Bankovní institut vysoká škola Praha

Bankovní institut vysoká škola Praha

Katedra práva a veřejné správy

Smlouva o vkladovém účtu Bakalářská práce

Autor: Xxxx Xxxxxxxxx

Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce: Xxx. Xxx. Xxx Xxxxxx

Praha Duben 2011

Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou práci zpracovala samostatně, pouze s využitím pramenů uvedených v seznamu literatury.

Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její

tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze

elektronických vysokoškolských prací.

V Kyjově, dne 18. Dubna 2011

Xxxx Xxxxxxxxx

Anotace

Hlavním cílem práce je analyzovat právní úpravu smlouvy o vkladovém účtu v českém právním řádu. Je zde uveden rozdíl mezi smlouvami o vkladových účtech dle Obchodního zákoníku a úpravou vkladů dle Občanského zákoníku. Důležitou součástí práce je podrobné představení podstatných a nepodstatných náležitostí smluv, práv a povinností smluvních stran. Také objasnění vztahu mezi smlouvou o vkladovém účtu a obchodními podmínkami je důležitou součástí této práce. Základní pojmy zde uvedené, mohou pomoci k lepší orientaci v bankovních službách všem, kteří se v tomto oboru příliš neorientují.

Annotation

The main purpose of this study is to analyze legal form of deposit account contract in the czech legal order. This text deals with the difference between deposit account contract in the Commercial code and the one in the Civil code. Important part of this thesis is to introduce essential and non-essential terms of a contract and also discretions and duties of parties to a contract. Also clarification of terms deposit account contract and commercial conditions is a considerable part of this text. Fundamental terms included in this paper should make easier to orient in bank services to people who are not specialists in this branch of activity.

Obsah:

Úvod 5

1. Obchodní závazkové vztahy 7

1.1. Obchodní právo a jeho vztah k občanskému právu			7
1.2. Pojetí obchodních závazkových vztahů			8
1.3. Druhy obchodních závazkových vztahů			9
1.4. Zásady právní úpravy obchodních závazkových vztahů			12
1.5. Vznik obchodních závazků 2. Typy vkladových účtů			13 17
2.1. Pojetí a druhy bankovních obchodů			17
2.2. Právní úprava vkladových účtů			17
2.3. Rozlišení vkladových účtů 3. Podstatné části smlouvy			19 27
3.1. Právní úprava smlouvy o vkladovém účtu			27
3.2. Pojetí smlouvy a její náležitosti			28
3.3. Vznik a zánik smlouvy o vkladovém účtu			33
3.3.1. Vznik smlouvy o vkladovém účtu			33
3.3.2. Zánik smlouvy 4. Smlouva o vkladovém účtu v praxi			34 36
	4.1.	Smlouva o termínovaném vkladu	36
	4.2.	Smlouva o spořicím účtu	40
	4.3.	Smlouva o spořicím účtu s prémií	42
	4.4.	Všeobecné obchodní podmínky	43
		4.4.1. Zákonné úpravy v činnosti bank	47
Závěr			49

Seznam literatury a dalších zdrojů 51

Úvod

Téma mé práce jsem si vybrala proto, že pracuji mnoho let v bankovnictví a směr mé bakalářské práce mi pomůže ještě více přiblížit vkladové účty, tentokrát ale z pohledu práva a tvorby smluv, ne z pohledu uživatele. Jedná se zde o zásadní smluvní typ používaný v bankovnictví.

Cílem práce je analýza právní úpravy smlouvy o vkladovém účtu v českém právním řádu, což vlastně umožňuje konkretizovat a specifikovat jednotlivé body smlouvy. Mojí snahou je přiblížit smlouvy z pohledu praxe v bankovnictví. Je nutné také posoudit, zda legislativa utváří rovnoprávné postavení smluvních stran, a to poskytovatele služby a příjemce služby.

Účelem je ukázka velmi důležitého postavení obchodního zákoníku při uzavírání důležitých obchodních vztahů. Obchodní zákoník je uváděn v obchodních vztazích jako speciální vůči občanskému. Obsahuje základní ustanovení, od kterých se strany nemohou nikdy odchýlit.

V mé práci se budu snažit odlišit vklady podle občanského zákoníku a obchodního zákoníku. V první kapitole této práce objasním všeobecně obchodní závazkové vztahy, které se dotýkají širokého okruhu vztahů z prostředí zejména podnikatelského. Rozeberu také jednotlivé typy obchodů. Smluvní vztahy nejsou ale založeny jen na obchodním zákoníku, ale také na zvyklostech v obchodních vztazích. Mnoho smluv má v obchodním zákoníku ustanovenu nutnost písemné formy smlouvy, jinak je smlouva neplatná. Tyto smlouvy jsou zde vyjmenovány.

Ve druhé kapitole důkladně zanalyzuji typy vkladových účtů a jejich právní úpravu v českém právním řádu. Bankovní obchody jsou z většiny upraveny v obchodním zákoníku, ale některé typy vkladových účtů jsou upraveny také občanským zákoníkem. Zde porovnám také účty některých bank, s ohledem k jejich funkčnosti.

Ve třetí kapitole se budu zabývat přesným výčtem náležitostí smluv. Tyto jsou buď podstatné, tzn. že je není možné vynechat a patří k hlavním smluvním ustanovením. Dále jsou náležitosti nepodstatné, na kterých se strany mohou dohodnout, nebo nemusí být ve smlouvě vůbec řešeny. Budu se zde také zabývat způsobem, jakým jsou různé typy smlouvy o vkladovém účtu uzavírány a také způsobem, jakým dochází k zániku smluvního

vztahu vyplývajícího ze smlouvy o vkladovém účtu. Účelem zde je, aby byl viděn rozdíl mezi uzavíráním vztahu podle obchodního zákoníku a podle občanského zákoníku.

V poslední části představím podrobně smlouvy o vkladovém účtu a spořicím účtu používané v ČSOB, a.s. Jelikož součástí smluv jsou i obchodní podmínky, doplním zde také jejich výklad a posouzení dominantního postavení banky při uzavírání smluvního vztahu.

1. Obchodní závazkové vztahy

1.1. Obchodní právo a jeho vztah k občanskému právu

Obchodní právo je součástí práva jako soustavy závazných pravidel. Právo nelze ztotožňovat ani se zákonem, ani se zákonnými ustanoveními či judikáty. Je jím soubor závazných pravidel, jimiž se řídí otevřená společnost a která zabezpečují individuální svobodu a současně umožňují fungování společnosti. Vynucování dodržování pravidel jejich adresáty je zabezpečeno státní mocí.1

Tato pravidla určují soužití lidí ve společnosti tak, aby prosperovali jednotlivci, ale také celá společnost.

Obchodní právo představuje soubor pravidel zabezpečujících svobodu jednotlivce při jeho účasti v ekonomických vztazích, při jeho účasti v hospodářské soutěži. Tento systém pravidel současně respektuje a zabezpečuje volné uplatnění zákonitostí tržní ekonomiky, které stát ovlivňuje jenom v nezbytné míře, aby vyloučil excesy, zneužití a jiné jevy nepřijatelné z hlediska základních principů otevřené společnosti. Dobře fungující obchodní právo je tudíž předpokladem hospodářské prosperity společnosti.2

Obchodní právo můžeme rozlišit podle jeho působnosti:

- Časová působnost – znamená vstup zákona v účinnost (§775 ObchZ). Platí zásada zpětné účinnosti

- Osobní působnost – znamená vymezení okruhu osob podléhajících režimu konkrétního zákona (zejména podnikatelé §1, §2, § 261 odst. 1 ObchZ, ale také společníci obch. společností, členové družstev, soutěžitelé, spotřebitelé a další). Podle § 261 odst. 3 ObchZ mohou být prostřednictvím absolutních obchodních závazkových vztahů podřízení obchodnímu režimu také nepodnikatelé (např. klienti bank, obchodníci s cennými papíry atd.).

1 Xxxxxxxxxx I. a kolektiv. Obchodní právo. 1. díl, 2. vydání, Praha; Xxxxxxx Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 15

2 Xxxxxxxxxx I. a kolektiv. Obchodní právo. 1. díl, 2. vydání, Praha; Xxxxxxx Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 17

- Věcná působnost – úzce souvisí s osobní působností. Předmět působnosti nerozlučně souvisí s povahou subjektů, které do těchto vztahů vstupují.3

Obchodní zákoník je v postavení zákonné úpravy speciální vůči občanskému zákoníku, který tvoří obecný základ. Proto hraje i v obchodních závazkových vztazích nezanedbatelnou úlohu občanský zákoník. V případech, ve kterých obchodní zákoník nemá přesná ustanovení, obracíme se na občanský zákoník.

Vztah mezi občanským zákoníkem a obchodním zákoníkem, a tudíž která úprava se použije v konkrétním případě, je určen:

1. obecným pravidlem

2. zvláštní úpravou pro smlouvy typu neupraveného obchodním zákoníkem, ale občanským zákoníkem nebo zvláštním předpisem

3. úpravou speciálního postavení nepodnikatelů v obchodních vztazích,

4. speciálním ustanovením splatnosti obchodních transakcí.

Otázku, jakou úpravou se určitý konkrétní vztah řídí, řeší obecně výslovná úprava § 1 odst. 2 obchod. Zák. Pro obchodní závazkové vztahy (§ 261 a 262) platí speciální úprava v rozsahu, v jakém je dána. Otázky, které obchodní zákoník upravuje, se tedy řeší podle jeho úpravy. Otázky, které neupravuje, pro které speciální úprava není dána, se řeší podle předpisů práva občanského. Pro otázky, které nejsou těmito předpisy řešeny, platí zvláštní pravidlo dané v § 2 obchodního zákoníku a to, že se posoudí podle obchodních zvyklostí.4

1.2. Pojetí obchodních závazkových vztahů

Obecně lze obchodní závazkové vztahy charakterizovat jako ty závazkové vztahy, o nichž je stanoveno, že se řídí obchodním zákoníkem. Režim obchodního zákoníku je založen buď kogentními ustanoveními zákoníku (§261), případně jiného zákona, nebo písemnou dohodou smluvních stran (§262 ObchZ).

Pro vymezení obchodního závazkového vztahu jsou důležité dva aspekty:

3 Xxxxxxxxxx I. a kolektiv. Obchodní právo. 1. díl, 2. vydání, Praha; Xxxxxxx Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 30

4 Autorský kolektiv, Obchodní právo – MERITUM, Xxxxxxx Kluwer ČR, a.s., 2010, vyd. 2., Praha , s. 658- 659

- Jde o právní vztah, který je závazkovým vztahem v obecném pojetí.

- Jde o závazkový vztah, odlišující se od jiných závazkových vztahů buď povahou subjektů, povahou jejich činnosti nebo povahou vztahu samotného bez ohledu na povahu stran a jejich činnost.

Odlišnost závazkových vztahů, které mají obchodní povahu přímo ze zákona, záleží především na tom, že jejich subjekty musí být na obou stranách podnikatelé a závazkové vztahy se musí týkat jejich podnikatelské činnosti. Subjektem ale může být také stát, popř. státní nepodnikatelská organizace (např. příspěvková organizace), nebo samosprávné územní jednotky (obce, kraje), za podmínky, že druhou stranou závazkového vztahu je podnikatel a závazkový vztah se týká uspokojování veřejných potřeb. Jestliže jde o závazkový vztah, který není obchodním přímo ze zákona, je důvodem jeho obchodní povahy shodná vůle jeho subjektů podřídit závazkový vztah režimu obchodního zákoníku.5

1.3. Druhy obchodních závazkových vztahů

Obchodní závazkové vztahy dle § 261 a § 262 ObchZ. lze rozlišit na základní druhy (skupiny):

- Relativní

- Absolutní

- Fakultativní (smluvní)

Za relativní obchody lze označit ty závazkové vztahy, které mají přiznánu obchodní povahu z důvodu povahy svých subjektů a jejich činnosti. Patří sem obchodní vztahy mezi podnikateli navzájem, nebo podnikateli na straně jedné a naproti tomu organizace či samosprávná jednotka na straně druhé. Jsou upraveny v §261, odst.1 a 2 ObchZ.

Kdo je podnikatelem v tomto případě určuje §2 ObchZ. Je to především každá osoba (fyzická i právnická), která je zapsaná v obchodním rejstříku.

Ne všechny závazkové vztahy mezi podnikateli však mají povahu obchodních závazkových vztahů. Jsou to pouze ty, které se týkají podnikatelské činnosti těchto subjektů a s touto podnikatelskou činností souvisí.6

K relativním obchodům zákon řadí také závazkové vztahy mezi státem nebo samosprávnou jednotkou a podnikatelem, zde je ale podmínkou to, že se smlouva týká zabezpečení veřejných potřeb.7

Dalším druhem jsou závazkové vztahy označované jako absolutní obchody. Obchody tohoto druhu se řídí obchodním zákoníkem (a za podmínek § 1 odst. 2 ObchZ podpůrně i občanským zákoníkem) bez ohledu na povahu subjektů závazkového vztahu a bez ohledu na to, zda tyto závazkové vztahy vznikají při podnikatelské činnosti nebo jiné činnosti.8

K absolutním obchodům se řadí závazkové vztahy dle § 261 odst. 3 ObchZ:

- mezi členy družstva navzájem,

- mezi společností nebo družstvem na jedné straně a osobou, která je statutárním nebo jiným orgánem nebo jeho členem, na straně druhé,

- mezi zakladateli a správcem vkladu9

Jako tzv. absolutní neobchody jsou v právní teorii označovány smlouvy uzavírané podle ustanovení § 261 odst. 7. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že se jedná výhradně o pojistné smlouvy, které se řídí OZ a zvláštními zákony.10

Třetím druhem obchodních závazkových vztahů jsou závazkové vztahy fakultativní (smluvní). Liší se od relativních a absolutních závazkových vztahů zejména tím, že získávají obchodní povahu nikoli ze zákona, ale na základě shodného projevu vůle (dohody) subjektů. Mohou to být závazkové vztahy mezi podnikateli navzájem, aniž by se týkaly jejich podnikatelské činnosti, dále vztahy mezi podnikateli a subjekty, kteří nejsou podnikateli, ale také mezi subjekty, které nejsou podnikateli, navzájem. Tyto fakultativní závazkové vztahy jsou upraveny § 262 odst. 1 – 4.11

6 Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. vydání, Praha; ASPI, 2009, s. 21-22

7 Obchodní zákoník – zákon s komentářem 2010/1-2, Vydáno 2009, Poradce s.r.o., Český Těšín, s. 207

8 Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. vydání, Praha ASPI, 2009, s. 26

9 Obchodní zákoník – zákon s komentářem 2010/1-2, Vydáno 2009, Poradce s.r.o., Český Těšín, s. 207-208

10 Obchodní zákoník – zákon s komentářem 2010/1-2, Vydáno 2009, Poradce s.r.o., Český Těšín, s. 208

K tomu, aby závazkový vztah, který není obchodním ze zákona, nabyl obchodní povahu, musí být splněny následující podmínky vyplývající z § 262 odst. 1 a 2 ObchZ:

- subjekty se musí o tom, že se jejich závazkových vztah bude řídit obchodním zákoníkem dohodnout

- dohoda musí být uzavřena písemně

- dohoda nesmí směřovat ke zhoršení právního postavení subjektu smlouvy, který není podnikatelem (jinak je zákonem výslovně prohlášena za neplatnou – jde o neplatnost tzv. relativní)12

V této části je nutné uvést také vztahy, které jsou uzavřeny mezi podnikateli, případně mezi státem či samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, které upravuje občanský zákoník pro daný smluvní typ. Pro vztahy z těchto smluv se použijí zvláštní ustanovení občanského zákoníku. Co není dáno zvláštní úpravou pro daný smluvní typ, platí obecná ustanovení daná pro obchodní závazkové vztahy obchodním zákoníkem, a to kogentní vždy a dispozitivní pokud smlouva nemá vlastní úpravu, která by měla přednost.

Jedná se o tyto smlouvy:

- Kupní smlouva (§ 588 OZ) pokud jde o nemovitost (ne nemovitost v podnikání)

- Darovací smlouva (§ 628 OZ)

- Smlouva o půjčce (§ 657 OZ)

- Smlouva o výpůjčce (§ 659 OZ)

- Nájemní smlouva (§ 663 OZ) (s výjimkou smlouvy o nájmu dopravního prostředku a smlouvy o nájmu podniku)

- Smlouva o nájmu a podnájmu nebytových prostor (§ 720 OZ a zák. č. 116/1990 S.)

- Smlouva příkazní (§ 724 OZ) (jen v případě, že nepůjde o smlouvu mandátní)

- Smlouva o ubytování (§ 754 OZ)

- Smlouva o přepravě osob (§ 760 OZ)

- Smlouva o vkladu na vkladních knížkách a vkladních listech (§ 778 OZ)

- Pojistná smlouva (§ 788 OZ, pokud jde o vztahy ze smluv uzavřených do 1. 1.

2005)

- Smlouva o sdružení (§ 829 OZ)13

1.4 Zásady právní úpravy obchodních závazkových vztahů

Úprava závazkových vztahů v obchodním zákoníku vychází z několika zásad:

- Zásada profesionality – vychází z předpokladu, že účastník obchodního závazkového vztahu má odborné znalosti, jaké jsou potřeba pro řádný výkon podnikatelské činnosti v daném oboru a že svoji činnost bude provádět odborně a řádně

- Zásada smluvní volnosti - platí pro soukromoprávní úpravu obecně. Strany si mohou své vzájemné vztahy upravit podle svých potřeb. Tato zásada neznamená absolutní volnost, smluvní volnost je však omezena jen v nezbytné míře.

- Zásada odpovědnosti za řádné splnění převzatých závazků a za porušení povinností - vychází z toho, že strany se rozhodují podle svého uvážení o převzetí závazků vyplývajících ze smlouvy a pak z tohoto rozhodnutí na druhé straně vyplývá požadavek, aby své závazky řádné plnily. V případě nesplnění závazků proto dopadá odpovědnost na toho, kdo svůj závazek řádně nesplnil.

- Zásada nesení rizika podnikání – riziko je součástí podnikání, odhadování podmínek na trhu je věcí podnikatelské úvahy. Důsledky tohoto rozhodování proto nese podnikatel.

- Zásada relativní neplatnosti právních úkonů – pokud je v obchodních závazkových vztazích uvedena sankce neplatnosti k ochraně zájmu některého účastníka, může se této neplatnosti dovolávat jen tento účastník

- Zásada poctivého obchodního styku – zásada základní etiky v obchodních vztazích14

V úpravě obchodního zákoníku se liší charakter jeho částí. Podle své povahy jsou ustanovení části první, druhé a čtvrté zásadně kogentní, ve druhé části jsou v řadě ustanovení výslovně dovoleny odchylné dohody. Jen v minimálním rozsahu taxativně vyjmenovaných ustanovení jde o závaznou úpravu, od níž není odchylka možná.15

Strany se ve smluvních ujednáních nemohou odchýlit od kogentních ustanovení uvedených v § 263 odst. 1 ObchZ a dále od základních ustanovení uvedených v této části ObchZ.

13 Xxxxxxxxx I., Plíva S., Xxxxx X. a kolektiv, Obchodní zákoník – komentář, 10.vyd., Praha, X.X.Xxxx, 2005, s. 988-989

14 Autorský kolektiv, Obchodní právo – MERITUM, Xxxxxxx Kluwer ČR, a.s., 2010, vyd. 2., Praha , s. 660- 663

15 Xxxxxxxxx I., Plíva S., Xxxxx X. a kolektiv, Obchodní zákoník – komentář, 10. Vyd., Praha, X.X.Xxxx, 2005, s. 994-995

Pro obchodní závazkové vztahy mají velký význam také obchodní zvyklosti. Tyto zvyklosti mají oporu v obchodním zákoníku (§ 264) a jsou zpravidla stranami obchodních závazkových vztahů dodržovány.

Obchodní zvyklosti jsou důležité vždy. Jestliže na ně smlouva neodkazuje, přihlíží se k nim při přesném určení, jaké právo a jakou povinnost strany mají. Jestliže však smlouva na určité obchodní zvyklosti odkazuje, pak nabývají povahy smluvního ujednání a mají proto před dispozitivní úpravou zákona přednost.16

Výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany (§ 265 ObchZ).

Strany mají širokou smluvní volnost a ve svém jednání jsou omezeny jen zákazy a příkazy vyplývajícím z právních předpisů. V některých případech může dojít k jednání, která sice nejsou s kogentní úpravou zákona v rozporu, ale zcela jasně porušuje zásady poctivého obchodního styku. Půjde zejména o zneužívání práva (šikanu). Pro takový případ dává obchodní zákoník ochranu tak, že soud výkon práva odepře. Zákon, jak již bylo uvedeno, předpokládá zdatnost podnikatele a jeho profesionální úroveň. Proto nese obchodník plné podnikatelské riziko a nemůže se dovolávat na to, že určitý závazek převzal v tísni a za nevýhodných podmínek a odstoupit od smlouvy tak, jak je to možné za takové situace ve vztazích řídících se úpravou občanského zákoníku.17

1.5. Vznik obchodních závazků

Úprava právních úkonů je obsažena především v občanském zákoníku, a to v § 34 až § 42. Právní úkon je projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku práv, která jsou s ním podle právních předpisů spojena. Může být učiněn jak výslovným projevem, tak určitým jednáním, ovšem pokud se nejedná o výslovný projev, musí to být jednání, z něhož projev vyplývá dostatečně jasně. Toto je pravidlo obecně platné a pro určité případy tedy může být dána speciální úprava. V obchodních vztazích vyžaduje smlouva písemnou formu, vedle případů stanových zákonem, když alespoň jedna strana při jednání

16 Xxxxxxxxx I., Plíva S., Xxxxx X. a kolektiv, Obchodní zákoník – komentář, 10.vydání, Praha, X.X.Xxxx, r. 2005, s. 996

17 Xxxxxxxxx I., Xxxxx S., Xxxxx X. a kolektiv, Obchodní zákoník - komentář, 10.vydání, Praha, X.X.Xxxx, r. 2005, s. 997

o uzavření smlouvy projeví vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě (§ 272) – v tomto případě jde o jednostranný projev vůle.18

Podmínkou pro to, aby šlo o platný právní úkon je, že musí být učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně. Právní úkon musí být také učiněn osobou způsobilou k právnímu jednání.

Další podmínkou pro to, aby šlo o platný právní úkon je, že není nedovolený. Obecně podle § 39 OZ platí, že je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Jde o absolutní neplatnost, ale současně OZ upravuje v § 40 pro občanskoprávní vztahy případy relativní neplatnosti.

Pro případy, kdy jde o ochranu jen jednoho z účastníků obchodního závazkového vztahu, je zde uplatněn princip relativní neplatnosti, tj. jen tento účastník se může neplatnosti právního úkonu dovolat, jinak se tento právní úkon považuje za platný. Toto speciální pravidlo je ovšem dáno jen pro vzájemné závazkové vztahy mezi podnikateli. Pro tyto obchodní vztahy pak platí speciální úprava § 267 ObchZ, kterou je pro tyto vztahy uplatněn princip relativní neplatnosti.19

Obchodní zákoník stanoví zvláštní odpovědnost toho, kdo způsobil neplatnost právního úkonu. Pokud v důsledku neplatnosti právního úkonu byla osobě, jíž byl tento právní úkon určen, způsobena škoda, je ten, kdo způsobil jeho neplatnost, povinen škodu nahradit. Povinnosti náhrady škody se může zprostit za předpokladu, že osoba, jíž byl právní úkon určen, o jeho neplatnosti věděla. 20

Jak již bylo zmíněno, aby se jednalo o platný právní úkon, musí být učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně. Toto ustanovení platí při uzavření smlouvy, jelikož smlouva vyjadřuje shodnou vůli a zároveň odpovídá shodnému zájmu smluvních stran a je tedy nutná dohoda o celém obsahu smlouvy. Jedna ze stran podává určitý návrh smlouvy druhé straně. Může se jednat o jednotlivce či více osob na kterékoliv ze stran. Smlouva v obchodních vztazích může vzniknout na základě přesně adresného návrhu, nebo návrhu určeného neurčitým osobám.

18 Xxxxxxxxx I., Xxxxx S., Xxxxx X. a kolektiv, Obchodní zákoník – komentář, 10. vydání, Praha, X.X.Xxxx, r. 2005, s. 999

19 Xxxxxxxxx X. Xxxxx S., Xxxxx X. a kolektiv, Obchodní zákoník – komentář, 10. vydání, Praha, X.X.Xxxx, r. 2005, s. 1002

20 Obchodní zákoník – zákon s komentářem 2010/1-2, vydáno 2009, Poradce s.r.o., Český Těšín, s. 212-213

Pro vznik smlouvy na základě adresně daného návrhu, tak jak to předpokládá ustanovení § 43 OZ jako jediný a obecně platný způsob, platí toto ustanovení i pro obchodní vztahy s některými drobnými doplňky ve speciálních ustanoveních. Vznik smlouvy druhým, v obchodních vztazích možným způsobem, na základě neadresně daného návrhu (daného neurčitým osobám) je upraven obchodním zákoníkem speciálně jako veřejný návrh na uzavření smlouvy v § 276 až § 280 a dále je zcela speciální úprava veřejného návrhu smlouvy o koupi akcií v § 183a.21

V ObchZ je stanoveno v § 272 nutnost uzavřít mezi stranami smlouvu v písemné podobě:

předepisuje-li to obchodní zákoník požaduje-li to alespoň jedna ze stran

ObchZ přikazuje uzavírat písemně tyto smlouvy:

Smlouvu o uzavření budoucí smlouvy (§ 289 – 292) Smlouvu o prodeji podniku (§ 476 – 488)

Smlouvu o nájmu podniku (§ 488b odst. 3) Smlouvu o koupi najaté věci (§489 odst. 2)

Licenční smlouvu k předmětům průmyslového vlastnictví (§ 508 odst. 2) Smlouvu o nájmu dopravního prostředku (§ 630 odst. 2)

Smlouvu o provozu dopravního prostředky (§ 638 odst.2) Smlouvu o obchodním zastoupení (§ 652 odst.4)

Smlouvu o tichém společenství (§ 673 odst. 2) Smlouvu o otevření akreditivu (§ 682 odst. 2) Smlouvu o běžném účtu (§ 708 odst. 2)

Smlouvu o vkladovém účtu (§ 716 odst. 2) Smlouva o výhradním prodeji (§ 745

Smlouva zástavní

Dohoda o určení části obsahu smlouvy soudem nebo rozhodcem Rozhodčí doložka (§ 760)

Slib odškodnění (§ 725

21 Xxxxxxxxx I., Plíva S., Xxxxx X. a kolektiv, Obchodní zákoník – komentář, 10. vydání, Praha, X.X.Xxxx, r. 2005, s. 1004

Nedodržení písemné formy má za následek neplatnost smlouvy.22

Pokud je stanovena písemná forma smlouvy zákonem, nebo se takto dohodnout smluvní strany, je nutné jakékoliv změny smlouvy či doplnění smlouvy učinit také písemně.

Smlouva se také ve svých ustanoveních může odkazovat na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi, nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené (§ 273 ObchZ). Tyto podmínky nesmí být v rozporu s kogentními ustanoveními právních předpisů. Tím že se na obchodní podmínky smlouva výslovně odkáže, stávají se součástí smluvního ujednání.

Pokud některé straně, která jedná o uzavření smlouvy, nejsou všeobecné obchodní podmínky, na které druhá strana uvádí odkaz, známé, má právo požadovat, aby s těmito podmínkami byla seznámena, a je třeba, aby tohoto práva skutečně využila. Pokud se s podmínkami neseznámí a smlouvu uzavře, nebude se moci pak odvolávat na svou neznalost.

Jestliže bude jednostranně oznámena změna obchodních podmínek, na které smlouva odkázala, není to platný úkon, v jehož důsledku by došlo ke změně smlouvy, a jednání jiné než podle původního znění, pokud nedojde řádným způsobem ke změně smlouvy, bude v rozporu se smlouvou. Je nutno si však uvědomit, že při takovém oznámeny změny jde o úkon relativně neplatný. Neplatnost proto musí být namítnuta.23

Strany mohou uzavřít i jinou smlouvu než smlouvu zákonem upraveného typu, smlouvu nepojmenovanou – inominátní kontrakt. Podmínkou takové smlouvy je, že předmět vzájemných závazků musí být v této smlouvě určen dostatečně přesně, jinak tato smlouva nevznikne (§ 269 odst. 2 ObchZ).24

22 Obchodní zákoník – zákon s komentářem 2010/1-2, vydáno 2009, Poradce s.r.o., Český Těšín, s. 214 - 215 23 Xxxxxxxxx I., Plíva S., Xxxxx X. a kolektiv, Obchodní zákoník – komentář, 10. vydání, Praha, X.X.Xxxx, r. 2005, s.1013

24 Autorský kolektiv, Obchodní právo – MERITUM, Xxxxxxx Kluwer ČR, a.s., 2010, vyd. 2., Praha , s. 672

2. Typy vkladových účtů

2.1. Pojetí a druhy bankovních obchodů

Bankovní obchody nemají v českém právním řádu legální vymezení. Obchodní zákoník termín „obchody“ užívá při úpravě obchodního zastoupení jako označení smluv, resp. druhu smluv, k jejichž uzavírání se obchodní zástupce zavazuje jménem zastoupeného. Jde v tomto případě o pojetí velmi úzké, nicméně z něho vyplývá, že termín

„obchody“ je užit jako synonymum pro smlouvy.

Bankovními obchody lze rozumět smlouvy uzavírané bankami při jejich podnikatelské činnosti a na základě těchto smluv vznikají závazkové vztahy.

Smlouvy o bankovních obchodech jsou převážně tzv. smlouvami adhezními. Termín „adhezní smlouva“ není v našem právním řádu vymezen. Obecně se ale adhezní smlouvou rozumí smlouva, která je uzavírána na základě podmínek stanovených jednou ze smluvních stran. Druhá smluvní strana zásadně nemá možnost stanovené podmínky pro konkrétní smlouvu měnit, nebo obsah uzavírané smlouvy podstatněji ovlivnit.25

2.2. Právní úprava vkladových účtů

Smlouva o vkladovém účtu náleží do skupiny smluv, které se označují jako tzv. bankovní smlouvy. Smlouva upravuje vztahy mezi bankou jako účastníkem bankovních obchodů a majitelem účtu jako účastníkem bankovních obchodů na straně druhé. Řadí se mezi tzv. absolutní obchody, tedy takové vztahy, které jsou spravovány obchodním zákoníkem a jsou tedy obchodními závazkovými vztahy bez ohledu na povahu účastníků. Podobně jako smlouvu o běžném účtu, tak i smlouvu o vkladovém účtu je oprávněna uzavřít jen banka, popř. jiná obdobná oprávněná osoba.26

Právní úprava smlouvy o vkladovém účtu, má v zásadě dispozitivní povahu a to v ustanoveních § 716 až 719 a Obch. Z. Kogentní povahu mají především:

25 Plíva S., Xxxx X., Liška P., Xxxxx X., Bankovní obchody, 1.vyd., Praha, ASPI, 2009, s. 22-24

26 Autorský kolektiv, Obchodní právo – MERITUM, Xxxxxxx Kluwer ČR, a.s., 2010, vyd. 2, Praha, s. 1080

§ 718, odst. 1, který upravuje výši úrokové sazby z prostředků na účtu v případě, že sazba nebyla ve smlouvě sjednána a ani nebyl ve smlouvě dohodnut způsob jejího stanovení

§ 719a, který stanoví obdobné použití § 715a na smlouvu o vkladovém účtu27 Povinnost písemné formy právního úkonu (§ 715 odst. 1 a 2 s § 719b ObchZ).

Při zřizování a vedení účtů zpravidla banky používají obchodní podmínky (§ 273, odst. 1), na které se ve smlouvách zpravidla odkazují.

Činnost bank je formována na základě zákona 21/1992 Sb. (dále jen „zákon o bankách“). Banky podnikají na základě licence udělené ČNB a na základě této licence provádí svoji podnikatelskou činnost. Nesmí provádět jiné činnosti, než ty, které jsou výslovně uvedeny v licenci. Jednou ze základních činností vymezených tímto zákonem je přijímání vkladů od veřejnosti. Vkladem dle tohoto zákona se rozumí „svěřené peněžní prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu“ (§1 odst. 2 Zákona o bankách).

Toto obecné vymezení nabývá konkrétnější podobu a to v případech:

- Smlouva o vkladu dle § 778 -780 OZ, kde je uvedeno, že smlouva vzniká mezi vkladatelem a to složením prostředků na účet a přijetím těchto prostředků peněžním ústavem. Vkladatel má za poskytnutí těchto prostředků nárok na výplatu úroků a má také právo na požádání tyto prostředky požadovat zpět.

- Vklady na vkladních knížkách (§ 781- 785 OZ) řeší zhodnocování prostředků prostřednictvím vkladních knížek, které musí dle zákonné úpravy znít na jméno a disponovat s nimi může pouze osoba uvedená ve vkladní knížce. Toto ustanovení neplatí pro jiný typ vkladní knížky a to cestovní vkladní knížku, u které je disponování založeno na předložení vkladní knížky a také průkazního lístku.

- Smlouva o běžném účtu dle § 708 – 715 ObchZ, kterou se banka zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na tento zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. V tomto ustanovení je již viditelné, že jednou ze smluvních stran je banka, příp. spořitelní nebo úvěrové družstvo.

27 Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. vydání., Praha, ASPI, 2009, s. 307-308

- Smlouva o vkladovém účtu dle § 716 – 719b ObchZ, na základě níž se banka zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele a platit z peněžních prostředků na účtu úroky a majitel účtu se zavazuje vložit na účet peněžní prostředky, přenechat jejich využití bance na dobu určitou nebo na dobu neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou.

Majiteli výše uvedených vkladových účtů jsou jednak fyzické osoby, jednak jimi mohou být právnické osoby. Je tedy zřejmé, že v uvedených obchodních vztazích téměř mizí rozdíl mezi subjekty dle obchodního a občanského zákoníku. Je ale také skutečností, že vztahy upravované občanským zákoníkem jsou stále méně používány.

2.3. Rozlišení vkladových účtů

Základním významem vkladových a jiných bankovních účtu je:

1. Zhodnocování peněžních prostředků, neboli povinnost banky platit za svěřené prostředky úrok. Tento význam se řídí jednak obchodním zákoníkem, ale také občanským zákoníkem. Majitel poskytuje bance k disponování své prostředky, za účelem získávání úrokového výnosu.

2. Uskutečňování platebního styku – účty jsou využívány pro převody prostředků z účtu plátce na účet příjemce platby. Tyto platby se provádí prostřednictvím centrální banky, která pro banky vykonává funkci zúčtovacího centra a provádí tudíž převody mezi bankami a tudíž také jejich klienty.

Na trhu vkladových účtů jsou různé typy termínovaných vkladů a spořících účtů, které se liší pouze drobnými odchylkami. Je na vkladateli, aby si stanovil své priority a to, zda je pro něj nejdůležitější disponibilita prostředků, či výše úroků. Roli hraje také periodicita účtování úroků a v neposlední řadě stanovení poplatků za vedení účtů, či nakládání s vkladem.

Rozdílem mezi vkladovými účty a běžnými účty je zejména to, že běžný účet neslouží zpravidla ke zhodnocování prostředků, ale převážně k uskutečňování platebního styku. Jedná se zejména o převody z účtu plátce na účet příjemce a naopak. Tato služba usnadňuje klientům bank možnost úhrady ve prospěch příjemce platby. Prostředky na běžném účtu nejsou omezeny výpovědní lhůtou, ani jiným termínem omezujícím

disponování s těmito prostředky. Za tuto službu jsou bankami inkasovány bankovní poplatky, které jsou rozdílné u všech bank.

Tabulka č. 1: Jednotlivé typy účtů a jejich odlišnosti

	Strany obch. vztahu	Pojmové znaky	Hlavní funkce
Smlouva o vkladu (občanský zákoník)	Vkladatel (FO či PO) ----------- Peněžní ústav	Vztah vzniká složením vkladu Vkladatel má právo na úroky Výplata je vázána na předložení listiny, či na heslo	Zhodnocení peněžních prostředků
Smlouva o běžném účtu (obchodní zákoník)	Vkladatel (FO či PO) ----------- Banka	Závazek banky zřídit účet Přijímání vkladů a plateb Uskutečňování plateb a výplat	Provádění zúčtovacího a platebního styku
Smlouva o vkladovém účtu (obchodní zákoník)	Vkladatel (FO či PO) ------------- Banka	Závazek banky zřídit účet a platit z peněžních prostředků na účtu úroky Závazek majitele účtu vložit prostředky na účet a přenechat je bance na dobu určitou nebo neurčitou	Zhodnocení peněžních prostředků

Zdroj: Obchodní zákoník, Občanský zákoník

Smlouva o vkladovém účtu může obsahovat dále:

a) Osoby oprávněné nakládat s peněžními prostředky na účtu

b) Výši nebo způsob stanovení výše úrokové sazby a období splatnosti úroků, které banka platí ze zůstatku účtu majiteli

c) Lhůty, v nichž oznamuje banka majiteli účtu přijaté vklady a platby a výplaty a platy a výši zůstatku peněžních prostředků a dále formu tohoto oznámení

d) Ujednání, zda a za jakých podmínek, může majitel účtu nakládat s peněžními prostředky na účtu před uplynutím doby určené ve smlouvě o vkladovém účtu nebo před uplynutím výpovědní lhůty (§ 716a ObchZ)

Smlouva o běžném účtu může obsahovat dále:

a) Osoby oprávněné nakládat s peněžními prostředky na účtu a způsob nakládání s nimi

b) Výši nebo způsob stanovení výše úrokové sazby, období splatnosti úroků placené vkladateli ze zůstatku účtu, případně ujednání, že úroky nebudou placeny

c) Lhůty, v nichž oznamuje banka majiteli účtu přijaté vklady a platby a provedené výplaty a platby a výši zůstatku peněžních prostředků a dále formu tohoto oznámení

d) Výši nebo způsob stanovení výše úplaty a způsob, jakým tuto úplatu majitel účtu bance zaplatí. Výši úplaty je možné sjednat odkazem na ceník banky. (§709 ObchZ).

Mezi nejznámější vklady podle Občanského zákoníku a ty, které jsou jmenovitě uvedeny v Občanském zákoníku patří:

Vklady na vkladních knížkách – přijetí vkladu potvrdí peněžní ústav vkladní knížkou a následnými zápisy v této vkladní knížce. Je zde uvedena výše vkladu, případné vklady či případné výběry z vkladní knížky. Není-li jiným způsobem prokázána jiná výše vkladu, platí zápis ve vkladní knížce (§781 OZ).

Vkladní knížka může být vystavena pouze na jméno a pouze ten, na jehož jméno, příjmení, adresu a datum narození, nebo jiný identifikační znak právnické osoby je vkladní knížka vystavena, může s vkladem nakládat (§783 OZ). Výjimku tvoří cestovní vkladní knížka, která je zabezpečena navíc průkazním lístkem.

Vkladní knížka je potvrzením sui generis, neboť z §783 odst. 1 OZ vyplývá, že s vkladem nelze nakládat bez předložení vkladní knížky. Podle § 784 OZ při ztrátě nebo zničení vkladní knížky může vkladatel s vkladem nakládat, jen prohlásí-li peněžní ústav vkladní knížku za umořenou. Uvedená právní úprava obsahuje prvky charakteristické pro

vymezení cenného papíru. Vkladní knížka však není právní úpravou určena jako cenný papír.28

Z § 3 vyhlášky o peněžních službách občanům vyplývá, že vkladní knížka musí obsahovat údaje, které umožňují průkaznou identifikaci vkladového vztahu, a to:

Obchodní firma peněžního ústavu včetně označení pobočky, u které je vklad uložen Určení druhu vkladní knížky

Identifikační znaky vkladatele – u fyzických osob je to jméno, příjmení, datum narození a adresa, u právnické osoby název včetně sídla a identifikačního znaku29

Dříve byly využívány jednak vklady na vkladních knížkách na doručitele a jednak vklady na vkladních knížkách jméno. Novela občanského zákoníku obsažená v zákoně č. 367/2000 Sb. Zrušila možnost peněžních ústavů uzavírat vkladní knížky na doručitele. Vklady na vkladních knížkách na jméno dle § 782 OZ jsou nyní jedinou možnou formou vkladu na vkladních knížkách.

Vkladní listy – jsou potvrzením peněžního ústavu o pevném jednorázovém vkladu. Výše vkladu je uvedena na vkladním listu. Vkladní list může být vystaven pouze na jméno (§786 OZ).

Další formy vkladů – v souladu se zásadou smluvní volnosti umožňuje právní úprava občanského zákoníku (§787 OZ) sjednávání i jiných forem vkladů než jsou vkladní knížky či vkladní listy. Na tyto vklady se vztahují obecná ustanovení o vkladech (§778 až 780 OZ). I když pro určení práv a povinností stran je rozhodující zejména obsah smluvního ujednání, platí i zde určitá forma vkladu.

I když v některých bankách (např. Česká spořitelna, a.s.) je nadále velké množství vkladních knížek, které jsou stále využívány vkladateli, je tato služba víceméně opouštěna a dále je více využíván obchodní vztah na základě ustanovení dle Obchodního zákoníku.

28 Plíva S., Xxxx X., Liška P., Xxxxx X., Bankovní obchody, 1. vyd. Praha, ASPI, 2009, s. 174

29 Plíva S., Xxxx X., Liška P., Xxxxx X., Bankovní obchody, 1. vyd. Praha, ASPI, 2009, s 175

Tabulka č. 2: Porovnání vybraných vkladových účtů některých bank v ČR

Banka	Úroky	Disponování s vkladem	Nutnost běžného účtu	Sankce za výběr
KB- termínovaný vklad	Pevná sazba na určitou dobu	Pouze v dispoziční lhůtě, jinak sankce	Není nutný	Za předčasný výběr Není
KB–spořící účet	Vyhlašovaná sazba	Bez výpovědi - okamžitě	Není nutný
ČS- termínovaný vklad --------------- ČS-spořící účet	Pevná sazba na určitou dobu ----------------- Vyhlašovaná sazba	Pouze v dispoziční lhůtě,jinak sankce (možno max.25% vkladu bez sankce) Bez výpovědi – okamžitě převodem z účtu	Není nutný ------------ Není nutný	Za předčasný výběr ------------ Není
ČSOB- termínovaný vklad	Pevná sazba na určitou dobu	Pouze v dispoziční lhůtě, jinak sankce (možno max20% vkladu bez sankce)	Není nutný	Za předčasný výběr
ČSOB- spořící účet s prémií	Vyhlašovaná sazba + prémie (1x za půl roku)	Bez výpovědi – okamžitě převodem z účtu	Je možno i v jiné bance	Není
Fio banka- termínovaný vklad	Pevná sazba na určitou dobu pro FO, vyhlaš. sazba pro PO	Pouze v dispoziční lhůtě	Není nutný	Nelze mimo disp. lhůtu
Fio banka- spořící účet	Vyhlašovaná sazba	Bez výpovědi -okamžitě	Je možno i v jiné bance	Není

Zdroj: xxxx://xxx.xxx.xx/xxxxxxxx-xxxxxx/xxxxxxx/xxxxxxxxx-xxxxx-x-xxxxxxx

Zdroj: xxxx://xxx.xxxx.xx/xxxxx/xxx/xxxxxx-xxxxxxx/xxxxxxxx-xxxxxxxx-x-xx-x00000000

Zdroj:xxxx://xxx.xxxxxxxx-xx.xx/xx/xxxxxx/xxxxxxxxxxx-x-xxxxxxx-xxxx/xxxxxxxxxxx-x- sporici-ucty.shtml

Mezi vkladové účty podle Obchodního zákoníku patří:

- termínované účty

- spořicí účty

U termínovaných vkladů je zpravidla možné stanovit délku trvání vkladu od 7 dnů až do 60 měsíců (Fio banka)30. Dále se ve smlouvě či v souvisejících obchodních podmínkách stanoví, zda termínovaný vklad po uplynutí sjednané lhůty končí, nebo se automaticky provede jeho obnova na stejnou dobu.

Termínovaný vklad může být také sjednán na dobu určitou bez automatické obnovy, a tudíž s uplynutím dohodnuté délky trvání vkladu tento skončí a prostředky jsou zpravidla převedeny na předem dohodnutý a ve smlouvě uvedený účet.

Některé termínované vklady umožňují výběr určité části vkladu i mimo dispoziční lhůty, což znamená, že klient bez jakékoliv sankce může vybrat 20% nebo 25% vkladu (víz. výše uvedená tabulka).

Mezi spořícími účty je v současnosti asi nejvíce nabízen spořicí účet bez výpovědní lhůty, tudíž vlastně „vklad na viděnou“ Znamená to, že vkladatel má své peněžní prostředky k dispozici v ten den, kdy požádá banku o jejich vyplacení či bezhotovostní převod.

Nadále jsou také nabízeny spořicí účty s výpovědní lhůtou a to většinou od 1 dne do 1 měsíce. Toto znamená, že vkladatel má právo disponovat s prostředky až po uplynutí výpovědní lhůty.

Jelikož výše úrokového výnosu je také parametrem, který hraje při volbě banky či jiného peněžního ústavu velkou roli, je nutné zmínit rozdíl mezi pevnou úrokovou sazbou a vyhlašovanou úrokovou sazbou, které se u zmíněných typů vkladových účtů používají.

Pevná úroková sazba je platná po dobu uvedenou ve smlouvě o vkladovém účtu, a tudíž je po tuto dobu neměnná. Tento parametr může být výhodou v době klesajících úrokových sazeb, ale také nevýhodou, pokud nabízené úrokové sazby mají vzrůstající tendenci. Vyhlašovaná sazba je více pod vlivem sazeb na mezibankovním trhu a také pod

30 xxxx://xxx.xxx.xx/xxxxxxxx-xxxxxx/xxxxxxx/xxxxxxxxx-xxxxx-x-xxxxxxx

vlivem úrokových sazeb vyhlašovaných ČNB – zejména diskontní a lombardní sazbou. Tuto sazbu může banka změnit kdykoliv, je povinna pouze tuto sazbu zveřejnit v sazebníku úrokových sazeb, aby se vkladatelé s tímto mohli seznámit.

Tabulka č. 3 Vývoj úrokových sazeb ČNB od roku 2002 (v %)

Stav k 2T repo Diskontní Lombardní PMR

sazba sazba sazba

7. 5. 2010	0,75	0,25	1,75	2,00
17. 12. 2009	1,00	0,25	2,00	2,00
7. 8. 2009	1,25	0,25	2,25	2,00
7. 5. 2009	1,50	0,50	2,50	2,00
6. 2. 2009	1,75	0,75	2,75	2,00
17. 12. 2008	2,25	1,25	3,25	2,00
7. 11. 2008	2,75	1,75	3,75	2,00
8. 8. 2008	3,50	2,50	4,50	2,00
8. 2. 2008	3,75	2,75	4,75	2,00
29. 11. 2007	3,50	2,50	4,50	2,00
30. 8. 2007	3,25	2,25	4,25	2,00
26. 7. 2007	3,00	2,00	4,00	2,00
31. 5. 2007	2,75	1,75	3,75	2,00
29. 9. 2006	2,50	1,50	3,50	2,00
28. 7. 2006	2,25	1,25	3,25	2,00
31. 10. 2005	2,00	1,00	3,00	2,00
29. 4. 2005	1,75	0,75	2,75	2,00
1. 4. 2005	2,00	1,00	3,00	2,00
28. 1. 2005	2,25	1,25	3,25	2,00
27. 8. 2004	2,50	1,50	3,50	2,00
25. 6. 2004	2,25	1,25	3,25	2,00
1. 8. 2003	2,00	1,00	3,00	2,00
26. 6. 2003	2,25	1,25	3,25	2,00
31. 1. 2003	2,50	1,50	3,50	2,00
1. 11. 2002	2,75	1,75	3,75	2,00
26. 7. 2002	3,00	2,00	4,00	2,00
26. 4. 2002	3,75	2,75	4,75	2,00
1. 2. 2002	4,25	3,25	5,25	2,00
22. 1. 2002	4,50	3,50	5,50	2,00

Zdroj: xxxx://xxx.xxxxxxx.xx/xxxxxxxxxxxx/xxxxx-xxx/

Za posledních cca 10 let jsou sazby ČNB na dlouhodobém minimu, viz. výše uvedené údaje. Od těchto sazeb se odvíjí, jak již bylo zmíněno, úrokové sazby vkladových účtů u bank. Ty se pohybují také na velmi nízké úrovni.

Sankce za předčasný výběr z vkladových účtů, které jsou uzavřeny na určitou dobu, se u bank v ČR liší. Některá banka vyměřuje sankce určitým procentem z vybírané částky, některá naopak pevnou částkou bez ohledu na výši vybírané částky. Tyto sankce bývají zpravidla uváděny v sazebnících poplatků a vkladatelé mají možnost se s nimi seznámit jednak přímo v bance, jednak na webových stránkách bank a jiných peněžních ústavů.

3. Podstatné části smlouvy

3.1. Právní úprava smlouvy o vkladovém účtu

Smlouva o vkladovém účtu je smlouvou, kterou jako smluvní stana zavazující se zřídit vkladový účet může uzavřít pouze banka podle zák. č. 21/1992 Sb. o bankách, v novelizovaném znění. Za podmínek stanovených zák. č. 87/1995 Sb., v novelizovaném znění, může smlouvu o vkladovém účtu uzavřít také spořitelní a úvěrní družstvo. Právní úprava smlouvy o vkladovém účtu obsažená v obchodním zákoníku platí nejen pro vztahy mezi bankou a podnikateli, ale také pro vztahy mezi bankou a fyzickými a právnickými osobami, které podnikateli nejsou.

Právní úprava smlouvy o vkladovém účtu je obsažena v § 716 až 719 ObchZ. Kogentní povahu mají především § 718 odst. 1., který upravuje výši úrokové sazby z prostředků na účtu v případě, že sazba nebyla ve smlouvě sjednána a ani nebyl ve smlouvě dohodnut způsob jejich stanovení, a dále § 719a, který stanoví obdobné použití kogentního § 715a ObchZ na smlouvu o vkladovém účtu. Kromě toho se smluvní strany nemohou odchýlit ani vyloučit základní ustanovení vymezující smlouvu o vkladovém účtu (§716) a ustanovení, která předepisují povinnou písemnou formu právního úkonu (§715 odst. 1 a 2 ve spojení s § 719b).

V § 719b je stanovena přiměřená použitelnost ustanovení o smlouvě o běžném účtu pro smlouvu o vkladovém účtu, jestliže ustanovení tuto smlouvu upravující nestanoví něco jiného. Přiměřená použitelnost se týká zejména:

§ 709 odst. 1, který stanoví povinnost banky označit majitele účtu ve smlouvě údaji uvedenými v tomto ustanovení

§ 710 odst. 1 a 3 upravující povinnosti banky a okruh osob oprávněných nakládat s peněžními prostředky na účtu

§ 712 zejména pokud jde o povinnost banky oznámit majiteli účtu přijaté vklady a provedené výplaty a platby a povinnost banky informovat majitele účtu o zůstatku peněžních prostředků na účtu výpisem z účtu

§ 713 upravující lhůty pro odepsání peněžních prostředků bankou z účtu a pro připsání peněžních prostředků bankou ve prospěch účtu

§ 714 odst. 3 pokud jde o zásadu, že úroková sazba se stanoví jako roční a o povinnost banky připsat úroky k zůstatku peněžních prostředků na účtu včetně lhůty pěti dnů, ve které mají být úroky připsány31

3.2. Pojetí smlouvy a její náležitosti

Smlouva o vkladovém účtu je vymezena jako dohoda, kterou se banka zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro druhou smluvní stranu (majitele účtu) a platit z peněžních prostředků na účtu úroky a majitel účtu se zavazuje vložit na účet peněžní prostředky, přenechat jejich využití bance na dobu určitou nebo na dobu neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou.32

Smlouva o vkladovém účtu se odlišuje od smlouvy o běžném účtu především tím, že banka nemá povinnost provádět platební styk na vkladovém účtu.

Ze základního ustanovení (§ 716 ObchZ) vymezujícího smlouvu o vkladovém účtu vyplývá, že k jejím podstatným částem (pojmovým znakům) patří:

1. Závazek banky vkladový účet zřídit

2. Určení doby, od kdy bude účet zřízen

3. Určení měny, ve které bude účet zřízen

4. Závazek banky platit z peněžních prostředků úroky

5. Závazek majitele účtu vložit na účet peněžní prostředky

6. Závazek majitele účtu přenechat peněžní prostředky vložené na účet k využití bance

7. Určení doby, na kterou se peněžní prostředky bance k využití přenechávají, nebo určení výpovědní lhůty, jestliže určitá doba využití není stanovena a peněžní prostředky jsou bance přenechány na dobu neurčitou33

Dohoda o těchto podstatných náležitostech, stejně tak jako dohoda o ostatních (nepodstatných) částech smlouvy musí mít písemnou formu (§ 40 odst. 3 a 4 OZ).

31 Plíva S., Xxxx X., Liška P., Xxxxx X., Bankovní obchody, 1. vyd. Praha, ASPI, 2009, s. 57-58

32 Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. vydání, Praha, ASPI, 2009, s. 308

33 Xxxxxxxxx I., Plíva S., Xxxxx X. a kolektiv, Obchodní zákoník - komentář, 10. vyd., Praha, X.X.Xxxx, r. 2005, s 1391

Ad. 1 – Závazek banky vkladový účet zřídit je zpravidla prvním ustanovení ve smlouvě o vkladovém účtu. Banka se tedy zavazuje výslovně zřídit a vést vkladový účet. V případě, že klient splní veškeré podmínky identifikace klienta v souladu se zákonem O praní špinavých peněz a legalizaci výnosů z trestné činnosti. Na zřízení účtu nemá vkladatel právní nárok, což znamená, že banka nemá povinnost účet zřídit.

Jedná se o smlouvu dvou smluvních stran, které uzavírají vztah svobodně a vážně.

Ad. 2 – Určení doby, od kdy bude účet zřízen. Toto ustanovení obsahuje buď přesný datum, od kdy je smlouva uzavřena (zřízen účet), nebo může být termín podmíněn odkládací podmínkou.

Ad. 3 – Určení měny, ve které bude účet zřízen. V dřívější právní úpravě bylo stanoveno, že pokud není uvedena měna, platí to, že se účet zřizuje v českých korunách. Dnešní právní úprava stanovuje nutnost určení měny. Banky vedou účty v určitých měnách mimo české koruny. Jedná se zpravidla o americký dolar, euro, britská libra, některé banky vedou účty v australských dolarech či kanadských dolarech.

Ad. 4 – Závazek banky platit z peněžních prostředků úroky. Smlouvu o vkladovém účtu není možné uzavřít jako bezúročnou. Ve smlouvě však nemusí být uvedena výše úroků, které se banka zavazuje majiteli účtu platit. Ta je buď dohodnuta (§716a), nebo vyplývá z kogentního ustanovení (§718).34 Zde je uvedeno, že pokud výše úroků není stanoveno ve smlouvě, činí úroková sazba polovinu lombardní sazby stanovené ČNB ke dni, kdy jsou úroky připisovány k zůstatku peněžních prostředků na účtu.

Jsou-li peněžní prostředky uloženy na dobu kratší než jeden rok, jsou úroky připsány po uplynutí lhůty, po kterou byly prostředky na účtu vázány, nebo po účinnosti výpovědi podle § 717 odst.1. Nebyla-li smlouva o vkladovém účtu sjednána na dobu určitou, jsou úroky splatné nejpozději ke konci kalendářního roku.

Jsou-li peněžní prostředky uloženy na dobu delší než jeden rok, je banka povinna vyplatit na žádost majitele účtu úroky po uplynutí kalendářního roku.

Úroky náleží majiteli účtu ode dne, kdy byly prostředky připsány na účet do dne, který předchází dni, kdy byly peněžní prostředky z účtu odepsány.

34 Xxxxxxxxx I., Xxxxx S., Xxxxx X. a kolektiv, Obchodní zákoník – komentář, 10.vyd. Praha, X.X.Xxxx, r. 2005, s. 1391

Ad. 5 – Závazek majitele účtu vložit na účet peněžní prostředky. Ve smlouvě může být jmenovitě uvedeno, kolik se zavazuje majitel účtu vložit (zejména u smluv na dobu určitou). Naopak může být také závazek majitele bez uvedení přesné peněžní částky, ale s odkazem na obchodní podmínky, které stanoví minimální vklad na takový účet. Je tedy možné, aby na takový druh vkladového účtu byly jakékoliv částky připisovány v průběhu trvání smluvního vztahu.

Ad. 6 – Závazek majitele účtu přenechat peněžní prostředky vložené na účet k využití bance. Tento závazek znamená, že majitel účtu má omezenou možnost nakládat s vloženými prostředky. To znamená, že nakládání s prostředky je omezeno zcela, nebo jen částečně. Od tohoto závazku se odvíjí vlastně termínovanou vkladu (§ 717) .

Ad. 7 - Určení doby, na kterou se peněžní prostředky bance k využití přenechávají, nebo určení výpovědní lhůty, jestliže určitá doba využití není stanovena a peněžní prostředky jsou bance přenechány na dobu neurčitou.

V případě, že majitel účtu nakládá s prostředky před dobou určenou ve smlouvě o vkladovém účtu, nebo před uplynutím výpovědní lhůty, zaniká právo na výplatu úroků z vkladu zcela, nebo se výplata úroků sníží způsobem stanoveným ve smlouvě a to u té části vkladu, u níž nebyla dodržena lhůta pro uložení prostředků nebo dohodnutá výpovědní lhůta. (§ 717 ObchZ). V tomto případě se jedná o relativně pevný termín vkladu.

Absolutně pevný termín uložení prostředků musí být výslovně ve smlouvě uveden. Je to případ, kdy prostředky před uplynutím lhůty vybírat nelze.

Zákonná úprava smlouvy o vkladovém účtu postrádá úpravu výpovědi a výpovědních lhůt a ponechává to na dohodě účastníků ve smlouvě. Pokud by výjimečně nebyla výpovědní lhůta ve smlouvě uzavřené na dobu neurčitou sjednána, lze takovou smlouvu vypovědět podle § 582 odst. 1 OZ ve lhůtě tří měsíců ke konci kalendářního čtvrtletí. Pokud by výpověď, resp. výpovědní lhůta nebyla sjednána ve smlouvě uzavřené na dobu určitou, nebylo by možné před uplynutím stanovené doby smlouvu vypovědět.35

Vedle obligatorních náležitostí (podstatných částí) může a většinou bude smlouva obsahovat i řadu dalších náležitostí - nepodstatných částí. Některé z těchto náležitostí, které lze označit jako pravidelné, uvádí § 716a ObchZ. Jsou jimi:

35 Autorský kolektiv, Obchodní právo – MERITUM, Xxxxxxx Kluwer ČR, a.s., 2010, vyd. 2, Praha, s 1083

1. Osoby oprávněné nakládat s peněžními prostředky na účtu

2. Výše nebo způsob stanovení výše úrokové sazby a období splatnosti úroků, které banka platí majiteli účtu

3. Lhůty a formu oznámení banky majiteli účtu o přijatých vkladech a platbách a o výši zůstatku peněžních prostředků na účtu

4. Ujednání, zda a za jakých podmínek může majitel účtu předčasně nakládat s peněžními prostředky na účtu

Ve srovnání se smlouvou o běžném účtu není u smlouvy o vkladovém účtu mezi náležitostmi, které smlouva může obsahovat, uvedena výše nebo způsob stanovení výše úplaty a způsob, jakým majitel účtu bance zaplatí, popřípadě ujednání, že úplata nebude bankou požadována. 36

Poněvadž § 716a není kogentní, je nutné mít uvedené otázky ve smlouvě upraveny. Lze proto dovodit, že banka má právo na úplatu nikoliv ze zákona, ale jen za podmínky, že toto bylo ve smlouvě či v příslušných obchodních podmínkách dojednáno.

Ad. 1 – osoby oprávněné nakládat s peněžními prostředky na účtu – jedná se o speciální zmocnění osob, které mohou nakládat s prostředky na účtu. Nejedná se zde o nakládání s účtem, jelikož k tomuto je oprávněn pouze majitel účtu (nakládáním s účtem se rozumí uzavírání smluv, změny či zrušení smluv – upraveno § 709 odst. 3). Jiná osoba než majitel účtu je oprávněna nakládat s účtem jen na základě zvláštní plné moci, která je specifikována ke konkrétnímu účtu a jen k určitým úkonům.

Nakládání s prostředky na účtu je zpravidla umožněno na základě zmocnění, které se nazývá podpisové vzory. Tyto podpisové vzory bance majitel účtu. Taktéž platí, že majitel účtu musí být uveden v podpisovém vzoru. Zákon nemá ustanovení, podle kterého by majitel účtu měl právo nakládat s prostředky na účtu přímo ze zákona, aniž by byl uveden v podpisovém vzoru. Nakládáním s prostředky na účtu se rozumí předávání příkazů bance k výplatám a platbám z účtu. U smlouvy o vkladovém účtu bude mít vzhledem k povaze a účelu smlouvy spíše výjimečnou povahu. Nelze je však vyloučit. Platí pro ně přiměřeně § 710 odst. 2 ObchZ.

S účinností od 1. ledna 2005 bylo ustanovení § 710 odst. 2 doplněno o větu, podle níž musí mít podpisové vzory náležitosti plné moci. To znamená, že musí obsahovat zmocňovací

projev vůle majitele účtu a vymezení rozsahu zmocněncova oprávnění nakládat s prostředky na účtu (§31 odst. 1 a 4 OZ). 37Z toho vyplývá, že oprávnění jednotlivých osob zmocněných nakládat s prostředky může být majitelem omezeno jednak částkou, či nutností podepisování pokynů k nakládání s prostředky dvěma či více osobami.

Ad. 2 – výše nebo způsob stanovení výše úrokové sazby a období splatnosti úroků, které banka platí majiteli účtu. Nejsou-li výše úrokové sazby nebo způsob jejího stanovení ve smlouvě o vkladovém účtu sjednány, činí úroková sazba polovinu lombardní sazby stanovené Českou národní bankou ke dni, k němuž se úroky připisují k zůstatku peněžních prostředků na účtu (§ 718 odst. 2 ObchZ). Ve smlouvě může být uvedena konkrétní výše úrokové sazby, a to zejména u vkladových účtů na dobu určitou. Banka se zavazuje po tuto dobu úročit vložené peněžní prostředky touto sazbou. Po uplynutí sjednané doby vkladový účet končí, anebo může pokračovat dále, ale již s novou úrokovou sazbou. U vkladových účtů, u kterých není smluvně dohodnuta doba uložení, je zpravidla použita vyhlašovaná úroková sazba, na kterou se banka odkazuje v ustanovení smlouvy nebo v obchodních podmínkách doplňujících smlouvu. Tuto má banka možnost v průběhu trvání smluvního vztahu měnit.

Důležitým údajem je také období splatnosti úroků, které opět závisí na délce vkladového účtu. Pokud je vkladový účet uzavřen na dobu určitou a to v délce maximálně jeden rok, připisují se úroky při splatnosti vkladu. Pokud je doba uložení vkladu delší než jeden rok, musí být úroky vyplaceny na žádost majitele účtu po uplynutí kalendářního roku (§ 718 odst. 3 ObchZ).

Ad. 3 – lhůty a formu a oznámení banky majiteli účtu o přijatých vkladech a platbách a o výši zůstatku peněžních prostředků na účtu – toto ustanovení je také vhodné ve smlouvě o vkladovém účtu, případně běžném účtu dohodnout. Nejčastější formou oznámení banky je výpis z účtu, který je informuje majitele účtu o všech vkladech či výběrech a převodech na účtu za stanovené období. U některých typů účtu jsou výpisy předávány majiteli měsíčně, lze však dohodnout i kratší periodu předávání výpisů. U účtů právnických osob není výjimkou předávání výpisu po každém dni, v němž nastal obrat na účtu.

Výpisy jsou zpravidla předávány majiteli účtu písemnou formou a to osobně v bance, nebo jsou zasílány poštou. Dnes již není žádnou výjimkou dohodnout předávání výpisu elektronickou cestou v textovém i databázovém tvaru.

37 Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. Vydání, Praha, ASPI, 2009, s. 311 - 312

Výpis obsahuje obvykle číslo účtu, o kterém je majitel zpravován, jméno a adresu majitele, jemuž je tento výpis předáván. Je zde uveden počáteční stav účtu, obraty kreditní a debetní a také konečný stav účtu za určité ve smlouvě stanovené období. Dle § 712 odst. 1 je povinností banky navíc informovat majitele účtu po skončení kalendářního roku tzv. bilančním výpisem o zůstatku účtu k poslednímu dni kalendářního roku. Ve výpise z účtu jsou uvedeny mimo výše uvedené údaje také výše připsaných úroků z účtu a případné zaúčtované poplatky banky.

Ad. 4 – ujednání, zda a za jakých podmínek může majitel účtu předčasně nakládat s peněžními prostředky na účtu – v tomto ujednání musí být uvedeno, zda se jedná o vkladový účet:

na dobu určitou bez možnosti s peněžními prostředky nakládat před uplynutím doby, na kterou byla smlouva sjednána nebo před uplynutím sjednané výpovědní lhůty (tzv. absolutně pevný termín). V tomto případě musí být ve smlouvě toto nakládání s prostředky výslovně vyloučeno (§ 717 odst. 2 ObchZ).

na dobu určitou s možností výpovědi ve lhůtě určené ve smlouvě na dobu neurčitou s možností výpovědi ve lhůtě určené ve smlouvě

ve druhém a třetím případě má majitel právo nakládat s peněžními prostředky před sjednanou dobu či před uplynutím výpovědní lhůty, má to však pro něj nepříznivý následek ten, že jeho nárok na úroky buď zanikne zcela, nebo je mu výše vyplacených úroků snížena.38

3.3. Vznik a zánik smlouvy o vkladovém účtu

3.3.1 Vznik smlouvy o vkladovém účtu

Smlouva o vkladovém účtu je uzavřena po vzájemné dohodě dvou smluvních stran a to bankou na straně jedné a majitelem účtu na straně druhé. Tato vzájemná dohoda musí být postavena na zásadě smluvní svobody, kde žádná ze stran nemůže být k uzavření smlouvy nucena. Dle § 716 odst. 2 ObchZ musí mít smlouva písemnou formu, a pokud by

38 Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. vydání, Praha, ASPI, 2009, s. 313

tato podmínka nebyla dodržena, byla by tato smlouva absolutně neplatná. Při uzavírání smluv o účtu je obvyklé odkazování na obchodní podmínky (upraveny § 273 ObchZ).

Ve smlouvě musí být obě smluvní strany přesně identifikovány. V případě banky, která je právnickou osobou musí být uveden přesný název dle výpisu z obchodního rejstříku s uvedením sídla banky, identifikačního čísla a s přesným označením osoby, která je za banku oprávněna uzavírat konkrétní smluvní vztah.

Na straně druhé je identifikován majitel účtu a to buď fyzická osoba, kde je uvedeno celé jméno, včetně bydliště, rodného čísla (případně data narození, pokud osoba nemá přiděleno rodné číslo). V případě pokud se jedná o právnickou osobu je opět přesně uveden název společnosti dle výpisu z obchodního rejstříku, včetně sídla, identifikačního čísla a uvedením osoby, která je oprávněna za společnost vystupovat navenek a jednat. Povinností banky je, dle zákona 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, identifikovat také osobu vystupující za společnost. Nestačí tudíž jméno osoby vystupující za společnost, ale musí být také přesná identifikace.

Ve smlouvě si smluvní strany dohodnou jednak povinné náležitosti smlouvy, ale také nepovinné náležitosti.

Podpisem smluvních stran je smlouva o vkladovém účtu uzavřena.

3.3.2. Zánik smlouvy

Smlouva může zaniknout:

Uplynutím doby, na kterou byl vkladový účet zřízen Dohodou obou smluvních stran o ukončení smluvního vztahu

Výpovědí ze strany majitele účtu, a to i když byla smlouva uzavřena na dobu určitou a to dnem doručení písemné výpovědi bance (toto neplatí pro tzv. absolutně pevný termín)

Výpovědí ze strany banky, ale to jen v případě, že je tato možnost uvedena ve smlouvě či obchodních podmínkách.

Platí však, že i u smlouvy na dobu určitou, v závislosti na dispozitivní povaze § 717 a také § 715 ObchZ, je právem smluvních stran tuto možnost dohodnout.

Smrtí majitele účtu smlouva o vkladovém účtu nezaniká. Banka dále vede vklad, přijímá a vyplácí peněžní prostředky na základě pokynů, které jí dal majitel a osoby jím zmocněné. Plná moc udělená majitelem účtu k nakládání s peněžními prostředky na účtu jeho smrtí nezaniká, jen v případě, kdy majitel stanovil, že má trvat pouze za jeho života. V případě, že se banka hodnověrným způsobem dozví, že majitel účtu zemřel, zastaví ty výplaty a platby z účtu, u kterých majitel stanovil, že po jeho smrti nemá banka ve výplatách a platbách pokračovat.

V případě, že byl soudem či zůstavitelem ustanoven správce dědictví, a tento správce má právo spravovat účet zemřelého majitele účtu, má stejná práva a povinnosti jako majitel účtu a tudíž je banka povinna řídit se jeho příkazy. Toto ustanovení správce dědictví musí být bance hodnověrně prokázáno. Správce dědictví je oprávněn v tomto případě činit úkony, které nepřekračují obvyklé hospodaření. V jiných případech by musel žádat o souhlas dědice.

4. Smlouva o vkladovém účtu v praxi

Jak již bylo uvedeno, je v dnešní bankovní praxi využíváno k uzavření smluvního vztahu buď formulářový typ smlouvy, či souvislá smlouva obsahující podstatné části smlouvy, ale také nepodstatné části smlouvy.

Pro objasnění Smlouvy o termínovaném vkladu a Smlouvy o spořicím účtu jsem použila produkty ČSOB.

4.1. Smlouva o termínovaném vkladu

Před uzavřením smlouvy o termínovaném vkladu je banka povinna identifikovat klienta, který má zájem o uzavření této smlouvy. Do plné identifikace náleží jméno a příjmení vkladatele, rodné číslo, případně datum narození u cizinců a také bydliště. V případě, že by klient tuto identifikaci odmítl, banka odmítne uzavřít smluvní vztah. Tato identifikace je v naprostém souladu s právní úpravou ČR a také v souladu s právem EHS.

Také v průběhu smluvního vztahu při provádění transakcí na účtu je oprávněna banka identifikovat vkladatele a také zjistit informace ze strany klienta o původu peněžních prostředků. To vše podléhá již zmiňovanému zákonu 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

V úvodu smlouvy se banka zavazuje klientovi zřídit v určitý den termínovaný vklad v určité měně. Měna musí být výslovně uvedena. Tato základní ustanovení jsou kogentní a tudíž nezbytné.

V další části se zavazuje klient, a to ke vložení finančních prostředků v uvedené měně a přenechání těchto prostředků k využití bance na dobu určitou. Doba určitá je míněna tak, že první uložení je sjednáno např. na jeden měsíc a dále může být sjednáno, že se tato doba bude stále opakovat, nebo po této době termínovaný vklad skončí.

Další uložení vkladu, či změna termínu, na který je vklad uložen, je prováděno na základě tzv. Žádosti o uložení vkladu. Tuto žádost musí vždy podepsat majitel či disponent účtu.

V žádosti o uložení vkladu majitel účtu, případně disponent (na základě podpisových vzorů) stanovuje další dohodnuté parametry vkladu.

Mezi tyto parametry patří:

Počáteční výše vkladu – tuto majitel vkládá na účet termínovaného vkladu buď v hotovosti, nebo přímo v žádosti dává pokyn bance k převodu z jiného účtu vedeného bankou na účet termínovaného vkladu. Další vklady může již majitel či disponent účtu ukládat v tzv. dispoziční lhůtě bez oznamování bance. Taktéž výběry v této lhůtě může činit vkladatel bez zvláštního omezení. V dispoziční lhůtě jsou umožněny tudíž bez jakékoliv sankce. Pouze výše minimálního zůstatku na termínovaném vkladu může být omezena a v tomto konkrétním případě omezena je a to částkou 5 000,- Kč, pod niž by zůstatek termínovaného vkladu neměl klesnout. Tato hranice je uvedena v Oznámení o úrokových sazbách.

V případě navýšení vkladu v dispoziční lhůtě (v jiném termínu toto není možné), není nutné sepisovat žádost o uložení vkladu. Vklad je nadále úročen dle pásmového úročení a to v závislosti na výši zůstatku na účtu termínovaného vkladu.

Délka vkladu – tato doba, jak již bylo uvedeno, je sjednána na první uložení prostředků. Pokud vkladatel neprovede změnu v délce vkladu, je bráno, že tato platí i v dalším období. Majitel účtu či disponent však může zadat v termínu splatnosti takovou změnu, která modifikuje přesně stanovený termín vkladu, což znamená, že původní termínovaný vklad dohodnutý např. na 1 měsíc, může být změněn v termínu splatnosti – obnovy, na termínovaný vklad s dobou uložení např. 3 měsíce, nebo 7 dní. Takovou změnu lze provést pouze v termínu splatnosti.

Dispozice s vkladem – v žádosti o uložení vkladu může být uvedeno, že se vklad bude automaticky obnovovat na stejnou délku vkladu, ale vždy s úrokovou sazbou platnou v den automatické obnovy vkladu. Další možností je, že vklad skončí uplynutím stanovené doby uložení prostředků a nadále se již nebude obnovovat, a tudíž se nebudou účtovat úroky. Tento ukončený vklad může zůstat k dispozici majiteli účtu k výběru peněžních prostředků, nebo může být dle dispozice majitele či disponenta zůstatek rovnou převeden na jiný účet uvedený v žádosti o uložení vkladu a to i na účet v jiném peněžním ústavu. U termínovaného vkladu může být také nastavena automatická funkce dorovnávání zůstatku na běžném účtu, což znamená na určitou hranici stanovenou v žádosti. Pokud by však v tomto případě

nedosahoval po uskutečněném dorovnání běžného účtu svého minimálního zůstatku dle podmínek banky, převod se neprovede. Naopak může být na běžném účtu nastavena přesná částka, která může být v termínu splatnosti vkladu převáděna na termínovaný vklad. Všechny tyto varianty musí být uvedeny v žádosti o uložení vkladu a tudíž odsouhlaseny jednak vkladatelem a také bankou.

Dispozice s úroky – také tato podmínka je uvedena v žádosti a znamená možnost volby klienta, jak chce po zaúčtování nakládat s vyúčtovanými úroky. Vkladatel má možnost připisování úroků k jistině a tudíž následnému úročení tohoto úrokového výnosu. Další možností je výběr těchto úroků v hotovosti. S ohledem k současným úrokovým sazbám bývá toto uplatňováno spíše u dlouhodobých termínovaných vkladů, kdy se připisují úroky např. 1x ročně a tudíž je částka úroků znatelná. Přesto tato možnost je přístupná vkladatelům i u termínovaných vkladů na 7 dnů. V poslední řadě je možné úroky převádět bezhotovostně na jiný účet vedený v bance. Tyto úroky se v termínu splatnosti vždy automaticky převedou na cílový účet stanovený majitelem či disponentem účtu. V případě termínovaných vkladů na dobu delší než 12 měsíců je banka povinna vyúčtovat úroky nejenom k termínu splatnosti, ale také ještě každý běžný rok

Tabulka č. 4 Oznámení o úrokových sazbách – termínované vklady ČSOB – pro občany

ČSOB Termínovaný vklad na dobu určitou - fixní sazba
	1. pásmo	2. pásmo	3. pásmo	4. pásmo
doba vkladu	do 149 999 Kč	od 150 000 Kč do 499 999 Kč	od 500 000 Kč do 999 999 Kč	od 1 000 000 Kč
7 dní	0,15	0,15	0,15	0,2
14 dní	0,15	0,15	0,2	0,3
1 měsíc	0,2	0,25	0,3	0,3
3 měsíce	0,25	0,3	0,4	0,45
6 měsíců	0,4	0,5	0,6	0,7
9 měsíců	0,5	0,55	0,7	0,8
12 měsíců	0,85	0,95	1,05	1,1
Fixní roční úrokové sazby (% p.a.).
Minimální vklad a zůstatek ve výši 5 000 Kč

ČSOB Termínovaný vklad Plus - fixní sazba
	1. pásmo	2. pásmo	3. pásmo	4. pásmo
doba vkladu	do 149 999 Kč	od 150 000 Kč do 499 999 Kč	od 500 000 Kč do 999 999 Kč	od 1 000 000 Kč
2 roky	1,5	1,5	1,5	1,5
3 roky	1,72	1,72	1,72	1,72
Fixní roční úrokové sazby (% p.a.).
Úrokové sazby ČSOB Termínovaného vkladu na 2 a 3 roky se při obnově řídí aktuálně platnými sazbami ČSOB Termínovaného vkladu Plus.
Minimální vklad a zůstatek ve výši 5 000 Kč

Zdroj:xxxx://xxx.xxxx.xx/xx/Xxxx/Xxxxxxx-xxxxx/Xxxxxxx/Xxxxxxx-xxxxx-xxxxxxxx-xxxx- obcane.aspx

V ustanovení smlouvy je uvedena také možnost výpovědi vkladu. Jelikož uzavření smlouvy o termínovaném vkladu musí mít písemnou formu, je nutné také výpověď vkladu podat písemně. V případě podání výpovědi počíná běžet výpovědní lhůta následující den po podání výpovědi a končí dnem nejbližší splatnosti vkladu. V případě, že na účtu není žádný vklad, je výpověď účinná následujícím dnem po doručení výpovědi druhé smluvní straně.

Ve smlouvě je uveden také způsob a frekvence předávání výpisu z účtu. Banka je, na základě novelizace zákona 284/2009 o platebním styku, který má účinnost od 1.11.2009, povinna zasílat výpisy poštou či předávat osobně, nebo v elektronické podobě, a to nejpozději za měsíc, v němž nastal pohyb na účtu.

Součástí smlouvy o termínovaném vkladu jsou Všeobecné obchodní podmínky a také Podmínky vedení účtu ČSOB termínovaný vklad na dobu určitou. Vkladatel by měl být s těmito podmínkami seznámen před podpisem smlouvy, jelikož toto seznámení v podstatě svým podpisem stvrzuje.

V praxi však dochází k tomu, že vkladatel obdrží podmínky teprve při podepisování smlouvy a jen zřídka se s těmito podmínkami seznámí ještě před podpisem smlouvy. Má však možnost ještě před uskutečněním vkladu na termínovaný vklad s podmínkami se seznámit a v případě, že nesouhlasí s těmito ustanoveními podmínek, má šanci vypovědět vklad a uplatnit účinnost výpovědi následující den po doručení druhé straně.

Důležitou informací pro klienta je také dispoziční lhůta, která je rozdílná u různých termínů vkladů. Tato dispoziční lhůta je uvedena v podmínkách vedení účtu termínovaného vkladu. U vkladů s dobou trvání kratší než 1 měsíc, je dispoziční lhůta pouze v den splatnosti vkladu. V případě, že tento den připadá na jiný než pracovní den (např. státní svátek), umožní banka nakládat s vkladem na účtu nejbližší následující pracovní den. U vkladů s dobou trvání od 1 měsíce výše je dispoziční lhůta 7 kalendářních dnů, přičemž první den dispozice je číselně shodný s datem prvního složení vkladu na účet a trvá ještě následujících 6 kalendářních dnů.

V podmínkách je také uvedena možnost výběru peněžních prostředků z účtu majitelem či disponentem účtu mimo dispoziční lhůtu. V tomto případě však banka sníží zůstatek účtu či vybíranou částku o náhradu za nedodržení dohodnuté doby trvání vkladu podle platného Sazebníku poplatků. V ČSOB je aktuální náhrada za předčasný výběr u termínovaných vkladů s termínem splatnosti do ti měsíců 0,75% z částky výběru, u delší splatnosti je to 1,5% z vybírané částky.

Ustanovení, která nejsou zmiňovaná ve smlouvě o termínovaném vkladu, jsou doplněna Všeobecnými obchodními podmínkami. Pokud by ustanovení ve VOP byla rozdílná od Smlouvy o termínovaném vkladu, platí ustanovení ve smlouvě. Smlouva je speciální úpravou oproti všeobecné. O Všeobecných obchodních podmínkách bude více pojednáno v následujícím oddíle.

4.2. Smlouva o spořicím účtu

Smlouva o spořicím účtu stejně jako Smlouva o termínovaném účtu hned na počátku obsahuje závazek banky zřídit a vést od určitého data spořicí účet v určité měně. Poněvadž tento typ vkladového účtu není na dobu určitou, platí jeho platnost na dobu neurčitou. Proto je v úvodním ustanovení smlouvy uvedena výpovědní lhůta. V ČSOB je v nabídce nyní jen spořicí účet s výpovědní lhůtou 1 den, čímž se finanční prostředky na spořicím účtu stávají velmi rychle dostupnými, a proto je spořicí účet stále častěji využíván vkladateli. Spousta klientů dnes upřednostňuje snadnou dostupnost prostředků, před dlouhodobými, ale o něco lépe úročenými vklady.

Stejně tak je uveden závazek majitele účtu uložit vklad na účet nejméně ve výši minimálního počátečního vkladu uvedeného opět v Oznámení o úrokových sazbách.

Rozdílné od smlouvy o termínovaném vkladu jsou části týkající se úročení a připisování úroků. U spořicího účtu je úročení vyhlašovanou úrokovou sazbou, kterou je banka oprávněna měnit v souladu s Podmínkami vedení ČSOB spořicího účtu. Ke dni změny zůstatku na účtu je banka oprávněna změnit úrokovou sazbu na aktuální sazbu platnou tento den pro aktuální zůstatek na účtu.

Úroky jsou připisovány k zůstatku spořicího účtu ke konci kalendářního čtvrtletí a stávají se tímto součástí úročené jistiny.

O pohybech na účtu jsou majiteli účtu předávány výpisy dohodnutým způsobem, obdobně jako u termínovaných vkladů a frekvencí taktéž uvedenou ve smlouvě.

Finanční prostředky je možné písemně vypovědět a výpovědní lhůta počíná běžet následující den po doručení výpovědi druhé smluvní straně.

Ustanovení smlouvy je možné taktéž měnit pouze písemnou formou, nebo pokud byla zřízena služba Elektronického bankovnictví, lze některé úkony provést i prostřednictvím této služby. Tento elektronický kanál se dnes využívá pro zadávání výpovědi, či zadávání pokynu k převodu prostředků na jiný účet.

Podmínky vedení ČSOB spořicího účtu upřesňují možnost zadání výpovědi z účtu. Pokud by majitel či disponent měl zájem vypovědět vyšší částku, než původně zadal a doposud nevypršela výpovědní lhůta, má možnost původní výpověď zrušit a teprve poté zadat novou výpověď. Nelze vypovědět vyšší částku, než je aktuální zůstatek na spořicím účtu v době podání výpovědi.

Dispoziční lhůta u spořicího účtu po uplynutí výpovědní lhůty 7 kalendářních dnů, což znamená poslední den výpovědní lhůty a následujících 6 kalendářních dnů.

V případě převodu či výběru finančních prostředků bez zadání výpovědi a uplynutí výpovědní lhůty, banka účtuje poplatek za předčasný výběr dle platného Sazebníku poplatků.

Smlouva zaniká dohodou smluvních stran nebo výpovědí jednou ze smluvních stran. Výpovědní lhůta pro obě smluvní strany je shodná jako výpovědní lhůta vkladu.

Banka je také oprávněna odstoupit od smlouvy v případě, že vklad nebude připsán na účet do sedmi kalendářních dnů od data uvedené ve smlouvě, ve které se klient zavazuje uložit vklad na účet.

Tabulka č. 5 Oznámení o úrokových sazbách – spořicí účty ČSOB – pro občany

ČSOB Spořicí účet
	1. pásmo	2. pásmo	3. pásmo	4. pásmo
doba		od 150 000 Kč	od 500 000 Kč	od 1 000 000 Kč
výpovědi	do 149 999 Kč	do 499 999 Kč	do 999 999 Kč
1 den	1,1	1,1	1,1	1,1
Vyhlašované roční úrokové sazby (% p.a.)
Minimální počáteční vklad ve výši 5 000 Kč

ČSOB Spořicí účet s prémií	% p.a.
Vyhlašovaná úroková sazba (% p.a.)	1,3
Fixní prémiová sazba (% p.a.)	0,5
Minimální počáteční vklad ve výši 5 000 Kč

Zdroj:xxxx://xxx.xxxx.xx/xx/Xxxx/Xxxxxxx-xxxxx/Xxxxxxx/Xxxxxxx-xxxxx-xxxxxxxx- ucty-obcane.aspx

4.3. Smlouva o spořicím účtu s prémií

ČSOB nabízí svým klientům také Spořicí účet s prémií. Rozdíl mezi spořicím účtem a spořicím účtem s prémií je v termínu výpovědní lhůty, kdy spořicí účet s prémií je vkladem, který je k dispozici okamžitě. Jedná se o spořicí účet na dobu neurčitou.

Disponování s tímto účtem je možné prostřednictvím elektronického bankovnictví, nebo na pobočce banky a to převodem na jiný účet v ČSOB či v jiném peněžním ústavu.

Banka nemá právo uplatňovat žádnou sankci, protože majitel či disponent může disponovat ať částí, či celým vkladem kdykoliv.

Úroky jsou připisovány k zůstatku čtvrtletně – vyhlašovaná sazba a dále 2x ročně je připisována prémie. Tato prémie se dá nazvat jako „prémie za věrnost“. Motivuje klienty, aby ponechávali bance k dispozici maximální část svých volných finančních prostředků.

Prémie je vždy vyhlašována na celý kalendářní rok k 1.1. a je fixně uvedena ve smlouvě vedle ustanovení o vyhlašované úrokové sazbě.

I když je tento účet fakticky neustále k dispozici, není určen pro běžný platební styk. Aby tato dostupnost byla alespoň nějak omezena, je stanoveno bankou v Sazebníku poplatků to, že první 3 převody ze spořicího účtu za kalendářní čtvrtletí jsou zdarma, každý další převod ve čtvrtletí je již zpoplatněn.

Také Smlouva o spořicím účtu se odkazuje na Všeobecné obchodní podmínky, které jsou společné pro všechny typy účtu.

4.4. Všeobecné obchodní podmínky

Všeobecné obchodní podmínky navazují na jednotlivé produktové podmínky, týkající se vybraných služeb a produktů. Pokud je rozdíl mezi ustanoveními v produktových podmínkách a všeobecných podmínkách, platí produktové podmínky.

Klient je při podpisu smluvní dokumentace zpravidla v postavení podřízené smluvní strany. Banka předkládá klientovi jednak smlouvu, ale také již zmiňované podmínky. Klient má právo pouze souhlasit s touto dokumentací, nebo dokumentaci odmítnout a smlouvu nepodepsat. Nemá možnost ovlivnit znění smlouvy a podmínek. Nemůže také odmítnout identifikaci své osoby, jelikož v tomto případě má banka právo neuzavřít smluvní vztah s klientem.

V § 716-718 ObchZ je řešeno převážně nakládání s peněžními prostředky, ale nakládání s účtem zde řešeno není. V ObchZ je uváděn pouze majitel účtu a možnost stanovit disponenta pro nakládání s peněžními prostředky. Na rozdíl od tohoto pojmu, řeší všeobecné obchodní podmínky nakládání s účtem, což znamená veškeré právní úkony,

směřující ke vzniku, změně nebo zániku smlouvy o účtu.

Mezi základní ustanovení, týkající se veškerých služeb banky patří již zmíněná identifikace klienta, včetně práva zjištění původu peněžních prostředků, které jsou vkládány či převáděny na účet. Tato identifikace se týká každé fyzické osoby, která vystupuje jako fyzická osoba nepodnikající, ale také právnické osoby, a to včetně osob, které tuto právnickou osobu zastupují, ať již se jedná o statutární orgán, nebo osobu zmocněnou k nakládání s finančními prostředky na účtu právnické osoby.

Tato opatření ke zjištění skutečné identity klienta jsou v souladu s právem ES a následně se zákony ČR, s nichž je nutné jmenovat zejména zákon 253/2008 Sb. o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

ObchZ v § 716a uvádí možnost uvedení osob, které mají oprávnění disponovat s peněžními prostředky přímo ve smlouvě o vkladovém účtu. V praxi je to však tak, že právo nakládat s peněžními prostředky na účtech mají disponenti uvedení v dokumentu Zmocnění k nakládání s peněžními prostředky. Ve smlouvě je většinou uváděn pouze majitel účtu, který na základě obchodních podmínek specifikuje osoby, ale také způsob disponování a případné omezení disponování. Nakládání s peněžními prostředky je možné písemnými dispozicemi či elektronickými dispozicemi. Banky v souvislosti se zvyšováním rizika podvodů zavádějí různá opatření, která zpřísňují postupy zaměstnanců při přebírání písemných příkazů od klientů.

V případě, že se jedná o jednorázový úkon, a to pouze ve výjimečném případě, je možné zmocnit třetí osobu k určitému úkonu na základě speciální plné moci. Zde musí být tento úkon výslovně uveden a podpis majitele účtu musí být úředně ověřen.

Jak již bylo zmíněno, disponovat s peněžními prostředky mohou pouze osoby zmocněné majitelem účtu. Banka však může bez příkazu majitele účtu či disponent odepsat peněžní prostředky z účtu, ale pouze ve vyjmenovaných případech, které nemohou odporovat legislativě. Tyto případy nemusí být vždy pro klienta přijatelné, ale je v postavení, kdy nemá možnost postupy ovlivnit. Jedná se zejména o tyto případy:

a) Provádí-li banka zúčtování poplatků za bankovní a související služby dle Sazebníku poplatků

b) Z důvodu opravného zúčtování banky, či jiného peněžního ústavu

c) K úhradě plateb uskutečněných na základě použití šeků, platebních karet a také k úhradě debetních úroků

d) Provádí-li srážku daně podle právních předpisů

e) V rámci exekučního řízení – banka plní zákonnou povinnost

f) V případě vzájemného vyrovnání pohledávek a závazků před zrušením účtu

g) V dalších případech stanovených právními předpisy, VOP nebo konkrétní smlouvou uzavřenou s majitelem účtu

Za zmínku jistě stojí provádění platebních transakcí a lhůty, které banka, při provádění transakcí na základě pokynů klienta, musí dodržet. Tato otázka není řešena ObchZ vůbec, ale je upravena zákonem 284/2009 Sb. o platebním styku, který ve své poslední novelizované verzi stanovuje povinnosti bank při převodech prostředků a jejich připisování na účty příjemců úhrad. Od 1.1.2009 platí, že banka příjemce je povinna připsat prostředky nejpozději následující pracovní den po odepsání prostředků z účtu plátce. Touto změnou se staly bezhotovostní převody daleko pohodlnější a bezpečnější, než manipulace s velkými hotovostmi. V předchozí právní úpravě byla dána bankám daleko větší benevolence v připisování úhrad, a bylo zvyklostí, že banka např. den manipulovala s prostředky, které měly být připsány ve prospěch příjemce.

Pro plátce je však důležité v kterou hodinu svoji dispozici k převodu peněžních prostředků doručí bance. V případě, že ji podá až po konci provozní doby (v případě elektronických kanálů, či automatů pro příjem platebních příkazů), platí, že byl platební příkaz přijat bankou na začátku provozní doby následujícího pracovního dne.

Tuto lhůtu připsání prostředků může banka prodloužit v případě, že postupuje podle právních předpisů o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

Klienti musí být prostřednictvím VOP informování o možnosti reklamací ze strany klienta, ale také o možnosti banky zablokovat prostředky. Banka je povinna zablokovat peněžní prostředky na účtu majitele účtu na základě rozhodnutí soudu, nebo jiného příslušného orgány a realizovat exekuci, či jiné zákonné řízení v souladu s právními předpisy. Tato opatření přijímají klienti velmi odmítavě a dramaticky, nicméně banka ve výše uvedených případech nemá možnost rozhodnutí, ale musí přesně a okamžitě splnit příkaz příslušného oprávněného orgánu.

Po dřívějších zkušenostech klientů s bankami jsou dnes velmi důležitou částí VOP informace o pojištění vkladů. Tato část se opírá o zákon 21/1992 Sb. o bankách. Pojištěnými jsou vklady včetně úroků vedené v souladu s právními předpisy. Do roku 2008 byly vklady pojištěny do výše 50 000,- EUR, s omezením 90% výše vkladu. Od roku 2008 byla zrušena 10% spoluúčast vkladatelů a pojištění se vztahuje na 100 % vkladu, za předpokladu dodržení maximální hranice pojištění vkladu. Na základě novelizace zákona o bankách, vstoupila od 1.1.2011 v platnost nová hranice garance za vklady a to až do 100 000,- EUR, což je běžná hranice pro pojištění vkladu v rámci EU. Tato hranice se vztahuje na veškeré vklady na jednu fyzickou či právnickou osobu u jedné finanční instituce. Proto i nadále vkladatelé využívají rozložení svých naspořených peněžních prostředků mezi více bank a jiných peněžních ústavů. Pojištěny jsou dnes vklady u bank, spořitelních a úvěrních družstev a stavebních spořitelen.39

Neopomenutelným zákonným opatřením zmiňovaným ve VOP je zachování bankovního tajemství, ale také ochrana osobních údajů. Banka je povinna zachovávat mlčenlivost ve všech skutečnostech, na které se bankovní tajemství v souladu s právními předpisy vztahuje. Tato povinnost je zachována i po skončení smluvního vztahu s klientem. Týká se veškerých osobních údajů fyzických osob, které uzavírají s bankou smluvní vztah, osob, které jsou uvedeny jako disponenti, ale také právnických osob a jejich majitelů a statutárních orgánů.

Ustanovení je upraveno zákonem 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů. Poskytnutí osobních údajů bance, je v rozsahu žádaném ČSOB dobrovolné, nicméně jejich poskytnutí ze strany klienta je podmínkou uzavření smluvního vztahu.

Klientovo postavení se neustále zlepšuje a jsou mu přiznávána práva k podávání stížností orgánům dohledu, čímž je míněna ČNB. Při sporech mezi ČSOB a klientem, na základě provádění platebních transakcí, se mohou klienti obracet na finančního arbitra. Toto řešení by mělo být rychlejší, než standardní domáhání se práva přes soud. Samozřejmě právo klienta obracet se na soud není tímto ustanovením dotčeno. Podle mého názoru ale klienti tuto možnost velmi málo využívají.

Všeobecné obchodní podmínky vydává každá banka pro své služby. Mohou být mezi nimi odlišnosti, nicméně nemohou odporovat zákonným úpravám.

39 xxxx://xxx.xxxxx.xx/xxxxxx/xxxxxx-xxxxx-xxxxxxxxx-xx-0-0-xxxxxxx-xxxxx/

4.4.1. Zákonné úpravy v činnosti bank

Vzhledem k tomu, že banky jsou pod bankovním dohledem ČNB, mají své podmínky podnikání hodně regulované. V případě, že by se v činnosti banky objevily služby, nebo činnosti odporující právním předpisům, hrozilo by bance odebrání bankovní licence. Bankovní licenci získávají banky na základě zákona o bankách 21/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Banky musí splnit určité podmínky před udělením licence. Základním předpokladem je minimální výše kapitálu 500 mil. CZK, což odpovídá podmínkám směrnice EU. Dále se sleduje nezávadnost a původ základního kapitálu, ale také důvěryhodnost a způsobilost osob s kvalifikovanou účastí k výkonu práv akcionáře při podnikání banky, ale také důvěryhodnost osob navrhovaných na výkonné řídící funkce.

Bankou může být jen akciová společnost (§1 zákona o bankách). Ve smyslu tohoto zákona je bankou i spořitelna. Odchylný právní režim však mají družstevní záložny, které upravuje zvláštní zákon (87/1995 Sb. o spořitelních a úvěrních družstvech).40

Jak již bylo řečeno, stát ovlivňuje podstatně více činnost bank než činnost jiných obchodních společností. To je nezbytné v zájmu ochrany národního hospodářství i v zájmu ochrany klientely banky. Bance jsou především uloženy rozsáhlé informační povinnosti a rovněž povinnosti týkající se jejího provozu, zejména „provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejich vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky“ (§ 12 odst. 1 ZB).

Banka je povinna dodržovat pravidla úvěrové angažovanosti a kapitálové přiměřenosti. Musí trvale udržovat svou platební schopnost a dodržovat stanovená pravidla likvidity a bezpečného provozu.41

ČNB může rozhodnout o odnětí bankovní licence při přetrvávání závažných nedostatků v činnosti banky, nebo pobočky zahraniční banky, nebo při úpadku banky.

Dalším velmi důležitým právním předpisem ovlivňujícím činnost banky při správě finančních prostředků svých klientů je zákon 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. V případě nedodržování

40 Xxxxxxxxxx I. a kol., Obchodní právo, 1. díl, 2. vydání, Praha, Xxxxxxx Kluwer ČR,a.s., 2010, s.373-376

41 Xxxxxxxxxx I. a kol., Obchodní právo, 1. díl, 2. vydání, Praha, Xxxxxxx Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 381

některých ustanovení, která zavazují banku jako poskytovatele finančních služeb, může být stanovena velmi vysoká sankce. Tento zákon je v souladu s právní úpravou EHS a je na něj kladen velký důraz.

Nelze opomenout zákon 284/2009 Sb. o platebním styku, který prochází neustálými změnami. Tyto změny si žádá vývoj evropského prostoru a možnost poskytování finančních služeb v rámci EU.

Dalším již zmiňovaným zákonem je zákon 101/2000Sb. o ochraně osobních údajů. Banky mají nastavena pravidla pro nakládání s osobními údaji svých klient, která velmi přísně sledují. Jsou vydávány interní předpisy, které zaměstnancům přesně určují, která data jsou přísně důvěrná a která ne.

Nakonec zmíním samozřejmě také Obchodní zákoník a Občanský zákoník, které jsou základem pro uzavírání smluv a to také smluv o bankovních službách.

Závěr

Předmětem této práce byl rozbor smluv, které představují jedny z nejvíce využívaných služeb u bank. Jedná se o smlouvy o vkladových účtech, jejichž hlavním účelem je zhodnocování vložných peněžních prostředků. Tato služba je již známa a využívána mnoho let, ale poslední dobou získává na rozmanitosti. Hlavní účel splňují všechny uvedené typy účtů, ale jejich další parametry se již mohou lišit, a proto jsem provedla toto podrobné představení. Vkladové účty jsou bankami nazývány různě, což jsem ve své práci konkretizovala a popsala rozdíly mezi nimi. Nicméně jsou to všechno vkladové účty, řídící se obchodním zákoníkem.

Klienti, ačkoliv používají vkladové účty běžně, mají stále problém orientovat se ve složitých obchodních smlouvách. Podle mých zkušeností banky často v průběhu smluvního vztahu mění obchodní podmínky a nepožadují písemné odsouhlasení klientem. Změna je klientovi pouze oznámena. Jedná se o jednostranný právní akt, který není v souladu s legislativou. Protože jsou obchodní podmínky a všeobecné obchodní podmínky nedílnou součástí smlouvy o účtu, mělo by správně docházet k oboustrannému podpisu změny v těchto podmínkách, tak jak musí být podepsána každá změna smluvních podmínek. Banky v tomto případě zneužívají svého postavení a předkládají klientům změny, bez možnosti připomínek. Klient pokud nebude se změnou souhlasit, je nucen smluvní vztah ukončit, poněvadž jeho podněty nebere banka v úvahu.

Dle mého názoru by mělo docházet spíše ke zjednodušení a zprůhlednění těchto podmínek, což v poslední době má spíše opačnou tendenci. Je v tom možná vliv legislativy ES, která je stále více implementována do zákonů ČR a tím se obchodní podmínky neustále rozšiřují, upřesňují, ale pro klienty jsou stále složitější.

Se vstupem nových bank a zejména těch „menších“, by se mělo změnit postavení klientů ve vztahu k bance. Vliv má jistě také naše účast v EHS, kde zahraniční banky ovlivňují činnost tuzemských bank. Klient má díky určité volnosti v rámci EHS možnost uzavřít vkladový účet také v zahraničí, kde jsou mnohdy nabízeny podstatně lepší úrokové sazby.

Zlepšuje se také postavení klientů v případě sporů týkajících se platebních transakcí. Již dnes mají klienti možnost obracet se při sporech na finančního arbitra, což

urychluje řešení těchto sporů. Dříve přicházela v úvahu cesta soudního sporu, která je zdlouhavá, finančně a časově náročná. Také reklamační řád banky dává více práv klientům, čímž jsou konány kroky ke zlepšení jejich postavení.

V rámci EHS jsou vytvářeny stále nová a nová opatření, která regulují podnikatelské aktivity bank a více chrání klienty. Tato opatření ukazují na to, že postavení klientů by mělo být stále pevnější ve vztahu k bankám.

Na základě mého vyhledávání mezi soudními rozhodnutími jsem došla k závěru, že častěji dochází k soudním sporům v oblasti elektronického bankovnictví, než v souvislosti se smlouvami o vkladových účtech.

Seznam literatury a dalších zdrojů

Seznam literatury:

1. Autorský kolektiv, Obchodní právo – MERITUM, Xxxxxxx Kluwer ČR, a.s., 2010, vyd. 2., Praha , s. 1172, ISBN: 978-80-7357-577-9

2. Obchodní zákoník – zákon s komentářem 2010/1-2, vydáno 2009, Poradce s.r.o., Český Těšín, s. 368, XXXX 0000-0000

3. Xxxxxxxxxx I. a kolektiv. Obchodní právo, 1 díl , 2. vydání, Praha; Xxxxxxx Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 576, ISBN 978-80-7357-525-0

4. Plíva S., Obchodní závazkové vztahy, 2. vydání, Praha; ASPI, 2009, s. 340, ISBN 978-80-7357-444-4

5. Plíva S., Xxxx X., Xxxxx P., Xxxxx X., Bankovní obchody, 1. Vydání, Praha, ASPI, 2009, s. 220, ISBN 978-80-7357-433-8

6. Xxxxxxxxx I., Xxxxx S., Xxxxx X. a kolektiv, Obchodní zákoník – komentář, 10. Vydání, Praha, X.X.Xxxx, r. 2005, s. 1532, ISBN 80-7179-346-9

Internetové zdroje:

1 xxxx://xxx.xxx.xx/xxxxxxxx-xxxxxx/xxxxxxx/xxxxxxxxx-xxxxx-x-xxxxxxx

2.xxxx://xxx.xxxx.xx/xxxxx/xxx/xxxxxx-xxxxxxx/xxxxxxxx-xxxxxxxx-x-xx-x00000000

3.xxxx://xxx.xxxxxxxx-xx.xx/xx/xxxxxx/xxxxxxxxxxx-x-xxxxxxx-xxxx/xxxxxxxxxxx-x-xxxxxxx- ucty.shtml

4.xxxx://xxx.xxxxxxx.xx/xxxxxxxxxxxx/xxxxx-xxx/

5.xxxx://xxx.xxxx.xx/xx/Xxxx/Xxxxxxx-xxxxx/Xxxxxxx/Xxxxxxx-xxxxx-xxxxxxxx-xxxx- obcane.aspx

6.xxxx://xxx.xxxxx.xx/xxxxxx/xxxxxx-xxxxx-xxxxxxxxx-xx-0-0-xxxxxxx-xxxxx/

7.xxxx://xxx.xx.xx/xx/x-xxxxx/x-xxx/xxxxxxxx-xxxxxxxxx.xxxxx 8.xxxx://xxx.xxxx.xx/xx/Xxxx/X-XXXX/Xxxxxx-XXXX/Xxxxxxx/xxxxxxx.xxxx 9.xxxx://xxx.xxxx.xx/xxxxx/xxx/x-xxx/xxxxxx-xxxxx-xxxxxxxxxx-x00000000 10.xxxx://xxx.xxx.xx/xxxxxxxxxx-xxx/x-xxx-xxxxx/xxxxxxxx 11.xxxxx://xxx.xxx.xx/xxxxxxxxxxx/XXXXX.XXX00.XXXXX_XXXXXXXX_XXXXXXXX_0

Právní předpisy:

1. Obchodní zákoník č. 513/1991 Sb.

2. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb.

3. Občanský soudní řád č. 99/1963 Sb.

4. Zákon o bankách č. 21/1992 Sb.

5. Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu č. 253/2008 Sb.

6. Zákon o platebním styku č. 284/2009 Sb.

7. Zákon o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb.