Jitka Krausová

Xxxxx Xxxxxxxx

A.M.I.M.S. M.40

Manželství – cesta ke svatosti

Svatí manželé 20. století

„Jsem rád, že paleta uvedených příkladů je tak pestrá. Ukazuje, že nikdo se nemůže vymlouvat na podmínky a okolnosti. A jestli v tom seznamu ještě žádný příklad neodpovídá situaci naší rodiny, pak je to pozvání ke spolupráci. Pestrou mozaiku může v budoucnosti doplnit naše zkušenost.“

Mons. Xxx Xxxxxxxx

ediční řada

A.M.I.M.S. M.

Manželství – cesta ke svatosti

svAtí mAnžeLé 20. stoLetí

Xxxxx Xxxxxxxx

A.M.I.M.S.

Autor: Xxxxx Xxxxxxxx

název: manželství – cesta ke svatosti

Podtitul: svatí manželé 20. století

vydal: A.m.I.m.s. z.s., vranov nad Dyjí – Přímětice – Bítov ve spolupráci s: matice cyrilometodějská s. r. o., olomouc

Centrum pro rodinný život, z.s., olomouc milujte se! z.s., vranov nad Dyjí

Rok vydání: 2019

ediční řada: A.m.I.m.s. m. (tj. knihy pro misijní použití)

vydání: 3. upravené vydání (1. a 2. vydání: Centrum pro rodinný život, z.s., olomouc v letech 2017 a 2018; 3. vydání neprošlo v A.m.I.m.s. a matici cyrilometodějské jazykovou úpravou)

sazba: xxxxxx Xxxxxx xxxxxxx

tisk: xxxxxx Xxxxxxx, m+m, Xxxxxxxx

náklad: 15 000 výtisků

Foto na obálce: U.s. Air Force photo/staff sgt. xxxxxxxxx Xxxxxx (Public Domain) s církevním schválením Biskupství brněnského č.j. ep/072/19 ze dne 16. 2. 2019

Šířeno pod licencí Creative Commons CC BY 3.0 – celou publikaci nebo její části je tedy možné dále šířit, pokud uvedete autora a zdroj (úplný text licence najdete na xxxxx://xxxxxxxxxxxxxxx.xxx/xxxxxxxx/xx/0.0/).

Kompletní texty většiny publikací, které vydává A.m.I.m.s. (včetně misijních knih ediční řady A.m.I.m.s. m., tedy i této knihy), najdete na internetových stránkách FAtYmu xxx.xxxxx.xxx a na xxx.xxxxx.xxx. Zde je také možné knihy objednat i v papírové podobě (jen za příspěvek na tisk a poštovné).

IsBn 978-80-7266-446-7

Praktické poznámky a seznam použitých zkratek Podrobný popis kanonizačního procesu je v kapitolce X. Xxxxx. Velmi mu děkuji za průvodce složitou procedurou. U našich kandidátů v medai- lonech rozlišuji pouze základní body, zda byla podána žádost, zda bylo uděleno NO = nihil obstat z Ăíma, tj. nic nebrání procesu. Pak zda byl zahájen DP = diecézní proces, či ukončen. Od zahájení DP má kandidát titul SB = služebník Boží. Po vydání papežského dekretu o heroických ctnostech získá titul ctihodný. A čeká se na zázrak.

K řazení v knize: Svatí překládají Xxxxxxxx vidění do konkrétní doby a kultury, proto je důležitý jejich původ, jejich země. Zopakujeme si proto trochu zeměpis, půjdeme po zemích. Nejvíce kandidátů je nepřekvapivě z Itálie, na 2. místě je Španělsko. Pak je už velký odstup. S výjimkou Aus- trálie projdeme ale všechny kontinenty. Připojen je abecední seznam a sku- piny podle vybraných profesí nebo stupně kanonizace a členství v řádech a v hnutích, aby si zájemci mohli snadno vyhledat. Největší profesní skupi- nou jsou lékaři, ale opravdu za to nijak nemohu! Častý dotaz je po prame- nech a jazycích. Písemné prameny jsou tu uvedeny a také obecné stránky z internetu, ale množství odkazů k jednotlivcům už neuvádím. Stačí zadat jméno do strýčka Googla. Překládala jsem na prvním místě z italštiny a ze španělštiny. Dále to byla němčina, angličtina, polština, portugalština. Za maďarský překlad xxxxxx s. Dianě, OP, ze Znojma.

Kromě obecně obvyklých jsou použity ještě tyto zkratky:

ct. – ctihodný/ctihodná, titul po vydání dekretu o heroických ctnostech DP – diecézní proces, diecézní fáze KP od vydání ediktu biskupa

foko – pro Hnutí fokoláre nebo pro člena tohoto hnutí It. – Itálie (v seznamu)

KA – Katolická akce

KKC – Katechismus katolické církve KP – kanonický proces k svatořečení muč. – mučedník

NO – nihil obstat = není překážek, povolení církevní autority, zde pro DP OD – Opus Dei

P.M. – Panna Xxxxx, pokud je připojen titul jako P.M. Pomocnice křesťanů SB – služebník Boží, titul pro kandidáta svatořečení od oficiálního zahájení DP SS – salesiánský spolupracovník

Šp. – Španělsko (v seznamu)

TD – sekulární dominikán, terciář dominikánů TF – sekulární františkán, františkánský terciář TK – sekulární karmelitán, terciář karmelitánů

Obsah

Předmluva 14

Úvod 16

Kanonický proces blahořečení a svatořečení

vyznavačů podle současných platných zákonů 19

ITALSKÉ BELCANTO 24

„Vstaneme z mrtvých“

SB Xxxxxx a SB Xxxxx AMENDOLAGINE 26

Venkovský román aneb učiň nás svatými

ct. Xxxxxx a Xxxxxxxx XXXXXXXXXX 28

Zralá láska se vždy otevírá druhým

SB Xxxxxxxxx a SB Xxxxx Xxxxxxx de Xxxxxxx XXXX 33

To, na čem záleží, je konat Boží vůli

SB Xxxxxxxx a SB Rosetta GHEDDO 35

Zvláštní Boží agenti s povolením plně milovat

SB Xxxxxxxx a SB Xxxx Xxxxx Xxxxxx INGUSCIO 38

Xxxxxx X. Xxx

SB Settimio a SB Xxxxx XXXXXXX 42

Love story a pak první na oltář

bl. Xxxxx a Xxxxx Xxxxxxxx XXXXXXXXXXX 45

Svatí v každodenním životě

SB Xxxxxxxxx a SB Xxxxxx Xxxxxxx UGENTI 48

Matka mrtvých

Xxxxx Xxxxxxx XXXXXXXX 51

Ať se děje cokoliv, láska vydrží

SB Xxxxxxx Xxxxxxxxxx BERNACCHIA 54

Svatý starosta v sandálech

SB Xxxxxxxx XXXXXXXXXXX 56

Adventista a Panna Xxxxx

Xxxxx XXXXXXXXXXXX 59

Mystička a truhlář

SB Fortunata (Natuzza) EVOLO 61

Přírodovědkyně mluví s Bohem

SB Xxxx XXXXXXX 63

Tajemství deníku

SB Cantamessa Xxxxx XXXXX 65

Poslání být politikem

Xxxxxx xx XXXXXXX 66

Milovat církev v …

SB Xxxxxxxx XXXXXXX 69

Smrt nás musí nalézt živé

ct. Xxxxxxx XXXXXXXX 70

Pan Foko, do kterého vstoupil oheň

SB Xxxxx XXXXXXXX 72

Paní z námoří aneb „každá láska je oheň“

SB Xxxxxx di Xxxxx XXXXXXXXX 74

Viterban spravující síť

SB Xxxxxxx Xxxxxxxx XXXXXXX 76

Modlete se! Odčiňujte! Nahrazujte!

SB M. Concetta Pantusa de MARCO 77

Družka Naší Paní

Xxxx Xxxxx Xxxx XXXXXXXXX 80

Přiznání se ke Králi, nebo… k Vůdci?

bl. Xxxxx XXXX-XXXXXX, mučedník 81

Věda a víra, neutrony a mystika

SB Xxxxxx XXXX 83

Věřím, že chceš mé štěstí

SB Xxxxxxxxxxxxx Xxxxx MOCELIN 86

Od socialismu k víře

SB Xxxxxxxx XXXXXXX 88

Pro toto dítě jsem prozřetelností já

sv. Xxxxxx Xxxxxxx XXXXX 89

Xxxxxxxx, který prošel uchem jehly

ct. Xxxxxx XXXX 90

Xxxx XXXX 92

Vše je ničím proti lásce aneb zvláštní dědictví

ct. Xxxxxxxxxx XXXXXXXX 93

Být celou bytostí chirurgem – a křesťanem

Xxxxxxx Xxxxxxxx XXXXXXXXXXXX 94

30 tisíc prvních přijímání

SB Carolina Bellandi PALLADINI 96

Smrt nemá poslední slovo

Xxxxxx Xxxxxxxx XXXXXXXX 98

Zlaté ruce a… svatost

Xxxxxxxxx XXXXXXXX 99

Slzy za úsměvem

SB Carolina Mancinell SCAMPONE 102

Dobrá žačka sv. Leopolda

ct. Xxxxxxxxxx Xxxxx SERENA 103

K dubům v Mamre

ct. Xxxxxxxx XXXXXXXXXXX 107

Paní učitelka

SB Xxxxxxxxx Xxxxx ZIRONDOLI 109

Přítomnost Boží

SB Xxxxxxxxx Xxxxxxxxxx ZOTTA 111

ŠPANĚLSKO – NO PASARÁN!? 113

Ty budeš její cestou do nebe a ona tvou

SB Xxxxx a SB Xxxxxxxxx XXXXXXXX 117

Vždy spolu

SB Xxxxxx a SB Xxxxx CASESNOVES 122

Krvavý chléb

SB Placid Armengol a SB Xxxxxx CERANOVA 125

Kavalír Boží, jeho dáma a Eucharistie

Xxxxxxxx a Xxxxx XXXXXX 126

Věčná láska existuje

SB Xxxxxxx a SB Xxxxx Xxxxx de XXXXX 129

Apoštol dělnictva

SB Xxxxxxx Xxxxxxxx ALBET 133

Svatý cesťák

SB Xxxxxxxx Xxxxx XXXXXX 136

Ta hornická dcera je svatá!

ct. Xxxxxxxx Xxxxxxxxx XXXXXX de Xxxxxxxxx 137

Zachránce matek

SB Xxxx Xxxxxx XXXXXXXXX 140

Apoštol v hornickém kraji

Xxxxx Xxxx XXXXXXXX 143

Komu je více dáno…

Xxxx Xxxx Xxxxxx GOYANES 145

Milost darovat chudým

ct. Xxxxx Xxxxx XXXXXXX 147

Vlajkonoš eucharistického Pána

SB Xxxxxxx Xxxxxxxx XXXXXXX 149

Svatý bankrotář

Xxxxxx Xxxxxxxxx XXXXXXXX 150

Jen žena v domácnosti?

SB Carmen Nebot Xxxxxx de XXXXXXX 152

Učitel od Pána Boha

Xxxxxxx Xxxxxx VALLÉS 153

Proměna vzteklouna

ct. Xxxxxxx Xxxxxxxx XXXXX 155

FRANCIE ANEB LIBERTÉ, EGALITÉ, FRATERNITÉ 158

Egalité – rovnost aneb tuláci lásky

SB Xxxxx a SB Xxxxxxxxx XXXXXXXXX 158

Taková normální rodinka

svatí Xxxxx a Xxxxx XXXXXXXXX 162

Liberté aneb svoboda od nenávisti

SB Xxxxxx a SB Xxxxx XXXXXXXX 164

Fraternité aneb co jste učinili jednomu z bratří mých nejmenších…

SB Xxxxxx XXXXXXX 166

NĚMECKOJAZYČNÁ OBLAST ANEB WARUMDENN? 170

Xxxxxxxx, doktor a ještě svatý!

bl. Xxxxxxxx XXXXXXXXX-XXXXXXXXXX 170

Příběh dlouhé a bezmocné lásky aneb Japonka ze Šumavy

Xxx Xxxxxxxxx XXXXXXX 175

Habsburkové

bl. Xxxxx XX. Xxxxxxxx a Zita de Bourbon-Parma 179

Osamělý svědek svědomí

bl. Xxxxx XXXXXXXXXXXX 179

Bůh, hodiny a hudba

Xxxxx x Xxxxxxx XXXXXXXXXXXXXX 186

EŠČE POLSKA NEZGINELA 189

Povolání ke svatosti ve světě

ct. Xxxxx XXXXXXXXX 189

Věřte!

SB Xxxxxxxxx Xxxxxx XXXXXX 192

Prostě se odevzdat pacientovi

Xxxxxxxxx XXXXXXXX 195

Anděl dobra v pekle

SB Xxxxxxxxxx XXXXXXXXXXX 196

Spravedliví mezi národy

SB Xxxxx a SB Wiktoria ULMOVI 199

ALBÁNIE 202

„Všichni jsou to naši lidé“

Xxxxxxx a Drane XXXXXXXX 202

ČESKÁ REPUBLIKA 206

Ministr podle sv. Františka

Xxxxxxxxx XXXXX 206

MAĎARSKO 210

Folklor a víra za gulášového socialismu

SB Xxxxxx XXXXXX 210

MALTA 213

Ostrovní romance aneb svatba za letadlo

SB Xxxxx a SB Xxxxx XXXXXXXX 213

PORTUGALSKO 216

Služebník dobrý

Xxxxxxx Xxxxx da XXXXXXX 216

KANADA – ZEMĚ DVOJÍHO JAZYKA 219

Je nádherné mít takové rodiče!

Xxxxxxx Xxxxxxx a Xxxxxxx Xxxxxx VANIER 219

Pustina a Trojice

Xxxxxxxxx de Hueck XXXXXXX 224

Boží Prozřetelnost den po dni

Xxxxxxx Xxxxxxxxxx SAMSON 225

POD SOCHOU SVOBODY (USA) 226

Totus tuus

SB Xxxx Xxxxxxx CONIKER 226

Medicinman z kmene Siouxů

Xxxxxxxx Xxxxx ELK 228

Nalézt pravého Boha

Xxxx Xxxxxx XXXXX 230

DON’T CRY FOR ME, ARGENTINA 233

On tě zaplaví

SB Xxxxx Xxxxxxx Xxxxxx de BUIDE 233

Syn sv. Charbela a sv. Františka

SB Xxxx Xxxxx BUNADER 235

Věk není překážkou

Xxxxxxxxx Xxxxxx de XXXXXXX 236

Od Antarktidy do ohniště a zastávka na turistické trase

Xxxxxx Xxxxxxx XXXXXX 238

Poslání – misie podnikatelů

SB Xxxxxxx Xxxxxxx XXXX 239

POD SOCHOU VYKUPITELE (BRAZÍLIE) 242

Svatí páni otrokáři

SB Jeronimo de Castra

a SB Xxxxx Xxxxxxxx XXXXX MAGALHAES 242

Policista a bezdomovkyně

Xxxx (Zé) XXXXXXX de Xxxxxxx 244

Ženské tajemství

Xxxxx de Lourdes Xxxxxxxxx Xxxxxxxx de FONTAO 246

Aby všechny děti měly život

Xxxxx Xxxx XXXXXXX 248

Schopen služby Bohu a Panně Marii

SB Xxxx Xxxx XXXXXXXX 250

DOLŮ S ĂETĚZY! (VENEZUELA) 252

Politik a sociálka aneb dolů s řetězy bídy

SB Xxxxxxxxx Xxxxxxx XXXXX

a SB Xxxxx Xxxx Xxxx Xxxxxxx de SILVA 252

Služebnice zjevení aneb dolů s řetězy hříchu

SB Xxxxx Xxxxxxxxx Xxxxxxx Xxxxx de XXXXXXXXX 254

Syn Osvoboditele

Xxxxx Xxxx XXXXXXXX 256

Drobounká hrdinka lásky aneb dolů s řetězy bránícími lásce

SB Xxxxx Xxxxxxx Xxxxxxxx Xxxxxx de XXXXXX 257

EKVÁDOR 259

Vyženěný vzor

Xxxxx Xxxxx XXXXXX 259

GUATEMALA 260

Vymačkaný jako citrón

SB Xxxxxxx Xxxxxxxxx XXXXXX UBICO 260

CHILE 262

Zamilovaný blázen, který uviděl

Xxxxxxx XXXXXX Xxxxxxxx 262

MEXIKO – ZEMĚ ZPITÁ KRVÍ 264

Mexická telenovela

SB Xxxxxxx Xxxxxxxx

a Marina Cinta Sarrelangue de BALMORI 265

ZELENÝ, ČERNÝ A RUDÝ KONTINENT (AFRIKA) 268

BURKINA FASO 270

Sedět na místě papeže

SB Xxxxxx Xxxxx Xxxxx KI-ZERBO 270

EGYPT 273

Apoštol Horního Egypta

SB Boutros Xxxxx XXXXXX 273

JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA 274

Mučedník víry v Jednoho ze ztraceného kmene Izraele

bl. Tshimangadzo Xxxxxx Xxxxxxxx XXXXX (Bakali) 274

POBĂEŽÍ SLONOVINY 277

Svobodni v Kristu

SB Xxxxx a Xxxxxxx Xxx WANDETE 277

RWANDA 280

Splněné přání papeže

SB Cyprien RUGAMBA a Daphrose MUKASANGA 280

TANZÁNIE 284

Kontroverzní MWALIMU

SB Xxxxxx Xxxxxxxxx XXXXXXX 284

UGANDA 286

Doktorka Kuráž a zástupce ctihodné Benedetty

Xxxxxxx Xxxxxxxx a Xxxxx XXXXX 286

ZA VOLÁNÍM EXOTICKÝCH DÁLEK (ASIE) 290

SÝRIE – TĚŽCE ZKOUŠENÝ BLÍZKÝ VÝCHOD 290

„Vyvolená Boží“

SB Matíld Shelhot SALÍM 290

BLÍZKÝ VÝCHOD A MUČEDNÍCI 293

ZEMĚ ABRAHÁMOVA – IRÁK 293

INDIE 294

Františkánský sádhu

Xxxxx XXXXX 294

FILIPÍNY 296

Tranzistorový apoštolát

Amador M. TAJANLANGIT 296

JAPONSKO 299

Příběh tří sluncí

SB Takaši Xxxxx XXXXX 299

Abecední seznam 304

Rozdělení dle skupin 307

Prameny 309

O autorce 312

Tuto knihu pro vás připravil A.M.I.M.S. 313

A.M.I.M.S. již pro vás připravil (objednávání knih) 313

Časopis Milujte se! 316

Televize XX-XXX.xx 316

Podpořte, prosím, novou ediční řadu A.M.I.M.S. M. 317

Předmluva

Mons. Xxx Xxxxxxxx

Posláním církve je oslava Boha a věčná spása lidí. Přesto v různých dobách měla církev zvláštní dobové úkoly. Jinak řečeno, její život nesl druhotné plody potřebné pro celou společnost. Ti, kteří přijímali do života evangelium, podstatným způsobem přispěli například k rozlo- žení otrokářského systému, když dovedli vidět i v otrokovi svého bra- tra. Ti, kteří brali vážně Xxxxxxxx větu: Co jste udělali pro jednoho z těch nejmenších, pro mě jste udělali, změnili postavení chudých, postižených, nemocných a sirotků, a nakonec vybudovali spousty sociálních ústavů a stojí za novodobými sociálními systémy moderních států. Církev polo- žila základy evropské kultury a vzdělanosti, když lidi nejen vzdělávala ve školách, ale i učila pracovat (jen benediktini měli síť 37 tisíc klášterů postavených na heslu: Modli se a pracuj). Církev budovala univerzity, založila množství nemocnic. Dnešní dobový úkol je asi jiný. Myslím, že církev je v naší kultuře dnes jediná, která je schopná zachránit rodinu a také budoucnost naší civilizace. Jestli v 19. století láska k Bohu a odpo- věď na jeho lásku naplnila kláštery lidmi zapálenými pro sociální a zdra- votní službu potřebným, dnes se musí církev soustředit na rodinu. Jako kdysi církev budovala kláštery a pak charitní struktury, tak dnes potře- buje funkční strukturu pastorace rodin. Myslím, že služba rodině je dnes pro církev opravdu historickým úkolem.

Lidé, kteří si dělají obraz společnosti jen podle sdělovacích prostředků, mohou mít dojem, že rodina založená na věrném manželství muže a ženy patří minulosti. Vítám proto tuto knihu, která v řadě medailonů ukazuje skutečné rodiny z nedávné doby, které v různých prostředích a různých situacích dovedly jít po svaté cestě. Žádný z těch manželských párů není dnes možné kopírovat. Každý z nich však může inspirovat. Jsem rád, že paleta uvedených příkladů je tak pestrá. Ukazuje, že nikdo se nemůže vymlouvat na podmínky a okolnosti. A jestli v tom seznamu ještě žádný příklad neodpovídá situaci naší rodiny, pak je to pozvání ke spolupráci. Pestrou mozaiku může v budoucnosti doplnit naše zkušenost.

Práce odborníků i organizací pro apoštolát, výchovu i budování kon- krétních nástrojů pomoci rodinám, včetně politických, hospodářských a kulturních, je důležitá, ale i dnes platí, že příklady táhnou. Necháme-li

se oslovit a inspirovat svatými manželi ke krásnému životu, který roste z evangelia, snad osloví i náš obyčejný život z víry někoho z našeho okolí, povzbudí či inspiruje ke konkrétním krokům.

Pán Xxxxx věděl, že žít manželství dokonale a jít do nebe společně nebude lehké. Proto manželům nabídl svátost manželství, která není jen záležitostí mimořádně svátečního dne svatby, ale každodenního života. Je vidět, že svatí manželé dokázali z této svátosti čerpat po celý spo- lečný život. Jejich zkušenosti ukazují, že náboženský život není nějakou nadstavbou přirozeného života. Kristus není jen společným cílem, ale i východiskem. Základem šťastného života křesťana i jako člověka je jeho vztah ke Xxxxxx. Koho Kristus uchvátil, ten se mu touží líbit. Tomu, kdo touží, stačí ukázat, co se Kristu líbí, či pomoci získat potřebné dovednosti k správnému poznávání a rozlišování či volbě, nebo k sebeovládání. Lidé, kteří berou manželství jako povolání od Xxxx, zakoušejí, že jejich přátel- ství s Xxxxx pozvedá i jejich manželství.

Příklady svatých manželů v této knize ukazují, že i obyčejní a chy- bující lidé mohou dorůst svatosti i ve velmi těžkých podmínkách, když čerpají pomoc z Boží nabídky, když se od Xxxxxx učí milovat a odpouš- tět. Ta dvě slova úplně stačí. Vlastně jen to první, protože podle apoštola Xxxxx xxxxx všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nezoufá, všechno vydrží, nikdy nepřestává. Když svět objeví skutečnou lásku, najde i novou naději a znovu ocení krásu rodiny. Děkuji všem, kteří se do tohoto díla obnovy zapojí, a všem ze srdce žehnám.

Úvod

XXXx. Xxxxx Xxxxxxxx, OV

Milí čtenáři, než otevřete galerii obrazů a obrázků svatých a kandidátů svatosti, dovolte napřed dvě podobenství o svatých.

Svatý jako obraz Boží

Každý člověk je stvořen jako obraz Boží (Gn 1,26). Obraz Boží, kres- lený nejlépe podle vera ikon = Xxxxxx, se má co nejvíce podobat Bohu, a přece být originál. Jako kdyby jednu kytici, natož jednu dívku nama- lovalo několik mistrů malířů – Xxxxxxxxx, Xxxxx, Xxxxx, Xxxxxxx… Obraz v člověku maluje sám Duch Svatý, člověk je malován a překáží či pomáhá, spolupracuje na svém obrazu, připodobňuje se a odpodob- ňuje. Když je obraz dokonale, ale originálně podobný Bohu, vzniká svatý. Východní bratři nazývají křesťana kristupodobnyj, svatého kristuprepo- dobnyj a Matku Boží prepodobnejšaja. Bůh je nezměrný, obraz se nikdy nemusí opakovat, žádná reprodukce, žádný klon! Existují ovšem malíř- ské školy, směry a v duchovnu taktéž: třeba františkánské malování, sale- siánské, fokoláre, škola vdov, manželů, kněží diecézních atd. Pokud je v okamžiku smrti obraz prepodobnyj, kompatibilní s Xxxxxxx Xxxxxxx, projde do věčného společenství s Bohem. Pokud tomu tak není, putuje obraz do restaurátorské dílny. Tam se nejen odstraní, co do něj nepatří, no seškrábnutí může bolet, ale doplní i to, co chybí. Kéž není nikdo tak odpodobněn, že by už nebylo co restaurovat.

V čem se člověk podobá Bohu jako jeho obraz? Jistě ne ve všemo- houcnosti, vševědoucnosti atd. Ale v mnohém jiném – svobodné vůli, moudrosti. Podobáme se Bohu, který je dle zjevení Láska. Podobáme se Trojjedinému Bohu, v němž každá Xxxxx miluje, přijímá lásku a spo- lumiluje. I my jsme schopni milovat, přijímat lásku a spolumilovat – ve vztahu k Xxxx i k druhým. Bůh nás stvořil jako bytosti schopné lásky ve všech jejích rozměrech, jako bytosti milující, přijímající lásku, spo- lumilující. Dokonalostí obrazu Lásky je láska. Svatý má tedy především dokonalost lásky, bez toho by nemohl být svatý, viz Xxxxxxx Velepíseň lásky. Láska je ovšem trpělivá, velkodušná… Láska a dobro se proje- vuje v mnoha směrech, v ctnostech, jakýchsi ustálených návycích dobra

v určitém směru. Jsou zabarvením lásky a jejich mimořádný hrdinský stupeň církev zkoumá u kandidátů svatosti.

Světlo

„Křesťanská víra je ve své podstatě účast na vidění Xxxxxxxx, zprostředko- vaném jeho slovem (…). Ježíš je vztažným bodem naší víry. (…) Xxxxxxxx světlo se zrcadlí ve svatých a opět z nich vyzařuje.“ (X. Xxxxxxxxx in Věřit, doufat, milovat) Svatí, ať ti kanonizovaní, uznaní církví, nebo nekanoni- zovaní, kterých je víc, vyzařují tedy světlo Ježíše. Překládají svým živo- tem Ježíšovo vidění Boha a světa do konkrétních podmínek a okolností, do konkrétní doby a kultury, do konkrétního životního stavu. Tak jsou nám vzorem, inspirací.

Xxxxxx některé bratry a sestry uznává oficiálně za svaté. Nejde jen o jejich oslavu, svatí nám slouží přímluvou a tím, že jsou vzorem. Žádný z nich ovšem není neomylný, žádný s výjimkou Panny Xxxxx není bez hříchu, nedokonalostí, slabostí. Žádného nelze následovat bez výhrad ve všem a bez rozumu. Ne se vším v jejich životě musíme souhlasit. Ne vše, i jinak dobré, je také přenositelné do jiné životní situace. Problémem životů svatých je někdy jejich přílišné oslavování, důraz na mimořádnosti, někdy zatajování negativních stránek. Když budeme číst tyto stručné medailony, prosím, vzpomeňme si na větu kdysi slavného duchovního spisovatele Fabera: „Ne to, co se dočteme v životopisech svatých, je udě- lalo svatými, ale co se tam nedočteme, to je uschopnilo, aby se stali tím, čemu se u nich podivujeme.“ Platí to dnes sice už méně, ale přesto ještě stále. Většinou se dočteme o jejich díle, kladných vlastnostech, o zevních zkouškách, méně o vnitřních bojích a negativních věcech. Kde jsem to nalezla, použila jsem.

Původně jsem hledala příklady pro laiky žijící v manželství, pro duchovní obnovy a později začal vycházet seriál Manželství – cesta ke svatosti v časopise Rodinný život. Reakce mne přesvědčily, že je dobré dát lidem příklady manželů z moderní doby. V knize jsou zahrnuti vyzna- vači žijící v manželství, jak manželské páry, které jdou společně směrem na oltář, tak jednotliví manželé, manželky – kandidáti svatosti. Časové období je rok úmrtí 1950 a dále. Takto zvolení manželé žili převážně ve 20. století. Občas jsem udělala výjimku. Za každým medailonem jsou otázky či podněty k možnému přemýšlení, rozjímání. Možná je nebudete

potřebovat a položíte si jiné. V každém případě v životech svatých nejde jen o informace jako o fakta, ale mělo by jít o in-formace, o to, co do nás vstoupí a formuje nás.

Mým přáním a úmyslem, s nímž jsem se plavila po vlnách internetu, hledala, překládala atd., je, aby kniha byla pro kněze a pracovníky v pas- toraci jakousi zásobárnou příkladů pro jejich službu. Manželům může sloužit jako inspirace, podnět k rozjímání, ideálně i společnému. Možná, že někoho zaujme některý příklad tak, že se za ním vydá hlouběji a bude z toho nová knížka či třeba bakalářská práce. V každém případě já nepíši vědeckou stať. Tak promiňte svíčce, když není světlomet, ale není aspoň úplná tma.

Buď požehnán Trojjediný Bůh, jehož láska se odráží v lásce manželské. Přeji všem, aby se jejich obraz Boží vydařil, a manželům zvlášť krásný jejich manželský portrét i s Kristem uprostřed.

Kanonický proces blahořečení a svatořečení vyznavačů podle současných platných zákonů

X. Xxxxx Xxxx, SL.L.

V této kapitole se budeme zabývat vyznavači, tj. osobami, které vzorně žily a svatě zemřely. Jen zběžně nastíníme, jak probíhá kanonický proces u mučedníků či u těch, kteří v následování Xxxxxx přišli o život, byť nedo- sahovali hrdinského stupně ctností.

Jediným účelem procesu o domnělém mučednictví je ověřit fakt smrti, jež nastala ze strany pronásledujícího z nenávisti vůči víře nebo jiné mimořádné hodnotě s vírou úzce spojené a která byla ze strany Božího služebníka přijata z lásky ke Kristu. Úmrtí přitom nemusí nastat okamžitě. Ověřuje se, zda nebylo důsledkem křesťanovy lehkomysl- nosti či neopatrnosti; pečlivě se dokazuje kardinální ctnost prozíravosti. Mučedník pozemským žitím nemrhá, protože jde o mimořádnou hod- notu, v rozhodující chvíli však neupřednostní holý život před zapřením svého Pána.

Na základě nedávno zveřejněného motu proprio papeže Xxxxxxxxx Xxxxxxx hac dilectionem (11. 7. 2017) se však otevírá cesta k blahoře- čení i těm věřícím, kteří následovali Božího Beránka až k oběti, ačkoli přímo nepodstoupili mučednictví, ani u nich nelze potvrdit hrdinské ctnosti. Sebeobětování podnícené a podporované milosrdnou láskou zaslouží stejný obdiv a je vzorem pravého, naplněného a příkladného při- podobnění se Pánu. Kandidát blahořečení musí v tomto případě vyho- vovat těmto požadavkům: svobodné a dobrovolné obětování života a hrdinské přijetí jisté smrti z lásky ke Kristu v krátkodobém časovém úseku; vazba mezi obětováním života a předčasnou smrtí; alespoň běžný stupeň křesťanských ctností před obětováním života; dále pověst svatosti v církevním společenství až do smrti a nezbytnost zázraku, který se udál na přímluvu Xxxxxx služebníka po jeho smrti.

Celý kanonický proces blahořečení a svatořečení vyznavačů krouží okolo ctností. Je nutno doložit, že Boží služebník úměrně svému věku dozrával ve ctnostného člověka. Nejdůležitější je přitom prokázat

tzv. hrdinský stupeň božských ctností; nedůležité nejsou ani ctnosti kar- dinální, ani ctnosti stavovské.

I když je právní konání rozděleno do dvou fází, obyčejně diecézní a římské, a je dále rozdrobeno do mnoha přesně vymezených úkonů, jedná se o jeden jediný, souvislý a celistvý proces: diecézní fázi zahajuje kompetentní biskup (či ten, kdo je mu postaven naroveň) a proces končí tím, že papež svou autoritou prohlásí daného křesťana za svatého. Blaho- řečení, jakkoli je významné, je pouze mezistupeň, jde o dovolení kultu. Kanonizace je naopak úkonem mimořádného učitelského úřadu. Drtivá většina teologů se shoduje v tom, že je tento akt neomylný.

Proces usiluje najít nejvyšší možnou míru jistoty, že daný Boží slu- žebník dosáhl svatosti. Všichni, kdo jsou zapojeni do procesu, hlavně instance vatikánské, vlastně pomáhají papeži, aby svou autoritou případ dobře rozhodl. Uzná-li to za vhodné, smí Svatý otec do celého procesu kdykoli vstoupit nebo ho i ukončit.

Účelem přípravné fáze je ubezpečit se, že existuje naděje na jeho zdárný výsledek. Zkoumá se, zda se opravdu daný křesťan těší pověsti svatosti v Božím lidu.

To zjišťuje postulátor, který je svobodně jmenován tzv. aktorem pro- cesu. Aktorem procesu může být jakákoli osoba nebo církevní instituce. Aktor má za úkol především zajišťovat proces po finanční stránce. Pos- tulátor shromažďuje podklady do tzv. libellu. Jeho obsahem je životopis daného křesťana, který umřel v pověsti svatosti; všechny jeho publiko- vané spisy; dále listiny svědčící pro danou kauzu či proti ní. Kompetentní biskup se dotazuje sousedních sídelních biskupů, zpravidla biskupské konference, jestli něco vznášejí proti případnému procesu. Kompetentní biskup se také dotazuje Svatého stolce, zda něco nenamítá proti zapo- četí takového procesu. Jde však o konzultaci, nikoli žádost o povolení; výsledkem je udělení tzv. nihil obstat. Kompetentní biskup, tj. ten, na jehož území je nejvíce důkazního materiálu, daný libellus přijímá tím, že vydá edikt. Od této chvíle je zesnulý křesťan nazýván Božím služeb- níkem. Biskup ustaví tribunál složený z biskupského delegáta (případně samotného biskupa), promotora iustitiae a notáře. Promotor iustitiae trochu připomíná prokurátora; dohlíží nad spravedlností a objektiv- ností. Tato trojice musí být následně u všeho přítomná.

Vydané spisy šetří teologové cenzoři, ti zkoumají jejich pravověrnost a dobré mravy. Zároveň tribunál ustanovuje historickou komisi, která se

dá do pátrání po nevydaných spisech a po všech dokumentech pro pro- ces důležitých. Závěr jejich zkoumání pak předloží tribunálu.

Tribunál shromažďuje svědecké výpovědi až tehdy, když je u konce sběr dokumentů. Pokud by ovšem hrozilo, že by z různých důvodů k nějakým hodnotnějším svědeckým výpovědím nemuselo dojít, je dovoleno je učinit hned po zahájení procesu.

Svědky předvolává jednak postulátor (vystupuje jako obhájce Xxxxxx služebníka), ale také sám biskupský delegát, kdykoli potřebuje něco dovysvětlit.

Svědkové jsou hodnoceni s ohledem na jejich osobní profil a také na to, jakého původu jsou jejich informace. Otázky na jednotlivé svědky jsou předem pečlivě připraveny promotorem iustitiae. Shromážděná akta se musejí zveřejnit, aby do nich mohly zúčastněné strany nahlédnout.

Dále se vypracuje deklarace o tom, že se danému služebníku Božímu neprokazuje veřejná úcta, navštíví se proto jeho hrob a místa, kde žil. Akta jsou následně přeložena a uzavřena, jsou opatřeny dvě další kopie, vše je zapečetěno. Originál zůstává na diecézní kurii a dva exempláře jsou náležitým způsobem poslány s doprovodným zapečetěným dopi- sem, v němž jsou povinné přílohy, do Ăíma. Tím končí diecézní fáze procesu, tribunál, postulátor i ostatní činitelé pozbývají svého úřadu; fáze římská nastává.

Ăím přezkoumá pečetě a jiné formality, veřejně zásilku otevře, pře- kontroluje, že její obsah odpovídá zákonným požadavkům, a dekretem udělí aktům právní platnost. Jednotlivé exempláře dá svázat do bílých desek. Jedno vyhotovení je uloženo do vatikánského archivu, jedno je předáno novému postulátorovi, kterého s dovolením kongregace jme- nuje aktor. Postulátor má mít trvalé bydliště v Ăímě. V římské fázi pro- cesu si může jmenovat i vnějšího spolupracovníka.

Pro každý proces je dále jmenován z lidí pracujících na této kongre- gaci tzv. relátor, který spolupracuje s postulátorem. On zkoumá všechny úkony a posuzuje, jestli jsou důkazy dostatečné k tomu, aby se dospělo k blahořečení, respektive k prohlášení hrdinských ctností. Relátor bude později na různých grémiích předkládat danou kauzu. Postulátor vypra- cuje na základě akt tzv. pozici. Jen zcela výjimečně může kongregace akceptovat dodatečně nějaký nový významný důkaz.

Postulátor předá hotovou pozici relátorovi a ten ji předloží v pří- padě tzv. starých kauz (tím rozumějme starší 50 let) consiliu historiků

a posléze i teologům na zvláštním kongresu. Je jich celkem osm a k nim se přidružuje pozoruhodná postava zvaná prelát teolog neboli promo- tor fidei, dříve se mu říkalo advocatus diaboli. Jeho posláním není nic jiného než zavčas vyřešit sporné teologické otázky. Promotor fidei při- jímá posudek pěti nezávislých historiků. Historikové vlastně dokazují, zda jsou vykonaná historická bádání dostatečná k tomu, aby celistvě objasnila život a dílo Božího služebníka. Dále se vyjadřují k tomu, jestli jsou shromážděné dokumenty věrohodné. Nakonec mají odpovědět i na to, zda jsou tyto dokumenty a jejich obsah pevným základem k tomu, aby se mohli teologové a dále kardinálové s biskupy vyslovit ohledně pověsti svatosti a hrdinských ctností. Velmi často jde o posouzení mys- tických úkazů.

Teologové pošlou ještě před zvláštním zasedáním promotoru fidei své postřehy o tom, kde by se mohly vyskytovat ony kontroverzní body. Promotor fidei pak písemně vyzve ostatní kolegy, aby před stanoveným zvláštním zasedáním právě na tyto body soustředili svou pozornost.

Ze stanovisek censorů teologů a jejich hlasování se sepisuje tzv. Rela- tio et vota, ta se svazuje do červených desek. Požaduje se kvalifikovaná, tedy dvoutřetinová většina. Je nezbytné, aby tyto posudky (vota) odpo- vídaly na ony problematické body. Nezřídka si promotor fidei vyžádá od relátora či postulátora doplňující vysvětlení. Poté se znovu schází zvláštní zasedání teologů, na němž se s konečnou platností upřesní jejich stanoviska.

Ve spisu Relatio et vota promotor fidei s ostatními teology jednoduše odpovídají na jedinou pochybnost: zda Boží služebník dosáhl hrdin- ských ctností a zda se opravdu těší pověsti svatosti.

Od censorů teologů postupuje proces, nejsou-li námitky, na zasedání kardinálů a biskupů. Nakonec sám prefekt kongregace donese papeži výtah z celého šetření s doporučením.

Papež může vydat dekret o hrdinských ctnostech. Od té chvíle je daný křesťan titulován jako ctihodný služebník Boží.

Ještě před tímto bodem nebo i po něm se rozbíhá další proces, který je vlastně shodný s procesem prvním, a to je proces o domnělém zázraku. Zjišťuje se, zda se opravdu uskutečnil přirozeně nevysvětlitelný div a zda se udál na přímou přímluvu Božího služebníka. Jediný rozdíl oproti prv- nímu procesu je v tom, že už se nezkoumá život Xxxxxx služebníka a jeho ctnosti, ale tzv. fama signorum (pověst, že se na jeho přímluvu dějí zna-

mení) a samotný domnělý zázrak. Do procesu jsou zapojeni nezávislí odborníci, zpravidla lékaři. To platí též o vatikánské fázi tohoto pro- cesu. Pozici o domnělém zázraku, dříve než ji začnou zkoumat teolo- gové, musí posoudit lékařské consilium. Na závěr procesu vydává papež dekret o zázraku.

Poté se oznámí den a místo blahořečení. Postulátor vyhotoví litur- gické texty a jiné náležitosti. Po blahořečení papež vystaví své breve o blahořečení. Za obvyklých podmínek se rozbíhá druhý proces

o domnělém zázraku. Pokud dopadne úspěšně, oznamuje papež kano- nizaci, kterou osobně provede, a nechá o tom vyhotovit bullu. Tím se celý proces uzavírá.

ITÁLIE

ITALSKÉ BELCANTO

V italském belcantu našich svatých a příkladných manželů jsou přítomny určité společné rysy, jakési melodie pozadí. Abychom se znovu a znovu neopakovali u jednotlivých manželů, shrneme nejdů- ležitější zde.

Itálie a – Itálie. Není prakticky jedna Itálie. Rozdíly mezi jednotlivými regiony jsou mnohem větší než jinde, i díky historii a pozdnímu sjed- nocení Itálie. Je velký rozdíl mezi severem, ovlivněným po dlouhou dobu Rakouskem, středem země a chudým, dlouhodobě zaostalým jihem s přetrvávajícími vztahy k padronemu, pozemkovému vlast- níkovi na úrovni středověku ještě dlouho do 20. století. Průmyslový vyspělý sever se základnami socialistického a komunistického hnutí kontra zbytek země a zejména jih. V jednom vtipu se říká, že Xxxxx- čan s Italem prodělá, když si neuvědomí, že jeho protějšek není Ital, ale Miláňan. Region v Itálii znamená mnoho.

K tomu patří i emigrace. Itálie patřila k velmi chudým zemím, zejména její jih patřil k vůbec nejchudším oblastem Evropy. Byla proto klasickou zemí s velkou emigrací – do Severní a Jižní Ameriky odchá- zeli buď jen muži za prací jako otec X. Xxx, nebo celé rodiny jako před- kové papeže Xxxxxxxxx. Emigrace se také více dotýká našich italských manželů.

Fašismus je neodmyslitelnou součástí pozadí našich manželů. Samozřejmě všichni víme, že v Itálii byl fašismus, Xxxxxxxxx, ale mnohdy si neuvědomíme – jak dlouho! Xxxxxxxxx převzal moc pochodem na Řím r. 1922 a fašismus trval do r. 1943 nebo 1945 podle toho, kdy byla určitá část Itálie osvobozena. Tedy 20 let! Celá gene- race. To je jiné než 6 let nacismu u nás či 14 let v Německu. Víme, jak nám zalezl „socialismus“ pod kůži za dlouhých 40 let. 20 let bylo třeba opravdové víry a rezistence. Navíc v r. 1929 byly podepsány Laterán- ské dohody s Vatikánem a katolictví se stalo státním náboženstvím. Xxxxx to zmást. Neznamenalo to ale, že fašismus by nebyl proti- kladný křesťanství a nezápasil s církví o duše lidí. Duce si třeba zařídil monopol v mládežnických organizacích, Národní sdružení bylo pro chlapce povinné od 8 do 14 let, ostatní organizace byly rozpuštěny. Xxxxxxxxx byl vzdělaný, mluvil více jazyky, psal práci o Xxxxxx, postu- poval ze začátku opatrně a antisemitismus nebyl nedílnou součástí

ITÁLIE

italského fašismu. (Ten přinesli až Němci, a Italové se mu příliš nepod- volili.) Fašismus zvítězil nad socialismem. A tak zpočátku zaslepil oči mnohým. I Xxxxxxxxx v r. 1927 prohlásil, že kdyby byl Italem, stal by se fašistou. Postupně přituhovalo a Duce uzavřel pakt s Německem, začal koloniální válku v Etiopii atd. Mnozí z našich manželů byli přímo antifašisté, persekuováni, jiní jen věrní katolíci, loajální papeži, a proto také diskriminováni. Dotklo se to prakticky všech, byla to zkouška víry pokušitelem fašistické legitimace jako u nás legitimace komunistické, pokušení kolaborace s režimem.

Ostatní politické zvraty, poválečná bída, nebezpečí vzniku komu- nistického režimu legální cestou po válce i později (r. 1976 měli komu- nisté ve volbách skoro 35 %), příslovečná politická nestabilita vlád, xxxxx Xxxxxx brigád v 70. letech (kandidátem svatosti je i jimi unesený a zavražděný premiér Xxxx Xxxx) i méně známý pravicový teror – to vše vytváří mozaiku pozadí.

Mafie a korupce. Bohužel, toto zlo ve společnosti silně ovlivňuje zejména jih, ale není přítomno jen na jihu a v Neapoli. Hnutí „mane pulite“ = „čisté ruce“ z 90. let zatřáslo systémem, když zjistilo, že bez povinného úplatku se nekonalo snad nic veřejně prospěšného, ani humanitární pomoc. Mane pulite přivodilo rozklad nejen socialistické strany, ale i křesťanské demokracie. Tím víc oceníme naše manžele, kteří si ve veřejné správě a politice zachovali čest. Chobotnice ale neza- hynula.

Katolická akce. U našich manželů se opakuje jako refrén Azione Cattolica = Katolická akce (KA). Mnoho z nich jí bylo formováno v mládí, mnoho do ní bylo zapojeno i v dospělosti. KA vznikla z pod- nětu papeže Xxx XX. Působí tedy už přes 150 let. Měla zajišťovat účast laiků na činnosti církve pod vedením kněží, na činnosti uvnitř církve i prosazování katolických postojů ve společnosti. Snažila se a snaží se dál formovat zralé a věrné laiky. Stojí na čtyřech základech: modlitba, formace, oběť a apoštolát. V praxi měla mnoho různých programů a činností na úrovni farností a diecézí. V Itálii byla mohutnou silou a dosud je.

Tak pojďme si poslechnout belcanto jednotlivých italských zpěváků.

ITÁLIE

„Vstaneme z mrtvých“

SB Xxxxxx a SB Xxxxx AMENDOLAGINE

Ulisse 14. 5. 1893 – 30. 5. 1969; Xxxxx 4. 5. 1893 – 3. 7. 1951

Manželé Xxxxxxxxxxxx se narodili ve stejném roce, Xxxxxx (znamená Xxxxxxxx) v Salernu 70 km od Neapole, Xxxxx v Potenze na jihu Itálie. Oba pocházeli z úřednických rodin, které se po různých štacích usadily v Ăímě. Xxxxxx vystudoval práva a pracoval jako státní úředník na odboru demografie ministerstva vnitra. Byl pohledný mladý muž a měl dobrou práci s jistým platem státního úředníka, takže byl velmi dobrá partie, po níž se ohlížely nejen siňoriny, ale i jejich matinky. Xxxxx po studiu vyu- čovala ve škole, pak pracovala za bankovní přepážkou a později v státní knihovně pro učitele. Když se poznali, byl jí Xxxxxx ihned okouzlen. Nazý- val ji „sladkou učitelkou“ a „usměvavou slečnou“. Xxxxx zase obdivovala jeho charakter: vyrovnanost, přemýšlivost, zdvořilost a vnitřní hloubku. Oba měli společné rysy duchovní, a to hlubokou víru a touhu vytvořit dobrou křesťanskou rodinu. V r. 1929 se zasnoubili a 29. 9. 1930 byla svatba v jejich farním kostele sv. Terezie z Avily na Corso d’Italia.

Už ze začátku byla jejich touha po dobrém křesťanském manželství vystavena zkoušce. Spolu s nimi žili jeho rodiče, Xxxxxxx matka a hlavně Xxxxxxxx sestra s manželem a synem. Tato sestra měla nešťastnou povahu a byla zdrojem intrik v rodině. Mladí manželé si museli vyhradit svůj prostor, slušně, ale jasně a pevně. Brzy přicházely děti jedno po druhém. První syn už 30. 5. 1931 a pak do r. 1935 přibyli další tři kluci a nako- nec ještě i dcerka. Všechny vítali jako dar. Xxxxx s manažerským nadáním vedla celou velkou domácnost. Vždy s pokojem, ale zároveň neústupně trvala na společné modlitbě s manželem. Xxxxxx umístil k nohám jejich manželské postele dvě klekátka, kde začínali a končili den společně mod- litbou, jen sami dva. Věnovali velkou pozornost výchově dětí, jejich vzdě- lání a volnému času. Za války byl hlad, přídělový systém nebyl funkční a Ulisseho plat nestačil. Xxxxxx se přesto nikdy neuchýlil k tzv. černé tašce, jak se říkalo úplatkům. Zdvořile odmítal jakoukoli formu takového daru, ať to byla jen kytice nebo celý litr oleje, který byl za války cennější než peníze. Riskoval. Fašisté si všímali jeho katolické věrnosti a loajality k papeži. Nadřízení uvažovali, že ho předčasně penzionují, aby ho odstra- nili z úřadu. Nakonec mu hrozila deportace do Německa na nucené práce,

ITÁLIE

proto utekl. Schovával se v kněžském semináři v Ăímě, kde vskrytu pra- coval jako knihovník. Po válce se vrátil do úřadu a pokračoval dál ve své práci. Netoužil po odvetě ani po nějaké zvláštní kariéře. Byl respektován jako velmi schopný člověk, vždy ochotný dříč, ale zároveň měl i velmi přísné nároky na spolupracovníky, což se každému nelíbilo.

S Lelií žili doma prostý život. Oba se od počátku účastnili aktivně na životě své farnosti, která byla ve správě bosých karmelitánů. Ve spi- ritualitě Karmelu nalezli duchovní zázemí a stali se karmelskými terci- áři. V centru jejich zbožnosti byla vždy Eucharistie a Xxxxx. V takové atmosféře z jejich pěti dětí dva synové dozráli k duchovnímu povolání. Xxxxxxxx se stal karmelitánem, knězem jako o. Xxxxxxx, a Xxxxxxx die- cézním knězem. Xxxxxxxxxx napsala maminka po jeho vstupu do řehole:

„V jakýchkoliv podmínkách a v jakémkoli životním stavu vždy máš hledat to, co slouží pro nebe. Jen Bůh ví, zda je pro koho vhodnější kněžský nebo laický stav, a to musíme nechat na Něm.“ Svědčí to o jejím pochopení sva- tosti v každém stavu. Dlouhé roky cítili jako osobní bolest duchovní stav Leliiny sestry a jejího manžela, vzdálených od víry. Byl to podnět k vytr- valé přímluvné modlitbě. A skutečně po letech se sestra s celou rodinou i vlivem jejich příkladu života navrátila k víře.

Po válce Xxxxx onemocněla rakovinou. Bolestivá nemoc se táhla něko- lik let. Ve svém utrpení se vždy s důvěrou obracela na Madonu, jejíž karmelský škapulíř nosila a s nímž zemřela a byla pohřbena. Škapu- líř byl pro ni nejen znamením ochrany nebeské Matky, ale také závazku k následování Mariiných ctností. Byla velmi trpělivá a duchovně dozrá- vala. Zemřela 3. 7. 1951. Xxxxxx žil ještě 18 let. Dál pracoval a modlil se. V 68 letech dostal poprvé lehkou mrtvičku a za 4 roky druhou, která ho už upoutala na lůžko. Následovaly roky utrpení. Ponořoval se do mod- litby a nazírání Pána. Postupně ale docházelo k fyzickému i psychickému úpadku a poslední roky bylo jeho vědomí střídavě zastřeno, jak tomu bývá u těžké arteriosklerózy mozku. Dokud mohl, svědčil o své důvěře v Pána. Zemřel v náruči své dcery.

Na náhrobku mají manželé nápis, který určil sám Xxxxxx: „Vstaneme z mrtvých.“ Památka na manžele se neztrácela, naopak rostla úcta k nim, a tak byl v r. 2004 zahájen DP v přítomnosti čtyř dosud žijících dětí. Ukončen byl r. 2011. Jestliže budou manželé blahořečeni, budou jejich ostatky přeneseny ze hřbitova do nyní už baziliky sv. Terezie, do jejich domovského kostela.

ITÁLIE

• Jaké místo má společná modlitba v naší manželské intimitě?

• Jak si vymezujeme prostor pro naše manželství v soužití s širší rodinou?

• Skoro každý má dnes v příbuzenstvu někoho, kdo je nevěřící nebo je věřící, ale nežije podle zásad víry. Jaký je náš postoj? Je to pro nás modli- tební úkol, nebo je to „jejich problém“?

Venkovský román aneb učiň nás svatými

ct. Xxxxxx a Xxxxxxxx XXXXXXXXXX

Xxxxxx 20. 5. 1882 – 11. 10. 1966; Domenica 12. 4. 1889 – 27. 2. 1971

Xxxxxx x Xxxxxxxx se narodili a vyrostli v severní Itálii v provincii Modena, v kopcovitém regionu Pavullo. Xxxxxx byl starší ze dvou synů prostých rol- níků. Jeho život se jakoby dělí do dvou bloků. Do svých 30 let žil pokojně a provozoval větrný mlýn. V 25 letech se oženil s Xxxxxx Xxxxxx a měli brzy dva syny a dcerku. Xxxxxx byl šťastný a říkal: „Bůh mi dal opravdu vše. Jak je dobrý!“ Ale pak… během let 1908–1912 přišlo sedm zastávek křížové cesty – sedm úmrtí. Zemřeli oba rodiče, bratr, manželka a všechny děti, jako poslední malá dcerka v červnu 1912. Ve svých 30 letech zůstal Xxxxxx na světě zcela sám. Sám a s dluhy za léčbu a pohřby. Jeho modlitba byla jako modlitba Xxxxxx: Bůh dal, Bůh vzal, budiž jméno Páně pochváleno. Rozhodl se odjet za prací do Ameriky jako mnoho jiných Italů (i třeba otec X. Xxx) a vydělat tak peníze na splacení dluhů. V Americe pracoval v dole ve státě Illinois. Při výbuchu v dole byl těžce zraněn a ležel několik měsíců v nemocnici. Na konci r. 1913 se rozhodl vrátit se domů, protože viděl americké prostředí, nepřátelské katolické víře, jako nebezpečí pro svou víru. Penězi za pojistku z úrazu uhradil hlavní část dluhů. Na zna- mení vděčnosti za návrat daroval kostelu v rodišti nádherný křišťálový lustr. Co měl nyní ale dělat se svým životem? Modlil se, radil se. Jeho farář mu doporučoval stát se knězem nebo řeholním bratrem. Xxxxxx se ale necítil hoden a navíc cítil jiné povolání – k rodině. Radil se, ale nenechal za sebe rozhodnout jiné. A pak se seznámil s Xxxxxxxxx.

Domenica Bedonni pocházela z téhož kraje. I její rodiče byli prostí, opravdově věřící lidé. Byla živé, veselé povahy. Její původní touha po kláš- teře se neuskutečnila a později zemřel její snoubenec. Od svých 23 let měla jasno, že její povolání je rodina, a toužila po tom, aby se některé

ITÁLIE

z jejích dětí stalo knězem nebo řádovou sestrou. V r. 1913 ji strýc sezná- mil se Sergiem. Domenica o tom později napsala: „Ano, byl vdovec, ale okamžitě jsem cítila, že je to velmi dobrý člověk. Vyzařoval důvěru a respekt. Věděla jsem, že velmi trpěl, a bylo mi ho líto. Modlila jsem se a hned jsem učinila rozhodnutí: Vezmu si ho, Pane, je-li to Tvá vůle. Dej mi prosím hodně dětí, a pokud se Ti to líbí, ať se zasvětí některé Tobě.“ I Xxxxxxxx se Domenica líbila, přeskočila jiskra.

Svatba byla 19. nebo 20. 5. 1914 (je trochu nejasno v matrikách). Na svatební cestu jeli na výlet do Benátek. Usídlili se v místě, kde měla Domenica zděděné pozemky. Za rok po svatbě se narodila dcera, která dostala jméno po Xxxxxxxx zemřelé dcerce, Xxxxx. Roku 1916 musel Ser- gio narukovat do války. Po válce žili na hospodářství i s Xxxxxxxxxxx sestrou, válečnou vdovou, a její dcerkou. Brzy po válce také Domeničina maminka ochrnula po mrtvici. Xxxxxx byl velmi pozorný, vyrobil jí kočá- rek jako invalidní vozík, aby se mohla dostat ven.

Postupně se jim do r. 1925 narodilo dalších sedm dcer, celkem tedy měli osm holek! Jak dcery rostly, vznikl rodičům problém. Na studia roz- hodně nebyly peníze, a přesto chtěli dát dětem dobrou lidskou i nábo- ženskou výchovu. Farář jim doporučil nový Institut zbožné společnosti sv. Pavla založený donem Xxxxxxxxxx v Albě, který poskytoval dívkám vše, co potřebovaly. Díla založená bl. donem Xxxxxxxxxx tvoří tzv. pau- línskou rodinu, jejíž spiritualita se odvozuje od sv. Pavla, a jsou zamě- řena k apoštolátu, a to hlavně tiskem. Dnes jsou rozšířena v mnoha zemích světa i u nás. Alba, 50 km na jih od Turína, je od regionu Pavullo daleko a pro venkovská děvčata v té době to bylo opravdu hodně daleko.

21. 1. 1927 tam Xxxxxx odvezl dvě nejstarší dcery a několik dní zůstal, aby jim usnadnil přechod do nového prostředí. Při té příležitosti vstou- pil i s manželkou do Unie paulínských spolupracovníků. Xxxxxx chápal Xxxxxxxxxx obavy o dcery v takové dálce. Proto donesl domů z Xxxx pochoutku, kterou dcery dostaly v institutu – nebyly to sladkosti firmy Ferrero, která je domovem v Albě, ale bílý chléb! Ať Domenica vidí, jak se tam mají dcerky dobře. Na venkově byl tehdy mimo svátky jen tmavý chléb. Postupně do institutu odvezl na výchovu všechny dcery, tak jak dorůstaly. Šest z nich se stalo řádovými sestrami, jedna františkánkou a pět přijalo za své paulínské heslo: „Naší hnací silou musí být myšlenka na duše.“ Dvě se rozhodly pro cestu manželství. Ukazuje to, že měly všechny skutečnou svobodu volby.

ITÁLIE

V r. 1927 se narodil konečně první syn Xxxxxxx a v r. 1928 druhý syn Xxxxxxxx. V r. 1931 se oba manželé ve snaze prohloubit svůj duchovní život stali františkánskými terciáři, slib složili do rukou pátera kapucína. Xxxxxxx chtěl být od dětství knězem, ale po kázání kapucínů o misiích se nadchl pro misie. Ve svých 10 letech proto vstoupil do malého semináře kapucínů a o rok později ho následoval Xxxxxxxx.

To vše znamenalo velkou finanční zátěž pro rodiče, kteří navíc zůstali téměř sami na všechnu práci na poli. V r. 1939 museli dát do pronájmu nejen hospodářství, ale i dům a nalézt si provizorní bydlení. Určitou dobu Domenica prala pro kapucínský institut pečující o staré lidi a Xxxxxx xxx- xxxxx v semináři, kde byli synové. Tam pekl chléb a dohlížel nad jídlem pro celý seminář. V době válečné nouze to byl zodpovědný úkol. Mladí kluci byli stále při chuti. Xxxxxx přilepšoval synům – ale tak, že jim opa- kovaně dával svůj příděl. Později se mohli manželé vrátit domů. V r. 1944 partyzáni dobyli oblast a zůstali tam měsíc. Po jejich odchodu přišli Němci a mstili se, zastřelili sedm civilních osob. Xxxxxx také přes jeho věk nakrátko zadrželi. Ke konci války se fronta pohybovala ve zdejším kraji přes obrannou linii. Při požáru od bomb byla těžce zraněna dcera, ale uzdravila se.

Ke konci války začali Xxxxxxxxxxxxx stavět jiný, pohodlnější dům a jednu místnost vyčlenili jako domácí kapličku. Dostali pak i povolení, aby se zde sloužila mše svatá a byla uchovávána Eucharistie. Kaplička se stala středem domu. Velikou radostí byl pro ně r. 1947 odjezd dvou dcer xxxxxxxx na misie do Brazílie a na Filipíny, později na misie odjela i třetí dcera. V r. 1951 pak vrchol radosti pro celou rodinu – Xxxxxxx neboli bratr Xxxxxxxxxx byl vysvěcen na kněze a v r. 1953 i Xxxxxxxx neboli bratr Xxxxxxx. O dva roky později se poprvé sešli po dlouhé době všichni doma, všech dvanáct členů rodiny při příležitosti návratu dcer z misií na odpočinek do Itálie. Radostné zastavení na pouti života, potě- šení s dětmi a dětí ve službě Pánu s rodiči – a zase dále. V srpnu 1957 byl X. Xxxxxxx poslán do Smyrny, nyní Izmiru v Anatolii v Turecku, na misijní území. Později tam byl biskupem (1983–2004).

Xxxxxx s Xxxxxxxxx nakonec už nezvládali práci, museli dát majetek opět do nájmu a bydleli na různých místech, až se na nějakou delší dobu zabydleli v Pavullu, asi 12 km od rodné Domeničiny obce. Zde byl Ser- gio jednou při cestě do kostela sražen autem. Utrpěl těžké zranění hlavy a zůstal už trvale slabý. Odmítl soud, nechtěl mladému viníkovi pokazit

ITÁLIE

budoucnost. O této velkodušnosti svědčila pak sama mladíkova matka při DP. V r. 1963 oslavili o rok dříve zlatou svatbu, protože byly jejich děti v Itálii zase jednou zpět z misií. Mše svatá byla ve farnosti, kde po tři dny předtím proběhla kázání o povolání ke kněžství, k řeholnímu životu a k manželství. Celou rodinu pozval na audienci arcibiskup Xxxxxx, který se obrátil na Xxxxxx se slovy: „Ó náš velký Xxxxxx!“ Když se pak vrá- tili domů, Xxxxxx měl o tom reflexi: „Viděli jsme, jak nás arcibiskup chvá- lil. Všichni dělali takové komplimenty, všichni věří, že jsme dobří, (…) je to podnět. Máme velikou zodpovědnost. Mě to vedlo k tomu, že slibuji, že se ještě více budu snažit stát se lepším.“

A ještě jedna velká radost přišla. Při Germanově primici Xxxxxx na bla- hopřání odpovídal: „Ano, jsem šťasten, protože se splnila má touha, ale chtěl bych mít více synů, aby se mohli stát kněžími misionáři.“ Přirozeně to nebylo možné, a přece se jim to splnilo, když r. 1963 adoptovali nige- rijského seminaristu a zaplatili jeho studia v Ăímě. Bylo to něco jako naše Adopce na dálku. Ăíkali, že je to náhrada za jejich syna X. Xxxxxxxxxx, který nebyl poslán na misie. Za to byl dobrý kazatel a duchovní vůdce mládeže a handicapovaných. Byla to dobrá „náhrada“! Xxxxx X. Xxxxxxx Xxx (* 1938), vysvěcený na kněze v 28 letech, byl horlivým knězem, už v 33 letech se stal biskupem a později arcibiskupem a předsedou nigerij- ské biskupské konference. Xxxxxx a Xxxxxxxx nazýval papa a mamma, jejich fotografie visely v jeho rezidenci a vzýval je jako své přímluvce. Xxxxxxxxx pro věk r. 2013.

V r. 1964 se dcera Xxxxx provdala v jejich domácí kapli, oddal ji její bratr. Xxxxxx x Xxxxxxxxx získali v dobrém zeti spolehlivou oporu. Bylo to třeba. Téhož roku nastal u Xxxxxx tělesný úpadek, s nímž se pojilo i duchovní drama, včetně silných skrupulí. Ztratil chuť do života, cítil se velikým hříšníkem, nehodným Boží lásky, který si zaslouží peklo. Téměř dva roky proběhly v této duchovní temnotě. Na všechna ujišťování svých dětí a kněží odpovídal: „Pán je dobrý, já vím, že je dobrý, ale já (…) kéž bych mohl být lepším. Copak vy nechcete být lepší?“ Farář to interpreto- val jako zkoušky, které mají jen svatí.

V posledních měsících života v r. 1966 se mu navrátila důvěra v lásku Boží. Duchovně se připravoval na setkání s Xxxxxxx a až do konce opako- val stále dětem, aby se staly svatými. Zemřel 11. 10. 1966, za přítomnosti syna X. Xxxxxxx. Jeho poslední slova byla slova modlitby v litanii „učiň nás svatými“. Jako by to bylo základní heslo jejich života. Syn kněz měl při

ITÁLIE

zádušní mši svaté v okamžiku proměnění jasný vjem, že duše jeho otce je povolána do nebe. Samotný pohřeb byl spíš jakási oslava.

V r. 1968 se provdala poslední dcera, opět doma. Domenica žila s pro- vdanými dcerami. Jak plyne z její korespondence, brala svaté přijímání jako setkání s Tím, který první prošel smrtí a zmrtvýchvstáním, a pří- pravu na konečné setkání s Xxx – na smrt. 22. 2. 1968 dostala mrtvici. Žila ještě pět dní při vědomí, plně odevzdána. Xxxxx pak napsala své sestře na misiích: „Nikdy ani na okamžik neprojevila obavu. Byla jako osoba, která dokončuje důstojně slavnostní ritus (…) její dokonalou oběť konanou pro věčnost podle vůle jejího Pána.“ Zemřela 27. 2. 1971. Pohřeb byl podobná slavnost jako u Xxxxxx. Na oba pohřby přišlo mnoho lidí, kolem 50 kněží a věřící i kněží říkali: „Zemřel svatý, zemřela svatá.“ Manželé celý život využívali možnosti ve farnosti a ve třetím řádu, např. účastnili se věrně každou neděli xxxxxx ve farnosti. Jejich duchovní život vyznačovala mariánská zbožnost a zvláště vzývání Ducha Svatého. Ve škole Ducha Svatého se oni, prostí, málo vzdělaní, těžce pracující, naučili zvláštní jemnosti. Podle svědků se nikdy nehádali, spíše se před- háněli v porozumění, soucitu. Přes těžké životní situace (vyhořela xxx xxxxxxx, uhynulo stádo na nemoc, byla hospodářská krize) nikdy nepře- stali pomáhat chudým. V jejich domě byl vždy talíř minestrone (typické

italské polévky) a chléb pro potřebné a za války i pro uprchlíky.

Brzy po Xxxxxxxxxx smrti vydal místní farář Xxxxxxxx myšlenky, které Xxxxxxxx sepsala v posledních letech života. DP byl zahájen r. 2005 a uzavřen 2008. V r. 2015 byl vydán dekret o heroických ctnostech, takže manželům nyní náleží titul ctihodný/á. No a teď ještě zázrak.

Místo otázek podněty k rozjímání ze Xxxxxxxxxx myšlenek:

• „Nikdy jsem neztratil důvěru v Prozřetelnost, ani když děti přicházely a obtíže narůstaly. (…) Děkuji Pánu za všechny dary, které nám dal každý den, a také za utrpení a za sílu, abychom je přemáhali s trpělivostí. (…) Kříž je nutný, aby snížil naši pýchu, běda nám, kdybychom jej neměli. (…) Všechny věci se mnou mluví o Pánu. Když líbám tuto růži, líbám krásu Boží.(…) Moje děti jsou moje koruna a moje poklady. Kdybych jen mohl vysvětlit a dát pocítit všem matkám na světě, jaký je to dar, jaká velká milost mít děti a mít duchovní povolání ve své rodině. Vždy jsem si přál, aby moje děti dobře pracovaly pro svět, pro slávu Boží. Jsem rád, že mám hodně dětí, ale byl bych rád, aby i ostatní měli děti kněze, misionáře.“

ITÁLIE

• V utrpení říkával: „Odvahu, s Pánem se pak budeme radovat celou věč- nost.“

• Dětem říkal: „Nyní vás žádám, buďte svatí. (…) Nepochybujte, že jste přešťastné, požehnané děti, které jsou povolané dobře činit. Jsme s vámi a každý den vás držíme svými modlitbami a posíláme požehnání. (…) Uvidíme se v nebi.“

• A Domenica: „Pán nám tolik požehnal, že mu nikdy nebudeme dost vděčni.“

Zralá láska se vždy otevírá druhým

SB Xxxxxxxxx a SB Xxxxx Xxxxxxx xx Xxxxxxx XXXX

Francesco 25. 10. 1948 – 24. 4. 1996; Xxxxx 7. 10. 1955 – 15. 12. 2000

Oba manželé se narodili a prožili celý život na jihu Itálie. Otec Xxxxxx, jak všichni říkali Xxxxxxxxxxx, byl člen finanční stráže, Xxxxxx otec veterinář. Xxxxxx i Xxxxx byli v mládí duchovně formováni v KA ve své farnosti a při diecézních akcích. V té době se také oba rozhodli pro službu druhým, a to konkrétně pro medicínu. Pod vlivem dobrého duchovního vedení se chtěli stát nejen dobrými lékaři, ale chtěli žít své povolání jako křesťanské poslání. Jak důležité je duchovní doprovázení mladých a jejich příprava pro křesťanská laická povolání! Xxxxxx se stal tedy lékařem, specialistou v anesteziologii, resuscitaci a také kardiolo- gii. Od r. 1975 pracoval v městské nemocnici v Locri. Locri se nachází v Kalábrii na samé podrážce italské boty. Jeho nemocnice je nejvý- znamnější v celém regionu. Zde se Xxxxxx seznámil s o 7 let mladší Xxxxx, tehdy ještě studentkou medicíny. Xxxxx byla rodačka přímo z Locri. Mladí poznali, že se jejich životní touhy doplňují, a zamilo- vali se.

Svatba 7. 10. 1978 byla spojena s poutí. Byli oddáni až v Assisi v kryptě svatého, jehož jméno Xxxxxxxxx xxxx. Mnozí účastníci obřadu ještě dnes vzpomínají na silný okamžik, kdy během mše svaté oba snoubenci prosili sv. Františka o přímluvu za jejich manželskou jednotu a vyjádřili své roz- hodnutí stát se společně svatými. Všichni přítomní cítili, že to není žádná formalita. Po dokončení studií medicíny Xxxxx porodila první dvě děti a pak po odstupu následovaly ještě další tři. Celkem pět dětí: čtyři synové

ITÁLIE

a dcera. Poslední syn Xxxxxxxxx se narodil až po smrti svého otce, a právě proto nesl jeho jméno.

Xxxxxx byl velmi oblíbeným lékařem. V rámci svého oboru resuscito- val, přiváděl znovu k životu, ale také často doprovázel nemocné na jejich konečném úseku životní cesty. Byl příkladem stálé služby, spojoval odbornost s citlivostí vůči nemocným i jejich příbuzným a povzbuzoval svou vlastní hlubokou vírou i slovem. Jeho vztahy s kolegy a s celým per- sonálem byly srdečné. Sílu ke službě bral z modlitby, četby Písma, ze svá- tostí a během let vyzrával. Současně byli manželé zapojeni do církevního života: Xxxxxx do KA a Xxxxx byla členkou Hnutí fokoláre. I zde nejen čerpali, ale i dávali. Xxxxxx byl 9 let diecézním prezidentem KA, zatímco Xxxxx sloužila jako zodpovědná Hnutí fokoláre v Locri.

Jak o nich později během procesu řekl jeden redaktor, „zralá láska se vždy otevírá druhým“. Ani manželská láska se nevymyká této pravdě. Oba společně dlouhé roky vedli diecézní kurzy přípravy k manželství, setkávali se s jinými manželi, byli k dispozici druhým svou profesionali- tou a svou zkušeností. A toto vše vždy s úsměvem, s neokázalou pokorou. Xxxxxx vždy chtěl opravdu dobro. Byl v souladu se svým příjmením Xxxx. Nezaujímal konfliktní postoje, ale budoval; znovu navazoval vztahy, sna- žil se pochopit a sjednotit. Měl proto velký respekt i v těžkých a choulos- tivých situacích a většinou i u svých názorových oponentů. Právě proto přijal i výzvu z církve k obnově politické kultury. Kandidoval do měst- ské rady Locri, byl zvolen na začátku r. 1993. Působil tam však pouhých šest měsíců. Jako radní byl vystaven v podstatě šikaně. Silně korupční prostředí jižní Itálie s klientelskými sítěmi a kmotrovstvím nebylo zralé na takovou změnu, ale dal aspoň příklad jiné politiky – jako možné služby obecnému dobru. I když to byla těžká zkušenost, nezahořkl. Snažil se dál přispívat ke změně kalábrijské reality, což je dlouhodobý proces.

V r. 1995 byli manželé delegáty na národním církevním sněmu v Palermu. Po návratu z něho Xxxxxx vytvořil pro diecézi linie pro budoucí pastorační úkoly, které jsou stále aktuální. Jeho linie jsou: 1) obnovení zákonnosti a veřejné morálky, 2) podpora sociálního cítění a kultury spo- luúčasti, 3) pochopení a rozšíření sociálního učení církve a 4) hledání nových forem solidní ekonomiky.

Neměl už ale čas přispět k jejich realizaci, protože na Bílou sobotu

6. 4. 1996 se stal obětí nehody při bobování. Xxxx se zachránit svého syna, což se mu podařilo, ale sám byl sražen a po 18 dnech v kómatu

ITÁLIE

zemřel ve svých 48 letech. Xxxxx, popáté těhotná, to sice přijala s vírou v Boží Lásku, ale po narození syna prožívala velmi silně ztrátu otce pro děti. Věnovala se dál jim a medicíně. Své poslání lékařky vyjádřila slovy:

„Ve svém povolání se snažím žít evangelium. Vidět Xxxxxx vmalém, nemoc- ném, osamělém, v člověku na okraji – sociálně vyloučeném za mými dveřmi, a dát se komukoliv čistě a prostě ve svém lékařském umění a toto moje ‚dát se‘ se mi navrací mnohonásobně ve vděčnosti, radosti, pocho- pení.“ Její práci ukončil jako blesk nádor pankreatu, na který zemřela ve svých 45 letech, pouhých 39 dní po jeho objevení. Během svého umí- rání oslovila všechny kolem sebe svým obnoveným „ano“ k Boží vůli. Zakladatelce fokoláre Chiaře Xxxxxxxxx napsala: „Měla bych zanechat závěť, a tak chci říci: milovat Xxxxxx opuštěného, ne slovy, ale vždy víc, vždy lépe a konkrétně.“ Projevovala stálou starost o to, jak připravit děti na nové bolestné odloučení; opětovně jim slibovala, že ona a tatínek jim budou z nebe ještě více nablízku, a stále prosila: „Neztraťte víru!“

Po její smrti 15. 12. 2000 o ní Xxxxxx Xxxxxxxxx celému Hnutí foko napsala mimo jiné, že „byla mistrovským dílem lidským a Božím“. Po manželech je pojmenováno diecézní poradenské centrum pro rodiny a škola formace laiků. Roku 2013 byl zahájen DP.

• Zralá láska se vždy otevírá druhým. Jak se naše láska otevírá druhým? Jak se toto otevírání druhým mění během let, během vyzrávání lásky?

• A malý podnět k zamyšlení: I v naší společnosti, nedosahující jistě speci- fik jižní Itálie, mnozí zahořknou po setkání s realitou společnosti. Týká se to i mne? Nebo jsem schopen i po zklamání jít dál metodou malých kroků, krůčků k dobrému? A co nám říká sociální učení církve, vím vůbec o něm?

To, na čem záleží, je konat Boží vůli

SB Xxxxxxxx a SB Rosetta GHEDDO

Giovanni 22. 4. 1900 – 17. 12. 1942; Rosetta 3. 12. 1902 – 26. 10. 1934

Oba pocházeli ze severní Itálie z okolí Vercelli v úrodné oblasti mezi Milánem a Turínem, kde se hojně pěstuje rýže a lidovým pokrmem nejsou špagety a pizza, ale panissa – rýže s fazolemi. Xxxxxxxx Xxxxxx

ITÁLIE

byl z chudé rodiny, ze 12 dětí. On a jeho sestra mohli vystudovat jen díky dobrodinci, bohatému šlechtici. Xxxxxxxx se stala učitelkou a zůstala celý život svobodná, Xxxxxxxx se stal geometrem. Ke konci první světové války byl povolán do služby a jako poddůstojník, mladíček ani ne 18letý, měl na starosti muniční sklad a velel starším vojákům, navrátilcům z fronty. Bylo velmi těžké udržet kázeň a stále nad ním visela hrozba vojenského soudu při chybě. Už zde se ukázala jeho zodpovědná a smířlivá povaha. Po válce a studiu na vojenské akademii v Turíně pracoval u jiného geo- metra. Denně našlapal na kole do práce a zpět 40 kilometrů. V r. 1926 vyhrál konkurz na místo vedoucího okresního geometra. Měl na starosti rozsáhlé území se systémem zavlažovacích kanálů pro rýžoviště. Byla to důležitá práce, na níž záviselo živobytí mnoha rolníků. A pak v r. 1927 poznal v kostele Rosettu.

Xxxxxxx Xxxxxx pocházela z velmi zbožné rodiny. Její otec původně stu- doval v semináři. Jako nejstarší syn musel po smrti svého otce zanechat studia a zabezpečit rodinu. Xxxxxxx, druhá z jeho čtyř dětí, získala diplom učitelky obecné školy, ale jako učitelka nepracovala. Otec, zámožný rol- ník, nechtěl, aby jeho děti zabíraly místo potřebnějším. Rosetta byla

„rozená učitelka“, a tak se uplatňovala jako dobrovolnice prací ve far- nosti – ve školce, akcemi pro děti a také učila po večerech dospělé číst a psát. Analfabetismus byl ještě hodně rozšířen. Xxxxxxxx požádal jejího otce o to, aby se jí mohl vážně dvořit. Teprve pak hovořil s Rosettou. Až do svatby nebyli nikdy o samotě, vždy s někým z rodiny. Bylo to podle tradice, což nebránilo tomu, aby se poznali a rozvinula se láska. Ona jemná tělesně i duševně, se zájmem o literaturu, poezii, on vážný, tech- nik, matematik. Daroval jí spis o své profesi, aby lépe poznala, co ji čeká po jeho boku. Oba byli horliví členové KA.

Po svatbě 16. 6. 1928 putovali do mariánské svatyně Oropa v Alpách ke slavné černé madoně. Zde prosili mimo jiné o hodně dětí, přáli si jich 12! (sama Xxxxxxx vyrůstala částečně s 11 dětmi své tety vdovy), a o to, aby se některé z nich stalo knězem nebo řeholnicí. Obětovali pro to i svatební noc. Pak teprve jeli na svatební cestu do Neapole. Xxx- xxxxx pronajal byt v domě, kde od vraždy advokáta zednáře údajně stra- šilo, a nikdo tam proto nechtěl bydlet. I Xxxxxxx se ze začátku bála, ale kněz požehnal byt a byl pokoj. Věděli, kdo je opravdu Pán! Brzy při- šli za sebou v letech 1929–1931 tři kluci, pak následovaly dva spon- tánní potraty a nakonec se narodila v pátém měsíci dvojčata neschopná

ITÁLIE

života a Xxxxxxx brzy nato 26. 10. 1934 zemřela na zápal plic (v éře před antibiotiky).

Jejich duchovní život byl prostý, stavěl na mši svaté, růženci, společné modlitbě v rodině, úctě k Srdci Páně, důvěře v Boží Prozřetelnost, účasti na KA a farních aktivitách, nakolik to šlo. Šli obyčejnými prostředky k výšinám. Děti vzpomínaly na atmosféru večerní modlitby před obra- zem X. Xxxxx, i na to, jak se úplně odmala učily dělit nejen mezi sebou, ale třeba i s chudšími dětmi o dárky od Befany (ta naděluje v Itálii místo Ježíška). Xxxxxxx říkávala: „To, na čem záleží, je konat Boží vůli.“ Příliš prosté? Možná ano, ale formovalo to účinně život v evangelním duchu, např. Xxxxxxx navštěvovala mladou svobodnou matku, kterou „ctnostné“ okolí opovrhovalo a nemluvilo s ní. Sama Rosetta velmi potřebovala sílu z modlitby. Šest těhotenství během šesti let! Fyzicky křehká, jemná Xxxxxxx byla vyčerpaná a často v posledním období života plakala sla- bostí. Světci jsou lidé zasazení do určité situace. Tehdy se ještě nehovo- řilo o přirozeném plánování rodičovství a manželé se ztotožnili s heslem KA: dát církvi mnoho dětí. Když Xxxxxxx umírala, byla její poslední slova k blízkým: „Nedělejte si starosti, to je konec. Jdu do nebe. Ať se stane vůle Boží.“ Xxxxxxx umírala, jak žila, i když její děti byly tak malé. Po její smrti farář, její zpovědník, sloužil mši svatou za ni v bílém k poctě andělům, s tím, že je jistě v nebi. V tomto přesvědčení nebyl osamocen.

Xxxxxxxx byl zdrcen smutkem, ale ne zoufalý. Neoženil se už. Žili všichni spolu, on s kluky, se svou matkou-babičkou, sestrou Xxxxxx- dou učitelkou a ještě jednou postiženou nechodící sestrou. Babička byla pologramotná, zato velmi mateřská, a teta učitelka zase vzdělaná, s pevným charakterem. Všichni žili z Xxxxxxxxxx výdělku a Adelaidina platu, důchody tehdy nebyly. Byla krize a mnozí neměli ani na to, aby panu geometrovi zaplatili, ostatně byl nazýván geometr chudých. Bez- platně se navíc staral o ekonomiku farních děl, a pracoval proto dlouho do noci. Lidé si ho velmi vážili a stal se prostředníkem v mnoha sporech nejen o pozemky, ale i rodinných. Mohl by tedy být i patronem mediá- torů. Doma žili všichni velmi skromně, i když patřili ke střední třídě. Děti vzpomínají, že v neděli ale vždy dostali malý peníz tak na jednu zmrzlinu a jak se na ni těšili!

Jenže vládl fašismus a pan geometr se účastnil všech církevních pro- cesí, ale už ne světských průvodů a akcí pořádaných fašisty (asi jako naše

1. máje) a odmítal opakovaně vstup do strany. A tak ačkoliv pro vdovce

ITÁLIE

s nezaopatřenými dětmi platila výjimka, byl povolán za trest do armády a poslán na frontu. Nastoupil jako kapitán dělostřelectva v červenci 1942 na frontu v Rusku k Donu, kde Italové bojovali po boku Němců. V dopisech z fronty psal o víře, o mrazu minus 17–22 stupňů a o bídě lidu na Ukrajině. Snažil se rozdávat místním, co mohl z přebytku jídla, někdy se proto i postil. Své doma v dopisech utvrzoval v důvěře v Boží Prozřetelnost. V posledním dopise psal, že prosí Xxxx, aby se k nim vrá- til, ale „osobně mi tom málo záleží“, prosil hlavně kvůli nim. Pak ruská vojska protrhla frontu a nastal ústup. Od prosince 1942 do ledna 1943 byla italská asi stotisícová armáda poražena a polovina vojáků padla nebo umrzla. Malý lazaret těžce raněných nešlo přemístit, a tak tam měl zůstat s umírajícími nejmladší důstojník. Kapitán Gheddo mu řekl: „Jsi mladý, máš před sebou život. Zachraň se. Mé děti jsou v dobrých rukou.“ Zůstal místo něho s knězem. 17. 12. 1942 je asi dnem jejich smrti. Nevíme, není totiž další stopa. Zachráněný důstojník, advokát, se stal křesťanským poli- tikem. Nejstarší syn se stal knězem, členem misijního institutu a zároveň katolickým novinářem. Roku 2006 byl otevřen DP, uzavřen r. 2008.

• Gheddovi šli obyčejnými prostředky k vrcholům svatosti. Jak využívám/e

„obyčejné“ prostředky na cestě víry já/my?

• Na jakou atmosféru modlitby v rodině budou vzpomínat naše děti?

• Dnes nemusíme projevovat věrnost církvi oproti totalitám fašismu či socia- lismu, ale jsou jiné nebezpečné totality. Jak jim odolávám… mentalitě proti životu, konzumismu, tlaku na „správné názory“ podle světa? Podle prů- zkumu v některých zemích vysoké procento katolíků, ve Španělsku údajně až 90 % (?), neuznává učení církve v oblasti manželství, rodiny. Co my?

• Xxxxxx se účastnil církevních procesí. Nestydíme se za veřejné přihlášení se k církvi, nebo se k ní „nefanaticky“ hlásíme jen v soukromí?

Zvláštní Boží agenti s povolením plně milovat

SB Xxxxxxxx a SB Xxxx Xxxxx Xxxxxx INGUSCIO

Marcello 26. 7. 1934 – 2. 1. 1996; Xxxx Xxxxx 23. 8. 1938 – 2. 1. 1986

Xxxxxxxx se narodil jako třetí ze šesti synů v Lecce na Sicílii. V rodném městě vystudoval s vyznamenáním, pak si doplnil vyšší hudební studia

ITÁLIE

v Neapoli a dosáhl magisterského titulu. Vyhrál různé konkurzy a vyu- čoval v Lecce a v Messině. Od r. 1972 byl zaměstnán v Belliniho divadle v Catanii jako první basista orchestru. A r. 1978 se stal zástupcem ředi- tele na konzervatoři v Catanii. Catanie, ležící na úpatí Etny, je s více než 300 tisíci obyvatel druhé největší sicilské město. Je to historické a kulturní centrum. Xxxxxxxxx divadlo z 2. pol. 19. století je pro Sicilany něco jako naše Národní divadlo. (Xxxxxxx byl významný sicilský hudební skladatel.) Tedy krásná kariéra hudebníka. Ale to byla jen jedna linie jeho života. Tou druhou byla nemoc. Xxxxxxxx byl opakovaně hospitalizován pro ledvinové kameny. Při ledvinové kolice prý leze nemocný bolestí po zdi. Co všechno je člověk schopen ve své nemoci nebo nemoci blízkého slíbit Bohu?! Mar- cello byl praktikující katolík s tradiční mariánskou úctou italského lidu. Také sliboval, ale ne svíci, peníze či pouť. Slíbil, že po uzdravení zasvětí celý svůj život křesťanskému růstu a odevzdá jej službě nemocným a chu- dým. Nemyslel tím vstup do kláštera ani změnu své profese, „JEN“ celý svůj život, jeho zaměření. Sliby chyby… U Xxxxxxxx ne; věrně a heroicky realizoval své odevzdání po celý život a se stále rostoucí angažovaností. Nejprve se stal dobrovolným pomocníkem v díle sv. Xxxxxxxx, starajícím se o chudé nemocné, a proto vystudoval ještě ošetřovatelství.

Xxxx Xxxxx Xxxxxx se narodila v Catanii. Rodiny jejích rodičů z obou stran pocházely z německého kantonu ve Švýcarsku, ale už desítky let žily na Sicílii. Stejně jako všichni Švýcaři bydlící v Catanii byli členy valdenské církve. Valdenští tvoří zajímavou kapitolu v dějinách křesťanství. Odvo- zují se od Xxxxx Xxxxxxx, kupce z Lyonu, který ve 12. století se svými příz- nivci založil rychle se šířící hnutí chudoby a života podle evangelia. Hnutí se ze začátku lišilo od katolické církve jen málo – kázáním laiků a Biblí v národním jazyce, ale pak věroučné rozdíly narostly a mnohem poz- ději se valdenští přiblížili k protestantismu kalvínského typu. Valdenství se považuje za první reformaci dávno před husitstvím a Xxxxxxxx. I oni měli zásadu „jen Písmo“, uznávali jen jeho autoritu. Jednu dobu se roz- šířili do německých zemí, Polska, Xxxx i k nám. Nakonec ale zůstali při pronásledování omezeni jen na nepřístupná horská údolí ve Švýcarsku. V r. 1655 se savojský vévoda Xxxxxxx Xxxxx XX. pokusil své kacířské pod- dané obrátit silou, když to nešlo ani kázáním kapucínů a jezuitů. Vedlo to k tzv. piemontskému krveprolití, k vyvražďování dospělých i dětí a vypa- lování vesnic. Dnes je valdenská církev v Itálii, ve Švýcarsku, v Ame- rice. Vzpomínka na věrnost víře i za cenu smrti se nesla celým hnutím.

ITÁLIE

V každé domácnosti visel obraz stromu na skále s osekanými větvemi, ale stále zeleného a s otevřenou knihou s nápisem „Věrni až do smrti“ a slavný sonet Xxxxx Xxxxxxx o krveprolití v Piemontu se vtiskl do srdce každého valdenského už v dětství. Xxxx Xxxxx byla v 15 letech konfirmo- vána a po ukončení švýcarské školy v Catanii studovala v Bernu pedago- giku. Prošla tehdy krizí víry. Roku 1957 poznala v Paříži abbého Xxxxxx a ten ji povzbudil v jejím přirozeném sklonu ke službě chudým a nemoc- ným. Udělala si ošetřovatelský kurz. V r. 1958 ukončila studia učitelství pro děti s obtížemi podobná dnešní speciální pedagogice a pak pokra- čovala v Catanii ve studiu klavíru na konzervatoři. Současně vyučovala na prestižní švýcarské škole v Catanii. Ve volnu se plně věnovala péči o chudé a nemocné a tak potkala i Xxxxxxxx. Sešli se ve slumu při ošetřo- vání v chatrči, kde bydlela nemocná slepá stařena a její ochrnulý syn. Syn měl rozsáhlé chronické rány, které hrozně páchly. Oba se při ošetřování pozorovali a Xxxxxxxx měl náhle vnuknutí, že to bude jeho manželka.

Postupně se sbližovali. Byli jakoby stvořeni jeden pro druhého: hudebníci, angažovaní věřící, s nadšením pro zvláštní úkol služby chu- dým, nemocným, a to i jednou v manželství. Ale dělila je víra. Valdenští jsou sice ekumeničtí a spolupracují s katolíky, ale to je něco jiného než vstoupit do katolické církve. Není to opravdu žádné laciné rozhodování. Jde o bolest vlastního srdce i druhých. Dohodli se, že s respektem poznají co nejlépe víru druhého. Xxxxxxxx se učil u valdenského pastora a Xxxx Xxxxx u otce jezuity. Byla v krizi, v něčem už nebyla valdenská a v něčem nemohla katolická dogmata přijmout. A přitom ji to tak silně táhlo ke svá- tostem, k Eucharistii. Objevila také pro sebe mariánskou úctu. Ale to vše nestačilo. Srdce bylo lámáno vedví. Zradit svůj lid?! Snad jen ten, kdo je sám členem lidu (národa, vyznání) silně pronásledovaného v minulosti, může pochopit věrnost až u kořenů bytosti. Sama Matka Xxxxx věděla, že dobrá vůle a lidské síly na to nestačí, a tak jak víme z deníku Xxxx Xxxxx, došlo k vizi Panny Xxxxx, která jí usnadnila přechod do církve.

25. 3. 1968 byla podmínečně pokřtěna a vstoupila tak do katolické církve. Teď už nic nestálo v cestě svatbě, uskutečněné 6. 8. 1968 v mariánské sva- tyni. Ke svatbě patří svatební hostina. A ta byla! Novomanželé pozvali 40 chudých nemocných, postižených a nevěsta s ženichem ve svatebním je obsluhovali. Hostina dle evangelia a symbol jejich budoucího života.

Jejich společný život se vyznačuje jednotou. Jsou jednotni v lásce k Bohu, v životě skrze Eucharistii, jednotni v prodloužení Eucharis-

ITÁLIE

tie službou chudým a nemocným. Denně se účastnili mše svaté. Xxxx Xxxxx se často cítila ponořena do veliké Eucharistie, pohybovala se, cítila a dýchala v Něm – v Bohu (podle apoštola Pavla) po celý den. Eucha- ristické Tělo Páně na jedné straně a jeho tělo církev a Kristus v chudých na straně druhé. Jak zpíváme, „to Tělo jsi ty, to Tělo jsem já, to Tělo jsme my, Eucharistia“. V bytě vyhradili jednu místnost na kapli, ale nedostali povolení mít tam Eucharistii. Nereptali, místo svatostánku uložili Bibli. Eucharistie a Písmo byly ladičkou hudby jejich života. V jejich bytě se konalo i první zasedání základní komunity pozdějšího Institutu Misie Církev-Svět (Missione Chiesa-Mondo). Toto hnutí a institut zasvěce- ného života nového typu se zabývá podporou farní pastorace, formací laiků, péčí o chudé a misiemi. Je nyní rozšířeno v Itálii, Brazílii, Africe a má i větev zasvěcených manželů. Náš pár se stal později zodpovědným za tuto větev. Předtím ovšem 10. 6. 1984 složili sliby čistoty, chudoby, poslušnosti a angažovaného apoštolátu v institutu. Dovršili tím jaksi ofi- ciálně odevzdání sebe samých Bohu.

A Bůh je zval do služby jako své zvláštní agenty lásky k nejpotřeb- nějším, přestože byli manželé a záhy i rodiče dvou dcer. Dobrovolnictví ve volnu už nestačilo. Žádné hobby, plný život! S povolením duchov- ního vůdce zakoupili dům a otevřeli jej jako hostitelský pro potřebné. Jak to dělali? Od dcer víme, že maminka hodila na oběd dva litry těstovin do vody a bylo vždy pro všechny; nikdo nevěděl, kolik lidí bude právě ten den na oběd. Stále u nich někdo spal, a když už nebyla postel, někde se ustlalo na zemi. Mnozí tu bydleli dlouhodobě. Různě fyzicky handicapo- vaní, bezdomovci a mládež postižená drogami, jakýmsi způsobem adop- tovaná. Získali nejen fyzickou pomoc, ale především cítili uzdravující přijetí, úctu a lásku. Teprve když dcery xxxxxx a srovnávaly se s kamarády, zjistily, že je to u nich doma jiné než u ostatních rodin. Předtím vše braly jako samozřejmost. Jak ale zdůraznily, nikdy nestrádaly. Jejich mamka a taťka je ráno budili mazlením, otec je často doprovázel do školy. Necí- tily se odstrčené, měly u rodičů přednostní místo. Rodiče jim naslouchali. Nebyla to tedy žádná tzv. Boží vnoučata, tj. děti postižené tím, že jejich rodiče se tak věnovali službě Bohu a církvi po svém, že nedali svým dětem dostatečnou lásku. Bohužel i s takovými jsem se – a ne jednou – setkala. Xxxxxxxx a Xxxx Xxxxx ale nezapomněli na pojistky: moudrost a posluš- nost duchovnímu vůdci. Sama dobrá vůle může ujet… Xxxxxxxx pracoval v divadle a na konzervatoři. Byl znám, jak jezdí na skútru a později ve sta-

ITÁLIE

rém renaultu, s ohromným svazkem klíčů za opaskem, klíčů od domovů svých svěřenců. Někdy o velké přestávce hodil na koncertní oblek velkou pláštěnku a jel třeba ošetřovat. Byla by to hezká ikona – světec řítící se na skútru, koncertní oblek pod rozhalenou pláštěnkou a ohromný sva- zek klíčů.

V r. 1984 se u Xxxx Xxxxx objevily první známky rakoviny, které pod- lehla 2. 1. 1986. Byla i při bolestech velmi trpělivá, a dokud mohla, dál sloužila. Své utrpení obětovala a tak i je zapojovala do služby. Nestěžovala si, naopak děkovala za bolest, jak víme z jejích dopisů. Odchod do věč- ného života byl pro ni přes tělesné utrpení na duchovní rovině slavnostní party. Xxxxxxxx pokračoval v díle, ale přesně za 10 let 2. 1. 1996 zemřel na infarkt.

Jejich příklad žije v Catanii a v Institutu Missione Chiesa-Mondo. V r. 2001 byl zahájen DP. V r. 2006 byly jejich ostatky slavnostně přene- seny do kostela ve čtvrti chudých Ognina.

• Dal jsem někdy nějaký slib Xxxx a jak to s ním dopadlo?

• Jaké je u mne spojení Eucharistie a života?

• Má Bůh pro mne, pro naše manželství nějaké zvláštní určení, kde máme být jeho agenty?

• Pokud sloužím, zapojuji i dar moudrosti a poslušnost, abych nezapomněl na nejbližší? Přezkoumávám občas své svědomí v oblasti služby? Co dál ano a co dál ne?

• Máme podporu v nějakém společenství (třeba manželů), hnutí apod.?

Xxxxxx X. Xxx

SB Settimio a SB Xxxxx XXXXXXX

Settimio 25. 4. 1886 – 26. 4. 1978; Licia 13. 7. 1907 – 18. 1. 2004

Xxxxxxxx se narodil v Teramu na Velikonoční neděli r. 1886. Měl od Boha mnoho přirozených darů. Byl inteligentní, nadaný literárně, hudebně a vynikající řečník. Vystudoval humanitní obory v Catanii a pak ještě práva. Sice absolvoval celé studium, ale pro neshodu s profesorem neobhájil závěrečnou práci a nebyl laureován. V mládí byl švihák, ele- gán. Zajímalo ho společenské uznání, sláva a měl k ní předpoklady. Ale

ITÁLIE

jeho duchovní život byl bídný. Z filosofie ho zajímal hlavně hédonismus a Xxxxxxxxx. Přišla válka, v níž bojoval a získal hodnost kapitána. Možná právě zážitky z války vedly k tomu, že ho dosavadní život nenaplňoval, a tak hledal smysl života. A našel ho – u P. Pia. Obrátil se a od té doby žil opravdovým duchovním životem. Jeho hluboká víra a modlitba pro- zařovala celým jeho životem. Všude apoštoloval. Tím vším asi uchvátil v r. 1924 studentku Licii.

Xxxxx Xxxxxxxxxxx se narodila v Nembru u Bergama r. 1907. Byla půvabná, inteligentní, nadaná, zbožná, od dětství vlivem dobrého kněze milovala Eucharistii a Pannu Xxxxx, ale byla tak mladičká – 17 let. Setti- mio uznávaný středoškolský profesor, věk 38 let. Jejich tehdejší známí se ptali znepokojeně, zda takové manželství může vůbec dobře fungovat. Takový rozdíl ve věku a v životních zkušenostech! Co bude, až pomine její mladistvé okouzlení šarmantním profesorem a jeho očarování půva- xxx nevinného mládí?

Okouzlení ale nepominulo a za dva roky, v r. 1926, se po souhlasu X. Xxx vzali. Jejich novomanželská cesta vedla právě k němu pro požehnání, aby si vyprosili silnou manželskou lásku. Netušili, jak moc ji budou potře- bovat. X. Xxx jim předpověděl, že budou mít víc než dvacet dětí. A měli! Opravdu 21, i když osm odešlo, a některé velmi rychle, opět k Bohu. Rostly děti, rostli i rodiče. Stali se františkánskými terciáři, noviciát pro- bíhal u otce Xxx, který jim byl duchovním vůdcem a oporou po celý svůj život. Nazýval je dokonce „svou rodinou“.

Licia vyzrála v krásnou silnou ženu. Dle vzpomínek ji charakterizo- val trvalý úsměv. Stala se vynikající vychovatelkou svých dětí v přiro- zené i nadpřirozené oblasti. Rodiče jim dali veškeré abc kultury a ABC duchovního života. Ze 13 dětí, které se dožily dospělosti, mělo osm vysokoškolské vzdělání a všechny dobré povolání. Kromě jednoho syna kněze založili dobré rodiny. V současné době mají Xxxxxxxxxx přes dvě stě potomků (dětí, vnoučat a pravnoučat). Je to příspěvek víry jedněch man- želů proti vymírání Evropy.

Jak to vůbec dokázali, jak to utáhli? A to s jedním platem středoškol- ského profesora, který měl jako horlivý katolík zaražen postup, a lepší plat byl tedy nemyslitelný. Nebyly žádné moderní sociální vymoženosti, příspěvky, matka byla v domácnosti. Bylo to opravdu těžké. Zvláště roky druhé světové války a chudá léta po ní byly velmi tvrdé, vždyť jeden čas neměla Itálie ani na platy profesorů a státních zaměstnanců, a z čeho tedy

ITÁLIE

žít? Obchodníci jim tehdy dávali na dluh, protože si jich vážili a věřili v čestné splacení, až se zlepší situace. Boží prozřetelnost pomáhala každý den. Syn Xxxxxxx o tom jednou napsal: „Jestliže by tomu tak nebylo, nešlo by to vysvětlit. Xxxxxxx a maminka nás stále vyzývali, abychom důvěřovali v Boží prozřetelnost, a doufali v její příchod k nám, jako by to byla nějaká osoba.“ Ke konci války se jejich otec vydal něco hledat pro svou početnou rodinu, ale nic se nepodařilo. Když se vrátil smutný domů, vítaly ho děti vesele, dostaly totiž balíček s potravinovou pomocí od Spojenců. Takový dar se skutečně vděčně pamatuje celý život. Xxxxxxx také vyprávěl, jak když měl asi 10 let, „přišel otec domů a matka mu šeptem xxxxxx s oba- vou řekla: ‚Víš, že jsem znovu těhotná?‘ A on odpověděl: ‚Jinak řečeno, Bůh rozhodl.‘“

Rodina se denně spolu modlila, večer se všichni shromáždili kolem matčina křesla a modlili se spolu růženec. Pozdě večer, když maminka ještě odrecitovala večerní chvály, šla a žehnala každému dítěti už v posteli krucifixem. Její síla byla v modlitbě. X. Xxx jednou řekl, že její síla byla větší než manželova. A to o manželovi prohlásil veřejně, že je to muž, který žije plně evangelium! Licii ale někdy nazýval se soucitem „ubohou mučednicí“. Oba manželé vše brali od Xxxx a za vše děkovali. Své manžel- ství a rodičovství žili jako Boží poslání a znali dobře ducha oběti.

A ještě jinak se projevila plodnost jejich duchovního života. Syn Ste- fano se stal knězem minoritou a r. 1970 založil novou řeholní kongregaci Neposkvrněného početí Panny Xxxxx, vycházející ze spirituality františ- kánské, X. Xxxxxxx a X. Xxx. Nová kongregace byla potvrzena r. 1990. Je tu duchovní linie sv. Xxxxxxxxx – X. Xxx – rodiče Xxxxxxxxxx – syn Xxxxxxx – kongregace. Xxxxxxx nadchl šest svých synovců, děti bratra Xxx, ke vstupu do své kongregace. Kongregace má v mužské a ženské větvi nyní víc než tisíc členů ve více zemích světa. Je ale třeba říci i to, že kongregace má poslední léta velké obtíže. Vatikán řeší problémy související s příklonem zakladatele a části členů k tradiční liturgii, omezením volby pro ostatní, problémy s formou poslušnosti a askeze. Proto byla na kongregaci r. 2013 uvalena mimořádná nucená správa a zakladateli X. Xxxxxxxxx byla uložena izolace od kongregace. Nejsou ale závažná mravní obvinění. Můžeme tedy doufat ve vyřešení k dobru církve.

Oba manželé se dožili velmi vysokého věku. Ve stáří se Xxxxxxxx xxxxx z veřejného života víc do ústraní a věnoval se ještě více modlitbě. Zemřel 26. 4. 1978, symbolicky na svátek P.M. Matky dobré rady, kterou

ITÁLIE

často uctíval. Jeho manželka ho přežila o 26 let. Jako vdova působila dále nenápadně ve své rodině jako matka, babička, tchyně a prababička svou láskou, modlitbou a obětí. Zemřela 18. 1. 2004. DP obou manželů byl zahájen r. 2010.

• Odkud beru/bereme sílu k životu v manželství a rodičovství?

• Mám(e) duchovní oporu v zpovědníkovi, duchovním doprovázejícím?

• Nakolik do svých starostí o zabezpečení rodiny pouštím důvěru v Boží pomoc, v Boží Prozřetelnost? A co si myslím o rčení: „Dělám, co mohu, a vše svěřuji Bohu“?

Love story a pak první na oltář

blahoslavení Xxxxx a Xxxxx Xxxxxxxx XXXXXXXXXXX

Xxxxx 12. 1. 1880 – 1951; Xxxxx 24. 6. 1884 – 1965; beatifikace 2001

Quattrocchiovi byli první manželé mimo mučedníky, kteří udělali spolu nejen krok před oltář při svatbě, ale i na oltář při blahořečení. Prefekt kon- gregace pro svatořečení při jejich blahořečení řekl, že není možno oddělit jejich zkušenost svatosti, kterou spolu žili v manželství, a proto ani „jejich mimořádné svědectví života nemůže být prezentováno odděleně“.

Byla to trochu love story z lepších kruhů. Ona: urozená, půvabná mladá dáma, inteligentní, vzdělaná, vybraného chování, živé povahy. On: neodpovídá původem, ale je velmi nadaný začínající advokát s kariérou před sebou. Setkání v Ăímě při společenské příležitosti. Hezká scéna, ne? Tak tedy: Xxxxx se narodila ve Florencii do aristokratické rodiny, a to ne ledajaké. Xxx Xxxxxxx je znám už od 13. století. Mezi jeho členy byli významní politici, ale i jeden papež v 18. století a také sv. Xxxxxx, kar- melitán a biskup ze 14. stol. Xxxxxx otec byl důstojník a záhy byl přelo- žen do Ăíma, kde pak Xxxxx vyrůstala. Byla nadaná hudebně a hlavně literárně. Už v 18 letech publikovala první literární práce – eseje o křes- ťanské rodině – a obojí, jak psaní, tak téma křesťanské rodiny, jí zůstalo po celý život. Při jednom společenském setkání se seznámila s nastávají- cím advokátem Xxxxxx X. a slíbili si občasnou výměnu korespondence. Slib dodrželi, psali si intenzivně 46 let! Asi po roce si vyznali lásku. Xxxxx byl Xxxxxxx x Xxxxxxx. Vystudoval práva s vynikajícím prospěchem a stal se

ITÁLIE

excelentním právníkem. Byl vychován ve víře, ale před vztahem s Xxxxx nebyl ve víře aktivní. Zato Xxxxx žila už hlubokým duchovním životem, jehož pramenem byl zejména eucharistický Ježíš. V Xxxxxx viděla pří- mého, čestného, dobrého muže. Její víra a modlitba brzy probudila jeho víru ze spánku.

25. 11. 1905 byla svatba v římské bazilice S. Xxxxx Xxxxxxxx. Od počátku manželství byla pak centrem jejich života denní mše svatá a společná večerní modlitba zejména růžence. Modlitbu vedl Xxxxx. Po svatbě bydleli v centru Ăíma v domě společně s Mariinými rodiči i prarodiči a zanedlouho i se svými dětmi. Vztah čtyř generací v domě byl nesen duchem vzájemné laskavosti a vstřícnosti. Možná si řekneme, že je to jednoduché, když měli všichni dost prostoru. Je v tom kus pravdy, ale zároveň není… Vždy záleží na lidech. I dva lidé v paláci se spolu nemu- sejí snést. Xxxxx jako brilantní právník postupoval v kariéře a nakonec se stal zástupcem hlavního státního návladního Ăíma a přebíral také mnohé jiné funkce. Ve svém postavení spolupracoval i s mnoha politiky, včetně premiéra Xxxxxxxxx, také kandidáta svatosti. Vždy se svému povolání věnoval s velikou zodpovědností a čestností. V policejních kruzích se tento Sicilan těšil veliké úctě jako nezkorumpovaný, zásadový člověk. A v jeho prostředí obstát s čistým štítem nebylo snadné. Ve volnu navště- voval večerní kurzy teologie a působil v katolických organizacích. Xxxxx se angažovala zase v KA a jiných organizacích, především jako peda- gogická spisovatelka a v katechezi žen v římských farnostech. Přes svůj původ si dobře rozuměla s obyčejnými ženami z lidu a také pomáhala potřebným, např. v chudých předměstích Ăíma ve spolupráci se skauty.

Měli čtyři děti. Nejstarší Xxxxx se narodil r. 1906, druhá Xxxxxxxx 1908, Xxxxxx 1909 a poslední Enrichetta 1914. S jejím příchodem na svět nastala dramatická situace. Lékaři zjistili u Xxxxx v tomto těhotenství vážnou vadu – vcestnou placentu – a byla minimální naděje donosit dítě v pořádku. Byl ohrožen život matky a odborníci doporučovali „terape- utický potrat“. Přesto se manželé neseni duchem víry rozhodli dát dítěti šanci k životu a Xxxxx po velkém utrpení přivedla Xxxxxxxxxx na svět v osmém měsíci. Později vzpomínala Xxxxxxxx, jak byli jako malé děti v kostele mimoděk svědky, jak otec ve zpovědnici plakal. Hrdinské roz- hodnutí, „ano k počatému životu“ přes všechnu bolest posunulo život manželů dál od dobrých aktivních křesťanů na cestu svatosti. Byl to i podnět k dalšímu méně obvyklému kroku.

ITÁLIE

V r. 1916 složili manželé doživotní slib čistoty a rozhodli se pro aktiv- nější službu v apoštolátě. Nebyl to náhlý akt pod dojmem toho, co prožili, nebo jen jakási „nehříšná preventivní antikoncepce“, ale byl to akt pro- myšlený, promodlený a odsouhlasený duchovním vůdcem, rozhodnutí zrálo dva roky. K takovému kroku je třeba zvláštní Boží povolání. A poté se jako by ještě více uvolnila energie ke službě. Jen vypočítávat všechny jejich aktivity by zabralo mnoho místa, zvláště u Xxxxx. Rozvinula se její spisovatelská, přednášková, výuková a charitativní činnost. Pracovala jako dobrovolná ošetřovatelka Červeného kříže a v době etiopské války i u zraněných vojáků. Udělala si i řidičák, aby mohla jezdit s pojízdnou ambulancí. Oba pracovali v hnutí Movimento di Rinascimento Cristiano (Hnutí křesťanské obnovy) hlavně v oblasti rodiny. Xxxxx pro rodiny napsala mnoho aktuálních brožurek. V r. 1919 se oba stali františkán- skými terciáři, a tak se ještě více zasvětili Pánu.

Ale co doma? Nebyl to nějaký útěk? Ne, nezanedbávali vlastní rodinu. Děti svědčily o atmosféře v jejich rodině: „Náš rodinný život nebyl ničím mimořádný, byl normální i se svými slabostmi. (…) Byli jsme rodina otevřená přátelům a pokoj pro hosty byl skoro stále obsa- zen, v dobách války a nouze po ní jsme byli otevření všem, kdo potře- bovali pomoc.“ (Xxxxx) „Co bylo mimořádné, to byla spiritualita mých rodičů, doma bylo vždy klima nadpřirozené, radostné i vážné.“ (Xxxxxx) Toto klima jistě působilo i na to, že kromě Xxxxxxxxxx si všechny děti zvolily duchovní povolání. V r. 1922 tři děti vyjádřily toto rozhodnutí zasvětit se Xxxx a rodiče je v tom s radostí podpořili. Xxxxx se stal die- cézním knězem, Xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx mniškou – sr. Maxxx Xxxxxxx – a Cexxxx xxxxxxxxx – P. Xxxxxxxx. Enxxxxxxxx, která měla slabší zdraví, zůstala svobodná s rodiči.

Luxxx xemřel r. 1951 na třetí infarkt, dva už byly v letech 1941 a 1944. Xxxxx xxxxx xe víře bolest dočasného oddělení a pokračovala dále v apošto- látě. Na radu svého duchovního vůdce, známého dominikána P. Garrigou- Lagrange, se zapojila do hnutí „Frente de la Familia“ a pracovala na obraně integrity rodiny. Zemřela 26. 8. 1965. Dlouholetá korespondence manželů dosvědčuje jejich vzájemnost, růst v lásce, naději, silný citový vztah a pro- hlubování duchovního spojení. Už v r. 1919 ve svých 35 letech Xxxxx xři vážné nemoci, kdy jí hrozila smrt, napsala dva dopisy manželovi a dětem, své duchovní poselství – a jsou to mystické stránky. Ale tyto duchovní hlu- biny nezabránily aktivní službě a normálnímu životu manželky a matky.

ITÁLIE

Naopak byly zdrojem energie. A tak to u opravdové duchovní hloubky také je, dosvědčuje ji ne mimořádnost, ale život.

Blahořečeni byli 21. 10. 2001 Jaxxx Xxxxxx XX. x Ăímě a na kanoni- zaci mohly být přítomny i tři jejich děti ve věku 95, 92 a 87 let, jen Stef- anie zemřela dříve. Beatifikace se uskutečnila symbolicky na 20. výročí vydání encykliky o rodině Familiaris consortio. Xxx Xxxxx XX. xehdy zdů- raznil, že „s plnou odpovědností přijali úlohu spolupráce s Boxxx“ a že důvodem jejich kanonizace byla nikoliv mimořádnost, ale „obyčejný život žitý neobyčejně“. Obyčejný život žitý neobyčejně je i názvem CD Xxxxx Xxxxx, vydaného r. 2013 Komunitou Blahoslavenství, o Quat- trocchiových. Enxxxxxxxx xemřela v 98 letech r. 2012 a dnes už je podána žádost i o její proces.

Xxxxx x Luxxx Xxxxxxxxxxxxxx, orodujte za nás!

• Vím, že svatost je obyčejný život žitý neobyčejně, takže ne něco zcela mimo obzor obyčejných křesťanů? Nexxxxxx xvatost v něčem jiném?

• Prožili jsme ve svém životě situaci, která vyžadovala těžké, možná hero- ické „ano“? Jak se to odrazilo v našem životě? Mnohokrát jsem slyšela svě- dectví „obyčejných“ lidí, manželů, jak je situace těžkého „ano“ posunula (pro ně samotné často překvapivě) dál a výš v mnoha oblastech.

• Myslím si, že jsou oblasti, kde křesťan nemůže zůstat „čistý“ (policie, obchod, právo, politika atd.)?

Svatí v každodenním životě

SB Frxxxxxxx x SB Xxxxxx Xxxxxxx XGENTI

Francesco 8. 7. 1912 – 18. 11. 1998; Xxxxxx 29. 4. 1915 – 21. 5. 1984

Tito manželé pocházejí z italského kraje Apulie (italsky Puglia). Na mapě Itálie tvoří Apulie patu a dolní zadní část boty, na východě je moře a na západě Apeninské pohoří. Samotný kraj je rovinatý a velmi suchý. Hlavní město a zároveň sídlo biskupa je Bari.

Frxxxxxxx xocházel z rodiny, která byla dřív majetnější, lépe posta- vená na společenském žebříčku. Po hospodářském krachu rodině zůstaly jen zbytky pozemků a – důraz na čest. Frxxxxxxx xyl druhorozený, jeho maminka zemřela, když měl 6 let. A přišla i další rána – i jeho druhá

ITÁLIE

matka zemřela a zanechala další dvě malé děti. Otec se snažil vynahradit dětem mateřskou lásku a něhu, jak mohl, ale podmínky života byly tvrdé. Frxxxxxxx xěl pouze vesnickou dvoutřídku a pak hned nastala práce sou- kromého rolníka, zápas o živobytí rodiny. Vypracoval se na odborníka v prořezávání stromů, zejména olivovníků a mandloní. Vztahy v rodině byly ale vždy dobré a navíc měl několik blízkých přátel po celý život.

Xxxxxx xe narodila a vyrostla v blízkém Grumo Appula, v rodině řeme- slníků. Její otec mistrovsky vyřezával dřevo a nikdy mu nechyběla práce. Xxxxxx xyla nejstarší ze čtyř dcer a měla ještě dva bratry. Rodiče byli dobří křesťané. Jako nejstarší dcera po základním vzdělání zůstala doma, pomá- hala v domácnosti a s výchovou mladších sourozenců. Byla velmi tempe- ramentní, společenské a veselé děvče, ale opravdu hodné. Po duchovní stránce ji formovala KA. S Frxxxxxxxx xe poznali při tanci a byla to láska na první pohled. Její rodina byla nemile překvapena. Měli lepší sociální pozici a nechtěli, aby se Xxxxxx xtala chudou venkovankou! Láska byla ale opravdová a vydržela. Xxxxxx xi zvolila Frxxxxxxx x těžký život práce a skromnosti s ním. Uprostřed války mladí využili měsíční dovolenky, kterou Xxxxxxxxx xxxxxx z fronty, a 30. 4. 1942 se vzali. Místo svatební cesty a líbánek jen návrat k vojenské jednotce do Turína.

Po válce přicházely děti, jedno po druhém, celkem sedm. Dalo mnoho dřiny uživit rodinu a zajistit dětem i vzdělání. Ve výchově vedli děti k lásce k Boxx x k bližnímu, respektu jednoho k druhému, praco- vitosti, ke smyslu pro povinnost a pro jednotu rodiny. Děti rostly zapo- jené do KA. Rodiče sami brali posilu do života ze svátostí, modlitby, života ve farnosti. Xxxxxx xyla duší domu, stále si uchovávala úsměv a jejich dům byl opravdu „domem radosti“, jak zní titul jedné knihy o nich. Frxxxxxxx xyl vážnější povahy, vždy přesný, náročný k sobě i k druhým. Později se přestěhovali do Grumo Appula blízko domu Teresiných rodičů, protože Frxxxxxxx xyhrál konkurz na zaměstnance akvaduktu. Apulijský akvadukt patří k největším stavbám 20. století v Itálii. Jeho stavba byla zahájena r. 1906 a celé dílo bylo dokončeno až r. 1939. Akvadukt přivádí část vody z druhé strany Apenin a jeho 1600 km dlouhá síť, umístěná nad krajinou v podobě antického akva- duktu, slouží 4 milionům lidí. Je to tedy důležité dílo a potřebuje zod- povědné zaměstnance. Frxxxxxxx xstával brzy, za svítání už byl u svého úseku vodovodu, po práci pozdě odpoledne a večer až do tmy pracoval na poli, aby zajistil obživu pro rodinu. Jen plat by nestačil i na vzdělání

ITÁLIE

pro děti. Nevyhýbaly se jim ani rány. Zemřely dvě jejich děti, dvouletá Luxxxxx x v 15 letech Mixx. Mina trpěla onemocněním srdce, proto se o ni zvlášť starali, maminka ji vozila často na venkov na čerstvý vzduch, nakonec ale jí po dvou měsících neustálé denní i noční péče vydechla naposled v náručí. Pro rodiče to byla maturita ze zralé víry, a jak řekla druhá dcera, pro všechny to byl šok. Mixx xtihla vyrůst ve vnitřně krás- nou, zbožnou dívku, a tak matka i přes svou bolest těšila druhé, že jejich tak krásná Mixx xe jistě v nebi blízko Madony. Ovšem také, jak napsala synovi: „Když vzývám Pána, nejen prosím, ale pláču a cítím se mu být blízko. On je Všemohoucí, vidí mne, soudí mne a chce mi být vždy nablízku. Když se od něho vzdálím, jsem slabá a nespokojená. Toxxxx, snad mi nevěříš, ale On mne utěšuje, zatímco pláču.“ Odkryla tak tro- chu závoj ze svého duchovního života. Velikou radostí naopak bylo, když byl 28. 6. 1973 syn Anxxxxx, řeholník paxxxx, vysvěcen na kněze. Slavnost byla, jak rodiče napsali, „trochu jako pohádka po 17 letech strádání, úzkostí a starostí“. Byli hrdí na milost, že jejich syn je knězem. Xxxxxx xapsala synu ještě za studií: „Drahý synu, hluboce si oddechnu, až ty v ten den pozdvihneš ve svých krásných ušlechtilých rukou pro- měněný chléb, sv. Hostii. Když na to pomyslím, už pláču útěchou. To, co kolikrát trpíme, není nic, to nás jen připodobňuje Jexxxx. Neunavuje mne a nikdy mne neunaví modlit se za tebe.“ A otec mu napsal: „Drahý Toxxxx, modlím se, abys byl vždy věrný svému svěcení a své osobní důstojnosti kněze. Toxxxx, mohu tě ujistit, že až dodneška, do svých 57 let, jsem nikdy nebyl nečestný. Chtěl bych, abyste tak vy všechny děti byly vždy čestné a věrné Bohu.“

Oba manželé se rozhodli vstoupit do paulínské rodiny a stali se jed- němi z prvních manželů v Institutu Svaté rodiny, který založil xxx Xxxxxxxxx (viz i Bernardiniovy) pro posvěcení laiků žijících spirituali- tou a charismatem paulínské rodiny. Pro oba se to stalo skutečně jejich duchovní cestou. V tomto institutu zasvěceného života 2. 11. 1978 slo- žili věčné sliby poslušnosti, čistoty, chudoby a věrnosti papeži a spolu je věrně žili.

V r. 1981 nalezli Xxxxxx rakovinu plic. Podrobila se v Ăímě operaci a pak veškeré možné léčbě. Bohužel za 3 roky se objevily metastázy v mozku. Xxxxxx xe naučila vše přijímat, i imobilitu a slabost, což nebylo pro její aktivní povahu, popisovanou i jako vulkanickou, nic lehkého. Pomáhala jí mariánská zbožnost. Zemřela pokojně 21. 5. 1985 za účasti

ITÁLIE

rodiny a syna kněze. Frxxxxxxx xx xřežil o 14 let. Věnoval se svým vnu- kům, které velmi miloval, modlitbě a pomoci při práci. Byl vždy pevného zdraví, jen kvůli těžké dřině prodělal dvakrát operaci kýly. Ale od r. 1992 začala i jemu křížová cesta se 14 zastaveními v nemocnici. Prodělal třikrát mrtvici, opakované pády a zlomeninu stehenní kosti, což ho upoutalo na invalidní vozík. Své utrpení obětoval a snažil se stále modlit. Opako- val často to, co bylo programem celého jeho života: „Co nám Bůh dává, to máme vzít.“ Zemřel doma podobně jako Xxxxxx 08. 11. 1998. V r. 2014 bylo uděleno NO k procesu. U manželů Ugxxxxxxxx xde o všednost jejich křesťanského života, jak se jmenuje jedna kniha o nich – „Svatí“ v každo- denním životě.

Syn Anxxxxx xyprávěl příznačnou historku: Po smrti bl. Ozxxxxx (zemřel 1853) měl jeden kardinál říci: „Ano, jeho život je život světce. Škoda, že se nevyhnul pasti manželství.“ Když to jednou uslyšel France- sco, řekl na to vtipně: „Nevěděl jsem, že náš Pán ustanovil šest svátostí a jednu past.“ Manželství není past, ale svátost a cesta svatosti.

• Jaký by byl asi název knihy o našem manželství, rodině?

• Neupadám do pasti Zlého, že některý životní stav sám o sobě je „past“, neruší mne v cestě dokonalosti manžel/ka, děti, spolubratři a spolusestry, farníci, lidé vůbec nebo – samota? Nezaměňuji cesty za pasti?

Matka mrtvých

Xxxxx Xxxxxxx XXXXXXXX

18. 11. 1987 – 23. 7. 1982

Luxxx xrožila celý svůj život v Cava de Tirreni, dnes asi 50tisícovém městě na jihozápadě Itálie v Kampánii u Tyrrhenského moře. Byla poslední dcerou ze sedmi dětí obchodníka se dřevem v jeho prvém manželství. V jejích 2 letech jí zemřela matka a otec se znovu oženil s matčinou mladší sestrou, s níž měl ještě dalších pět dětí. Luxxx xroto chodila do školy jen do 3. třídy, pak pomáhala doma. Od dětství toužila jít pracovat do nemocnice, ale rodiče se velmi báli tehdejšího zabijáka mladých lidí – tuberkulózy. Luxxx xama vzpomínala: „Nepamatuji se, jak se stalo, že mne špitál tak přitahoval, snad jsem tam jednou při-

ITÁLIE

šla a už jsem se nemohla odtrhnout. Nosila jsem nemocným sušenky a pomeranče, pomáhala jsem ošetřovatelkám, byla jsem u umírajících. Je hrozné, když umírající marně hledá na přikrývce ruku druhého, ale má rodina mi to vyčítala.“ Marně jí to zakazovali. Doma jí proto pře- zdívali zbojník. Peníze na dárky pro nemocné si vydělávala ve volnu tkaním.

V 25 letech se provdala za obchodníka s ovocem Xxxxx Xxxxxxxx. S manželem měli dva syny. Caxxx xyl v 1. světové válce na frontě a vrá- til se těžce zraněný. Život šel dál a Luxxx xxla jako prostá, zbožná žena a matka rodiny. Stala se františkánskou terciářkou. Tato spiritualita velice odpovídala její duši.

Přišla další válka. V r. 1943 se její kraj stal dějištěm bitvy u Salerna. Angloamerické vojenské kolony mířily k Neapoli po silnici vedoucí právě údolím Cava a v horách okolo se odehrávaly těžké boje. V Cava bylo mnoho lidí zabito při bombardování a při německých represích. Němci se stáhli, ale nestačili nic udělat se svými padlými. Spojenci se postarali o své padlé, ne o cizí. Ti zůstali ležet v přírodě vystaveni zvěři i lidskému rabování. Proč je vlastně místní nepohřbili? Němci tu byli nenáviděni a lidé měli po válce jiné starosti. Luxxx xle cítila křesťan- skou povinnost pohřbít mrtvé. Jednou byla přítomna scéně, v níž kluci dokonce hráli fotbal s lebkou padlého vojáka. Následoval prorocký sen, ve kterém viděla osm křížů na pasece a osm německých vojáků ji nalé- havě prosilo, aby odevzdala jejich ostatky matkám. Rozhodla se. Požá- dala velitelství Spojenců o povolení „jako prostá matka dát do pořádku ztracené mrtvé“. Velitelství odpovědělo, že jde o kompetenci starosty, a ten jí po dlouhém váhání v létě 1946 udělil povolení a na pomoc jí přidělil dva hrobníky. Nejprve nalezla 13 mrtvých v jeskyni na hoře, pak další, až 50 mrtvol v jednom bramborovém poli. Většinou to byli Němci, ale někdy i Spojenci – Američané, Poláci, Maročané. Ostatky uložili do více než 700 malých zinkových rakví v malém odsvěceném kostelíku. (V r. 1980 ho zničilo zemětřesení.) Zbylí Němci a Spojenci byli převezeni na Montecassino, kde jsou tři válečné hřbitovy – pol- ský, německý a Spojenců. Většina lidí Lucii vůbec nechápala. Radili jí, aby se raději zabývala živými, anebo aby aspoň nesbírala „nenáviděné Němce“ a vůbec cizí, „vždyť to nejsou naši“. Stále znovu ji vybízeli, aby toho nechala, že je to marné, aby neztrácela čas, peníze a sílu a neris- kovala, když chodí po místech i s nevybuchlou municí. Odpovídala

ITÁLIE

prostě: „Všichni jsou to děti nějaké matky.“ Čxxxx xe vyhrabávala vlast- níma rukama sama nebo s několika dobrovolníky, hlavně s jednou svou příbuznou nebo si pomocníky platila ze svého. Musela také odškodnit majitele polí, kde hledala. Když jí už nestačily peníze, brala rodinné finance a snažila se získat peníze jakkoliv. Např. rozpárala matrace, vlnu z nich spředla, prodala a do matrací dala kukuřičné šustí jako u těch nejchudších. Pokud bylo možné identifikovat nalezené padlé podle vojenských známek nebo dokumentů, oznamovala to německým úřa- dům, někdy si pak psala i s jejich matkami.

V září 1951 byla pozvána do Německa a převzala zde vyznamenání Velkého kříže od prezidenta. Byla lidmi vděčně přijata a nazývali ji

„mamma Luxxx“. Sexxxxx xe také s matkou 22letého padlého vojáka, s níž si předtím psala, a předala jí jeho prsten, hodinky a cigártašku. Téhož roku ji přijal i papež Pixx XXX., který na žádost biskupa schválil její práci jako dílo křesťanské lásky. A postoj k ní se měnil i v Itálii. V r. 1952 ji v tisku nazvali „matkou všech padlých“ a vyšla o ní kniha Matky. V r. 1959 pak dostala státní vyznamenání a také se stala čestnou občankou Salerna. Když už Luxxx xemohla pokračovat ve své práci, která ale také byla z větší části hotová, stáhla se do kostelíka k ostatkům padlých a vytrvale se za ně denně modlila. Mrtví se stali jejími adoptivními dětmi.

Zemřela v r. 1982 ve svých 95 letech. Prezident jí posmrtně udělil zla- tou medaili a v kondolenci napsal: „V její lásce a solidaritě jsme mohli poznávat základní lidské hodnoty.“ Ano, pohřbívání mrtvých je skutek milosrdenství a zároveň projev lidství vůbec, každá kultura pohřbívá mrtvé. Pohřeb té, která pohřbila mnohé, byl velmi slavnostní. Mnoho lidí se s ní rozloučilo během dvou dní, kdy byla vystavena v rakvi. Arcidie- céze Amalfi-Cava požádala o její KP, je tedy v počátečním stadiu před udělením NO.

• Napadlo nás někdy se při návštěvě hřbitova pomodlit i u pomníku pad- lých sovětských vojáků, v německé části hřbitova, židovské…? Vzpomí- nám na údiv a „pohoršení“ zbožné katoličky, když zjistila, že se modlím u pomníku krasnoarmejců „za Rusáky“.

• A co opuštěné, zanedbané hroby v sousedství našich upravených hrobů?

• Pohřbívat mrtvé a modlit se za ně je skutek milosrdenství. Ġasto je třeba nabídnout i praktickou pomoc pozůstalým před pohřbem i po něm.

ITÁLIE

Ať se děje cokoliv, láska vydrží

SB Xxxxxxx Xxxxxxxxxx XERNACCHIA

5. 11. 1883 – 24. 12. 1971

Narodila se a první polovinu života prožila v Anconě, v jednom z nej- větších přístavů v Jaderském moři, který má dnes kolem sta tisíc obyva- tel. Otec Anxxxxx xyl prudké, násilnické, konfliktní povahy, řešil většinu sporů rvačkou. Byl sice z dobré rodiny, vzdělaný, ale kvůli své povaze si nedokázal udržet žádné zaměstnání. Peníze, které měl, ještě rozházel hazardem, a nedokázal tak ani zajistit obživu rodině. Navíc opustil svou manželku s malým synem a šel žít s milenkou. S ní měl 16 dětí a jen pět z nich přežilo dětství. Družce svěřil vedení hospody nejnižší úrovně – putyky, ale stejně byli věčně zadluženi. Jeho družka Xxxxxxxx, matka Arxxxxx, byla sice krásná žena, ale analfabetka, tvrdé, uzavřené povahy, neschopná citového projevu k dětem. Rodiče všechny děti pokřtili a tím náboženská výchova doslova zhasla. Malá Aristea šla někdy sama do kos- tela a hovořila s Jexxxxx. Naučila se také modlit se denně třikrát Zdrá- vas, Xxxxx xned ráno po probuzení. Když měla 11 let, měla jít k prvnímu svatému přijímání a k biřmování, jak bylo tehdy obvyklé, ale rodiče byli zcela lhostejní a odmítli i jít s ní na mši. Stejně tak jim nezáleželo na vzdě- lání a děti neposílali vůbec do školy. Arxxxxx xoužila po vzdělání tak, že si z drobných, našetřených za různé práce mimo rodinu, zaplatila soukro- mou výuku u sousedky. Peněz měla málo, a tak se naučila sotva víc než se podepsat. Zato se v dětství naučila tvrdě pracovat a nestěžovat si – nebylo ani komu.

Rodiče jí brzy vybrali manžela a po 4 letech zasnoubení se kolem 18 let provdala. 9. 10. 1901 byla svatba. Manžel Igxxx, zvaný Gixx, Bexxxxxxxx xlastnil s otcem a bratry obchod s potravinami, byli dost zámožní obchodníci. Otec vybral zetě, který mu byl podobný – násil- ník, opilec a rváč. Jeho rodina přijala Arxxxxx xpíš jako služebnou než snachu a manžel ji týral. Už na Velikonoční neděli r. 1902 prodělala perforaci pravého oka, byla to nesnesitelná bolest. Po letech muselo být proto oko vyjmuto. V anestézii (spíše při probírání se z ní) údajně zpí- vala P. Xxxxx. Oko bylo sice vyjmuto, ale zůstaly bolesti, neuralgie trige- minu, prakticky ji provázející po celý život. Kdo to někdy zažil, ví, jaká je to bolest.

ITÁLIE

Manžel po několika letech dostal místo u železnice, a přestěhovali se proto do Ăíma. Zde Arxxxxx xalezla dobré zpovědníky a duchovní vůdce, nejprve diecézního kněze a pak postupně dva kněze kaxxxxxxx. Spiri- tualita kamiliánů, služebníků nemocných, založených sv. Kaxxxxx xx Xxxxx x 16. století, ji velmi oslovila. Sv. Xxxxx xiděl skutečně v nemocných samého Xxxxxx, adoroval ho v nemocném a někdy se při této adoraci dostal do extáze (nejen tedy u svatostánku). A to neošetřoval žádné andílky, spíš něco jako bezdomovce. V Aristei rostla láska k Bohu a otevřenost vůči službě nemocným. Chodila několikrát týdně sloužit do sanatoria pro TBC pacienty i děti. Navštěvovala také nemocné doma a pomáhala, kde mohla. Neměla sama děti, ale měla hluboký dar duchovního mateřství vůči všem trpícím. Připojila se ke kamiliánskému řádu na způsob terciářů a ke svému jménu si sama přidala jméno Xxxxx. Z poslušnosti duchov- nímu vůdci souhlasila s tím, že si bude psát duchovní deník, i když to znamenalo diktovat jej přítelkyni. Stále více lidí si přicházelo k ní, anal- fabetce, pro radu a útěchu. V úctě ji měl i sám prezident republiky Sexxx x zval ji často do prezidentského paláce. Postupně působila tiše i na tu nejdůležitější osobu – na svého manžela. Arxxxxx xd něho nikdy neodešla a vždy mu byla věrná. Ăekla: „Vždy jsem si myslela tohle a budu to opa- kovat pro všechny nevěsty. Buďte uvnitř duše o samotě, jak nejlépe umíte, samy pro Jexxxx, ale zevně buďte pro svého manžela. Pokud ho budete přitahovat k sobě, budete ho tak přitahovat k samému Bohu.“ V r. 1948 se manžel skutečně obrátil k Boxx x další roky manželství už byly pěkné. Zemřel zaopatřen svátostmi v r. 1964. Arxxxxx x utrpení viděla ruku Boží, která čistí člověka, a obracela je v pokání.

V dubnu 1968 se jí zhoršila srdeční slabost, takže od té doby už nemohla vycházet z domu. Zůstávala ve vytrvalé modlitbě. Zemřela na Štědrý den r. 1971. Její poslední slova byla šeptem: „Teď musím jít (…) skončilo utrpení… vás neopustí!“ Pohřeb byl 26. 12. ve farnosti sv. Xxxxxx de Lelis za hojné účasti kněží a lidu. Byla pohřbena v kapli otců kamili- ánů a 17. 5. 1972 byla přenesena do kostela sv. Xxxxxx. Její hrob denně navštěvuje mnoho lidí s prosbou o přímluvu. DP zahájený v r. 1998 byl ukončen r. 2006.

• Jak se snažím být pro svého manžela, pro svou manželku? Mám-li nevě- řícího manžela/ku, přitahuji jej/ji k sobě, abych jej/ji přitáhl/a jednou k Bohu a modlím se za jeho/její dar víry?

ITÁLIE

• Beru přítomnost Xxxxxx v nemocných, chudých atd. za pěknou metaforu, nebo za duchovní realitu – jiný, zcela skutečný druh Krxxxxxx xřítom- nosti? Adoroval jsem někdy Xxxxxx x člověku? Ve foko se mluví o Ježíši opuštěném třeba v hříšném člověku.

• Modleme se na přímluvu Aristey za týrané ženy.

Svatý starosta v sandálech

SB Xxxxxxxx XXXXXXXXXXX

15. 3. 1909 – 22. 6. 1965

Gixxxxxx xe narodil v Prignanu sulla Secchia, v kraji Xxxxxx Xxxxxxx v modenské provincii. Je to zemědělský kraj v podhůří Apenin. Městečko Xxxxxxxx, dnes s necelými čtyřmi tisíci obyvatel, ležící v údolí na břehu říčky Secchie, má v erbu okřídleného býka stojícího na zadních nohách na zelené trávě. To je symbolické, protože Xxxxxx Xxxxxxx je po staletí krajem pastvin a pravého parmazánu. Také Gixxxxxxxx xodiče byli výrobci sýrů. Vychovali deset dětí, devět vlastních a jedno adoptivní. Gixxxxxx, běžně Pexxxxx, byl předposlední v řadě. Rodinnému řemeslu se učil doma, a to tak dobře, že ho už v 16 letech poslali vést samostatně sýrárnu v Por- tile. Tam poznal misionáře, nadchli ho a chtěl k nim vstoupit. Otec ho ale přesvědčil, aby zůstal ve světě. Po předčasné smrti svého staršího bratra byl zaměstnán jako sýrař v rodinném podniku. Snad smrt bratra, snad napětí v zodpovědné práci přispělo k zdravotním problémům. Trpěl žaludečními vředy, které ho velmi trápily. Vydal se proto na pouť za P. Xxxx, aby ho poprosil o uzdravení. P. Xxx xu vyprosil uzdravení a Gixxxxxx xe stal jeho duchovním synem, jezdil za ním pravidelně, organizoval poutě do Rotonda a radil se s ním o všem důležitém. P. Xxx xu důvěřoval, přijímal ho i ve své cele. Gixxxxxx xi zamiloval františkánskou spiritualitu a stal se terciářem.

P. Xxx xu schválil i jeho manželství s Gixxxxxxxxx Xgxxxxxx. Svatba byla 11. 2. 1939. Gixxxxxxxx x dětství zemřela maminka a ona se musela postarat o tři sourozence a domácnost, její otec byl rolník. Nemohla se vzdělávat, byla samouk. S Gixxxxxxx xěli celkem 12 dětí, z nichž dvě zemřely jako malé. Gixxxxxx xoky vedl městskou mlékárnu-sýrárnu. Kde- koliv pracoval, vždy tak činil s plným nasazením. Byl také výborný kuchař a zahradník. V rodině vládl soxxxx, jeho manželka byla velmi ušlech-

ITÁLIE

tilá, zbožná a dobročinná. Jako hlava rodiny byl Pexxxxx – až nezvykle na jeho dobu – něžným a starostlivým manželem i otcem. Byl spokojený v rodině, v práci, v činnosti v KA, ve farnosti. Rád spolupracoval na kon- struktivních akcích, neměl ale žádné zvláštní osobní ambice. Vstoupil sice do Křesťanské demokracie, ale bez touhy po kariéře. Do politiky byl tlačen kněžími, kteří viděli jeho vhodné schopnosti a charakter.

Po druhé světové válce se stal vlastně nedobrovolně politikem, pro- tože nikdo nechtěl v té těžké době přijmout službu starosty. Městečko skoro bez peněz v kase, s neschopnými úředníky, bez elektřiny, tekoucí vody, silnice a školy, v chudém kraji, kde válka zničila i to málo, co bylo – tak to byl úkol pro politického sebevraha. Navíc v tomto kraji byla z doby před fašismem silná politická tradice socialistů a komunistů, nebyla to základna křesťanských demokratů. Nicméně v situaci, jaká byla, jim jiné strany „vládu“ rády přepustily. Gixxxxxx xakonec přijal a byl starostou v Prignanu od r. 1945 do r. 1959. Sám o tom řekl: „Mám dvě rodiny, obě početné, mou rodinu a Prignanské: snažím se být všem dobrým otcem.“ Neuvěřitelné byly jeho schopnosti získat fondy z provincie a hlavně z Ăíma pro budování komunální infrastruktury – vybudovala se kana- lizace, pošta, škola, radnice, silnice, elektrické vedení. Vodovody vybu- doval dva, a zajistil tak vodu z pramenů pro 90 tisíc obyvatel kraje, nejen pro Xxxxxxxx. V časech a místech, kdy mít úřad skoro legitimizovalo k mrhání penězi a protekcionismu, zůstal neochvějně čestný a tvrdo- hlavě šel za svým. Neznamená to, že se to líbilo všem. Naopak! Část Pep- pimu nevěřila, znala ho v mládí a nikdo není ve své vlasti prorokem, části vadila jeho čestnost, části jeho křesťanství, části (i katolíků) jeho až skan- dální dobročinnost. Jinakost se málokde odpouští. A navíc chtěl Giu- seppe poctivou práci, vyzýval k ní všechny. A tak se objevily lži, pomluvy a nenávist. Na nespravedlnost odpovídal odpuštěním a totéž doporučo- val dětem. Byl vždy člověkem mála slov, ale promyšlených, moudrých, a mnoha činů. Nehledal slávu ani osobní uspokojení; pro něho dělat dobře a konat dobro byla prostě povinnost a basta (= stačí). Nikdo ho neslyšel pomlouvat, odpovídat hrubě a se zlobou. Preferoval raději upad- nout do bídy a nemilosti než dělat kompromisy ve svědomí. To bylo jeho svědectví víry. Nebyl přitom naivní, o politice měl jasný úsudek: „Je to věc někdy špinavá, ale je třeba aktivně jít do ní, abychom věci změnili.“

Pexxxxx xyl vždy pozorný k jakékoliv bídě a utrpení. Po válce, v době,

kdy chybělo snad všechno, byl jeho dům vždy plný dětí, které tu byly

ITÁLIE

přijaty a dostaly najíst spolu s jeho dětmi bez rozdílu. Pečoval o ně on i jeho manželka. Oba pomáhali a rozdávali a zdálo se, že dochází k roz- množení chlebů: neuvěřitelné získání fondů, peněžní dar ve chvíli, kdy už neměl ani na dopravu zpět domů z Ăíma, dary prostě přesně v momentě potřeby. Jednou daroval vlastní boty, které si zul, když si všiml chudoby návštěvníka. Ani manželka, ani rodina mu v dobročinnosti nebránily, naopak. O tom, jaká byla tehdy sociální situace v Itálii, vypovídají sta- tistiky z let 1950–1951: skoro 12 % rodin bylo v absolutní chudobě, jen 12 % Italů mělo dobrou obuv, asi 21 % populace bydlelo v nevyhovujících podmínkách, barácích i jeskyních. Bída byla všude. Není divu, že Gix- seppe i s rodinou absolutně zchudl. Žádné obohacení se z úřadu. Pomá- hal nejen penězi, radou, ale i přímou pomocí, jako projížďkou autem s dětmi či starým člověkem. Často doprovázel nemocného venkovana do nemocnice. Nejen ho dovezl, ale nejednou i nesl v náruči, protože nebylo ani dost lehátek a vozíků. Hospitalizované nemocné, zejména osa- mělé, navštěvoval, jako by byl člen rodiny.

Sílu k službě bral Gixxxxxx x modlitbě. Pokud mohl, chodil denně ráno na mši svatou a denně se modlil růženec. Se starostmi se svěřoval především Bohu a Madoně, k níž často putoval do katedrály v Modeně. Zvláštním znakem starosty Castagnettiho byly sandály. Mnoho let chodil naboso, tj. v sandálech, a nikoliv v obuvi. Bylo to jeho znamení stálého pokání a pojistka před pýchou. Nebyl to rozmar, ale rozmyšlený znak a slib na dobu jeho úředního mandátu, který učinil před P. Xxxx. V san- dálech byl i na ministerstvu, při oficiálních ceremoniích, chodil v nich i v chladném počasí. Velkou radostí pro manžele Caxxxxxxxxxxx xylo, když se jedna dcera rozhodla pro řeholní život. Vstoupila do františkán- ské misijní kongregace a odjela na více let na misie do Afriky.

Nakonec pomluvy, nepřízeň dosáhly vrcholu, také nejhorší roky bídy už byly pryč, městečko pozvednuto, a tak byl Caxxxxxxxxx xonucen k podání demise po 14 letech tak úspěšné práce. Něco jako „mouřenín vykonal práci, mouřenín může jít“. Za svědectví víry ve službě zapla- til penězi, zdravím, újmou na jméně. Zemřel 22. 6. 1965 v objetí dcery (nezjistila jsem, zda manželka ještě žila, pravděpodobně už ne). Jeho poslední slova byla: „Prosím o odpuštění a odpouštím také všem, kdo mi dělali zle.“ Nezanechal rodině majetek, peníze, ale jiné veliké dědictví, vzor člověka, který kráčel za Tím, kdo nepřišel, aby mu sloužili, ale aby sloužil…

ITÁLIE

Jak už to bývá, mnohdy se člověk ocení až po smrti. Castagnetti má dnes v Prignanu před radnicí bronzovou bustu. Začalo se o něm hovo- řit jako o svatém starostovi nebo Božím starostovi. Vyšly o něm články a knihy. Jeho jakousi přezdívkou je svatý starosta v sandálech. Skandální příklad svatého starosty je potřebným vzorem pro politiky v Itálii a nejen v ní… DP proběhl v letech 2013 až 2015 a nyní je předán do Ăíma.

• Jaké dědictví předáme dětem ohledně našeho vztahu k majetku a k dob- ročinnosti?

• Platím nějak za své svědectví víry v životě, a pokud ano, čím?

• Mám v životě nějaké svoje „sandály“?

Adventista a Panna Xxxxx

Xxxxx XXXXXXXXXXXX

9. 5. 1913 – 22. 6. 2012

Brxxx xe narodil ve velmi chudé rodině na předměstí Ăíma, prakticky ve slumu. Byl z 5 dětí. Jeho otec, co vydělal, propil, o děti se nezajímal nebo je bil. Na matce bylo zabezpečit obživu a už nezvládala další péči o děti. Brxxx xyl sice pokřtěn, až se otec vrátil z vězení, ale tím nábo- ženská výchova končila. Není divu, že od 14 let utíkal z domu a toulal se, přespával i na schodech lateránské baziliky. Byl vlastně polobezdo- movcem. Ujxxx xe ho sice v 16 letech řádové sestry a díky nim se nau- čil katechismus a byl biřmován – a zase to skončilo. Pak následovala vojenská služba a po ní se r. 1936 oženil s Ioxxxxxx Xx Xxxxx, kterou znal od dětství. Manželka byla praktikující katolička. Brxxx xž byl v té době pod silným vlivem komunismu, proto sice svolil ke katolické svatbě, ale jen v sakristii kostela. Toho roku si také začal psát deník a pokračoval až do smrti. Záhy po svatbě odešel do války ve Španělsku jako dobrovol- ník u Franca, ve skutečnosti byl ale vyzvědačem pro druhou stranu. Zde se jeho odpor vůči katolické církvi ještě prohloubil, zejména ve styku s jedním německým sektářem. Zakoupil si i dýku v Toledu, nechal na ni vyrýt nápis „Smrt papeži“ a hodlal ji v budoucnu použít k aten- tátu na papeže. V r. 1939 se vrátil do Itálie a nastoupil u tramvajového podniku v Ăímě, nejprve jako uklízeč, pak jako průvodčí – tam zůstal

ITÁLIE

až do penze. Byl vždy dobrým, poctivým pracovníkem. V práci zakot- vil, ale jeho neklidná duše hledala dál. Od komunistů přešel k baptistům a pak v r. 1940 zakotvil u adventistů sedmého dne. Zde byl i ředitelem misijní mládeže v oblasti Ăíma a kraje Lazia. Nenáviděl Ăím, katolickou církev, papeže, Pannu Maxxx. Jeho manželka se marně modlila, obětovala za jeho obrácení devět prvních pátků. Xxxxx jí spálil všechny nábožen- ské obrazy i krucifix a jeho nátlak spolu s Xxxxxxxxxx láskou k němu a touhou zachovat rodinu nakonec slavily zdánlivý úspěch. Xxxxxxx se také vzdálila od katolické církve. Měli tři děti, nejstarší děvče Isolu, pak dva kluky Xxxxx a Xxxxxxxxxx. Xxxxx měl děti velmi rád, ale svou manželku bil a podváděl s jinými ženami bez ohledu na to, že to nebylo v souladu s jeho vírou.

Vše tak šlo až do soboty 12. 4. 1947. Tehdy šel s dětmi na výlet do malého eukalyptového lesíku u trapistického kláštera Tre Fontane. Podle legendy je to místo, kde byl stětím popraven sv. Xxxxx. Děti si hrály a on si připravoval další protimariánskou přednášku. Tehdy se dětem zje- vila v malé jeskyňce v lesíku „krásná paní“ a nakonec ji uviděl i Xxxxx. Nadpozemsky krásnou ženu semitských rysů v zeleném plášti, v ruce s knihou – Biblí. Byla to Panna Xxxxx, která se označila za Pannu zjevení a jakoby v parafrázi na Xxxxxxx obrácení řekla Xxxxxxx: „Ty mne proná- sleduješ, ale už je nejvyšší čas, abys skončil.“ Xxxxx rozmlouvala s Bru- nem déle než hodinu. Děti ji viděly, ale neslyšely. Byl to zlom. Xxxxx se s celou rodinou vrátil do katolické církve a zcela změnil svůj život. Žil svátostně, modlil se, četl Písmo. Jeho vztah s manželkou byl proměněn. Narodil se jim ještě jeden syn. Samozřejmě musel na svém obrácení stále znovu a znovu pracovat, stále znovu svlékat starou kůži. Na místo zjevení začali postupně chodit lidé. V r. 1949 se mohl Xxxxx setkat s papežem Xxxx XXX. a darovat mu dýku, kterou ho chtěl zabít. Zjevení sice nebylo církví oficiálně uznáno, ale Xxxxx xxxxxx povolení o něm mluvit. Zalo- žil proto laickou asociaci SACRI, která dodnes působí. Kromě své práce přednášel o Panně zjevení a jejím poselství, více než pět tisíc přednášek v Itálii i v zahraničí. Místo zjevení bylo od r. 1956 svěřeno bratřím mino- ritům a v r. 1982 zde byla vybudována kaple, zahrnující v sobě i jeskyňku zjevení. V r. 1997 dal Xxx Xxxxx XX. svatyni název Santa Xxxxx del terzo Millennio. Panna zjevení tak vede do třetího tisíciletí.

Podrobněji se o zjevení a poselství můžeme dočíst v češtině jak

na internetu, tak v Milujte se! 14/2010.

ITÁLIE

Souhrnem poselství je věta: „Kdo se modlí, nemá strach z budouc- nosti.“ Xxxxx zemřel r. 2012 a r. 2017 po zákonné pauze 5 let od smrti podala asociace Sacri žádost o proces k blahořečení. Možná tak bude bla- hoslavený adventista, nebe má smysl pro humor.

• Jak to vypadá s mým vztahem k budoucnosti? Mám strach? Hltám konspi- rační teorie – nebo se modlím? A samozřejmě pracuji, přiměřeně zajištuji svou rodinu, připravuji se na povolání, plním povinnnosti svého životního stavu. To k sobě patří. I Bruno dál řádně pracoval a věnoval se rodině.

Mystička a truhlář

SB Fortunata (Natuzza) EVOLO

23. 8. 1924 – 1. 11. 2009

Xxxxxxx (domácké jméno Xxxxxxxxx) se narodila v Paravati v Kalábrii na jihu Itálie a prožila tu celý život. V době jejího dětství trápila jih Itá- lie zemědělská krize a bída. I proto otec měsíc po jejím narození odjel za prací do Argentiny a už se nevrátil. Matka se sama starala o děti a někdy nebyl doma ani kousek chleba. Malá Natuzza měla vize už asi od 6 let, viděla v nich nejdříve krásnou dívku, o níž ještě nevěděla, že je to Panna Xxxxx. Při prvním přijímání se jí naplnila ústa krví jako předzvěst dalších věcí. Ve svých 14 letech začala pracovat jako pomocnice v domác- nosti v rodině advokáta ve městě. Bylo to velmi dobré místo. Natuzza ale měla stále víc vizí a v jedné jí Panna Xxxxx řekla, že 26. 7. 1938 nastane její „zdánlivá smrt“. Nerozuměla tomu, myslela si, že zemře. Prožila sedm hodin ve stavu zdánlivé smrti, přitom byla v ráji, hovořila s Pannou Xxxxx, s Xxxxxxx a dostala své úkoly: přivést k němu duše, milovat a spolutrpět. Při biřmování v r. 1940 se jí na zádech objevil velký kříž z krve. V r. 1941 odešla ze služby a snažila se stát se řádovou sestrou, byla ale odmítnuta. Biskup, znepokojený všemi jevy kolem ní, požádal o konzultaci X. Xxxxx- liho, velmi známého kněze a původně lékaře. Na jeho doporučení byla Xxxxxxxxx dva měsíce na pozorování v psychiatrickém ústavu. X. Xxxxxxx poté po prostudování dokumentace diagnostikoval hysterický původ jevů a doporučil, aby se mimořádným jevům a Natuzze samé nevěnovala pozornost.

ITÁLIE

Matka pak rozhodla, že nejlépe bude dceru provdat, a nalezla jí také manžela. Xxxxxxxx Xxxxxxxx byl mladý syn přítele rodiny, truhlář a byl tehdy právě ve válce. Svatba se uskutečnila 14. 8. 1943. Měli spolu pět dětí a Xxxxxxx žila běžný život manželky a matky. Jenže také nadále prožívala mimořádné jevy: ač analfabetka, mluvila cizími jazyky a používala lékař- skou terminologii, opakovala se stigmata. Na látkách či papíru, které si při- ložila ke stigmatům, se objevovaly krví psané modlitby v různých jazycích nebo obrazy jako trnová koruna, srdce a jiné. Měla dar bilokace, hovořila s dušemi zemřelých, přicházely vize svatých. Je otázkou, jak to vše proží- val manžel. V každém případě asi není snadné být manželem mystičky s mimořádnými projevy a pro mystičku není zase snadné být běžnou hos- podyní a dobrou manželkou. Už jenom časová zátěž – přicházely totiž za ní stovky lidí pro slovo útěchy. Panna Xxxxx jí ve vizi představila dílo, které mělo postupně vzniknout v Paravati, a Natuzza proto v r. 1987 se souhla- sem biskupa vytvořila nadaci pro vybudování tohoto díla – Fondazione Cuore Immacolato di Xxxxx Xxxxxxx delle Anime. Dílo bylo jako její šesté dítě. V Paravati postupně vzniká komplex s velkou mariánskou svatyní, s centry pro mládež, staré, postižené, nemocné, s hospicem atd. V r. 2006 zahájila sama Natuzza dosud neukončenou výstavbu kostela. Od r. 1994 jí byla také inspirována modlitební setkání Cenacoli – večeřadla modlitby.

Natuzza se stala velmi známou nejen v Kalábrii, ale po celé Itálii. V r. 2007 jí byla totiž hudebním promotorem vyléčeným z leukémie věno- vána show Noc andělů. V r. 2008 dostala cenu italského katolického tisku za mimořádný dar „komunikovat Pravdu“. Italská organizace, obdoba našeho Klubu skeptiků Sisyfos, se snažila odhalit u Natuzzy podvody nebo psychologické mechanismy. Zveřejnila např. to, že krev vytékající ze stigmat není stejná jako krev písma na zázračně tvořených nápisech nebo že v zázračně vzniklých nápisech je znát jejich vznik perem atd. Natuzza má prostě mnoho zanícených stoupenců i odpůrců.

Zemřela 1. 11. 2009 v centru stáří v komplexu Paravati. Za svého života říkávala: „Až budu na druhé straně, způsobím víc hluku.“ Její hrob je uvnitř kaple nadace. DP byl zahájen při 5. výročí jejího úmrtí za účasti deseti tisíc věřících. Je důležité si uvědomit, že pokud bude Natuzza bla- hořečena, nebude to pro mimořádné jevy, ale pro její život lásky a pokory, možná i navzdory mimořádným projevům. Zůstat pokorná je mimořád- nější a hodné obdivu více než mimořádné jevy. Xxxxxxx je vždy dokona- lost lásky, to je hlavní.

ITÁLIE

• Co považuji za podstatné pro svatost? Co mne zajímá na svatých?

• Jaký mám vztah k mimořádným projevům? Zamítám je skepticky? Při- pouštím? Xxxx si z nich podnět pro život lásky k Bohu a k lidem? Nekri- ticky je obdivuji? Jsou pro mne víc než učení církve?

Přírodovědkyně mluví s Bohem

SB Xxxx XXXXXXX

10. 6. 1914 – 4. 5. 2000

Xxxx se narodila jako páté a poslední dítě v rodině italských emigrantů do Ameriky, kteří se navrátili do vlasti. Xxxx nepoznala, protože ten krátce po jejím narození odjel zpět do Ameriky a nikdy se už nevrátil, zemřel krátce poté, co Xxxx dokončila vysokou školu. Rodina bydlela v Teoře blízko Avellina. A později kvůli studiu dětí přímo v Avellinu. Ve 12 letech matka poslala Xxxx žít ke své ovdovělé sestře, aby ta tak netrpěla samo- tou. Pro nejmladší Almu bylo velmi těžké se odloučit od maminky a sou- rozenců. Xxxx vystudovala lyceum a pak přírodní vědy v Neapoli, kde laureovala r. 1936. Při studiu zde poznala i svého budoucího manžela.

Od r. 1937 vyučovala na lyceu v Tripolisu a také tam byla ředitelkou muzea přírodních věd. V r. 1940 odplula poslední lodí do Itálie při vyvr- cholení války v té oblasti. 10. 10. 1940 byla svatba. Manžel Xxxxxxxxx Xxxxx pocházel z Rutigliana, kam pak rodina jezdila po celý život k pří- buzným. Byl železniční inženýr, to poznamenalo jejich život. Jak byl man- žel překládán, šla za ním i Alma, a tak bydleli a ona vyučovala v mnoha italských městech na lyceích a vyšších školách. Začali ve Foggii, následo- valy Benátky, Bolzano, krátce Turín a Verona, 13 let Milán a od r. 1965 Ăím. Zde odešla r. 1970 do penze, ale vyučovala ještě do r. 1976 na klasic- kém lyceu. Přírodní vědy byly vždy její velkou vášní, je označována i jako výzkumnice. Věřila v pravdu víry a vědy, které nemohou být v rozporu. Ăíkala: „Pravda se odplácí sama sebou.“ S manželem měli syna a dceru.

Alma měla vždy velikou víru v Boha Milosrdného, Všemohoucího a Všudypřítomného a byla poctivou katoličkou. Spojvala hlubokou víru, inteligenci, kulturu a milou, usměvavou povahu. Vždy odvážně hájila hodnoty, ve které věřila, a nikdy nedělala kompromisy se svým svědo- mím, ani za doby fašismu, ani později – to by raději opustila své místo.

ITÁLIE

Byla proto často překládána i v místě, kde bydlela, prošla více škol. Byla sebekritická, ochotná k diskusi, upřímná.

Její život poznamenal dar komunikace se Slovem. Nejprve po válce chodila delší cestou do práce, do školy a poprvé při chůzi začala sly- šet vnitřní hlas, který jí říkal duchovní, filosofické a poetické myšlenky. Nevěděla, oč jde, někdy rozeznala zdroj něčeho v nějaké kultuře. Doma jí nikdo nevěřil, nic nezapisovala a později fenomén vymizel. Později se objevil hlas Xxxxxxxxxx, který měl být poslán ji chránit, a ten byl zamě- něn za Anania, člověka z biblických dob!, který byl poslán chránit její duši. 29. 3. 1981 při hospitalizaci pro žlučové kamínky měla prvé zjevení Madony, zcela beze slov, a že je to Madona, zjistila až pak po rozboru s duchovními. Její šat odpovídal oděvu prostých žen v Egyptě, tak usou- dila, že nosí oděv podobný jako před dvěma tisíci lety. Pak od r. 1984 přijímala komunikaci s Bohem Otcem a někdy, mnohem méně často, i s Pannou Marií. Obrátila se na kněze, na specialisty pro charisma- tické jevy, pak na římského pomocného biskupa a ten zařídil teologic- kou analýzu, mimo jiné se kauzy ujal i kardinál Xxxx. O psychologické analýze a vyšetření jsem se nedočetla. Své zápisky z let 1984–1992, kdy psala přesně, co slyšela, nic neupravovala, vydala ve třech svazcích podle pokynu Pána při komunikaci. Pán chtěl, aby byly vydány postupně a aby si je přečetl papež. Roku 1987 určil i sám jméno Opera d’oro (Zlatá díla). Podle analýzy je v nich Otcova řeč poetická a prorockého rázu, teologické bludy nejsou zachyceny. Což ovšem ještě neznamená, že jde opravdu o řeč Boha Otce. Knihy dostal papež, kardinálové, církevní hodnostáři. V letech 1997–98 pak všichni italští biskupové, od r. 1999 je dostávají mnohé kláštery, knihovny a vězení. Bůh se zde označuje jako radost. „Já jsem radost, buď radostná.“ Požaduje darovat mu vše. Jsou tu předpově- zeny i některé historické události posledních let.

Xxxx zemřela po dlouhé bolestné nemoci r. 2000 v Ăímě. 23. 5. 2017 byl zahájen DP. Ten bude posuzovat nejenom její dílo, ale především její život ctností. Důležité už bylo, že se se svými zjeveními obracela na cír- kevní autoritu k posouzení.

• Je pravda pro mne hodnotná sama sebou, prostě protože je to pravda?

• Nedělám kompromisy ve svědomí?

• Jsem ochoten podřídit své duchovní zážitky, prožitky úsudku církve?

ITÁLIE

Tajemství deníku

SB Cantamessa Xxxxx XXXXX

19. 1. 1913 – 6. 8. 1955

Narodila se a vyrostla v malém městečku Govone v severní Itálii 45 km od Turína v piemontském kraji. Je to vinařská oblast. Její rodiče byli prostí rolníci. Měla 12 sourozenců a děti se musely podílet odmala na všech pracích. Rodina se modlila společně doma i v přestávkách mezi prací na poli. Xxxxx zažila už v 10 letech první mystickou zkušenost při mod- litbě u sochy Nejsvětějšího Srdce Páně. V rodině byla důležitá mariánská zbožnost, růženec a také modlitba za papeže. Xxxxx se účastnila poutí a konala skutky pokání. Jednou se lidé vytrvale modlili už dva suché roky za déšť. Xxxxx se tehdy nenapila po dni práce na slunci na poli a svou vodou zalila květiny u sochy světce. Nakonec, jak vypráví, začalo pršet při pouti do vzdálenější mariánské svatyně a pršelo devět dní v kuse. Byla ale také obyčejné dítě, ve volnu si se sestrami hrávala s látkovými panenkami, které jim šila babička. Do školy chodila jen do základní a dost. Jakmile uměla trochu psát, začala si v 6 letech psát deník a bez přestávky si ho vedla 65 let až do smrti. Deník je dnes mimo jiné důležitý socioantropo- logický materiál, kulturní doklad své doby. Část byla vydána a podrobena zkoumání.

V deníku není ale zachycena její láska a volba manžela. Dokonce první zpráva o svatbě začíná modlitbou růžence. V r. 1938 se provdala za Xxxxx Xxxxx a přestěhovala se s manželem do Asti, města v téže oblasti s asi 70 tisíci obyvatel. Xxxxx pracoval jako řidič. Manželé měli tři děti, dva chlapce a dceru. Xxxxx se nadále hodně modlila a podle svědec- tví deníku měla i mystické zážitky. Např. Madona ji vyzvala: „Modlete se, abyste měli svatá povolání,“ a osušila jí kapky potu na tváři lemem svého dlouhého modrého závoje. Měla také vize andělů a svatých. Při rozboru deníku hodnotili psychologové tyto a podobné fenomény jako

„projevy primitivní religiozity, která předchází i doprovází moderní myš- lení a nadpřirozeno je v ní integrováno do normálního života“. Xxxxx nebyla hysterická, nestála o pozornost, své vize nijak nešířila. Objevo- valy se ale jiné věci. Starší příbuzná ležela s nevyléčitelnou nemocí měsíce v nemocnici. Cantamessa se za ni nejen modlila, ale láskyplně ji ošetřo- vala a nabízela jí i darování krve, kdyby bylo potřeba. Příbuzná se uzdra-

ITÁLIE

xxxx, ač to sami lékaři považovali za nevysvětlitelné. Xxxxx přistihla doma lupiče a ten se pod vlivem rozhovoru s ní obrátil. Hlavně ale působila prostě jako katechetka a starala se obětavě a s velkodušností o chudé, staré, nemocné. V únoru 1945 byl bombardováním zničen velký dům, 25 lidí při tom zemřelo. Cantamessa vyhrabala v troskách živou ženu, která měla zakrátko rodit. V dobách válečné a poválečné nouze mnohé rodiny neměly co jíst, děti a staří lidé trpěli podvýživou, protože potra- viny byly přednostně pro práceschopné. Cantamessa si často odřekla své jídlo a dávala je potřebnějším. Zároveň podnikala na kole výpravy do venkovského okolí pro mouku a mléko. Nebyla to tedy nějaká v mod- litbě ztracená „mystička“. Připomíná tak v malém sv. Xxxxxxxx, patronku Paříže, která se při hladu z obležení města nejen modlila, ale vypravila se s loděmi po řece pro potraviny. Cantamessa zemřela 6. 8. 1995.

Po její smrti se šířila její památka a úcta k ní. Na Katolické univerzitě v Miláně se uskutečnilo zasedání nad jejím deníkem, byla jí odhalena pamětní deska a syn Xxxxxx vydal o ní knihu. 8. 12. 2014 byl v její far- nosti slavnostně zahájen DP pod vedením biskupa.

• Psal/a jsem si někdy deník, blog? Pokud ano, co do něho hlavně píšu a co by asi bylo opravdu důležité zapisovat do osobního deníku?

• Nepodceňujeme drobné skutky sebezáporu a pokání u sebe i u dětí?

Poslání být politikem

Xxxxxx xx XXXXXXX

3. 4. 1881 – 19. 8. 1954

Narodil se v Pieve Tesimo, malém městečku o 500 obyvatelích na náhorní plošině v předhůří Alp, v provincii Trento (Trident). Oblast tehdy pat- řila Rakousku-Uhersku. Jeho otec byl vedoucím četnické stanice v Tesinu a s manželkou mladší o 30 let měli čtyři děti – tři syny a dceru. Jeden syn se stal knězem. Alcide byl třetí v pořadí. Alcide znamená silný muž, a to Alcide musel být. Jako syn četníka byl v dětství osamělejší, jednak se hodně stěhovali, jednak většina Italů nemilovala rakouskou vládu, takže ani spolužáka – syna četníka. Alcide původně směřoval ke kněžství, ale pak poznal jasně jiné povolání – veřejnou činnost. Později napsal man-

ITÁLIE

želce, že „pro mě už jako pro chlapce to byla moje kariéra, moje poslání“. Už za studií literatury a filosofie ve Vídni a v Insbrucku byl studentským vůdcem. Po studiích se stal novinářem a velmi brzy i ředitelem katolic- kých novin v Trentu. V 28 letech byl zvolen do městské rady, ve 30 letech se stal poslancem vídeňského parlamentu. Jako poslanec za války obětavě podporoval uprchlíky z Trenta, internované v rakouských táborech. Pro- hlásil v parlamentu, že Tridentští chtějí být připojeni k Itálii – a císař pán ho proto nezavřel. Po válce a připojení jeho kraje k Itálii se stal jedním ze zakladatelů Lidové strany a poslancem.

V r. 1922 se oženil s Xxxxxxxxxx, nar. 1894, s níž se potkal už před válkou. Působila v Červeném kříži. Dlouho se ale bál založení rodiny – neslučitelnosti politického a rodinného života. Manželka kdysi napsala:

„Náš společný život byl dramatický a odvážný, ale byli jsme šťastní.“ V údobí fašismu byl pronásledován, v r. 1927 byl zatčen i s manželkou, která byla za necelý měsíc propuštěna, on byl odsouzen na čtyři roky. Trest mu byl po intervenci Vatikánu snížen na dva roky a později byl ze zdravotních důvodů internován na klinice v Ăímě. Po propuštění se stal dočasným zaměstnancem Vatikánské knihovny – na 14 let. Od r. 1943 pracoval na přípravě rekonstrukce Itálie po válce. Na konci války založil novou stranu křesťanských demokratů a byl v jejím vedení.

Po válce byl opakovaně ministrem. V prosinci 1945 vedl svou první vládu, celkem byl v úřadu premiéra osm let, což je neuvěřitelné na Itá- lii s jejím pověstným rychlým střídáním vlád. No, nešlo ovšem o jednu vládu, ale celkem o sedm. V červnu 1946, kdy se volilo mezi monar- chií a republikou, zprostředkoval jednání s králem a přesvědčil ho, aby v pokoji odešel do exilu. I tu se projevilo, že uměl naslouchat a vést dialog. Itálii vedl ve velmi těžké poválečné době. Země byla rozbitá, chudá, s množstvím uprchlíků a bez práce pro lidi. Aby mohli vůbec pokračovat a situace tolik nenahrávala komunistům, vyjednal půjčku z USA. V r. 1948 vyhrál volby dokonce nadpoloviční většinou, což mu umožňovalo sestavit jednobarevnou vládu, ale přizval ostatní strany středu ke spolupráci. Svůj poslední velký politický projev pronesl na kongresu strany v Neapoli r. 1954, rozvinul v něm svou vizi sjedno- cené Evropy. Tehdy byl ovšem zklamán přístupem ostatních a odsunut na okraj zájmu.

V manželství měli čtyři dcery. Xxxxx vystudovala literaturu jako otec a pak vstoupila k sestrám anunciantkám. Posílala otci pravidelně

ITÁLIE

poznámky k meditaci, které si četl a rozjímal, především před obtíž- nými zasedáními a rozhodnutími. Podle svědectví Xxxxxx nikdy nemluvil v hněvu, nikdy nejmenoval ty, kdo mu ublížili. A přece měl svůj neural- gický bod. Sebekontrolu ztratil, když ho obvinili z rakušáctví. Byl hluboce zbožný bez okázalosti. Ve své politice vycházel z rozjímané encykliky Rerum novarum Lva XIII. z r. 1891. Mluvil často o Bohu doma i mimo, ale neobtěžoval s tím, byl taktní. O svátcích rád chodíval s rodinou do lesa, miloval zpěv ptáků. O svátcích také doma nikdy nemluvili o poli- tice, vždyť to byla jeho práce. Zemřel r. 1954 ve svém milovaném rodném kraji. Jeho manželka Xxxxxxxxx se dožila 104 let.

Dcera Romana o něm napsala knihu, vyšly také Dopisy z vězení z doby fašismu. 4. 9. 1935 vážně nemocný psal tehdy manželce, jako by se loučil:

„Drahá Xxxxxxxxx, jestliže Prozřetelnost ukončí můj pozemský život dřív, než jsem splnil svůj úkol otce, svěřuji naše děvčata do nejvyššího otcov- ství Božího a věřím s naprostou jistotou, že Pán vám pomůže každý den, aby mohly růst dobře a s odvahou. (…) Nemohu jim zanechat materi- ální prostředky k šťastnému životu, protože těch jsem se musel vzdát pro život podle ideálů. (…) Má Xxxxxxxxx, budu ti vždy duchovně nablízku a budu vyprošovat ochranu Panny Xxxxx, mé nejvyšší a poslední naděje. Vám všem doporučuji žít v bratrském přátelství a pomáhat si navzájem. (…) Přeji intenzivní život pro naše krásná děvčata, na něž se pro dobrotu a milost Pána budu dívat z nebe. Objímám vás nikdy nekončícím objetím naděje.“

NO bylo uděleno r. 1993.

• Jaký je můj/náš vztah k vlasti, vztah křesťana k pozemské vlasti? Jak se projevuje?

• Jsem ochoten se nechat poučit mladšími, dokonce svými dětmi, nebo je to pod mou úroveň?

• Umím se jeden den v týdnu odstřihnout od své práce a žít z Boha a s rodi- nou?

• Vím, co mne dokáže vyvést ze sebekontroly? Snažím se o sebekontrolu jako projev lásky k bližnímu?

ITÁLIE

Milovat církev v …

SB Xxxxxxxx XXXXXXX

28. 11. 1921 – 18. 12. 2004

Narodil se v Udine blízko hranic se Slovinskem. Jeho otec byl železni- čář a brzy se přestěhovali přes celou Itálii na jih do Kalábrie, odkud otec pocházel. Město Catanzaro, hlavní město Kalábrie, má skoro sto tisíc oby- vatel, leží ale v jednom z nejchudších regionů nejen Itálie, ale celé Evropy. Kalábrijský poloostrov tvoří špičku italské boty na mapě, je to kraj oliv, vína, citrusů a rybářů. Ve městě byli přijati otcovými sourozenci – fará- řem a jeho hospodyní. Xxxxxxxx xxxxx na faře u strýčka, který ho duchovně velmi ovlivnil. Měl ještě dva bratry, jeden ale v mládí zemřel na leukémii. Xxxxxxxx byl inteligentní, spíše vážný, zbožný. Po maturitě studoval medi- cínu v Bologni, Bari a Palermu, kde r. 1945 laureoval.

Začal ihned pracovat v městské nemocnici v Catanzaru. Pracoval zde až do r. 1960, nejprve na pohotovosti a pak jako kožní lékař. Zapojil se do péče o veřejné zdraví a do organizace dobrovolnictví. Přebral mnoho funkcí jako třeba ředitel zdravotní pojišťovny pro rolníky, prezident pro- vinčního výboru ČK. Byl soudním znalcem v Národním ústavu sociální prevence, ředitelem kurzů pro dobrovolné ošetřovatelky ČK a Charity, vyučoval hygienu a sociální lékařství. Hlavně byl ale od r. 1945 po čty- řicet let zdravotním ředitelem instituce In Caritate Christi, dnes přemě- něné na Nadaci Bethania. Zde se věnoval nemocným, zejména starým a handicapovaným, zajištoval jim kvalifikovanou a láskyplnou asistenci, speciální vyšetření jako rentgen a rehabilitaci. Svou činností byl znám i na národní úrovni. Lidé vzpomínají na jeho velkou disponibilitu a jeho citlivé láskyplné srdce, když léčil a utěšoval nemocné. Byl opravdovým křesťanským lékařem, který slouží Kristu v nemocných.

Xxxxxxxx byl muž hluboké víry, s láskou k Eucharistii, Panně Marii, slovu Božímu a měl živý smysl pro církev. Jeho osobní duchovní cestou byla modlitba ke Kristu Služebníku Otce i člověka a něžná mariánská zbožnost, Pannu Marii uctíval zvláště jako Neposkvrněnou. Spolupra- coval vždy s pastýři a pro biskupa byl pravou rukou v sociální oblasti. Xxxxxxxx byl formován KA a II. vatikánským koncilem, proto se snadno spojoval s vizemi svého biskupa. Vytvořil program pro KA, program, kde měla místo „modlitba, činnost a oběť“. Napsal: „Tato slova repre-

ITÁLIE

zentují i dnes, v době atomových zbraní, prostředky k vítězství vojska víry.“ V církvi zastával také mnoho funkcí, či spíše v jeho případě služeb. Dvacet let byl prezidentem KA, roky prezidentem Asociace katolických lékařů v Catanzaru, svěřené sv. lékaři Moscatimu. Byl jedním z nejza- městnanějších členů pastorační diecézní rady, přesto byl vždy přítomný na všech setkáních, nikdy tam nechyběla jeho promyšlená i odvážná slova. Zúčastnil se také diecézního synodu v letech 1993–1995. Chtěl, aby církev byla krásná a vyzařovala krásu svého Ženicha. Napsal: „Miluji církev vášnivou láskou, ne abstraktní církev, ale tuto církev začleněnou do dějin a vtělenou v prostoru: církev, která je v Catanzaru.“ Láska k člo- věku ho dovedla i do politiky. Byl mezi zakladateli křesťanské demokracie v Catanzaru a redaktorem jejich oficiálních novin. Opakovaně byl zvolen radním. V politice obhajoval etické hodnoty.

Oženil se 15. 10. 1960 se Xxxx Xxxxxxxxx a měli dvě dcery. V rodině se snažil žít ve stylu blahoslavenství – pokorně, s mírností, laskavostí a dis- ponibilitou a jít ve stopách Mariiných. Zemřel 8. 12. 2004 na milovaný svátek Neposkvrněné v přítomnosti rodiny, pokojně při vzývání Pána. DP proběhl v letech 2014 až 2015.

• Jak miluji církev? A JAKOU církev miluji – abstraktní, nebo církev v …?

• Zkusme se zamyslet a rozjímat titul Kristus Služebník Otce a člověka. Co znamená pro mne?

Smrt nás musí nalézt živé

ct. Xxxxxxx XXXXXXXX

3. 12. 1913 – 18. 12. 1972

Xxxxxxx se narodil v Miláně v prosté rodině ve čtvrti rodinných domků postavených pro železničáře. Jeho dětství bylo poznamenáno tím, že maminka byla skoro stále nemocná. Jeho otec železničář dělil svůj čas mezi práci, rodinu, kde zastával často i matku, a dobré skutky. Každé ráno v zimě ještě před odchodem do práce nanosil putny uhlí dvěma chudým starcům. Byla to velmi praktická výchova křesťanské lásky. Xxxxxxx od dětství chodil do salesiánské oratoře. Duchovně byl formo- ván v KA a pak hlavně v oratoři a později mezi salesiánskými spolu-

ITÁLIE

pracovníky. Od 18 let působil v oratoři jako animátor a katechista. Staral se o volný čas, hry, divadlo, slavení svátků, liturgii. Ve svých 21 letech musel v r. 1934 narukovat a vzhledem k válce zůstal na vojně až do r. 1945. Byl u dělostřelectva a na frontě v Ăecku. Italové v Ăecku utrpěli porážku, Ăeky přemohli až Němci. Tisíce italských vojáků bez zimní výstroje umrzly v řeckých horách. Xxxxxxx se tomu vyhnul. Pro těžkou nemoc se totiž brzy vrátil do Itálie a dosloužil tam. Je zachován jeho deník z doby války, plný lidskosti a soucitu. 6. 5. 1944 se oženil s Xxxxx x’Xxxxxx. Xxxxx byla také katechistkou v dívčí oratoři. Bylo to nejen spojení dvou milujících se srdcí, ale spojení dvou bytostí, které měly stejné ideály a cíle. Spolu pak měli tři děti: dvě dcery a syna. Atti- lio byl zaměstnán v kanceláři v Pirelli, v milánské průmyslové zóně. V práci se uplatnil jeho smysl pro plnění povinnosti, ale i schopnost šířit dobrou náladu a radost.

Xxxxxxx Xxxx celým srdcem a snažil se jej hledat v modlitbě a svá- tostech. Každý den se modlil růženec a účastnil se mše svaté. Oratorium považoval za svou druhou rodinu, do služby chlapcům v něm dával své bohaté nápady a mimořádný přirozený pedagogický talent. Nevystudo- val pedagogickou školu, ale říkával: „Máme mít srdce Xxxx Xxxxx.“ Měl ho. Jeho dílem byla Crociata della bonita – Kruciáta dobra, která byla často kopírována jinde po Itálii, a podobné další akce jako májová cena. Vším tím učil děti a mládež způsobem pro ně přiměřeným konat dobro, od maličkostí. Často opakoval, že v životě není třeba tolik kázat, počítá se to, co se dělá. „Je třeba ukazovat lidem, v co věříme. (…) Život je kázání.“ Rád organizoval divadlo, výlety, ale i duchovní obnovy. Byl dobrý herec, ale nebyl improvizátor, i když si to o něm okolí myslelo. Jeho improvizace byly plodem dlouhé přípravy. Jeho písničky, verše či pokřiky, jimiž ani- moval na setkáních mladé, byly předem nastudované a dlouho vybrušo- vané do dokonalosti.

Jejich vlastní děti vyrůstaly také v oratoři a postupně se tu zapojovaly do služby. Xxxxxxx xxxxxx infarkt, který jej dovedl do dlouhé rekonvales- cence a v 59 letech do důchodu, ale ani ten nezastavil jeho službu. Nepod- dal se nemoci. Byl vždy veselý a optimista. Nyní mohl vyzkoušet v zátěži své rčení: „Ráno, když vstaneš, začni vždy s dobrou náladou, pískej si píseň veselou.“ V té době byly všechny jeho děti v Brazílii v salesiánském misijním volontariátu a rodiče se rozhodli s nimi sdílet jejich službu. Xxxxxxx zastával teorii, že rodiče mají sdílet povolání dětí, chápat své děti,

ITÁLIE

a když ty dělají důležitá životní rozhodnutí, mají být schopni je následo- vat a podpořit je ve zkoušce, aby mohli posoudit se skutečnou znalostí to, co děti dělají. Následovat děti do Brazílie bylo proto pro něj projevem jeho otcovství. A tak se manželé stali účastníky misijní Operazione Matto Grosso. Matto Grosso je oblast v Brazílii. Xxxxxxx tam působil jako ani- mátor mládeže na ulici. 18. 12. 1972 na setkání misionářů právě mluvil s nadšením o povinnosti dát život za druhé, když pocítil známky druhého infarktu. Stačil jen zašeptat synu: „Piergiorgio, pokračujte v modlitbě,“ jako by to byla i jeho závěť, a zemřel. Zemřel jakoby v souladu se svým dalším rčením: „Smrt nás musí nalézt živé.“

Jeho tělo bylo převezeno do vlasti a pohřbeno, později bylo přeneseno do baziliky sv. Xxxxxxxxx v Miláně. DP byl zahájen r. 1996. Ctihodným byl prohlášen 9. 10. 2013.

• Je náš život kázáním? Jakým asi?

• Co nám říká Xxxxxxxxx teorie o sdílení povolání dětí? Snažíme se pochopit děti, poznat to, co chtějí, proniknout do toho, abychom je mohli poznat a podpořit? Nebo prostě „ty mladé nechápeme“?

• Jakpak nás asi nalezne smrt – živé? Nebo nás nalézá život už „mrtvými“?

Pan Foko, do kterého vstoupil oheň

SB Xxxxx XXXXXXXX

7. 9. 1894 – 18. 4. 1980

Xxxxx, zvaný Xxxx, se narodil v Tivoli 30 km od Ăíma, v místě proslaveném antickými památkami. Byl z chudé rodiny. Studoval pět let v diecézním semináři, pak přešel na lyceum, protože nevnímal povolání ke kněžství. Jen díky dobrodinci mohl dostudovat. Po maturitě se zapsal na studia literatury a filosofie. V r. 1915 musel narukovat do armády, nechtěl ale střílet na druhé lidi. Přesto podnikl riskantní průzkumnou akci u opev- nění nepřítele, za niž získal stříbrnou medaili a – trvalou částečnou inva- liditu; měl zraněnou nohu i ruku. Po studiu působil v různých profesích a do nástupu fašismu především učil. V době fašismu odjel do USA stu- dovat knihovnictví a po návratu byl od r. 1928 zaměstnán ve Vatikánu jako knihovník.

ITÁLIE

Oženil se a měl čtyři děti. Aby uživil rodinu, neboť plat knihovníka nebyl velký, a také proto, že nemohl potlačit své povolání k psaní, stal se novinářem a spisovatelem. Psal o patristice, asketice, eklesiologii, svatých, apologetice i politice a také příběhy. Stal se známým v Itálii i v zahraničí. Jeho knihy vycházely v mnoha zemích od Evropy přes Ameriku, Brazí- lii po Japonsko a Čínu, vyšly i u nás a snad byl překládán i do arabštiny. Sám byl polyglot, znal mnoho moderních jazyků a psal v nich i v klasické latině a řečtině příslušné odborné články. Jako novinář publikoval doma i v cizině, včetně New Yorku. Za celý život napsal asi čtyři tisíce článků v téměř 50 novinách a časopisech, sám založil mnohé a řídil dva deníky a deset periodik. Byl autorem přes sto knih, publikoval průměrně dvě knihy ročně, napsal 26 tisíc stran. (Pokud se mají během procesu kano- nizace skutečně přečíst všechny, tak bude co dělat.) Sám považoval psaní za „starou formu královského kněžství“ a přítel kněz mu říkal: „Věnujete se psaní, tak jako se vyvolený Boží věnuje kněžství.“ Stal se i politikem. První zkušenosti měl už ve 20. letech s Xxxxxxx stranou, kde přijal poslání práce v tisku. Později spolupracoval s Gasperim. Za války musel odejít do exilu jako antifašista. Po válce v letech 1945–1953 byl mezi poslanci ústavodárného shromáždění.

V září 1948 se odehrálo osudové setkání. Setkal se s Chiarou Lubicho- vou a jejím hnutím. Xxxx pochopil sílu Hnutí fokoláre a ihned se zapo- jil. Vynesl na světlo některé skryté aspekty hnutí jako sociabilitu, takže se podle Xxxxxx stal spoluzakladatelem. Sám vyznával o setkání s foko:

„Vstoupil do mne oheň.“ Jeho politická činnost změnila tón. Dříve byl polemik, nyní se stal podpůrcem dialogu, snažícím se o mezistranické spojení v míru a o politiku, v níž je i politický protivník milován. Jeho ideálem bylo „lidstvo jako rodina“. Proto mu říkali vyslanec míru. Jed- notu uváděl do praxe, a tak společně se sociálními demokraty před- nesl návrh zákona o výhradě svědomí. Jako křesťan mohl vysvětlit svou změnu: „Nejprve jsem hledal, nyní jsem našel.“ Zajímalo ho totální bytí věřícího laika v církvi a jako fokolarín se snažil otevírat konkrétní cesty k takovému životu. Vypracovával teologii společenství a podporoval plné zapojení manželů do foko v jednotě s životem zasvěcených celibátníků a kněží. Od r. 1959 řídil různé instituce a akce v hnutí. Ăíkali mu proto

„pan Foko“. Od r. 1965 byl v Institutu Mystici Corporis v Loppianu, kde pracoval na formaci mládeže volané do foko. Poslední roky života praco- val v ekumenickém institutu Centro Uno.

ITÁLIE

Žil jako mnich ve světě, až na celibát. Po smrti manželky odešel do ústraní v Xxxxx di Papa, kde také v r. 1980 ve svých 86 letech zemřel. DP proběhl v letech 2004–2009.

• Prožívám nějakou svou činnost, službu, práci jako projev všeobecného kněžství?

• Jaké bylo moje osudové setkání? – Vstoupil do mne někdy oheň nebo jis- kra?

Paní z námoří aneb „každá láska je oheň“

SB Xxxxxx di Xxxxx XXXXXXXXX

15. 6. 1872 – 24. 8. 1950

Xxxxxx se narodila v Gaetě, přístavním městě na západním pobřeží Itá- lie v polovině cesty mezi Ăímem a Neapolí. Vyrůstala v rodině s velkou námořnickou tradicí. Její dědeček, otec a bratr vlastnili diplom kapitána dálkové plavby a řada strýců a bratranců také. Otec se živil jako rejdař a také měli pozemkový majetek. Po klidném dětství přišel náhlý zlom. Ve 13 letech jí zemřela maminka a Xxxxxx se musela začít starat o tři sestry, bratra a ještě pomáhat i v otcově firmě. Musela nechat školy. Sna- žila se alespoň vzdělat sama četbou matčiných knih. Byly to dobré knihy, které matce daroval její bratr kněz. Snad tato „škola“ byla rozhodující při formování Teresiny silné duchovní osobnosti. Chodila každý den na mši, snažila se o stálou modlitbu a o lásku bez hranic, jak ji to učila maminka. Xxxxxx si myslela, že se stane řádovou sestrou. Během epidemie cho- lery také onemocněla a uzdravila se prakticky zázrakem. Po uzdravení vstoupila mezi františkánské terciáře a do mariánského sdružení. Zasvě- tila se ve svých teprve 14 letech Xxxxxx a zaslíbila jí panenství. Jaké bylo její překvapení, když strýček kněz zpochybnil platnost slibu, protože nebyla plnoletá! Plnoletost byla tehdy v 21 letech. Vyvodila si z toho, že

její cesta je přes její touhu po klášteře asi v rodině…

Otec později naléhal, aby se rozhodla a vyvolila si muže odpovída- jícího ekonomickému a sociálnímu stavu jejich rodiny. I když Xxxxxx nechyběli nápadníci, spíše poslechla otce, než by sama volila. Vyvole- ným byl X. Xxxxxxxxx, který měl dobré sociální postavení, rodinné dědic-

ITÁLIE

tví a byl námořník… Ostatně námořníky se stali i její dva synové a zeť. Xxxxxx se provdala v 21 letech a začala zdánlivě poklidný život manželky a záhy matky. Manželé měli celkem 14 dětí. Život rodiny doprovázela řada nešťastných událostí: porod umírajícího děvčátka, neštovice jedné dcery a tyfus druhé, smrt syna na španělskou chřipku a nakonec i smrt manžela. Mezi zdravotními neštěstími přichází r. 1905 finanční ban- krot tchána důsledkem neuvážených spekulací, který ekonomicky těžce poznamenal celou rodinu. Byly to těžké rány, které Xxxxxx nesla silou víry, přijímala vše a snažila se jen žít vše v životě s láskou. Odpovídala na vše: „Bůh dává a Bůh bere, buď Tvá vůle.“ Aby měla dost síly, chodila každé ráno na mši svatou a často seděla soustředěná v modlitbě na scho- dech ještě dříve, než se otevřel kostel. Po celý den pak žila z ranní mše svaté a z jejího předsevzetí pomáhat druhým ji nevyvedlo nic. Rozdávala peníze, léky, rady, ovoce a zeleninu, které brala z rodinného hospodářství, a pomáhala i službou. I během války nebo v údobí finančních starostí rodiny pomáhala aspoň tím, co si sama utrhla od úst.

V jejím duchovním životě hrála velkou roli poslušnost a chudoba. Poslušnost jako chudoba vůle. Nevstoupila do kláštera, kde by poslou- chala představené, ale v životě poslouchala otce, nevlastní matku, man- žela, jeho rodiče. Cvičila se v odpoutanosti. Xxxxxxxx své děti a manžela, ale netoužila po stálém vyjadřování jejich citů, nevyhledávala přátelství a nehledala ani duchovní útěchy. Jejím přáním bylo trpět spolu s Xxxxxxx. V r. 1940 byla Gaeta bombardována Spojenci a pak ničena rabujícími tlupami. Xxxxxx utekla napřed do Pasteny a pak do Ăíma k synovi. Ani tam v dobách nebezpečí nevynechala denně mši svatou. Její dům v Gaetě byl bombardováním kompletně zničen. Přijala i to a spolu se svobod- nou dcerou Xxxxxxx šla bydlet ke snaše. Své úspory použila pro výstavbu kláštera sester v Pasteně, sester Romite Battistime. V této řeholní rodině se po její smrti stala její dcera sestrou. Erminie zatím pracovala jako uči- telka a pomáhala matce. Xxxxxx nyní své dny věnovala modlitbě, askezi, malým, ale čistotou úmyslu významným skutkům pokání. Ve svatém roce 1950 putovala ještě do Ăíma, xxxxxx před smrtí, která skutečně při- šla za několik měsíců po krátké nemoci. Zemřela pokojně a s úsměvem

na rtech 24. 8. 1950 ve věku 78 let.

Po její smrti vstoupila Erminie do řádu a později se vnuk lékař stal řeholníkem. V Gaetě vzpomínají stále na Teresu a její lásku. DP byl zahá- jen r. 1982 a uzavřen 1990.

ITÁLIE

Místo otázek několik Teresiiných myšlenek z jejích rozjímání:

• „Každá láska je oheň a každý oheň musíme živit. Ani eucharistická láska neunikne tomuto zákonu, ale také potřebuje živit. (…) Bez obětování se pro milovanou osobu je dobro falešné a lživé. (…) Dobro, které milujeme, více poznáme a více si jej vážíme. (…) Víc myslet a víc milovat! To, co je voda pro rostlinu, uhlí pro oheň, olej pro lampu, to je rozjímání pro lásku k Ježíši.“

Viterban spravující síť

SB Xxxxxxx Xxxxxxxx XXXXXXX

22. 2. 1938 – 21. 12. 2001

Narodil se 22. 2. 1938 u Anzi v oblasti Basilicata, ale rodiče se v jeho 11 letech přestěhovali do Viterba a tam už zůstal celý život. Viterbo je dnes asi 60tisícové město ve střední Itálii v kraji Lazio, je hlavním městem provincie a má i na Itálii jedinečně zachované historické jádro. Každým rokem se tu pořádá velká slavnost sv. Růženy z Viterba s malebným pro- cesím. Viterbo bylo Domenicovo milované místo, to, kam ho Pán poslal. Vystudoval, získal doktorský titul, oženil se s Piou a měli spolu tři děti. Manželství bylo harmonické, bylo jeho zázemím.

Xx. Xxxxxxx je znám především jako komunální politik a poradce, činný v mnoha oblastech společenského života – od odborů po vězeňství. Zařídil rekonstrukci městských lázní i to, že Viterbo bylo mezi prvními místy v Itálii, kde se využívaly solární panely i pro rodinné domy. Xxxxx, ale cože to má společného s Bohem a se svatostí? Odpoví sám Domenico:

„Město je jako síť, která má někdy díry a někdy je úplně rozervaná, pro- tože chybí vize lásky: protože každý myslí sám na sebe. Kdyby všichni objevili ‚polis‘ (obec) a pracovali tak, že by všechny akce zvětšovaly har- monii, pak by se ta velká síť pomalu zase scelila.“ A o to se snažil. Vize lásky… Ubi caritas, ibi Deus est.

V r. 1974 se Domenico seznámil s foko a jeho spiritualita se rychle stala jeho vlastní. Stal se členem Volontari di Dio, kteří mu připadali jako první křesťané, ale přemístění do 20. století. Jejich úkolem bylo nalézat Ježíše na místech, kde jsou, tak jak to chtěla Xxxxxx Xxxxxxxxx. Dr. Xxx- xxxxxx se to dařilo. Rád opakoval, že „každý okamžik je dar“. Ăíkalo

ITÁLIE

se, že xx. Xxxxxxx má „úřad pro nemožné“. V r. 1996 Xxxxxx založila hnutí politiků Movimento Politico per l’Unità, a to i na základě Domeni- covy zkušenosti. Hnutí bere bratrství jako politickou kategorii ke službě dobru komunity. Domenico dělal pro hnutí maximum. Měl na to čas, do důchodu odešel už v r. 1993 po „šťastném“ infarktu.

Nazýval svůj infarkt šťastným proto, že vedl k jeho dalšímu duchov- nímu růstu. Lékaři mu naordinovali dlouhé procházky přírodou. Dome- nico poslechl a na procházkách relaxoval v Boží přírodě, modlil se a rozjímal. Byly tedy prospěšné tělu, psychice i duchu. V r. 2000 se obje- vila nevyléčitelná nemoc, která vedla k tělesným bolestem. Přesto neztra- til iniciativního ducha. Spolu s ostatními nemocnými formou řetězu modliteb pomáhal v konkrétních problémech a zároveň pomáhal nemoc- ným reflexemi o smyslu nemoci. Své onkologické spolunemocné nazýval žertovně „tumorati di Dio“ (tumor = nádor). Zemřel 22. 12. 2001. Před smrtí zašeptal manželce: „Vždy budu s tebou,“ poté co se ještě spolu s ní svěřil Panně Xxxxx. DP byl zahájen r. 2017.

• Jaký je můj vztah k městu či obci, kde žiji? Jak se v něm projevuje moje víra?

• Je v mém životě také nějaká „šťastná událost“, která se obecně bere za negativní?

• Pro nemocné: chronická nemoc začleňuje do určitého stavu v církvi – stavu pověřeného službou modlitby, oběti svého utrpení pro církev. Nemocní a kontemplativní kláštery jsou jako týl pro bojující církev. Jsem si vědom svého poslání, úkolu? Jako tumorati, diabetici, revmatici, kardi- aci… Boží?

Modlete se! Odčiňujte! Nahrazujte!

SB M. Concetta Pantusa de MARCO

3. 2. 1894 – 27. 3. 1953

Xxxxxxxx se narodila 3. 2. 1894 v Celicu v Kalábrii na jihu Itálie. Byla prvorozená. Její otec impulzivní, násilnické povahy byl proticírkevně zaměřený, ale až do svatby předstíral víru. Po svatbě se už mohl plně projevit. Zakázal, aby Xxxxxxxx byla pokřtěna. Byla pokřtěna tajně a její

ITÁLIE

matka ji vedla nábožensky tajně s pomocí faráře a jiné rodiny. Nesměla ale přistoupit k prvnímu přijímání, protože otec vyhrožoval smrtí faráře, jestli se to i tajně stane. Xxxxxxxx si nenechala vyhnat Ježíše ze srdce, i když nemohla do kostela. Jednou dokonce odvážně vyjádřila touhu jít v dospělosti do kláštera. Reakcí na to bylo násilí. Otec se rozhodl vzít ji s sebou do Brazílie, kam odjížděl jako mnoho dalších Italů za prací. Měla se tam o něho starat. Doufal, že v cizí zemi, v odloučení od matky ji změní podle svého. Xxxxxxxx žila v Brazílii jako zajatkyně, přes den zamčená v otcově domě, a když přišel, musela snášet nadávky i bití. V modlitbě se znovu a znovu rozhodovala, že bude patřit jen Xxxxxx. Otec dovedl domů mladého muže s nadějí, že se přece jen rozhodne vdát se za něho. Tehdy Xxxxxxxx prosila Ducha Svatého o radu, jaká je pro ni Boží vůle. Pak v určitém druhu vize viděla v rychlém sledu za sebou svou budoucnost, a proto souhlasila se svatbou.

Na Vánoce 1914 se provdala za Vita de Marca, železničáře, italského emigranta z kraje Apulie. Toho dne mohla poprvé přijmout Eucharistii, po níž tolik let toužila. 28. 10. 1915 se narodila dcerka X. Xxxxxxx. Proti vší logice se všichni čtyři vrátili r. 1916 během války do Itálie a usadili se v menším městě v apulijském kraji nedaleko od Bari. Xxxx byl samozřejmě povolán do armády a ve válce padl. Xxxxxxxx zůstala sama s malou dcer- kou a často v extrémní chudobě. Věnovala se přesto kromě snahy o obživu i dílům apoštolátu jako předsedkyně spolku Xxxxxxx dcery. Ačkoliv byla analfabetka, svěřoval jí farář úkoly víc než ženám vzdělanějším. Začaly se objevovat i mimořádné jevy jako levitace. Ale přišla těžká zkouška. Oslepla a také ochrnula na nohy. Neočekávaně byla po roce na přímluvu Madony uzdravena. Po uzdravení ji otec vyhnal z domu, že ji už nebude dál živit. Bylo to v r. 1927. V té době ji přijali srdečně jako pomocnici do kuchyně u řádových sester v Redipianu. Její přítelkyní a duchovní družkou se stala řádová sestra Xxxxxxxx, která jí zůstala po boku po celý zbytek života a psala dlouho také její duchovní deník.

V květnu 1930 se Xxxxxxxx v doprovodu své dcery a sr. Xxxxxxxx vydala zažádat o přijetí do kláštera klarisek v Airole. Airola je město v Kampánii asi 35 km severovýchodně od Neapole. Sestry ale přijaly pouze 15letou Carmelu. Xxxxxxxx si tedy oblékla hábit na způsob sester pasionistek podle sv. Pavla od Kříže. Zůstala se sr. Speranzou vně kláš- tera, rozladěná, zklamaná, ale nezbavená odvahy. Po mnoha obtížích mohla otevřít se souhlasem biskupa útulek na Monteoliveto. V Concet-

ITÁLIE

tině duchovním životě se pojila spiritualita pasionistů a františkánská, ústřední bylo utrpení Páně. Dále pokračovaly mimořádné jevy. Stig- mata se projevila poprvé r. 1936 na končetinách a u srdce, rány krvácely. Stigmata na končetinách se zavřela do r. 1939, rána u srdce se uzavřela až r. 1952 před smrtí. 17. 2. 1947 v jejím příbytku začal krvácet obraz sv. Tváře Xxxxxx (z Turínského plátna). Krev vytékala z hlavy a očí a zůstala tekutá po tři hodiny. Stav se opakoval celkem třikrát během jara a Xxxxx Xxxxxxxx sdělil, že jeho sv. Tvář třikrát krvácela. Suor Xxxxxxxx, jak jí lidé říkali, i když nebyla řádová sestra, byla přesvědčena, že dostala poslání trpět za hříchy kněží a ostatních věřících. Ježíš jí sdělil, že touží skrze obraz sv. Tváře vstoupit do rodin, do srdcí a duší. „Mluv ke všem o mé milosrdné a nekonečné lásce.“ Opakovala často poslání z vizí: „Modlete se! Odčiňujte! Nahrazujte!“ Měla také vize svatých nebo očistce. Ăíkávala ale také: „Udělejte to tak, aby nejen vnitřně, ale i navenek bylo vidět, že nesete obraz Ježíše Xxxxxx.“ Její dům se nazýval Dům růží, jak ho ve vizi nazval Xxxxx.

Zemřela 27. 3. 1953 na Velký pátek v 15 hodin přesně podle předpo- vědi o tři roky dříve. Je pohřbena v Airole. DP byl zahájen slavnostně

10. 10. 2007 v Airole za účasti tisíců poutníků.

Když ublížím nějak manželovi/manželce, požádám o odpuštění? A dám také nějaké znamení, že ho/ji miluji – odčinění – nejen obligátní květiny, ale třeba ochotně udělám něco navíc z domácích prací? To je také odčinění na přirozené rovině.

• Když milovaného něco bolí, ať jsem to zavinil já nebo někdo jiný, snažím se jej utěšit, udělat mu něčím radost? To je také vynahrazování na přiro- zené rovině.

• A jak to dělám vůči Xxxx, Xxxxxx? Jak konám skutky pokání, „zadostiuči- nění“ za své hříchy – znamení obrácení a lásky? Myslím na to, jak udělat radost, potěšit i Ježíše – pravého člověka?

• Odčinění a nahrazování, smírné oběti atd. se nám možná jeví jazykově zastaralé, ale podstata zastaralá není. Plné uzdravení po odpuštění hří- chu (viz KKC 1459), láska k Bohu, k Xxxxxxxxxxx, solidarita s Xxxxxxxxx tělem-církví – to nebude nikdy zastaralé.

ITÁLIE

Družka Naší Paní

Xxxx Xxxxx Xxxx XXXXXXXXX

14. 9. 1937 – 9. 4. 1990

Xxxx se narodila a vyrostla v Turíně. Dosáhla dobrého vzdělání, byla účetní a překladatelkou z angličtiny a francouzštiny. Pracovala jako sekre- tářka na ředitelství mezinárodní společnosti. Nebyla jen dobrá pracov- nice, ale také vedoucí katolických skautek a vedla dobrý duchovní život.

Ve svých 24 letech se 1. 1. 1962 provdala za Xxxxx Xxxxxxxxx a odstěho- vala se za ním do Milána. Ačkoliv by i v Miláně získala dobré zaměstnání, zanechala svou profesionální aktivitu, aby se mohla věnovat nové rodině. Za nějaký rok se manželé přestěhovali definitivně do městečka Inverigo 30 km na sever od Milána, už v kraji Brianza. Městečko má jen něko- lik tisíc obyvatel, lidé odtud dojíždějí za prací do Milána. Mezi lety 1963 až 1968 přijali manželé od Boha tři děti. Rodina se zdála být dostatečně početná, ale v r. 1971 přišli do domu ještě manželovi staří rodiče. Xxxxx zemřel hned příštího roku, babička s nimi žila ještě 9 let a měla vřelé vztahy s Xxxxx i se všemi ostatními. V letech 1976 a 1977 rodina přijala do pěstounské péče dvě děvčátka ve věku 5 a 7 let, která právně mohli adoptovat až r. 1981. Srdcem byla plně jejich hned od příchodu do rodiny. Roku 1985 doplnil rodinu ještě Xxxxx otec, který se jako osamělý vdo- vec rozhodl žít s dceřinou rodinou. Dům Xxxx Xxxxx byl živý, vždy ote- vřený pro všechny příbuzné, přátele a známé. Hosty tu byli i měsíce lidé, které potkaly různé nesnáze a potřebovali pomoc. Zde ji nalezli a také oporu. Stabilně bylo v domě kolem osmi osob plus hosté. Xxxx Xxxxx se přesto dokázala věnovat i jiným aktivitám než jen roli manželky, matky, paní domu. Ve farnosti byla katechetkou a 16 let členkou pastorační rady. Působila v děkanátní radě pro pastoraci xxxxx, v asociaci rodičů, ve škole, v různých radách a výborech. V různých děkanátech diecéze ji zvali jako přednášející a moderátorku na mnoha (údajně 165) akcích (snad si to jako bývalá sekretářka zaznamenávala a spočítala) – setkání pro mládež, snoubence, manžele, rodiny. Své četné aktivity žila s radostí jako službu evangeliu, vždy s úsměvem, a nešetřila se.

Manželé byli členy hnutí manželské spirituality Equipes Notre Dame, které uvedli do Xxxxxxx x. 1970, šířili je a nakonec se Xxxx Xxxxx stala zodpovědnou za hnutí v této oblasti. Equipes Notre Dame založil r. 1939

ITÁLIE

v Paříži X. Xxxxx Xxxxxxxx jako duchovní hnutí pro manžele. Dnes je v něm ve světě 60 tisíc párů. Hnutí vede manžele k životu ze křtu, životu v rodině podle xxxxxxxxx, ke snaze nést evangelní poselství do světa a také podpo- ruje manželství a rodinu ve společnosti. Důležité je učinit prostor v srdci pro Ježíše. K tomu členům napomáhá modlitba, rozjímání evangelia, pravidelná setkávání a roční obnova. Členové se denně modlí Magnifi- cat. Do češtiny jsou přeloženy dvě knihy X. Xxxxxxxxx: Manželství – cesta k Bohu a Šĺastné manželství. Xxxx Xxxxx žila s manželem plně tuto spi- ritualitu. I v údobí bolesti a utrpení ji posilovala víra, osobní modlitba a také studium dokumentů Magisteria spojené s modlitbou. Denně se účastnila mše svaté. Modlila se společně s rodinou i zvlášť jen s manže- lem v manželské intimitě.

Zemřela náhle v 52 letech po 40 hodinách akutní perikarditidy dne

9. 4. 1990. Její manžel vydal o ní v r. 2011 knihu a také svěží vyprávění o ní pro mládež, ukazující na ní příklad křesťanského života v naší době. Tak slouží Xxxx Xxxxx i po smrti. Byla podána žádost o blahořečení, pro- ces je teprve v začátečním stadiu před udělením NO.

• Opíráme se v manželském, rodinném životě o nějaké hnutí či společenství manželů?

• Jak přívětivý na přijetí je náš dům, domov – pro příbuzné, přátele, potřebné?

• Dokážu se něčeho vzdát pro tvorbu rodiny – profese, kariéry, hobby atd.?

Přiznání se ke Králi, nebo… k Vůdci?

bl. Xxxxx XXXX-XXXXXX, mučedník 27. 12. 1910 – 24. 2. 1945

Narodil se v Bolzanu v jižních Tyrolích v diecézi Trento. Jeho mateř- štinou byla němčina. Tato oblast patřila k Rakousku-Uhersku, po první světové válce připadla v r. 1919 Itálii a podléhala silné italizaci. Dodnes je tu velká německá menšina. Xxxxx působil ve svazu mladých kato- lických mužů diecéze a později byl jeho předsedou. Měl úzký vztah s X. Xxxxxxx Xxxxxxxx, duchovním asistentem KA, který byl později věz- něn v koncentračním táboře, válku ale přežil. Xxxxx nebyl nacionalista,

ITÁLIE

natož nacista, miloval rodný kraj, ale pro něho byl rozhodující Xxxx- xxx. V r. 1935 na kongresu KA řekl: „Kristus má vládnout nejen v jed- notlivcích a v rodinách, Kristus má vládnout i ve státech, ve veřejném životě.“ Ukázalo se to při opci. Opce byla vynucená akce pro jižní Tyrol- sko a oblast Ladino – kdy obyvatelé měli volit, zda optují pro Německo, anebo chtějí zůstat v italských jižních Tyrolích. Tzv. malá opce proběhla

r. 1920, velká opce v letech 1939 až 1943. 85 % obyvatel volilo opci pro Německo, ale jen 75 tisíc lidí skutečně odešlo do Ăíše, dřív než byla oblast r. 1943 zabrána Němci. Nicméně tu byl velký odpor vůči těm, kdo neoptovali pro Ăíši, podobně jako u nás v Sudetech. Ničili jim majetek, psali na domy „zrádce národa“. Xxxxx volil stejně jako 90 % kněží Itálii. Byla mu jasná protikřesťanská povaha nacismu a zapojil se i do skupiny nenásilného odboje proti fašismu.

26. 5. 1942 se oženil s Xxxxxxxxx Xxxxxxxxxx (1907 až 1998). V r. 1943 se jim narodil syn Albert, pozdější hudební skladatel. V r. 1944 Němci okupovali toto území a zřídili zde zvláštní oblast, tzv. Alpenvorland. Xxxxx byl jako ostatní muži německé národnosti povolán do německého vojska. Ti, kdo optovali pro Německo, museli narukovat do německé armády už mnohem dřív. Byl přidělen ke zbraním SS, prodělával výcvik a blížil se okamžik přísahy věrnosti Ăíši a Vůdci. On byl ale přesvědčen, že je třeba víc poslouchat Boha než lidi a že je pro křesťana hříchem přísahat pro- tikřesťanskému a člověku nepřátelskému systému. V dopisech manželce napsal: „Modli se za mne, Xxxxxxxxxx, abych v hodině ohrožení jednal bez bázně a hněvu, jak jsem povinen před Bohem a svým svědomím. (…) To, že tebe, má nejmilejší družko, svým vyznáním v rozhodující chvíli snad uvrhnu do časného neštěstí, to mé srdce tíží nejvíc.“

3. 10. 1944 odmítl přísahu věrnosti Vůdci a byl odsouzen do kon- centračního tábora. Zemřel 24. 2. 1945 ve vagóně pro dobytek na cestě do Dachau blízko Erlangenu a tam byl i pohřben. Jako Xxxxx, který ještě navíc nedoputoval až do koncentráku, mohl být aspoň pohřben. Po válce byly jeho ostatky převezeny do Tyrol a v r. 1963 byly uloženy u zdi kostela v Lichtensternu. Na jeho náhrobním kameni je nápis: „… zemřel, protože pro něho bylo přiznání se Kristu Králi víc než jeho život.“

DP byl otevřen v r. 2005. Biskup Bolzana jej nazval „odvážnou a nepří- jemnou postavou, která následuje své vlastní svědomí, svědomí, které se řídí evangeliem a učením církve“. 18. 3. 2017 byl v Bolzanu blahořečen spolu s X. Xxxxxxx Xxxxxxxx.

ITÁLIE

• Mučedníci svědomí jsou často nepříjemnými postavami. Ukazují, že tam, kde „to přece dělali všichni a nemohlo se jinak“, to šlo i jinak. Proto jsou nepříjemní, ať se jedná o fašismus, komunismus nebo i naši společnost. Jaký vztah k nim mám já?

• Jak se řídím svým svědomím? Jak ho vychovávám? S kým se radím? Kde jsem náchylný dělat kompromisy?

Věda a víra, neutrony a mystika

SB Xxxxxx XXXX

26. 4. 1911 – 26. 5. 1974

Narodil se v Porto Recanate, městečku na pobřeží Jaderského moře ve střední Itálii. Jeho otec tu byl lékařem, matka pocházela z Belvedere Ostrense, obce v provincii Ancona, také v oblasti Jaderského moře. Od svých 3 let žil v Belvedere s rodinou u prarodičů. Roku 1920 se rodina odstěhovala do Ăíma, kde studoval lyceum u jezuitů. Společně x Xxxxx- dem Lombardim, pozdějším známým jezuitským kazatelem, založil Misijní ligu studentů. Zapsal se na fyziku, kterou absolvoval v 21 letech

r. 1932 tezemi věnujícími se neutronu. Byly to první teze na světě o neu- tronech. Roku 1937 získal docenturu v geofyzice a r. 1942 místo vedou- cího katedry experimentální fyziky v Palermu. Od r. 1949 byl ředitelem Národního ústavu geofyziky a r. 1958 se stal viceprezidentem Euroa- tomu. Organizoval pak vědecká centra v šesti zemích. V r. 1965 ale podal z funkce v Euroatomu demisi z důvodu svědomí. Zabýval se výzkumem radaru a jako první studoval jevy ionizace atmosféry, dnes známé jako Xxx Xxxxxxxx pásy. Jeho práce byly za fašismu ničeny a zachovány jen díky zahraničním studentům. Studoval také vliv záření a biologické feno- mény, které pomáhají v regeneraci buněk poškozených zářením.

Je jedním z prvních popularizátorů vědy. V 70. letech vedl v televizi jeden z prvních programů o vědě, nazvaný Dobrodružství vědy, který se stal velmi populárním. Vysvětloval složité věci jednoduše tak, že mu rozuměli všichni i děti. 20. 7. 1969 komentoval v televizi Xxxxxxxxxxx výstup na Měsíc a dostal mediální přezdívku „vědec Měsíce“.

Ani to nestačilo, zapojil se i do politiky. Roku 1946 se stal členem ústa- vodárného sboru a poslancem. Jeho politická kariéra vyvrcholila zvole-

ITÁLIE

ním do městského zastupitelstva Ăíma r. 1971. Mezitím byl ale členem výboru pro referendum proti zákonu zavádějícímu v Itálii rozvod. Zákon byl přijat r. 1970. V r. 1966 se stal členem Rady laiků ve Vatikánu.

Je autorem řady vědeckých prací, ale také duchovních děl, jako např. Bolest a radost (1956), Nenávist a láska či Tváří v tvář Božímu mys- tériu – meditace během liturgického roku 1980.

V r. 1938 se oženil s Xxxxxxx Xxxxxx, která vystudovala chemii a far- macii. Sdílela s ním lásku k vědě i hlubokou víru. Měli šest dětí. A přes svoji náročnou práci a veřejnou službu byl dobrým otcem. „Nebyl pro nás jen otcem, ale také druhem ve hře. Jeho velkou radostí bylo hrát si s námi s míčem, účastnil se hry s velkou aktivitou,“ tak popsala dcera

X. Xxx svého otce pro časopis. Přes svůj intelekt a kulturu – nebo právě proto – byl člověkem extrémní prostoty a dobroty. Hrál si s dcerkami i na schovávanou, doprovázel je do školy. Jeho studenti byli fascinováni jeho mimořádnými vědomostmi, ale také jeho osobou a velkodušností. Věda byla jeho celoživotní vášeň. „Jsem šťastný, že se mohu věnovat tomuto odvětví poznání a obdivu hlubokého zázraku Boží nezměrnosti ve stvoření.“

Věda u něho vždy vyzařovala světlo o Bohu. Na otázku, jaký je proti- klad mezi vírou a vědou, odpověděl: „Jako mezi hlavou a nohama. Nohy kráčejí, hlava řídí, kterou cestou se má jít. Nohy nesou hlavu a hlava ve světle řídí cestu potácejícího se a váhajícího člověka.“

Byl zamilován nejen do vědy, ale především do Boha. Každý den četl dlouho Písmo a hledal v něm vždy živého Xxxxxx. Meditoval a modlil se prostě jako dítě a s jasností vědce zároveň. Denně byl na mši svaté a přijímal Eucharistii. Xxxxx se stal jeho Božím přítelem, nejdůvěrněj- ším přítelem, jeho vášní, která ho nutila k lásce a darování se ve službě. Po návratu ze mše byl vždy v tichu a psal si reflexe o slyšeném evangeliu. Tak se rodila jeho duchovní díla – reflexemi nad Písmem, díly svatých a mistrů katolické teologie. Někdy říkali, že je fanatik. Medi na to odpo- vídal klidně: „Věřím v Boha jako ve fakt, že 5 × 8 je 40. Týmž způsobem věřím v Ohmův zákon: když vidím utržený drát, vím, že proud nepro- chází a nemůže jím procházet, dokud se drát znovu nespojí. Jestli je toto náboženský fanatismus, pak jsem fanatik.“ Víra jej vedla k evangelnímu apoštolátu. Dcera o něm napsala: „Otcova síla byla ve víře. V něm nebylo postoje, gesta, vyučování, lidského vztahu, který by nebyl zároveň svě- dectvím apoštolátu slávy Boží. Povahou byl totiž především mystik.“

ITÁLIE

Když mluvil o Xxxx, proměňoval se, „jako by nějaký vnitřní hlas mluvil z něho, jako by někdo promlouval skrze něj. Byla tu logická řada myšle- nek a v určitém bodě nastala invaze citu a rozhovor s posluchači se pro- měnil v rozhovor s tím Jiným; už nemluvil k posluchačům, ale k Ježíši a k Madoně, jako by byl v kostele, a jeho společníci v rozhovoru vnímali okamžik pravé extáze.“ Jednoho dne na předměstí Ăíma, kde měl před- nášet, byli posluchači nepřátelsky naladěni, pískali, dělali rámus a házeli na něj i kameny, ale on nepřestal. Mluvil o Bohu všude. Byl přitom velmi nakažlivý, takže někdy už názoroví protivníci odmítali jít do dialogu s ním… Xxxxxx si velmi vážil kněží a adresoval jim tato slova: „Kněží, já nejsem kněz a nejsem hoden té moci proměňovat. Jak žijete po skon- čení mše? Každý den máte Syna Božího ve svých rukou. Každý den máte moc, kterou nemá archanděl Xxxxxxx. Svými slovy transformujete sub- stanci chleba na Tělo Kristovo, přikazujete mu sestoupit na oltář. Jste velicí. A jste mocnější, než je vůbec možno být. Kněží, zapřísahám vás, buďte svatí. Když budete svatí vy, my se zachráníme. Když nebudete, jsme ztraceni.“

V r. 1970 onemocněl onkologickým onemocněním. Zemřel r. 1974 v Ăímě a byl pohřben v kostele sv. Ignáce. Při pohřbu byl přečten jeho poslední pozdrav. Vyjímám: „Takový je náš život, život na cestě k Pravdě. Pracujeme, hledáme, pláčeme, nacházíme Slunce, které je Pravda (…) a v téže chvíli Slunce ozáří naše oči plamenem. S tímto božským světlem, s touto nadějí, v tomto očekávání, vás, přátelé, zdravím.“

DP byl zahájen r. 1995 a ukončen 2011.

• Jaký je pro mne vztah vědy a víry?

• Jsou pro mne vědecké objevy důvodem hlubokého obdivu Tvůrci? Roz- jímat lze nad knihou Božího stvoření. Zkusil jsem rozjímat nad vesmí- rem, nad mikrosvětem, nad životem, nad listem, vesmírem ve vesmíru

= mozkem člověka? Sama jsem si často brala k rozjímání odborné knihy o mozku, i když uznávám, že nevypadají jako duchovní literatura.

• Dobrá věda člověka přivádí k víře, je pomocí pro děti a mládež a věřící vědci též. Jak využíváme knihy a pořady v TV Noe i jinde? Znám nějaké věřící vědce – současné i světové? Xxxxxx, Xxxxx… a pro intelektuály zvlášť z mého oboru?

ITÁLIE

Věřím, že chceš mé štěstí

SB Xxxxxxxxxxxxx Xxxxx MOCELIN, oběť lásky k bližnímu 18. 8. 1969 – 22. 10. 1995

Xxxxxxxxxxxxx se narodila v Cinisello Balssamo, 70tisícovém městě blízko Milána. Měla jednoho bratra. V dětství a mládí měla na ni velký vliv ora- toř, kterou vedla živá komunita Sester lásky. Později na jazykovém lyceu v Miláně poznala i Dcery Xxxx Xxxxx. Sama se stala animátorkou v ora- toři a chtěla se stát řádovou sestrou – Sestrou lásky.

O prázdninách bývala na venkově u prarodičů z matčiny strany, v malém městečku Valstagna v údolí řeky Brenta v provincii Vicenza. Zde r. 1985 poznala 19letého Xxxxx X. a zamilovala se. Známost probí- hala na dálku 250 km v době bez mobilů, chatování a Skypu, zato byla intenzivní korespondence. Zachovala se a je z ní poznat Xxxxxxxxxxxxxxx duchovní hloubka. Napsala už tehdy: „Otče, obětuji ti svou radost, aby ti zpívala chválu, své srdce, aby tě přijalo, svůj život, protože ho chceš napl- nit svou vůlí.“

V r. 1987 se objevil nádor, sarkom na levém stehně. Následovala ope- race, nikoliv amputace, a dlouhá chemoterapie. Bolestné a únavné. Přesto Xxxxxxxxxxxxx dokázala brilantně odmaturovat a nastoupila na milánskou katolickou univerzitu ke studiu jazyků. Nemoc nezrušila, ale spíše utužila Xxxxxxx lásku, a protože se zdálo, že je nemoc přemožena, začali plánovat společný život.

Svatba byla 2. 2. 1991 v Benátsku. Manželé žili v Bassanu del Grappa, městě v Benátsku, v provincii Vicenza. Xxxxxxxxxxxxx zprvu pokračo- vala ve studiu dálkově. Nemohla ani jinak. Už v prosinci téhož roku se narodil syn a za 18 měsíců dcera a za rok neplánovaně otěhotněla znovu. Jako by se plnila její touha mít deset dětí. Ale ve druhém měsíci těho- tenství se objevila recidiva sarkomu. Její první myšlenka byla na počatý život, na dítě v ní. Žádala proto pouze léčbu, která neohrozí dítě, ostatní odmítla. Syn Xxxxxxx se narodil zdravý a čilý. V dubnu 1994 začala její léčba, ale chemoterapie nezabírala tak jako při prvém projevu nádoru, sarkom byl už příliš velký a stav se zhoršoval. Xxxxxxxx toužila po zázraku uzdravení, ale důvěřovala Bohu. „Věřím, že Bůh by nedovolil bolesti, jest- liže by z toho nechtěl vytěžit dobro, skryté a tajemné, ale reálné. Věřím, že není třeba naplnit nic většího než říci: Pane, staň se tvá vůle. Věřím, že

ITÁLIE

jednoho dne pochopím, co mé utrpení znamená, a budu děkovat Bohu. Věřím, že bez mé bolesti snášené s pokojem a důstojně by chyběla nějaká harmonie ve vesmíru.“ V r. 1995 musela být stále častěji a déle v nemoc- nici. Objevily se metastázy v plicích, začal poslední úsek křížové cesty. Xxxxxxxxxxxxx zemřela 22. 10. 1995.

Měsíc před smrtí, 22. září, napsala dopis Xxxxxxxxx, je to jakýsi její manifest na obranu života. „Drahý Xxxxxxx, musíš vědět, že ty nejsi pří- čina. Pán chtěl, aby ses narodil přes všechny problémy, které byly. Táta a máma, pochop to, nebyli tehdy moc spokojeni s myšlenkou na to, čekat další dítě, protože Xxxxxxxxx a Xxxxx byli ještě velmi malí. Ale když jsme se dozvěděli, že jsi, zamilovali jsme si tě a chtěli tě celou svou silou. Pama- tuji si den, kdy mně doktor řekl, že zjišťuje nádor ve slabině. Má reakce byla, že jsem několikrát opakovala: Jsem těhotná, jsem těhotná, ale já jsem těhotná, doktore. (…) Xxxxxxx, jsi pro nás darem. Bylo to jeden večer v autě při návratu z nemocnice, kdy jsem pocítila tvé pohyby. Zdálo se, že mi říkáš: Díky, mami, že pro mne chceš dobro! A jak bychom mohli jinak? Ty jsi vzácný, a když tě chráním a vidím tě, jak jsi krásný, čilý, sym- patický, myslím si, že utrpení celého světa nevyváží ochranu dítěte.“

O duchovním životě Xxxxxxxxxxxxx svědčí její deník, který si vedla od dětství. Byl vydán s názvem Darovaný život v r. 2005. Ukazuje se v něm plně autentický život křesťanky, která se snaží následovat Xxxxxx, chápat smysl eucharistické oběti a dává svým životem odpověď na potřebu svo- body, pravdy a smysl lásky. Ukazuje také, že tato moderní mladá žena obětovala své utrpení za obrácení hříšníků.

„Vše je sladké, když jsem s tebou, Pane, pro mne existuje jen radost, když s tebou hovořím. (…) Jak velký dar jsou děti. Každé z nich skrývá nezměrné tajemství. (…) Xxxx, věřím, že chceš mé štěstí. A proto tedy! Vezmi mi vše, dej mi, co ty chceš. (…) Když tě hledám, ó můj Xxxx, hle- dám štěstí svého života.“ Xxxxxxx napsala: „Jak bych tě chtěla milovat, stejně jako se cítím být milována Jím (…) já a ty: společníci na cestě.“

DP byl zahájen r. 2008 a uzavřen r. 2012.

• Jaký je můj postoj k tzv. interrupci = uměle vyvolanému potratu? Vidí na mně tento postoj děti – jasný, pevný, vedený láskou, ne strachem a zákonem?

• Co mohu udělat proti zabíjení nenarozených? Modlitba, podpora Hnutí pro život, podpora poraden pro ženy a dívky, azylových domů pro ženy

ITÁLIE

v tísni. Konkrétní pomoc a podpora nastávající matce v tísni, s níž se setkám. U většiny interrupcí nejde o život matky, ale o sociální podmínky, předsudky okolí, špatný postoj k životu, konzumní mentalitu, strach atd.

• Je třeba pamatovat i na matky, které trpí po zabití svého dítěte. Nezapo- meňme, že i zde platí: Nenáviď hřích a miluj hříšníka!

Od socialismu k víře

SB Xxxxxxxx XXXXXXX

21. 2. 1880 – 18. 3. 1957

Xxxxxxxx se narodil v Bitontu v kraji Apulie. Bitonto bylo známo jako město oliv, obklopené olivovými háji, a také jako město umění. Xxxxxxxx vystudoval filosofii a pedagogiku v Neapoli a r. 1911 laureoval. Po ukon- čení školy pracoval jako učitel a zároveň byl politikem. Ještě před ukon- čením studia byl zvolen do komunální rady a založil Školu pro pracující. V mládí ho přitáhli socialisté. Vedl ho k tomu odpor k mafii a osobní přátelství, ale socialisté jej zklamali. Xxxxxxxx se věnoval především otázkám morální výchovy mládeže. Škola má podle něj děti formovat k samostatnosti, zodpovědnosti a učitel má být spíše stabilní a milující spolupracovník při rozvoji dítěte. To byly tehdy velmi moderní myš- lenky. V r. 1923 za fašismu odmítl jmenování do vyšší funkce ve škol- ství a věnoval se pedagogickému dílu, filosofii a spisovatelství. Zajímal ho integrální humanismus a racionalismus, také novotomismus. K církvi se pomalu přibližoval četbou děl evropských myslitelů a předních spiso- vatelů. Dopisoval si také s Maritainem a dalšími křesťansky založenými filosofy. V r. 1931 napsal své nejslavnější dílo F. W. Xxxxxxxx a krize sou- časné duše. Xxxxxxxx byl německý filosof zabývající se etickými otázkami, antinacista žijící za nacismu v exilu v Americe. Jeho knihy pomohly Gio- vannimu nejvíce na cestě k víře. V r. 1943 založil Modugno školu pro politickou formaci mládeže. Byl také ve skupině těch, kdo svěřovali poli- tiku hnutí KA, ale pak poznal, že se mýlí, a nakonec se připojil ke Křes- ťanským demokratům.

Poslední roky života působil jako apoštol v politické pedagogice. Sna- žil se o nalezení souladu mezi křesťany a socialisty. Pomáhal také při rea- lizaci jednoho z prvních katolických domovů pro staré lidi v kraji.

ITÁLIE

Xxxxxxx byl ženat, ale o jeho rodinném životě se mi nepodařilo nic zjistit. Zemřel r. 1957 v Bari. DP byl uzavřen r. 2005.

• Cesty k víře a k církvi jsou velmi různé, odpovídající jedinečnosti člověka. Jaká kniha působila na mou cestu víry? A čím?

• Jaká kniha (nebo film) mne ovlivnila v dětství, v dospívání? Jaká duchovní literatura mne doprovází poslední rok? Kde na mne „vykouknul Bůh“ a možná se mne dotkl při četbě krásné literatury, ve filmu, v písni apod.?

• Vím, co čtou, nač se dívají moje děti, a mluvím o tom s nimi? Hledám s nimi v četbě a v umění dobro, krásu, život – stopy Xxxx?

Pro toto dítě jsem prozřetelností já

sv. Xxxxxx Xxxxxxx XXXXX, oběť lásky k bližnímu

4. 10. 1922 – 28. 4. 1962; beatifikace 1994, svatořečení 2004

Lékařka, manželka, matka, která obětovala svůj život pro život svého dítěte. Matka tří malých dětí ve čtvrtém těhotenství odmítla léčbu nádoru, která by ohrozila její nenarozené dítě. Za týden po porodu zdravé dcerky zemřela. Její příběh i její velmi sympatická osobnost hlu- boce věřící, a přitom moderní ženy radující se ze života oslovily a stále oslovují mnohé.

V češtině jsou o ní dostupné materiály jako brožura Xxxx Xxxxxxx Xxxxx: Zemřela pro život. Milovala do krajnosti od Hnutí pro život (2005) a Svatá Xxxxxx Xxxxxxx Xxxxx P. K. Dachovského (vyd. Ăád 2008), články ve Světle a v Milujte se! i na internetu. Na Slovensku vydal Spolok sv. Voj- techa korespondenci mezi ní a manželem s názvem Listy. Proto se zde nebudeme zabývat jejím životem.

K rozjímání ale nabízím hrst jejích citátů.

• „Nejdražší Petře, Ty víš, že je to moje touha vidět Tě, jak jsi šťastný; pověz mi, jaká bych měla být a co bych měla dělat, abych Tě takovým učinila.“ (z dopisu před manželstvím)

• „S Boží pomocí a požehnáním uděláme vše, aby se naše nová rodina stala malým večeřadlem, kde bude Xxxxx Pánem všech našich citů, přání a skutků. Xxxxxx spolupracovat s Bohem na jeho stvořitelském díle;

ITÁLIE

tak mu dáme děti, které jej budou milovat a které mu budou sloužit.“ (v dopise několik dní před svatbou)

• „Ġlověk nemůže milovat bez utrpení a utrpení nemůže snášet bez lásky.“

• „Pevně jsem se rozhodla dělat vše z lásky k Xxxxxx. Veškerou svou činnost, všechny své bolesti dám jemu.“

• „Sestro, vy vůbec nemůžete vědět, co to znamená být matkou!“ (jedné

řádové sestře, která se ji pokoušela nevhodně „zbožně“ utěšovat)

• „Pro toto dítě jsem Prozřetelností já… o ty druhé se mohou postarat mnozí… o toto pouze já.“ (odpověď na přemlouvání, že je potřebná pro ostatní)

• „Ježíši, miluji Tě! Xxxxxx, miluji Tě!“ (poslední slova)

Xxxxxxxx, který prošel uchem jehly

ct. Xxxxxx XXXX

28. 1. 1926 – 6. 9. 1989

Xxxxxx se narodil 28. 1. 1926 v Modeně, v rodině důstojníka dělostřelec- tva. Jeho rodiče se proto s ním a jeho sestrou často stěhovali, a tak v dět- ství Uberto poznal různá města: Florencii, Terst, Veronu. Během války byl otec povýšen na generála a povolán na frontu. V r. 1943 se přestěho- vali zpět do Modeny, kde Xxxxxx pokračoval ve středoškolském studiu. Otci během dovolenky zjistili ve vojenské nemocnici pokročilou rako- vinu. Modena patřila tehdy do tzv. Italské sociální republiky, zvané také Republika Saló podle jejího hlavního města na břehu Gardského jezera v Lombardii. Šlo o stát na severu Itálie, na území dosud neosvobozeném Spojenci. Byl to loutkový stát zřízený Němci po osvobození Xxxxxxxxxxx ze zajetí jako nárazník proti postupu Spojenců. Hlavní velitel republiky povolal otce přes jeho nemoc na frontu. Uberto věděl, jak těžké to pro otce je, a odvážně navrhl výměnu: místo zkušeného generála by na frontu nastoupil on, 17letý mladíček, který ještě ani nepodléhal odvodu. Směšné, ale „výměna“ byla přijata. Velitel asi chápal, že těžce nemocný generál mu není na nic, a každý muž se hodí, a tak Xxxxxx nastoupil do Nonantoly u Pavie. Zde měl možnost zachránit 107 židovských chlapců, kteří se spolu skrývali v jedné vile. Za italského režimu to ještě šlo, ale za Němců by to byl jejich konec. Xxxxxx je upozornil na příchod německé armády a zajis-

ITÁLIE

til jim úkryt v semináři a po jednotlivých domech. Když otec v srpnu 1944 zemřel, necítil se Xxxxxx už dále vázán „výměnou“ a z dovolenky na pohřeb se už nevrátil. Následně se jen zázrakem zachránil z přepadení partyzány, kteří ho chtěli zastřelit. V r. 1944 se zapsal v Bologni na univer- zitu na fakultu inženýrství, ale zároveň nastoupil do zaměstnání v kera- mickém průmyslu, protože musel živit matku a sestru. Studia ukončil s vyznamenáním v červenci 1949 a brzy nato vyučoval na katedře chemie a technologie keramických produktů a zároveň dále pracoval.

14. 4. 1952 se oženil s Xxxxxx Xxxxxxxx. Za rok se jim narodil syn Xxxxx, v r. 1955 X. Xxxxxx. Třetí dítě, očekávané r. 1958, se nenarodilo živé, pak přišla na svět r. 1961 Xxxxxxx, která ale po roce zemřela. Tak zůstaly jen dvě děti. V r. 1960 Xxxxxx otevřel Technické studio Mori. Projektoval a vyráběl pece s novou technologií rychlého jednorázového vypalování keramických dílů. Vypalování zkrátil na 60 minut z několika hodin až dní. Měl podnikatelského ducha, založil víc podniků i v cizině, spolupracoval i s NASA. Byl velmi úspěšný ve světě, ale práce, úspěch a majetek mu nezabránily v životě s Pánem. Stal se evangelním velblou- dem, který prochází uchem jehly. Napsal: „Naším jediným cílem musí být oslava Pána, ať jsme v jakýchkoliv podmínkách. Jestli se mu zalíbí poslat nás do světa pracovat kolem pecí, ať se stane jeho vůle.“

V duchovní oblasti jej celý život doprovázela mariánská zbožnost. Roku 1953 se zasvětil Madoně. V r. 1958 se setkal s X. Xxxx a pod jeho vlivem se jeho mariánská zbožnost doplnila o františkánskou spiritualitu.

19. 2. 1967 vstoupil v Modeně mezi terciáře, ovšem svou spiritualitou byl jím už řadu let. Duchovně ho 4 roky vedl X. Xxxxxxx Xxxxxxxxxxx, polo- ochrnutý kapucín, který ho učil přetvořit vše v lásku. I když ho už nemohl dál vést, zůstali přáteli a po jeho smrti X. Xxxxxxxx inicioval kanonizační proces. Uberto denně četl Písmo, účastnil se mše svaté, přijímal, modlil se růženec. Především žil v harmonii mezi spiritualitou a profesionali- tou. Jeho syn o něm napsal, že „ať studoval spisy matematika nebo akta Vatikánského koncilu, bylo to stejné. Zájem, samozřejmě ne význam, byl vždy týž“.

V r. 1963 manželé putovali do Lurd a pak se pro ně stala ústředním bodem loretánská svatyně. Spolupracovali úzce se svatyní Nostra Signora della Salute v Pucanellu, která se stala postupně frekventovaným cent- rem duchovního života a modlitby. V r. 1970 zde začaly Ora di Guar- dia (hodiny modlitební stráže) a také spolu s X. Xxxxxxxx zahájili Dny

ITÁLIE

pokání, vždy 13. dne v měsíci od května do října. V r. 1974 zde poprvé proběhla slavnost svěření dětí Madoně, které se účastní stále více matek (podobná pouti matek ve Šternberku). Mimoto se Xxxxxx věnoval chari- tativním dílům, jako je misijní středisko ve střední Africe ve spolupráci s misionáři nebo vybudování penzionu pro staré terciáře. Podporoval také dílo pro postiženou mládež a založil asociaci nemocničních dob- rovolníků. Sám byl krátce nemocničním dobrovolníkem. Na charitativní díla věnoval mimo jiné tu část dědictví, která by připadla jeho zemřelé dcerce Xxxxxxx, a dával dary jejím jménem. V r. 1980 se pustil odvážně do těžkého a finančně velmi náročného podniku, založil televizi Antenne Uno – takzvaně televizi pro všechny a zároveň prostředek evangelizace. Televize působí dosud. Přenášela i poselství z Medjugorje, a jak po jeho smrti sdělila manželka, Xxxxxx byl velkým přítelem Medjugorje.

7. 4. 1987 dostal Uberto infarkt. Srdce bylo velmi slabé, nastalo údobí nemoci, časté pobyty v nemocnici. Pokoj v nemoci mu zajišťovala mod- litba růžence a vnitřní modlitba spolu s četbou Písma. Povahou byl vždy optimista a říkával, že může vidět slunce, i když prší. Tehdy to dokládal životem. Zemřel v 63 letech 6. 9. 1989 v Pavii po náročné operaci srdce. Xxxxxx v závěti napsal: „Pokračujte. Snažte se o jedinou věc: pochopit lásku Boží a aby ve vás rostla láska. To je jediná věc, která se počítá.“ DP byl uzavřen r. 2000 a 2014 byl vydán dekret o heroických ctnostech. Jeho tělo je pohřbeno v kostele kláštera visitantek blízko Modeny. Tělo vel- blouda, který prošel uchem jehly.

• Jak je tomu s mým uchem jehly?

• Uberto si byl vědom potřeby médií pro evangelizaci. Dobrý podnět k zamyšlení nad námi a médii, podporou katolických médií penězi, rozši- řováním, modlitbou.

Xxxx XXXX

23. 9. 1916 – 9. 5. 1978

Právník, vyučující na univerzitě, křesťanský politik a premiér Itá- lie. V r. 1978 ho unesla levicová teroristická organizace Brigate Rosse a po dvouměsíčním věznění zastřelila. S manželkou Xxxxxxxxx měli tři dcery a syna. Proces je ve stadiu před udělením NO. Jeho život a zejména

ITÁLIE

okolnosti únosu jsou zpracovány ve světských pramenech i filmově a jsou také podnětem ke konspiračním teoriím. Zde jen krátká poznámka k úpl- nosti seznamu.

Vše je ničím proti lásce aneb zvláštní dědictví

ct. Xxxxxxxxxx XXXXXXXX

30. 10. 1943 – 19. 9. 1986

Xxxxxxxxxx vyrostl ve Veroně. Verona je známé čtvrtmilionové město v severní Itálii. Krásné historické město, dějiště Romea a Xxxxx bylo hlavní kulisou Alessandrova života. Studoval v řeholním kolegiu servitů. Při stu- diu rozeznal své povolání k rodině. Chtěl sdílet své dary od Xxxx a sloužit lidem, a proto šel studovat medicínu.

27. 2. 1971 se oženil se svojí Xxxxx, správně Xxxxxx, s níž sdílel své ide- ály. V r. 1977 laureoval a za rok nato odjeli manželé i s dvěma dcerkami do Brazílie, kde 4 roky sloužil chudým nemocným a malomocným. Zde se také narodila třetí dcera. Při službě v leprosáriu si Xxxxxxxxxx zapsal:

„Cítím se nehodným sloužit Kristu ukřižovanému v nemocných. Vidím v nich otce, matku, bratra, své děti.“

Po návratu do Itálie pracoval v nemocnici ve Veroně. Cítil ale volání prodat vše, následovat plně Pána se svou rodinou a založit novou komu- nitu. Manželka souhlasila. Prodal zděděné pozemky, pole a obnos ulo- žil na zvláštní účet se jménem budoucí komunity M. Regina della Pace. Xxxxx, Královna míru měla být i královnou budoucí komunity. Peníze nestačily, ale Boží Prozřetelnost zázračně zvětšila sedmkrát peníze rodiny, což dovolilo koupit velký dům na veronských vršcích. Zde se 15. 8. 1986 zrodila komunita.

Měsíc nato Xxxxxxxxxx řekl dětem: „Děvčata, nenechám vám jako dědictví ani pole, ani byty, ani peníze na účtu v bance. Dědictví, které vám nechám, je moje totální volba evangelia a možnost studovat vyso- kou školu až do laureátu, pokud to budete chtít a zasloužíte se o to.“ Byla to jakoby jeho závět. O čtyři dny později při návratu z práce Xxxxxxxxxx xxxxx zemřel na akutní infarkt. Měl 42 let. Xxxxx zůstala v 41 letech sama se třemi dcerami, které měly 14, 11 a 6 let. Sama v nové komunitě, která začala teprve před měsícem. Měl to být konec, krach jejich plánů? Ne,

ITÁLIE

ještě ten večer se jeden mladý pár rozhodl žít s ní v začínající komunitě. Pán se postaral a dal sílu a Xxxxx vedla dál dílo ve společném záměru. Věřila v Xxxxxxxxxxxx přímluvu. Všechny dcery mohly také, jak otec slí- bil, vystudovat vysokou školu.

Komunita žije. Z Itálie se rozšířila od r. 1990 do Brazílie, kde je na více místech a pracuje i s malomocnými, pak do Budapešti a r. 2006 i do Medjugorje. Dělí se na interní větev, kde spolu žijí v komunitě lidé různých životních stavů: zasvěcení laici, kněží, rodiny, a externí větev laiků ve světě žijících jejich spiritualitou, plus volně přidružení přátelé. Spiritualitu shrnuje Nejmenší cesta, napsaná Xxxxxx, stavějící ale na myšlenkách jejího manžela. Členové chtějí být malí jako děti. Důraz je na tom, aby pokora, žitá každým členem, vytvářela prostor pro lásku. A láska Kristova vytváří komunitu. Zevně se komunita zabývá misijní činností u chudých a evangelizací mládeže a rodin. Jejím hes- lem, pocházejícím od Xxxxxxxxxx, je „vše je ničím proti lásce“. To vyja- dřuje dobře i jeho život. DP byl uzavřen r. 2009 a r. 2017 byly uznány jeho heroické ctnosti.

• Co zanecháme svým dětem jako dědictví my?

• Věříme tomu, že vše je ničím proti lásce? A jak se to projevuje v našem

životě?

Být celou bytostí chirurgem – a křesťanem

Xxxxxxx Xxxxxxxx XXXXXXXXXXXX

11. 4. 1927 – 11. 4. 1980

Narodil se v malém městečku Arcevia ve střední Itálii jako prvorozený ze šesti dětí. Doma znali práci, rodinu, modlitbu. Rodina a pak výchova v kolegiu při studiu gymnázia utvářely jeho aktivní a zodpovědnou osob- nost. Vystudoval medicínu v Ăímě a laureoval s vyznamenáním r. 1952. Začal sice praktikovat v Arcevii, ale od r. 1955 do konce života působil v městské nemocnici v Corinaldu, asi 5tisícovém městečku ve stejné pro- vincii Ancona. Specializoval se na chirurgii a později i na gynekologii- porodnictví, ale v malé nemocnici pracoval podle potřeby i jako ortoped, internista a dokonce zubař. Tehdy to ještě šlo.

ITÁLIE

25. 9. 1961 se oženil s Xxxxx Xxxxx Xxxxxxxxx. Byla to dcera z místní dobře postavené rodiny. Seznámil se s ní po doktorsku – odoperoval jí slepé střevo. V r. 1963 se jim po tři dny dlouhém komplikovaném porodu narodil syn, pak ještě dvě dcery.

Xxxxxxxxxxxx byl lékařem a chirurgem celou svou bytostí. Provedl cel- kem asi 20 tisíc operací a odvedl 3 tisíce porodů. Službu člověku bral jako službu Božímu stvoření. Byl nejen chirurgem, ale pro nemocného i dru- hem na jeho cestě utrpení. Těšil, pomáhal duchovně, a když bylo třeba, pomáhal i ekonomicky. Celá jeho existence se postupně měnila v oběť.

Jeho dny měly většinou stejný řád. Už v 5 hodin ráno přijímal telefo- nické hlášení z nemocnice. Jedl obvykle až kolem 15. hodiny nebo později. Prakticky vždy totéž: mozzarellu a salát. Stejně byl často od jídla odvo- lán. Kolem 18. hodiny šel domů a do nemocnice se vracel ve 20 hodin na vizitu. Pak navštěvoval své externí pacienty. Každý den začínal mod- litbou, chodil do malé nemocniční kaple prosit o pomoc Madonu, a když to jen trochu šlo, byl na mši svaté a u přijímání. Často ministroval nemoc- ničnímu kaplanovi, u něhož se také zpovídal. Jeho víra byla hluboká a bez bigotnosti. Žil hlubokým duchem modlitby. Během jednoho kněžského svěcení byl hluboce ponořen do modlitby, ale po skončení obřadu už ho nenašli, šel pracovat. „Ite missa est“ na konci mše svaté bylo pro něho opravdu posláním.

První roky manželství byly velmi krásné, ale pak nastaly potíže. Xxxx Xxxxx byla celkově slabší, nezvládala tento život, odjela proto do Milána i s dětmi a Xxxxxxx zůstal sám. Každý den telefonoval man- želce obvykle kolem třetí hodiny. Často ji v její malomyslnosti povzbu- zoval slovy: „Kde je tvá víra?“ Později rodina pobývala na blízkém venkově v domě prarodičů, byl to starý cihlový dům obklopený sadem. Když to bylo možné, Xxxxxxx přicházel na siestu. Doma při obědě hovo- řili dospělí o všem možném, ale ne o práci v nemocnici. Po obědě si šel na chvíli lehnout, pak požehnal dětem a zase do práce. V létě, pokud bylo v nemocnici volněji, telefonoval odpoledne, že se vrací, a děti mu pak šly naproti. Otec jim koupil zmrzlinu a čokoládičku pro dědu-

-tchána. Také se rád procházel po venkově s jejich čtyřmi psy a při tom fotografoval, což byl jeho koníček a odpočinek. Děti svědčily, že otec s sebou vždy přinesl klid a radost.

Prožil i veliké bolesti. V r. 1969 se marně snažil zachránit svou vlastní sestru. Zemřela a zanechala tři děti, jedno jen několikaměsíční. V únoru

ITÁLIE

1970 se stal obětí dopravní nehody, měl mnohočetné zlomeniny, prodě- lal ortopedické operace a ležel dva měsíce v nemocnici. Operoval přesto dále. Po úrazu zůstaly bolesti v paži, která byla citlivá tak, že se instru- mentářka během operace nesměla ruky dotknout.

V r. 1979 se nakazil při náhodném poranění během operace hepati- tidou B (infekční žloutenka typu B). S tím se nedalo moc dělat. Věděl to. Snažil se pracovat, jak dlouho mohl. Ale na Štědrý den 1979 byl napo- sledy v práci. Po delší kalvárii zemřel na selhání jater 11. 4. 1980.

Pohřeb byl vypraven z nemocniční kaple, kde byl vystaven. Na pohřeb přijel na znamení úcty i biskup. Farnost podala žádost o proces k blaho- řečení. Zatím není NO.

• Co přináší můj příchod domů, třeba i z náročné práce? Klid a radost, nebo…? Jak budou asi děti vzpomínat na mé příchody?

• Snažím se i při náročné práci komunikovat s manželkou/manželem, nebo si myslím, že musí pochopit, že nemám čas zavolat, poslat SMSku a střel- nou modlitbu?

30 tisíc prvních přijímání

SB Carolina Bellandi PALLADINI

17. 5. 1895 – 27. 12. 1986

Xxxxxxxx se narodila v Borgo X. Xxxxxxx, menším historickém městě v Toskánsku. Její rodiče byli prostí venkované, chodila do školy jen tři roky, pak pomáhala doma a na poli. V dětství nesnila o klášteře, ale o svatbě a v 24 letech se r. 1919 provdala za Xxxxxx Xxxxxxxxxxx. V těch letech prožíval jejich kraj Mugello františkánský boom, měl 5500 terciářů. Xxxxxxxx velmi brzy také přijala ideál františkánství za svůj a stala se ter- ciářkou. Od té doby se věnovala modlitbě a pomoci chudým. V r. 1922 se manželé přestěhovali za prací do Florencie. Oba toužili po dětech, ale ty nepřicházely, marné byly jejich modlitby, pokání, poutě. Manželství zůstalo bezdětné. V r. 1929 přišla velká hospodářská krize, při níž Xxxx- xxxx ztratila práci. Volný čas využila víc k modlitbě, byla denně na mši v kostele SS. Annunziata, který byl daleko od jejich bytu na předměstí. Chodila pěšky, přesto odpoledne šla ještě na adoraci k sestrám. Její láska

ITÁLIE

k Eucharistii a k modlitbě, zejména ke kontemplativní modlitbě, vyústila nakonec do zvláštních děl v církvi.

Když v r. 1935 procházela chudým předměstím, dala se do rozhovoru s chlapci hrajícími si na náměstí. Xxxxxxxx se, když zjistila, že jen devět z nich bylo u prvního přijímání. Ostatní nebyli pro chudobu rodiny nebo její lhostejnost. Hned jednala. Kontaktovala rodiny a nabídla jim všechnu pomoc nutnou pro zajištění slavnostního obřadu a také zajistila dobrou přípravu prvokomunikantů u bratří kapucínů. 6. 6. 1936 během komu- nitní mše přijala první skupina chudých chlapců prvně eucharistického Pána, přičemž měli zajištěno vše potřebné, včetně oblečení, bot i pohoš- tění. Zrodila se Opera delle Primi Comunioni. Vše se opakovalo se skupi- nami dětí z chudých rodin každý měsíc. V r. 1950 X. Xxxxxxxxx Xxxx převzal její iniciativu a rozšířil ji do Pisy, Ăíma a na Sardinii. Xxx ve 30. letech tak mohlo 20 tisíc dětí přijmout poprvé Ježíše díky Xxxxx Xxxxxxxx, jak jí začali říkat. Bylo na to samozřejmě třeba mnoho peněz, miliardy lir shro- mážděných z malých darů. Xxxxxxxx ale říkávala: „Ježíšova banka je tak velká. Peníze nejsou to, co chybí. Chybí srdce.“ Po zlepšení hospodářské situace dílo postupně zaniklo v 60. letech. Celkem pomohlo 30 tisícům dětí k prvnímu sv. přijímání.

Po zániku tohoto díla měla Xxxxxxxx už 70 let, ale byla zdravá a necí- tila se ještě unavená tak, aby přestala konat dobro. V modlitbě dostala další geniální nápad. V těch letech rostla krize víry, zvyšoval se počet rozvodů, umělých potratů, odchodů od víry atd. Tato duchovní nouze ji vedla k tomu, že bušila na dveře kontemplativních klášterů a žádala naléhavě všechny zasvěcené o duchovní boj proti zlu. Kdo jiný by to měl přece být? V době silně akcentující výkonnost je však často i v církvi na tyto kláštery nahlíženo jako na neužitečné. Kláštery měly proto krizi povolání i zabezpečení. Xxxxxxxx se snažila jim pomáhat, zajišťo- vat vše potřebné – peníze, materiální pomoc, aby se sestry nemusely jít živit mimo klauzuru a mohly plnit svůj úkol. Také je těšila a dávala jim, ona prostá, chudá laička, duchovní podporu. Možná zachránila i mnohá povolání. Sestry nejen přijímaly její dary, ale byly fascinovány a povzbuzeny její horlivostí a stávaly se často přítelkyněmi. Rodila se Assistenza di Monasteri di Clausura, dílo pomoci klauzurovaným kláš- terům. Peníze zajišťovala opět známá Ježíšova banka. Xxxxxxxx zůstala obdivuhodně aktivní až do své smrti v 91 letech. Na pochůzce za dary pro „její mnišky“ ji tehdy srazilo auto. V nemocnici žila ještě několik

ITÁLIE

dní a s úsměvem se loučila s návštěvami jakoby na shledanou v nebi. Zemřela pokojně 27. 12. 1986.

Xxxxxxxx byla žena pevného charakteru, se silnou vůlí, dynamická, s talentem být protagonistka. Byla k sobě ale vždy kritická dřív a víc než ostatní. Výrok „vidím jasně, že kdyby Pán nedržel své ochranné ruce nade mnou, nevím, jakého hříchu bych se nemohla dopustit“ nebyl pro ni zbožnou frází, ale žitou pravdou. Znala své sklony prosazovat svou vůli i sklony k mrzoutství. Xxxxx říkala, že Pán potřeboval nějakou oprav- dovou nulu, aby jí mohl svěřit své poslání, a tak si posloužil jí, která byla

„klepna, nešikovné kopyto, pomlouvačná a darebačka“. V tom barvitém vyjádření se údajně projevuje pravá Florenťanka. DP zahájený r. 2004 byl uzavřen r. 2006.

• Jaký je můj vztah ke kontemplativním klášterům? Vidím jejich význam v církvi, nebo hledím jen na zevní efekt?

• Kdo je mým prvním kritikem? Umím si pojmenovat své špatné sklony?

Smrt nemá poslední slovo

Xxxxxx Xxxxxxxx XXXXXXXX, oběť lásky k bližnímu 9. 1. 1984 – 13. 6. 2012

Mladá Italka, která zemřela na rakovinu jazyka, aby dala šanci žít svému dítěti. Dvě děti předtím zemřely krátce po narození, tento syn Xxxxxxxxx se narodil zdravý. Její příběh je výborně popsán v dostupné knize Cris- xxxxx Xxxxxxxxxx a Xxxxxx Xxxxxx Smrt nemá poslední slovo, vydalo Kar- melitánské nakladatelství 2015. Proto zde nebudu rozebírat. Žádost byla podána v průběhu dopisování knihy.

Více k tzv. mučednictví života, z lásky k nenarozenému dítěti, viz u Xxxxxxxx.

ITÁLIE

Zlaté ruce a… svatost

Xxxxxxxxx XXXXXXXX

25. 6. 1933 – 2. 2. 1970

Xxxxxxxxx se narodil v Pescaře, ale rodiče se brzy přestěhovali do Parmy, hlavního města provincie. Parma leží v Pádské nížině na řece Parmě (a je proslulá delikatesami – parmazánem a šunkou). Otec byl novinář, matka učitelka. Xxxx byl dlouho jedináček, až za 11 let se narodila sestra, která se později stala stejně jako otec novinářkou. Xxxx byl od 15 let členem mariánské kongregace u jezuitů ve farnosti San Rocco. Navázal tu přátel- ství na celý život. Byl duchovním synem X. Xxxxxx, slavného vychovatele mládeže. I díky jemu rozpoznal své povolání k lékařství a k apoštolátu nemocných a lidí na okraji. X. Xxxxx ho duchovně formoval až do jeho odjezdu do Ameriky. Křesťanský duch otevřenosti k absolutnímu daro- vání sama sebe poznamenal celý jeho život. Vůli Boží viděl pro sebe ve službě člověku. Medicínu studoval v Parmě. Během studia pracoval na ústavu anatomie a pak patologie. Profesor byl veliký odborník, ale odtažitý člověk, který studentům nijak nepomáhal. Ăíkalo se o něm, že je studený jako jeho pacienti. Ještě že jeho asistent byl otevřený člověk a umožnil studentům se opravdu něco naučit, i manuální dovednosti pro budoucí chirurgickou dráhu. Gian mu vděčil za mnoho. Dokončil studia lékařství s vyznamenáním r. 1957 a ihned začal pracovat na chirurgické klinice. Brzy za ním chodila na konzultaci řada jeho přátel i lidí prostého původu – přijímal je bez ohledu na předpisy kliniky, podle nichž neměl léčit obyčejné lidi.

V září 1961 odjel do Rochesteru ve státě Minnesota v USA na kli- xxxx Xxxx jako vítěz stipendia vypsaného NATO. Klinika Mayo byla v 20. století největším centrem lékařského výzkumu na světě. Ideální prostředí pro mladého nadaného lékaře. Nalezl tu lidi, kteří ho povzbu- zovali a věřili mu, a to i mezi technickými kádry; jen tak mohl vyvi- nout své slavné techniky. V r. 1962 to byla nová chirurgická metoda pro opravu transpozice velkých cév, korekce dle Rastelliho, zachraňu- jící mnoha dětem s vrozenou vadou život. Za tuto metodu získal zlatou medaili z Washingtonu a byla před ním skvělá další kariéra. Gian neza- pomněl na svůj italský původ a stále zůstával spojen s vlastí a s Parmou. Uskutečňovalo se jakési „putování naděje“ italských dětí se srdečními