DOHODA O PARTNERSTVÍ PRO PROGRAMOVÉ OBDOBÍ 2014-2020 VYHODNOCENÍ VLIVŮ KONCEPCE DLE ZÁKONA Č. 100/2001 SB., O POSUZOVÁNÍ VLIVŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ, VE ZNĚNÍ
DOHODA O PARTNERSTVÍ PRO PROGRAMOVÉ OBDOBÍ 2014-2020 VYHODNOCENÍ VLIVŮ KONCEPCE DLE ZÁKONA Č. 100/2001 SB., O POSUZOVÁNÍ VLIVŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ, VE ZNĚNÍ
pozdějších předpisů, včetně vyhodnocení vlivů koncepce na evropsky významné lokality a ptačí oblasti dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
Únor 2014
Hodnocení bylo zpracováno k verzi Dohody z 20. ledna 2014
Integra Consulting s.r.o. Pobřežní 18/16
186 00 Praha 8
tel.:x000 000 000 000
Tato zpráva byla připravena společností Integra Consulting s.r.o. ve spolupráci s dalšími experty pro výhradní použití Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Případné použití nebo šíření tohoto dokumentu nebo jeho části jakýmkoliv dalším subjektem je možné pouze za současného uvedení této citace:
Integra Consulting: Dokumentace vyhodnocení vlivů Dohody o partnerství pro programové období 2014-2020 na životní prostředí a veřejné zdraví, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2014.
V Praze, 3. února 2014
………………………………….
Xxx. Xxxxxx Xxxxxx, jednatel Integra Consulting s.r.o.
Obsah
1 OBSAH A CÍLE KONCEPCE, JEJÍ VZTAH K JINÝM KONCEPCÍM 11
1.1 Základní informace o Dohodě o partnerství 11
1.3 Aspekty koncepce významné z hlediska hodnocení vlivů koncepce na životní
1.5 Vztah Koncepce k jiným strategickým dokumentům 15
2 INFORMACE O SOUČASNÉM STAVU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ V DOTČENÉM
ÚZEMÍ A JEHO PRAVDĚPODOBNÝ VÝVOJ BEZ PROVEDENÍ KONCEPCE 17
2.1 VYMEZENÍ DOTČENÉHO ÚZEMÍ 17
2.2 Základní charakteristiky stavu životního prostředí v dotčeném území 17
2.3 Pravděpodobný vývoj životního prostředí bez provedení koncepce 50
3 CHARAKTERISTIKY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ V OBLASTECH, KTERÉ BY MOHLY
BÝT PROVEDENÍM KONCEPCE VÝZNAMNĚ ZASAŽENY 54
3.4 Energetika a obnovitelné zdroje energie 59
3.6 PŮDA A HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ 61
4 VEŠKERÉ SOUČASNÉ PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ, KTERÉ JSOU VÝZNAMNÉ PRO KONCEPCI, ZEJMÉNA VZTAHUJÍCÍ SE K OBLASTEM SE ZVLÁŠTNÍM VÝZNAMEM PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ (NAPŘ. OBLASTI
VYŽADUJÍCÍ OCHRANU PODLE ZVLÁŠTNÍCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ) 64
4.1 Hodnocení vlivů koncepce na evropsky významné lokality a ptačí oblasti dle
zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny 64
5 CÍLE OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ STANOVENÉ NA MEZINÁRODNÍ, KOMUNITÁRNÍ NEBO VNITROSTÁTNÍ ÚROVNI, KTERÉ MAJÍ VZTAH KE KONCEPCI, A ZPŮSOB, JAK BYLY TYTO CÍLE VZATY V ÚVAHU BĚHEM JEJÍ
PŘÍPRAVY, ZEJMÉNA PŘI POROVNÁNÍ VARIANTNÍCH ŘEŠENÍ 69
5.1 Způsob stanovení hodnotícího rámce 69
5.2 CÍLE OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ STANOVENÉ NA MEZINÁRODNÍ A NÁRODNÍ ÚROVNI 70
6 ZÁVAŽNÉ VLIVY (VČETNĚ SEKUNDÁRNÍCH, SYNERGICKÝCH, KUMULATIVNÍCH, KRÁTKODOBÝCH, STŘEDNĚDOBÝCH A DLOUHODOBÝCH,
TRVALÝCH A PŘECHODNÝCH, POZITIVNÍCH A NEGATIVNÍCH VLIVŮ) NAVRHOVANÝCH VARIANT KONCEPCE NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ 84
6.1 VYHODNOCENÍ VLIVŮ DOHODY 84
6.2 Souhrn vyhodnocení návrhové části Dohody včetně potenciálních
7 PLÁNOVANÁ OPATŘENÍ PRO PŘEDCHÁZENÍ, SNÍŽENÍ NEBO KOMPENZACI VŠECH ZÁVAŽNÝCH NEGATIVNÍCH VLIVŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
VYPLÝVAJÍCÍCH Z PROVEDENÍ KONCEPCE 96
8 VÝČET DŮVODŮ PRO VÝBĚR ZKOUMANÝCH VARIANT A POPIS, JAK BYLO POSUZOVÁNÍ PROVEDENO, VČETNĚ PŘÍPADNÝCH PROBLÉMŮ PŘI SHROMAŽĎOVÁNÍ POŽADOVANÝCH ÚDAJŮ (NAPŘ. TECHNICKÉ
NEDOSTATKY NEBO NEDOSTATEČNÉ KNOW-HOW) 100
8.1 Výběr zkoumaných variant 100
8.2 Popis provedení posouzení dohody na životní prostředí 100
8.3 Problémy při shromažďování požadovaných údajů 101
9 STANOVENÍ MONITOROVACÍCH UKAZATELŮ (INDIKÁTORŮ) VLIVŮ
KONCEPCE NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ 102
9.1 SYSTÉM SLEDOVÁNÍ VLIVŮ IMPLEMENTACE NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ 102
9.2 NÁVRH ENVIRONMENTÁLNÍCH INDIKÁTORŮ 103
9.3 AKTIVITY NUTNÉ K ZAJIŠTĚNÍ MONITORINGU 105
9.4 ZAJIŠTĚNÍ KAPACIT 106
10 POPIS PLÁNOVANÝCH OPATŘENÍ K ELIMINACI, MINIMALIZACI A
KOMPENZACI NEGATIVNÍCH VLIVŮ ZJIŠTĚNÝCH PŘI PROVÁDĚNÍ KONCEPCE 107
11 STANOVENÍ INDIKÁTORŮ (KRITÉRIÍ) PRO VÝBĚR PROJEKTŮ 108
11.1 ENVIRONMENTÁLNÍ HODNOCENÍ PROJEKTŮ 108
11.2 NÁVODNÉ OTÁZKY PRO IDENTIFIKACI ENVIRONMENTÁLNÍCH PROJEKTŮ 110
12 VLIVY KONCEPCE NA VEŘEJNÉ ZDRAVÍ 112
12.1 INDIKÁTORY 113
12.2 ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ 113
13 NETECHNICKÉ SHRNUTÍ VÝŠE UVEDENÝCH ÚDAJŮ 114
14 SOUHRNNÉ VYPOŘÁDÁNÍ VYJÁDŘENÍ OBDRŽENÝCH Z HLEDISKA VLIVŮ NA
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A VEŘEJNÉ ZDRAVÍ 116
15 ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ VČETNĚ NÁVRHU STANOVISKA KE KONCEPCI 135
15.1 NÁVRH STANOVISKA 135
16 SEZNAM SAMOSTATNÝCH PŘÍLOH 138
Řešitelský kolektiv posouzení vlivů na životní prostředí
Xxx. Xxxxxx Xxxxxx (Integra Consulting s.r.o.)
autorizovaná osoba dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí
• metodický postup hodnocení
• expertní hodnocení vlivů
Xxx. Xxxxxxxx Xxxxxxxxx (Integra Consulting s.r.o.)
autorizovaná osoba dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí
• koordinátor týmu
• zpracování dokumentace vyhodnocení vlivů
Xxx. Xxxx Xxxxx (Integra Consulting s.r.o.)
• metodický postup hodnocení
• expertní hodnocení vlivů
Xxx. Xxxxxxx Xxxxxx, XXx. (Integra Consulting s.r.o.)
• expertní hodnocení vlivů
Xxx. Xxxxxx Xxxxx (Integra Consulting s.r.o.)
• expertní hodnocení vlivů
Xxx. Xxxxx Xxxxxxx (Regionální centrum EIA s.r.o.)
• expertní hodnocení vlivů
Xxx. Xxxxxxxx Xxxxxx (Regionální centrum EIA s.r.o.)
• expertní hodnocení vlivů
Xxx. Xxxxxxx Xxxxxxxxx (Občanské sdružení Ametyst)
autorizovaná osoba dle § 45i zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
• expertní hodnocení vlivů
• vyhodnocení vlivů na lokality NATURA 2000
XXXx. Xxx Xxxxxxxxxx (Zdravotní ústav Ústí nad Labem)
autorizovaná osoba dle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví
• expertní hodnocení vlivů
• vyhodnocení vlivů na veřejné zdraví
Seznam zkratek
AOPK | Agentura ochrany přírody a krajiny |
AOX | průměrné koncentrace organických halogenovaných látek |
BSK5 | biologická spotřeba kyslíku |
ClU | chlorované uhlovodíky |
ČIŽP | Česká inspekce životního prostředí |
ČOV | čistírna odpadních vod |
ČSÚ | Český statistický úřad |
DP | dobývací prostor |
EIA | posuzování vlivů záměrů na životní prostředí (Environmental Impact Assessment) |
EROI | energetická návratnost (energy return on investment) |
EVL | evropsky významná lokalita |
GIS | geografický informační systém |
CHKO | chráněná krajinná oblast |
CHLÚ | chráněné ložiskové území |
CHOPAV | chráněná oblast akumulace vod |
CHSKCr | chemická spotřeba kyslíku |
LCA | posuzování životního cyklu (Life Cycle Assessment) |
MZe | Ministerstvo zemědělství ČR |
MZCHÚ | maloplošné zvláště chráněné území |
MŽP | Ministerstvo životního prostředí ČR |
N | dusík |
NEK | norma environmentální kvality |
NEL | nepolární extrahovatelné látky (ropné látky) |
NP | národní park |
OOP | orgány ochrany přírody |
OZE | obnovitelné zdroje energie |
P | fosfor |
PM10, PM2,5 | jemné suspendované částice |
PO | ptačí oblast |
PAU | polycyklické aromatické uhlovodíky |
POK | Politika ochrany klimatu v ČR |
PRV | Program rozvoje venkova |
PUPFL | pozemek určený k plnění funkcí lesa |
Q | průtok |
SEA | posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí (Strategic Environmental Assessment) |
SEKM | Systém evidence kontaminovaných míst |
SEZ | stará ekologická zátěž |
ÚSES | územní systém ekologické stability |
VKP | významný krajinný prvek |
VOC | těkavé organické látky |
VÚV | Výzkumný ústav vodohospodářský |
WAM | Scénář s dodatečnými opatřeními |
WEM | Scénář s existujícími opatřeními |
ZOPK | zákon o ochraně přírody a krajiny |
ZPF | zemědělský půdní fond |
ZCHÚ | zvláště chráněné území |
Název koncepce: Dohoda o Partnerství
pro programové období 2014-2020
Předkladatel: Ministerstvo pro místní rozvoj Staroměstské xxxxxxx 0
110 15 Praha 1
IČ: 66 00 22 22
Oprávněný zástupce
předkladatele: Ing. arch. Xxxxxxx Xxxxxxxxxxxxx, MBA, Ph.D.
ředitelka odboru evropských záležitostí
Oprávněný zástupce
zpracovatele SEA: Xxx. Xxxxxx Xxxxxx
jednatel
Integra Consulting s.r.o.
Pobřežní 18/16, 186 00, Praha 8 – Karlín
Tel.: 000 000 000
E-mail: xxxxxx.xxxxxx@xxxxxxxxxxx.xxx
Příslušný orgán
k vydání stanoviska dle zákona
o posuzování vlivů
na životní prostředí: Ministerstvo životního prostředí ČR,
Odbor posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence
LEGISLATIVNÍ RÁMEC POSUZOVÁNÍ
Posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí je v České republice upraveno zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon zahrnuje požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady o hodnocení účinků určitých plánů a programů na životní prostředí č. 2001/42/EC.
Posouzení vlivů Dohody o partnerství na životní prostředí a zdraví obyvatel (dále také „SEA Dohody“) proběhlo dle požadavků výše uvedeného zákona. Současně s vyhodnocením z hlediska vlivů na životní prostředí a zdraví obyvatel byla Dohoda o partnerství podrobena vyhodnocení vlivů na ptačí oblasti a evropsky významné lokality dle § 45i zákona č. 114/1992 Sb.,
o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Toto vyhodnocení bylo zpracováno na základě stanovisek orgánů ochrany přírody a krajiny, že nelze vyloučit vliv na lokality soustavy Natura 2000.
Při zpracování hodnocení byla zohledněna doporučení metodiky pro Strukturální fondy EU „Handbook on SEA for Cohesion Policy 2007-2013“. Obsah a rozsah SEA Dohody byl stanoven závěrem zjišťovacího řízení podle
§ 10d zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů, který vydal odbor posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence Ministerstva životního prostředí dne 8. 10. 2013, č.j. 70501/ENV/13.
1 OBSAH A CÍLE KONCEPCE, JEJÍ VZTAH K JINÝM KONCEPCÍM
1.1 ZÁKLADNÍ INFORMACE O DOHODĚ O PARTNERSTVÍ
Dohoda o partnerství (dále také „Dohoda“) je koncepčním dokumentem na období 2014-2020 a je vypracována členským státem Evropské unie, který stanoví cíle a priority pro efektivní využívání Evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF) za účelem naplňování strategie Evropa 2020 na základě vydefinovaných národních priorit.
ESIF zahrnují Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), Evropský sociální fond (ESF), Fond soudržnosti (FS), Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) a Evropský námořní a rybářský fond (ENRF). Dohoda zastřešuje operační programy (OP) cíle Investice pro růst a zaměstnanost a cíle Evropská územní spolupráce spadající pod politiku soudržnosti EU a programy spadající pod II. pilíř Společné zemědělské politiky a Společné rybářské politiky.
Dohoda je vypracována za účasti partnerů v souladu s přístupem založeným na víceúrovňové správě, tj. se zapojením zástupců jednotlivých resortů, regionálních partnerů a dalších partnerů (sociální a hospodářští partneři, akademická sféra, nezisková sféra, podnikatelská sféra).
Dohoda je založená na analýze současné sociální a ekonomické situace, ekonomických trendů a potřeb České republiky, na jejichž základě jsou stanoveny priority pro financování v letech 2014-2020 při současném sledování naplňování společných cílů EU. Důraz je kladen na výsledky, které jsou sledovány prostřednictvím indikátorů a finančních ukazatelů a vyhodnocovány dle Evaluačního plánu v souladu s principem 3E (tj. s principem dodržování pravidel Efektivnost, Hospodárnost a Účelnost).
Analytická část Dohody zahrnuje analýzu disparit, rozvojových potřeb a růstového potenciálu, která je zpracována za problémové oblasti. V rámci jednotlivých problémových oblastí jsou identifikovány národní a regionální problémy, rozvojové potřeby a priority, které jednoznačně předurčují zaměření podpory fondů ESI pro období 2014-2020 v ČR.
Na základě identifikovaných potřeb rozvoje a vydefinovaných priorit financování a s vazbou na Poziční dokument a Národní program reforem byly v ČR vybrány k podpoře všechny tematické cíle. Každý tematický cíl reprezentuje klíčovou složku pro dosahování konkurenceschopnosti ČR a cílů strategie Evropa 2020 a nelze jej proto opomenout. Zároveň je však pro lepší zacílení na výsledky a dosažení kritické masy nezbytná koncentrace na klíčové problémy, která se odehrává v rámci jednotlivých tematických cílů na úrovni investičních priorit.
Výběr tematických cílů vyplývá z identifikovaných problémů a potřeb v rámci analytické části a z nich vyplývajících priorit financování ČR, z relevantních cílů strategie Evropa 2020, specifických doporučení Rady a souvisejících opatření Národního programu reforem.
Pro každý tematický cíl jsou uvedeny za ČR hlavní výsledky, jichž má být dosaženo s pomocí ESI fondů. Tyto výsledky představují hlavní změny, jež mají být uskutečněny v programovém období 2014-2020. K naplňování vybraných tematických cílů bude směřovat realizace programů ESIF.
1.2 OBSAH KONCEPCE
Dohodu o partnerství vypracovalo MMR v souladu s čl. 15 návrhu obecného nařízení ESIF, který stanovuje její obsah, a zároveň v souladu se šablonou EK (Draft Template and Guidelines on the Content of the Partnership Agreement, verze 5., 31. 10. 2013), která jej dále rozpracovává.
Dohoda v souladu s šablonou obsahuje následující hlavní kapitoly:
1. Zajištění provázanosti se Strategií EVROPA 2020
1.1 Analýza disparit, rozvojových potřeb a růstového potenciálu
1.2 Souhrn ex-ante evaluací programů, popřípadě klíčová zjištění ex-ante evaluací Dohody
1. 3 Vybrané tematické cíle a souhrn hlavních výsledků, očekávaných pro každý z fondů a pro každý tematický cíl
1.4 Indikativní alokace podpory Unie podle tematických cílů na národní úrovni pro každý fond a rovněž celkový indikativní objem podpory předpokládaný pro cíle spojené se změnou klimatu
1.5 Uplatnění horizontálních principů a cílů pro implementaci fondů
1.6 Seznam programů pod EFRR, ESF a IZM, FS, s výjimkou programů spadajících pod cíl Evropská územní spolupráce a programů EZFRV a ENRF, spolu s příslušnými orientačními příděly pro každý fond SSR na každý rok
1.7 Požadavek na převod alokace strukturálních fondů mezi kategoriemi regionů, kde je to použitelné
1.8 Převod prostředků z cíle Evropská územní spolupráce do cíle Investice pro růst a zaměstnanost, kde je to vhodné
1.9 Žádost Evropské komisi o převod prostředků technické pomoci, kde je to vhodné
1.10 Informace k alokaci týkající se výkonnostní rezervy podle ESI fondů a kde je to vhodné podle kategorií region a k objemu prostředků vyhrazených na výkonnostní rezervu
2. Opatření k zajištění účinné implementace podle čl. 15 (1,B) obecného nařízení
2.1 Institucionální rámec pro zajištění koordinace mezi fondy a ostatními unijními a národními nástroji financování a s EIB
2.2 Informace požadované pro ex-ante ověření souladu s pravidly adicionality
2.3 Hodnocení naplňování předběžných podmínek
2.4 Metodologie a mechanismus k zajištění konzistentnosti při fungování výkonnostního rámce v souladu s čl. 21 obecného nařízení
2.5 Vyhodnocení, zda existuje potřeba posílit administrativní kapacitu úřadů a případně příjemců, a kromě toho v odůvodněných případech souhrn opatření, která mají být přijata za tímto účelem
2.6 Souhrn akcí plánovaných v rámci programů, včetně indikativního harmonogramu k dosažení snížení administrativní zátěže příjemců
3. Popis integrovaného přístupu k územnímu rozvoji, podporovanému fondy nebo shrnutí integrovaných přístupů k územnímu rozvoji na základě obsahu programů podle čl. 15 (2,A) obecného nařízení
3.1 Opatření přijatá pro zajištění integrovaného přístupu při využívání fondů pro územní rozvoj specifických subregionálních oblastí podle čl. 15 (2,II) obecného nařízení
4. Opatření k zajištění efektivní implementace Dohody a programů podle čl. 15 (2,B) obecného nařízení
Součástí Dohody o partnerství je příloha kapitoly 2.3, která zahrnuje komplexní hodnocení naplňování předběžných podmínek.
1.3 ASPEKTY KONCEPCE VÝZNAMNÉ Z HLEDISKA HODNOCENÍ VLIVŮ KONCEPCE NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
S ohledem na skutečnost, že obsah a struktura Dohody je stanovena dokumenty EK – tj. čl. 15 návrhu obecného nařízení ESIF, a šablonou EK – byla flexibilita při zpracování dokumentu do značné míry omezena.
Dohoda nemá vlastní finanční rámec, pouze navrhuje orientační rozdělení podpory poskytované Evropskou unií podle tematických cílů a finanční plán podle programů. Indikativní alokace podpory Unie jsou rozděleny podle tematických cílů na národní úrovni pro každý fond a také je navržen celkový indikativní objem podpory předpokládaný pro cíle spojené se změnou klimatu. Při rozdělování finančních prostředků hrají roli i zkušenosti ze současného programového období 2007-2013 s absorpční kapacitou, v úvahu bude brán i minimální kritický objem intervencí. Dále bude brána v úvahu také naléhavost řešení daného problému, celkové náklady nezbytné na jeho eliminaci a efektivita vynaložených prostředků.
Dohoda neobsahuje tedy návrhy opatření či konkrétních projektů, a z hlediska hodnocení vlivů lze Dohodu chápat jako „politiku“. Z tohoto důvodu nebylo možné ani účelné v rámci posouzení identifikovat specifické dopady (např. na konkrétní území či kvantifikovat emise) a hodnocení je tak zaměřeno především na určení možných rizik vzhledem k životnímu prostředí a zdraví obyatel, plynoucích z implementace Dohody, respektive na identifikaci příležitostí pro zlepšení stavu životního prostředí a zdraví obyvatel, které Dohody představuje.
Dohoda představuje rámec pro programy – podobně tak řada výstupů hodnocení (zejména návrh opatření pro zmírnění či kompenzaci vlivů, návrh monitoringu a kritérií pro výběr projektů) byla formulována jako doporučení směrem k jednotlivým programům a je určena k dalšímu rozpracování a úpravám v rámci SEA pro jednotlivé programy.
1.4 CÍLE KONCEPCE
Na základě provedené analýzy disparit, rozvojových potřeb a potenciálu České republiky byly nadefinovány následující hlavní strategické cíle, k jejichž dosažení musí věcné zaměření pro programového období 2014- 2020 v ČR směřovat:
• Vytvoření kvalitního podnikatelské prostředí, které podpoří konkurenceschopnost ČR na evropském i globálním trhu, povede k zakládání nových podniků, zvýší inovační schopnost stávajících podniků a posílí atraktivitu ČR pro domácí a zahraniční investory.
• Zajištění inkluzívní společnosti vytvářející podmínky pro plnohodnotné uplatnění všech skupin obyvatelstva, zvýšení zaměstnanosti s důrazem na snížení počtu vyloučených skupin obyvatel a podpora kvalitních podmínek pro život obyvatel.
Na základě identifikovaných problémů a potřeb rozvoje a v souladu s hlavními strategickými cíli byly stanoveny následující hlavní priority pro ČR pro programové období 2014-2020, které reflektují potřeby na národní i regionální úrovni:
• Účinné a efektivní služby zaměstnanosti, které přispějí ke zvýšení zaměstnanosti zejména ohrožených skupin.
• Kvalitní vzdělávací systém (celoživotní učení) produkující kvalifikovanou a adaptabilní pracovní sílu.
• Výzkumný a inovační systém založený na kvalitním výzkumu propojeném s aplikační sférou a směřujícím ke komerčně využitelným výsledkům.
• Podniky využívající výsledků VaV, konkurenceschopné na globálním trhu a přispívající k nízkouhlíkovému hospodářství.
• Udržitelná infrastruktura umožňující konkurenceschopnost ekonomiky a odpovídající obslužnost území.
• Transparentní a efektivní veřejná správa s nízkou mírou administrativní a regulační zátěže a účinně reagující na mimořádné události.
• Sociální systém začleňující sociálně vyloučené skupiny a působící preventivně proti chudobě.
• Ochrana životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu.
1.5 VZTAH KONCEPCE K JINÝM STRATEGICKÝM DOKUMENTŮM
Vzhledem k účelu a charakteru koncepce lze očekávat vazby Dohody
o partnerství s řadou nejen národních, ale i evropských dokumentů. Níže je uveden přehled nejdůležitějších relevantních strategických dokumentů:
Mezinárodní dokumenty
• Doporučení Rady k národnímu programu reforem České republiky na rok 2012 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu České republiky na období 2012-2015
• Strategie Evropa 2020
• Společný strategický rámec
• Specifická doporučení Rady 2013
• Stanovisko útvarů Komise k přípravě dohody o partnerství a programů v České republice na období 2014-2020 (Poziční dokument EK)
• Pátá kohezní zpráva o hospodářské a sociální soudržnosti
• Kjótský protokol a Rámcová úmluva o změně klimatu
• Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu, KOM(2013)216
Dokumenty ČR
• Rámcová pozice ČR k budoucnosti kohezní politiky EU
• Souhrnný návrh zaměření budoucí kohezní politiky EU po roce 2013 v podmínkách České republiky, obsahující i návrh rozvojových priorit pro čerpání fondů EU po roce 2013
• Podklad pro přípravu Dohody o partnerství pro programové období 2014-2020 - Vymezení programů a další postup při přípravě České republiky pro efektivní čerpání fondů Společného strategického rámce
• Návrhy programů pro období 2014-2020
• Národní program reforem 2013
• Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR
• Strategie regionálního rozvoje ČR 2014+
• Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR
• Politika územního rozvoje ČR
• Státní energetická koncepce ČR
• Surovinová politika ČR
• Státní politika životního prostředí
• Státní program ochrany přírody a krajiny
• Národní program snižování emisí
• Plán odpadového hospodářství ČR
• Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR
– Zdraví pro všechny v 21. století (MZd, 2002)
2 INFORMACE O SOUČASNÉM STAVU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ V DOTČENÉM ÚZEMÍ A JEHO PRAVDĚPODOBNÝ VÝVOJ BEZ PROVEDENÍ KONCEPCE
2.1 VYMEZENÍ DOTČENÉHO ÚZEMÍ
Dohoda o partnerství je zpracovávána pro celé území České republiky.
2.2 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY STAVU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ V DOTČENÉM ÚZEMÍ
Níže jsou popsány základní charakteristiky stavu životního prostředí potenciálně relevantní z hlediska problematiky řešené v posuzované koncepci.
2.2.1 Klimatické poměry
Česká republika leží v atlanticko-kontinentální oblasti mírného klimatického pásma severní polokoule. Průměrná roční teplota kolísá v závislosti na geografických faktorech od 1,1 do 9,7 °C. U průměrných ročních teplot a průměrných teplot jarní a podzimní sezóny převládají teploty mezi 7 až 8 °C, u letní sezóny mezi 16 až 17 °C a v zimní sezóně je průměrná teplota -1 °C. Ze změn průměrných ročních teplot v posledních 150 letech je patrný skokový nárůst; v období 1861–1910 byla průměrná roční teplota v ČR 7,4 °C, v období 1911–1960 také 7,4 °C zatímco v období 1961–2010 byl teplotní průměr 7,7 °C.
Přes výrazné meziroční změny je patrný trend postupného růstu průměrné roční teploty o přibližně 0,3 °C za 10 let. Průměrné počty dnů s extrémními teplotami a jejich změny mezi dekádami ukazují, že v posledních dvou desetiletích došlo ke zvýšení průměrných počtů dní s vysokými teplotami a ke snížení průměrných počtů dní s nízkými teplotami. Počet letních dní v roce se v průměru zvýšil o 12, tropických dní o 6 a naopak počet mrazových dní v průměru klesl o 6.
Podobné trendy ve vývoji srážkového režimu vysledovat nelze. V posledních dvou desetiletích byl pozorován nevýrazný nárůst ročních srážkových úhrnů. Jarní úbytky srážek jsou vyrovnávány nárůstem srážkových úhrnů v letním období převážně z přívalových srážek. Průměrný roční srážkový úhrn byl v období 1991–2010 o přibližně 5 % vyšší než v období 1961–1990. Meziroční variabilita srážkových úhrnů je vysoká; např. v roce 2002 byl zaznamenán v pořadí třetí nejvyšší roční úhrn srážek, ale již v následujícím roce 2003 byl roční úhrn srážek v pořadí druhý nejnižší za 207 let
pozorování. V posledních dvou desetiletích také vzrostla četnost výskytu přívalových srážek.
2.2.2 Ovzduší
Emisní situace
V České republice patří mezi hlavní znečišťující látky ovzduší tuhé znečišťující látky (TZL), oxid siřičitý (SO2), oxidy dusíku (NOx), oxid uhelnatý (CO), těkavé organické látky (VOC), polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) a amoniak (NH3). K současným nejvýznamnějším zdrojům emisí patří výroba elektrické a tepelné energie (produkce SO2 a NOx), podniky hutní prvovýroby, včetně koksárenství (TZL, PAU, NOx, SO2), silniční doprava (produkce NOx, TZL a VOC) a vytápění domácností (produkce TZL a PAU). Zemědělství je hlavním zdrojem NH3, používání rozpouštědel je pak hlavním zdrojem VOC.
V letech 1990-2011 klesly emise NOx o cca 50 %, emise VOC, CO a NH3 o cca 60 % a emise TZL a SO2 až téměř 90 %. Zásadní pokles emisí byl zaznamenán v 90. letech v důsledku restrukturalizace národní ekonomiky, zpřísnění právních předpisů a následné realizace opatření na ochranu ovzduší. V návaznosti na dokončení rozsáhlých ekologizačních opatření v průmyslu v 90. letech minulého století dochází přibližně od roku 2000 ke snižování emisí podstatně pomalejším tempem.
Produkce emisí oxidu siřičitého je způsobena především využíváním uhlí pro výrobu elektrické energie a tepla.
Emise oxidů dusíku v současnosti pocházejí především z provozu velkých spalovacích zdrojů a z automobilové dopravy. U průmyslových zdrojů emise významně sníží implementace evropské směrnice o průmyslových emisích. U polutantů souvisejících s emisemi z dopravy je stagnace trendů dána tím, že nárůst dopravních výkonů je do značné míry kompenzován obnovou vozového parku (a tedy zlepšením emisních parametrů, zejména u osobních vozidel).
Emise ze spalovacích procesů v podobě oxidů dusíku a oxidu siřičitého mají negativní vlivy na ekosystémy, ať už přímým poškozováním vegetace či v podobě kritických zátěží v důsledku acidifikace půd. Vývoj emisí těchto polutantů je znázorněn na následujícím obrázku.
Legenda: | NOX | SO2 | NH3 | Celkem |
Obrázek 1: Graf vývoje emisí okyselujících látek, ČR [ekvivalenty okyselení, index 1990=100] (zdroj: ČHMÚ – převzato z ISSaR: Klíčové indikátory ŽP ČR, CENIA)
Těkavé organické látky, oxidy dusíku, oxid uhelnatý a methan patří mezi tzv. prekurzory přízemního ozonu, který vzniká v ovzduší sekundárně. U přízemního ozonu byl prokázán nepříznivý vliv na lidské zdraví i vegetaci. Na tvorbě přízemního ozonu se nejvíce podílejí NOx (59 %) a VOC (31 %). CO přispívá 9 %, CH4 1 %. V porovnání s rokem 2000 se situace výrazně nezměnila. Vývoj emisí prekurzorů ozónu dokumentuje následující obrázek.
Legenda: | VOC | NOx | CO | CH4 | Celkem |
Obrázek 2 Graf vývoje emisí prekurzorů ozonu, ČR [potenciál tvorby přízemního ozonu, index 1990=100] (zdroj: ČHMÚ – převzato z ISSaR: Klíčové indikátory ŽP ČR, CENIA)
Z hlediska zdravotních dopadů v ČR je rozhodující znečištění ovzduší jemnými suspendovanými částicemi (PM10 a zejména PM2,5) a na ně vázanými perzistentními organickými polutanty (POP), zejména polycyklickými aromatickými uhlovodíky (PAU). Významný podíl na znečištění ovzduší prachem mají sekundární částice vznikající z prekurzorů v ovzduší, za které jsou považovány NOx, SO2, NH3 a VOC. Vývoj emisí suspendovaných částic a jejich prekurzorů je zřejmý z následujícího obrázku.
Obrázek 3: Graf vývoje emisí primárních částic a prekurzorů sekundárních částic v ČR, 2003-2010 a úroveň národních emisních stropů (pro NOx, SO2 a NH3) pro rok 2010 [index 2003=100]
(zdroj: ČHMÚ – převzato ze Zprávy o životním prostředí ČR 2008, CENIA)
Rozhodující množství primárních emisí tuhých částic, které jsou nositeli toxikologicky závažného znečištění, zejména polycyklických aromatických uhlovodíků, je do ovzduší vnášeno dopravou (necelých 45 – 50 %), následuje individuální vytápění domácností (cca 30 %), nejméně se na znečištění prachem podílí průmyslové zdroje a veřejná energetika (necelých 20 – 25
%). Podíl průmyslových zdrojů postupně klesá, souběžně s tím narůstá podíl dopravy a vytápění domácností. Tento trend je podporován hospodářskou recesí v posledních letech.
Oxidy dusíku jsou vypouštěny do ovzduší zejména z průmyslových zdrojů (hlavně energetika) a dopravy (dle emisních dat za rok 2009 téměř shodný podíl, cca 48 %). Množství emisí NOx z ostatních zdrojů je málo významné.
Z hlediska množství emisí SO2 je nejvýznamnější skupinou zdrojů veřejná a průmyslová energetika, která působí cca 85 % emisí. Téměř celá zbývající část emisí (téměř 15 %) připadá na lokální topeniště v domácnostech, opět se tedy jedná o výrobu energie (energetická koncepce chápe zdroje tepla v rodinných domech jako specifický segment energetiky).
Emise VOC pocházejí především z malých zdrojů znečišťování (hlavně používání rozpouštědel) a dopravy - dohromady necelých 90 % emisí. Amoniak vzniká hlavně při zemědělské činnosti, na průmyslové zdroje
připadá málo významný podíl. Doprava a malé zdroje mají na celkové emise NH3 zanedbatelný vliv.
Imisní situace
K hlavním problémům kvality ovzduší v současné době patří znečištění suspendovanými částicemi, přízemním ozonem a polycyklickými aromatickými uhlovodíky (PAU), vyjádřenými jako benzo(a)pyren.
V devadesátých letech dvacátého století byl v ČR patrný klesající trend ve znečištění ovzduší oxidem siřičitým, suspendovanými částicemi PM10, oxidem dusičitým i oxidy dusíku. Na přelomu tisíciletí však došlo k zastavení klesajícího trendu a do roku 2003 koncentrace uvedených znečišťujících látek naopak vzrostly, v případě oxidu siřičitého jen velmi mírně.
Vzhledem k rostoucí dopravě (včetně transitu) rostou imisní koncentrace NOx, trvale jsou na významné části území ČR překračovány limity pro troposférický ozon a v některých městech rostou také koncentrace PM10. V blízkosti silně frekventovaných komunikací se s nárůstem dopravy postupně zvyšují také koncentrace benzenu.
Zejména v některých částech ČR přetrvává významný negativní vliv individuálního vytápění rodinných domů pevnými palivy na imisní koncentrace benzo(a)pyrenu a suspendovaných částic PM10 a PM2,5. Dle posledního sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) podíl domácností vytápěných pevnými palivy klesl od roku 2001 do roku 2011 z 19,3 % na 15,1 %, průměrně tedy o cca 0,4 % ročně. Naproti tomu spotřeba energie z pevných paliv v domácnostech spíše narůstá (viz např. ČSÚ - Souhrnné energetické bilance v metodice České republiky za roky 2000 až 2010). Tento paradox lze vysvětlit způsobem dotazování při SLDB, kdy je uváděn převažující typ individuálního vytápění rodinných domů. Doplňkové zdroje tepla na pevná paliva v domácnostech, jejichž počet nepřetržitě stoupá (viz MPO, Malá spalovací zařízení na pevná paliva pro domácnosti, Výsledky statistických zjišťování pro rok 2010, listopad 2011) produkují oproti vytápění plynnými nebo kapalnými palivy několikanásobně až řádově vyšší množství emisí, a to i v případě jejich velmi omezeného provozu. Trend podílu těchto zdrojů znečišťování na kvalitu ovzduší je při výše uvedených protichůdných statistických datech obtížně hodnotitelný.
Za uspokojivou lze považovat dosaženou míru znečištění ovzduší oxidem uhelnatým, která se pohybuje trvale hluboko pod úrovní imisních limitů. V případě benzenu dochází k překročení imisních limitů pouze v Ostravě v návaznosti na spolupůsobení vlivu automobilové dopravy a výroby koksu, situace se zde v návaznosti na změny v koksárenství postupně zlepšuje.
Důsledkem výše uvedených trendů je skutečnost, že v případě suspendovaných částic po předchozím poklesu nastala stagnace a na řadě míst dokonce nárůst imisních koncentrací. Působení suspendovaných částic frakce PM10 a polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU) na lidské zdraví
je proto stále v řadě oblastí vysoké, překračuje imisní limity a představuje zvýšené zdravotní riziko (imisní limit pro benzo(a)pyren je často překračován několikanásobně). Zdravotní rizika vyplývající z vystavení obyvatel účinkům SO2, NOx, těkavých organických sloučenin (VOC), a kovů (zvláště olova) ve venkovním ovzduší se v posledních 15 letech postupně snížila. V případě příklonu k použití uhlí pro individuální vytápění domácností vyvolaného snížením cenové dostupnosti ušlechtilejších paliv hrozí zvýšení lokálních imisních koncentrací SO2 a těžkých kovů, zejména v menších obcích, kde může mít vytápění domácností dominantní emisní podíl. Znečištění ovzduší suspendovanými částicemi frakce PM10 zůstává jedním z hlavních problémů znečištění venkovního ovzduší ČR, zejména z důvodu přítomnosti toxikologicky závažného znečištění na povrchu prachových částic. Nejvíce zatíženou oblastí je Ostravsko a navazující část pánevní oblasti Moravskoslezského kraje, kde ke zhoršení imisní situace přispívá kromě kumulace místního těžkého průmyslu, lokálních topenišť a dopravy také dálkový přenos znečištění z Polska.
Další ohniska znečištění ovzduší v ČR jsou vázána na:
• velká města s rozvinutou automobilovou dopravou,
• Podkrušnohorskou pánev, kde zhoršenou situaci způsobuje komplex vlivu průmyslu, zejména vysoké koncentrace energetických závodů, povrchové těžby uhlí a lokálního vytápění domácností,
• Kladensko s podobnými faktory jako na Ostravsku, ale působícími s nižší intenzitou a bez příspěvku znečištění z Polska,
• údolní oblasti s vyšším zalidněním (typicky podhorské kotliny s menšími městy nebo nahloučením menších obcí), kde dominuje vliv lokálního vytápění domácností.
Měření imisních koncentrací je prováděno především buď ve velkých sídlech, nebo naopak v pozaďových lokalitách (neznečištěné, obvykle horské oblasti, pokud možno dostatečně vzdálené od vlivů lidské činnosti). S vysokou pravděpodobností lze proto očekávat, že zvýšené koncentrace řady látek se vyskytují i v malých obcích, kde měření není prováděno, a ve kterých v České republice žije poměrně značná část populace. Jedná se zejména o koncentrace suspendovaných částic, PAU a těžkých kovů. Zásadní vliv na znečištění ovzduší zde má geomorfologie území a způsob vytápění, role průmyslu a dopravy je v sídlech této velikosti obvykle nevýznamná.
Podle dříve platného zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění, bylo prováděno každoroční hodnocení kvality ovzduší ČR a byly vymezovány oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší (OZKO), tj. takové oblasti, ve kterých je překročen imisní limit pro ochranu zdraví lidí pro alespoň jednu z hlavních znečišťujících látek (jedná se o NO2, SO2, CO, PM10, Pb, As, Cd, Ni a benzen).
V současné době jsou imisní limity pro zásadní znečišťující látky v ovzduší stanoveny Přílohou 1 zákona č. 201/2012 Sb. Za účelem snížení nejistoty vyvolané meziročním kolísáním klimatických podmínek je oblast překročení imisních limitů konstruována na základě 5-ti letých průměrů koncentrací.
Oblast s překročením limitů pro lidské zdraví vymezuje především znečištění ovzduší prachem, kritickým parametrem jsou z tohoto hlediska denní maxima koncentrací suspendovaných částic PM10. Hodnota imisního limitu pro nejvyšší denní koncentrace PM10 může být překročena 35x za rok. Plošné rozložení 36. nejvyšších koncentrací suspendovaných částic PM10 dokumentuje mapa na obrázku 4.
Obrázek 4: Pětiletý průměr 24 hodinových koncentrací suspendovaných částic PM10 za období 2008-2012 (36. nejvyšší denní hodnoty)
(zdroj: ČHMÚ)
Souhrnná mapa oblastí ČR s překročenými imisními limity pro ochranu zdraví (týká se NO2, SO2, PM10, PM2,5, benzo(a)pyrenu, As, Pb, Ni, Cd a benzenu) je znázorněna na obrázku 5.
Obrázek 5: Mapa oblastí ČR s překročenými imisními limity pro ochranu zdraví dle pětiletých průměrů koncentrací za období 2008-2012 (zdroj: ČHMÚ)
Motorem zásadního zlepšení kvality ovzduší před rokem 2000 byla celková ekologizace energetiky a těžkého průmyslu spolu s doznívajícím útlumem výroby. Od roku 2000 se již technologie používané v průmyslu v ČR zásadně emisně neliší od okolních vyspělých zemí EU, modernizační proces se proto s ohledem na konkurenceschopnost zpomalil. Průmyslové podniky již v současnosti vykazují emise v intervalu hodnot BAT.
Pozitivní trend průmyslových emisí je spolehlivě nastaven platnou legislativou (EIA, IPPC, zákon o ovzduší a jejich průběžná aktualizace dle legislativy EU). Další snižování emisí v průmyslu již většinou naráží na současné technické limity, a tudíž i vysoké náklady, a nelze od něj očekávat obdobně skokové zlepšení, jaké proběhlo v 90. letech minulého století. Až na specifické lokální výjimky v závětří největších průmyslových závodů již průmysl není určujícím faktorem kvality ovzduší a jeho role bude stále menší.
Naopak v ČR existují skupiny zdrojů znečišťování, které za posledních 20 let neprošly prakticky žádnou modernizací a jejich emise zůstávají na vysoké úrovni, naprosto nesrovnatelné s podmínkami v sousedních vyspělých zemích EU. Jedná se o lokální topeniště v rodinných domech využívající tuhá paliva. Významné zlepšení kvality ovzduší, které přinesla státem podporovaná plynofikace obcí, je již minulostí a bez dalších masivních modernizačních opatření nelze žádoucí pokles emisí z domácností očekávat. Naopak je nutno monitorovat a případně reagovat na potenciální hrozbu
návratu části domácností k vytápění pevnými palivy vedenou ekonomickými důvody.
Ve srovnání s průmyslovými zdroji jsou dlouhodobě podceňována opatření ke zmírnění negativních vlivů dopravy na ovzduší, která je dominantním faktorem kvality ovzduší v centrech měst. Aktivity ke snižování emisí z dopravy ve většině případů narážejí na jejich vysokou ekonomickou náročnost (budování dopravní infrastruktury) a/nebo na nedostatečnou připravenost opatření směřujících ke snižování intenzit silniční dopravy (zvyšování dostupnosti a komfortu hromadné silniční a železniční dopravy a nákladní železniční dopravy, multimodální překladiště, nízkoemisní zóny atd.).
2.2.3 Emise skleníkových plynů
Výsledky inventarizace skleníkových plynů za období 1990 až 2011 jsou v základním sektorovém členění uvedeny v Tabulce 1. Jak je zřetelné z této tabulky, celkové emise skleníkových plynů včetně emisí souvisejících s využíváním půdy LULUCF (tzn. land use, land-use change and forestry) poklesly v ČR z 192,42 mil. tun CO2ekv. v roce 1990 na 125,54 mil. tun CO2ekv. v roce 2011. Emise bez LULUCF poklesly z 196,04 mil. tun na 133,49 mil. tun CO2ekv., takže vzhledem k referenčnímu roku 1990 došlo ke snížení národních emisí o 31,91 %. V emisní inventuře jsou též zahrnuty emise HFC, PFC a SF6 (tzv. F-plyny). Podíly emisí jednotlivých plynů na celkových emisích skleníkových plynů (bez LULUCF) byly v roce 2011 85,6 % pro CO2, 7,7 % pro CH4, 5,8 % pro N2O a 0,9 % pro F-plyny.
Tabulka 1: Celková inventura skleníkových plynů za období 1990-2011 (Zdroj: ČHMÚ)
Agregované emise CO2 ekvivalentu v sektorovém členění | 1990 | 1995 | 2000 | 2005 | 2010 | 2011 |
(Gg) | (Gg) | (Gg) | (Gg) | (Gg) | (Gg) | |
Energetika | 156765 | 123652 | 119603 | 120084 | 113328 | 109515 |
A. Spalování paliv | 147807 | 116806 | 114437 | 115468 | 109073 | 105297 |
1. Energetický prumysl | 57967 | 60745 | 59570 | 61158 | 58905 | 58424 |
2. Zpracovatelský průmysl a stavebnictví | 46754 | 27869 | 27285 | 23301 | 19438 | 17943 |
3. Doprava | 7756 | 9895 | 12364 | 17944 | 17424 | 17255 |
4. Instituce, domácnosti, společnosti, ostatní sektory | 33702 | 17086 | 13955 | 11946 | 12198 | 10559 |
5. Ostatní | 1628 | 1211 | 1262 | 1119 | 1108 | 1116 |
B. Fugitivní emise z paliv | 8958 | 6846 | 5166 | 4616 | 4255 | 4217 |
1. Pevná paliva | 0000 | 0000 | 0000 | 3912 | 3529 | 3538 |
2. Ropa a zemní plyn | 902 | 681 | 709 | 704 | 726 | 679 |
Prumyslové procesy | 19603 | 13188 | 13561 | 12979 | 12026 | 11791 |
A. Minerální produkty | 4833 | 3605 | 4172 | 3860 | 3429 | 3827 |
B. Chemický prumysl | 2033 | 1888 | 1880 | 1674 | 1111 | 1090 |
C. Výroba kovů | 12660 | 7619 | 7096 | 6755 | 5973 | 5679 |
D. Ostatní produkty | NA | NA | NA | NA | NA | NA |
E. Výroba F-plynů | NO | NO | NO | NO | NA,NO | NA,NO |
F. Spotřeba F-plynů | 78 | 76 | 413 | 690 | 1514 | 1194 |
G. Ostatní | NA | NA | NA | NA | NA | NA |
Použití rozpouštedel a dalších látek | 765 | 596 | 569 | 514 | 492 | 469 |
Zemědělství | 16233 | 10332 | 9095 | 8385 | 7965 | 8065 |
A. Enterická fermentace | 4219 | 2632 | 2241 | 2094 | 1999 | 2003 |
B. Hospodarení s hnojem | 2710 | 1742 | 1544 | 1236 | 1079 | 1043 |
C. Pěstování rýže | NO | NO | NO | NO | NO | NO |
D. Zemědělské půdy | 0000 | 0000 | 0000 | 5054 | 4886 | 5019 |
E. Řízené vypalování savan | NO | NO | NO | NO | NO | NO |
F. Polní spalování zemědělských organických zbytků | NO | NO | NO | NO | NO | NO |
G. Ostatní | NA | NA | NA | NA | NA | NA |
Využití území, změny ve využití území a lesnictví (LULUCF) | -3618 | -7210 | -7524 | -6686 | -5488 | -7959 |
A. Lesní půdy | -4947 | -7267 | -7491 | -6625 | -5410 | -7903 |
B. Zemědělské půdy | 1337 | 289 | 210 | 152 | 139 | 154 |
C. Zatrvaněné půdy | -128 | -331 | -419 | -388 | -371 | -329 |
D. Mokřiny | 23 | 10 | 28 | 20 | 34 | 32 |
E. Osídlená území | 86 | 88 | 127 | 155 | 118 | 87 |
F. Ostatní půda | NA,NO | NA,NO | NA,NO | NA,NO | NA,NO | NA,NO |
G. Ostatní | 12 | 1 | 21 | 1 | 2 | 0 |
6. Odpady | 2673 | 2908 | 3058 | 3297 | 3612 | 3656 |
A. Skládkování pevného odpadu | 1663 | 2020 | 2253 | 2408 | 2708 | 2745 |
B. Nakládání s odpadní vodou | 987 | 815 | 741 | 710 | 720 | 721 |
C. Spalování odpadů | 24 | 72 | 64 | 179 | 183 | 191 |
D. Ostatní | NA | NA | NA | NA | NA | NA |
Jiné (nutno specifikovat) | NA | NA | NA | NA | NA | NA |
Celkové emise včetně LULUCF | 192421 | 143466 | 138362 | 138574 | 131934 | 125536 |
Celkové emise bez emisí/propadů CO2 z LULUCF | 196039 | 150676 | 145886 | 145259 | 137423 | 133496 |
Položky vykazované zvlášt: | ||||||
Emise v mezinárodním prostoru | 568 | 605 | 644 | 1066 | 1040 | 1031 |
Mezinárodní letecká doprava | 568 | 605 | 644 | 1066 | 1040 | 1031 |
Mezinárodní námořní doprava | NA,NO | NA,NO | NA,NO | NA,NO | NA,NO | NA,NO |
Multilaterální operace | NO | NO | NO | NO | NO | NO |
Emise CO2 z biomasy | 2368 | 4593 | 5354 | 7181 | 10692 | 11259 |
Podíly a vývoj podílů jednotlivých plynů či jejich skupin na celkových emisích skleníkových plynů v jednotlivých letech je zobrazen na následujícím obrázku. Rozdíly v jednotlivých letech jsou minimální. Lze pozorovat trend poklesu podílu metanu v důsledku poklesu fugitivních emisí a emisí ze sektoru Zemědělství a nárůst podílů tzv. F-plynů (HFC, PFC a SF6) jako výsledek procesu, kdy jsou používány jako náhrada za škodlivější freony poškozující ozonovou vrstvu Země (regulované Montrealským protokolem) v chladírenství a jejich uplatňování v moderních technologiích. Nejvýznamnějším skleníkovým plynem je oxid uhličitý s podílem 84,7 % na celkových emisích, následovaný metanem 8,2 %, oxidem dusným 6,2 % a F- plyny 1 % (dle stavu v roce 2011, emise jsou uvažovány včetně LULUCF).
Obrázek 6: Podíl jednotlivých plynů a sektorů na celkových emisích v ČR (zdroj: ČHMÚ)
U oxidu uhličitého, který je nejvýznamnějším antropogenním skleníkovým plynem, mezi roky 1990 a 2011 došlo k jejich poklesu o 34 % a podílely se na něm zejména sektory Zpracovatelský průmysl a stavebnictví a Ostatní sektory (domácnosti, instituce a služby), které patří do sektoru Energetika. Pokles emisí při spalování paliv v sektoru Zpracovatelského průmyslu a stavebnictví na začátku 90. let byl dán útlumem a restrukturalizací některých průmyslových odvětví, ke konci období byl pokles emisí způsoben především úsporami a zaváděním nových technologií. Snížení emisí v Ostatních sektorech lze připsat na vrub hospodárnějšího využití energií (zvyšování energetické účinnosti, zateplování budov apod.). Opačný trend vykazuje Doprava, kde je od roku 1990 patrný více než dvojnásobný nárůst (2,5krát), což je dáno obecně rozvojem dopravy, zejména individuální automobilové dopravy a silniční nákladní dopravy. Pozitivně se na vývoji emisí projevuje trend klesajícího podílu tuhých paliv a nárůst podílu zemního plynu. V posledních letech však dochází k výraznému růstu cen plynu, což v některých lokalitách vedlo k přechodu na využívání jiných druhů paliv.
Obrázek 7: Vývoj emisí CO2 a podíl jednotlivých sektorů v ČR v časové řadě 1990-2011
(zdroj: ČHMÚ)
U emisí metanu poklesl jejich podíl v rámci celkových agregovaných emisí skleníkových plynů od roku 1990 z 9,3 % na 8,2 % v roce 2011. V období 1990 – 2011 došlo ke snížení emisí metanu o 42,6 %, které bylo způsobeno zejména poklesem těžby uhlí a poklesem stavu hospodářských zvířat. Následující obrázek zobrazuje podíly jednotlivých sektorů na celkových emisích CH4 v ČR.
Obrázek 8: Podíly jednotlivých sektorů na celkových emisích CH4 v ČR (Zdroj: ČHMÚ)
Podíl emisí oxidu dusného na celkových agregovaných emisích skleníkových plynů poklesl od roku 1990 z 6,9 % na 6,2 % v roce 2011. Podíl jednotlivých sektorů na celkových emisích N2O je znázorněn na na následujícím obrázku. V období 1990 – 2011 došlo k poklesu emisí oxidu dusného o 41,8 %, zejména v důsledku snížení používání umělých hnojiv v zemědělství, v důsledku poklesu stavu hospodářských zvířat a v poslední době též v důsledku cíleného zavádění technologií na odstraňování emisí oxidu dusného při výrobě kyseliny dusičné.
Obrázek 9: Podíly jednotlivých sektorů na celkových emisích N2O v ČR v časové řadě 1990-2011 (Zdroj: ČHMÚ)
Emise F-plynů vzrostly od roku 1995 (referenční rok) ze 76 na 1 194 Gg CO2 ekv. v roce 2011 a obdobně vzrostl i relativní podíl F-plynů (0,1 % v 1995, 1 % v 2011) na celkových emisích. Tyto látky nejsou v České republice vyráběny a jejich spotřeba je kryta dovozem. Nárůst emisí je způsoben nejen substitucí látek poškozujících ozónovou vrstvu ale i rostoucí aplikací F-plynů v nových technologiích, zejména v chladírenské technice (HFCs), v elektrotechnice (SF6), a v některých specializovaných výrobách (nízkoenergetická okna, hasící prostředky, hnací plyny pro aerosoly a nadouvadla apod.).
Obrázek 10: Výsledky inventarizace F-plynů za období 1990-2011 (CO2 ekv)
(Zdroj: ČHMÚ)
2.2.4 Voda
Využívání vodních zdrojů
Jak vyplývá z dat za rok 2012, pokračuje pozitivní trend snižování odběrů a spotřeby vody. Podílejí se na tom zejména odběry z povrchových vod. Odběry z podzemních vod stagnovaly. Oproti roku 2011 došlo k nejvýraznějšímu snížení odběrů pro energetiku (o 7,8 %). Poklesla i celková spotřeba vody v domácnostech (88,1 l/obyv. za den) a ztráty vody v trubní síti (19,3 % v roce 2012 oproti 25 % v roce 2000). Dále roste počet obyvatel připojených k vodovodní síti.
Ve struktuře odběrů vody meziročně vzrostly pouze odběry pro zemědělství (11,1 %) a dále odběry pro průmysl (5,0 %). Z celkových odběrů vody jsou nejvyšší odběry uskutečňovány pro energetiku (45,7 %, 840,7 mil. m3 v roce 2012). V naprosté většině se jedná o odběry vody pro průtočné chlazení parních turbín, a tak je 99,8 % odběrů pro energetiku (839,2 mil. m3) uskutečňováno z povrchových vod. Oproti předešlému roku se tyto odběry snížily o 7,7 %. Většina odebíraných chladících vod je opět navrácena do vodních toků, a to s mírně pozměněnou kvalitou (zvýšení teploty, snížení obsahu kyslíku) a část vody se ztratí výparem.
Naopak největší objem odběrů z podzemních zdrojů (312,4 mil. m3, 82,3 %) je využíván vodovody pro veřejnou potřebu jako zdroj pro výrobu pitné vody. V roce 2012 bylo v ČR 50,0 % pitné vody vyrobeno z podzemních zdrojů. Za účelem úpravy a rozvodů vody pro veřejnou potřebu je uskutečňována celkově třetina veškerých odběrů v ČR. Tyto odběry od roku 2000 poklesly o 20,8 %, což souvisí s poklesem poptávky po pitné vodě způsobeným růstem cen a tím i úsporami v domácnostech a v průmyslu.
Celkově třetím největším odběratelem vody (resp. povrchové vody) byl v roce 2012 průmysl (15,8 %, 290,4 mil. m3). Odběry pro průmysl (včetně dobývání nerostných surovin) vykazují sice v dlouhodobém měřítku pokles (od roku 2000 o 36,5 %), avšak v meziročním srovnání došlo oproti roku 2011 k nárůstu odběrů jak z podzemních zdrojů (o 5,0 %), tak povrchových (o 5,2 %). K tomuto nárůstu došlo i přesto, že se meziročně snížila celková průmyslová produkce. V odvětví výroby chemických látek a chemických přípravků, které patří k významným odběratelům vody, se produkce meziročně zvýšila a odrazila se tak v navýšení odběrů. Na odběry vody pro průmysl má obecně vliv nejen zavádění nových šetrnějších technologií výroby, a to z důvodů environmentálních a úsporných, ale i ekonomický vývoj v sektorech s nejvyššími odběry (potravinářský, chemický a papírenský průmysl).
Stabilně nízké odběry vykazuje zemědělství (2,4 % z celkových odběrů v roce 2012), které v případě rostlinné výroby z velké míry vystačí s vodou dodávanou srážkami, a meziroční kolísání odběrů je závislé na průběhu teplot a množství srážek během vegetační sezony. V posledním meziročním srovnání došlo k nárůstu odběrů vody pro zemědělství o 11,1 %. Vliv na navýšení odběrů mělo částečně srážkově podnormální jarní období roku 2012.
Kvalita vod
Ve všech hodnocených ukazatelích jakosti vody došlo v dlouhodobém pohledu k pozitivním trendům v povrchových vodách. Málo uspokojivá je obecně situace ohledně eutrofizace stojatých a tekoucích vod a je třeba trvale snižovat zátěž vod živinami, zejména sloučeninami fosforu.
Za posledních 20 let se ve vodních tocích ČR podařilo nejvíce zredukovat znečištění BSK5 a Pcelk, jejichž průměrná koncentrace v roce 2012 tvořila 44 %, resp. 47 % hodnoty z roku 1993. Koncentrace organických látek (CHSKCr) a především N-NO3- za toto období nepoklesly tak výrazně, ale i přesto tvoří ca 58 %, resp. 85 % hodnoty z roku 1993.
Ke snižování průměrné koncentrace organického znečištění ve vodních tocích, které pochází především z komunálních odpadních vod, přispívá nejen snižování produkce tohoto typu znečištění, ale také lepší účinnost ČOV. Dlouhodobě objemově nejvíce produkovaného a následně z ČOV do vodních toků vypouštěného znečištění ze čtyř výše zmiňovaných ukazatelů je CHSK5, a to i přesto, že účinnost jeho odstraňování v ČOV je velmi vysoká (94,6 % v roce 2012). Účinnost odstraňování znečištění v ukazateli BSK5 je ještě vyšší (98,1 %). Konečná koncentrace organického znečištění charaqkterizovaná jako CHSKCr v tocích ČR tak v roce 2012 dosáhla 17,81 mg/l a BSK5 2,7 mg/l , přičemž meziročně nedošlo ke změně v koncentracích.
Z dlouhodobého pohledu se snižuje i průměrná koncentrace celkového fosforu, která v roce 2012 dosáhla ve vodních tocích 0,15 mg/l. Důvodem pozitivního dlouhodobého vývoje je skutečnost, že část znečištění fosforem pochází z bodového znečištění, které prochází čištěním a jehož objem se obecně snižuje. Pokles vnosu fosforu byl podpořen i omezením používání fosfátů v pracích prostředcích (od roku 2006) a v posledních letech i nižším objemem aplikovaných fosforečných hnojiv v zemědělství. Přesto podstatná část fosforu v současnosti pochází z plošných zdrojů znečištění (hnojení zemědělské půdy).
Znečištění fosforem ze zemědělských zdrojů je možno předejít správnou zemědělskou praxí řízenou zásadami GAEC (Good agricultural and environmental conditions). V posledních dvou letech sice došlo k nárůstu koncentrace fosfátů v povrchových vodách. Podílí se na tom nejen aplikace fosforečných hnojiv, ale i vzrůstající obliba myček nádobí, kterými je vybavena zhruba třetina českých domácností, a které používají mycí prostředky s obsahem fosforu. Regulace obsahu fosfátů v prostředcích pro myčky bude platná až od roku 2015.
Koncentrace dusičnanového dusíku ve vodních tocích oproti ostatním ukazatelům tak výrazně neklesla a od roku 2003 má spíše kolísající trend. Díky nižší průměrné účinnosti odstraňování dusíku (74,8 % v roce 2012) a vyššímu objemu vypouštěného anorganického dusíku z bodových zdrojů, není pokles znečištění vodních toků dusíkatými látkami tak jednoznačný jako např. u fosforu. Zemědělství je zdrojem i dalších znečišťujících látek, především pesticidů. Mezi pesticidy významně zatížené oblasti patří díky zemědělství povodí řek: Sázava, Želivka, Úhlava, Radbuza.
Obrázek 11: Vývoj koncentrací ukazatelů znečištění ve vodních tocích ČR (index, 1993 = 100)
(zdroj: x. x. Xxxxxx – převzato ze Zprávy o stavu životního prostředí ČR v roce 2012, CENIA)
Mezi dalšími hodnocenými ukazateli zaznamenalo v tocích ČR největší pokles od roku 2000 kadmium (o 69,9 % na 0,1 μg/l v roce 2012), které patří mezi nebezpečné látky a jehož NEK (0,3 μg/l) není od roku 2003 prakticky na sledovaných profilech překračována (pouze u 6 % profilů). Průměrné koncentrace organických halogenovaných látek vyjádřená jako AOX z dlouhodobějšího hlediska stagnují (21,2 mg/l v roce 2012) a od roku 2009 dále klesají, ale podíl profilů nevyhovujících NEK (25 μg/l) je hned po celkovém fosforu nejvyšší z hodnocených ukazatelů (23,5 %). Důvodem je skutečnost, že se jedná o těžko odbouratelné znečištění pocházející např. z papírenského a chemického průmyslu, komunálních odpadních vod, ale částečně i přírodních zdrojů. Koncentrace chlorofylu charakterizuje úroveň primární produkce vodních ekosystémů (resp. míru eutrofizace) a kromě koncentrace nutrientů se uplatňuje také vliv klimatických faktorů (srážky, teploty).
Obrázek 12: Vývoj koncentrací ukazatelů znečištění ve vodních tocích ČR (index, 1993 = 100)
(zdroj: x. x. Xxxxxx – převzato ze Zprávy o stavu životního prostředí ČR v roce 2012, CENIA)
Zdroje znečištění
Z dlouhodobého pohledu pokračuje trend ve snižování znečištění vypouštěného z bodových zdrojů. Tento trend se projevuje i v posledním meziročním srovnání. Emise BSK5 poklesly od roku 1993 o 93,9 %, CHSKCr o 87,1 %, NL o 90,9 %. Xxxxx Xxxxxx. se od roku 2003 snížily o 25,4 % a Pcelk o 33,6 %.
Celkové množství odpadních vod vypouštěných z bodových zdrojů v posledních deseti letech stagnuje. Struktura bodových zdrojů odpadních vod koresponduje se strukturou odběratelů a za posledních 10 let se výrazně nezměnila. Největší podíl zaujímá vypouštění veřejnými kanalizacemi (44,3 % a 835,7 mil. m3) a energetikou (37,4 % a 704,7 mil. m3). Tyto vody představují významné bodové zdroje znečištění, a to především organického.
Oproti tomu vody vypouštěné energetickým sektorem tvoří téměř výhradně odpadní vody z průtočného chlazení, které ovlivňují pouze teplotu a kyslíkový režim vody. Dalším významným zdrojem znečištění jsou průmyslové odpadní vody (14,2 % a 268,1 mil. m3), které jsou zdrojem nejen organického znečištění, ale i znečištění např. těžkými kovy a specifickými organickými látkami. Mezi největší producenty průmyslových odpadních vod patří chemický, papírenský, těžební a potravinářský průmysl. Specifickým znečišťovatelem povrchových vod je zemědělství, které vypouštělo v roce 2012 sice pouze 0,4 % objemu odpadních vod vypouštěných z bodových zdrojů (6,6 mil. m3), ale patří v ČR mezi významné zdroje znečištění. Většina znečištění pocházejícího ze zemědělství se totiž do povrchových vod nedostane z bodových zdrojů, ale jako plošné znečištění splachem ze zemědělské půdy. Tento druh znečištění není plošně evidován, ale výrazně se promítá do výsledné jakosti povrchové vody, zejména v malých
vodotečích.
V současné době ovlivňuje vývoj vypouštěného znečištění především efekt rozsáhlé výstavby a modernizace ČOV určených nejen pro čištění komunálních, ale i průmyslových vod.
Čištění odpadních vod
V posledním meziročním srovnání (2011/2012) došlo ke zpomalení růstu podílu obyvatel připojených na kanalizaci zakončenou ČOV. Pokračuje zvyšování počtu obyvatel připojených na veřejnou kanalizaci, v roce 2012 bylo 82,5 % obyvatel ČR připojeno na veřejnou kanalizaci, z čehož 94,9 % na kanalizaci zakončenou ČOV. Oproti předchozímu roku se o 3,0 % snížil objem odpadních vod vypouštěných do kanalizace (bez vod srážkových). Celkem 97,3 % odpadních vod vypouštěných do kanalizace bylo čištěno. Dále pokračuje zvyšování celkového počtu ČOV, a to především těch s terciárním čištěním. Průměrná účinnost ČOV se pohybuje mezi 74,8 – 98,1 %.
Celkový počet ČOV pro veřejnou potřebu v ČR se oproti roku 2000 zdvojnásobil na 2 318. Jejich celková kapacita se z důvodu rekonstrukce starších ČOV mírně snížila (o 3,7 %), ovšem postupně poklesl i objem odpadních vod vypouštěných do kanalizace. V současné době mají všechny aglomerace nad 10 000 EO zajištěno terciární čištění, i když ne všechny plní požadavky směrnice na limity jakosti vypouštěných odpadních vod. Do konce roku 2012 stále nebylo vyřešeno čištění odpadních vod u všech aglomerací s počtem EO nad 2 000 tak, jak je požadováno směrnicí Rady 91/271/EHS, ale v průběhu roku 2013 došlo k dokončení výstavby nových ČOV a k rekonstrukci nebo rozšíření stávajících ČOV.
Průměrná účinnost ČOV (množství odbouraného znečištění) u BSK5 v roce 2012 dosahovala 98,1 %, u NL 97,5 %, u CHSKCr 94,6 %, u Pcelk 82,9 % a u Ncelk 74,8 %. Hodnoty jsou obdobné jako v předchozích letech, což souvisí s dokončenou rekonstrukcí většiny velkých ČOV a se stabilizovanou produkcí znečištění v jednotlivých aglomeracích.
Odpadní vody produkované 21,6 % obyvatel nebyly v roce 2012 přímo čištěny v ČOV, ale byly shromažďovány v žumpách, septicích a jiných zařízeních, odkud byly k čištění následně převezeny nebo byly bez řádného čištění vypouštěny přímo do vodních toků.
2.2.5 Půda a horninové prostředí
Půda citlivě reaguje na nevhodné postupy hospodaření a podléhá řadě degradačních procesů, mimo vodní a větrné eroze jsou to např. zhutňování, acidifikace, kontaminace, ztráta biodiverzity půdní mikroflóry a organické hmoty. Degradace má obecně za následek omezení či úplnou ztrátu produkčních i mimoprodukčních funkcí půdy, a tím i ztrátu ekosystémových služeb, které půda poskytuje.
Významným rizikem je antropogenně podmíněná zrychlená eroze zemědělské půdy. Náchylnost půdy k erozi je dána přírodními faktory (klimatické podmínky, půdní poměry, morfologie reliéfu, vegetační poměry). Lidská činnost je spouštěcím faktorem zrychlené eroze i na jinak erozně neohrožených pozemcích. Antropogenně zrychlená eroze může mít oproti přirozenému procesu eroze relativně vysokou rychlost, naopak vznik půdy (pedogeneze) je vždy procesem velmi pomalým.
Nejčastější příčinou zrychlené eroze zemědělské půdy je nevhodný způsob hospodaření, jako např. masivní zcelování pozemků, pěstování rozsáhlých monokultur, obhospodařování půdy bez ohledu na svažitost pozemků a další fyzickogeografické podmínky, příp. i nevhodné využití půdy pro pěstování energetických plodin (např. kukuřice). Zrychlená eroze snižuje kvalitu půdy odnosem jejích nejúrodnějších podílů a tím i klasá úrodnost půdy, nastává ztráta ekologických funkcí půdy a snížení retence a infiltrace vody.
Vodní erozí v ČR je potenciálně ohrožena zhruba polovina zemědělské půdy. Škody způsobené erozí se také projevují i na znečištění vodních zdrojů, zanášení vodních nádrží a ve škodách ekonomických (splach hnojiv a přípravků na ochranu rostlin, zanášení meliorační a kanalizační sítě, ztráta osiv a sadby). Právě splach půdních částic a na nich vázaných živin a dalších chemických látek představuje významné znečištění povrchových toků a vodních nádrží.
Větrnou erozí je v ČR ohroženo cca 10 % zemědělské půdy. Mimo ztráty nejúrodnějších částí půdního profilu a zhoršování fyzikálně-chemických vlastností půdy poškozuje větrná eroze klíčící rostliny, znečišťuje ovzduší (PM10) a způsobuje škody na infrastruktuře navátím ornice.
Ke zhoršování kvality půdy dochází nejen při nevhodném používání zemědělských přípravků, ale i při lokální kontaminaci chemikáliemi z havárií, při únicích kontaminovaných vod, vypouštění odpadů přímo do půdy, výluhem ze skládek apod. Nadměrné či nevhodné používání minerálních hnojiv a přípravků na ochranu rostlin přispívá ke zhoršování kvality půdy, způsobuje pokles biodiverzity půdních mikroorganismů, ovlivňuje jakost povrchových i podzemních vod, narušuje rovnováhu ekosystémů a zasahuje do potravního řetězce živočichů včetně člověka. Do půdy se dostávají také rizikové prvky a látky, které přímo nesouvisí se zemědělskou činností, ale např. s průmyslovou výrobou. Řada těchto cizorodých látek se v půdě váže na půdní částice a akumuluje se v půdě. Prostřednictvím potravního řetězce se pak mohou tyto často zdraví ohrožující látky dostat dále do potravin. Vymýváním znečišťujících látek (především dusičnanů) dochází ke kontaminaci zdrojů pitné vody.
Vývoj stavu ZPF
Ke konci roku 2012 největší část území ČR pokrývala orná půda (38 %), 33,8 % území je les, 15,6 % tvoří ostatní zemědělské pozemky (zejména
trvalé travní porosty), 10,6 % území představují zastavěné a ostatní plochy a 2 % vodní plochy. Podíl zemědělského půdního fondu (ZPF) na půdním fondu ČR je 53,6 %.
Vývoj skladby zemědělského půdního fondu ČR je z environmentálního pohledu příznivý, dochází k poklesu výměry intenzivně obhospodařované orné půdy (za období 2000-2012 o 2,9 %) a naopak narůstá plocha trvalých travních porostů (za období 2000-2012 o 3,2 %), které mají stabilizační funkci.
Celková výměra zemědělské půdy zvolna klesá, v letech 2000-2012 se jednalo o ztrátu 55,5 tis. ha (1,3 %). Přibližně polovina záborů zemědělské půdy nastala v důsledku nárůstu rozlohy zastavěných a ostatních ploch, které ke konci roku 2012 zaujímaly 10,6 % území ČR a jejich rozsah se zvýšil od roku 2000 o 3,3 % (26,4 tis. ha).
Trendy změn v zastoupení jednotlivých kategorií využití území po roce 2000 jsou charakteristické postupným nárůstem zastavěných a ostatních ploch, lesních pozemků i vodních ploch na úkor zemědělské půdy. V rámci zemědělského půdního fondu (ZPF) klesá výměra orné půdy a postupně se zvyšuje plocha trvalých travních porostů.
Od roku 2000 výměra orné půdy poklesla o 2,9 %. Největší část úbytku orné půdy (cca 47 %) způsobila přeměna orné půdy na trvalé travní porosty, dalších zhruba 32 % z celkového úbytku orné půdy bylo přeměněno na zastavěné a ostatní plochy. Trvalé travní porosty (TTP) se rozšířily od roku 2000 o 3,2 %. Rozsah zastavěných a ostatních ploch, mezi které patří kromě vlastní zástavby i dopravní komunikace a další dopravní infrastruktura, průmyslové areály, dobývací prostory a další kategorie člověkem přetvořeného území, se zvýšil od roku 2000 o 26 366 ha (3,3 %).
Riziko degradace půdy
Na území ČR je 18,8 % ZPF (podle databáze BPEJ) silně až extrémně ohroženo vodní erozí a 5,4 % větrnou erozí.
Odhaduje se, že roční ztráta půdy v ČR dosahuje 21 mil. t. Potenciální míru ohroženosti zemědělské půdy vodní erozí lze kvantifikovat pomocí dlouhodobé průměrné ztráty půdy (v t/ha za rok). Extrémnímu ohrožení vodní erozí je vystaveno 5,2 % zemědělské půdy a znamená to, že dlouhodobá průměrná ztráta půdy na jednom hektaru je zde vyšší než 10,1 t za rok. Středně až velmi silně erozně ohrožené půdy zaujímají 30,8 % zemědělské půdy.
Přímým nástrojem sloužícím k posuzování vodní eroze v ČR a určujícím takový rámcový způsob hospodaření na půdních blocích, při kterém ještě nedochází k projevům nadlimitní ztráty půdy vodní erozí, je maximální přípustná hodnota faktoru ochranného vlivu vegetace (CP). Rámcový způsob hospodaření na základě CP je doporučen celkem u 51,2 % zemědělské půdy v ČR. U potenciálně nejohroženějších půd je doporučeno převést příslušné
půdní bloky nebo jejich části mezi trvalé travní porosty, tyto půdy zaujímají pouze 0,03 % zemědělské půdy ČR. Pěstování pouze víceletých pícnin (např. jetel, vojtěška) je doporučeno na silně ohrožených půdách (1,04 % zemědělských půd ČR). U půd klasifikovaných jako erozně ohrožené (21,4 % plochy zemědělské půdy) je doporučeno vyloučit pěstování širokořádkových plodin a úzkořádkové plodiny lze pěstovat pouze s využitím půdoochranných technologií. Širokořádkové plodiny lze pěstovat na mírně ohrožených půdách (28,7 %), ale pouze s využitím půdoochranných technologií. Hodnoty CP byly využity i pro vymezení silně a mírně erozně ohrožené orné půdy pro potřeby standardů Dobrého zemědělského a environmentálního stavu (GAEC), které zajišťují hospodaření ve shodě s ochranou životního prostředí. Oproti roku 2011 došlo v roce 2012 k mírnému zlepšení, tzn. nárůstu rozlohy orné půdy bez ohrožení erozí.
Celková spotřeba minerálních hnojiv po roce 1990 výrazně klesla. Zatímco v druhé polovině 80. let dosahovala celková spotřeba čistých živin dodaných minerálními hnojivy v průměru 223,8 kg/ha zemědělské půdy za rok, v roce 1995 to bylo již jen 82,8 kg/ha. Od roku 2000 se celková spotřeba minerálních hnojiv začala opět zvyšovat. V roce 2012 činila 117,6 kg/ha čistých živin. V letech, kdy došlo k poklesu spotřeby minerálních hnojiv, bylo hlavním důvodem sucho, které postihlo některé oblasti republiky a zemědělci tudíž některé plodiny nehnojili.
V období 2000-2012 stoupla spotřeba přípravků na ochranu rostlin o 32,9 %. Od roku 2000 se postupně zvětšují osevní plochy ve prospěch kukuřice na zrno (284 %) a řepky (128 %). Klesá podíl neoseté půdy a úhoru, snižuje se plocha pěstování zeleniny a raných brambor.
Ekologické zemědělství
Podíl ekologicky obhospodařované zemědělské půdy, počet ekofarem a počet subjektů vyrábějících biopotraviny se zvyšuje. Od roku 1990 do roku 2012 vzrostla v ČR výměra zemědělské půdy obhospodařované ekologicky ze 480 ha na 490 762 ha. V roce 2012 bylo ekologicky obhospodařováno 11,6 % celkové výměry ZPF. Dále pokračuje nárůst celkového objemu finančních prostředků vyplacených do ekologického zemědělství v rámci agroenvironmentálního opatření Programu rozvoje venkova. Trend zvyšování výměry ekologicky obhospodařované zemědělské půdy se zpomalil, poslední meziroční nárůst činil jen 1,6 %. Meziročně se snížila výměra orné půdy a ostatních ploch v ekologickém zemědělství.
Od roku 2000 se rozrostl počet subjektů (ekofarem) hospodařících podle stanovených zásad ekologického zemědělství téměř 7krát na 3 934 v roce 2012. Kontinuálně roste též počet výrobců biopotravin. Zatímco v roce 2001 vyrábělo biopotraviny 75 výrobců, v roce 2012 to bylo již 454 výrobních provozoven (432 výrobních subjektů). Maxima bylo dosaženo v roce 2011, kdy na trhu působilo 646 provozoven biopotravin (422 výrobních subjektů).
2.2.6 Příroda a krajina
Česká republika má díky geografickým a historickým podmínkám poměrně vysokou rozmanitostí krajiny, rostlin a živočichů i typů přírodních stanovišť. Toto bohatství je však vážně narušeno působením člověka. Významně se snižuje velikost populací řady druhů i rozloha jimi obývaného území, dochází k úbytku a degradaci přírodních stanovišť a významně je narušeno fungování krajiny jako celku.
Krajina
Dlouhodobým vývojem se na většině území ČR vytvořila pestrá krajinná mozaika různých biotopů, která významně přispívala k vysoké biodiverzitě. Značné změny nastaly v souvislosti s odsunem německého obyvatelstva, úplným vysídlením pohraničí po r. 1948 a zejména změnou způsobu zemědělského hospodaření – intenzifikací, scelováním pozemků, odvodňováním krajiny a likvidacím drobných přírodních i antropogenních prvků. Významné části území byly zasaženy těžbou uhlí. V současné době jsou významnými negativními činiteli v krajině zejména intenzivní zemědělství a naopak absence hospodaření v některých územích, rozvoj dopravní infrastruktury a rozšiřující se zástavba (komerční zóny, logistická centra, rezidenční čtvrti…). Stále se tak zvyšuje fragmentace krajiny, snižuje se její průchodnost, ubývá přírodních biotopů vlivem záboru a degradace, dochází k zástavbě volné krajiny. Přetrvává problém narušeného vodního režimu krajiny, chybí drobné krajinné prvky (polní cesty a drobné vodoteče s doprovodnou zelení, meze a remízky, přechodová stanoviště, solitérní dřeviny apod.). Další rizika negativního ovlivnění krajiny vyplývají z tlaků rekreačních činností (motoristické sporty, chataření a zahrádkaření, lyžařské a jiné sportovní areály). V posledních 20 letech lze zaznamenat i dílčí pozitivní změny: revitalizace a zprůchodňování vodních toků, zvýšení podílu ekologického zemědělství, snaha o druhově bohatší složení lesních porostů, realizace opatření pro zvýšení ekologické stability a retenční schopnosti krajiny apod. Jedná se však spíše o jednotlivé projekty zatím s nedostatečným rozsahem, celkový trend je spíše negativní.
Obrázek 13: Rámcové typy krajiny ČR podle využití (zdroj: CENIA)
Veřejným zájmem je podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, vytvoření územního systému ekologické stability (ÚSES), který zahrnuje ekologicky stabilní, přírodní nebo přírodě blízké části krajiny a tvoří prostor pro výskyt, rozmnožování a migraci širokého spektra druhů organismů. ÚSES se skládá z biocenter, biokoridorů a interakčních prvků a je vymezen na lokální, regionální a nadregionální úrovni. Řada prvků ÚSES zahrnuje vodní toky a vodní plochy. Tento nástroj je však nedostatečně využíván. Řada prvků ÚSES existuje ve skutečnosti jen na plánech, jednotlivé existující funkční prvky nejsou vzájemně propojeny a často je zde tlak na zásahy neslučitelné s cíli ÚSES.
Obrázek 14: Nadregionální a regionální ÚSES (zdroj: CENIA)
Ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny tvoří významný krajinný prvek (VKP) a je chráněna před poškozováním a ničením. VKP ze zákona jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy. Další prvky mohou být jako VKP vyhlášeny. Stav VKP rovněž často není z ekologického hlediska uspokojivý.
V souvislosti s pokračující zástavbou, budováním dopravních staveb a vertikálních struktur (vysílače GSM, elektrovody, větrné elektrárny apod.) je třeba zmínit složitou problematiku krajinného rázu. K ochraně krajinného rázu v územích s významnými hodnotami jsou zřizovány přírodní parky s omezením využití území.
Zvláště chráněná území
Zvláště chráněná území zaujímají 15,9 % rozlohy ČR – 12.5 tis. km2. Jejich jednotlivé kategorie se místy překrývají, a tak 25 chráněných krajinných oblastí má celkovou výměru 10,9 tis. km2 (13,8 % rozlohy ČR), 4 národní parky 1,2 tis. km2 (1,5 %) a maloplošná zvláště chráněná území dohromady kolem 1, 2 % rozlohy státu.
Obrázek 15: Velkoplošná zvláště chráněná území v ČR k 31. 12. 2010
(zdroj: Statistická ročenka životního prostředí ČR 2011, CENIA)
Natura 2000
Významným prvkem ochrany přírody je rovněž celoevropská soustava chráněných území Natura 2000. Na základě současně platné legislativy je v celé České republice v jejím rámci vymezeno 41 ptačích oblastí (PO) a 1 075 evropsky významných lokalit (EVL). To představuje cca 14 % celkové rozlohy ČR. Cílem vyhlašování ZCHÚ je zachování nejhodnotnějších částí přírody a krajiny. Zahrnují zejména přírodní a přírodě blízká stanoviště, ale i antropogenní plochy s významnou biodiverzitou nebo geologickou hodnotou (např. staré lomy).
Obrázek 16: Území soustavy natura 2000: Evropsky významné lokality k 31.12.2010
(zdroj: Statistická ročenka ŽP 2011)
Obrázek 17: Území soustavy natura 2000: Ptačí oblasti k 31.12.2010
(zdroj: Statistická ročenka ŽP 2011)
Množství zvláště chráněných území odpovídá evropskému průměru. Významným problémem řady zvláště chráněných území a území Natura 2000 je ale nedostatek financí a dalších zdrojů pro péči o ně. Zejména velkoplošná ZCHÚ jsou také dlouhodobě pod silným tlakem na větší využití. Hlavními problémy jsou rozvoj sportovních areálů, turistických tras a
turistické infrastruktury, zvyšování ubytovacích kapacit, umisťování zařízení na využití obnovitelných zdrojů energie, dopravní stavby včetně cyklostezek, nevhodné lesnické hospodaření.
Biodiverzita
Z dlouhodobého hlediska je možné pozorovat vymírání některých druhů, a to především vlivem nevhodného hospodářského využívání krajiny. Péče vedoucí k zachování druhů je cílena jak na jednotlivé druhy, tak k zajištění udržení vhodných biotopů a ekosystémů, v nichž tyto druhy žijí. Z výsledků každoročního monitoringu vybraných druhů a biotopů ČR a aktuálních červených seznamů vyplývá, že ohroženo a na ústupu je více jak polovina sledovaných rostlinných a živočišných druhů. Důležité je, že negativní populační trendy ohrožených druhů vesměs nejsou v naprosté většině případů důsledkem přímého využívání, ničení či pronásledování jednotlivých druhů, ale představují následky nevhodného využívání krajiny, jako je např. fragmentace přírodních celků, odvodňování krajiny, intenzifikace zemědělství (v dnešní době hlavně využívání výkonné techniky, chemických látek a plošné unifikace agrotechnických termínů a postupů v důsledku dotační politiky), vymizení některých tradičních způsobů hospodaření či zábor zemědělské a lesní půdy. Dochází rovněž k významnému úbytku přírodních stanovišť vlivem záboru a degradace.
Stále závažnějším faktorem ohrožení biodiverzity na úrovni druhů i celých společenstev je v celosvětovém měřítku i v ČR šíření nepůvodních, invazivních druhů rostlin a živočichů. Invazivní druhy jsou nejen významným konkurentem původních rostlin a živočichů, ale znamenají také riziko přenosu nebezpečných chorob. V souvislosti s probíhající klimatickou změnou je pravděpodobné další zlepšování podmínek pro šíření těchto nežádoucích druhů v ČR.
2.2.7 Odpady
Produkce odpadů
Celková evidovaná produkce odpadů mezi lety 2003 a 2012 poklesla o 16,8 %. Tento pokles je ovlivněn především změnami ve struktuře průmyslové výroby: rozvojem průmyslových technologií a technologií pro úpravu a zpracování odpadů zvyšujících efektivitu výroby, zanedbatelný není ani ekonomický vliv spočívající v růstu cen primárních surovin. Od roku 2007 osciluje hodnota celkové produkce odpadů mírně nad hodnotou 30 mil. tun. Kolísání je zapříčiněno především výkyvy souvisejícími s ekonomickou situací, která se projevuje mimo jiné také poklesem či nárůstem stavební činnosti, jež je jednou z oblastí produkující velké množství odpadů. Poslední meziroční trend byl také pozitivní, neboť došlo k mírnému poklesu celkové produkce odpadů, a to o 2,1 %.
Stejný trend vykazuje i kategorie odpadů ostatní. Od roku 2003 postupně dochází k poklesu produkce, k největší meziroční změně došlo v letech 2004- 2005, nicméně i v letech 2009-2012 se meziroční pokles produkce ostatních odpadů pohybuje v rozmezí 0,3 – 4,0 %.
K pozitivnímu trendu z hlediska ochrany životního prostředí došlo v oblasti produkce odpadů kategorie nebezpečný, kde byl meziročně zaregistrován pokles o 11,1 %. Tato situace může souviset s ekonomickou recesí, se kterou je spojena i nižší průmyslová produkce, mezi jejíž projevy patří právě i generování specifických druhů nebezpečných odpadů. Nicméně trend v případě produkce nebezpečných odpadů je od roku 2003 spíše kolísavý, nejvyšší hodnota byla zaregistrována v roce 2009.
Komunální odpady
Při vyhodnocení vývoje celkové produkce komunálních odpadů je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že od roku 2009 byla upravena metodika vykazování dat, proto lze mezi sebou porovnávat jen období před zavedením metodiky a po jejím zavedení. Mezi roky 2004 – 2008 docházelo k postupnému snižování celkové produkce komunálních odpadů, a to o 18,0 % v celém období. Od roku 2009 dochází k mírnému nárůstu celkové produkce komunálních odpadů, nicméně oscilace se pohybuje v rámci maximálně jednotek procent. Meziročně došlo k poklesu produkce komunálních odpadů o 3,7 %.
Mezi nejčastější způsoby nakládání s komunálními odpady patří i nadále odstraňování skládkováním, nicméně od roku 2008 dochází k setrvalému poklesu podílu této kategorie. V roce 2012 se podíl komunálních odpadů odstraněných skládkováním pohyboval na úrovni 53,7 %. Mezi další významně zastoupené způsoby nakládání s komunálními odpady patří materiálové využívání, jehož podíl od roku 2003 postupně narůstá, nicméně v roce 2012 byl zaregistrován mírný pokles oproti předchozímu roku. V roce 2012 tak bylo materiálově využito 30,3 % komunálních odpadů. Postupně také dochází k nárůstu významu energetického využití komunálních odpadů, v roce 2012 bylo využito 11,8 % komunálních odpadů a spalováním bylo v roce 2012 odstraněno 0,04 % komunálních odpadů.
Obrázek 18: Celková produkce odpadů dle kategorie nebezpečný, ostatní a komunální v ČR [tis. t], 2003-2012
Zdroj: ISOH (VÚV TGM, v.v.i., CENIA)
V ČR je dosahováno jedné z nejnižších produkcí komunálních odpadů v rámci EU27. Důvodem je mimo výše zmíněné rozdíly v definici samotného pojmu komunální odpad i nižší kupní síla obyvatelstva, se kterou souvisí vzorec spotřebitelského chování i četnost výměny spotřebního zboží a která je především ve středoevropských a východoevropských zemích nižší než v zemích západní Evropy. V západních zemích je produkce komunálních odpadů spíše stagnující, v některých státech i rostoucí, opačný trend je v zemích EU12.
Z hlediska nakládání s komunálními odpady situace v ČR není již tak dobrá jako v případě samotné produkce komunálních odpadů. V ČR dle Eurostatu převažuje skládkování vyprodukovaných odpadů, zatímco ve vyspělých západoevropských zemích je množství skládkovaného odpadu minimální.
Nakládání s odpady
Od roku 2003 dochází k pozitivnímu trendu postupného zvyšování podílu využívání odpadů vůči odstraňování odpadů. Důvodem jsou především změny v technologiích zajišťujících vyšší efektivitu jak ve výrobní sféře (minimalizace vzniku odpadů), tak i v oblasti samotného nakládání s odpady. Od roku 2009 dochází k mírnému poklesu podílu odstraněných odpadů, kdy důvodem může být projev finanční krize v průmyslovém sektoru a současně odklon části vyprodukovaných odpadů vhodných k využití do režimu vedlejších produktů.
K pozitivnímu trendu docházelo v oblasti využívání odpadů, kdy se v letech 2003-2008 zvýšil podíl vybraných způsobů využívání odpadů z 62,2 % na
85,3 %. V roce 2009 však tempo růstu pravděpodobně díky ekonomické stagnaci pokleslo na hodnotu 74,7 %, nicméně od tohoto roku opět dochází k postupnému nárůstu až na 79,3 % v roce 2012. Meziročně došlo k mírnému nárůstu o cca 1,0 %. Z hlediska struktury vybraných způsobů využívání odpadů nejsou v několika posledních letech zaznamenány výraznější změny. I nadále patří mezi nejčastější způsoby využívání odpadů jejich využívání na terénní úpravy (21,0 %) a recyklace, příp. znovuzískání ostatních anorganických materiálů (15,1%).
V letech 2003 až 2012 poklesl podíl odstraněných odpadů z celkové produkce odpadů. V rámci jednotlivých kategorií odstraňování odpadů i nadále významně převažuje ukládání v úrovni nebo pod úrovní terénu (skládkování), které v roce 2012 dosáhlo hodnoty 96,9 %. Dalším způsobem, který dominuje mezi vybranými způsoby odstraňování, je spalování na pevnině. K významnému nárůstu došlo zejména u kategorie konečné či trvalé uložení (D12), která tvoří sice jen 2,6% podíl z celkové hodnoty odstraněného odpadu, nicméně meziročně zde došlo k více než čtyřnásobnému nárůstu.
2.2.8 ENERGETIKA A OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE
Význam obnovitelných zdrojů energie (OZE) v české energetice roste. Každoročně stoupá jimi vyrobené množství energie (viz následující obrázek) i podíl na celkové vyrobené energii v ČR.
Legenda: | Vodní elektrárny | Větrné elektrárny |
Biomasa | Fotovoltaické články | |
Bioplyn | Kapalná biopaliva | |
Tuhé komunální odpady (BRKO) | ||
Obrázek 19: Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a z odpadů v ČR [GWh] v letech 2003-2011
(zdroj: CENIA – převzato z ISSaR: Klíčové indikátory ŽP ČR, CENIA)
Struktura výroby elektřiny z OZE je poměrně pestrá a poměr jednotlivých zdrojů se začíná vyrovnávat. Doposud hlavním a největším zdrojem elektřiny z OZE byly v ČR vodní elektrárny, jejich prvenství však v roce 2011 vystřídala elektřina z fotovoltaických elektráren (29,4 % z fotovoltaiky oproti 28,7 % z vodních elektráren). Také výroba elektřiny z biomasy každoročně vzrůstá, její podíl v roce 2011 činil 22,7 %. Ostatní OZE jsou zatím využívány v menším měřítku, jedná se především o výrobu energie z bioplynu (12,6 %), větrných elektráren (5,4 %) a spalování tuhého komunálního odpadu (1,2 %).
V roce 2011 bylo z OZE v České republice vyrobeno 7 410 GWh elektrické energie, což odpovídá 8,5% podílu celkového množství elektřiny vyprodukované v ČR (v roce 2010 byl tento podíl 6,9 %). Oproti roku 2010 tak byl zaznamenán vzestup o 25,5 %. Tento nárůst je způsoben zejména pokračujícím rozvojem fotovoltaiky, jejíž produkce elektřiny meziročně vzrostla z 616 GWh v roce 2010 na 2 182 GWh v roce 2011, tedy přibližně 3,5krát. Zvýšilo se ale i množství elektřiny vyrobené z biomasy (o 12,8 %), větrnými elektrárnami (o 18,5 %), z bioplynu (o 46,9 %) a z odpadů (o 150,5 %). Jediný pokles byl zaznamenán u vodních elektráren, jejichž produkce je závislá na množství srážek. Výroba elektřiny z velkých vodních elektráren byla od roku 2004 na historicky nejnižší hodnotě, meziročně poklesla o 23,8 %.
Náhrada fosilních paliv OZE přispívá k redukci emisí skleníkových plynů i některých znečišťujících látek do ovzduší. Díky skutečnosti, že obnovitelné zdroje pochází z vlastního území, pomáhají také přispět k větší energetické bezpečnosti a nezávislosti na mezinárodním obchodu s energetickými surovinami. Jejich přínos je však diskutován, neboť jsou zvýhodňovány vůči převládajícím tradičním fosilním zdrojům, ovlivňují ceny energie pro spotřebitele a jejich instalace mohou narušovat socioekonomické a krajinné vazby. Rozsáhlé pěstování energetické biomasy může urychlovat antropogenní erozi a degradaci půdy.
Důsledkem podpory výroby elektřiny z OZE je zvýšení cen elektřiny. To je problematické zejména u velkých odběratelů, např. v hutnictví, chemickém, papírenském nebo sklářském průmyslu. Navýšení cen může ohrožovat jejich konkurenceschopnost či dokonce jejich samotnou existenci.
Výroba tepla z OZE dlouhodobě stoupá, v roce 2011 byl zaznamenán její meziroční nárůst o 4,8 % (viz následující obrázek). Největší podíl je zajišťován prostřednictvím biomasy (85,6 %), kde je rozhodujícím faktorem spotřeba paliv v domácnostech, zejména dřeva. Meziročně vzrostla výroba tepla z biomasy o 2,2 %. Ostatní zdroje se na výrobě tepla podílejí mnohem menším podílem (odpady 5,4 %, bioplyn 4,3 %, tepelná čerpadla 3,9 %, solární termální kolektory 0,8 %). Výraznější meziroční nárůst byl zaznamenán u výroby tepla z bioplynu, a to o 47,8 %, kdy výroba tepla vzrostla z 1 610 TJ v roce 2010 na 2 379 TJ v roce 2011.
Legenda: | Biomasa | Tuhé komunální odpady (BRKO) | Tepelná čerpadla |
Bioplyn | BR PRO ATP | Solární termální kolektory |
Obrázek 20: Výroba tepla z obnovitelných zdrojů energie a z odpadů v ČR [TJ] v letech 2003-2011
(zdroj: CENIA – převzato z ISSaR: Klíčové indikátory ŽP ČR, CENIA)
Při zvyšování podílu energie z obnovitelných zdrojů se diverzifikuje skladba používaných paliv, což napomáhá zlepšovat zabezpečení dodávek energie. Využívání energie z obnovitelných zdrojů je v současné době celkově dražší než využívání uhlovodíků, ale tento rozdíl se zmenšuje – obzvláště pokud se zohlední náklady související se změnou klimatu.
Díky energii z obnovitelných zdrojů se zvyšuje podíl energie vyráběné na našem území, diverzifikuje se skladba používaného paliva a zdroje dovozů energie, zvyšuje se podíl energie z politicky stabilních oblastí a jsou vytvářena nová pracovní místa; tím vším využití OZE napomáhá zlepšovat zabezpečení dodávek energie. Z energií z obnovitelných zdrojů pocházejí pouze nízké emise skleníkových plynů, nebo dokonce dané energie k takovým emisím vůbec nevedou (solární, větrná, vodní); většina z nich pak přináší značné přínosy, pokud jde o kvalitu ovzduší.
V porovnání s ostatními státy EU se ČR řadí mezi státy s nižším podílem OZE na celkové spotřebě elektrické energie. Problémem je malá dostupnost potenciálu OZE v ČR, kde nejsou tak velké možnosti pro vodní elektrárny, jako např. v Norsku a Rakousku, nebo pro velké větrné elektrárny, jako např. v Německu. Ve využití biomasy je však potenciál ČR srovnatelný s ostatními zeměmi střední Evropy.
2.3 PRAVDĚPODOBNÝ VÝVOJ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ BEZ PROVEDENÍ KONCEPCE
Na základě dosavadního vývoje a aktuálního stavu lze pro jednotlivá témata životního prostředí předpokládat, že v horizontu platnosti Dohody let 2014- 2020 bude pokračovat stávající vývoj ve většině aspektů životního prostředí, jak je popsán v předchozí části. Může také docházet ke zpomalení pozitivních trendů, jak je popsáno blíž níže v textu.
Dílčí změny lze očekávat v důsledku implementace některých environmentálních opatření, vesměs vyplývajících z evropské legislativy a zejména v závislosti na vývoji ekonomické situace ČR.
Ovzduší
Budoucí vývoj v znečištění ovzduší by byl bez provedení DoP určován především ekonomickou prosperitou ČR, legislativními požadavky a požadavky orgánů ochrany ovzduší a návrhem a realizací dalších rozvojových strategií a strategií k ochraně životního prostředí v ČR.
Z výše uvedeného popisu dosavadního vývoje kvality ovzduší vyplývá, že prioritními strategiemi z hlediska dopadů na kvalitu ovzduší jsou v současnosti koncepce v oblasti energetiky a dopravy.
Veškeré stávající a případné budoucí cíle těchto strategií jsou a pravděpodobně budou stanoveny vždy tak, aby byly reálně splnitelné. Stanovení cílů a termínů jejich dosažení je zásadním způsobem určováno legislativními požadavky v rámci EU a ekonomickými možnostmi ČR. Bez vhodně zacílených finančních prostředků z fondů EU nelze proto očekávat významný posun v plnění cílů ochrany ovzduší oproti současnosti.
V případě nerealizace Dohody, tzn. absence prostředků z EU, lze očekávat zpomalení stávajících aktivit v oblasti ochrany ovzduší, zejména při snižování emisí z průmyslu, do kterého doposud směřovala největší část podpory z fondů EU ze všech typů zdrojů znečišťování. Po realizaci již rozběhnutých projektů na snižování emisí z průmyslu, které jsou financovány v rámci končícího sedmiletého období, a dalších opatření, které budou provedeny v návaznosti na požadavky legislativy EU do roku 2020, již průmyslový sektor do budoucna nebude představovat hlavní zátěž pro kvalitu ovzduší.
Hlavním znečišťovatelem ovzduší bude v budoucnu při zachování současné průmyslové struktury nebo při jejím posunu směrem k čistším technologiím doprava a individuální vytápění domácností. Tyto skupiny zdrojů vykazují dlouhodobě buď stagnaci, nebo mírný nárůst emisí do ovzduší, navíc u nich existují rizika dalšího zhoršení situace (nárůst automobilové dopravy a ekonomicky podmíněný přechod k emisně méně kvalitním palivům a zdrojům tepla).
Bez významných investic vedoucích ke snížení emisí z těchto typů zdrojů znečišťování nelze na území České republiky, zejména v jejích
nejzatíženějších regionech, očekávat dosažení legislativně stanovených limitů ochrany ovzduší ve středně ani dlouhodobém horizontu a nelze počítat ani s významným zlepšením kvality ovzduší. DoP je strategií, která zpřístupní finanční zdroje a umožní tak prostřednictvím navazujících operačních programů významně urychlit zlepšování kvality ovzduší.
Snižování emisí skleníkových plynů
Z uvedeného popisu emisí skleníkových plynů vyplývá, že od roku 1994 je v ČR zřetelný trvalý trend snižování emisí. Do roku 2011 poklesly celkové emise skleníkových plynů v porovnání s rokem 1990 o 34,76 % (včetně LULUCF), respektive o 31,91 % (bez LULUCF).
Případné fluktuace jsou způsobeny např. rozdílnými teplotami v zimních obdobích, meziročními změnami HDP či mírou implementace přijímaných opatření. Znatelný je pokles emisí v sektoru Energetiky (stacionární spalování) a v sektoru Zemědělství, naopak emise ze sektoru Dopravy dlouhodobě narůstají.
Tento trend bude patrně i nadále pokračovat. Dominantním faktorem majícím vliv na budoucí projekce je a bude ekonomický vývoj a opatření uplatněná zejména v sektoru dopravy. V případě, že by se nerelizovala Xxxxxx, mohlo by to znamenat zpomalení tohoto trendu (viz 6. Národní sdělení ke Kjótskému protokolu, scénáře projekce emisí skleníkových plynů WEM a WAM).
Vody
V případě nerealizace Dohody z hlediska vodního hospodářství lze předpokládat, že pozitivní trendy v oblastech efektivního užívání vody jako zdroje a ochrany vodního prostředí před antropogenním znečištěním budou z dlouhodobého horizontu zpomaleny, protože aplikace administrativních nebo ekonomických nástrojů bez odpovídajícího rozvoje lidských zdrojů (efektivita regulátora, chování znečišťovatelů) a nových technologií (eko- inovace) působí zejména v střednědobém časovém rámci. Krom toho jsou již dosažené pozitivní trendy v oblasti ochrany vod silně závislé na charakteru a rozsahu budoucí změny klimatu, která se promítá do variability hydrologické bilance i distribuce strážek během hydrologického roku. Zde opět implementace DoP může hrát vysoce pozitivní roli, pokud ovšem budou adaptační opatření podporované DoP vycházet z objektivní a úplné analýzy zranitelnosti ČR, která však stále chybí.
Půdy a horninové prostředí
V oblasti ochrany půdy lze předpokládat, že bez realizace Dohody mohou být dosavadní pozitivní trendy zvráceny neudržitelným využíváním energetické biomasy, které povede ke zrychlení degradace půdy. Možnosti administrativní ochrany půdy a horninového prostředí (včetně strategických zásob podzemních vod) před antropogenní degradací jsou nutně omezeny, protože pouhá aplikace administrativních nebo ekonomických nástrojů bez
odpovídajícícho rozvoje lidských zdrojů (zemědělství a územní plánování) a vývoje nových technologií (eko-inovace) působí jen v krátkodobém časovém rámci. Krom toho pozitivní trendy v ochraně půdy jsou silně závislé na charakteru a rozsahu změny klimatu. To činí zemědělství a tím i produkci energetické biomasy významně zranitelnými. Právě zde implementace DoP může hrát vysoce pozitivní roli, pokud budou adaptační opatření podporovaná DoP vycházet z objektivní a úplné analýzy zranitelnosti ČR, která však stále chybí.
Příroda a krajina
V případě ochrany přírody a krajiny předpokládat pokračování výše zmíněných trendů. Vzhledem k současné ekonomické a politické situaci nelze očekávat významnější zvýšení prostředků na ochranu přírody a krajiny, které by bylo potřebné pro zpomalení či zastavení jmenovaných negativních trendů. Rovněž převažující přístup veřejnosti k této problematice nedává naději na brzkou zásadnější pozitivní změnu. Prostředky určené v Dohodě na oblast životního prostředí mohou k řešení některých problémů přispět, záleží samozřejmě na rozdělení prostředků uvnitř oblasti a na konkrétních podpořených projektech.
Naopak bez implementace Dohody lze očekávat zdržení nebo nerealizaci některých projektů včetně dopravních staveb, technických opatření pro přizpůsobení se změně klimatu a dalších záměrů, které mohou být se zájmy ochrany přírody a krajiny v konfliktu.
Pro budoucí vývoj je významným prvkem ekonomická situace, její zlepšení může znamenat větší přísun prostředků do ochrany přírody a krajiny, zvýšení zájmu o produkty ekologického zemědělství apod., ale také větší množství záměrů např. ve zvláště chráněných územích (sportovní a rekreační areály, ubytovací kapacity). Velký vliv bude mít např. připravovaný zákon o Šumavě, rozhodnutí o prolomení těžebních limitů, změna zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a další legislativní změny. Důležitá budou politická rozhodnutí o vnitrozemských vodních cestách včetně staveb na Labi a kanálu Dunaj-Odra-Labe a o dalších dopravních stavbách. Zanedbatelné nemusí být ani důsledky klimatické změny. Rozhodující vliv bude mít postoj veřejnosti. Tyto faktory jsou do značné míry nejisté.
Odpadové hospodářství
Jak vyplývá z popisu stávajícího stavu problematiky odpadů, celková evidovaná produkce odpadů mezi lety 2003 a 2012 poklesla. Tento pokles je ovlivněn především změnami ve struktuře průmyslové výroby: rozvojem průmyslových technologií a technologií pro úpravu a zpracování odpadů zvyšujících efektivitu výroby, zanedbatelný není ani ekonomický vliv spočívající v růstu cen primárních surovin. Od roku 2007 osciluje hodnota celkové produkce odpadů mírně nad hodnotou 30 mil. tun. Zároveň také dochází k pozitivnímu trendu postupného zvyšování podílu využívání
odpadů vůči odstraňování odpadů. Důvodem jsou především změny v technologiích zajišťujících vyšší efektivitu jak ve výrobní sféře (minimalizace vzniku odpadů), tak i v oblasti samotného nakládání s odpady.
K pozitivnímu trendu z hlediska ochrany životního prostředí došlo v oblasti produkce odpadů kategorie nebezpečný, kde byl meziročně zaregistrován pokles o 11,1 %.
V případě nerealizace Dohody z hlediska odpadového hospodářství lze předpokládat, že pozitivní trendy v oblastech efektivního využívání odpadů budou zpomaleny. Produkce komunálních odpadů souvisí se spotřebou obyvatelstva, která bude pravděpodobně stagnovat. Zvyšování podílu materiálově i energeticky využitých odpadů bude záviset na zavedení nových nástrojů podpory využívání odpadů. Jedná se zejména o přípravu nového zákona o odpadech, nový POH ČR, snížení podílu BRKO ukládaného na skládky, resp. celkové snížení skládkovaného TKO. To vše souvisí s plněním závazků plynoucích z legislativy EU stejně jako podpora využití OZE (tzv. klimaticko-energetický balíček, 2009).
3 CHARAKTERISTIKY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ V OBLASTECH, KTERÉ BY MOHLY BÝT PROVEDENÍM KONCEPCE VÝZNAMNĚ ZASAŽENY
Dohoda o partnerství zahrnuje celé území České republiky. V rámci SEA Dohody zpracovatel identifikoval oblasti a témata životního prostřed pro naplňování Dohody představuje určitá rizika ři naopak příležitosti ke zlepšení jejich stavu.
3.1 OVZDUŠÍ
Z hlediska ovzduší jsou významné následující oblasti, které mohou být potenciálně ovlivněny naplňováním Dohody:
Nové technologie: Rozvoj čistých technologií bude přispívat ke snížení měrných výrobních emisí. Na druhé straně inovace zastaralých technologií umožňují často zvýšení objemu výroby (lepší uplatnění kvalitnějších výrobků na trhu), což často může vést ke zvýšení emisí do ovzduší (přímý vliv vlastní výroby + nepřímý dopad spojený s dopravou produkce).
Energetika a obnovitelné zdroje energie: Budování dostatečně kapacitní přenosové soustavy zvýší možnosti využití OZE v energetice a také dostupnost některých čistých technologií (náhrada spalovacích za nespalovací s náležitým odloučením), budování multimodálních terminálů, opatření v hromadné a železniční dopravě přispějí ke snížení emisí ze silniční dopravy.
Tento pozitivní efekt pro kvalitu ovzduší může být částečně negativně kompenzován lepší dopravní obslužností, tj. nárůstem dopravy, průmyslové produkce a s tím souvisejícím potenciálním zvýšením emisí, včetně výroby ve stávajících, často ekologicky méně příznivých provozech.
Vyvážený rozvoj území: Z hlediska vyváženého rozvoje území předpokládá Dohoda rozvoj méně rozvinutých regionů, resp. území. Nelze očekávat, že tento rozvoj (infrastrukturní, průmyslový, urbanistický) se odehraje na úkor více rozvinutých regionů. Nedojde tedy ke snížení průmyslové výroby, či jiných aktivit, v územích, které již jsou rozvinuty, ale bude se jednat o nový příspěvek vlivů na životní prostředí v územích, která budou nově rozvíjena.
Obecně vlivem rozvoje průmyslové činnosti, urbanizace i dopravní infrastruktury (včetně TEN-T) nelze vyloučit případný konflikt s cíli SPŽP, zaměřenými na udržení kvality ovzduší a plnění národních emisních stropů.
3.2 KLIMA
V roce 2008 byla dokončena integrace regionálního klimatického modelu (RCM) ALADIN–CLIMATE/CZ se scénářem emisí A1B pro období 1961-2050 s horizontálním rozlišením 25 km. V krátkodobém časovém horizontu (střed k roku 2030) se průměrná roční teplota vzduchu na území ČR zvýší cca o 1 ᵒC, oteplení v létě a zimě bude jen o něco menší než na jaře a na podzim. Simulace dále naznačují, že se změní i některé související teplotní charakteristiky. V letním období tak lze očekávat mírný nárůst četnosti výskytu letních a tropických dní či tropických nocí, v zimě naopak pokles četnosti výskytu mrazových, ledových i arktických dní.
U změn úhrnů srážek je situace složitější. Ve většině uzlových bodů modelu je v zimě simulován pokles budoucích srážek dosahující lokálně až 20 %, na jaře jejich zvýšení (2 - 16 %). V létě a zejména na podzim se situace na různých částech území ČR liší (lokálně slabý pokles o několik procent nebo zvýšení až o 20 – 26 %), v létě převládá slabý pokles, lokálně naopak zvýšení až o 10 %. V období od začátku podzimu do začátku léta je předpokládaný růst srážek doprovázen odpovídajícím růstem územní evapotranspirace způsobené růstem teplot. V letním období dochází k poklesu srážek a v důsledku úbytku zásob vody v půdě pravděpodobně nebude docházet k výraznému zvyšování územní evapotranspirace. Důležitým zjištěním je posun doby tání sněhové pokrývky ve vyšších nadmořských výškách v důsledku vyšší teploty z dubna na leden-únor.
Pro střednědobý časový horizont (střed k roku 2050) je simulované oteplení již výraznější, nejvíce se zvýší teploty vzduchu v létě (o 2,7 °C), nejméně v zimě (o 1,8 °C). Ve střednědobém horizontu jsou již patrné zimní poklesy srážek až o 20 % a jejich navýšení na podzim. V létě začne být dominantní pokles srážek, který v dlouhodobém horizontu bude ještě výraznější, zatímco pokles zimních úhrnů srážek bude oproti předchozímu období menší.
Častější výskyt extrémních projevů počasí se už v současnosti projevuje na změnách vodního režimu, v zemědělství a lesnictví a působí i na zdravotní stav obyvatelstva. Ve střednědobém časovém horizontu (kolem roku 2030, viz scénáře pro období 2010-2039) lze předpokládat další zvyšování negativního působení na jednotlivé složky přírodního prostředí a nově je nutné počítat i s dopady na energetický sektor, rekreační možnosti a turistický ruch i na celkovou životní pohodu obyvatelstva zejména ve větších městech.
Vodní hospodářství
Ve střednědobém horizontu lze očekávat, že se průměrné průtoky v mnoha povodích sníží v rozmezí od 15 – 20 % („optimistické“ scénáře) do 25 – 40 % („pesimistické“ scénáře) a tedy ke změnám celkového hydrologického režimu. Poklesy průtoků se projeví na změnách kvality povrchových vod
zvýšením teploty vody a její následnou eutrofizací. Vzrostou deficity vody v letních a podzimních měsících i v relativně vlhčích oblastech a riziko zvýšeného výskytu jarních povodňových a záplavových situací. Intenzivní srážkové epizody, ke kterým dochází při letních bouřkách, budou představovat vyšší riziko přívalových povodní i při relativně neměnných dlouhodobých srážkových úhrnech.
Zemědělství
Adaptace zemědělství na změnu klimatu souvisí především s produkcí potravin a potravinovou bezpečností, příp. s produkcí energetické biomasy. Změna klimatu bude působit na genetickou rozmanitost v zemědělství, půdní úrodnost, kvalitu a dostupnost vody k závlahám. Změny dosavadního srážkového režimu a častější výskyt přívalových srážek mohou zvýšit riziko vodní eroze půdy, kterou je v současnosti postižena již více než polovina výměry domácích zemědělských půd.
Změny vegetačních období budou mít vliv i na složení rostlin, zejména těch, které se měnícím se podmínkám hůře přizpůsobují. Změna klimatu ovlivní podmínky příznivé pro rozšíření chorob a škůdců rostlin.
Lesní hospodářství
Předpokládané zvýšení průměrných teplot se proto projeví posunem výskytu mnoha druhů dřevin do vyšších nadmořských výšek. Například zvýšení průměrné roční teploty o 1 – 2 °C může vést k posunu hranice lesa
o 100 až 200 m nadmořské výšky.
Z hlediska klimatické změny je horko a sucho nejvýznamnějším rizikovým faktorem, který zvyšuje nebezpeční vzniku lesních požárů a působí zhoršování zdravotního stavu a stability smrkových monokulturních lesů v nižších a středních polohách, tedy v oblastech, které představují těžiště produkce dřeva v ČR. Zároveň se zvýší četnost kalamit způsobovaných abiotickými vlivy při náhlých klimatických epizodách (bořivé nárazové větry, mokrý sníh, svahové sesuvy po extrémních srážkách, lesní požáry atd.).
Biodiverzita
Z hlediska změny klimatu mezi nejvíce zranitelné ekosystémy v České republice patří horské ekosystémy a ekosystémy tvořené zbytky původních travinných porostů. Změny se nejvíce projeví v ekosystémech nad posouvající se horní hranicí lesa, kde zranitelnost umocňuje jejich relativně malá rozloha. Zhruba jedné desetině sledovaných rostlinných druhů hrozí do konce století vyhynutí, zatímco jedna pětina rostlinných druhů se měnícímu klimatu může snadno přizpůsobit. Klimatická změna také podpoří šíření invazních nepůvodních druhů, jejichž záměrné vysazení nebo neúmyslné zavlečení a následné rozšíření ohrožuje biologickou rozmanitost, biotopy nebo i celé ekosystémy.
Urbanizovaná krajina
Uvedené změny teplot a srážek směrem k extrémním výkyvům budou mít zejména ve velkých městech zcela výrazný dopad na kvalitu života související také s dostupností a kvalitou vody. Klimatické změny ovlivní vnitřní prostředí budov, stavební konstrukce a stavební práce. Povětrnostní extremality mají negativní vliv na pláště budov, snižují hodnotu staveb a zkracují životnost, což přináší i vyšší náklady na opravy.
Doprava
Extrémní výkyvy počasí mohou mít výrazný vliv na silniční, železniční, říční, ale i leteckou dopravu. Lze očekávat častější nesjízdnost dopravních úseků v důsledku jejich zaplavení, fyzického poškození či zničení, zatarasení popadanými stromy následkem vichřice apod. Sesuvy půdy v úsecích silničních či železničních komunikací mohou významně narušit dopravní infrastrukturu.
Zdraví a hygiena
Změna klimatu může působit na zdraví populace širokou škálou přímých i nepřímých vlivů. Přímé účinky na lidské zdraví jsou důsledkem zvýšené frekvence a intenzity extrémních klimatických jevů. Nepřímé účinky jsou výsledek působení jednotlivých složek životního prostředí a dalších podmínek života, které byly ovlivněny klimatickými změnami, např. zvýšený výskyt infekčních nemocí.
V důsledku zhoršených klimatických podmínek může docházet ve vyšší míře k migraci obyvatel z postižených území. Může tak dojít ke zvýšené poptávce po humanitární pomoci a ochraně zdraví ohrožených skupin migrujících do ČR, případně by mohlo dojít i k nutnosti zajistit vyšší kapacitu zdravotnictví a léčiv.
Průmysl a energetika
V sektoru energetiky bude vlivem změny klimatu velmi pravděpodobně docházet k nerovnováze v nabídce a poptávce energie. Změna klimatu také ovlivní distribuci srážek v průběhu roku a to se promítne do výroby elektřiny z vodních zdrojů. Změny klimatu nepříznivě ovlivní distribuční soustavy a přenosovou soustavu, které budou ovlivněny nejen zvýšenou poptávkou po chlazení v době letních teplotních špiček, ale také dopady vichřic nebo povodní.
Nedostatek srážek ovlivní nejen produkci energetické biomasy ale i výrobní sektory náročné na vodu (např. papírny, chemické závody). Naopak silné srážky/povodně mohou narušit elektrické sítě a produktovody a omezit či znemožnit zásobování po železnici i silnicích, vyřadit některé výrobní kapacity, zejména vodní elektrárny, ohrozit průmyslové podniky a způsobit možný únik nebezpečných látek, stejně jako narušit produkci energetické biomasy.
3.3 PŘÍRODA A KRAJINA
Vzhledem k tomu, že Dohoda zahrnuje řadu zájmových oblastí a je formulována velmi obecně, může ovlivnit prakticky všechny složky přírody a krajiny. Byly identifikovány následující hlavní problémy.
Krajina
• Zrychlující se nárůst urbanizovaného území a zastavěných ploch,
• vysoký podíl orné půdy, intenzivní využívání zemědělské půdy s vysokými dávkami hnojiv a pesticidů, eroze půdy,
• nevhodná druhová a prostorová skladba velké části lesů, uniformní hospodaření a upuštění od tradičních způsobů hospodaření v lesích,
• fragmentace a nízká průchodnost krajiny v důsledku realizace liniových staveb, scelování zemědělských pozemků, oplocování rozsáhlejších pozemků,
• nízká retenční schopnost krajiny, nevhodné využívání údolních niv, odvodnění mokřadů,
• regulace a fragmentace vodních toků,
• trvalý pokles odolnosti ekosystémů z důvodu změn ve využívání krajiny i změny klimatu,
• rostoucí vlivy lidské činnosti na krajinu (urbanizace, intenzivní zemědělství, rekreace atd.),
• sílicí tlaky na využívání OZE (biomasa, větrné elektrárny, fotovoltaické elektrárny, vodní elektrárny),
• těžba surovin.
Zvláště chráněná území včetně území NATURA 2000
• Nedostatečná nebo nikoli ideální péče o ZCHÚ,
• tlaky na větší hospodářské, komerční a rekreační využití území,
• izolace přírodních území v intenzivně využívané a fragmentované krajině.
Zachování biologické rozmanitosti
• Vysoký počet vyhynulých nebo kriticky a silně ohrožených druhů,
• zrychlování procesu vymírání druhů,
• mizení vhodných biotopů a ekosystémů v důsledku nevhodného využívání krajiny,
• šíření nepůvodních, invazivních druhů rostlin a živočichů,
• intenzifikace lidské činnosti v chráněných oblastech (cestovní ruch, využívání OZE),
• nedostatečná a nesystémová ochrana a podpora ekosystémů ve volné krajině,
• nedostatečné stanovování limitů využití v územních plánech ve vztahu k biodiverzitě.
Prostředí v sídlech
• Zatížení sídel dopravou,
• nedostatečné a nevhodné plochy zeleně a jejich další ubývaní vlivem výstavby,
• brownfields jako ekologický a estetický problém.
Hlavní problémy v oblasti ochrany přírody a krajiny byly z velké části v Dohodě identifikovány jako potřeby rozvoje. Následně jsou reflektovány v tematických cílech a očekávaných výsledcích. Řada výše uvedených problemů může být naplňováním Dohody pozitivně ovlivněna, a to zejména v oblasti ochrany životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu nebo v rámci kvalitního vzdělávacího systému a také v oblasti výzkumného a inovačního systému, který bude propojený s aplikační sférou a bude směřovat ke komerčně využitelným výsledkům.
Další problémové oblasti Dohody naopak obsahují potřeby, jejichž naplňování může být s ochranou přírody a krajiny v rozporu. Hlavní střety zájmů jsou očekávány v problematice dopravy (nové dopravní stavby, vnitrozemské vodní cesty apod.). Dále mohou nastat konflikty v oblasti energetické infrastruktury (budování a údržba sítí) nebo konkurenceschopných podniků (některé typy podniků zvl. v oblasti zemědělství a rybářství). Z problematiky životního prostředí mohou být v konfliktu záměry z oblasti přizpůsobení se změně klimatu (technická protipovodňová opatření, případné budování přehrad) nebo využití obnovitelných zdroje energie. Některé z uvedených problémů tak mohou být implementací Dohody prohloubeny
3.4 ENERGETIKA A OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE
Z hlediska energetiky a obnovitelných zdrojů energie jsou významné následující oblasti, které mohou být potenciálně ovlivněny naplňováním Dohody:
Lze očekávat podpoření stávajícího vývoje technologií ke zvýšení účinnosti výroby při zachování nebo snížení emisí a/nebo odpadů (trend snížení obsahu nebezpečných složek v odpadech a následné vynětí z režimu odpadů, tj. přechod k certifikovaným výrobkům, kde certifikace zaručuje skutečně bezpečnost a kde výrobky jsou i bezpečně užívány. Podpora může také směřovat do oblasti vývoje motorových biopaliv druhé generace, které by měly mít vyšší energetickou návratnost (EROI) a menší negativní dopady na půdu a kvalitu povrchových vod.
Lze očekávat podporu rozvoje energetických systémů založených na spalování/zplyňování biomasy, většinou s kogenerací tepla a elektřiny, a podporu energetických úspor v podnicích.
Při hodnocení možných vlivů Dohody je nutné zohlednit také potenciální negativní dopady rozvoje OZE.
3.5 VODY
V oblasti vodního hospodářství jsou klíčové následující informace:
• Zlepšuje se efektivita užívání vodních zdrojů, klesají odběry vody. Zvyšuje se kvalita povrchových vod a to poklesem vypouštěného zněčištění. Pozitivně se projevuje větší účinnost ČOV i rostoucí objem třetího stupně čištění komunálních odpadních vod. Přes to není zcela plněn požadavek Směrnice č. 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod zejména u sídel mezi 2 - 10 000 EO.
• Neklesá znečištění nutrienty a agrochemikáliemi ze zemědělství, významná část povrchových vod je postižena eutrofizací. Průmyslové znečištění povrchových vod nebezpečnými látkami až na ojedinělé výjimky splňuje legislativní limity.
• Dlouhodobé trendy ve spotřebě vody i zlepšování její kvality jsou pozitivní.
• Pozitivní vývoj ovlivňuje několik faktorů. Jednak je to národní legislativa harmonizovaná s EU, dlouhodobé plánování v souladu s Rámcovou vodní směrnicí a dále investice zejména do kanalizačních sítí a ČOV (výstavba a rekonstrukce). Neznámým faktorem je kontaminace povrchových vod nerozpuštěnými látkami v důsledku vodní eroze, která závisí na způsobu využívání zemědělské půdy i srážkových extremalitách, jejichž frekvence i intenzita souvisí se změnou klimatu.
• Přetrvávajícím problémem je neexistence regulačního úřadu, který je vyžadován legislativou EU a měl by mimo jiné dohlížet na internalizaci externalit do cen vody a dalších služeb souvisejících s jejím užíváním.
Dohoda se do posuzované oblasti promítá nepřímo a to pozitivně vzhledem k rozvoji nových technologií a vyšší efektivitě užívání energie a surovin v průmyslovém sektoru a klasické energetice (tepelné elektrárny). Další pozitivní vliv je i v oblasti vývoje nových čistírenských technologií a recyklace fosforu, protože fosfáty patří mezi neobnovitelné zdroje. V rámci současných aktivit VaV jsou tyto nové technologie v ČR již mapovány.
Pozitivně se projeví i adaptace na změny klimatu (zejména v oblasti protipovodňové ochrany a ochrany vodních zdrojů), která je nosným tématem Dohody. Hydrologická bilance ČR je zcela závislá na srážkách a dostupnost vody pro uživatele i stabilita vodních ekosystémů může být v suchých letech narušena (srážkový deficit). To souvisí nejen se zvyšováním
přirozené retence vody v krajině, ale i s dostatečnou kapacitou umělých nádrží (viz plány managementu hlavních povodí).
Negativní vliv na kvalitu povrchové vody může mít nerealistické zvyšování kapacity vodní dopravy, která působí jako významný zdroj znečištění (provoz a zejména havárijní úniky). Při rozvoji dopravní a další infrastruktury je nutno respektovat ochranná pásma vodních zdrojů i cenné vodní ekosystémy, které jsou nenahraditelné z hlediska ekosystémových služeb.
Posledním identifikovaným možným negativním dopadem Dohody (rozvoj obnovitelných zdrojů energie) je případná podpora výroby tzv. motorových biopaliv první generace, která při použití nevhodných technologií vede k nadměrné spotřebě vody
Další pozitivní přínos Dohody lze očekávat v rozvoji lidských zdrojů nejen ve státní správě (plánování, vodoprávní řízení, inspekční činnost, regulace cen apod.), ale i v oblasti VaV a soukromém sektoru (zavádění konceptu „čistší produkce“).
3.6 PŮDA A HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ
Z hlediska ochrany půd a horninového prostředí jsou shrnuta následující zjištění:
• Klíčovým problémem v oblasti ochrany půdy je ubývání a znehodnocování ZPF a to jednak zástavbou, antropogenní zrychlenou erozí a kontaminací. Další nepříznivé antropogenní procesy jsou zejména zhutňování, acidifikace, ztráta biodiverzity půdní mikroflóry a organické hmoty. Ztráta organické hmoty snižuje retenční schopnost půdy.
• Dlouhodobý vývoj skladby zemědělského půdního fondu ČR je z environmentálního pohledu příznivý, protože od roku 2000 došlo k mírnému poklesu výměry intenzivně obhospodařované orné půdy (za období 2000-2012 o 2,9 %) a naopak narůstá plocha trvalých travních porostů (za období 2000-2012 o 3,2 %), které mají stabilizační funkci.
• Vodní erozí v ČR je potenciálně ohrožena zhruba polovina zemědělské půdy. Splach půdních částic a na nich vázaných živin a dalších chemických látek představuje významné znečištění povrchových toků a vodních nádrží. Větrnou erozí je v ČR ohroženo cca 10 % zemědělské půdy.
• V období 2000-2012 stoupla spotřeba přípravků na ochranu rostlin
o 32,9 %. Důvodem je intenzifikace zemědělské produkce a střední až silný výskyt chorob a škůdců v pěstovaných zemědělských plodinách, ovlivněný teplotně nadnormálními roky a srážkově deficitními jarními měsíci. V této oblasti se může ve střednědobém horizontu projevit negativně změna klimatu (šíření chorob, škůdců a invazních druhů), která si vyžádá nové přístupy k ochraně zemědělské produkce (např. biologická kontrola, vývoj GM plodin
apod.). Environmentální dopady a rizika těchto přístupů musí být posuzovány jako součást projektů VaV.
• Podíl ekologicky obhospodařované zemědělské půdy, počet ekofarem a počet subjektů vyrábějících biopotraviny se zvyšuje. Od roku 1990 do roku 2012 vzrostla v ČR výměra zemědělské půdy obhospodařované ekologicky ze 480 ha na 490 762 ha. Nicméně trend rostoucí spotřeby biopotravin se v posledních letech zpomalil a může souviset s omezenou kupní silou většiny obyvatel.
• Konkurentem výroby kvalitních potravin je využití orné půdy na výrobu energetické biomasy: kukuřice (bioplyn), řepky (biodiesel) a surovin pro výrobu biolihu (obilniny, brambory a cukrovka). Jedná se
o intenzivní výrobu na velkých rozlohách, což může přispívat k zrychlené antropogenní erozi (vodní i větrná). Klesají například osevy konzumní zeleniny a raných brambor, naopak markantně se zvyšují osevní plochy řepky a kukuřice (ČSÚ, 2013).
• Ochrana horninového prostředí souvisí s těžbou nerostů a energetických surovin, která je regulována legislativně. Problémem souvisejícím nejen s těžbou, ale stávající energetikou je omezená zásoba energetického uhlí (30-40 let) a zastaralé tepelné elektrárny a teplárenství. Náhrada fosilních paliv energetickou biomasou za stavu nouze může způsobit nevratnou degradaci půdy i lesních ekosystémů.
Dohoda se do posuzované oblasti promítá nepřímo a to pozitivně vzhledem k akcentované adaptaci na změny klimatu, která je nosným tématem Dohody. Hydrologická bilance ČR je zcela závislá na srážkách a dostupnost vody pro uživatele může být narušena v suchých letech (srážkový deficit). Sucho se projeví výrazně v zemědělství, kde jsou zatím umělé závlahy používány jen omezeně. Podobně mírné zimy a suchá léta mohou potencovat šíření plevelů a hmyzích škůdců.
Přímým možným negativním dopadem Dohody do oblasti ochrany půdy je rozvoj intenzivního pěstování energetických plodin na zemědělské půdě a možná konverze trvalých travních porostů (TTP) např. na plantáže rychle rostoucích dřevin. Velkoplošné pěstování kukuřice (bioplyn) zvyšuje rychlost antropogenně vyvolané půdní eroze a spotřebu pesticidů. Podobně nevhodná je výroba tzv. motorových biopaliv první generace, která de facto nevede ke snížení emisí skleníkových plynů (emise oxidu dusného z hnojiv). Je nutno respektovat fakt, že půda je neobnovitelný zdroj, protože její tvorba (pedogeneze) probíhá o mnoho řádů pomaleji než její antropogenní znehodnocení.
Horninové prostředí je v ČR regionálně narušeno těžbou nerostů a fosilních paliv. Energetika i teplárenství jsou technologicky zastaralé a zásoby energetického uhlí jsou omezeny na 30-50 let, přičemž t.č. neexistuje jejich náhrada, co se týče disponibilní kvantity. ČR závisí snad více než jiné evropské země na vývoji nových technologií včetně využití OZE, ač podmínky
pro efektivitu fotovoltaické konverze ani využití větrné energie nejsou ideální. Hlavním dlouhodobým trendem by mělo být zvyšování energetické účinnosti technologií, materiálové a energetické využívání odpadů, snižování energetické náročnosti budov a dopravy.
3.7 ODPADY
Ve vztahu k odpadovému hospodářství jsou zásadní následující zjištění:
• Produkce nebezpečných odpadů v meziročním srovnání poklesla o více než 11 % (při srovnání let 2011 a 2012).
• Podíl vybraných způsobů odstraňování odpadů z celkové produkce odpadů dlouhodobě klesá, v roce 2012 byla zaregistrována nejnižší hodnota od roku 2003.
• V roce 2012 bylo recyklací využito 69,9 %, a energeticky 3,7 % vzniklých obalových odpadů.
• Nejčastějším způsobem nakládání s komunálními odpady v roce 2012 bylo i nadále ukládání v úrovni nebo pod úrovní terénu (skládkování), které zaujímalo 53,7 %.
• Množství obalů vzniklých v roce 2012 se oproti roku 2003 zvýšilo o 33,6 %.
Nakládání s odpady bylo identifikováno v rámci Dohody jako jedna z oblastí životního prostředí, která by měla být podporována.
V posledních letech je problematická především produkce nebezpečných odpadů, kde je nutno vybudovat dostatečnou základnu pro nakládání. V rámci EU má ČR poměrně nízkou produkci komunálních odpadů na obyvatele. Pro dodržování hierarchie nakládání s odpady je nutno primárně zajistit prevenci vzniku odpadů a dále vybudovat dostatečnou síť zařízení pro materiálové a energetické využití. ČR sice patří mezi země s nadprůměrnou mírou vytříděných složek komunálních odpadů a s odpovědným nakládáním s obaly, pro další zlepšení, především v oblasti specifických druhů odpadů je potřeba pokračovat ve vytváření stabilní sítě sběrných dvorů a na ně navazujících zpracovatelských kapacit.
Naplňování Dohody může mít v rámci odpadového hospodářství zejména příležitosti k pozitivnímu vlivu, a to v oblasti aplikace inovací, které zmenší produkci odpadů nebo budou klást důraz na hierarchii v nakládání s odpady. Nízkouhlíkové hospodářství může být ovlivněno zvýšením účinného využívání zdrojů například prostřednictvím třídění odpadů, lepšího nakládání s odpady. Vhodné zaměření na řešení vysoké produkce odpadů a vysoké míry skládkování a podpora efektivního nakládání s odpady bude jednoznačně pozitivním přínosem v rámci programového období 2014-2020.
Rizika mohou být spojena s použitím technologií k využití a zpracování odpadů, které mohou způsobit vyšší emise o ovzduší.
4 VEŠKERÉ SOUČASNÉ PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ, KTERÉ JSOU VÝZNAMNÉ PRO KONCEPCI, ZEJMÉNA VZTAHUJÍCÍ SE K OBLASTEM SE ZVLÁŠTNÍM VÝZNAMEM PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ (NAPŘ. OBLASTI VYŽADUJÍCÍ OCHRANU PODLE ZVLÁŠTNÍCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ)
Problémy životního prostředí jsou spolu s hlavními trendy vývoje jednotlivých složek životního prostředí popsány v kapitolách č. 2 a 3 dokumentace SEA.
Jako oblasti se zvláštním významem pro životní prostředí lze chápat evropsky významné lokality a ptačí oblasti, tj. lokality soustavy Natura 2000, dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Součástí této kapitoly je proto posouzení vlivů na tato území.
4.1 HODNOCENÍ VLIVŮ KONCEPCE NA EVROPSKY VÝZNAMNÉ LOKALITY A PTAČÍ OBLASTI DLE ZÁKONA Č. 114/1992 SB., O OCHRANĚ PŘÍRODY A KRAJINY
Hodnocení vlivů na lokality soustavy Natura 2000 je obsahem Přílohy 1 SEA dokumentace. Níže uvádíme shrnutí hodnocení a hlavní závěry:
Priorita: Účinné a efektivní služby zaměstnanosti, které přispějí ke zvýšení zaměstnanosti zejména ohrožených skupin
Hodnocení: Vazba priority na stav předmětů ochrany je spíše slabší, přesto zvláště ve velkých EVL a PO může být problémem nedostatek managementu daný mj. úbytkem obyvatelstva a nezájmem o práci v zemědělství, v tomto případě hospodaření v souladu s ekologickými nároky předmětů ochrany. Proto zde lze spatřovat určitý pozitivní potenciál. Vzhledem k obecnosti formulace priority však nelze vliv blíže hodnotit (?).
Priorita: Kvalitní systém celoživotního učení produkující kvalifikovanou a adaptabilní pracovní sílu
Hodnocení: Znalosti v oblasti ekologie, ochrany přírody a zejména možností ekonomicky rentabilního a zároveň šetrného hospodaření jsou podmínkou pro udržení a obnovu dobrého stavu předmětů ochrany v řadě lokalit, kde probíhá běžné hospodaření. V koncepci je zmiňována přímo potřeba vzdělávání pracovníků v zemědělství a lesnictví o udržitelném způsobu hospodářství, lze tedy očekávat pozitivní vliv. Důležité je pochopitelně také vytváření pozitivního a odpovědného vztahu k přírodě na všech úrovních vzdělávání. Priorita je hodnocena jako mírně pozitivní (+1).
Priorita: Výzkumný a inovační systém propojený s aplikační sférou a směřující ke komerčně využitelným výsledkům
Hodnocení: V oblasti ekologických nároků druhů a stanovišť – předmětů ochrany EVL a PO, možností jejich ochrany, vlivu lidské činnosti a snižování zátěže je stále značný potenciál pro výzkum. Podpora výzkumných projektů v této oblasti je nezbytná. Priorita má potenciálně pozitivní vliv. Vzhledem k obecnosti formulace priority však nelze vliv blíže hodnotit (?).
Priorita: Podniky využívající výsledků VaV, konkurenceschopné na globálním trhu a přispívající k nízkouhlíkovému hospodářství
Hodnocení: Zakládání a rozvoj podniků může mít vliv na EVL a PO v závislosti na charakteru podniků co do činnosti i nároků na infrastrukturu, budovy, pozemky apod. Tyto vlivy lze řešit prakticky až na projektové úrovni. Významné může být i podnikání v oblasti cestovního ruchu.
Za potenciálně významné ve vztahu k EVL a PO lze považovat zvláště zvýšení konkurenceschopnosti zemědělských, potravinářských a lesnických podniků a akvakultury. Tato odvětví mají přímý vliv na předměty ochrany v řadě lokalit. Podpora těchto projektů může znamenat celou škálu vlivů od pozitivních po významně negativní. Rizika jsou zejména v intenzifikaci nebo nevhodných způsobech hospodaření v EVL a PO a okolní krajině. Na druhou stranu udržení hospodaření je v mnoha případech nutnou podmínkou pro zachování předmětů ochrany.
Dále je do této priority zařazena podpora posunu k nízkouhlíkovému hospodářství, zejména zvyšování energetické efektivity podniků, optimální využívání zdrojů a další snižování dopadů na životní prostředí. Tato potřeba je bez přímého vztahu k Natuře 2000.
Celkově vzhledem k obecnosti formulace priority nelze vliv hodnotit (?). Potenciálně může být vliv jednotlivých projektů mírně pozitivní až významně negativní.
Priorita: Udržitelná infrastruktura umožňující konkurenceschopnost ekonomiky a odpovídající obslužnost území
Hodnocení: Do této priority patří zlepšení přístupu k vysokorychlostnímu internetu. Budování infrastruktury může být v konkrétních případech ve střetu s EVL či PO (zásah do biotopu), významné vlivy je však možné eliminovat. Obdobně mohou střety nastat při modernizaci a zvyšování kapacity přenosové a distribuční soustav elektrické energie (střety s ptáky, zábor biotopu). Vlivy je nutné řešit na projektové úrovni.
Nejzávažnější vlivy lze předpokládat při budování dopravních staveb. Koncepce předpokládá rozšíření a zkvalitnění infrastruktury mimo TEN-T, rozšíření a zkvalitnění dopravní infrastruktury TEN-T a podpořený rozvoj udržitelné dopravy. Předpokládá se výstavba a rekonstrukce silnic, železnic, cyklostezek i rozvoj vodních cest. Projekty všech těchto typů mohou být v konfliktu s EVL či PO, může docházet k záborům stanovišť a biotopů druhů a jejich degradaci, fragmentaci lokalit, usmrcování a rušení živočichů a dalším změnám. V analýze potřeb jsou uvedeny některé předpokládané
záměry. Problematické mohou být např. Silniční okruh kolem Prahy, napojení Brno – Vídeň a další. Z infrastruktury vodní dopravy je problematickým záměrem zejména zajištění splavnosti Labe mezi Ústí n. L. a státní hranicí se SRN (způsob zajištění není blíže charakterizován). Předmětem Dohody ale není konkrétní územní vedení a technické řešení staveb, není tedy možné je podrobně vyhodnotit. Tyto stavby jsou hodnoceny zejména v rámci zásad územního rozvoje krajů a na projektové úrovni.
Vliv priority je potenciálně mírně negativní, vyloučit nelze ani významně negativní vlivy, záleží na konkrétních projektech. Vzhledem k obecnosti koncepce vliv nelze vyhodnotit (?).
Priorita: Transparentní a efektivní veřejná správa s nízkou mírou administrativní a regulační zátěže a účinně reagující na mimořádné události.
Hodnocení: Priorita je zaměřená na snižování administrativní zátěže, elektronizaci veřejné zprávy, odbornost a transparentnost. Vliv na EVL a PO je nulový (0).
Priorita: Sociální systém začleňující sociálně vyloučené skupiny a působící preventivně proti chudobě
Hodnocení: Priorita je zaměřená na řešení nezaměstnanosti, chudoby, sociálně vyloučených lokalit, na sociální služby, dostupnou zdravotní péči apod. Vliv na EVL a PO je nulový (0).
Priorita: Ochrana životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu
Hodnocení: Priorita je zaměřena ve vztahu k životnímu prostředí pozitivně. Hlavní pozitivní vlivy na EVL a PO lze očekávat díky podpoře zvýšení biodiverzity a ochrana krajiny a ekosystémů, částečně i adaptace na klimatické změny (přírodě blízká opatření, změny v rámci zemědělského a lesního hospodaření). Péče o lokality Natura 2000 je přímo jednou z identifikovaných potřeb.
Na druhou stranu může docházet i k negativním vlivům. Problematická mohou být např. technická opatření k adaptaci na klimatické změny, záleží samozřejmě na charakteru a umístění opatření. Součástí priority je i zvýšení produkce a využívání energie z obnovitelných zdrojů. Ty jsou poměrně často v konfliktu s předměty ochrany a celistvostí EVL a PO, např. se jedná o větrné elektrárny a tetřívka obecného a další ptáky či netopýry nebo
o malé vodní elektrárny a ryby, zejména vranku obecnou. Vzhledem k obecné formulaci priority nelze na úrovni této koncepce tyto vlivy vyloučit, nevyplývají však nutně a je možné je eliminovat výběrem podpořených projektů.
Vlivy projektů podpořených v rámci priority mohou být tedy od významně pozitivních po významně negativní. Vliv priority tak nelze hodnotit (?).
Vyhodnocení příspěvku koncepce k ochraně lokalit Natura 2000
Péče o EVL a PO je jednou z identifikovaných potřeb. Je zahrnuta v prioritě Ochrana životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu, tematický cíl 6 Zachování a ochrana životního prostředí a podporování účinného využívání zdrojů. Dle orientačního rozdělení podpory je na tento cíl vyhrazeno 2 151 287 122 EUR, což odpovídá cca 10% celkové podpory. V současné době samozřejmě není známo, jak velká podpora půjde na péči
o EVL a PO a na jaké typy opatření. Přesto lze předpokládat významný přínos k jejich ochraně.
Součástí některých priorit jsou i oblasti, které mohou na lokality Natura 2000 mít i negativní vliv. Bude pochopitelně záležet na konkrétních projektech. Důležité je proto správné nastavení kritérií pro výběr projektů.
4.1.1 OPATŘENÍ PRO ELIMINACI A ZMÍRNĚNÍ NEGATIVNÍCH VLIVŮ
Hlavním opatřením je nastavení a dodržení kritérií výběru projektů. Zásadní podmínkou je vyloučení podpory všech projektů s významně negativním vlivem na předměty ochrany a celistvost EVL a PO. U projektů s mírně negativním vlivem musí být v maximální míře uplatněna opatření pro jejich minimalizaci. Projekty musí splňovat zákonné podmínky dle §45h a 45i zákona č. 114/1992 Sb. (u relevantních projektů doložit stanovisko orgánu ochrany přírody vylučující vliv na EVL a PO nebo hodnocení vlivů dle §45i).
4.1.2 VYHODNOCENÍ KUMULATIVNÍCH VLIVŮ
Dohoda o partnerství pokrývá mnoho oblastí činnosti, díky čemuž může kumulace vlivů vzniknout ve spojení s mnoha typy záměrů stávajících a připravovaných jak v rámci, tak mimo rámec Dohody. Vzhledem k obecnosti koncepce nelze tyto vlivy podrobně vyhodnotit. Hlavní kumulace lze předpokládat v oblasti dopravní infrastruktury, cestovního ruchu, obnovitelných zdrojů energie, akvakultury, zemědělství a lesnictví. Mohou nastávat zejména ve velkých EVL a PO, které jsou už v současné době pod silným tlakem. V těchto oblastech by tak podpora měla směřovat spíše do projektů přímo zaměřených na péči o lokality, hospodaření v souladu s ekologickými nároky předmětů ochrany a zmírňování negativních vlivů. Naopak rozvojové projekty (např. podpora cestovního ruchu) by měly být přednostně realizovány v méně zatížených lokalitách, což je i v souladu s potřebou vyváženého rozvoje území a efektivního využívání kulturního bohatství.
4.1.3 VYHODNOCENÍ MOŽNÝCH PŘESHRANIČNÍCH VLIVŮ
Riziko možných přeshraničních vlivů nelze na úrovni Dohody identifikovat (tj. ani vyloučit či potvrdit). Přeshraniční vlivy mohou nastat u některých
dopravních staveb a u záměrů v příhraničních oblastech. Vlivy nevyplývají z koncepce nutně, záleží na konkrétních projektech. Ty však nejsou předmětem koncepce, takže je nelze v tuto chvíli hodnotit a jejich vlivy musí být řešeny na jiných úrovních (např. územně plánovací dokumentace, projektová úroveň). Vzhledem k obecnosti koncepce tedy nelze přeshraniční vlivy hodnotit (?).
4.1.4 ZÁVĚR
Koncepce „Dohoda o partnerství pro programové období 2014-2020“ nemá významný negativní vliv na předměty ochrany a celistvost evropsky významných lokalit a ptačích oblastí.
Kompletní dokument vyhodnocení vlivů koncepce na evropsky významné lokality a ptačí oblasti dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, je obsažen v Příloze č. 1 SEA dokumentace.
5 CÍLE OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ STANOVENÉ NA MEZINÁRODNÍ, KOMUNITÁRNÍ NEBO VNITROSTÁTNÍ ÚROVNI, KTERÉ MAJÍ VZTAH KE KONCEPCI, A ZPŮSOB, JAK BYLY TYTO CÍLE VZATY V ÚVAHU BĚHEM JEJÍ PŘÍPRAVY, ZEJMÉNA PŘI POROVNÁNÍ VARIANTNÍCH ŘEŠENÍ
5.1 ZPŮSOB STANOVENÍ HODNOTÍCÍHO RÁMCE
Základní rámec pro hodnocení Dohody představuje sada témat ochrany životního prostředí. Tato témata jsou stanovena na základě požadavků zákona 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí ve znění pozdějších předpisů, a analýzy stavu životního prostředí v zájmovém území, a při zohlednění požadavků závěru zjišťovacího řízení. Při stanovení témat a zejména při hodnocení vlivů jednotlivých opatření Dohody na tato témata byly zohledněny i cíle relevantních koncepčních dokumentů s vazbou na problematiku životního prostředí a veřejného zdraví na mezinárodní a národní úrovni. Přehled relevantních dokumentů je uveden v kapitole 1.5. Jako hlavní referenční dokument byla použita zejména Státní politika životního prostředí (2012) a další relevantní strategické dokumenty. Přehled těchto cílů je uveden níže v kapitole 5.2.
Sada témat životního prostředí pro hodnocení dohody
Níže uvedená sada témat životního prostředí představuje základní rámec pro hodnocení potenciálních vlivů Dohody na životní prostředí:
• Ovzduší
• Klima
• Voda
• Půda a horninové prostředí
• Příroda, krajina a ekosystémy
• Energetika a využití obnovitelných zdrojů energie
• Odpady
Návrhová část Dohody je hodnocena z hlediska, zda a jakým způsobem její naplňování ovlivní stav, případně trendy vývoje v rámci daného tématu životního prostředí a rovněž zda přispívá k naplnění cílů ochrany životního prostředí stanovených relevantními strategickými dokumenty s vazbou na problematiku životního prostředí (viz dále, kapitola 5.2). Kromě toho bylo samostatně provedeno též vyhodnocení Dohody z hlediska veřejného zdraví, včetně souladu koncepce s cíli strategie Zdraví 21 (viz kapitola 12 SEA dokumentace a samostatná Příloha 2 dokumentace SEA).
5.2 CÍLE OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ STANOVENÉ NA MEZINÁRODNÍ A NÁRODNÍ ÚROVNI
Cíle ochrany životního prostředí představují důležitý podklad pro tvorbu referenčního rámce pro hodnocení potenciálních vlivů koncepce na životní prostředí. Níže je uveden přehled hlavních strategických dokumentů a v nich obsažených vybraných environmentálních cílů, které byly zohledňovány při hodnocení jednotlivých opatření. Vzhledem k charakteru koncepce, která zahrnuje pouze obecně specifikované intervence, jsou brány v úvahu zejmena hlavní relevantní strategické dokumenty EU a národní koncepce formulující politiku v oblasti ochrany životního prostředí, jejichž cíle jsou formulovány na úrovni obecnosti adekvátní úrovni obecnosti, na níž je zpracovávána Dohoda o partnerství. Níže uvedené dokumenty a jimi stanovené cíle byly využity při hodnocení potenciálních vlivů implementace koncepce na jednotlivá témata životního prostředí (viz kapitolu 6.2). V rámci hodnocení možných vlivů Dohody na jednotlivé složky životního prostředí tak hodnotitelé přihlíželi k tomu, zda a jakým způsobem mohou opatření navrhované v Dohodě přispět k naplnění cílů stanovených v níže uvedených dokumentech.
Hlavní zohledněné cíle strategických dokumentů:
Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění
Klíčový strategický dokument EU pro období do roku 2020 vytyčující směr k vytvoření inteligentní a udržitelné ekonomiky, která podporuje sociální začleňování. Stanovuje cíle v pěti oblastech: Zaměstnanost; Výzkum, vývoj a inovace; Změna klimatu a energetika; Vzdělávání; a Chudoba a sociální vyloučení.
Z hlediska životního prostředí je relevantní zejména priorita: Udržitelný růst
– konkurenceschopnější a ekologičtější ekonomika méně náročná na zdroje. Priorita specifikuje následující cíle:
1. Snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 20 % (v porovnání se stavem v roce 1990). Evropská unie je připravena zvýšit tento cíl až na 30 %, pokud se v rámci celosvětové dohody zaváží i další rozvinuté země učinit totéž a pokud se v rámci svých možností na tomto cíli budou podílet i rozvojové země.
2. Zvýšit podíl obnovitelných zdrojů v celkové energetické spotřebě na 20 %.
3. Dosáhnout 20% zvýšení energetické účinnosti.
V kontextu tohoto směřování je v současnoti připravován Návrh 7. Akčního programu EU pro životní prostředí (Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o všeobecném akčním programu Unie pro životní
prostředí na období do roku 2020). Úkolem 7. akčního programu je stanovit právní rámec pro politiku životního prostředí do roku 2020, určit devět prioritních cílů, kterých by EU a členské státy měly dosáhnout v dlouhodobém horizontu do roku 2050. Tyto cíle jsou následující:
1. chránit, zachovávat a zvětšovat přírodní bohatství Unie;
2. přeměnit Unii v zelené a konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství účinně využívající zdroje;
3. chránit občany Unie před environmentálními tlaky a riziky ovlivňujícími jejich zdraví a dobré životní podmínky;
4. maximalizovat přínos právních předpisů Unie v oblasti životního prostředí;
5. zlepšit faktickou základnu pro politiku v oblasti životního prostředí;
6. zajistit investice pro politiku v oblasti životního prostředí a klimatu a správně nastavit ceny;
7. zlepšit začlenění problematiky životního prostředí a soudržnost politik;
8. posílit udržitelnost měst Unie;
9. zvýšit efektivnost Unie při řešení regionálních a celosvětových problémů v oblasti životního prostředí.
Na národní úrovni patří k základním dokumentům stanovující cíle relevantní pro politiku životního prostředí Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR.
Tento zastřešující národní dokument schválený v lednu 2010, vytvářející rámec pro zpracování dalších materiálů koncepčního charakteru (sektorových politik či akčních programů), zohledňuje cíle Národního programu reforem ČR (národní akční plán ČR pro implementaci tzv. obnovené Lisabonské strategie EU) i Národního strategického referenčního rámce 2007-2013 a na základě konsensu všech resortů stanovuje dlouhodobé priority a cíle směřování ČR v horizontu roku 2030.
XXXX ČR formuluje následující priority rozdělené do pěti prioritních os:
Prioritní osa 1: Společnost, člověk a zdraví
Priorita 1.1: Zlepšování podmínek pro zdravý život
Priorita 1.2: Zlepšování životního stylu a zdravotního stavu populace
Priorita 1.3: Přizpůsobit politiky a služby demografickému vývoji a podpořit mezigenerační a rodinnou soudržnost
Prioritní osa 2: Ekonomika a inovace
Priorita 2.1: Podpora dynamiky národní ekonomiky a posilování konkurenceschopnosti (průmyslu a podnikání, zemědělství, služeb)
Priorita 2.2: Zajištění energetické bezpečnosti státu a zvyšování energetické a surovinové efektivity hospodářství
Priorita 2.3: Rozvoj lidských zdrojů, podpora vzdělávání, vědy a výzkumu
Prioritní osa 3: Rozvoj území
Priorita 3.1: Upevňování územní soudržnosti
Priorita 3.2: Zvyšování kvality života obyvatel území
Priorita 3.3: Účinněji prosazovat strategické územní plánování
Prioritní osa 4: Krajina, ekosystémy a biodiverzita
Priorita 4.1: Ochrana krajiny jako předpoklad pro ochranu druhové diverzity Priorita 4.2: Odpovědné hospodaření v zemědělství a lesnictví
Priorita 4.3: Adaptace na změny klimatu
Prioritní osa 5: Stabilní a bezpečná společnost
Priorita 5.1: Posilování sociální stability a soudržnosti
Priorita 5.2: Efektivní stát, kvalitní veřejná správa a rozvoj občanského sektoru
Priorita 5.3: Zvyšování připravenosti ke zvládání dopadů globálních a jiných bezpečnostních hrozeb a rizik a posilování mezinárodních vazeb.
Jednotlivé priority zahrnují cíle, jejichž naplňování by mělo být zajištěno prostřednictvím jednotlivých sektorových a průřezových politik. Cíle relevantní pro oblast životního prostředí, které byly zohledněny při hodnocení v rámci SEA Dohody, jsou uvedeny níže.
Prioritní osa 1: Společnost, člověk a zdraví
• Snižovat zdravotní rizika související s negativními faktory životního prostředí a s bezpečností potravin
• Zlepšit životní styl a zdravotní stav populace
• Snížit dopady spotřeby obyvatel ČR na ekonomickou, sociální a environmentální oblast
Prioritní osa 2: Ekonomika a inovace
• Vytvořit příznivější podnikatelské prostředí a podpořit soukromou iniciativu
• Zkvalitnit a zefektivnit dopravu a zvýšit její bezpečnost
• Dosáhnout maximální nezávislosti (energetika)
• Dosáhnout maximální bezpečnosti (energetika)
• Podporovat udržitelnou energetiku
• Podporovat udržitelné materiálové hospodářství
• Podpořit vzdělávání a rozvoj lidských zdrojů
• Podpořit výzkum, vývoj a inovace
Prioritní osa 3: Rozvoj území
• Zvýšit a zkvalitnit dopravní dostupnost, technologickou, energetickou a znalostní úroveň sídel, a tím dosáhnout i zlepšení životního prostředí v sídlech.
• Hospodárně využívat zastavěné území a chránit území nezastavěné a nezastavitelné pozemky
Prioritní osa 4: Krajina, ekosystémy a biodiverzita
• Udržet a zvýšit ekologickou stabilitu krajiny a podporovat její funkce, zejména udržitelným hospodařením v krajině
• Chránit volnou krajinu
• Zastavit pokles biologické rozmanitosti
• Podporovat šetrné a přírodě blízké způsoby zemědělského hospodaření a rozvíjet jeho mimoprodukční funkce
• Zachovat a zlepšit biologickou rozmanitost v lesích podporou šetrných, přírodě blízkých způsobů hospodaření v lesích a posílením mimoprodukčních funkcí lesních ekosystémů
• Zajistit připravenost ke zvládnutí mimořádných událostí spojených se změnami klimatu
• Dosáhnout dobrého kvantitativního stavu podzemních i povrchových vod
• Zlepšit vodní režim krajiny
• Snižovat dopady očekávané globální klimatické změny a extrémních meteorologických jevů na lesní a zemědělské ekosystémy
Prioritní osa 5: Stabilní a bezpečná společnost
• Zvýšit připravenost obyvatel, veřejné správy a složek Integrovaného záchranného systému k řešení dopadů globálních a jiných bezpečnostních hrozeb a rizik.
• Rozvíjet spolupráci v rámci regionu a EU, posílit aktivní účast v mezinárodních organizacích a prosazovat principy udržitelného rozvoje na všech úrovních mnohostranných a bilaterálních vztahů a v souladu s nimi posilovat mezinárodní spolupráci v politické, ekonomické, sociální, environmentální a kulturní oblasti a usilovat
o zvýšení objemu a zefektivnění oficiální rozvojové pomoci v uvedených oblastech.
• Podílet se na plnění mezinárodních závazků v oblasti snižování emisí skleníkových plynů
Státní politika životního prostředí ČR
Základní strategický dokument formulující cíle a priority rezortu ochrany životního prostředí. SPŽP stanovuje cíle ve čtyřech okruzích:
Ochrana klimatu a zlepšení kvality ovzduší
1. Snižování emisí skleníkových plynů a omezování negativních dopadů klimatické změny
2. Snížení úrovně znečištění ovzduší
3. Efektivní a přírodě šetrné využívání obnovitelných zdrojů energie
Ochrana a udržitelné využívání zdrojů
4. Zajištění ochrany vod a zlepšování jejich stavu
5. Omezování vzniku odpadů a jejich negativního vlivu na životní prostředí a podpora jejich využívání jako náhrady přírodních surovin
6. Ochrana a udržitelné využívání půdního a horninového prostředí
Ochrana biologické rozmanitosti a environmentálně šetrné užívání krajiny
7. Ochrana přírodních stanovišť, původních druhů rostlin a živočichů, cenných částí přírody a přírodních procesů
8. Zachování přírodních a kulturně-historických hodnot krajiny a jejích přirozených funkcí
9. Zlepšení kvality prostředí v sídlech
Bezpečné prostředí
10. Předcházení rizik
11. Ochrana prostředí před negativními dopady krizových situací způsobenými antropogenními nebo přírodními hrozbami
Z hlediska strategických cílů relevantních pro dílčí složky životního prostředí je rovněž možné citovat řadu dokumentů na mezinárodní i národní úrovni.
Změna klima
V oblasti ochrany klimatu je klíčovým naplňování cílů Rámcové úmluvy OSN
o změně klimatu a Kjótského protokolu. Závazky stanovené pro období 2008-2012 ČR splnila.
Ze společného závazku EU (prosinec 2008) snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o nejméně 20 % ve srovnání s rokem 1990 a v případě dosažení nové mezinárodní dohody k navýšení tohoto cíle na 30 %. Pro ČR vyplývá z klimaticko-energetického balíčku závazek snížit emise v odvětvích spadajících do EU ETS o 21 % do roku 2020 ve srovnání s rokem 2005 a v odvětvích mimo EU ETS nezvýšit emise o více než 9 % v průběhu stejného období.
Další vývoj energetické politiky EU je v současné době předmětem diskusí, informace o představě EK dává „Zelená kniha: Evropská strategie pro bezpečnou, konkurenceschopnou a udržitelnou energetiku“. Konkrétní cíle nicméně v této fázi nebyly definovány. Budoucí cíle budou vycházet z cílů, které Komise stanovila v roce 2011 v plánu přechodu ke konkurenceschopnému nízkouhlíkovému hospodářství do roku 2050, v energetickém plánu do roku 2050 a v bílé knize o dopravě. Jedná se o tyto výchozí plány:
• do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů v EU o 40 %, aby se do roku 2050 podařilo tyto emise snížit o 80–95 % oproti roku 1990,
• zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů, zlepšit energetickou účinnost a využívat lepší a inteligentnější energetické infrastruktury,
• do roku 2030 dosáhnout 30% podíl OZE na výrobě energie,
• značně investovat do modernizace energetického systému, ať už s dekarbonizací nebo bez, což ovlivní ceny energie v období do roku 2030.
V rámci ČR jsou redukční cíle k roku 2020 stanoveny Národním programem na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR (2004), tj. snížit v porovnání s rokem 2000 do roku 2020:
a) měrné emise CO2 na obyvatele o 30 %,
b) agregované emise o 25 %.
V současné době se připravuje nový dokument „Politika ochrany klimatu“, který by měl nahradit Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR. Předložení dokumentu se očekává v roce 2014. Státní politika životního prostředí pro období 2012-2020 stanovila jako další emisní cíl snížení měrných emisí skleníkových plynů na obyvatele do roku 2020 přinejmenším na průměrnou hodnotu EU-27 z roku 2005 (10,5 t CO2 ekv./obyv.).
V oblasti přizpůsobování se změně klimatu (adaptace) byla zveřejněno Sdělení Komise KOM(2013)216 final, Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu a dokumenty EK, na které se tato strategie odkazuje. Při zvažování možných dopadů byla využita Zpráva EEA č. 12/2012 „Climate change, impacts and vulnerability in Europe 2012“, která identifikuje rizikové sektory.
Ochrana ovzduší
Z hlediska ochrany ovzduší stanovuje rámcové cíle na úrovni politiky životního prostředí EU Tematická strategie o znečišťování ovzduší, definující hlavní cíl jako dosažení „úrovně jakosti vzduchu, která nepředstavuje rizika pro lidské zdraví a pro životní prostředí, ani na ně nemá výrazně negativní dopad“.
Vzhledem k synergickým efektům politiky ochrany klimatu a ochrany ovzduší jsou pro zlepšování kvality ovzduší relevantní rovněž cíle výše zmniňovaného Návrhu 7. Akčního programu EU pro životní prostředí:
Prioritní cíl č. 1: Chránit, zachovávat a zvětšovat přírodní bohatství EU: Za účelem ochrany, zachovávání a zvětšování přírodního bohatství EU program na období do roku 2020 zajistí, aby: d) byly dále zmírněny dopady znečištění ovzduší na ekosystémy a biologickou rozmanitost; za tímto účelem je zapotřebí zejména zvýšit úsilí o dosažení plného souladu s právními předpisy
EU v oblasti kvality ovzduší a vymezit strategické cíle a opatření na období po roce 2020
Prioritní cíl č. 2: Přeměnit EU v zelené a konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství účinně využívající zdroje, tak, aby do roku 2020:
a) EU splnila své cíle v oblasti klimatu a energetiky stanovené pro rok 2020 a nadále usilovala o to, aby do roku 2050 snížila emise skleníkových plynů o 80–95 % v porovnání s rokem 1990, v rámci celosvětového úsilí o omezení průměrného nárůstu teploty na méně než 2 °C;
b) byl výrazně snížen celkový dopad průmyslu EU na životní prostředí ve všech hlavních průmyslových odvětvích a proto, aby byly účinněji využívány zdroje; za tímto účelem je zapotřebí zejména zevšeobecnit uplatňování
„nejlepších dostupných technik“ a zvýšit úsilí o podporu zavádění nových inovačních technologií, postupů a služeb;
Prioritní cíl č. 3: Chránit občany EU před environmentálními tlaky a riziky ovlivňujícími jejich zdraví a dobré životní podmínky, tak, aby do roku 2020 byla výrazně zlepšena kvalita ovzduší v EU.
Za tímto účelem je zapotřebí zejména zavést aktualizovanou politiku EU v oblasti kvality ovzduší, která je v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky, a opatření zaměřená na boj proti znečištění ovzduší u zdroje;
Klíčovým dokumentem na úrovni ČR je Národní program snižování emisí ČR. Globálním cílem Programu je snížit, s důrazem na podporu nových environmentálně šetrných technologií a využití potenciálu energetických úspor, zátěž životního prostředí látkami poškozujícími ekosystémy a vegetaci a vytvořit předpoklady pro regeneraci postižených složek životního prostředí a pro snižování rizik pro lidské zdraví, která plynou ze znečištění ovzduší a tím přispět k naplnění strategického cíle Environmentálního pilíře Strategie udržitelného rozvoje České republiky.
Vybrané specifické cíle Programu jsou:
• přispět ke snížení úrovně znečištění ovzduší PM10 pod platné imisní limity,
• přispět ke snížení úrovně znečištění ovzduší benzo(a)pyrenem pod platný imisní limit
Ochrana půd a horninového prostředí
Z hlediska ochrany půdy a souvisejících složek životního prostředí jsou rozhodující především cíle stanovené na úrovni Společné zemědělské politiky EU a národních zemědělských koncepčních a strategických dokumentů. Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky na období 2007-2013 například zdůrazňuje podporu zemědělských postupů šetrných k životnímu prostředí ve venkovské krajině a ochranu vody a půdy prostřednictvím opatření zaměřených na protierozní ochranu a vhodné používání zemědělského půdního fondu. Riziko vodní a větrné eroze spolu
s dalšími způsoby degradace půdy (např. zhutňováním) uvádí jako závažný problém i Koncepce agrární politiky ČR po vstupu do EU (2004-2013) a Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR. Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství v letech 2011-2015 zdůrazňuje podporu zajišťování mimoprodukčních funkcí ekologického zemědělství, které přispívají k obnovení a stabilitě přirozených procesů v půdě. Jednou z podporovaných oblastí, na kterou se zaměřují evropské i národní dotační programy, je právě udržitelné hospodaření na zemědělské půdě. Vyplácení přímých podpor pro zemědělce podle nařízení Rady (ES) č. 73/2009 a dalších vybraných dotací je podmíněno právě plněním podmínek chránících půdu před zrychlenou erozí a vedoucích k zachování Dobrého zemědělského a environmentálního stavu (GAEC). Důraz je kladen především na protierozní ochranu půdy na svažitých pozemcích, na ochranu půdy před vodní erozí a na snahu omezit negativní důsledky eroze. V ČR je vyplácení přímých plateb a dalších evropských podpor pro zemědělce podmíněno, mimo jiné, i plněním Standardů Dobrého zemědělského a environmentálního stavu (GAEC), Povinných požadavků na hospodaření (SMR) a Minimálních požadavků pro použití hnojiv a přípravků na ochranu rostlin v rámci agroenvironmentálních opatření.
Jedním z hlavních témat současné zemědělské politiky je řešení negativních dopadů zemědělství na krajinu a životní prostředí. Do této problematiky patří i ochrana půdy před znečištěním souvisejícím se zemědělskou činností. Národní akční plán ke snížení používání pesticidů v ČR přijatý v roce 2012 byl připraven na základě požadavku Směrnice 2009/128/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem používání optimálního minima pesticidů. Národní akční plán si klade za hlavní cíle omezení rizik vycházejících z používání přípravků na ochranu rostlin, a to v oblastech ochrany zdraví lidí, ochrany vod a ochrany životního prostředí, a optimalizaci využívání přípravků bez omezení rozsahu zemědělské produkce a kvality rostlinných produktů. Národní akční plán a uvedená směrnice mají úzkou návaznost na opatření v oblasti ochrany vod. Souvislost lze hledat především se Směrnicí Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (tzv. nitrátová směrnice). Cílem této směrnice je snížit znečištění vod způsobené dusičnany ze zemědělských zdrojů a předcházet dalšímu takovému znečištění, a to zejména pro zajištění dostatku kvalitní pitné vody. Akční program vyhlášený podle uvedené směrnice představuje systém povinných opatření v tzv. zranitelných oblastech, který má za cíl redukovat riziko vyplavování dusíku do povrchových a podzemních vod.
Ekologické zemědělství představuje jeden z principů trvale udržitelného rozvoje. Evropská komise přijala v roce 2004 na podporu rozvoje ekologického zemědělství Evropský akční plán pro biopotraviny a ekologické zemědělství, který je zacílen na zlepšení povědomí
o ekologickém zemědělství, podnícení jeho veřejné podpory prostřednictvím
rozvoje venkova, zlepšení norem produkce a posílení výzkumu v této zájmové oblasti. ČR přijala v roce 2010 Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství v letech 2011-2015. Tento Akční plán podporuje zejména oblasti ekologického zemědělství, které nejsou dostatečně rozvinuty, např. výzkum a vzdělávání zemědělců, domácí trh s produkty ekologického zemědělství, informovanost veřejnosti aj. V Akčním plánu jsou pro rok 2015 stanoveny cíle dosažení 15% podílu ekologického zemědělství z celkové plochy zemědělské půdy v ČR a minimálně 20% podílu orné půdy z celkové výměry půdy v ekologickém zemědělství. Dále je cílem Akčního plánu navýšení podílu biopotravin na celkové spotřebě potravin na 3 % a zvýšení podílu českých biopotravin na domácím trhu až na 60 %.
Pravidla v oblasti ekologického zemědělství jsou upravena především Nařízením Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, Nařízením Komise (ES) č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007, a zákonem č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství.
Evropská komise v červenci 2010 vydala také Pokyny k provádění těžebních prací mimo energetický sektor v souladu s požadavky NATURA 2000. Tyto pokyny se zabývají možnostmi, jak snížit dopad těžební činnosti na přírodu a biologickou rozmanitost na co nejnižší míru nebo jak takovému vlivu zcela zabránit. Evropská komise přijala v únoru 2011 také novou Surovinovou strategii EU, ve které definuje konkrétní opatření, jež zabezpečí a zlepší přístup EU k surovinám. Cíl této strategie je založen na následujících třech pilířích: Spravedlivé a udržitelné dodávky surovin ze světových trhů; Podpora udržitelných dodávek surovin v rámci EU; Zvýšení účinnosti zdrojů a podpora recyklace.
Ochrana vod
Koncepční a strategické dokumenty věnující se politice v oblasti ochrany vod v ČR si kladou za cíl ochranu životního prostředí před nepříznivými účinky vypouštění odpadních vod a jsou tak napojeny na evropskou legislativu zastoupenou Směrnicí Rady č. 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod. Koncepce vodohospodářské politiky Ministerstva zemědělství do roku 2015 v souladu s obecným cílem, principy a zásadami státní politiky v oblasti vod, dlouhodobými cíli stanovenými v Plánu hlavních povodí ČR a zmiňovanou směrnicí klade důraz na efektivní likvidaci odpadních vod bez negativních dopadů na životní prostředí. Je především nutné zajistit sekundární čištění městských odpadních vod v tzv. citlivých oblastech dle nitrátové směrnice, a to hlavně výstavbou chybějící vodohospodářské infrastruktury (zejména ČOV a kanalizačních systémů), rekonstrukcí a zlepšením technologie čištění odpadních vod ve všech aglomeracích nad 2 000 EO.
Základní koncepční dokument přímo věnovaný čištění odpadních vod představuje Plán rozvoje vodovodů a kanalizací území ČR. Jedná se
o střednědobou koncepci státní politiky v oboru vodovodů a kanalizací do roku 2015, která navazuje na další strategické dokumenty a rovněž respektuje požadavky vyplývající z příslušných předpisů EU (např. směrnice Rady č. 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod). Prvotním cílem v oblasti čištění odpadních vod je zvyšování podílu obyvatel připojených na kanalizaci pro veřejnou potřebu a zvyšování podílu obyvatel připojených na kanalizaci zakončenou ČOV. Pro Plány rozvoje vodovodů a kanalizací území krajů ČR se každoročně zvyšuje počet vydaných stanovisek MZe k navrhovaným změnám technického řešení zásobování pitnou vodou, odkanalizování a čištění odpadních vod.
Snižování objemu odpadních vod a množství znečištění vypouštěného do vod je základním prostředkem ke zlepšování jakosti vod a zachování dobrého stavu vodních útvarů. Zároveň je předpokladem udržitelného využívání přírodních zdrojů. Hlavní národní strategické a koncepční dokumenty mají toto téma implementované do svých prioritních os. Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR si mimo jiné klade za cíl snižovat zdravotní rizika související s negativními faktory životního prostředí a s bezpečností potravin či zlepšovat životní styl a zdravotní stav populace snižováním dopadů spotřeby obyvatel na ekonomickou, sociální a environmentální oblast. Dále klade důraz na udržitelné materiálové hospodářství podporou environmentálně šetrných technologií a jejich výzkumem a vývojem.
Stejně tak další národní strategické dokumenty, především Koncepce vodohospodářské politiky Ministerstva zemědělství do roku 2015 a Plán rozvoje vodovodů a kanalizací území ČR, zdůrazňují nutnost omezování vnosu znečišťujících látek do vod zejména stanovením emisních limitů pro jednotlivé ukazatele znečištění (v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2000/60/ES, která ustavuje rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky), minimalizací vnosu živin a nebezpečných látek do vodního prostředí (v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2006/11/ES o znečišťování některými nebezpečnými látkami vypouštěnými do vodního prostředí Společenství nebo směrnicí Rady č. 91/676/EHS o ochraně vod před znečišťováním dusičnany ze zemědělských zdrojů) a podporou výstavby a rekonstrukcí ČOV (v souladu s požadavky směrnice Rady 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod).
Plán hlavních povodí ČR mimo jiné zdůrazňuje potřebu zavádění nejlepších dostupných technik (BAT) do výrobních procesů a nejlepších dostupných technologií do oblasti odstraňování odpadních vod. Konkrétní cíle a programy opatření ke zlepšování jakosti povrchových a podzemních vod jsou stanoveny v Plánech oblastí povodí. Od roku 2010 byly realizovány přijaté programy opatření a v průběhu roku 2012 probíhalo zhodnocení stavu a průběhu realizace těchto opatření.
Základní koncepční a strategické dokumenty týkající se životního prostředí se zaměřují na komplexní ochranu kvality i kvantity vody, prevenci zhoršování jakosti vody a podporují opatření, která vedou k dosažení dobrého stavu vod a s nimi spojených ekosystémů. Cíl dosažení alespoň tzv. dobrého stavu povrchových a podzemních vod do roku 2027 vychází ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (tzv. rámcová směrnice). Konkrétní cíle a programy opatření ke zlepšování jakosti vod jsou stanoveny v Plánech povodí zpracovaných v současnosti pro 8 oblastí povodí. Hlavní opatření vztahující se k ochraně vod a ostatní opatření, která bezprostředně s ochranou vod nesouvisí, ale která v konečném důsledku k jejich ochraně přispívají, specifikuje i Program na snížení znečištění povrchových vod nebezpečnými látkami a zvlášť nebezpečnými látkami. Tento program byl platný pro celé území ČR pro období od 1. ledna 2010 do
22. prosince 2013 a týká se látek nebo skupin látek nebezpečných pro vodní prostředí (nebo jeho prostřednictvím), uvedených v příloze č. 1 zákona č. 254/2001 Sb. (vodní zákon). Důležitým nástrojem z hlediska ochrany vod před prioritními nebezpečnými látkami se stala směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/105/ES o normách environmentální kvality v oblasti vodní politiky. Dosažení těchto norem je povinností do konce roku 2015.
Významným zdrojem znečišťujících látek je i plošné znečištění související se zemědělstvím. Ochraně jakosti povrchových a podzemních vodních zdrojů prostřednictvím opatření souvisejících se zemědělskou činností se věnuje i jedna z os Národního strategického plánu rozvoje venkova ČR na období 2007-2013. Vzhledem k plošnému znečištění je významná směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečišťováním dusičnany ze zemědělských zdrojů (tzv. nitrátová směrnice).
Ochrana přírody a krajiny
Z hlediska ochrany přírody a krajiny je na mezinárodní urovni významná pro ČR zejména legislativa EU (Direktiva o ptácích a direktiva o stanovištích) stanovujícíh ochranu lokalit systému Natura 2000. Mezi strategickými dokumenty vytičujícími cíle je aktuální EU Strategie ochrany biodiversity do roku 2020, zahrnující šest hlavních cílů:
• Plnou implementaci evropské legislative k ochraně biodiversity
• Lepší ochranu ekosystémů a větší vyuití zelené infrastruktury
• Udržitelnější zemědělství a lesnictví
• Lepší management rybích populací
• Přísnější kontrola invazivních druhů
• Větší příspěvek EU k zastavení globálního úbytku biodiversity.
Na národní úrovni věnuje problematice ochrany přírody a krajiny pozornost již vzpomínaná Státní politika životního prostředí ČR, zejména důrazem na následující cíle:
• Zvýšení ekologické stability krajiny
• Obnova vodního režimu krajiny
• Omezení a zmírnění dopadů fragmentace krajiny
• Udržitelné a šetrné zemědělské a lesnické hospodaření
• Zajištění ochrany a péče o nejcennější části přírody a krajiny
• Omezení úbytku původních druhů a přírodních stanovišť
• Omezení negativního vlivu nepůvodních invazních druhů na biodiverzitu
• Zlepšení systému zeleně v sídlech a jeho struktury
• Posílení regenerace brownfields s pozitivním vlivem na kvalitu prostředí v sídlech
V podrobnější rovině formuluje cíle Státní program ochrany přírody a krajiny:
• Udržet a zvyšovat ekologickou stabilitu krajiny – s mozaikou vzájemně propojených biologicky funkčních prvků a částí, schopných odolávat vnějším negativním vlivům včetně změn klimatu
• Udržet a zvyšovat přírodní a estetické hodnoty krajiny
• Zajistit udržitelné využívání krajiny jako celku především omezením zástavby krajiny, zachováním její prostupnosti a omezením další fragmentace s přednostním využitím ploch v sídelních útvarech, případně ve vazbě na ně.
• Zajistit odpovídající péči o optimalizovanou soustavu ZCHÚ a vymezený ÚSES jako o nezastupitelný základ přírodní infrastruktury krajiny, zajišťující zachování biologické rozmanitosti a fungování přírodních, pro život lidí nezbytných procesů.
• Udržení dostatečně početných a tím i geneticky kvalitních populací původních planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, schopných dlouhodobé samostatné existence. Minimalizace rizik zavádění nových invazních nepůvodních druhů v ČR, omezení dalšího rozšiřování již přítomných invazních nepůvodních druhů a jejich regulace a odstraňování v přírodně hodnotných územích, a to i s ohledem na probíhající a očekávané změny podnebí.
Řada dílčích cílů směřujících k naplnění mezinárodního cíle zastavení či významné zpomalení úbytku biodiverzity obsahuje rovněž Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR (původně do r. 2010).
Cíle stanovené v relevantních strategiích na národní (i mezinárodní) úrovni jsou doposud naplňovány spíše jen dílčím způsobem. V některých oblastech
se negativní trendy prohlubují (zejména úbytek přírodních stanovišť a druhů, fragmentace krajiny, zástavba volné krajiny, zemědělské a lesnické hospodaření, nevhodné využívání ZCHÚ).
Odpadové hospodářství
Z hlediska evropské legislativy je klíčovým dokumentem směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/98/ES o odpadech, která stanovuje požadavky na nakládání s odpady spíše jen na obecné úrovni, konkrétní řešení stanovuje vždy národní legislativa. Implementace požadavků evropské směrnice byla provedena prostřednictvím novely zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech již v roce 2010, nicméně i v dalších letech probíhaly novelizace jak tohoto hlavního legislativního předpisu, tak i jeho prováděcích právních předpisů.
Základním dokumentem v oblasti odpadového hospodářství je Plán odpadového hospodářství na roky 2003-2013, který určuje základní opatření a zásady pro všechny podstatné aspekty tohoto odvětví. V souvislosti se současným trendem, kdy dominují snahy o předcházení vzniku odpadů, případně jeho minimalizaci, jsou stanovena i opatření vedoucí k podpoře změny výrobních postupů, dále je doporučeno vypracovávat v této souvislosti i analýzy životního cyklu výrobků apod. Významný prostor je v Plánu věnován také nebezpečným odpadům, a to jak možnostem předcházení jejich vzniku, tak i nakládání s nimi. Platnost Plánu odpadového hospodářství je v současné době prodloužena do konce roku 2014, ale v současnosti je již řada cílů, definovaných v POH, naplněna. V přípravě je nový Plán odpadového hospodářství.
Dalším významným dokumentem zastřešujícím oblast odpadového hospodářství je i Státní politika ŽP ČR, která vychází ze základních opatření stanovených Plánem odpadového hospodářství. Oblast odpadů spadá do kapitoly „Udržitelné využívání přírodních zdrojů, materiálové toky a nakládání s odpady“. Zdůrazňuje se zde především potřeba předcházet využívání primárních zdrojů surovin a naopak s druhotnými zdroji nakládat efektivněji prostřednictvím jejich opětovného využití.
Oblast nakládání s odpady je upravena především rámcovou směrnicí o odpadech, která mimo jiné definuje i základní hierarchii nakládání s odpady. Na prvním místě je samotné předcházení vzniku odpadů, dále následuje opětovné použití, materiálové využití, energetické využití a posledním bodem v hierarchii je odstraňování odpadů. Tato hierarchie byla doporučena k implementaci do národních strategických a legislativních dokumentů, na úrovni ČR. V roce 2012 byla zároveň zahájena příprava Plánů předcházení vzniku odpadů, jejichž povinnost všem členským státům stanovuje rámcová směrnice o odpadech.
Problematika hierarchie nakládání s odpady, resp. upřednostňování opětovného použití a materiálového či energetického využití, je dále řešena
i v jiných strategických dokumentech. Jedná se zejména o SPŽP ČR a Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR. V těchto dokumentech je doporučováno především vytváření jednotné a přiměřené sítě zařízení k nakládání s odpady a zároveň je v souladu s hierarchií nakládání s odpady kladen důraz na nepodporování výstavby dalších skládek odpadů. Studie Life Cycle Assessment (LCA) mohou být podporou pro preventivní přístup v oblasti nakládání s odpady, stejně jako zavedení další související legislativy do praxe, především s důrazem na používání BAT technologií.
6 ZÁVAŽNÉ VLIVY (VČETNĚ SEKUNDÁRNÍCH, SYNERGICKÝCH, KUMULATIVNÍCH, KRÁTKODOBÝCH, STŘEDNĚDOBÝCH A DLOUHODOBÝCH, TRVALÝCH A PŘECHODNÝCH, POZITIVNÍCH A NEGATIVNÍCH VLIVŮ) NAVRHOVANÝCH VARIANT KONCEPCE NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
6.1 VYHODNOCENÍ VLIVŮ DOHODY
Po diskusi s Ministerstem pro místní rozvoj byly jako základní prvek návrhové části pro vyhodnocení možných vlivů Dohody na jednotlivá témata životního prostředí vzaty priority financování, které představují hlavní strukturu návrhové části Dohody. Nicméně při vlastním hodnocení možných vlivů byly zohledněny také hlavní výsledky pro tzv. tematické cíle Dohody. Tyto hlavní výsledky, jichž má být dosaženo s pomocí ESI fondů, představují hlavní změny, jež mají být uskutečněny v programovém období 2014 – 2020.
Vzhledem k charakteru Dohody je zřejmé, že z důvodu obecné formulace priorit financování, respektive hlavních výsledků, budou vlivy na životní prostředí a veřejné záviset z převážné části na způsobu naplňování Dohody tj. na formulaci jednotlivých opatření programů a následně na podpořených a implementových projektech. Posuzovatel se proto soustředil především na identifikaci těch priorit financování, jejichž naplňování může být spojeno s významnými riziky negativního ovlivnění jedné či více složek životního prostředí. Hlavní závěry hodnocení jsou shrnuty v níže uvedené Tabulce 2, komentáře k jednotlivým výsledkům hodnocení následují dále. Doporučení k minimalizaci identifikovaných rizik a nejistot vyplývajících z hodnocení jsou obsahem kapitoly 7.
V souvislosti s hodnocením možných vlivů je nutné opět poznamenat, že samotná Xxxxxx nezahrnuje finanční rámec (s výjimkou finančních alokací dle tematických cílů a programů) a bude naplňována prostřednictvím jednotlivých programů. Identifikované vlivy tak nejsou nutně spojeny s Dohodou, ale také s navazujícími programy.
Tabulka 2: Hodnocení vlivů priorit financování Dohody z hlediska jednotlivých témat životního prostředí
Relevantní priorita financování Dohody o partnerství | Hodnocení možných vlivů |
Ovzduší | |
Účinné a efektivní služby zaměstnanosti, které přispějí ke zvýšení zaměstnanosti zejména ohrožených skupin | Možný pozitivní vliv Zaměstnanost, včetně sociálně slabých skupin, zvyšuje životní úroveň a tím i využívání čistějších způsobů individuálního vytápění domácností. Negativní vlivy: Nejsou identifikovány. |
Výzkumný a inovační systém založený na kvalitním výzkumu propojeném s aplikační sférou a směřujícím ke komerčně využitelným výsledkům | Možný pozitivní vliv Možné snížení emisí do ovzduší, zejména z té části průmyslové sféry, kde stávající technologie již plní požadavky kladené na nejlepší dostupné techniky. Negativní vlivy: Nejsou identifikovány. |
Podniky využívající výsledků VaV, konkurenceschopné na globálním trhu a přispívající k nízkouhlíkovému hospodářství | Možný pozitivní vliv Možné snížení množství emisí do ovzduší. Snížení uhlíkové náročnosti technologií je většinou dosahováno způsobem, který vede současně ke snížení emisí znečišťujících látek do ovzduší. Negativní vlivy: Nevýznamné. |
Udržitelná infrastruktura umožňující konkurenceschopnost ekonomiky a odpovídající obslužnost území | Vliv nelze v této úrovni určit. Příležitosti: • Vyšší využití nízkoemisních OZE v případě zkapacitnění a modernizace elektrických přenosových soustav. • Snížení emisí v případě rozvoje systémů hromadné dopravy na úkor individuální silniční dopravy. Rizika: Zvýšení emisí z dopravy vlivem hospodářského růstu a zkapacitnění silničních komunikací, včetně TEN-T. |
Ochrana životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu | Možný pozitivní vliv • Zlepšení ovzduší ve městech posílením nízkouhlíkové dopravy na úkor konvenční individuální. • Snížení emisí při vhodném využití OZE (vhodný druh a podíl biomasy a vhodná zařízení k energetickému využití v místě zdroje) Možný negativní vliv • Zvýšení emisí při nevhodném využití OZE (nevhodný druh nebo podíl biomasy nebo nevhodná zařízení k energetickému využití, přeprava na větší vzdálenosti) |
Klima | |
Výzkumný a inovační systém založený na kvalitním výzkumu propojeném s aplikační sférou a směřujícím ke komerčně využitelným výsledkům | Možný významný pozitivní vliv Priorita má potenciál přispět ke snížení emisí skleníkových plynů za předpokladu, že budou podporovány převážně inovace, které: • podporují vývoj obnovitelných zdrojů energií - zejména biopaliv druhé a třetí generace, energetické využívání odpadů, apd. • snižují energetické nároky dopravních systémů, výroby a sídel • snižují spotřebu materiálů, zejména energeticky náročných surovin, •snižují emisní zátěž - zejména skleníkových plynů. Negativní vlivy: Nejsou identifikovány. |
Podniky využívající výsledků VaV, konkurenceschopné na globálním trhu a přispívající k nízkouhlíkovému hospodářství | Možný významný pozitivní vliv Priorita má potenciál přispět ke snížení emisí skleníkových plynů za předpokladu, že budou podporovány převážně inovace, které: • podporují vývoj obnovitelných zdrojů energií - zejména biopaliv druhé a třetí generace, energetické využívání odpadů, apd. • snižují energetické nároky dopravních systémů, výroby a sídel |
• snižují spotřebu materiálů, zejména energeticky náročných surovin, • snižují emisní zátěž - zejména skleníkových plynů. Možné negativní vlivy Případná podpora inovací, které zvyšují materiálové a energické nároky výroby, rozvoje sídel a dopravy (např. 3D tisk, apod.) s sebou ponese riziko zvyšování emisí skleníkových plynů. | |
Udržitelná infrastruktura umožňující konkurenceschopnost ekonomiky a odpovídající obslužnost území | Možný pozitivní vliv Priorita má teoretický potenciál přispět ke snížení emisí skleníkových plynů, pokud podpoří: • komplexní opatření na snižování emisí a spotřeby energie - zejména v oblasti dopravy • rozvoj přenosových sítí a smart grids Možný významný negativní vliv Existuje vysoce pravděpodobné riziko, že rozvoj dopravních systémů povede ke zvyšování intenzit nákladní a individuální silniční dopravy a povede tak k navýšení emisí skleníkových plynů nad rámec alokací, které ČR získala v rámci EU non-ETS. |
Transparentní a efektivní veřejná správa s nízkou mírou administrativní a regulační zátěže a účinně reagující na mimořádné události | Možný pozitivní vliv: Priorita má potenciál přispět k plnění mitigačních a adaptačních cílů ČR, pokud zlepšení integrace klimatických hledisek do českého systému územního plánování a posuzování vlivů na životní prostředí. Negativní vlivy: Nejsou identifikovány. |
Ochrana životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu | Možný významný pozitivní vliv Priorita má potenciál přispět ke zlepšení klima, pokud • podpoří přípravu a implementaci sektorových a územních strategií na přechod na nízko-uhlíkovou ekonomiku, • podpoří přípravu a implementaci sektorových strategií pro adaptaci na změnu klimatu a • zlepšení integrace klimatických hledisek do českého systému územního plánování a posuzování vlivů na životní prostředí. Negativní vlivy: Nejsou identifikovány. |
Vody | |
Účinné a efektivní služby zaměstnanosti, které přispějí ke zvýšení zaměstnanosti zejména ohrožených skupin | Možný pozitivní vliv: Údržba vodotečí a drobné infrastruktury k odvodu přívalových dešťových vod v rámci obcí Negativní vlivy: Nejsou identifikovány. |
Výzkumný a inovační systém založený na kvalitním výzkumu propojeném s aplikační sférou a směřujícím ke komerčně využitelným výsledkům | Možný významný pozitivní vliv: Využití nových technologií, ekoinovací. Negativní vlivy: Nejsou identifikovány. |
Podniky využívající výsledků VaV, konkurenceschopné na globálním trhu a přispívající k nízkouhlíkovému hospodářství | Možný významný pozitivní vliv Při implementaci nových technologií. Negativní vlivy: Nejsou identifikovány |
Udržitelná infrastruktura umožňující konkurenceschopnost ekonomiky a odpovídající | Možný významný negativní vliv: V případě záměrů splavňování toků řek pro nákladní dopravu. |
obslužnost území | Rizikem může být únik přepravovaných látek a paliv do vodních toků. |
Transparentní a efektivní veřejná správa s nízkou mírou administrativní a regulační zátěže a účinně reagující na mimořádné události | Možný pozitivní vliv: Zkvalitnění činnosti regulátora. Negativní vlivy: Nejsou identifikovány |
Ochrana životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu | Možný významný pozitivní vliv: Ochrana proti záplavám, zvýšená akumulace vod v nádržích jako opatření pro období sucha Možné negativní vlivy: Výstavba zbytečně předimenzovaných technických zařízení. |
Půda a hodninové prostředí | |
Kvalitní vzdělávací systém (celoživotní učení) produkující kvalifikovanou a adaptabilní pracovní sílu | Možné pozitivní vlivy: Ochrana půdy a její udržitelné využívání vyžaduje kvalifikovanou pracovní sílu využívající poznatky VaV Negativní vlivy: Nejsou identifikovány |
Výzkumný a inovační systém založený na kvalitním výzkumu propojeném s aplikační sférou a směřujícím ke komerčně využitelným výsledkům | Možné pozitivní vlivy: VaV směřující do šetrného využívání půdy (snižování spotřeby hnojiv a agrochemikálií, erozní ochrana), Negativní vlivy: Nejsou identifikovány |
Podniky využívající výsledků VaV, konkurenceschopné na globálním trhu a přispívající k nízkouhlíkovému hospodářství | Možné významné pozitivní vlivy: Přenos výsledků z VaV (viz výše) do praxe a možnost posílení exportu. Negativní vlivy: Nejsou identifikovány |
Udržitelná infrastruktura umožňující konkurenceschopnost ekonomiky a odpovídající obslužnost území | Možné negativní vlivy: Zábory ZPF kolem nových komunikací, letišť a plavebních cest. |
Transparentní a efektivní veřejná správa s nízkou mírou administrativní a regulační zátěže a účinně reagující na mimořádné události | Možné nepřímé pozitivní vlivy: Zkvalitnění územního plánování a ochrany ZPF. Negativní vlivy: Nejsou identifikovány |
Ochrana životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu | Možný významný pozitivní vliv: V případě projektů snižujících erozi a zvyšujících retenci vody v krajině. Negativní vlivy: Nejsou identifikovány |
Příroda a krajina | |
Účinné a efektivní služby zaměstnanosti, které přispějí ke zvýšení zaměstnanosti zejména ohrožených skupin | Možný pozitivní vliv Jedním z problémů ochrany přírody a krajiny je nedostatek kvalifikovaných pracovníků ve venkovských oblastech, kteří by zajistili environmentálně šetrné hospodaření v ekologicky cenných lokalitách. Podpora zaměstnanosti v těchto oblastech tak může mít pozitivní vliv. Negativní vlivy: Nejsou identifikovány |
Kvalitní vzdělávací systém (celoživotní učení) produkující kvalifikovanou a adaptabilní pracovní sílu | Možný pozitivní vliv Znalosti v oblasti ekologie, ochrany přírody a zejména možností ekonomicky rentabilního a zároveň šetrného hospodaření mají zásadní význam pro ochranu přírody a krajiny. Jedním z očekávaných hlavních výsledků je |
„zvýšení kvalifikace pracovníků v zemědělství, lesnictví a potravinářství zejména v oblasti účinného využívání přírodních zdrojů, přizpůsobování se změně klimatu a zmírňování této změny“. V případě vhodného zaměření podpory může priorita přispět ke zvýšení znalostí v oblasti environmentálně šetrného hospodaření, respektu k mimoprodukčním funkcím krajiny a zájmu o hospodaření v souladu s nároky ekosystémů. Dále je třeba tuto tématiku rozvíjet v odborném vzdělávání v souvisejících oborech, zejména v problematice územního plánování, vodohospodářství apod. Důležité je pochopitelně vytváření pozitivního a odpovědného vztahu k přírodě na všech úrovních vzdělávání. Negativní vlivy: Nejsou identifikovány | |
Výzkumný a inovační systém založený na kvalitním výzkumu propojeném s aplikační sférou a směřujícím ke komerčně využitelným výsledkům | Možný pozitivní vliv V případě environmentálně zaměřeného výzkumu a aplikace získaných poznatků do praxe. Negativní vlivy: Nejsou identifikovány |
Podniky využívající výsledků VaV, konkurenceschopné na globálním trhu a přispívající k nízkouhlíkovému hospodářství | Vliv nelze určit (možný pozitivní vliv i možný negativní vliv) Absence hospodaření a nevhodné hospodaření je jedním z problémů ochrany přírody a krajiny na řadě lokalit. Podpora podniků zejména v zemědělství, lesnictví a akvakultuře může mít proto pozitivní vliv, pokud budou hospodařit environmentálně šetrně a s respektem k biodiverzitě a ekologickým funkcím krajiny. Takové hospodaření se uplatní významně ve zvláště chráněných územích i ve volné krajině. Příležitostí je i realizace pozemkových úprav, které při vhodném provedení mohou přispět ke zvyšování biodiverzity a podpořit ekologické funkce krajiny. Určitá rizika jsou spojena prakticky s každým typem podnikání, záleží na charakteru konkrétního projektu co do obsahu, nároků na infrastrukturu, budovy, pozemky apod. Tyto vlivy lze řešit prakticky až na projektové úrovni. Významné může být podnikání v oblasti cestovního ruchu, které může znamenat zvyšování zátěže v některých lokalitách (např. ve velkoplošných zvláště chráněných územích). Intenzivní zemědělské a lesnické hospodaření a nevhodné hospodaření na rybnících je spojeno s celou řadou problémů (vyčerpávání ekosystémů, jednotvárnost krajiny, eutrofizace, snížení biodiverzity, fragmentace krajiny, odvodňování, šíření invazivních druhů atd.). Takové hospodaření by mělo významně negativní vliv zejména ve zvláště chráněných územích, ale i v ekologicko-stabilizačních prvcích ve volné krajině. Budování podnikatelské infrastruktury může být spojeno také s likvidací zeleně v sídlech (zastavění volných prostor). Problematické může být i využití některých ekologicky cenných typů brownfields. |
Udržitelná infrastruktura umožňující konkurenceschopnost ekonomiky a odpovídající obslužnost území | Možný pozitivní vliv Pozitivní je vyvedení dopravy mimo sídla, které je příležitostí pro doplnění sídelní zeleně. V některých sídlech však může dojít i ke zvýšení zátěže z dopravy. Možný negativní až významně negativní vliv Budování dopravních staveb všech typů má nevyhnutelné negativní dopady na přírodu a krajinu. Dochází k zásahům do přírodních stanovišť a biotopů původních druhů, fragmentaci populací, kontinuity přírodních stanovišť, usmrcování živočichů, šíření invazivních druhů. Dochází k fragmentaci krajiny jako celku a tím k oslabení jejích ekologických funkcí i vnitřních vztahů. Vznikají další migrační bariéry, migrační prostupnost při budování kapacitních liniových staveb je snižována i přes užití zmírňujících opatření v podobě migračních prvků (ekodukty, propustky apod.). Dále dochází ke změně vodního režimu krajiny zejména díky vynuceným úpravám koryt, odvodnění těles staveb, zásahům do podzemních vod atd. To se týká výstavby silnic, železnic i cyklostezek, míra vlivu záleží na jednotlivých projektech, jejich charakteru a umístění. Konkrétní stavby nejsou předmětem koncepce. (Některé stavby jsou sice přímo uvedeny v analýze potřeb jako zásadní, zda ale budou nakonec podpořeny či vůbec realizovány do r. 2020, není jisté. Nijak se navíc nespecifikuje jejich územní vedení a řešení.) Předpokládá se budování staveb z páteřní sítě TEN-T, hlavních navazujících dopravních staveb, obchvatů sídel, multimodálních terminálů, cyklostezek. Velmi problematická je otázka vodní dopravy, zejména splavňování Labe. Zde je vysoký tlak na výstavbu plavebních stupňů (zejména Děčín a Přelouč, nelze vyloučit ani další), které by byly spojeny s významnými vlivy na přírodu a krajinu. Konkrétní řešení není v Dohodě uvedeno. Méně významné vlivy mohou nastat při budování energetické infrastruktury a rozšíření pokrytí vysokorychlostním internetem. |
Ochrana životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu | Vliv nelze určit (možný významně pozitivní vliv, ale i negativní vlivy) Pozitivní vlivy lze předpokládat při realizaci opatření v oblasti ochrany biodiverzity, posilování ekologické stability krajiny, snižování fragmentace krajiny, realizace vhodných opatření v oblasti zemědělství a akvakultury, posílení retenční schopnosti krajiny, podpory zeleně v sídlech, snižování znečištění vodních toků a dalších aktivních opatření na ochranu přírody a krajiny. Přínosy priority je možné očekávat ve zvláště chráněných územích, lokalitách Natura 2000 i ve volné krajině. Nelze ovšem vyloučit ani negativní vlivy. Problematická je oblast obnovitelných zdrojů energie, které jsou mnohdy v konfliktu s ochranou biodiverzity (vliv větrných elektráren na ptáky a netopýry, vliv malých |
vodních elektráren na vodní živočichy a ekosystém vodních toků, zábory půdy pro fotovoltaické elektrárny, intenzivní technologie při pěstování energetických plodin apod.). Dále mohou mít negativní vliv technická protipovodňová opatření (zásahy do toků, zábor přírodních biotopů, fragmentace toků…). I další projekty mohou mít negativní vliv v případě nevhodného umístění nebo způsobu realizace. | |
Energetika a využití OZE | |
Výzkumný a inovační systém založený na kvalitním výzkumu propojeném s aplikační sférou a směřujícím ke komerčně využitelným výsledkům | Možný pozitivní vliv Rozšíření nových technologií a zlevnění výroby energie z OZE v případě uplatnění konkurenceschopných inovací v praxi. Možný negativní vliv Intenzivní pěstováním energetických plodin s nízkou energetickou návratností (EROI) a používání biopaliv první generace. |
Podniky využívající výsledků VaV, konkurenceschopné na globálním trhu a přispívající k nízkouhlíkovému hospodářství | Možný pozitivní vliv Zvýšení podílu OZE na výrobě energie směřující k plnění mezinárodních závazků ČR v této oblasti. Negativní vlivy: Nejsou identifikovány |
Udržitelná infrastruktura umožňující konkurenceschopnost ekonomiky a odpovídající obslužnost území | Možný pozitivní vliv Vyšší využití OZE umožněné zkapacitněním a modernizací elektrické přenosové soustavy. Negativní vlivy: Nejsou identifikovány |
Ochrana životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu | Možný pozitivní vliv Zvýšení podílu OZE na výrobě energie směřující k plnění mezinárodních závazků ČR. Možný negativní vliv Snížení kvality půdy extenzivním pěstováním energetické biomasy, ohrožení produkce potravin a snížení kvality ekosystémových služeb lesa. |
Odpady | |
Výzkumný a inovační systém založený na kvalitním výzkumu propojeném s aplikační sférou a směřujícím ke komerčně využitelným výsledkům | Možný pozitivní vliv Aplikace inovací, které zmenší produkci odpadů nebo budou klást důraz na hierarchii v nakládání s odpady. Negativní vlivy: Nejsou identifikovány. |
Podniky využívající výsledků VaV, konkurenceschopné na globálním trhu a přispívající k nízkouhlíkovému hospodářství | Možný pozitivní vliv Nízkouhlíkové hospodářství může být ovlivněno zvýšením účinného využívání zdrojů například prostřednictvím třídění odpadů, lepšího nakládání s odpady. Možný negativní vliv Použití technologií využití a zpracování odpadů, které mohou způsobit vyšší emise o ovzduší. |
Ochrana životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu | Možný pozitivní vliv Vhodné zaměření na řešení vysoké produkce odpadů a vysoké míry skládkování; podpora efektivního nakládání s odpady. Negativní vlivy: Nejsou identifikovány |
6.2 SOUHRN VYHODNOCENÍ NÁVRHOVÉ ČÁSTI DOHODY VČETNĚ POTENCIÁLNÍCH KUMULATIVNÍCH VLIVŮ
Ovzduší
Dohoda obsahuje priority, které mohou mít pozitivní vliv na ovzduší a mohou znamenat snížení emisí znečišťujících látek do ovzduší. Mezi ně patří tyto priority financování Dohody:
• Účinné a efektivní služby zaměstnanosti, které přispějí ke zvýšení zaměstnanosti zejména ohrožených skupin
• Výzkumný a inovační systém založený na kvalitním výzkumu propojeném s aplikační sférou a směřujícím ke komerčně využitelným výsledkům
• Podniky využívající výsledků VaV, konkurenceschopné na globálním trhu a přispívající k nízkouhlíkovému hospodářství
V rámci priority “Udržitelná infrastruktura umožňující konkurenceschopnost ekonomiky a odpovídající obslužnost území” nelze jednoznačně na této úrovni možné vlivy určit. Jsou zde příležitosti k pozitivnímu ovlivnění, např. využitím OZE, které neprodukují emise do ovzduší. Také rozvoj systému hromadné dopravy na úkor individuální silniční dopravy bude přínosem. Na druhou stranu jsou rizika zvýšení emisí z dopravy vlivem hospodářského růstu a zkapacitnění silničních komunikací, včetně TEN-T.
Při naplňování priority financování „Ochrana životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu“ je možný pozitivní vliv zlepšením ovzduší ve městech posílením nízkouhlíkové dopravy na úkor konvenční individuální nebo je možné snížení emisí při vhodném využití OZE. Naopak zvýšení emisí může nastat při nevhodném využití OZE (nevhodný druh nebo podíl biomasy nebo nevhodná zařízení k energetickému využití, přeprava na větší vzdálenosti).
Celkový možný kumulativní vliv na kvalitu ovzduší je dán zvýšením či snížením emisí znečišťujících látek, které lze očekávat současným uplatněním všech navržených priorit Dohody.
Z výše uvedeného přehledu je zřejmé, že Xxxxxx bude mít jednoznačně převažující pozitivní vliv na kvalitu ovzduší. Vyhodnocené příležitosti z hlediska ovzduší jednoznačně převažují nad identifikovanými riziky. Všechna vyhodnocená rizika jsou systémově poměrně snadno řešitelná a lze je zapracováním navržených doporučení do návazných operačních programů podstatně omezit, v některých případech zcela eliminovat.
Klima
Dohoda obsahuje řadu intervencí, které mohou mít významný pozitivní vliv na omezování negativních dopadů klimatické změny. Tyto intervence jsou obsaženy zejména v následujících prioritách financování Dohody:
• Transparentní a efektivní veřejná správa s nízkou mírou administrativní a regulační zátěže a účinně reagující na mimořádné události.
• Ochrana životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu.
Rozsah pozitivního vlivu bude záležet na kvalitě a relevantnosti připravovaných strategií a opatření na omezování negativních dopadů klimatické změny.
Dohoda zároveň obsahuje intervence, které rozvíjí inovační potenciál v ČR a teoreticky mohou mít významný pozitivní vliv na snižování emisí skleníkových plynů. Tyto intervence jsou obsaženy zejména v následujících prioritách financování Dohody:
• Výzkumný a inovační systém založený na kvalitním výzkumu propojeném s aplikační sférou a směřujícím ke komerčně využitelným výsledkům.
• Podniky využívající výsledků VaV, konkurenceschopné na globálním trhu a přispívající k nízkouhlíkovému hospodářství.
Z hlediska možnosti rozvíjení inovačního potenciálu v ČR míra pozitivního vlivu závisí na vytvoření adekvátního systému pro cílenou podporu ekoinovací a jejich komerčního využívání.
Dohoda obsahuje v prioritě „Udržitelná infrastruktura umožňující konkurenceschopnost ekonomiky a odpovídající obslužnost území“ intervence, které mohou mít jak významný pozitivní, tak významný negativní vliv na trendy emisí skleníkových plynů. Pokud rozvoj dopravních systémů povede ke dlouhodobému zvyšování intenzit nákladní a individuální silniční dopravy, existuje zde reálné riziko navýšení emisí skleníkových plynů nad rámec alokací, které ČR získala v rámci EU non-ETS.
Vody
Z hlediska problematiky ochrany vod jsou identifikovány zejména možné významné pozitivní vlivy, a to v rámci priorit:
• Výzkumný a inovační systém založený na kvalitním výzkumu propojeném s aplikační sférou a směřujícím ke komerčně využitelným výsledkům
• Podniky využívající výsledků VaV, konkurenceschopné na globálním trhu a přispívající k nízkouhlíkovému hospodářství
• Ochrana životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu
V rámci naplňování priority, která se týká udržitelné infrastruktury, jsou zároveň predikovány možné negativní vlivy splavňováním vodních toků nákladní dopravou.
Z hlediska možnosti ovlivnění vodních toků by mohlo dojít ke kumulaci negativních vlivů v případě akumulace toxických a perzistentních kontaminantů v sedimentech a biotě.
Půdy a horninové prostředí
Z hlediska možnosti ovlivnění půdy a horninového prostředí jsou identifikovány možné pozitivní vlivy v těchto prioritách financování Dohody:
• Kvalitní vzdělávací systém (celoživotní učení) produkující kvalifikovanou a adaptabilní pracovní sílu
• Výzkumný a inovační systém založený na kvalitním výzkumu propojeném s aplikační sférou a směřujícím ke komerčně využitelným výsledkům
• Podniky využívající výsledků VaV, konkurenceschopné na globálním trhu a přispívající k nízkouhlíkovému hospodářství
• Udržitelná infrastruktura umožňující konkurenceschopnost ekonomiky a odpovídající obslužnost území
• Ochrana životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu
V rámci naplňování priority „Udržitelná infrastruktura umožňující konkurenceschopnost ekonomiky a odpovídající obslužnost území“ jsou predikovány možné negativní vlivy z hlediska záboru ZPF.
Z důvodu navazujících záměrů a aktivit, které by byly vyvolány v území již realizovanou infrastrukturou, může docházet ke kumulaci vlivů na ZPF. Zde je důležitá otázka dodržování územních plánů.
Příroda a krajina
Dohoda o partnerství má vysoký potenciál příznivého vlivu na přírodu a krajinu ve všech složkách – biodiverzita, zvláště chráněné a další původní druhy, společenstva, zvláště chráněná území včetně lokalit Natura 2000, ekologické funkce krajiny a její estetickou hodnotu. Pozitivní vlivy lze očekávat především při naplňování priority „Ochrana životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu” a dále „Kvalitní systém celoživotního učení produkující kvalifikovanou a adaptabilní pracovní sílu“ a
„Výzkumný a inovační systém založený na kvalitním výzkumu propojeném s aplikační sférou a směřujícím ke komerčně využitelným výsledkům“. Dílčí pozitivní vlivy může mít i priorita „Účinné a efektivní služby zaměstnanosti, které přispějí ke zvýšení zaměstnanosti zejména ohrožených skupin“ a
„Podniky využívající výsledků VaV, konkurenceschopné na globálním trhu a přispívající k nízkouhlíkovému hospodářství“. Finanční alokace směřující na ochranu životního prostředí je dle orientačního rozdělení podpory poměrně vysoká, tvoří cca 10 % veškeré podpory. Dohoda tak může zmírnit negativní trendy uvedené v kapitole 2 a přispět k dosažení relevantních cílů stanovených v oblasti ochrany přírody a krajiny ve strategiích na národní a nadnárodní úrovni.
Na druhou stranu existuje i potenciál negativních vlivů. Hlavní problematickou prioritou je pochopitelně „Udržitelná infrastruktura umožňující konkurenceschopnost ekonomiky a odpovídající obslužnost
území“, která zahrnuje dopravní infrastrukturu. Budování dopravních staveb s sebou nese téměř vždy negativní vlivy na všechny složky přírody a krajiny, přičemž míra vlivů záleží především na umístění stavby, dále na technickém řešení a konkrétním provedení. Možné jsou dále negativní vlivy jednotlivých projektů v rámci priorit „Podniky využívající výsledků VaV, konkurenceschopné na globálním trhu a přispívající k nízkouhlíkovému hospodářství“ a „Ochrana životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu”.
Výsledný vliv Dohody o partnerství nelze v danou chvíli odhadnout. Záležet bude na nastavení jednotlivých operačních programů, rozdělení finančních alokací v rámci programů, nastavení kritérií a podmínek pro výběr projektů a na samotných podpořených projektech.
Energetika a využití OZE
Ve vztahu k využití obnovitelných zdrojů energie jsou možné pozitivní vlivy identifikovány v rámci těchto priorit financování:
• Výzkumný a inovační systém založený na kvalitním výzkumu propojeném s aplikační sférou a směřujícím ke komerčně využitelným výsledkům
• Podniky využívající výsledků VaV, konkurenceschopné na globálním trhu a přispívající k nízkouhlíkovému hospodářství
• Udržitelná infrastruktura umožňující konkurenceschopnost ekonomiky a odpovídající obslužnost území
• Ochrana životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu
V rámci priorit “Výzkumný a inovační systém založený na kvalitním výzkumu propojeném s aplikační sférou a směřujícím ke komerčně využitelným výsledkům“ a „Ochrana životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu“ jsou predikovány také možné negativní vlivy, které mohou souviset jednak s intenzivním pěstováním energetických plodin a používání biopaliv první generace s nízkou energetickou návratností (EROI) a dále pak se snížením bonity půdy, které je způsobeno extenzivním pěstováním energetické biomasy, dále s ohrožením produkce potravin a se snížením kvality ekosystémových služeb lesa.
Kumulativní vlivy jednotlivých priorit Dohody z hlediska šetrného využívání obnovitelných zdrojů energie bude významně pozitivní, s převažujícími příležitostmi nad potenciálními riziky.
Obtížně odstranitelné bude v praxi dlouhodobě známé a celosvětově nedořešené environmentální riziko spojené s podíly využívání OZE (vyváženost produkčních systémů potravin, motorových biopaliv a energetické biomasy). Jedná se o průřezový problém zasahující do mnoha oblastí (zemědělství, životní prostředí, doprava, průmysl a energetika). Aktivity ve všech těchto oblastech působí na téma "Efektivní a přírodě
šetrné využívání obnovitelných zdrojů energie" kumulativně, a mohou proto působit velmi rychle (obdoba nadměrné podpory solární energie v minulém programovém období). Je proto potřebné zajistit koncepční provázanost budoucích opatření k využití OZE v rámci jednotlivých programů a navrhnout monitoring, který bude využit k včasnému odhalení a zastavení případných nežádoucích trendů v životním prostředí v průběhu programového období 2014-2020.
Odpady
Z hlediska odpadového hospodářství jsou v rámci priorit „Výzkumný a inovační systém založený na kvalitním výzkumu propojeném s aplikační sférou a směřujícím ke komerčně využitelným výsledkům“ a „Ochrana životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu“ předpokládány zejména pozitivní vlivy spojené s aplikací inovací, které zmenší produkci odpadů nebo budou klást důraz na hierarchii v nakládání s odpady, a při vhodném zaměření na řešení vysoké produkce odpadů a vysoké míry skládkování.
V rámci priority „Podniky využívající výsledků VaV, konkurenceschopné na globálním trhu a přispívající k nízkouhlíkovému hospodářství“ je také upozorněno na možnost vzniku negativních vlivů v případě, že budou použity v praxi technologie k využití a zpracování odpadů, které mohou způsobit vyšší emise o ovzduší.
Z hlediska odpadového hospodářství jsou v rámci relevantních priorit předpokládány převážně pozitivní vlivy spojené jednak s aplikací inovací, které zmenší produkci odpadů nebo budou klást důraz na hierarchii v nakládání s odpady, a při vhodném zaměření na řešení vysoké produkce odpadů a vysoké míry skládkování. Je nutné zamezit negativních vlivům v souvislosti s využitím v praxi inovačních technologií k využití a zpracování odpadů, které by mohly způsobit vyšší emise o ovzduší.
Doporučení k minimalizaci identifikovaných rizik a nejistot vyplývajících z hodnocení jsou obsahem kapitoly 7.
6.3 PŘESHRANIČNÍ VLIVY
Na úrovni detailu, s nímž Dohoda pracuje, nebyly identifikovány žádné potenciálně negativní vlivy přesahující hranice ČR.
7 PLÁNOVANÁ OPATŘENÍ PRO PŘEDCHÁZENÍ, SNÍŽENÍ NEBO KOMPENZACI VŠECH ZÁVAŽNÝCH NEGATIVNÍCH VLIVŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ VYPLÝVAJÍCÍCH Z PROVEDENÍ KONCEPCE
K jednotlivým potenciálním rizikům negativního ovlivnění životního prostředí identifikovaným v rámci hodnocení (viz kapitolu 6.1) byla navržena opatření pro předcházení, respektive minimalizaci těchto vlivů. Jejich přehled je uveden níže. Vzhledem k tomu, že Dohoda o partnerství bude naplňována v rámci jednotlivých navazujících programů, jsou opatření směřována zejména k zapracování v programech, kde mohou být uplatněna. Z tohoto hlediska bude nutná spolupráce SEA hodnotitele Dohody při přípavě programů a zapracování rovněž do SEA hodnocení jednotlivých programů.
Ochrana ovzduší
V rámci priority „Výzkumný a inovační systém založený na kvalitním výzkumu propojeném s aplikační sférou a směřujícím ke komerčně využitelným výsledkům“ vybudovat v rámci návazného programu systém identifikaci a výběr vhodných vznikajících ekoinovací, které vedou ke snižování měrných výrobních emisí.
Pro prioritu „Podniky využívající výsledků VaV, konkurenceschopné na globálním trhu a přispívající k nízkouhlíkovému hospodářství“ vybudovat v rámci návazného programu systém identifikaci a výběr vhodných vznikajících ekoinovací, které vedou ke snižování emisí skleníkových plynů a současně ke snižování měrných výrobních emisí znečišťujících látek oproti konvenčním zdrojům.
Při naplňování priority „Udržitelná infrastruktura umožňující konkurenceschopnost ekonomiky a odpovídající obslužnost území“ v návazných programech definovat konkrétní oblasti a podmínky podpory v rámci této priority se zřetelem na uvedená rizika a zajistit tak její soulad se strategiemi ochrany ovzduší, zejména regionálními Programy ke zlepšení kvality ovzduší a s národním a krajskými plány snižování emisí (upřednostnit energetickou infrastrukturu a hromadnou dopravu, zejména železniční, před opatřeními v individuální dopravě).
V rámci priority „Ochrana životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu“ v návazných programech definovat konkrétní oblasti a podmínky podpory, které eliminují uvedená rizika zvýšení emisí při nevhodném využití OZE.
Změna klimatu a snížení emisí skleníkových plynů
Doporučuje se zajistit, aby podpora byla v návazných programech přidělena pouze těm budoucím opatřením, která budou jednoznačně provázána na reálné rozhodovací procesy a implementační mechanismy (např. územní plány, investiční priority, rozpočty, apod.) a budou předmětem nezávislého posouzení jejich možných přínosů pro rozhodovací procesy za účasti zástupců MŽP a MZe.
Dále se doporučuje zvážit v návazných programech budoucí opatření na mapování perspektivních ekoinovací v ČR, cílený výzkum v perspektivních oblastech pro budoucí vývoj ekoinovací v ČR a cílená podpora jiz existujících ekoinovací s možností širšího komerčního využití v ČR nebo zahraničí. Podpora by měla být věnována identifikaci nových, průběžně vznikajících ekoinovací, a poskytování inkubační podpory pro převod těchto perspektivních ekoinovací do praxe. Jako doprovodná opatření je doporučeno zvážit intervence na podporu rizikového financování a investování v oblasti ekoinovací, sítování a diskusní platformy pro podporu ekoinovací v ČR.
Při naplňování priority „Udržitelná infrastruktura umožňující konkurenceschopnost ekonomiky a odpovídající obslužnost území“ doporučujeme, aby v rámci návazných programů byla navrhovaná opatření na dopravní síti realizována pouze za předpokladu, že budou kombinována s komplexními opatřeními pro snížení intenzit silniční dopravy, se zvyšováním atraktivnosti a dostupnosti veřejné dopravy a propojováním dopravních módů.
Ochrana vod
Z hlediska uplatňování priority „Výzkumný a inovační systém založený na kvalitním výzkumu propojeném s aplikační sférou a směřujícím ke komerčně využitelným výsledkům“ se v rámci příslušných programů doporučuje zařadit projekty nových technologií ČOV, recyklace fosforu, uzavřených cyklů technologických vod apod.
Při naplňování priority „Udržitelná infrastruktura umožňující konkurenceschopnost ekonomiky a odpovídající obslužnost území“ doporučujeme v návazných programech upřednostňovat projekty s menšími vlivy na vody (což je nutné vyhodnotit v rámci procesu EIA).
V rámci priority Ochrana životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu“ je nutné klást důraz na kvalitně provedné analýzy přínosů a nákladů (CBA) pro velké projekty v oblasti vodního hospodářství.
Ochrana půdy a horninového prostředí
Při výběru vzdělávacích projektů v oblasti zemědělství, lesního hospodářství a rozvoje venkova v rámci příslušných programů doporučujeme zohlednit témata související s ochranou půdy.
V rámci priority „Transparentní a efektivní veřejná správa s nízkou mírou administrativní a regulační zátěže a účinně reagující na mimořádné události“ je potřeba podpořit aktivity zaměřené na zkvalitnění přípravy územně plánovacích dokumentací.
Ochrana přírody a krajiny
Pro zajistění předcházení, snížení nebo kompenzaci vlivů na přírodu a krajinu (včetně ZCHÚ) je při implementace projektů v rámci operačních programů zajistit následující:
• Posouzení jednotlivých projektů z hlediska vlivu na přírodu a krajinu, vyloučení projektů s významně negativním vlivem a realizaci účinných opatření pro zmírnění negativních a posílení pozitivních vlivů.
• Jakýkoli projekt ve zvláště chráněných územích a v lokalitách Natura 2000 musí být v souladu s plánem péče resp. souhrnem doporučených opatření pro dotčené území.
• Dopravní stavby zasahující nejcennější části přírody a krajiny (zejména maloplošná zvláště chráněná území, I. a II. zóny velkoplošných zvláště chráněných území, lokality výskytu zvláště chráněných druhů národního významu apod.) by měly být vyloučeny, i v ostatních částech zvláště chráněných území a v přírodních parcích by nové stavby měly být minimalizovány. Podporu projektů je nutné vázat na prokázanou potřebnost, výběr varianty s nejnižším dopadem a užití účinných a dostatečných zmírňujících opatření. Podmínkou podpory každého projektu musí být maximální respekt k ekologickým funkcím krajiny a biodiverzitě a důsledná aplikace účinných zmírňujících a kompenzačních opatření.
• Projekty podporující cestovní ruch by měly být přednostně realizovány v málo navštěvovaných územích. V územích s vysokou návštěvností by měly být podpořeny pouze tehdy, pokud nezvyšují významně celkovou zátěž území a naopak přispějí k jeho ochraně.
Tato opatření by měla být stanovena jako podmínky výběru projektů k podpoře v jednotlivých programech.
Energetika a využití OZE
V rámci priority „Výzkumný a inovační systém založený na kvalitním výzkumu propojeném s aplikační sférou a směřujícím ke komerčně využitelným výsledkům“ je potřebné rozpracovat možnosti cílené podpory inovací v oblasti OZE a dle výsledku konkrétně zacílit podporu v návazných programech.
U všech podporovaných VaV zaměřených na energetické využití OZE požadovat výstupy, které snižují ekonomickou náročnost výroby energie a současně snižují měrné výrobní emise skleníkových plynů a znečišťujících látek oproti konvenčním zdrojům.
Při naplňování priority „Udržitelná infrastruktura umožňující konkurenceschopnost ekonomiky a odpovídající obslužnost území“ podporovat a urychlit modernizace/dobudování elektrické přenosové soustavy. V návazných programech upřednostnit energetickou infrastrukturu a hromadnou dopravu, zejména železniční, před opatřeními v individuální dopravě.
V rámci priority „Ochrana životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu“ v příslušných programech u všech podporovaných VaV zaměřených na energetické využití OZE požadovat výstupy, které snižují ekonomickou náročnost výroby energie a současně snižují měrné výrobní emise skleníkových plynů a znečišťujících látek oproti konvenčním zdrojům.
Dále je potřeba zařadit mezi podporované aktivity v návazných programech aplikační projekty pro optimalizaci produkčních systémů (vyváženost potravin, motorových biopaliv a energetické biomasy), k omezení půdní eroze, zhutňování půdy na intenzivně využívaných monokulturních pěstebních plochách a prevenci ztráty organické hmoty v půdě.
Odpadové hospodářství
V rámci priority „Výzkumný a inovační systém založený na kvalitním výzkumu propojeném s aplikační sférou a směřujícím ke komerčně využitelným výsledkům“ podporovat v návazných programech také inovace a opatření, které podporují znovuvyužívání odpadů a předcházení vzniku odpadů.
Při následném uvádění výsledků VaV do praxe doporučujeme v rámci návazných programů podporovat procesy na využití a zpracování odpadů, které nezpůsobí vyšší emise do ovzduší.
V rámci priority „Ochrana životního prostředí a krajiny a přizpůsobení se změně klimatu“ přednostně podporovat využití odpadů, recyklaci apod. a důsledně uplatňovat prioritizaci nakládání s odpady.