OBSAH

OBSAH

A. Protokoly připojené ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu

1. Protokol o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii

2. Protokol o používání zásad subsidiarity a proporcionality.

3. Protokol o statutu Soudního dvora Evropské unie

4. Protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky

5. Protokol o statutu Evropské investiční banky

6. Protokol o umístění sídel orgánů a některých institucí, subjektů a útvarů Evropské unie

7. Protokol o výsadách a imunitách Evropské unie

8. Protokol o smlouvách a aktech o přistoupení Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska,

Řecké republiky, Španělského království a Portugalské republiky a Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království

Constitution/ L/cs 1

9. Protokol o smlouvě a aktu o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky

10. Protokol o postupu při nadměrném schodku

11. Protokol o kritériích konvergence

12. Protokol o Euroskupině

13. Protokol o některých ustanoveních týkajících se Spojeného království

Velké Británie a Severního Irska s ohledem na hospodářskou a měnovou unii

14. Protokol o některých ustanoveních týkajících se Dánska s ohledem na hospodářskou a měnovou unii

15. Protokol o některých úkolech Národní banky Dánska

16. Protokol o systému franku Pacifického finančního společenství

17. Protokol o schengenském acquis začleněném do rámce Evropské unie

18. Protokol o použití některých hledisek článku III-130 Ústavy na Spojené království a Irsko

19. Protokol o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na politiky týkající se kontrol na hranicích, azylu a přistěhovalectví, a na soudní spolupráci v občanských věcech a policejní spolupráci

20. Protokol o postavení Dánska

21. Protokol o vnějších vztazích členských států, pokud jde o překračování vnějších hranic

22. Protokol o poskytování azylu státním příslušníkům členských států

23. Protokol o stálé strukturované spolupráci stanovené

čl. I-41 odst. 6 a článkem III-312 Ústavy

24. Protokol o čl. I-41 odst. 2 Ústavy

25. Protokol o dovozu ropných produktů rafinovaných na Nizozemských Antilách do Evropské unie

26. Protokol o nabývání nemovitostí v Dánsku

27. Protokol o systému veřejnoprávního vysílání v členských státech

28. Protokol o článku III-214 Ústavy

29. Protokol o hospodářské, sociální a územní soudržnosti

30. Protokol o zvláštní úpravě vztahující se na Grónsko

31. Protokol o článku 40.3.3 Ústavy Irska

32. Protokol týkající se čl. I-9 odst. 2 Ústavy o přistoupení Unie

k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod

33. Protokol o aktech a smlouvách, které doplnily nebo pozměnily Smlouvu o založení Evropského společenství a Smlouvu o Evropské unii

34. Protokol o přechodných ustanoveních týkajících se orgánů a institucí Unie

35. Protokol o finančních důsledcích uplynutí doby platnosti Smlouvy

o založení Evropského společenství uhlí a oceli a o Výzkumném fondu pro uhlí a ocel

36. Protokol pozměňující Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii

B. Přílohy Smlouvy o Ústavě pro Evropu

1. Příloha I - Seznam uvedený v článku III-226 Ústavy

2. Příloha II - Zámořské země a území, na něž se vztahuje část III hlava IV Ústavy

A. PROTOKOLY

PŘIPOJENÉ KE SMLOUVĚ O ÚSTAVĚ PRO EVROPU

1. PROTOKOL

O ÚLOZE VNITROSTÁTNÍCH PARLAMENTŮ V EVROPSKÉ UNII

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

MAJÍCE NA PAMĚTI, že způsob kontroly vlád vnitrostátními parlamenty, pokud jde o činnosti Unie, je záležitostí ústavního uspořádání a praxe každého členského státu,

PŘEJÍCE SI podnítit větší zapojení vnitrostátních parlamentů do činností Evropské unie a zvýšit jejich možnost vyjadřovat se k návrhům evropských legislativních aktů, jakož i k jiným záležitostem, které pro ně mohou mít zvláštní význam,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu a ke Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii:

HLAVA I

INFORMOVÁNÍ VNITROSTÁTNÍCH PARLAMENTŮ

ČLÁNEK 1

Podklady pro konzultace vydané Komisí (zelené a bílé knihy a sdělení) předává Komise při jejich zveřejnění přímo vnitrostátním parlamentům. Komise rovněž předává vnitrostátním parlamentům, a to současně jako Evropskému parlamentu a Radě, roční legislativní program a jakýkoli další nástroj legislativního plánování nebo politické strategie.

ČLÁNEK 2

Návrhy evropských legislativních aktů zasílané Evropskému parlamentu a Radě se předávají vnitrostátním parlamentům.

Pro účely tohoto protokolu se „návrhem evropského legislativního aktu“ rozumí návrhy Komise, podněty skupiny členských států, podněty Evropského parlamentu, žádosti Soudního dvora, doporučení Evropské centrální banky nebo žádosti Evropské investiční banky za účelem přijetí evropského legislativního aktu.

Návrhy evropských legislativních aktů pocházející od Komise předá Komise přímo vnitrostátním parlamentům, a to současně jako Evropskému parlamentu a Radě.

Návrhy evropských legislativních aktů pocházející od Evropského parlamentu předá Evropský parlament přímo vnitrostátním parlamentům.

Návrhy evropských legislativních aktů pocházející od skupiny členských států, Soudního dvora, Evropské centrální banky nebo Evropské investiční banky předá vnitrostátním parlamentům Rada.

ČLÁNEK 3

Vnitrostátní parlamenty mohou zaslat postupem uvedeným v Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality předsedům Evropského parlamentu, Rady a Komise odůvodněné stanovisko k tomu, zda je návrh evropského legislativního aktu v souladu se zásadou subsidiarity.

Pochází-li návrh evropského legislativního aktu od skupiny členských států, předá předseda Rady odůvodněné stanovisko či odůvodněná stanoviska vládám těchto členských států.

Pochází-li návrh evropského legislativního aktu od Soudního dvora, Evropské centrální banky nebo Evropské investiční banky, předá předseda Rady odůvodněné stanovisko či odůvodněná stanoviska dotyčnému orgánu nebo dotyčné instituci.

ČLÁNEK 4

Mezi okamžikem, kdy je návrh evropského legislativního aktu zpřístupněn vnitrostátním parlamentům v úředních jazycích Unie, a okamžikem, kdy je zařazen na předběžný pořad jednání Rady ke svému přijetí nebo k přijetí postoje v rámci legislativního postupu, musí uplynout lhůta šesti týdnů. Výjimky jsou možné v případě naléhavosti, přičemž se důvody pro ně uvedou v aktu nebo postoji Rady. Kromě náležitě odůvodněných naléhavých případů nesmí v průběhu těchto šesti týdnů dojít k žádné dohodě o daném návrhu evropského legislativního aktu. Kromě náležitě odůvodněných naléhavých případů musí mezi zařazením návrhu evropského legislativního aktu na předběžný pořad jednání Rady a přijetím postoje uplynout lhůta deseti dní.

ČLÁNEK 5

Pořady jednání a výsledky zasedání Rady včetně zápisů ze zasedání, na nichž Rada jedná o návrzích evropských legislativních aktů, se předávají přímo vnitrostátním parlamentům současně jako vládám členských států.

ČLÁNEK 6

Hodlá-li Evropská rada využít čl. IV-444 odst.1 nebo 2 Ústavy, musejí být vnitrostátní parlamenty informovány o iniciativě Evropské rady nejméně šest měsíců před přijetím evropského rozhodnutí.

ČLÁNEK 7

Účetní dvůr předá svou výroční zprávu pro informaci vnitrostátním parlamentům současně jako Evropskému parlamentu a Radě.

ČLÁNEK 8

V případě vícekomorových parlamentů se ustanovení článků 1 až 7 vztahují na všechny komory, z nichž se skládají.

HLAVA II MEZIPARLAMENTNÍ SPOLUPRÁCE

ČLÁNEK 9

Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty společně vymezí organizaci a podporu účinné a řádné meziparlamentní spolupráce v Evropské unii.

ČLÁNEK 10

Konference výborů pro evropské záležitosti může Evropskému parlamentu, Radě a Komisi dávat veškeré podněty, které považuje za účelné. Tato konference mimo jiné podporuje výměnu informací a osvědčených zkušeností mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parlamentem, což platí i pro jejich specializované výbory. Může rovněž pořádat meziparlamentní přednášky na zvláštní témata, zejména jednat o otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně společné bezpečnostní a obranné politiky. Podněty Konference nezavazují vnitrostátní parlamenty ani nepředjímají jejich postoje.

2. PROTOKOL

O POUŽÍVÁNÍ ZÁSAD SUBSIDIARITY A PROPORCIONALITY

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘEJÍCE SI zajistit, aby rozhodnutí byla přijímána nejblíže občanům Unie,

ODHODLÁNY stanovit podmínky použití zásad subsidiarity a proporcionality, zakotvených v článku I-11 Ústavy a vytvořit systém kontroly používání těchto zásad,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

ČLÁNEK 1

Každý orgán neustále dbá na dodržování zásad subsidiarity a proporcionality vymezených v článku I-11 Ústavy.

ČLÁNEK 2

Před předložením návrhu evropského legislativního aktu povede Komise rozsáhlé konzultace. Tyto konzultace musí případně přihlížet k regionálnímu a místnímu rozměru zamýšlené činnosti.

V mimořádně naléhavých případech Komise tyto konzultace nepovede. Své rozhodnutí odůvodní v návrhu.

ČLÁNEK 3

Pro účely tohoto protokolu se „návrhem evropského legislativního aktu“ rozumí návrhy Komise, podněty skupiny členských států, podněty Evropského parlamentu, žádosti Soudního dvora, doporučení Evropské centrální banky a žádosti Evropské investiční banky za účelem přijetí evropského legislativního aktu.

ČLÁNEK 4

Komise předá své návrhy evropských legislativních aktů a své pozměněné návrhy vnitrostátním parlamentům členských států současně jako normotvůrci Unie.

Evropský parlament předá své návrhy evropských legislativních aktů a své pozměněné návrhy vnitrostátním parlamentům.

Návrhy evropských legislativních aktů pocházejících od skupiny členských států, Soudního dvora, Evropské centrální banky nebo Evropské investiční banky, jakož i pozměněné návrhy předá vnitrostátním parlamentům členských států Rada.

Po přijetí legislativních usnesení Evropského parlamentu a postojů Rady je tyto orgány předají vnitrostátním parlamentům.

ČLÁNEK 5

Návrhy evropských legislativních aktů se odůvodňují s ohledem na zásady subsidiarity a proporcionality. Každý návrh evropského legislativního aktu by měl obsahovat zevrubnou informaci umožňující posoudit soulad se zásadami subsidiarity a proporcionality. Tato informace by měla obsahovat zhodnocení finančního dopadu návrhu a, jde-li o evropský rámcový zákon, důsledky pro přijetí prováděcích předpisů členskými státy včetně, je-li to třeba, pro regionální předpisy. Důvody umožňující dospět k závěru, že cílů Unie lze lépe dosáhnout na její úrovni, se opírají o kvalitativní a, kdekoli je to možné, kvantitativní údaje. Návrhy evropských legislativních aktů přihlížejí k nutnosti postupovat tak, aby každá zátěž, finanční nebo správní, příslušející Unii, vnitrostátním vládám, regionálním nebo místním orgánům, hospodářským subjektům a občanům byla co nejmenší a přiměřená cíli, jehož má být dosaženo.

ČLÁNEK 6

Ode dne předání návrhu evropského legislativního aktu může každý vnitrostátní parlament nebo kterákoli komora vnitrostátního parlamentu ve lhůtě šesti týdnů zaslat předsedům Evropského parlamentu, Rady a Komise odůvodněné stanovisko uvádějící, proč soudí, že dotyčný návrh není v souladu se zásadou subsidiarity. Je věcí vnitrostátního parlamentu nebo komory vnitrostátního parlamentu konzultovat, kde je to vhodné, regionální parlamenty, které mají normotvornou pravomoc.

Pochází-li návrh evropského legislativního aktu od skupiny členských států, předá předseda Rady stanovisko vládám těchto členských států.

Pochází-li návrh evropského legislativního aktu od Soudního dvora, Evropské centrální banky nebo Evropské investiční banky, předá předseda Rady stanovisko dotyčnému orgánu nebo dotyčné instituci.

ČLÁNEK 7

Evropský parlament, Rada a Komise a případně skupina členských států, Soudní dvůr, Evropská centrální banka nebo Evropská investiční banka, pochází-li od nich návrh legislativního aktu, přihlížejí k odůvodněným stanoviskům, která vydaly vnitrostátní parlamenty nebo komora jednoho z těchto vnitrostátních parlamentů.

Každý vnitrostátní parlament má dva hlasy rozdělené na základě vnitrostátního parlamentního systému. V dvoukomorovém parlamentním systému má každá komora jeden hlas.

Pokud odůvodněná stanoviska o nedodržení zásady subsidiarity v návrhu evropského legislativního aktu představují nejméně jednu třetinu všech hlasů přidělených vnitrostátním parlamentům podle druhého pododstavce, musí být návrh přezkoumán. Jde-li o návrh evropského legislativního aktu předloženého na základě článku III-264 Ústavy a týkajícího se prostoru svobody, bezpečnosti a práva, je třeba jedné čtvrtiny hlasů.

Po takovém přezkoumání může Komise a případně skupina členských států, Soudní dvůr, Evropská centrální banka nebo Evropská investiční banka, pochází-li od nich návrh legislativního aktu, rozhodnout, že návrh buď zachová, změní nebo jej odvolá. Toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

ČLÁNEK 8

Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat o žalobách týkajících se porušení zásady subsidiarity některým evropským legislativním aktem, které byly podány podle článku III-365 Ústavy členskými státy nebo jimi byly oznámeny v souladu s jejich právními řády jménem vnitrostátních parlamentů či jejich komory.

Podle stejného článku může takové žaloby podávat rovněž Výbor regionů v případě evropských legislativních aktů, pro jejichž přijetí Ústava stanoví, že má být konzultován.

ČLÁNEK 9

Komise každoročně předkládá Evropské radě, Evropskému parlamentu, Radě a vnitrostátním parlamentům zprávu o používání článku I-9 Ústavy. Tuto výroční zprávu rovněž předloží Výboru regionů a Hospodářskému a sociálnímu výboru.

3. PROTOKOL

O STATUTU SOUDNÍHO DVORA EVROPSKÉ UNIE

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘEJÍCE SI stanovit statut Soudního dvora Evropské unie podle článku III-381 Ústavy,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii:

ČLÁNEK 1

Soudní dvůr Evropské unie je ustaven a vykonává své funkce v souladu s Ústavou, Smlouvou o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Smlouva o ESAE) a tímto statutem.

HLAVA I

POSTAVENÍ SOUDCŮ A GENERÁLNÍCH ADVOKÁTŮ

ČLÁNEK 2

Každý soudce je povinen před nastoupením do své funkce složit před Soudním dvorem na veřejném zasedání slib, že bude vykonávat svou funkci zcela nestranně a svědomitě a že bude zachovávat tajnost porad Soudního dvora.

ČLÁNEK 3

Soudci jsou vyňati z pravomoci soudů. Pokud jde o úkony spojené s výkonem jejich funkce, včetně ústních a písemných projevů, jsou vyňati z pravomoci soudů i po skončení svých funkcí.

Soudní dvůr je může rozhodnutím přijatým v plénu této imunity zbavit. Týká-li se rozhodnutí člena Tribunálu nebo člena specializovaného soudu, rozhodne Soudní dvůr po konzultaci dotyčného soudu.

Je-li po zbavení imunity zahájeno proti některému soudci trestní řízení, může být tento soudce v každém členském státě postaven pouze před takový soud, který je příslušný k trestnímu řízení proti soudcům nejvyšších soudních instancí v tomto členském státě.

Články 11 až 14 a ČLÁNEK 17 Protokolu o výsadách a imunitách Unie se vztahují na soudce, generální advokáty, tajemníky a pomocné zpravodaje Soudního dvora Evropské unie, aniž jsou dotčena ustanovení týkající se imunity soudců, která jsou uvedena v prvním, druhém a třetím pododstavci tohoto článku.

ČLÁNEK 4

Soudci nesmí vykonávat žádnou politickou nebo správní funkci.

Neudělí-li Rada evropským rozhodnutím přijatým prostou většinou mimořádně výjimku z tohoto pravidla, nesmějí během funkčního období vykonávat žádnou výdělečnou nebo nevýdělečnou profesionální činnost.

Při svém nástupu se slavnostně zavazují během výkonu své funkce i po jeho ukončení zachovávat povinnosti vyplývající z jejich funkce, zejména povinnost čestného a zdrženlivého jednání při přijímání některých funkcí nebo některých výhod po uplynutí funkčního období.

V případě pochybnosti rozhoduje Soudní dvůr. Týká-li se rozhodnutí člena Tribunálu nebo člena specializovaného soudu, rozhodne Soudní dvůr po konzultaci dotyčného soudu.

ČLÁNEK 5

Funkce soudce zaniká kromě pravidelných obměn a smrti odstoupením.

V případě odstoupení soudce se dopis o odstoupení zasílá předsedovi Xxxxxxxx dvora s tím, aby jej předložil předsedovi Rady. Uvědoměním předsedy Rady se místo uvolňuje.

S výjimkou případů, na které se použije ČLÁNEK 6, zastává každý soudce svou funkci, dokud se jí neujme jeho nástupce.

ČLÁNEK 6

Soudce může být zbaven funkce nebo mu může být odňat nárok na důchod nebo jej nahrazující požitky pouze tehdy, nesplňuje-li nadále podle jednomyslného názoru soudců a generálních advokátů Soudního dvora požadované podmínky nebo neplní-li nadále povinnosti vyplývající ze své funkce. Dotyčný soudce se těchto jednání neúčastní. Je-li dotyčná osoba členem Tribunálu nebo specializovaného soudu, rozhodne Soudní dvůr po konzultaci dotyčného soudu.

Tajemník sdělí rozhodnutí Soudního dvora předsedům Evropského parlamentu a Komise a oznámí je předsedovi Rady.

V případě rozhodnutí o zbavení některého soudce jeho funkce se místo uvolňuje oznámením tohoto rozhodnutí předsedovi Rady.

ČLÁNEK 7

Skončí-li výkon funkce soudce před uplynutím jeho funkčního období, je nahrazen na zbývající část funkčního období.

ČLÁNEK 8

Články 2 až 7 se vztahují i na generální advokáty.

HLAVA II ORGANIZACE SOUDNÍHO DVORA

ČLÁNEK 9

Částečná obměna, k níž dochází každé tři roky, se střídavě týká třinácti a dvanácti soudců.

Částečná obměna generálních advokátů, k níž dochází každé tři roky, se týká vždy čtyř generálních advokátů.

ČLÁNEK 10

Tajemník skládá před Soudním dvorem slib, že bude vykonávat svou funkci zcela nestranně a svědomitě a že bude zachovávat tajnost porad Soudního dvora.

ČLÁNEK 11

Soudní dvůr zajistí zastupování tajemníka v případě překážky jeho účasti.

ČLÁNEK 12

Soudnímu dvoru jsou přiděleni úředníci a jiní zaměstnanci, aby zajistili jeho chod. Jsou podřízeni tajemníkovi pod dohledem předsedy.

ČLÁNEK 13

Evropským zákonem lze rozhodnout o jmenování pomocných zpravodajů a upravit jejich postavení. Přijme se na žádost Soudního dvora. Pomocní zpravodajové mohou být za podmínek stanovených jednacím řádem povoláni k účasti na přípravném šetření k věcem předloženým Soudnímu dvoru a ke spolupráci se soudcem zpravodajem.

Pomocné zpravodaje jmenuje Rada evropským rozhodnutím přijatým prostou většinou z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a mají požadovanou právnickou kvalifikaci. Před Soudním dvorem skládají slib, že budou svou funkci vykonávat zcela nestranně a svědomitě a že budou zachovávat tajnost porad Soudního dvora.

ČLÁNEK 14

Xxxxxx, generální advokáti a tajemník musí mít bydliště v místě sídla Soudního dvora.

ČLÁNEK 15

Soudní dvůr vykonává svou činnost nepřetržitě. Trvání soudních prázdnin stanoví Soudní dvůr s ohledem na své úřední potřeby.

ČLÁNEK 16

Soudní dvůr vytváří senáty složené ze tří a pěti soudců. Soudci volí ze svého středu předsedy senátů. Předsedové senátů složených z pěti soudců jsou voleni na dobu tří let. Mohou být zvoleni dvakrát po sobě.

Velký senát je složen ze třinácti soudců. Předsedá mu předseda Soudního dvora. Členy velkého senátu jsou rovněž předsedové senátů složených z pěti soudců a jiní soudci určení za podmínek stanovených jednacím řádem.

Soudní dvůr zasedá ve velkém senátu, požádá-li o to členský stát nebo orgán Unie, který je stranou v řízení.

Soudní dvůr zasedá v plénu při řízení na základě čl. III-335 odst. 2, čl. III-347 druhého pododstavce, článku III-349 nebo čl. III-385 odst. 6 Ústavy.

Navíc může Soudní dvůr po vyslechnutí generálního advokáta rozhodnout, že věc bude předložena plénu, má-li za to, že věc, kterou se zabývá, má mimořádný význam.

ČLÁNEK 17

Soudní dvůr může platně rozhodovat jen v lichém počtu soudců.

Rozhodnutí senátů složených ze tří nebo pěti soudců jsou platná, pouze pokud jsou přijata třemi soudci.

Rozhodnutí velkého senátu jsou platná, pouze pokud je přítomno devět soudců. Rozhodnutí pléna Soudního dvora jsou platná, pouze pokud je přítomno patnáct soudců.

V případě překážky účasti jednoho soudce senátu může být za podmínek stanovených jednacím

řádem povolán soudce, který je členem jiného senátu.

ČLÁNEK 18

Soudci a generální advokáti se nemohou účastnit rozhodování v žádné věci, ve které dříve vystupovali jako zmocněnci, poradci nebo advokáti jedné ze stran nebo o níž byli povoláni rozhodnout jako členové soudu či vyšetřovací komise nebo v jakémkoli jiném postavení.

Jestliže má soudce nebo generální advokát ze zvláštního důvodu za to, že se nemůže účastnit projednávání a rozhodování v určité věci, sdělí to předsedovi. V případě, že se předseda domnívá, že se některý soudce nebo generální advokát nemá ze zvláštního důvodu účastnit projednávání a rozhodování v určité věci, upozorní na to dotyčného.

V případě obtíží při použití tohoto článku rozhoduje Soudní dvůr.

Strana se nemůže dovolávat státní příslušnosti soudce nebo skutečnosti, že soudce její státní příslušnosti není členem Soudního dvora nebo některého senátu, za tím účelem, aby žádala změnu složení Soudního dvora nebo některého senátu.

HLAVA III

ŘÍZENÍ PŘED SOUDNÍM DVOREM

ČLÁNEK 19

Členské státy a orgány Unie zastupuje před Soudním dvorem zmocněnec jmenovaný pro každou jednotlivou věc. Zmocněnci může být nápomocen poradce nebo advokát.

Stejným způsobem jsou zastupovány státy, které jsou stranami dohody o Evropském hospodářském prostoru a nejsou členskými státy, jakož i Kontrolní úřad Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) uvedený ve zmíněné dohodě.

Jiné strany musí být zastoupeny advokátem.

Zastupovat některou stranu před Soudním dvorem nebo jí být nápomocen může pouze advokát oprávněný k výkonu advokacie podle práva některého členského státu nebo jiného státu, který je stranou dohody o Evropském hospodářském prostoru.

Zmocněnci, poradci a advokáti vystupující před Soudním dvorem požívají práv a záruk nezbytných k nezávislému výkonu svých funkcí za podmínek, které určí jednací řád.

Soudní dvůr má vůči poradcům a advokátům, kteří před ním vystupují, pravomoci obvykle přiznávané soudům, a to za podmínek, které určí jednací řád.

Vysokoškolští učitelé, kteří jsou státními příslušníky členských států, jejichž právní řád jim přiznává právo vystupovat před soudy, požívají u Soudního dvora práv, která tento ČLÁNEK přiznává advokátům.

ČLÁNEK 20

Řízení před Soudním dvorem má dvě části: písemnou a ústní.

Písemná část řízení zahrnuje doručení žalob, písemných podání, žalobních odpovědí a vyjádření a případně replik, jakož i veškerých podpůrných listin a dokladů nebo jejich ověřených opisů stranám a orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie, jejichž akty jsou předmětem sporu.

Doručení zajistí tajemník v pořadí a ve lhůtách stanovených jednacím řádem.

Ústní část řízení zahrnuje přednesení zprávy soudce zpravodaje, slyšení zmocněnců, poradců a advokátů, jakož i stanoviska generálního advokáta a podle potřeby i výslechu svědků a znalců.

Má-li Soudní dvůr za to, že věc neobsahuje žádnou novou právní otázku, může po vyslechnutí generálního advokáta rozhodnout, že věc bude projednána bez stanoviska generálního advokáta.

ČLÁNEK 21

Žaloba k Xxxxxxxx dvoru se podává prostřednictvím tajemníka. Musí obsahovat jméno a bydliště nebo sídlo žalobce, postavení podepsaného, označení strany nebo stran, proti nimž se žaloba podává, předmět sporu, návrh rozhodnutí a stručný popis žalobních důvodů.

K žalobě musí být v případě potřeby připojen akt, jehož zrušení se požaduje, nebo v případě uvedeném v článku III-367 Ústavy doklad o datu výzvy zmíněné v tomto článku. Jestliže tyto písemnosti nebyly k žalobě připojeny, vyzve tajemník žalobce, aby jej v přiměřené lhůtě dodal, přičemž žaloba nesmí být odmítnuta proto, že tato vada byla odstraněna teprve po uplynutí lhůty stanovené pro podání žaloby.

ČLÁNEK 22

V případech podle článku 18 Smlouvy o ESAE se odvolání podává k Soudnímu dvoru prostřednictvím tajemníka. Musí obsahovat jméno a bydliště nebo sídlo žalobce, postavení podepsaného, označení rozhodnutí, proti němuž se žaloba podává, označení sporných stran, předmět sporu, návrh rozhodnutí a stručný popis žalobních důvodů.

K odvolání musí být připojen ověřený opis napadeného rozhodnutí rozhodčího výboru. Zamítne-li Soudní dvůr odvolání, nabývá rozhodnutí rozhodčího výboru právní moci.

Zruší-li Soudní dvůr rozhodnutí rozhodčího výboru, může být řízení před rozhodčím výborem na návrh některé ze stran znovu zahájeno. Rozhodčí výbor je přitom vázán právním názorem vyjádřeným v rozhodnutí Soudního dvora.

ČLÁNEK 23

V případech uvedených v článku III-369 Ústavy doručí příslušný vnitrostátní soud Soudnímu dvoru své rozhodnutí, jímž bylo řízení přerušeno a věc předložena Xxxxxxxx dvoru. Toto rozhodnutí pak oznámí tajemník Soudního dvora zúčastněným stranám, členským státům a Komisi, jakož i orgánu, instituci nebo jinému subjektu, který přijal akt, jehož platnost nebo výklad je předmětem sporu.

Do dvou měsíců od tohoto oznámení mají strany, členské státy, Komise a podle okolností i orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie, který přijal akt, jehož platnost nebo výklad je předmětem sporu, právo předložit Soudnímu dvoru písemná podání nebo vyjádření.

Tajemník Soudního dvora oznámí rozhodnutí vnitrostátního soudu státům, které jsou stranami dohody o Evropském hospodářském prostoru a nejsou členskými státy, jakož i Kontrolnímu úřadu ESVO uvedenému ve zmíněné dohodě, a které mohou do dvou měsíců od tohoto oznámení, jedná-li se o některou z oblastí působnosti zmíněné dohody, předložit Soudnímu dvoru písemná podání nebo vyjádření. Tento pododstavec se nevztahuje na otázky vyplývající z oblasti působnosti Smlouvy o ESAE.

Pokud dohoda týkající se určené oblasti uzavřená mezi Radou a jedním nebo více třetími státy stanoví, že tyto státy mají právo předkládat podání nebo písemná vyjádření, pokud soud členského státu požádá Soudní dvůr o rozhodnutí o předběžné otázce spadající do oblasti působnosti dohody, je rozhodnutí vnitrostátního soudu obsahující uvedenou otázku také oznámeno dotyčným třetím státům. Do dvou měsíců od tohoto oznámení mohou tyto státy předložit Soudnímu dvoru podání nebo písemná vyjádření.

ČLÁNEK 24

Soudní dvůr může vyzvat strany, aby předložily veškeré dokumenty a poskytly veškeré informace, které pokládá za žádoucí. V případě odmítnutí to Soudní dvůr vezme na vědomí.

Soudní dvůr může rovněž požádat členské státy a orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie, které nejsou stranami sporu, o veškeré údaje, jež považuje za nezbytné pro účely řízení.

ČLÁNEK 25

Soudní dvůr může kdykoli pověřit kteroukoli osobu, sdružení osob, úřad, výbor nebo orgán podle své volby vypracováním odborného posudku.

ČLÁNEK 26

Výslech svědků se provádí za podmínek, které stanoví jednací řád.

ČLÁNEK 27

Vůči svědkům, kteří odpírají plnit svědeckou povinnost, vykonává Soudní dvůr pravomoci soudům obvykle přiznávané a může ukládat peněžité tresty za podmínek, které stanoví jednací řád.

ČLÁNEK 28

Svědci a znalci mohou být vyslechnuti pod přísahou ve formě, kterou stanoví jednací řád, anebo způsobem, který stanoví právní řád domovského státu svědka nebo znalce.

ČLÁNEK 29

Soudní dvůr může přikázat, aby byl svědek nebo znalec vyslechnut soudním orgánem v místě svého bydliště.

Tento příkaz se zašle k provedení příslušnému soudnímu orgánu způsobem, který stanoví jednací řád. Písemnosti, které byly získány na základě tohoto dožádání, se vracejí Soudnímu dvoru stejným způsobem.

Soudní dvůr nese náklady, pokud je případně nepřenese na strany.

ČLÁNEK 30

Každý členský stát posuzuje porušení slibu svědky nebo znalci jako obdobný trestný čin spáchaný před svým vnitrostátním soudem v občanskoprávním řízení. Na základě oznámení Soudního dvora stíhá pachatele tohoto činu před příslušným vnitrostátním soudem.

ČLÁNEK 31

Jednání je veřejné, nerozhodne-li Soudní dvůr z vážných důvodů z úřední povinnosti nebo na návrh stran jinak.

ČLÁNEK 32

V průběhu jednání může Soudní dvůr vyslýchat znalce, svědky i samy strany. Za strany však mohou ústně jednat pouze jejich zástupci.

ČLÁNEK 33

O každém jednání se sepisuje protokol, který podepisují předseda a tajemník.

ČLÁNEK 34

Pořad jednání stanoví předseda.

ČLÁNEK 35

Porady Soudního dvora jsou a zůstanou tajné.

ČLÁNEK 36

Rozsudky musí být odůvodněny. Uvádějí se v nich jména soudců, kteří se účastnili rozhodování.

ČLÁNEK 37

Rozsudky podepisují předseda a tajemník. Vyhlašují se na veřejném zasedání.

ČLÁNEK 38

Soudní dvůr rozhoduje o nákladech řízení.

ČLÁNEK 39

Předseda Soudního dvora může ve zkráceném řízení, které se v nezbytném rozsahu může odchylovat od určitých pravidel obsažených v tomto statutu a které bude upraveno jednacím řádem, rozhodnout o návrzích na odklad provádění napadeného aktu podle čl. III-379 odst. 1 Ústavy nebo podle článku 157 Smlouvy o ESAE, na nařízení předběžných opatření podle čl. III-379 odst. 2 Ústavy nebo na zastavení výkonu rozhodnutí podle čl. III-401 čtvrtého pododstavce Ústavy nebo podle čl. 164 třetího pododstavce Smlouvy o ESAE.

Není-li předseda přítomen, zastoupí jej jiný soudce za podmínek stanovených jednacím řádem.

Rozhodnutí vydané předsedou nebo jeho zástupcem má pouze předběžnou povahu a nepředjímá rozhodnutí Soudního dvora ve věci samé.

ČLÁNEK 40

Členské státy a orgány Unie mohou ve sporech předložených Soudnímu dvoru přistoupit k řízení.

Totéž právo mají instituce a jiné subjekty Unie a každá jiná osoba, které mohou prokázat zájem na rozhodnutí sporu předloženého Soudnímu dvoru. Fyzické nebo právnické osoby nesmí zasahovat do sporů mezi členskými státy, sporů mezi orgány Unie nebo sporů mezi členskými státy a orgány Unie.

Aniž je dotčen druhý pododstavec, mohou státy, které jsou stranami dohody o Evropském hospodářském prostoru a které nejsou členskými státy, jakož i Kontrolní úřad ESVO uvedený ve zmíněné dohodě, přistoupit k řízení ve sporech týkajících se některé oblasti působnosti zmíněné dohody.

Návrhy obsažené v žádosti o přistoupení k řízení se omezí na podporu návrhů jedné ze stran sporu.

ČLÁNEK 41

Jestliže žalovaná strana nepodá písemná vyjádření, ačkoli byla řádně vyrozuměna, bude proti ní vydán rozsudek pro zmeškání. Proti rozsudku se lze odvolat ve lhůtě jednoho měsíce po jeho oznámení. Nerozhodne-li Soudní dvůr jinak, nemá odvolání odkladný účinek na výkon rozsudku pro zmeškání.

ČLÁNEK 42

Členské státy, orgány, instituce a jiné subjekty Unie a ostatní fyzické nebo právnické osoby mohou v případech a za podmínek, které budou stanoveny jednacím řádem, vznést námitky třetí osoby proti rozsudkům, jestliže se tyto rozsudky týkají jejich práv a jestliže byly vydány bez jejich účasti.

ČLÁNEK 43

V případě pochybností o smyslu a dosahu některého rozsudku je Soudní dvůr příslušný podat jeho výklad na žádost kterékoli strany nebo orgánu Unie, jestliže prokáží, že mají na věci oprávněný zájem.

ČLÁNEK 44

Obnovu řízení lze u Soudního dvora žádat jen z toho důvodu, že byly zjištěny nové rozhodné skutečnosti, které před vynesením rozsudku nebyly známy Soudnímu dvoru ani straně, která o obnovu žádá.

Obnovené řízení se zahajuje rozhodnutím Soudního dvora, které výslovně uvádí existenci nové skutečnosti, přiznává jí význam odůvodňující obnovení řízení a prohlašuje proto žádost za přípustnou.

Žádost o obnovu řízení není přípustná po uplynutí lhůty deseti let od vydání rozsudku.

ČLÁNEK 45

Jednací řád stanoví mimořádné lhůty z důvodu vzdálenosti.

Zánik nároku pro zmeškání lhůty nelze namítat, jestliže dotyčná strana prokáže působení náhody nebo vyšší moci.

ČLÁNEK 46

Nároky vůči Unii z mimosmluvní odpovědnosti se promlčují za pět let ode dne, kdy nastala skutečnost, na níž se zakládají. Promlčení se přerušuje buď podáním žaloby u Soudního dvora, nebo předběžnou žádostí, kterou poškozený předloží příslušnému orgánu Unie. V naposledy uvedeném případě musí být žaloba podána ve lhůtě dvou měsíců stanovené v článku III-365 Ústavy. Použije se čl. III-367 druhý pododstavec Ústavy.

Tento ČLÁNEK se rovněž vztahuje na nároky vůči Evropské centrální bance z mimosmluvní odpovědnosti.

HLAVA IV TRIBUNÁL

ČLÁNEK 47

Ustanovení čl. 9 prvního pododstavce, článků 14 a 15, čl. 17 prvního, druhého, čtvrtého a pátého pododstavce a článku 18 se použijí na Tribunál a jeho členy.

Články 10, 11 a 14 se přiměřeně použijí na tajemníka Tribunálu.

ČLÁNEK 48

Tribunál se skládá z dvaceti pěti soudců.

ČLÁNEK 49

Členové Tribunálu mohou být povoláni, aby plnili úkoly generálního advokáta.

Úlohou generálního advokáta je předkládat veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněné návrhy rozhodnutí v některých věcech předložených Tribunálu a být mu tím nápomocen při plnění jeho poslání.

Kritéria pro výběr těchto věcí a postup povolávání generálních advokátů stanoví jednací řád Tribunálu.

Člen povolaný k výkonu funkce generálního advokáta v určité věci se nesmí účastnit rozhodování v téže věci.

ČLÁNEK 50

Tribunál zasedá v senátech o třech nebo pěti soudcích. Soudci volí ze svého středu předsedy senátů. Předsedové senátů složených z pěti soudců jsou voleni na dobu tří let. Mohou být zvoleni dvakrát po sobě.

Složení senátů a přidělování věcí jednotlivým senátům určí jednací řád. Ve věcech vymezených jednacím řádem může Tribunál zasedat v plénu nebo jako samosoudce.

Jednací řád může rovněž stanovit, ve kterých věcech a za jakých podmínek Tribunál zasedá ve velkém senátu.

ČLÁNEK 51

Odchylně od pravidla stanoveného v čl. III-358 odst. 1 Ústavy je Soudní dvůr výlučně příslušný rozhodovat o žalobách uvedených v článcích III-365 a III-367 Ústavy podaných členským státem

a) proti aktu nebo nečinnosti Evropského parlamentu nebo Rady nebo těchto dvou orgánů rozhodujících společně, s výjimkou

- evropských rozhodnutí přijatých Radou podle čl. III-168 odst. 2 třetího pododstavce Ústavy,

- aktů Rady přijatých na základě aktu Rady týkajícího se obchodních ochranných opatření ve smyslu článku III-315 Ústavy,

- aktů Rady, kterými Rada vykonává prováděcí pravomoci v souladu s čl. I-37 odst. 2 Ústavy;

b) proti aktu nebo nečinnosti Komise podle čl. III-420 odst. 1 Ústavy.

Soudní dvůr je rovněž výlučně příslušný rozhodovat o žalobách uvedených v týchž článcích, které podal orgán Unie proti aktu nebo nečinnosti Evropského parlamentu, Rady, těchto dvou orgánů rozhodujících společně nebo Komise nebo které podal orgán proti aktu nebo nečinnosti Evropské centrální banky.

ČLÁNEK 52

Předseda Soudního dvora a předseda Tribunálu určí vzájemnou dohodou, za jakých podmínek budou úředníci a jiní zaměstnanci Soudního dvora poskytovat služby Tribunálu, aby zajistili jeho chod. Někteří úředníci a jiní zaměstnanci jsou podřízeni tajemníkovi Tribunálu pod dohledem předsedy Tribunálu.

ČLÁNEK 53

Řízení před Tribunálem se řídí hlavou III.

Řízení před Tribunálem bude podle potřeby upřesněno a doplněno jednacím řádem. Jednací řád se může odchýlit od čl. 40 čtvrtého pododstavce a článku 41 s ohledem na zvláštnosti sporů v oblasti práv duševního vlastnictví.

Odchylně od čl. 20 čtvrtého pododstavce může generální advokát předkládat odůvodněné návrhy rozhodnutí písemně.

ČLÁNEK 54

Je-li žaloba nebo jiná procesní písemnost určená Tribunálu omylem podána tajemníkovi Soudního dvora, předá ji neprodleně tajemníkovi Tribunálu. Obdobně je-li žaloba nebo jiná procesní písemnost určená Soudnímu dvoru omylem podána tajemníkovi Tribunálu, předá ji neprodleně tajemníkovi Soudního dvora.

Pokud Tribunál zjistí, že není příslušný k řízení ve věci, ve které je příslušný Soudní dvůr, postoupí věc Soudnímu dvoru. Obdobně pokud Soudní dvůr zjistí, že je k řízení příslušný Tribunál, postoupí věc Tribunálu, který již poté nemůže prohlásit svou nepříslušnost.

Jsou-li Soudnímu dvoru i Tribunálu předloženy věci, které mají stejný předmět nebo se týkají stejné otázky výkladu nebo otázky platnosti stejného aktu, může Tribunál po vyslechnutí stran přerušit řízení, dokud Soudní dvůr nevynese rozsudek nebo, jedná-li se o věc předloženou na základě článku III-365 Ústavy nebo článku 146 Smlouvy o ESAE, prohlásit svou nepříslušnost, aby umožnil Soudnímu dvoru rozhodnout v této věci. Za stejných podmínek může Soudní dvůr rovněž rozhodnout o přerušení řízení, která zahájil. V tom případě řízení před Tribunálem pokračuje.

Napadnou-li členský stát a některý orgán stejný akt, prohlásí Tribunál svou nepříslušnost, aby umožnil Soudnímu dvoru rozhodnout v této věci.

ČLÁNEK 55

Tajemník Tribunálu oznámí konečná rozhodnutí Tribunálu, rozhodnutí, která řeší věc pouze částečně, nebo rozhodnutí o procesní otázce týkající se nepříslušnosti Tribunálu nebo nepřípustnosti žaloby všem stranám, jakož i všem členským státům a orgánům Unie, přestože nebyli účastníky řízení před Tribunálem.

ČLÁNEK 56

Proti konečným rozhodnutím Tribunálu, proti rozhodnutím, která řeší věc pouze částečně, nebo proti rozhodnutím o procesní otázce týkající se nepříslušnosti Tribunálu nebo nepřípustnosti žaloby lze ve lhůtě dvou měsíců od oznámení napadeného rozhodnutí podat opravný prostředek

k Soudnímu dvoru.

Tento opravný prostředek může podat kterákoli strana, jejímž návrhům nebylo zcela nebo zčásti vyhověno. Jiní účastníci než členské státy nebo orgány Unie mohou podat opravný prostředek, pouze pokud se jich rozhodnutí Tribunálu přímo týká.

S výjimkou sporů mezi Unií a jejími zaměstnanci mohou tento opravný prostředek podat rovněž členské státy a orgány Unie, které nebyly účastníky řízení před Tribunálem. Tyto členské státy a orgány mají stejné postavení jako členské státy nebo orgány, které byly účastníky řízení v prvním stupni.

ČLÁNEK 57

Opravný prostředek k Soudnímu dvoru proti rozhodnutí Tribunálu, kterým byla zamítnuta žádost o přistoupení k řízení, může osoba, jejíž žádost byla zamítnuta, podat ve lhůtě dvou týdnů od oznámení rozhodnutí o zamítnutí.

Strany soudního řízení mohou podat opravný prostředek k Soudnímu dvoru proti rozhodnutím Tribunálu přijatým podle čl. III-379 odst. 1 nebo 2 nebo podle čl. III-401 čtvrtého pododstavce Ústavy nebo podle článku 157 nebo podle čl. 164 třetího pododstavce Smlouvy o ESAE ve lhůtě dvou měsíců od jejich oznámení.

O opravných prostředcích uvedených v prvním a druhém pododstavci tohoto článku se rozhoduje postupem podle článku 39.

ČLÁNEK 58

Opravné prostředky k Soudnímu dvoru jsou omezeny na právní otázky. Jsou přípustné pro nepříslušnost Tribunálu, pro nedostatky řízení před Tribunálem, které poškozují zájmy dotčené strany, či pro porušení práva Unie Tribunálem.

Opravný prostředek jen proti určení výše náhrady nákladů řízení nebo proti rozhodnutí, která ze stran je má platit, není přípustný.

ČLÁNEK 59

Je-li podán opravný prostředek proti rozhodnutí Tribunálu, má řízení před Soudním dvorem písemnou a ústní část. Za podmínek stanovených v jednacím řádu může Soudní dvůr poté, co byly vyslechnuty zúčastněné strany a generální advokát, rozhodnout bez ústního jednání.

ČLÁNEK 60

Aniž je dotčen čl. III-379 odst. 1 a 2 Ústavy a ČLÁNEK 157 Smlouvy o ESAE, nemá opravný prostředek odkladný účinek.

Odchylně od článku III-380 Ústavy nabývá rozhodnutí Tribunálu, které ruší evropský zákon nebo evropské nařízení, které je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech, právní moci až dnem, kdy uplyne lhůta stanovená v čl. 56 prvním pododstavci tohoto statutu, nebo pokud je v této lhůtě podán opravný prostředek, dnem jeho zamítnutí, aniž je dotčeno právo strany požádat Soudní dvůr na základě čl. III-379 odst. 1 a 2 Ústavy nebo článku 157 Smlouvy o ESAE o pozastavení účinků evropského zákona nebo evropského nařízení, které byly prohlášeny za neplatné, nebo o nařízení jiného předběžného opatření.

ČLÁNEK 61

Je-li opravný prostředek opodstatněný, zruší Soudní dvůr rozhodnutí Tribunálu. Může vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu

k rozhodnutí.

Je-li věc vrácena Tribunálu, je tento soud vázán právním názorem obsaženým v rozhodnutí Soudního dvora.

Je-li opravný prostředek podaný členským státem nebo orgánem Unie, kteří nebyli účastníky řízení před Tribunálem, opodstatněný, může Soudní dvůr určit, považuje-li to za nezbytné, které účinky zrušeného rozhodnutí Tribunálu jsou pro strany sporu zachovány.

ČLÁNEK 62

V případech uvedených v čl. III-358 odst. 2 a 3 Ústavy může první generální advokát navrhnout Xxxxxxxx dvoru, aby přezkoumal rozhodnutí Tribunálu, má-li za to, že existuje vážné nebezpečí narušení jednoty nebo souladu práva Unie.

Návrh musí podat ve lhůtě jednoho měsíce od vyhlášení rozhodnutí Tribunálu. Soudní dvůr rozhodne ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy mu první generální advokát podal návrh, zda je rozhodnutí třeba přezkoumat.

HLAVA V ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

ČLÁNEK 63

Jednací řády Soudního dvora a Tribunálu obsahují veškerá další ustanovení nezbytná k provádění a případnému doplňování tohoto statutu.

ČLÁNEK 64

Pravidla o užívání jazyků vztahující se na Soudní dvůr Evropské unie stanoví Rada jednomyslně evropským nařízením. Toto nařízení se přijme buď na žádost Soudního dvora a po konzultaci

s Komisí a Evropským parlamentem, nebo na žádost Komise a po konzultaci se Soudním dvorem a Evropským parlamentem.

Až do přijetí těchto pravidel zůstávají použitelná ustanovení jednacího řádu Soudního dvora a jednacího řádu Tribunálu týkající se užívání jazyků. Odchylně od článků III-355 a III-366 Ústavy mohou být tato ustanovení změněna nebo zrušena pouze s jednomyslným souhlasem Rady.

ČLÁNEK 65

1. Odchylně od článku IV-437 Ústavy zůstávají v platnosti veškeré změny Protokolu o statutu Soudního dvora připojeného ke Smlouvě o Evropské unii, ke Smlouvě o založení Evropského společenství a ke Smlouvě o ESAE, které byly přijaty mezi podpisem Smlouvy o Ústavě pro Evropu a jejím vstupem v platnost.

2. Za účelem jejich začlenění mezi závazná ustanovení tohoto statutu budou změny uvedené

v odstavci 1 úředně kodifikovány evropským zákonem Rady, přijatým na žádost Soudního dvora. Vstupem tohoto kodifikačního evropského zákona v platnost se tento ČLÁNEK ruší.

4. PROTOKOL

O STATUTU EVROPSKÉHO SYSTÉMU CENTRÁLNÍCH BANK

A EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘEJÍCE SI přijmout statut Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky podle

článku I-30 a čl. III-187 odst. 2 Ústavy,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

KAPITOLA I

EVROPSKÝ SYSTÉM CENTRÁLNÍCH BANK

ČLÁNEK 1

Evropský systém centrálních bank

1. V souladu s čl. I-30 odst. 1 Ústavy tvoří Evropská centrální banka a národní centrální banky Evropský systém centrálních bank. Evropská centrální banka a národní centrální banky členských států, jejichž měnou je euro, tvoří Eurosystém.

2. Evropský systém centrálních bank a Evropská centrální banka plní své úkoly a vyvíjejí svou

činnost v souladu s Ústavou a tímto statutem.

KAPITOLA II

CÍLE A ÚKOLY EVROPSKÉHO SYSTÉMU CENTRÁLNÍCH BANK

ČLÁNEK 2

Cíle

Podle čl. I-30 odst. 2 a čl. III-185 odst. 1 Ústavy je prvořadým cílem Evropského systému centrálních bank udržovat cenovou stabilitu. Aniž je dotčen tento cíl, podporuje Evropský systém centrálních bank obecné hospodářské politiky v Unii se záměrem přispět k dosažení cílů Unie, jak jsou vymezeny v článku I-3 Ústavy. Evropský systém centrálních bank jedná ve shodě se zásadami stanovenými v článku III-177 Ústavy a v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží, čímž podporuje efektivní umisťování zdrojů.

ČLÁNEK 3

Úkoly

1. Podle čl. III-185 odst. 2 Ústavy plní Evropský systém centrálních bank tyto základní úkoly:

a) vymezuje a provádí měnovou politiku Unie,

b) provádí devizové operace v souladu s článkem III-326 Ústavy,

c) drží a spravuje oficiální devizové rezervy členských států,

d) podporuje plynulé fungování platebních systémů.

2. Podle čl. III-185 odst. 3 Ústavy se odst. 1 písm. c) nevztahuje na držbu a správu devizových provozních zůstatků vládami členských států.

3. Podle čl. III-185 odst. 5 Ústavy přispívá Evropský systém centrálních bank k řádnému řízení politik, které provádějí příslušné orgány v oblasti obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi a stability finančního systému.

ČLÁNEK 4

Poradní funkce

Podle čl. III-185 odst. 4 Ústavy je Evropská centrální banka konzultována

a) ke všem návrhům aktů Unie v oblasti své působnosti,

b) vnitrostátními orgány ke všem návrhům právních předpisů z oblastí své působnosti, avšak v mezích a za podmínek stanovených Radou postupem podle článku 41.

Evropská centrální banka může předkládat stanoviska orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie nebo vnitrostátním orgánům v záležitostech spadajících do oblasti její působnosti.

ČLÁNEK 5

Shromažďování statistických informací

1. Pro zajištění úkolů, kterými je pověřen Evropský systém centrálních bank, shromažďuje Evropská centrální banka ve spolupráci s národními centrálními bankami nezbytné statistické informace buď od příslušných vnitrostátních orgánů, nebo přímo od hospodářských subjektů. Za tím účelem spolupracuje s orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie, s příslušnými orgány členských států nebo třetích zemí a s mezinárodními organizacemi.

2. Úkoly uvedené v odstavci 1 provádějí v rámci svých možností národní centrální banky.

3. Evropská centrální banka je pověřena podle potřeby podporovat harmonizaci pravidel a postupů, kterými se řídí shromažďování, sestavování a šíření statistických údajů v oblastech její působnosti.

4. Postupem podle článku 41 určí Rada fyzické a právnické osoby podléhající zpravodajské povinnosti, vymezí režim utajení a stanoví příslušná prováděcí a sankční ustanovení.

ČLÁNEK 6

Mezinárodní spolupráce

1. V oblasti mezinárodní spolupráce týkající se úkolů svěřených Evropskému systému centrálních bank rozhoduje Evropská centrální banka o způsobu zastoupení Evropského systému centrálních bank.

2. Evropská centrální banka a s jejím souhlasem rovněž národní centrální banky se mohou podílet na činnosti mezinárodních měnových institucí.

3. Odstavce 1 a 2 se použijí, aniž je dotčen ČLÁNEK III-196 Ústavy.

KAPITOLA III

ORGANIZACE EVROPSKÉHO SYSTÉMU CENTRÁLNÍCH BANK

ČLÁNEK 7

Nezávislost

Evropská centrální banka, národní centrální banka ani žádný člen jejich rozhodovacích orgánů nesmějí v souladu s článkem III-188 Ústavy při výkonu pravomocí a plnění úkolů a povinností svěřených jim Ústavou a tímto statutem vyžadovat ani přijímat pokyny od orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, od žádné vlády členského státu či od jakéhokoli jiného subjektu. Orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie a vlády členských států se zavazují zachovávat tuto zásadu a nesnažit se ovlivňovat členy rozhodovacích orgánů Evropské centrální banky či národních centrálních bank při plnění jejich úkolů.

ČLÁNEK 8

Obecná zásada

Evropský systém centrálních bank je řízen rozhodovacími orgány Evropské centrální banky.

ČLÁNEK 9

Evropská centrální banka

1. Evropská centrální banka, která má podle čl. I-30 odst. 3 Ústavy právní subjektivitu, má ve všech členských státech nejširší způsobilost k právním úkonům přiznávanou podle vnitrostátního práva právnickým osobám. Evropská centrální banka může zejména nabývat a zcizovat movitý majetek a nemovitosti a může vystupovat před soudy.

2. Evropská centrální banka zajišťuje, aby úkoly svěřené Evropskému systému centrálních bank podle čl. III-185 odst. 2, 3 a 5 Ústavy byly plněny její vlastní činností ve smyslu tohoto statutu nebo prostřednictvím národních centrálních bank podle čl. 12 odst. 1 a článku 14.

3. Podle čl. III-187 odst. 3 Ústavy jsou rozhodovacími orgány Evropské centrální banky Rada guvernérů a Výkonná rada.

ČLÁNEK 10

Rada guvernérů

1. Podle čl. III-382 odst. 1 Ústavy se Rada guvernérů skládá z členů Výkonné rady a z guvernérů národních centrálních bank členských států, na které se nevztahuje výjimka ve smyslu článku III-197 Ústavy.

2. Každý člen Rady guvernérů má jeden hlas. Ode dne, kdy počet členů Rady guvernérů přesáhne 21, má každý člen Výkonné rady jeden hlas a počet guvernérů s hlasovacím právem hlasovat je 15. Tato hlasovací práva se rozdělí a střídají takto:

a) ode dne, kdy počet guvernérů přesáhne 15, až do dne, kdy dosáhne počtu 22, jsou guvernéři rozděleni do dvou skupin podle pořadí založeného na velikosti podílu členského státu dané národní centrální banky na souhrnném hrubém domácím produktu v tržních cenách a na celkové souhrnné rozvaze měnových finančních institucí členských států, jejichž měnou je euro. Podílu na souhrnném hrubém domácím produktu v tržních cenách se přiděluje váha 5/6 a podílu na celkové souhrnné rozvaze měnových finančních institucí váha 1/6. První skupina se skládá z pěti guvernérů a druhá skupina se skládá ze zbývajících guvernérů. Četnost hlasovacích práv guvernérů v první skupině není nižší než četnost hlasovacích práv guvernérů ve druhé skupině. S výhradou předchozí věty se první skupině přidělují čtyři hlasovací práva a druhé skupině jedenáct hlasovacích práv,

b) ode dne, kdy počet guvernérů dosáhne 22, jsou guvernéři rozděleni do tří skupin podle pořadí založeného na kritériích uvedených v písmenu a). První skupina se skládá z pěti guvernérů a jsou jí přidělena čtyři hlasovací práva. Druhá skupina se skládá z poloviny celkového počtu guvernérů, přičemž se jakýkoli zlomek zaokrouhlí na celé vyšší číslo, a je jí přiděleno osm hlasovacích práv. Třetí skupina se skládá ze zbývajících guvernérů a jsou jí přidělena tři hlasovací práva,

c) uvnitř každé skupiny mají guvernéři hlasovací práva po stejnou dobu,

d) pro výpočet podílů na souhrnném hrubém domácím produktu v tržních cenách se použije čl. 29 odst. 2. Celková souhrnná rozvaha měnových finančních institucí se vypočítá v souladu se statistickým rámcem, který se v Unii používá v době výpočtu,

e) při jakékoli úpravě souhrnného hrubého domácího produktu v tržních cenách podle čl. 29 odst. 3 nebo při jakémkoli zvýšení počtu guvernérů se podle zásad uvedených v tomto pododstavci upraví velikost nebo složení skupin,

f) Rada guvernérů přijme dvoutřetinovou většinou hlasů všech svých členů, s hlasovacím právem i bez něj, veškerá opatření nezbytná pro provádění zásad uvedených v tomto pododstavci a může rozhodnout o odložení zavedení rotačního systému až do dne, kdy počet guvernérů překročí 18.

Hlasovací právo se vykonává osobně. Odchylně od tohoto pravidla může jednací řád uvedený v čl. 12 odst. 3 stanovit, že členové Rady guvernérů mohou hlasovat prostřednictvím telekonference. Jednací řád dále stanoví, že člen Rady guvernérů, který se po delší dobu nemůže účastnit jejích zasedání, smí za sebe jmenovat náhradníka jako člena Rady guvernérů.

Prvním a druhým pododstavcem nejsou dotčena hlasovací práva všech členů Rady guvernérů, s hlasovacím právem i bez něj, podle odstavce 3 a čl. 40 odst. 2 a 3. Nestanoví-li tento statut jinak, rozhoduje Rada guvernérů prostou většinou členů s hlasovacím právem. V případě rovnosti hlasů je rozhodující hlas prezidenta.

Rada guvernérů je schopná se usnášet za přítomnosti alespoň dvou třetin členů s hlasovacím právem. Není-li tato podmínka splněna, může prezident svolat mimořádné zasedání, na němž mohou být rozhodnutí přijímána bez ohledu na uvedené kvórum.

3. Při rozhodování podle článků 28, 29, 30, 32, 33 a 49 mají hlasy členů Rady guvernérů váhu podle podílů národních centrálních bank na upsaném základním kapitálu Evropské centrální banky. Hlasy členů Výkonné rady mají nulovou váhu. Rozhodnutí vyžadující kvalifikovanou většinu je přijato, jestliže odevzdané souhlasné hlasy představují alespoň dvě třetiny upsaného základního kapitálu Evropské centrální banky a současně alespoň polovinu podílníků. Nemůže-li být některý z guvernérů přítomen, může určit náhradníka, který odevzdá jeho vážený hlas.

4. Zasedání jsou důvěrná. Rada guvernérů však může rozhodnout o zveřejnění výsledku svého jednání.

5. Rada guvernérů zasedá alespoň desetkrát ročně.

ČLÁNEK 11

Výkonná rada

1. Podle čl. III-382 odst. 2 prvního pododstavce Ústavy se Výkonná rada skládá z prezidenta, viceprezidenta a dalších čtyř členů.

Členové vykonávají svou funkci na plný pracovní úvazek. Žádný člen nesmí vykonávat jinou výdělečnou nebo nevýdělečnou profesionální činnost, pokud mu Rada guvernérů k tomu výjimečně neudělí souhlas.

2. Podle čl. III-382 odst. 2 Ústavy jsou prezident, viceprezident a další členové Výkonné rady jmenováni z uznávaných osob s profesionální zkušeností v měnových nebo bankovních záležitostech Evropskou radou, která rozhoduje kvalifikovanou většinou na doporučení Rady a po konzultaci s Evropským parlamentem a Radou guvernérů.

Jejich funkční období je osmileté; nemohou být jmenováni opakovaně.

Členy Výkonné rady mohou být pouze státní příslušníci členských států.

3. Pracovní řád členů Výkonné rady, zejména jejich platy, důchody a jiné dávky sociálního zabezpečení, jsou předmětem smluv s Evropskou centrální bankou a stanoví je Rada guvernérů na návrh výboru skládajícího se ze tří členů jmenovaných Radou guvernérů a ze tří členů jmenovaných Radou. Členové Výkonné rady nemají právo hlasovat o záležitostech uvedených v tomto odstavci.

4. Přestane-li kterýkoli člen Výkonné rady splňovat podmínky nezbytné k výkonu své funkce nebo se dopustí vážného pochybení, může být odvolán Soudním dvorem na žádost Rady guvernérů nebo Výkonné rady.

5. Každý osobně přítomný člen Výkonné rady má právo hlasovat a má k tomu účelu jeden hlas. Není-li stanoveno jinak, rozhoduje Výkonná rada prostou většinou odevzdaných hlasů. V případě rovnosti hlasů je rozhodující hlas prezidenta. Pravidla hlasování jsou upřesněna v jednacím řádu uvedeném v čl. 12 odst. 3.

6. Výkonná rada odpovídá za běžné záležitosti Evropské centrální banky.

7. Jakékoli uvolněné místo ve Výkonné radě se obsazuje jmenováním nového člena podle odstavce 2.

ČLÁNEK 12

Úkoly rozhodovacích orgánů

1. Rada guvernérů přijímá obecné zásady a činí rozhodnutí nezbytná pro zajištění plnění úkolů svěřených Evropskému systému centrálních bank Ústavou a tímto statutem. Rada guvernérů určuje měnovou politiku Unie a popřípadě přijímá rozhodnutí týkající se střednědobých měnových cílů, klíčových úrokových sazeb a vytváření měnových rezerv Evropského systému centrálních bank, přičemž přijme obecné zásady nezbytné k jejich provedení.

Výkonná rada provádí měnovou politiku v souladu s obecnými zásadami a rozhodnutími Rady guvernérů. V tomto směru dává Výkonná rada nezbytné pokyny národním centrálním bankám. Navíc na ni může Rada guvernérů rozhodnutím přenést určité pravomoci.

V míře považované za možnou a přiměřenou a aniž je dotčen tento ČLÁNEK, se Evropská centrální banka obrací na národní centrální banky se žádostmi o provedení operací, které patří k úkolům Evropského systému centrálních bank.

2. Výkonná rada odpovídá za přípravu zasedání Rady guvernérů.

3. Rada guvernérů přijme jednací řád upravující vnitřní organizaci Evropské centrální banky a jejích rozhodovacích orgánů.

4. Rada guvernérů vykonává poradní funkce uvedené v článku 4.

5. Rada guvernérů přijímá rozhodnutí uvedená v článku 6.

ČLÁNEK 13

Prezident

1. Prezident Evropské centrální banky, nebo v jeho nepřítomnosti viceprezident, předsedá Radě guvernérů a Výkonné radě Evropské centrální banky.

2. Aniž je dotčen ČLÁNEK 38, zastupuje Evropskou centrální banku navenek prezident nebo osoba jím k tomuto určená.

ČLÁNEK 14

Národní centrální banky

1. Podle článku III-189 Ústavy zajistí každý členský stát, aby jeho vnitrostátní právní předpisy, včetně statutu národní centrální banky, byly slučitelné s Ústavou a s tímto statutem.

2. Statuty národních centrálních bank stanoví zejména, že funkční období guvernéra národní centrální banky trvá nejméně pět let.

Guvernér může být z funkce odvolán pouze tehdy, přestane-li splňovat podmínky požadované k jejímu výkonu nebo se dopustí vážného pochybení. V případě odvolání guvernéra z funkce může dotyčný guvernér národní centrální banky nebo Rada guvernérů podat žalobu k Soudnímu dvoru, a to z důvodu porušení Ústavy nebo některé právní normy vydané k jejímu provedení. Tyto žaloby je nutné podat do dvou měsíců ode dne vyhlášení či oznámení žalobci nebo v případě, že se tak nestalo, do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce o rozhodnutí dozvěděl.

3. Národní centrální banky jsou nedílnou součástí Evropského systému centrálních bank a jednají v souladu s obecnými zásadami a pokyny Evropské centrální banky. K dodržování obecných zásad a pokynů Evropské centrální banky přijímá Rada guvernérů nezbytná opatření a vyžaduje, aby jí byly poskytovány veškeré dostupné informace.

4. Národní centrální banky mohou vykonávat i jiné funkce než ty, jež jsou uvedeny v tomto statutu, pokud Rada guvernérů dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů nerozhodne, že tyto funkce jsou v rozporu s cíli a úkoly Evropského systému centrálních bank. Tyto funkce jsou vykonávány na vlastní odpovědnost a na vlastní účet národních centrálních bank a nejsou pokládány za součást činnosti Evropského systému centrálních bank.

ČLÁNEK 15

Povinnost předkládat zprávy

1. Evropská centrální banka vypracovává a zveřejňuje zprávy o činnosti Evropského systému centrálních bank alespoň jednou za čtvrt roku.

2. Každý týden je uveřejňován konsolidovaný finanční výkaz Evropského systému centrálních bank.

3. Podle čl. III-383 odst. 3 Ústavy předkládá Evropská centrální banka výroční zprávu o činnosti Evropského systému centrálních bank a o měnové politice za uplynulý i běžný rok Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě a Komisi.

4. Zprávy a výkazy uvedené v tomto článku se poskytují zájemcům zdarma.

ČLÁNEK 16

Bankovky

Podle čl. III-186 odst. 1 Ústavy má Rada guvernérů výhradní právo povolovat vydávání eurobankovek v Unii. Tyto bankovky mohou vydávat Evropská centrální banka a národní centrální banky. Bankovky vydávané Evropskou centrální bankou a národními centrálními bankami jsou jedinými bankovkami, které mají v Unii status zákonného platidla.

Je-li to možné, respektuje Evropská centrální banka stávající zvyklosti ve vydávání a v grafické úpravě bankovek.

KAPITOLA IV

MĚNOVÉ FUNKCE A OPERACE EVROPSKÉHO SYSTÉMU CENTRÁLNÍCH BANK

ČLÁNEK 17

Účty u Evropské centrální banky a u národních centrálních bank

Evropská centrální banka a národní centrální banky mohou pro provádění svých operací otevírat účty úvěrovým institucím, veřejnoprávním subjektům a jiným účastníkům trhu a jako zajištění přijímat aktiva včetně zaknihovaných cenných papírů.

ČLÁNEK 18

Operace na volném trhu a úvěrové operace

1. Pro dosažení cílů Evropského systému centrálních bank a uskutečnění jeho úkolů mohou Evropská centrální banka a národní centrální banky

a) obchodovat na finančních trzích s pohledávkami a obchodovatelnými cennými papíry znějícími na euro nebo na jiné měny a s drahými kovy formou promptních nebo termínovaných nákupů a prodejů, formou dohod o zpětném odkupu nebo formou výpůjček či půjček,

b) provádět úvěrové operace s úvěrovými institucemi a s ostatními účastníky trhu s tím, že úvěry jsou dostatečně zajištěny.

2. Evropská centrální banka stanoví obecné zásady operací na volném trhu a úvěrových operací prováděných Evropskou centrální bankou nebo národními centrálními bankami včetně zásad pro vyhlašování podmínek, za nichž jsou národní centrální banky připraveny takové operace provádět.

ČLÁNEK 19

Minimální rezervy

1. S výhradou článku 2 může Evropská centrální banka požadovat na úvěrových institucích zřízených v členských státech, aby v souladu s cíli měnové politiky udržovaly na účtech u Evropské centrální banky a u národních centrálních bank minimální rezervy. Rada guvernérů může vydat nařízení týkající se výpočtu a určování požadované výše minimálních rezerv. V případech jejich nedodržení je Evropská centrální banka oprávněna vybírat úroky z prodlení a ukládat jiné sankce s rovnocenným účinkem.

2. Za účelem použití tohoto článku určí Rada postupem podle článku 41 základ pro minimální rezervy a nejvýše přípustný poměr mezi těmito rezervami a jejich základem, jakož i přiměřené sankce pro případy jejich nedodržení.

ČLÁNEK 20

Jiné nástroje měnové kontroly

Rada guvernérů může rozhodnout dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů o použití dalších operativních metod měnové kontroly, které považuje s přihlédnutím k článku 2 za vhodné.

Zakládá-li použití takových metod závazky pro třetí strany, stanoví Rada postupem podle článku 41 rozsah jejich použití.

ČLÁNEK 21

Operace s veřejnoprávními subjekty

1. Podle článku III-181 Ústavy je zakázáno přečerpávání účtů nebo jakýkoli jiný typ úvěrování od Evropské centrální banky nebo od národních centrálních bank ve prospěch orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, ústředních vlád, regionálních, místních nebo jiných veřejných orgánů, jiných veřejnoprávních subjektů nebo veřejných podniků členských států. Rovněž je zakázán přímý nákup jejich dluhových nástrojů Evropskou centrální bankou nebo národními centrálními bankami.

2. Evropská centrální banka a národní centrální banky mohou působit pro subjekty uvedené v odstavci 1 jako fiskální agenti.

3. Tento ČLÁNEK se nevztahuje na úvěrové instituce ve veřejném vlastnictví, kterým národní centrální banky a Evropská centrální banka poskytují stejné zacházení v souvislosti s poskytováním peněžních prostředků centrálními bankami jako soukromým úvěrovým institucím.

ČLÁNEK 22

Zúčtovací a platební systémy

Evropská centrální banka a národní centrální banky mohou poskytovat facility a Evropská centrální banka může vydávat nařízení proto, aby byly zajištěny účinné a spolehlivé zúčtovací a platební mechanismy uvnitř Unie a ve styku se třetími zeměmi.

ČLÁNEK 23

Vnější operace Evropská centrální banka a národní centrální banky mohou

a) navazovat vztahy s centrálními bankami a s finančními institucemi ve třetích zemích a, je-li to účelné, i s mezinárodními organizacemi,

b) nabývat a prodávat promptně i termínovaně všechny typy devizových aktiv a drahé kovy. Pojem „devizové aktivum“ zahrnuje cenné papíry a všechna další aktiva v měnách kterékoli země nebo v zúčtovacích jednotkách bez ohledu na formu jejich držení,

c) držet a spravovat aktiva uvedená v tomto článku,

d) provádět ve vztahu k třetím zemím a k mezinárodním organizacím všechny typy bankovních operací včetně zápůjčních a výpůjčních operací.

ČLÁNEK 24

Jiné operace

Kromě operací vyplývajících z jejich úkolů mohou Evropská centrální banka a národní centrální banky provádět operace pro potřeby svého provozu nebo svých zaměstnanců.

KAPITOLA V OBEZŘETNOSTNÍ DOHLED

ČLÁNEK 25

Obezřetnostní dohled

1. Evropská centrální banka může vydávat stanoviska a být konzultována Radou, Komisí a příslušnými orgány členských států ohledně působnosti a používání právně závazných aktů Unie týkajících se obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi a stability finančního systému.

2. V souladu s evropským zákonem přijatým podle čl. III-185 odst. 6 Ústavy může Evropská centrální banka plnit zvláštní úkoly týkající se obezřetnostního dohledu nad úvěrovými a dalšími finančními institucemi s výjimkou pojišťovacích podniků.

KAPITOLA VI

FINANČNÍ USTANOVENÍ EVROPSKÉHO SYSTÉMU CENTRÁLNÍCH BANK

ČLÁNEK 26

Účetní závěrka

1. Účetní rok Evropské centrální banky a národních centrálních bank začíná prvním lednem a končí třicátým prvním prosincem.

2. Roční účetní závěrku Evropské centrální banky sestavuje Výkonná rada v souladu se zásadami stanovenými Radou guvernérů. Závěrku schvaluje Rada guvernérů a poté je závěrka zveřejněna.

3. Pro analytické a provozní účely sestavuje Výkonná rada konsolidovanou rozvahu Evropského systému centrálních bank zahrnující ta aktiva a pasiva národních centrálních bank, která náleží Evropskému systému centrálních bank.

4. K používání tohoto článku stanoví Rada guvernérů pravidla nezbytná pro standardizaci účtování a vykazování operací národních centrálních bank.

ČLÁNEK 27

Audit účetnictví

1. Účetnictví Evropské centrální banky a národních centrálních bank ověřují nezávislí externí auditoři doporučení Radou guvernérů a schválení Radou. Auditoři jsou oprávněni zkoumat veškeré účetnictví Evropské centrální banky a národních centrálních bank a obdržet veškeré informace o provedených operacích.

2. ČLÁNEK III-384 Ústavy se vztahuje výlučně na zkoumání výkonnosti správy Evropské centrální banky.

ČLÁNEK 28

Základní kapitál Evropské centrální banky

1. Základní kapitál Evropské centrální banky činí 5 miliard eur. Základní kapitál může být zvýšen evropským rozhodnutím Rady guvernérů kvalifikovanou většinou stanovenou v čl. 10 odst. 3 v mezích a za podmínek, které stanoví Rada postupem podle článku 41.

2. Národní centrální banky jsou jedinými upisovateli a držiteli základního kapitálu Evropské centrální banky. Základní kapitál je upisován podle klíče stanoveného v souladu s článkem 29.

3. Rada guvernérů určí kvalifikovanou většinou podle čl. 10 odst. 3, v jaké výši a jakým způsobem má být základní kapitál splacen.

4. S výhradou odstavce 5 nesmějí být podíly národních centrálních bank na upsaném základním kapitálu Evropské centrální banky převedeny, zastaveny nebo se stát předmětem výkonu rozhodnutí.

5. Bude-li klíč uvedený v článku 29 upraven, převedou národní centrální banky mezi sebou příslušné podíly na základním kapitálu tak, aby rozdělení těchto podílů odpovídalo upravenému klíči. Rada guvernérů určí podmínky těchto převodů.

ČLÁNEK 29

Klíč pro upisování základního kapitálu

1. Klíč pro upisování základního kapitálu Evropské centrální banky stanovený poprvé v roce 1998, kdy byl Evropský systém centrálních bank zřízen, se stanoví tak, že se každé národní centrální bance v tomto klíči přidělí vážený podíl, který se rovná součtu

— 50 % podílu příslušného členského státu na počtu obyvatel Unie v předposledním roce před zřízením Evropského systému centrálních bank,

— 50 % podílu příslušného členského státu na hrubém domácím produktu Unie v tržních cenách zaznamenaných za posledních pět let předcházejících předposlednímu roku před zřízením Evropského systému centrálních bank.

Procenta se zaokrouhlují směrem nahoru nebo dolu na nejbližší násobek 0,0001 %.

2. Statistické údaje nezbytné pro plnění tohoto článku poskytuje Komise v souladu s pravidly přijatými Radou postupem podle článku 41.

3. Vážené podíly přidělené národním centrálním bankám budou po založení Evropského systému centrálních bank upravovány každých pět let, přičemž se přiměřeně použije odstavec 1. Upravený klíč platí od prvního dne následujícího roku.

4. Rada guvernérů učiní všechna další opatření nezbytná k použití tohoto článku.

ČLÁNEK 30

Převod devizových rezerv na Evropskou centrální banku

1. Aniž je dotčen ČLÁNEK 28, poskytují národní centrální banky Evropské centrální bance devizové rezervy v jiných měnách než v měnách členských států, v euru, v rezervních pozicích u Mezinárodního měnového fondu a ve zvláštních právech čerpání až do protihodnoty rovnající se 50 miliardám eur. Rada guvernérů rozhodne o části, která by měla být Evropské centrální bance poskytnuta. Evropská centrální banka má plné právo držet a spravovat devizové rezervy, které na ni byly převedeny, a využívat je pro účely stanovené v tomto statutu.

2. Příspěvky jednotlivých národních centrálních bank se stanoví v poměru k jejich podílu na upsaném základním kapitálu Evropské centrální banky.

3. Evropská centrální banka připíše ve prospěch každé národní centrální banky pohledávku ve výši jejího příspěvku. Rada guvernérů rozhoduje o denominaci a úročení těchto pohledávek.

4. Evropská centrální banka může podle odstavce 2 vyzvat ke složení dalších devizových rezerv nad limit stanovený v odstavci 1 v mezích a za podmínek, které stanoví Rada postupem podle článku 41.

5. Evropská centrální banka může držet a spravovat rezervní pozice u Mezinárodního měnového fondu a zvláštní práva čerpání a zajišťovat sdružování těchto rezerv.

6. Rada guvernérů učiní všechna další opatření nezbytná k použití tohoto článku.

ČLÁNEK 31

Devizové rezervy národních centrálních bank

1. Národní centrální banky jsou oprávněny provádět operace k plnění svých závazků vůči mezinárodním organizacím v souladu s článkem 23.

2. Všechny ostatní operace s devizovými rezervami zbývajícími národním centrálním bankám po převodech provedených podle článku 30 a transakce členských států s jejich devizovými provozními zůstatky překračujícími částku stanovenou podle odstavce 3 podléhají schválení Evropské centrální banky s cílem zajistit soulad s devizovou a měnovou politikou Unie.

3. Rada guvernérů stanoví obecné zásady s cílem usnadnit tyto operace.

ČLÁNEK 32

Přerozdělování měnových příjmů národních centrálních bank

1. Příjmy dosažené národními centrálními bankami při uskutečňování úkolů v rámci měnové politiky Evropského systému centrálních bank (dále jen „měnové příjmy“) jsou na konci každého účetního roku přerozdělovány v souladu s tímto článkem.

2. Částka měnových příjmů každé národní centrální banky se rovná jejímu ročnímu příjmu z aktiv, která drží jako protihodnotu bankovek v oběhu, a závazků z vkladů úvěrových institucí. Tato aktiva vedou národní centrální banky odděleně v souladu s obecnými zásadami přijatými Radou guvernérů.

3. Jestliže po zahájení třetí etapy Rada guvernérů usoudí, že struktura bilancí národních centrálních bank nedovoluje použití odstavce 2, může Rada guvernérů kvalifikovanou většinou rozhodnout, že odchylně od odstavce 2 bude měnový příjem vypočítáván podle jiné metody, a to po dobu nepřesahující pět let.

4. Výše měnového příjmu každé národní centrální banky se snižuje o částku rovnající se úrokům, které tato centrální banka platí ze závazků z vkladů úvěrových institucí podle článku 19.

Rada guvernérů může rozhodnout o odškodnění národních centrálních bank za náklady spojené s vydáváním bankovek nebo za výjimečných okolností za zvláštní ztráty vzniklé z operací měnové politiky prováděných ve prospěch Evropského systému centrálních bank. Odškodnění bude provedeno ve formě, jakou bude Rada guvernérů považovat za vhodnou. Tyto částky se mohou vzájemně započítat proti měnovým příjmům národních centrálních bank.

5. Úhrnný měnový příjem národních centrálních bank se rozdělí mezi národní centrální banky v poměru k jejich splaceným podílům na základním kapitálu Evropské centrální banky, nerozhodne-li Rada guvernérů podle čl. 33 odst. 2 jinak.

6. Vzájemné zúčtování a vypořádání zůstatků vzniklých při přerozdělování měnových příjmů provede Evropská centrální banka v souladu s obecnými zásadami přijatými Radou guvernérů.

7. Rada guvernérů učiní všechna další opatření nezbytná k použití tohoto článku.

ČLÁNEK 33

Rozdělování čistých zisků a ztrát Evropské centrální banky

1. Čistý zisk Evropské centrální banky je převáděn v tomto pořadí:

a) částka, již určí Rada guvernérů a jež nesmí překročit 20 % čistého zisku, se převede do všeobecného rezervního fondu až do výše 100 % základního kapitálu,

b) zbývající čistý zisk se rozděluje podílníkům Evropské centrální banky v poměru k jejich splaceným podílům.

2. Zaznamená-li Evropská centrální banka ztrátu, může být schodek vyrovnán ze všeobecného rezervního fondu Evropské centrální banky, a bude-li to nezbytné, na základě rozhodnutí Rady guvernérů z měnového příjmu příslušného účetního roku, a to poměrně až do výše částek přidělených národním centrálním bankám podle čl. 32 odst. 5.

KAPITOLA VII OBECNÁ USTANOVENÍ

ČLÁNEK 34

Právní akty

1. V souladu s článkem III-190 Ústavy přijímá Evropská centrální banka

a) evropská nařízení v rozsahu nezbytném pro plnění úkolů vymezených v čl. 3 odst. 1 písm. a), v čl. 19 odst. 1, v článku 22 nebo čl. 25 odst. 2 tohoto statutu a v případech stanovených evropskými nařízeními a rozhodnutími, jež jsou uvedeny v článku 41,

b) evropská rozhodnutí nezbytná pro zajištění plnění úkolů svěřených Evropskému systému centrálních bank Ústavou a tímto statutem,

c) doporučení a zaujímá stanoviska.

2. Evropská centrální banka může rozhodnout o zveřejnění svých evropských rozhodnutí, doporučení a stanovisek.

3. V mezích a za podmínek stanovených Radou postupem podle článku 41 je Evropská centrální banka oprávněna ukládat podnikům peněžité pokuty nebo penále za neplnění povinností vyplývajících z jejích evropských nařízení a rozhodnutí.

ČLÁNEK 35

Soudní kontrola a záležitosti s ní související

1. Jednání nebo opomenutí Evropské centrální banky podléhají přezkoumání nebo výkladu Soudního dvora Evropské unie v případech a za podmínek stanovených Ústavou. Evropská centrální banka může podat žalobu v případech a za podmínek stanovených Ústavou.

2. Spory mezi Evropskou centrální bankou na jedné straně a jejími věřiteli, dlužníky či jakoukoli jinou osobou na straně druhé rozhodují příslušné vnitrostátní soudy, není-li dána pravomoc Soudního dvora Evropské unie.

3. Evropská centrální banka podléhá úpravě odpovědnosti podle článku III-431 Ústavy. Odpovědnost národních centrálních bank se řídí příslušným vnitrostátním právem.

4. Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat podle jakékoli rozhodčí doložky obsažené ve veřejnoprávní nebo soukromoprávní smlouvě uzavřené Evropskou centrální bankou nebo jejím jménem.

5. Rozhodnutí Evropské centrální banky o předložení věci Soudnímu dvoru Evropské unie přijímá Rada guvernérů.

6. Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc ve sporech týkajících se závazků, které mají podle Ústavy a tohoto statutu plnit národní centrální banky. Usoudí-li Evropská centrální banka, že některá národní centrální banka nesplnila povinnost vyplývající z Ústavy a tohoto statutu, poskytne dotyčné národní centrální bance příležitost předložit své připomínky a poté vydá ve věci odůvodněné stanovisko. Nevyhoví-li dotyčná národní centrální banka tomuto stanovisku ve lhůtě stanovené Evropskou centrální bankou, může Evropská centrální banka předložit věc Soudnímu dvoru Evropské unie.

ČLÁNEK 36

Zaměstnanci

1. Na návrh Výkonné rady přijme Rada guvernérů pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky.

2. Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat jakékoli spory mezi Evropskou centrální bankou a jejími zaměstnanci v mezích a za podmínek stanovených v pracovním řádu.

ČLÁNEK 37

Služební tajemství

1. Členové řídicích orgánů a zaměstnanci Evropské centrální banky a národních centrálních bank jsou povinni i po skončení svého pracovního poměru zachovávat mlčenlivost o informacích, které jsou předmětem služebního tajemství.

2. Osoby mající přístup k údajům, na něž se vztahují právně závazné akty Unie ukládající povinnost mlčenlivosti, podléhají této povinnosti.

ČLÁNEK 38

Osoby s podpisovým právem

Vůči třetím stranám Evropskou centrální banku právně zavazují její prezident nebo dva členové Výkonné rady nebo podpisy dvou zaměstnanců Evropské centrální banky, kteří byli k podepisování jménem Evropské centrální banky jejím prezidentem řádně zmocněni.

ČLÁNEK 39

Výsady a imunity

Evropská centrální banka požívá na území členských států výsad a imunit nezbytných k plnění svého poslání za podmínek stanovených v Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie.

KAPITOLA VIII ZMĚNY STATUTU A

DOPLŇUJÍCÍ PRAVIDLA

ČLÁNEK 40

Zjednodušený postup pro přijímání změn

1. Podle čl. III-187 odst. 3 Ústavy mohou být čl. 5 odst. 1, 2 a 3, články 17, 18, čl. 19 odst. 1, články 22, 23, 24, 26, čl. 32 odst. 2, 3, 4 a 6, čl. 33 odst. 1 písm. a) a ČLÁNEK 36 tohoto statutu změněny evropským zákonem

a) buď na návrh Komise a po konzultaci s Evropskou centrální bankou,

b) anebo na doporučení Evropské centrální banky a po konzultaci s Komisí.

2. Evropská Rada může změnit čl. 10 odst. 2 jednomyslně evropským rozhodnutím na doporučení Evropské centrální banky a po konzultaci s Evropským parlamentem a Komisí, anebo na doporučení Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a Evropskou centrální bankou. Tyto změny vstoupí v platnost po schválení členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy.

3. Doporučení Evropské centrální banky podle tohoto článku vyžaduje jednomyslné rozhodnutí Rady guvernérů.

ČLÁNEK 41

Doplňující pravidla

Podle čl. III-187 odst. 4 Ústavy přijme Rada evropská nařízení a rozhodnutí o opatřeních podle článku 4, čl. 5, odst. 4, čl. 19 odst. 2, článku 20, čl. 28 odst. 1, čl. 29 odst. 2, čl. 30 odst. 4 a čl. 34 odst. 3 tohoto statutu. Rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem

a) buď na návrh Komise a po konzultaci s Evropskou centrální bankou,

b) anebo na doporučení Evropské centrální banky a po konzultaci s Komisí.

KAPITOLA IX

PŘECHODNÁ A JINÁ USTANOVENÍ

O EVROPSKÉM SYSTÉMU CENTRÁLNÍCH BANK

ČLÁNEK 42

Obecná ustanovení

1. Na základě výjimky uvedené v čl. III-197 odst. 1 Ústavy nezakládají následující články tohoto statutu práva ani neukládají povinnosti pro dotyčný členský stát: 3, 6, čl. 9 odst. 2, čl. 12 odst. 1, čl. 14 odst. 3, články 16, 18, 19, 20, 22, 23, čl. 26 odst. 2, články 27, 30, 31, 32, 33, 34 a 50.

2. Centrální banky členských států, na které se vztahuje výjimka podle čl. III-197 odst. 1 Ústavy, si zachovají své pravomoci v oblasti měnové politiky podle příslušného vnitrostátního práva.

3. V článku 3, čl. 11 odst. 2 a článku 19 tohoto statutu se „členskými státy“ rozumějí podle čl. III-197 odst. 2 druhého pododstavce Ústavy členské státy, jejichž měnou je euro.

4. V článku 9 odst. 2, čl. 10 odst. 2 a 3, čl. 12 odst. 1, článcích 16, 17, 18, 22, 23, 27, 30, 31 a 32, čl. 33 odst. 2 a článku 50 tohoto statutu se „národními centrálními bankami“ rozumějí centrální banky členských států, jejichž měnou je euro.

5. V čl. 10 odst. 3 a čl. 33 odst. 1 se „podílníky“ rozumějí národní centrální banky členských států, jejichž měnou je euro.

6. V čl. 10 odst. 3 a čl. 30 odst. 2 se „upsaným základním kapitálem“ rozumí základní kapitál Evropské centrální banky upsaný národními centrálními bankami členských států, jejichž měnou je euro.

ČLÁNEK 43

Přechodné úkoly Evropské centrální banky

Evropská centrální banka převezme dřívější úkoly Evropského měnového institutu uvedené v čl. III-199 odst. 2 Ústavy, které v důsledku výjimek vztahujících se na jeden nebo několik členských států musí být ještě splněny po zavedení eura.

Při přípravách na zrušení výjimek uvedených v článku III-198 Ústavy plní Evropská centrální banka poradní funkci.

ČLÁNEK 44

Generální rada Evropské centrální banky

1. Aniž je dotčen čl. III-187 odst. 1 Ústavy, zřizuje se jako třetí rozhodovací orgán Evropské centrální banky Generální rada.

2. Generální rada je složena z prezidenta a viceprezidenta Evropské centrální banky a z guvernérů národních centrálních bank. Zasedání Generální rady se mohou účastnit další členové Výkonné rady, avšak bez hlasovacího práva.

3. Povinnosti Generální rady taxativně vymezuje ČLÁNEK 46.

ČLÁNEK 45

Fungování Generální rady

1. Prezident Evropské centrální banky, nebo v jeho nepřítomnosti viceprezident, předsedá Generální radě Evropské centrální banky.

2. Předseda Rady a člen Komise se mohou bez hlasovacího práva účastnit zasedání Generální rady.

3. Zasedání Generální rady připravuje prezident.

4. Odchylně od čl. 12 odst. 3 přijme Generální rada svůj jednací řád.

5. Sekretariát Generální rady zajišťuje Evropská centrální banka.

ČLÁNEK 46

Povinnosti Generální rady

1. Generální rada

a) plní úkoly uvedené v článku 43;

b) přispívá k plnění poradních funkcí uvedených v článku 4 a čl. 25 odst. 1.

2. Generální rada přispívá k

a) shromažďování statistických informací, jak je uvedeno v článku 5;

b) podávání zpráv o činnosti Evropské centrální banky, jak je uvedeno v článku 15;

c) stanovení pravidel uvedených v čl. 26 odst. 4 nezbytných k používání článku 26;

d) přijímání veškerých dalších opatření uvedených v čl. 29 odst. 4 nezbytných k používání

článku 29;

e) stanovení pracovního řádu pro zaměstnance Evropské centrální banky podle článku 36.

3. Generální rada se podílí na přípravách nezbytných pro neodvolatelné stanovení směnných kurzů měn členských států, na které se vztahuje výjimka, vůči euru, jak je uvedeno v čl. III-198 odst. 3 Ústavy.

4. Generální radu informuje o rozhodnutích Rady guvernérů prezident Evropské centrální banky.

ČLÁNEK 47

Přechodná ustanovení o základním kapitálu Evropské centrální banky

V souladu s článkem 29 je každé národní centrální bance přidělen vážený podíl v klíči pro upisování základního kapitálu Evropské centrální banky. Odchylně od čl. 28 odst. 3 nesplácejí centrální banky členských států, na které se vztahuje výjimka, svůj upsaný základní kapitál, nerozhodne-li Generální rada většinou představující alespoň dvě třetiny upsaného základního kapitálu Evropské centrální banky a alespoň polovinu podílníků, že musí být splacen minimální procentní podíl jako příspěvek na úhradu provozních nákladů Evropské centrální banky.

ČLÁNEK 48

Odložené splácení základního kapitálu, rezervních fondů a rezerv Evropské centrální banky

1. Centrální banka členského státu, na který se přestala vztahovat výjimka, splácí svůj upsaný podíl na základním kapitálu Evropské centrální banky ve stejném rozsahu jako centrální banky členských států, jejichž měnou je euro, a v souladu s čl. 30 odst. 1 převádí své devizové rezervy na Evropskou centrální banku. Výše těchto převodů se určuje násobkem hodnoty devizových rezerv, které již byly v souladu s čl. 30 odst. 1 převedeny na Evropskou centrální banku, vyjádřené v euru podle platných směnných kurzů, a poměru mezi počtem podílů upsaných dotyčnou národní centrální bankou a počtem podílů již splacených ostatními národními centrálními bankami.

2. Kromě platby, jež má být provedena podle odstavce 1, přispívá dotyčná národní centrální banka do rezervních fondů Evropské centrální banky a do rezerv rovnocenných rezervním fondům a na částku, jež má být ještě vyčleněna na rezervní fondy a rezervy odpovídající zůstatku účtu zisků a ztrát k 31. prosinci roku, který předcházel roku zrušení výjimky. Částka určená k převodu se vypočítá jako násobek výše rezervních fondů, jak byly výše definovány a schváleny v bilanci Evropské centrální banky, a poměru mezi počtem podílů upsaných dotyčnou centrální bankou a počtem podílů již splacených ostatními národními centrálními bankami.

3. Jakmile se jedna nebo více zemí stanou členskými státy Unie a jejich národní centrální banky se stanou součástí Evropského systému centrálních bank, upsaný základní kapitál Evropské centrální banky a horní hranice částky devizových rezerv, které mohou být převedeny na Evropskou centrální banku, se automaticky zvýší. V rámci rozšířeného klíče pro upisování základního kapitálu se zvýšení určí vynásobením dosavadních částek poměrem vážených podílů vstupujících národních centrálních bank k váženým podílům národních centrálních bank, které již jsou členy Evropského systému centrálních bank. Vážený podíl každé národní centrální banky v klíči pro upisování základního kapitálu se vypočte obdobně podle čl. 29 odst. 1 a v souladu s čl. 29 odst. 2. Pro statistické údaje se použijí referenční období totožná s těmi, která byla použita při poslední pětileté úpravě vážených podílů podle čl. 29 odst. 3.

ČLÁNEK 49

Odchylka od článku 32

1. Rozhodne-li Rada guvernérů po zahájení třetí etapy, že se používáním článku 32 významně změnil poměrný vztah příjmů národních centrálních bank, sníží se částka z příjmu, která má být rozdělena podle článku 32, o jednotný procentní podíl, jenž nesmí překročit 60 % v prvním účetním roce po zahájení třetí etapy a jenž bude v každém následujícím účetním roce snižován alespoň o 12 procentních bodů.

2. Odstavec 1 se použije nejdéle po dobu pěti účetních let od zahájení třetí etapy.

ČLÁNEK 50

Výměna bankovek v měnách členských států

Po neodvolatelném stanovení směnných kurzů v souladu s čl. III-198 odst. 3 Ústavy přijme Rada guvernérů opatření nezbytná k zajištění toho, aby bankovky znějící na měny členských států s neodvolatelně stanovenými směnnými kurzy byly vyměňovány národními centrálními bankami za jejich jmenovité hodnoty.

ČLÁNEK 51

Použitelnost přechodných ustanovení

Články 42 až 47 jsou použitelné po dobu existence členských států, na které se vztahuje výjimka.

5. PROTOKOL O STATUTU

EVROPSKÉ INVESTIČNÍ BANKY

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘEJÍCE SI stanovit statut Evropské investiční banky uvedený v článku III-299 Ústavy,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu:

ČLÁNEK 1

Zřizuje se Evropská investiční banka uvedená v článku III-393 Ústavy (dále jen „banka“); plní své úkoly a vykonává svou činnost v souladu s Ústavou a tímto statutem.

ČLÁNEK 2

Úkoly banky stanoví ČLÁNEK III-396 Ústavy.

ČLÁNEK 3

V souladu s článkem III-393 Ústavy jsou členy banky členské státy.

ČLÁNEK 4

1. Bance se přiděluje základní kapitál ve výši 000 000 000 000 eur, který upíší členské státy v těchto částkách:

Německo	26 649 532 500
Francie	26 649 532 500
Itálie	26 649 532 500
Spojené království	26 649 532 500
Španělsko	15 989 719 500
Belgie	7 387 065 000
Nizozemsko	7 387 065 000
Švédsko	4 000 000 000
Dánsko	3 740 283 000
Rakousko	3 666 973 500
Polsko	3 411 263 500
Finsko	2 106 816 000
Řecko	2 003 725 500
Portugalsko	1 291 287 000
Česká republika	1 258 785 500
Maďarsko	1 190 868 500
Irsko	935 070 000
Slovensko	428 490 500
Slovinsko	397 815 000
Litva	249 617 500
Lucembursko	187 015 500
Kypr	183 382 000
Lotyšsko	152 335 000
Estonsko	000 000 000
Malta	69 804 000

Členské státy odpovídají pouze do výše svého podílu upsaného a dosud nesplaceného základního kapitálu.

2. Přijetím nového člena se zvyšuje upsaný základní kapitál o částku odpovídající vkladu nového člena.

3. Rada guvernérů může jednomyslně rozhodnout o zvýšení upsaného základního kapitálu.

4. Podíl na upsaném základním kapitálu nemůže být postoupen ani zastaven ani obstaven.

ČLÁNEK 5

1. Upsaný základní kapitál splatí členské státy do výše 5 % průměru částek uvedených v čl. 4 odst. 1.

2. V případě zvýšení upsaného základního kapitálu se Rada guvernérů může jednomyslně usnést na procentu, které musí být zaplaceno, a na způsobu této platby. Platba v hotovosti se provádí výhradně v eurech.

3. Správní rada může požadovat splacení zbývající části upsaného základního kapitálu, pokud se toto splacení stane nutným, aby banka mohla dostát svým závazkům.

Každý členský stát zaplatí částku úměrnou svému podílu na upisovaném základním kapitálu.

ČLÁNEK 6

Banku spravuje a řídí Rada guvernérů, správní rada a řídící výbor.

ČLÁNEK 7

1. Radu guvernérů tvoří ministři určení členskými státy.

2. Rada guvernérů vydává obecné směrnice týkající se úvěrové politiky banky v souladu s cíli Unie.

Rada guvernérů dbá na provádění těchto směrnic.

3. Rada guvernérů mimo jiné

a) rozhoduje o zvýšení upsaného základního kapitálu podle čl. 4 odst. 3 a čl. 5 odst. 2;

b) pro účely čl. 9 odst. 1 rozhoduje o zásadách finančních operací prováděných v rámci úkolů banky;

c) vykonává pravomoci uvedené v článcích 9 a 11, pokud jde o jmenování a odvolání členů

správní rady a řídícího výboru, a pravomoci podle čl. 11 odst. 1 druhého pododstavce;

d) rozhoduje o poskytování finančních prostředků na investiční operace, které mají být zcela nebo částečně prováděny mimo území členských států v souladu s čl. 16 odst. 1;

e) schvaluje výroční zprávu vypracovanou správní radou;

f) schvaluje roční rozvahu, jakož i výkaz zisků a ztrát;

g) schvaluje jednací řád banky;

h) vykonává ostatní pravomoci a funkce svěřené tímto statutem.

4. Rada guvernérů může přijímat jednomyslně v rámci Ústavy a tohoto statutu veškerá rozhodnutí, která se týkají zastavení činnosti banky a její případné likvidace.

ČLÁNEK 8

1. Nestanoví-li tento statut jinak, přijímá Rada guvernérů rozhodnutí prostou většinou svých

členů. Tato většina musí představovat alespoň 50 % upsaného základního kapitálu.

Pro dosažení kvalifikované většiny je třeba 18 hlasů a 68 % upsaného základního kapitálu.

2. Zdrží-li se přítomní nebo zastoupení členové hlasování, není to překážkou přijetí rozhodnutí vyžadujících jednomyslnost.

ČLÁNEK 9

1. Správní rada rozhoduje o poskytování finančních prostředků, zejména ve formě úvěrů a záruk, a o uzavírání půjček; stanoví úrokové míry poskytnutých úvěrů a provize a jiné poplatky. Na základě rozhodnutí přijatého kvalifikovanou většinou může přenést některé své funkce na řídící výbor. Rozhoduje o podmínkách takového přenesení a dohlíží na jeho výkon.

Správní rada dozírá na řádnou správu banky; zajišťuje, že banka je řízena v souladu s Ústavou a tímto statutem, jakož i s obecnými směrnicemi vydanými Radou guvernérů.

Na konci účetního období je povinna podat Radě guvernérů zprávu a po schválení ji uveřejnit.

2. Správní rada je složena z 26 řádných členů a 16 zastupujících členů.

Řádné členy jmenuje na dobu pěti let Rada guvernérů, přičemž každý členský stát nominuje jednoho řádného člena. Jednoho řádného člena rovněž nominuje Komise.

Zastupující členy jmenuje na dobu pěti let Rada guvernérů takto:

– dva zastupující členy nominované Spolkovou republikou Německo,

– dva zastupující členy nominované Francouzskou republikou,

– dva zastupující členy nominované Italskou republikou,

– dva zastupující členy nominované Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska,

– jednoho zastupujícího člena nominovaného vzájemnou dohodou Španělského království a Portugalské republiky,

– jednoho zastupujícího člena nominovaného vzájemnou dohodou Belgického království, Lucemburského velkovévodství a Nizozemského království,

– jednoho zastupujícího člena nominovaného vzájemnou dohodou Dánského království, Řecké republiky a Irska,

– jednoho zastupujícího člena nominovaného vzájemnou dohodou Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království,

– tři zastupující členy nominované vzájemnou dohodou České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky,

– jednoho zastupujícího člena nominovaného Komisí.

Správní rada kooptuje šest odborníků bez hlasovacího práva: tři z nich jako řádné členy a tři jako zastupující členy.

Řádní i zastupující členové mohou být jmenováni opakovaně.

Jednací řád stanoví pravidla pro účast na schůzích správní rady a pravidla týkající se zastupujících

členů a kooptovaných odborníků.

Předseda, nebo v jeho nepřítomnosti jeden z místopředsedů řídícího výboru, předsedá schůzi správní rady, avšak neúčastní se hlasování.

Členové správní rady jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky způsobilosti a nezávislosti. Odpovídají pouze bance.

3. Odvolat řádného člena správní rady může Rada guvernérů pouze v případě, že již nesplňuje podmínky nutné k výkonu funkce; Rada guvernérů rozhoduje kvalifikovanou většinou.

Neschválení výroční zprávy vede k odstoupení správní rady.

4. Uvolní-li se místo v důsledku smrti, individuálního nebo kolektivního odstoupení anebo odvolání, bude místo znovu obsazeno podle pravidel stanovených v odstavci 2. Kromě celkové obměny správní rady se uvolněná místa obsazují na zbytek funkčního období.

5. Rada guvernérů stanoví odměny členům správní rady. Určí, jaká činnost je neslučitelná s funkcemi řádného nebo zastupujícího člena.

ČLÁNEK 10

1. Každý řádný člen má ve správní radě jeden hlas. Své hlasovací právo může bez omezení delegovat způsobem uvedeným v jednacím řádu banky.