KAPITOLA PRVNÍ

KAPITOLA PRVNÍ

Uvedení do problematiky

1.1 Obecné vymezení

V úvodu lze zmínit, že už samotná definice pojmu předsmluvní odpovědnosti (culpa in contrahendo)6 s sebou nese jistá úskalí. Volným překladem samotné- ho termínu docházíme k závěru, že se jedná o zavinění při procesu uzavírání smlouvy. Takové konstatování je však příliš vágní na to, aby důsledně zodpo- vědělo otázku volající po obsahu zkoumaného institutu. Pokusíme se proto o důkladnější vymezení.

Jak napovídá český ekvivalent, jedná se o odpovědnost, tedy o situaci, kdy je subjekt v důsledku porušení primární povinnosti zatížen negativními práv- ními důsledky.7 V tomto smyslu proto můžeme výše uvedený institut definovat jako odpovědnost za porušení povinností, kterými jsou kontrahenti (případně i další subjekty)8 při negociaci9 vázáni.

Ani tato formulace však zcela uspokojivou odpověď nepřináší, a to zejmé- na z následujících důvodů:

– V rámci kontinentální Evropy nenacházíme jednotné (teoretické) pojetí předsmluvní odpovědnosti (culpa in contrahendo bývá kvalifikována jako závazek ze smlouvy či kvazikontraktu, závazek z deliktu, případně závazek

6 Ačkoli byl institut předsmluvní odpovědnosti v omezeném rozsahu znám již před přelomovou Xxxxxxxxxxx prací, je označení „culpa in contrahendo“ právě jeho zásluhou. Tento termín pro- šel obsahově rovněž určitým vývojem a je dnes používán pro širší okruh případů, než pro ja- ký byl užíván samotným Jheringem (srov. dále). V této práci budou termíny „předsmluvní od- povědnost“ a „culpa in contrahendo“ dále používány promiscue.

7 Tj. sekundární povinností, přijmeme-li koncepci pasivní odpovědnosti.

8 Viz kapitoly o předsmluvní odpovědnosti v Německu a Rakousku. V některých případech se navíc nedá o kontrahentech v pravém slova smyslu hovořit, německé či rakouské pojetí zahr- nuje do sféry aplikace culpa in contrahendo i subjekty, které v nejlepším případě můžeme po- važovat za „hypotetické“ či „presumované“.

9 Záměrně volíme termín „negociace“ jako široký pojem zahrnující nejen klasickou kontrakta- ci sestávající ze sekvence oferty a akceptace, ale rovněž i méně závazný obchodní kontakt, marketingové aktivity apod. Dále však nebude mezi „negociací“ a „kontraktací“ činěn rozdíl.

z jiné zavazovací skutečnosti)10, odhlédneme-li navíc od rezervovaného přístupu k předsmluvní odpovědnosti v rámci právních řádů common law11 (na této situaci nic nemění ani začlenění culpa in contrahendo do nařízení ŘÍM II)12.

– Institut předsmluvní odpovědnosti je lokalizován do „šedé zóny“, spadající před uzavření smlouvy; právě vymezení časového prostoru, kdy kontrahen- tům vznikají určité povinnosti, se jeví jako nesnadné a obtížně uchopitelné.

– Pestrost jevových forem předsmluvní odpovědnosti; předsmluvní odpověd- nost zahrnuje dosti nesourodou skupinu „skutkových podstat“, která ztěžu- je obecnější klasifikaci (porušení povinnosti nepůsobit škodu, porušení in- formačních povinností, ukončení vyjednávání o smlouvě bez legitimního důvodu)13, uvedená různorodost se promítá i do funkcí, které culpa in con- trahendo plní (ochrana oprávněné důvěry, investic, ochrana slabší smluvní strany atd.);

– Institut předsmluvní odpovědnosti prošel a nadále prochází určitým vývo- jem, nelze navíc hovořit o tom, že by míra tohoto vývoje byla v rámci ev- ropských právních řádů srovnatelná.14

Xxxxx in contrahendo je tak ve svém nejširším pojetí značně diferencova- ný a vnitřně ne zcela koherentní institut. Ucelenější pohled na samotný pojem předsmluvní odpovědnosti je proto možné získat až v konfrontaci s následujícími kapitolami, kde budou dílčí aspekty této problematiky blíže popsány.

10 Kontraktní či kvazikontraktní kvalifikace je zastávána v Německu, Rakousku či Nizozemsku, deliktní naopak např. ve Francii a Itálii, za institut sui generis je předsmluvní odpovědnost po- važována ve Švýcarsku.

11 I zde je míra rezistence vůči culpa in contrahendo různá (rozdíly zejména v Anglii a Austrá- lii). Obecně srov. XXXXXXXXXX, J., XXXXXXXXX, M. (eds.) Precontractual Liability in Eu- ropean Private Law. Cambridge: Cambridge University Press, 2008.

12 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). Jedná se tedy o kolizní úpravu ne- řešící hmotněprávní aspekt věci. Pro naše účely je podstatná deliktní kvalifikace culpa in con- trahendo.

13 Jako součást předsmluvní odpovědnosti jsou v Německu a Rakousku pojímány i případy, kte- ré jsou ve většině ostatních zemí pokryty deliktním právem. Myšlenky předsmluvní odpověd- nosti se navíc promítají i do značně specifických oblastí, jako jsou odpovědnost za obsah pro- spektu cenného papíru či výběrová řízení. Dochází rovněž k pronikání culpa in contrahendo do veřejného práva (veřejnoprávní smlouvy).

14 Srov. pozici předsmluvní odpovědnosti např. v Německu či Itálii (vysoký zájem teorie a pra- xe) a postavení culpa in contrahendo např. v České republice, kde se stále jedná o pomyslnou

„Popelku“.

I přes uvedené těžkosti s přesvědčivým definováním obsahu předsmluvní odpovědnosti lze nicméně vypozorovat jisté pojítko v rámci (především) kon- tinentální Evropy, které prezentuje culpa in contrahendo ve světle jejího (snad nesporně) ekvitního jádra.15 I když se zdůvodnění právní existence v jednotli- vých právních řádech liší, jsou ekvitní aspekty přesto při bližší analýze patrné. Ostatně již Jhering považoval předsmluvní odpovědnost za „právně-etický“ problém. K tomuto závěru se v předkládané práci, jak bude prezentováno dále, kloní i autor.16

Institut předsmluvní odpovědnosti prošel poměrně bohatým vývojem. Ač- koli je „objev“ culpa in contrahendo připisován Xxxxxxxxxx, dílčí aspekty této problematiky mají kořeny pravděpodobně již v (klasickém) římském právu a později v učení přirozenoprávní školy.17 Lze také poukázat na projevy ně- kterých myšlenek doktríny předsmluvní odpovědnosti v kodifikacích pruského práva, resp. práva Západní Haliče.18 Uvedené pozitivněprávní zakotvení ovšem nemělo na rozšíření problematiky citelnější dopad, proto můžeme jako skuteč- ně přelomovou hodnotit až práci Jheringovu (viz níže).

Historicky první kodifikací předsmluvní odpovědnosti v jejím moderním pojetí byla nesporně úprava v italském Codice civile z roku 1942 (§ 1337–1338). Italský příklad poté následoval např. řecký zákonodárce (§ 197–198 řeckého občanského zákoníku). Explicitní úpravy se předsmluvní odpovědnost dočkala konečně v rámci reformy závazkového práva i v Němec- ku (srov. § 311 odst. 2 a 3 BGB). Výslovné zakotvení dnes existuje také v ně- kolika dalších zemích.19

Culpa in contrahendo neušla ani pozornosti „evropského“ zákonodárce, který předsmluvní odpovědnost zahrnul do unifikace kolizního práva mimo- smluvních závazků (nařízení ŘÍM II). Značné pozornosti se těší také v projek- tech tzv. spontánní unifikace (PECL, UNIDROIT, CEC, ACQUIS Principles, resp. DFCR). Nemenší prostor je tomuto institutu věnován rovněž v kompara- tivní literatuře.

15 K tomu srov. XXXXXXXXX, X., XXXXXXXXX, S. (eds.) Good Faith in European Contract Law. Cambridge: Cambridge University Press, 2000, s. 26 a násl.

16 Na ekvitní rozměr předsmluvní odpovědnosti v české literatuře odkazuje např. Hrádek. K to- mu srov. XXXXXX, X. Xxxxxxxxxxx odpovědnost: Xxxxx in contrahendo. 1. vydání. Praha: Au- ditorium, 2009, s. 17 a násl.

17 K tomu srov. XXXX, U., XXXXXXXXX, X. Xxx Bürgerliche Gesetzbuch und seine Richter: zur Reaktion der Rechtsprechung auf die Kodifikation des deutschen Privatrechts (1896–1914). Frankfurt am Main: X. Xxxxxxxxxxx, 2000, s. 113 a násl.

18 Srov. pruský ALR I 5 § 284, resp. západohaličský III § 6 WGGB.

19 Např. Portugalsko, Polsko, Estonsko. Explicitní úprava je zamýšlena v rámci rekodifikací sou- kromého práva v České republice či Maďarsku. Xxx XXXXXXX, F. Europäisches Obligatio- nenrecht. 2., erweiterte Auflage. Wien, New York: Springer, 2003, s. 204 a násl.

1.2 Jheringova koncepce culpa in contrahendo

Opravdový mezník ve vývoji culpa in contrahendo představovala až Jheringo- va práce Xxxxx in contrahendo oder Schadenersatz bei nichtigen oder nicht zur Perfektion gelangten Verträgen z roku 1861, jejíž závěry jsou pro náš další vý- klad klíčové z následujících důvodů: (i) Jhering se při konstrukci vlastního po- jetí předsmluvní odpovědnosti potýkal s obdobnými problémy, s jakými byla později konfrontována německá civilistika po přijetí BGB, a (ii) některé Jheringovy myšlenky se přímo promítly do textu BGB. Na druhé straně nelze Jheringův (byť nesporný) vliv na profilaci předsmluvní odpovědnosti přeceňo- vat. Dnešní pojetí se od původního dosti liší (Xxxxxxx sám omezil culpa in con- trahendo pouze na smlouvy neplatné, resp. na smlouvy imperfektní).20

Impulzem pro Jheringa byla (tehdejší) nedostatečná ochrana účastníků při kontraktaci. Tuto skutečnost demonstroval např. na situaci, kdy došlo k objed- návce zboží, avšak místo požadovaného množství v librách bylo omylem ob- jednáno zboží v metrických centech. Po dodání bylo zboží odmítnuto. Zároveň byla smlouva neplatná. Jhering si zde oprávněně kladl otázku, kdo ponese ná- klady pramenící z uvedeného omylu (např. náklady na přepravu).21 V této sou- vislosti je nutné podotknout, že Jhering při řešení problému vycházel přede- vším z (klasického) římského práva (a své myšlenky rozvíjel na konstrukci kupní smlouvy).

Jelikož v uvedeném případě neexistovala platná smlouva (a nebylo tedy možné aplikovat žalobu z kontraktu), nabízelo se Jheringovi deliktní řešení. Ac- tio legis Aquiliae se ovšem omezovala jen na sanaci určitých druhů škod (při- čemž zmíněné přepravní náklady pod její rozsah nespadaly), actio doli zase vy- žadovala úmysl22 (ani zde tak nebyly podmínky naplněny). Na první pohled tudíž neexistoval optimální nástroj pro přiznání náhrady škody (tedy např. ná- kladů na přepravu). Tuto situaci vnímal Jhering jako krajně nespravedlivou (zde pramení jeho pojetí culpa in contrahendo jako problému právně-etického).

20 Později byly předsmluvní odpovědnosti přiznány účinky i v rámci platně uzavřené smlouvy. Koncepce culpa in contrahendo je také aplikována na situace patřící spíše do deliktního prá- va. Jheringovo pojetí navíc nekoresponduje s deliktním základem předsmluvní odpovědnosti např. ve Francii. K tomu srov. kapitolu 6 této knihy.

21 XXXXXXXXX, Ch. Dissertation zum Thema culpa in contrahendo im italienischen Recht mit einer abschließenden Darstellung der österreichischen Rechtslage. 310 s. 1995, s. 10 a násl. Dizertační práce. Xxxx-Xxxxxxxx-Universität Graz. Vedoucí práce Xxxxxxxx Xxxxxxx Xxxxxx.

22 XXXX, U., XXXXXXXXX, X. Xxx Bürgerliche Gesetzbuch und seine Richter: zur Reaktion der Rechtsprechung auf die Kodifikation des deutschen Privatrechts (1896–1914). Frankfurt am Main: X. Xxxxxxxxxxx, 2000, s. 114.

Xxxxxxx se pokusil nastíněný problém vyřešit za pomoci analogických pří- padů v římském právu. Oporu našel v úpravě situací, kdy šlo o koupi res extra commercium, resp. o koupi neexistující pozůstalosti. Ačkoli ani zde nedošlo k uzavření platné kupní smlouvy, přiznávalo římské právo v těchto situacích kupujícímu actio empti (tedy žalobu z kontraktu). Tento paradox přivedl Xxxxxxxx k tomu, že žaloba z kontraktu by měla být (obecně) aplikovatelná i v případech, kdy je smlouva neplatná (odmítal tedy izolované uplatnění kon- traktních žalob pouze v uvedených příkladech).23 Aplikace kontraktní žaloby byla klíčová, jelikož umožnila problém s náhradou škody vyřešit.

Xxxxxxx se proto snažil poukázat na podobnost se smlouvou, na v zásadě smluvní charakter nároku na náhradu škody pramenící z neplatné smlouvy. Do- šel zde k závěru, že neplatnost smlouvu nezbavuje jejích veškerých účinků (při neplatnosti vznikal nárok na náhradu škody či vrácení převzatého plnění). Své myšlenky v této linii dále rozvinul v tom smyslu, že započetím kontraktace je- jí účastníci opouští sféru negativně formulovaných povinností („neškodit“) a jsou dále povinováni i k pozitivnímu konání (tedy např. k informování druhé strany o nezpůsobilosti předmětu koupě). Kontrahenti jsou navzájem vázáni k dodržování určité pečlivosti/dbalosti (diligentia). S citelnějším zatížením kontrahentů spojoval Xxxxxxx také přísnější odpovědnost (pro zavinění při kon- traktaci tak postačí nedbalost).24

Stručně shrnuto, Xxxxxxx se pokusil překlenout nedostatečnou deliktní ochranu pomocí konstrukce „smlouvě se podobajícího závazku“, aby tím umožnil aplikaci kontraktní žaloby25, jež skýtala žádoucí řešení (tj. umožnila

23 XXXXXXXXX, Ch. Dissertation zum Thema culpa in contrahendo im italienischen Recht mit einer abschließenden Darstellung der österreichischen Rechtslage. 310 s. 1995, s. 17–18. Di- zertační práce. Xxxx-Xxxxxxxx-Universität Graz. Vedoucí práce Xxxxxxxx Xxxxxxx Xxxxxx.

24 XXXXXXXXX, Ch. Dissertation zum Thema culpa in contrahendo im italienischen Recht mit einer abschließenden Darstellung der österreichischen Rechtslage. 310 s. 1995, s. 31–33. Di- zertační práce. Xxxx-Xxxxxxxx-Universität Graz. Vedoucí práce Xxxxxxxx Xxxxxxx Xxxxxx.

25 Kontraktní žalobu z neplatné smlouvy považoval za žalobu na náhradu škody. Jelikož se jed- nalo o institut odpovědnosti za škodu způsobenou při kontraktaci, byl Xxxxxxx nucen řešit i otázku zavinění. Xxxxxxx spojoval zavinění prodávajícího s jeho nevědomostí o nezpůsobilos- ti předmětu koupě (res extra commercium), tedy že ačkoliv prodávající o nezpůsobilosti před- mětu koupě musel vědět, kupní smlouvu (s nic netušící) druhou stranou přesto uzavřel. Xxxxxxx ovšem zavinění spojoval i s případy, kdy prodávající o zmíněné nezpůsobilosti nevěděl (ani ne- mohl vědět). Uvedené řešení zdůvodnil tím, že pokud se některá ze stran mýlí, má se mýlit na své náklady, a nikoli náklady druhé strany. V této souvislosti bylo Xxxxxxxxxx vytýkáno, že svým extenzivním pojetím vytvořil xxxxxxx „culpa-fikci“. Toto pojetí však bylo částečně reflektová- no BGB (srov. § 122 BGB). K tomu srov. XXXX, U., XXXXXXXXX, X. Xxx Bürgerliche Ge- setzbuch und seine Richter: zur Reaktion der Rechtsprechung auf die Kodifikation des deut- schen Privatrechts (1896–1914). Frankfurt am Main: X. Xxxxxxxxxxx, 2000, s. 123.

náhradu příslušné škody26, zahrnovala zavinění i z nedbalosti). Jak je patrné, vycházel Jhering při řešení z poměrně extenzivního pojetí aplikace norem smluvního práva na situace, kdy k uzavření samotné smlouvy ještě nedošlo (ty- to situace považoval za natolik provázané, že se na ně mohla použít stejná pra- vidla; v zásadě tak postavil vznikající smluvní závazek naroveň smluvnímu zá- vazku již vzniklému). Ačkoli je tedy zřejmé, že Xxxxxxxxxx závěry byly poplatné specifické koncepci římského práva, lze při jistém zobecnění pozoro- vat jejich vliv na současné pojetí culpa in contrahendo v právních řádech kon- tinentální Evropy (obecně je myšlenka předsmluvní odpovědnosti akceptována ve všech srovnávaných právních řádech).

26 Jhering tendoval k náhradě tzv. negatives Interesse (zjednodušeně – poškozený měl být posta- ven do situace, v jaké by se nacházel, kdyby k vadné kontraktaci vůbec nedošlo). Blíže k ná- hradě škody viz příslušné kapitoly této knihy. K tomu srov. XXXX, U., MOHNHAUPT, X. Xxx Bürgerliche Gesetzbuch und seine Richter: zur Reaktion der Rechtsprechung auf die Kodifika- tion des deutschen Privatrechts (1896–1914). Frankfurt am Main: X. Xxxxxxxxxxx, 2000, s. 116.