I Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné

Úřední věstník

Evropské unie

České vydání Právní předpisy

Obsah

ISSN 1725-5074

L 335

Svazek 52

17. prosince 2009

I Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné

SMĚRNICE

★ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu

k pojišíovací a zajišíovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (1) 1

(1) Text s významem pro EHP

Cena: 8 EUR

CS

Akty, jejichž název není vytištěn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu. Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.

I

(Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné)

SMĚRNICE

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/138/ES

ze dne 25. listopadu 2009

o přístupu k pojišíovací a zajišíovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (Přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a ze­ jména na čl. 47 odst. 2 a článek 55 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociální­ ho výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2), vzhledem k těmto důvodům:

(1) Mělo by být provedeno několik podstatných změn v první směrnici Rady 73/239/EHS ze dne 24. července 1973 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu (3), směrnici Rady 78/473/EHS ze dne

30. května 1978 o koordinaci právních a správních před­ pisů týkajících se soupojištění v rámci Společenství (4), směrnici Rady 87/344/EHS ze dne 22. června 1987 o ko­ ordinaci právních a správních předpisů týkajících se pojiš­ tění právní ochrany (5), druhé směrnici Rady 88/357/EHS

ze dne 22. června 1988 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než život­ ního, kterou se stanoví opatření k usnadnění účinného vý­ konu volného pohybu služeb (6), směrnici Rady 92/49/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiné­ ho než životního (třetí směrnice o neživotním pojiště­ ní) (7), směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/78/ES ze dne 27. října 1998 o doplňkovém dozoru nad pojišťov­ nami v pojišťovací skupině (8), směrnici Evropského parla­ mentu a Rady 2001/17/ES ze dne 19. března 2001 o reorganizaci a likvidaci pojišťoven (9), směrnici Evrop­ ského parlamentu a Rady 2002/83/ES ze dne 5. listopa­ du 2002 o životním pojištění (10) a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/68/ES ze dne 16. listopadu 2005 o zajištění (11). Z důvodu srozumitelnosti by měly být uve­ dené směrnice přepracovány.

(2) Aby se usnadnil přístup k pojišťovacím a zajišťovacím čin­ nostem a k jejich výkonu, je třeba odstranit nejvážnější rozdíly mezi právními předpisy členských států týkajících se pravidel, která se vztahují na pojišťovny a zajišťovny. Po­ jišťovnám a zajišťovnám by se proto měl poskytnout práv­ ní rámec pro výkon pojišťovací činnosti na celém vnitřním trhu, čímž by se pojišťovnám a zajišťovnám se sídlem ve Společenství mělo usnadnit krytí rizik a závazků nacháze­ jících se na jeho území.

(1) Úř. věst. C 224, 30.8.2008, s. 11.

(2) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 22. dubna 2009 (dosud ne­ zveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 10. listo­ padu 2009.

(3) Úř. věst. L 228, 16.8.1973, s. 3.

(4) Úř. věst. L 151, 7.6.1978, s. 25.

(5) Úř. věst. L 185, 4.7.1987, s. 77.

(6) Úř. věst. L 172, 4.7.1988, s. 1.

(7) Úř. věst. L 228, 11.8.1992, s. 1.

(8) Úř. věst. L 330, 5.12.1998, s. 1.

(9) Úř. věst. L 110, 20.4.2001, s. 28.

(10) Úř. věst. L 345, 19.12.2002, s. 1.

(11) Úř. věst. L 323, 9.12.2005, s. 1.

(3) Je v zájmu řádného fungování vnitřního trhu a ochrany vě­ řitelů, aby byla zavedena koordinovaná pravidla pro do­ hled nad pojišťovacími skupinami a pro reorganizaci a likvidační řízení týkající se pojišťoven za účelem ochrany věřitelů.

(4) Je vhodné, aby se systém stanovený touto směrnicí nevzta­ hoval na určité podniky poskytující pojišťovací služby, a to z důvodu jejich velikosti, právního postavení, charakteru a souvisejícího úzkého propojení se systémy veřejného po­ jištění nebo z důvodu jejich nabídky zvláštních služeb. Dále je žádoucí vyloučit určité instituce v několika člen­ ských státech, jejichž činnost se vztahuje jen na velmi úz­ kou oblast a je omezena zákonem na konkrétní území nebo na určité osoby.

(5) Velmi malé pojišťovny splňující určité podmínky, včetně objemu hrubého výnosu z pojistného, který je nižší než 5 milionů EUR, jsou z působnosti této směrnice vyňaty. V okamžiku provedení této směrnice by však měla být všem pojišťovnám a zajišťovnám, které již získaly licenci podle stávajících směrnic, tato licence zachována. Podni­ ky, které jsou vyňaty z působnosti této směrnice, by měly mít možnost využívat základních svobod, jež zaručuje Smlouva. Tyto podniky mají možnost zažádat si o povo­ lení podle této směrnice, aby mohly využívat výhod jed­ notné licence stanovené touto směrnicí.

(6) Členské státy by měly mít možnost vyžadovat, aby se pod­ niky, které provozují pojišťovací nebo zajišťovací činnost a které jsou vyňaty z působnosti této směrnice, zaregistro­ valy. Členské státy rovněž mohou stanovit, že tyto podniky budou podléhat obezřetnostnímu a právnímu dohledu.

(7) Směrnice Rady 72/166/EHS ze dne 24. dubna 1972 o sbli­ žování právních předpisů členských států týkajících se po­ jištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro pří­ pad takové odpovědnosti pojištění (1), sedmá směrnice Rady 83/349/EHS ze dne 13. června 1983, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy o konsolidovaných účet­ ních závěrkách (2), druhá směrnice Rady 84/5/EHS ze dne

30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů člen­ ských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpo­ vědnosti z provozu motorových vozidel (3), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne

21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů (4) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne

14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (5) stanoví obecná pravidla v oblasti účet­ nictví, odpovědnosti z provozu motorových vozidel, fi­ nančních nástrojů a úvěrových institucí a pro tyto oblasti

(1) Úř. věst. L 103, 2.5.1972, s. 1.

(2) Úř. věst. L 193, 18.7.1983, s. 1.

(3) Úř. věst. L 8, 11.1.1984, s. 17.

(4) Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1.

(5) Úř. věst. L 177, 30.6.2006, s. 1.

stanoví definice. Je vhodné, aby se některé z definic stano­ vených v těchto směrnicích použily pro účely této směrnice.

(8) Přístup k pojišťovací nebo zajišťovací činnosti by měl pod­ léhat předchozímu povolení. Je proto nezbytné stanovit podmínky a postup pro vydávání daného povolení, jakož i pro odmítnutí je vydat.

(9) Směrnice zrušené touto směrnicí nestanoví žádná pravidla, pokud jde o rozsah zajišťovacích služeb, jejichž provozo­ vání může být pojišťovně povoleno. Rozhodnutí o tom, zda budou stanovena v tomto ohledu nějaká pravidla, je ponecháno na členských státech.

(10) Odkazy na pojišťovny nebo zajišťovny v této směrnici by měly zahrnovat i kaptivní pojišťovny a zajišťovny s výjim­ kou případů, kdy pro tyto pojišťovny a zajišťovny platí zvláštní ustanovení.

(11) Vzhledem ke skutečnosti, že tato směrnice představuje zá­ sadní nástroj k vytvoření vnitřního trhu, měly by mít po­ jišťovny a zajišťovny povolené ve svém domovském státě možnost provozovat prostřednictvím poboček nebo v po­ době poskytování služeb některé nebo všechny své činnos­ ti v celém Společenství. Je proto vhodné provést takovou harmonizaci, která je nutná a dostatečná k dosažení vzá­ jemného uznávání povolení a systémů dohledu, aby tak platilo pro celé Společenství jediné povolení a umožnilo se, aby dohled nad pojišťovnou nebo zajišťovnou prováděl do­ movský členský stát.

(12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES ze dne 16. května 2000 o sbližování právních předpisů člen­ ských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpo­ vědnosti z provozu motorových vozidel (čtvrtá směrnice o pojištění motorových vozidel) (6) stanoví pravidla pro jmenování škodních zástupců. Uvedená pravidla by se měla použít pro účely této směrnice.

(13) Zajišťovny by měly omezit předmět své činnosti na zajišťo­ vací činnost a související operace. Takový požadavek by zajišťovně neměl bránit v provozování takových činností, jakými je například poskytování statistického nebo pojist­ němatematického poradenství, analýza rizik nebo prů­ zkum pro klienty. Může též zahrnovat funkci holdingové společnosti a činnosti související s činnostmi finančního sektoru ve smyslu čl. 2 bodu 8 směrnice Evropského pa­ rlamentu a Rady 2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojiš­ ťovnami a investičními podniky ve finančním konglome­ rátu (7). V žádném případě tento požadavek neumožňuje provádění nesouvisejících bankovních a finančních činností.

(6) Úř. věst. L 181, 20.7.2000, s. 65.

(7) Úř. věst. L 35, 11.2.2003, s. 1.

(14) Ochrana pojistníků předpokládá, že se na pojišťovny a za­ jišťovny vztahují účinné solventnostní požadavky, z nichž vyplývá účinná alokace kapitálu v celé Evropské unii. Vzh­ ledem k tržnímu vývoji již není stávající systém přiměřený. Je proto nezbytné zavést nový regulační rámec.

(15) V souladu s nejnovějším vývojem v oblasti řízení rizik v rámci Mezinárodní a. s.ociace orgánů pro dohled v po­ jišťovnictví, Rady pro mezinárodní účetní standardy a Me­ zinárodní aktuárské a. s.ociace a v souladu s aktuálním vývojem v ostatních finančních odvětvích by měl být při­ jat přístup vycházející z ekonomického rizika, který posky­ tuje pojišťovnám a zajišťovnám pobídky k tomu, aby řádně měřily a řídily svá rizika. Harmonizace by se měla zvýšit tím, že se stanoví zvláštní pravidla pro oceňování aktiv a závazků, včetně technických rezerv.

(16) Hlavním cílem úpravy v oblasti pojištění a zajištění a do­ hledu nad touto oblastí, je přiměřená ochrana pojistníků a oprávněných osob. Pojem oprávněná osoba má zahrnout všechny fyzické a právnické osoby, které mohou podle po­ jistné smlouvy uplatňovat nárok. V potaz by měly být brá­ ny i další cíle úpravy v oblasti pojištění a zajištění a dohledu nad touto oblastí, jakými jsou finanční stabilita a spraved­ livé stabilní trhy, ovšem neměly by ohrožovat hlavní cíl.

(17) Očekává se, že tato směrnice zajistí ještě lepší ochranu po­ jistníků. Bude požadovat, aby členské státy poskytovaly or­ gánům dohledu zdroje nezbytné k plnění jejich povinností, jak stanoví tato směrnice. Tyto zdroje zahrnují veškeré ne­ zbytné kapacity, včetně finančních a lidských zdrojů.

(18) Orgány dohledu členských států musí mít k dispozici veš­ keré prostředky, které jsou nezbytné k zajištění řádného výkonu činnosti pojišťoven a zajišťoven v rámci celého Společenství na základě práva usazování nebo volného po­ hybu služeb. Aby se zajistil účinný dohled, měla by být veškerá opatření orgánů dohledu, nehledě na význam do­ tyčné pojišťovny nebo zajišťovny pro celkovou finanční stabilitu trhu, přiměřená povaze, rozsahu a složitosti rizik spojených s činností pojišťovny nebo zajišťovny.

(19) Tato směrnice by neměla pro malé a střední pojišťovny představovat příliš velkou zátěž. Jedním z nástrojů k dosa­ žení tohoto cíle je řádné uplatňování zásady proporciona­ lity. Tato zásada by se měla vztahovat jak na požadavky na pojišťovny a zajišťovny, tak i na výkon pravomocí dohledu.

(20) Zejména by tato směrnice neměla představovat příliš vel­ kou zátěž pro pojišťovny, které se specializují na poskyto­ vání specifických druhů pojištění nebo poskytují služby specifickým zákaznickým segmentům, a měla by vzít na vědomí, že specializace v tomto směru může být cenným nástrojem účinného a efektivního řízení rizik. K dosažení tohoto cíle a v zájmu řádného uplatňování zásady propor­ cionality by mělo být rovněž stanoveno, že podniky mo­ hou používat vlastní údaje ke kalibrování parametrů v modulech upisovacích rizik pro standardní vzorce sol­ ventnostních kapitálových požadavků.

(21) Tato směrnice by měla také zohledňovat specifickou po­ vahu kaptivních pojišťoven a kaptivních zajišťoven. Proto­ že tyto pojišťovny a zajišťovny pouze kryjí rizika spojená s průmyslovou nebo obchodní skupinou, k níž patří, měly by se zajistit vhodné přístupy, které jsou v souladu se zása­ dou proporcionality a které zohledňují povahu, rozsah a komplexnost jejich činnosti.

(22) Dohled nad zajišťovací činností by měl zohledňovat speci­ fické rysy zajišťovnictví, zejména jeho globální charakter a skutečnost, že pojistníci jsou sami pojišťovnami nebo zajišťovnami.

(23) Orgány dohledu by měly být schopny získat od pojišťoven a zajišťoven informace, které jsou nezbytné pro účely do­ hledu, včetně – v případě potřeby – informací, které zve­ řejňuje pojišťovna nebo zajišťovna v rámci účetního výkaznictví, kotování na burze a při plnění dalších práv­ ních a regulačních požadavků.

(24) Orgány dohledu domovského členského státu by měly od­ povídat za sledování finančního zdraví pojišťoven a za­ jišťoven. Za tímto účelem by měly tyto orgány pravidelně provádět přezkumy a hodnocení.

(25) Orgány dohledu by měly mít možnost zohlednit účinky dobrovolných kodexů chování a transparentnosti, jimiž se řídí příslušné instituce zabývající se obchodem s neregulo­ vanými nebo alternativními investičními nástroji, na řízení rizik a aktiv.

(26) Výchozím bodem pro přiměřenost kvantitativních poža­ davků v pojišťovnictví je solventnostní kapitálový požada­ vek. Orgány dohledu by proto měly mít pravomoc uložit navýšení kapitálového požadavku k solventnostnímu ka­ pitálovému požadavku jen za výjimečných okolností a v případech uvedených v této směrnici po procesu kon­ troly orgány dohledu. Standardní vzorec solventnostního kapitálového požadavku by měl zohledňovat rizikový pro­ fil většiny pojišťoven a zajišťoven. Mohou se však vyskyt­ nout i případy, v nichž standardizovaný přístup přiměřeně nezohledňuje velmi specifický rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny.

(27) Uložení navýšení kapitálového požadavku je výjimečným opatřením v tom smyslu, že by mělo být používáno pouze jako poslední možnost tehdy, když jsou ostatní opatření dohledu neúčinná nebo nevhodná. Navíc je nutno pojem výjimečné opatření chápat v kontextu konkrétní situace každého podniku, nikoli ve vztahu k počtu případů, v nichž byla povinnost navýšit kapitál, uložena na konkrét­ ním trhu.

(28) Navýšení kapitálového požadavku by mělo trvat do té doby, dokud nejsou uvedeny do pořádku okolnosti, za nichž bylo toto opatření uloženo. V případě značných ne­ dostatků v úplném nebo částečném vnitřním modelu nebo značných pochybení při řízení a kontrole orgán dohledu zajistí, aby pojišťovna nebo zajišťovna vyvinula veškeré úsilí pro odstranění nedostatků, které vedly k uložení na­ výšení kapitálového požadavku. Pokud však standardizo­ vaný přístup odpovídajícím způsobem neodráží velmi specifický rizikový profil daného podniku, může navýšení kapitálového požadavku přetrvávat několik let po sobě.

(29) Některá rizika je možné řádně řešit pouze prostřednictvím požadavků v oblasti řízení a kontroly namísto kvantitativ­ ních požadavků zohledněných v solventnostním ka­ pitálovém požadavku. Pro přiměřené řízení pojišťovny a regulační systém je proto nezbytný účinný řídící a kon­ trolní systém.

(30) Řídící a kontrolní ystém zahrnuje funkce řízení rizik, za­ jišťování shody s předpisy, vnitřního auditu a pojistněma­ tematickou funkci.

(31) Funkce je administrativní schopnost vykonávat konkrétní úkoly související s řízením a kontrolou. Určení konkrétní funkce nebrání pojišťovně nebo zajišťovně ve svobodném rozhodování, jak tuto funkci organizovat v praxi, pokud to v této směrnici není stanoveno jinak. Nemělo by to vést k nadměrně zatěžujícím požadavkům, jelikož by se mělo přihlížet k povaze, rozsahu a komplexnosti operací pojiš­ ťovny nebo zajišťovny. Mělo by být proto umožněno, aby tyto funkce vykonávali vlastní zaměstnanci, aby bylo vy­ užíváno poradenství externích odborníků nebo aby byly tyto funkce zajištěny externě u odborníků v mezích stano­ vených touto směrnicí.

(32) Mimoto v menších a jednoduše strukturovaných pojišťov­ nách nebo zajišťovnách by mělo být umožněno, aby jedna osoba nebo organizační jednotka vykonávala více než jed­ nu funkci, s výjimkou funkce vnitřního auditu.

(33) Funkce zahrnuté do řídícího a kontrolního systému jsou považovány za funkce klíčové, a tudíž také za významné a rozhodující.

(34) Každá osoba, která vykonává klíčové funkce, by měla být způsobilá a bezúhonná, aby mohla plnit tyto funkce. Ozna­ movací povinnost ve vztahu k orgánu dohledu by se však

(35) Pro účely posouzení úrovně požadované způsobilosti je nutno vzít v úvahu jako doplňkové faktory odbornou kva­ lifikaci a zkušenosti pracovníků, kteří skutečně podnik řídí nebo v něm zastávají jiné klíčové funkce.

(36) Nedílnou součástí obchodní strategie všech pojišťoven a zajišťoven by mělo být pravidelné posuzování jejich cel­ kových solventnostních potřeb se zřetelem na jejich speci­ fický rizikový profil (vlastní posouzení rizik a solventnosti). K tomuto posuzování není nutné vypracovat interní mo­ del, ani nemá sloužit k výpočtu kapitálového požadavku odlišného od solventnostního kapitálového požadavku nebo minimálního kapitálového požadavku. Výsledky kaž­ dého posuzování by měly být sděleny orgánu dohledu v rámci informací, které se mají poskytovat pro účely dohledu.

(37) Za účelem zajištění účinného dohledu nad externě za­ jištěnými funkcemi nebo činnostmi je nezbytné, aby orgány dohledu pojišťoven a zajišťoven, které si dávají externě zajišťovat činnosti, měly právo provádět inspekce na místě a měly přístup ke všem příslušným údajům, které má v držení poskytovatel externích služeb, ať je tento po­ skytovatel regulovaným subjektem, či nikoli. Aby se při­ hlédlo k tržnímu vývoji a zajistilo se, že budou dále plněny podmínky pro zajištění služeb nebo činností, je třeba vy­ rozumět orgány dohledu dříve, než se rozhodující nebo významné funkce nebo činnosti nechají externě zajistit. Tyto požadavky by měly zohledňovat činnost společného fóra a jsou v souladu se stávajícími pravidly a praxí v ban­ kovnictví, jakož i se směrnicí 2004/39/ES a jejím použitím na úvěrové instituce.

(38) V zájmu zajištění transparentnosti by měly pojišťovny a za­ jišťovny alespoň jednou za rok zveřejnit podstatné infor­ mace o své solventnosti a finanční situaci, čímž se rozumí jejich bezplatné zpřístupnění veřejnosti buď v tištěné nebo v elektronické podobě. Pojišťovny a zajišťovny by měly mít možnost zveřejnit na základě vlastního rozhodnutí i doda­ tečné informace.

(39) Je třeba přijmout ustanovení o výměně informací mezi orgány dohledu a orgány nebo subjekty, jež z titulu své funkce pomáhají posilovat stabilitu finančního systému. Je proto nutné stanovit podmínky, za kterých by byla tato vý­ měna informací možná. Navíc, pokud je stanoveno, že in­ formace lze sdělit jen s výslovným souhlasem orgánů dohledu, měly by tyto orgány mít možnost svůj souhlas případně podmínit splněním přísných podmínek.

(40) Je třeba podporovat sbližování dohledu nejen z hlediska nástrojů dohledu, ale též z hlediska postupů pro dohled. V tomto ohledu by měl sehrávat významnou úlohu Evrop­ ský výbor orgánů dozoru nad pojišťovnictvím a zaměstna­ neckým penzijním pojištěním (dále jen „výbor CEIOPS“), zřízený rozhodnutím Komise 2009/79/ES (1), jenž by měl Evropskému parlamentu a Komisi pravidelně podávat zprávy o dosaženém pokroku.

měla vztahovat pouze na ty osoby, které zastávají klíčové  

funkce.

(1) Úř. věst. L 25, 29.1.2009, s. 28.

(41) Cílem předkládání informací a zpráv o navýšení ka­ pitálového požadavku od výboru CEIOPS není omezit jeho používání, jak to umožňuje tato směrnice, ale přispívat ke stále většímu sbližování dohledu ve věci navyšování kapi­ tálu mezi orgány dohledu v různých členských státech.

(42) Orgány dohledu a vnitrostátní statistické orgány by měly spolupracovat a vyměňovat si informace, aby tak omezily administrativní zátěž a zabránily zdvojování úkolů.

(43) Pro účely posílení dohledu nad pojišťovnami a zajišťovna­ mi a v zájmu ochrany pojistníků by statutární auditoři ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek (1) měli mít povinnost bezodkladně sdělit jakékoli skutečnosti, které by mohly závažně ovlivnit finanční situaci nebo administra­ tivní uspořádání pojišťovny nebo zajišťovny.

(44) Pojišťovny vykonávající činnosti životního a neživotního pojištění by měly v zájmu ochrany pojistníků v životním pojištění uvedené činnosti řídit odděleně. Na uvedené po­ jišťovny by se měly vztahovat tytéž kapitálové požadavky, které jsou použitelné pro rovnocennou pojišťovací skupi­ nu, tvořenou životní a neživotní pojišťovnou, přičemž se přihlédne ke zvýšené převoditelnosti kapitálu v případě kompozitních pojišťoven.

(45) Při posuzování finanční situace pojišťoven a zajišťoven by se mělo vycházet z řádných ekonomických zásad a měly by se optimálně využívat informace, které poskytují fi­ nanční trhy, jakož i obecně dostupné údaje o technických rizicích pojištění. Solventnostní požadavky by zejména měly vycházet z ekonomického oceňování celé rozvahy.

(46) Normy pro oceňování pro účely dohledu by měly být v co nejvyšší možné míře slučitelné s mezinárodním vývojem v účetnictví, aby se tak omezila administrativní zátěž po­ jišťoven a zajišťoven.

(47) V souladu s uvedeným přístupem by kapitálové požadavky měly být kryty rozvahovými nebo podrozvahovými polož­ kami kapitálu. Vzhledem k tomu, že v případě likvidace nedokáží všechny finanční zdroje plně a průběžně absor­ bovat ztráty, měly by být položky kapitálu zařazovány podle kritérií kvality do tří tříd a odpovídajícím způsobem

(1) Úř. věst. L 157, 9.6.2006, s. 87.

by měla být omezena i použitelná výše kapitálu na krytí kapitálových požadavků. Limity použitelné pro položky kapitálu by se měly použít pouze k určení solventnostní si­ tuace pojišťoven a zajišťoven a neměly by dále omezovat volnost pojišťoven a zajišťoven při interním řízení kapitálu.

(48) Obecně lze říci, že aktiva, která jsou očištěná od všech předvídatelných závazků, dokáží absorbovat ztráty způso­ bené nepříznivými obchodními výkyvy při pokračování v činnosti i při likvidaci. Proto by měla být ve velké většině případů, kdy aktiva převyšují závazky oceněné podle zásad stanovených v této směrnici, posuzována tato aktiva jako vysoce kvalitní kapitál (třída 1).

(49) Ne všechna aktiva určitého podniku nepodléhají omezení. V některých členských státech u některých specifických produktů existují účelově vázané fondy, které dávají určité kategorii pojistníků v rámci jejich vlastního „fondu“ větší práva ve vztahu k aktivům. I když jsou tato aktiva zahrnu­ ta do výpočtu přebytku aktiv nad závazky pro účely kapi­ tálu, nemohou být ve skutečnosti použita k pokrytí rizik mimo uvedený účelově vázaný fond. V zájmu konzistence s ekonomickým přístupem je zapotřebí, aby hodnocení ka­ pitálu bylo upraveno tak, aby odráželo odlišný charakter aktiv, která patří do účelově vázaného fondu. Obdobně by měl také výpočet solventnostního kapitálového požadav­ ku – v případě těchto účelově vázaných fondů – odrážet snížení možnosti sdílet prostředky nebo je diverzifikovat.

(50) V některých členských státech je běžné, že pojišťovny pro­ dávají produkty životního pojištění, v souvislosti s nimiž pojistníci a oprávněné osoby výměnou za výnos z pří­ spěvků či jejich části přispívají do rizikového kapitálu spo­ lečnosti. Tyto kumulované zisky tvoří disponibilní bonusový fond, který je majetkem právního subjektu, v němž byl vytvořen.

(51) Disponibilní bonusový fond by měl být oceňován v sou­ ladu s ekonomickým přístupem stanoveným v této směr­ nici. V tomto ohledu by neměl být pouhý odkaz na ocenění disponibilního bonusového fondu v ročních účetních zá­ věrkách považován za dostačující. V souladu s požadav­ kem na kapitál by se měla na disponibilní bonusový fond vztahovat kritéria této směrnice pro zařazení do tříd. To mimo jiné znamená, že za kapitál třídy 1 by měla být po­ važována pouze ta část disponibilního bonusového fondu, která splňuje požadavky na zařazení do třídy 1.

(52) Vzájemné pojišťovny nebo pojišťovny na bázi vzájemnosti s variabilními příspěvky mohou vyzvat své členy k úhradě dodatečných příspěvků (dále jen „dodatečné výzvy členů“) s cílem navýšit objem finančních zdrojů, které mají k dis­ pozici k absorbování ztrát. Tyto dodatečné výzvy členů mohou představovat pro vzájemné pojišťovny nebo pojiš­ ťovny na bázi vzájemnosti významný zdroj financování, a to i v případech, kdy tyto pojišťovny čelí nepříznivým obchodním výkyvům. Tyto dodatečné výzvy členů by proto měly být uznány za doplňkový kapitál a jako takové by měly být posuzovány pro účely solventnosti. Zejména v případě vzájemných pojišťoven majitelů lodí či pojišťo­ ven majitelů lodí na bázi vzájemnosti s variabilními pří­ spěvky, jež pojišťují výhradně námořní rizika, jsou dodatečné výzvy členů dlouho zavedenou praxí, jež se řídí specifickými pravidly pro vrácení prostředků, a schválená částka těchto výzev členů by měla být považována za ka­ pitál dobré kvality (třída 2). Obdobně v případě jiných vzá­ jemných pojišťoven či pojišťoven na bázi vzájemnosti, kdy mají dodatečné výzvy členů podobnou kvalitu, by schvá­ lená částka těchto výzev členů měla být rovněž považová­ na za kapitál dobré kvality (třída 2).

(53) Aby mohly pojišťovny a zajišťovny splnit své závazky vůči pojistníkům a oprávněným osobám, členské státy by měly požadovat, aby uvedené pojišťovny a zajišťovny vytvořily dostatečné technické rezervy. Zásady a pojistněmatema­ tické a statistické metody výpočtu uvedených technických rezerv by měly být v celém Společenství harmonizovány, aby se tak dosáhlo lepší srovnatelnosti a transparentnosti.

(54) Výpočet technických rezerv by měl být ve shodě s oce­ ňováním aktiv a dalších závazků, konzistentní s trhem a v souladu s mezinárodním vývojem v účetnictví a dohledu.

(55) Hodnota technických rezerv by proto měla odpovídat část­ ce, kterou by potřebovaly pojišťovny a zajišťovny zaplatit, pokud by okamžitě převedly svá smluvní práva a závazky na jinou pojišťovnu nebo zajišťovnu. Hodnota technických rezerv by tudíž měla odpovídat částce, kterou by potřebo­ valy jiné pojišťovny a zajišťovny (referenční podnik) na vy­ rovnání příslušných pojistných a zajistných závazků. Výše technických rezerv by měla zohledňovat povahu pojistné­ ho kmene. Konkrétní informace o určité pojišťovně nebo zajišťovně, jako například informace o vyřizování pojist­ ných nároků a o výdajích, by se měly při výpočtu použít

pouze v případě, že uvedená informace umožní pojišťov­ nám a zajišťovnám lépe zohlednit povahu pojistného kmene.

(56) Předpoklady týkající se referenčního podniku, o němž se předpokládá, že převezme a vyrovná příslušné pojistné a zajistné závazky, by měly být harmonizovány v celém Společenství. Jde zejména o takové předpoklady týkající se referenčního podniku, které stanoví, zda by měly být nebo neměly – a pokud ano, tak do jaké míry – zohledněny di­ verzifikační efekty při výpočtu rizikové přirážky, zda by měly být analyzovány jako část posouzení dopadu pro­ váděcích opatření a poté harmonizovány na úrovni Společenství.

(57) Pro účely výpočtu technických rezerv by mělo být umož­ něno využít přiměřené interpolace a extrapolace z přímo sledovatelných tržních hodnot.

(58) V zájmu ekonomického oceňování pojistných a zajistných závazků je nezbytné, aby se očekávaná současná hodnota pojistných závazků vypočítala na základě stávajících a důvěryhodných informací i reálných předpokladů a při­ hlédlo se k finančním zárukám a opcím v pojistných a za­ jistných smlouvách. Mělo by se požadovat, aby se používaly účinné a harmonizované pojistněmatematické metody.

(59) Pro výpočet technických rezerv by měly být stanoveny zjednodušené přístupy, aby se zohlednila zvláštní situace malých a středních pojišťoven nebo zajišťoven.

(60) Režim dohledu by měl stanovit požadavek citlivý na rizi­ ka, který je založen na prospektivním výpočtu, s cílem za­ jistit řádný a včasný zásah orgánů dohledu (solventnostní kapitálový požadavek) a minimální úroveň zabezpečení, pod kterou by neměla hodnota finančních zdrojů klesnout (minimální kapitálový požadavek). V zájmu dosažení jed­ notné úrovně ochrany pojistníků by se měly kapitálové po­ žadavky harmonizovat v celém Společenství. V zájmu bezproblémového fungování této směrnice by měla mezi solventnostním kapitálovým požadavkem a minimálním kapitálovým požadavkem existovat vhodná škála případ­ ných zásahů.

(61) Aby byly zmírněny nežádoucí potenciální procyklické účinky finančního systému a předešlo se tomu, aby pojiš­ ťovny a zajišťovny musely zbytečně navyšovat další kapitál nebo prodávat své investice v důsledku krátkodobých ne­ příznivých výkyvů na finančních trzích, měl by modul trž­ ního rizika standardního vzorce pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku zahrnovat me­ chanismus symetrické úpravy zohledňující změny úrovně

cen akcií. Mimoto by v případě výjimečných poklesů na fi­ nančních trzích, a pokud tento mechanismus symetrické úpravy není dostačující, aby pojišťovnám a zajišťovnám umožnil dodržet solventnostní kapitálový požadavek, mělo být přijato ustanovení, které by orgánům dohledu umožnilo prodloužit lhůtu, během níž pojišťovny a za­ jišťovny musí opět dosáhnout úrovně použitelného kapi­ tálu kryjícího solventnostní kapitálový požadavek.

(62) Solventnostní kapitálový požadavek by měl zohledňovat úroveň použitelného kapitálu, která pojišťovnám a za­ jišťovnám umožňuje absorbovat významné ztráty a posky­ tuje pojistníkům a oprávněným osobám přiměřenou záruku, že platby budou provedeny v okamžiku své splatnosti.

(63) K zajištění toho, aby pojišťovny a zajišťovny měly průběž­ ně v držení použitelný kapitál na krytí solventnostního ka­ pitálového požadavku, jež zohledňují veškeré změny jejich rizikového profilu, by tyto podniky měly vypočítávat sol­ ventnostní kapitálový požadavek nejméně jednou ročně, neustále jej monitorovat a znovu jej vypočítávat, jakmile se rizikový profil podstatně změní.

(64) V zájmu podpory řádného řízení rizik a přizpůsobení re­ gulačních kapitálových požadavků praxi v daném odvětví by měl být solventnostní kapitálový požadavek určen jako ekonomický kapitál, který mají mít v držení pojišťovny a zajišťovny, aby se zajistilo, že úpadek může nastat nejvý­ še v jednom z 200 případů, nebo – alternativně – že tyto podniky budou stále schopny, s pravděpodobností nejmé­ ně 99,5 %, plnit své závazky vůči pojistníkům a opráv­ něným osobám během příštích dvanácti měsíců. Ekonomický kapitál by se měl vypočítat na základě sku­ tečného rizikového profilu uvedených pojišťoven a zajišťo­ ven a přihlédnout by se mělo k dopadu možných technik snižování rizika, jakož i k účinkům diverzifikace.

(65) Je třeba zavést ustanovení ke stanovení standardního vzor­ ce pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku, aby svůj ekonomický kapitál mohly posuzovat všechny pojišťovny a zajišťovny. Z hlediska struktury standardního vzorce je třeba zaujmout modulový přístup, což znamená, že jednotlivá vystavení každé kategorii rizik je třeba v prv­ ní fázi posoudit, a až ve druhé fázi je agregovat. Použití pa­ rametrů specifických pro pojišťovnu nebo zajišťovnu by se mělo povolit, pokud umožňuje lépe zohlednit skutečný profil upisovacího rizika, a to za předpokladu, že by tyto parametry byly odvozeny s využitím standardizované metody.

(66) Pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku by měly být v souladu se standardním vzorcem stanoveny zjednodušené přístupy, aby se zohlednila zvláštní situace malých a středních pojišťoven nebo zajišťoven.

(67) Nový přístup, který vychází z rizik, v zásadě nezahrnuje pojem kvantitativních investičních limitů ani kritéria pou­ žitelnosti aktiv. Investiční limity a kritéria použitelnosti ak­ tiv by však mělo být možné zavést k řešení rizik, na která se v dostatečné míře nevztahuje podmodul standardního vzorce.

(68) V souladu s rizikově orientovaným přístupem k solvent­ nostnímu kapitálovému požadavku by mělo být za zvlášt­ ních okolností možné použít pro výpočet uvedeného požadavku namísto standardního vzorce částečné nebo úplné interní modely. Uvedené interní modely by měly podléhat předchozímu schválení orgány dohledu, které bude vycházet z harmonizovaných postupů a norem, aby se pojistníkům a oprávněným osobám poskytla rovnocen­ ná úroveň ochrany.

(69) Pokud výše použitelného primárního kapitálu klesne pod úroveň minimálního kapitálového požadavku, mělo by být pojišťovnám a zajišťovnám odejmuto povolení, nejsou-li uvedené pojišťovny a zajišťovny schopny v krátkém ča­ sovém období výši použitelného primárního kapitálu opě­ tovně vytvořit na úroveň minimálního kapitálového požadavku.

(70) Minimální kapitálový požadavek by měl zajistit minimální úroveň, pod kterou by neměl klesnout objem finančních zdrojů. Je nezbytné, aby minimální kapitálový požadavek byl vypočten podle jednoduchého vzorce, který je omezen dolní a horní mezní hodnotou založenou na solventnost­ ním kapitálovém požadavku vycházejícím z rizik, aby bylo dosaženo zvyšující se úrovně zásahů orgánů dohledu a aby vycházel z údajů, které lze kontrolovat.

(71) Pojišťovny a zajišťovny by měly disponovat dostatečně kvalitními aktivy, které by měly pokrýt jejich celkové fi­ nanční požadavky. Veškeré investice pojišťoven a zajišťo­ ven by se měly řídit zásadou „obezřetné osoby“.

(72) Členské stát by neměly na pojišťovnách ani zajišťovnách požadovat, aby svá aktiva investovaly do určitých kategorií aktiv, protože tento požadavek by nemusel být v souladu s liberalizací pohybu kapitálu stanovenou v článku 56 Smlouvy.

(73) Je nezbytné zrušit veškerá ustanovení, která členským stá­ tům umožňují požadovat jištění aktiv kryjících technické rezervy pojišťovny nebo zajišťovny, bez ohledu na formu tohoto požadavku, v případech, kdy je pojistitel zajištěn u pojišťovny nebo zajišťovny povolené podle této směrnice nebo u pojišťovny nebo zajišťovny ve třetí zemi, jejíž re­ žim dohledu je považován za rovnocenný.

(74) Právní úprava dosud nestanovila podrobná kritéria pro obezřetnostní posuzování navrhovaného nabytí, ani po­ stup pro jejich uplatňování. Za účelem poskytnutí ne­ zbytné právní jistoty, jasnosti a předvídatelnosti, pokud jde o proces posuzování a jeho výsledek, je proto nutné ob­ jasnit kritéria a proces obezřetnostního posuzování. Tato kritéria a postupy byly zavedeny směrnicí 2007/44/ES. Ve vztahu k pojištění a zajištění by proto tato ustanovení měla být kodifikována a začleněna do této směrnice.

(75) Je proto nezbytně nutná maximální harmonizace těchto postupů a obezřetnostního posuzování v celém Společen­ ství. Ustanovení o kvalifikované účasti by však neměla členským státům bránit vyžadovat, aby byly orgány dohle­ du informovány o nabytí účastí pod prahovými hodnota­ mi uvedenými v těchto ustanoveních, pokud členský stát nestanoví pro tento účel více než jednu dodatečnou pra­ hovou hodnotu nižší než 10 %. Tato ustanovení by rov­ něž neměla bránit tomu, aby orgány dohledu vydávaly obecná doporučení týkající se toho, kdy se má u takových účastí za to, že mohou mít za následek podstatný vliv.

(76) Vzhledem k rostoucí mobilitě občanů Unie se čím dál čas­ těji nabízí pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel přeshraničně. S cílem zajistit další řádné fungování systému zelených karet a dohod mezi národními kancelá­ řemi pojistitelů motorových vozidel je vhodné, aby člen­ ské státy mohly na pojišťovnách poskytujících na jejich území v rámci svých služeb pojištění odpovědnosti z pro­ vozu motorových vozidel požadovat, aby se zapojily do činnosti národní kanceláře, jakož i garančního fondu zří­ zeného v uvedeném členském státě, a podílely se na jejich financování. Členský stát, ve kterém jsou poskytovány služby, by měl na pojišťovnách poskytujících pojištění od­ povědnosti z provozu motorových vozidel požadovat, aby na jeho území jmenovaly zástupce, který by shromažďo­ val všechny nutné informace o škodných případech a za­ stupoval dotyčnou pojišťovnu.

(77) V rámci vnitřního trhu je v zájmu pojistníků, aby měli pří­ stup k co nejširšímu rozsahu pojistných produktů dostup­ ných ve Společenství. Členský stát, ve kterém se nachází riziko nebo členský stát závazku, by proto měl zajistit, aby nic na jeho území nebránilo v uvádění na trh všech pojist­ ných produktů nabízených k prodeji ve Společenství, po­ kud nejsou v rozporu s právními předpisy chránícími obecný zájem platnými v tomto členském státě a v rozsa­ hu, ve kterém obecný zájem není chráněn právními před­ pisy domovského členského státu.

(78) Je třeba stanovit systém sankcí ukládaných v případě, že v členském státě, ve kterém se nachází riziko nebo v člen­ ském státě závazku, pojišťovna nedodržuje předpisy na ochranu obecného zájmu, které se na ni vztahují.

(79) Na vnitřním pojistném trhu mají spotřebitelé širší a roz­ manitější výběr smluv. Pokud mají mít z této rozmanitosti a ze zvýšené hospodářské soutěže plný užitek, měli by spo­ třebitelé před uzavřením smlouvy i po dobu jejího trvání obdržet všechny nutné informace umožňující jim zvolit si smlouvu nejlépe odpovídající jejich potřebám.

(80) Pojišťovna nabízející a. s.istenční smlouvy by měla mít pro­ středky nezbytné k poskytnutí věcného plnění v přiměřené lhůtě. Měla by být stanovena zvláštní ustanovení pro vý­ počet solventnostního kapitálového požadavku a absolut­ ní dolní mez minimálního kapitálového požadavku, který by taková pojišťovna měla mít.

(81) Účinné provádění soupojištění v rámci Společenství u čin­ ností, které s ohledem na svou povahu nebo rozsah bývají zpravidla kryty mezinárodním soupojištěním, by mělo být usnadněno minimální harmonizací, aby se předešlo naru­ šení hospodářské soutěže a nerovnému zacházení. V této souvislosti by měly vedoucí pojišťovny posuzovat pojistné události a stanovit výši technických rezerv. V oblasti sou­ pojištění v rámci Společenství by měla být navíc umožně­ na zvláštní spolupráce jak mezi orgány dohledu členských států, tak mezi těmito orgány a Komisí.

(82) V zájmu ochrany pojištěných osob by měly být harmoni­ zovány vnitrostátní předpisy týkající se pojištění právní ochrany. Jakékoli střety zájmů vyplývající zejména ze sku­ tečnosti, že pojišťovna pojišťuje jinou osobu nebo pojišťu­ je osobu jak pro případ právní ochrany, tak i v jiném pojistném odvětví, by měly být pokud možno vyloučeny nebo vyřešeny. Za tímto účelem lze vhodné úrovně ochra­ ny pojistníků dosáhnout různými způsoby. Ať je přijato ja­ kékoli řešení, měly by být zájmy osob, které mají pojištění právní ochrany, zabezpečeny rovnocenným způsobem.

(83) Spory týkající se právní ochrany mezi pojišťovnami a po­ jištěnými osobami by se měly urovnat co nejkorektněji a nejrychleji. Je proto vhodné, aby členské státy stanovily rozhodčí řízení nebo řízení, které by skýtalo srovnatelné záruky.

(84) V některých členských státech slouží soukromé nebo do­ brovolné zdravotní pojištění jako částečná nebo úplná al­ ternativa zdravotního pojištění poskytovaného systémy sociálního zabezpečení. Zvláštní povaha zdravotního po­ jištění odlišuje toto pojištění od jiných odvětví pojištění ná­ hrady škody a životního pojištění natolik, že je nutné zajistit, aby pojistníci měli bez ohledu na svůj věk nebo ri­ zikový profil skutečný přístup k soukromému zdravot­ nímu pojištění nebo zdravotnímu pojištění sjednávanému

na dobrovolném základě. Vzhledem k povaze a sociálním důsledkům smluv zdravotního pojištění by orgány dohle­ du členského státu, ve kterém se nachází riziko, měly po­ žadovat soustavné oznamování všeobecných a zvláštních pojistných podmínek, aby mohly ověřovat, že tyto smlouvy jsou částečnou nebo úplnou alternativou zdravot­ ního pojištění, které poskytuje systém sociálního zabezpe­ čení. Toto ověřování by nemělo být předběžnou podmínkou pro uvádění produktů na trh.

(85) Za tímto účelem přijaly některé členské státy zvláštní práv­ ní předpisy. Takové právní předpisy by mělo být možné přijmout k ochraně obecného zájmu nebo je zachovat, po­ kud nepatřičně neomezují právo usazování nebo volný po­ hyb služeb, s tím, že by se tyto předpisy měly používat stejným způsobem. Povaha právních předpisů se může lišit podle podmínek v jednotlivých členských státech. Ochra­ ny obecného zájmu je možno docílit také tím, že od po­ jišťoven nabízejících soukromé zdravotní pojištění nebo zdravotní pojištění sjednávané na základě dobrovolnosti bude požadováno, aby nabízely standardní pojistky v sou­ ladu s krytím poskytovaným zákonnými systémy sociální­ ho zabezpečení za sazby pojistného na úrovni předepsaného maxima nebo pod ní a podílely se na sy­ stémech kompenzace ztrát. Jako další možnost může být požadováno, aby technický základ soukromého zdravot­ ního pojištění nebo zdravotního krytí sjednávaného na dobrovolném základě byl podobný životnímu pojištění.

(86) Hostitelské členské státy by měly požadovat, aby každá po­ jišťovna nabízející na jejich území povinné pojištění pro případ pracovních úrazů na vlastní riziko dodržovala zvláštní ustanovení jejich vnitrostátního práva o tomto po­ jištění. Tento požadavek by se však neměl vztahovat na právní předpisy o finančním dohledu, které by měly zůstat ve výlučné pravomoci domovského členského státu.

(87) V některých členských státech nepodléhají pojišťovací ope­ race žádné formě nepřímého zdanění, zatímco většina států uplatňuje zvláštní daně a jiné formy poplatků, včetně přirážek určených institucím provádějícím kompenzace. Struktury a sazby těchto daní a poplatků se značně liší mezi členskými státy, ve kterých jsou uplatňovány. Je vhodné odstranit stávající rozdíly vedoucí k narušení ho­ spodářské soutěže v pojišťovnictví mezi členskými státy. Až do další harmonizace může tuto otázku vyřešit použití daňových systémů a dalších forem poplatků stanovených členskými státy, ve kterých se nachází riziko nebo člen­ ským státem závazku a členské státy zabezpečí, aby byla přijata opatření k zajištění toho, aby byly tyto daně a po­ platky vybírány.

(88) Ty členské státy, na které se nevztahuje nařízení Evrop­

vztahy (Řím I) (1) by, v souladu s touto směrnicí, měly usta­ novení uvedeného nařízení použít za účelem určení roz­ hodného práva pojistných smluv, které spadají do oblasti působnosti článku 7 uvedeného nařízení.

(89) S cílem zohlednit mezinárodní aspekty zajišťovnictví je třeba přijmout ustanovení, které by umožnilo uzavírání mezinárodních dohod s třetí zemí zaměřených na určení prostředků pro dohled nad zajišťovacími subjekty, jež svo­ je činnosti provozují na území všech smluvních stran. Kro­ mě toho je třeba stanovit pružný postup, jímž by bylo možné posoudit na úrovni celého Společenství rovnocen­ nost obezřetnosti vůči třetím zemím s cílem zlepšit libera­ lizaci zajišťovacích služeb v třetích zemích prostřednictvím usazování nebo přeshraničním poskytováním služeb.

(90) Vzhledem ke zvláštní povaze finitního zajištění by měly členské státy zajistit, aby pojišťovny a zajišťovny, které uza­ vírají smlouvy o finitním zajištění nebo vykonávají činnos­ ti finitního zajištění, byly schopny řádně identifikovat, ohodnotit a kontrolovat rizika, která z těchto smluv nebo činností vyplývají.

(91) Je třeba stanovit vhodná pravidla pro zvláštní účelové jed­ notky, které od pojišťoven a zajišťoven přebírají rizika, aniž jsou samy pojišťovnou nebo zajišťovnou. Vymahatelné částky od zvláštní účelové jednotky by měly být považo­ vány za odečitatelné položky v rámci zajišťovacích nebo retrocesních smluv.

(92) Zvláštní účelové jednotky schválené před 31. říjnem 2012 se řídí právními předpisy členského státu, který tyto zvlášt­ ní účelové jednotky schválil. Aby se však předešlo regulač­ ní arbitráži, musí každá nová činnost zahájená takovou zvláštní účelovou jednotkou po 31. říjnu 2012 podléhat ustanovením této směrnice.

(93) Vzhledem ke stále výraznějšímu přeshraničnímu charakte­ ru odvětví pojišťovnictví by měly být co nejvíce omezeny rozdíly mezi režimy členských států, které se týkají zvlášt­ ních účelových jednotek podléhajících ustanovením této směrnice, a to s ohledem na strukturu jejich orgánů dohledu.

(94) Další rozpracovávání zvláštních účelových jednotek je nut­ no provádět s ohledem na činnosti prováděné v jiných fi­ nančních odvětvích.

(95) Opatření týkající se dohledu nad pojišťovnami a zajišťov­ nami ve skupině by měla umožnit orgánům vykonávajícím dohled nad pojišťovnami a zajišťovnami vytvořit si podlo­ ženější úsudek o jejich finanční situaci.

ského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. červ­  

na 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové

(1) Úř. věst. L 177, 4.7.2008, s. 6.

(96) Při tomto dohledu nad skupinou by se měly v nutném roz­ sahu brát v potaz holdingové pojišťovny a holdingové po­ jišťovny se smíšenou činností. Z této směrnice by však v žádném případě nemělo vyplývat, že by členské státy musely vykonávat dohled nad těmito podniky jednotlivě.

(97) Dohled nad jednotlivými pojišťovnami a zajišťovnami zů­ stává hlavní zásadou pojišťovacího dohledu, je však též nutno určit, které pojišťovny a zajišťovny spadají do pů­ sobnosti dohledu na úrovni skupiny.

(98) Nestanoví-li právní předpisy Společenství a vnitrostátní právní předpisy jinak, měly by mít podniky, zejména vzá­ jemné pojišťovny nebo pojišťovny na bázi vzájemnosti, možnost vytvářet sdružení nebo skupiny, a to nikoli na zá­ kladě kapitálového propojení, ale na základě formalizova­ ných pevných a dlouhodobých vazeb, které vycházejí ze smluvního nebo jiného věcného uznání, jež je zárukou fi­ nanční solidarity mezi těmito podniky. Je-li rozhodující vliv uplatňován prostřednictvím centralizované koordina­ ce, měly by takové podniky podléhat dohledu podle stej­ ných pravidel jako skupiny vzniklé na základě kapitálového propojení, aby bylo dosaženo přiměřené úrovně ochrany pojistníků a rovných podmínek mezi skupinami.

(99) Dohled nad skupinou by se měl v každém případě uplatňo­ vat na úrovni mateřské pojišťovny nebo zajišťovny držící účast, která má sídlo ve Společenství. Členské státy by však měly umožnit svým orgánům dohledu, aby dohled nad skupinou uplatňovaly i v omezeném počtu nižších úrovní, pokud to považují za nutnost.

(100) U pojišťoven a zajišťoven, které tvoří součást pojišťovací skupiny, je nezbytné vypočítat solventnost na úrovni skupiny.

(101) Konsolidovaný solventnostní kapitálový požadavek za skupinu by měl zohledňovat souhrnné rozložení rizik ve všech pojišťovnách a zajišťovnách skupiny, aby náležitě odrážel rizika skupiny.

(102) Pojišťovny a zajišťovny, které přísluší ke skupině, by měly mít možnost požádat o schválení interního modelu, který se na úrovni skupiny i jednotlivě použije pro výpočet solventnosti.

(103) Některá ustanovení této směrnice stanoví explicitně, že vý­ bor CEIOPS má roli zprostředkovatele nebo konzultanta, nicméně tato skutečnost by neměla vylučovat výbor CEIOPS z role zprostředkovatele nebo konzultanta ohled­ ně ostatních ustanovení.

(104) Tato směrnice odráží inovativní model dohledu, v němž je klíčová role přisouzena orgánu dohledu nad skupinou, při­ čemž uznává významnou roli samostatného orgánu dohle­ du a tuto roli zachovává. Pravomoci a odpovědnost orgánů dohledu jsou spojeny s jejich povinností zodpovídat se ze své činnosti.

(105) Ke všem pojistníkům a oprávněným osobám by mělo být přistupováno stejně, bez ohledu na jejich státní příslušnost nebo místo bydliště. Za tímto účelem by měl každý člen­ ský stát zajistit, aby veškerá opatření přijatá orgánem do­ hledu na základě vnitrostátního mandátu tohoto orgánu nebyla v rozporu se zájmy tohoto členského státu nebo pojistníků a oprávněných osob v tomto členském státě. Ve všech případech vyrovnávání závazků a likvidací by měla být aktiva rozdělena spravedlivým způsobem mezi vše­ chny dotčené pojistníky, bez ohledu na jejich státní přísluš­ nost či místo bydliště.

(106) Je třeba zajistit, aby byl kapitál náležitým způsobem roz­ dělen v rámci skupiny a případně byl k dispozici na ochra­ nu pojistníků a oprávněných osob. Pro tyto účely by měly pojišťovny a zajišťovny v rámci skupiny disponovat dosta­ tečným kapitálem na krytí svého solventnostního ka­ pitálového požadavku.

(107) Všechny orgány dohledu, které jsou zapojeny do dohledu nad skupinou, by měly být schopny porozumět přijatým rozhodnutím, zejména pokud tato rozhodnutí přijímá or­ gán dohledu nad skupinou. Je proto nutné, aby v okamži­ ku, kdy získá jeden z orgánů dohledu relevantní informace, byly tyto informace – jakmile jsou k dispozici – předány ostatním orgánům dohledu, a všechny orgány dohledu tak mohly zaujmout stanovisko na základě stejných relevant­ ních informací. Pokud se příslušným orgánům dohledu ne­ podaří dosáhnout dohody, měl by být v zájmu vyřešení této situace požádán výbor CEIOPS o stanovisko.

(108) Solventnost dceřiné pojišťovny nebo zajišťovny pojišťova­ cí holdingové společnosti, pojišťovny nebo zajišťovny ze třetí země může být ovlivněna finančními zdroji skupiny, jejíž je součástí, a rozdělením finančních zdrojů uvnitř této skupiny. Orgánům dohledu by proto mělo být umožněno provádění dohledu nad skupinou a přijímání odpovídají­ cích opatření na úrovni pojišťovny nebo zajišťovny, pokud její solventnost je nebo může být ohrožena.

(109) Finanční situaci pojišťovny nebo zajišťovny by mohly ovlivnit koncentrace rizik a operace uvnitř skupiny. Orgány dohledu by proto měly mít možnost provádět do­ hled nad těmito koncentracemi rizik a operacemi uvnitř skupiny, přičemž by měly vzít v úvahu povahu vztahů mezi regulovanými i neregulovanými subjekty včetně hol­ dingových pojišťoven a holdingových pojišťoven se smíše­ nou činností, a přijímat odpovídající opatření na úrovni pojišťovny nebo zajišťovny, pokud její solventnost je nebo může být ohrožena.

(110) Pojišťovny a zajišťovny v rámci skupiny by měly dispono­ vat vhodnými řídícími a kontrolními systémy, které by měly podléhat kontrole orgány dohledu.

(111) Ze zúčastněných orgánů dohledu by měl být jmenován pro všechny pojišťovací a zajišťovací skupiny orgán dohle­ du nad skupinou. Práva a povinnosti orgánu dohledu nad skupinou by měly zahrnovat příslušné koordinační a roz­ hodovací pravomoci. Orgány, které se účastní dohledu nad pojišťovnami a zajišťovnami příslušícími k téže skupině, by měly stanovit koordinační ujednání.

(112) S ohledem na zvyšující se pravomoci orgánů dohledu nad skupinou by mělo být zajištěno, aby kritéria výběru orgá­ nu dohledu nad skupinou nemohla být svévolně obchá­ zena. Zejména v případech, kdy orgán dohledu nad skupinou bude pověřen tím, aby zohlednil strukturu sku­ piny a poměrný význam činnosti pojišťoven a zajišťoven na jednotlivých trzích, neměly by být transakce uvnitř sku­ piny a zajištění skupiny při posuzování jejich poměrného významu na trhu započítány dvakrát.

(113) Dohledu nad skupinou by se měly účastnit orgány dohle­ du ze všech členských států, v nichž jsou podniky usaze­ ny, a to jako kolegium orgánů dohledu. Měly by mít přístup k informacím, jež jsou přístupné i dalším orgánům dohledu v rámci kolegia orgánů dohledu, a možnost aktiv­ ně a průběžně se podílet na rozhodování. Měla by se na­ vázat spolupráce mezi orgány dohledu nad pojišťovnami a zajišťovnami, jakož i mezi těmito orgány a orgány pří­ slušnými pro dohled nad podniky působícími v jiných fi­ nančních odvětvích.

(114) Činnosti kolegia orgánů dohledu by měly být přiměřené povaze, rozsahu a komplexnosti rizik spojených s činností všech podniků, které patří do skupiny, a přeshraniční di­ menzi. Mělo by být zřízeno kolegium orgánů dohledu, které by zajišťovalo účinné naplňování spolupráce, výmě­ nu informací a konzultační postupy mezi orgány dohledu přítomnými v kolegiu orgánů dohledu v souladu touto směrnicí. Orgány dohledu by měly toto kolegium orgánů dohledu využívat k podpoře sbližování svých rozhodnutí a k úzké spolupráci při výkonu činností dohledu napříč skupinou na základě harmonizovaných kritérií.

(115) Výbor CEIOPS by měl mít podle této směrnice poradní roli. Doporučení výboru CEIOPS by nemělo být při rozho­ dování příslušného orgánu dohledu závazné. Příslušný or­ gán dohledu by měl při rozhodování toto doporučení náležitě zohlednit a vysvětlit veškeré podstatné odchylky od něj.

(116) Na pojišťovny a zajišťovny, které jsou členy skupiny, jejíž sídlo je mimo Společenství, by se měla vztahovat rovno­ cenná a vhodná ujednání pro dohled nad skupinami. Je proto nezbytné zajistit transparentnost pravidel a výměnu informací o všech závažných záležitostech s orgány třetích zemí. V zájmu zajištění harmonizovaného přístupu k ur­ čení a posouzení rovnocennosti orgánu dohledu nad po­ jišťovnami a zajišťovnami ze třetí země by mělo být stanoveno, že Komise přijme závazné rozhodnutí týkající se rovnocennosti režimů solventnosti třetích zemí. Pokud jde o třetí země, ohledně nichž Komise nepřijala žádné rozhodnutí, provede posouzení rovnocennosti orgán do­ hledu nad skupinou, a to po konzultacích s dalšími přísluš­ nými orgány dohledu.

(117) Vzhledem k tomu, že vnitrostátní předpisy o reorganizač­ ních opatřeních a likvidačních řízeních nejsou harmoni­ zovány, je vhodné zajistit v rámci vnitřního trhu vzájemné uznávání reorganizačních opatření a právních předpisů členských států o likvidačních řízeních ve vztahu k po­ jišťovnám, jakož i nutnou spolupráci, přičemž je v rámci těchto kroků třeba brát v potaz jednotu, univerzálnost, ko­ ordinaci, zveřejňování, jakož i rovné zacházení a ochranu věřitelů z pojištění.

(118) Mělo by se zajistit, aby reorganizační opatření, která přijal příslušný orgán členského státu z důvodu zachování nebo obnovení řádné finanční situace pojišťovny a s cílem v co nejširším měřítku předcházet likvidaci, byla plně účinná v rámci celého Společenství. Vůči třetím zemím by se však účinky těchto reorganizačních opatření a likvidačních ří­ zení neměly nikterak projevit.

(119) Mělo by se rozlišovat mezi orgány příslušnými pro účely reorganizačních opatření a likvidačních řízení a orgány pro dohled nad pojišťovnami.

(120) Definice „pobočky“ pro účely nesolventnosti by měla v souladu se stávajícími zásadami nesolventnosti zohled­ nit skutečnost, že právní subjektivitu má výlučně pojišťov­ na. Právní předpisy domovského členského státu by však měly stanovit způsob, jakým by se při likvidaci pojišťovny mělo naložit s aktivy a závazky v držení nezávislé osoby, která má stálé oprávnění jednat jako zástupce dané pojišťovny.

(121) Měly by být stanoveny podmínky, za kterých by do oblasti působnosti této směrnice spadala likvidační řízení, která nejsou způsobena insolventností a která při vyplacení po­ hledávek z pojištění berou v úvahu pořadí priorit. Poh­ ledávky zaměstnanců pojišťovny, které vznikly na základě pracovních smluv a pracovních poměrů, by mělo být mož­ no převést na vnitrostátní záruční systém mezd. S těmito převedenými pohledávkami by se mělo zacházet podle práva domovského členského státu (lex concursus).

(122) Reorganizačními opatřeními se předem nevylučuje zahá­ jení likvidačního řízení. Likvidační řízení by proto mělo být možno zahájit v případě, že nebyla přijata reorganizač­ ní opatření, nebo může být zahájeno po přijetí těchto opa­ tření, a může skončit vyrovnáním nebo jinými obdobnými opatřeními, včetně reorganizačních opatření.

(123) Přijímat rozhodnutí o likvidačních řízeních pojišťoven by měly být zmocněny pouze příslušné orgány domovského členského státu. Tato rozhodnutí by měla být účinná po celém Společenství a měly by je uznat všechny členské státy. Měla by být zveřejňována v Úředním věstníku Evropské unie a v souladu s postupy domovského členského státu. K informacím by měli mít přístup známí věřitelé se sídlem ve Společenství, kteří by měli mít právo přihlásit pohledáv­ ky a předložit vysvětlení.

(124) Do likvidačních řízení by měla být zahrnuta veškerá aktiva a závazky pojišťovny.

(125) Všechny podmínky pro zahájení, vedení a ukončení likvi­ dačního řízení by se měly řídit právem domovského člen­ ského státu.

(126) V zájmu zajištění koordinovaného postupu v rámci člen­ ských států by měly být orgány dohledu domovského člen­ ského státu a orgány všech ostatních členských států neprodleně informovány o zahájení likvidačního řízení.

(127) Je nanejvýš důležité, aby pojištěné osoby, pojistníci, opráv­ něné osoby a všichni poškození, kteří mají přímé právo ža­ lovat pojišťovnu z pohledávky vzniklé na základě pojišťovacích operací, byli v průběhu likvidačních řízení chráněni; rozumí se tím, že by se tato ochrana neměla vztahovat na pohledávky, které nevznikly ze závazků vy­ plývajících z pojistných smluv nebo pojišťovacích operací, ale na základě občanskoprávní odpovědnosti zástupce při jednáních, za která podle práva rozhodného pro pojistnou smlouvy nebo operaci zástupce sám podle této pojistné smlouvy nebo operace nenese odpovědnost. Aby se dosáh­ lo tohoto cíle, měly by mít členské státy možnost volby rovnocenných metod, jimiž by se zajistila zvláštní úprava pro věřitele z pojištění, přičemž žádná z uvedených metod by členskému státu nebránila, aby zavedl rozlišení pořadí mezi různými kategoriemi pohledávek z pojištění. Dále je třeba zajistit žádoucí rovnováhu mezi ochranou věřitelů z pojištění a ostatních přednostních věřitelů, kteří jsou chráněni právními předpisy dotyčného členského státu.

(128) Součástí zahájení likvidačního řízení by mělo být odnětí povolení k výkonu činnosti, které bylo vydáno pojišťovně, pokud se tak již nestalo.

(129) Věřitelé by v likvidačním řízení měli mít právo přihlásit po­ hledávky nebo předložit písemná vysvětlení. Pohledávky věřitelů s bydlištěm nebo sídlem v členském státě, který není totožný s domovským členským státem, by měly být

posuzovány stejným způsobem jako stejné pohledávky v domovském členském státě bez jakékoli diskriminace na základě státní příslušnosti nebo bydliště.

(130) Na ochranu oprávněných očekávání a právní jistoty u některých transakcí v jiných členských státech, než je do­ movský členský stát, je nutno určit právo rozhodné pro účinky reorganizačních opatření a likvidačních řízení k probíhajícím soudním řízením a k výkonu individuálních práv na základě těchto soudních řízení.

(131) Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne

28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pra­ vomocí svěřených Komisi (1).

(132) Zejména je třeba zmocnit Komisi k přijímání opatření týkajících se úpravy příloh a opatření, kterými se zejména upřesňují pravomoci a činnosti, jež mají vykonávat orgány dohledu, a jimiž se stanoví podrobnější požadavky v ob­ lastech, jakými je například řídící a kontrolní systém, zve­ řejňování informací, kritéria pro posuzování kvalifikované účasti, výpočet technických rezerv a kapitálových poža­ davků, investiční pravidla a dohled nad skupinou. Komise by měla být rovněž zmocněna k přijímání prováděcích opatření, která poskytují třetím zemím status rovnocen­ nosti s ustanoveními této směrnice. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, včetně jejím doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regula­ tivním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a roz­ hodnutí 1999/468/ES.

(133) Jelikož cílů této směrnice nemůže být dosaženo uspokoji­ vě na úrovni členských států, a proto jich může být z dů­ vodu rozsahu a účinků tohoto opatření lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanove­ nou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(134) Směrnice Rady 64/225/EHS ze dne 25. února 1964 o od­ stranění omezení svobody usazování a volného pohybu služeb v oblasti zajištění a retrocese (2), směrnice Rady 73/240/EHS ze dne 24. července 1973, kterou se odstra­ ňují omezení svobody usazování v oblasti přímého pojiš­ tění jiného než životního (3), směrnice Rady 76/580/EHS ze dne 29. června 1976, kterou se mění směrnice 73/239/EHS o koordinaci právních a správních před­ pisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu (4) a směrnice

(1) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(2) Úř. věst. 56, 4.4.1964, s. 878.

(3) Úř. věst. L 228, 16.8.1973, s. 20.

(4) Úř. věst. L 189, 13.7.1976, s. 13.

Rady 84/641/EHS ze dne 10. prosince 1984, kterou se mění první směrnice (73/239/EHS) o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v pří­ mém pojištění jiném než životním a jejího výkonu (1), a to zejména ve vztahu k asistenčním službám pro turisty, se staly obsoletními, a proto by měly být zrušeny.

(135) Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezovat na ustanovení, která v porovnání s před­ chozími směrnicemi představují podstatnou změnu. Po­ vinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení je totiž stanovena v předchozích směrnicích.

(136) Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti člen­ ských států týkající se lhůt pro provedení směrnic ve vnit­ rostátním právu uvedených v části B přílohy VI.

(137) Komise přezkoumá přiměřenost stávajících systémů záruk v pojišťovnictví a předloží příslušný legislativní návrh.

(138) Ustanovení čl. 17 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/41/ES ze dne 3. června 2003 o činnostech in­ stitucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi (2) odkazuje na stávající legislativní ustanovení o míře solventnosti. Tyto odkazy by měly být uchovány s cílem zachovat současný stav. Komise by měla co nej­ dříve provést revizi směrnice 2003/41/ES ve smyslu čl. 21 odst. 4 uvedené směrnice. Komise by měla za pomoci vý­ boru CEIOPS vytvořit řádný systém pravidel pro instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění, přičemž by měla plně zohlednit zásadní odlišnosti tohoto pojištění; proto by jimi nemělo být dotčeno případné uplatňování této směrnice na tyto instituce.

(139) Přijetím této směrnice se mění rizikový profil pojišťovny ve vztahu k pojistníkovi. Komise by měla co nejdříve a nej­ později do konce roku 2010, předložit návrh revize směr­ nice Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES ze dne

9. prosince 2002 o zprostředkování pojištění (3) a zohled­ nit při tom, jaké důsledky bude mít tato směrnice pro pojistníky.

(140) Je nanejvýš nutné provést další dalekosáhlé reformy regu­ lačního modelu finančního odvětví EU a modelu dohledu nad tímto odvětvím a Komise by je měla rychle navrhnout a řádně v nich zohlednit závěry předložené dne 25. úno­ ra 2009 expertní skupinou, které předsedal Xxxxxxx xx Xxx xxxxxxx. Komise by měla navrhnout právní předpisy nezbytné k vyřešení zjištěných nedostatků,

(1) Úř. věst. L 339, 27.12.1984, s. 21.

(2) Úř. věst. L 235, 23.9.2003, s. 10.

(3) Úř. věst. L 9, 15.1.2003, s. 3.

které se týkají ustanovení o koordinaci a spolupráci orgá­ nů dohledu.

(141) Je nutné požádat výbor CEIOPS o radu, jak co nejlépe vy­ řešit otázky související s rozšířením dohledu nad skupinou a řízením kapitálu v rámci skupiny pojišťoven nebo za­ jišťoven. Výbor CEIOPS by měl být vyzván, aby poskytl ta­ kové rady, které pomohou Komisi vypracovat vlastní návrhy pod podmínkou, že vyhovují požadavkům na vy­ soký stupeň ochrany pojistníků (a oprávněných osob) a na zachování finanční stability. V tomto ohledu by měl být výbor CEIOPS vyzván, aby poskytl Komisi rady týkající se struktury a zásad, jimiž by se mohly řídit případné budou­ cí změny této směrnice, které mohou být nezbytné pro re­ alizaci případně navržených změn. Komise by měla předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu s vhod­ nými návrhy alternativních režimů v oblasti obezřetnost­ ního dohledu nad pojišťovnami a zajišťovnami v rámci skupin, které rozšíří účinné řízení kapitálu v rámci skupin, pokud bude zajištěno, že bude zřízen vhodný podpůrný regulační rámec k zavedení takového režimu.

Především je žádoucí, aby režim skupinové podpory fun­ goval na řádných základech vycházejících z existence harmonizovaných a finančně zajištěných systémů záruk v pojišťovnictví; harmonizovaného a právně závazného rámce pro příslušné orgány, centrální banky a ministerstva financí týkajícího se krizového řízení, rozhodování a sdí­ lení fiskálních povinností, který slaďuje pravomoci dohle­ du s fiskální odpovědností; právně závazného rámce pro zprostředkování sporů týkajících se dohledu; harmonizo­ vaného rámce pro provedení včasného zásahu; a harmo­ nizovaného rámce pro postupy v případě převodu aktiv, platební neschopnosti a likvidace, který odstraňuje pře­ kážky převoditelnosti aktiv obsažené ve vnitrostátních právních předpisech týkajících se obchodních společností. Komise by ve své zprávě měla rovněž vzít v úvahu důsled­ ky diverzifikačních efektů z dlouhodobého hlediska a rizi­ ko vyplývající z příslušnosti ke skupině, postupy týkající se řízení rizik v centralizované skupině, fungování skupi­ nových interních modelů a také dohled nad operacemi v rámci skupiny a koncentrace rizik.

(142) Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (4) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sesta­ vily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srov­ nání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

(4) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1.

OBSAH

HLAVA I	OBECNÁ PRAVIDLA PRO PŘÍSTUP K ČINNOSTI V PŘÍMÉM POJI­ ŠTĚNÍ A ZAJIŠTĚNÍ A PRO JEJÍ VÝKON
KAPITOLA I	Předmět, oblast působnosti a definice
ODDÍL 1	Předmět a oblast působnosti	Články 1 a 2
ODDÍL 2	Vynětí z oblasti působnosti
Pododdíl 1	Obecně	Články 3 a 4
Pododdíl 2	Neživotní pojištění	Články 5 až 8
Pododdíl 3	Životní pojištění	Články 9 a 10
Pododdíl 4	Zajištění	Články 11 a 12
ODDÍL 3	Definice	Článek 13
KAPITOLA II	Přístup k činnost	Články 14 až 26
KAPITOLA III	Orgány dohledu a obecná pravidla	Články 27 až 39
KAPITOLA IV	Podmínky pro výkon činnosti
ODDÍL 1	Odpovědnost správního, řídícího nebo kontrolního orgánu	Článek 40
ODDÍL 2	Řídící a kontrolní systém	Články 41 až 50
ODDÍL 3	Zveřejňování informací	Článek 51 až 56
ODDÍL 4	Kvalifikované účasti	Články 57 až 63
ODDÍL 5	Profesní tajemství, výměna informací a podpora sbližování dohledu	Články 64 až 71
ODDÍL 6	Povinnosti auditorů	Článek 72
KAPITOLA V	Provozování činnosti životního a neživotního pojištění	Články 73 a 74
KAPITOLA VI	Pravidla pro oceňování aktiv a závazků, technické rezervy, kapitál, solventnostní kapitálový požadavek, minimální ka­ pitálový požadavek a investiční pravidla
ODDÍL 1	Oceňování aktiv a závazků	Článek 75
ODDÍL 2	Pravidla pro technické rezervy	Články 76 až 86
ODDÍL 3	Kapitál
Pododdíl 1	Určení kapitálu	Články 87 až 92
Pododdíl 2	Zařazení kapitálu	Články 93 až 97
Pododdíl 3	Použitelnost kapitálu	Články 98 a 99

ODDÍL 4	Solventnostní kapitálový požadavek
Pododdíl 1	Obecná ustanovení o solventnostním kapitálovém požadav­ ku s využitím standardního vzorce nebo interního modelu	Články 100 až 102
Pododdíl 2	Solventnostní kapitálový požadavek – standardní vzorec	Články 103 až 111
Pododdíl 3	Solventnostní kapitálový požadavek úplné a částečné interní modely	Články 112 až 127
ODDÍL 5	Minimální kapitálový požadavek	Články 128 až 131
ODDÍL 6	Investice	Články 132 až 135
KAPITOLA VII	Pojišťovny a zajišťovny v obtížích nebo protiprávním posta­ vení	Článek 136 až 144
KAPITOLA VIII	Právo usazování a volný pohyb služeb
ODDÍL 1	Usazování pojišťoven	Článek 145 až 146
ODDÍL 2	Volný pohyb služeb poskytovaných pojišťovnám
Pododdíl1	Obecná ustanovení	Článek 147 až 149
Pododdíl 2	Odpovědnost z provozu motorových vozidel	Článek 150 až 152
ODDÍL 3	Pravomoci orgánů dohledu hostitelského členského státu
Pododdíl 1	Pojištění	Články 153 až 157
Pododdíl 2	Zajištění	Článek 158
ODDÍL 4	Statistické informace	Článek 159
ODDÍL 5	Zacházení se smlouvami z poboček v likvidaci	Články 160 až 161
KAPITOLA IX	Pobočky usazené ve společenství a patřící pojišťovnám nebo zajišťovnám se sídlem mimo společenství
ODDÍL 1	Přístup k činnosti	Články 162 až 171
ODDÍL 2	Zajištění	Články 172 až 175
KAPITOLA X	Dceřiné podniky pojišťoven a zajišťoven řídících se právem třetí země a nabývání účastí těmito pojišťovnami a zajišťov­ xxxx	Xxxxxx 176 a 177
HLAVA II	ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O POJIŠTĚNÍ A ZAJIŠTĚNÍ
KAPITOLA I	Rozhodné právo a podmínky smluv týkajících se přímého pojištění
ODDÍL 1	Rozhodné právo	Článek 178
ODDÍL 2	Povinné pojištění	Článek 179
ODDÍL 3	Obecný zájem	Článek 180
ODDÍL 4	Pojistné podmínky a sazby pojistného	Články 181 a 182

ODDÍL 5	Informace pro pojistníky
Pododdíl 1	Neživotní pojištění	Články 183 a 184
Pododdíl 2	Životní pojištění	Články 185 a 186
KAPITOLA II	Zvláštní ustanovení o neživotním pojištění
ODDÍL 1	Obecná ustanovení	Články 187 až 189
ODDÍL 2	Soupojištění v rámci společenství	Články 190 až 196
ODDÍL 3	Asistenční služby	Článek 197
ODDÍL 4	Pojištění právní ochrany	Články 198 až 205
ODDÍL 5	Zdravotní pojištění	Článek 206
ODDÍL 6	Pojištění pro případ pracovních úrazů	Článek 207
KAPITOLA III	Zvláštní ustanovení o životním pojištění	Články 208 a 209
KAPITOLA IV	Zvláštní pravidla pro zajištění	Články 210 a 211
HLAVA III	DOHLED NAD POJIŠŤOVNAMI A ZAJIŠŤOVNAMI VE SKUPINĚ
KAPITOLA I	Dohled nad skupinou: definice, použitelnost, oblast působ­ nosti a úrovně
ODDÍL 1	Definice	Článek 212
ODDÍL 2	Použitelnost a oblast působnosti	Články 213 a 214
ODDÍL 3	Úrovně	Články 215 až 217
KAPITOLA II	Finanční situace
ODDÍL 1	Skupinová solventnost
Pododdíl 1	Obecná ustanovení	Články 218 a 219
Pododdíl 2	Volba metody výpočtu a obecné zásady	Články 220 až 224
Pododdíl 3	Použití metod výpočtu	Články 225 až 229
Pododdíl 4	Metody výpočtu	Články 230 až 234
Pododdíl 5	Dohled nad skupinovou solventností pojišťoven a zajišťoven, které jsou dceřinými podniky pojišťovací holdingové společ­ nosti	Článek 235
Pododdíl 6	Dohled nad skupinovou solventností v případě skupin s cen­ tralizovaným řízením rizik	Články 236 až 243
ODDÍL 2	Koncentrace rizik a operace uvnitř skupiny	Články 244 a 245
ODDÍL 3	Řízení rizik a vnitřní kontrola	Článek 246
KAPITOLA III	Opatření k usnadnění dohledu nad skupinou	Články 247 až 259
KAPITOLA IV	Třetí země	Články 260 až 264
KAPITOLA V	Holdingové pojišťovny se smíšenou činností	Články 265 a 266

HLAVA IV	HLAVA IV – REORGANIZACE A LIKVIDACE POJIŠŤOVEN
KAPITOLA I	Oblast působnosti a definice	Články 267 a 268
KAPITOLA II	Reorganizační opatření	Články 269 až 272
KAPITOLA III	Likvidační řízení	Články 273 až 284
KAPITOLA IV	Společná ustanovení	Články 285 až 296
HLAVA V	JINÁ USTANOVENÍ	Články 297 až 304
HLAVA VI	PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
KAPITOLA I	Přechodná ustanovení
ODDÍL 1	Pojištění	Články 305 a 306
ODDÍL 2	Zajištění	Články 307 a 308
KAPITOLA II	Závěrečná ustanovení	Články 309 až 312
PŘÍLOHA I	ODVĚTVÍ NEŽIVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ
X.	Xxxxxxxxxxx rizik podle pojistných odvětví
B.	Název povolení vydávaného pro více než jedno pojistné od­ větví
PŘÍLOHA II	ODVĚTVÍ ŽIVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ
PŘÍLOHA III	PRÁVNÍ FORMY POJIŠŤOVEN A ZAJIŠŤOVEN
A.	Formy neživotní pojišťovny
B.	Formy životní pojišťovny
C.	Formy zajišťovny
PŘÍLOHA IV	STANDARDNÍ VZOREC SOLVENTNOSTNÍHO KAPITÁLOVÉHO POŽADAVKU (SCR)
1.	Výpočet základního solventnostního kapitálového požadav­ ku
2.	Výpočet modulu neživotního upisovacího rizika
3.	Výpočet modulu životního upisovacího rizika
4.	Výpočet modulu tržního rizika
PŘÍLOHA V	SKUPINY ODVĚTVÍ NEŽIVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ PRO ÚČELY ČLÁNKU 159
PŘÍLOHA VI
Část A	Zrušené směrnice a jejich následné změny (uvedené v člán­ ku 310)
Část B	Lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu (uvedené v člán­ ku 310)
PŘÍLOHA VII	SROVNÁVACÍ TABULKA

HLAVA I

OBECNÁ PRAVIDLA PRO PŘÍSTUP K ČINNOSTI V PŘÍMÉM POJIŠTĚNÍ A ZAJIŠTĚNÍ A PRO JEJÍ VÝKON

KAPITOLA I

Předmět, oblast působnosti a definice

Oddíl 1

Předmět a oblast pů sobnosti

Článek 1

Předmět

Tato směrnice stanoví pravidla týkající se:

1. přístupu k samostatným výdělečným činnostem v přímém pojištění a zajištění a jejich výkonu ve Společenství;

2. dohledu nad pojišťovacími a zajišťovacími skupinami;

3. reorganizace a likvidace pojišťoven poskytujících přímé pojištění.

Článek 2

Oblast působnosti

1. Tato směrnice se vztahuje na pojišťovny poskytující přímé životní a neživotní pojištění a usazené nebo hodlající se usadit na území členského státu.

Vztahuje se rovněž na zajišťovny, které provozují pouze zajišťo­ vací činnosti a které jsou usazeny na území členského státu nebo zamýšlejí se tam usadit, s výjimkou hlavy IV.

2. Pokud jde o neživotní pojištění, vztahuje se tato směrnice na činnosti v odvětvích stanovených v části A přílohy I. Pro účely prvního pododstavce odstavce 1 neživotní pojištění zahrnuje asis­ tenční služby poskytované osobám, které se dostanou do nesnází na cestách, při pobytu mimo svůj domov nebo při pobytu mimo své bydliště. Spočívá v závazku poskytnout na základě předchozí úhrady pojistného okamžitě dostupnou pomoc osobě oprávněné podle asistenční smlouvy, jestliže se tato osoba dostane do ne­ snází v důsledku nahodilé události v případech a za podmínek uvedených ve smlouvě.

Tato pomoc může spočívat v poskytnutí peněžního nebo věc­ ného plnění. Věcné plnění může být také poskytováno pomocí zaměstnanců a vybavení poskytovatele.

Pod činnost asistenčních služeb nespadá servis, údržba, doplňko­ vé služby ani pouhé informace o poskytování pomoci nebo zpro­ středkování pomoci.

3. Pokud jde o životní pojištění, vztahuje se tato směrnice na:

a) tyto činnosti životního pojištění, pokud jsou na smluvním základě:

i) životní pojištění, které zahrnuje pojištění pouze pro pří­ pad dožití se stanoveného věku, pojištění pouze pro pří­ pad smrti, pojištění pro případ dožití se stanoveného věku nebo pro případ dřívější smrti, životní pojištění s výplatou zaplaceného pojistného, svatební pojištění, pojištění pro případ narození;

ii) důchodové pojištění;

iii) doplňkové pojištění sjednávané doplňkově k životnímu pojištění, zejména pojištění pro případ úrazu včetně pra­ covní neschopnosti, pojištění smrti následkem úrazu a pojištění invalidity nebo pracovní neschopnosti nás­ ledkem úrazu nebo nemoci;

iv) typ trvalého zdravotního pojištění, které nelze zrušit a které v současnosti existuje v Irsku a Spojeném království;

b) tyto operace, pokud jsou na smluvním základě a pokud pod­ léhají dohledu orgánů odpovědných za dohled nad soukro­ mým pojištěním:

i) operace, u kterých je založen spolek přispěvatelů s cílem společné kapitalizace příspěvků a následného rozdělení takto akumulovaných aktiv mezi přeživší osoby nebo mezi oprávněné osoby po zemřelých (tontiny);

ii) operace umořování kapitálu založené na pojistně mate­ matických výpočtech, u kterých se za předem dohodnu­ té jednorázové nebo pravidelně se opakující platby stanoví závazky určitých výplat po určitou dobu;

iii) správa skupinových penzijních fondů, zahrnující správu investic, a zejména aktiv tvořících rezervy subjektů, které provádějí platbu v případě smrti nebo dožití se stanove­ ného věku nebo v případě přerušení nebo omezení činnosti;

iv) operace uvedené v bodě iii), pokud jsou doprovázeny pojištěním kryjícím buď zachování kapitálu, nebo mini­ mální úrokový výnos;

v) operace prováděné životními pojišťovnami, které jsou uvedeny v kapitole 1 hlavy 4 knihy IV francouzského

„code des assurances“ (pojišťovacího řádu);

c) operace závisející na délce lidského života, které jsou přede­ psány nebo stanoveny v právních předpisech o sociálním po­ jištění, jsou-li vykonávány nebo spravovány životními pojišťovnami na jejich vlastní riziko v souladu s právními předpisy členského státu.

Oddíl 2

Vynětí z oblasti pů sobnosti

Pododdíl 1

Obecně

Článek 3

Zákonné systémy

Aniž je dotčen čl. 2 odst. 3 písm. c), nevztahuje se tato směrnice na pojištění tvořící část zákonného systému sociálního zabezpečení;

Článek 4

Vynětí z oblasti působnosti z důvodu velikosti

1. Aniž jsou dotčeny články 3 a 5 až 10, nevztahuje se tato směrnice na pojišťovnu, která splňuje všechny tyto podmínky:

a) hrubý roční výnos pojišťovny z předepsaného pojistného ne­ přesahuje 5 milionů EUR;

b) celková hodnota technických rezerv bez částek vymahatel­ ných ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek podle článku 76 nepřekročí 25 milionů EUR;

c) je-li podnik součástí skupiny, celková hodnota technických rezerv skupiny bez částek vymahatelných ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek nepřekročí 25 milionů EUR;

d) činnost podniku nezahrnuje pojišťovací nebo zajišťovací čin­ nosti v oblasti odpovědností, úvěrů a záruk (kaucí), pokud nepředstavují doplňková rizika ve smyslu čl. 16 odst. 1;

e) činnost podniku nezahrnuje zajišťovací operace, jejichž ob­ jem překročí částku 0,5 milionu EUR, pokud jde o hrubý vý­ nos z předepsaného pojistného, nebo 2,5 milionu EUR, pokud jde o hodnotu technických rezerv bez částek vymaha­ telných ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jedno­ tek, nebo více než 10 % jejich hrubého výnosu z předepsaného pojistného nebo více než 10 % jejich tech­ nických rezerv bez částek vymahatelných ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek.

2. Pokud je kterákoliv z částek uvedených v odstavci 1 překro­ čena ve třech po sobě následujících letech, použije se tato směr­ nice od čtvrtého roku.

3. Odchylně od odstavce 1 se tato směrnice vztahuje na vše­ chny podniky žádající o povolení provádět pojišťovací a zajišťo­ vací činnosti, u nichž se očekává, že jejich hrubý roční výnos z předepsaného pojistného nebo hrubé technické rezervy bez čás­ tek vymahatelných ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek překročí během následujících pěti let částky uvedené v odstavci 1.

4. Tato směrnice se přestane vztahovat na pojišťovny, u nichž orgán dohledu zjistil, že splňují tyto podmínky:

a) žádná z částek uvedených v odstavci 1 nebyla překročena ve třech posledních po sobě následujících letech; a

b) neočekává se, že by výše částek stanovená v odstavci 1 byla překročena v následujících pěti letech.

Pokud dotyčná pojišťovna vykonává činnost v souladu s články 145 až 149, odstavec 1 tohoto článku se nepoužije.

5. Odstavce 1 a 4 nebrání žádnému podniku v tom, aby po­ žádal o povolení nebo aby i nadále měl platné povolení podle této směrnice.

Pododdíl 2

Neživotní pojištění

Článek 5

Operace

Pokud jde o neživotní pojištění, nevztahuje se tato směrnice na tyto operace:

1. operace umořování kapitálu, jak jsou stanoveny právními předpisy každého členského státu;

2. operace vzájemných podpůrných spolků, u nichž se plnění mění podle dostupných zdrojů a kde jsou stanoveny paušál­ ní členské příspěvky;

3. operace prováděné organizacemi bez právní subjektivity za účelem poskytování vzájemného zabezpečení pro své členy, aniž se platí pojistné nebo se vytvářejí technické rezervy; nebo

4. operace pojištění exportních úvěrů na účet státu nebo se zá­ rukou státu, nebo když je stát pojistitelem.

Článek 6

Asistenční služby

1. Tato směrnice se nevztahuje na asistenční služby, které spl­ ňují všechny tyto podmínky:

a) asistenční služby se poskytují v případě nehody nebo poru­ chy silničního vozidla, pokud k nehodě nebo poruše dojde na území členského státu pojišťovny poskytující pojistnou ochranu;

b) odpovědnost za asistenční služby je omezena na dále uve­ dené operace:

i) havarijní službu na místě, k níž pojišťovna poskytující ochranu využívá převážně svých vlastních zaměstnanců a vybavení;

ii) převoz vozidla do nejbližšího nebo nejvhodnějšího mís­ ta, kde může být opraveno, a případná přeprava řidiče a spolucestujících, obvykle uskutečněná týmiž pro­ středky asistence, do nejbližšího místa, z něhož mohou pokračovat v cestě jinými prostředky; a

iii) převoz vozidla, případně i s řidičem a spolucestujícími, domů, do místa odjezdu nebo do původního cíle cesty ve stejném státě, jestliže to umožňuje domovský členský stát pojišťovny poskytující pojistnou ochranu; a

c) asistenční služba není prováděna pojišťovnou spadající do působnosti této směrnice.

2. V případech uvedených v odst. 1 písm. b) bodech i) a ii) podmínka, že k nehodě nebo poruše musí dojít na území člen­ ského státu pojišťovny poskytující ochranu, neplatí, jestliže je oprávněná osoba členem instituce poskytující ochranu a jestliže havarijní služba na místě nebo převoz vozidla jsou poskytovány prostě proti předložení členské karty bez zaplacení jakékoli při­ rážky k pojistnému podobnou institucí v dotyčné zemi na základě dohody o vzájemnosti, nebo v případě Irska a Spojeného králov­ ství, pokud asistenční služby poskytuje stejná instituce vykonáva­ jící činnost v obou státech.

3. Tato směrnice se nevztahuje na operace uvedené v odst. 1 písm. b) bodě iii), jestliže dojde k nehodě nebo poruše na území Irska nebo v případě Spojeného království na území Severního Ir­ ska a vozidlo, případně i s řidičem a spolucestujícími, je přepra­ veno domů, do místa odjezdu nebo do původního cíle cesty na území kteréhokoli z těchto dvou států.

4. Tato směrnice se nevztahuje na asistenční služby provádě­ né Automobilovým klubem Lucemburského velkovévodství, po­ kud k nehodě nebo poruše silničního vozidla došlo mimo území Lucemburského velkovévodství a asistenční služba spočívá v pře­ vozu vozidla, které mělo uvedenou nehodu nebo u něhož došlo k uvedené poruše, případně i s řidičem a spolucestujícími, domů.

Článek 7

Vzájemné pojišíovny

Tato směrnice se nevztahuje na vzájemné pojišťovny vykonávají­ cí činnosti neživotního pojištění, které uzavřely s jinou vzájem­ nou pojišťovnou dohodu poskytující plné zajištění pojistným smlouvám jimi vydaným nebo podle níž určitá pojišťovna přebírá za postupující pojišťovnu závazky vyplývající z těchto smluv. V tom případě se na přebírající pojišťovnu vztahuje tato směrnice.

Článek 8

Instituce

Tato směrnice se nevztahuje na následující instituce vykonávající činnosti neživotního pojištění, ledaže dojde ke změně jejich sta­ nov nebo příslušných právních předpisů, pokud jde o rozsah je­ jich působnosti:

1. v Dánsku Falck Danmark;

2. v Německu tyto instituce, jež jsou částečně veřejnoprávní:

a) Postbeamtenkrankenkasse;

b) Krankenversorgung der Bundesbahnbeamten;

3. v Irsku the Voluntary Health Insurance Board;

4. ve Španělsku Consorcio de Compensación de Seguros.

Pododdíl 3

Životní pojištění

Článek 9

Operace a činnosti

Pokud jde o životní pojištění, nevztahuje se tato směrnice na tyto operace a činnosti:

1. operace vzájemných pojišťoven, u nichž se plnění liší podle dostupných zdrojů a které požadují na každém ze svých čle­ nů odpovídající paušální příspěvek;

2. operace prováděné jinými subjekty, než jsou podniky uve­ dené v článku 2, jejichž účelem je poskytovat plnění zaměst­ naným nebo samostatně výdělečným osobám patřícím do jednoho podniku nebo skupiny podniků nebo do jednoho oboru nebo skupiny oborů v případě smrti nebo dožití se sta­ noveného věku nebo v případě přerušení nebo omezení čin­ nosti, ať již jsou nebo nejsou závazky vyplývající z těchto operací vždy plně kryty matematickými rezervami;

3. penzijní činnosti penzijních pojišťoven stanovené v zákonu o penzijním pojištění zaměstnanců (TyEL) a souvisejících fin­ ských právních předpisech, pokud:

a) penzijní pojišťovny, které již podle finských právních předpisů mají povinnost mít pro své penzijní činnosti oddělené účetnictví a systémy správy, ode dne 1. led­ na 1995 vytvoří samostatné právní subjekty pro výkon těchto činností; a

b) finské orgány nediskriminačním způsobem umožňují všem státním příslušníkům a společnostem z členských států vykonávat podle finských právních předpisů čin­ nosti určené v článku 2 vztahující se k této výjimce pro­ střednictvím kontroly nebo účasti ve stávající pojišťovně nebo skupině nebo prostřednictvím vytváření nových pojišťoven nebo skupin, včetně penzijních pojišťoven, nebo účastí v nich.

Článek 10

Subjekty, pojišíovny a instituce

Pokud jde o životní pojištění, nevztahuje se tato směrnice na ná­ sledující subjekty, pojišťovny a instituce:

1. subjekty, které se zavazují poskytovat plnění výhradně v pří­ padě smrti, kde částka těchto plnění nepřevyšuje průměrné pohřební náklady za jednu smrt nebo kde je poskytováno věcné plnění;

2. spolek „Versorgungverband deutscher Wirtschaftsorganisa­ tionen“ v Německu, pokud nedojde ke změně jeho stanov ohledně rozsahu jeho působnosti;

3. konsorcium „Consorcio de Compesación de Seguros“ ve Špa­ nělsku, pokud nedojde ke změně jeho stanov ohledně rozsa­ hu jeho činností nebo působnosti.

Pododdíl 4

Zajištění

Článek 11

Zajištění

Pokud jde o zajištění, nevztahuje se tato směrnice na zajišťovací činnosti, které provádí nebo plně zaručuje vláda členského státu, která tak jedná z důvodů závažného veřejného zájmu jako posled­ ní instance v zajištění, včetně okolností, kdy tuto její roli vyžadu­ je taková situace na trhu, v níž nelze získat přiměřené obchodní krytí.

Článek 12

Zajišíovny ukončující svou činnost

1. Zajišťovny, které do 10. prosince 2007 přestaly uzavírat nové zajišťovací smlouvy a výhradně spravují svůj stávající kmen zajistných smluv tak, aby mohly ukončit svoji činnost, nepodlé­ hají této směrnici.

2. Členské státy sestaví seznam dotyčných zajišťoven a zašlou jej všem ostatním členským státům.

Oddíl 3

D efinice

Článek 13

Definice

Pro účely této směrnice platí tyto definice:

1. „pojišťovnou“ se rozumí podnik poskytující přímé životní nebo neživotní pojištění, kterému bylo vydáno povolení v souladu s článkem 14;

2. „kaptivní pojišťovnou“ se rozumí pojišťovna vlastněná jiným finančním podnikem než pojišťovnou nebo zajišťovnou či skupinou pojišťoven nebo zajišťoven ve smyslu čl. 212 odst. 1 písm. c) nebo nefinančním podnikem, jejímž účelem je poskytovat výhradně pojistné krytí rizik podniku nebo podniků, k nimž patří, nebo podniku či podniků skupiny, jejímž je členem;

3. „pojišťovnou ze třetí země“ se rozumí podnik, který by mu­ sel mít pro své fungování jako pojišťovna povolení v souladu s článkem 14, pokud by měl své sídlo ve Společenství;

4. „zajišťovnou“ se rozumí podnik, který získal povolení vy­ konávat zajišťovací činnosti v souladu s článkem 14;

5. „kaptivní zajišťovnou“ se rozumí zajišťovna vlastněná jiným finančním podnikem než pojišťovnou nebo zajišťovnou či skupinou pojišťoven nebo zajišťoven ve smyslu čl. 212 odst. 1 písm. c) nebo nefinančním podnikem, jejímž účelem je poskytovat výhradně zajistné krytí rizik podniku nebo podniků, k nimž patří, nebo podniku či podniků skupiny, jejímž je členem;

6. „zajišťovnou ze třetí země“ se rozumí podnik, který by musel mít pro své fungování jako zajišťovna povolení v souladu s článkem 14, pokud by měl své sídlo ve Společenství;

7. „zajištěním“ se rozumí jedna z následujících činností:

a) činnost sestávající z přebírání rizik postoupených pojiš­ ťovnou nebo pojišťovnou ze třetí země nebo jinou za­ jišťovnou nebo zajišťovnou ze třetí země, nebo

b) v případě společenství zajistitelů známém jako Lloyd’s činnost spočívající v převzetí rizik postoupených členem Lloyd’s, pojišťovnou nebo zajišťovnou jinou než spole­ čenstvím zajistitelů známém jako Lloyd’s;

8. „domovským členským státem“ se rozumí:

a) u neživotního pojištění členský stát, v němž se nachází sídlo pojišťovny, která kryje riziko;

b) u životního pojištění členský stát, ve kterém se nachází sídlo pojišťovny kryjící závazek;

c) u zajištění členský stát, v němž se nachází sídlo zajišťovny;

9. „hostitelským členským státem“ se rozumí členský stát jiný než domovský členský stát, v němž má pojišťovna nebo za­ jišťovna pobočku nebo poskytuje služby; u životního a neži­ votního pojištění se členským státem, v němž pojišťovna nebo zajišťovna poskytuje služby, rozumí členský stát závaz­ ku nebo členský stát, ve kterém se nachází riziko, pokud jsou závazek nebo riziko kryty pojišťovnou nebo pobočkou, jež se nachází v jiném členském státě;

10. „orgánem dohledu“ se rozumí vnitrostátní orgán nebo orgány, které jsou právním předpisem pověřeny dohledem nad pojišťovnami nebo zajišťovnami;

11. „pobočkou“ se rozumí zastoupení nebo pobočka pojišťovny nebo zajišťovny, která se nachází na území jiného členského státu, než je domovský členský stát;

12. „provozovnou“ se rozumí sídlo nebo pobočka podniku;

13. „členským státem, ve kterém se nachází riziko“ se rozumí kterýkoli:

a) členský stát, ve kterém se nachází majetek, pokud se po­ jištění vztahuje buď na budovy, nebo na budovy a jejich obsah, pokud je obsah kryt stejnou pojistnou smlouvou;

b) členský stát registrace, pokud se pojištění vztahuje na vozidla jakéhokoli typu;

c) členský stát, ve kterém pojistník uzavřel pojistnou smlouvu, pokud se jedná o pojistné smlouvy na dobu maximálně čtyř měsíců, které kryjí rizika na cestách nebo o dovolených, bez ohledu na odvětví;

d) ve všech případech, které nejsou výslovně zahrnuty v písmenech a), b) nebo c), členský stát, ve kterém se nachází:

i) bydliště pojistníka, nebo

ii) je-li pojistník právnickou osobou, provozovna po­ jistníka, ke které se smlouva vztahuje;

14. „členským státem závazku“ se rozumí členský stát, ve kterém se nachází:

a) bydliště pojistníka, nebo

b) je-li pojistník právnickou osobou, provozovna pojist­ níka, ke které se smlouva vztahuje;

15. „mateřským podnikem“ se rozumí mateřský podnik ve smys­ lu článku 1 směrnice 83/349/EHS;

16. „dceřiným podnikem“ se rozumí dceřiný podnik ve smyslu článku 1 směrnice 83/349/EHS, včetně jeho dceřiných podniků;

17. „úzkým propojením“ se rozumí situace, ve kterých jsou dvě nebo více fyzické nebo právnické osoby trvale spojeny s touž osobou vztahem kontroly;

18. „kontrolou“ se rozumí vztah mezi mateřským podnikem a dceřiným podnikem, jak je stanoven v článku 1 směrnice 83/349/EHS, nebo podobný vztah mezi jakoukoli fyzickou nebo právnickou osobou a podnikem;

19. „transakcí uvnitř skupiny“ se rozumí jakákoliv transakce, při níž pojišťovna nebo zajišťovna závisí přímo či nepřímo na ji­ ných podnicích ve stejné skupině nebo na jakékoli fyzické či právnické osobě úzce spojené s podniky v této skupině, po­ kud jde o splnění smluvního či mimosmluvního závazku, ať už za úplatu či nikoli;

20. „účastí“ se rozumí přímé nebo nepřímé držení nejméně 20 % hlasovacích práv v podniku nebo základního kapitálu podniku;

21. „kvalifikovanou účastí“ se rozumí přímá nebo nepřímá účast v podniku, který představuje 10 % či více základního kapitá­ lu nebo hlasovacích práv nebo který dává možnost vy­ konávat značný vliv na vedení tohoto podniku;

22. „regulovaným trhem“ se rozumí jeden z těchto trhů:

a) v případě trhu nacházejícího se v členském státě regulo­ vaný trh, jak je definován v čl. 4 odst. 1 bodě 14 směr­ nice 2004/39/ES;

b) v případě trhu nacházejícího se ve třetí zemi finanční trh, který splňuje tyto podmínky:

i) je uznáván domovským členským státem pojišťov­ ny a splňuje požadavky srovnatelné s požadavky stanovenými směrnicí 2004/39/ES; a

ii) finanční nástroje používané na uvedeném trhu mají kvalitu srovnatelnou s kvalitou nástrojů po­ užívaných na regulovaném trhu nebo na trzích do­ movského členského státu;

23. „národní kanceláří“ se rozumí národní kancelář pojistitelů podle definice uvedené v čl. 1 bodě 3 směrnice 72/166/EHS;

24. „národním garančním fondem“ se rozumí subjekt uvedený v čl. 1 bodě 4 směrnice 84/5/EHS;

25. „finančním podnikem“ se rozumí kterýkoli z těchto subjektů:

a) úvěrová instituce, finanční instituce nebo podnik po­ mocných bankovních služeb ve smyslu čl. 4 bodů 1, 5 a 21 směrnice 2006/48/ES;

b) pojišťovna nebo zajišťovna nebo pojišťovací holdingová společnost ve smyslu čl. 212 odst. 1 písm. f);

c) investiční podnik nebo finanční instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 směrnice 2004/39/ES; nebo

26. „zvláštní účelovou jednotkou (special purpose vehicle)“ se ro­ zumí jakýkoliv podnik, ať už zapsaný do obchodního rej­ stříku či nikoli, jiný než existující pojišťovna nebo zajišťovna, který přebírá rizika od pojišťoven nebo zajišťoven a který plně financuje jejich vystavení těmto rizikům prostřednic­ tvím výnosů z vydávání dluhopisů nebo jakéhokoli jiného mechanismu financování, kdy jsou práva věřitelů z těchto dluhopisů nebo mechanismu financování podřízena zajist­ ným závazkům tohoto podniku;

27. „velkými riziky“ se rozumí:

a) rizika zařazená do odvětví 4, 5, 6, 7, 11 a 12 v části A přílohy I;

b) rizika zařazená do odvětví 14 a 15 v části A přílohy I, jestliže pojistník profesionálně vykonává průmyslovou nebo obchodní činnost nebo svobodné povolání a rizi­ ko se týká této činnosti;

c) rizika zařazená do odvětví 3, 8, 9, 10, 13 a 16 v části A přílohy I, pokud pojistník překročí limity u alespoň dvou z těchto kritérií:

i) u celkové bilance 6,2 milionů EUR v aktivech;

ii) u čistého obratu ve smyslu směrnice Rady 78/660/EHS ze dne 25. července 1978 založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o ročních účetních závěrkách některých forem společností (1) 12,8 mi­ lionů EUR;

iii) u průměrného počtu zaměstnanců během účetního obdob: 250 zaměstnanců.

Pokud pojistník patří do skupiny podniků, pro které se vede konsolidované účetnictví ve smyslu směrnice 83/349/EHS, uplatňují se kritéria uvedená v prvním pododstavci písm. c) na základě konsolidovaných účtů.

Členské státy mohou doplnit kategorii uvedenou v prvním pododstavci písm. c) o rizika pojišťovaná profesními sdruže­ ními, společnými podniky nebo dočasnými seskupeními;

28. „externím zajištěním služeb nebo činností (outsourcing)“ se rozumí ujednání v jakékoli podobě mezi pojišťovnou nebo zajišťovnou a poskytovatelem služeb bez ohledu na to, zda podléhá dohledu nebo ne, podle něhož dotyčný poskytova­ tel služeb vykonává proces, službu nebo činnost – ať již přímo nebo prostřednictvím jejich dalšího externího zajištění

– kterou by jinak vykonávala sama pojišťovna nebo zajišťovna;

d) smíšená finanční holdingová společnost ve smyslu čl. 2  

bodu 15 směrnice 2002/87/ES;

(1) Úř. věst. L 222, 14.8.1978, s. 11.

29. „funkcí“ v rámci řídícího a kontrolního systému se rozumí in­ terní kapacita vykonávat praktické úkoly; řídící a kontrolní systém zahrnuje funkci řízení rizik, funkci zajišťování shody s předpisy, funkci vnitřního auditu a pojistněmatematickou funkci;

30. „upisovacím rizikem“ se rozumí riziko ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných závazků v důsledku nepřiměře­ ných předpokladů ohledně stanovení cen a rezerv;

31. „tržním rizikem“ se rozumí riziko ztráty nebo nepříznivé změny ve finanční situaci vyplývající přímo nebo nepřímo z kolísání úrovně a volatility tržních cen aktiv, závazků a fi­ nančních nástrojů;

32. „úvěrovým rizikem“ se rozumí riziko ztráty nebo nepříznivé změny ve finanční situaci vyplývající z kolísání úvěrového ra­ tingu emitentů cenných papírů, protistran a jakýchkoli dluž­ níků, jimž jsou pojišťovny a zajišťovny vystaveny, v podobě selhání protistrany nebo rizika kreditního rozpětí nebo kon­ centrace tržních rizik;

33. „operačním rizikem“ se rozumí riziko ztráty vyplývající z nedostatečnosti nebo selhání vnitřních procesů, pracovní­ ků a systémů nebo z vnějších událostí;

34. „rizikem likvidity“ se rozumí riziko, že pojišťovny a zajišťov­ ny nejsou schopny vypořádat své investice a další aktiva za účelem vyrovnání svých finančních závazků v okamžiku, kdy se stávají splatnými;

35. „rizikem koncentrace“ se rozumí všechna vystavení rizikům s možnou ztrátou, která je dostatečně velká, aby ohrozila sol­ ventnost nebo finanční situaci pojišťoven a zajišťoven;

36. „technikami snižování rizik“ se rozumí všechny techniky, které umožňují pojišťovnám a zajišťovnám přenést část nebo všechna jejich rizika na jinou stranu;

37. „diverzifikačními efekty“ se rozumí snížení vystavení pojiš­ ťoven a zajišťoven a skupin rizikům, související s diverzifikací jejich činnosti, které vyplývá ze skutečnosti, že nepříznivý vý­ sledek jednoho rizika lze vyrovnat příznivějším výsledkem ji­ ného rizika, pokud uvedená rizika nejsou plně souvztažná;

38. „prognózou rozdělení pravděpodobnosti“ se rozumí mate­ matická funkce, která přiřazuje vyčerpávajícímu souboru vzájemně se vylučujících budoucích událostí pravděpodob­ nost uskutečnění;

39. „mírou rizika“ se rozumí matematická funkce, která přiřazuje peněžní částku dané prognóze rozdělení pravděpodobnosti a monotónně roste s úrovní vystavení rizikům, která jsou podkladem dané prognózy rozdělení pravděpodobnosti;

KAPITOLA II

Přístup k činnosti

Článek 14

Zásada povolení

1. Přístup k přímé pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, na kte­ rou se vztahuje tato směrnice, podléhá předchozímu povolení.

2. O povolení uvedené v odstavci 1 musí u orgánů dohledu domovského členského státu žádat tyto subjekty:

a) každá pojišťovna nebo zajišťovna, která zřizuje své sídlo na území tohoto státu; nebo

b) každá pojišťovna, která si poté, co jí je vydáno povolení podle odstavce 1, přeje rozšířit svou činnost na celé odvětví pojiš­ tění nebo jiná odvětví pojištění než již povolená;

Článek 15

Rozsah povolení

1. Povolení podle článku 14 je platné pro celé Společenství. Umožňuje zde pojišťovnám a zajišťovnám provozovat činnost, přičemž se uvedené povolení vztahuje také na právo usazování a volný pohyb služeb.

2. S výhradou článku 14 se povolení vydává na každé odvětví přímého pojištění uvedené v části A přílohy I nebo v příloze II. Týká se celého odvětví, ledaže si žadatel přeje krýt pouze některá rizika zařazená do tohoto odvětví.

Rizika zahrnutá v příslušném odvětví nesmějí být zahrnuta v žád­ ném jiném odvětví s výjimkou případů uvedených v článku 16.

Povolení lze vydat pro dvě nebo více odvětví, pokud vnitrostátní právní předpisy členského státu povolují v těchto odvětvích vy­ konávat činnost současně.

3. Pokud jde o neživotní pojištění, členské státy mohou vy­ dávat povolení pro skupiny odvětví uvedených v části B přílohy I.

Orgány dohledu mohou omezit povolení požadované pro jedno z odvětví na činnosti uvedené v obchodním plánu uvedeném v článku 23.

4. Pojišťovny spadající do působnosti této směrnice mohou provozovat asistenční činnost uvedenou v článku 6, pouze po­ kud jim bylo vydáno povolení pro odvětví 18 v části A přílohy I, aniž je dotčen čl. 16 odst. 1. V tom případě se tato směrnice na danou činnost vztahuje.

5. Pokud jde o zajištění, povolení se vydává pro neživotní za­ jištění, životní zajištění nebo pro různé typy zajištění.

Žádost o povolení se posuzuje na základě obchodního plánu předloženého podle čl. 18 odst. 1 písm. c) a splnění podmínek pro udělení povolení stanovených členským státem, ve kterém se o povolení žádá.

Článek 16

Doplňková rizika

1. Pojišťovna, které bylo vydáno povolení pro hlavní riziko za­ hrnuté do určitého odvětví nebo skupiny odvětví, jak je uvedeno v příloze I, může také pojišťovat rizika zahrnutá do jiného odvět­ ví, aniž je k tomu třeba získat povolení, pokud jde o tato rizika, za předpokladu, že tato rizika splňují všechny tyto podmínky:

a) souvisejí s hlavním rizikem;

b) týkají se předmětu, který je pojištěn proti hlavnímu riziku;

c) jsou pojištěna ve smlouvě, kterou je pojištěno hlavní riziko.

2. Odchylně od odstavce 1 nelze rizika zahrnutá do odvětví 14, 15 a 17 v části A přílohy I považovat za doplňková rizika k ji­ ným odvětvím.

Pojištění právní ochrany, jak je stanoveno v odvětví 17, však lze považovat za doplňkové riziko k odvětví 18, jsou-li splněny pod­ mínky uvedené v odstavci 1 a některá z těchto podmínek:

a) hlavní riziko se vztahuje výhradně k asistenčním službám po­ skytnutým osobám, které se dostanou do nesnází na cestách, při pobytu mimo svůj domov nebo při pobytu mimo své bydliště; nebo

b) pojištění se týká sporů nebo rizik vznikajících z užívání ná­ mořních plavidel nebo v souvislosti s jejich užíváním.

Článek 17

Právní forma pojišíovny nebo zajišíovny

1. Domovský členský stát vyžaduje, aby každá pojišťovna nebo zajišťovna, která žádá o povolení podle článku 14, přijala některou z právních forem stanovených v příloze III.

2. Členské státy mohou založit podniky ve veřejnoprávní for­ mě za předpokladu, že tyto podniky budou mít za cíl provádět pojišťovací a zajišťovací operace za rovnocenných podmínek, za kterých vykonávají činnost soukromoprávní podniky.

3. Komise může přijmout prováděcí opatření týkající se rozší­ ření seznamu forem stanovených v příloze III.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Článek 18

Podmínky povolení

1. Domovský členský stát vyžaduje, aby každá pojišťovna nebo zajišťovna, která žádá o povolení:

a) pokud jde o pojišťovnu, omezila svůj předmět podnikání na pojišťovací činnosti a operace, které z nich přímo vyplývají, s vyloučením všech jiných obchodních činností;

b) pokud jde o zajišťovnu, omezila svůj předmět činnosti na za­ jišťovací činnosti a s nimi související operace; tento požada­ vek se může rozšířit i na funkci holdingové společnosti a činnosti ve finančním sektoru ve smyslu čl. 2 bodu 8 směr­ nice 2002/87/ES;

c) předložila obchodní plán podle článku 23;

d) měla v držení použitelný kapitál na krytí absolutní dolní meze minimálního kapitálového požadavku stanovené v čl. 129 odst. 1 písm. d);

e) prokázala, že bude schopna mít v držení použitelný kapitál na krytí solventnostního kapitálového požadavku, jak je sta­ noveno v článku 100 a následujících článcích;

f) prokázala, že bude schopna mít v držení použitelný primár­ ní kapitál na krytí minimálního kapitálového požadavku, jak je stanoveno v článku 128 a následujících článcích;

g) prokázala, že bude schopna splnit požadavky řídícího a kon­ trolního systému uvedené v kapitole IV, oddílu 2;

h) pokud jde o neživotní pojištění, oznámila jméno a adresu všech škodních zástupců jmenovaných podle článku 4 směr­ nice 2000/26/ES v každém jiném členském státě, než ve kterém je žádáno o povolení, jestliže rizika, jež mají být kry­ ta, patří do odvětví 10 v části A přílohy I této směrnice, s vy­ loučením odpovědnosti dopravce.

2. Pojišťovna žádající o povolení k rozšíření své činnosti na jiná odvětví nebo o rozšíření povolení, které se vztahuje jen na ně­ která rizika zařazená do jednoho odvětví, musí předložit obchod­ ní plán podle článku 23.

Navíc musí prokázat, že disponuje použitelným kapitálem na kry­ tí solventnostního kapitálového požadavku a minimálního ka­ pitálového požadavku stanovenými v čl. 100 prvním pododstavci a v článku 128.

3. Aniž je dotčen odstavec 2, pojišťovna provozující životní pojištění, která žádá o povolení rozšířit svou činnost na rizika uvedená v odvětvích 1 nebo 2 v části A přílohy I, jak je uvedeno v článku 73, prokáže:

a) že vlastní použitelný primární kapitál na krytí absolutní dol­ ní meze minimálního kapitálového požadavku pro životní pojišťovny a absolutní dolní meze minimálního kapitálového požadavku pro neživotní pojišťovny, jak je uvedeno v čl. 129 odst. 1 písm. d);

b) že se zavazuje pokrýt minimální finanční požadavky uvedené v čl. 74 odst. 3 a následujících článcích.

4. Aniž je dotčen odstavec 2, pojišťovna provozující neživotní pojištění pro rizika uvedená v odvětvích 1 nebo 2 v části A přílo­ hy I, která žádá o povolení rozšířit svou činnost na rizika život­ ního pojištění, jak je uvedeno v článku 73, prokáže:

a) že vlastní použitelný primární kapitál na krytí absolutní dol­ ní meze minimálního kapitálového požadavku pro životní pojišťovny a absolutní dolní meze minimálního kapitálového požadavku pro neživotní pojišťovny, jak je uvedeno v čl. 129 odst. 1 písm. d);

b) že se zavazuje pokrýt minimální finanční požadavky uvedené v čl. 74 odst. 3 a následujících článcích.

Článek 19

Úzké propojení

Jestliže mezi pojišťovnou nebo zajišťovnou a jinými právnickými nebo fyzickými osobami existuje úzké propojení, vydají orgány dohledu povolení pouze tehdy, pokud tato propojení nebrání řád­ nému výkonu funkcí dohledu.

Orgány dohledu také odmítnou vydat povolení, pokud právní a správní předpisy třetí země vztahující se na jednu nebo více fy­ zických nebo právnických osob, se kterými má pojišťovna nebo zajišťovna úzké propojení, nebo potíže související s uplatňováním těchto předpisů brání řádnému výkonu dohledu.

Orgány dohledu požadují na pojišťovnách a zajišťovnách, aby jim neustále poskytovaly informace, které potřebují ke sledování toho, zda jsou trvale dodržovány podmínky uvedené v prvním pododstavci.

Článek 20

Sídlo pojišíovny a zajišíovny

Členské státy vyžadují, aby se skutečné sídlo pojišťovny nebo za­ jišťovny nalézalo v členském státě, ve kterém má pojišťovna nebo zajišťovna své sídlo zapsané v rejstříku.

Článek 21

Pojistné a zajistné podmínky a sazby pojistného a zajistného

1. Členské státy nevyžadují předchozí schválení nebo pravidel­ né oznamování všeobecných a zvláštních pojistných nebo zajist­ ných podmínek, sazeb pojistného nebo zajistného, technických podkladů používaných zejména pro výpočet sazeb pojistného nebo zajistného a technických rezerv nebo formulářů a jiných tis­ kopisů, které hodlá pojišťovna nebo zajišťovna používat při svých jednáních s pojistníky nebo cedujícími nebo retrocedujícími podniky.

Domovský členský stát však může pro životní pojištění a pro vý­ hradní účel ověření souladu s vnitrostátními předpisy o zásadách pojistné matematiky vyžadovat pravidelné oznamování technic­ kých podkladů používaných pro výpočet sazeb pojistného a za­ jistného a technických rezerv. Uvedený požadavek nepředstavuje předběžnou podmínku pro povolení činnosti životní pojišťovny.

2. Členské státy zachovají nebo přijímají nové předpisy o před­ chozím oznamování nebo schvalování zamýšleného zvýšení po­ jistných nebo zajistných sazeb pouze jako součást obecného systému kontroly cen.

3. Členské státy mohou u pojišťoven, které žádají o povolení pro odvětví 18 v části A přílohy I nebo kterým již bylo vydáno, ověřovat jejich přímé nebo nepřímé lidské a materiální zdroje, včetně kvalifikace jejich lékařských týmů a kvality vybavení, které mají k dispozici pro plnění závazků vyplývajících z uvedeného odvětví.

4. Členské státy mohou zachovat nebo přijmout právní a správní předpisy požadující schválení zakladatelské smlouvy a stanov nebo jakýchkoli jiných dokumentů, které jsou nezbytné pro běžné provádění dohledu.

Článek 22

Ekonomické potřeby trhu

Členské státy nepožadují, aby byla jakákoli žádost o povolení po­ suzována s ohledem na ekonomické potřeby trhu.

Článek 23

Obchodní plán

1. Obchodní plán uvedený v čl. 18 odst. 1 písm. c) musí ob­ sahovat údaje nebo podklady týkající se:

a) povahy rizik nebo závazků, které dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna navrhuje krýt;

b) druhu zajišťovacích smluv, které zajišťovna hodlá uzavřít s cedujícími podniky;

c) základních zásad pro zajištění a retrocese;

d) položek primárního kapitálu, z nichž sestává absolutní dolní mez minimálního kapitálového požadavku;

e) předpokládaných nákladů na zřízení provozního systému a obchodní sítě; finančních zdrojů, které mají pokrýt tyto ná­ klady, a pokud jsou rizika, která mají být kryta, zařazena do odvětví 18 v části A přílohy I, také zdrojů, které má pojišťov­ na k dispozici pro zabezpečení přislíbené asistenční služby.

2. Kromě požadavků uvedených v odstavci 1 obsahuje uve­ dený plán na první tři účetní období:

a) předpokládanou rozvahu;

b) odhady budoucího solventnostního kapitálového požadav­ ku, jak je stanoven v kapitole VI oddílu 4 pododdílu 1 na zá­ kladě předpokládané rozvahy uvedené v písmenu a), jakož i metodu výpočtu použitou k odvození těchto odhadů;

c) odhady budoucího minimálního kapitálového požadavku, jak je stanoven v článcích 128 a 129, na základě předpoklá­ dané rozvahy uvedené v písmenu a), jakož i metodu výpočtu použitou k odvození těchto odhadů;

d) odhady finančních zdrojů určených ke krytí technických re­ zerv, minimálního kapitálového požadavku a solventnost­ ního kapitálového požadavku.

e) u neživotního pojištění a zajištění rovněž tyto údaje:

i) předpokládané náklady na správu kromě zřizovacích ná­ kladů, zejména běžné náklady a provize,

ii) předpokládané pojistné nebo příspěvky a náklady na po­ jistná plnění;

f) u životního pojištění rovněž plán uvádějící podrobné odha­ dy předpokládaných příjmů a výdajů s ohledem na přímé po­ jištění, převzaté zajištění a postoupené zajištění.

Článek 24

Akcionáři a společníci s kvalifikovanými účastmi

1. Orgány dohledu domovského členského státu nesmějí po­ jišťovně nebo zajišťovně vydat povolení k výkonu pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, dokud jim není sdělena totožnost jejích akcionářů nebo společníků, ať přímých nebo nepřímých, ať fyzic­ kých nebo právnických osob, které mají v uvedené pojišťovně nebo zajišťovně kvalifikovanou účast, a výše této účasti.

Uvedené orgány odmítnou vydat povolení, pokud vzhledem k po­

2. Pro účely odstavce 1 se berou v úvahu hlasovací práva uve­ dená v článcích 9 a 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES ze dne 15. prosince 2004 o harmonizaci požadav­ ků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu (1) a podmínky týkající se jejich sčítání stanovené v čl. 12 odst. 4 a 5 zmíněné směrnice.

Členské státy neberou v úvahu hlasovací práva ani účasti, které in­ vestiční podniky nebo úvěrové instituce případně drží v důsledku upsání finančních nástrojů nebo umístění finančních nástrojů na základě pevného závazku převzetí, zahrnutého v bodě 6 oddílu A přílohy I směrnice 2004/39/ES, pokud tato práva nejsou vyko­ návána ani jinak využívána k zasahování do řízení emitenta a po­ kud jsou zcizena do jednoho roku od nabytí.

Článek 25

Odmítnutí vydat povolení

Každé rozhodnutí o odmítnutí vydat povolení musí být podrob­ ně odůvodněno a oznámeno dotyčné pojišťovně nebo zajišťovně.

Každý členský stát učiní opatření, aby v případě odmítnutí vydat povolení bylo možné obrátit se na soud.

To musí být umožněno i v případech, kdy orgány dohledu nevy­ řídí žádost o povolení do šesti měsíců ode dne obdržení.

Článek 26

Předběžné konzultace s orgány ostatních členských států

1. Před udělením povolení pojišťovně nebo zajišťovně je třeba konzultovat orgány dohledu jiných členských států, pokud je po­ jišťovna nebo zajišťovna kterýmkoli z těchto podniků:

a) dceřiným podnikem pojišťovny nebo zajišťovny povolené v tomto jiném členském státě;

b) dceřiným podnikem mateřského podniku pojišťovny nebo zajišťovny povolené v tomto jiném členském státě; nebo

c) podnikem kontrolovaným stejnou osobou, ať již fyzickou nebo právnickou, která kontroluje pojišťovnu nebo zajišťov­ nu povolenou v tomto jiném členském státě.

třebě zajistit řádné a obezřetné řízení pojišťovny nebo zajišťovny  

nejsou spokojeny s kvalifikací akcionářů nebo společníků.

(1) Úř. věst. L 390, 31.12.2004, s. 38.

2. Před udělením povolení pojišťovně nebo zajišťovně je třeba konzultovat s orgány daného členského státu, které jsou odpo­ vědné za dohled nad úvěrovými institucemi nebo investičními podniky, pokud je pojišťovna nebo zajišťovna kterýmkoli z těchto podniků:

a) dceřiným podnikem úvěrové instituce nebo investičního podniku, který získal povolení ve Společenství;

b) dceřiným podnikem mateřského podniku úvěrové instituce nebo investičního podniku povoleného ve Společenství; nebo

c) podnikem kontrolovaným stejnou osobou, fyzickou či práv­ xxxxxx, která kontroluje úvěrovou instituci nebo investiční podnik povolený ve Společenství.

3. Dotyčné orgány uvedené v odstavcích 1 a 2 se vzájemně konzultují zejména při hodnocení vhodnosti akcionářů a způso­ bilost a bezúhonnosti všech osob, které skutečně řídí pojišťovnu nebo zajišťovnu nebo mají jiné klíčové funkce a účastní se řízení jiného podniku ze stejné skupiny.

Vzájemně se informují o všech údajích týkajících se vhodnosti ak­ cionářů a vhodnosti a řádnosti všech osob, které skutečně řídí po­ jišťovnu nebo mají jiné klíčové funkce, majících význam pro ostatní příslušné orgány zúčastněné při vydávání povolení i při průběžné kontrole dodržování provozních podmínek.

KAPITOLA III

Orgány dohledu a obecná pravidla

Článek 27

Hlavní cíl dohledu

Členské státy zajistí, aby byly orgánům dohledu poskytnuty vše­ chny prostředky a aby měly příslušné odborné znalosti, kapacitu a mandát, které jsou nezbytné k dosažení hlavního cíle dohledu, a to ochrany pojistníků a osob oprávněných k pojistnému plnění.

Článek 28

Finanční stabilita a procyklické účinky

Aniž je dotčen hlavní cíl dohledu stanovený v článku 27, členské státy zajistí, aby orgány dohledu při výkonu svých obecných po­ vinností pečlivě zvážily potenciální dopady svých rozhodnutí na stabilitu dotyčných finančních systémů v Evropské unii, a to především v mimořádných situacích, a aby vzaly v úvahu infor­ mace dostupné v dané době.

V době výjimečných pohybů na finančních trzích vezmou orgány dohledu v potaz potenciální procyklické účinky svých opatření.

Článek 29

Obecné zásady dohledu

1. Dohled je založen na perspektivním přístupu vycházejícím z rizik. Zahrnuje neustálé ověřování řádného výkonu pojišťovací nebo zajišťovací činnosti a dodržování ustanovení o dohledu po­ jišťovnami a zajišťovnami.

2. Dohled nad pojišťovnami a zajišťovnami zahrnuje vhodnou kombinaci kontrolních činností na dálku a inspekcí na místě.

3. Členské státy zajistí, aby se požadavky stanovené v této směrnici uplatňovaly způsobem, který je přiměřený povaze, roz­ sahu a komplexnosti rizik spojených s činností pojišťovny nebo zajišťovny.

4. Komise zajistí, aby se v prováděcích opatřeních zohlednila zásada proporcionality, a zajistilo se tak přiměřené uplatňování této směrnice zejména u malých pojišťoven.

Článek 30

Orgány dohledu a oblast působnosti dohledu

1. Finanční dohled nad pojišťovnami a zajišťovnami, včetně dohledu nad činností, kterou vykonávají buď prostřednictvím po­ xxxxx, nebo v rámci volného pohybu služeb, náleží do výhradní pravomoci domovského členského státu.

2. Finanční dohled podle odstavce 1 zahrnuje ověřování veš­ keré činnosti pojišťovny a zajišťovny, její solventnosti, tvorby technických rezerv, jejích aktiv a použitelného kapitálu v souladu s předpisy nebo obvyklou praxí v domovském členském státě podle předpisů přijatých na úrovni Společenství.

Jestliže má dotyčná pojišťovna povolení krýt rizika zařazená v od­ větví 18 v části A přílohy I, rozšiřuje se dohled na sledování tech­ nických prostředků, které má pojišťovna k dispozici pro provoz asistenčních služeb, k jejichž výkonu se zavázala, pokud právo domovského členského státu stanoví sledování těchto prostředků.

3. Pokud mají orgány dohledu členského státu, ve kterém se nachází riziko, nebo členského státu závazku nebo v případě za­ jišťovny orgány dohledu hostitelského členského státu důvod do­ mnívat se, že činnosti pojišťovny nebo zajišťovny mohou ovlivnit její finanční zdraví, informují o tom orgány dohledu domovského členského státu této pojišťovny nebo zajišťovny.

Orgány dohledu domovského členského státu pojišťovny nebo zajišťovny rozhodnou, zda pojišťovna nebo zajišťovna dodržuje obezřetnostní zásady stanovené v této směrnici.

Článek 31

Transparentnost a odpovědnost

1. Orgány dohledu plní své úkoly transparentním a odpověd­ ným způsobem s patřičným ohledem na ochranu důvěrných informací.

2. Členské státy zajistí, aby byly zveřejňovány tyto informace:

a) znění právních a správních předpisů a obecných doporučení v oblasti pojišťovnictví;

b) obecná kritéria a metody, včetně nástrojů vytvořených v sou­ ladu s čl. 34 odst. 4, použité v procesu kontroly orgánem do­ hledu, jak jsou stanoveny v článku 36;

c) souhrnné statistické údaje o hlavních aspektech obezřetnost­ ního rámce;

d) způsob, jakým se v praxi provádějí možnosti stanovené v této směrnici;

e) cíle dohledu a jeho hlavní funkce a činnosti.

Zveřejňování informací stanovené v prvním pododstavci, musí být dostatečné, aby umožnilo srovnání přístupů dohledu přijatých orgány dohledu různých členských států.

Zveřejňování informací se provádí v jednotném formátu a pravi­ delně se aktualizuje. Informace uvedené v prvním pododstavci písm. a) až e) jsou v každém členském státě přístupné na jednot­ né elektronické adrese.

3. Členské státy stanoví transparentní postupy týkající se jme­ nování a odvolání členů řídících a správních subjektů svých or­ gánů dohledu.

4. Komise přijme prováděcí opatření týkající se odstavce 2 a určí hlavní aspekty, o nichž se zveřejňují souhrnné statistické údaje, úpravu, strukturu, obsah a datum zveřejnění.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Článek 32

Zákaz odmítnutí zajišíovacích smluv nebo retrocesních smluv

1. Domovský členský stát pojišťovny neodmítne zajišťovací smlouvu uzavřenou se zajišťovnou nebo pojišťovnou povolenou v souladu s článkem 14 z důvodů přímo spojených s finančním zdravím této zajišťovny nebo této pojišťovny.

2. Domovský členský stát zajišťovny neodmítne retrocesní smlouvu uzavřenou zajišťovnou se zajišťovnou nebo pojišťovnou povolenou v souladu s článkem 14 z důvodů přímo se týkajících finančního zdraví této zajišťovny nebo pojišťovny.

Článek 33

Dohled nad pobočkami usazenými v jiném členském státě

Členské státy stanoví, že pokud pojišťovna nebo zajišťovna, jíž bylo vydáno povolení v jiném členském státě, provozuje činnost prostřednictvím pobočky, mohou orgány dohledu domovského členského státu poté, co informují orgány dohledu hostitelského členského státu, samy nebo prostřednictvím osob jmenovaných pro uvedený účel na místě ověřovat informace nutné k zajištění finančního dohledu nad touto pojišťovnou nebo zajišťovnou.

Orgány dotyčného hostitelského členského státu se mohou uve­ dených ověřování účastnit.

Článek 34

Obecné pravomoci orgánů dohledu

1. Členské státy zajistí, aby orgány dohledu měly pravomoc přijímat preventivní opatření a opatření k nápravě za účelem za­ jištění toho, aby pojišťovny a zajišťovny dodržovaly právní a správní předpisy, jež musí dodržovat v každém členském státě.

2. Orgány dohledu mají pravomoc přijímat jakákoli nezbytná opatření, případně včetně opatření správní nebo finanční pova­ hy, pokud jde o pojišťovny a zajišťovny a členy jejich správního, řídícího nebo kontrolního orgánu.

3. Členské státy zajistí, aby orgány dohledu měly pravomoc požadovat všechny informace nezbytné pro provádění dohledu v souladu s článkem 35.

4. Členské státy zajistí, aby orgány dohledu měly právo vypra­ covat, kromě výpočtu solventnostního kapitálového požadavku, případně nezbytné kvantitativní nástroje v rámci procesu kon­ troly orgánem dohledu k posouzení schopnosti pojišťoven a za­ jišťoven zvládat možné události nebo budoucí změny v hospodářských podmínkách, které by mohly mít nepříznivé účinky na jejich celkovou finanční situaci. Orgány dohledu mají pravomoc požadovat, aby pojišťovny a zajišťovny prováděly od­ povídající testy.

5. Orgány dohledu mají pravomoc provádět šetření na místě v prostorách pojišťoven a zajišťoven;

6. Pravomoci orgánů dohledu se uplatňují včas a přiměřeně.

7. Pravomoci ohledně pojišťoven a zajišťoven uvedené v od­ stavcích 1 až 5 jsou také dostupné, pokud jde o externě zajišťo­ vané činnosti pojišťoven a zajišťoven.

8. Opatření uvedená v odstavcích 1 až 5 a 7 se vymáhají, a pří­ padně i soudním výkonem rozhodnutí.

Článek 35

Informace, které se poskytují pro účely dohledu

1. Členské státy požadují, aby pojišťovny a zajišťovny předklá­ daly orgánům dohledu informace, které jsou nezbytné pro účely dohledu. Tyto informace zahrnují přinejmenším informace ne­ zbytné pro následující kroky při provádění procesu uvedeného v článku 36:

a) posouzení systému správy uplatňovaného pojišťovnami a za­ jišťovnami, činnosti, kterou provádějí, zásad oceňování po­ užívaných pro účely solventnosti, rizik, jimž čelí, a systémů řízení rizik, jejich kapitálové struktury, potřeb a řízení;

b) přijímání vhodných rozhodnutí vyplývajících z výkonu jejich práv a povinností dohledu.

2. Členské státy zajistí, aby orgány dohledu měly tyto pravomoci:

a) určovat povahu, rozsah a úpravu informací uvedených v od­ stavci 1, jejichž předložení požadují od pojišťoven a zajišťo­ ven v těchto časových okamžicích:

i) v předem stanovených lhůtách;

ii) nastanou-li předem stanovené události;

iii) během šetření týkajících se situace pojišťovny nebo zajišťovny;

b) získávat veškeré informace, které mají o smlouvách zpro­ středkovatelé, nebo o smlouvách, které se uzavřely se třetími osobami; a

c) požadovat informace od externích odborníků, jako jsou au­ ditoři a pojistní matematici.

3. Informace uvedené v odstavcích 1 a 2 zahrnují:

a) kvalitativní nebo kvantitativní prvky nebo jakoukoli jejich vhodnou kombinaci;

b) historické, nynější nebo očekávané prvky nebo jakoukoli je­ jich vhodnou kombinaci; a

c) údaje z vnitřních nebo vnějších zdrojů nebo jakékoli jejich vhodné kombinace.

4. Informace uvedené v odstavcích 1 a 2 jsou v souladu s tě­ mito zásadami:

a) musí odrážet povahu, rozsah a komplexnost činnosti dotyč­ né pojišťovny nebo zajišťovny a zejména rizik spjatých s je­ jich činností;

b) musí být přístupné, úplné ve všech podstatných ohledech, srovnatelné a v průběhu času konzistentní;

c) musí být relevantní, spolehlivé a srozumitelné.

5. Členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny měly vhod­ né systémy a struktury za účelem splnění požadavků stanovených v odstavcích 1 až 4, jakož i písemnou koncepci, schválenou správním, řídícím nebo kontrolním orgánem pojišťovny nebo za­ jišťovny a zajišťující průběžnou přiměřenost předkládaných informací.

6. Komise přijme prováděcí opatření blíže určující informace uvedené v odstavcích 1 až 4 za účelem zajištění přiměřeného roz­ sahu sbližování, pokud jde o oznamování orgánům dohledu.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Článek 36

Proces kontroly orgánem dohledu

1. Členské státy zajistí, aby orgány dohledu přezkoumávaly a hodnotily strategie, procesy a postupy hlášení, které zavedly po­ jišťovny a zajišťovny za účelem splnění právních a správních předpisů přijatých podle této směrnice.

Přezkum a hodnocení zahrnou hodnocení kvalitativních poža­ davků týkajících se řídícího a kontrolního systému, posuzování ri­ zik, jimž dotyčné pojišťovny a zajišťovny čelí nebo mohou čelit, a posuzování schopnosti uvedených pojišťoven a zajišťoven po­ suzovat tato rizika s ohledem na prostředí, v němž pojišťovny a zajišťovny vykonávají činnost.

2. Orgány dohledu zejména přezkoumávají a hodnotí soulad s:

a) řídícím a kontrolním systémem, včetně vlastního posouzení rizik a solventnosti, jak je stanoven v kapitole IV oddílu 2;

b) technickými rezervami, jak jsou stanoveny v kapitole VI od­ dílu 2;

c) kapitálovými požadavky, jak jsou stanoveny v kapitole VI od­ dílu 4 a 5;

d) investičními pravidly, jak jsou stanovena v kapitole VI oddí­ lu 6;

e) kvalitou a kvantitou kapitálu, jak jsou stanoveny v kapitole VI oddílu 3;

f) pokud pojišťovna nebo zajišťovna používá úplný nebo čás­ tečný interní model, průběžným plněním požadavků pro úplné a částečné interní modely stanovené v kapitole VI od­ dílu 4 pododdílu 3.

3. Orgány dohledu zavedou přiměřené nástroje sledování, které jim umožňují zjistit zhoršující se finanční situaci v poji­ šťovně nebo zajišťovně a sledovat, jak je toto zhoršení napraveno.

4. Orgány dohledu posuzují přiměřenost metod a postupů po­ jišťoven a zajišťoven, které mají určovat možné události nebo bu­ doucí změny v hospodářských podmínkách, které by mohly mít nepříznivé účinky na celkovou finanční situaci dotyčné pojišťov­ ny nebo zajišťovny.

Orgány dohledu posuzují schopnost pojišťoven a zajišťoven odo­ lat těmto možným událostem nebo budoucím změnám v hospo­ dářských podmínkách.

5. Orgány dohledu mají pravomoci nezbytné k tomu, aby mohly od pojišťoven a zajišťoven požadovat odstranění slabých stránek nebo nedostatků zjištěných v procesu kontroly orgánem dohledu.

6. Přezkum, hodnocení a posouzení uvedené v odstavcích 1, 2 a 4 se provádějí pravidelně.

Orgány dohledu stanoví minimální četnost a rozsah těchto pře­ zkumů, hodnocení a posuzování s ohledem na povahu, rozsah a komplexnost činností dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny.

Článek 37

Navýšení kapitálového požadavku

1. V návaznosti na proces kontroly orgánem dohledu mohou orgány dohledu za výjimečných okolností uložit pojišťovně nebo zajišťovně navýšení kapitálového požadavku, a to v rozhodnutí s uvedením důvodů. Takto mohou rozhodnout pouze v těchto případech:

a) orgán dohledu učiní závěr, že rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny se významně odchyluje od předpokladů k solvent­ nostnímu kapitálovému požadavku, jak byl vypočítán s po­ užitím standardního vzorce v souladu s kapitolou VI oddílem 4 pododdílem 2, a

i) požadavek používat interní model podle článku 119 není vhodný nebo je neúčinný; nebo

ii) kdy se v souladu s článkem 119 vypracovává částečný nebo úplný interní model;

b) orgán dohledu učiní závěr, že se rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny významně odchyluje od předpokladů k sol­ ventnostnímu kapitálovému požadavku, jak byl vypočítán s použitím interního modelu nebo částečného interního mo­ delu v souladu s kapitolou VI oddílem 4 pododdílem 3, pro­ tože jistá kvantifikovatelná rizika jsou zachycena nedostatečně a úprava modelu s cílem lépe zohlednit daný ri­ zikový profil nebyla v přiměřeném časovém úseku úspěšná; nebo

c) orgán dohledu učiní závěr, že systém správy pojišťovny nebo zajišťovny se významně odchyluje od norem stanovených v kapitole IV oddílu 2, že tyto odchylky brání pojišťovně nebo zajišťovně v tom, aby byla schopna řádně zjišťovat, mě­ řit, sledovat a řídit rizika, jimž je nebo by mohla být vysta­ vena, a podávat o nich zprávy, a je nepravděpodobné, že samotné uplatnění jiných opatření dostatečně zlepší nedo­ statky v přiměřeném časovém úseku.

2. V případech stanovených v odst. 1 písm. a) a b) se navýšení kapitálového požadavku vypočítá tak, aby pojišťovna nebo za­ jišťovna splňovala čl. 101 odst. 3.

V případech stanovených v odst. 1 písm. c) odpovídá navýšení ka­ pitálového požadavku míře závažných rizik vyplývajících z nedo­ statků, které byly důvodem rozhodnutí orgánu dohledu o navýšení kapitálového požadavku.

3. V případech stanovených v odst. 1 písm. b) a c) orgán do­ hledu zajistí, aby pojišťovna nebo zajišťovna vyvinula veškeré úsi­ lí pro odstranění nedostatků, které vedly k uložení navýšení kapitálového požadavku.

4. Navýšení kapitálového požadavku uvedené v odstavci 1 je kontrolováno orgánem dohledu alespoň jednou ročně a je zruše­ no, jestliže pojišťovna odstranila nedostatky, které vedly k jeho uložení.

5. Solventnostní kapitálový požadavek, včetně navýšení ka­ pitálového požadavku, nahradí nepřiměřený solventnostní ka­ pitálový požadavek.

Aniž je dotčen první pododstavec, solventnostní kapitálový po­ žadavek zahrnuje navýšení kapitálového požadavku v souladu s odst. 1 písm. c) pro účely výpočtu rizikové přirážky uvedené v čl. 77 odst. 5.

6. Komise přijme prováděcí opatření, která blíže určí okolnos­ ti, za nichž lze uložit navýšení kapitálového požadavku, a metody výpočtu tohoto navýšení.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Článek 38

Dohled nad externě zajištěnými funkcemi a činnostmi (outsourcingem)

1. Aniž je dotčen článek 49, členské státy zajistí, aby pojišťov­ ny a zajišťovny, které si dávají externě zajišťovat určitou funkci nebo určitou pojišťovací nebo zajišťovací činnost, učinily všechny kroky nezbytné k zajištění splnění podmínek:

a) poskytovatel služeb musí v souvislosti s externě zajištěnou funkcí nebo činností spolupracovat s orgány dohledu pojiš­ ťovny nebo zajišťovny;

b) pojišťovny nebo zajišťovny, jejich auditoři a orgány dohledu musí mít skutečný přístup k údajům souvisejícím s externě zajištěnými funkcemi nebo činnostmi;

c) orgány dohledu musí mít skutečný přístup k provozním pro­ storům poskytovatele služeb a musí být schopny vykonávat uvedená práva.

2. Členský stát, v němž se nachází poskytovatel služeb, povolí orgánům dohledu pojišťovny nebo zajišťovny, aby samy nebo prostřednictvím osob, které pro tento účel jmenují, prováděly in­ spekce na místě v prostorách poskytovatele služeb. Orgán dohle­ du pojišťovny nebo zajišťovny o tom informuje příslušný orgán členského státu, v němž se nachází poskytovatel služeb, před pro­ vedením inspekce na místě. V případě subjektu, který nepodléhá takovému dohledu, je příslušným orgánem orgán dohledu.

Orgány dohledu členských států pojišťovny nebo zajišťovny mo­ hou k provádění uvedených inspekcí na místě zmocnit orgány dohledu členského státu, v němž se nachází poskytovatel služeb.

Článek 39

Převod pojistného kmene

1. Za podmínek stanovených vnitrostátními právními před­ pisy vydají členské státy povolení pojišťovnám a zajišťovnám se sídlem na jejich území k převodu celého nebo části jejich pojist­ ného kmene uzavřených buď v rámci práva usazování, nebo vol­ ného pohybu služeb na přebírající podnik usazený ve Společenství.

Takový převod lze povolit, pouze pokud orgány dohledu domov­ ského členského státu přebírajícího podniku potvrdí, že po za­ počtení převodu má přebírající podnik nezbytný použitelný kapitál na krytí solventnostního kapitálového požadavku uvede­ ného v čl. 100 prvním pododstavci.

2. V případě pojišťoven se použijí odstavce 3 až 6.

3. Pokud pobočka hodlá převést celý pojistný kmen nebo jeho část, je třeba konzultovat členský stát, v němž se nachází tato pobočka.

4. Za okolností zmiňovaných v odstavcích 1 a 3 orgány do­ hledu domovského členského státu převádějící pojišťovny povolí převod po obdržení souhlasu od orgánů členských států, ve kterých byly smlouvy uzavřeny na základě práva usazování nebo volného pohybu služeb.

5. Orgány členských států, které byly konzultovány, poskyt­ nou stanovisko nebo souhlas orgánům domovského členského státu převádějící pojišťovny do tří měsíců od obdržení žádosti o konzultaci.

Nedodání odpovědi konzultovanými orgány v uvedené lhůtě se považuje za mlčky vyjádřený souhlas.

6. Převod pojistného kmene povolený v souladu s odstavci 1 až 5 se zveřejňuje buď před udělením povolení, nebo po jeho udě­ lení způsobem stanoveným vnitrostátními právními předpisy do­ movského členského státu nebo v členském státě, ve kterém se nachází riziko, nebo v členském státě závazku.

Tyto převody jsou bez dalšího účinné vůči pojistníkům, po­ jištěným osobám a všem ostatním osobám majícím práva nebo povinnosti vzniklé z převedených smluv.

Prvním a druhým pododstavcem tohoto odstavce není dotčeno právo členských států poskytnout pojistníkům možnost smlouvy v určité lhůtě po převodu zrušit.

KAPITOLA IV

Podmínky pro výkon činnosti

Oddíl 1

Odpovědnost správního, řídícího nebo kontrolního orgánu

Článek 40

Odpovědnost správního, řídícího nebo kontrolního orgánu

Členské státy zajistí, aby správní, řídící nebo kontrolní orgán po­ jišťovny nebo zajišťovny měl konečnou odpovědnost za to, že do­ tyčná pojišťovna nebo zajišťovna dodržuje právní a správní předpisy přijaté podle této směrnice.

Oddíl 2

Řídící a kontrolní systém

Článek 41

Obecné požadavky v oblasti řízení a kontroly

1. Členské státy požadují, aby všechny pojišťovny a zajišťovny měly účinný řídící a kontrolní systém, který umožňuje řádné a obezřetné řízení činnosti.

Uvedený systém zahrnuje přinejmenším adekvátní transparentní organizační strukturu s jasným rozdělením a přiměřeným oddě­ lením povinností a účinným systémem pro zajištění předávání in­ formací. Zahrnuje dodržování požadavků stanovených v článcích 42 až 49.

Řídící a kontrolní systém je předmětem pravidelného vnitřního přezkumu.

2. Řídící a kontrolní systém je přiměřený povaze, rozsahu a komplexnosti činností pojišťovny nebo zajišťovny.

3. Pojišťovny nebo zajišťovny mají písemnou koncepci, pokud jde přinejmenším o řízení rizik, vnitřní kontrolu, vnitřní audit a případně externí zajištění služeb nebo činností. Zajistí, aby byly tyto koncepce uskutečňovány.

Uvedené písemné koncepce se přezkoumávají alespoň jednou ročně. Podléhají předchozímu schválení správním, řídícím nebo kontrolním orgánem a upravují se s ohledem na jakoukoli výz­ namnou změnu v dotyčném systému nebo oblasti.

4. Pojišťovny a zajišťovny přijmou vhodná opatření k zajištění kontinuity a řádného výkonu svých činností, včetně vypracování pohotovostních plánů. K tomuto účelu podnik používá vhodné a přiměřené systémy, zdroje a postupy.

5. Orgány dohledu mají přiměřené prostředky, metody a pra­ vomoci pro ověřování řídícího a kontrolního systému pojišťoven a zajišťoven a pro hodnocení vznikajících rizik zjištěných uvede­ nými pojišťovnami a zajišťovnami, které mohou mít vliv na jejich finanční zdraví.

Členské státy zajistí, aby měly orgány dohledu pravomoci ne­ zbytné k tomu, aby mohly vyžadovat zlepšení a posílení řídícího a kontrolního systému za účelem zajištění dodržení požadavků stanovených v článcích 42 až 49.

Článek 42

Požadavky na způsobilost a bezúhonnost osob, které skutečně řídí pojišíovnu nebo zajišíovnu nebo mají jiné klíčové funkce

1. Pojišťovny a zajišťovny zajistí, aby všechny osoby, které sku­ tečně řídí pojišťovnu nebo zajišťovnu nebo mají jiné klíčové funkce, vždy splňovaly tyto požadavky:

a) mají odpovídající odbornou kvalifikaci, znalosti a zkušenosti pro řádné a obezřetné řízení (způsobilost); a

b) mají dobrou pověst a jsou čestní (bezúhonnost).

2. Pojišťovny a zajišťovny oznámí orgánu dohledu veškeré změny totožnosti osob, které skutečně řídí pojišťovnu nebo za­ jišťovnu nebo mají jiné klíčové funkce, spolu se všemi informa­ cemi potřebnými k posouzení, zda jakékoli nové osoby, které byly jmenovány, aby řídily pojišťovnu nebo zajišťovnu, jsou způ­ sobilé a bezúhonné.

3. Pojišťovny a zajišťovny učiní oznámení svému orgánu do­ hledu, pokud kterákoli osoba uvedená v odstavcích 1 a 2 byla na­ hrazena, protože již nesplňuje požadavky uvedené v odstavci 1.

Článek 43

Doklad o bezúhonnosti

1. Požaduje-li členský stát od svých státních příslušníků, aby předložili doklad o tom, že jsou bezúhonní, že neprodělali úpa­ dek, nebo obojí, přijme jako dostatečný doklad od státních pří­ slušníků jiných členských států výpis ze soudního rejstříku nebo popřípadě rovnocenný doklad vydaný příslušným soudním nebo správním orgánem členského státu původu nebo předchozího pobytu, z kterého vyplývá, že jsou tyto požadavky splněny.

2. Nevydává-li členský stát původu nebo posledního pobytu doklad uvedený v odstavci 1, může být nahrazen místopřísežným prohlášením nebo v členských státech, jejichž právo nezná insti­ tut místopřísežného prohlášení, čestným prohlášením učiněným dotyčným státním příslušníkem jiného členského státu před pří­ slušným soudním nebo správním orgánem nebo před notářem členského státu původu nebo předchozího pobytu státního pří­ slušníka jiného členského státu.

Tento orgán nebo notář vydá potvrzení o místopřísežném pro­ hlášení nebo čestném prohlášení.

Prohlášení o neprodělání úpadku uvedené v prvním pododstavci lze učinit rovněž před příslušným profesním nebo oborovým sdružením příslušného členského státu.

3. Doklady a prohlášení uvedené v odstavcích 1 a 2 nesmějí být při předložení starší tří měsíců.

4. Členské státy určí orgány a subjekty příslušné k vydávání dokladů uvedených v odstavcích 1 a 2 a neprodleně o tom infor­ mují ostatní členské státy a Komisi.

Každý členský stát také sdělí ostatním členským státům a Komisi orgány nebo subjekty, kterým musí být předkládány doklady uve­ dené v odstavcích 1 a 2 na podporu žádosti o povolení výkonu činností uvedených v článku 2 na území uvedeného členského státu.

Článek 44

Řízení rizik

1. Pojišťovny a zajišťovny musí mít účinný systém řízení rizik zahrnující strategie, procesy a postupy hlášení nezbytné pro ne­ ustálé zjišťování, měření, sledování, řízení a hlášení rizik, na jed­ notlivé a souhrnné úrovni, jimž jsou nebo by mohly být vystaveny, a jejich vzájemných závislostí.

Uvedený systém řízení rizik musí být účinný a dobře začleněn do organizační struktury a rozhodování pojišťovny nebo zajišťovny, a musí být brán náležitě na zřetel osobami, které skutečně pod­ nik řídí nebo v něm zastávají jiné klíčové funkce.

2. Systém řízení rizik se vztahuje na rizika, která budou zahr­ nuta do výpočtu solventnostního kapitálového požadavku, jak je stanoveno v čl. 101 odst. 4, jakož i na rizika, která nejsou zahr­ nuta nebo nejsou plně zahrnuta do jeho výpočtu.

Systém řízení rizik se vztahuje alespoň na tyto oblasti:

a) upisování pojištění a tvorba technických rezerv;

b) řízení aktiv a závazků;

c) investice, zejména deriváty a podobné závazky;

d) řízení rizika likvidity a rizika koncentrace;

e) řízení operačních rizik;

f) zajištění a další techniky snižování rizik.

Písemná koncepce řízení rizik uvedená v čl. 41 odst. 3 zahrnuje koncepce týkající se tohoto odstavce druhého pododstavce pís­ men a) až f).

3. Pokud jde o investiční riziko, pojišťovny a zajišťovny pro­ kážou, že dodržují kapitolu VI oddíl 6.

4. Pojišťovny a zajišťovny zavedou funkci řízení rizik, která je členěna tak, aby usnadnila provádění systému řízení rizik.

5. Pro pojišťovny a zajišťovny, které používají částečný nebo úplný interní model schválený v souladu s články 112 a 113, se funkce řízení rizik vztahuje na tyto další úkoly:

a) navrhnout a provést interní model;

b) testovat a ověřit platnost interního modelu;

c) vést dokumentaci k internímu modelu a jeho veškerým změnám;

d) analyzovat chování interního modelu a vypracovávat o něm souhrnné zprávy;

e) informovat správní, řídící nebo kontrolní orgán o chování in­ terního modelu, uvádět oblasti, v nichž je zapotřebí zlepšení, a podávat uvedenému orgánu nejnovější informace o úsilí zlepšit dříve zjištěné slabé stránky;

Článek 45

Vlastní posouzení rizik a solventnosti

1. Každá pojišťovna nebo zajišťovna jako součást svého systé­ mu řízení rizik provádí své vlastní posouzení rizik a solventnosti.

Toto posouzení zahrnuje alespoň:

a) veškeré požadavky na solventnost s ohledem na individuální rizikový profil, schválené limity rozsahu rizika a obchodní strategii pojišťovny nebo zajišťovny;

b) neustálé dodržování kapitálových požadavků, jak jsou xxxxxx xxxx v kapitole VI oddílech 4 a 5, a požadavků týkajících se technických rezerv, jak jsou stanoveny v kapitole VI oddílu 2;

c) rozsah, kterým se rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny odchyluje od předpokladů k solventnostnímu kapitálovému požadavku, jak je stanoven v čl. 101 odst. 3, vypočítanému standardním vzorcem v souladu s kapitolou VI oddílem 4 pododdílem 2 nebo částečným nebo úplným interním mo­ delem v souladu s kapitolou VI oddílem 4 pododdílem 3.

2. Pro účely odst. 1 písm. a) dotyčná pojišťovna nebo zajišťov­ na zavede procesy, které jsou přiměřené povaze, komplexnosti a rozsahu rizik spojených s činností pojišťovny nebo zajišťovny a které jí umožňují náležitě zjišťovat a posuzovat rizika, jimž čelí v krátkodobém a dlouhodobém výhledu a jimž je nebo by mohla být vystavena. Pojišťovna nebo zajišťovna prokáže metody pou­ žité v tomto posouzení.

3. V případě uvedeném v odst. 1 písm. c), pokud se používá interní model, se provede posouzení spolu s opětovnou kalibrací, která mění interní riziková čísla na míru rizika a kalibraci solvent­ nostního kapitálového požadavku.

4. Vlastní posouzení rizik a solventnosti je nedílnou součástí obchodní strategie a neustále se zohledňuje v strategických roz­ hodnutích pojišťovny nebo zajišťovny.

5. Pojišťovny nebo zajišťovny provádějí posouzení uvedené v odstavci 1 pravidelně a neprodleně po jakékoli významné změ­ ně ve svém rizikovém profilu.

6. Pojišťovny a zajišťovny informují orgány dohledu o výsled­ cích každého vlastního posouzení rizik a solventnosti v rámci in­ formací oznamovaných podle článku 35.

7. Vlastní posouzení rizik a solventnosti neslouží k výpočtu kapitálového požadavku. Solventnostní kapitálový požadavek lze upravit pouze v souladu s články 37, 231 až 233 a 238.

Článek 46

Vnitřní kontrola

1. Pojišťovny a zajišťovny zavedou účinný systém vnitřní kontroly.

Uvedený systém zahrnuje přinejmenším správní a účetní postupy, rámec vnitřní kontroly, vhodné mechanismy ohlašování na všech úrovních pojišťovny nebo zajišťovny a funkci zajišťování shody s předpisy (compliance function).

2. Funkce zajišťování shody s předpisy zahrnuje poskytování poradenství správnímu, řídícímu nebo kontrolnímu orgánu ohledně dodržování právních a správních předpisů přijatých podle této směrnice. Zahrnuje rovněž posouzení dopadu veške­ rých změn v právním prostředí na operace dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny, jakož i určení a posouzení rizika nedodržení předpisů.

Článek 47

Vnitřní audit

1. Pojišťovny a zajišťovny zřídí účinnou funkci vnitřního auditu.

Funkce vnitřního auditu zahrnuje hodnocení, zda jsou systém vnitřní kontroly a další prvky řídícího a kontrolního systému vhodné a efektivní.

2. Funkce vnitřního auditu musí být objektivní a nezávislá na provozních funkcích.

3. Veškerá zjištění a doporučení vnitřního auditu se oznamují správnímu, řídícímu nebo kontrolnímu orgánu, který stanoví, jaká opatření se přijmou ve vztahu ke každému ze zjištění a do­ poručení vnitřního auditu, a zajistí, aby byla tato opatření provedena.

Článek 48

Pojistněmatematická funkce

1. Pojišťovny a zajišťovny zřídí účinnou pojistněmatematickou funkci, která:

a) koordinuje výpočet technických rezerv;

b) zajišťuje přiměřenost používaných metodik a podkladových modelů, jakož i předpokladů učiněných při výpočtu technic­ kých rezerv;

c) posuzuje dostatečnost a kvalitu údajů používaných při vý­ počtu technických rezerv;

d) srovnává nejlepší odhady se zkušeností;

e) informuje správní, řídící nebo kontrolní orgán o spolehlivos­ ti a adekvátnosti výpočtu technických rezerv;

f) dohlíží na výpočet technických rezerv v případech stano­ vených v článku 82;

g) vyjadřuje názor na celkovou koncepci upisování;

h) vyjadřuje názor na adekvátnost zajistných ujednání;

i) přispívá k účinnému provádění systému řízení rizik uvede­ ného v článku 44, zejména pokud jde o konstrukci rizi­ kových modelů, které jsou podkladem výpočtu kapitálových požadavků stanovených v kapitole VI oddílech 4 a 5 a po­ kud jde o posouzení uvedené v článku 45.

2. Pojistněmatematickou funkci vykonávají osoby, které mají znalosti pojistné a finanční matematiky, jež jsou přiměřené po­ vaze, rozsahu a komplexnosti rizik spojených s činností pojišťov­ ny nebo zajišťovny, a které jsou schopné prokázat své příslušné zkušenosti na příslušné odborné a jiné úrovni.

Článek 49

Externí zajištění služeb nebo činností (outsourcing)

1. Členské státy zajistí, aby pojišťovny nebo zajišťovny nadále plně odpovídaly za plnění všech svých povinností podle této směrnice, pokud si dávají externě zajišťovat funkce nebo jakékoli pojišťovací nebo zajišťovací činnosti.

2. Externí zajištění rozhodujících nebo důležitých provozních funkcí nebo činností se neprovádí tak, aby vedlo k:

a) podstatnému zhoršení kvality řídícího a kontrolního systé­ mu dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny;

b) nadměrnému zvýšení operačního rizika;

c) zhoršení schopnosti orgánů dohledu sledovat, jak pojišťovna nebo zajišťovna plní své povinnosti;

d) narušení nepřetržité a uspokojivé služby poskytované pojistníkům.

3. Než si pojišťovny a zajišťovny dají externě zajistit rozhodu­ jící nebo důležité funkce nebo činnosti, uvědomí včas orgány do­ hledu a informují je i o jakémkoli následném závažném vývoji, pokud jde o uvedené funkce nebo činnosti.

Článek 50

Prováděcí opatření

1. Komise přijme prováděcí opatření, jimiž se blíže stanoví:

a) prvky systémů uvedených v článcích 41, 44, 46 a 47, a ze­ jména oblasti, na které se má vztahovat řízení aktiv a závaz­ ků a investiční koncepce, jak je uvedeno v čl. 44 odst. 2, pojišťoven a zajišťoven;

b) funkce uvedené v článcích 44 a 46 až 48;

c) požadavky stanovené v článku 42 a funkce, které jim podléhají;

d) podmínky, za nichž lze externě zajišťovat služby nebo čin­ nosti, zejména u poskytovatelů služeb, kteří mají sídlo ve tře­ tích zemích.

2. Pokud je nezbytné zajistit přiměřené sbližování posouzení uvedeného v čl. 45 odst. 1 písm. a), může Komise přijmout pro­ váděcí opatření s cílem blíže vymezit prvky tohoto posouzení.

3. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Oddíl 3

Zveřejňování informací

Článek 51

Zpráva o solventnosti a finanční situaci: obsah

1. Členské státy zohlední informace požadované v čl. 35 odst. 3 a zásady stanovené v čl. 35 odst. 4 a požadují, aby pojiš­ ťovny a zajišťovny každoročně zveřejňovaly zprávu o své solvent­ nosti a finanční situaci.

Tato zpráva obsahuje následující informace, a to buď v plném rozsahu, nebo prostřednictvím odkazů na povahou i rozsahem rovnocenné informace zveřejněné podle jiných právních nebo regulativních požadavků:

a) popis činnosti a výkonnosti pojišťovny nebo zajišťovny;

b) popis řídícího a kontrolního systému a posouzení jeho při­ měřenosti s ohledem na rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny;

c) popis vystavení rizikům, koncentrace rizik, snížení rizik a cit­ livosti rizik, a to samostatně pro každou kategorii rizika;

d) popis – a to samostatně pro aktiva, technické rezervy a další závazky – podkladů a metod použitých k jejich ocenění spo­ lu s vysvětlením veškerých významných rozdílů v podkla­ dech a metodách použitých k jejich ocenění v účetní závěrce;

e) popis řízení kapitálu, včetně alespoň:

i) struktury a výše kapitálu a jeho kvality;

ii) výše solventnostního kapitálového požadavku a mini­ málního kapitálového požadavku;

iii) možnosti uvedené v článku 304, která je použita pro vý­ počet solventnostního kapitálového požadavku;

iv) informací umožňujících řádné porozumění hlavním rozdílům mezi předpoklady souvisejícími se standard­ ním vzorcem a předpoklady souvisejícími s jakýmkoli interním modelem použitým pojišťovnou nebo zajišťov­ nou pro výpočet jejího solventnostního kapitálového požadavku;

v) částky jakéhokoli nedodržení minimálního kapitálového požadavku nebo jakéhokoli významného nedodržení solventnostního kapitálového požadavku během ob­ dobí, o němž se podává zpráva, a to i kdyby bylo toto nedodržení následně vyřešeno, s vysvětlením vzniku a následků, jakož i jakýchkoli přijatých nápravných opatření.

2. Popis uvedený v odst. 1 písm. e) bodě i) zahrnuje analýzu veškerých významných změn ve srovnání s předešlým obdobím, o němž se podává zpráva, a vysvětlení veškerých významných rozdílů, pokud jde o hodnotu těchto prvků v účetní závěrce, a stručný popis převoditelnosti kapitálu.

Ze zveřejnění solventnostního kapitálového požadavku uvede­ ného v odst. 1 písm. e) bodě ii) jsou odděleně patrné částky vy­ počítané podle kapitoly VI oddílu 4 pododdílů 2 a 3 a jakékoli navýšení kapitálového požadavku podle článku 37 nebo dopad specifických parametrů, jejichž používání je od pojišťoven a za­ jišťoven požadováno v souladu s článkem 110, spolu se stručnou informací o jeho odůvodnění dotyčným orgánem dohledu.

Nicméně a aniž jsou dotčena jakákoli zveřejnění povinná na zá­ kladě jiných právních nebo regulativních požadavků, členské státy mohou stanovit, i když je zveřejněn celkový solventnostní ka­ pitálový požadavek podle odst. 1 písm. e) bodu ii), že navýšení ka­ pitálového požadavku nebo dopad specifických parametrů, jejichž používání je od pojišťoven a zajišťoven požadováno v sou­ ladu s článkem 110, se nemusí zveřejňovat samostatně během přechodného období, které končí nejpozději dne 31. října 2017.

Zveřejnění solventnostního kapitálového požadavku je případně provázeno sdělením, že jeho konečná částka stále podléhá posou­ zení orgánem dohledu.

Článek 52

Informace pro výbor CEIOPS a jeho zprávy

1. Členské státy požadují, aby orgány dohledu poskytovaly vý­ boru CEIOPS každoročně tyto informace:

a) průměrné navýšení kapitálového požadavku na jeden pod­ nik a rozdělení tohoto navýšení orgánem dohledu v předcho­ zím roce, měřeno jako procento solventnostního kapitálového požadavku, uvedeného samostatně takto:

i) pro všechny pojišťovny a zajišťovny;

ii) pro životní pojišťovny;

iii) pro neživotní pojišťovny;

iv) pro pojišťovny poskytující životní i neživotní pojištění;

v) pro zajišťovny;

b) pro každé zveřejnění uvedené v písmenu a) podíl navýšení kapitálového požadavku podle čl. 37 odst. 1 písmen a), b) a c).

2. Výbor CEIOPS zveřejňuje každoročně tyto informace:

a) za všechny členské státy společně celkové rozdělení navýšení kapitálového požadavku, měřeno jako procento solventnost­ ního kapitálového požadavku, pro každou z těchto kategorií:

i) všechny pojišťovny a zajišťovny;

ii) životní pojišťovny;

iii) neživotní pojišťovny;

iv) pojišťovny poskytující životní i neživotní pojištění;

v) zajišťovny;

b) za každý členský stát zvlášť rozdělení navýšení kapitálového požadavku, měřeno jako procento solventnostního ka­ pitálového požadavku, které kryje všechny pojišťovny a za­ jišťovny v daném členském státě;

c) pro každé zveřejnění uvedené v písm. a) a b) podíl navýšení kapitálového požadavku podle čl. 37 odst. 1 písm. a), b) a c).

3. Výbor CEIOPS poskytuje Evropskému parlamentu, Radě a Komisi informace uvedené v odstavci 2 spolu se zprávou nasti­ ňující stupeň sbližování dohledu v různých členských státech, po­ kud jde o použití navýšení kapitálového požadavku.

Článek 53

Zpráva o solventnosti a finanční situaci: použitelné zásady

1. Orgány dohledu povolí pojišťovnám nebo zajišťovnám ne­ zveřejňovat informace v těchto případech:

a) pokud by zveřejněním těchto informací konkurenti pojišťov­ ny nebo zajišťovny získali významnou neoprávněnou výhodu;

b) pokud existují povinnosti vůči pojistníkům nebo vztahy vůči jiným protistranám zavazující pojišťovnu nebo zajišťovnu k zachování tajemství nebo důvěrnosti.

2. Jestliže nezveřejnění informací povolí orgán dohledu, pojiš­ ťovny a zajišťovny to uvedou ve své zprávě o solventnosti a fi­ nanční situaci a spolu s odůvodněním.

3. Orgány dohledu povolí pojišťovnám a zajišťovnám využít zveřejnění informací učiněná na základě jiných právních nebo regulativních požadavků nebo odkázat na ně v té míře, v jaké tato zveřejnění informací odpovídají svou povahou a rozsahem infor­ macím požadovaným podle článku 51.

4. Odstavce 1 a 2 se nevztahují na informace uvedené v čl. 51 odst. 1 písm. e).

Článek 54

Zpráva o solventnosti a finanční situaci: aktualizace a další informace sdělované z vlastního rozhodnutí

1. V případě jakéhokoli důležitého vývoje, který významně ovlivňuje relevantnost informací zveřejňovaných podle článků 51 a 53, pojišťovny a zajišťovny sdělují vhodné informace o povaze a účincích tohoto vývoje.

Pro účely prvního pododstavce se za důležitý vývoj považuje přinejmenším:

a) pokud je zaznamenáno nedodržování minimálního ka­ pitálového požadavku a orgán dohledu buď soudí, že pojiš­ ťovna nebo zajišťovna nebude schopna předložit reálný krátkodobý finanční plán, nebo neobdrží tento plán do jed­ noho měsíce ode dne, kdy bylo nedodržení zjištěno;

b) pokud je zaznamenáno významné nedodržování solvent­ nostního kapitálového požadavku a orgány dohledu neobdr­ ží reálný ozdravný plán do dvou měsíců ode dne, kdy bylo nedodržení zjištěno.

V případech uvedených v druhém pododstavci písm. a) orgány dohledu požadují, aby dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna oka­ mžitě zveřejnila částku nedodržování a rovněž podala vysvětlení jeho vzniku a následků, včetně veškerých přijatých nápravných opatření. Pokud navzdory krátkodobému finančnímu plánu, který byl původně považován za reálný, nebylo vyřešeno nedodržová­ ní minimálního kapitálového požadavku do tří měsíců od jeho zjištění, sdělí se to na konci uvedeného období a rovněž podá vy­ světlení jeho vzniku a následků, včetně veškerých dalších náprav­ ných opatření, jež byla přijata, a také veškerých dalších nápravných opatření, jež jsou plánována.

V případech uvedených v druhém pododstavci písm. b) orgány dohledu požadují, aby dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna oka­ mžitě sdělila částku nedodržování a rovněž podala vysvětlení jeho vzniku a následků, včetně veškerých přijatých nápravných opa­ tření. Pokud navzdory ozdravnému plánu, který byl původně po­ važován za reálný, nebylo vyřešeno nedodržování solventnostního kapitálového požadavku do šesti měsíců po jeho zjištění, sdělí se to na konci daného období a rovněž podá vysvět­ lení jeho vzniku a následků, včetně veškerých dalších nápravných opatření, jež byla přijata, a také veškerých dalších nápravných opatření, jež jsou plánována.

2. Pojišťovny a zajišťovny mohou zveřejňovat z vlastního roz­ hodnutí veškeré informace nebo podávat vysvětlení týkající se je­ jich solventnosti a finanční situace, jejichž zveřejnění nebo podání není již vyžadováno podle článků 51 a 53 a odstavce 1 tohoto článku.

Článek 55

Zpráva o solventnosti a finanční situaci: koncepce a schválení

1. Členské státy požadují, aby pojišťovny a zajišťovny měly vhodné systémy a struktury za účelem splnění požadavků stano­ vených v článcích 51, 53 a čl. 54 odst. 1, jakož i písemnou kon­ cepci zajišťující průběžnou přiměřenost veškerých informací zveřejňovaných v souladu s články 51, 53 a 54.

2. Zpráva o solventnosti a finanční situaci podléhá schválení ze strany správního, řídícího nebo kontrolního orgánu pojišťov­ ny nebo zajišťovny a zveřejňuje se pouze po tomto schválení.

Článek 56

Zpráva o solventnosti a finanční situaci: prováděcí opatření

Komise přijme prováděcí opatření blíže stanovující informace, které musí být zveřejňovány, a prostředky, jimiž se toho dosáhne.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Oddíl 4

Kvalifikované ú časti

Článek 57

Nabývání účastí

1. Členské státy stanoví, že každá fyzická či právnická osoba nebo takové osoby jednající ve shodě (dále jen „navrhovaný na­ byvatel“), které přijaly rozhodnutí buď přímo nebo nepřímo na­ být kvalifikovanou účast v pojišťovně nebo zajišťovně, nebo přímo nebo nepřímo takovou účast zvýšit, což by vedlo k tomu, že by účast na hlasovacích právech nebo na základním kapitálu, který drží, dosáhl jedné z prahových hodnot 20 %, 30 % nebo 50 % nebo ji překročil anebo že by se pojišťovna nebo zajišťovna stala jejich dceřiným podnikem (dále jen „navrhované nabytí“), to musí nejprve písemně oznámit orgánům dohledu dané pojišťovny nebo zajišťovny, ve které zamýšlejí nabýt nebo zvýšit kvalifikovanou účast, a uvést výši své zamýšlené účasti a

významné informace, jak je uvedeno v čl. 59 odst. 4. Členské státy nemusí uplatňovat prahovou hodnotu 30 %, pokud v sou­ ladu s čl. 9 odst. 3 písm. a) směrnice 2004/109/ES uplatňují pra­ hovou hodnotu ve výši jedné třetiny.

2. Členské státy stanoví, že každá fyzická či právnická osoba, která přijala rozhodnutí přímo nebo nepřímo zcizit kvalifikova­ nou účast v pojišťovně nebo zajišťovně, to musí nejprve písemně oznámit orgánům dohledu domovského členského státu a uvést výši své’ účasti po zamýšleném zcizení. Tato osoba musí rovněž oznámit orgánům dohledu domovského členského státu každé rozhodnutí snížit svoji kvalifikovanou účast tak, že by účast na hlasovacích právech nebo na základním kapitálu, který drží, kles­ la pod 20 %, 30 % nebo 50 % anebo tak, že by pojišťovna nebo zajišťovna přestala být jejím dceřiným podnikem. Členské státy nemusí uplatňovat prahovou hodnotu 30 %, pokud v souladu s čl. 9 odst. 3 písm. a) směrnice 2004/109/ES uplatňují prahovou hodnotu ve výši jedné třetiny.

Článek 58

Lhůta pro posouzení

1. Orgány dohledu obratem a v každém případě do dvou pra­ covních dnů od obdržení oznámení podle čl. 57 odst. 1 a od pří­ padného následného obdržení informací uvedených v odstavci 2 písemně potvrdí jejich přijetí navrhovanému nabyvateli.

Orgány dohledu ve lhůtě nejvýše šedesáti pracovních dnů počí­ naje dnem písemného potvrzení o přijetí oznámení a všech do­ kumentů, které mají být podle požadavku členského státu k oznámení přiloženy na základě seznamu uvedeného v čl. 59 odst. 4, (dále jen „lhůta pro posouzení“) provedou posouzení sta­ novené v čl. 59 odst. 1 (dále jen „posouzení“).

Orgány dohledu uvědomí navrhovaného nabyvatele při potvrze­ ní přijetí o konci lhůty pro posouzení.

2. Pokud je to nutné, mohou orgány dohledu během lhůty pro posouzení, a nejpozději v její padesátý pracovní den, požádat o další informace nezbytné pro dokončení posouzení. Tato žá­ dost je písemná a upřesňuje, které doplňující informace jsou třeba.

Na dobu mezi dnem žádosti orgánu dohledu o informace a ob­ držením odpovědi na tuto žádost od navrhovaného nabyvatele se lhůta pro posouzení staví. Stavení nepřesáhne dvacet pracovních dnů. Orgány dohledu mohou podle svého uvážení vznést jakou­ koli další žádost o doplnění nebo objasnění informací, to však ne­ smí vést ke stavení lhůty pro posouzení.

3. Orgány dohledu mohou prodloužit stavení lhůty pro po­ souzení podle odst. 2 druhého pododstavce až na 30 pracovních dnů, pokud

b) navrhovaný nabyvatel je fyzickou nebo právnickou osobou, která nepodléhá dohledu ani dohledu podle této směrnice, směrnice Rady 85/611/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ko­ ordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjek­ tů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (1) nebo směrnic 2004/39/ES či 2006/48/ES.

4. Pokud se orgány dohledu po ukončení posuzování rozhod­ nou vyjádřit nesouhlas s navrhovaným nabytím, vyrozumí o tom písemně do dvou pracovních dnů a před uplynutím lhůty pro po­ souzení navrhovaného nabyvatele a své rozhodnutí zdůvodní. S výhradou vnitrostátního práva je možné náležité odůvodnění takového rozhodnutí na žádost navrhovaného nabyvatele zveřej­ nit. To nebrání členským státům, aby orgánu dohledu umožnily zveřejnit toto odůvodnění bez žádosti navrhovaného nabyvatele.

5. Pokud orgány dohledu nevyjádří písemně nesouhlas s navr­ hovaným nabytím ve lhůtě pro posouzení, považuje se navrho­ vané nabytí za schválené.

6. Orgány dohledu mohou stanovit a v případě potřeby pro­ dloužit maximální lhůtu pro dokončení navrhovaného nabytí.

7. Členské státy nesmějí pro oznamování přímých nebo nepří­ mých nabytí hlasovacích práv nebo základního kapitálu orgánům dohledu a pro jejich schvalování těmito orgány stanovit poža­ davky přísnější, než jsou stanoveny v této směrnici.

8. Komise přijme prováděcí opatření, která dále upřesní úpra­ vy obezřetnostních kritérií stanovených v čl. 59 odst. 1 s cílem zohlednit budoucí vývoj a zajistit jednotné uplatňování článků 57 až 63.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Článek 59

Posouzení

1. S ohledem na možný vliv navrhovaného nabyvatele na po­ jišťovnu nebo zajišťovnu hodnotí orgány dohledu při posuzování oznámení uvedeného v čl. 57 odst. 1 a informací uvedených v čl. 58 odst. 2 za účelem zajištění řádného a obezřetného řízení pojišťovny nebo zajišťovny, v níž je navrhováno nabytí, vhodnost navrhovaného nabyvatele a finanční rozumnost navrhovaného nabytí podle všech těchto kritérií:

a) pověst navrhovaného nabyvatele;

a) je navrhovaný nabyvatel usazen mimo Společenství nebo je  

mimo Společenství regulován nebo

(1) Úř. věst. L 375, 31.12.1985, s. 3.

b) pověst a zkušenost všech osob, které budou v důsledku na­ vrhovaného nabytí řídit činnosti pojišťovny nebo zajišťovny;

c) finanční zdraví navrhovaného nabyvatele, zejména ve vzta­ hu k vykonávané a plánované činnosti v pojišťovně nebo za­ jišťovně, v níž je navrhováno nabytí;

d) skutečnost, zda bude pojišťovna nebo zajišťovna schopna do­ držet a nadále dodržovat obezřetnostní požadavky na zá­ kladě této směrnice a případně jiných směrnic, zejména směrnice 2002/87/ES, a zejména zda má skupina, jejíž sou­ částí se pojišťovna nebo zajišťovna stane, strukturu umožňu­ jící výkon účinného dohledu, účinnou výměnu informací mezi orgány dohledu a vymezení působnosti mezi orgány dohledu;

e) skutečnost, zda existuje důvodné podezření, že ve spojení s navrhovaným nabytím dochází nebo došlo k praní peněz nebo k financování terorismu nebo k pokusům o ně ve smys­ lu článku 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití fi­ nančního systému k praní peněz a financování terorismu (1) nebo že by navrhované nabytí mohlo zvýšit riziko takového jednání.

2. Orgány dohledu mohou vyjádřit nesouhlas s navrhovaným nabytím pouze tehdy, pokud je to na základě kritérií stanovených v odstavci 1 důvodné nebo pokud informace předložené navrho­ vaným nabyvatelem nejsou úplné.

3. Členské státy nestanoví žádné předběžné podmínky co do výše účasti, které je třeba dosáhnout, ani neumožňují svým orgá­ nům dohledu posuzovat navrhované nabytí z hlediska hospodář­ ských potřeb trhu.

4. Členské státy zveřejní seznam informací, jež jsou nutné k provedení posouzení a jež je třeba poskytnout orgánům dohle­ du spolu s oznámením uvedeným v čl. 57 odst. 1. Požadované in­ formace musí být přiměřené a musí odpovídat povaze navrhovaného nabyvatele a navrhovaného nabytí. Členské státy nepožadují informace, které pro obezřetnostní posuzování nema­ jí význam.

5. Bez ohledu na čl. 58 odst. 1, 2 a 3, pokud byly příslušnému orgánu oznámeny dva nebo více návrhů na nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti ve stejné pojišťovně nebo zajišťovně, přistu­ puje orgán dohledu k navrhovaným nabyvatelům nediskriminač­ ním způsobem.

(1) Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15.

Článek 60

Nabytí regulovanými finančními podniky

1. Orgány dohledu se při posuzování navzájem plně konzul­ tují, pokud je navrhovaným nabyvatelem:

a) úvěrová instituce, pojišťovna nebo zajišťovna, investiční pod­ nik nebo správcovská společnost ve smyslu čl. 1a bodu 2 směrnice 85/611/EHS (dále jen „správcovská společnost SKIPCP“) s povolením v jiném členském státě nebo v odvětví jiném, než ve kterém je navrhováno nabytí;

b) mateřský podnik úvěrové instituce, pojišťovny nebo zajišťov­ ny, investičního podniku nebo správcovské společnosti SKIPCP s povolením v jiném členském státě nebo v odvětví jiném, než ve kterém je navrhováno nabytí, nebo

c) fyzická nebo právnická osoba, která kontroluje úvěrovou in­ stituci, pojišťovnu nebo zajišťovnu, investiční podnik nebo správcovskou společnost SKIPCP s povolením v jiném člen­ ském státě nebo v odvětví jiném, než ve kterém je navr­ hováno nabytí.

2. Orgány dohledu si bez zbytečného prodlení vzájemně po­ skytují veškeré informace nutné nebo užitečné pro posouzení. K tomuto účelu si na požádání vzájemně sdělují veškeré užitečné informace a z vlastního podnětu sdělují veškeré podstatné infor­ mace. V rozhodnutí orgánu dohledu, který vydal povolení poji­ šťovně nebo zajišťovně, v níž je navrhováno nabytí, se uvedou veškeré názory nebo výhrady orgánu dohledu pověřeného dohle­ dem nad navrhovaným nabyvatelem.

Článek 61

Informování orgánů dohledu pojišíovnou nebo zajišíovnou

Pojišťovna nebo zajišťovna neprodleně informuje orgán dohledu svého domovského členského státu o všech nabytích nebo pro­ dejích účasti na svém základním kapitálu, které způsobí, že uve­ dené podíly překročí příslušnou hranici, která je uvedena v článku 57 a čl. 58 odst. 1 až 7, nebo pod ni klesnou.

Pojišťovna nebo zajišťovna také informuje alespoň jednou ročně uvedený orgán dohledu svého domovského členského státu o jménech akcionářů a společníků držících kvalifikovaný podíl a o výši těchto podílů, jak vyplývá například z informací obdrže­ ných na výročních valných hromadách akcionářů a společníků nebo z informací získaných na základě povinností pro společnos­ ti kotované na burze cenných papírů.

Článek 62

Kvalifikované účasti, pravomoci orgánů dohledu

Členské státy požadují, aby v případech, kdy by vliv, který mají osoby uvedené v článku 57, mohl způsobit újmu řádnému a obe­ zřetnému řízení pojišťovny nebo zajišťovny, přijal orgán dohledu domovského členského státu pojišťovny nebo zajišťovny, v níž se usiluje o kvalifikovanou účast nebo její zvýšení, vhodná opatření k ukončení uvedené situace. Tato opatření mohou například spočívat v soudních zákazech, sankcích proti ředitelům a ve­ doucím zaměstnancům nebo pozastavení výkonu hlasovacích práv spojených s akciemi vlastněnými danými akcionáři nebo společníky.

Podobná opatření se uplatňují na fyzické i právnické osoby, které nesplní oznamovací povinnost stanovenou v článku 57.

Pokud je účast získána přes nesouhlas orgánů dohledu, přijmou členské státy, bez ohledu na jakékoli další přijaté sankce, kteréko­ li z těchto opatření:

1. pozastavení výkonu odpovídajících hlasovacích práv; nebo

2. zajištění neplatnosti odevzdaných hlasů nebo zajištění mo­ žnosti jejich zrušení.

Článek 63

Hlasovací práva

Pro účely tohoto oddílu se berou v úvahu hlasovací práva uve­ dená v článcích 9 a 10 směrnice 2004/109/ES a podmínky týka­ jící se jejich sčítání stanovené v čl. 12 odst. 4 a 5 zmíněné směrnice.

Členské státy neberou v úvahu hlasovací práva ani účasti, které in­ vestiční podniky nebo úvěrové instituce případně drží v důsledku upsání finančních nástrojů nebo umístění finančních nástrojů na základě pevného závazku převzetí, zahrnutého v bodě 6 oddílu A přílohy I směrnice 2004/39/ES, pokud tato práva nejsou vyko­ návána ani jinak využívána k zasahování do řízení emitenta a po­ kud jsou zcizena do jednoho roku od nabytí.

Oddíl 5

Profesní tajemství, výměna informací a podpora sbližování dohledu

Článek 64

Profesní tajemství

Členské státy zajistí, aby všechny osoby, které pracují nebo pra­ covaly pro orgány dohledu, jakož i auditoři nebo experti jednající jménem uvedených orgánů, byli povinni zachovávat profesní tajemství.

Aniž jsou dotčeny případy, na které se vztahuje trestní právo, ne­ smějí být žádné důvěrné informace, které uvedené osoby získaly při plnění svých povinností, prozrazeny žádné osobě ani orgánu, kromě informací v celkové nebo souhrnné formě, kde není mož­ no identifikovat jednotlivé pojišťovny a zajišťovny.

Avšak v případech, kdy je na pojišťovnu nebo zajišťovnu vyhlášen konkurs nebo u ní byla nařízena nucená likvidace, mohou být v občanskoprávním nebo obchodním řízení sdělovány důvěrné informace, které se netýkají třetích osob zapojených do pokusů pojišťovnu nebo zajišťovnu zachránit.

Článek 65

Výměna informací mezi orgány dohledu členských států

Článek 64 nevylučuje výměnu informací mezi orgány dohledu různých členských států. Tyto informace podléhají povinnosti profesního tajemství stanovené v článku 64.

Článek 66

Dohody o spolupráci s třetími zeměmi

Členské státy mohou uzavírat dohody o spolupráci upravující vý­ měnu informací s orgány dohledu třetích zemí nebo s orgány nebo subjekty třetích zemí definovanými v čl. 68 odst. 1 a 2 po­ uze tehdy, pokud informace, které mají být sděleny, podléhají profesnímu tajemství, které odpovídá alespoň zárukám uvede­ ným v tomto oddílu. Tato výměna informací musí být určena pro výkon dohledu uvedenými orgány nebo subjekty.

Pokud informace, které mají být sděleny členským státem třetí zemi, pocházejí z jiného členského státu, nesmějí být zveřejněny bez výslovného souhlasu orgánu dohledu tohoto členského státu a případně pouze pro účely, pro které tento orgán daly svůj souhlas.

Článek 67

Použití důvěrných informací

Orgány dohledu, které obdrží důvěrné informace podle článků 64 nebo 65, je mohou používat jen při plnění svých povinností a pro tyto účely:

1. kontrolu, zda jsou plněny podmínky pro přístup k pojišťo­ vací a zajišťovací činnosti a pro usnadnění sledování výkonu této činnosti, zvláště s ohledem na sledování technických re­ zerv, solventnostního kapitálového požadavku, minimální­ ho kapitálového požadavku, a řídícího a kontrolního systému;

2. ukládání sankcí;

3. opravný prostředek ve správním řízení proti rozhodnutí or­ gánu dohledu;

4. soudní řízení podle této směrnice.

Článek 68

Výměna informací s jinými orgány

1. Články 64 a 67 nebrání:

a) výměně informací mezi několika orgány dohledu ve stejném členském státě při plnění jejich funkcí dohledu;

b) výměně informací mezi orgány dohledu a kterýmkoli z ná­ sledujících orgánů, subjektů a osob, které se nacházejí ve stej­ ném členském státě, při plnění jejich funkcí dohledu:

i) orgány příslušnými pro dohled nad úvěrovými institu­ cemi a jinými finančními organizacemi a orgány pově­ řenými dohledem nad finančními trhy;

ii) subjekty, jež se zabývají likvidací a konkursem pojišťo­ ven nebo zajišťoven a jiným podobným řízením;

iii) osobami příslušnými k provádění povinných auditů účtů pojišťoven, zajišťoven a jiných finančních institucí;

c) sdělování subjektům, které řídí nucené likvidační řízení nebo spravují garanční fondy, informací nutných k plnění jejich úkolů.

Výměny informací uvedené v písmenech b) a c) se mohou usku­ tečňovat také mezi různými členskými státy.

Informace obdržené těmito orgány, subjekty a osobami podléhají povinnosti profesního tajemství stanovené v článku 64.

2. Články 64 až 67 nebrání členským státům v tom, aby po­ volily výměnu informací mezi orgány dohledu a kterýmkoli z těchto orgánů a osob:

a) orgány zodpovědnými za dohled nad subjekty, jež se zabý­ vají likvidací a konkursem pojišťoven a zajišťoven a jiným podobným řízením;

b) orgány zodpovědnými za dohled nad osobami, které jsou po­ věřeny prováděním povinných auditů účtů pojišťoven, za­ jišťoven, úvěrových institucí, investičních podniků a ostatních finančních institucí;

c) nezávislými znalci pojišťoven a zajišťoven provádějícími právními předpisy upravený dohled nad uvedenými pojišťov­ nami a zajišťovnami a orgány příslušnými pro dohled nad tě­ mito znalci.

Členské státy, které použijí první pododstavec, vyžadují, aby byly splněny alespoň tyto podmínky:

a) informace musí být určeny k výkonu dohledu nebo dohledu podle prvního pododstavce;

b) obdržené informace musí podléhat povinnosti profesního ta­ jemství stanoveného v článku 64;

c) pokud informace pocházejí z jiného členského státu, nesmě­ jí být sdělovány bez výslovného souhlasu orgánů dohledu, od nichž pocházejí, a případně výhradně pro účely, pro které uvedené orgány udělily svůj souhlas.

Členské státy sdělí Komisi a ostatním členským státům jména or­ gánů, osob a subjektů, které smějí obdržet informace podle prv­ ního a druhého pododstavce.

3. Články 64 až 67 nebrání členským státům v tom, aby s cílem posílení stability a integrity finančního systému, povolily výměnu informací mezi orgány dohledu a orgány nebo subjekty příslušnými pro odhalování a vyšetřování porušování práva společností.

Členské státy, které použijí první pododstavec, vyžadují, aby byly splněny alespoň tyto podmínky:

a) informace musí být určeny k odhalování a vyšetřování podle prvního pododstavce;

b) obdržené informace musí podléhat povinnosti profesního ta­ jemství stanovené v článku 64;

c) pokud informace pocházejí z jiného členského státu, nesmě­ jí být sdělovány bez výslovného souhlasu orgánu dohledu, od něhož pocházejí, a případně výhradně pro účely, pro které uvedený orgán udělil svůj souhlas.

Pokud členský stát, orgány nebo subjekty uvedené v prvním pod­ odstavci provádějí svůj úkol odhalování nebo vyšetřování s po­ mocí osob jmenovaných pro tento účel kvůli zvláštní způsobilosti těchto osob, avšak které nejsou zaměstnány ve veřejné správě, lze možnost výměny informací stanovené v prvním pododstavci roz­ šířit na tyto osoby za podmínek stanovených v druhém pododstavci.

Pro účely provádění druhého pododstavce písm. c) sdělí orgány nebo subjekty uvedené v prvním pododstavci orgánům dohledu, od nichž informace pocházejí, jména a přesné pověření osob, kte­ rým mají být informace předány.

4. Členské státy sdělí Komisi a ostatním členským státům jmé­ na orgánů, osob nebo subjektů, které smějí obdržet informace podle odstavce 3.

Článek 69

Sdělování informací orgánům ústřední státní správy odpovědným za právní předpisy v oblasti financí

Články 64 a 67 nebrání členským státům v tom, aby na základě právních předpisů povolily sdělování určitých informací jiným

orgánům své ústřední státní správy, které odpovídají za právní předpisy týkající se dohledu nad úvěrovými institucemi, finanč­ ními institucemi, investičními službami a pojišťovnami nebo za­ jišťovnami, a inspektorům působícím jménem uvedených orgánů.

Tyto informace je možné sdělit pouze tehdy, pokud je to nutné z důvodu obezřetnostního dohledu. Členské státy však zajistí, aby se informace obdržené podle článku 65 a čl. 68 odst. 1 a infor­ mace obdržené prostřednictvím ověřování na místě, které je uve­ deno v článku 32, směly sdělovat pouze s výslovným souhlasem orgánu dohledu, od něhož informace pocházejí, nebo orgánu do­ hledu členského státu, ve kterém se ověřování na místě provádělo.

Článek 70

Předávání informací centrálním bankám a měnovým orgánům

Aniž je dotčen tento oddíl, orgán dohledu může předávat infor­ mace potřebné pro plnění svých úkolů:

1. centrálním bankám nebo jiným subjektům s funkcí podob­ nou měnovým orgánům;

2. případně jiným správním orgánům odpovědným za dohled nad platebními systémy.

Tyto orgány a subjekty mohou také sdělovat orgánům dohledu informace, které potřebují pro účely článku 67. Informace obdr­ žené v této souvislosti podléhají povinnosti profesního tajemství stanovené v tomto oddílu.

Článek 71

Sbližování v oblasti dohledu

1. Členské státy zajistí, aby byla v mandátech orgánů dohledu vhodně zohledněna dimenze Evropské unie.

2. Členské státy zajistí, aby orgány dohledu při plnění svých povinností zohlednily sbližování v oblasti nástrojů dohledu a po­ stupů dohledu při uplatňování požadavků právních a správních předpisů přijatých podle této směrnice. Za tímto účelem členské státy zajistí, aby se orgány dohledu účastnily činnosti výboru CEIOPS podle rozhodnutí 2009/79/ES a řádně zohledňovaly jeho pokyny a doporučení uvedená v odstavci 3 tohoto článku.

3. V případě potřeby poskytuje výbor CEIOPS právně nezávaz­ né pokyny a doporučení, pokud jde o provádění ustanovení této směrnice a jejích prováděcích opatření, a to za účelem účinnějšího sbližování postupů dohledu. Kromě toho výbor CEIOPS podává pravidelně, a přinejmenším každé dva roky, Evropskému parla­

Oddíl 6

Povinnosti au ditorů

Článek 72

Povinnosti auditorů

1. Členské státy přinejmenším stanoví, aby osoby, kterým bylo vydáno povolení ve smyslu osmé směrnice Rady 84/253/EHS ze dne 10. dubna 1984, založené na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlou­ vy, o schvalování osob pověřených prováděním povinného audi­ tu účetních dokumentů (1), provádějící v pojišťovně nebo zajišťovně povinný audit uvedený v článku 51 čtvrté směrnice Rady 78/660/EHS, článku 37 směrnice Rady 83/349/EHS nebo v článku 31 směrnice 85/611/EHS nebo jiný zákonem stanovený úkol, měly povinnost neprodleně oznámit orgánům dohledu ja­ koukoli skutečnost nebo rozhodnutí týkající se uvedené pojišťov­ ny nebo zajišťovny, které zjistily při výkonu tohoto úkolu a které by mohly způsobit kterýkoli z následujících důsledků:

a) závažné porušení právních a správních předpisů stanovících podmínky pro povolení, nebo konkrétně upravujících pro­ vozování činností pojišťovnami a zajišťovnami;

b) narušení pokračování činnosti pojišťovny nebo zajišťovny;

c) odmítnutí ověření účtů nebo vyslovení výhrad k nim;

d) nedodržování solventnostního kapitálového požadavku;

e) nedodržování minimálního kapitálového požadavku.

Osoby uvedené v prvním pododstavci musí rovněž oznámit ja­ kékoli skutečnosti a rozhodnutí, které zjistí při plnění úkolu po­ psaného v prvním pododstavci v pojišťovně nebo zajišťovně mající úzké propojení vyplývající z řídícího vztahu s pojišťovnou nebo zajišťovnou, v níž uvedené osoby plní uvedený úkol.

2. Sdělí-li osoby schválené ve smyslu směrnice 84/253/EHS v dobré víře orgánům dohledu jakékoliv skutečnosti uvedené v odstavci 1, nepovažuje se to za porušení omezení poskytování informací, jak je stanoví smlouva nebo právní či správní předpis, a u těchto osob nevzniká žádná odpovědnost.

mentu, Radě a Komisi zprávu o pokroku, jehož bylo dosaženo při  

sbližování dohledu ve Společenství.

(1) Úř. věst. L 126, 12.5.1984, s. 20.

KAPITOLA V

Provozování činnosti životního a neživotního pojištění

Článek 73

Výkon činnosti v životní a neživotním pojištění

1. Pojišťovny nesmějí obdržet povolení k souběžnému provo­ zování činností životního a neživotního pojištění.

2. Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy stanovit, že:

a) pojišťovnám, kterým bylo vydáno povolení k provozování činnosti životního pojištění, může být vydáno povolení pro činnosti neživotního pojištění pro rizika uvedená v odvětvích 1 a 2 v části A přílohy I;

b) pojišťovnám, kterým bylo vydáno povolení výhradně pro ri­ xxxx uvedená v odvětvích 1 a 2 v části A přílohy I, může být vydáno povolení k provozování činnosti životního pojištění.

Každá z těchto činností je však v souladu s článkem 74 spra­ vována odděleně.

3. Členské státy mohou stanovit, že pojišťovny uvedené v od­ stavci 2 musí dodržovat účetní pravidla pro životní pojišťovny pro veškeré jejich činnosti. Až do koordinace v tomto směru mo­ hou členské státy také stanovit, že s ohledem na předpisy pro lik­ vidaci se na činnosti týkající se rizik uvedených v odvětvích 1 a 2 v části A přílohy I provozované uvedenými pojišťovnami budou vztahovat pravidla pro činnosti životního pojištění.

4. Pokud má neživotní pojišťovna finanční, obchodní nebo ad­ ministrativní propojení s životní pojišťovnou, zajistí orgány do­ hledu domovských členských států, aby účetnictví dotyčných pojišťoven nebylo zkresleno dohodami mezi těmito pojišťovna­ mi nebo jakýmkoli ujednáním, které by mohlo ovlivnit rozvr­ hování výdajů a příjmů.

5. Pojišťovny, které v následujících dnech provozovaly soubě­ žně činnosti životního i neživotního pojištění, na něž se vztahuje tato směrnice, mohou pokračovat v souběžném provozování těchto činností, pokud je každá z těchto činností v souladu s člán­ kem 74 spravována odděleně:

a) dne 1. ledna 1981 pro pojišťovny s povolením v Řecku;

b) dne 1. ledna 1986 pro pojišťovny s povolením ve Španělsku a Portugalsku;

c) dne 1. ledna 1995 pro pojišťovny s povolením v Rakousku, Finsku a Švédsku;

d) dne 1. května 2004 pro pojišťovny s povolením v České re­ publice, Estonsku, na Kypru, v Lotyšsku, Litvě, Maďarsku, na Maltě, v Polsku, Slovinsku a na Slovensku;

e) dne 1 ledna 2007 pro pojišťovny s povolením v Bulharsku a Rumunsku;

f) dne 15. března 1979 pro všechny ostatní pojišťovny.

Domovský členský stát může uložit pojišťovnám, aby ve lhůtě ur­ čené tímto členským státem ukončily souběžné provozování čin­ ností životního a neživotního pojištění, které provozovaly ke dnům uvedeným v prvním pododstavci.

Článek 74

Oddělená správa životního a neživotního pojištění

1. Oddělená správa podle článku 73 je organizována tak, aby činnost životního pojištění byla oddělena od činnosti neživotního pojištění.

Příslušné zájmy pojistníků v životním a neživotním pojištění ne­ smějí být dotčeny, a zejména ze zisků životního pojištění mají prospěch pojistníci v životním pojištění, jako by životní pojišťov­ na provozovala pouze činnost životního pojištění.

2. Aniž jsou dotčeny články 100 a 128, pojišťovny uvedené v čl. 73 odst. 2 a 5 vypočtou:

a) fiktivní minimální kapitálový požadavek v oblasti životního pojištění, připadající na jejich činnost životního pojištění nebo zajištění, vypočítaný tak, jako kdyby dotyčná pojišťov­ na provozovala pouze uvedenou činnost, na základě oddě­ lených účtů uvedených v odstavci 6; a

b) fiktivní minimální kapitálový požadavek v oblasti neživot­ ního pojištění, připadající na jejich činnost neživotního po­ jištění nebo zajištění, vypočítaný tak, jako kdyby dotyčná pojišťovna provozovala pouze uvedenou činnost, na základě oddělených účtů uvedených v odstavci 6.

3. Pojišťovny uvedené v čl. 73 odst. 2 a 5 kryjí odpovídající hodnotou položek použitelného primárního kapitálu alespoň:

a) fiktivní minimální kapitálový požadavek v oblasti životního pojištění, připadající na činnost životního pojištění;

b) fiktivní minimální kapitálový požadavek v oblasti neživot­ ního pojištění, připadající na činnost neživotního pojištění.

Minimální finanční požadavky uvedené v prvním pododstavci, připadající na činnost životního pojištění a činnost neživotního pojištění, nesmějí být neseny druhou činností.

4. Pokud jsou minimální finanční požadavky uvedené v od­ stavci 3 splněny a pokud je o tom orgán dohledu informován, po­ jišťovna může použít ke krytí solventnostního kapitálového požadavku uvedeného v článku 100 výslovně uvedené položky použitelného kapitálu, které jsou stále k dispozici, pro jednu nebo druhou činnost.

5. Orgány dohledu analyzují výsledky činností životního i ne­ životního pojištění, aby zajistily, že jsou dodržovány požadavky odstavců 1 až 4.

6. Účetnictví je třeba vést tak, aby byly odděleně patrné zdroje pro životní a pro neživotní pojištění. Celkové příjmy, zejména po­ jistné, platby zajistitelů, příjmy z investování, a výdaje, zejména pojistná plnění, doplnění technických rezerv, zajistné a provozní náklady na pojišťovací činnost, je třeba rozvrhnout podle půvo­ du. Položky společné oběma činnostem se účtují v souladu s me­ todami rozvrhování, které musí být schváleny orgánem dohledu.

Pojišťovny na základě svého účetnictví připraví finanční výkaz, v němž položky použitelného primárního kapitálu na krytí kaž­ dého fiktivního minimálního kapitálového požadavku uvedeného v odstavci 2 jsou jasně určeny v souladu s čl. 98 odst. 4.

7. Pokud výše použitelného primárního kapitálu připadajícího na jednu z činností nepostačuje na pokrytí minimálních finanč­ ních požadavků uvedených v odst. 3 prvním pododstavci, použi­ jí orgány dohledu na činnost s nedostatečnou výší použitelného primárního kapitálu opatření stanovená v této směrnici bez ohle­ du na to, jaké jsou výsledky ve druhé činnosti.

Odchylně od odst. 3 druhého pododstavce mohou uvedená opa­ tření zahrnovat povolení převodu výslovně uvedených položek použitelného primárního kapitálu z jedné činnosti do druhé.

KAPITOLA VI

Pravidla pro oceňování aktiv a závazků, technické rezervy, kapitál, solventnostní kapitálový požadavek, minimální kapitálový požadavek a investiční pravidla

Oddíl 1

Oceňování aktiv a závazků

Článek 75

Oceňování aktiv a závazků

1. Není-li uvedeno jinak, členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny oceňovaly aktiva a závazky takto:

a) aktiva se oceňují částkou, za niž by se mohla vyměnit mezi znalými partnery ochotnými uskutečnit transakci za obvyk­ lých podmínek;

b) závazky se oceňují částkou, za niž by se mohly převést nebo vypořádat mezi znalými partnery ochotnými uskutečnit transakci za obvyklých podmínek.

Při oceňování závazků podle písm. b) se nesmí provádět žádná úprava s ohledem na vlastní kreditní rating pojišťovny nebo zajišťovny.

2. Komise přijme prováděcí opatření ke stanovení metod a předpokladů, které se použijí pro oceňování aktiv a závazků sta­ novených v odstavci 1.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Oddíl 2

Pravidla pro technické rezervy

Článek 76

Obecná ustanovení

1. Členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny vytvořily technické rezervy pro své veškeré pojistné a zajistné závazky vůči pojistníkům a oprávněným osobám z pojistných nebo zajistných smluv.

2. Hodnota technických rezerv musí odpovídat stávající část­ ce, kterou by pojišťovny a zajišťovny musely vyplatit, pokud by okamžitě převedly své pojistné a zajistné závazky na jinou po­ jišťovnu nebo zajišťovnu.

3. Při výpočtu technických rezerv se důsledně použijí infor­ mace poskytované finančními trhy, jakož i obecně dostupné úda­ je o upisovacích rizicích (soulad s trhem).

4. Výpočet technických rezerv se provede obezřetně, spoleh­ livě a objektivně.

5. Podle zásad uvedených v odstavcích 2, 3 a 4 a s ohledem na zásady uvedené v čl. 75 odst. 1 se výpočet technických rezerv provede v souladu s články 77 až 82 a 86.

Článek 77

Výpočet technických rezerv

1. Hodnota technických rezerv se rovná součtu nejlepšího od­ hadu a rizikové přirážky uvedeným v odstavcích 2 a 3.

2. Nejlepší odhad odpovídá pravděpodobnostmi váženému průměru budoucích peněžních toků s ohledem na časovou hod­ notu peněz (očekávanou současnou hodnotu budoucích peněž­ ních toků), přičemž se použije příslušná časová struktura bezrizikových úrokových měr.

Výpočet nejlepšího odhadu se zakládá na aktuálních a důvěryhod­ ných informacích, jakož i reálných předpokladech, a provede se prostřednictvím přiměřených, použitelných a náležitých pojistně­ matematických a statistických metod.

Při výpočtu nejlepšího odhadu se použije projekce peněžních toků, která zohlední veškeré nezbytné přírůstky a úbytky peněž­ ních prostředků k vypořádání pojistných a zajistných závazků po dobu jejich trvání.

Nejlepší odhad se vypočte jako hrubý, tj. aniž by byly odečteny částky vymahatelné ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek. Uvedené částky se vypočítají odděleně podle článku 81.

3. Výše rizikové přirážky musí být taková, aby se zajistilo, že hodnota technických rezerv bude odpovídat očekávané částce, kterou potřebují pojišťovny a zajišťovny na vyrovnání pojistných a zajistných závazků.

4. Pojišťovny a zajišťovny ocení nejlepší odhad a rizikovou při­ rážku odděleně.

Pokud však lze budoucí peněžní toky v souvislosti s pojistnými a zajistnými závazky spolehlivě replikovat prostřednictvím fi­ nančních nástrojů, u nichž je možné sledovat spolehlivou tržní hodnotu, hodnota technických rezerv v souvislosti s těmito bu­ doucími peněžními toky se určí na základě tržní hodnoty uvede­ ných finančních nástrojů. V tomto případě se nevyžadují oddělené výpočty nejlepšího odhadu a rizikové přirážky.

5. Pokud pojišťovny a zajišťovny oceňují nejlepší odhad a ri­ zikovou přirážku odděleně, riziková přirážka se vypočte tak, že se určí náklady na obstarání použitelného kapitálu, které se rovnají solventnostnímu kapitálovému požadavku, jenž je nezbytný na podporu pojistných a zajistných závazků po dobu jejich trvání.

Sazba, která se použije pro určení nákladů na obstarání použitel­ ného kapitálu (sazba nákladů na kapitál), musí být pro všechny pojišťovny a zajišťovny totožná a je pravidelně revidována.

Použitá sazba nákladů na kapitál se musí rovnat dodatečné sazbě přesahující příslušnou bezrizikovou úrokovou míru, již by zapla­ tila pojišťovna nebo zajišťovna, která drží použitelný kapitál podle oddílu 3, rovnající se kapitálovému solventnostnímu požadavku nezbytnému pro zabezpečení pojistných a zajistných závazků po dobu jejich trvání.

Článek 78

Další prvky zohledněné při výpočtu technických rezerv

Kromě článku 77 přihlédnou pojišťovny a zajišťovny při výpočtu technických rezerv k:

1. veškerým nákladům, které vzniknou při správě pojistných a zajistných závazků;

2. inflaci, včetně nákladů a pojistných plnění, které vzniknou v důsledku inflace;

3. veškerým očekávaným platbám pojišťoven a zajišťoven po­ jistníkům a oprávněným osobám, včetně budoucích nezaru­ čených podílech na zisku, bez ohledu na to, zda jsou tyto platby smluvně zaručeny, či nikoli, nevztahuje-li se na uve­ dené platby čl. 91 odst. 2.

Článek 79

Oceňování finančních záruk a smluvních opcí zahrnutých do pojistných a zajistných smluv

Při výpočtu technických rezerv zohlední pojišťovny a zajišťovny hodnotu finančních záruk a veškerých smluvních opcí zahrnu­ tých do pojistných a zajistných smluv.

Veškeré předpoklady pojišťoven a zajišťoven související s pravdě­ podobností, že pojistníci uplatní smluvní opce, včetně storna a odbytného, musí být reálné a musí být založeny na stávajících a důvěryhodných informacích. V uvedených předpokladech se ex­ plicitně či implicitně přihlédne k dopadu, který by mohly mít bu­ doucí změny finančních podmínek i jiných než finančních podmínek na výkon uvedených opcí.

Článek 80

Rozčlenění

Při výpočtu technických rezerv rozčlení pojišťovny a zajišťovny své pojistné a zajistné závazky do rizikově homogenních skupin, a to přinejmenším podle druhu pojištění.

Článek 81

Částky vymahatelné ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek

Pojišťovny a zajišťovny musí při výpočtu částek vymahatelných ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek dodržovat články 76 až 80.

Při výpočtu částek vymahatelných ze zajistných smluv a od zvlášt­ ních účelových jednotek pojišťovny a zajišťovny přihlédnou k ča­ sovým rozdílům mezi náhradami a přímými platbami.

Výsledek uvedeného výpočtu se upraví tak, aby se v něm zohled­ nily očekávané ztráty dané selháním protistrany. Uvedená úprava se zakládá na posouzení pravděpodobnosti selhání protistrany a průměrné ztráty z tohoto selhání (ztráta ze selhání).

Článek 82

Kvalita údajů a použití aproximací, včetně individuálního přístupu, u technických rezerv

Členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny zavedly vnitřní procesy a postupy, kterými se zabezpečí vhodnost, úplnost a přes­ nost údajů používaných pro výpočet technických rezerv.

Pokud za specifických okolností pojišťovny a zajišťovny nemají dostatečné údaje přiměřené kvality, aby na skupinu nebo podsku­ pinu svých pojistných a zajistných závazků nebo na částky vyma­ hatelné ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek použily spolehlivou pojistněmatematickou metodu, lze pro výpo­ čet nejlepšího odhadu použít vhodné aproximace, včetně indivi­ duálního přístupu.

Článek 83

Porovnání se zkušenostmi

Pojišťovny a zajišťovny zavedou procesy a postupy, kterými za­ jistí, aby se nejlepší odhady a předpoklady, jež jsou základem pro výpočet nejlepších odhadů, pravidelně porovnávaly se zkušenostmi.

Pokud se porovnáním zjistí systematická odchylka mezi zkuše­ nostmi a výpočty nejlepších odhadů, které uskutečnily pojišťov­ ny nebo zajišťovny, dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna provede přiměřené úpravy používaných pojistněmatematických metod nebo vytvářených předpokladů.

Článek 84

Přiměřenost úrovně technických rezerv

Pojišťovny a zajišťovny doloží na žádost orgánů dohledu přimě­ řenost úrovně svých technických rezerv, jakož i použitelnost a náležitost uplatňovaných metod, a vhodnost použitých podkla­ dových statistických údajů.

Článek 85

Navýšení technických rezerv

Pokud výpočet technických rezerv pojišťoven a zajišťoven není v souladu s články 76 až 83, mohou orgány dohledu na pojišťov­ nách a zajišťovnách požadovat navýšení technických rezerv tak, aby odpovídaly úrovni určené podle uvedených článků.

Článek 86

Prováděcí opatření

Komise přijme prováděcí opatření, jimiž se stanoví:

a) pojistněmatematické a statistické metody výpočtu nejlepšího odhadu podle čl. 77 odst. 2;

b) příslušná časová struktura bezrizikových úrokových měr, která se použije pro výpočet nejlepšího odhadu podle čl. 77 odst. 2;

c) okolnosti, za nichž se technické rezervy vypočítají jako celek nebo jako součet nejlepšího odhadu a rizikové přirážky, ja­ kož i metody, které se použijí v případě, kdy se technické re­ zervy vypočítají jako celek;

d) metody a předpoklady, které se použijí při výpočtu rizikové přirážky, včetně určení výše použitelného kapitálu nezbytné­ ho na krytí pojistných a zajistných závazků a kalibraci sazby nákladů na kapitál;

e) druh pojištění, na jejichž základě se pojistné a zajistné závaz­ ky rozčlení pro výpočet technických rezerv;

f) normy, které je třeba dodržovat pro zajištění vhodnosti, úpl­ nosti a přesnosti údajů používaných při výpočtu technických rezerv, a specifické okolnosti, za nichž by bylo vhodné po­ užít pro výpočet nejlepšího odhadu aproximace, včetně indi­ viduálního přístupu;

g) metody, které se použijí při výpočtu úpravy dané selháním protistrany uvedené v článku 81, která má za cíl zohlednit očekávané ztráty z důvodu nesplnění závazků protistranou;

h) případně zjednodušené metody a techniky pro výpočet tech­ nických rezerv, aby se zajistilo, že pojistněmatematické a sta­ tistické metody uvedené v písmenech a) a d) jsou úměrné povaze, rozsahu a komplexnosti rizik, která podstupují po­ jišťovny a zajišťovny, a to včetně kaptivních pojišťoven a zajišťoven.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Oddíl 3

Kapitál

Pododdíl 1

Určení kapitálu

Článek 87

Kapitál

Kapitál je tvořen součtem primárního kapitálu uvedeného v člán­ ku 88 a doplňkového kapitálu uvedeného v článku 89.

Článek 88

Primární kapitál

Primární kapitál je tvořen těmito položkami:

1. aktivy převyšujícími závazky oceňovanými podle článku 75 a oddílu 2;

2. podřízenými závazky.

Převyšující částka podle bodu 1 se sníží o výši vlastních akcií, které drží pojišťovna nebo zajišťovna.

Článek 89

Doplňkový kapitál

1. Doplňkový kapitál je tvořen jinými položkami než základ­ ním kapitálem, které si lze vyžádat k absorbování ztrát.

Doplňkový kapitál může zahrnovat tyto položky, nejsou-li polož­ kami primárního kapitálu:

a) nesplacený základní kapitál nebo počáteční kapitál, k jehož splacení nebyla podána výzva;

b) akreditivy a záruky;

c) jakékoli další právně závazné závazky, které obdrží pojišťov­ ny a zajišťovny.

V případě vzájemné pojišťovny nebo pojišťovny na bázi vzájem­ nosti s variabilními příspěvky může doplňkový kapitál rovněž za­ hrnovat jakékoli budoucí nároky, které uvedená pojišťovna nebo společnost může vznést vůči svým členům prostřednictvím vý­ zvy k dodatečnému příspěvku během následujících dvanácti měsíců.

2. Pokud byla položka doplňkového kapitálu zaplacena nebo k jejímu splacení byla podána výzva, považuje se za aktivum a přestává být součástí položek doplňkového kapitálu.

Článek 90

Schválení doplňkového kapitálu orgány dohledu

1. Výše doplňkového kapitálu, ke kterému se přihlíží při určo­ vání kapitálu, podléhá předchozímu schválení orgány dohledu.

2. Částka připsaná každé položce doplňkového kapitálu zo­ hlední schopnost položky absorbovat ztrátu a vychází z obezřet­ ných a reálných předpokladů. Pokud má položka doplňkového kapitálu pevnou jmenovitou hodnotu, její hodnota se rovná její jmenovité hodnotě, pokud tato hodnota náležitě odráží schop­ nost položky absorbovat ztrátu.

3. Orgány dohledu schválí:

a) peněžní hodnotu každé položky doplňkového kapitálu nebo

b) metodu určování hodnoty každé položky doplňkového ka­ pitálu, přičemž orgány dohledu schválí výši hodnoty určené touto metodou na konkrétní období.

4. Orgány dohledu budou při schvalování veškerých položek doplňkového kapitálu vycházet z posouzení:

a) postavení protistran z hlediska jejich platební schopnosti a ochoty zaplatit;

b) vymahatelnosti zdrojů s přihlédnutím k právní formě po­ ložky, jakož i k veškerým podmínkám, které by mohly bránit zdárnému zaplacení položky nebo podání výzvy k jejímu splacení;

c) veškerých informací o výsledcích předchozích výzev, které na daný doplňkový kapitál vznesly pojišťovny a zajišťovny, lze-li tyto informace spolehlivým způsobem použít k posou­ zení očekávaného výsledku budoucích výzev.

Článek 91

Disponibilní bonusový fond

1. Disponibilní bonusový fond se považuje za nerozdělené zis­ ky, které nebyly určeny k rozdělení pojistníkům a oprávněným osobám.

2. Pokud to umožňuje vnitrostátní právo, nepovažuje se dispo­ nibilní bonusový fond za pojistné a zajistné závazky, splňuje-li kritéria stanovená v čl. 94 odst. 1.

Článek 92

Prováděcí opatření

1. Komise přijme prováděcí opatření, jimiž se stanoví:

a) kritéria pro poskytování schválení orgány dohledu podle článku 90;

b) nakládání s účastmi ve smyslu čl. 212 odst. 2 třetího podod­ stavce ve finančních a úvěrových institucích, pokud jde o ur­ čování kapitálu.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

2. Účasti ve finančních a úvěrových institucích podle odst. 1 písm. b) zahrnují:

a) účasti, které pojišťovny a zajišťovny drží v:

i) úvěrových institucích a finančních institucích ve smyslu čl. 4 bodů 1 a 5 směrnice 2006/48/ES,

ii) investičních podnicích ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 směrnice 2004/39/ES;

b) podřízené pohledávky a nástroje uvedené v článku 63 a čl. 64 odst. 3 směrnice 2006/48/ES, které mají pojišťovny a za­ jišťovny v držení ve vztahu k subjektům definovaným v pís­ menu a) tohoto odstavce, v nichž drží účast.

Pododdíl 2

Zařazení kapitálu

Článek 93

Charakteristiky a rysy užité při zařazování kapitálu do tříd

1. Položky kapitálu se zařazují do tří tříd. Zařazení těchto po­ ložek závisí na tom, zda patří mezi primární kapitál či doplňkový kapitál, a na tom, zda mají tyto charakteristiky:

a) položka je k dispozici, nebo si ji lze vyžádat, k absorbování ztrát při plném pokračování činnosti, jakož i v případě likvi­ dace (stálá dostupnost);

b) v případě likvidace je pro absorbování ztrát k dispozici cel­ ková výše položky a položka se jejímu držiteli odmítne spla­ tit do té doby, než dojde ke splnění veškerých dalších závazků (podřízenost), včetně pojistných a zajistných závazků vůči pojistníkům a oprávněným osobám z pojistných nebo zajist­ ných smluv.

2. Při posuzování toho, do jaké míry má vlastní kapitál cha­ rakteristiky stanovené v odst. 1 písm. a) a b), a to jak v součas­ nosti, tak i v budoucnosti, je náležitě zohledněna doba trvání položky, zejména zda má či nemá datum splatnosti. Pokud má položka kapitálu datum splatnosti, je zohledněna relativní doba trvání ve srovnání s trváním pojistných a zajistných závazků pojišťovny/zajišťovny (dostatečná doba trvání).

Mimoto se zvažují tyto rysy:

a) zda je položka osvobozena od požadavků nebo podnětů k předčasnému splacení nominální částky (absence podnětů k předčasnému splacení);

b) zda je položka osvobozena od povinných pevně stanovených poplatků (absence povinných nákladů na správu);

c) zda je položka zproštěna jakýchkoli finančních břemen (ab­ sence finančních břemen).

Článek 94

Hlavní kritéria pro zařazení do tříd

1. Položky primárního kapitálu se zařadí do třídy 1, pokud mají z podstatné části charakteristiky stanovené v čl. 93 odst. 1 písm. a) a b), přičemž se zohlední rysy stanovené v čl. 93 odst. 2.

2. Položky primárního kapitálu se zařadí do třídy 2, pokud mají z podstatné části charakteristiky stanovené v čl. 93 odst. 1 písm. b), přičemž se zohlední rysy stanovené v čl. 93 odst. 2.

Položky doplňkového kapitálu se zařadí do třídy 2, pokud mají z podstatné části charakteristiky stanovené v čl. 93 odst. 1 písm. a) a b), přičemž se zohlední rysy stanovené v čl. 93 odst. 2.

3. Do třídy 3 se zařadí jakékoli položky primárního nebo do­ plňkového kapitálu, které nespadají do odstavců 1 a 2.

Článek 95

Zařazení kapitálu do tříd

Členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny zařazovaly po­ ložky kapitálu do tříd na základě kritérií stanovených v článku 94.

Za tímto účelem se pojišťovny a zajišťovny případně řídí sezna­ mem položek kapitálu uvedeným v čl. 97 odst. 1 písm. a).

Pokud v uvedeném seznamu není zahrnuta některá položka ka­ pitálu, pojišťovny a zajišťovny ji v souladu s prvním pododstav­ cem posoudí a zařadí. Uvedené zařazení podléhá schválení orgánu dohledu.

Článek 96

Zařazení specifických položek kapitálu v pojišíovnictví

Aniž je dotčen článek 95 a čl. 97 odst. 1 písm. a), pro účely této směrnice se použijí tato zařazení:

1. do třídy 1 se zařazuje disponibilní bonusový fond, na který se vztahuje čl. 91 odst. 2;

2. do třídy 2 se zařazují akreditivy a záruky, které jsou v zájmu věřitelů pojišťovny svěřeny nezávislému správci a které vy­ daly úvěrové instituce podle směrnice 2006/48/ES;

3. do třídy 2 se zařazují jakékoli budoucí nároky, které vzájem­ né pojišťovny vlastníků lodí či pojišťovny vlastníků lodí na bázi vzájemnosti s variabilními příspěvky a výhradně po­ jišťující rizika uvedená v odvětvích 6, 12 a 17 v části A přílo­ hy I mohou vznést vůči svým členům prostřednictvím výzvy k dodatečným příspěvkům splatným před uplynutím násle­ dujících dvanácti měsíců.

V souladu v čl. 94 odst. 2 druhým pododstavcem se do třídy 2 se zařazují jakékoli budoucí nároky, které vzájemné pojišťovny sdru­ žení vlastníků lodí či pojišťovny vlastníků lodí na bázi vzájemnos­ ti s variabilními příspěvky mohou vznést vůči svým členům prostřednictvím výzvy k dodatečným příspěvkům splatným před uplynutím následujících dvanácti měsíců a které nespadají pod první pododstavec bod 3, pokud mají do značné míry charakte­ ristiky stanovené v čl. 93 odst. 1 písm. a) a b), přičemž jsou zohledněny rysy stanovené v čl. 93 odst. 2.

Článek 97

Prováděcí opatření

1. Komise přijme prováděcí opatření, jimiž se stanoví:

a) seznam položek kapitálu, a to včetně položek uvedených v článku 96, u nichž se má za to, že splňují kritéria stanove­ ná v článku 94, jenž u každé položky kapitálu obsahuje přesný popis rysů, kterými se určilo její zařazení;

b) metody, které použijí orgány dohledu při schvalování posou­ zení a zařazení položek kapitálu, na které se nevztahuje se­ znam uvedený v písmenu a).

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

2. Komise pravidelně přezkoumává seznam uvedený v odst. 1 písm. a) a případně jej na základě tržního vývoje aktualizuje.

Pododdíl 3

Pou žitelnost kapitálu

Článek 98

Použitelnost a limity pro třídy 1, 2 a 3

1. Pokud jde o dodržování solventnostního kapitálového po­ žadavku, vztahují se na použitelné hodnoty položek třídy 2 a třídy 3 kvantitativní limity: Tyto limity musí zajistit, aby byla splněny alespoň tyto podmínky:

a) podíl položek třídy 1 je v rámci použitelného kapitálu vyšší než jedna třetina celkového použitelného kapitálu;

b) použitelná hodnota položek třídy 3 je nižší než jedna třetina celkového použitelného kapitálu.

2. Pokud jde o dodržování minimálního kapitálového poža­ davku, vztahují se na hodnotu položek primárního kapitálu za­ řazených do třídy 2 a použitelných na krytí minimálního kapitálového požadavku kvantitativní limity. Tyto limity musí mi­ nimálně zajistit, aby podíl položek třídy 1 na použitelném primár­ ním kapitálu byl vyšší než polovina celkového použitelného primárního kapitálu.

3. Použitelná výše kapitálu na krytí solventnostního ka­ pitálového požadavku stanoveného v článku 100 se rovná sou­ čtu výše třídy 1, použitelné výše třídy 2 a použitelné výše třídy 3.

4. Použitelná výše primárního kapitálu na krytí minimálního kapitálového požadavku stanoveného v článku 128 se rovná sou­ čtu výše třídy 1 a použitelné hodnoty položek primárního kapi­ tálu zařazených do třídy 2.

Článek 99

Prováděcí opatření

Komise přijme prováděcí opatření, kterými se stanoví:

a) kvantitativní limity uvedené v čl. 98 odst. 1 a 2;

b) úpravy, jež by měly být provedeny s cílem zohlednit nepře­ voditelnost těch položek kapitálu, které mohou být použity pouze na krytí ztrát vzniklých u konkrétní části závazků či konkrétních rizik (účelově vázané fondy).

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Oddíl 4

Solventnostní kapitálový požadavek

Pododdíl 1

Obecná u stanovení o solventnostním

kapitálovém požadavku s vyu žitím standardního vzorce nebo interního modelu

Článek 100

Obecná ustanovení

Členské státy požadují, aby pojišťovny a zajišťovny měly v držení použitelný kapitál na krytí solventnostního kapitálového požadavku.

Solventnostní kapitálový požadavek se vypočítá podle standard­ ního vzorce v pododdílu 2 nebo prostřednictvím interního mo­ delu stanoveného v pododdílu 3.

Článek 101

Výpočet solventnostního kapitálového požadavku

1. Solventnostní kapitálový požadavek se vypočte podle od­ stavců 2 až 5.

2. Solventnostní kapitálový požadavek se vypočte za předpo­ kladu, že pojišťovna nebo zajišťovna bude ve své činnosti pokračovat.

3. Solventnostní kapitálový požadavek se kalibruje tak, aby se zajistilo, že bude přihlédnuto ke všem kvantifikovatelným rizi­ kům, jimž je pojišťovna nebo zajišťovna vystavena. Vztahuje se na stávající smlouvy a na nové smlouvy, které budou podle očeká­ vání sepsány v následujících dvanácti měsících. U stávajících smluv kryje tento požadavek pouze neočekávané ztráty.

Solventnostní kapitálový požadavek odpovídá hodnotě v riziku primárního kapitálu pojišťovny nebo zajišťovny na hladině spo­ lehlivosti 99,5 % v časovém horizontu jednoho roku.

4. Solventnostní kapitálový požadavek kryje alespoň tato rizika:

a) neživotní upisovací riziko;

b) životní upisovací riziko;

c) zdravotní upisovací riziko;

d) tržní riziko;

e) úvěrové riziko;

f) operační riziko.

Operační rizika uvedená v prvním pododstavci písm. f) zahrnují právní rizika a vylučují rizika vyplývající ze strategických rozhod­ nutí, jakož i rizika ztráty dobré pověsti.

5. Pojišťovny a zajišťovny přihlédnou při výpočtu solventnost­ ního kapitálového požadavku k účinku technik snižování rizik, pokud budou úvěrová a jiná rizika vyplývající z použití daných technik odpovídajícím způsobem zohledněna v solventnostním kapitálovém požadavku.

Článek 102

Četnost výpočtu

1. Pojišťovny a zajišťovny vypočítají solventnostní kapitálový požadavek alespoň jednou ročně a oznámí výsledek výpočtu or­ gánům dohledu.

Pojišťovny a zajišťovny drží použitelný kapitál, který kryje posled­ ní oznámený solventnostní kapitálový požadavek.

Pojišťovny a zajišťovny musí průběžně sledovat výši použitelného kapitálu a solventnostního kapitálového požadavku.

Pokud se rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny podstatně od­ chyluje od předpokladů, z nichž vycházel poslední oznámený sol­ ventnostní kapitálový požadavek, dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna solventnostní kapitálový požadavek okamžitě přepočte a oznámí jej orgánům dohledu.

2. Pokud existuje opodstatněná domněnka, že se od data po­ sledního oznámení solventnostního kapitálového požadavku podstatně změnil rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny, orgány dohledu mohou dotyčnou pojišťovnu nebo zajišťovnu po­ žádat, aby solventnostní kapitálový požadavek přepočítala.

Pododdíl 2

Solventnostní kapitálový požadavek standardní vzorec

Článek 103

Struktura standardního vzorce

Solventnostní kapitálový požadavek vypočtený podle standardní­ ho vzorce je součtem těchto položek:

a) základního solventnostního kapitálového požadavku stxxxx xxxxxx x článku 104;

b) kapitálového požadavku k operačnímu riziku stanoveného v článku 107;

c) úpravy o schopnost technických rezerv a odložené daňové povinnosti absorbovat ztráty stanovené v článku 108.

Článek 104

Konstrukce základního solventnostního kapitálového požadavku

1. Základní solventnostní kapitálový požadavek zahrnuje jed­ notlivé rizikové moduly, které jsou agregovány podle přílohy IV bodu 1.

Tento požadavek musí sestávat alespoň z těchto rizikových modulů:

a) neživotního upisovacího rizika;

b) životního upisovacího rizika;

c) zdravotního upisovacího rizika;

d) tržního rizika;

e) rizika selhání protistrany.

2. Pro účely odst. 1 písm. a), b) a c) se pojistné a zajistné ope­ race přidělí upisovacímu rizikovému modulu, který nejlépe zohledňuje technickou povahu podkladových rizik.

3. Celkový solventnostní kapitálový požadavek, který musí být v souladu se zásadami stanovenými v článku 101, se stanoví na základě korelačního koeficientu pro agregaci rizikových modulů podle odstavce 1, jakož i na základě kalibrace kapitálových poža­ davků ke každému rizikovému modulu.

4. Každý rizikový modul podle odstavce 1 se kalibruje pro­ střednictvím hodnoty v riziku na hladině spolehlivosti 99,5 % v časovém horizontu jednoho roku.

Při konstrukci každého rizikového modulu se přihlédne k případ­ ným diverzifikačním efektům.

5. Na všechny pojišťovny a zajišťovny se z hlediska základní­ ho solventnostního kapitálového požadavku a zjednodušených výpočtů stanovených v článku 109 použijí tytéž konstrukce a spe­ cifikace rizikových modulů.

6. U katastrofických rizik lze pro výpočet modulů životních, neživotních a zdravotních upisovacích rizik případně použít ze­ měpisnou specifikaci.

7. Při výpočtu modulů životních, neživotních a zdravotních upisovacích rizik mohou pojišťovny a zajišťovny, po schválení orgány dohledu, nahradit v konstrukci standardního vzorce pod­ skupinu parametrů tohoto vzorce parametry specifickými pro da­ nou pojišťovnu nebo zajišťovnu.

Tyto parametry se kalibrují na základě interních údajů dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny nebo údajů, které mají přímou spoji­ tost s operacemi uvedené pojišťovny nebo zajišťovny s použitím standardizovaných metod.

Během schvalování ověří orgány dohledu úplnost, přesnost a vhodnost použitých údajů.

Článek 105

Výpočet základního solventnostního kapitálového požadavku

1. Základní solventnostní kapitálový požadavek se vypočte podle odstavců 2 až 6.

2. Modul neživotního upisovacího rizika zohlední riziko vy­ plývající ze závazků týkajících se neživotního pojištění v souvis­ losti s krytými riziky a postupy používanými při výkonu činnosti.

Přihlédne k neurčitosti výsledků pojišťoven a zajišťoven v souvis­ losti se stávajícími pojistnými a zajistnými závazky a s novými smlouvami, které budou podle očekávání sepsány v následujících dvanácti měsících.

Modul se vypočte podle přílohy IV bodu 2 jako kombinace kapi­ tálových požadavků alespoň k těmto podmodulům:

a) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných zá­ vazků vyplývajícího z kolísání načasování, četnosti a závaž­ nosti pojistných událostí a načasování a výše částek na likvidaci pojistných událostí (riziko pojistného a technických rezerv v neživotním pojištění);

b) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných zá­ vazků vyplývajícího ze značné neurčitosti předpokladů při tvorbě cen a stanovení rezerv v souvislosti s mimořádnými nebo výjimečnými událostmi (neživotní katastrofické riziko).

3. Modul životního upisovacího rizika zohlední riziko vyplý­ vající ze závazků týkajících se životního pojištění v souvislosti s krytými riziky a postupy používanými při výkonu činnosti.

Modul se vypočte podle přílohy IV bodu 3 jako kombinace kapi­ tálových požadavků alespoň k těmto podmodulům:

a) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných zá­ vazků vyplývajícího ze změn úrovně, vývoje nebo volatility měr úmrtnosti, kdy zvýšení míry úmrtnosti vede ke zvýšení hodnoty pojistných závazků (riziko úmrtnosti);

b) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných zá­ vazků vyplývajícího ze změn úrovně, vývoje nebo volatility měr úmrtnosti, kdy snížení míry úmrtnosti vede ke zvýšení hodnoty pojistných závazků (riziko dlouhověkosti);

c) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných zá­ vazků vyplývajícího ze změn úrovně, vývoje nebo volatility míry invalidity, míry chorobnosti a míry nemocnosti (riziko invalidity nebo pracovní neschopnosti a nemocnosti);

d) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných zá­ vazků vyplývajícího ze změn úrovně, vývoje nebo volatility nákladů vzniklých při správě pojistných a zajistných smluv (riziko nákladů v životním pojištění);

e) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných zá­ vazků vyplývajícího z kolísání úrovně, vývoje nebo volatility revizních sazeb uplatňovaných na důchody, které jsou dány změnami v právním prostředí nebo zdravotním stavu pojiš­ těných osob (riziko revize);

f) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných zá­ vazků vyplývajícího ze změn úrovně nebo volatility míry storna, míry ukončení, míry obnovení a míry odbytného u pojistných smluv (riziko storen);

g) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných zá­ vazků vyplývajícího ze značné neurčitosti předpokladů při tvorbě cen a stanovení rezerv v souvislosti s mimořádnými nebo zvláštními událostmi (životní katastrofické riziko).

4. Modul zdravotního upisovacího rizika zohlední riziko vy­ plývající ze závazků týkajících se zdravotního pojištění, ať je či není provozováno na podobném technickém základě jako život­ ní pojištění, v souvislosti s krytými riziky a používanými postupy při výkonu činnosti.

Pokrývá alespoň tato rizika:

a) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných zá­ vazků vyplývajícího ze změn úrovně, vývoje nebo volatility nákladů vzniklých při správě pojistných a zajistných smluv;

b) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných zá­ vazků vyplývajícího z kolísání načasování, četnosti a závaž­ nosti pojistných událostí a načasování a výše částek na likvidaci pojistných událostí v době stanovení rezerv;

c) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných zá­ vazků vyplývajícího ze značné neurčitosti předpokladů při tvorbě cen a stanovení rezerv v souvislosti s vypuknutím roz­ sáhlých epidemií, jakož i nezvyklého nahromadění rizik v rámci těchto mimořádných okolností.

5. Modul tržního rizika zohlední riziko vyplývající z úrovně nebo volatility tržních cen finančních nástrojů, které ovlivňují hodnotu aktiv a závazků pojišťovny nebo zajišťovny. Tento mo­ dul řádným způsobem zohlední strukturální nesoulad mezi akti­ vy a závazky, zejména z hlediska jejich trvání.

Modul se vypočte podle přílohy IV bodu 4 jako kombinace kapi­ tálových požadavků alespoň k těmto podmodulům:

a) citlivosti hodnot aktiv, závazků a finančních nástrojů na změny časové struktury úrokových měr nebo jejich volatility (úrokové riziko);

b) citlivosti hodnot aktiv, závazků a finančních nástrojů na změny úrovně tržních cen akcií nebo jejich volatility (akciové riziko);

c) citlivosti hodnot aktiv, závazků a finančních nástrojů na změny úrovně tržních cen nemovitostí nebo jejich volatility (nemovitostní riziko);

d) citlivosti hodnot aktiv, závazků a finančních nástrojů na změny úrovně kreditních rozpětí nebo jejich volatility v rámci časové struktury bezrizikových úrokových měr (rizi­ ko kreditního rozpětí);

e) citlivosti hodnot aktiv, závazků a finančních nástrojů na změny úrovně tržních cen směnných kurzů nebo jejich vo­ latility (měnové riziko);

f) dodatečných rizik pro pojišťovnu nebo zajišťovnu vy­ plývajících z nedostatečné diverzifikace portfolia aktiv nebo z velké expozice riziku selhání jednotlivým emitentem cen­ ných papírů nebo skupinou spřízněných emitentů (koncen­ trace tržního rizika).

6. Modul rizika selhání protistrany zohlední možné ztráty v nadcházejících dvanácti měsících dané neočekávaným selháním nebo zhoršením kreditního ratingu protistran a dlužníků pojišťo­ ven a zajišťoven. Modul rizika selhání protistrany se vztahuje na smlouvy týkající se snižování rizika, jako je například zajištění, se­ kuritizace a deriváty, pohledávky za zprostředkovateli, jakož i veš­ keré jiné úvěrové expozice, na které se nevztahuje podmodul rizika kreditního rozpětí. Náležitě zohlední kolaterál nebo jiné za­ jištění v držení pojišťovny nebo zajišťovny nebo na její účet a ri­ xxxx s tím spojená.

Pro každou protistranu platí, že v modulu rizika selhání protistra­ ny se přihlédne k celkové expozici riziku protistrany dotyčné po­ jišťovny nebo zajišťovny vůči uvedené protistraně nehledě na právní formu smluvních závazků vůči uvedené pojišťovně nebo zajišťovně.

Článek 106

Výpočet podmodulu akciového rizika: mechanismus symetrické úpravy

1. Podmodul akciového rizika vypočtený podle standardního vzorce zahrnuje symetrickou úpravu akciového kapitálového po­ žadavku určenou k pokrytí rizika vyplývajícího z výkyvů cen akcií.

2. Symetrická úprava standardního akciového kapitálového požadavku, kalibrovaného v souladu s čl. 104 odst. 4, pokrývající riziko vyplývající z výkyvů cen akcií, vychází z funkce současné míry příslušného akciového indexu a váženého průměru tohoto indexu. Tento vážený průměr se vypočte za odpovídající časové období, které bude stejné pro všechny pojišťovny i pro zajišťovny.

3. Symetrická úprava standardního akciového kapitálového požadavku pokrývající riziko vyplývající z výkyvů cen akcií ne­ smí vést k tomu, že bude uplatňován akciový kapitálový požada­ vek o více než 10 procentních bodů nižší nebo o více než 10 procentních bodů vyšší než standardní akciový kapitálový požadavek.

Článek 107

Kapitálový požadavek k operačnímu riziku

1. Kapitálový požadavek k operačnímu riziku zohledňuje ope­ rační rizika, nejsou-li již zohledněna v rizikových modulech uve­ dených v článku 104. Uvedený požadavek se kalibruje podle čl. 101 odst. 3.

2. Pokud jde o smlouvy týkající se životního pojištění, podle nichž nesou investiční riziko pojistníci, při výpočtu kapitálového požadavku k operačnímu riziku se přihlédne k částce ročních vý­ dajů k uvedeným pojistným závazkům.

3. Pokud jde o jiné pojistné a zajistné operace, než které jsou uvedeny v odstavci 2, při výpočtu kapitálového požadavku k ope­ račnímu riziku se přihlédne k objemu uvedených operací z hle­ diska získaného pojistného a technických rezerv, které jsou drženy ve vztahu k uvedeným pojistným závazkům. V tomto pří­ padě nebude kapitálový požadavek k operačnímu riziku vyšší než 30 % základního solventnostního kapitálového požadavku vzta­ hujícího se k uvedeným pojistným a zajistným operacím.

Článek 108

Úprava o schopnost technických rezerv a odložené daňové povinnosti absorbovat ztráty

Úprava o schopnost technických rezerv a odložené daňové po­ vinnosti absorbovat ztráty uvedená v čl. 103 odst. 1 písm. c) od­ ráží případnou náhradu za neočekávané ztráty prostřednictvím současného snížení technických rezerv či odložené daňové povin­ nosti nebo kombinací obou těchto postupů.

Uvedená úprava přihlédne k účinku snižování rizik prostřednic­ tvím budoucích nezaručených podílů na zisku z pojistných smluv, mohou-li pojišťovny a zajišťovny prokázat, že snížení uvedených plnění lze použít na krytí případných neočekávaných ztrát. Úči­ nek snižování rizik prostřednictvím budoucích nezaručených po­ dílů na zisku nesmí být vyšší než součet technických rezerv a odložené daňové povinnosti vztahujících se k uvedeným bu­ doucím nezaručený podílům na zisku.

Pro účely druhého pododstavce se hodnota budoucích nezaru­ čených podílů na zisku za nepříznivých okolností porovná s hod­ notou těchto podílů za předpokladů, z nichž vychází výpočet nejlepšího odhadu.

Článek 109

Zjednodušení standardního vzorce

Pojišťovny a zajišťovny mohou pro určitý podmodul nebo rizi­ kový modul použít zjednodušený výpočet, pokud to odůvodňuje povaha, rozsah a komplexnost rizik, kterým jsou tyto pojišťovny nebo zajišťovny vystaveny, a pokud by bylo neúměrné požado­ vat po všech pojišťovnách a zajišťovnách provedení standardizo­ vaného výpočtu.

Zjednodušené výpočty se kalibrují podle čl. 101 odst. 3.

Článek 110

Významné odchylky od podkladových předpokladů k výpočtu podle standardního vzorce

Pokud není vhodné vypočítat solventnostní kapitálový požada­ vek podle standardního vzorce stanoveného v pododdílu 2 z to­ ho důvodu, že se rizikový profil dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny podstatně odchyluje od podkladových předpokladů k výpočtu podle standardního vzorce, mohou orgány dohledu prostřednictvím odůvodněného rozhodnutí na dotyčné poji­ šťovně nebo zajišťovně požadovat, aby při výpočtu modulů život­ ních, neživotních a zdravotních upisovacích rizik nahradily podskupinu parametrů tohoto vzorce parametry specifickými pro danou pojišťovnu nebo zajišťovnu, jak je uvedeno v čl. 104 odst. 7. Tyto parametry se vypočítají tak, aby bylo zajištěno, aby daná pojišťovna nebo zajišťovna dodržela ustanovení čl. 101 odst. 3.

Článek 111

Prováděcí opatření

1. Aby se při výpočtu solventnostního kapitálového požadav­ ku podle standardního vzorce zajistilo stejné zacházení se všemi pojišťovnami a zajišťovnami nebo se přihlédlo k vývoji trhu, Ko­ mise přijme prováděcí opatření, kterými se stanoví:

a) standardní vzorec v souladu s články 101 a 103 až 109;

b) jakékoli nutné podmoduly nebo podmoduly přesněji po­ krývající rizika, která spadají pod příslušné moduly rizik uve­ dené v článku 104, jakož i jejich pozdější aktualizace;

c) metody, předpoklady a standardní parametry, které se pou­ žijí pro výpočet všech modulů nebo podmodulů základního solventnostního kapitálového požadavku stanoveného v článcích 104, 105 a 304 mechanismus symetrické úpravy a odpovídající časové období, vyjádřené počtem měsíců, podle článku 106 a vhodný přístup pro začlenění metody uvedené v článku 304 do výpočtu solventnostního ka­ pitálového požadavku podle standardního vzorce;

d) korelační parametry, v případě potřeby včetně parametrů uvedených v příloze IV, a postupy aktualizace těchto parametrů;

e) metody a předpoklady, které se použijí pro posuzování změn rizikového profilu dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny a pro úpravu výpočtu solventnostního kapitálového požadavku, uplatňují-li pojišťovny a zajišťovny techniky snižování rizik;

f) kvalitativní kritéria, která musí splňovat techniky uvedené v písmenu e), aby se zajistilo, že se riziko skutečně převedlo na třetí stranu;

g) metody a parametry, které se použijí při posuzování ka­ pitálového požadavku k operačnímu riziku uvedenému v článku 107, včetně procentního limitu uvedeného v čl. 107 odst. 3;

h) metody a úpravy, jejichž prostřednictvím se zohlední sníže­ ný rozsah diverzifikace rizika u pojišťoven a zajišťoven v sou­ vislosti s účelově vázanými fondy;

i) metoda, která se použije při výpočtu úpravy o schopnost technických rezerv nebo odložené daňové povinnosti absor­ bovat ztrátu stanovené v článku 108;

j) podskupina standardních parametrů v modulech životních, neživotních a zdravotních upisovacích rizik, která se může nahradit parametry specifickými pro pojišťovnu nebo za­ jišťovnu, jak je uvedeno v čl. 104 odst. 7;

k) standardizované metody, které pojišťovny nebo zajišťovny použijí pro výpočet parametrů specifických pro pojišťovny nebo zajišťovny uvedené v písmenu j) a jakákoli kritéria ohledně úplnosti, přesnosti a vhodnosti použitých údajů, která se musí splnit předtím, než je schválí orgány dohledu;

l) zjednodušené výpočty stanovené pro určité podmoduly a ri­ zikové moduly, jakož i kritéria, jejichž splnění se na pojišťov­ nách a zajišťovnách, včetně kaptivních pojišťoven a zajišťoven, požaduje, aby byly oprávněny využívat veškeré uvedené zjednodušené výpočty, jak je uvedeno v článku 109;

m) přístup, který se má uplatnit u přidružených podniků ve smyslu článku 212 při výpočtu solventnostního kapitálového požadavku, zejména při výpočtu podmodulu akciového rizi­ ka podle čl. 105 odst. 5, s přihlédnutím k pravděpodobnému snížení volatility hodnoty těchto přidružených podniků vy­ plývající ze strategické povahy těchto investic a vlivu, který mají podniky držící účast na tyto přidružené podniky.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

2. Komise může přijmout prováděcí opatření, kterými se sta­ noví kvantitativní limity a kritéria použitelnosti aktiv pro krytí ri­ zik, která v dostatečné míře nekryje podmodul. Tato prováděcí opatření se použijí na aktiva kryjící technické rezervy, s výjimkou aktiv držených ve vztahu ke smlouvám týkajícím se životního po­ jištění, podle nichž nesou investiční riziko pojistníci. Tato opa­ tření přezkoumává Komise se zřetelem k vývoji u standardního vzorce a na finančních trzích.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Pododdíl 3

Solventnostní kapitálový požadavek ú plné a částečné interní modely

Článek 112

Obecná ustanovení o schvalování úplných a částečných interních modelů

1. Členské státy zajistí, aby pojišťovny nebo zajišťovny mohly vypočítat solventnostní kapitálový požadavek podle úplného nebo částečného modelu, který schválily orgány dohledu.

2. Pojišťovny a zajišťovny mohou použít částečné interní mo­ dely pro výpočet:

a) jednoho nebo více rizikových modulů nebo podmodulů zá­ kladního solventnostního kapitálového požadavku uvede­ ných v článcích 104 a 105;

b) kapitálového požadavku k operačnímu riziku uvedenému v článku 107;

c) úpravy uvedené v článku 108.

Konstrukci částečného modelu lze navíc uplatnit na celou činnost pojišťoven a zajišťoven nebo pouze na jednu nebo více větších ob­ lastí jejich obchodní činnosti.

3. Pojišťovny a zajišťovny předloží ve všech žádostech o schvá­ lení alespoň dokumentaci o tom, že interní model splňuje poža­ davky stanovené v článcích 120 až 125.

Pokud se žádost o schválení týká částečného interního modelu, přizpůsobí se požadavky stanovené v článcích 120 až 125 tak, aby zohlednily omezenou oblast působnosti modelu.

4. Orgány dohledu rozhodnou o žádosti se všemi náležitostmi do šesti měsíců od obdržení.

5. Orgány dohledu žádost schválí, pouze pokud jsou přesvěd­ čeny, že systémy dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny pro určová­ ní, měření, sledování, řízení a oznamování rizik jsou přiměřené, a zejména, že interní model je v souladu s požadavky podle odstavce 3.

6. Rozhodnutí odmítnout žádost o používání interního mo­ delu musí orgány dohledu odůvodnit.

7. Po obdržení schválení může být na základě odůvodněného rozhodnutí požadováno, aby pojišťovny a zajišťovny poskytly or­ gánům dohledu odhad solventnostního kapitálového požadavku určeného podle standardního vzorce uvedeného v pododdílu 2.

Článek 113

Zvláštní ustanovení ke schvalování částečných interních modelů

1. Orgány dohledu schválí částečný interní model, pouze po­ kud je uvedený model v souladu s požadavky stanovenými v člán­ ku 112 a splňuje tyto dodatečné podmínky:

a) omezená oblast působnosti modelu je pojišťovnou nebo za­ jišťovnou řádně odůvodněna;

b) výsledný solventnostní kapitálový požadavek vhodněji zohledňuje rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny, a ze­ jména je v souladu se zásadami stanovenými v pododdílu 1;

c) jeho konstrukce je v souladu se zásadami stanovenými v pod­ oddílu 1, což umožňuje úplnou integraci částečného inter­ ního modelu do standardního vzorce solventnostního kapitálového požadavku.

2. Při posuzování žádosti o používání částečného interního modelu, který se vztahuje pouze na určité podmoduly daného ri­ zikového modulu, na některé obchodní činnosti pojišťovny nebo zajišťovny v souvislosti s daným rizikovým modulem nebo na části těchto podmodulů i činností, orgány dohledu mohou poža­ dovat, aby dotyčné pojišťovny a zajišťovny předložily reálný pře­ chodový plán na rozšíření působnosti modelu.

V přechodovém plánu musí být stanoveno, jakým způsobem po­ jišťovny a zajišťovny zamýšlí rozšířit působnost modelu na jiné podmoduly nebo obchodní činnosti, aby se zajistilo, že se model v souvislosti s daným rizikovým modulem vztahuje na hlavní část jejich pojistných operací.

Článek 114

Prováděcí opatření

Komise přijme prováděcí opatření, jimiž se stanoví:

1. postup, který je třeba dodržovat v zájmu schválení interního modelu;

2. úpravy norem stanovených v článcích 120 až 125, které je třeba provést, aby bylo možné přihlédnout k omezené ob­ lasti působnosti částečného interního modelu.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Článek 115

Koncepce změny úplných a částečných interních modelů

Na začátku schvalovacího procesu schválí orgány dohledu kon­ cepci změny modelu dané pojišťovny nebo zajišťovny. Pojišťovny a zajišťovny mohou podle této koncepce svůj interní model změnit.

Koncepce musí zahrnovat specifikaci menších a větších změn in­ terního modelu.

Větší změny interního modelu, jakož i změny koncepce, musí vždy podléhat předchozímu schválení orgány dohledu, jak je sta­ noveno v článku 112.

Menší změny interního modelu nemusí podléhat předchozímu schválení orgány dohledu, pokud jsou vypracovány v souladu s danou koncepcí.

Článek 116

Odpovědnost správních, řídících nebo kontrolních orgánů

Správní, řídící nebo kontrolní orgány pojišťoven a zajišťoven schválí žádost o schválení interního modelu podle článku 112 ur­ čenou orgánům dohledu, jakož i žádost o schválení jakýchkoli pozdějších větších změn uvedeného modelu.

Správní, řídící nebo kontrolní orgán odpovídá za zavedení systé­ mů, které zajistí stálé a řádné fungování interního modelu.

Článek 117

Návrat ke standardnímu vzorci

Byla-li schválena žádost podle článku 112, pojišťovny a zajišťov­ ny se k výpočtu celého nebo jakékoli části solventnostního ka­ pitálového požadavku podle standardního vzorce stanoveného v pododdílu 2 vrátí jen za řádně zdůvodněných okolností a se souhlasem orgánů dohledu.

Článek 118

Nedodržování interního modelu

1. Pokud po obdržení schválení k používání interního modu­ lu od orgánů dohledu pojišťovny a zajišťovny přestanou dodržo­ vat požadavky stanovené v článcích 120 až 125, neprodleně předloží orgánům dohledu plán, jak v přiměřené lhůtě obnoví do­ držování požadavků, nebo prokáží, že nedodržování požadavků nemá zásadnější účinek.

2. Pokud pojišťovny a zajišťovny neprovedou plán podle od­ stavce 1, orgány dohledu mohou požadovat, aby se pojišťovny a zajišťovny vrátily k výpočtu solventnostního kapitálového po­ žadavku podle standardního vzorce uvedeného v pododdílu 2.

Článek 119

Významné odchylky od podkladových předpokladů k výpočtu podle standardního vzorce

Pokud není vhodné vypočítat solventnostní kapitálový požada­ vek podle standardního vzorce stanoveného v pododdílu 2 z to­ ho důvodu, že se rizikový profil dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny podstatně odchyluje od podkladových předpokladů k výpočtu podle standardního vzorce, mohou orgány dohledu prostřednictvím odůvodněného rozhodnutí na dotyčné poji­ šťovně nebo zajišťovně požadovat, aby k výpočtu solventnostního kapitálového požadavku nebo jeho rizikových modulů použily interní model.

Článek 120

Kontrola používání

Pojišťovny a zajišťovny prokáží, že interní model je hojně po­ užíván a má významnou úlohu v jejich řídícím a kontrolním sy­ stému uvedeném v článcích 41 až 50, zejména pak v

a) jejich systému řízení rizik stanovenému v článku 44 a jejich rozhodovacích procesech;

b) jejich posouzení ekonomického a solventnostního kapitálu a v procesech jeho alokace, včetně posouzení uvedeného v článku 45.

Pojišťovny a zajišťovny navíc prokáží, že četnost výpočtu ka­ pitálového solventnostního požadavku podle interního modelu je v souladu s četností, s níž svůj interní model používají pro jiné účely, na něž se vztahuje první pododstavec.

Správní, řídící nebo kontrolní orgán odpovídá za zajištění průběž­ né vhodnosti konstrukce a operací interního modelu a rovněž za to, aby interní model nadále vhodně zohledňoval rizikový profil dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny.

Článek 121

Normy statistické kvality

1. Interní model, a zejména výpočet prognózy rozdělení pravděpodobnosti, z níž vychází, musí být v souladu s kritérii sta­ novenými v odstavcích 2 až 9.

2. Metody používané k výpočtu prognózy rozdělení pravdě­ podobnosti musí být založeny na přiměřených, použitelných a náležitých pojistněmatematických a statistických metodách a být v souladu s metodami používanými pro výpočet technic­ kých rezerv.

Metody používané k výpočtu prognózy rozdělení pravděpodob­ nosti musí být založeny na stávajících a důvěryhodných infor­ macích a na reálných předpokladech.

Pojišťovny a zajišťovny musí být schopny odůvodnit orgánům do­ hledu předpoklady, které jsou základem pro jejich interní model

3. Údaje používané pro interní model musí být přesné, úplné a vhodné.

Pojišťovny a zajišťovny alespoň jednou ročně aktualizují soubory údajů, které používají při výpočtu prognózy rozdělení pravděpodobnosti.

4. Pro výpočet prognózy rozdělení pravděpodobnosti není předepsána žádná zvláštní metoda.

Bez ohledu na zvolenou metodu výpočtu musí být kapacita in­ terního modelu pro zařazování rizik dostatečná k tomu, aby za­ jistila jeho široké využití a významnou roli v systému správy pojišťoven a zajišťoven, zejména v jejich systému řízení rizik a rozhodovacích procesech, jakož i v postupech alokace kapitálu podle článku 120.

Interní model musí krýt všechna podstatná rizika, jimž jsou po­ jišťovny a zajišťovny vystaveny. Interní modely musí krýt alespoň rizika uvedená v čl. 101 odst. 4.

5. Pokud jde o diverzifikační efekty, pojišťovny a zajišťovny mohou přihlédnout k těmto diverzifikačním efektům ve svém in­ terním modelu v rámci jednotlivých kategorií rizik i mezi těmito kategoriemi, pokud orgány dohledu považují systém používaný pro měření uvedených diverzifikačních efektů za přiměřený.

6. Pojišťovny a zajišťovny mohou ve svém interním modelu plně přihlédnout k účinku technik snižování úvěrového rizika, pokud jsou úvěrová rizika a jiná rizika vyplývající z použití daných technik odpovídajícím způsobem zohledněna v interním modelu.

7. Pojišťovny a zajišťovny ve svém interním modelu přesně po­ soudí zvláštní rizika související s finančními zárukami a ve­ škerými smluvními opcemi, jsou-li podstatná. Posoudí rovněž rizika související s opcemi pojistníka a smluvními opcemi pojiš­ ťoven a zajišťoven Za tímto účelem přihlédnou explicitně či im­ plicitně k dopadu, který by mohly mít budoucí změny finančních i jiných než finančních podmínek na výkon uvedených opcí.

8. Pojišťovny a zajišťovny mohou ve svém interním modelu přihlédnout k budoucím opatřením vedení, jejichž uskutečnění lze za určitých okolností odůvodněně očekávat.

V případě stanoveném v prvním pododstavci zohlední dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna dobu nezbytnou k provedení tako­ vých opatření.

9. Pojišťovny a zajišťovny přihlédnou ve svém interním mode­ lu ke všem platbám pojistníkům a oprávněným osobám, jež za­ mýšlejí provést, ať jsou uvedené platby smluvně zaručeny, či nikoli.

Článek 122

Kalibrační normy

1. Pojišťovny a zajišťovny mohou pro účely konstrukce inter­ ního modelu použít jiné časové období nebo míru rizika než ty, které jsou stanoveny v čl. 101 odst. 3, pokud výstupy interního modelu mohou uvedené pojišťovny nebo zajišťovny používat pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku způsobem, který pojistníkům a oprávněným osobám poskytne úroveň ochra­ ny odpovídající ustanovením článku 101.

2. Je-li to reálné, pojišťovny a zajišťovny odvodí prostřednic­ tvím metody hodnoty v riziku podle čl. 101 odst. 3 solventnostní kapitálový požadavek přímo z prognózy rozdělení pravděpodob­ nosti získané interním modelem.

3. Pokud pojišťovny a zajišťovny solventnostní kapitálový po­ žadavek nemohou odvodit přímo z prognózy rozdělení pravdě­ podobnosti získané interním modelem, orgány dohledu povolí, aby se v procesu výpočtu solventnostního kapitálového požadav­ ku použily aproximace, pokud uvedené pojišťovny a zajišťovny mohou orgánům dohledu prokázat, že je pojistníkům poskyto­ vána úroveň ochrany odpovídající ustanovením článku 101.

4. Orgány dohledu mohou na pojišťovnách a zajišťovnách po­ žadovat, aby svůj interní model uplatnily na příslušná srovnávací portfolia za použití předpokladů založených spíše na externích než interních údajích, aby tak přezkoušely kalibraci interního mo­ delu a ověřily, že jeho specifikace je v souladu s obecně přijíma­ nou tržní praxí.

Článek 123

Připisování zisků a ztrát

Pojišťovny a zajišťovny alespoň jednou za rok přezkoumají v kaž­ dém větším obchodním útvaru příčiny a zdroje zisků a ztrát.

Pojišťovny a zajišťovny prokáží, jak jsou v kategorizaci rizik zvo­ lené v interním modelu vysvětleny příčiny a zdroje zisků a ztrát. V kategorizaci rizik a připisování zisků a ztrát se zohlední rizi­ kový profil daných pojišťoven a zajišťoven.

Článek 124

Normy pro ověřování platnosti

Pojišťovny a zajišťovny pravidelně ověřují platnost modelu, a to v cyklech, které zahrnují sledování chování interního modelu, přezkum průběžné přiměřenosti jeho specifikace a poměřování jeho výsledků se zkušenostmi.

Proces ověřování platnosti modelu zahrnuje účinnou statistickou metodu pro ověřování platnosti interního modelu, kterým pojiš­ ťovny a zajišťovny orgánům dohledu prokazují, že jejich výsled­ né kapitálové požadavky jsou přiměřené.

Použitou statistickou metodou se testuje přiměřenost prognózy rozdělení pravděpodobnosti nejen vůči škodnímu průběhu, ale rovněž vůči veškerým souvisejícím podstatným novým údajům a informacím.

Proces ověřování platnosti modelu zahrnuje analýzu stability in­ terního modelu, a zejména testování citlivosti výsledků interního modelu na změny klíčových podkladových předpokladů. Zahr­ nuje rovněž posouzení přesnosti, úplnosti a vhodnosti údajů po­ užívaných v interním modelu.

Článek 125

Dokumentační normy

Pojišťovny a zajišťovny podrobně zdokumentují konstrukci a fun­ gování svého interního modelu.

Dokumentace musí být v souladu s články 120 až 124.

Dokumentace musí obsahovat nástin teorie, předpokladů, jakož i matematického a empirického základu interního modelu.

V dokumentaci se uvedou veškeré okolnosti, za nichž interní mo­ del nemůže účinně fungovat.

Pojišťovny a zajišťovny zdokumentují veškeré větší změny svého interního modelu, jak je stanoveno v článku 115.

Článek 126

Externí modely a údaje

Používání modelu nebo údajů získaných od třetí strany nelze po­ važovat za důvod pro výjimku z jakýchkoli požadavků na interní model stanovených v článcích 120 až 125.

Článek 127

Prováděcí opatření

V zájmu harmonizovaného přístupu k používání interních mo­ delů v celém Společenství a lepšího posuzování rizikového pro­ filu a řízení činnosti pojišťoven a zajišťoven Komise přijme k článkům 120 až 126 prováděcí opatření.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Oddíl 5

Minimální kapitálový požadavek

Článek 128

Obecná ustanovení

Členské státy požadují, aby pojišťovny a zajišťovny měly v držení použitelný primární kapitál na krytí minimálního kapitálového požadavku.

Článek 129

Výpočet minimálního kapitálového požadavku

1. Minimální kapitálový požadavek se vypočítá v souladu s tě­ mito zásadami:

a) vypočítá se jasným a jednoduchým způsobem, který umožní revizi výpočtu;

b) minimální kapitálový požadavek odpovídá výši použitelného primárního kapitálu, pod níž by pojistníci a oprávněné osoby byly vystaveny nepřijatelné úrovni rizika, pokud by pojišťov­ nám a zajišťovnám bylo povoleno pokračovat v jejich operacích;

c) lineární funkce uvedená v odstavci 2 pro výpočet minimál­ ního kapitálového požadavku se kalibruje na hodnotu v rizi­ ku primárního kapitálu pojišťovny nebo zajišťovny na hladině spolehlivosti 85 % v časovém horizontu jednoho roku;

d) absolutní dolní mez minimálního kapitálového požadavku:

i) činí 2 200 000 EUR pro neživotní pojišťovny včetně kaptivních, s výjimkou případů, kdy jsou kryta všechna nebo některá rizika uvedená v jednom z odvětví 10 až 15 v části A přílohy I a kdy absolutní dolní mez činí xxxxx xxx 3 200 000 EUR;

ii) činí 3 200 000 EUR pro životní pojišťovny včetně kaptivních;

iii) činí 3 200 000 EUR pro zajišťovny s výjimkou kaptiv­ ních, pro které nesmí být minimální kapitálový požada­ vek nižší než 1 000 000 EUR;

iv) představuje součet částek uvedených v bodech i) a ii) pro pojišťovny uvedené v čl. 73 odst. 5.

2. S výhradou odstavce 3 se minimální kapitálový požadavek vypočítá jako lineární funkce skupiny nebo podskupiny těchto proměnných: technické rezervy pojišťovny nebo zajišťovny, předepsané pojistné nebo zajistné, kapitál v riziku, odložená da­ ňová povinnost a administrativní náklady. Proměnné se ocení očištěné o zajištění.

3. Aniž je dotčen odst. 1 písm. d), minimální kapitálový po­ žadavek nesmí být nižší než 25 % ani vyšší než 45 % solventnost­ ního kapitálového požadavku pojišťovny nebo zajišťovny vypočteného podle kapitoly VI oddílu 4 pododdílů 2 nebo 3, a to včetně veškerého navýšení kapitálového požadavku podle článku 37.

Členské státy svým orgánům dohledu umožní, aby po dobou, která končí nejpozději dne 31. října 2014, požadovaly od pojiš­ ťoven a zajišťoven uplatňování procentních hodnot uvedených v prvním pododstavci výhradně na jejich solventnostní kapitálový požadavek vypočtený podle kapitoly VI oddílu 4 pododdílu 2.

4. Pojišťovny a zajišťovny vypočítají minimální kapitálový po­ žadavek alespoň jednou za čtvrt roku a oznámí výsledek výpočtu orgánům dohledu.

Pokud je minimální kapitálový požadavek pojišťovny nebo za­ jišťovny dán některou z mezních hodnot uvedených v odstavci 3,

5. Do 31. října 2017 Komise poskytne Evropskému parla­ mentu a Evropskému výboru pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění zřízenému rozhodnutím Komise 2004/9/ES (1) zprávu o předpisech členských států a o postupech orgánů do­ hledu přijatých podle odstavců 1 až 4.

Zpráva se bude zejména zabývat použitím a dolní a horní mezní hodnotou uvedenou v odstavci 3 a problémy, s kterými se po­ týkají orgány dohledu a pojišťovny nebo zajišťovny při uplatňo­ vání tohoto článku.

Článek 130

Prováděcí opatření

Komise přijme prováděcí opatření, kterými se stanoví výpočet mi­ nimálního kapitálového požadavku uvedeného v článcích 128 a 129.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Článek 131

Přechodná ujednání k dodržování minimálního kapitálového požadavku

Odchylně od článků 139 a 144, pokud pojišťovny a zajišťovny dodržují požadovanou míru solventnosti podle článku 28 směr­ nice 2002/83/ES, článku 16a směrnice 73/239/EHS nebo člán­ ku 37, 38 nebo 39 směrnice 2005/68/ES ke dni 31. října 2012, ale nedrží dostatečný použitelný primární kapitál na krytí mini­ málního kapitálového požadavku, musí dotyčné pojišťovny a za­ jišťovny zajistit soulad s článkem 128 do 31. října 2013.

Pokud dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna nezajistí soulad s člán­ kem 128 ve lhůtě uvedené v prvním pododstavci, odejme se po­ jišťovně nebo zajišťovně povolení, s výhradou použitelných postupů stanovených vnitrostátními právními předpisy.

Oddíl 6

Investice

Článek 132

Zásada „obezřetného jednání“

1. Členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny investova­ ly veškerá svá aktiva v souladu se zásadou „obezřetného jednání“ stanovenou v odstavcích 2, 3 a 4.

poskytne tato pojišťovna nebo zajišťovna orgánu dohledu infor­  

mace, které umožní řádně porozumět důvodům této situace.

(1) Úř. věst. L 3, 7.1.2004, s. 34.

2. Pokud jde o celkové portfolio aktiv, pojišťovny a zajišťovny investují pouze do aktiv a nástrojů, jejichž rizika může dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna řádně určit, měřit, sledovat, řídit, kon­ trolovat a podávat o nich zprávy, a odpovídajícím způsobem je zohlednit při posuzování celkových potřeb solventnosti podle čl. 45 odst. 1 druhého pododstavce písm. a).

Veškerá aktiva, zejména aktiva na krytí minimálního kapitálového požadavku a solventnostního kapitálového požadavku, jsou in­ vestována tak, aby se zajistila bezpečnost, likvidita a ziskovost portfolia jako celku. Mimoto musí být umístění těchto aktiv ta­ kové, aby bylo zajištěno, že budou k dispozici.

Aktiva držená na krytí technických rezerv jsou rovněž inves­ tována způsobem, jenž je přiměřený povaze a trvání pojistných a zajistných závazků. Uvedená aktiva jsou investována v nej­ lepším zájmu všech pojistníků a oprávněných osob, přičemž je zohledněn případný politický cíl, jenž je zveřejněn v plném rozsahu.

Při střetu zájmů zajistí pojišťovny nebo subjekt, který řídí jejich portfolio aktiv, aby byla investice učiněna v nejlepším zájmu po­ jistníků a oprávněných osob.

3. Aniž je dotčen odstavec 2, u aktiv držených ve vztahu k smlouvám týkajícím se životního pojištění, podle nichž nesou investiční riziko pojistníci, se použije druhý, třetí a čtvrtý podod­ stavec tohoto odstavce.

Pokud je pojistné plnění stanovené ve smlouvě přímo spojeno s hodnotou podílových listů v SKIPCP podle definice ve směrnici 85/611/EHS nebo s hodnotou aktiv obsažených ve vnitřním fon­ du vlastněném pojišťovnami, obvykle rozděleném do podílů, musí být technické rezervy vztahující se k tomuto pojistnému ohledně těchto plnění co nejvíce zastoupeny těmito podíly nebo v případě, kdy podíly nejsou stanoveny, těmito aktivy.

Pokud je pojistné plnění stanovené ve smlouvě přímo spojeno s indexem akcií nebo jinou referenční hodnotou, než jsou hod­ noty uvedené v druhém pododstavci, musí být technické rezervy vztahující se k tomuto pojistnému plnění co nejvíce zastoupeny buď podíly, které mají představovat referenční hodnotu, nebo nejsou-li podíly stanoveny, zabezpečenými a obchodovatelnými aktivy, která co nejvíce odpovídají aktivům, na kterých je založe­ na daná referenční hodnota.

Pokud pojistné plnění uvedené v druhém a třetím pododstavci za­ hrnuje záruku určitého výnosu z investic nebo nějaké jiné zaru­ čené plnění, řídí se aktiva na krytí odpovídajících dodatečných technických rezerv odstavcem 4.

4. Aniž je dotčen odstavec 2, použije se na ostatní aktiva, než na která se vztahuje odstavec 3, druhý až pátý pododstavec to­ hoto odstavce.

Použití derivátů je možné, pokud přispívají ke snižování investič­ ních rizik nebo usnadňují efektivní správu portfolia.

Investice a aktiva, jejichž obchodování na regulovaném finančním trhu není povoleno, musí být udržovány na obezřetné úrovni,

Aktiva musí být náležitě diverzifikována tak, aby nedošlo k nad­ měrné závislosti na určitém aktivu, emitentovi nebo skupině pod­ niků či zeměpisné oblasti ani k nadměrnému nahromadění rizika v portfoliu jako celku.

Investice do aktiv vydaných stejným emitentem nebo emitenty patřícími do stejné skupiny nesmí vystavit pojišťovnu nadměrné koncentraci rizik.

Článek 133

Svoboda investovat

1. Členské státy nesmí na pojišťovnách a zajišťovnách poža­ dovat, aby investovaly do určitých kategorií aktiv.

2. Členské státy nesmí požadovat, aby investiční rozhodnutí pojišťovny nebo zajišťovny či jejího investičního správce podlé­ hala jakékoli formě požadavků na předchozí schválení nebo pra­ videlné oznamování.

3. Tímto článkem nejsou dotčeny požadavky členských států omezující druhy aktiv nebo referenční hodnoty, na něž se mohou vázat výhody vyplývající z pojistné smlouvy. Jakákoli taková pra­ vidla se uplatní pouze v případě, kdy nese investiční riziko pojist­ ník, který je fyzickou osobou, a nesmějí být více omezující než pravidla uvedená ve směrnici 85/611/EHS.

Článek 134

Umístění aktiv a zákaz zastavení aktiv

1. Pokud jde o pojistná rizika nacházející se ve Společenství, členské státy nesmějí požadovat, aby aktiva držená na krytí tech­ nických rezerv k uvedeným rizikům byla umístěna v rámci Spo­ lečenství nebo v určitém členském státě.

Kromě toho, pokud jde o částky ze zajistných smluv vymahatel­ né vůči pojišťovnám nebo zajišťovnám povoleným podle této směrnice nebo pojišťovnám nebo zajišťovnám, jejichž sídlo se na­ chází ve třetí zemi, u nichž se má za to, že jejich solventnostní re­ žim odpovídá článku 172, členské státy nesmějí požadovat, aby byla aktiva představující uvedené vymahatelné částky umístěna v rámci Společenství.

2. Je-li zajistitelem pojišťovna nebo zajišťovna povolená v sou­ ladu s touto směrnicí, nesmí členské státy zachovávat ani zavádět systém tvorby hrubých technických rezerv, který požaduje zasta­ vení aktiv pro krytí dlužného zajistného a nezlikvidovaných za­ jistných událostí.

Článek 135

Prováděcí opatření

1. Za účelem zajištění jednotného uplatňování této směrnice může Komise přijmout prováděcí opatření, jimiž se stanoví kva­ litativní požadavky v těchto oblastech:

a) určení, měření, sledování, řízení a vykazování rizik vy­ plývajících z investic vzhledem ke čl. 132 odst. 2 prvnímu pododstavci;

b) určení, měření, sledování, řízení a vykazování specifických ri­ zik vyplývajících z investic do derivátů a aktiv uvedených v čl. 132 odst. 4 druhém pododstavci.

2. S cílem zajistit provázanost mezi odvětvími a odstranit ne­ soulad mezi zájmy firem, které „mění“ úvěry na obchodovatelné cenné papíry a jiné finanční nástroje (původci), a zájmy pojišťo­ ven nebo zajišťoven, které do těchto cenných papírů nebo nástro­ jů investují, přijme Komise prováděcí opatření, jimiž se stanoví:

a) požadavky, které musí splnit původce, aby směla pojišťovna nebo zajišťovna investovat do cenných papírů nebo nástrojů tohoto druhu vydaných po 1. lednu 2011, včetně požadav­ ků, které zajistí, aby si původce ponechal čistý ekonomický úrok ve výši nejméně 5 %;

b) kvalitativní požadavky, které musí splnit pojišťovny nebo za­ jišťovny, jež do těchto cenných papírů nebo nástrojů investují.

3. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

KAPITOLA VII

PojišŚovny a zajišŚovny v obtížích nebo protiprávním postavení

Článek 136

Zjišíování a oznamování zhoršující se finanční situace pojišíovny a zajišíovny

Pojišťovny a zajišťovny zavedou postupy ke zjišťování zhoršující se finanční situace a pokud k takovému zhoršení dojde, uvědomí o tom neprodleně orgány dohledu.

Článek 137

Nedodržování požadavku na technické rezervy

Pokud pojišťovna nebo zajišťovna nevyhoví požadavkům kapito­ ly VI oddílu 2, mohou jí orgány dohledu jejího domovského člen­ ského státu zakázat volné nakládání s aktivy poté, co svůj záměr sdělí orgánům dohledu hostitelského členského státu. Orgány do­ hledu domovského členského státu označí aktiva, jichž se mají tato opatření týkat.

Článek 138

Nedodržování solventnostního kapitálového požadavku

1. Pojišťovny a zajišťovny informují neprodleně orgán dohle­ du, jakmile zjistí, že není dodržován solventnostní kapitálový po­ žadavek, nebo existuje-li nebezpečí, že daný požadavek nebude dodržován v následujících třech měsících.

2. Poté, co dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna zjistí, že nedo­ držuje solventnostní kapitálový požadavek, předloží do dvou mě­ síců orgánu dohledu ke schválení reálný ozdravný plán.

3. Orgán dohledu požaduje po dotyčné pojišťovně nebo za­ jišťovně, aby přijala do šesti měsíců od doby, kdy zjistila nedodr­ žování solventnostního kapitálového požadavku, nezbytná opatření k opětovnému stanovení úrovně použitelného kapitálu kryjícího solventnostní kapitálový požadavek nebo ke snížení své­ ho rizikového profilu, aby se zajistilo dodržování solventnostního kapitálového požadavku.

Uvedenou lhůtu může orgán dohledu případně prodloužit o tři měsíce.

4. V případě výjimečných poklesů na finančních trzích mohou orgány dohledu prodloužit lhůtu uvedenou v odst. 3 druhém pododstavci o odpovídající dobu s přihlédnutím ke všem rele­ vantním faktorům.

Dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna předloží každé tři měsíce své­ mu orgánu dohledu zprávu o pokroku, v níž jsou přijatá opatření a dosažený pokrok s cílem opětovně dosáhnout úrovně použitel­ ného kapitálu kryjícího solventnostní kapitálový požadavek nebo snížit svůj rizikový profil, aby bylo zajištěno dodržování solvent­ nostního kapitálového požadavku.

Prodloužení podle prvního pododstavce se zruší, pokud ze zprá­ vy o pokroku vyplývá, že nenastal žádný významný pokrok v úsi­ lí o opětovné dosažení úrovně použitelného kapitálu kryjícího solventnostní kapitálový požadavek nebo snížit svůj rizikový pro­ fil, aby bylo zajištěno dodržování solventnostního kapitálového požadavku od data, kdy bylo zjištěno nedodržení solventnostního kapitálového požadavku, do data předložení zprávy o pokroku.

5. Za výjimečných okolností, pokud se orgán dohledu domní­ vá, že se finanční situace dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny bude dále zhoršovat, může také omezit nebo zakázat volné nakládání s aktivy uvedené pojišťovny nebo zajišťovny. Tento orgán dohle­ du informuje orgány dohledu hostitelských členských států o veš­ kerých podniknutých opatřeních. Uvedené orgány na žádost orgánu dohledu domovského členského státu přijmou stejná opa­ tření. Orgán dohledu domovského členského státu označí aktiva, jichž se mají tato opatření týkat.

Článek 139

Nedodržování minimálního kapitálového požadavku

1. Pojišťovny a zajišťovny neprodleně informují orgán dohle­ du, jakmile zjistí, že není dodržován minimální kapitálový poža­ davek, nebo existuje-li nebezpečí, že daný požadavek nebude dodržován v následujících třech měsících.

2. Poté, co dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna zjistí, že nedo­ držuje minimální kapitálový požadavek, předloží do jednoho mě­ síce orgánu dohledu ke schválení reálný plán krátkodobého financování, jímž by se do tří měsíců od daného zjištění obnovily použitelný primární kapitál alespoň na úroveň minimálního ka­ pitálového požadavku nebo jímž by se snížil rizikový profil, aby se zajistilo dodržování solventnostního kapitálového požadavku.

3. Orgán dohledu domovského členského státu také může omezit nebo zakázat volné nakládání s aktivy pojišťovny nebo za­ jišťovny. Informuje o tom vhodným způsobem orgány dohledu hostitelských členských států. Uvedené orgány na žádost orgánu dohledu domovského členského státu přijmou stejná opatření. Orgán dohledu domovského členského státu označí aktiva, jichž se mají tato opatření týkat.

Článek 140

Zákaz volného nakládání s aktivy na území členského státu

Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby mohly v případech podle článků 137 až 139 a čl. 144 odst. 2 v souladu s vnitrostát­ ními právními předpisy zakázat volné nakládání s aktivy umís­ těnými na jejich území na žádost domovského státu pojišťovny nebo zajišťovny, který označí aktiva, jichž se taková opatření mají týkat.

Článek 141

Pravomoci orgánů dohledu za zhoršující se finanční situace

Aniž jsou dotčeny články 138 a 139, pokud se solventnost pojiš­ ťovny nebo zajišťovny dále zhoršuje, mají orgány dohledu pravo­ moc přijmout veškerá nezbytná opatření na ochranu zájmů pojistníků v případě pojistných smluv nebo závazků ze zajistných smluv.

Tato opatření musí být přiměřená, a tudíž zohledňovat úroveň zhoršení solventnosti dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny a dobu jeho trvání.

Článek 142

Ozdravný plán a plán financování

1. Ozdravný plán uvedený v čl. 138 odst. 2 a plán financová­ ní uvedený v čl. 139 odst. 2 musí obsahovat alespoň tyto údaje nebo doklady:

a) odhady předpokládaných správních nákladů, zejména běž­ ných nákladů a provizí;

b) předpokládané příjmy a výdaje s ohledem na přímé pojiště­ ní, převzaté zajištění a postoupené zajištění;

c) předpokládanou rozvahu;

d) odhad finančních prostředků určených ke krytí technických rezerv a solventnostního kapitálového požadavku a minimál­ ního kapitálového požadavku;

e) celkovou politiku zajištění.

2. Pokud orgány dohledu požadovaly ozdravný plán podle čl. 138 odst. 2 nebo plán financování podle čl. 139 odst. 2 v sou­ ladu s odstavcem 1 tohoto článku, zdrží se vydávání povolení podle článku 39, pokud mají za to, že jsou ohrožena práva po­ jistníků nebo plnění smluvních závazků zajišťovny.

Článek 143

Prováděcí opatření

Komise přijme prováděcí opatření, v nichž stanoví faktory, k nimž se přihlédne pro účely čl. 138 odst. 4, včetně maximální odpoví­ dající doby, vyjádřené počtem měsíců, která musí být stejná pro všechny pojišťovny a zajišťovny ve smyslu čl. 138 odst. 4 první­ ho pododstavce.

Pokud je nutné zlepšit sbližování, Komise může přijmout prová­ děcí opatření, kterými se stanoví další specifikace k ozdravnému plánu uvedenému v čl. 138 odst. 2, k plánu financování uvede­ nému v čl. 139 odst. 2 a k článku 141, přičemž se patřičně snaží zamezit procyklickým účinkům.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Článek 144

Odnětí povolení

1. Orgán dohledu domovského členského státu může ode­ jmout povolení vydané pojišťovně nebo zajišťovně v těchto případech:

a) dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna nezačne využívat povo­ lení ve lhůtě dvanácti měsíců, výslovně se jej vzdá nebo přes­ tane vykonávat pojišťovací činnost na déle než šest měsíců, ledaže dotyčný členský stát stanoví, že v těchto případech povolení pozbývá platnosti;

b) dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna již nesplňuje podmínky pro vydání povolení;

c) dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna závažným způsobem po­ ruší povinnosti podle předpisů, jež se na ni vztahují.

Orgán dohledu domovského členského státu odejme povolení vy­ dané určité pojišťovně nebo zajišťovně v případě, že daná pojiš­ ťovna nebo zajišťovna nedodržuje minimální kapitálový požadavek a orgán dohledu má za to, že předložený plán finan­ cování je zjevně nevhodný, nebo dotyčná pojišťovna nebo za­ jišťovna nesplní schválený plán financování do tří měsíců od zjištění, že není dodržován minimální kapitálový požadavek.

2. V případě odnětí nebo pozbytí platnosti povolení uvědomí orgán dohledu domovského členského státu o této skutečnosti orgány dohledu ostatních členských států, a ty přijmou příslušná opatření, aby zabránily pojišťovně nebo zajišťovně v zahájení nových operací na svých územích.

Orgán dohledu domovského členského státu, společně s těmito orgány, přijme veškerá nezbytná opatření na ochranu zájmů po­ jištěných osob, a zejména omezí volné nakládání s aktivy pojiš­ ťovny podle článku 140.

3. Každé rozhodnutí o odnětí povolení musí být podrobně odůvodněno a oznámeno dotyčné pojišťovně nebo zajišťovně.

KAPITOLA VIII

Právo usazování a volný pohyb služeb

Oddíl 1

Usazování pojišíoven

Článek 145

Podmínky pro zřízení pobočky

1. Členské státy zajistí, aby pojišťovna, která hodlá zřídit po­ bočku na území jiného členského státu, tento záměr oznámila or­ gánům dohledu domovského členského státu.

Každá trvalá přítomnost pojišťovny na území členského státu se pokládá za pobočku, a to i v případě, kdy tato přítomnost nemá formu pobočky, ale je pouze kanceláří vedenou vlastními zaměst­ nanci pojišťovny nebo osobou, která je sice nezávislá, avšak má trvalé zmocnění jednat za pojišťovnu podobným způsobem, jako by jednalo její zastoupení.

2. Členské státy vyžadují, aby pojišťovna, která hodlá založit pobočku na území jiného členského státu, uvedla v oznámení podle odstavce 1 tyto údaje:

a) členský stát, na jehož území hodlá pobočku zřídit;

b) obchodní plán stanovící alespoň typ zamýšlených činností a organizační strukturu pobočky;

c) jméno osoby, která má dostatečné pravomoci zavazovat ve vztahu ke třetím osobám pojišťovnu nebo, v případě sdruže­ ní pojistitelů Lloyd’s, dotyčné pojistitele a zastupovat ji nebo je ve vztazích s orgány a soudy členského státu, (dále jen

„oprávněný zástupce“);

d) adresu v hostitelském členském státě, ze které mohou být odesílány dokumenty a na kterou mohou být dokumenty do­ ručovány, včetně veškerých sdělení oprávněnému zástupci;

Pokud jde o Lloyd’s, nesmějí se pojištěné osoby v případě sporu v hostitelském členském státě vyplývajícího z přijatých závazků nacházet v nevýhodnějším postavení, než kdyby byl spor veden proti pojišťovně obvyklého typu.

3. Pokud si neživotní pojišťovna přeje, aby její pobočka kryla rizika zařazená do odvětví 10 v části A přílohy I s vyloučením od­ povědnosti dopravce, musí předložit prohlášení, že se stala čle­ nem národní kanceláře pojistitelů a garančního fondu hostitelského členského státu.

4. Dojde-li ke změně ve kterémkoli z údajů oznámených podle odst. 2 písm. b), c) nebo d), zašle pojišťovna písemné oznámení o této změně orgánům dohledu domovského členského státu a členského státu, v němž se nachází uvedená pobočka, nejméně jeden měsíc před provedením změny tak, aby orgány dohledu do­ movského členského státu a orgány dohledu členského státu, v němž se nachází uvedená pobočka, mohly splnit své povinnosti podle článku 146.

Článek 146

Sdělování informací

1. Pokud orgány dohledu domovského členského státu nema­ jí, s přihlédnutím k zamýšlené činnosti, důvody pochybovat o při­ měřenosti řídícího a kontrolního systému nebo finanční situaci pojišťovny nebo o způsobilosti a bezúhonnosti oprávněného zá­ stupce podle článku 42, sdělí do tří měsíců po obdržení všech in­ formací uvedených v čl. 145 odst. 2 tyto informace orgánu dohledu hostitelského členského státu, a zároveň o tom uvědomí dotyčnou pojišťovnu.

Orgán dohledu domovského členského státu také potvrdí, že po­ jišťovna kryje solventnostní kapitálový požadavek a minimální kapitálový požadavek vypočtený podle článků 100 a 129.

2. Pokud orgány dohledu domovského členského státu odmít­ nou sdělit informace uvedené v čl. 145 odst. 2 orgánům dohledu hostitelského členského státu, sdělí důvody odmítnutí dotyčné pojišťovně do tří měsíců od obdržení všech dotyčných informací.

Toto odmítnutí nebo nečinnost lze napadnout u soudu v domov­ ském členském státě.

3. Dříve než pobočka pojišťovny zahájí svou činnost, musí or­ gán dohledu hostitelského členského státu do dvou měsíců od ob­ držení informací zmíněných v odstavci 1 uvědomit orgány dohledu domovského členského státu o podmínkách, za nichž musí být tato činnost v hostitelském členském státě vykonávána ve veřejném zájmu. Orgán dohledu domovského členského státu sdělí tyto informace dotyčné pojišťovně.

Pojišťovna může zřídit svou pobočku a zahájit svou činnost od okamžiku, kdy orgán dohledu domovského členského státu ob­ držel toto sdělení, nebo pokud orgán domovského státu žádné sdělení neobdržel, od okamžiku, kdy uplynula lhůta uvedená v prvním pododstavci.

Oddíl 2

Volný pohyb slu žeb poskytovaných pojišíovnami

Pododdíl 1

Obecná u stanovení

Článek 147

Předchozí oznámení domovskému členskému státu

Každá pojišťovna, která zamýšlí poprvé provozovat činnost v jed­ nom nebo více členských státech v rámci volného pohybu služeb, to nejprve oznámí příslušným orgánům dohledu domovského členského státu a uvede povahu rizik nebo závazků, které hodlá krýt.

Článek 148

Oznámení domovským členským státem

1. Do jednoho měsíce od oznámení stanoveného v článku 147 sdělí orgány dohledu domovského členského státu členskému státu nebo státům, na jejichž území pojišťovna zamýšlí vykonávat činnost v rámci volného pohybu služeb, tyto údaje:

a) potvrzení, že pojišťovna kryje solventnostní kapitálový po­ žadavek a minimální kapitálový požadavek vypočtený v sou­ ladu s články 100 a 129;

b) pojistná odvětví, která je pojišťovna oprávněna provozovat;

c) povahu rizik nebo závazků, které pojišťovna hodlá krýt v hostitelském členském státě.

Současně orgány dohledu domovského členského státu o tomto sdělení uvědomí dotyčnou pojišťovnu.

2. Členské státy, na jejichž území neživotní pojišťovna hodlá v rámci volného pohybu služeb krýt rizika zařazená do odvětví 10 v části A přílohy I s vyloučením odpovědnosti dopravce, mo­ hou požadovat, aby pojišťovna předložila tyto údaje:

a) jméno a adresu zástupce uvedeného v čl. 18 odst. 1 písm. h),

b) prohlášení, že se stala členem národní kanceláře pojistitelů a garančního fondu hostitelského členského státu.

3. Pokud orgány dohledu domovského členského státu nesdělí údaje uvedené v odstavci 1 ve lhůtě stanovené tamtéž, vyrozumí v téže lhůtě pojišťovnu o důvodech svého odmítnutí.

Toto odmítnutí nebo nečinnost lze napadnout u soudu v domov­ ském členském státě.

4. Pojišťovna může zahájit činnost od data, ke kterému je uvě­ domena o sdělení uvedeném v odst. 1 prvním pododstavci.

Článek 149

Změny v povaze rizik nebo závazků

Každá změna, kterou pojišťovna zamýšlí provést v informacích uvedených v článku 145, podléhá postupu stanovenému v člán­ cích 147 a 148.

Pododdíl 2

Odpovědnost z provozu motorových vozidel

Článek 150

Povinné pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel

1. Pokud neživotní pojišťovna prostřednictvím pobočky v členském státě kryje riziko zařazené do odvětví 10 v části A přílohy I (kromě občanskoprávní odpovědnosti dopravce), které se nachází v jiném členském státě, hostitelský členský stát musí na uvedené pojišťovně požadovat, aby se stala členem ná­ rodní kanceláře a garančního fondu tohoto státu a podílela se na jejich financování.

2. Finanční příspěvek uvedený v odstavci 1 lze poskytnout po­ uze na rizika spadající do odvětví 10 v části A přílohy I (kromě občanskoprávní odpovědnosti dopravce) krytá v rámci poskyto­ vání služeb. Uvedený příspěvek se vypočte na stejném základě jako u neživotních pojišťoven kryjících uvedená rizika prostřed­ nictvím provozovny v uvedeném členském státě.

Výpočet se provede podle přijatého pojistného za uvedené odvět­ ví v hostitelském členském státě nebo počtu rizik, jež jsou v uve­ deném odvětví v uvedeném tomto hostitelském státě kryta.

3. Hostitelský členský stát může vyžadovat, aby se při posky­ tování pojistných služeb dodržovala v uvedeném členském státě pravidla o krytí zvýšených rizik, pokud se tato pravidla vztahují na neživotní pojišťovny usazené v tomto státě.

Článek 151

Nediskriminace osob uplatňujících nároky

Hostitelský členský stát musí na neživotní pojišťovně vyžadovat, aby zabezpečila, že osoby uplatňující nároky z událostí vzniklých na jeho území se nedostanou do méně výhodné situace v důsled­ ku toho, že pojišťovna kryje riziko zařazené do odvětví 10 v části A přílohy I (kromě občanskoprávní odpovědnosti dopravce) v rámci poskytování služeb, a nikoli prostřednictvím provozov­ ny v uvedeném státě.

Článek 152

Zástupce

1. Pro účely uvedené v článku 151 musí hostitelský členský stát na neživotní pojišťovně vyžadovat, aby ustanovila zástupce s bydlištěm nebo usazeného na jeho území, který bude shromaž­ ďovat všechny nutné informace o škodných případech a který bude mít dostatečné pravomoci pro zastupování pojišťovny ve vztahu k poškozeným osobám uplatňujícím nároky, včetně zmocnění k vyplácení částek odpovídajících nárokům na náhra­ du škody, i pravomoc zastupovat tuto pojišťovnu nebo případně dát ji zastupovat před soudy nebo orgány tohoto členského státu ve vztahu k těmto nárokům na náhradu škody.

Po tomto zástupci lze také požadovat, aby zastupoval neživotní pojišťovnu před orgány dohledu hostitelského členského státu při kontrole existence a platnosti pojistek pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel.

2. Hostitelský členský stát nesmí na zástupci požadovat, aby jménem neživotní pojišťovny, která jej ustanovila, vykonával jiné činnosti, než jsou uvedeny v odstavci 1.

3. Ustanovení zástupce samo o sobě neznamená otevření po­ bočky ve smyslu článku 145.

4. Jestliže pojišťovna nejmenovala zástupce, mohou členské státy dát souhlas se jmenováním škodního zástupce jmenovaného v souladu s článkem 4 směrnice 2000/26/ES, který je zmocněn vykonávat funkce zástupce jmenovaného v souladu s odstav­ cem 1 tohoto článku.

Oddíl 3

Pravomoci orgánů dohled u hostitelského členského státu

Pododdíl 1

Pojištění

Článek 153

Jazyk

Orgány dohledu hostitelského členského státu mohou požadovat, aby informace, které jsou oprávněny vyžadovat o činnosti pojiš­ ťoven působících na území uvedeného členského státu, jim byly dodány v úředním jazyce nebo úředních jazycích uvedeného státu.

Článek 154

Předchozí oznamování a předchozí schválení

1. Hostitelský členský stát nesmí přijmout předpisy vyžadující předchozí schválení nebo pravidelné oznamování všeobecných a zvláštních pojistných podmínek, sazeb pojistného, nebo v pří­ padě životního pojištění technických podkladů používaných ze­ jména pro výpočet sazeb pojistného a technických rezerv, nebo formulářů a dalších dokladů, které pojišťovna hodlá používat při svých jednáních s pojistníky.

2. Hostitelský členský stát může od pojišťovny, která hodlá vy­ konávat na jeho území pojišťovací činnost, požadovat pouze nepravidelné oznamování těchto podmínek a jiných písemností pro účely ověření toho, že jsou dodržovány vnitrostátní předpisy, přičemž tento požadavek nesmí zakládat předběžnou podmínku pro to, aby pojišťovna mohla vykonávat svou činnost.

3. Hostitelský členský stát může zachovat nebo zavádět před­ běžné oznamování nebo schvalování zamýšleného zvýšení pojist­ ných sazeb pouze jako součást obecného systému kontroly cen.

Článek 155

Pojišíovny nevyhovující právním předpisům

1. Pokud orgány dohledu některého hostitelského členského státu dojdou k závěru, že pojišťovna s pobočkou na jeho území nebo tam provozující činnost v rámci volného pohybu služeb ne­ vyhovuje právním předpisům platným v uvedeném členském stá­ tě, vyzvou ji, aby situaci napravila.

2. Pokud daná pojišťovna neprovede nutná opatření, informu­ jí o tom orgány dohledu dotyčného členského státu orgány do­ hledu domovského členského státu.

Orgány dohledu domovského členského státu co nejdříve při­ jmou veškerá vhodná opatření k zajištění toho, aby dotyčná po­ jišťovna situaci napravila.

Orgány dohledu domovského členského státu informují o přija­ tých opatřeních orgány dohledu hostitelského členského státu.

3. Pokud přes opatření učiněná domovským členským státem nebo proto, že se ukazuje, že uvedená opatření nejsou dostatečná nebo nebyla v uvedeném členském státě přijata, pojišťovna i na­ dále porušuje platné právní předpisy v hostitelském členském stá­ tě nebo se ukáže, že uvedená opatření nejsou dostatečná, mohou orgány dohledu hostitelského členského státu, po informování orgánů dohledu domovského členského státu, přijmout vhodná opatření k zabránění dalšího porušování předpisů nebo k jeho postihování, včetně, v nezbytném rozsahu, zabránění dalšímu uzavírání nových pojistných smluv touto pojišťovnou na území hostitelského členského státu.

Členské státy zajistí, aby na jejich území bylo možné pojišťovnám doručovat právní dokumenty nutné pro takováto opatření.

4. Odstavci 1, 2 a 3 nejsou dotčeny pravomoci dotyčných členských států přijmout v naléhavých případech vhodná opa­ tření k zabránění nebo postihování porušování právních předpisů na jejich území. Uvedené pravomoci zahrnují možnost zabránit pojišťovnám v uzavírání nových pojistných smluv na jejich území.

5. Odstavci 1, 2 a 3 není dotčena pravomoc členských států postihovat porušení předpisů na jejich územích.

6. Jestliže pojišťovna, která se dopustí porušení právních před­ pisů, má provozovnu nebo vlastní majetek v dotyčném členském státě, mohou orgány dohledu tohoto členského státu v souladu s vnitrostátními právními předpisy uplatnit vnitrostátní správní sankce stanovené za uvedené porušení právních předpisů a vy­ máhat je vůči uvedené provozovně nebo majetku.

7. Každé opatření přijaté podle odstavců 2 až 6 zahrnující omezení provozování pojišťovací činnosti musí být řádně odů­ vodněno a oznámeno dotyčné pojišťovně.

8. Pojišťovny musí na vyžádání předkládat orgánům dohledu hostitelského členského státu všechny dokumenty od nich poža­ dované pro účely odstavce 1 až 7, pokud tuto povinnost mají i pojišťovny se sídlem v tomto členském státě.

9. Členské státy Komisi vyrozumí o počtech a typech případů, které byly odmítnuty podle článků 146 a 148, v nichž byla při­ jata opatření podle odstavce 4 tohoto článku.

Každé dva roky na základě těchto údajů informuje Komise Evrop­ ský výbor pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění.

Článek 156

Reklama

Pojišťovny se sídlem v členských státech mohou propagovat své služby prostřednictvím všech dostupných komunikačních pro­ středků v hostitelském členském státě při respektování pravidel pro formu a obsah této reklamy, přijatých z důvodu obecného zájmu.

Článek 157

Zdanění pojistného

1. Aniž je dotčena další harmonizace, podléhá každá pojistná smlouva výhradně nepřímým daním a parafiskálním poplatkům z pojistného v členském státě, ve kterém se nachází riziko nebo v členském státě závazku.

Pro účely prvního pododstavce se stanoví, že movitý majetek umístěný v nemovitosti nacházející se na území členského státu, s výjimkou přepravovaného zboží, se považuje za riziko nachá­ zející se v tomto členském státě, a to i tehdy, jestliže nemovitost a její obsah nejsou kryty stejnou pojistnou smlouvou.

V případě Španělska podléhá pojistná smlouva také zákonem sta­ noveným příplatkům ve prospěch konsorcia „Consorcio de Com­ pesación de Seguros“ za výkon jeho funkcí vztahujících se k náhradě ztrát z mimořádných událostí, ke kterým dochází v tomto členské státě.

2. Rozhodným právem pro smlouvy podle článku 178 této směrnice a nařízení (ES) č. 593/2008 zůstává nedotčen použitel­ ný daňový režim.

3. Každý členský stát uplatňuje na pojišťovny kryjící rizika nebo závazky nacházející se na jeho vlastním území své vnitro­ státní předpisy pro opatření, která mají zajistit výběr nepřímých daní a parafiskálních poplatků splatných podle odstavce 1.

Pododdíl 2

Zajištění

Článek 158

Zajišíovny nevyhovující právním předpisům

1. Pokud orgány dohledu členského státu dojdou k závěru, že zajišťovna s pobočkou na jeho území nebo tam provozující čin­ nost v rámci volného pohybu služeb nevyhovuje právním před­ pisům platným v uvedeném členském státě, vyzvou ji, aby situaci napravila. Současně o tom informují orgány dohledu domov­ ského členského státu.

2. Pokud přes opatření učiněná domovským členským státem zajišťovna i nadále porušuje platné právní předpisy v dotyčném hostitelském členském státě nebo se ukáže, že uvedená opatření nejsou dostatečná, mohou orgány dohledu tohoto hostitelského členského státu, po informování orgánů dohledu domovského členského státu, přijmout vhodná opatření k zabránění dalšího porušování předpisů nebo k jeho postihování, včetně, v nezbyt­ ném rozsahu, zabránění dalšímu uzavírání nových zajistných smluv touto zajišťovnou na území hostitelského členského státu.

Členské státy zajistí, aby na jejich území bylo možné zajišťovnám doručovat právní dokumenty nutné pro uvedená opatření.

3. Každé opatření přijaté podle odstavce 1 a 2 zahrnující sankce nebo omezení provozování zajišťovací činnosti se odů­ vodní a oznámí dotyčné zajišťovně.

Oddíl 4

Statistické informace

Článek 159

Statistické informace o přeshraničních činnostech

Každá pojišťovna musí orgánu dohledu svého domovského člen­ ského státu sdělit výši pojistného, nákladů na pojistná plnění a provizí, nesnížené o zajištění, a to zvlášť podle operací pro­ váděných v rámci práva usazování a operací prováděných v rámci volného pohybu služeb, podle jednotlivých členských států a takto:

a) u u neživotního pojištění podle skupin odvětví, jak je uvede­ no v příloze V;

b) u životního pojištění podle všech odvětví I až X, jak je uve­ deno v příloze II.

V případě odvětví 10 v části A přílohy I, s vyloučením odpověd­ nosti dopravce, musí dotyčná pojišťovna rovněž informovat uve­ dený orgán dohledu o četnosti pojistných plnění a průměrné výši nákladů na pojistná plnění.

Orgány dohledu domovského členského státu sdělí údaje uvedené v prvním a druhém pododstavci v přiměřené lhůtě a v souhrnné formě orgánům dohledu každého dotyčného členského státu, který o to požádá.

Oddíl 5

Zacházení se smlou vami z poboček v likvidaci

Článek 160

Likvidace pojišíoven

Při likvidaci pojišťovny musí být závazky ze smluv uzavřených pobočkou nebo v rámci volného pohybu služeb splněny stejným způsobem jako závazky vyplývající z ostatních pojistných smluv uvedené pojišťovny bez rozlišování státní příslušnosti pojištěných osob a osob oprávněných k pojistnému plnění.

Článek 161

Likvidace zajišíoven

Při likvidaci zajišťovny musí být závazky ze smluv uzavřených po­ bočkou nebo v rámci volného pohybu služeb splněny stejným způsobem jako závazky vyplývající z ostatních zajistných smluv uvedené zajišťovny.

KAPITOLA IX

Pobočky usazené ve společenství a patřící pojišŚovnám nebo zajišŚovnám se sídlem mimo společenství

Oddíl 1

Přístu p k činnosti

Článek 162

Zásady a podmínky pro vydání povolení

1. Členské státy zajistí, aby přístup pojišťoven se sídlem mimo Společenství k činnostem uvedeným v čl. 2 odst. 1 prvním pod­ odstavci podléhal úřednímu povolení.

2. Členský stát může vydat povolení, jestliže pojišťovna splňu­ je alespoň tyto podmínky:

a) je oprávněna provozovat pojišťovací činnost podle vnitros­ tátních právních předpisů, kterými se řídí;

b) zřídí pobočku na území členského státu, v němž žádá o povolení;

c) zaváže se v místě vedení pobočky vést oddělené účetnictví o činnosti, kterou zde provozuje, a uchovávat zde veškeré doklady spojené s výkonem činnosti;

d) jmenuje odpovědného zástupce, který musí být schválen orgány dohledu;

e) v členském státě, v němž žádá o povolení, vlastní aktiva, je­ jichž hodnota se rovná alespoň polovině absolutní dolní meze stanovené v čl. 129 odst. 1 písm. d) pro minimální ka­ pitálový požadavek, a uloží jednu čtvrtinu uvedené absolutní dolní meze jako jistotu;

f) zaváže se ke krytí solventnostního kapitálového požadavku a minimálního kapitálového požadavku v souladu s poža­ davky podle článků 100 a 128;

g) oznámí jméno a adresu škodního zástupce jmenovaného v každém jiném členském státě, než ve kterém je žádáno o povolení, jestliže rizika, jež mají být kryta, patří do odvětví 10 v části A přílohy I, s vyloučením odpovědnosti dopravce;

h) předloží obchodní plán v souladu s článkem 163;

i) splňuje požadavky na řídící a kontrolní systém stanovené v kapitole IV oddílu 2.

3. Pro účely této kapitoly se „pobočkou“ rozumí každá trvalá přítomnost pojišťovny na území členského státu pojišťovny uve­ dené v odstavci 1, která v uvedeném členském státě získá povo­ lení a vykonává pojišťovací činnost.

Článek 163

Obchodní plán pobočky

1. Obchodní plán pobočky uvedený v čl. 162 odst. 2 písm. h) obsahuje:

a) povahu rizik nebo závazků, které pojišťovna hodlá krýt;

b) hlavní zásady zajištění;

c) odhady budoucího solventnostního kapitálového požadav­ ku stanoveného v kapitole VI oddílu 4 na základě předpoklá­ dané rozvahy, jakož i metodu výpočtu použitého k odvození těchto odhadů;

d) odhady budoucího minimálního kapitálového požadavku stanoveného v kapitole VI oddílu 5 na základě předpoklá­ dané rozvahy, jakož i metodu výpočtu použitého k odvození těchto odhadů;

e) stav použitelného kapitálu a použitelného primárního kapi­ tálu pojišťovny v souvislosti se solventnostním kapitálovým požadavkem a minimálním kapitálovým požadavkem uve­ deným v kapitole VI oddílech 4 a 5;

f) předpokládané náklady na vytvoření provozního systému a organizaci obchodní sítě, finanční zdroje zamýšlené k po­ krytí uvedených nákladů, a pokud jsou rizika, která mají být kryta, zařazena do odvětví 18 v části A přílohy I, také zdroje, které má pojišťovna k dispozici pro zabezpečení asistenčních služeb;

g) informace o struktuře řídícího a kontrolního systému.

2. Kromě požadavků stanovených v odstavci 1 obsahuje ob­ chodní plán pro první tři účetní období:

a) předpokládanou rozvahu;

b) odhady finančních zdrojů zamýšlených ke krytí technických rezerv, minimálního kapitálového požadavku a solventnost­ ního kapitálového požadavku a;

c) u neživotního pojištění

i) předpokládané správní náklady mimo zřizovací nákla­ dy, zejména běžné náklady a provize,

ii) předpokládané pojistné nebo příspěvky a náklady na po­ jistná plnění;

d) u životního pojištění plán uvádějící podrobné odhady před­ pokládaných příjmů a výdajů s ohledem na přímé pojištění, převzaté zajištění a postoupené zajištění.

3. Pokud jde o životní pojištění, členské státy mohou na po­ jišťovnách vyžadovat pravidelné oznamování technických pod­ kladů používaných pro výpočty sazeb pojistného a technických rezerv, aniž by tento požadavek představoval předběžnou pod­ mínku pro výkon činnosti uvedenou životní pojišťovnou.

Článek 164

Převod pojistného kmene

1. Za podmínek stanovených vnitrostátními právními před­ pisy povolí členské státy pobočkám usazeným na jejich území, na které se vztahuje tato kapitola, převést celý pojistný kmen nebo jeho část přebírajícímu podniku usazenému ve stejném členském státě, pokud orgány dohledu tohoto členského státu nebo pří­ padně orgány dohledu členského státu uvedeného v článku 167 potvrdí, že po provedeném převodu bude mít přebírající podnik nezbytný použitelný kapitál na krytí solventnostního ka­ pitálového požadavku uvedeného v čl. 100 prvním pododstavci.

2. Za podmínek stanovených vnitrostátním právem povolí členské státy a pobočkám zřízeným na jejich území a uvedeným v této kapitole, aby převedly celý pojistný kmen nebo jeho část na pojišťovnu, která má sídlo v jiném členském státě, pokud orgány dohledu uvedeného členského státu potvrdí, že přebírající pod­ nik disponuje nezbytným použitelným kapitálem na krytí sol­ ventnostního kapitálového požadavku uvedenými v čl. 100 prvním pododstavci při započítání dotyčného převodu.

3. Pokud za podmínek stanovených vnitrostátním právem po­ volí členský stát pobočkám zřízeným na jeho území a uvedeným v této kapitole, aby převedly celý pojistný kmen nebo jeho část na pobočku uvedenou v této kapitole a zřízenou na území jiného členské státu, zajistí, aby orgány dohledu členského státu přebí­ rajícího podniku nebo případně členského státu uvedeného v článku 167 potvrdily:

a) že přebírající podnik disponuje nezbytným použitelným ka­ pitálem na krytí solventnostního kapitálového požadavku při započítání dotyčného převodu;

b) že právo členského státu přebírajícího podniku dovoluje ta­ kový převod; a

c) že tento členský stát s převodem souhlasí.

4. V případech uvedených v odstavcích 1 až 3 povolí členský stát, ve kterém se nachází převádějící pobočka, tento převod poté, co obdrží souhlas orgánů dohledu členského státu, ve kterém se nachází riziko nebo členského státu závazku, pokud se liší od členského státu, ve kterém se nachází převádějící pobočka.

5. Orgány dohledu konzultovaných členských států sdělí své stanovisko nebo souhlas orgánům dohledu domovského člen­ ského státu převádějící pobočky do tří měsíců od obdržení žádos­ ti. Pokud orgány, se kterými byly prováděny konzultace, neodpovědí v uvedené lhůtě, považuje se to za příznivé stanovi­ sko nebo tichý souhlas.

6. Převod povolený v souladu s odstavci 1 až 5 se zveřejňuje za podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy v členském státě, ve kterém se nachází riziko, nebo v členském státě závazku.

Takový převod je automaticky platný vůči pojistníkům, po­ jištěným osobám a jiným osobám, které mají práva a povinnosti vyplývající z převedených smluv.

Článek 165

Technické rezervy

Členské státy požadují po pojišťovnách, aby si vytvořily přimě­ xxxx technické rezervy ke krytí pojistných a zajistných závazků převzatých na svých územích, které se vypočítají podle kapitoly VI oddílu 2. Členské státy požadují na pojišťovnách, aby aktiva a závazky oceňovaly podle kapitoly VI oddílu 1 a kapitál určova­ ly podle kapitoly VI oddílu 3.

Článek 166

Solventnostní kapitálový požadavek a minimální kapitálový požadavek

1. Každý členský stát požaduje po pobočkách vytvořených na jeho území, aby měly použitelný kapitál skládající se z položek uvedených v čl. 98 odst. 3.

Solventnostní kapitálový požadavek a minimální kapitálový po­ žadavek se vypočte podle kapitoly VI oddílů 4 a 5.

Při výpočtu solventnostního kapitálového požadavku a minimál­ ního kapitálového požadavku je však třeba vzít v úvahu jak u ne­ životního pojištění, tak u životního pojištění pouze operace prováděné dotyčnou pobočkou.

2. Použitelná výše primárního kapitálu požadovaná na krytí minimálního kapitálového požadavku a absolutní dolní mez uve­ deného minimálního kapitálového požadavku se stanoví v sou­ ladu s čl. 98 odst. 4.

3. Použitelná výše primárního kapitálu nesmí být nižší než po­ lovina absolutní dolní meze požadované podle čl. 129 odst. 1 písm. d).

Jistota složená podle čl. 162 odst. 2 písm. e) se započítává do této výše použitelného primárního kapitálu na krytí minimálního ka­ pitálového požadavku.

4. Aktiva představující solventnostní kapitálový požadavek musí být umístěna v členském státě, v němž je provozována čin­ nost, až do výše minimálního kapitálového požadavku a jejich přebytek se musí nacházet ve Společenství.

Článek 167

Výhody pro pojišíovny s povolením ve více než jednom členském státě

1. Pojišťovna, která požádala o povolení ve více než jednom členském státě nebo je obdržela, může žádat o tyto výhody, které mohou být poskytnuty pouze společně:

a) solventností kapitálový požadavek uvedený v článku 166 se vypočítá ve vztahu k veškeré činnosti vykonávané ve Společenství;

b) jistota požadovaná podle čl. 162 odst. 2 písm. e) se složí po­ uze v jednom z těchto členských států;

c) aktiva odpovídající minimálnímu kapitálovému požadavku musí být umístěna podle článku 134 ve kterémkoli z člen­ ských států, ve kterých pojišťovna vykonává své činnosti.

V případech uvedených v písmenu a) prvního pododstavce se pro účely uvedeného výpočtu přihlíží jen k operacím, které provedly všechny pobočky zřízené v rámci Společenství.

2. Žádost o poskytnutí výhod stanovených v odstavci 1 se po­ dává orgánům dohledu dotyčných členských států. V žádosti musí být uveden orgán členského státu, který v budoucnu bude do­ hlížet na solventnost u veškeré činnosti poboček usazených ve Společenství. Výběr tohoto orgánu učiněný pojišťovnou musí být zdůvodněn.

Jistota podle čl. 162 odst. 2 písm. e) se složí v tomto členském státě.

3. Výhody podle odstavce 1 mohou být poskytnuty pouze teh­ dy, jestliže s nimi vysloví souhlas orgány dohledu všech členských států, v nichž byla žádost podána.

Tyto výhody nabývají účinnosti dnem, k němuž se vybraný or­ gán dohledu vůči ostatním orgánům dohledu zaváže k dohledu nad solventností poboček v celém rozsahu jejich činnosti v rámci Společenství.

Zvolený orgán dohledu dostává od ostatních členských států in­ formace nezbytné pro dohled nad celkovou solventností pobo­ ček usazených na jejich území.

4. Výhody poskytnuté na základě odstavců 1, 2 a 3 jsou od­ ňaty všemi dotyčnými členskými státy současně na žádost jedno­ ho nebo více členských států.

Článek 168

Informace týkající se účetnictví, obezřetnosti a statistiky a pojišíovny v obtížích

Pro účely tohoto oddílu se použijí články 34, čl. 139 odst. 3, a články 140 a 141.

Pro účely článků 137 až 139, splňuje-li pojišťovna podmínky pro poskytnutí výhod uvedených v čl. 167 odst. 1, 2 a 3, je orgán do­ hledu příslušný pro ověřování solventnosti poboček usazených v rámci Společenství při veškeré jejich činnosti postaven na ro­ veň orgánu dohledu členského státu, na jehož území se nachází ústředí pojišťovny usazené ve Společenství.

Článek 169

Oddělení činností životního a neživotního pojištění

1. Pobočky uvedené v tomto oddíle nesmějí souběžně vy­ konávat v tomtéž členském státě činnosti životního a neživotního pojištění.

2. Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy stanovit, že pobočky uvedené v tomto oddíle, které v odpovídající den uve­ dený v čl. 73 odst. 5 prvním pododstavci vykonávaly obě činnos­ ti v členském státě souběžně, v tom smějí pokračovat, pokud je každá činnost spravována odděleně v souladu s článkem 74.

3. Každý členský stát, který podle čl. 73 odst. 5 druhého pod­ odstavce po pojišťovnách usazených na jeho území požaduje, aby přestaly se souběžným výkonem činností, které vykonávaly v od­ povídající den uvedený v čl. 73 odst. 5 prvním pododstavci, musí tuto podmínku uložit také pobočkám uvedeným v tomto oddíle, které jsou usazeny na jeho území a souběžně tam vykonávají obě činnosti.

Členské státy mohou stanovit, že pobočky uvedené v tomto od­ díle, jejichž skutečné sídlo vykonává souběžně obě činnosti a které ke dnům uvedeným v článku 73 odst. 5 prvním pododstavci vy­ konávaly na území členského státu výhradně činnost životního pojištění, tam mohou pokračovat ve výkonu své činnosti. Jestliže si pojišťovna přeje vykonávat činnost neživotního pojištění na tomto území, může činnost životního pojištění vykonávat pouze prostřednictvím dceřiné společnosti.

Článek 170

Odnětí povolení pojišíovnám, kterým bylo povolení vydáno ve více než jednom členském státě

V případě odnětí povolení orgánem uvedeným v čl. 167 odst. 2 uvědomí tento orgán orgány dohledu ostatních členských států, ve kterých pojišťovna vykonává svou činnost, a uvedené orgány přijmou odpovídající opatření.

Je-li důvodem pro uvedené odnětí nedostatečná celková solvent­ nost, jak je stanovena a odsouhlasena členskými státy podle člán­ ku 167, členské státy, které vyjádřily souhlas, odejmou rovněž svá povolení.

Článek 171

Dohody s třetími zeměmi

Společenství může v dohodách uzavřených v souladu se Smlou­ vou s jednou či více třetími zeměmi sjednat použití odlišných ustanovení oproti ustanovením tohoto oddílu za účelem zabez­ pečení přiměřené ochrany pojistníků a pojištěných osob v člen­ ských státech na základě vzájemnosti.

Oddíl 2

Zajištění

Článek 172

Rovnocennost

1. Komise přijme prováděcí opatření, v nichž stanoví kritéria pro posouzení, zda je solventnostní režim třetí země uplatňovaný na zajišťovací činnosti pojišťoven nebo zajišťoven se sídlem v uve­ dené třetí zemi rovnocenný se solventnostním režimem, který sta­ noví hlava I.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

2. Komise může s přihlédnutím ke kritériím přijatým v sou­ ladu s odstavcem 1 regulativním postupem podle čl. 301 odst. 2 rozhodnout, zda je solventnostní režim třetí země uplatňovaný na zajišťovací činnosti pojišťoven nebo zajišťoven se sídlem v uve­ dené třetí zemi rovnocenný se solventnostním režimem, který sta­ noví hlava I.

Tato rozhodnutí jsou pravidelně přezkoumávána.

3. Pokud se podle odstavce 2 považuje solventnostní režim třetí země za rovnocenný s touto směrnicí, se zajistnými smlou­ vami uzavřenými s pojišťovnami nebo zajišťovnami, které mají své skutečné sídlo v uvedených třetích zemích, se musí nakládat stejně jako se zajistnými smlouvami uzavřenými s pojišťovnou nebo zajišťovnou, která je povolena podle této směrnice.

Článek 173

Zákaz zastavení aktiv

Je-li zajistitelem pojišťovna nebo zajišťovna se sídlem v třetí zemi, jejíž solventnostní režim se považuje za rovnocenný se solvent­ nostním režimem stanoveným v této směrnici podle článku 172, členské státy nesmějí zachovávat nebo nezavedou systém tvorby hrubých technických rezerv, který požaduje zastavení aktiv pro krytí dlužného zajistného a nevyřízených zajistných událostí.

Článek 174

Zásady a podmínky pro provozování zajišíovací činnosti

Členský stát neuplatní vůči zajišťovnám třetích zemích, které mají přístup k zajišťovacím činnostem nebo je poskytují na jeho úze­ mí, ustanovení vedoucí k příznivějšímu zacházení s nimi než se zajišťovnami, jejichž skutečné sídlo je v tomto členském státě.

Článek 175

Dohody s třetími zeměmi

1. Komise může Radě předložit návrhy na projednání dohod s jednou či více třetími zeměmi o způsobech provádění dohledu nad:

a) zajišťovnami ze třetích zemí, které provádějí zajišťovací čin­ nosti ve Společenství;

b) zajišťovnami ze Společenství, které provádějí zajišťovací čin­ nosti v třetí zemi.

2. Dohody podle odstavce 1 mají za cíl hlavně zajistit účinný přístup na trh pro zajišťovny na území smluvních stran za pod­ mínek rovnosti obezřetného řízení a ustanovit vzájemné uznání pravidel a postupů pro dohled nad zajišťovnami. Jejich cílem je také zajištění toho, aby:

a) orgány dohledu členských států byly schopné získat infor­ mace nutné pro dohled nad zajišťovnami, jejichž skutečné sí­ dlo se nachází ve Společenství a které provádějí zajišťovací činnosti na území dotyčných třetích zemí;

b) orgány dohledu třetích zemí byly schopné získat informace nutné pro dohled nad zajišťovnami, jejichž skutečné sídlo se nachází na jejich územích a které provádějí zajišťovací čin­ nosti na území Společenství.

3. Aniž je dotčen čl. 300 odst. 1 a 2 Smlouvy, prověří Komise za pomoci Evropského výboru pro pojišťovnictví a zaměstnanec­ ké penzijní pojištění výsledky jednání podle odstavce 1 tohoto článku a výslednou situaci.

KAPITOLA X

Dceřiné podniky pojišŚoven a zajišŚoven řídících se právem třetí země a nabývání účasti těmito pojišŚovnami

a zajišŚovnami

Článek 176

Informace od členských států Komisi

Orgány dohledu členských států uvědomí Komisi a příslušné orgány ostatních členských států o každém povolení přímého nebo nepřímého dceřiného podniku jedné nebo více mateřských podniků, které se řídí právem třetí země.

Uvedené informace musí rovněž obsahovat údaje o struktuře do­ tyčné skupiny.

Kdykoli pojišťovna nebo zajišťovna řídící se právem třetí země získá účast v pojišťovně nebo zajišťovně, jíž bylo vydáno povole­ ní ve Společenství, kterým se tato pojišťovna nebo zajišťovna stá­ vá dceřiným podnikem uvedené pojišťovny nebo zajišťovny ze třetí země, orgány dohledu domovského členského státu uvědo­ mí Komisi a orgány dohledu ostatních členských států.

Článek 177

Zacházení třetích zemí s pojišíovnami a zajišíovnami ze Společenství

1. Členské státy informují Komisi o jakýchkoliv obecných ob­ tížích, se kterými se setkají jejich pojišťovny nebo zajišťovny při usazování nebo výkonu svých činností v třetí zemi nebo při pro­ vozování svých činností v třetí zemi.

2. Komise pravidelně předkládá Xxxx zprávu o zacházení s po­ jišťovnami nebo zajišťovnami, které mají povolení ve Společen­ ství, v třetích zemích, pokud jde o:

a) usazování zajišťoven nebo pojišťoven, kterým bylo vydáno povolení ve Společenství, v třetích zemích;

b) získávání účastí v zajišťovnách nebo pojišťovnách ze třetích zemí;

c) provádění pojišťovacích nebo zajišťovacích činností takto usazenými pojišťovnami nebo zajišťovnami;

d) přeshraniční poskytování pojišťovacích nebo zajišťovacích služeb ze Společenství do třetích zemí.

Komise předkládá tyto zprávy spolu s případnými vhodnými ná­ vrhy Radě.

HLAVA II

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O POJIŠTĚNÍ A ZAJIŠTĚNÍ

KAPITOLA I

Rozhodné právo a podmínky smluv týkajících se přímého pojištění

Oddíl 1

Rozhodné právo

Článek 178

Rozhodné právo

Každý členský stát, na který se nepoužije nařízení (ES) č. 593/2008, musí uplatňovat ustanovení uvedeného nařízení s cílem určit právo rozhodné pro pojistné smlouvy, které spadají do oblasti působnosti článku 7 uvedeného nařízení.

Oddíl 2

Povinné pojištění

Článek 179

Související povinnosti

1. Neživotní pojišťovny mohou nabízet a uzavírat smlouvy o povinném pojištění za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Pokud členský stát ukládá povinnost uzavřít pojištění, vy­ hovuje pojistná smlouva této povinnosti, pouze pokud je v sou­ ladu se zvláštními předpisy ohledně tohoto pojištění, která přijal daný členský stát.

3. Pokud se v členském státě, který ukládá povinnost uzavřít pojištění, na pojišťovně požaduje, aby oznámila orgánům dohle­ du jakýkoli zánik krytí, může být tento zánik namítán vůči po­ škozeným třetím osobám pouze za podmínek stanovených dotyčným členským státem.

4. Každý členský stát sdělí Komisi rizika, na něž se podle jeho právních předpisů vztahuje povinné pojištění, přičemž uvede:

a) zvláštní předpisy týkající se tohoto pojištění;

b) údaje, které musí být uvedeny v osvědčení, jež musí neživot­ ní pojišťovna vydat pojištěné osobě, pokud tento členský stát vyžaduje potvrzení o splnění povinnosti uzavřít pojištění.

Členský stát může požadovat, aby údaje uvedené v prvním pod­ odstavci písm. b) obsahovaly i prohlášení pojišťovny o tom, že smlouva je v souladu se zvláštními předpisy týkajícími se dotyč­ ného pojištění.

Komise zveřejní údaje uvedené v prvním pododstavci písm. b) v Úředním věstníku Evropské unie.

Oddíl 3

Obecný Zájem

Článek 180

Obecný zájem

Členský stát, ve kterém se nachází riziko nebo členský stát závaz­ ku, nesmí bránit pojistníkovi v uzavření smlouvy s pojišťovnou, které bylo vydáno povolení za podmínek článku 14, pokud toto uzavření smlouvy není v rozporu s právními předpisy chránícími obecný zájem platnými v členském státu, ve kterém se nachází ri­ ziko, nebo v členském státu závazku.

Oddíl 4

Pojistné podmínky a sazby pojistného

Článek 181

Neživotní pojištění

1. Členské státy nevyžadují předchozí schválení nebo soustav­ né oznamování všeobecných nebo zvláštních pojistných pod­ mínek, sazebníků pojistného, formulářů a jiných tiskopisů, které pojišťovna hodlá používat při svém styku s pojistníky.

Členské státy mohou pouze požadovat nesoustavné oznamování uvedených pojistných podmínek a jiných dokladů pro účely ově­ ření dodržování vnitrostátních předpisů, které se týkají pojistných smluv. Tyto požadavky nesmí představovat předběžnou podmín­ ku pro výkon činnosti pojišťovny.

2. Členský stát, který ukládá povinnost uzavřít pojištění, může požadovat, aby pojišťovny sdělily jeho orgánům dohledu všeobec­ né a zvláštní podmínky takového pojištění dříve, než se začnou používat.

3. Členské státy neponechají v platnosti ani nezavedou povin­ nost předběžného oznamování nebo schvalování zamýšleného zvýšení pojistných sazeb s výjimkou případů, kdy je to součástí obecného systému kontroly cen.

Článek 182

Životní pojištění

Členské státy nevyžadují předchozí schválení pravidelného ozna­ mování všeobecných a zvláštních pojistných podmínek, sazeb po­ jistného, technických podkladů používaných zejména pro výpočet sazeb pojistného a technických rezerv a formulářů a ji­ ných tiskopisů, které hodlá životní pojišťovna využívat při jed­ náních s pojistníky.

Domovský členský stát však může pro výhradní účel ověření sou­ ladu s vnitrostátními předpisy o zásadách pojistné matematiky vyžadovat pravidelné sdělování technických podkladů po­ užívaných zejména pro výpočet sazeb pojistného a technických rezerv. Tyto požadavky nesmí představovat předběžnou podmín­ ku pro výkon činnosti pojišťovny.

Oddíl 5

Informace pro pojistníky

Pododdíl 1

Neživotní pojištění

Článek 183

Obecné informace pro pojistníky

1. Před uzavřením smlouvy týkající se neživotního pojištění informuje neživotní pojišťovna pojistníka

a) o právu rozhodném pro smlouvu tam, kde strany nemají možnost volného výběru práva, nebo

b) o tom, že strany mají možnost volného výběru práva roz­ hodného pro smlouvu, s uvedením rozhodného práva, které navrhuje pojistitel.

Pojišťovna rovněž informuje pojistníka o způsobu vyřizování stíž­ ností pojistníků v záležitostech smluv, včetně případné existence instituce, na kterou se lze se stížnostmi obracet, aniž je dotčeno právo pojistníků obrátit se na soud.

2. Povinnosti uvedené v odstavci 1 platí pouze tehdy, pokud je pojistník fyzická osoba.

3. Prováděcí pravidla k odstavcům 1 a 2 stanoví členský stát, ve kterém se nachází riziko.

Článek 184

Dodatečné informace v případě neživotního pojištění nabízeného v rámci práva usazování nebo volného pohybu služeb

1. Pokud je neživotní pojištění nabízeno v rámci práva usazo­ vání nebo volného pohybu služeb, musí být pojistník před tím, než se k něčemu zaváže, uvědomen o tom, ve kterém členském státě se nachází sídlo, případně pobočka, se kterou má být smlou­ va uzavřena.

Každý doklad vydaný pojistníkovi obsahuje údaje uvedené v prvním pododstavci.

Povinnosti stanovené v prvním a druhém pododstavci se nevzta­ hují na velká rizika.

2. Xxxxxxx nebo jakýkoli jiný doklad prokazující krytí spolu s návrhem pojištění, pokud je pro pojistníka závazná, musí uvádět adresu sídla a případně pobočky neživotní pojišťovny, která po­ skytuje krytí.

Členské státy mohou požadovat, aby jméno a adresa zástupce ne­ životní pojišťovny uvedeného v čl. 148 odst. 2 písm. a) byly také uvedeny v dokladech zmíněných v prvním pododstavci tohoto odstavce.

Pododdíl 2

Životní pojištění

Článek 185

Informace pro pojistníky

1. Před uzavřením smlouvy týkající se životního pojištění musí být pojistníkovi sděleny alespoň informace uvedené v uvedené v odstavcích 2 až 4.

2. O životní pojišťovně musí být sděleny tyto informace:

a) jméno pojišťovny a její právní forma;

b) jméno členského státu, ve kterém se nachází sídlo a případně pobočka, se kterou je smlouva uzavírána;

c) adresa sídla a případně pobočky, se kterou je smlouva uzavírána.

d) konkrétní odkaz na zprávu o její solventnosti a finanční si­ tuaci podle článku 51, který umožní pojistníkovi snadný pří­ stup k těmto informacím.

3. O závazku musí být sděleny tyto informace:

a) definice všech plnění a všech opcí;

b) doba trvání smlouvy;

c) způsoby ukončení smlouvy;

d) způsoby platby pojistného a a dobu placení;

e) způsoby výpočtu a rozdělení bonusů;

f) údaje o hodnotě odbytného a výplat a výši, ve které jsou garantovány;

g) přiměřené informace o pojistném za každé pojištění, za hlav­ ní pojištění a případně doplňkové pojištění;

h) pro pojistné smlouvy spojené s fondy definice jednotek, se kterými jsou plnění spojena;

i) povaha podkladových aktiv pojistných smluv spojených s fondy;

j) podmínky uplatnění práva na odstoupení od smlouvy bez postihu;

k) obecné informace o daňovém režimu použitelném na typ pojistky;

l) opatření pro vyřizování stížností pojistníků, pojištěných osob nebo osob oprávněných podle smluv, případně včetně existence orgánu pro vyřizování stížností, aniž je dotčeno právo zahájit soudní řízení;

m) rozhodné právo pro smlouvu, pokud strany nemají možnost volného výběru práva, nebo pokud si strany mohou zvolit rozhodné právo, právo, které navrhuje životní pojišťovna zvolit.

4. Dále jsou sděleny konkrétní informace, které pojistníkovi umožní správně pochopit rizika spojená se smlouvou, jež pojist­ ník přebírá.

5. Pojistník musí být po celou dobu trvání smlouvy infor­ mován o všech změnách týkajících se těchto informací:

a) všeobecných a zvláštních pojistných podmínek

b) jakékoli změny jména životní pojišťovny, její právní formy nebo adresy jejího sídla a případně pobočky, s níž je smlou­ va uzavřena:

c) všech informací uvedených v odst. 3 písm. d) až j) v případě změny v pojistných podmínkách nebo změny právních před­ pisů použitelných na smlouvu;

d) každoročních informací o stavu bonusů.

Pokud v souvislosti s nabídkou životního pojištění nebo s uzavře­ ním životní pojistky předkládá pojistitel číselné údaje týkající se částky potenciálních plateb nad rámec smluvně dohodnutých pla­ teb, musí pojistitel poskytnout pojistníkovi příklad výpočtu, z ně­ hož vychází potenciální částka k výplatě, přičemž jako základ pro výpočet pojistného použije model se třemi různými úrokovými sazbami. Toto ustanovení se nevztahuje na termínované pojistky a smlouvy. Pojistitel musí pojistníka jasně a srozumitelně infor­ movat o tom, že příklad výpočtu je pouze matematický model na základě smyšlených předpokladů a že pojistitel nesmí z tohoto vzorového výpočtu vyvozovat jakékoli smluvní nároky.

V případě pojištění s účastí na zisku musí pojistitel jednou za rok písemně informovat pojistníka o stavu jeho nároků, v němž bude zahrnuta účast na zisku. Navíc pokud pojistitel předložil číselné údaje o potenciálním budoucím vývoji účasti na zisku, musí in­ formovat pojistníka o rozdílech mezi skutečným vývojem a po­ čátečními údaji.

6. Informace podle odstavců 2 až 5 musí být poskytnuty jasně a přesně, písemně a v úředním jazyce členského státu závazku.

Tyto informace však mohou být v jiném jazyce, pokud o to po­ jistník požádá a umožňují to právní předpisy členského státu nebo pokud si pojistník může zvolit rozhodné právo.

7. Členský stát závazku může na životních pojišťovnách po­ žadovat, aby poskytly další informace k informacím uvedeným v odstavcích 2 až 5, pouze pokud to je nutné pro správné pocho­ pení základních prvků závazku pojistníkem.

8. Podrobná prováděcí pravidla k odstavcům 1 až 7 přijme členský stát závazku.

Článek 186

Lhůta pro odstoupení od smlouvy

1. Členské státy stanoví, že pojistník, který uzavře individuál­ ní smlouvu týkající se životního pojištění, má lhůtu mezi 14 a 30 dny ode dne, kdy byl o uzavření smlouvy informován, během které může od smlouvy odstoupit.

Oznámení o odstoupení od smlouvy ze strany pojistníka ho zprošťuje do budoucna veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy.

Další právní účinky a podmínky odstoupení od smlouvy upravu­ je právo rozhodné pro smlouvu, zejména pokud se týká způsobu informování pojistníka o tom, že smlouva byla uzavřena.

2. Členské státy se mohou rozhodnout, že neuplatní odsta­ vec 1 v těchto případech:

a) je-li doba trvání smlouvy šest měsíců nebo méně;

b) pokud v důsledku postavení pojistníka nebo okolností, za kterých je smlouva uzavřena, pojistník nepotřebuje zvláštní ochranu.

Využijí-li členské státy možnosti uvedené v prvním pododstavci, uvedou tuto skutečnost ve svých právních předpisech.

KAPITOLA II

Zvláštní ustanovení o neživotním pojištění

Oddíl 1

Obecná u stanovení

Článek 187

Pojistné podmínky

Všeobecné a zvláštní podmínky pojistné smlouvy nezahrnují ja­ kékoli podmínky určené k tomu, aby v jednotlivém případě vy­ hověly konkrétním okolnostem rizika, které má být kryto.

Článek 188

Zrušení monopolů

Členské státy zajistí, aby monopoly ohledně přístupu k činnosti v určitých pojistných odvětvích, které mají subjekty usazené na je­ jich území uvedené v článku 8, byly zrušeny.

Článek 189

Účast v systémech záruk členských států

Hostitelské členské státy mohou požadovat, aby neživotní pojiš­ ťovny byly členy a účastnily se za stejných podmínek jako neži­ votní pojišťovny, jimž vydal povolení tento stát na svém území, jakéhokoli systému, který má za účel zaručit pojistná plnění po­ jištěným a poškozeným třetím osobám.

Oddíl 2

Sou pojištění v rámci společenství

Článek 190

Operace soupojištění v rámci Společenství

1. Tento oddíl se vztahuje na operace soupojištění v rámci Společenství, jimiž jsou takové případy soupojištění, které se vzta­ hují k jednomu nebo více rizikům zařazeným do odvětví 3 až 16 v části A přílohy I a které splňují tyto podmínky:

a) xxxxxx je velkým rizikem;

b) riziko je kryto jedinou smlouvou za jediné úhrnné pojistné na totéž období dvěma nebo více pojišťovnami, z nichž kaž­ dá kryje pouze vlastní část jakožto „soupojistitel“, přičemž, jedna z těchto pojišťoven je vedoucí pojišťovnou;

c) riziko se nachází uvnitř Společenství;

d) pro účel krytí tohoto rizika se na vedoucí pojišťovnu pohlíží tak, jako kdyby byla pojišťovnou kryjící celé riziko;

e) alespoň jeden ze soupojistitelů se účastní smlouvy prostřed­ nictvím sídla nebo pobočky usazené v jiném členském státě než ve státě vedoucí pojišťovny;

f) vedoucí pojišťovna se plně ujme vedoucí úlohy v soupo­ jištění, a zejména stanoví podmínky pojištění a sazby pojistného.

2. Články 147 až 152 se vztahují pouze na vedoucí pojišťovnu.

3. Operace soupojištění, které nesplňují podmínky stanovené v odstavci 1, podléhají i nadále ustanovením této směrnice s vý­ jimkou operací uvedených v tomto oddíle.

Článek 191

Účast na soupojištění v rámci Společenství

Právo pojišťoven podílet se na soupojištění v rámci Společenství nesmí podléhat jiným ustanovením, než jsou ustanovení tohoto oddílu.

Článek 192

Technické rezervy

Částku technických rezerv stanovují jednotliví soupojistitelé podle pravidel určených jejich domovským členským státem nebo, po­ kud taková pravidla neexistují, podle obvyklé praxe v tomto státě.

Technické rezervy však musí být rovny alespoň technickým re­ zervám, které stanoví vedoucí pojistitel podle pravidel svého do­ movského členského státu.

Článek 193

Statistické údaje

Domovské členské státy zajistí, aby soupojistitelé měli k dispozici statistické údaje, z nichž je patrný rozsah operací soupojištění v rámci Společenství, kterých se účastní a členské státy, kterých se tyto operace týkají.

Článek 194

Zacházení se smlouvami o soupojištění v případě likvidace pojišíovny

V případě likvidace pojišťovny musí být závazky vyplývající z účasti na smlouvách o soupojištění v rámci Společenství plněny stejně jako závazky vyplývající z jiných pojistných smluv této po­ jišťovny, aniž by byla rozlišována státní příslušnost pojištěných a oprávněných osob.

Článek 195

Výměna informací mezi orgány dohledu

Pro účely provádění tohoto oddílu si orgány dohledu členských států v rámci spolupráce uvedené v hlavě I kapitole IV oddílu 5 navzájem poskytují všechny nezbytné informace.

Článek 196

Spolupráce při provádění

Komise a orgány dohledu členských států musejí úzce spolupra­ covat s cílem přešetřit případné potíže, které by mohly vzniknout při provádění tohoto oddílu.

V průběhu této spolupráce posoudí zejména všechny postupy, které by mohly naznačovat, že se vedoucí pojišťovna neujímá ve­ doucí úlohy v soupojištění nebo že krytí rizik zjevně nevyžaduje účast dvou nebo více pojistitelů.

Oddíl 3

Asistenční slu žby

Článek 197

Činnosti podobné asistenčním službám pro turisty

Členské státy mohou na poskytování asistenčních služeb osobám, které se dostanou do nesnází za jiných okolností, než jaké jsou uvedeny v čl. 2 odst. 2, uplatňovat tuto směrnici.

Jestliže členský stát tuto možnost využije, musí na tuto činnost pohlížet tak, jako by byla zařazena v odvětví 18 v části A přílohy I.

Odstavcem 2 nejsou nikterak dotčeny možnosti klasifikace sta­ novené v příloze I pro činnosti spadající obvykle pod jiná odvětví.

Oddíl 4

Pojištění právní ochrany

Článek 198

Oblast působnosti tohoto oddílu

1. Tento oddíl se vztahuje na pojištění právní ochrany uvedené v odvětví 17 v části A přílohy I, v jehož rámci se pojišťovna za­ váže nést po zaplacení pojistného výlohy spojené s právním říze­ ním a poskytovat další služby přímo spojené s tímto pojištěním, zejména pokud jde o:

a) zabezpečení náhrady za ztrátu, škodu nebo úraz utrpěný po­ jištěným, a to mimosoudním urovnáním nebo občanským nebo trestním řízením;

b) obhajování nebo zastupování pojištěného v občanském, trestním, správním nebo jiném řízení nebo v souvislosti s ja­ kýmikoli nároky vznesenými na jeho osobu.

2. Tento oddíl se nevztahuje:

a) na pojištění právní ochrany, jestliže se týká sporů nebo rizik vzniklých z provozu námořních plavidel nebo v souvislosti s ním;

b) na činnost provozovanou pojišťovnou poskytující pojistnou ochranu občanskoprávní odpovědnosti za účelem zastávání zájmů pojištěného nebo zastupování pojištěného při jakém­ koli soudním nebo správním řízení, je-li tato činnost vyko­ návána současně ve vlastním zájmu pojišťovny v rámci této pojistné ochrany;

c) jestliže se tak členský stát rozhodne, na pojištění právní ochrany provozované pojistitelem, které splňuje následující podmínky:

i) je provozováno v jiném členském státě, než ve kterém má pojištěný své bydliště;

ii) toto pojištění tvoří součást smlouvy týkající se výhradně asistenčních služeb poskytovaných osobám, které se do­ stanou do nesnází na cestách, při pobytu mimo svůj do­ mov nebo při pobytu mimo své bydliště.

Pro účely prvního pododstavce písm. c) musí být ve smlouvě jas­ ně stanoveno, že se dotyčná pojistná ochrana omezuje pouze na okolnosti uvedené ve zmíněném písmenu a je doplňková k asis­ tenčním službám.

Článek 199

Samostatné smlouvy

Pojištění právní ochrany musí být předmětem samostatné smlouvy oddělené od smlouvy vypracované pro jiná pojistná od­ větví, nebo předmětem zvláštní části sdružené smlouvy, ve které musí být specifikována povaha pojištění právní ochrany a uvede­ na, pokud to členský stát vyžaduje, odpovídající výše pojistného.

Článek 200

Vyřizování nároků

1. Domovský členský stát zajistí, aby pojišťovny podle volby učiněné členským státem nebo, pokud s tím členský stát souhlasí, podle vlastní volby přijaly alespoň jeden ze způsobů vyřizování nároků uvedených v odstavci 2, 3 a 4.

Ať je přijato jakékoli řešení, považují se zájmy osob majících po­ jištění právní ochrany podle tohoto oddílu za zabezpečené rov­ nocenným způsobem.

2. Pojišťovna zajistí, aby žádný z jejích zaměstnanců za­ bývajících se vyřizováním nároků na úhradu výloh právní ochra­ ny nebo právním poradenstvím pro toto odvětví nevykonával současně podobnou činnost v jiném podniku s finančními, ob­ chodními nebo administrativními vazbami na pojišťovnu a pro­

Kompozitní pojišťovny zajistí, aby žádný z jejich zaměstnanců za­ bývajících se vyřizováním nároků na úhradu výloh právní ochra­ ny nebo právním poradenstvím pro toto odvětví nevykonával současně podobnou činnost pro jiné odvětví provozované pojišťovnou.

3. Pojišťovna pověří vyřizováním nároků na úhradu výloh právní ochrany jinou pojišťovnu se samostatnou právní subjekti­ vitou. Tato pojišťovna musí být uvedena ve zvláštní smlouvě nebo ve zvláštní části sdružené smlouvy uvedené v článku 199.

Jestliže tato pojišťovna se samostatnou právní subjektivitou má vazby na jinou pojišťovnu, která provozuje jedno nebo více od­ větví pojištění uvedená v části A přílohy I, nesmějí zaměstnanci pojišťovny se samostatnou právní subjektivitou zabývající se vy­ řizováním nároků z pojistných událostí nebo právním poraden­ stvím spojeným s tímto vyřizováním současně vykonávat stejnou nebo podobnou činnost v této jiné pojišťovně. Členský stát může stanovit stejné podmínky i pro členy správního, řídícího nebo kontrolního orgánu pojišťovny.

4. V pojistné smlouvě se stanoví, že má pojištěná osoba právo si od okamžiku, kdy mu vzniká podle smlouvy nárok na pojistné plnění, zvolit advokáta podle vlastní volby nebo, pokud to vni­ trostátní právo připouští, jinou náležitě kvalifikovanou osobu.

Článek 201

Svobodný výběr advokáta

1. Každá smlouva o pojištění právní ochrany musí výslovně obsahovat tato ustanovení:

a) je-li třeba obrátit se na advokáta nebo na jinou osobu, která má podle vnitrostátního práva vhodnou kvalifikaci k obha­ jování a zastupování pojištěné osoby nebo k hájení jejích záj­ mů při jakémkoli soudním nebo správním řízení, musí mít pojištěná osoba možnost si takového advokáta nebo jinou osobu svobodně vybrat;

b) pojištěná osoba musí mít možnost svobodně si vybrat ad­ vokáta, nebo jestliže tomu dají přednost, v rozsahu umož­ něném vnitrostátním právem jakoukoli jinou náležitě kvalifikovanou osobu k hájení svých zájmů, kdykoli dojde ke střetu zájmů.

2. Pro účely tohoto oddílu se „advokátem“ rozumí jakákoli osoba oprávněná vykonávat svou profesní činnost pod jedním z názvů uvedených ve směrnici Rady 77/249/EHS ze dne 22. bře­ zna 1977 o usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb advokátů (1).

vozujícím jedno nebo více jiných odvětví pojištění uvedených  

v příloze I.

(1) Úř. věst. L 78, 26.3.1977, s. 17.

Článek 202

Výjimky ze svobodného výběru advokáta

1. Členské státy mohou u pojištění právní ochrany stanovit vý­ jimku z čl. 201 odst. 1, jsou-li současně splněny všechny tyto podmínky:

a) pojištění je omezeno na případy vzniklé z používání silnič­ ních vozidel na území dotyčného členského státu;

b) pojištění je spojeno se smlouvou o poskytnutí asistenčních služeb v případě nehody nebo poruchy silničního vozidla;

c) pojišťovna právní ochrany ani pojistitel asistenčních služeb neprovozují žádné odvětví pojištění odpovědnosti;

d) jsou přijata opatření, aby právní poradenství a zastupování každé ze sporných stran v případě sporu bylo vykonáváno zcela nezávislými advokáty, pokud mají tyto strany pojištění právní ochrany u stejné pojišťovny.

2. Výjimkou poskytnutou podle odstavce 1 tohoto článku není dotčeno uplatňování článku 200.

Článek 203

Rozhodčí řízení

Členské státy zajistí, aby v případě rozdílnosti názoru pojišťovny právní ochrany a pojištěné osoby byl spor urovnán v rozhodčím řízení nebo jiném řízení se srovnatelnými zárukami objektivnos­ ti, aniž je tím dotčeno případné právo obrátit se na soud, které může stanovit vnitrostátní právo.

V pojistné smlouvě se stanoví, že pojištěná osoba má právo vy­ užít těchto řízení.

Článek 204

Střet zájmů

Dojde-li ke střetu zájmů nebo k neshodě v otázce vyřešení sporu, musí pojistitel právní ochrany nebo případně kancelář pověřená vyřizováním nároků informovat pojištěného o právu uvedeném v čl. 201 odst. 1, tj. o možnosti využít řízení podle článku 203.

Článek 205

Zrušení specializace na pojištění právní ochrany

Členské státy zruší všechny předpisy, jež na jejich území zakazují pojišťovně současně provozovat pojištění právní ochrany a jiných pojistných odvětví.

Oddíl 5

Zdravotní pojištění

Článek 206

Zdravotní pojištění jako alternativa k povinnému sociálnímu zabezpečení

1. Členské státy, ve kterých smlouvy kryjící rizika zařazená do odvětví 2 v části A přílohy I mohou sloužit jako částečná nebo úplná alternativa ke zdravotnímu pojištění poskytovanému po­ vinným systémem sociálního zabezpečení, mohou požadovat:

a) aby tyto smlouvy vyhovovaly zvláštním právním předpisům přijatým uvedeným členským státem na ochranu obecného zájmu v tomto pojistném odvětví;

b) aby všeobecné a zvláštní podmínky tohoto pojištění byly sdě­ leny orgánům dohledu uvedeného členského státu dříve, než budou použity.

2. Členské státy mohou požadovat, aby systém zdravotního pojištění zmíněný v odstavci 1 byl provozován na technickém zá­ kladě podobném technickému základu životního pojištění, při­ čemž musí splňovat všechny následující podmínky:

a) pojistné je vypočítáváno na podkladě tabulek nemocnosti a jiných statistických údajů týkajících se členského státu, ve kterém se nachází riziko, v souladu s matematickými meto­ dami používanými v pojištění;

b) je zřízena rezerva na stárnutí;

c) pojistitel může zrušit smlouvu pouze během pevně určené doby stanovené členským státem, ve kterém se nachází riziko;

d) smlouva stanoví, že pojistné může být zvýšeno nebo výplaty sníženy i pro smlouvy během jejich platnosti;

e) smlouva stanoví, že pojistníci mohou změnit svou stávající smlouvu na novou smlouvu, která je v souladu s odstav­ cem 1, nabízenou stejnou pojišťovnou nebo stejnou poboč­ kou, přičemž se vezmou v úvahu jimi nabytá práva.

V případě uvedeném v písmenu e) prvního pododstavce bude vza­ ta v úvahu rezerva na stárnutí a nová lékařská prohlídka může být požadována pouze pro zvýšené krytí.

Orgány dohledu dotyčného členského státu vydají tabulky ne­ mocnosti a jiné relevantní statistické údaje uvedené v písmenu a) prvního pododstavce a předají je orgánům dohledu domovského členského státu.

Pojistné stanovené podle rozumných pojistněmatematickýh před­ pokladů musí být dostatečné s přihlédnutím ke všem aspektům fi­ nanční situace pojišťoven tak, aby byly schopny plnit všechny své závazky. Domovský členský stát vyžaduje, aby technické podkla­ dy pro výpočet pojistného byly předány orgánům dohledu dříve, než se pojistný produkt uvede na trh.

Třetí a čtvrtý pododstavec se rovněž vztahuje na případy, kdy jsou měněny stávající smlouvy.

Oddíl 6

Pojištění pro případ pracovních ú razů

Článek 207

Povinné pojištění pro případ pracovních úrazů

Členské státy mohou požadovat, aby každá pojišťovna, která na­ bízí na vlastní riziko na jejich území povinné pojištění pro případ pracovních úrazů, plnila jejich zvláštní vnitrostátní předpisy tý­ kající se takového pojištění, s výjimkou předpisů týkajících se fi­ nančního dohledu, který je ve výlučné pravomoci domovského členského státu.

KAPITOLA III

Zvláštní ustanovení o životním pojištění

Článek 208

Zákaz povinného postoupení části pojištění

Členské státy nepožadují na životních pojišťovnách, aby postou­ pily část svého pojištění z činností uvedených v čl. 2 odst. 3 sub­ jektu nebo subjektům určeným vnitrostátními právními předpisy.

Článek 209

Pojistné za novou činnost

Pojistné za nově sjednávané pojištění musí být dostatečné a zalo­ žené na rozumných pojistněmatematických předpokladech, aby umožnilo životním pojišťovnám splnit všechny závazky, a ze­ jména vytvořit odpovídající technické rezervy.

Za tímto účelem se mohou brát v úvahu všechny stránky finanč­ ní situace životní pojišťovny, kromě zdrojů, které nejsou pojist­ ným a nepocházejí z něho a které jsou systematické a trvalé tak, že mohou z dlouhodobého hlediska ohrozit solventnost dotyčné pojišťovny.

KAPITOLA IV

Zvláštní pravidla pro zajištění

Článek 210

Finitní zajištění

1. Členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny, které uza­ vírají smlouvy o finitním zajištění nebo vykonávají činnosti finit­ ního zajištění, byly schopné odpovídajícím způsobem zjišťovat, měřit, sledovat, řídit, kontrolovat a oznamovat rizika, která z těchto smluv resp. činností vyplývají.

2. V rámci zajištění harmonizovaného přístupu v oblasti čin­ ností finitního zajištění může Komise přijmout prováděcí opa­ tření upřesňující ustanovení odstavce 1 s ohledem na sledování, řízení a kontrolu rizik vyplývajících z činností finitního zajištění.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice včetně jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

3. Pro účely odstavců 1 a 2 se „finitním zajištěním“ rozumí za­ jištění, v jehož rámci explicitní maximální možné ztráty vyjádřené jako převedené maximální ekonomické riziko, vyplývající z pře­ vodu značného pojistnětechnického rizika i rizika načasování, přesáhnou pojistné po dobu trvání dané smlouvy o omezenou, avšak významnou částku, spolu s nejméně jedním z těchto rysů:

a) explicitní a podstatné zvážení časové hodnoty peněz;

b) smluvní ustanovení pro řízení rovnováhy ekonomických dů­ sledků mezi smluvními stranami v určitém časovém úseku k dosažení převodu cílového rizika.

Článek 211

Zvláštní účelové jednotky (special purpose vehicles)

1. Členské státy umožní zřízení zvláštních účelových jedno­ tek na svém území, které podléhají předchozímu povolení orgá­ nů dohledu.

2. Komise v rámci zajištění harmonizovaného přístupu v ob­ lasti zvláštních účelových jednotek přijme prováděcí opatření, která stanoví:

a) rozsah povolení;

b) povinné podmínky, které musí být začleněny do všech vy­ daných smluv;

c) požadavky vhodnosti a řádnosti podle článku 42 na osoby provozující zvláštní účelovou jednotku;

d) požadavky vhodnosti a řádnosti na akcionáře nebo členy ma­ jící kvalifikovanou účast ve zvláštní účelové jednotce;

e) řádné správní a účetní postupy, přiměřené mechanismy vnitřní kontroly a požadavky na řízení rizik;

f) požadavky na informace týkající se účetnictví, obezřetnosti a statistiky;

g) požadavky solventnosti.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice včetně jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

3. Zvláštní účelové jednotky schválené před 31. říjnem 2012 se řídí právem členského státu, který tyto jednotky schválil. Na ja­ koukoli novou činnost této jednotky zahájenou po uvedeném dni se nicméně použijí odstavce 1 a 2.

HLAVA III

DOHLED NAD POJIŠŤOVNAMI A ZAJIŠŤOVNAMI VE SKUPINĚ

KAPITOLA I

Dohled nad skupinou: definice, použitelnost, oblast působnosti a úrovně

Oddíl 1

D efinice

Článek 212

Definice

1. Pro účely této hlavy se rozumí:

a) „podnikem držícím účast“ podnik, který je buď mateřským podnikem, nebo jiným podnikem, který drží účast, nebo podnik spojený s jiným podnikem vztahem ve smyslu čl. 12 odst. 1 směrnice 83/349/EHS;

b) „přidruženým podnikem“ buď dceřiný podnik, nebo jiný podnik, ve kterém je držena účast, nebo podnik spojený s ji­ ným podnikem vztahem ve smyslu čl. 12 odst. 1 směrnice 83/349/EHS;

c) „skupinou“ skupina podniků,

i) která sestává z podniku držícího účast, jeho dceřiných podniků a subjektů, ve kterých tento podnik nebo jeho dceřiné podniky drží účast, nebo z podniků, mezi nimiž existují vzájemné vztahy ve smyslu čl. 12 odst. 1 směr­ nice 83/349/EHS; nebo

ii) která je založena na smluvně nebo jinak vytvořených pevných a dlouhodobých finančních vazbách mezi těmi­ to podniky a která může zahrnovat vzájemné pojišťov­ ny nebo sdružení na bázi vzájemnosti, pokud:

— jeden z těchto podniků má prostřednictvím centrál­ ní koordinace fakticky dominantní vliv na rozhodo­ vání ostatních podniků, které jsou členy skupiny, včetně přijímání finančních rozhodnutí,

— vznik a zánik těchto vztahů pro účely této hlavy podléhá předchozímu souhlasu orgánu dohledu nad skupinou;

kde se podnik, který provádí centrální koordinaci, pova­ žuje za mateřský podnik, a ostatní podniky se považují za podniky dceřiné;

d) „orgánem dohledu nad skupinou“ orgán dohledu odpovědný za provádění dohledu nad skupinou, ustanovený v souladu s článkem 247;

e) „kolegiem orgánů dohledu“ se rozumí stálá, avšak flexibilní struktura pro spolupráci a koordinaci mezi orgány dohledu v příslušných členských státech;

f) „pojišťovací holdingovou společností“ mateřský podnik, který není smíšenou finanční holdingovou společností ve smyslu směrnice 2002/87/ES, a jeho hlavní činností je zís­ kávat a držet účasti v dceřiných podnicích, přičemž těmito dceřinými podniky jsou výlučně nebo především pojišťovny nebo zajišťovny, respektive pojišťovny nebo zajišťovny ze tře­ tích zemí, přičemž alespoň jeden z těchto dceřiných podni­ ků je pojišťovnou nebo zajišťovnou;

g) „pojišťovací holdingovou společností se smíšenou činností“ mateřský podnik jiný než pojišťovna, pojišťovna ze třetí země, zajišťovna, zajišťovna ze třetí země, pojišťovací holdin­ gová společnost nebo smíšená finanční holdingová společ­ nost ve smyslu směrnice č. 2002/87/ES, jehož alespoň jeden dceřiný podnik je pojišťovnou nebo zajišťovnou;

2. Pro účely této hlavy budou orgány dohledu považovat za mateřský podnik také jakýkoli podnik, který má podle názoru or­ gánů dohledu fakticky dominantní vliv na jiný podnik.

Za dceřiný podnik budou také považovat jakýkoli podnik, na který má podle názoru orgánů dohledu fakticky dominantní vliv mateřský podnik.

Za účast budou rovněž považovat přímé nebo nepřímé držení hlasovacích práv nebo kapitálu v podniku, který podle názoru příslušných orgánů fakticky podléhá dominantnímu vlivu.

Oddíl 2

Pou žitelnost a oblast pů sobnosti

Článek 213

Použitelnost dohledu nad skupinou

1. Členské státy zajistí dohled na úrovni skupiny nad pojišťov­ nami a zajišťovnami, které jsou členy skupiny, a to v souladu s ustanoveními této hlavy.

Ustanovení této směrnice, která stanoví pravidla pro dohled nad jednotlivými pojišťovnami a zajišťovnami, se na tyto podniky vztahují i nadále, pokud není v této hlavě stanoveno jinak.

2. Členské státy zajistí, aby se dohled nad skupinou vztahoval na:

a) pojišťovny nebo zajišťovny, které drží účast alespoň v jedné pojišťovně nebo zajišťovně, či pojišťovně nebo zajišťovně ze třetí země, a to v souladu s články 218 až 258;

b) pojišťovny nebo zajišťovny, jejichž mateřským podnikem je pojišťovací holdingová společnost se sídlem ve Společenství, a to v souladu s články 218 až 258;

c) pojišťovny nebo zajišťovny, jejichž mateřským podnikem je pojišťovací holdingová společnost se sídlem mimo Společen­ ství nebo pojišťovna či zajišťovna ze třetí země, a to v sou­ ladu s články 260 až 263;

d) pojišťovny nebo zajišťovny, jejichž mateřským podnikem je pojišťovací holdingová společnost se smíšenou činností, a to v souladu s článkem 265.

3. V případech uvedených v odst. 2 písm. a) a b), kdy pojiš­ ťovna nebo zajišťovna držící účast nebo pojišťovací holdingová společnost se sídlem ve Společenství je přidruženým podnikem regulovaného podniku nebo smíšené finanční holdingové společ­ nosti podléhající doplňkovému dohledu ve smyslu čl. 5 odst. 2 směrnice č. 2002/87/ES, může orgán dohledu nad skupinou po konzultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu rozhodnout, že u této pojišťovny nebo zajišťovny držící účast případně u této smíšené pojišťovací holdingové společnosti upustí od provádění dohledu nad koncentrací rizik podle článku 244 této směrnice nebo dohledu nad operacemi uvnitř skupiny podle článku 245 této směrnice.

Článek 214

Oblast působnosti dohledu nad skupinou

1. Provádění dohledu nad skupinou podle článku 213 nezahr­ nuje povinnost orgánů dohledu vykonávat dohled nad jednotli­ vými pojišťovnami nebo zajišťovnami ze třetích zemí, pojišťovacími holdingovými společnostmi nebo pojišťovacími holdingovými společnostmi se smíšenou činností, čímž však nej­ sou dotčena ustanovení článku 257, která se týkají pojišťovacích holdingových společností.

2. Orgán dohledu nad skupinou může v jednotlivých přípa­ dech rozhodnout, že do dohledu nad skupinou podle článku 213 nezahrne některý podnik, pokud:

a) se tento podnik nachází ve třetí zemi, v níž existují právní překážky k předávání nezbytných informací, aniž je dotčen článek 229;

b) podnik, který by měl být do dohledu zahrnut, má s ohledem na účel dohledu nad skupinou zanedbatelný význam;

c) by zahrnutí tohoto podniku bylo z hlediska účelu dohledu nad skupinou nevhodné nebo zavádějící.

Pokud by však podle prvního pododstavce písm. b) mohlo být z dohledu vyloučeno jednotlivě více podniků stejné skupiny, tyto podniky nelze vyloučit, mají-li společně nezanedbatelný význam.

Pokud je orgán dohledu nad skupinou toho názoru, že by někte­ rá pojišťovna či zajišťovna neměla být zahrnuta do dohledu nad skupinou prvního pododstavce písm. b) a c), přijme rozhodnutí teprve po konzultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu.

Pokud orgán dohledu nad skupinou některou pojišťovnu nebo za­ jišťovnu nezahrne do dohledu nad skupinou podle prvního pod­ odstavce písm. b) a c), mohou orgány dohledu členského státu, ve kterém se tento podnik nachází požadovat, aby podnik vedoucí skupinu poskytnul veškeré informace, které mohou usnadnit do­ hled nad dotyčnou pojišťovnou nebo zajišťovnou.

Oddíl 3

Úrovně

Článek 215

Poslední mateřský podnik na úrovni Společenství

1. Pokud pojišťovna nebo zajišťovna držící účast nebo pojiš­ ťovací holdingová společnost uvedená v čl. 213 odst. 2 písm. a) a b) je sama dceřiným podnikem jiné pojišťovny nebo zajišťovny nebo jiné pojišťovací holdingové společnosti se sídlem ve Spole­ čenství, použijí se články 218 až 258 pouze na úrovni poslední mateřské pojišťovny nebo zajišťovny nebo pojišťovací holdingové společnosti se sídlem ve Společenství.

2. V případech, kdy poslední mateřská pojišťovna nebo za­ jišťovna nebo pojišťovací holdingová společnost se sídlem ve Spo­ lečenství uvedená v odstavci 1 je dceřiným podnikem podniku podléhajícímu doplňkovému dohledu podle čl. 5 odst. 2 směrnice 2002/87/ES, může orgán dohledu nad skupinou po konzultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu rozhodnout, že u tohoto posledního mateřského podniku upustí od provádění dohledu nad koncentrací rizik podle článku 244 nebo dohledu nad ope­ racemi uvnitř skupiny podle článku 245.

Článek 216

Poslední mateřský podnik na vnitrostátní úrovni

1. Pokud pojišťovna nebo zajišťovna držící účast nebo pojiš­ ťovací holdingová společnost se sídlem ve Společenství uvedená v čl. 213 odst. 2 písm. a) a b) nemá sídlo ve stejném členském stá­ tě jako poslední mateřský podnik na úrovni Společenství uvedený v článku 215, mohou členské státy povolit svým orgánům dohle­ du, aby po konzultaci s orgánem dohledu nad skupinou a s po­ sledním mateřským podnikem na úrovni Společenství, rozhodly o zahrnutí poslední mateřské pojišťovny nebo zajišťovny nebo pojišťovací holdingové společnosti na vnitrostátní úrovni do do­ hledu nad skupinou.

V takovém případě orgán dohledu zdůvodní své rozhodnutí jak orgánu dohledu nad skupinou, tak poslednímu mateřskému pod­ niku na úrovni Společenství.

Články 218 až 258 se použijí obdobně, s výhradou ustanovení odstavců 2 až 6.

2. Orgán dohledu může u posledního mateřského podniku na vnitrostátní úrovni omezit dohled nad skupinou na ustanovení jednoho nebo více oddílů kapitoly II.

3. Pokud se orgán dohledu rozhodne uplatnit na poslední ma­ teřský podnik na vnitrostátní úrovni ustanovení kapitoly II oddí­ lu 1, metoda, kterou v souladu s článkem 220 orgán dohledu nad skupinou uplatní na poslední mateřský podnik na úrovni Spole­ čenství ve smyslu článku 215, bude považována za směrodatnou a bude orgánem dohledu nadále uplatňována v dotyčném člen­ ském státě.

4. Pokud se orgán dohledu rozhodne uplatnit na poslední ma­ teřský podnik na vnitrostátní úrovni ustanovení kapitoly II oddí­ lu 1 a pokud poslední mateřský podnik na úrovni Společenství ve smyslu článku 215 obdrží v souladu s článkem 231 nebo s čl. 233 odst. 5 povolení provést výpočet skupinového solventnostního kapitálového požadavku i solventnostního kapitálového požadav­ ku jednotlivých pojišťoven a zajišťoven ve skupině podle inter­ ního modelu, bude toto rozhodnutí považováno za směrodatné a bude orgánem dohledu nadále uplatňováno v dotyčném člen­ ském státě.

V takovém případě, pokud orgán dohledu usoudí, že rizikový profil posledního mateřského podniku na vnitrostátní úrovni se podstatně odchyluje od interního modelu schváleného na úrovni Společenství a pokud tento podnik dostatečně nezohlední připo­ mínky orgánu dohledu, může tento orgán dohledu tomuto pod­ niku uložit navýšení kapitálového požadavku ke skupinovému solventnostnímu kapitálovému požadavku stanovenému na zá­ kladě takového modelu, nebo ve výjimečných případech, kdyby takové navýšení kapitálového požadavku nebylo odpovídající, může orgán dohledu požadovat, aby tento podnik vypočítal svůj skupinový solventnostní kapitálový požadavek na základě stan­ dardního modelu.

Orgán dohledu zdůvodní takové rozhodnutí jak podniku, tak or­ gánu dohledu nad skupinou.

5. Pokud se orgán dohledu rozhodne uplatnit na mateřský podnik držící účast na vnitrostátní úrovni ustanovení kapitoly II oddílu 1, nesmí tento podnik v souladu s články 236 nebo 243 podat žádost o povolení, aby se na jakýkoliv z jeho dceřiných podniků vztahovaly články 238 a 239.

6. Pokud členské státy umožní orgánům dohledu rozhodnout, jak uvedeno v odstavci 1, zajistí, aby žádné z takových rozhod­ nutí nebylo přijato resp. nezůstávalo v platnosti, pokud mateřský podnik držící účast na vnitrostátní úrovni je dceřiným podnikem mateřského podniku držícího účast na úrovni Společenství podle článku 215, který obdržel v souladu s článkem 237 nebo 243 po­ volení, aby se na tento jeho dceřiný podnik vztahovaly články 238 a 239.

7. Komise může přijmout prováděcí opatření stanovující okol­ nosti, za kterých může být rozhodnutí uvedené v odstavci 1 přijato.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Článek 217

Xxxxxxxx podnik držící účast v několika členských státech

1. Pokud členské státy umožní orgánům dohledu přijmout rozhodnutí uvedené v článku 216, umožní jim také, aby mohly uzavřít dohody s orgány dohledu v jiných členských státech, ve kterých působí jiný přidružený poslední mateřský podnik na vni­ trostátní úrovni, a to s cílem provádět dohled nad skupinou na úrovni podskupiny zahrnující několik členských států.

Pokud příslušné orgány dohledu uzavřely dohodu uvedenou v prvním pododstavci, dohled nad skupinou se nebude provádět u žádného posledního mateřského podniku podle článku 216 pů­ sobícího v jiných členských státech než v členském státě, ve kterém se nachází podskupina uvedená v prvním pododstavci to­ hoto odstavce.

2. Ustanovení čl. 216 odst. 2 až 6 se použijí obdobně.

3. Komise může přijmout prováděcí opatření stanovující okol­ nosti, za kterých může být rozhodnutí uvedené v odstavci 1 přijato.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

KAPITOLA II

Finanční situace

Oddíl 1

Sku pinová solventnost

Pododdíl 1

Obecná u stanovení

Článek 218

Dohled nad skupinovou solventností

1. Dohled nad skupinovou solventností se vykonává v souladu s odstavcem 2 a 3 tohoto článku, článkem 246 a kapitolou III.

2. Nastane-li případ uvedený v čl. 213 odst. 2 písm. a), budou členské státy vyžadovat, aby pojišťovny nebo zajišťovny držící účast zajistily, že skupina neustále disponuje částkou použitel­ ného kapitálu, která se rovná alespoň solventnostnímu ka­ pitálovému požadavku vypočtenému podle pododdílu 2, 3 a 4.

3. Nastane-li případ uvedený v čl. 213 odst. 2 písm. b), budou členské státy vyžadovat, aby pojišťovny a zajišťovny ve skupině zajistily, že skupina neustále disponuje částkou použitelného ka­ pitálu, která se rovná alespoň skupinovému solventnostnímu ka­ pitálovému požadavku vypočtenému podle pododdílu 5.

4. Požadavky uvedené v odstavci 2 a 3 podléhají kontrole pro­ váděné orgánem dohledu nad skupinou, a to v souladu s kapito­ xxx XXX. Ustanovení článku 136 a čl. 138 odst. 1 až 4 se použijí obdobně.

5. Jakmile podnik držící účast zjistí, že skupina již nedodržuje solventnostní kapitálový požadavek nebo že existuje riziko, že tento požadavek nebude dodržován v následujících třech měsí­ cích, a sdělí tuto skutečnost orgánu dohledu nad skupinou, orgán dohledu informuje ostatní orgány dohledu v kolegiu orgánů do­ hledu. Kolegium poté posoudí situaci skupiny.

Článek 219

Četnost výpočtu

1. Orgán dohledu nad skupinou zajistí, aby výpočty uvedené v čl. 218 odst. 2 a 3 byly prováděny alespoň jednou ročně, při­ čemž tyto výpočty provádí buď pojišťovna nebo. zajišťovna nebo pojišťovací holdingová společnost držící účast.

Podklady pro tento výpočet a jeho výsledky budou předloženy or­ gánu dohledu nad skupinou, a to buď pojišťovnou nebo zajišťov­ nou držící účast nebo, pokud skupinu nevede pojišťovna nebo zajišťovna, pojišťovací holdingovou společností nebo podnikem ve skupině, který po konzultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu a se samotnou skupinou určí orgán dohledu nad skupinou.

2. Pojišťovna, zajišťovna a pojišťovací holdingová společnost musí průběžně sledovat částku skupinového solventnostního ka­ pitálového požadavku. Pokud se rizikový profil skupiny podstat­ ně odchyluje od předpokladů pro poslední oznámený skupinový solventnostní kapitálový požadavek, bude tento skupinový sol­ ventnostní kapitálový požadavek neprodleně přepočten a ozná­ men orgánům dohledu nad skupinou.

Pokud existuje opodstatněná domněnka, že se ode dne poslední­ ho oznámení skupinového solventnostního kapitálového poža­ davku výrazně změnil rizikový profil skupiny, orgány dohledu nad skupinou mohou požádat, aby byl skupinový solventnostní kapitálový požadavek znovu přepočítán.

Pododdíl 2

Volba metody výpočtu a obecné zásady

Článek 220

Volba metody výpočtu

1. Výpočet skupinové solventnosti pojišťoven a zajišťoven uve­ dených v čl. 213 odst. 2 písm. a) bude proveden podle technic­ kých pravidel a podle jedné z metod uvedených v článcích 221 až 233.

2. Členské státy zajistí, aby výpočet skupinové solventnosti pojišťoven a zajišťoven uvedených v čl. 213 odst. 2 písm. a) byl proveden podle metody 1 uvedené v článcích 230 až 232.

Členské státy však umožní orgánům dohledu, pokud vykonávají funkci orgánu dohledu nad určitou skupinou, aby mohly po kon­ zultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu a se samotnou skupinou rozhodnout, že uplatní na skupinu metodu 2 uvedenou v článcích 233 a 234 nebo kombinaci metod 1 a 2, pokud by použití samotné metody 1 nebylo přiměřené.

Článek 221

Zohlednění poměrného podílu

1. Při výpočtu skupinové solventnosti se zohlední poměrný podíl držený podnikem v přidružených podnicích.

Pro účely prvního pododstavce se tento poměrný podíl stanoví jako:

a) procento použité pro sestavení konsolidované účetní uzávěr­ ky, pokud je použita metoda 1; nebo

b) poměr upsaného kapitálu, který podnik držící účast přímo nebo nepřímo drží, pokud je použita metoda 2.

Je-li však přidružený podnik dceřiným podnikem, který nemá do­ statek kapitálu použitelného ke krytí solventnostního ka­ pitálového požadavku, bude zohledněn celkový deficit solventnosti dceřiného podniku, a to bez ohledu na použitou metodu.

Pokud je podle názoru orgánů dohledu odpovědnost mateřského podniku, který drží majetkovou účast, omezena výlučně na tuto majetkovou účast, mohou tyto orgány dohledu nad skupinou po­ volit zohlednění deficitu solventnosti dceřiného podniku na po­ měrném základě.

2. Orgán dohledu nad skupinou po konzultaci s ostatními pří­ slušnými orgány dohledu a se samotnou skupinou určí, jaká po­ měrná část bude zohledněna, jestliže:

a) neexistuje majetkové propojení mezi některými podniky ve skupině;

b) orgán dohledu rozhodl, že přímé nebo nepřímé držení hla­ sovacích práv či kapitálu v jiném podniku bude kvalifikováno jako účast, neboť podle jeho názoru umožňuje vykonávat značný vliv na řízení tohoto podniku;

c) orgán dohledu rozhodl, že podnik je mateřským podnikem jiného podniku, neboť podle názoru uvedeného orgánu do­ hledu má na tento podnik fakticky dominantní vliv.

Článek 222

Zamezení vícenásobného použití použitelného kapitálu

1. Vícenásobné použití kapitálu použitelného pro solvent­ nostní kapitálový požadavek různých pojišťoven nebo zajišťoven zahrnutých do tohoto výpočtu není povoleno.

Za tímto účelem je nutné z výpočtu skupinové solventnosti, po­ kud tak nestanoví již metody popsané v pododdíle 4, vyloučit tyto částky:

a) hodnotu jakéhokoli aktiva pojišťovny nebo zajišťovny držící účast, které představuje financování kapitálu použitelného pro solventnostní kapitálový požadavek některé z jejích při­ družených pojišťoven nebo zajišťoven;

b) hodnotu jakéhokoli aktiva pojišťovny nebo zajišťovny při­ družené pojišťovně nebo zajišťovně držící účast, které před­ stavuje financování kapitálu použitelného pro solventnostní kapitálový požadavek této pojišťovny nebo zajišťovny držící účast;

c) hodnotu jakéhokoli aktiva pojišťovny nebo zajišťovny při­ družené pojišťovně nebo zajišťovně držící účast, které před­ stavuje financování kapitálu použitelného pro solventnostní kapitálový požadavek jakékoli jiné pojišťovny nebo zajišťov­ ny přidružené pojišťovně nebo zajišťovně držící účast.

2. Aniž je dotčen odstavec 1, následující položky mohou být zahrnuty do výpočtu pouze v té míře, v jaké jsou použitelné pro krytí solventnostního kapitálového požadavku dotyčného přidru­ ženého podniku:

a) disponibilní bonusový fond, na který se vztahuje čl. 91 odst. 2, vytvořené v životní pojišťovně nebo zajišťovně při­ družené pojišťovně nebo zajišťovně držící účast, u níž se sku­ pinová solventnost vypočítává;

b) jakýkoli upsaný, ale nesplacený kapitál pojišťovny nebo za­ jišťovny přidružené pojišťovně nebo zajišťovně držící účast, u níž se skupinová solventnost vypočítává.

Do výpočtu nelze v žádném případě zahrnout následující položky:

i) upsaný, ale nesplacený kapitál, který představuje potenciální závazek podniku držícího účast;

ii) upsaný, ale nesplacený kapitál pojišťovny nebo zajišťovny dr­ xxxx účast, který představuje potenciální závazek přidružené pojišťovny nebo zajišťovny; nebo

iii) upsaný, ale nesplacený kapitál přidružené pojišťovny nebo zajišťovny, který představuje potenciální závazek jiné pojiš­ ťovny nebo zajišťovny přidružené této pojišťovně nebo za­ jišťovně držící účast.

3. Jestliže jsou orgány dohledu toho názoru, že kapitálu pou­ žitelný pro solventnostní kapitálový požadavek jiné přidružené pojišťovny nebo zajišťovny, než je uvedeno v odstavci 2, nemo­ hou být dány účinně k dispozici za účelem krytí solventnostního kapitálového požadavku pojišťovny nebo zajišťovny držící účast, u níž se skupinová solventnost vypočítává, lze tyto použitelný ka­ pitál zahrnout do výpočtu pouze do té míry, v jaké jsou použi­ telné pro krytí solventnostního kapitálového požadavku přidruženého podniku.

4. Součet položek kapitálu uvedených v odstavcích 2 a 3 ne­ smí přesáhnout solventnostní kapitálový požadavek přidružené pojišťovny nebo zajišťovny.

5. Veškerý použitelný kapitál pojišťovny nebo zajišťovny při­ družené pojišťovny nebo zajišťovny držící účast, u níž se vypočí­ tává skupinová solventnost, které podléhají předchozímu povolení orgánu dohledu podle článku 90, může být zahrnut do výpočtu pouze tehdy, pokud byly řádně povoleny orgánem vy­ konávajícím dohled nad přidruženým podnikem.

Článek 223

Vyloučení tvorby kapitálu uvnitř skupiny

1. Při výpočtu skupinové solventnosti se nezohlední žádný ka­ pitál použitelný pro solventnostní kapitálový požadavek, které pocházejí z recipročního financování mezi pojišťovnou nebo za­ jišťovnou držící účast a kterýmkoli z těchto podniků:

a) přidruženým podnikem;

b) podnikem držícím účast;

c) jiným přidruženým podnikem jakéhokoli jejího podniku dr­ xxxxxx účast.

2. Při výpočtu skupinové solventnosti se nezohlední žádný ka­ pitál použitelný pro solventnostní kapitálový požadavek pojišťov­ ny nebo zajišťovny přidružené pojišťovně nebo zajišťovně držící účast, u níž se vypočítává skupinová solventnost, pokud dotyčný použitelný kapitál pochází z recipročního financování s jiným podnikem přidruženým k této pojišťovně nebo zajišťovně držící účast.

3. Za reciproční financování se považuje případ, kdy pojišťov­ na nebo zajišťovna, nebo kterýkoli z jejích přidružených podni­ ků, drží účast nebo poskytuje úvěry dalšímu podniku, jenž přímo nebo nepřímo drží kapitál použitelný pro solventnostní ka­ pitálový požadavek prvně uvedeného podniku.

Článek 224

Ocenění

Aktiva a závazky budou oceněny v souladu s článkem 75.

Pododdíl 3

Pou žití metod výpočtu

Článek 225

Přidružené pojišíovny a zajišíovny

Pokud je pojišťovně nebo zajišťovně přidružena více než jedna pojišťovna nebo zajišťovna, bude do výpočtu skupinové solvent­ nosti zahrnuta každá z těchto přidružených pojišťoven nebo zajišťoven.

Členské státy mohou stanovit, že pokud má přidružená pojišťov­ na nebo zajišťovna své sídlo v jiném členském státě než pojišťov­ na nebo zajišťovna, u které se výpočet solventnostního kapitálového požadavku provádí, bude při jeho výpočtu zohled­ něn solventnostní kapitálový požadavek a použitelný kapitál to­ hoto přidruženého podniku, které odpovídají požadavkům stanoveným tímto jiným členským státem.

Článek 226

Zprostředkující holdingové pojišíovny

1. Při výpočtu skupinové solventnosti se u pojišťovny nebo za­ jišťovny, která drží prostřednictvím pojišťovací holdingové spo­ lečnosti účast v přidružené pojišťovně nebo zajišťovně, či v pojišťovně nebo zajišťovně ze třetí země, zohlední situace zpro­ středkující pojišťovací holdingové společnosti.

Zprostředkující holdingová pojišťovna bude výhradně za účelem tohoto výpočtu posuzována jako pojišťovna nebo zajišťovna pod­ léhající pravidlům stanoveným v hlavě I kapitole VI oddílu 4 pod­ oddílu 1, 2 a 3, pokud jde o solventnostní kapitálový požadavek a podmínkám stanoveným v hlavě I kapitole VI oddílu 3 pod­ oddílu 1, 2 a 3, pokud jde o kapitál použitelný pro solventnostní kapitálový požadavek.

2. V případě, že zprostředkující pojišťovací holdingová společ­ nost drží podřízené pohledávky nebo jiný použitelný kapitál, na který se vztahuje omezení podle článku 98, bude teto kapitál po­ važován za použitelný pouze do výše částky, která se vypočte uplatněním omezení podle článku 98 na celkovéý použitelný ka­ pitál na skupinové úrovni ve srovnání se solventnostním ka­ pitálovým požadavkem na skupinové úrovni.

Veškerý použitelný kapitál zprostředkující pojišťovací holdingové společnosti, který by podléhal předchozímu povolení orgánu do­ hledu v souladu s článkem 90, pokud by byl držen pojišťovnou nebo zajišťovnou, může být zohledněn při výpočtu skupinové solventnosti pouze tehdy, pokud byl řádně povolen orgánem do­ hledu nad skupinou.

Článek 227

Přidružené pojišíovny a zajišíovny ze třetích zemí

1. Při výpočtu skupinové solventnosti pojišťovny nebo za­ jišťovny, která drží účast v pojišťovně nebo zajišťovně ze třetí země, v souladu s článkem 233 je výhradně pro účely tohoto vý­ počtu tato pojišťovna nebo zajišťovna ze třetí země posuzována jako přidružená pojišťovna nebo zajišťovna.

Pokud však ve třetí zemi, ve které má tento podnik sídlo, podnik podléhá povolení a solventnostnímu režimu, který je přinejmen­ ším rovnocenný solventnostnímu režimu stanovenému v hlavě I kapitole VI, mohou členské státy stanovit, že se při výpočtu sol­ ventnosti tohoto podniku zohlední solventnostní kapitálový po­ žadavek a použitelný kapitál, které odpovídají požadavkům stanoveným tímto jiným členským státem.

2. Orgán dohledu nad skupinou na žádost podniku držícího účast nebo z vlastního podnětu ověří, zda solventnostní režim uplatňovaný třetí zemí je přinejmenším rovnocenný.

Orgán dohledu nad skupinou rozhodne o rovnocennosti režimů teprve po konzultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu a s výborem CEIOPS.

3. Komise může přijmout prováděcí opatření, v nichž stanoví kritéria pro posouzení, zda je solventnostní režim uplatňovaný třetí zemí rovnocenný solventnostnímu režimu stanovenému v hlavě I kapitole VI.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

4. Komise může po konzultaci s Evropským výborem pro po­ jišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a s ohledem na kritéria přijatá podle odstavce 3 tohoto článku, regulativním po­ stupem podle čl. 301 odst. 2 rozhodnout, zda solventnostní re­ žim uplatňovaný třetí zemí je rovnocenný solventnostnímu režimu stanovenému v hlavě I kapitole VI.

Tato rozhodnutí podléhají pravidelnému přezkumu, aby byly zohledněny veškeré změny solventnostního režimu stanoveného v hlavě I kapitole VI a solventnostního režimu uplatňovaného třetí zemí.

5. Pokud Komise v souladu s odstavcem 4 rozhodne, že sol­ ventnostní režim v třetí zemi je rovnocenný, nepoužije se odstavec 2.

Pokud Komise v souladu s odstavcem 3 rozhodne, že solvent­ nostní režim uplatňovaný třetí zemí není rovnocenný, pak nelze zohlednit solventnostní kapitálový požadavek a použitelný ka­ pitál určený dotyčnou třetí zemí podle druhého pododstavce od­ stavce 1 a pojišťovna nebo zajišťovna ze třetí země bude posuzována výhradně podle ustanovení prvního pododstavce odstavce 1.

Článek 228

Přidružené uvěrové instituce, investiční podniky a finanční instituce

Pro účely výpočtu skupinové solventnosti pojišťovny nebo za­ jišťovny, která drží účast v uvěrové instituci, investičním podniku nebo finanční instituci, členské státy umožní svým pojišťovnám nebo zajišťovnám držícím účast použít obdobně metodu 1 nebo 2 stanovenou v příloze I směrnice 2002/87/ES. Metoda 1 xxxxxx xxxx v této příloze se však použije pouze v případě, že orgán do­ hledu nad skupinou považuje integrované řízení a vnitřní kontrolu subjektů, které by byly zahrnuty do účetní konsolidace, za uspokojivé. Zvolenou metodu je třeba používat jednotně ve všech pozdějších případech.

Členské státy však umožní svým orgánům dohledu, které vyko­ návají funkci orgánu dohledu nad určitou skupinou, aby mohly na žádost podniku držícího účast nebo z vlastního podnětu roz­ hodnout o odečtení jakékoli účasti uvedené v prvním pododstav­ ci od kapitálu použitelného pro skupinovou solventnost podniku držícího účast.

Článek 229

Nedostupnost nezbytných informací

Pokud příslušné orgány dohledu nemají k dispozici informace o přidruženém podniku se sídlem v členském státě nebo v třetí zemi, které jsou nezbytné pro výpočet skupinové solventnosti po­ jišťovny nebo zajišťovny, odečte se účetní hodnota výše uvede­ ného podniku v pojišťovně nebo zajišťovně držící účast od kapitálu použitelného pro skupinovou solventnost.

V takovém případě se nerealizované zisky z takové účasti nebu­ dou považovat za kapitál použitelný pro skupinovou solventnost.

Pododdíl 4

Metody výpočtu

Článek 230

Metoda 1 (standardní): metoda účetní konsolidace

1. Výpočet skupinové solventnosti pojišťovny nebo zajišťov­ ny držící účast se provádí na základě konsolidované účetní závěrky.

Skupinová solventnost pojišťovny nebo zajišťovny držící účast se rovná rozdílu mezi:

a) kapitálem použitelným pro solventnostní kapitálový poža­ davek, vypočítanými na základě konsolidovaných účetních údajů a

b) skupinovým solventnostním kapitálovým požadavkem, vy­ počítaným na základě konsolidovaných účetních údajů.

Pravidla stanovená v hlavě I kapitole VI oddílu 3 pododdílech 1, 2 a 3 a v hlavě I kapitole VI oddílu 4 pododdílech 1, 2 a 3 se pou­ žijí pro výpočet kapitálu použitelného pro solventnostní ka­ pitálový požadavek a skupinový solventnostní kapitálový požadavek prováděný na základě konsolidovaných účetních údajů.

2. Skupinový solventnostní kapitálový požadavek vycházející z konsolidovaných účetních údajů (konsolidovaný skupinový sol­ ventnostní kapitálový požadavek) se vypočítá buď podle standard­ ního vzorce, nebo podle schváleného interního modelu, a to způsobem odpovídajícím obecným zásadám stanoveným v hlavě I kapitole VI oddílu 4 pododdílech 1 a 2 a v hlavě I kapitole VI oddílu 4 pododdílech 1 a 3.

Konsolidovaný skupinový solventnostní kapitálový požadavek bude tvořen minimálně součtem:

a) minimálního kapitálového požadavku podle článku 129 po­ jišťoven nebo zajišťoven držících účast a

b) poměrného podíl minimálního kapitálového požadavku při­ padajícího na přidruženou pojišťovnu a zajišťovnu.

Toto minimum bude kryto použitelným primárním kapitálem v souladu s čl. 98 odst. 4.

Při určování, zda tento kapitál je použitelný pro minimální konso­ lidovaný skupinový solventnostní kapitálový požadavek, se ob­ dobně použijí zásady stanovené v článcích 221 až 229. Ustanovení čl. 139 odst. 1 a 2 se použijí obdobně.

Článek 231

Skupinový interní model

1. Podá-li pojišťovna nebo zajišťovna a její přidružené podniky nebo přidružené podniky pojišťovací holdingové společnosti spo­ lečně žádost o povolení vypočtu konsolidovaného skupinového solventnostního kapitálového požadavku a solventnostního ka­ pitálového požadavku pojišťoven a zajišťoven ve skupině na zá­ kladě interního modelu, příslušné orgány dohledu společně rozhodnou, zda toto povolení udělí, a v případě potřeby určí pod­ mínky, kterým toto povolení podléhá.

Žádost uvedená v prvním pododstavci bude podána pouze u or­ gánu dohledu nad skupinou.

Orgán dohledu nad skupinou bude neprodleně informovat ostat­ ní příslušné orgány dohledu.

2. Příslušné orgány dohledu podniknou vše, co je v jejich pra­ vomoci, aby přijaly společné rozhodnutí o této žádosti do šesti měsíců ode dne, kdy orgán dohledu nad skupinou obdržel žádost obsahující všechny náležitosti.

Orgán dohledu nad skupinou předá neprodleně tuto žádost ob­ sahující všechny náležitosti ostatním příslušným orgánům dohledu.

3. Orgán dohledu nad skupinou a kterýkoli jiný příslušný or­ gán dohledu mohou v době uvedené v odstavci 2 požádat o vy­ jádření výbor CEIOPS. Výbor CEIOPS je požádán o vyjádření rovněž v případě, že o to požádá podnik držící účast.

V případě, že je výbor CEIOPS požádán o vyjádření, jsou o této skutečnosti informovány všechny příslušné orgány dohledu a ob­ dobí uvedené v odstavci 2 se prodlouží o dva měsíce.

4. Pokud výbor CEIOPS nebyl požádán o vyjádření podle odst. 3 prvního pododstavce a pokud příslušné orgány dohledu nepřijmou společné rozhodnutí do šesti měsíců ode dne, kdy or­ gán dohledu nad skupinou obdržel žádost obsahující všechny ná­ ležitosti, orgán dohledu nad skupinou požádá výbor CEIOPS, aby během dalších dvou měsíců předložil své vyjádření všem přísluš­ ným orgánům dohledu. Orgán dohledu nad skupinou přijme roz­ hodnutí do tří týdnů od předložení uvedeného vyjádření, přičemž toto vyjádření řádně zohlední.

5. Bez ohledu na to, zda byl výbor CEIOPS požádán o vyjád­ ření, orgán dohledu nad skupinou rozhodnutí odůvodní a zohled­ ní v něm stanoviska ostatních příslušných orgánů dohledu.

Orgán dohledu nad skupinou předá rozhodnutí žadateli a ostat­ ním příslušným orgánům dohledu.

Příslušné orgány dohledu toto rozhodnutí dodržují.

6. Nebude-li společné rozhodnutí přijato v období stano­ veném v odstavcích 2 a 3, rozhodne orgán dohledu nad skupi­ nou o této žádosti samostatně.

Při tomto rozhodování orgán dohledu nad skupinou náležitě zohlední:

a) veškeré názory a výhrady ostatních příslušných orgánů do­ hledu vyjádřené během příslušného období;

b) stanovisko výboru CEIOPS, pokud byl tento výbor požádán o vyjádření.

Rozhodnutí obsahuje řádné odůvodnění a vysvětlení všech pod­ statných odchylek od stanoviska výboru CEIOPS.

Orgán dohledu nad skupinou předá rozhodnutí žadateli a ostat­ ním příslušným orgánům dohledu.

Toto rozhodnutí je uznáno jako směrodatné a uplatňováno pří­ slušnými orgány dohledu.

7. Pokud kterýkoliv z příslušných orgánů dohledu usoudí, že rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny pod jeho dohledem se podstatně odchyluje od předpokladů interního modelu schvále­ ného skupinou, a pokud tento podnik dostatečně nezohlednil při­ pomínky orgánu dohledu, může tento orgán dohledu v souladu s článkem 37 uložit navýšení kapitálového požadavku k solvent­ nostnímu kapitálovému požadavku této pojišťovny nebo zajišťov­ ny stanovenému na základě interního modelu.

Ve výjimečných případech, kdy by takové navýšení kapitálového požadavku nebylo přiměřené, může orgán dohledu požadovat, aby dotyčný podnik vypočítal svůj solventnostní kapitálový po­ žadavek na základě standardního vzorce uvedeného v hlavě I ka­ pitole VI oddílu 4 pododdílech 1 a 2. V souladu s případy uvedenými v čl. 37 odst. 1 písm. a) a c) může orgán dohledu ulo­ žit navýšení kapitálového požadavku k solventnostnímu ka­ pitálovému požadavku dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny stanovenému na základě standardního vzorce.

Orgán dohledu zdůvodní jakékoliv takové rozhodnutí uvedené v prvním a druhém pododstavci jak pojišťovně nebo zajišťovně, tak orgánu dohledu nad skupinou.

Článek 232

Navýšení skupinového kapitálového požadavku

Při určování, zda konsolidovaný skupinový solventnostní ka­ pitálový požadavek odpovídajícím způsobem zohledňuje rizikový profil skupiny, věnuje orgán dohledu nad skupinou zvláštní po­ zornost veškerým případům, v nichž mohou nastat okolnosti uvedené v čl. 37 odst. 1 písm. a) až c), zejména pokud:

a) by použitým standardním vzorcem nebo interním modelem mohla být nedostatečně kryta specifická rizika na úrovni sku­ piny s ohledem na obtížnost jejich kvantifikace;

b) je příslušnými orgány dohledu v souladu s článkem 37 a čl. 231 odst. 7 uloženo navýšení kapitálového požadavku k solventnostnímu kapitálovému požadavku přidružené po­ jišťovny nebo zajišťovny;

Ustanovení čl. 37 odst. 1 až 5 a prováděcí opatření přijatá podle čl. 37 odst. 6 se použijí obdobně.

Pokud rizikový profil skupiny není dostatečně zohledněn, může být uloženo navýšení kapitálového požadavku ke skupinovému konsolidovanému solventnostnímu kapitálovému požadavku.

Článek 233

Metoda 2 (alternativní metoda): metoda odpočtu agregovaných dat

1. Skupinová solventnost pojišťovny nebo zajišťovny držící účast se rovná rozdílu mezi:

a) souhrnem použitelným kapitálem skupiny podle odstavce 2;

b) a hodnotou přidružených pojišťoven nebo zajišťoven v poji­ šťovně nebo zajišťovně držící účast a souhrnným skupi­ novým solventnostním kapitálovým požadavkem podle odstavce 3.

2. Souhrnný použitelný kapitál skupiny jsou součtem:

a) kapitálu pojišťovny nebo zajišťovny držící účast použitelného pro solventnostní kapitálový požadavek;

b) poměrného podílu pojišťovny nebo zajišťovny držící účast v kapitálu použitelném pro solventnostní kapitálový poža­ davek přidružených pojišťoven nebo zajišťoven.

3. Souhrnný solventnostní kapitálový požadavek skupiny je součtem:

a) solventnostního kapitálového požadavku pojišťovny nebo zajišťovny držící účast;

b) poměrného podílu solventnostního kapitálového požadav­ ku přidružených pojišťoven nebo zajišťoven.

4. Spočívá-li účast v přidružených pojišťovnách nebo zajišťov­ nách plně nebo z části v nepřímém vlastnictví, do hodnoty při­ družených pojišťoven nebo zajišťoven v pojišťovně nebo zajišťovně držící účast se zahrne hodnota tohoto nepřímého vlast­ nictví s ohledem na rozhodné navazující účasti, a do položek uve­ dených v odst. 2 písm. b) a odst. 3 písm. b) se zahrnou příslušné poměrné podíly kapitálu použitelného pro solventnostní ka­ pitálový požadavek přidružených pojišťoven nebo zajišťoven resp. podíly solventnostního kapitálového požadavku přidruže­ ných pojišťoven nebo zajišťoven.

5. Podá-li pojišťovna nebo zajišťovna a její přidružené pod­ niky, nebo přidružené podniky pojišťovací holdingové společnos­ ti společně žádost o povolení výpočtu solventnostního kapitálového požadavku pojišťoven a zajišťoven ve skupině na zá­ kladě interního modelu, použije se článek 231 obdobně.

6. Při určování, zda souhrnný skupinový solventnostní ka­ pitálový požadavek vypočítaný podle odstavce 3 přiměřeně zohledňuje rizikový profil skupiny, věnují příslušné orgány do­ hledu nad skupinou zvláštní pozornost veškerým specifickým ri­ zikům na úrovni skupiny, která by mohla být nedostatečně kryta s ohledem na obtížnost jejich kvantifikace.

Pokud se rizikový profil skupiny podstatně odchyluje od předpo­ kladů pro souhrnný skupinový solventnostní kapitálový požada­ vek, může být uloženo navýšení kapitálového požadavku k souhrnnému skupinovému solventnostnímu kapitálovému požadavku.

Ustanovení čl. 37 odst. 1 až 5 a prováděcí opatření přijatá podle čl. 37 odst. 6 se použijí obdobně.

Článek 234

Prováděcí opatření

Komise přijme prováděcí opatření stanovující technické zásady a metody uvedené v článcích 220 až 229 a podmínky použití článků 230 až 233 v rámci zajištění jednotného uplatňování ve Společenství.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Pododdíl 5

D ohled nad sku pinovou solventností pojišíoven a zajišíoven, které jsou dceřinými po d n i ky

pojišíovací holdingové společnosti

Článek 235

Skupinová solventnost pojišíovací holdingové společnosti

Pokud jsou pojišťovny nebo zajišťovny dceřinými podniky pojiš­ ťovací holdingové společnosti, orgán dohledu nad skupinou za­ jistí, aby výpočet skupinové solventnosti byl proveden na úrovni pojišťovací holdingové společnosti podle čl. 220 odst. 2 až článku 233.

Pro účely tohoto výpočtu bude mateřský podnik posuzován jako pojišťovna nebo zajišťovna podléhající pravidlům stanoveným v hlavě I kapitole VI oddílu 4 pododdílech 1, 2 a 3, pokud jde o solventnostní kapitálový požadavek, a podmínkám stanoveným v hlavě I kapitole VI oddílu 3 pododdílech 1, 2 a 3, pokud jde o kapitál použitelný pro solventnostní kapitálový požadavek.

Pododdíl 6

D ohled nad sku pinovou solventností v případě sku pin s centralizovaným řízením rizik

Článek 236

Dceřiné podniky pojišíovny nebo zajišíovny: podmínky

Členské státy zajistí, aby se pravidla stanovená v článcích 238 a 239 vztahovala na jakoukoli pojišťovnu nebo zajišťovnu, která je jejím dceřiným podnikem, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a) dceřiný podnik podléhá dohledu nad skupinou prováděnému orgánem dohledu nad skupinou na úrovni mateřského pod­ niku v souladu s touto hlavou a orgán dohledu nad skupi­ nou o ní nerozhodl ve smyslu čl. 214 odst. 2;

b) postupy pro řízení rizik a mechanismy vnitřní kontroly ma­ teřského podniku se vztahují i na dceřiný podnik a mateřský podnik splňuje požadavky příslušných orgánů dohledu na obezřetné řízení dceřiného podniku;

c) mateřský podnik obdržel schválení uvedené v čl. 246 odst. 4 třetím pododstavci;

d) xxxxxxxx podnik obdržel schválení uvedené v čl. 256 odst. 2;

e) mateřský podnik podal žádost o povolení, aby se na pojišťov­ nu nebo zajišťovnu vztahovaly články 238 a 239, a tato žá­ dost byla kladně vyřízena postupem podle článku 237.

Článek 237

Dceřiné podniky pojišíovny nebo zajišíovny: rozhodnutí o žádosti

1. V případě, že je podána žádost, aby se na pojišťovnu nebo zajišťovnu vztahovala pravidla stanovená v článcích 238 a 239, příslušné orgány dohledu rozhodnou společně v rámci kolegia or­ gánů dohledu a po důkladné konzultaci, zda požadované povo­ lení udělí, a v případě potřeby stanoví podmínky, kterým bude povolení podléhat.

Žádost uvedená v prvním pododstavci se podává pouze orgánu dohledu, který povolil dceřiný podnik. Tento orgán dohledu ne­ prodleně informuje ostatní členy kolegia orgánů dohledu a předá jim žádost obsahující všechny náležitosti.

2. Příslušné orgány dohledu učiní vše, co je v jejich pravomo­ ci, aby přijaly společné rozhodnutí o této žádosti do tří měsíců ode dne, kdy všechny orgány dohledu v kolegiu orgánů dohledu obdrží žádost obsahující všechny náležitosti.

3. Existují-li v souvislosti se schvalováním žádosti uvedené v odstavci 1 rozdílné názory, může orgán dohledu nad skupinou nebo kterýkoli jiný příslušný orgán dohledu v době uvedené v od­ stavci 2 požádat o vyjádření výbor CEIOPS. Byl-li výbor CEIOPS požádán o vyjádření, je tato skutečnost oznámena všem přísluš­ ným orgánům dohledu a doba uvedená v odstavci 2 se prodlouží o jeden měsíc.

Byl-li výbor CEIOPS požádán o vyjádření, příslušné orgány do­ hledu před přijetím společného rozhodnutí jeho vyjádření nále­ žitě zohlední.

4. Orgán dohledu, který povolil dceřiný podnik, předá žada­ teli společné rozhodnutí uvedené v odstavcích 2 a 3, které obsa­ huje řádné odůvodnění a, pokud byl výbor CEIOPS požádán o vyjádření, vysvětlení všech podstatných odchylek od stanoviska výboru CEIOPS. Společné rozhodnutí se považuje za směrodatné a je dotčenými orgány dohledu uplatňováno.

5. Nepřijmou-li příslušné orgány dohledu společné rozhodnutí v době stanovené v odstavcích 2 a 3, orgán dohledu nad skupi­ nou rozhodne o této žádosti samostatně.

Při přijímání tohoto rozhodnutí orgán dohledu nad skupinou ná­ ležitě zohlední:

a) veškeré názory a výhrady příslušných orgánů dohledu vyjád­ xxxx během příslušného období;

b) veškeré výhrady ostatních orgánů dohledu v kolegiu orgánů dohledu vyjádřené během příslušného období;

c) stanovisko výboru CEIOPS, pokud byl tento výbor požádán o vyjádření.

Rozhodnutí se řádně odůvodní a obsahuje vysvětlení všech pod­ statných odchylek od výhrad ostatních příslušných orgánů dohle­ du a od stanoviska výboru CEIOPS. Orgán dohledu nad skupinou předává kopii rozhodnutí žadateli a ostatním příslušným orgá­ nům dohledu.

Článek 238

Dceřiné podniky pojišíovny nebo zajišíovny: stanovení solventnostního kapitálového požadavku

1. Aniž je dotčen článek 231, vypočte se solventnostní ka­ pitálový požadavek dceřiného podniku způsobem stanoveným v odstavcích 2, 4 a 5 tohoto článku.

2. Je-li solventnostní kapitálový požadavek dceřiného podni­ ku vypočítán na základě interního modelu schváleného na úrov­ ni skupiny v souladu s článkem 231 a pokud orgán dohledu, který povolil dceřiný podnik, usoudí, že jeho rizikový profil se podstatně odchyluje od tohoto interního modelu, a pokud tento podnik dostatečně nezohlední připomínky orgánu dohledu, může tento orgán dohledu v případech uvedených v článku 37 navrh­ nout navýšení kapitálového požadavku k solventnostnímu ka­ pitálovému požadavku tohoto dceřiného podniku stanoveného na základě takového modelu, nebo ve výjimečných případech, kdy by takové navýšení kapitálového požadavku nebylo vhodné, může orgán dohledu požadovat, aby tento podnik vypočítal svůj skupinový solventnostní kapitálový požadavek na základě stan­ dardního vzorce. Orgán dohledu projedná svůj návrh s kolegiem orgánů dohledu a sdělí důvody k takovému návrhu jak dceřinému podniku, tak kolegiu orgánů dohledu.

3. Je-li solventnostní kapitálový požadavek dceřiného podni­ ku vypočítán na základě standardního vzorce a orgán dohledu, který povolil dceřiný podnik, usoudí, že se jeho rizikový profil podstatně odchyluje od předpokladů pro standardní vzorec, a po­ kud tento podnik dostatečně nezohlední připomínky orgánu do­ hledu, může tento orgán dohledu ve výjimečných případech navrhnout, aby byla podniku uložena v souladu s článkem 110 povinnost, aby při výpočtu modulů životních, neživotních a

zvláštních zdravotních upisovacích rizik nahradil podskupinu parametrů použitých při metodě výpočtu konkrétními paramet­ ry dotyčného podniku, nebo aby bylo v případech uvedených v článku 37 uloženo navýšení kapitálového požadavku k solvent­ nostnímu kapitálovému požadavku tohoto dceřiného podniku.

Orgán dohledu projedná svůj návrh s kolegiem orgánů dohledu a sdělí důvody k takovému návrhu jak dceřinému podniku, tak kolegiu orgánů dohledu.

4. Kolegium orgánů dohledu učiní vše, co je v jeho pravomo­ ci, aby bylo dosaženo dohody o návrhu orgánu dohledu, který povolil dceřiný podnik, nebo o jiných možných opatřeních.

5. Nedojde-li ke shodě mezi orgánem dohledu a orgánem do­ hledu nad skupinou do jednoho měsíce od podání návrhu orgá­ nem dohledu, záležitost je postoupena k posouzení výboru CEIOPS, který v dvouměsíční lhůtě zaujme své stanovisko.

Orgán dohledu, který povolil dceřiný podnik, náležitě zohlední toto stanovisko, než přijme konečné rozhodnutí.

Rozhodnutí se řádně odůvodní a zohlední názory a výhrady ostatních příslušných orgánů dohledu v rámci kolegia orgánů do­ hledu a stanovisko výboru CEIOPS.

Orgán dohledu oznamuje rozhodnutí dceřinému podniku a ko­ legiu orgánů dohledu.

Článek 239

Dceřiné podniky pojišíovny nebo zajišíovny: nedodržení solventnostního kapitálového požadavku a minimálního kapitálového požadavku

1. V případě nedodržení solventnostního kapitálového poža­ davku zašle orgán dohledu, který povolil dceřiný podnik, aniž je dotčen článek 138, neprodleně kolegiu orgánů dohledu ozdravný plán předložený dceřiným podnikem, jehož cílem je do šesti mě­ síců po prvním zjištění, že solventnostní kapitálový požadavek není dodržován, obnovit úroveň použitelného kapitálu nebo snížit rizikový profil, a tím zajistit, aby byl solventnostní ka­ pitálový požadavek dodržován.

Kolegium orgánů dohledu učiní vše, co je v jeho pravomoci, aby bylo dosaženo dohody o návrhu orgánu dohledu týkajícího se schválení ozdravného plánu do čtyř měsíců od data, kdy bylo zjiš­ těno nedodržení solventnostního kapitálového požadavku.

Pokud k dohodě nedojde, rozhodne orgán dohledu, který dceřiný podnik povolil, o schválení ozdravného plánu samostatně, při­ čemž řádně zohlední stanoviska a výhrady ostatních orgánů do­ hledu v rámci kolegia orgánů dohledu.

2. Pokud orgán dohledu, který dceřiný podnik povolil, zjistí v souladu s článkem 136, že se zhoršuje finanční situace, nepro­ dleně oznámí kolegiu orgánů dohledu navržená opatření. S vý­ jimkou mimořádných situací se navržená opatření projednají v kolegiu orgánů dohledu.

Kolegium orgánů dohledu učiní vše, co je v jeho pravomoci, aby bylo dohody o navržených opatřeních dosaženo do jednoho mě­ síce ode dne oznámení.

Pokud k dohodě nedojde, rozhodne orgán dohledu, který dceřiný podnik povolil, zda navržená opatření schválí, přičemž řádně zo­ hlední stanoviska a výhrady ostatních orgánů dohledu v rámci ko­ legia orgánů dohledu.

3. V případě nedodržení minimálního kapitálového požadav­ ku zašle orgán dohledu, který povolil dceřiný podnik, aniž je do­ tčen článek 139, neprodleně kolegiu orgánů dohledu krátkodobý finanční plán předložený dceřiným podnikem, jehož cílem je do tří měsíců po zjištění, že minimální kapitálový požadavek není dodržován, obnovit úroveň použitelného kapitálu, které pokrý­ vají minimální kapitálový požadavek, nebo snížit jeho rizikový profil, a tím zajistit, aby byl minimální kapitálový požadavek do­ držován. Opatření přijatá za účelem dodržení minimálního ka­ pitálového požadavku na úrovni dceřiného podniku se oznamují kolegiu orgánů dohledu.

Článek 240

Dceřiné podniky pojišíovny nebo zajišíovny: ukončení platnosti výjimek

1. Pravidla uvedená v článku 238 a 239 přestávají platit, pokud:

a) přestane být dodržována podmínka uvedená v čl. 236 písm. a);

b) přestane být dodržována podmínka uvedená v čl. 236 písm. b) a skupina v přiměřené lhůtě neobnovila stav, kdy je tato podmínka opět dodržována;

c) přestanou být dodržovány podmínky uvedené v čl. 236 písm. c) a d).

Nastane-li případ uvedený v prvním pododstavci písm. a) a orgán dohledu nad skupinou rozhodne, po konzultaci s kolegiem orgá­ nů dohledu, vyjmout dceřiný podnik z dohledu nad skupinou, který provádí, neprodleně o tom informuje příslušný orgán do­ hledu a mateřský podnik.

Pro účely čl. 236 písm. b), c) a d) je mateřský podnik odpovědný za to, že tyto podmínky jsou dodržovány průběžně. V případě, že nejsou dodržovány, neprodleně o tom informuje orgán dohledu nad skupinou a orgán dohledu nad příslušným dceřiným podni­ kem. Xxxxxxxx podnik předloží plán jak v přiměřené lhůtě obnoví stav, kdy jsou podmínky opět dodržovány.

Aniž je dotčen třetí pododstavec, orgán dohledu nad skupinou na vlastní podnět ověří alespoň jednou ročně, že podmínky uvedené v čl. 236 písm. b), c) a d) jsou stále dodržovány. Orgán dohledu nad skupinou provede toto ověření na žádost příslušného orgánu dohledu, pokud má tento závažné obavy, že tyto podmínky nej­ sou průběžně dodržovány.

Pokud provedené ověření povede k odhalení nedostatků, orgán dohledu nad skupinou vyzve mateřský podnik, aby předložil plán, jak v přiměřené lhůtě obnovit stav, kdy jsou podmínky opět dodržovány.

Pokud orgán dohledu nad skupinou po konzultaci s kolegiem or­ gánů dohledu určí, že tento plán uvedený ve třetím nebo pátém pododstavci je nedostatečný, nebo že není uplatňován v dohod­ nuté lhůtě, orgán dohledu nad skupinou z toho vyvodí, že pod­ mínky uvedené v čl. 236 písm. b), c) a d) nejsou dodržovány a neprodleně o tom informuje příslušný orgán dohledu.

2. Režim uvedený v článcích 238 a 239 začíná znovu platit, pokud mateřský podnik předloží novou žádost a ta je postupem podle článku 237 kladně vyřízena.

Článek 241

Dceřiné podniky pojišíovny nebo zajišíovny: prováděcí opatření

V rámci zajištění jednotného uplatňování článků 236 až 240 Ko­ mise přijme prováděcí opatření týkající se:

a) kritérií, na jejichž základě se posuzuje, zda jsou splněny pod­ mínky stanovené v článku 236;

b) kritérií, na jejichž základě se posuzuje, jaká situace je pova­ žována za mimořádnou podle čl. 239 odst. 2; a

c) postupů, které použijí orgány dohledu při výměně informací a výkonu svých práv a povinností v souladu s články 237 až 240.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Článek 242

Přezkum

1. Do 31. října 2014 Komise posoudí uplatňování hlavy III této směrnice, přičemž se zaměří na spolupráci orgánů dohledu v rámci kolegií orgánů dohledu a fungování těchto kolegií, na právní status výboru CEIOPS a postupy pro dohled nad navyšo­ váním kapitálu, a předloží Evropskému parlamentu a Radě zprá­ vu, k níž případně připojí návrhy na změnu této směrnice.

2. Do 31. října 2015 Komise posoudí, zda je přínosné rozšířit dohled nad skupinou a řízení kapitálu v rámci skupiny pojišťo­ ven nebo zajišťoven včetně odkazu na KOM(2008)0119 a na zprávu Hospodářského a měnového výboru Evropského parla­ mentu o tomto návrhu ze dne 16. října 2008 (A6-0413/2008). Toto posouzení se zaměří na případná opatření k rozšíření řád­ ného přeshraničního řízení pojišťovacích skupin, zejména pokud jde o řízení rizik a aktiv. Ve svém posouzení Komise mimo jiné zohlední nové skutečnosti a vývoj v oblasti:

a) harmonizovaných rámců pro včasný zásah;

b) postupů v centralizovaném řízení rizik ve skupině a fungo­ vání skupinových interních modelů včetně zátěžových testů;

c) operací uvnitř skupiny a koncentrace rizik;

d) projevů diverzifikace a koncentrace z dlouhodobého hlediska;

e) právně závazného rámce pro mediaci v oblasti sporů týkajících se dohledu;

f) harmonizovaného rámce pro převoditelnost aktiv a postupy v případě platební neschopnosti a likvidace, který odstraňuje překážky převoditelnosti aktiv obsažené ve vnitrostátních právních předpisech týkajících se obchodních společností;

g) srovnatelné úrovně ochrany pojistníků a oprávněných osob podniků v rámci jedné skupiny, zejména v krizových situacích;

h) harmonizovaného a přiměřeně finančně zajištěného řešení pro celou Evropskou unii, pokud jde o systémy záruk v pojišťovnictví;

i) harmonizovaného právně závazného rámce mezi přísluš­ nými orgány, centrálními bankami a ministerstvy financí tý­ kajícího se krizového řízení, řešení sporů a sdílení fiskální zátěže, který slaďuje dohledčí pravomoci s povinnostmi ve fiskální oblasti.

Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu, k níž případně připojí návrhy na změnu této směrnice.

Článek 243

Dceřiné podniky pojišíovací holdingové společnosti

Články 236 až 242 se použijí obdobně na pojišťovny a zajišťov­ ny, které jsou dceřinými podniky pojišťovací holdingové společnosti.

Oddíl 2

Koncentrace rizik a operace u vnitř sku piny

Článek 244

Dohled nad koncentrací rizik

1. Dohled nad koncentrací rizik se vykonává v souladu s od­ stavcem 2 a 3 tohoto článku, článkem 246 a kapitolou III.

2. Členské státy vyžadují, aby pojišťovny a zajišťovny nebo holdingové pojišťovny pravidelně a nejméně jednou ročně posky­ tovaly orgánu dohledu nad skupinou zprávy o jakékoliv závažné koncentraci rizik na úrovni skupiny.

Nezbytné informace poskytne orgánu dohledu nad skupinou po­ jišťovna nebo zajišťovna, která je v čele skupiny, nebo- není-li sku­ pina vedena pojišťovnou nebo zajišťovnou, pojišťovací holdingová společnost nebo pojišťovna nebo zajišťovna ve skupi­ ně, kterou orgán dohledu nad skupinou určí po konzultaci s ostat­ ními příslušnými orgány dohledu a skupinou.

Koncentrace rizik podléhá kontrole v rámci dohledu, který vyko­ nává orgán dohledu nad skupinou.

3. Orgán dohledu nad skupinou, po konzultaci s ostatními pří­ slušnými orgány dohledu a skupinou, určí druh rizik, o kterých pojišťovny a zajišťovny v konkrétní skupině musí informovat za všech okolností.

Orgán dohledu nad skupinou a ostatní příslušné orgány dohledu zohlední při určování těchto druhů rizik respektive. ve svém sta­ novisku ohledně těchto druhů rizik specifičnost skupiny i systém řízení rizik ve skupině.

V rámci určení závažné koncentrace rizik, která podléhá ohlašo­ vací povinnosti, orgán dohledu nad skupinou stanoví, po konzul­ taci s ostatními příslušnými orgány dohledu a skupinou, přiměřené limity založené na solventnostním kapitálovém poža­ davku nebo technických rezervách.

Při kontrole koncentrace rizik bude orgán dohledu nad skupinou sledovat zejména případné riziko přenosu ve skupině, riziko střetu zájmů a úroveň či objem rizik.

4. Komise může pro účely odstavců 2 a 3 přijmout prováděcí opatření ohledně definice a určení závažné koncentrace rizik a ohlašovací povinnosti v případě koncentrace rizik.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Článek 245

Dohled nad operacemi uvnitř skupiny

1. Dohled nad transakcemi uvnitř skupiny se vykonává v sou­ ladu s odstavcem 2 a 3 tohoto článku, článkem 246 a kapitolou III.

2. Členské státy vyžadují, aby pojišťovny a zajišťovny nebo holdingové pojišťovny pravidelně a nejméně jednou ročně posky­ tovaly orgánu dohledu nad skupinou zprávy o veškerých výz­ namných transakcích mezi pojišťovnami a zajišťovnami ve skupině, včetně transakcí provedených fyzickými osobami, které mají k některému z podniků ve skupině úzký vztah.

U velmi významných operací uvnitř skupiny členské státy navíc požadují poskytnutí zprávy v co nejkratším možném termínu.

Nezbytné informace poskytne orgánu dohledu nad skupinou po­ jišťovna nebo zajišťovna, která je v čele skupiny, nebo není-li sku­ pina vedena pojišťovnou nebo zajišťovnou, – pojišťovací holdingová společnost nebo. pojišťovna nebo zajišťovna ve sku­ pině, kterou orgán dohledu nad skupinou určí po konzultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu a skupinou.

Tyto operace uvnitř skupiny podléhají kontrole v rámci dohledu, který vykonává orgán dohledu nad skupinou.

3. Orgán dohledu nad skupinou, po konzultaci s ostatními pří­ slušnými orgány dohledu a skupinou, určí druh operací uvnitř skupiny, o kterých pojišťovny a zajišťovny v konkrétní skupině musí informovat za všech okolností. Ustanovení čl. 244 odst. 3 se použije obdobně.

4. Komise může pro účely odstavců 2 a 3 přijmout prováděcí opatření ohledně definice a určení významných transakcí uvnitř skupiny a ohlašovací povinnosti, která se vztahuje na transakce uvnitř skupiny.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Oddíl 3

Řízení rizik a vnitřní kontrola

Článek 246

Dohled nad systémem správy

1. Požadavky stanovené v hlavě I kapitole IV oddílu 2 se pou­ žijí obdobně na úrovni skupiny.

Aniž je dotčen první pododstavec, ve všech podnicích zahrnutých do dohledu nad skupinou podle čl. 213 odst. 2 písm. a) a b) se použijí jednotné systémy řízení rizik a vnitřní kontroly i ohlašo­ vací postupy tak, aby tyto systémy a ohlašovací postupy mohly být kontrolovány na úrovni skupiny.

2. Aniž je dotčen odstavec 1, mechanismy vnitřní kontroly ve skupině zahrnují alespoň:

a) přiměřené mechanismy pro skupinovou solventnost, které umožňují určovat a měřit všechna podstatná podstupovaná rizika a stanovit odpovídající výši kapitálu ke krytí těchto rizik;

b) řádné ohlašovací a účetní postupy, podle kterých jsou sledo­ vány a řízeny operace uvnitř skupiny a koncentrace rizik.

3. Systémy a ohlašovací postupy uvedené v odstavcích 1 a 2 podléhají kontrole prováděné orgánem dohledu nad skupinou, a to v souladu s pravidly stanovenými v kapitole III.

4. Členské státy požadují, aby pojišťovna nebo zajišťovna dr­ xxxx účast nebo pojišťovací holdingová společnost provedla po­ souzení na úrovni skupiny podle článku 45. Vlastní posouzení rizik a solventnosti provedené na úrovni skupiny podléhá kon­ trole v rámci dohledu, který vykonává orgán dohledu nad skupi­ nou v souladu s ustanoveními kapitoly III.

Pokud je výpočet solventnosti na úrovni skupiny prováděn me­ todou 1 uvedenou v článku 230, pojišťovna nebo zajišťovna dr­ žící účast nebo pojišťovací holdingová společnost poskytne orgánu dohledu nad skupinou řádné vysvětlení rozdílu mezi výší solventnostního kapitálového požadavku všech pojišťoven nebo zajišťoven ve skupině a skupinovým konsolidovaným solvent­ nostním kapitálovým požadavkem.

Pojišťovna nebo zajišťovna držící účast nebo pojišťovací holdin­ gová společnost může, pokud se tak rozhodne a pokud její po­ stup schválí orgán dohledu nad skupinou, provést všechna posouzení požadovaná článkem 45 současně na úrovni skupiny a na úrovni kteréhokoli dceřiného podniku ve skupině a vytvořit jediný dokument, který bude obsahovat všechna posouzení.

Před udělením souhlasu v souladu s třetím pododstavcem orgán dohledu nad skupinou konzultuje s členy kolegia orgánů dohle­ du a řádně zohlední jejich názory a výhrady.

Pokud skupina zvolí možnost uvedenou v třetím pododstavci, předloží tento dokument současně všem příslušným orgánům do­ hledu. Využití této možnosti nezbavuje dotyčné dceřiné podniky povinnosti zajistit, aby byly splněny všechny podmínky požado­ vané článkem 45.

KAPITOLA III

Opatření k usnadnění dohledu nad skupinou

Článek 247

Orgán dohledu nad skupinou

1. Z orgánů dohledu dotyčných členských států bude zvolen jediný orgán, odpovědný za koordinaci a výkon dohledu nad sku­ pinou (dále jen „orgán dohledu nad skupinou“).

2. Je-li tentýž orgán dohledu příslušný pro všechny pojišťovny a zajišťovny ve skupině, úloha orgánu dohledu nad skupinou bude vykonávána tímto orgánem dohledu.

Ve všech ostatních případech, s výhradou odstavce 3, plní roli or­ gánu dohledu nad skupinou:

a) pokud skupinu vede pojišťovna nebo zajišťovna, orgán do­ hledu, který povolil tuto pojišťovnu nebo zajišťovnu;

b) pokud skupinu nevede pojišťovna nebo zajišťovna, orgán do­ hledu, který se určí za těchto podmínek:

i) pokud mateřským podnikem pojišťovny nebo zajišťov­ ny je pojišťovací holdingová společnost, je orgánem do­ hledu nad skupinou orgán dohledu, který povolil tuto pojišťovnu nebo zajišťovnu;

ii) v případě, že více než jedna pojišťovna nebo zajišťovna se sídlem ve Společenství má za svůj mateřský podnik stejnou pojišťovací holdingovou společnost a jeden z těchto podniků byl povolen v členském státě, ve kterém má pojišťovací holdingová společnost sídlo, je orgánem dohledu nad skupinou příslušný orgán dohle­ du pojišťovny nebo zajišťovny povolené v tomto člen­ ském státě.

iii) pokud skupinu vede více pojišťovacích holdingových společností se sídly v různých členských státech a v kaž­ dém z těchto členských států je jedna pojišťovna nebo zajišťovna, je orgánem dohledu nad skupinou orgán do­ hledu pojišťovny nebo zajišťovny s největší bilanční sumou;

iv) v případě, že více než jedna pojišťovna nebo zajišťovna se sídlem ve Společenství má za svůj mateřský podnik stejnou pojišťovací holdingovou společnost a žádný z těchto podniků nebyl povolen v členském státě, ve kterém má pojišťovací holdingová společnost sídlo, je orgánem dohledu nad skupinou orgán dohledu, který povolil pojišťovnu nebo zajišťovnu s největší bilanční sumou;

v) pokud se jedná o skupinu, která nemá mateřský podnik a ve všech ostatních případech neuvedených v bodech i) až iv), je orgánem dohledu nad skupinou orgán dohle­ du, který povolil pojišťovnu nebo zajišťovnu s největší bilanční sumou.

3. Ve zvláštních případech se mohou příslušné orgány dohle­ du na žádost jakéhokoli orgánu společným rozhodnutím odchýlit od kritérií uvedených v odstavci 2, pokud by bylo jejich uplatně­ ní nevhodné vzhledem ke struktuře skupiny a k poměrnému vý­ znamu činnosti pojišťoven a zajišťoven v jednotlivých zemích, a určit za orgán dohledu nad skupinou jiný orgán dohledu.

Za tímto účelem může kterýkoliv z příslušných orgánů dohledu požadovat, aby bylo projednáno, zda kritéria uvedená v odstavci 2 jsou odpovídající. Takovéto projednání však neproběhne častěji než jednou ročně.

Příslušné orgány dohledu podniknou vše, co je v jejich pravomo­ ci, aby přijaly společné rozhodnutí ohledně volby orgánu dohle­ du nad skupinou, a to do tří měsíců ode dne, kdy byla podána žádost o projednání. Příslušné orgány dohledu umožní skupině vyjádřit své stanovisko, než přijmou rozhodnutí.

4. Během tříměsíčního období uvedeného v odst. 3 třetím pododstavci může kterýkoli příslušný orgán dohledu požádat, aby byl výbor CEIOPS požádán o vyjádření. V případě, že je výbor CEIOPS požádán o vyjádření, prodlouží se uvedené období o dva měsíce.

5. Je-li výbor CEIOPS požádán o vyjádření, příslušné orgány dohledu před přijetím společného rozhodnutí jeho vyjádření ná­ ležitě zohlední. Společné rozhodnutí se řádně odůvodní a obsa­ huje vysvětlení všech podstatných odchylek od stanovisek přijatých výborem CEIOPS.

6. Není-li přijato společné rozhodnutí, které se odchyluje od kritérií stanovených v odstavci 2, funkce orgánu dohledu nad sku­ pinou je svěřena orgánu dohledu, jenž je určen v souladu s odstavcem 2.

7. Výbor CEIOPS informuje nejméně jednou ročně Evropský parlament, Xxxx a Komisi o hlavních potížích při uplatňování od­ stavců 2, 3 a 6.

Vyskytnou-li se jakékoli závažnější obtíže při uplatňování kritérií uvedených v odstavcích 2 a 3, přijme Komise prováděcí opatření, jež tato kritéria upřesní.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

8. Má-li členský stát více než jeden orgán dohledu, který vy­ konává obezřetnostní dohled nad pojišťovnami a zajišťovnami, přijme dotyčný členský stát nezbytná opatření, aby zajistil koor­ dinaci činnosti těchto orgánů.

Článek 248

Práva a povinnosti orgánu dohledu nad skupinou

a ostatních orgánů dohledu – kolegium orgánů dohledu

1. Práva a povinnosti orgánu dohledu nad skupinou v oblasti dohledu nad skupinou zahrnují:

a) koordinaci shromažďování a šíření užitečných nebo zásad­ ních informací při běžných a mimořádných situacích, včetně šíření informací důležitých pro kontrolní činnost orgánu dohledu;

b) dohled nad finanční situací skupiny a její vyhodnocování;

c) hodnocení, zda skupina dodržuje pravidla pro solventnost, koncentraci rizik a operace uvnitř skupiny, jak jsou stanove­ ny v článcích 218 až 245;

d) hodnocení řídícího a kontrolního systému skupiny, jak sta­ noveno v článku 246, tj. zda členové správního, řídícího nebo kontrolního orgánu podniku držícího účast splňují po­ žadavky stanovené v článcích 42 a 257;

e) plánování a koordinaci kontrolních činností při běžných a mimořádných situacích ve spolupráci s příslušnými orgány dohledu, a to formou pravidelných jednání konaných nejmé­ ně jednou ročně nebo jinými přiměřenými prostředky, s ohle­ dem na povahu, rozsah a komplexitu rizik spjatých s činností podniků, které jsou členy skupiny;

f) jiné úkoly, opatření a rozhodnutí, které orgánu dohledu nad skupinou ukládá tato směrnice nebo které vyplývají z jejího uplatňování, zejména řízení postupu schvalování interního modelu na úrovni skupiny, jak je stanoveno v článcích 231 a 233, a postupu udělování souhlasu s uplatněním režimu stanoveného v článcích 237 až 240.

2. Za účelem usnadnění plnění úkolů v rámci dohledu nad skupinou podle odstavce 1 se zřídí kolegium orgánů dohledu, kte­ rému předsedá orgán dohledu nad skupinou.

Kolegium orgánů dohledu zajistí, aby spolupráce, výměna infor­ mací a postupy konzultace mezi orgány dohledu, které jsou čle­ ny kolegia, probíhaly účinně v souladu s hlavou III s cílem napomáhat sbližování jejich rozhodnutí a činností.

3. Členy kolegia orgánů dohledu jsou orgán dohledu nad sku­ pinou a orgány dohledu všech členských států, ve kterých se na­ cházejí sídla všech dceřiných podniků.

Členy kolegií orgánů dohledu mohou být rovněž orgány dohledu nad významnými pobočkami a přidruženými podniky. Jejich účast je však omezena pouze na dosažení cíle účinné výměny informací.

Účinné fungování kolegia orgánů dohledu může vyžadovat, aby některé činnosti prováděl omezený počet orgánů dohledu, které jsou jeho členy.

4. Aniž jsou dotčena jakákoli opatření přijatá podle této směr­ nice, jsou kolegia orgánů dohledu zřizována na základě dohod o koordinaci mezi orgánem dohledu nad skupinou a ostatními příslušnými orgány dohledu.

V případě rozdílných názorů na dohody o koordinaci může kte­ rýkoli člen kolegia orgánů dohledu záležitost postoupit výboru CEIOPS.

Před přijetím konečného rozhodnutí orgán dohledu nad skupi­ nou po konzultaci s příslušnými orgány dohledu řádně zváží veš­ kerá stanoviska, která výbor CEIOPS vydal, do dvou měsíců od jejich přijetí. Rozhodnutí se řádně odůvodní a obsahuje vysvětle­ ní všech podstatných odchylek od stanoviska výboru CEIOPS. Or­ gán dohledu nad skupinou předá rozhodnutí ostatním příslušným orgánům dohledu.

5. Aniž jsou dotčena jakákoli opatření přijatá podle této směr­ nice, stanoví se v dohodách o koordinaci uvedených v odstavci 4 postupy pro:

a) rozhodování mezi příslušnými orgány dohledu v souladu s články 231, 232 a 247;

b) konzultace podle odstavce 4 tohoto článku a podle čl. 218 odst. 5.

Aniž jsou dotčena práva a povinnosti, která orgánu dohledu nad skupinou a ostatním orgánům dohledu plynou z této směrnice, mohou být dohodami o koordinaci svěřeny orgánu dohledu nad skupinou nebo ostatním orgánům dohledu další úkoly, pokud se tím zvýší účinnost dohledu nad skupinou a není ohrožena kon­ trolní činnost členů kolegia orgánů dohledu s ohledem na jejich individuální povinnosti.

Kromě toho mohou dohody o koordinaci stanovit postupy pro:

a) konzultace mezi příslušnými orgány dohledu, zejména ve smyslu článků 213 až 217, 219 až 221, 227, 244 až 246, 250, 256, 260 a 262;

b) spolupráci s jinými orgány dohledu.

6. Výbor CEIOPS vypracuje pokyny pro fungování kolegií or­ gánů dohledu, a to na základě komplexního posouzení jejich čin­ nosti zaměřeného na úroveň jejich sbližování. Tato posouzení se provádějí nejméně jednou za tři roky. Členské státy zajistí, aby or­ gán dohledu nad skupinou předal výboru CEIOPS informace o fungování kolegia orgánů dohledu a o nastalých obtížích, které jsou pro toto posouzení významné.

7. Komise přijme pro účely odstavců 1 až 6 prováděcí opatření ohledně koordinace dohledu nad skupinou, včetně definice vý­ znamné pobočky.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 301 odst. 3.

Článek 249

Spolupráce a výměna informací mezi orgány dohledu

1. Orgány odpovědné za dohled nad jednotlivými pojišťovna­ mi a zajišťovnami ve skupině budou úzce spolupracovat s orgá­ nem dohledu nad skupinou, zejména pokud pojišťovna nebo zajišťovna čelí finančním potížím.

Aby tyto orgány dohledu, včetně orgánu dohledu nad skupinou, měly k dispozici informace stejného rozsahu, aniž by byla dotče­ na jejich působnost, a bez ohledu na to, zda mají tyto orgány