí. Aby si mohli spotřebitelé plně uvědomit, jaká práva a povinnosti pro ně ze smlouvy vyplývají, měla by jim být poskytnuta lhůta, během níž mohou bez udání důvodu od smlouvy odstoupit, aniž by jim na základě toho vznikly jakékoli náklady.

3.3.3 Informace poskytované před uzavřením smlouvy

Než je spotřebitel vázán jakoukoliv smlouvou nebo nabídkou, obchodník je povinen poskytnout mu jasným a srozumitelným způsobem přesné a dostatečné informace. Poskytovatel, za kterého se považuje osoba jednající v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo kdokoliv jednající jeho jménem nebo v jeho zastoupení, by měl poskytnout bezplatně na formuláři jasným a srozumitelným způsobem informace, které spolu s náležitostmi formuláře stanoví vláda nařízením.65 Poskytovatel by měl výslovně upozornit spotřebitele na jeho právo odstoupit od smlouvy, na délku lhůty pro odstoupení a na zákaz přijetí záloh, jiných plnění nebo jejich zajištění v průběhu lhůty pro odstoupení.66

3.3.4 Informace uváděné ve smlouvě

Smlouva musí obsahovat informace, které uvede poskytovatel spotřebiteli. Změnu v obsahu smlouvy si však můžou smluvní strany výslovně sjednat.67 Má-li se obsah smlouvy lišit od informací poskytnutých před uzavřením smlouvy, pak musí poskytovatel spotřebitele na změny písemně upozornit tak, aby k nim měl spotřebitel snadný přístup, změny ve smlouvě výslovně označit a to ještě před podepsáním

64 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 58 – 71.

65 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 60 odst. 1. 66 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 60 odst. 2. 67 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 62 odst. 1.

smlouvy.68 Ve smlouvě musí být uvedeno bydliště, místo podnikání nebo sídlo každé ze smluvních stran, datum a místo jejího uzavření.69

Poskytovatel musí zajistit, aby ujednání o právu na odstoupení od smlouvy, o délce lhůty pro odstoupení a o zákazu přijetí záloh, jiných plnění nebo jejich zajištění v průběhu lhůty pro odstoupení podepsal spotřebitel každé zvlášť a ihned po uzavření smlouvy předá spotřebiteli její podepsané vyhotovení.70

Informace o odstoupení od smlouvy musí být spotřebiteli poskytnuty písemně. Smlouva nemusí být jen na papíře, ale může být sepsána i na jiném trvalém nosiči, např. CD. Smlouva musí být vyhotovena v jazyce či v jednom z jazyků členského státu, v němž má spotřebitel bydliště nebo je státním příslušníkem, podle volby spotřebitele a za předpokladu, že daný jazyk je úředním jazykem . V každém případě ale obchodník musí spotřebitele informovat o právu odstoupit od smlouvy.

3.3.5 Odstoupení od timesharingové smlouvy

Možnost odstoupení od smlouvy je jeden z nejdůležitějších prvků ochrany spotřebitele. Na rozdíl od stávajících 10ti dnů (navíc s možností pro členské státy tuto dobu prodloužit) je nová 14tidenní lhůta pro odstoupení bez možnosti pro členské státy tuto lhůtu jakkoliv měnit.

Spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě 14 dnů od uzavření smlouvy, nemusí uvést důvody ani se nemusí bát jakékoli sankce.71 Pokud spotřebitel neobdrží alespoň jedno vyhotovení smlouvy při jejím uzavřením, začíná mu běžet lhůta pro odstoupení od smlouvy ode dne, kdy toto vyhotovení obdrží.72 Stane-li se, že poskytovatel nepředá spotřebiteli řádně vyplněný formulář pro odstoupení od smlouvy, lhůta pro odstoupení je 1 rok a 14 dnů ode dne, kdy byla smlouva uzavřena, popřípadě ode dne, kdy spotřebitel obdržel její vyhotovení, nastal-li tento den později. Dostane-li spotřebitel řádně vyplněný formulář pro odstoupení od smlouvy písemně do 1 roku ode

68 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 62 odst. 2.

69 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 62 odst. 3.

70 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 63 odst. 1 a 3.

71 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 67 odst. 1.

72 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 67 odst. 2.

dne, kdy byla smlouva uzavřena, popřípadě ode dne, kdy spotřebitel obdržel její vyhotovení, nastal-li tento den později, končí lhůta pro odstoupení čtrnáctým dnem od předání formuláře.73 Může se také stát, že poskytovatel spotřebiteli nedá informace, potom činí lhůta pro odstoupení od smlouvy 3 měsíce a 14 dnů ode dne, kdy byla smlouva uzavřena, popřípadě ode dne, kdy spotřebitel obdržel její vyhotovení, nastal-li tento den později. Jestliže byly tyto informace spotřebiteli poskytnuty do 3 měsíců ode dne, kdy byla smlouva uzavřena, popřípadě ode dne, kdy spotřebitel obdržel její vyhotovení, končí lhůta pro odstoupení čtrnáctým dnem od poskytnutí informací.74 Spotřebitel oznámí obchodníkovi své rozhodnutí odstoupit od smlouvy na papíře nebo na jiném trvalém nosiči, a to před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy. Spotřebitel může použít standardní formulář pro odstoupení od smlouvy (viz. příloha bakalářské práce).

Uzavře-li spotřebitel současně smlouvu sjednávající dočasné užívání ubytovacího zařízení, a smlouvu sjednávající výměnu, běží pro obě smlouvy pouze jedna lhůta určená podle smlouvy, ve které se sjednává dočasné užívání ubytovacího zařízení.75

Stále platí zákaz platit zálohy po dobu, kdy spotřebitel může od smlouvy odstoupit. Zákaz je nyní lépe specifikován, čímž je dosaženo větší právní jistoty pro obě smluvní strany.

3.4 Kupní smlouva a prodej zboží v obchodě

Kupní smlouvu upravuje občanský zákoník a ustanovení zákona o ochraně spotřebitele, a další zákony (například zákon o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty). Uzavřenou kupní smlouvou vzniká povinnost prodávajícího odevzdat věc kupujícímu a povinnost kupujícího věc převzít a zaplatit prodávajícímu dohodnutou kupní cenu. Prodávající má povinnost převést na kupujícího vlastnické právo k předmětu koupě.

73 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 67 odst. 3. 74 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 67 odst. 4. 75 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 68.

Kupní smlouva vzniká okamžikem shody prodávajícího a kupujícího na předmětu koupě a na ceně, což jsou podstatné náležitosti smlouvy. Předmětem koupě bývá věc movitá i nemovitá, individuálně či hromadně určená. Předmětem kupní smlouvy nemohou být peníze, pokud jsou stále zákonným platidlem. Kupní cena bývá určována smluvní cenou, jen výjimečně státní regulací je stanovena cenovým předpisem. Prodej zboží v obchodě a prodej věci na objednávku je zvláštním druhem kupní smlouvy.

Vlastnické právo k věci přechází z prodávajícího na kupujícího rozdílně podle předmětu prodeje věci movité či nemovité. U nemovitých věcí dochází k nabytí vlastnického práva povolením vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí u příslušného katastrálního úřadu ke dni doručení návrhu na vklad. Vlastnické právo se na základě kupní smlouvy zapisuje do katastru nemovitostí zápisem vkladu práva nebo výmazu vkladu práva.76 Nabytí vlastnického práva je možné i záznamem, a to na základě zákona, rozhodnutí soudu, ten má pak jen deklaratorní účinky. V případě převodu nemovitosti je nutná písemná forma kupní smlouvy.77 I kdyby se strany dohodly, že smlouva nebude uzavřena písemně, pak nedodržením písemné formy smlouvy má za následek její neplatnost.78 U movité věci přechází vlastnictví na kupujícího fyzickým nebo symbolickým převzetím věci (tradicí).

V kupní smlouvě lze sjednat předkupní právo a právo zpětné koupě. Předkupním právem se kupující zavazuje pro případ prodání věci nabídnutím přednostně prodávajícímu za stejných podmínek, za kterých by ji prodával někomu jinému a oprávněný musí reagovat zaplacením kupní ceny do osmi dnů u movité věci nebo do dvou měsíců u nemovitosti. Při právu zpětné koupě prodávající má právo požadovat vrácení prodané věci za vrácení kupní ceny kupujícímu a k tomuto je nutná písemná forma. Doba sjednaného práva vyplývá ze smlouvy, a pokud není ve smlouvě uvedena, musí prodávající právo uplatnit do jednoho roku od odevzdání věci kupujícímu, jinak právo zanikne (prekluzivní lhůta). Při písemném ujednání výhrady zpětného prodeje

76 Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů,.

77 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 46 odst. 1.

78 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 46 odst. 2.

vzniká kupujícímu právo prodat koupenou věc zpět prodávajícímu za stejných podmínek, za kterých ji koupil.

Výhrada lepšího kupce znamená, že kupní smlouva je plně uzavřena, ale její účinnost se odkládá do určité doby, do které může prodávající sdělit, že si našel výhodnějšího kupce. Koupí na zkoušku je uzavřena kupní smlouva s podmínkou, že kupující do určité doby předmět koupě schválí.

Záruční doba znamená, že prodávající odpovídá za vady, které se projeví rozporem s kupní smlouvou v době po převzetí věci. Při prodeji spotřebního zboží je záruční doba 24 měsíců – u potravin 8 dní, u krmiv 3 týdny, u prodeje zvířat 6 týdnů. Prodávající může jednostranně poskytnout kupujícímu záruku po delší dobu nebo ve větším rozsahu než stanoví zákon. Na žádost kupujícího je prodávající povinen vydat písemný záruční list, kde musí být uvedeno jméno a příjmení, název nebo obchodní firma prodávajícího, identifikační číslo, sídlo nebo bydliště. V záručním listě má být srozumitelně vysvětlen obsah záruky, její rozsah, podmínky, doba platnosti a způsob uplatňovaných nároků.

Odpovědnost za vady se liší podle druhu vad prodané věci. Vadu odstranitelnou může kupující žádat bezplatně, včas a řádně odstranit s přihlédnutím k charakteru vady buď výměnou věci, nebo její vadné součásti, může také žádat slevu z ceny věci nebo od kupní smlouvy odstoupit nebo požadovat slevu z kupní ceny. Jde-li o vadu neodstranitelnou, která brání řádnému užívání věci, kupující má právo na výměnu věci nebo může od smlouvy odstoupit. Jde o vady vyskytující se i po opravách věci nebo u více vad najednou. Práva u odpovědnosti za vady musí kupující uplatnit u prodávajícího nebo osoby, která je uvedena v záručním listě a musí tak učinit do konce záruční doby, která je u věcí rychle se kazících nejpozději v den následující po koupi. U věcí použitých musí učinit do 24 měsíců ode dne převzetí věci.

Provozovnou se rozumí prostor, v němž je uskutečňována určitá podnikatelská činnost, za provozovnu se považuje i stánek na pravidelných akcích, pojízdná prodejna a obdobné zařízení sloužící k prodeji zboží nebo poskytování služeb.79

V kupní smlouvě mimo povinné údaje lze uvést i údaje požadované spotřebitelem, prodloužit záruční dobu, poskytnout množstevní slevy, slevy z částky při úhradě v hotovosti apod.

79 Zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů.

3.5 Smlouva o dílo

Smlouva o dílo je upravena v občanském i obchodním zákoníku. V rámci závazkového vztahu mezi zhotovitelem a objednavatelem je možné použít úpravu v občanském i obchodním zákoníku. Jedná se o specifický závazkový vztah, kde na jedné straně vystupuje slabší strana v podobě spotřebitele, a proto musí být dodrženy zákonem stanovená pravidla. Pokud pro závazkový vztah zhotovitel použije obchodní zákoník obsahující volnější pravidla pro závazkové právní vztahy, musí se na tom se spotřebitelem dohodnout. Dohoda o volbě obchodního zákoníku musí mít písemnou podobu.80 Tato dohoda bývá jako součást smlouvy o dílo v podobě ustanovení, které říká, že závazky z této smlouvy se řídí obchodním zákoníkem a pokud by dohoda směřovala ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, bude takové ujednání neplatné.81 Ustanovení občanského zákoníku i jiná ustanovení, kde je zakotvena ochrana spotřebitele, je třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem.82

Je třeba si uvědomit, že i když je ústní smlouva platná, jen velmi těžko se dokazuje. Ze smlouvy o dílo je jasné co a za kolik jste si vlastně objednali. Vzory smluv můžeme najít na internetu, ale v případě, že budeme vydávat velkou částku, vyplatí se nechat si smlouvu sepsat právníkem. Při velké částce je platba právníkovi nepatrnou položkou a hlavně nám může do budoucna ušetřit vysoké náklady, spojené s případným soudním řízením. I po podepsání smlouvy je potřeba být obezřetný a vyvarovat se zaplacení ceny díla předem.

Smlouva o dílo se liší od kupní smlouvy svým předmětem, neboť předmětem kupní smlouvy jsou věci zhotovené před uzavřením smlouvy a v rámci smlouvy o dílo v době uzavření smlouvy dílo neexistuje, jelikož musí být nejprve objednavatelem objednáno a specifikováno. Občanský zákoník upravuje obecně smlouvu o dílo a pak také dva smluvní podtypy – smlouvu o zhotovení věci na zakázku a smlouvu o opravě

80 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 262 odst. 2. 81 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 262 odst. 1. 82 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník , ve znění pozdějších předpisů, § 262 odst. 4.

a úpravě věci.83 Podle podoby uzavřené smlouvy se odvíjí jednotlivé povinnosti stran, zejména povinnosti z odpovědnosti za vady.

Xxxxxxxx o dílo se zhotovitel zavazuje, že dílo provede na vlastní nebezpečí, a objednavatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit dohodnutou cenu.84 Doporučuje se uzavírat smlouvu písemně, aby byla v případě sporu pozice spotřebitele silnější. Zhotovitel musí vydat objednavateli písemné potvrzení o převzetí objednávky, nedojde- li ke zhotovení díla na počkání.85 Písemné potvrzení musí obsahovat označení předmětu díla, jeho rozsah, jakost, cenu za provedení díla a dobu jeho zhotovení.86 Pokud zhotovitel potvrzení nevydá, smlouva je i tak platná, ale zhotovitel nesplnil povinnost, kterou mu zákon stanovuje.

3.5.1 Smlouva o zhotovení věci na zakázku

Předmětem smlouvy je zhotovení, oprava, úprava, údržba věci a také vypracování posudku nebo projektu. Pojmovým znakem smlouvy je úplatnost a cena za zhotovení díla se stanoví dohodou.

Cena je stanovena ve smlouvě na základě dohody stran, a pokud není její výše stanovena, je třeba poskytnout cenu přiměřenou.87 Cena se platí až po skončení díla, strany se však mohou dohodnout i jinak, neboť provádí-li se dílo po částech nebo vyžaduje-li provedení díla značných nákladů, pak je zhotovitel oprávněn požadovat během provádění díla od objednavatele zálohy.88 Pokud spotřebitel odstoupí od smlouvy, je povinen zaplatit zhotoviteli novou částku připadající na provedenou práci a vzniklé náklady podle původně dohodnuté ceny, ale to jen v případě, kdyby měl spotřebitel z částečného plnění smlouvy majetkový prospěch.89 Pokud není možné cenu

83 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 631 – 656.

84 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 631. 85 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 632. 86 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 632. 87 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 634. 88 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů, § 634.

89 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 635 odst. 4.

při uzavírání smlouvy sjednat pevnou částkou, musí se určit alespoň odhadem.90 Zjistí-li zhotovitel dodatečně, že bude třeba cenu určenou odhadem podstatně překročit, je povinen na to objednavatele bez prodlení písemně upozornit, odůvodnit a oznámit mu nově určenou cenu. Za podstatné překročení ceny se považuje její zvýšení o deset až dvacet procent, a pokud zhotovitel tuto povinnost upozornit spotřebitele na zvýšení ceny nesplní, nemá právo na zaplacení rozdílu v ceně.91 Spotřebitel je oprávněn po oznámení nové ceny od smlouvy odstoupit a učiní-li tak, je povinen zaplatit zhotoviteli částku připadající na provedenou práci a vzniklé náklady podle původně určené ceny, pokud by měl z částečného plnění smlouvy majetkový prospěch.92 Odstoupením od smlouvy není dotčeno právo objednavatele na náhradu případné škody, neodstoupí-li však spotřebitel bez zbytečného odkladu, je povinen zaplatit za poskytnutou službu nově určenou vyšší cenu.93

Objednavatel má také právo odstoupit od smlouvy kdykoliv během provádění díla z jakéhokoliv důvodu nebo i bez uvedení důvodu, avšak zhotoviteli musí zaplatit za již vykonanou práci a za vynaložené účelné náklady. Povinností objednavatele je poskytnout zhotoviteli součinnost nutnou k provedení díla a po dokončení díla si jej převzít a zaplatit cenu díla. Jestliže však předané dílo vykazuje vady, odpovídá za ně zhotovitel a to i za vady, které se vyskytnou v záruční době. Spotřebitel může až do zhotovení díla od smlouvy odstoupit, aniž by uváděl důvod pro své odstoupení.94 Od smlouvy může spotřebitel odstoupit i tehdy, jestliže dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně. Z tohoto důvodu je před odstoupením od smlouvy nutné poskytnout zhotoviteli přiměřenou lhůtu na sjednání nápravy.95

Spotřebiteli, který dílo objednal, vzniká právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky věc zhotovil, a povinnost zaplatit zhotoviteli cenu za zhotovení věci. Účelem smlouvy je zhotovení věci podle konkrétních požadavků spotřebitele, kterou si spotřebitel nemůže obstarat na základě kupní smlouvy. V případě zhotovení věci na

90 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 636.

91 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 636 odst. 1. 92 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 636 odst. 2. 93 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 636 odst. 3. 94 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 642.

95 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 642 odst. 2.

zakázku odpovídá zhotovitel za to, že věc má vlastnosti objednavatele při zakázce vymíněné. Zhotovitel odpovídá za vady, které má věc na zakázku zhotovená při převzetí objednavatelem, ale i za ty, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době.96 Faktickou vadou zhotovené věci na zakázku nebo opravy či úpravy věci je nedostatek takové vlastnosti, které zejména k obsahu smlouvy mělo poskytnuté plnění mít.97 Záruční doba je u zhotovení díla na zakázku stanovena zákonem na 6 měsíců98 a u některých věcí může být zvláštním právním předpisem stanovena delší, například pro zhotovení staveb v délce tří let. Smluvní strany si mohou dohodnout záruční dobu delší, nikoliv však kratší. Pro uplatnění vad xxxxxxxx díla při opravě nebo úpravě věci stanoví zákon záruční dobu tří měsíců a u staveb osmnácti měsíců. Záruční doba začíná běžet ode dne převzetí věci, pokud si ji objednatel převzal až po dni, do kterého měl povinnost ji převzít, běží záruční doba již ode dne, kdy měl tuto povinnost.99

3.5.2 Smlouva o opravě nebo úpravě věci

Spotřebiteli, který opravu nebo úpravu objednal, vzniká právo na provedení opravy (činnosti, kterou se zejména odstraňují vady věci, následky jejího poškození nebo účinky jejího opotřebení) nebo úpravu (činnost, kterou se zejména mění povrch věci nebo její vlastnosti) věci. Zhotoviteli vzniká právo na zaplacení ceny za opravu či úpravu věci. V případě opravy nebo úpravy věci spotřebitel nikdy neztrácí vlastnické právo k opravované nebo upravované věci, i pokud je na opravované věci vyměněna její součást.

Zhotovitel odpovídá za vady, které má provedená oprava nebo úprava při převzetí věci objednavatelem, a stejně tak i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době.100 Smlouva o zhotovení věci má kratší záruční dobu, v případě opravy a úpravy věci pouze tři měsíce a u stavebních prací je záruční doba prodloužena na

96 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, k § 645 odst. 1. 97 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 646 odst. 1. 98 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů, § 646 odst. 3. 99 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 647.

100 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 653 odst. 1.

osmnáct měsíců.101 Prohlášením objednateli může zhotovitel poskytnout záruku přesahující rozsah záruky stanovené v tomto zákoně a v záručním listě zhotovitel určí podmínky a rozsah záruky.102

Pokud zhotovitel věc opraví nebo upraví vadně, má objednavatel právo na bezplatné odstranění vady a zhotovitel je povinen vadu odstranit v dohodnuté lhůtě. Nelze-li vadu odstranit nebo neodstraní-li ji zhotovitel v dohodnuté lhůtě anebo se vyskytne vada znovu, objednavatel má právo na zrušení smlouvy nebo na přiměřené snížení ceny opravy nebo úpravy.103 Zrušení smlouvy je jednostranným právním úkonem a je účinné v okamžiku, kdy dojde zhotoviteli.

Práva z odpovědnosti za vady musí být uplatněna u zhotovitele v záruční době. Zhotovitel je povinen vydat objednateli potvrzení o tom, kdo právo uplatnil a vyznačí provedení opravy a dobu jejího trvání. Doba od uplatnění práva ze záruky až do provedení opravy se do záruční doby nepočítá.104 Reklamace musí být podle zákona

o ochraně spotřebitele odstraněna nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace a po uplynutí doby bez rozhodnutí zhotovitele o reklamaci, má spotřebitel stejná práva jako by se jednalo o vadu neodstranitelnou.105 Pokud zhotovitel převezme věc k odstranění vad, odpovídá podle ustanovení o odpovědnosti za škodu106 za její poškození, ztrátu nebo zničení.

Zhotovitel je povinen přijmout reklamaci v kterékoliv provozovně, ve které je přijetí reklamace možné s ohledem na rozsah poskytovaných služeb, případně i v sídle nebo místě podnikání.107 Spotřebitel musí dostat písemné potvrzení o tom, kdy spotřebitel právo uplatnil, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitel požaduje, potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace, potvrzení

o provedení opravy a době jejího trvání, případně písemné odůvodnění zamítnutí

101 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 654 odst. 1. 102 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 654 odst. 3. 103 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů, § 654 odst. 1.

104 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 649 – 655 odst. 2.

105 Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, § 19 odst. 3.

106 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 421.

107 Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, § 19 odst. 1.

reklamace. V provozovně zhotovitele musí být po celou provozní dobu přítomen pracovník pověřený vyřizováním reklamace.108

3.5.3 Smlouva o dílo uzavřená podle obchodního zákoníku109

Zhotovitel se zavazuje k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení. Dílem se rozumí zhotovení určité věci, montáž určité věci, její údržba, provedení dohodnuté opravy nebo úpravy určité věci nebo hmotně zachycený výsledek jiné činnosti.110 Montáží se rozumí sestavení předmětu, aby byl schopen plnit svou funkci. Jedná-li se o stavbu, pak se dílem rozumí vždy její zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava. Ohledně věcí, které zhotovitel opatřil k provedení díla, má postavení prodávajícího, pokud z ustanovení upravujících smlouvu o dílo nevyplývá něco jiného. Kupní cena těchto věcí je zahrnuta v ceně za provedení díla.111

Ve smlouvě musí být dohodnuta cena nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran uzavřít smlouvu i bez tohoto určení.112 Objednavatel je povinen zaplatit zhotoviteli cenu dohodnutou ve smlouvě nebo určenou způsobem stanoveným ve smlouvě. Pokud se na ceně nedohodnou nebo neurčí, je objednavatel povinen zaplatit cenu, která se obvykle platí za srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy za obdobných obchodních podmínek.113 Na výši ceny nemá vliv určení na základě rozpočtu, jenž je součástí smlouvy, ani nemá vliv sdělení zhotovitele ještě před uzavřením smlouvy.114 Jestliže byla cena určena na základě rozpočtu, jehož úplnost není podle smlouvy zaručena, může se zhotovitel domáhat přiměřeného zvýšení ceny v případě, že se objeví při

108 Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, § 19 odst. 2.

109 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 536 – 565. 110 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 536 odst. 1. 111 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 541.

112 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 536 odst. 2. 113 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 546 odst. 1. 114 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 547 odst. 1.

provádění díla nutnost dalších činností, které nebyly předvídatelné v době uzavření smlouvy.115 Pokud byla cena určena na základě rozpočtu, který se podle smlouvy považuje za nezávazný, může se zhotovitel domáhat určení zvýšení ceny o částku, o níž nevyhnutelně převýší náklady účelně vynaložené zhotovitelem.116 Nesouhlasí-li se zvýšením ceny objednatel, může její zvýšení určit na návrh zhotovitele soud.117 Nárok však zhotoviteli zaniká, jestliže neoznámí nutnost překročení rozpočtové částky a výši požadovaného zvýšení ceny bez zbytečného odkladu.118

Odstoupit od smlouvy může objednatel bez zbytečného odkladu, požaduje-li zhotovitel zvýšení ceny o částku přesahující o více než deset procent cenu stanovenou na základě rozpočtu, ale objednavatel je povinen nahradit zhotoviteli část ceny odpovídající rozsahu částečného provedení díla podle rozpočtu.119 Zhotovitel odpovídá za vady díla vzniklé po předání díla, jestliže byly způsobeny porušením jeho povinnosti.120

3.6 Cestovní smlouva

Pokud se uzavře cestovní smlouva, cestovní kancelář má povinnost poskytnout klientovi zájezd a klient má povinnost zaplatit smluvenou cenu.121 Smlouva musí být písemná, jedno její vyhotovení je po jejím uzavření cestovní kanceláří povinna předat spotřebiteli122 a musí obsahovat ujednání stanovená podrobně v zákoně. Týká se to označení stran smlouvy, včetně časového rozvrhu plateb a výši zálohy, vymezení zájezdu, termínu, rozsahu poskytovaných služeb, stanovení ceny a podmínek zvýšení, pojištění, kontaktu se zástupcem cestovní kanceláře, možností odstoupení od smlouvy,

115 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník , ve znění pozdějších předpisů, § 547 odst. 2. 116 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník , ve znění pozdějších předpisů, § 547 odst. 3. 117 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 546 odst. 4. 118 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 547 odst. 6. 119 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 547 odst. 5. 120 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 560.

121 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 852a.

122 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 852b a 852a.

nároky a způsob jejich uplatnění při porušení právních povinností cestovní kanceláří a dalších.123 Zájezd je kombinace dopravy, ubytování nebo jiné služby, která je doplňkem dopravy nebo ubytování a tvoří alespoň dvacet procent souhrnné ceny zájezdu. Spolu s cestovní smlouvou je cestovní kancelář povinna zákazníkovi předat doklad o pojištění vystavený pojišťovnou.

Zákonem je také upravena odpovědnost cestovní kanceláře za porušení povinností vyplývajících ze smlouvy. Cestovní smlouva musí obsahovat způsob, jakým má spotřebitel uplatnit své nároky plynoucí z porušení právní povinnosti cestovní kanceláře a výši odstupného, které je spotřebitel povinen zaplatit, pokud by odstoupil od cestovní smlouvy v případech, kdy mu to umožňuje zákon.124 Pokud cestovní kancelář pouze prodává zájezdy, které organizují jiné cestovní kanceláře, odpovídá zákazníkovi za porušení závazků vyplývajících z cestovní smlouvy výlučně ta cestovní kancelář, která smlouvu uzavřela, a nikoli jiní dodavatelé služeb cestovního ruchu.125 Je-li součástí zájezdu ubytování, doprava a stravování, musí smlouva udávat hlavní charakteristické znaky. Je-li realizace zájezdu podmíněna dosažením minimálního počtu zákazníků, musí to smlouva výslovně uvést a stanovit lhůtu, ve které musí spotřebitele písemně informovat o zrušení zájezdu z důvodu nedosažení minimálního počtu zákazníků.126

Cestovní kancelář je oprávněna jednostranným úkonem zvýšit cenu zájezdu, pokud se zvýší ceny za dopravu včetně cen pohonných hmot nebo plateb spojených s dopravou nebo směnného kursu české koruny použitého pro stanovení ceny zájezdu v průměru o více než deset procent.127 Pokud by cestovní kancelář rozšířila okruh skutečností i na další skutečnosti, jednalo by se zřejmě o neplatnou smlouvu pro rozpor se zákonem.128 Cena zájezdu nesmí být zvýšena během dvaceti dnů před zahájením zájezdu a písemné oznámení o zvýšení ceny musí být zákazníkovi odesláno nejpozději

123 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 852b.

124 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 852b odst. 2. 125 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 852i odst. 1. 126 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 852b odst. 3. 127 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 852c.

128 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 37.

21 dní před zahájením zájezdu, jinak nemá cestovní kancelář právo na zaplacení rozdílu v ceně zájezdu.129 Cestovní kancelář může navrhnout zákazníkovi změnu cestovní smlouvy s tím, že pokud dojde i ke změně ceny zájezdu, musí být v návrhu nová cena uvedena. Spotřebitel má nejméně pět dní od doručení návrhu na změnu cestovní smlouvy právo na odstoupení od smlouvy, pokud tak neučiní, má se za to, že se změnou smlouvy souhlasí.130 Zákazník může před zahájením zájezdu od cestovní smlouvy odstoupit i bez uvedení důvodu, na rozdíl od cestovní kanceláře, která může před zahájením zájezdu od cestovní smlouvy odstoupit jen z důvodu zrušení zájezdu nebo z důvodu porušení povinností zákazníka. Zákazník má poté právo požadovat, aby mu cestovní kancelář na základě nové cestovní smlouvy poskytla jiný zájezd nejméně v kvalitě odpovídající původní cestovní smlouvě, může-li cestovní kancelář takový zájezd nabídnout.131 Zruší-li cestovní kancelář zájezd ve lhůtě kratší než dvacet dní před termínem jeho zahájení, je povinna uhradit zákazníkovi pokutu ve výši deset procent z ceny zájezdu.132 Cestovní kancelář se může zprostit odpovědnosti za škodu nebo povinnosti zaplatit pokutu, prokáže-li se, že ke zrušení zájezdu došlo, neboť realizace zájezdu byla podmíněna dosažením minimálního počtu zákazníků nebo v důsledku neodvratitelné události, které nemohla zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na ni rozumně požadovat.133

Jestliže spotřebitel odstoupí od smlouvy, cestovní kancelář je povinna vrátit mu vše, co od něj obdržela na úhradu ceny zájezdu podle zrušené cestovní smlouvy. Odstoupí-li cestovní kancelář od smlouvy před zahájením zájezdu z důvodu porušení povinnosti zákazníka, je zákazník povinen zaplatit cestovní kanceláři odstupné ve výši, kterou si strany na základě dohody stanovili. Splatnost odstupného nastává v okamžiku, kdy cestovní kancelář platně odstoupí od smlouvy.134 Nesplní-li cestovní kancelář své povinnosti vyplývající z cestovní smlouvy nebo ze zákona řádně a včas, musí

129 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, 852c odst. 23.

130 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů, § 852e odst. 1, 2. 131 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 852g odst. 1, 2. 132 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 852g odst. 4.

133 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 852g odst. 5.

spotřebitel uplatnit své právo u cestovní kanceláře bez zbytečného odkladu nejpozději do tří měsíců od skončení zájezdu, jinak právo zanikne.135

3.7 Smlouva o půjčce

Nyní se pozorněji a hlouběji zaměřím na problematiku spotřebitelských půjček a úvěrů, neboť orientovat se v této problematice není jednoduché. Obecně je každá spotřebitelská smlouva sice upravena občanským zákoníkem, je dobré ale vnímat specifika jednotlivých druhů půjček a úvěrů.

Využívání půjček spotřebitelských úvěrů, hypotečních úvěrů apod. je běžnou součástí konzumní moderní společnosti. Orientace a právní povědomí spotřebitelů je však mnohdy velmi slabé.

V této smlouvě se věřitel zavazuje přenechat dlužníkovi věci druhově určené a dlužník se zavazuje vrátit věřiteli věci stejného druhu. Předmětem smlouvy jsou nejčastěji peníze. Půjčkou přechází na dlužníka vlastnictví k těmto věcem, proto je může spotřebovat či jinak s nimi volně nakládat. Avšak jeho povinností je vrátit věci stejného druhu a stejného množství. Smlouva může být bezplatná nebo úplatná. Úplatná je v případě, kdy si účastníci dohodnou smluvní úroky. Při půjčce nepeněžité lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, zpravidla téhož druhu.136

Pro uzavření smlouvy o půjčce se nevyžaduje písemná forma, protože by to při půjčce malého množství peněz nebo věcí nebylo praktické. Dlužník by však měl vystavit věřiteli dlužní úpis, kterým by potvrdil existenci půjčky a její obsah. Smlouva vzniká odevzdáním půjčených věcí dlužníkovi z ruky do ruky, může být plněno i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Smlouva upraví, který ze zajišťovacích instrumentů byl stranami pro konkrétní případ dohodnut a jeho podmínky. Zajištění závazků je třeba věnovat pozornost, a to jak ze strany věřitele, neboť mnohdy pouze v důsledku dobrého zajištění získá věřitel zpět půjčku od nepoctivého dlužníka, tak ze strany dlužníka, neboť důslednou realizací práv věřitele plynoucích mu ze zajištění

135 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů, § 852i odst. 3.

může být dlužník překvapen a mnohdy citelně dotčen na svém majetku či právu s ním nakládat.

Dlužník je povinen vrátit půjčku ve lhůtě stanovené ve smlouvě, kdy lhůta bývá určena počtem dní nebo konečným datem. Po uplynutí lhůty se stává půjčka splatnou a jejího splacení se lze domáhat žalobou, která je určena zákonem tříletou promlčecí dobou. Pokud splatnost půjčky není ve smlouvě dohodnuta, pak je dlužník povinen půjčku vrátit prvého dne poté, kdy si věřitel o vrácení požádá.

Dlužník má právo splácet půjčku ve splátkách tak, aby ji celou uhradil do stanovené doby splatnosti a věřitel je povinen takové částečné plnění přijmout kromě případu, kdy by se účastníci výslovně dohodli, že půjčka bude vrácena celá najednou nebo v případě, kdy by to odporovalo povaze pohledávky (například vrácení půjčky 10 000 Kč po stokorunách).137

Někteří věřitelé požadují po dlužnících úroky z půjček několikanásobně překračující obvyklou výši úroků požadovanou českými bankami i většinou dalších soukromých subjektů poskytujících půjčky. Pokud takto vysoký úrok požaduje věřitel, i když je dlužník v tísni, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo v rozrušení, dopouští se trestného činu lichvy podle § 253 trestního zákona. Dohoda v tomto případě o takto vysokých úrocích byla neplatná pro rozpor s dobrými mravy a dlužník by nebyl povinen je platit.

Podpis smlouvy by nikdy neměl spotřebitel uzavírat v časové tísni a bez seznámení se s textem. Smlouvy bývají podepisovány a uzavírány bezprostředně po jejím předložení poskytovatelem, ale smlouvu by si měl každý spotřebitel odnést domů a ponechat si dostatečný čas na její pročtení a na konzultace se zkušenějšími členy rodiny nebo okruhu přátel. Může také využít a vyhledat odbornou právní pomoc. Pozornost je třeba věnovat každé části textu, zejména pak poznámek psaných velmi malými písmeny. Nesrozumitelné části by si měl spotřebitel nechat vysvětlit a případně i požadovat přesněji vyjádřenou úpravu textu.

Zejména by měl spotřebitel na samém počátku zvažovat své možnosti budoucího splácení a zda si půjčku může dovolit vzít. Využívání půjček a úvěrů patří k moderní společnosti, ale spotřebitelé přeceňují vlastní možnosti splátek a může je to vést do

nepříjemných životních situací. Neměli bychom proto podléhat často velmi agresivní formě reklamy subjektů nabízejících půjčky a úvěry.

3.8 Smlouva o úvěru138

1. ledna 2011 začal v ČR platit nový zákon 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, vycházející ze směrnic EU. Zákon přináší zásadní změny pro spotřebitele žádající o úvěry, jeho účelem bylo především pomoci spotřebitelům a výrazně posílit jejich práva. Spotřebitel by měl nadále dávat dobrý pozor na úrokové sazby, které mohou být zvláště v případě nebankovních úvěrů velmi vysoké.

Smlouvou se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

U úvěrové smlouvy jsou zcela zásadní lhůty, musíme tedy vědět, kdy dluh splatit, případně kdy hradit jednotlivé splátky. Dlužník je oprávněn uplatnit nárok na poskytnutí peněžních prostředků ve lhůtě stanovené ve smlouvě. Není-li tato lhůta ve smlouvě stanovena, může dlužník tento nárok uplatnit, dokud poskytnutí úvěru některá strana nevypoví. Od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Rozhodujícím kritériem pro posouzení, zda byl závazek splněn včas, je termín jeho splatnosti, a případně splatnosti splátek.

Zákon o spotřebitelském úvěru upravuje podmínky smluv o poskytování spotřebitelského úvěru, s cílem vytvoření jednotných a průhledných pravidel pro realizaci spotřebitelského úvěru, které povedou k vyloučení aplikace nepřiměřených podmínek při sjednávání spotřebitelského úvěru a vytvoření takového právního prostředí, které bude shodné s prostředím společného evropského trhu. Pro spotřebitele může být výhodné, aby vyhledával takové formy úvěru, které jsou pokryty tímto zákonem. Ten má totiž vyloučit aplikace nepřiměřených a zneužívajících prvků spotřebitelského úvěru vůči spotřebiteli a v prostředí soutěže mezi podnikateli stanovit závazná a rovná kritéria v této oblasti podnikání.

138 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník , ve znění pozdějších předpisů, § 262 odst. 4.

Půjčka musí v každém případě být v souladu s ustanoveními občanského zákoníku. Podmínky spotřebitelského úvěru spotřebiteli zajistí vyšší ochranu. Spotřebitel má však vždy pečlivě zvažovat nabízené podmínky ve smlouvě a dosah svých závazků.

Pro oblast spotřebitelských úvěrů nám slouží ukazatel - roční procentní sazba nákladů (RPSN). Zákon upřesňuje definici RPSN, jelikož je pro rozhodnutí spotřebitele nejcennější informací. RPSN je číslo, které má umožnit spotřebiteli lépe vyhodnotit výhodnost a nevýhodnost poskytovaného úvěru. Ukazatel roční úrokové míry nemusí být dostatečnou informací pro porovnání různých nabídek různých poskytovatelů půjček. Spotřebitel by měl vzít v úvahu i další platby a poplatky, kterými ho poskytovatel půjčky váže.

3.9 Nepřiměřená ujednání

Podle § 56 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Z ustanovení § 262 odst. 4 ve spojení s ustanovením § 56 odst. 1 a 2 občanského zákoníku vychází, že v obchodních závazkových vztazích podle § 261 obchodního zákoníku a ve vztazích podřízených tomuto zákoníku podle § 262 odst 1 a 2 představuje začlenění zneužívajících klauzulí, tj. nepřípustných smluvních ujednání demonstrativně uvedených v § 56 odst. 3 občanského zákoníku., do smluv uzavíraných mezi spotřebiteli a smluvními stranami, které nejsou podnikateli, ujednání, která jsou v rozporu s požadavkem dobré víry, znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran.139

Ujednání ve spotřebitelských smlouvách se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti.Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy. Přitom v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.140

139 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 40a.

140 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 55 odst. 2 a 3.

Za nepřiměřenou je považována smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje nerovnováhu v právech a povinnostech stran vyplývajících ze smlouvy, a to v neprospěch spotřebitele. Za nesjednanou individuálně se považuje podmínka, která byla sepsána předem, a proto spotřebitel nemohl mít vliv na obsah podmínky, zejména v souvislosti s předem sepsanou běžnou smlouvou.

V případě smluv, kde jsou všechny nebo některé podmínky nabízené spotřebiteli předloženy písemně, musí být tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem. Pokud je pochybnost o významu některé podmínky, pak má převahu výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější.141

141 Směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.

4. NOVÁ ÚPRAVA– NÁVRH NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU

V této kapitole se zaměřím na novou úpravu a návrh nového občanského zákoníku. De lege ferenda je latinský právnický výraz znamenající z hlediska budoucího zákona. Vztahuje se na právní stav, který v současnosti neplatí, ale do budoucna se nad ním uvažuje a po změně zákonů může nastat.

Nový občanský zákoník reaguje na potřebu změny v soukromém právu. Občanský zákoník byl přijat v roce 1964 a od té doby byl již mnohokrát novelizován. ČR prošla za období posledních 20 let rozsáhlými společenskými změnami. V průběhu

90. let 20. stol. a v prvních letech 21. stol. byl občanský zákoník novelizován více jak třemi desítkami novel. Především se jednalo o novelizace sledující aproximaci našeho občanského práva směrnicím EU a evropským standardům.142 Vytvořením a přijetím nového občanského zákoníku se v oblasti soukromého práva zařadíme mezi ostatní vyspělé evropské země. Úplná rekodifikace občanského práva přináší zásadní změnu sjednocení závazkového práva.

Na otázku, kdy nový občanský zákoník projde parlamentem, a jaká by měla být doba legisvakance, odpověděl ministr spravedlnosti XXXx. Xxxx Xxxxxxxx tak, že počítá s tím, že by mohl být přijat v průběhu roku 2011 či na přelomu roku 2011 a 2012 a počítá s jednoroční legisvakancí, což znamená, že teoreticky od začátku roku 2013 by nový civilní kodex začal být účinný, avšak u takhle rozsáhlého díla se těžko odhaduje.143

V občanském zákoníku najdeme úpravu spotřebitelských smluv v jeho páté hlavě první části, uvozené záhlavím spotřebitelské smlouvy (§ 52 - 57). Spotřebitelským smlouvám je vymezena samostatná hlava, proto se tak mělo stát i v úpravě obecných ustanoveních o smlouvách (§ 43 - 51) nebo se mělo alespoň uvést hlavu pátou záhlavím smlouvy a tuto hlavu následně rozdělit do dvou oddílů, oddíl první - obecná ustanovení o smlouvách, oddíl druhý - spotřebitelské smlouvy.

142 Důvodová zpráva k novele občanského zákoníku č. 135 / 2002 Sb., s. 9.

143 Rozhovor se staronovým ministrem spravedlnosti X. Xxxxxxxxxx, Bulletin advokacie 9/2010, , s. 13.

V hodnocení zákonné úpravy spotřebitelských smluv se promítá soukromoprávní ochrana slabší smluvní strany, která dosud v občanském zákoníku chyběla. Dochází k implementaci práva EU do občanského zákoníku. Zákonná úprava je směřována na oblast společenských vztahů. Úprava svým obsahem není příliš přehledná, obecná ustanovení o spotřebitelských smlouvách by měla být upravena v ustanovení § 52.

Zejména je důležité uvést, že se definice spotřebitele v občanském zákoníku sjednocuje s definicí v zákoně o ochraně spotřebitele a vymezením tohoto pojmu v právu EU, v nové úpravě občanského zákoníku se již o spotřebiteli mluví jako

o fyzické osobě (nejen o osobě, jinak by mohla být brána i jako právnická osoba), která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

Dosud volnější vymezení neplatnosti ujednání ve spotřebitelských smlouvách uvedených v § 56 občanského zákoníku se nahrazuje striktním ustanovením, že tato ujednání jsou neplatná.

Ráda bych se blíže věnovala smluvním závazkům a kupní smlouvě. Zákonná úprava kupní smlouvy je sjednocena do jediného právního předpisu. Základem pro jednotnou úpravu kupní smlouvy byla odpovídající ustanovení obchodního zákoníku. Kupní smlouva je v návrhu občanského zákoníku charakterizována závazkem prodávajícího převést vlastnické právo k prodávané věci na kupujícího oproti zaplacení kupní ceny, nejedná se tedy již o pouhé předání předmětu koupě za dohodnutou cenu. Kupní cena podle ust. § 589 občanského zákoníku nemusí být nadále sjednávána v souladu s obecně závaznými právními předpisy. Ust. § 1808 návrhu OZ stanoví, že pro určitost ceny postačí sjednat způsob jejího určení a žádné další podmínky na kupní cenu nejsou kladeny.

Z celé úpravy prošlo nejvíce změnami ustanovení věnované vadám věci. Pozice kupujícího, kterému bylo plněno vadně, je posílena. Návrh se odděluje od dosavadní koncepce vad, která vychází z odlišování vad opravitelných od neopravitelných. Tvůrci návrhu nového občanského zákoníku použili jako rozhodující faktor míru, jakou vadné plnění porušuje smlouvu. Vada tak může smlouvu porušovat dvojím způsobem - podstatným a nepodstatným. Podle ust. § 1836 odst. 1 návrhu OZ, má kupující v případě vady, která je podstatným porušením smlouvy, právo zvolit mezi dodáním

nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, opravou věci, přiměřenou slevou z kupní ceny, nebo odstoupením od smlouvy.

Novinkou v úpravě kupní smlouvy je záruka smluvní (za jakost), kterou lze doplnit zákonnou záruku. Smluvní záruka proto nemůže být vymezena, ať z časového či věcného hlediska, přímočařeji než záruka zákonná.

Dále se v zájmu přehlednosti úpravy návrhu nového občanského zákoníku navrhuje upravit smlouva o dílo obecně a poté odchylky o ceně díla sjednané podle rozpočtu, o díle prováděném na nemovitých věcech a o dílech s nehmotným výsledkem.144 V souvislosti s jakostí provedení díla upozorňuje X. Xxxxx, že se mnozí podnikatelé mylně domnívají, že právní předpisy stanovující jakost není třeba respektovat, resp. takové předpisy nepovažují za závazné. V této souvislosti proto autor vyzdvihuje ustanovení § 759 ObchZ, jež závaznost těchto předpisů stanoví, a to nejen pro smlouvu o dílo, nýbrž i pro smlouvu kupní. X. Xxxxx smlouvu o dílo velmi podrobně a pečlivě rozpracovává a z jeho výkladu je patrno, že s tímto smluvním typem má bohaté a dlouholeté zkušenosti.145

Kupní smlouvy nebo smlouvy o dílo mají podle nového občanského zákoníku získat jednotnou podobu bez ohledu na to, zda smluvní vztah mezi sebou uzavírají podnikatelé nebo fyzické osoby. Doposud je potřeba ve smlouvě uvést, zda se dokument řídí obchodním nebo občanským zákoníkem.

V novém občanském zákoníku zůstává zachována zvláštní úprava prodeje zboží v obchodě včetně délky záruční doby. Kupující může uplatnit právo z vady u potravin do osmi dnů, u krmiv do tří týdnů, u zvířete do šesti týdnů a u spotřebního zboží do dvaceti čtyř měsíců od převzetí tak, jak již byl zvyklý. Tvůrci nového občanského zákoníku také museli v ust. § 1887 návrhu OZ jasně stanovit, že tato zvláštní ustanovení se nepoužijí na smluvní vztahy uzavřené mezi podnikateli, pokud se prodej či koupě týká jejich podnikatelské činnosti.

X. Xxxxx se zabývá východisky právní úpravy obchodních závazkových vztahů, zejména rozebírá otázku vztahu občanského a obchodního práva a zamýšlí se nad

„efektivností“ obchodního práva. Jedním z nejvýznamnějších problémů obecné části je otázka, zda-li je stále na místě klasifikovat smluvní typy na tzv. absolutní obchody,

144 Důvodová zpráva k novele občanského zákoníku č. 135 / 2002 Sb., s. 471 .

145 Bulletin advokacie 9/2008, s. 52.

relativní obchody a absolutní neobchody v situaci, kdy ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku stanoví, že: ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem.146

V novém občanském zákoníku je novinkou absolutní neplatnost spotřebitelských smluv za podmínky, kdy se spotřebiteli nezajistí ochrana garantovaná občanským zákoníkem. Již před novelou občanského zákoníku byla zapovězena ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Taková ujednání byla jen tehdy, pokud se jejich neplatností spotřebitel u soudu aktivně dovolal. Z judikatury soudního dvoru EU vyplývá, že soudy členských států jsou povinny k nepřiměřeným ujednáním přihlížet z úřední povinnosti.

Celkové ideové pojetí návrhu občanského zákoníku se koncepčně rozchází s koncepcí vytvořenou totalitním státem, navazuje na filosofické zázemí kontinentálních i národních tradic a usiluje o „uskutečňování ideálů evropanství".147

146 Bulletin advokacie 9/2008, s. 50.

147 ŠVESTKA, X., XXXXXXXX, O., a kol. Občanský zákoník. Komentář, s. 18.

ZÁVĚR

V této bakalářské práci jsem se snažila popsat spotřebitelské smlouvy a zachytit nejdůležitější prvky ochrany spotřebitele v ČR, které jsou jinak poměrně dosti roztříštěny v mnoha právních předpisech. Cílem práce také bylo umožnit spotřebiteli se začít lépe orientovat v oblasti spotřebitelských smluv a jeho ochrany. Při hodnocení situace v oblasti spotřebitelských smluv a ochrany spotřebitele v ČR je na místě říci, že problémy týkající se ochrany spotřebitele nespočívají v legislativě. Přestože právní úprava v oblasti ochrany spotřebitele je ve srovnání s jinými oblastmi práva poměrně novou záležitostí. Ochrana spotřebitelů v ČR je po legislativní stránce na dobré úrovni, pozitivně lze hodnotit implementaci evropské legislativy, neboť díky ní se v ČR výrazně ochrana spotřebitelů zvýšila. Za velmi přínosnou lze považovat činnost neziskových organizací působících v oblasti ochrany spotřebitelů.

Z průzkumu Evropské agentury Eurobarometr, která zjišťovala nákupní zvyklosti Čechů a jiných Evropanů vyplývá, že čeští spotřebitelé využívají svá práva zhruba ve stejné míře jako jejich západoevropští spoluobčané. Není však jisté, zda je to proto, že jsou natolik sebevědomí a nároční. Data o nízkém počtu podaných stížností či o vysoké nedůvěře smluv naznačují, že je to způsobeno spíše špatnou funkcí tržního prostředí a výraznými snahami obchodníků tato práva nedodržovat. Je to tak spíše než touha po kvalitě nutná obrana před využitím. Zatímco západoevropské spotřebitelské organizace se snaží radit spotřebitelům, jak si nejlépe vybrat, ty z nových členských zemí varují a poučují o základních právech. Rozdíl v očekáváních je zjevný. Ideální řešení se nalézá, jak jinak, někde mezi snahou obchodníků prodat lacinou cetku za drahý peníz a touhou spotřebitelů koupit „zlaté prase za hubičku”.

Je zapotřebí spotřebitele ujistit, že přestože řada z nich má nemilé zkušenosti s jednáním prodávajících, existuje i velmi početná skupina těch solidních. Poctiví prodávající jsou si totiž moc dobře vědomi, že spokojený zákazník se vrací. Kromě toho si uvědomují, že náklady na udržení si stávajícího zákazníka jsou několikanásobně nižší než náklady na přilákání zákazníků nových. Takto ušetřené peněžní prostředky pak obchodníci mohou použít na jiné své aktivity.

Poměrně mnoho prodávajících dnes také věnuje velkou pozornost kvalitě svých výrobků či služeb, neboť ta se také výrazně odráží ve spokojenosti spotřebitele. Pro

podnikatele respektující právní předpisy je mnohem jednodušší získávat nové zákazníky a udržet si ty stávající, kteří se budou do prodejny rádi vracet. Spotřebitel, který si za službu či výrobek zaplatí, by měl tyto dané výrobky či služby obdržet v požadované kvalitě nebo alespoň v kvalitě odpovídající ceně a především na základě rozumných podmínek, které však příliš neomezují samotného výrobce či provozovnu.

Na závěr je nutné zdůraznit, že každý spotřebitel by si měl být vědom toho, že existují práva, která ho chrání, tyto práva by měl alespoň v základních bodech znát, měl by se o ně zajímat i sám od sebe, měl by být aktivní, neboť jinak se spravedlnosti nedovolá. Také by měl vědět, že pokud si není jistý, zde je mu právo přiznáno či není, může se s dotazem obrátit např. na spotřebitelskou organizaci. Spotřebitel by vždy měl číst veškeré smlouvy, které podepisuje, neboť jinak často nebude ani vědět k čemu všemu se zavazuje. Měl by jednat promyšleně, nenechat se zlákat různými akcemi nebo nabídkami, které se na první pohled zdají pro něj více než výhodné. Nikdo nikomu nic nedá zadarmo, každý chce vydělat a mít zisk, a proto chvilka přemýšlení nebo počítání je pro spotřebitele přínosem.

Každý si má vážit svého podpisu, nic nepodepisovat bez rozmyslu. Lidé nevidí důsledky svého rozhodnutí, podepisují kdykoliv cokoliv. Dá se říci, že český spotřebitel je prozatím finančně i právnicky „negramotný”. Měl by se ve vlastním zájmu do budoucna vzdělávat v této oblasti, snažit se získat co nejvíce relevantních informací. Jedním z možných řešení je zavedení výuky této problematiky na vyšším stupni základních škol nebo alespoň středních škol, neboť do smluvních vztahů vstupují i děti při nákupu „sladkostí”. V ČR ruku v ruce kráčí s touto problematikou zvyšující se zadluženost občanů a rostoucí počet exekucí, které vznikají díky nerozvážně a lehkomyslně uzavíraným smlouvám.

Spotřebitel - zákazník je různý, proto se také při nakupování každá osoba rozhoduje jinak. Zejména pod vlivem konkrétní situace a konkrétní nabídky. I když je spotřební chování jen jednou ze složek celkového chování lidí, je tato složka pro marketingové manažery složkou klíčovou. Chování při nákupu je často mnohem složitější než se zdá, všeobecně není tak jednoduché předvídat chování jednotlivců, ale v souhrnu se dá mnohem lépe předvídat chování skupin zákazníků. Pochopení každého z faktorů ovlivňujících chování spotřebitele umožňuje zdokonalit přístup k zákazníkovi, zvyšuje se účinnost programů marketingu.

ANOTACE

Příjmení a jméno autora: Xxxxxxx Xxxxxxxxxx

Instituce: Moravská vysoká škola Olomouc

Název práce v českém jazyce: Spotřebitelské smlouvy

Název práce v anglickém jazyce: Consumer Contracts

Vedoucí práce: XXXx. Xxxxxx Xxxxxxxxxxx, Ph.D., LL.M.

Počet stran: 62

Počet příloh: 2

Rok obhajoby: 2011

Klíčová slova v českém jazyce: spotřebitel, dodavatel, podnikatel, spotřebitelské smlouvy, ochrana spotřebitele, porušení práv spotřebitele, doporučení pro spotřebitele

Klíčová slova v anglickém jazyce: consumer, supplier, entrepreneur, consumer contracts, consumer protection, infringement of consumer rights, recommendations for consumer

Bakalářská práce se zabývá spotřebitelskými smlouvami a jejich dopady na spotřebitele. Cílem této práce je popis a zhodnocení současného stavu s návrhem možných změn a zlepšení. V teoretické části jsou popsány oblasti dané problematiky. Výklad vychází především ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 634/1992 Sb., zákona o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Je zde nastíněn způsob možné obrany vycházející z platné právní úpravy. Závěr práce patří zhodnocení situace v oblasti spotřebitelských smluv a také je v něm uvedeno několik doporučení pro spotřebitele.

This Bachelor thesis deals with consumer contracts and their impact on consumers. Aim of this thesis is the description and the evaluation of current situation and proposal of changes and improvements. The theoretical section explains the relevant issues. The interpretation is mainly based on Act No. 40/1964 Coll. of the Civil Code, as amended, and Act No. 634/1992 Coll., Consumer Protection Act, as amended. It also outlines how to defend them based on existing legislation. The conclusion includes an assessment of the situation in the area of consumer contracts. It indicates several recommendations for consumers.

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY

XXXXX, X. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický komentář. Praha: Linde, 2008. ISBN: 978-80-7201-726-3.

XXXXX, X. Xxxxxxxx právo hmotné: Multimediální učební text. MU, PrF, 2008. ISBN: 978-80-2104-682-5.

XXXXX, V. Občanské právo hmotné: Závazkové právo, Svazek 2,Díl 3. ASPI, 2002. ISBN: 978-80-8639-531-9.

XXXXX, V. Úvod do vědecké práce. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, PF, 1981. ISBN: 80-72-84.

XXXXXXXX, M., XXXXXXX, X., a kolektiv. Občanské právo hmotné. Svazek I. Praha: Aspi, 2005. ISBN 80-7357-127-7.

XXXXXXXX, M., XXXXXXX, X., a kolektiv. Občanské právo hmotné. Svazek II. Praha: Aspi, 2002. ISBN 80-86395-36-7.

XXXXXXX, V., a kolektiv. Základy občanského práva. Plzeň: Vydav. a naklad. Xxxx Xxxxx, s.r.o., 2008. ISBN: 80-86898-25-3.

XXXXXXXXXXX, X. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. Praha: Linde, 2008. ISBN 978-80-7201-695-2.

XXXXXXXXXXX, X. Ochrana slabší strany. Sborník příspěvků z konference Monseho dny. Olomouc: UP, 2006. ISBN: 978-80-903400-2-2.

XXXXXXX, X., a kolektiv. Občanský zákoník: Komentář. 10. vydání, Praha: C.H.Beck, 2006. ISBN 80-7179-486-4.

ŠVESTKA, X., XXXXXXXX, O., XXXXXXXXXX, M. Právní ochrana spotřebitele v ČR. Praha: C.H.Beck, 1999. ISBN 80-7179-197-0.

XXXXX, X., a kolektiv. Řízení jakosti a ochrana spotřebitele. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. ISBN: 978-80-247-1782-1.

ZDRAŽIL, M. O ochraně spotřebitele. Praha: Linde, 2000. ISBN 80-7201-240-1.

Zákonné prameny

Zákon č. 40/1964 Sb., 155/2010, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.

Důvodová zpráva k novele občanského zákoníku č. 135/2002 Sb. Důvodová zpráva k novele zákona o ochraně spotřebitele č. 104/1995 Xx. Xxxxx, K., Xxxxxxxxx, M.: Důvodová zpráva k návrhu občanského zákoníku.

Dostupný z: xxxx://xxxxxxxxxxxxxxx.xxxxxxx.xx/xx/xxxxx-xxxxxx.xxxx

Směrnice Rady 85/577/EHS na ochranu spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory

Směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách

Směrnice Rady 97/7/EHS na ochranu spotřebitele v případě smluv uzavíraných na dálku

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 1999/44/ES o určitých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk u spotřebního zboží

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/122/ES o ochraně spotřebitele ve vztahu k některým aspektům smluv o dočasném užívání ubytovacího zařízení (timeshare), o dlouhodobých rekreačních produktech, o dalším prodeji a o výměně

Právnické časopisy Bulletin advokacie 9/2008 Bulletin advokacie 5/2010 Bulletin advokacie 6/2010 Bulletin advokacie 7-8/2010 Bulletin advokacie 9/2010

SEZNAM ZKRATEK

ČOI Česká obchodní inspekce

ČR Česká republika

EHS Evropské hospodářské společenství ES Evropská společenství

EU Evropská unie

SEZNAM PŘÍLOH

Příl. 1- Timesharing - Standartní formulář pro informace pro smlouvy o dlouhodobých rekreačních produktech 59

Příl. 2 – Timesharing - Zvláštní standartní formulář pro usnadnění uplatnění práva na odstoupení od smlouvy 61

Přílohy použity ze Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/122/ES.

PŘÍLOHY

Příl. 1 – Timesharing - Standartní formulář pro informace pro smlouvy o dlouhodobých rekreačních produktech

Příl. 2 – Timesharing - Zvláštní standartní formulář pro usnadnění uplatnění práva na odstoupení od smlouvy