GENESIS

GENESIS

2/2022

Průvodce studiem Bible

Obsah

1. Stvoření

2. Pád do hříchu

3. Kain a jeho odkaz

4. Potopa

5. Národy a Bábel

6. Abrahamovy kořeny

7. Smlouva s Xxxxxxxxx

8. Zaslíbení

9. Uchvatitel Jákob

10. Jákob – Izrael

11. Xxxxx – mistr snů

12. Xxxxx – princ egyptský

13. Izrael v Egyptě

Za materiály ke studiu sobotní školy je zodpovědné oddělení sobotní školy při Generální kon- xxxxxxx Církve adventistů sedmého dne a oddělení sobotní školy při Česko-Slovenské unii. Text materiálů byl při překladu upraven podle pravidel dohodnutých s oddělením sobotní školy při Generální konferenci.

Genesis

Průvodce studiem Bible

2. čtvrtletí 2022

Autor: Xxxxxxx X. Xxxxxxx Xxxxxxxxxxx: Xxxxxxxx X. Xxxxxxxxx Foto: Pixabay

Grafická úprava a sazba

Vydala Církev adventistů sedmého dne Vytiskla tiskárna ARTRON, s.r.o., Boskovice Vydání první, Praha 2022

ISBN ISBN 978-80-88026-41-9

XXXX 0000-0000

Úvod

Na počátku

Kniha Genesis je zprávou o Ježíši, našem Stvořiteli, Udržovateli a Vykupiteli. Když apoštol Xxx tisíciletí po vzniku této knihy psal své evangelium, vrací se ke slovům Xxxxxxx a odhaluje Xxxxxxxx roli při stvoření: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí“ (J 1,1–4).

Co se Xxx snaží zdůraznit? „Na počátku“ bylo stvořeno to, co předtím neexistovalo, a vše bylo stvořeno Xxxxxxx. Celé stvoření – od galaxií, které se řítí vesmírem jako ohromující shluky ohně a světla, přes precizně zorganizovanou DNA zázračně vetkanou do buňky až po kvantové vlny – to vše Ježíš stvořil a udržuje. A právě kniha Genesis je prvním příběhem Písma o stvoření a zároveň o vykoupení, o záchraně tohoto stvoření. V Genesis se nachází jediný „oficiální“ záznam o našem původu.

Název knihy – Genesis – pochází z řeckého slova genesis, což znamená „původ“ nebo „zro- zení“. Celý koncept je odvozen z hebrejského termínu berešit („na počátku“), prvního slova knihy (a tedy i prvního slova celé Bible). Kniha Genesis představuje základ, na kterém stojí celé Písmo. Je velice důležitá a je knihou, na kterou se ostatní části Bible nejvíce odvolávají a nejvíce z ní citují.

Kniha Genesis nám pomáhá porozumět, kým jako lidské bytosti vlastně jsme. Je to dů- ležité především dnes, kdy se lidstvo považuje jen za výsledek náhody a souhry okolností ryze materialistického vesmíru. Nebo jak řekl jeden fyzik, my lidé jsme jen „zorganizované bláto“ (což je do určité míry pravda, ačkoli z jeho pohledu byly oním organizátorem jen a jen přírodní zákony). Genesis nám však odhaluje náš skutečný původ. Jsme bytosti zá- měrně a dokonale stvořené k Božímu obrazu v dokonalém světě. Genesis také vysvětluje pád člověka do hříchu. To je důvod, proč náš svět už není dokonalý a proč nejsme dokonalí ani my lidé. Genesis nás však utěšuje Xxxxx zaslíbením záchrany ve světě, který nám sám o sobě nenabízí nic jiného než utrpení a smrt.

Genesis se svými dramatickými příběhy o zázracích (stvoření, narození, duha) a soudech (potopa, Sodoma a Gomora), které svědčí o svaté Boží přítomnosti, vzbuzuje úžas. Genesis je však i kniha dojímavých lidských příběhů o lásce (Xxxxx a Xxxxxx), o nenávisti (Xxxxx a Xxxx), o narození (Xxxx, Xxxxx a Xxxxxxxx synové), o smrti (Xxxx, Xxxxxx, Xxxxx a Xxxxx), o vraždě (Xxxx, Xxxxxx x Xxxx) a odpuštění (Xxxx a Xxxxx, Xxxxx a jeho bratři). Je to také učebnice s lekcemi o etice (Kain, Babylon), o víře (Xxxxxxx, Xxxxx) a o naději a příslibu vykoupení (rozdrcení hada, zaslíbená země).

Toto čtvrtletí budeme nejen číst a studovat knihu Genesis, ale budeme spolu s jejími aktéry prožívat i krásné příběhy, a tak se naučíme lépe chodit s Pánem stvoření, Xxxxx Xxxxxxxx, Xxxxx a Xxxxxx.

Popisované příběhy se odehrávají na různých místech – od Edenu přes Babylon, za- slíbenou zemi, po Egypt –, připomínají nám, že i náš život je cesta, a posilují naši naději na skutečnou zaslíbenou zemi – na nové nebe a novou zemi. Když sledujeme postavy na stránkách knihy Genesis, zjišťujeme, že bez ohledu na to, jak odlišná je jejich doba, místo, kultura a okolnosti života od naší situace, často jsou jejich příběhy v mnoha ohledech i našimi příběhy.

Xxxxxxx X. Xxxxxxx, DHL, ThD, je emeritním profesorem hebrejštiny a výkladu Starého zákona na Teologickém semináři CASD na Andrewsově univerzitě.

Lekce 1

Týden od 27. března do 2. dubna 2022

Stvoření        

Texty na tento týden

Genesis 1 a 2

Základní verš

„Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ (Gn 1,1)

Kniha Genesis, a tím i celá Bible, začíná popisem Božích skutků při stvoření. To je velice důležité. Znamená to totiž, že stvořením začínají lidské i biblické dějiny, a také to, že příběh o stvoření, zaznamenaný v knize Genesis, má stejnou historickou věrohodnost jako ostatní události lidských a biblických dějin.

Dva záznamy o stvoření v Genesis 1 a 2 obsahují důležitá naučení o Bohu a lidstvu. Během našeho studia se tento týden soustředíme také na lepší porozumění hlubokému významu sedmého dne – soboty. Budeme uvažovat o tom, jak Bůh stvořil člověka z prachu ke svému obrazu. Bude nás zajímat smysl stromu poznání dobra a zla a jeho spojení se stromem života. Nejdůležitější lekcí biblických příběhů o počátku je však naučení o milosti. Naše exis- tence je výhradně aktem milosti. Bůh stvořil nebe a zemi v době, kdy lidé ještě neexistovali. Stejně jako naše stvoření, i naše vykoupení je darem od Boha. Hluboký smysl má i skuteč-

nost, že oba pojmy – stvoření i vykoupení – se setkávají v přikázání o sobotě.

Osnova lekce

V první lekci se budeme zamýšlet nad poselstvím prvních dvou kapitol knihy Genesis, které hovoří o Bohu Stvořiteli a jeho úžasném díle. Smyslem tohoto studia nebude podrobně roze- bírat každý verš textu, ale podívat se na něj z „ptačí perspektivy“, jako na celek, a pochopit, co nám říká o Bohu, stvořeném světě i o nás a našem úkolu na této zemi.

• Gn 1,1.2: Stvořitel – velký i blízký Bůh (neděle)

• Gn 1,31; 2,1–3: Stvoření – velmi dobrý dar lásky (pondělí)

• Gn 2,2.3: Sobota – vrchol stvoření (úterý)

• Gn 1,26–29; 2,7: Člověk – obraz dobrého Boha (středa)

• Gn 2,15–17.24: Tři úkoly dané člověku (čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 27. března

1 | Stvoření

BŮH STVOŘITEL

1Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. 2Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. 3I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. (Gn 1,1–3)

1K díkůvzdání. Hlahol Hospodinu, celá země! 2Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem! 3Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase. (Ž 100,1–3)

Osobní studium

Uvažuj o úvodních biblických textech. Jaká je – nebo by měla být – odpověď člověka na Boží stvořitelské dílo? Proč?

V Genesis 1 je tím hlavním poselstvím zprávy o stvoření Bůh. Slyšíme to hned v prvním verši: „Na počátku stvořil Bůh...“ (Gn 1,1). V prvním řádku (Gn 1,1) je slovo

„Bůh“ umístěno ve středu verše a v tradič- ním liturgickém zpěvu je ke zdůraznění významu Boha podtrženo tím nejsilnějším přízvukem. Text stvoření tedy začíná důra- zem na Boha, autora stvoření.

Dá se říct, že kniha Genesis na začátku představuje Boha dvěma různými pohledy. První zpráva o stvoření (Gn 1,1–2,4) hovoří o Bohu, který je nekonečně daleko od lidí. Je to transcendentní Bůh, hebrejsky Xxxxxx, jehož jméno vypovídá o jeho svrchovanos- ti. Slovo Xxxxxx označuje mimořádné po- stavení a nezměřitelnou sílu a jeho použití v množném čísle vyjadřuje myšlenku maje- státu a nadřazenosti.

Aplikace

Uvažuj o obrovské moci Boha, který udržuje celý vesmír, a přesto může být tak blízko kaž- dému z nás. Proč je tato úžasná pravda tak nádherná?

Druhá zpráva o stvoření (Gn 2,4–25) před- stavuje téhož Boha jako blízkého a osobní- ho, imanentního Boha, Jahveho (Hospodi-

na), jehož jméno podle mnohých naznačuje blízkost a vztah. Text příběhu stvoření je tedy jako celek nepřímou výzvou k uctívání Boha. Máme si uvědomit nejen nekonečnou Boží vznešenost a moc, ale zároveň také uznat svou závislost na něm, protože „on nás učinil“ (Ž 100,3). Proto mnoho žalmů opakovaně spojuje téma uctívání s tématem stvoření (Ž 95,1–6; Ž 139,13.14; porovnej s tex- tem Zj 14,7).

Tento dvojí pohled na Boha, který je na jedné straně majestátní, svrchovaný a ne- konečně mocný a na straně druhé blízký, mi- lující a vstupující do vztahu s námi, obsahuje důležitou myšlenku o způsobu, jak bychom měli k Bohu při uctívání přistupovat. Úžas a vážnost jdou ruku v ruce s radostí a ujiště- ním o Boží blízkosti, lásce a o jeho odpuštění (viz Ž 2,11). Význam můžeme vidět i v po- sloupnosti těchto dvou představení Boha: zkušenost Boží blízkosti a intimita jeho pří- tomnosti navazuje na zkušenost s Bohem, který je vzdálen. Teprve když si uvědomíme, jak je Bůh velký a úžasný, budeme schopni ocenit jeho milost a s rozechvěním si vychut- návat jeho úžasnou a láskyplnou přítomnost v našich životech.

Po | 28. března

1 | Stvoření

STVOŘENÍ

1,31Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.

2,1Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. 2Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. 3A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo. (Gn 1,31; 2,1–3)

Osobní studium

Přečti si text Gn 1,3–31 (soustřeď se na verše 4, 10, 12, 18, 21, 25 a 31) a Gn 2,1–3. Jaký je vý-

znam refrénu „to je dobré“ v prvním zázna- mu příběhu stvoření? Co se můžeme naučit ze závěru zprávy o stvoření (Gn 2,1–3)?

Po každém kroku v procesu stvoření Bůh hodnotí své dílo jako tov – „dobré“. Použití tohoto přídavného jména znamená, že Boží dílo stvoření bylo úspěšné. Boží konstatová- ní, že to „je dobré“, znamená, že to „fungova- lo“. Světlo svítilo (Gn 1,4), rostliny přinášely plody (Gn 1,12) a podobně.

Toto slovo však znamenalo více než efek- tivitu funkce. Hebrejské slovo tov se v Bibli používá také k označení estetického oce- nění něčeho krásného (Gn 24,16). Vyjadřuje také protiklad zla (Gn 2,9), které je spojeno se smrtí (Gn 2,17).

Slovní spojení „je to dobré“ znamená, že stvoření fungovalo tak, jak mělo, bylo krás- né a dokonalé a nebylo v něm žádné zlo. Svět ještě nebyl jako náš svět. Nebyl ovlivněn hříchem a smrtí. Tato myšlenka je zdůraz-

něna v úvodu druhé zprávy o stvoření (viz Gn 2,5).

Uvedený popis stvoření je v příkrém roz- poru s evolučními teoriemi, které dogmatic- ky prohlašují, že svět se formoval postupně, sérií náhodných událostí, počínaje od horší- ho stavu k lepšímu.

Naproti tomu biblický autor tvrdí, že Bůh stvořil svět záměrně a rychle (Gn 1,1). Nešlo o žádnou náhodu ani žádné překvapení. Svět nevznikl sám od sebe, ale jako důsledek Boží vůle a Božího slova (Gn 1,3). Sloveso bara – „stvořit“ přeložené v Genesis 1 v tom smyslu, že Bůh na začátku „stvořil“ nebe a zemi, je používáno pouze tehdy, je-li jeho předmětem Bůh, a naznačuje rychlost usku- tečnění: Bůh promluvil, a tak se stalo.

Text záznamu stvoření nás informuje, že „vše“ bylo tehdy hotovo (Gn 1,31) a sa- motný Stvořitel „vše“ označil jako „velmi dobré“ (Gn 1,31). Genesis 1,1 uvádí samot- nou událost stvoření nebe a země. Genesis 2,1 prohlašuje, že událost byla dokončena. A všechno bylo dokončeno, včetně soboty, za sedm dní.

Aplikace

Proč představa miliard let trvající evoluce zcela ruší poselství příběhu stvoření zazname- naného v knize Genesis? Proč jsou tyto dva pohledy ve všech směrech neslučitelné?

Út | 29. března

1 | Stvoření

SOBOTA

2Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. 3A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo. (Gn 2,2.3)

8Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil. 9Šest dní xxxxx pracovat a dělat všechnu svou práci, 10ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, 11protože šest dní Xxxxxxxx dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho. (Ex 20,8–11; ČSP)

Osobní studium

Jak je podle úvodních textů sedmý den – so- bota – svázána se stvořením? Jak může toto spojení ovlivnit naše prožívání soboty?

Bůh dokončil své dílo stvoření a to ho vedlo k ustanovení soboty. Sedmý den je tedy výrazem naší víry, že Bůh při stvo- ření dokončil své dílo a že ho považoval za „velmi dobré“. Zachovávat sobotu zname- ná připojit se k Xxxx a spolu s ním uznávat hodnotu a krásu jeho stvoření.

Aplikace

Jak ti sobotní odpočinek pomáhá prožívat spasení, které nyní máme v Ježíši a které se nakonec naplní při stvoření nového nebe a nové země?

Můžeme si odpočinout od své práce, stejně jako si odpočinul Bůh. Zachovávání soboty znamená říci „ano“ Božímu „velmi dobrému“ stvoření, jehož součástí jsou i naše fyzická těla. Na rozdíl od některých starověkých (a také současných) názorů nic v Bibli (ani ve Starém, ani v Novém zákoně), nepovažuje tělo za něco zlého. Vnímání těla jako něčeho špatného je pohanský koncept, ne biblický. Ti, kdo zachovávají sobotu, jsou vděční za Boží stvoření, které zahrnuje i jejich vlastní tělo; mohou z něj mít radost a pečovat o něj.

Sobota, která představuje první „konec“ v dějinách člověka, je také znamením naděje pro trpící lidstvo i celý svět. Je zajímavé, že slovní spojení „dokončil své dílo“ se znovu ob- jevuje v souvislosti s koncem stavby svatyně (Ex 40,33) a také na konci stavby Šalomouno- va chrámu (1Kr 7,40.51). Ve svatyni i chrámu se lidé učili o evangeliu a záchraně.

Po pádu do hříchu nabyla sobota dalšího významu. Každý týden připomíná zázrak spasení, jehož nedílnou součástí je i zázrak nového stvoření (Iz 65,17; Zj 21,1). Xxxxxx, kte- rá přichází na konci týdne, je znamením, že i utrpení a zkoušky tohoto světa budou mít svůj konec.

Proto si Xxxxx vybral sobotu jako nej- vhodnější den k uzdravení nemocných (L 13,13–16). Na rozdíl od nejrůznějších tra- dic, v nichž uvízli náboženští představite- lé, uzdravením v sobotu Ježíš velmi jasně ukázal na dobu, kdy skončí veškerá bolest, utrpení a smrt, čímž se definitivně završí proces spasení. Každá sobota nám tedy uka- zuje na naději vykoupení.

St | 30. března

1 | Stvoření

STVOŘENÍ LIDSTVA

26I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ 27Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. 28A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ 29Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. (Gn 1,26–29)

I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal

člověk živým tvorem. (Gn 2,7)

Osobní studium

Stvoření lidí bylo posledním Božím aktem stvoření, jak ho zaznamenává kniha Gene- sis. Lidé jsou vrcholem celého pozemského stvoření, smyslem, pro který byla vytvoře- na naše planeta.

Uvažuj o úvodních textech (Gn 1,26–29 a Gn 2,7). Jak spolu souvisí tato dvě podání stvoření člověka?

To, že Bůh stvořil lidi ke svému obrazu, je jedním z nejodvážnějších tvrzení Písma. Ačkoli „Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře...“ (Gn 1,25), pouze v souvislosti s lidmi se dozvídáme, že „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem“ (Gn 1,27). Toto konstatování se často omezovalo na duchovní povahu lidí v tom smyslu, že „Boží obraz“ znamená pouze administrativní funkci reprezentování Boha nebo duchovní složku vztahu člověka s Bo- hem nebo lidí navzájem.

I když jsou tato chápání správná, neza- hrnují důležitou fyzickou realitu stvoření. Oba rozměry jsou zahrnuty ve dvou slovech

„obraz“ a „podoba“, která popisují tento pro- ces v Genesis 1,26. Zatímco hebrejské slovo celem („obraz“) odkazuje na konkrétní tvar fyzického těla, slovo demut („podoba“) od-

kazuje na abstraktní vlastnosti, které jsou srovnatelné s božskou osobou.

Hebrejské vyjádření „Boží obraz“ by proto mělo být chápáno v celkovém smyslu bib- lického pohledu na lidskou přirozenost. Bi- blický text potvrzuje, že jednotlivci (muži a ženy) byli stvořeni k Božímu obrazu tělesně i duchovně. „Když Xxxx vyšel z rukou Stvo- řitele, nesl ve své fyzické, duševní i duchovní oblasti podobu svého Tvůrce.“ (Ed 15; Vych 10) Toto chápání Božího obrazu, včetně těles- ného rozměru, je potvrzeno i v druhém popisu stvoření, který říká, že díky Božímu stvoři- telskému činu „se stal člověk živým tvorem“ (Gn 2,7). Text doslova říká „živou duší“ (hebrej- sky nefeš; tak překládá ČSP). Skutečnost, že se člověk stal živou bytostí, je výsledkem dvo- jího Božího jednání: Bůh „vytvořil“ člověka a Bůh mu „vdechl“ dech života. Všimněme si, že „dech“ často odkazuje na duchovní rozměr, ale je spojen s dýcháním fyzického těla, stvo- řeného „z prachu ze země“ (Gn 2,7; ČSP). Tento

„dech života“ je v duchovním smyslu „dechem“ a ve fyzickém smyslu „životem“.

Bůh později uskuteční třetí krok, tento- krát aby stvořil ženu z těla muže (Gn 2,21.22), čímž chce zdůraznit, že žena je stejné povahy jako muž.

Aplikace

Co pro tebe znamená, že Bůh je tvým Stvořitelem a že jsi stvořen k Božímu obrazu?

Čt | 31. března

1 | Stvoření

ZODPOVĚDNOST ČLOVĚKA

15Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. 16A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. 17Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ (Gn 2,15–17)

Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. (Gn 2,24)

Osobní studium

Jakmile Bůh stvořil prvního člověka, dal mu tři dary: zahradu (Gn 2,8), jídlo (Gn 2,16) a ženu (Gn 2,22).

Jaké povinnosti dostal člověk ve vztahu ke stvoření a Bohu (Gn 2,15–17)? Jak spolu tyto povinnosti souvisejí?

První povinnost člověka se týká přiroze- ného prostředí, do kterého ho Bůh umístil. Člověk měl zahradu „obdělávat a střežit“ (Gn 2,15). Sloveso abad („sloužit“, „praco- vat“) připomíná nutnost práce. Nestačí jen přijmout dar. Musíme se o něj starat, aby nesl ovoce. Podobný princip zopakuje Xxxxx ve svém podobenství o hřivnách (talentech; ČSP; Mt 25,14–30). Sloveso šamar („xxxxx- xxx“, „uchovávat“) v sobě nese rozměr odpo- vědnosti za ochranu přijatého daru.

Druhá povinnost se týká jeho jídla. Mu- síme mít na paměti, že tento dar dává lidem Bůh (viz Gn 1,29). Bůh člověku řekl: „Z kaž- dého stromu zahrady smíš jíst“ (Gn 2,16). Lidé nestvořili ani stromy, ani jejich ovoce, které můžeme jíst. Šlo o dar milosti.

Měli přijmout a těšit se z velkorysého Bo- žího daru, „z každého stromu zahrady“. Jako

součást této milosti však Bůh přidává jedno omezení. Neměli jíst z jednoho konkrétního stromu. Užívání si bez jakýchkoli omezení povede ke smrti. Tento princip platil v raj- ské zahradě a v mnoha ohledech stejný prin- cip platí i dnes.

Třetí povinnost člověka se týká jeho ženy, třetího Božího daru: „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem“ (Gn 2,24). Toto mimořádné prohlášení je silným vý- razem, který vyzdvihuje lidskou odpověd- nost za manželskou smlouvu a cíl být „jed- ním tělem“, tedy jednou bytostí (porovnej s Mt 19,7–9).

Důvod, proč se zde říká, že by měl „muž“ opustit své rodiče, pravděpodobně souvisí s častým biblickým používáním tzv. „ge- nerického maskulina“ – tedy s používáním mužského rodu pro lidi obecně, bez rozdílu pohlaví. Proto máme důvod předpokládat, že stejné přikázání se vztahuje i na ženu. Platí tedy, že když jednou přijmeme Boží dar manželského pouta, vyžaduje to mimo jiné i lidskou zodpovědnost, jejíž věrné naplňování spočívá na obou – na muži i na ženě.

Aplikace

Uvažuj nad vším, co ti Bůh dal. Jaká je tvá zodpovědnost za všechno, co jsi dostal?

Pá | 1. dubna

1 | Stvoření

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

Přečtěte si 14. kapitolu „Věda a Bible“ v knize Výchova (Ed 128–134; Vych 77–80).

„Kniha přírody i kniha Božího zjevení pocházejí od stejného autora, proto mezi nimi nemůže být nesoulad. Každá svým způsobem a svým jazykem svědčí o stejných velkých pravdách. Věda přichází se stále novými objevy, ale výsledky vědeckého bádání neukazují nic, co by, pokud to správně chápeme, odporovalo Božímu zjevení. Kniha přírody a psané Boží slovo se navzájem objasňují. Přivádějí nás blíže k Bohu tím, že nám přibližují zákony, které vytvořil a jejichž pomocí působí.

Mylné závěry odvozené z jevů, které pozorujeme v přírodě, však některé lidi přivedly k přesvědčení, že mezi vědou a zjevením je rozpor. Ve snaze vyřešit tento problém se pak uchýlili k takovým výkladům Písma, které oslabují a ničí moc Božího slova. Poznatky geolo- gie jsou podle nich v rozporu s doslovným výkladem Mojžíšova záznamu o stvoření. Domní- vají se, že pro evoluci země z původního chaosu bylo třeba milionů let. Ve snaze přizpůsobit Bibli tomuto domnělému vědeckému poznatku pak považují dny stvoření za dlouhá, neur- čitá období, která mohla trvat tisíce nebo miliony let.

Takový závěr je naprosto nepodložený. Zpráva o stvoření je v souladu s ostatními částmi Bible i s vědou.“ (Ed 128.129; Vych 77)

Xxxxxx k rozhovoru

1. Proč by ovlivnilo kvalitu naší víry, kdybychom věřili, že příběhy o stvoření jsou jen legendami, mýty, které vznikly, aby nám zprostředkovaly duchovní naučení, ale bez historické reality? Co v biblickém textu naznačuje, že autor věděl, že příběh stvoření je stejně historický jako ostatní příběhy v knize Genesis? Jaké je Xxxxxxxx svědectví o his- torické pravdě těchto příběhů?

2. Co nás příběh Genesis učí o důležitosti péče o Zemi? Jak můžeme být dobrými správci naší planety, ale zároveň se vyhýbat nebezpečí, že budeme uctívat stvoření místo toho, aby- chom uctívali samotného Stvořitele? V čem spočívá pokušení uctívat stvoření? (Ă 1,25)

3. Jak se navzdory tisíciletí dlouhému pustošivému vlivu hříchu neustále projevuje pů- vodní zázrak, krása a majestátnost „velmi dobrého“ stvoření? Co toto stvoření vypoví- dá o Boží dobrotě a moci?

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

10 |

19:36

Lekce 2

Týden od 3. do 9. dubna

Pád   do   hříchu     

Texty na tento týden

Genesis 3

Základní verš

„Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ (Gn 3,15)

Mezi tím, co řekl Bůh našim prarodičům v Edenu, zazněla i výstraha: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho po- jedl, propadneš smrti“ (Gn 2,16.17). Toto varování před jedením ze stromu poznání dobrého a zlého nám ukazuje, že ačkoli měli lidé znát dobro, nebylo Božím záměrem, aby znali i zlo.

Dnes je nám docela jasné proč.

Hrozba smrti, spojená s varováním před neposlušností (Gn 2,17), se musela naplnit:

„Prach jsi a v prach se navrátíš“ (Gn 3,19). Nejenže už lidé nemohli dál jíst ze stromu života, byli vyhnáni i z rajské zahrady (Gn 3,24), a proto neměli přístup k tomu, co by jim mohlo jako hříšníkům poskytnout věčný život (Gn 3,22).

Uprostřed této tragédie však přichází naděje, která se nachází ve verši Gn 3,15. Tento text se proto nazývá také evangelium neboli „první zaslíbení záchrany“. Ano, tento verš před- stavuje první evangelium, které se v Bibli nachází. Lidé poprvé slyší, že navzdory fatálnímu selhání a pádu Bůh pro člověka připravil možnost záchrany.

Osnova lekce

Druhá lekce tohoto čtvrtletí nás provede třetí kapitolou knihy Genesis, která představuje vstup hříchu do lidských životů. Je zde představen nejen původce hříchu a jeho lstivá takti- ka, ale také tragické důsledky, které hřích do světa přinesl. Zároveň ale z Boží milosti zazní i poselství naděje.

• Gn 3,1: Lstivý had (neděle)

• Gn 3,1–6: Lákavé pokušení (pondělí)

• Gn 3,7–13: Skrývání se před Bohem (úterý)

• Gn 3,14.15: Osud hada (středa)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

• Gn 3,15–24: Osud lidstva (čtvrtek)

Ne | 3. dubna

2 | Pád do hříchu

LSTIVÝ HAD

Had byl nejchytřejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Xxx učinil. (Gn 3,1a; ČSP)

Obávám se však, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu, aby totiž vaše mysl neztratila nevinnost a neodvrátila se od upřímné oddanosti Xxxxxx. (2K 11,3)

7A strhla se bitva na nebi: Xxxxxxx a jeho andělé se utkali s drakem. 8Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. 9A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a sa- tan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé. (Zj 12,7–9)

Osobní studium

Uvažuj o uvedených verších. Kdo je podle Bible had? Jak oklamal Evu?

Gn 3,1

2K 11,3

Zj 12,7–9

Text Genesis 3 začíná „hadem“. Větná skladba verše naznačuje důraz na tuto po- stavu děje – slovo „had“ je prvním slovem věty. Způsob, jakým je „had“ představen v hebrejském textu, naznačuje, že jde o zná- mou postavu, jako by čtenář už měl vědět, kdo had je. Realita této bytosti je tedy potvr- zena hned prvním slovem kapitoly.

Písmo identifikuje hada jako Božího ne- přítele (Iz 27,1) a výslovně říká, že je „ďá- bel a satan“ (Zj 12,9). Rovněž na starověkém Blízkém východě had zosobňoval moc zla.

Aplikace

Pokud byl satan schopen oklamat bezhříšnou Evu v Edenu, o kolik jsme zranitelnější my dnes? Jaká je naše nejlepší obrana proti jeho podvodům?

„Aby [satan] nepozorovaně dosáhl svého cíle, použil přestrojení. Had byl jedním z nej-

krásnějších a nejmoudřejších tvorů. Svou oslnivou nádherou upoutával pozornost a byl pastvou pro oči, když odpočíval na za- kázaném stromě a pochutnával si na lahod- ném ovoci. Tak číhal zhoubce v zahradě pokoje.“ (PP 53; NUD 18)

Když Bible v jakékoli souvislosti mluví o ďáblu, nejde jen o metaforu. V Písmu je satan zobrazen jako doslovná bytost, nejen jako řečnický symbol nebo abstraktní prin- cip pro zobrazení zla nebo temné stránky lidstva.

Had se lidem nepředstavuje jako Boží ne- přítel. Naopak, odkazuje se na Boží slova, která cituje, a zdá se, že je i podporuje. Hned od začátku můžeme vidět, že satan rád cituje Xxxx a zneužívá ke svým cílům i Boží slovo, jak bude zřejmé později (Mt 4,6).

Všimněte si také, že had se se ženou ni- jak otevřeně nehádá. Klade otázku nazna- čující, že věří tomu, co jim Bůh řekl. Ptá se Evy: „Bůh vám zakázal...?“ (Gn 3,1). Už od začátku tedy vidíme, jak byla tato by- tost mazaná a nepoctivá. A jak poznáváme, fungovalo to.

Po | 4. dubna

2 | Pád do hříchu

LÁKAVÉ POKUŠENÍ

16A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. 17Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ (Gn 2,16.17)

1Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Ăekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ 2Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. 3Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“ 4Had ženu ujišťoval: „Xxxxxx, nepropadnete smrti. 5Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ 6Žena vi- děla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též xxxx. (Gn 3,1–6)

Osobní studium

Uvažuj o úvodních textech (Gn 2,16.17; 3,1–6 a také J 8,44). Porovnej slova Božího příkazu Xxxxxxx se slovy hada adresovanými ženě. V čem spočívá rozdíl? Jaký je význam těch- to rozdílů?

Všimněme si paralely mezi rozhovorem Xxxx s Xxxxxx (Gn 2,16.17) a Eviným roz- hovorem s hadem. Jako by se had postavil na Boží místo a byl informovanější. Nejprve jen položil otázku, která měla naznačit, že žena pravděpodobně Xxxx nepochopila. Potom však satan otevřeně zpochybnil Boží úmysly, a dokonce mu odporoval.

Aplikace

Různé teorie a motivační přístupy i dnes staví na tom, že v každém z nás je něco nesmr- telného, z čehož vyplývají rozmanité, často velmi scestné aplikace. Jak nám naše chápání lidské přirozenosti a stavu mrtvých poskytuje důležitou ochranu před těmito nebezpeč- nými podvody?

Xxxxxxx útok se týká dvou problémů – smr- ti a poznání dobra a zla. Bůh lidi jasně a dů- razně varoval, že v případě neposlušnosti propadnou smrti (Gn 2,17). Satan však řekl, že nezemřou (Gn 3,4). To by ale naznačovalo, že lidé jsou sami o sobě nesmrtelní. I když Bůh Xxxxxxx zakázal z tohoto ovoce jíst (Gn 2,17), satan je povzbuzoval, aby ovoce jedli, protože se jim otevřou oči a budou jako Bůh (Gn 3,5).

Xxxxxxxx dva argumenty týkající se ne- smrtelnosti a podobnosti s Xxxxx pře- svědčily Evu, aby jedla ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého. Je znepokojující, že jakmile se žena rozhodla neposlechnout Xxxx a jíst zakázané ovoce, chovala se, jako by Bůh již nebyl přítomný, a postavila se sama na jeho místo. Biblický text si všímá této záměny. Eva používá Boží jazyk. Její hodnocení zakázaného ovoce: „viděla, že je to strom s plody dobrými“ (Gn 3,6) připomí- ná Boží hodnocení stvoření: „viděl, že ... je dobré“ (Gn 1,4).

Tato dvě pokušení – být nesmrtelný a být jako Bůh – jsou základem představy nesmr- telnosti ve starověkém egyptském a řec- kém náboženství. Touha po nesmrtelnosti, která byla považována za božský atribut, nutila tyto lidi usilovat o božské postavení, aby (jak doufali) mohli získat nesmrtelnost. Tento způsob myšlení nenápadně pronikl i do židovsko-křesťanské kultury a zrodil víru v nesmrtelnost duše, která v mnoha denominacích existuje dodnes.

Út | 5. dubna

2 | Pád do hříchu

SKRÝVÁNÍ SE PŘED BOHEM

7Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. 8Tu

uslyšeli hlas Hospodina Xxxx procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Xxxxx uprostřed stromoví v zahradě. 9Hospodin Bůh zavolal

na člověka: „Kde jsi?“ 10On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“ 11Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu,

z něhož jsem ti zakázal jíst?“ 12Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“ 13Proto řekl Hospodin Bůh ženě: „Cos to učinila?“ Žena odpověděla: „Had mě podvedl a já jsem xxxxx.“ (Gn 3,7–13)

Osobní studium

Uvažuj o úvodním textu. Proč se Xxxx a Xxx před Bohem schovávali? Jak rozumíš Boží otázce: „Kde jsi?“ Jak se Xxxx a Xxx snažili omluvit své chování?

Po přestoupení Xxxxxx zákazu se Xxxx a Xxx cítili nazí. Přišli totiž o svůj světel- ný oděv, který odrážel Boží přítomnost (viz Ž 8,6; porovnej se Ž 104,1.2). Boží ob- raz, k němuž byli stvořeni, poznamenal hřích. Sloveso označující snahu něco „dě- lat“ – „spletli“ ve slovním spojení „splet- li tedy [...] a přepásali se“ (Gn 3,7) – se do- sud vztahovalo pouze na Boha Stvořitele. (V hebrejštině je zde použito stejné sloveso jako ve verších Gn 1,7.16.25 atd.) Jako by se svým „děláním“ snažili nahradit Stvořite- le. Vlastním činem se snažili zakrýt svůj hřích. Takové jednání apoštol Xxxxx odsu- zuje a označuje ho za nefunkční „osprave- dlnění ze skutků“ (Ga 2,16).

Aplikace

Je snadné sklouznout do obviňování někoho jiného za vlastní selhání. V čem spočívá ne- bezpečí takového jednání?

Když k nim přistoupil Xxx, položil jim řečnickou otázku „Kde jsi?“ (Gn 3,9). Podob- nou otázku Bůh později položil i Xxxxxxx (Gn 4,9). Bůh samozřejmě znal odpovědi na své otázky. Klade je proto, aby pomohl těm, kteří způsobili zlo, uvědomit si, co udě-

lali, a zároveň je přivedl k pokání a spáse. Od chvíle, kdy lidé zhřešili, Hospodin praco- val na jejich záchraně a vykoupení.

Ve skutečnosti celý scénář příběhu od- ráží myšlenku vyšetřovacího soudního jed- nání, které začíná, když soudce vyslýchá pachatele (Gn 3,9), aby ho připravil k pocho- pení rozsudku (Gn 3,14–19). Dělá to však také proto, aby podnítil pokání, které nakonec povede k záchraně (Gn 3,15). Tento motiv se nachází v celém Písmu.

Jak je to u hříšníků běžné, Xxxx a Xxx se zpočátku pokoušejí obvinění vyhnout a snaží se svalit vinu na někoho jiného. Na Boží otázku Xxxx odpovídá, že to byla žena, kterou mu Bůh dal (Gn 3,12), jež ho přivedla ke hříchu. Podle Xxxxxxx teorie to tedy byla chyba Evy (a tedy vlastně Boží chyba), ale určitě ne jeho vlastní.

Xxx odpovídá, že to byl had, kdo ji podvedl. Hebrejské sloveso naša („podvést“, „oklamat“,

„navést“ v Gn 3,13) znamená dávat lidem fa- lešnou naději a přesvědčit je, že jednají správ- ně (viz 2Kr 19,10; Iz 37,10; Jr 49,16).

Xxxx obviňuje ženu a říká, že to ona mu dala ovoce (něco pravdy na tom je), a Xxx viní hada, že ji oklamal (i na tom je kus prav- dy). Nakonec však byli vinni oba.

St | 6. dubna

2 | Pád do hříchu

OSUD HADA

14I řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protožes to učinil, budeš proklet, odvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Xxxxxxx po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. 15Mezi tebe

a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ (Gn 3,14.15)

Osobní studium

Co řekl v úvodních verších Hospodin hado- vi? Jakou naději obsahují tyto verše?

Bůh začíná svůj soud s hadem, protože právě had stál na začátku celého drama- tu. Had je zároveň jedinou bytostí, která je v tomto příběhu prokleta.

Dostáváme se zde k jakémusi „obrácené- mu“ stvoření. Zatímco stvoření vedlo k živo- tu, ocenění dobra a k požehnání, soud vede ke smrti, zlu a ke zlořečenství. Vede však i k naději a k zaslíbení záchrany. Kromě pochmurného obrazu rozdrceného hada, který žere prach (Gn 3,14), září v tomto textu naděje na záchranu lidstva, která má for- mu proroctví. Dříve než Hospodin odsoudí Xxxxx a Evu, dává jim naději (Gn 3,15). Ano, zhřešili a budou trpět pro svůj hřích a nako-

nec zemřou. Ale navzdory všemu existuje naděje na záchranu.

Porovnej text Gn 3,15 s texty Ă 16,20; Žd 2,14 a Zj 12,17. Jak je v těchto textech před- staven velký spor a plán spasení?

Všimněme si však paralely mezi Gn 3,15 a Zj 12,17: drak (had), v hněvu (nepřátelství); semeno (potomstvo); žena v Edenu a žena ve Zjevení 12,17. Boj (velký spor), který se pá- dem do hříchu přestěhoval na Zemi, bude po- kračovat až do konce časů. Příslib satanovy porážky však byl dán již v Edenu. Jeho hlava bude rozdrcena, což je téma, které je jasněji odhaleno ve Zjevení zobrazujícím konečné zničení satana (Zj 20,10). To znamená, že lid- stvo dostalo od začátku naději, že z děsivého chaosu, který vzešel z „poznání zla“, existu- je východisko, naděje, o kterou se můžeme všichni společně podělit právě teď.

Aplikace

Xxxxxxxx začal odhalovat plán spasení již v samotném Edenu, kde začal hřích a zlo na zemi. Čím jsou Hospodinova zaslíbení pro tebe povzbuzením a uklidněním?

Čt | 7. dubna

2 | Pád do hříchu

OSUD LIDSTVA

15„Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ 16Ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“ 17Adamovi řekl: „Upo- slechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. 18Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. 19V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“ 20Člověk svou ženu pojmenoval Xxx (to je Xxxx), protože se stala mat- kou všech živých. 21Hospodin Bůh udělal Xxxxxxx a jeho ženě kožené suknice a přioděl je. 22I řekl Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku

po stromu života, xxxx a byl živ navěky.“ 23Proto jej Hospodin Xxx vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. 24Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheru- by s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života. (Gn 3,15–24)

Osobní studium

Uvažuj o dnešním úvodním textu (Gn 3,15–24). Co se stalo Xxxxxxx a Evě jako následek jejich pádu do hříchu?

Přestože Boží soud nad hadem je výslov- ně označen jako prokletí (Gn 3,14), Boží soud nad ženou a mužem takto charakterizován není. Slovo „prokleta“ je použito jen v sou- vislosti s „půdou“ (Gn 3,17). To znamená, že Xxx měl s mužem a ženou jiné plány než s hadem. Byla jim nabídnuta naděje, kterou had nedostal.

Aplikace

Přestože znalosti jako takové považujeme za dobré, ne všechno „poznání“ prospívá. Co je lepší neznat?

Protože hřích ženy vyplývá z jejího spo- jení s hadem, verš popisující Boží soud nad ženou souvisí s rozsudkem nad hadem. Nejenže Gn 3,16 bezprostředně navazuje na Gn 3,15, ale paralely mezi těmito dvěma proroctvími jasně naznačují, že proroctví týkající se ženy v Gn 3,16 je třeba číst v sou- vislosti s mesiášským proroctvím v Gn 3,15. Boží soud nad ženou, včetně rození dětí, je třeba chápat v pozitivní perspektivě spase- ní (viz 1Tm 2,14.15).

Protože mužův hřích je důsledkem toho, že místo poslušnosti Xxxx poslouchal ženu, je země, ze které byl vzat, prokletá (Gn 3,17). Následkem toho musí člověk těžce praco- vat (Gn 3,17–19) a pak se „navrátí“ do země, odkud pochází (Gn 3,19). Něco takového se nemělo nikdy stát a nikdy to nebylo součás- tí původního Božího plánu.

Je příznačné, že v reakci na tuto bezna- dějnou vyhlídku smrti se potom Xxxx ob- rací k ženě, v níž vidí naději na život díky její schopnosti přivádět na svět děti (Gn 3,20). To znamená, že i uprostřed rozsudku smrti vidí naději na život.

Jako každý milující rodič, chtěl Bůh pro Xxxxx a Evu jen dobro, ne zlo. Ale i teď, když zlo poznali, Bůh udělal všechno, co mohl, aby je zachránil. I přes tyto soudy nebyla pro naše první rodiče veškerá na- děje ztracena, a to ani přes jejich očividnou neposlušnost. Žili totiž ve skutečném ráji a neměli absolutně žádný důvod pochybo- vat o Bohu, o jeho slovech nebo o jeho lásce k nim.

Pá | 8. dubna

2 | Pád do hříchu

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

Zamyslete se nad tím, jak souvisely „strom života“ a „strom poznání dobrého a zlého“. Vztah mezi nimi je naznačen skutečností, že se oba nacházely „uprostřed zahrady“ (Gn 2,9). Mezi těmito dvěma stromy je však víc než jen geografický vztah. Lidé vzali ovoce ze stromu po- znání dobra a zla a neposlechli Boží zákaz, proto ztratili přístup ke stromu života a nemohli ve svém hříšném stavu žít věčně. Toto spojení je základem hlubokého principu. Morální a duchovní volby mají vliv i na tělesný život člověka. Xxxxxxxx poučoval svého syna: „Můj synu, na mé učení nezapomínej, ať tvé srdce příkazy mé dodržuje. Prodlouží ti dny a léta života a přidají ti pokoj“ (Př 3,1.2). Spojení mezi dvěma pozoruhodnými stromy z ráje se zno- vu projeví v budoucím nebeském Jeruzalémě, kde najdeme „uprostřed města na náměstí“ pouze stromy života (Zj 22,2).

„Když Bůh stvořil Evu, chtěl, aby nebyla muži ani podřízena, ani nadřazena, ale aby mu byla rovna. Tento svatý pár měl být zajedno, ale přesto každý z nich měl mít svou osobní in- dividualitu v myšlení i jednání. Po hříchu Evy – protože se s hříchem zapletla jako první – jí Xxxxxxxx řekl, že Xxxx bude nad ní vládnout. To, že se měla podřídit svému muži, bylo součástí zlořečení. Úděl ženy se stal v mnoha oblastech nesmírně těžkým a její život se stal břemenem. Nadřazenost, kterou muž od Xxxxxxxxx dostal, v mnoha ohledech zneužil své- volným uplatňováním moci. Nekonečná Boží moudrost určila plán vykoupení, který staví lidstvo před druhou zkoušku, kdy se má znovu rozhodnout.“ (3T 484)

Xxxxxx k rozhovoru

1. Bůh přišel za Xxxxxx v ráji a kladl mu otázky, nejen aby odhalil jeho vinu, ale také aby ho přivedl k pokání. Podobný motiv se znovu objevuje u Kaina (Gn 4,9.10), při potopě (Gn 6,5–8), v souvislosti s babylonskou věží (Gn 11,5) a během událostí v Sodomě a Go- moře (Gn 18,21). Jak se v těchto případech projevuje myšlenka objasňujícího soudu?

2. Proč si Xxx xxxxxxx, že jedením ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého by mohla získat moudrost? Jak bychom se mohli my vyhnout podobné chybě, tedy otevřenému vzdorování Božímu slovu v naději na něco „lepšího“, než co nám nabídl Bůh?

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

19:47

| 17

Lekce 3

Týden od 10. do 16. dubna

Kain a jeho odkaz    

Texty na tento týden

Genesis 4 a 5; Gn 6,1–5

Základní verš

„Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dve-

řích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ (Gn 4,7)

Po popisu pádu člověka do hříchu a vyhnání Xxxxx a Evy z Edenu následují v knize Genesis především rodokmeny – seznamy narození a úmrtí. Všechny však souvisí s Boží- mi proroctvími v předchozí kapitole. Genesis 3 a 4 jsou paralelními kapitolami a obsahují mnoho společných témat a slov: popisy hříchu (Gn 3,6–8; porovnej s Gn 4,8), prokletí půdy (Gn 3,17; porovnej s Gn 4,11) a vyhnání (Gn 3,24; porovnej s Gn 4,12.16).

Smyslem těchto paralelních textů je poukázat na splnění předchozích proroctví a před- povědí, které Bůh dal Xxxxxxx a Evě po jejich pádu. První událost po Xxxxxxx vyhnání z ráje oplývá nadějí. Jde o narození prvního syna, událost, kterou Xxx považuje za splnění zaslíbení, které slyšela v mesiášském proroctví (Gn 3,15). Byla přesvědčena, že by její syn mohl být zaslíbeným Xxxxxxxx.

Následující události – zločin Xxxxx, zločin Xxxxxxx, zkracující se délka života a narůsta- jící zlovolnost – jsou naplněním kletby vyslovené v Genesis 3.

Přesto není všechna naděje ztracena.

Osnova lekce

Třetí lekce našeho studia knihy Genesis se bude věnovat tragickým následkům hříchu prvních lidí, o kterém byla řeč v předchozí lekci. Příběh druhé generace lidí, Xxxxx a Xxxxx, ukazuje nejen stále se prohlubující propast mezi lidmi a jejich stále milujícím Bohem, ale také Boží trpělivou lásku, jež provází ty, kteří se proti němu vzbouřili.

• Gn 4,1.2: Kain a Ábel – záblesk nové naděje (neděle)

• Gn 4,1–5: Dva druhy obětí – dva postoje vůči Bohu (pondělí)

• Gn 4,3–8: Zločin – tragické důsledky hříchu (úterý)

• Gn 4,9–16: Xxxxxx trest (středa)

• Gn 4,17–26: Kainův odkaz v dalších generacích (čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 10. dubna

3 | Kain a jeho odkaz

KAIN A ÁBEL

1I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Xxxxx. Tu řekla: „Získala jsem muže, a tím Hospodina.“ 2Dále porodila jeho bratra Xxxxx. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Xxxx se stal zemědělcem. (Gn 4,1.2)

Osobní studium

Co se z úvodních veršů dozvídáme o naroze- ní Xxxxx a Xxxxx?

První událostí, kterou biblický autor za- znamenal bezprostředně po vyhnání Xxxxx a Evy z rajské zahrady, je narození dítěte. V hebrejštině je v Gn 4,1 „Hospodin“ přímo spojen se slovem „muž“. Doslovný překlad by zněl: „Dostala jsem muže, Hospodina.“

Takový doslovný překlad by naznačo- val, že si Xxx pamatuje mesiášské proroctví z Gn 3,15 a věří, že porodila svého Spasitele, Pána. „Spasitelův příchod byl předpověděn již v Edenu. Když Xxxx s Evou poprvé sly- šeli toto zaslíbení, očekávali, že se rychle naplní. S radostí vítali prvorozeného syna a doufali, že právě on bude Vysvobodite- lem.“ (DA 31; TV 19)

Větší část příběhu se věnuje Xxxxxxx. Není jen prvorozeným synem, jehož rodiče téměř

„uctívali“. V celé kapitole podle textu Genesis hovoří pouze on, Ábel mlčí. Zatímco Xxx vzru- šeně komentuje Xxxxxxx narození, o Xxxxxxx neříká nic, přinejmenším nic, co by bylo zazna- menáno v textu. Vypravěč jednoduše uvádí, že

„dále porodila [...] Ábela“ (Gn 4,2).

Samotné jméno Kain je odvozeno z hebrej- ského slovesa kana, které znamená „získat“ a označuje nabytí, vlastnictví něčeho vzác- ného a silného. Na druhé straně hebrejské jméno Xxxxx („Ábel“), znamená „dech“, „pára“ nebo „vánek“ (Ž 62,10; Ž 144,4) a také „přelud“ nebo „marnost“ a označuje neuchopitelnost, nepolapitelnost či prázdnotu. Stejné slovo xxxxx kniha Kazatel opakovaně používá ve významu „marnost“. I když nechceme do těchto krátkých textů vkládat víc, než se v nich nachází, velmi pravděpodobně Xxxx a Xxx věřili, že jejich naděje vychází z Xxxxx. Byli přesvědčeni, že právě Xxxx, ne jeho bra- tr, je zaslíbený Xxxxxx.

Aplikace

Co je v životě ve skutečnosti xxxxx, tedy těkavé a pomíjivé, ale my k tomu přistupujeme, jako by na tom mimořádně záleželo? Proč je důležité umět odlišovat podstatné od ne- podstatného?

Po | 11. dubna

3 | Kain a jeho odkaz

DVA DRUHY OBĚTI

1I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Xxxxx. Tu řekla: „Získala jsem muže, a tím Hospodina.“ 2Dále porodila jeho bratra Xxxxx. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Xxxx se stal

zemědělcem. 3Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. 4Také Xxxx přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Xxxxxxxx na Ábela a na jeho obětní dar, 5na Xxxxx však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal

v tváři. (Gn 4,1–5)

Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Xxxx a dostalo se mu svědectví, že je spravedlivý, když Bůh přijal jeho dary; protože věřil, „ještě mluví, ač zemřel“. (Žd 11,4)

Osobní studium

Rozdíl mezi Xxxxxx a Xxxxxx, jak se od- ráží v jejich jménech, se netýká jen jejich osobností. Projevuje se také v tom, jak si obstarávají obživu. Zatímco Xxxx „se stal zemědělcem“ (Gn 4,2), což vyžaduje těžkou fyzickou práci, Xxxx „se stal pastýřem ovcí“, což v sobě zahrnuje mimo jiné určitou míru citlivosti a soucitu.

Kain pěstoval ovoce a Ábel hlídal ovce. Jejich rozdílná „povolání“ vysvětlují nejen povahu přinesených darů (ovoce od Kaina a ovečka od Ábela), ale vyjadřují také dva různé psychologické postoje spojené s jejich oběťmi: Xxxx svou prací „získával“ ovoce, zatímco Xxxx „pečoval“ o ovečky, které měl na starosti.

Uvažuj o úvodních textech (Gn 4 ,1–5 a Žd 11,4). Pokus se na základě těchto veršů zformulovat, proč Bůh přijal Xxxxxxx oběť,

xxx Xxxxxxx odmítl. Co je podstatou popsa- ného problému?

„Bez prolití krve nemůže být hřích od- puštěn, proto svou víru v Xxxxxxxx krev měli [Xxxx a Ábel] projevit obětováním pr- vorozeného ze stáda.“ (PP 71; NUD 27)

Zatímco Xxxx dodržel Boží pokyny a jako zápalnou oběť přinesl zabité zvíře, Kain Boží příkaz nerespektoval. Neobětoval jeh- ně, ale pouze oběť „z polních plodin“. Byl to čin otevřené neposlušnosti, na rozdíl od po- stoje jeho bratra. Tento příběh byl často vnímán jako klasický případ spasení vírou (Xxxx a jeho krvavá oběť) v protikladu k po- kusu dosáhnout spasení skutky (Kain a jeho polní plodiny).

Přestože oběti měly mít duchovní vý- znam, samy o sobě neměly žádnou magickou hodnotu. Vždy to byly jen symboly, obrazy ukazující na Boha, který hříšníkovi poskyto- val nejen obživu, ale také vykoupení.

Aplikace

Uvažuj o textech Mi 6,7 a Iz 1,11. Jaký princip je zde představen? Jak jej můžeš uplatnit ve svém životě a při uctívání Boha?

Út | 12. dubna

3 | Kain a jeho odkaz

ZLOČIN

3Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. 4Také Xxxx přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Xxxxxxxx na Ábela a na jeho obětní dar, 5na Xxxxx však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři. 6I řekl Hospodin Xxxxxxx: „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? 7Což nepřijmu i tebe, bu- deš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ 8I promluvil Xxxx ke svému bratru Xxxxxxx... Když byli na poli, povstal Xxxx proti svému bratru Xxxxxxx a zabil jej. (Gn 4,3–8)

Ne jako Kain, který byl z ďábla a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho vlastní skutky byly zlé, kdežto bratrovy spravedlivé. (1J 3,12)

Osobní studium

Uvažuj o úvodním textu (Gn 4,3–8). Jak se Xxxx „dopracoval“ až k tomu, že zabil svého bratra? Uvažuj v tomto kontextu i o verši 1J 3,12.

Kainova reakce je dvojí: „Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři“ (Gn 4,5). Zdá se, že Xxxxxx velký hněv byl nasměro- ván na Boha i na Ábela. Xxxx se rozhněval na Boha ve svém přesvědčení, že se stal obětí nespravedlnosti. Zároveň se jeho vztek zaměřil na Ábela, protože na něj žár- lil. Co mu záviděl? Jeho oběť? V jejich vzá- jemném vztahu se toho určitě událo víc, než co je odhaleno v několika biblických verších. Ať byly problémy mezi nimi jaké- koli, Xxxx byl rozladěný, protože jeho oběť nebyla přijata.

Aplikace

Co nás tento nešťastný příběh učí o svobodné vůli a o tom, že nás Bůh nenutí k poslušnosti proti naší vůli?

Dvě Boží otázky v Gn 4,6 souvisí se dvě- ma Kainovými postoji. Bůh Kaina neob- viňuje. Podobně jako u Xxxxx, Bůh klade otázky ne proto, že by neznal odpovědi, ale proto, že chce, aby se Xxxx podíval na sebe, a tak pochopil příčinu svého vlastního sta- vu. Jako vždy se Bůh snaží vykoupit hříšní-

ky, i když velmi jasně selhali. Bůh tedy klade otázky a pak Xxxxxxx dává rady.

Za prvé, Bůh naléhá na Kaina, aby „konal dobro“ a jednal správně. Je to výzva k poká- ní a ke změně postoje. Bůh slíbil Xxxxxxx, že ho „přijme“ a odpustí mu, ale musí se to dít jeho, ne Kainovým způsobem.

V textu však zaznívá i výstraha: „Nebu- deš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dve- řích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout“ (Gn 4,7). Boží rada odhalila kořen hříchu, který se nachází v samotném Kainovi. Bůh Xxxxxxx radí a snaží se ho vést správnou cestou.

Druhá Boží rada se týká postoje, který by měl Xxxx xxxxxxxx k hříchu, jež „se uve- lebí ve dveřích“ a „dychtí“ po Xxxxxxx. Bůh doporučuje sebeovládání: „Ty však máš nad ním vládnout.“ Stejný princip pojmenovává i apoštol Xxxxx: „Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí“ (Jk 1,14). Evangelium nám nabízí nejen za- slíbení odpuštění hříchu, ale i vítězství nad ním (viz také 1K 10,13). Xxxx nakonec nemohl za svůj hřích vinit nikoho jiného kromě sebe. Podobně je to i s každým z nás.

St | 13. dubna

3 | Kain a jeho odkaz

KAINŮV TREST

9Hospodin řekl Xxxxxxx: „Kde je tvůj bratr Xxxx?“ Odvětil: „Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?“ 10Hospodin pravil: „Cos to učinil! Xxxx, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země. 11Nyní budeš proklet a odvržen od země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra. 12Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvan- cem.“ 13Kain Hospodinu odvětil: „Můj zločin je větší, než je možno odčinit. 14Hle, vypudil jsi mě dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří. Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít.“ 15Ale Hospodin řekl: „Nikoli, kdo by Xxxxx xxxxx, bude postižen sedmeronásobnou pomstou.“ A Hospodin poznamenal Xxxxx znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil. 16Kain odešel od tváře Xxxxxxxxxxx a usadil se v zemi Nódu, východně od Edenu. (Gn 4,9–16)

Osobní studium

Proč Bůh klade Xxxxxxx otázku: „Kde je tvůj bratr Xxxx?“ Jak souvisí Xxxxxx hřích s tím, že měl být „na zemi psancem a štvancem“ (Gn 4,12)?

Boží otázka adresovaná Xxxxxxx nám může znít povědomě, protože v ní slyšíme ozvěnu otázky směřované Xxxxxxx v ráji. To nám ukazuje, že Xxxxxx hřích je násled- xxx Xxxxxxx hříchu.

Xxxx si však svůj hřích nepřiznává, po- pírá ho. Je to opak Adamova postoje. Ten se sice pokouší hodit vinu na někoho jiného (na Evu a na Boha), ale skutkovou podsta- tu nepopírá. Naopak Kain otevřeně Bohu vzdoruje. Hospodin však neztrácí čas a ne- konfrontuje Xxxxx s jeho zločinem. Dokonce ani nečeká Xxxxxxx odpověď na otázku:

„Cos to učinil?“ Připomíná Xxxxxxx, že ví všechno, protože hlas Xxxxxxx krve k němu křičí ze země (Gn 4,10). Tento obraz zname-

ná, že Bůh o vraždě ví a bude na ni reagovat. Xxxxxxx krev je v zemi, což nás vrací zpět k pádu do hříchu v rajské zahradě a ke slo- vům adresovaným Xxxxxxx (viz Gn 3,19).

Zaměř se na text Gn 4,14. Jaký význam mají Kainova slova „budu se muset skrývat před tvou tváří“?

Xxxxxxx krev přijala země, a proto byla nyní znovu prokletá (Gn 4,12). Výsledkem je, že Xxxx je odsouzen stát se uprchlíkem, bude „psancem a štvancem“. Teprve když Xxxx slyšel Boží slova, uznává důležitost Boží přítomnosti. Bez Boha se bojí o vlastní život. I když Xxxx chladnokrevně zavraždil svého bratra a odmítal této skutečnosti čelit, Xxxxxxxx mu projevoval milosrden- ství. A i když „odešel od tváře Xxxxxxxxxxx“ (Gn 4,16), ten mu neustále poskytoval určitý druh ochrany. Nevíme přesně, jaké „zname- ní“ (Gn 4,15) Xxxx dostal. Ať už šlo o cokoli, bylo výsledkem Boží milosti projevené Kai- novi.

Aplikace

Text říká: „Budu se muset skrývat před tvou tváří“ (Gn 4,14). Je možné něco skrýt před Bohem? Odejít od Xxxx tak, že s ním úplně ztratíme kontakt, je tragické. Jaká je jediná možnost, jak se jako hříšníci můžeme takové situaci vyhnout?

Čt | 14. dubna

3 | Kain a jeho odkaz

LIDSKÁ ZKAŽENOST

17I poznal Xxxx svou ženu, ta otěhotněla a porodila Xxxxxx. Tu se dal do stavby města a nazval to město Enoch, podle jména svého syna. 18Enochovi se narodil Xxxx, Xxxx zplodil Mechújáela, Mechújáel zplodil Metúšáela, Metúšáel zplodil Lámecha. 19Lámech pojal dvě ženy; jedna se jmenovala Áda a druhá se jmenovala Xxxx. 20Áda porodila Xxxxxx, který se stal praotcem těch, kdo přebývají ve stanu a u stáda. 21Jeho bratr se jmenoval Xxxxx; ten se stal praotcem všech hrajících na citeru a flétnu. 22Také Sila porodila, a to Túbal-kaina, mistra všech řemeslníků obrábějících měď a železo. Sestrou Túbal-kainovou byla Naama.

23Tu xxxx Xxxxxx svým ženám: „Ádo a Xxxx, poslyšte můj hlas, ženy Xxxxxxxxx, naslouchejte mé řeči: Zabil jsem muže za své zranění, pacholíka za svou jizvu. 24Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain, tedy Xxxxxx sedmdesátkrát a sedmkrát.“ 25I poznal opět Xxxx svou ženu a ta porodila syna a dala mu jméno Xxx (to je [Do klína] vložený). Ăekla: „Bůh mi vložil do klína jiného potomka místo Xxxxx, kterého zabil Xxxx.“ 26Šétovi se narodil syn; dal mu jméno Xxxx. Tehdy se začalo vzývat jméno Hospodinovo. (Gn 4,17–26)

Osobní studium

Jaký byl podle veršů v úvodu Xxxxxx odkaz a jak jeho zločin otevřel cestu rostoucí zka- ženosti lidstva?

Xxxxxx vnuk Xxxxxx se odkazuje na Kai- nův zločin ve svém vlastním kontextu. Po- rovnání zločinu Xxxxx a zločinu Lámecha je poučné. Zatímco Xxxx o svém zločinu mlčí, zdá se, že Xxxxxx se jím chlubí a vyjadřuje to dokonce písní (Gn 4,23.24). Zatímco Xxxx prosí o Boží milosrdenství, o Lámechovi nic takového nevíme, naopak, je na svůj čin hrdý. I když je Xxxx sedmkrát pomstěn Bo- hem, Lámech věří, že bude pomstěn sedm- desátkrát a sedmkrát (Gn 4,24). Jeho po- stoj naznačuje, že si velmi dobře uvědomuje svou vinu a ohavnost svého jednání.

Xxxx měl jen jednu ženu (Gn 4,17). Lámech je první, o kom se dozvídáme, že si vzal dvě ženy (Gn 4,19). Toto zintenzivnění a posílení zla negativně ovlivní i další generace Kaino- vých potomků.

Aplikace

Uvažuj o textu Gn 6,1–5. Jde o silné svědectví o zkaženosti a hříchu! Proč musíme v Boží moci udělat vše, co je v našich silách, abychom ze svého života hřích odstranili?

Biblický text bezprostředně navazující na příběh zla v rodině Xxxxxxxxx potomků

zaznamenává novou událost, která stojí v protikladu k bujícímu hříchu. „I poznal opět Xxxx svou ženu“ (Gn 4,25). Výsledkem je narození Xxxx. Tímto jménem Xxx nazna- čuje, že od Hospodina dostala místo Ábela náhradu, „jiného potomka“.

Jméno Šét se v Písmu nachází ještě dříve než jméno Ábel. Je odvozeno z hebrejského slovesa ašit, které má význam „položím“ nebo „dám“ (Gn 3,15) a je součástí mesiášské- ho proroctví. Mesiáš bude součástí rodové linie Šéta. Biblický text pak uvádí záznam mesiášské linie, která začíná Šétem (Gn 5,3) a zahrnuje Henocha (Gn 5,24), Matuzaléma a končí Noemem (Gn 6,8).

Slovní spojení „synové Boží“ (Gn 6,2; ČSP) se týká potomstva Xxxx, protože právě oni měli zachovat Boží obraz (Gn 5,1.3). Na dru- hé straně se zdá, že spojení „dcery lidské“ (Gn 6,1.2) má negativní význam. Do kontrastu jsou zde postaveni ti, kdo nesou Boží obraz, s těmi, kdo nesou obraz člověka. Pod vlivem

„lidských dcer“ si Boží synové „brali za ženy, jichž se jim zachtělo“ (Gn 6,2), což naznačuje nesprávný směr, kterým se lidstvo vydalo.

Pá | 15. dubna

3 | Kain a jeho odkaz

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

Opakující se slovní spojení „chodil Xxxxxx s Bohem“ (Gn 5,22.24) vyjadřuje důvěrné a kaž- dodenní společenství s Bohem. Xxxxxxxx osobní vztah s Xxxxx byl tak mimořádný, že „ho Bůh vzal“ (Gn 5,24). Toto slovní spojení je však v Xxxxxxx rodokmenu jedinečné a nepod- poruje myšlenku bezprostředního posmrtného života v ráji pro ty, kteří „chodí s Bohem“. Všimněte si, že Xxx také chodil s Xxxxx (Gn 6,9), ale zemřel jako všichni ostatní lidé, včetně Xxxxx a Matuzaléma. Je také zajímavé poznamenat, že není uvedeno žádné zdůvodnění této zvláštní milosti.

„Henoch se stal kazatelem spravedlnosti. Seznamoval s Božím poselstvím všechny, kdo mu naslouchali. V zemi, kde se Xxxx snažil utéct z Boží přítomnosti, prorok představoval nádherné scény, které mu byly ukázány ve vidění. Prohlašoval: ‚Hle, přichází Pán s desetiti- síci svých svatých, aby vykonal soud nade všemi a usvědčil všecky bezbožné z jejich skutků, které kdy ve své bezbožnosti spáchali.‘ (Ju 1,15)“ (PP 86; NUD 33.34)

Xxxxxx k rozhovoru

1. Proč Xxxx zabil svého bratra? Přečtěte si následující komentář Xxxxxx Xxxxxxx: „Proč to udělal? Možná chtěl zůstat sám: jediné dítě a po smrti rodičů jediný člověk. Sám jako Bůh a možná sám místo Xxxx. ... Kain zabil, aby se stal Bohem Každý člověk, který

se považuje za Boha, skončí vražděním lidí.“ (XXXXXX, Xxxx: Messengers of God: Biblika Portraits and Legends, New York: Random House, 1976, s. 58) I když se nedopustíme přímo vraždy, v čem musíme být opatrní, abychom neodráželi Xxxxxx postoj?

2. Porovnejte věk dožití lidí před potopou (Genesis 5) s životem patriarchů. Jak byste vy- světlili toto zkrácení délky lidského života? Jak je tento úpadek v rozporu s tvrzeními moderního darwinismu?

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

24 |

19:58

Lekce 4

Týden od 17. do 23. dubna

Potopa        

Texty na tento týden

Genesis 6–9

Základní verš

„Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Xxxxx.“ (Mt 24,37)

„I viděl Xxxxxxxx, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý“ (Gn 6,5). Sloveso „viděl“ použité v tomto verši přivádí čtenáře zpět k jednotlivým Božím krokům během stvoření. To, co Bůh vidí nyní, není vůbec „dobré“. Bůh vidí „zlovůli“ a „zlo“. Bůh lituje, že stvořil svět, který je nyní naplněn zlem.

A přece Boží lítost (Gn 6,6) obsahuje i prvky záchrany. Hebrejské slovo přeložené jako

„litoval“ (nacham) se odráží ve jménu Noe, které znamená „útěcha“ (Gn 5,29). Boží odpověď na lidskou zlobu a zlovolnost má tedy dvě strany. Obsahuje nejen zprávu o spravedlnosti, která někoho trestá, ale i zaslíbení útěchy a milosrdenství, které přináší záchranu ostatním. Tento „dvojhlas“ už byl slyšet i u Kaina a Ábela (Šéta). Později se opakoval v kontrastu mezi liniemi Šéta („Boží synové“) a Xxxxx („synové člověka“). Nyní tento dvojhlas zaznívá

opět, když Bůh rozlišuje mezi Xxxxxx a zbytkem lidstva.

Osnova lekce

Čtvrtá lekce našeho studia knihy Genesis zaměří naši pozornost na tragické období rozma- xxx xxxxxx, který vedl k celosvětové potopě. I v tomto příběhu však bude možné vidět Boží lásku, milost a touhu zachránit.

• Gn 6,13–22: Příprava na potopu (neděle)

• Gn 7,11–19: Události potopy (pondělí)

• Gn 8,1–19: Konec potopy (úterý)

• Gn 8,20–9,13: Smlouva Boha s jeho stvořením (středa + čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 17. dubna

4 | Potopa

PŘÍPRAVA NA POTOPU

13I řekl Bůh Noemu: „Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí. 14Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou. 15A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát loket a výška třicet loket. 16Archa bude mít světlík; na loket odshora jej ukončíš a do boku archy vsadíš dveře. Uděláš v ní

spodní, druhé i třetí patro. 17Hle, já uvedu potopu, vody na zemi, a zahladím tak zpod nebe všechno tvor- stvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne. 18S tebou však učiním smlouvu. Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů. 19A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uvedeš vždy po páru do archy, aby s tebou zůstali naživu; samec a samice to budou. 20Z rozmanitých druhů ptactva

a z rozmanitých druhů zvířat a ze všech zeměplazů rozmanitých druhů, z každého po páru vejdou k tobě, aby se zachovali při životě. 21Ty pak si naber k obživě různou potravu, nashromáždi si ji, a bude tobě i jim za pokrm.“ 22Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal. (Gn 6,13–22)

Osobní studium

Přečti si pasáž Gn 6,13–7,10. Co se můžeme naučit z tohoto příběhu rané historie lid- stva?

Stejně jako Xxxxxx, i Xxx je prorokem, kte- rý předpovídá konec světa. Hebrejský výraz pro „archu“ (resp. „koráb“, hebrejsky teva; Gn 6,14) je převzat z egyptštiny. Stejné slovo je použito i na označení „ošatky“ („košíku“; ČSP), ve které byl ukryt malý Xxxxxx, aby byl zachráněn a mohl tak vysvobodit Izrael z egyptského zajetí (Ex 2,3).

Někteří vykladači Bible vidí v myšlen- ce archy paralelu se „schránou“ („truhlou“; ČSP i BK) „svědectví“ (Ex 25,10). Tak jako archa během potopy umožnila přežití lid- stva, i schrána svědectví, znak Boží přítom- nosti uprostřed jeho lidu (Gn 25,22), ukazuje na Boží dílo záchrany.

Aplikace

Uvažuj o textu 2Pt 2,5–9. Proč byla zachráněna pouze Xxxxxxx rodina? Jakou lekci si mů- žeme vzít z příběhu Xxxxx o naší úloze varovat svět před blížícím se soudem?

Text: „Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal“ (Gn 6,22) uzavírá pří- pravnou část. Sloveso „udělal“ je Xxxxxxxx odpovědí na Boží příkaz ze 14. xxxxx („udě- lej“) a v této části se opakuje celkem pětkrát

(Gn 6,14–16). Souzvuk mezi Božím příkazem a Xxxxxxxx reakcí naznačuje, že Xxx byl naprosto poslušný toho, co mu Bůh přiká- zal, aby udělal. Je také zajímavé, že stejná myšlenka je použita i v kontextu stavby stanu setkávání (Ex 39,32.42; 40,16).

„Bůh sdělil Xxxxxxx přesné rozměry ko- rábu a dal mu směrnice k jeho sestrojení. Lidská moudrost by nedokázala vymyslet tak úžasně pevnou a odolnou stavbu. Bůh byl projektantem a Noe mistrem stavite- lem.“ (PP 92; NUD 37)

Podobnost mezi dvěma „archami“ potvr- zuje jejich záchrannou funkci. Noemova po- slušnost je popsána jako součást Božího plánu spasení. Noe byl zachráněn jednoduše proto, že Xxxx důvěřoval a udělal přesně to, co mu Xxxxxxxx přikázal (viz Žd 11,7). Byl příkladem víry, která se projevuje poslušností, jediným typem víry, na kterém záleží (Jk 2,20).

Stručně řečeno: „Noe našel u Hospodina milost“ (Gn 6,8). Jeho věrné a poslušné vyko- nání Božích příkazů však bylo reakcí na mi- lost, kterou mu Bůh již prokázal. Podobně by měl reagovat každý z nás.

Po | 18. dubna

4 | Potopa

UDÁLOSTI POTOPY

11V šestistém roce života Xxxxx, sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily všechny prame- ny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely. 12Nad zemí se strhl lijavec a trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí. 13Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Xxxxx, i žena Xxxxx a tři ženy jeho synů s nimi do archy, 14oni i všechna zvěř rozmanitých druhů, všechen dobytek rozmanitých druhů, všichni plazící se zeměplazi rozmanitých druhů i všechno ptactvo rozmanitých druhů, každý pták, každý okřídlenec. 15Vešli k Xxxxx do archy vždy pár po páru ze všeho tvorstva, v němž je duch života. 16Vcházeli, samec a samice ze všeho tvorstva, jak mu Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel. 17Potopa na zemi trvala čtyřicet dní, vod přibývalo, až nad- nesly archu, takže se zdvihla od země. 18Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo. Archa plula po hladině vod. 19Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy. (Gn 7,11–19)

Osobní studium

Sloveso „udělat“, které jsme zmiňovali již včera a které odkazovalo na Noemovo jed- nání, je klíčovým slovem i ve zprávě o stvo- ření v knize Genesis (1,0.00.00.00.00; 2 ,2). Noemovy činy poslušnosti vůči Bohu jsou podobné Božím skutkům při stvoření. Mů- žeme proto usoudit, že potopa nemluví jen o Božím trestu pro lidstvo, ale také o Boží záchraně.

Přečti si 7. kapitolu knihy Genesis. V čem ti popis potopy připomíná zprávu o stvoře- ní? Jaké poučení si můžeš vzít z podobnosti mezi těmito dvěma událostmi?

Pozorné čtení textu mluvícího o potopě odhaluje použití mnoha slov a výrazů, které se nacházejí i v příběhu o stvoření. Jedná se například o slova: „sedm“ (Gn 7,2–4.10; po- rovnej s Gn 2,1–3); „muž a žena“ (Gn 7,2.3.9.16; porovnej s Gn 1,27); „svého druhu“ (Gn 7,14; porovnej s Gn 1,00.00.00.00.00); „dobytek“,

„plazi“, „ptáci“ (Gn 7,8.14.21.23; porovnej s Gn 1,24–26) a „dech života“ (Gn 7,15.22; po- rovnej s Gn 2,7).

Příběh o potopě vyznívá v určitém smy- slu podobně jako příběh o stvoření. Ozvěny zpráv o stvoření pomáhají odhalit, že Bůh, který tvoří, je stejný jako Bůh, který ničí (Dt 32,39). Tyto ozvěny však přinášejí i po- selství naděje: potopa je naplánována tak, aby byla zároveň novým stvořením, které povstává z vod a přináší nový život.

Pohyb vod ukazuje, že tato stvořitelská událost je jakoby zpětným aktem stvoře- ní z Genesis 1. kapitoly. Na rozdíl od Gn 1, kde je popsáno oddělení vod pod klenbou od vod nad klenbou (Gn 1,7), má potopa za následek jejich znovusjednocení, když se „provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se ote- vřely“ (Gn 7,11).

Tento proces přináší paradoxní posel- ství: Bůh musí zničit to, co bylo, aby mohlo přijít nové stvoření. Stvoření nové země vyžaduje zničení té staré. Událost potopy předznamenává budoucí záchranu světa na konci časů: „A viděl jsem nové nebe a no- vou zemi, neboť první nebe a první země pominuly...“ (Zj 21,1; porovnej s Iz 65,17).

Aplikace

Co musí být zničeno v nás samotných, abychom se mohli stát novým stvořením? (Viz Ă 6,1–6.)

Út | 19. dubna

4 | Potopa

KONEC POTOPY

1Bůh však pamatoval na Xxxxx i na všechnu zvěř a všechen dobytek, který s ním byl v arše. Způsobil, že nad zemí zavanul vítr, a vody se uklidnily. 2Byly ucpány prameny propastné tůně i nebeské propusti a byl zadržen lijavec z nebe. 3Když přešlo sto padesát dnů, začaly vody ze

země ustupovat a opadávat, 4takže sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na po- hoří Araratu. [...] 13Léta šestistého prvého, první den prvního měsíce, začaly vody na zemi vysy- chat. Tu Noe odsunul příklop archy a spatřil, že povrch země osychá. 14Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla již země suchá. 15I promluvil Bůh k Noemu: 16„Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů. 17Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou, všechnu zvěř i ptactvo a dobytek a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí.“ 18Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů. 19Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy.

(Gn 8,1–4.13–19)

Osobní studium

Verše Gn 7,22–24 popisují ohromné ničivé působení vody, takže „všechno bylo smete- no ze země“ (Gn 7,23). Sedmá kapitola končí slovy: „Mohutně stály vody na zemi po sto padesát dnů“ (Gn 7,24). Na pozadí úplného zničení a beznaděje „Bůh však pamatoval…“ (Gn 8,1). Tato slova se nacházejí uprostřed zprávy o potopě a naznačují, že právě tato myšlenka je ústředním poselstvím celého příběhu.

Uvažuj o textu Gn 8,1 v kontextu zprávy o potopě. Co znamená, že Bůh „pamatoval“ na Noema?

Sloveso „pamatoval“ vyjadřuje, že Bůh ne- zapomněl. Je to víc než jen konstatování, že Bůh má dobrou paměť. V biblickém kontextu

Aplikace

Uvažuj o textech Gn 8,1; 19,29 a Ž 106,4.5. Jak rozumíš tomu, že „Bůh pamatuje“, respektive výzvě „Hospodine, rozpomeň se“. Jak ti Bůh ukázal, že i na tebe „pamatuje“?

„Bůh, který si pamatuje“ znamená, že plní své sliby a že se na něj dá spolehnout. Boží zaslíbe- ní se často týkají právě záchrany (viz Gn 19,29). V souvislosti s potopou znamená Boží „pama- tování“, že „byl zadržen lijavec“ (Gn 8,2) a že Xxx mohl opět opustit archu (Gn 8,16).

I když zatím není vydán žádný přímý příkaz k opuštění korábu, Xxx přebírá ini- ciativu a posílá nejprve krkavce (havrana; ČSP) a poté holubici, aby situaci otestoval. Když se nakonec holubice nevrátí, pochopí, že „začaly vody na zemi vysychat. Tu Noe odsunul příklop archy a spatřil, že povrch země osychá“ (Gn 8,13).

Z Noemova chování se můžeme naučit mnoho důležitého. Důvěřovat Xxxx, i když k nám přímo nemluví. Zároveň zjišťujeme, že víra nepopírá důležitost myšlení a hle- dání. Víra nás nezbavuje povinnosti pře- mýšlet, ptát se a prověřovat, zda to, co jsme zjistili, je nebo není pravda.

Noe však vyšel z korábu teprve tehdy, když mu to Bůh přikázal (Gn 8,15–19). To zna- mená, že i když byl přesvědčen, že je bezpeč- né vyjít, nepřestával spoléhat na Boha a tr- pělivě čekal v arše. „Noe stále ještě trpělivě čekal na zvláštní pokyn k odchodu. Konečně anděl otevřel masivní dveře a vyzval patriar- chu a jeho rodinu, aby vyšli na zemi a vzali s sebou všechno živé.“ (PP 105; NUD 43)

St | 20. dubna

4 | Potopa

SMLOUVA (1)

Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné. (Gn 8,20)

1Bůh Xxxxx a jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. 2Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou. 3Každý pohybující se živo- čich vám bude za pokrm; jako zelenou bylinu vám dávám i toto všechno. 4Jen maso oživené krví nesmíte jíst. 5A krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k odpovědnosti každé zvíře i člověka; za život člověka budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra. (Gn 9,1–5)

Osobní studium

Nyní nastala chvíle, kdy mělo dojít k na- plnění zaslíbené smlouvy. „S tebou však učiním smlouvu. Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů“ (Gn 6,18). Na rozdíl od hrozby potopy a vy- hubení všeho živého (Gn 6,17) je tato smlou- va zaslíbením života.

Uvažuj o textu z úvodu dnešního dne Gn 8,20. Co udělal Noe jako první, když vy- šel z korábu? Co ho k tomu vedlo?

Stejně jako Xxxx a Xxx, kteří Hospodina uctívali hned první sobotu po šesti dnech stvoření, i Noe uctívá Boha bezprostředně po potopě, kterou chápeme jako nové stvoře- ní. Mezi těmito dvěma akty uctívání je však rozdíl. Zatímco Xxxx a Xxx uctívali Hospo- dina přímo, tváří v tvář, Xxx musel uctívat Hospodina prostřednictvím oběti. V uvede- ném verši je první biblická zmínka o oltáři. Jedná se o „zápalnou oběť“, nejstarší a nejčas- tější formu oběti. Pro Noema byla tato oběť poděkováním (srovnej s Nu 15,1–11), jehož cílem bylo vyjádřit Stvořiteli svou vděčnost za záchranu.

Uvažuj o textu Gn 9,2 – 5. Jak potopa ovlivnila lidskou potravu? Co stojí na poza- dí Božích zákazů a pokynů?

V souvislosti s ničivým vlivem potopy nebyla později rostlinná potrava k dispo- zici tak, jako dříve. Proto Bůh dovolil lidem jíst maso zvířat. Tato změna stravování přinesla obrat do vztahu mezi lidmi a zví- řaty v porovnání se situací po stvoření. Lidé a zvířata v příběhu stvoření sdíleli stejnou rostlinnou stravu a navzájem se neohrožovali. Ve světě po potopě vneslo zabíjení zvířat pro jídlo do jejich vztahu strach a hrůzu (Gn 9,2). Jakmile se začali navzájem jíst, vybudovali si lidé a zvířata vztah zcela odlišný od toho, jaký si užívali v rajské zahradě.

Bůh však vložil i do této změny určitá omezení. Ne všechna zvířata byla totiž vhodná k jídlu. První omezení vyplývalo z rozlišování mezi „čistými a nečistými“ zvířaty, které bylo součástí řádu stvoření (viz Gn 8,19.20; porovnej s Gn 1,21.24). Dru- hé omezení bylo nové a vyjadřovalo zákaz konzumace krve, protože krev oživuje“ (Gn 9,4.5).

Aplikace

Jak rozumíš Xxxxxxxxxxxx slovům: „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přesto- že každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý...“ (Gn 8,21)?

Čt | 21. dubna

4 | Potopa

SMLOUVA (2)

8,21I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přes- tože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.

22Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“ 9,1Bůh

Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ (Gn 8,21–9,1)

11„Ustavuji s vámi svou smlouvu. Už nebude vyhlazeno všechno tvorstvo vodami potopy a ne- dojde již k potopě, která by zahladila zemi.“ 12Dále Bůh řekl: „Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků: 13Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. (Gn 9,11–13)

Osobní studium

Jaký význam má podle úvodního textu (Gn 8,21–9,1) Boží závazek zachovat život? Jak Boží požehnání plní tento závazek?

Boží závazek ochránit a uchovat život byl aktem milosti, nikoli výsledkem lid- ských zásluh. Bůh se rozhodl zachovat život na zemi navzdory lidskému zlu (Gn 8,21). Ve verši Gn 8,22 doslova říká „po všechny dny země“. To znamená, že dokud bude trvat současná Země, roční období budou přichá- zet a odcházet a život bude zachován. Struč- ně řečeno, Bůh se nevzdal svého stvoření.

Aplikace

Když příště uvidíš duhu, zamysli se nad všemi Božími zaslíbeními, která nám dal. Proč můžeme těmto slibům důvěřovat? Jak nám v této důvěře pomáhá právě duha?

Následující text, který hovoří o Božím požehnání, nás ve skutečnosti vrací zpět k původnímu stvoření a jeho požehnání (Gn 1,22.28; 2,3). Hospodin v určitém smyslu dává po potopě lidstvu šanci začít znovu od začátku.

Přečti si text Gn 9,8–17. Jaký má duha vý- znam? Jak toto „znamení smlouvy“ (Gn 9,13) souvisí s druhým znamením smlouvy, so- botou?

Slovní spojení „ustanovit smlouvu“ („uza- vřít smlouvu“; B21) se v textu opakuje třikrát (Gn 9,9.11.17) a vyjadřuje vrchol a naplnění původního Božího zaslíbení (Gn 6,18). V ná- vaznosti na předchozí část, která je para- lelou šestého dne zprávy o stvoření, je tato část souběžná s tou, která hovoří o sedmém dni zprávy o stvoření, o sobotě. V textu se sedmkrát opakuje slovo „smlouva“, což odka- zuje na sobotu. Stejně jako sobota, je i duha znamením smlouvy (Gn 9,13–16; porovnej s Ex 31,12–17). Podobně jako sobota, má i duha univerzální rozsah a platí pro celý svět. A tak jako je sobota pro všechny znamením stvo- ření, zaslíbení, že nepřijde žádná další celo- světová potopa, platí pro každého.

Pá | 22. dubna

4 | Potopa

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

Porovnání stavu světa a smýšlení a chování lidí před potopou a dnes je mimořádně poučné. Je zřejmé, že lidská nemorálnost a bezbožnost nejsou novým jevem. Pokuste se porovnat projevy lidí tehdy a dnes.

„Hříchy, které vyžadovaly zničení předpotopního světa, existují i dnes. Z lidských srdcí vymizela Boží bázeň. Lidé jsou lhostejní k Božímu zákonu a opovrhují jím. [...] Bůh nezatratil lidi žijící před potopou kvůli jídlu a pití. Dal jim plody země, aby naplnil jejich tělesné po- třeby. Jejich hřích spočíval v tom, že tyto dary přijímali bez vděčnosti vůči Dárci a že bez zábran ukájeli svou chuť. Bylo oprávněné se oženit. Bůh vydal ohledně manželského svazku zvláštní směrnice, aby byl posvátný a krásný. Avšak manželství bylo zneužíváno a stalo se služkou vášně.

Dnes panují podobné poměry. [...] Ve společnosti převládá výstřednost. Poctivost je obětována přepychu a okázalosti. Podvody, úplatkářství a krádeže zůstávají nepotrestány. V novinách se to hemží zprávami o zločinech tak chladnokrevných, že se zdá, jako by vymi- zel každý projev lidskosti. Tyto krutosti se staly tak běžnými, že stěží vzbudí údiv. Když se potlačované projevy bezzákonnosti jednou vymknou kontrole, naplní zemi strastmi a zpus- tošením. Předpotopní svět představuje situaci, do níž se řítí dnešní společnost.“ (PP 101.102; NUD 40.41)

Xxxxxx k rozhovoru

1. Jaké jsou společné znaky dnešního a předpotopního světa? Co nás tyto společné rysy učí o Boží milosti, že přes to všechno svět miluje a usiluje o jeho záchranu?

2. Někteří lidé tvrdí, že potopa z doby Noema byla jen místní událostí. Co je na takovém uvažování špatného? Pokud by to byla pravda, proč by každá místní záplava (a každá duha) udělala z Boha lháře?

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

20:09

| 31

Lekce 5

Týden od 24. do 30. dubna

Národy   a   Bábel     

Texty na tento týden

Genesis 9–11

Základní verš

„Proto se jeho jméno nazývá Xxxxx (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid xxxxxxxx po celé zemi.“ (Gn 11,9)

Po potopě biblický záznam přesouvá svou pozornost z jednotlivce Xxxxx na jeho tři syny „Šéma, Xxxxx a Jefeta“. Zvláštní pozornost se soustřeďuje na Xxxxx, otce Xxxxxxx (Gn 10,6.15). Je představena myšlenka „Kenaanu“ jako zaslíbené země (Gn 12,5) a očekávání Xxxxxxxx, v němž budou požehnáni všichni lidé (Gn 12,3).

Tuto linii však narušuje téma babylonské věže (Gn 11,1–9). Její stavba zcela překazila Boží plány s lidstvem. To, co mělo být požehnáním, zrození národů, se stává příležitostí dalšího prokletí. Lidé se pokusili spojit, aby se mohli postavit na Boží místo, a Bůh odpověděl svým soudem. Následkem toho vznikl zmatek a lidé byli rozptýleni po celém světě (Gn 11,8). Tím se začal uskutečňovat původní Boží plán o „naplnění země“ (Gn 9,1).

Navzdory lidské bezbožnosti Hospodin nakonec přetavuje zlo v dobro. Jako vždy má Bůh poslední slovo. Xxxxxxx prokletí ve stanu jeho otce (Gn 9,21.22) i zmatení řeči při stavbě babylonské věže a rozptýlení lidí (Gn 11,9) se nakonec staly pro národy světa požehnáním.

Osnova lekce

Pátá lekce nás provede dalšími třemi kapitolami knihy Genesis, od konce potopy k babylon- ské věži. Poznáme v ní blíže Xxxx, který i lidská selhání dokáže obrátit v požehnání a reali- zaci svých dobrých záměrů.

• Gn 9,18–27: Prokletí Cháma (neděle)

• Gn 10: Další generace (pondělí)

• Gn 11,1–4: Jednota ve vzpouře (úterý)

• Gn 11,5–7: Boží reakce na lidskou vzpouru (středa)

• Gn 11,8.9: Rozptýlení jako projev Boží lásky (čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 24. dubna

5 | Národy a Bábel

PROKLETÍ CHÁMA

18Synové Xxxxx, kteří vyšli z archy, byli Xxx, Chám a Jefet; Chám je otec Xxxxxxxx. 19Tito tři jsou synové Xxxxx; podle nich se rozdělila celá země. 20I začal Xxx obdělávat půdu a vysadil vinici. 21Napil se pak vína, opil se a odkryl uprostřed svého stanu. 22Chám, otec Xxxxxxxx, spatřil svého otce obnaženého a pověděl to venku oběma svým bratřím. 23Ale Šém a Jefet vzali plášť, vložili

si jej na ramena a jdouce pozpátku přikryli nahotu svého otce. Tvář měli odvrácenou, takže nahotu svého otce nespatřili. 24Když Xxx procitl z opojení a zvěděl, co mu provedl jeho nejmladší syn, 25řekl: „Proklet buď Xxxxxx, ať je nejbídnějším otrokem svých bratří!“ 26Dále řekl: „Požeh- nán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem! 27Kéž Bůh Jefetovi dopřeje bydlet

ve stanech Šémových. Ať je Kenaan jejich otrokem!“ (Gn 9,18–27)

Osobní studium

Uvažuj o úvodním textu (Gn 9,18–27). Xxxx je poselství tohoto zvláštního příběhu?

To, jak se ve své vinici choval Xxx, je ozvěnou Xxxxxxx činu v rajské zahradě. Tyto dva příběhy obsahují společné motivy: jedení (pití) ovoce, které vyústilo v nahotu, přikrytí, kletba a požehnání. Noe se svým nesprávným chováním přiznal k následo- vání Xxxxx a i on selhal.

Kvašení ovoce nebylo součástí původní- ho Božího stvoření. Noe si dopřál zkvaše- ný nápoj, ztratil sebekontrolu a obnažil se. Skutečnost, že Xxxx „viděl“ jeho nahotu, je narážkou na Evu, která „viděla“ zakáza- ný strom (Gn 3,6). Tato paralela naznačuje, že Xxxx „neviděl“ nahotu svého otce jen tak náhodou, nevinně, skrytě. Nepokusil se vyřešit otcův problém, naopak bez okolků o něm začal mluvit. Okamžitá reakce jeho bratrů stojí v protikladu k Chámovu jedná- ní. Jejich jednání je tedy mimo jiné odsouze- ním Chámovy nečinnosti.

V tomto příběhu jde především o nedo- statek úcty k rodičům. Nerespektování ro- dičů, kteří představují naši minulost, ovliv-

ní i naši budoucnost (Gn 20,12; porovnej s Ef 6,2). Proto přichází kletba, která ovlivní nejen Chámovu budoucnost, ale také bu- doucnost jeho syna Xxxxxxx.

Je hrubým teologickým omylem a etickým zločinem použít tento text k ospravedlnění rasistických teorií proti komukoli. Proroctví je přísně omezeno na Kenaana, Xxxxxxx syna. Biblický autor má také na mysli někte- ré z budoucích hříšných praktik Kenaanců (Gn 19,5–7.31–35).

Kletba navíc obsahuje zaslíbení požehnání, které souvisí se jménem „Kenaan“. Toto jméno je odvozeno od slovesa kana, „podmanit si“. Boží lid, potomstvo Xxxx, může později vstou- pit do zaslíbené země, Kenaanu, právě tak, že si jej podmaní. Tak mohou připravit cestu pro příchod Xxxxxxx, který rozšíří Jefeta „ve sta- nech Šémových“ (Gn 9,27). Jedná se o pro- rockou narážku na rozšíření platnosti Boží smlouvy na všechny národy. Tato smlouva bude zahrnovat poselství Izraele o záchraně, adresované celému světu (Da 9,27; Iz 66,18–20; Ă 11,25). Chámova kletba bude ve skutečnos- ti požehnáním pro všechny národy, včetně potomků Xxxxx a Kenaana, kteří přijmou Hospodinem nabídnutou spásu.

Aplikace

Noe, „hrdina“ potopy – a opilý? Co by nám to mělo říci o naší vlastní slabosti? Proč potře- bujeme Boží milost v každém okamžiku života?

Po | 25. dubna

5 | Národy a Bábel

RODOKMENY

1Toto je rodopis synů Xxxxx: Šém, Chám a Jefet. Po potopě se jim narodili synové. 2Synové Jefe- tovi: Gomer a Magóg a Mádaj, Xxxxx a Túbal, Xxxxx a Tíras.

6Synové Chámovi: Kúš a Misrajim, Pút a Kenaan.

21Také Xxxxxx, praotci všech Heberovců, staršímu bratrovi Xxxxxx, se narodili synové. 22Synové

Šémovi: Élam a Ašúr, Xxxxxxxx a Lúd a Aram.

31To jsou synové Šémovi různých čeledí a různých jazyků, různé pronárody v různých zemích. 32To

jsou čeledi synů Xxxxx podle jejich rodopisu v různých pronárodech; z nich pak po potopě vzešly všechny pronárody na zemi. (Gn 10,1.2.6.21.22.31.32)

Osobní studium

Když čteme o Noemově věku, můžeme si uvědomit, že Noe slouží jako spojovací člá- nek mezi civilizací před potopou a po poto- pě. Poslední dva verše předchozí kapitoly (Gn 9,28.29) nás vracejí k poslednímu odka- zu Xxxxxxx rodokmene (Gn 5,32). Xxxxxxx Xxxx zemřel, když měl Xxxxxx, Xxxxxx otec, 56 let, Xxx určitě slyšel příběhy o Xxx- xxxx, o kterých mohl později vyprávět svým potomkům před potopou i po ní.

Přečtěte si Genesis 10. Jaký je podle tebe smysl tohoto rodokmenu? (Viz také L 3,23–38.) Bibl ický rodokmen má tři funkce.

Aplikace

Uvažuj o textu Mt 1,1–17. Co nás tyto verše učí o historicitě uvedených postav? Proč je pro naši víru důležité vědět a věřit, že šlo opravdu o skutečné lidi?

Za prvé zdůrazňuje historický charakter biblických událostí, které popisují skutečné lidi, kteří žili a zemřeli, a jejichž dny jsou přesně zaznamenány. Za druhé dokládá kontinuitu pisatele od starověku po sou- časnost a vytváří jasné spojení minulosti a „současnosti“. Za třetí nám připomíná lid- skou křehkost a tragický účinek kletby hří-

xxx a jeho smrtelných následků na všechny následující generace.

Všimněme si, že to, kteří z potomků synů

„Cháma“, „Šéma“ a „Jefeta“ budou v seznamu vyjmenováni, se neřídí jasnými pravidly. 70 členů Jákobovy rodiny (Gn 46,27) před- znamenává sedmdesát národů a sedmdesát starších Izraele na poušti (Gn 24,9). Myš- xxxxx souvislosti mezi sedmdesáti národy a sedmdesáti staršími naznačuje poslání Izraele vůči okolním národům: „Když Nej- vyšší přiděloval pronárodům dědictví, když rozsazoval lidské syny, stanovil hranice kdejakého lidu podle počtu synů Izraele“ (Dt 32,8). Podle stejného klíče posílá Ježíš 70 učedníků, aby nesli evangelium (L 10,1).

Tyto informace nám ukazují na přímou souvislost mezi Xxxxxx a patriarchy. Byly to skutečné historické postavy, reální lidé, již od Xxxxx. To nám také pomáhá pocho- pit, že patriarchové měli přímý přístup ke svědkům, kteří si na dávné události ještě osobně pamatovali.

Út | 26. dubna

5 | Národy a Bábel

JEDEN JAZYK

1Celá země byla jednotná v řeči i v činech. 2Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň

a usadili se tam. 3Tu si řekli vespolek: „Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme.“ Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny. 4Nato řekli: „Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.“ (Gn 11,1–4)

Osobní studium

Proč se podle úvodního textu (Gn 11,1–4) snažili lidé z „celé země“ sjednotit? Z čeho vycházela jejich jednota?

Vyjádření „celá země“ se týká poměrně malého počtu lidí, kteří žili po potopě. Dů- vod tohoto spojení je očividný: chtějí po- stavit věž, aby mohli dosáhnout do nebes (Gn 11,4). Jejich opravdovým záměrem bylo zaujmout místo samotného Boha, Stvořite- le. Je příznačné, že popis lidských pohnutek a činů v tomto příběhu odráží Boží záměry a činy popsané ve zprávě o stvoření: „řekli si“ (Gn 11,3.4; porovnej s Gn 1,6.9.14); „nadě- lejme“ („udělejme“; ČSP; Gn 11,3.4; porovnej s Gn 1,26). Text vyjadřuje jejich záměr velmi jasně: „Tak si učiníme jméno“ (Gn 11,4). Tento výraz se používá výhradně k popisu Božího jednání (Iz 63,12.14).

Stručně řečeno, stavitelé věže měli ambi- ce nahradit Boha – Stvořitele. Asi není těžké uvědomit si, kdo je inspiroval (viz Iz 14,14). I vzpomínka na potopu v jejich projektu ur- čitě sehrála svou roli. Stavějí vysokou věž,

aby přežili další povodeň, kdyby nějaká při- šla i přes Boží zaslíbení. V souvislosti s vý- stavbou města Bábel (Babylon) se v baby- lonské tradici zachovaly zmínky o potopě, ačkoli jsou značně zkreslené. Babylonského ducha tedy vyjadřuje snaha o dosažení ne- bes a přivlastnění si Boží moci.

Proto je příběh o babylonské věži tak důležitým motivem i v knize Xxxxxx. Odkaz na zemi Šineár, který uvádí příběh o ba- bylonské věži (Gn 11,2), se znovu objevuje na začátku knihy Xxxxxx a označuje místo, kam Xxxxxxxxxxxx přivezl část posvátných nádob z jeruzalémského chrámu (Da 1,2). Uvažování charakteristické pro „Babylon“ je vyjádřeno na různých místech knihy Da- niel. Nejjasněji je formulováno v souvislos- ti se zlatou sochou, která byla postavena pravděpodobně na stejném místě, na stejné

„rovině“. Xxxxxx ve svých viděních konce po- zoruje stejný scénář: národy země se shro- mažďují, aby dosáhly jednoty proti Bohu (Da 2,43; Da 11,43–45; porovnej se Zj 16,15.16), i když zde tento pokus selže, stejně jako při stavbě babylonské věže.

Aplikace

Francouzský existencialistický spisovatel a filosof Xxxxxx Xxxxx (1913–1960) ve svých dílech opakovaně vyjadřoval přesvědčení, že hlavní touhou lidstva v dějinách byla snaha

„být Bohem“. Čím to je, že se počínaje Xxxxxx a Evou v Edenu (Gn 3,5) neustále nechává- me vtahovat do této nebezpečné lži?

St | 27. dubna

5 | Národy a Bábel

„NUŽE, SESTOUPÍME...“

5I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. 6Hospodin totiž řekl:

„Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. 7Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.“ (Gn 11,5–7)

7Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? 8Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. 9I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, 10tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. 11Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. 12Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. (Ž 139,7–12)

Osobní studium

Proč se podle textů v úvodu Hospodin roz- hodl „sestoupit“ na zem?

V Genesis 11 vzniká paradoxní situace. Zatímco lidé se snaží dostat „do nebe“, Hos- podin „sestupuje“ k nim dolů. Boží sestou- pení je potvrzením jeho nadřazenosti. Bůh bude vždy mimo náš lidský dosah. Jakáko- liv lidská snaha rovnat se Bohu a dostat se k němu do nebe, je marná a směšná. Právě proto musel i Xxxxx sestoupit k nám, aby nás mohl zachránit. Nebyla žádná jiná cesta k naší záchraně.

V příběhu o babylonské věži vyznívá pa- radoxně i popisovaná skutečnost: „sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž“ (Gn 11,5). Hospodin ve skutečnosti nemusel sestoupit,

„aby viděl“ (Ž 139,7–12; porovnej Ž 2,4), ale stejně to udělal. Tento koncept zdůrazňuje Boží zájem o lidstvo, jeho jednání a osud.

Aplikace

Jak se v příběhu o babylonské věži projevuje lidská pýcha? Proč nemůže dosáhnout úspě- chu? Jaké osobní poučení si můžeš vzít z tohoto příběhu?

Uvažuj o textu L 1,26–33. Proč Bůh sestu- puje k lidstvu?

To, že Bůh sestupuje, ilustruje princip ospravedlnění z víry a Boží milosti. Ať už pro Boha my uděláme cokoli, bude to muset být on, kdo sestoupí, aby se s námi setkal. Nic, co pro Boha děláme, není tím, co nás dovede k němu a k vykoupení. Místo toho nás zachrá- ní Boží pohyb směrem k nám. V Genesis 11 je dvakrát řečeno, že Bůh „sestoupil“. Tento dů- raz ukazuje, jak moc se Bůh o lidi staral.

Podle textu chtěl Hospodin udělat konec snaze lidí „nerozptýlit se“ a „proslavit se“. V souvislosti s hříšností lidstva vedlo úsilí lidstva jen k růstu zla. Proto se Hospodin rozhodl zmást lidem jazyky a takto překazit jejich snahy o „sjednocení“.

„Záměry budovatelů Babylóna skončily hanbou a porážkou. Památník jejich pýchy se stal pomníkem jejich pošetilosti. Lidé si však počínají stále stejným způsobem, spo- léhají sami na sebe a odmítají zákon Boží. Je to táž zásada, kterou chtěl satan prosadit v nebi a která ovládla Xxxxx, když přinášel svou obětinu.“ (PP 123; PP 81)

Čt | 28. dubna

5 | Národy a Bábel

ROZPTÝLENÍ JAKO POŽEHNÁNÍ

8I xxxxxxxx je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. 9Proto se jeho jméno nazývá Xxxxx (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid xxxxxxxx po celé zemi. (Gn 11,8.9)

A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ (Gn 1,28)

Bůh Xxxxx a jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ (Gn 9,1)

Osobní studium

Porovnej úvodní texty (Gn 11,8.9; Gn 1,28 a Gn 9,1). Proč je Boží záměr rozptýlit lidstvo vlastně projevem jeho lásky?

Božím záměrem a požehnáním pro lid- stvo bylo „Ploďte a množte se a naplňte zemi“ (Gn 9,1; porovnej s Gn 1,28). V proti- kladu k Božímu plánu se stavitelé věže ra- ději drželi spolu, bez jakékoli snahy „naplnit zemi“. Jedním z důvodů, pro který chtěli vybudovat město a věž, bylo: „nebudeme rozptýleni po celé zemi“ (Gn 11,4). Odmítli se přesunout, přemístit, přestěhovat jinam. Možná si mysleli, že spolu budou silnější a významnější („učiníme si jméno“; Gn 11,4), než kdyby se rozešli po celé zemi. A v jistém smyslu měli i pravdu.

Naneštěstí se společné síly snažili vy- užít ke zlu, ne k dobru. Chtěli si „udělat jmé- no“, což je přímým odrazem jejich vlastní arogance a hrdosti. Můžeme si být jisti, že kdykoli se lidé postaví otevřeně proti Xxxx ve snaze „udělat si jméno“, nedopadne to dobře. Jak jinak by to mohlo skončit?

Bůh je za troufalost a vzdor potrestal tím, že „lid xxxxxxxx po celé zemi“ (Gn 11,9). Trestem byl tedy přesný opak toho, čeho chtěli dosáhnout.

Je zajímavé, že jméno Bábel, které v no- vobabylonštině znamená „brána bohů“, souvisí se slovesem balal, které znamená

„zmatek“ (Gn 11,9). Jelikož lidé se snažili do- sáhnout „brány“ k Bohu – a sami se považo- vali za Xxxx –, skončili zmateni a mnohem slabší, než byli dříve.

„Obyvatelé Xxxxxx se rozhodli ustavit vládu nezávislou na Bohu. Někteří z nich se však báli Hospodina. Kvůli těmto věrným Hospodin odkládal své soudy a dával lidem čas k pochopení jeho pravého charakteru. Boží synové se snažili odvrátit obyvate- le Bábelu od jejich záměrů, avšak lidé byli ve své troufalé činnosti namířené proti nebi zcela zajedno. Kdyby v tom mohli bez překážek pokračovat, zdemoralizovali by svět hned v jeho počátcích. Kdyby bylo toto spiknutí tolerováno, zrodila by se mocná síla, aby ze země smetla spravedlnost a s ní i pokoj, štěstí a bezpečí.“ (PP 123; NUD 51)

Aplikace

V čem spočívá nebezpečí snahy „znamenat něco“ nebo „udělat si jméno“?

Pá| 29. dubna

5 | Národy a Bábel

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

Přečtěte si 10. kapitolu „Babylónská věž“ v knize Na úsvitu dějin (PP 117–124; NUD 49–51).

„Přitahovala je krása polohy a úrodnost půdy v Šineáru na březích Eufratu, a tak tam odešli.

Zde se rozhodli vybudovat město a v něm věž tak vysokou, že by se stala divem světa. Bůh lidem nařídil, aby se rozešli po celé zemi. Avšak tito budovatelé Bábelu si umínili, že uchovají svou společnost jednotnou a založí království, které obsáhne celý svět. Tak by se jejich město stalo metropolí univerzální světové říše. Jeho sláva by vzbuzovala obdiv a hold celého světa. Velkolepá věž, sahající do nebe, se měla stát pomníkem moci a moudrosti jejích stavitelů.

Obyvatelé šineárské roviny nevěřili Božímu slibu, že už nezaplaví svět potopou. Jedním z účelů budování věže bylo zajistit si bezpečí v případě další potopy. Doufali, že když budou schopni vystoupit do oblak, zjistí příčinu potopy. Celá tato stavba měla zvýšit hrdost jejích projektantů a odvrátit budoucí generace od Boha.“ (PP 118.119; NUD 50)

Xxxxxx k rozhovoru

1. Jaké příklady z historie nebo ze současnosti nám ukazují problémy, které mohou způ- sobit ti, co si chtějí „udělat jméno“?

2. Jak se můžeme jako církevní společenství vyhnout nebezpečí snahy postavit si vlastní babylonskou věž? Co by nás mohlo k takovému úsilí vést?

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

38 |

20:20

Lekce 6

Týden od 1. do 7. května

Abrahamovy kořeny

Texty na tento týden

Genesis 12–14

Základní verš

„Xxxxxxx věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde.“ (Žd 11,8)

Hlavní část knihy Genesis (Gn 12–22) popisuje Xxxxxxxxxx cestu od prvního Božího povolání („Odejdi“; Gn 12,1), kdy Xxxxxxx opustí svou minulost, až po další Boží výzvu („Odejdi!“; Gn 22,2), která povede Xxxxxxxx k tomu, aby se vzdal i své budoucnosti (ta má pokračovat prostřednictvím jeho syna). Výsledkem je, že Xxxxxxx je stále v pohybu, nikde není doma, a proto je také nazýván „hostem“ (Gn 17,8).

Xxxxxxx během své cesty jako by visel v prázdnotě. Je bez minulosti, o kterou přišel, i bez budoucnosti, kterou nevidí. Mezi dvěma výzvami, které rámují Xxxxxxxxxx cestu víry, Xxxxxxx poslouchá Boží hlas, který ho ujišťuje: „Nic se neboj“ (Gn 15,1). Tato Boží slova označují tři úseky Abrahamovy cesty, které budeme studovat v 6., 7. a 8. lekci.

Xxxxxxx je příkladem víry (Gn 17,6) a v hebrejském Písmu se o něm mluví jako o muži víry (Neh 9,7.8). V Novém zákoně je Xxxxxxx jednou z nejdůležitějších postav Starého záko- na a tento týden začneme studovat proč.

Osnova lekce

Tato lekce je první z řady, v níž budeme sledovat osudy Xxxxxx/Xxxxxxxx od chvíle, kdy jej Bůh poprvé povolává, aby se vydal na cestu.

• Gn 12,1–9: Xxxxxxx odchod (neděle)

• Gn 12,10–20: Pokušení Egypta (pondělí)

• Gn 13,7–12: Xxxxx a Lot (úterý)

• Gn 14,11–17: Bábelská koalice (středa)

• Gn 14,18–24: Desátek pro Malkísedeka (čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 1. května

6 | Abrahamovy kořeny

XXXXXXX ODCHOD

1I řekl Hospodin Xxxxxxxx: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kte- rou ti ukážu. 2Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehná- ním! 3Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ 4A Xxxxx se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Xxxxxxxx bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu. 5Vzal svou ženu Xxxxx a Xxxx, syna svého bratra,

se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské

a přišli tam. 6Abram prošel zemí až k místu Šekemu, až k božišti Móre; tehdy v té zemi byli Kenaanci. 7I ukázal se Xxxxxxxx Xxxxxxxx a řekl: „Tuto zemi dám tvému potomstvu.“ Proto tam Xxxxx vybu- doval oltář Hospodinu, který se mu ukázal. 8Odtud táhl dál na horu, která je východně od Bét-elu,

a postavil svůj stan mezi Bét-elem na západě a Ajem na východě. Také tam vybudoval Hospodinu oltář a vzýval Xxxxxxxxxxx jméno. 9Pak se vydal na další cestu směrem k Negebu. (Gn 12,1–9)

Osobní studium

Proč podle úvodního textu Bůh povolal Abra- ma, aby opustil svou zemi a rodinu? Jak Xxxxx reagoval?

Podle biblického záznamu Bůh naposle- dy oslovil člověka, když mluvil k Xxxxxxx, aby ho po potopě ujistil, že uzavře smlou- vu s „veškerým tvorstvem, které je na zemi“ (Gn 9,15–17) a že už nikdy nedopustí celosvě- tovou potopu. Bůh nyní mluví a Xxxxxxx a jeho slova navazují na předchozí zaslíbe- ní: prostřednictvím Abrama Bůh požehná všechny národy země.

Naplnění tohoto proroctví začíná opuště- ním minulosti. Xxxxx zanechává vše, co mu bylo blízké – rodinu, zemi, a dokonce i část sebe. Intenzita tohoto průběhu událostí se odráží v důrazu na klíčové slovo „odejdi“, které se v této souvislosti sedmkrát opakuje. Xxxxx musí nejprve opustit svou zemi, „Kaldejský Ur“, vlastně Babylon (Gn 11,31; Iz 13,19). Výzva

„vyjít z Babylona“ má mezi biblickými proroky dlouhou historii (Iz 48,20; Zj 18,4).

Xxxxxxx odchod se týká i jeho rodiny. Xxxx opustit své dědictví a mnoho z toho, co

se naučil a co nabyl prostřednictvím rodiny, vzdělání a vlivu.

Boží výzva odejít však v sobě zahrnuje ještě víc. Hebrejské slovní spojení lek leká („jdi“) v překladu doslovně znamená „ty jdi“ nebo

„jdi sám za sebe“. Xxxxxxx odchod z Babylona je důležitější než jeho rodina či prostředí, ze kterého pochází. Hebrejština totiž klade důraz na osobu Abrama. Xxxxx potřebuje opustit sebe sama, musí se zbavit té části svého já, kte- rá zahrnuje jeho babylonskou minulost.

Cílem tohoto opuštění je „země“, kterou mu Bůh ukáže. Tentýž jazyk bude opět použit v kontextu obětování Izáka (Gn 22,2), kde bude odkazovat na horu Mória. Na vrchu, na kte- rém má být obětován Xxxx, bude postaven jeruzalémský chrám (2Pa 3,1). Boží zaslíbení se netýká jen fyzické vlasti, ale také záchra- ny světa. Tato myšlenka je znovu potvrzena v zaslíbení požehnání pro všechny národy (Gn 12,2.3). Sloveso barak („požehnat“) se v této pasáži vyskytuje pětkrát. Proces univerzální- ho požehnání probíhá prostřednictvím Abra- mova „potomstva“ (Gn 22,18; 26,4; 28,14). Text zde odkazuje na „potomstvo“ a toto zaslíbení se nakonec naplní v Xxxxxx Xxxxxx (Sk 3,25).

Aplikace

Vyzývá tě Bůh, abys ve svém životě něco opustil? Co by to pro tebe znamenalo, kdybys poslechl Boží volání?

Po | 2. května

6 | Abrahamovy kořeny

POKUŠENÍ EGYPTA

10I nastal v zemi hlad. Tu Xxxxx sestoupil do Egypta, aby tam pobyl jako host, neboť na zemi těžce doléhal hlad. 11Když už se chystal vejít do Egypta, řekl své ženě Xxxxxx: „Vím dobře, že jsi žena krásné- ho vzhledu. 12Až tě spatří Egypťané, řeknou si: ‚To je jeho žena.‘ Mne zabijí a tebe si ponechají živou. 13Ăíkej tedy, žes mou sestrou, aby se mi kvůli tobě dobře dařilo a abych tvou zásluhou zůstal naživu.“ […] 17Ale faraóna a jeho dům ranil Hospodin velikými ranami kvůli Xxxxxxxx ženě Xxxxxx. 18Farao tedy Xxxxxx předvolal a řekl: „Jak ses to ke mně zachoval? Proč jsi mi nepověděl, že to je tvá žena? 19Proč jsi říkal: ‚To je má sestra‘? Vždyť já jsem si ji vzal za ženu. Tady ji máš, vezmi si ji a jdi!“ 20A farao o něm vydal svým lidem příkaz. Vyhostili jej i jeho ženu se vším, co měl. (Gn 12,10–13.17–20)

Osobní studium

Uvažuj o úvodním příběhu (Gn 12,10–20). Co vedlo Abrama do Egypta? Jak bys porovnal morální zásady Abrama a faraóna?

Je ironií, že Xxxxx, který právě doputoval do zaslíbené země, se rozhodl odejít do Egyp- ta, protože „v zemi nastal hlad“ (Gn 12,10). Ve staroegyptských textech nacházíme dů- kazy o tom, že lidé z Kenaanu v době hladu do Egypta odcházeli. Ve sbírce „Moudrost fa- raona Merikareho“, která pochází z období Středního království (2060–1700 př. Kr.), jsou lidé pocházející z Kenaanu označováni jako

„bídní Asijci“ (aamu) a charakterizováni jako

„zoufalí […] trpící nedostatkem vody […] nepře- bývající na jednom místě, putující za jídlem z místa na místo“. (XXXXXXXXX Xxxxxx, Anci- ent Egyptian Literature, Volume I: The Old and Middle Kingdoms. Berkeley, CA: University of California Press, 1973, str. 103, 104)

Pokušení Egypta bylo pro starověké Izrae- lity často velkým problémem (Nu 14,3; Jr 2,18). Egypt se tak stal postupně symbolem lidí, kteří důvěřují více lidem než Bohu (2Kr 18,21; Iz 36,6.9). Ve srovnání se zemí hladu vypadal Egypt jako dobré místo k přebývání. A to i přes výzvu, kterou Xxxxx slyšel od Hospodina.

Xxxxx, který opouští Kenaan, je proti- kladem Xxxxxx, který opustil Ur. Dříve byl Xxxxx představen jako člověk víry, který vy- chází z Ur, protože poslouchá Boží volání. Nyní však Xxxxx opouští zaslíbenou zemi z vlastní vůle. Dříve se Xxxxx spoléhal na Boha, nyní se chová jako člověk stavějící na vlastní zku- šenosti, jako manipulativní a neetický politik, který spoléhá jen sám na sebe.

„V Egyptě se prokázalo, že Xxxxxxx nebyl prost lidské slabosti. Sára byla ‚žena krásného vzhledu‘ (Gn 12,11). Xxxxxxx nepochyboval o tom, že Egypťané budou po krásné cizince toužit a že zavraždí jejího manžela. Xxxxxx si, že se neproviní lží, když představí Xxxx jako svou sestru, neboť byla dcerou jeho otce, i když ne jeho matky.“ (PP 130; NUD 55)

Xxxxxxx projevil nedůvěru v Boží ochra- nu a nedostatek té víry a odvahy, o které bě- hem svého života podal tolik jedinečných důkazů.

Vidíme tedy, že i velký Boží muž může udě- lat chyby a padnout. Ale Bůh ho přesto ne- opouští. Když Nový zákon hovoří o Xxxxxx- movi jako o příkladu spasení z milosti, znamená to přesně to – milost. Protože pokud by spasení nebylo z milosti, Xxxxxxx by ne- měl žádnou naději. A my společně s ním.

Aplikace

Co by nás tento příběh měl naučit o tom, jak snadné je i pro věrné křesťany vybočit ze správné cesty? Proč neposlušnost nikdy není dobrá volba?

Út | 3. května

6 | Abrahamovy kořeny

XXXXX A LOT

7Proto došlo k rozepři mezi pastýři stáda Xxxxxxxx a pastýři stáda Lotova. Tehdy v zemi sídlili Kenaanci a Perizejci. 8Tu řekl Xxxxx Xxxxxx: „Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme muži bratři. 9Zdalipak není před tebou celá země? Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo.“ 10Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodi- nova, jako země egyptská. To bylo předtím, než Xxxxxxxx zničil Sodomu a Gomoru. 11Proto si Xxx vybral celý okrsek Jordánu a odtáhl na východ. Tak se od sebe oddělili. 12Abram se usadil v zemi kenaanské a Lot se usadil v městech toho okrsku a stanoval až u Sodomy. (Gn 13,7–12)

Osobní studium

Přečti si text Gn 13,1–18. Co nás tento příběh učí o důležitosti povahy člověka a správné- ho charakteru?

Xxxxx se vrací na místo, ze kterého xxx- xxx, jako by jeho cesta do Egypta byla jen ne- šťastnou objížďkou. Boží příběh s Xxxxxxx pokračuje tam, kde se zastavil při jeho první cestě do zaslíbené země. Xxxxxxxxx první zastávkou se stal Bét-el (Gn 13,3), stejně jako při jeho předchozí cestě (Gn 12,3–6). Xxxxx se kál, vrátil se, „vstoupil do sebe“ a znovu byl z něho Xxxxx, muž víry.

Xxxxxxxx opětovné spojení s Bohem se projevuje i na jeho vztahu k lidem. Je to vidět podle toho, jak zvládá se synovcem Lo- tem problém, který se týká využívání země. Je to sám Xxxxx, kdo navrhuje mírovou do- hodu a nechává Xxxx, aby si vybral jako prv- ní (Gn 13,9.10). Jedná se o akt velkorysosti, který svědčí o Xxxxxxxx laskavé povaze.

Skutečnost, že si Xxx vybral pro sebe nejlepší část, dobře zavlažovanou pláň (Gn 13,10.11), bez jakýchkoli obav z hříšnosti svých budoucích sousedů (Gn 13,13), ukazuje něco o jeho chamtivosti a charakteru. Dů-

raz na to, že Xxx „si vybral“ (Gn 13,11), připo- míná předpotopní lidi, kteří si také „brali“, po čem zatoužili (viz Gn 6,2).

Naproti tomu Xxxxxxx krok byl aktem víry. Xxxxx si nevybral zemi sám, byla mu dána z Boží milosti. Na rozdíl od Lota, motivovaného sobeckými touhami, se Xxxxx začal na zemi dívat až na Boží pří- kaz (Gn 13,14). Teprve když se Xxxxx od- dělí od Lota, Bůh k němu znovu promluví (Gn 13,14). Ve skutečnosti je to první zmín- ka, že Bůh mluví k Xxxxxxxx od volání v Uru. „Poté, co se Lot od něho oddělil, řekl Hospodin Xxxxxxxx: ‚Rozhlédni se z mís- ta, na němž jsi, pohlédni na sever i na jih, na východ i na západ, neboť celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky‘“ (Gn 13,14.15). Bůh vyzývá Xxxx- ma, aby si tuto zem prošel a tím ji přijal:

„Teď projdi křížem krážem tuto zemi, neboť ti ji dávám“ (Gn 13,17).

Xxxxxxxx však dává jasně najevo, že je to on, Bůh, kdo dává zemi Xxxxxxxx. Je to dar milosti, který Xxxxx musí přijmout vírou, která vede k poslušnosti. Je to pouze Boží dílo, které dává vše, co Hospodin Xxxxxxxx slíbil (viz Gn 13,14–17).

Aplikace

Jak se můžeme naučit být laskaví a velkorysí k druhým, i když oni k nám takoví nejsou?

St | 4. května

6 | Abrahamovy kořeny

KOALICE NEPŘÁTEL

11Útočníci pak pobrali všechno jmění Xxxxxx a Gomory i všechny potraviny a odtáhli. 12Vzali

s sebou též Xxxxxxxx synovce Xxxx s jeho jměním, sídlil totiž v Sodomě, a odtáhli. 13Tu přišel uprchlík a pověděl o xxx Xxxxxxx Xxxxxxxx, který bydlel při božišti Emorejce Xxxxxxx, bratra Xxxxxxxx a bratra Xxxxxxx; ti byli s Xxxxxxx spjati smlouvou. 14Když Xxxxx uslyšel, že jeho bratr byl xxxxx, vytrhl se svými třemi sty osmnácti zasvěcenci, zrozenými v jeho domě, a sledoval útočníky až k Danu. 15V noci se pak proti nim se svými služebníky rozestavil a pobíjel je a proná- sledoval až po Chóbu, jež je na sever od Damašku. 16Všechno jmění přinesl zpět a nazpět přivedl též svého bratra Xxxx s jeho jměním, i ženy a lid. 17Když se vracel po vítězství nad Kedorlaóme- rem a nad králi, kteří stáli na jeho straně, vyšel mu vstříc král sodomský k dolině Xxxx, což je Dolina královská. (Gn 14,11–17)

Osobní studium

Co je důležitého na tom, že válka popsaná v úvodních verších vypukla bezprostředně po darování zaslíbené země? Co nás tento příběh učí o Xxxxxxxx?

Jedná se o první válku zaznamenanou v Písmu (Gn 14,2). Koalice čtyř armád z Me- zopotámie a Persie bojovala proti koalici pěti kenaanských armád včetně králů So- domy a Gomory (Gn 14,8). Je zřejmé, že šlo o velký vojenský konflikt (Gn 14,9). Tato vál- ka souvisela se skutečností, že se kenaanské národy vzbouřily proti svým babylonským vládcům (Gn 14,4.5). I když příběh odkazuje na konkrétní historický konflikt, načasová- ní této „globální“ války těsně po Božím daru zaslíbené země Xxxxxxxx dává této události také mimořádný duchovní význam.

Zapojení tolika národů ze země Kenaan naznačuje, že sporná otázka v tomto kon- fliktu se týkala vlády nad zemí. Je ironií, že Xxxxxxx tábor, který byl v podstatě je- dinou opravdu zainteresovanou stranou,

jelikož byl jediným skutečným vlastníkem půdy, byl zároveň jedinou silou, která zpo- čátku zůstávala mimo konflikt.

Důvodem Abramovy neutrality bylo, že Xxxxx nenabyl zaslíbenou zemi silou zbra- ní ani promyšlenými politickými strate- giemi. Abramovo království bylo Božím darem. Jediný důvod, proč Xxxxx xxxxxx, byl osud jeho synovce Xxxx, který byl během bojů zajat (Gn 14,12.13).

„Xxxxxxx se od jednoho z uprchlíků do- věděl o neštěstí, které potkalo jeho synovce. Xxxxxxxx mu svoji náklonnost a rozhodl se, že ho vysvobodí. Hledal Boží radu a zároveň se připravoval na válku.“ (PP 135; NUD 57)

Xxxxx však nenapadl celou koalici. Prav- děpodobně provedl jen rychlou noční akci, během níž se svými bojovníky zaútočil na tábor, ve kterém věznili Xxxx, a podařilo se mu ho zachránit. Xxxxx jako věrný Boží muž projevil velkou odvahu a sílu. Jeho vliv v regionu nepochybně rostl. Lidé mohli po- zorovat jeho jednání a dozvědět se více také o Bohu, kterému sloužil.

Aplikace

Jaký vliv mají naše činy na ostatní? Xxxx poselství o své víře vysíláme svými činy?

Čt | 5. května

6 | Abrahamovy kořeny

DESÁTEK PRO MALKÍSEDEKA

18A šálemský král Xxxxxxxxxx přinesl chléb a víno; byl totiž knězem Xxxx nejvyššího. 19Požehnal

mu: „Požehnán buď Xxxxx Xxxx nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země. 20Požehnán buď sám Xxx nejvyšší, jenž ti vydal do rukou tvé protivníky.“ Tehdy mu dal Xxxxx desátek ze všeho. 21Pak řekl Xxxxxxxx král Xxxxxx: „Dej mi lidi, a jmění si nech.“ 22Abram však sodomskému králi odvě- til: „Pozdvihl jsem ruku k přísaze Hospodinu, Bohu nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země, 23že

z ničeho, co je tvé, nevezmu nitku ani řemínek k opánkům, abys neřekl: ‚Já jsem učinil Abrama bohatým.‘ 24Sám nechci nic, jen to, co snědla družina, a podíl pro muže, kteří šli se mnou; Xxxx, Eškól a Mamre, ti ať vezmou svůj podíl.“ (Gn 14,18–24)

Osobní studium

Uvažuj o textech Gn 14,18–24 a Žd 7,1–10. Kdo byl Xxxxxxxxxx? Proč dal Xxxxx desátek knězi, který se zjevil neznámo odkud?

Nečekané zjevení se trochu záhadného Malkísedeka se nám může zdát neobvyklé nebo dokonce nepatřičné. Není tomu tak. Nejprve Xxxxxxxx poděkovali kenaanští králové, nyní on projeví vděčnost tomuto knězi prostřednictvím desátku.

Malkísedek pochází z města Šálem, což znamená „mír“ – příhodné jméno uprostřed nepokojů a válek.

Přípona xxxxx (cedek, „spravedlnost“) se ve jménu Xxxxxxxxxxx objevuje jako kontrast ke jménům králů Xxxxxx (Bera – „ve zlu“) a Gomory (Xxxxx – „v podlosti“). V tomto kon- textu jejich jména velmi silně vyjadřují pod- statu jejich jednání (Gn 14,2).

Xxxxxxxxxx se objevuje jako protiklad násilí a zla, které představují ostatní kena- anští králové. Tato pasáž obsahuje také prv- ní biblický odkaz na slovo „kněz“ (Gn 14,18).

Spojení Malkísedeka s „nejvyšším Bohem“ (Gn 14,18), kterého Xxxxx nazývá Hospodi- nem (Gn 14,22), jasně naznačuje, že Xxxxx vní- mal Malkísedeka jako kněze Xxxx, kterému Xxxxx sloužil. Xxxxxxxxxx byl pozemským představitelem Boha mezi lidmi té doby.

Xxxxxxxxxx jedná jako kněz. Podává Xxxxxxxx „chléb a víno“. Toto spojení často odkazuje na čerstvě lisovanou hroznovou šťávu (Dt 7,13 a 2Pa 31,5), která se znovu obje- vuje v souvislosti s dáváním desátků. Kromě toho také Xxxxxxxx žehná (Gn 14,19).

Xxxxx mu mezitím „dal desátek ze vše- ho“ (Gn 14,20) jako reakci na jednání Nejvyš- šího Boha, Stvořitele, „jemuž patří nebesa i země“ (Gn 14,19). Toto pojmenování odka- zuje na úvod příběhu o stvoření (Gn 1,1), kde výraz „nebesa a země“ znamená úplnost nebo „vše“. Desátek je zde chápán jako výraz vděčnosti Stvořiteli, který je vlastníkem všeho (Žd 7,2–6; porovnej s Gn 28,22). Pa- radoxně věřící chápe desátek ne jako dar Bohu, ale jako dar od Boha, protože Bůh je dárcem všeho.

Aplikace

Proč je akt „vrácení“ desátku silným ukazatelem víry a zároveň velkým činem budujícím víru?

Pá | 6. května

6 | Abrahamovy kořeny

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

Přečtěte si první část 12. kapitoly „Xxxxxxxxx příklad“ z knihy Na úsvitu dějin (PP 134–136; NUD 56–58).

„Kristova církev má být požehnáním a její členové mají být požehnáni tím, že žehnají druhým. Bůh si vybírá lidi nejen proto, aby je přijal za své syny a své dcery, ale také proto, aby jejich prostřednictvím dal světu světlo. Když si Xxxxxxxx vyvolil Xxxxxxxx, nešlo jen o to, aby byl mimořádným Božím přítelem, ale aby byl prostředníkem vzácných a zvlášt- ních výsad, které chtěl dát Pán okolním národům. Měl být světlem uprostřed morální tmy ve svém okolí.

Kdykoli Bůh požehná své děti světlem a pravdou, neznamená to jen, že ony mohou mít dar věčného života, ale i to, že jejich okolí bude duchovně osvíceno... Vy jste solí země. A když Bůh používá své dětí jako sůl, neslouží to jen k jejich vlastní záchraně, ale také mohou být prostředníky při záchraně ostatních. [...]

Svítíte jako živé kameny v Boží stavbě? [...] Nemáme pravé náboženství, pokud pro nás není rozhodující při každém našem jednání či podnikání. Měli bychom mít praktickou zbož- nost, která bude nedílnou součástí celého našeho života. V srdci bychom měli mít proměňu- jící Kristovu milost. Potřebujeme mnohem méně sebe a více Ježíše.“ (RC 205)

Xxxxxx k rozhovoru

1. Uvažuj o požehnání Abrama: „Požehnám tě... Staň se požehnáním!“ (Gn 12,2) Co zname- ná být požehnaný? Jak můžeme být jako lidé, kteří slouží stejnému Bohu jako Xxxxx, požehnáním pro lidi kolem nás?

2. Co bylo špatného na Xxxxxxxx poloviční lži ohledně jeho sestry-manželky? Co je hor- ší – lhát, nebo říkat část pravdy, přičemž stále v podstatě lžeme?

3. Přečtěte si znovu Xxxxxxxx odpověď na nabídku krále Xxxxxx (Gn 14,21–23). Z čeho vyplývala jeho reakce? Jak důležité ponaučení si můžeme vzít z tohoto příběhu? Nebyl by Xxxxx xxxxxxx, kdyby se rozhodl přijmout královu nabídku?

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

20:30

| 45

Lekce 7

Týden od 8. do 14. května

Smlouva s Xxxxxxxxx

Texty na tento týden

Genesis 15–19

Základní verš

„Xxxxx však řekl: ‚Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít xxxxxxxx Xxxxxxx.‘“ (Gn 15,2)

V 15. kapitole knihy Genesis se odehrává důležitá událost – Bůh potvrzuje svou smlouvu s Xxxxxxxxx. Po smlouvě s Xxxxxx tak jde o druhou smlouvu, o které čteme v Genesis.

Podobně jako smlouva s Noemem, i smlouva s Xxxxxxxxx zahrnuje jiné národy, pro- tože jde v konečném důsledku o součást věčné smlouvy, kterou Bůh nabízí celému lidstvu (Gn 17,7; Žd 13,20).

Tato část Xxxxxxxxxx života je naplněna emocemi – strachem, ale i smíchem. Úzkost a strach prožívá Xxxxx (Gn 15,1), bojí se i Sára (Gn 18,15) a Hagar (Gn 21,17). Xxxxx se však také směje (Gn 17,17), podobně Sára (Gn 18,12) a Xxxxxx (Gn 21,9) si nacházejí důvod k smí- chu – nebo spíše k výsměchu. Tyto kapitoly ukazují mimo jiné na citlivost a srdečnost. Xxxxx vášnivě usiluje o záchranu lidí žijících v Sodomě, stará se o Sáru, Hagar i Lota a pro- jevuje pohostinnost vůči cizincům (Gn 18,6).

V tomto kontextu Bůh změní Xxxxxxxx jméno, které znamená vznešenost a váženost, na Xxxxxxxx „otce hlučícího davu pronárodů“ (Gn 17,5). Vidíme zde tedy další náznaky uni- verzální podstaty toho, co Bůh plánuje učinit prostřednictvím své smlouvy s Xxxxxxxxx.

Osnova lekce

V další lekci se budeme věnovat druhé fázi Xxxxxxxxxx příběhu a jeho zkušenosti s Bohem. Zaměříme se na smlouvu, kterou s ním Bůh uzavřel, i na to, co z ní plynulo.

• Gn 15,1–6: Xxxxxxxxxx víra (neděle)

• Gn 16,1–6: Abrahamovy pochybnosti (pondělí)

• Gn 17,1–10: Znamení smlouvy (úterý)

• Gn 18,9–14: Syn zaslíbení (středa)

• Gn 18,22–32: Lot v Sodomě (čtvrtek

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 8. května

7 | Smlouva s Xxxxxxxxx

XXXXXXXXXX XXXX

1Po těchto událostech se stalo k Xxxxxxxx ve vidění slovo Hospodinovo: „Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“ 2Abram však řekl: „Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít xxxxxxxx Xxxxxxx.“ 3Abram dále řekl: „Ach, nedo- přáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?“ 4Hospodin však prohlásil: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna.“ 5Vyvedl ho ven a pravil:

„Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.“ A dodal: „Tak tomu bude s tvým potom- stvem.“ 6Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost. (Gn 15,1–6)

3Co říká Písmo? „Uvěřil Xxxxxxx Xxxx, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.“ 4Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti.

9Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni?

Čteme přece: „Xxxxxxxxxx byla víra počítána za spravedlnost.“ (Ă 4,3.4.9)

Osobní studium

Přečti si texty Gn 15,1–21 a Ă 4,3.4.9.22. Jak Xxxxx poznává, co znamená žít vírou? Jaký význam měl obětní obřad, který měl Xxxxx vykonat?

První Boží odpovědí na Xxxxxxxx starost o dědice (Gn 15,1–3) bylo, že bude mít vlastního syna – „vzejde z tvého lůna“ (Gn 15,4). Stejný ja- zyk používá prorok Nátan k označení potom- stva mesiášského krále (2S 7,12). Xxxxx xxxxxx ujištění a „Hospodinovi uvěřil“ (Gn 15,6), proto- že chápal, že splnění Božího zaslíbení nezávisí na jeho vlastní spravedlnosti, ale na Boží spra- vedlnosti (Gn 15,6; porovnej s Ă 4,5.6).

Taková představa byla pro Xxxxxxxx sou- časníky neobvyklá. Například v náboženství starých Egypťanů vycházelo rozhodnutí sou- du ze srovnání počtu spravedlivých skutků člověka a spravedlnosti bohyně Maat, která představovala božskou spravedlnost. Jinými slovy, člověk si „spasení“ musel zasloužit.

Aplikace

Jak se můžeme naučit zaměřit svůj pohled na Xxxxxx a jeho spravedlnost jako na jedinou naději na záchranu? Co se stane, když začneme počítat naše dobré skutky?

V příběhu dále čteme, že Xxx připravil obětní obřad, který měl Xxxxx vykonat. Oběť v podstatě ukazuje na Xxxxxxxx smrt za naše

hříchy. Lidé jsou spaseni milostí, darem Boží spravedlnosti, symbolizovanou právě oběťmi. Tento konkrétní obřad však přináší Xxxxxxxx konkrétní poselství. Draví ptáci, kteří se slé- tali na obětovaná zvířata (Gn 15,9–11), zname- nají, že Xxxxxxxx potomci budou v otroctví

„čtyři sta let“ (Gn 15,13) neboli čtyři generace (Gn 15,16). Zpátky se vrátí až čtvrtá generace Xxxxxxxxxx potomků (Gn 15,16).

Poslední scéna obětního obřadu je drama- tická: ukázala se „dýmající pec a mezi těmi rozpůlenými kusy prošla ohnivá pochodeň“ (Gn 15,17). Tento obraz představuje Boží záva- zek splnit slib daný ve smlouvě – předat zemi Xxxxxxxxx potomkům (Gn 15,18).

Hranice zaslíbené země „od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu“ (Gn 15,18) nám připomínají hranice rajské zahrady (srovnej s Gn 2,13.14). V tomto proroctví jde tedy o víc než jen o návrat z Egypta a vlast pro Izrael. Na vzdáleném horizontu tohoto proroctví, v Xxxxxxxxxxxx potomcích získávajících ke- naanskou zemi se vynořuje myšlenka spasení Božího lidu, který se nakonec vrátí do zahra- dy Eden.

Po | 9. května

7 | Smlouva s Xxxxxxxxx

XXXXXXXXXX POCHYBNOSTI

1Sáraj, žena Xxxxxxxx, mu nerodila. Měla egyptskou otrokyni, která se jmenovala Xxxxx. 2Jed-

nou řekla Xxxxx Xxxxxxxx: „Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila, vejdi tedy k mé otrokyni, snad budu mít syna z ní.“ Xxxxx Xxxxxxxx rady uposlechl. 3Vzala tedy Xxxxxxxx žena Xxxxx svou otrokyni, Xxxxxx egyptskou, deset let po tom, co se Xxxxx usadil v kenaanské zemi, a dala ji svému muži Xxxxxxxx za ženu. 4I vešel k Hagaře a ona otěhotněla. Když viděla, že je těhotná, přestala si své paní vážit. 5Tu řekla Xxxxx Xxxxxxxx: „Mé příkoří musíš odčinit. Sama jsem ti dala svoji otrokyni do náruče, ale ona, jakmile uviděla, že je těhotná, přestala si mě vážit. Ať mezi mnou a tebou rozsoudí Hospodin.“ 6Abram Sáraji odvětil: „Hle, otrokyně je v tvých rukou, nalož s ní, jak uznáš za dobré.“ Od té doby ji Sáraj pokořovala tak, že Xxxxx od ní uprchla. (Gn 16,1–6)

Osobní studium

Proč se Xxxxx podle úvodních veršů rozho- dl mít potomka s Xxxxx, ačkoli to bylo v roz- poru s Božím zaslíbením? V čem jsou Sáraj a Hagar ztělesněním dvou pohledů na víru (Ga 4,21–31)?

Když Xxxxx pochyboval (Gn 15,2), Bůh ho jednoznačně ujistil, že bude mít syna. Nyní, o 10 let později, jej stále nemá. Dokon- ce se zdá, že i když slyšel poslední velké Boží proroctví, ztratil víru. Už nevěří, že by moh- li mít se Sárají syna. Sáraj, která již nemá žádnou naději, přebírá iniciativu a naléhá na něj, aby se uchýlil k tehdejší na starově- kém Blízkém východě běžné praxi – najít si náhradu. Pro tuto službu je vybrána Xxxxx, Sárajina služka. A zdá se, že to vyšlo. Je iro- nií, že lidská strategie vypadala účinněji než víra v Boží zaslíbení.

Pasáž popisující vztah Sáraj k Xxxxxxxx odráží příběh Xxxxx a Evy v rajské zahra- dě. Tyto dva texty mají několik společných motivů (Xxxxx, podobně jako Xxx, je aktiv- ní; Xxxxx, podobně jako Xxxx, je pasiv- ní) a sdílejí společná slovesa a fráze („dbát na hlas“, „vzala“ a „dala“). Paralela mezi tě- mito dvěma příběhy však naznačuje, že Bůh

s takovým postupem nesouhlasí. V obou případech je výsledek stejný: byť se zdá, že je lidské jednání na vlastní pěst, nerespek- tující Boží vůli, úspěšné, vede k problémům v budoucnosti.

Apoštol Xxxxx se odvolává na tento příběh, aby ukázal rozdíl mezi přístupem ke spase- ní na základě skutků a milosti (Ga 4,23–26). Všimněte si, že se v příběhu neobjevuje Bůh. Sáraj sice o Bohu mluví, ale nikdy nemlu- ví s ním. Ani Bůh nepromlouvá k účastní- kům děje. Absence Xxxx je nápadná zejména v kontrastu s jeho intenzivní přítomností v předchozí kapitole.

Bůh se později zjeví Xxxxx, ale teprve poté, co ponížená opustila Xxxxxxx dům. Toto ne- očekávané setkání odhaluje Boží přítomnost navzdory lidskému úsilí jednat bez něho.

„Hospodinův posel“ (Gn 16,7) je titul, který často označuje samotného Hospodina, Jah- veho (viz Gn 18,1.13.22). Tentokrát je to Bůh, kdo přebírá iniciativu a oznamuje Xxxxx, že porodí syna Xxxxxxx, jehož jméno zna- mená „Slyší Bůh“ (Gn 16,11). Je ironií osudu, že příběh, který končí myšlenkou „slyšení“ (sloveso šama), odráží „poslechnutí“ (šama) ze začátku příběhu, kdy Xxxxx „uposlechl“ hlas Xxxxx (Gn 16,2).

Aplikace

Proč je pro nás tak snadné udělat stejnou chybu, jaké se v tomto příběhu dopustil Xxxxx?

Út | 10. května

7 | Smlouva s Xxxxxxxxx

ZNAMENÍ SMLOUVY

1Když bylo Xxxxxxxx devětadevadesát let, ukázal se mu Xxxxxxxx a řekl: „Já jsem Bůh všemo- houcí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! 2Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím.“ 3Tu padl Xxxxx na tvář a Bůh k němu mluvil: 4„Já jsem! A toto je má smlouva s te- bou: Xxxxxx se praotcem hlučícího davu pronárodů. 5Nebudeš se už nazývat Xxxxx; tvé jméno bude Xxxxxxx. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. 6Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. 7Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem

ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu.

10Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán. (Gn 17,1–7.10)

Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou. Tak se stal otcem všech neobřezaných, kteří věří a jimž je spravedlnost připočtena... (Ă 4,11)

Osobní studium

Přečti si texty Gn 17,1–19 a Ă 4,11. Jaký je du- chovní a prorocký význam obřadu obřízky? Xxxxxxxxxx nevěra, jak je vidět v před- chozím příběhu (Gn 16), přerušila jeho du- chovní cestu s Bohem. Ten v té době mlčel. Nyní Bůh opět k Xxxxxxxxxx mluví, sklání se k němu a vrací ho zpět do bodu, kdy s ním

uzavřel smlouvu (Gn 15,18).

Tentokrát Bůh dává Xxxxxxxxxx i zna- mení této smlouvy. Teologové dlouho disku- tovali o významu obřízky, ale protože tento obřad zahrnuje prolití krve (viz Ex 4,25), dá se chápat v kontextu oběti, což znamená, že mu byla připočtena spravedlnost (viz Ă 4,11).

Aplikace

Jak se můžeme naučit věřit, i když občas s vírou zápasíme, podobně jako Xxxxxxx? Proč je důležité, abychom se nevzdali, ačkoli prožíváme období pochybností?

Důležitá je i skutečnost, že smlouva spo- jená s obřízkou je popsána výrazy, které poukazují na první mesiášské proroctví (srov. Gn 17,7 s Gn 3,15). Podobnost mezi tě- mito dvěma texty naznačuje, že Boží slib Xxxxxxxx se netýká jen syna a díky němu zrození nového národa, ale obsahuje také

duchovní příslib spasení – pro všechny národy země. A zaslíbení „věčné smlouvy“ (Gn 17,7) slibuje oběť potomka ze semene ženy – Xxxxxx Xxxxxx. Ta zajišťuje věčný život všem, kteří vírou Xxxxxx přijmou (viz Ă 6,23 a Tt 1,2).

Je zajímavé, že zaslíbení věčnosti je obsa- ženo i ve změně jmen Abrama a Sáraj. Xxxxx Xxxxx a Xxxxx odkazovala jen na jejich sou- časný stav: Xxxxx znamená „vznešený otec“ a Sáraj znamená „moje kněžna“, „princezna“ (Xxxxxxxx princezna). Změna jejich jmen na „Xxxxxxx“ a „Sára“ se týká budoucnosti: Xxxxxxx znamená „otec mnoha národů“ a Sára znamená „princezna“, „kněžna“ (pro všechny). Podobně, s trochou ironie, je jmé- no Xxxx („bude se smát“) připomínkou Abra- hamova smíchu (první smích zaznamenaný v Písmu, Gn 17,17). Je to smích vycházející ze skepse, možná z úžasu. Tak či onak, i když Xxxxxxx věřil tomu, co mu Hospodin jasně slíbil, stále zápasil s tím, aby ve víře a s dů- věrou počkal na uskutečnění.

St | 11. května

7 | Smlouva s Xxxxxxxxx

SYN ZASLÍBENÍ

9Pak se ho otázali: „Kde je tvá žena Xxxx?“ Odpověděl: „Tady ve stanu.“ 10I řekl jeden z nich:

„Po obvyklé době se k tobě určitě vrátím, a hle, tvá žena bude mít syna.“ Sára naslouchala za ním ve dveřích stanu. 11Abraham i Sára byli staří, sešlí věkem, a Sáře již ustal běh ženský.

12Zasmála se v duchu a řekla si: „Když už jsem tak sešlá, má se mi dostat takové rozkoše? I můj pán je stařec.“ 13Tu Hospodin Xxxxxxxxxx řekl: „Pročpak se Sára směje a říká: ‚Což mohu oprav- du rodit, když už jsem tak stará?‘ 14Je to snad pro Hospodina nějaký div? V jistém čase, po ob-

vyklé době, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna.“ (Gn 18,9–14)

Osobní studium

Poslední scéna obřízky se týkala všech. Ob- řezán byl nejen Xxxxxx, ale i všichni muži Xxxxxxxxxx domácnosti (Gn 17,23–27). Slovo kol („všichni“), se v textu opakuje čtyřikrát (Gn 17,23.27). Toto zahrnutí všech tvoří po- zadí, na kterém se Bůh zjevuje Xxxxxxxxxx, aby mu potvrdil zaslíbení syna „Izáka“.

Přečti si texty Gn 18,1–15 a Ă 9,9. Jaké po- naučení o pohostinnosti si bereme z Abra- hamova přijetí jeho návštěvníků? Jak si vysvětluješ Boží odpověď na Xxxxxxxxxx pohostinnost?

Není jasné, zda Xxxxxxx věděl, kdo tito cizinci jsou (Žd 13,2). Zachází s nimi však, jako by mezi nimi byl sám Bůh. „Seděl za denního horka ve dveřích stanu“ (Gn 18.1). Vzhledem k tomu, že v divočině jsou ná- vštěvníci vzácní, pravděpodobně se chtěl s nimi setkat. Xxxxxxx jim „vyběhl“ vstříc (Gn 18,2), přestože mu bylo už 99 let. Jedno- ho z těchto lidí se oslovil „Panovníku“ – Ado- nai („můj Pán“; Gn 18,3), což je titul, který se často používá pro Boha (Gn 20,4; Ex 15,17). Obsluhoval je a nechal jim připravit jídlo

(Gn 18,6.7). Stál vedle nich, bedlivě sledo- val jejich potřeby a byl ochoten jim sloužit (Gn 18,8).

Xxxxxxxxxx chování vůči nebeským ci- zincům se stalo inspirujícím vzorem pohos- tinnosti (Žd 13,2). Jeho uctivý postoj vyjadřuje podstatu pohostinnosti. Projevování úcty a péče cizím lidem není jen příjemným proje- vem zdvořilosti. Bible zdůrazňuje, že je to ná- boženská povinnost, jako kdyby byla zaměře- na na samotného Boha (srov. s Mt 25,35–40). Je pozoruhodné, že Bůh se více ztotožňuje s hla- dovým a potřebným cizincem než se štědrým hostitelem, který ho přijímá.

Na druhé straně návštěva Hospodina v lidském příbytku krásně ilustruje jeho milost a lásku k lidem. Toto Boží zjevení je přípravou na příchod Xxxxxx, který opustil svůj nebeský domov a stal se služebníkem, aby člověka zachránil (Fp 2,7.8). Boží zje- vení zde je důkazem jistoty platnosti jeho zaslíbení (Gn 18,10). Vidí Sáru schovanou za Xxxxxxxxx (Gn 18,10) a zná její nejniternější myšlenky a otázky (Gn 18,12). Ví, že se smála, a její skepse se stává prostorem, kde Bůh splní své slovo.

Aplikace

Uvažuj nad myšlenkou, že „Bůh se více ztotožňuje s hladovým a potřebným cizincem než se štědrým hostitelem, který ho přijímá“. Proč je tak důležité pochopit a pamatovat si tento přístup?

Čt | 12. května

7 | Smlouva s Xxxxxxxxx

LOT V SODOMĚ

22Zatímco se muži odtud ubírali k Sodomě, Xxxxxxx zůstal stát před Hospodinem. 23I přistoupil Xxxxxxx a řekl: „Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého? 24Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš snad i je a nepromineš tomu místu, přestože je v něm padesát spravedlivých? 25Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spraved- livého; pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?“ 26Hospodin odvětil: „Najdu-li v Sodomě, v tom městě, padesát spravedlivých, prominu kvůli nim celému místu.“ 27Abraham pokračoval: „Dovoluji si k Panovní- kovi mluvit, ač jsem prach a popel...“

32Nato řekl: „Ať se Panovník nerozhněvá, promluvím-li ještě jednou: Možná, že se jich tam najde deset.“ Pravil: „Nezahladím je ani kvůli těm deseti.“ (Gn 18,22–27.32)

Osobní studium

Přečti si text Gn 18,16–19,29. Jak Xxxxxxxx- va prorocká služba ovlivňuje jeho odpověd- nost vůči Xxxxxx?

Bůh právě znovu potvrdil Xxxxxxxxxx své zaslíbení o synovi. Ale místo toho, aby si Xxxxxxx užíval dobré zprávy, začíná s Bo- hem vášnivou diskusi o osudu Xxxx v Sodo- mě. Xxxxxxx není jen prorokem, kterému Bůh zjevuje svou vůli. Je také prorokem, který mluví za bezbožné. Hebrejská fráze

„stát před Hospodinem“ (Gn 18,22) je slovním spojením, které označuje modlitbu.

Xxxxxxx ve skutečnosti oslovuje Xxxx a vyjednává s ním o záchraně Sodomy, kde žije jeho synovec. Postupně snižuje počet potřebných spravedlivých v Sodomě z pa- desáti na deset a dostává od Boha slib, že pro deset spravedlivých Sodomu ušetří.

Při čtení příběhu o tom, co se stalo v Sodomě, když dva andělé přišli k Xxxxxx, aby ho varovali (Gn 19,1–10), vidíme zkaže- nost a zvrácenost obyvatel města. Bylo to opravdu zkažené místo, podobně jako celé národy kolem. I to byl důvod, proč měli

být tito lidé nakonec ze země vyhnáni (viz Gn 15,16).

„Nyní se blížila poslední noc Sodomy. Lidé to však vůbec nepostřehli. Zatímco se andělé přibližovali k místu zkázy, lidé snili o prosperitě a radovánkách. Poslední den byl jako každý jiný, který přišel a odešel. Krajina nesrovnatelné krásy byla zalita paprsky za- padajícího slunce. Lidé dychtící po zábavách bloumali sem a tam a snažili se najít něco, co by je pobavilo.“ (PP 157.158; NUD 69.70)

Bůh nakonec zachránil pouze Xxxx, jeho manželku a dvě dcery (Xx 19,15), ani ne polo- vinu z požadovaných deseti spravedlivých. Zeťové, kteří Xxxxxx varování nebrali váž- ně, zůstali ve městě (Gn 19,14).

Nádherná země byla poté zničena. Hebrej- ské sloveso hafak („zničit“, „podvrátit“; doslova

„převrátit“, „vyvrátit“) se v této pasáži vysky- tuje několikrát (Gn 19,21.25.29) a charakterizu- je zničení Sodomy (Dt 29,22; Am 4,11). Jde o to, že země byla vyvrácena. Stejně jako potopa

„smetla“ původní stvoření (Gn 6,7), spálení So- domy je „zničením“ rajské zahrady (Gn 13,10). Zničení Sodomy je předzvěstí destrukce na konci časů (viz Juda 1,7).

Aplikace

Co o Xxxxxxxxxx vypovídá jeho „vyjednávání“ s Bohem? Co říká o Bohu jeho ochota Abra- hama vyslechnout?

Pá | 13. května

7 | Smlouva s Xxxxxxxxx

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

Přečtěte si první část 32. kapitoly „Stará a nová smlouva“ v knize Na úsvitu dějin (PP 370–373; NUD 170–174).

Xxxxxxxxxx trpělivá a vytrvalá prosba za obyvatele Sodomy (Gn 18,22–33) by nás měla povzbudit k modlitbě za lidi, kteří neznají Boha, i když se zdají být v beznadějně hříšném stavu. Laskavá Boží reakce na Xxxxxxxxxx naléhání a jeho ochota odpustit jen kvůli „dese- ti“ spravedlivým je „revolučním“ konceptem, jak uvádí Xxxxxxx Xxxxx:

„Staré kolektivní myšlení, které vystavilo i nevinného člena vinného společenství trestu, bylo mimořádně revolučním způsobem transponováno do něčeho nového: přítomnost zbyt- ku spravedlivých lidí by mohla mít záchrannou funkci pro celek. [...] Kvůli spravedlivému pozůstatku by Xxx ve své spravedlnosti odpustil špatnému městu. Toto pojetí je široce roz- vinuto v prorockém výroku o Hospodinově služebníku, který ‚získá spravedlnost mnohým‘.“ (XXXXX, Xxxxxxx X., The Remnant: The History and Theology of the Remnant Idea From Gene- zis to Xxxxxx, 3rd edition, Berrien Springs, MI: Xxxxxxx University Press, 1980, s. 150, 151)

„Všude kolem nás jsou lidé, kteří se řítí do záhuby. Každou hodinu někteří zacházejí za hra- nici, kde je už není možno zasáhnout Boží milostí. Kde jsou hlasy, které naléhavě vyzývají hříšníka, aby unikl tomuto hroznému údělu? Kde jsou ti, kdo za něj úpěnlivě prosí Xxxx?

Xxxxxxx měl stejného ducha jako Kristus, který je sám největším přímluvcem za hříšní- ky. Xxxxxxx prokázal hříšníkovi takovou lásku, jakou může projevit jen nekonečná dobrota.“ (PP 140; NUD 60)

Xxxxxx k rozhovoru

1. Pouze duha a obřízka se nazývají „znamením smlouvy“. Jaké jsou společné body a roz- díly mezi těmito dvěma smlouvami?

2. Xxxxxxxx povolal Bůh. V Novém zákoně je Xxxxxxx uváděn jako příklad toho, co zna- mená žít vírou. Přesto x Xxxxxxx často ztrácel odvahu a padal. Co bychom se od něho mohli naučit, a v čem by nám neměl být příkladem?

3. Někteří lidé odmítají myšlenku, že Bůh bude trestat nespravedlivé. Tvrdí, že takové jednání by odporovalo Boží lásce. Jak byste reagovali na takové výhrady?

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

52 |

20:41

Lekce 8

Týden od 15. do 21. května

Zaslíbení       

Texty na tento týden

Genesis 22–25

Základní verš

„Xxxxxxx byl stařec pokročilého věku. Hospodin mu ve všem požehnal.“ (Gn 24,1)

Jak Bůh slíbil, Xxxx nakonec porodila Xxxxxxxxxx syna, „ačkoli byl stár“ (Gn 21,2), a dal mu jméno Xxxx (viz Gn 21,1–5). Ale příběh o Xxxxxxxxxx tím zdaleka neskončil. Celý pří- běh vrcholí ve chvíli, kdy Xxxxxxx bere svého syna na horu Xxxxxx, aby ho tam obětoval. Izáka však nahradil beran (Gn 22,13), který vyjadřoval Boží závazek požehnat národy pro- střednictvím Xxxxxxxxxx „potomka“ (Gn 22,17.18). Tímto potomkem byl samozřejmě Xxxxx (Sk 13,23). V tomto úžasném (a v některých ohledech i znepokojujícím) příběhu jsou tak od- haleny mnohé důležité aspekty plánu spasení.

Ať už je poselství tohoto příběhu jakkoli hluboké, Xxxxxxxxxx rodina musela být Boží výzvou otřesena a budoucnost nebyla jasná. Sára po obětování na hoře Xxxxxx zemřela (Gn 23) a Xxxx byl stále svobodný a bezdětný.

Xxxxxxx pak převzal iniciativu a zajistil pro svého syna „správnou“ budoucnost. Zařídil manželství Xxxxx s Xxxxxxx (Gn 24), která mu porodila dva syny (Gn 25,21–23). Xxx Xxxxxxx se oženil s Xxxxxxx, která mu dala mnoho dětí (Gn 25,1–6). Tento týden budeme sledovat Xxxxxxxxx příběh až do konce jeho života (Gn 25,7–11).

Osnova lekce

Tato lekce je již třetí v pořadí, ve které sledujeme životní osudy Xxxxxxxx. Tentokrát se zaměříme na události od narození jeho vytouženého syna Xxxxx až do závěru jeho života.

• Gn 22,1–8: Xxxx Xxxxxx (neděle)

• Gn 22,7–18: Hospodin si opatří (pondělí)

• Gn 23,1–6: Smrt Sáry (úterý)

• Gn 24,1–9: Manželka pro Xxxxx (středa)

• Gn 24,67–25,8: Manželka pro Xxxxxxxx (čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 15. května

8 | Zaslíbení

HORA MÓRIJA

1Po těch událostech chtěl Bůh Xxxxxxxx vyzkoušet. Ăekl mu: „Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“

2A Bůh řekl: „Vezmi svého jediného syna Xxxxx, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obě- tuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ 3Za časného jitra osedlal tedy Xxxxxxx xxxx, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Xxxxx, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k mís- tu, o němž mu Bůh pověděl. 4Když se Xxxxxxx třetího dne rozhlédl a spatřil v dálce to místo, 5řekl služebníkům: „Počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme dále, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme.“ 6Abraham vzal dříví k oběti zápalné a vložil je na svého syna Xxxxx; sám vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu. 7Tu Xxxx svého otce Xxxxxxxx oslovil: „Otče!“ Ten odvětil: „Copak, můj synu?“ Xxxx se otázal: „Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?“ 8Nato Xxxxxxx xxxx:

„Můj synu, Xxx sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné.“ A šli oba spolu dál. (Gn 22,1–8)

Osobní studium

Přečti si texty Gn 22,1–13 a Žd 11,17. Jaký vý- znam měla popisovaná zkouška? Jaká pona- učení vyplývají z této ohromující události?

22. kapitola Genesis se stala klasikou světo- vé literatury a inspirovala nejen teology, ale i fi- lozofy a umělce. Význam Boží zkoušky je však obtížné pochopit. Vždyť Boží výzva Xxxxxxxx- vi byla v příkrém rozporu s pozdějším biblic- kým zákazem lidských obětí (Lv 18,21). A nejen to. Boží příkaz šel přímo proti zaslíbení věčné smlouvy o množství Xxxxxxxxxx potomstva (Gn 15,5). Xxxxxxx totiž věřil, že smlouva se naplní právě prostřednictvím Xxxxx.

Proč ho tedy Bůh vyzval, aby Xxxxx obě- toval? Proč ho zkoušel tak ohromujícím způ- sobem?

Biblický pojem „zkoušet“ (v hebrejštině nissa) zahrnuje dvě protikladné myšlenky. Hovoří o soudu, který zjišťuje, co se nachází v srdci „zkoušeného“ (Dt 8,2; srov. s Gn 22,12), a zároveň přináší ujištění o Boží milosti vůči „zkoušeným“ (Ex 20,18–20).

Aplikace

Čím tě inspiruje a k čemu tě vede uvažování o příběhu Xxxxxxxx a Xxxxx na vrchu Mórija? Jak se projevuje víra ve tvém životě?

Xxxxxxxx přivádí víra v Boha k tomu, že riskuje ztrátu „budoucnosti“ (svého potom-

stva). A protože mu důvěřuje, udělá to, co Bůh požaduje, bez ohledu na to, jak nepocho- pitelně se celá situace jeví. Vždyť co je víra, ne-li důvěra v to, co nevidíme nebo čemu zcela nerozumíme?

V otázce víry nejde primárně o naši schop- nost dávat Bohu a obětovat se mu, i když i to nepochybně důležité je (Ă 12,1). Tím nejdůle- žitějším je však naše schopnost důvěřovat Xxxx a přijímat jeho milost s vědomím, že si ji ničím nemůžeme zasloužit.

Tato pravda se potvrdila v následujících událostech. Všechny Xxxxxxxxxx činy, jeho horlivost, jeho strastiplná cesta se synem, dokonce ani jeho připravenost poslechnout a nabídnout Xxxx to nejlepší ze sebe, ho ne- mohly zachránit. Proč? Protože sám Xxxxx- din poskytl na zamýšlenou oběť berana, kte- rý ukazoval na jedinou Xxxxxxxxxx naději na záchranu – na Ježíše.

Xxxxxxx tedy určitě pochopil podstatu mi- losti. Nezachraňují nás naše skutky pro Xxxx, ale Boží dílo pro nás (Ef 3,8; porovnej s Ă 11,33). To samozřejmě není v rozporu se skutečností, že máme konat skutky víry, jak to ve svém ži- votě dělal právě Xxxxxxx (viz Jk 2,2–23).

Po | 16. května

8 | Zaslíbení

XXXXXXXX SI OPATŘÍ

7Tu Xxxx řekl svému otci Xxxxxxxxxx: „Otče?“ Xxxxxxx xxxx: „Tady jsem, synu.“ Xxxx řekl: „Zde je oheň a dříví, ale kde je beránek k zápalné oběti?“ 8Abraham odpověděl: „Bůh si opatří beránka k zápalné oběti, můj synu...“

14A Xxxxxxx pojmenoval ono místo: „Hospodin opatří“. Odtud se dodnes říká: „Na hoře Hospo- dinově se opatří.“ 15Hospodinův anděl zavolal z nebes na Xxxxxxxx podruhé 16a řekl: „Při sobě jsem přísahal, je Xxxxxxxxxx výrok: Protože jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi mi svého jediného syna, 17proto tě jistě požehnám a tvé símě velice rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé símě zdědí bránu svých nepřátel. 18Ve tvém semeni si budou žehnat všechny národy země, protože jsi mne uposlechl.“ (Gn 22,7.8.14–18; ČSP)

Osobní studium

Jak podle úvodních veršů (Gn 22,7.8.14–18; ČSP) Bůh splnil své zaslíbení, že se postará? O co se postaral?

Když se Xxxx ptal na obětní zvíře, Abra- ham odpověděl velmi neobvykle: „Bůh si opatří beránka k zápalné oběti, můj synu“ (Gn 22,8; ČSP). Hebrejská slovesná forma však může také znamenat „Bůh se poskyt- ne jako beránek“. Sloveso „poskytnout se“ ( jire-lo) se používá způsobem, který může znamenat „poskytnout sebe“.

Tento příběh odhaluje podstatu plánu spasení, v němž samotný Xxxxxxxx trpí a platí trest za naše hříchy!

Aplikace

Jak nám příběh z hory Xxxxxx pomáhá lépe porozumět tomu, co se stalo na kříži a co Bůh za nás vytrpěl? Jaká by měla být naše odpověď na to, co pro nás Bůh vykonal?

Uvažuj o textech J 1,1–3 a Ă 5,6–8. Jak nám tyto verše pomáhají porozumět tomu, co se stalo na kříži, jehož předobrazem byla oběť na hoře Mórija?

Události na hoře Mórija se odehrály dlou- ho před Ježíšovým ukřižováním. Xxxxxxx uviděl, že se „jeden beran zachytil za rohy v houštině“ (Gn 22,13; ČSP). Tento beránek ukazoval přímo na Ježíše. On je tím, koho

„uviděl“ Xxxxxxx, jak vysvětluje později:

„Na hoře Hospodinově se uvidí“ (Gn 22,14). Sám Xxxxx poukázal na Xxxxxxxxxx proroc- ké vyjádření, když řekl: „Váš otec Xxxxxxx zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zara- doval se“ (J 8,56).

„Úzkost, kterou během ponurých dnů této hrozné zkoušky Xxxxxxx prožil, do- pustil Bůh proto, aby mohl patriarcha po- chopit něco z velké oběti, kterou přinese Bůh pro vykoupení lidstva. Žádná jiná zkouška nemohla Xxxxxxxxxx způsobit taková vnitřní muka jako obětování jeho syna. Bůh vydal svého Syna na hrůzyplnou a potupnou smrt.“ (PP 154; NUD 68)

Út | 17. května

8 | Zaslíbení

SÁŘINA SMRT

1Sára byla živa sto dvacet sedm let; to jsou léta Xxxxxx života. 2Zemřela v Kirjat-arbě, což je Chebrón v kenaanské zemi. Xxxxxxx přišel, aby nad Sárou naříkal a oplakával ji. 3Pak od ze- mřelé vstal a promluvil k Chetejcům: 4„Jsem tu u vás host a přistěhovalec. Dejte mi u vás

do vlastnictví hrob, kam bych zemřelou pohřbil.“ 5Chetejci Xxxxxxxxxx odpověděli: 6„Xxxx nás, pane. Jsi mezi námi jako kníže Xxxx; pochovej svou zemřelou v nejlepším z našich hrobů. Xxxxx z nás ti neodepře svůj hrob, abys mohl zemřelou pohřbít.“ (Gn 23,1–6)

Osobní studium

Ve verši Gn 22,23 se dozvídáme o naroze- ní Xxxxxx, která se později stala manžel- kou Izáka (Gn 24). Podobně zpráva o smrti a pohřbení Xxxxxxxxxx manželky Xxxx (Gn 23) předchází jeho manželství s Xx- xxxxx. (Gn 25,1–4).

Přečtěte si Genesis 23. kapitolu. Jaké po- selství přináší příběh Xxxxxx smrti a pohřbu v souvislosti s naplněním Božího zaslíbení Xxxxxxxxxx?

Zmínka o smrti Xxxx bezprostředně po příběhu o obětování Xxxxx může nazna- čovat, že na ni události, při kterých její syn téměř přišel o život, měly velký vliv. Sára byla vlastně také součástí „zkoušky“, které byl vystaven její manžel, podobně jako byla spolu s ním při jeho selhání (Gn 12,11–13).

Aplikace

Uvažuj o verši Gn 23,6. Xxxxx pověst měl podle tohoto textu Xxxxxxx? Jak to může souvi- set s úkolem, který mu svěřil Hospodin?

Sára nebyla typem člověka, který by mlčel o důležitých nebo znepokojivých skutečnos- tech (srovnej s Gn 16,3–5; Gn 18,15; Gn 21,9.10). Její nepřítomnost a mlčení v příběhu oběto-

vání Xxxxx, a dokonce její smrt po této dra- matické události, hovoří o její zaintereso- vanosti v celém příběhu více, než by o tom mluvila její fyzická přítomnost. I zmínka o jejím vysokém věku (Gn 23,1), která kore- sponduje s Xxxxxxxxxxx stářím (Gn 24,1), ukazuje důležitost Sáry v celém příběhu.

Sára je totiž jedinou ženou ve Starém zákoně, u níž se uvádí počet let jejího živo- ta. Skutečnost, že se kapitola nezaměřuje na Sářinu smrt, ale na koupi jejího hrobu, zdůrazňuje její propojení se zaslíbenou zemí.

Již zmínka o tom, že zemřela „v kena- anské zemi“ (Gn 23,2), zdůrazňuje důleži- tost toho, že zemřela v Bohem zaslíbené zemi. Xxxxx je první z Xxxxxxxxxx rodu, kdo zemřel a byl pohřben v zemi zaslíbené. Xxxxxxxxxx obavy z toho, že je zde „host a přistěhovalec“ (Gn 23, 4), i jeho intenzivní jednání s Chetejci ukazují, že Xxxxxxx měl nejen zájem o získání hrobu, ale především o řešení trvalého bydlení v zemi.

St | 18. května

8 | Zaslíbení

MANŽELKA PRO XXXXX

1Abraham byl stařec pokročilého věku. Hospodin mu ve všem požehnal. 2I řekl Xxxxxxx slu- žebníku, správci svého domu, který vládl vším, co mu patřilo: „Polož ruku na můj klín. 3Zavazuji tě přísahou při Hospodinu, Bohu nebes a Bohu země, abys nebral pro mého syna ženu z dcer Xxxxxxxx, mezi nimiž sídlím. 4Půjdeš do mé země a do mého rodiště a vezmeš odtamtud ženu pro mého syna Xxxxx.“ 5Služebník mu na to odvětil: „Co když mě ta žena nebude chtít následo- vat sem, do této země? Mám tvého syna zavést zpátky do země, z níž jsi vyšel?“ 6Abraham řekl:

„Chraň se tam mého syna zavést! 7Hospodin, Bůh nebes, který mě vzal z domu xxxx otce a z mé rodné země, promluvil ke mně a přísahal mi, že tuto zemi dá mému potomstvu; on sám vyšle před tebou svého posla, a ty budeš moci vzít odtamtud ženu pro mého syna. 8Kdyby tě snad ta žena nechtěla následovat, budeš své přísahy zproštěn. Jen tam mého syna nezaváděj!“ 9I položil služebník ruku na klín svého pána Xxxxxxxx a odpřisáhl mu to. (Gn 24,1–9)

Osobní studium

Genesis 24 vypráví příběh o svatbě Xxxxx po smrti Xxxx. Tyto dva příběhy spolu souvisí. Proč Xxxxxxxxxx tak velmi záleželo na tom, aby si jeho syn nevzal za ženu Xxxxxxxx?

V předchozí kapitole jsme se dozvěděli o Xxxxxxxxxx úsilí získat půdu, ve které by pohřbil svou manželku. Jeho úsilí souviselo s Božím slibem, že jeho potomkům dá za- slíbenou zemi. Nyní Xxxxxxx trvá na tom, aby se ani Xxxx neusadil mimo zaslíbenou zemi (Gn 24,7.8). Xxxx si přivádí svou nevěstu do Sářina stanu a v Rebece nachází „útěchu po smrti své matky“ (Gn 24,67). Tato zmínka nás vrací zpět k Xxxxxx smrti a poukazuje na Xxxxxxx bolest ze ztráty matky.

Aplikace

Proč je útěchou vědět, že ačkoli ne všechno, co se děje, je Boží vůlí, je stále svrchovaným vládcem? Jak nám proroctví (například Da 2) potvrzují tuto skutečnost?

Příběh je plný modliteb a naplnění modli- teb a je obohacen o lekce o Boží prozřetelnosti a lidské svobodě. Začíná Abrahamovou mod- litbou. Přísaha „při Hospodinu, Bohu nebes a Bohu země“ (Gn 24,3) činí z této modlitby vyznání, že Bůh je Stvořitel (Gn 1,1; Gn 14,19) s přímým vlivem na narození Xxxxxxxxxxxx potomků včetně samotného Xxxxxxx.

Tento „Hospodin, Bůh nebes“, který vyve- dl Xxxxxxxx z domu jeho otce, pošle svého

„posla“ – „anděla“ (ČSP) z nebe (Gn 24,7). Bůh ovládající vesmír, povolá anděla, který za- chránil Izáka na hoře Mória (Gn 22,11), aby vedl zúčastněné i v otázce Xxxxxxx manžel- ství.

Xxxxxxx však počítá s možností, že mla- dá žena neodpoví na Boží volání. Přestože je Bůh mocný, nenutí lidi, aby ho poslouchali. Přestože Božím plánem pro Xxxxxx je, aby následovala Xxxxxxxx, má svobodu volby. Je tedy možné, že Xxxxxx odmítne vzít si Xxxxx. A pokud by se tak rozhodla, nikdo ji nebude k takovému kroku nutit.

Vidíme zde tedy další příklad velkého tajemství: Bůh nám lidem dává svobodnou vůli. Dává nám svobodu rozhodovat se. Svobodu, po které nebude šlapat. (Pokud by to udělal, nešlo by o svobodnou vůli.) A navzdory realitě lidské svobodné vůle a mnoha špatným rozhodnutím, která lidé se svou svobodnou vůlí dělají, můžeme důvěřovat, že Boží láska a dobrota nakonec zvítězí.

Čt | 19. května

8 | Zaslíbení

MANŽELKA PRO XXXXXXXX

Xxxx pak uvedl Xxxxxx do stanu své matky Xxxx. Vzal si ji a stala se jeho ženou. A zamiloval si ji. Tak našel útěchu po smrti své matky. (Gn 24,67)

1Abraham si vzal opět ženu; jmenovala se Ketúra. 2Porodila mu Zimrána a Xxxxxxx, Xxxxxx a Midjána, Jišbáka a Šúacha. 3Jokšán zplodil Šebu a Dedána. Synové Dedánovi byli Ašúrejci

a Letúšejci a Leumejci. 4Midjánovi synové byli Éfa a Efer a Xxxxxx, Abída a Eldáa. Ti všichni jsou synové Ketúřini. 5Abraham však všechno, co měl, odkázal Xxxxxxx. 6Synům svých ženin, které měl, dal dary a ještě za svého života je poslal od svého syna Xxxxx pryč na východ, do země

východní. 7Toto jsou léta Xxxxxxxxxx života, jichž se dožil: sto sedmdesát pět let. 8I zesnul Xxxxxxx a zemřel v utěšeném stáří, stár a sytý dnů, a byl připojen k svému lidu. (Gn 25,1–8)

Osobní studium

Jaký význam mají podle úvodních veršů poslední události v Xxxxxxxxxx životě?

Po Xxxxxx smrti se Xxxxxxx znovu oženil. Určitě i on našel útěchu, podobně jako Xxxx (Gn 24,67). V mysli patriarchy však musela být určitě stále živá vzpomínka na Sáru.

Totožnost jeho nové manželky však není jasná. Skutečnost, že kronikář spojuje Ke- túřiny syny se syny Xxxxx bez uvedení Ke- túřina jména však naznačuje, že by to moh- la být (jak někteří naznačují) Hagar. Je také důležité, že Xxxxxxx zachází se syny obou žen stejně: posílá je pryč, daleko od Xxxxx, aby se vyhnul jakémukoli duchovnímu vli- vu, a jasně rozlišuje mezi svým synem se Xxxxx a ostatními syny.

Zatímco „všechno, co měl, odkázal Xxxxx- xx“ (Gn 25,5), synům svých ženin (konkubín; ČSP) „dal dary“ (Gn 25,6). Text může nazna- čovat, že Ketúřino postavení bylo podobné jako postavení Hagar. To, že Xxxxxx může být Hagar, také vysvětluje jemnou narážku na památku Sáry dříve, než došlo k jeho manželství s Xxxxxxx – Xxxxx.

Zajímavé je, že ve verších Gn 25,1–4.12–18 je uveden nejen seznam dětí, které měl

Xxxxxxx x Xxxxxxx, ale také seznam Izma- elových dětí. Cílem genealogie následující po Xxxxxxxxxx manželství s Xxxxxxx, kte- rá mu dala šest synů, v porovnání s jeho dalšími dvěma syny (Xxxxxx a Xxxxxxxx), je pravděpodobně poskytnout bezprostřední důkaz o plnění Božího zaslíbení, že Xxxx- ham bude otcem mnoha národů.

Druhý rodokmen se týká potomků Izma- ela, ze kterého vyšlo dvanáct kmenů (srov- nej s Gn 17,20), tedy stejně jako později z Já- koba (Gn 35,22–26). Boží smlouva se však týkala Xxxxxxx potomstva (Gn 17,21), ne Izma- elova – v tom je Písmo velmi jasné.

O Božím požehnání svědčí i zpráva o Xxxx- xxxxxx smrti, která je vsunuta mezi dva rodokmeny (Gn 25,7–11). Odhaluje splně- ní Božího zaslíbení, které dal Xxxxxxxxxx mnoho let předtím. Hospodin tehdy Abra- hamovi slíbil, že bude pohřben „v utěšeném stáří“ (Gn 15,15), „stár a sytý dnů“ (srovnej s Kaz 6,3).

Hospodin tedy zůstal věrný svým zaslí- bením milosti, která dal svému služebníko- vi Xxxxxxxxxx. Patriarchovu víru Písmo popisuje jako výborný, ne-li nejlepší pří- klad spasení z víry ve Starém zákoně (viz Ă 4,1–12).

Aplikace

Čím tě inspiruje Xxxxxxxxx životní příběh? Co na něm nejvíc obdivuješ?

Pá | 20. května

8 | Zaslíbení

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

Xxxxxxx byl mimořádným prorokem a Bůh s ním sdílel své plány (Gn 18,17). Hospodin vstoupil do Xxxxxxxxxx života a do určité míry mu odhalil plán spasení prostřednictvím obětování vlastního Syna.

„Xxxx byl předobrazem Božího Syna, který se obětoval za hříchy světa. Bůh chtěl přiblížit Xxxxxxxxxx evangelium jako dobrou zprávu o spasení člověka. Aby to správně pochopil, aby se tato pravda stala pro Xxxxxxxx skutečností a aby vyzkoušel jeho víru, požádal Xxxx- xxxx, aby zabil svého milovaného syna Xxxxx. Všechen smutek a agónie, které Xxxxxxx prožil v této temné a hrozné zkoušce, to vše hluboce zapůsobilo na jeho porozumění plánu vykoupení padlého člověka. Z vlastní zkušenosti pochopil, jak nevyslovitelné bylo sebeza- pření nekonečného Xxxx, který dal svého vlastního Syna na smrt, aby zachránil člověka z naprosté záhuby. Žádná jiná duševní trýzeň Xxxxxxxx se nemohla rovnat tomu, jak trpěl, když se rozhodl poslechnout Boží příkaz obětovat svého syna.“ (3T 369)

„Xxxxxxx zestárl. Přesto měl před sebou ještě jeden úkol. Xxxx byl Xxxxx určen k tomu, aby se stal strážcem Božího zákona a otcem vyvoleného lidu. Byl však dosud svobodný. Obyvatelé Kenaanu se oddávali modlářství a Bůh zakázal, aby s nimi jeho lid uzavíral man- želství, protože věděl, že smíšená manželství by vedla k odpadnutí. Xxxx byl jemný a poddaj- ný. Xxxxx se spojil se ženou, která nectí Boha, byl by v nebezpečí, že kvůli zachování souladu obětuje zásady. Xxxxxxx byl přesvědčen, že výběr ženy pro jeho syna je nesmírně závažná záležitost. Velice si přál, aby se oženil se ženou, která by ho neodváděla od Xxxx. [...]

Xxxx důvěřoval svému otci a rád mu tuto záležitost svěřil. Věřil také, že Xxx sám bude řídit toto rozhodnutí.“ (PP 171; NUD 75)

Xxxxxx k rozhovoru

1. Uvažujte společně o Xxxxxxxxxx ochotě obětovat Xxxxx. Jakou víru tento příběh odha- luje? Co je na tomto příběhu úžasného, a co znepokojujícího?

2. Co je svobodná vůle? Proč by naše víra neměla smysl, kdybychom neměli svobodnou vůli? Jaké biblické příklady svobodné vůle znáte? Jak se stane, že se Boží vůle nakonec naplňuje i přesto, že lidé činí nesprávná rozhodnutí?

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

20:51

| 59

Lekce 9

Týden od 22. do 28. května

Uchvatitel     Jákob    

Texty na tento týden

Genesis 25; Genesis 27–30

Základní verš

„Ezau řekl: ‚Právem dostal jméno Xxxxx (to je Úskočný). Už dvakrát se mnou jednal úskočně. Připravil mě o mé prvorozenství a nyní i o požehnání.‘ A otázal se: ‚Pro mne už požehnání nemáš?‘“ (Gn 27,36)

V této kapitole se soustředíme na pokračování rodinné historie Xxxxx, zázračného dítěte a předka zaslíbeného potomka. Příběh však vůbec nezačíná dobře. Pochybný charakter Xxxxxxx syna Xxxxxx se projevil v soupeření mezi dvěma bratry o právo prvorozeného (Gn 25,27–34) a následně o právo získat otcovské požehnání (Gn 27).

Xxxxx podvedl svého otce a staršímu bratrovi xxxxxx požehnání, a proto musí utéct, aby si zachránil život. Bůh se s ním setkává v Bét-elu (Gn 28,10–22). Od té chvíle se podvodník Xxxxx sám setkává s tím, že je druhými oklamán. Xxxxxxx Xxxxxx, kterou miloval (Gn 29), dostane za ženu její starší sestru Xxx. Xxx Xxxxx získal svou milovanou Xxxxxx, stojí ho to čtrnáct let namáhavé práce.

Xxxxx však zažije i Boží požehnání, protože v exilu se mu narodí dvanáct synů a Bůh rozmnoží jeho bohatství.

V tomto příběhu vidíme, že navzdory lidským selháním Bůh naplňuje svá zaslíbení vy- plývající ze smlouvy.

Osnova lekce

V rámci deváté lekce se budeme věnovat první části Xxxxxxxx životní zkušenosti – od jeho narození, přes složité rodinné peripetie, až po jeho „návrat“ domů s celou početnou rodinou. Na příběhu jeho selhání, ale i nových povstání, budeme moci sledovat nejen lidskou slabost, ale také Boží lásku a milost.

• Gn 25,27–34: Xxxxx a Ezau (neděle)

• Gn 28,12–18: Xxxxxxx žebřík (pondělí)

• Gn 29,18–25: Oklamaný podvodník (úterý)

• Gn 29,31–30,22: Požehnání rodiny (středa)

• Gn 30,25–32: Xxxxxxx odchod (čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 22. května

9 | Uchvatitel Xxxxx

XXXXX A EZAU

27Když chlapci dospěli, stal se Ezau mužem znalým lovu, mužem pole, kdežto Xxxxx byl muž bezúhonný a sídlil ve stanech. 28Izák miloval Xxxxx, protože z lovu měl co do úst, kdežto Xxxxxx milovala Xxxxxx. 29Jákob jednou připravil krmi. Tu přišel Xxxx z pole znavený 30a řekl Xxxxxxxx: „Dej mi zhltnout trochu toho červeného, toho krvavého, jsem znaven k smrti.“ Proto se jmenuje Edóm (to je Červený). 31Jákob však řekl: „Prodej mi dnes své prvorozenství!“ 32Ezau na to odvětil: „Stejně mám blízko k smrti, k čemu je mi prvorozenství!“ 33Jákob řekl: „Odpřisáhni mi to dnes.“ A on mu

to odpřisáhl, a tak své prvorozenství prodal Xxxxxxxx. 34Jákob dal pak Xxxxxxx chléb a čočkovou krmi. Ten pojedl, napil se, vstal a odešel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím. (Gn 25,27–34)

Osobní studium

Přečti si text Gn 25,21–34. Porovnej růz- né povahy Xxxxxx a Ezaua. Xxxx Xxxxxxxx vlastnosti ho předurčovaly k tomu, aby byl hoden Xxxxxxx požehnání?

Již od těhotenství jejich matky poznává- me, že Xxxxx a Xxxx jsou odlišní a bude mezi nimi konflikt. Ezau je popisován jako udat- ný lovec a muž xxxxx, Xxxxx je klidný a ti- chý člověk, který se zdržuje doma, v úkrytu svého stanu. Stejné hebrejské slovo (tam; v překladu „bezúhonný“, ale i „mírný“) cha- rakterizuje i Jóba (Jb 8,20) a Noema (Gn 6,9). Tento rozdíl v charakteru se projevil i od- lišným chováním (Gn 27,1–28,5). Když jed- nou přišel Xxxx domů unavený a hladový, Xxxxx měl uvařené jídlo z čočky. Pro Ezaua je okamžité a hmatatelné jídlo (Gn 25,31.33) důležitější než budoucí požehnání souvi- sející s jeho právem prvorozeného (srovnej

Aplikace

Na Xxxxxxxx můžeme obdivovat, že (na rozdíl od přístupu svého bratra) toužil po něčem dobrém a hodnotném. K naplnění ušlechtilého cíle však použil podvod a lež. Jak se může- me vyhnout tomu, abychom k získání „dobra“ využívali „zlo“?

s Žd 12,16.17).

„Xxxxx se od své matky dověděl, že by právo prvorozenství mělo připadnout jemu. Byl naplněn touhou po přednostech, které se s tím pojily. Nebažil po otcově bohatství. Tou- žil po právu duchovního prvorozenství. Mít takové společenství s Xxxxx jako Xxxxxxx, přinášet smírčí oběti, být praotcem vyvolené- ho lidu, z něhož přijde zaslíbený Xxxxxx, a zís- kat nesmrtelné dědictví zahrnuté ve smlou- vě – to byly výsady a pocty, po nichž horoucně toužil.“ (PP 177; NUD 80)

Xxxxxxxx, na rozdíl od jeho bratra, záleží na duchovním prvorozenství a požehnání. Proto později, z podnětu své matky (viz Gn 27), Xxxxx otevřeně a účelově oklame svého otce. A ještě při páchání tohoto pod- vodu otci tvrdí, že mu pomáhá „Hospodin, tvůj Bůh“ (Gn 27,20). Svého podlého pod- vodu se dopouští z přesvědčení, že mu jde o něco dobrého.

Výsledky byly tragické a způsobily ještě hlubší rozvrat v již tak nefunkční rodině.

Po | 23. května

9 | Uchvatitel Xxxxx

JÁKOBŮV ŽEBŘÍK

12[Xxxxx] měl sen: Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a sestupují poslové Boží. 13Nad ním stojí Hospodin a praví: „Já jsem Xxxxxxxx, Bůh tvého otce Xxxxxxxx a Bůh Xxxxxx. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. 14Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a ve tvém potomku dojdou požehnání všechny čeledi země. 15Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil.“ 16Tu procitl Xxxxx ze spánku a zvolal: „Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl!“ 17Bál se a řekl: „Jakou bázeň vzbuzuje toto místo! Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská.“ 18Za časného jitra vzal Xxxxx kámen, který měl v hlavách, a postavil jej jako posvátný sloup; svrchu jej polil olejem. (Gn 28,12–18)

Osobní studium

Jakmile se Xxxx dozvěděl, že otcovské po- žehnání dostal jeho bratr Xxxxx, pochopil, že se stal obětí podvodu a že bratr zaujal jeho místo (Gn 27,36). Ezau chtěl proto svého bra- tra zabít (Gn 27,41.42). Rebeku naplnil strach a udělala všechno pro to, aby tomuto činu zabránila. Xxxxxxx totiž, že nakonec přijde o oba syny (Gn 27,45). Za Xxxxxxx podpory (Gn 28,5) naléhala na Jákoba, aby utekl k její rodině (Gn 27.43). Na cestě do exilu se Xxxxx setkal s Bohem na místě, které bude nazývat Bét-el, „Dům Boží“, a tam se zavázal slibem.

Přečti si text Gn 28,10–22. Porovnej ho s textem Gn 11,1–9. Jak se Bét-el liší od Bá- belu? Jaké poučení o našem vztahu s Bo- hem můžeme získat z Xxxxxxxx zkušenosti v Bét-elu a z toho, co se stalo v Bábelu?

Xxxxx viděl ve svém snu neobvyklý žeb- řík, který vedl až k Bohu. V popisu je dva- krát použito stejné sloveso (hebr.: nacav), které říká, že žebřík „stál“ (Gn 28,12) a Hos- podin „stál“ nad ním (Gn 28,13), jakoby žeb- řík i Hospodin byli totéž.

Obraz žebříku dosahujícího až do nebe nám připomíná úsilí lidí v Bábelu dostat se až do nebe. Stejně jako babylónská věž, i žebřík sahá k „nebesům“. Babylónská věž představovala lidské úsilí dosáhnout k Bohu. Žebřík v Bét-elu však zdůrazňuje, že k Hospodinu se nedá dostat lidskou snahou. Přístup k Xxxx máme jen tehdy, když se k nám skloní sám Xxxxxxxx.

„Kámen“, který si Xxxxx položil pod hlavu a na kterém snil svůj sen, se stává symbo- lem Bét-elu, „Domu Božího“ (Gn 28,17; porov- nej s Gn 28,22) a ukazuje na chrám a svatyni, místa, kde Ježíš jako Spasitel jedná ve pro- spěch lidí.

Xxxxx se ve své reakci neomezuje na du- chovní či mystický zážitek a vyjádření úža- su nad tím, co prožil. Chce reagovat kon- krétním, viditelným činem. Xxxxx se proto rozhodl „dát desátky“ Bohu. Ne proto, aby získal Boží požehnání, ale jako projev vděč- nosti za Boží zaslíbení a ujištění o Boží mi- losti. Myšlenka odevzdání desátků se zde tedy opět objevuje už dávno před vznikem izraelského národa.

Aplikace

Přečtěte si znovu text Gn 28,22. Xxxxx chtěl odvést „poctivě desátky“ ze všeho, co mu Bůh dá. Jaké důležité poučení bychom si měli vzít z toho, co zde Xxxxx říká o desátcích? Co to vlastně je?

Út | 24. května

9 | Uchvatitel Xxxxx

OKLAMANÝ PODVODNÍK

18Jákob si Xxxxxx zamiloval; proto řekl: „Budu ti sloužit sedm let za tvou mladší dceru Xxxxxx.“ 19Lában souhlasil: „Lépe, když ji dám tobě než někomu jinému; zůstaň u mne.“ 20Jákob tedy slou- žil za Xxxxxx sedm let; bylo to pro něho jako několik dní, protože ji miloval. 21Potom řekl Xxxxx Xxxxxxxx: „Dej mi mou ženu, má lhůta už uplynula. Toužím po ní.“ 22Lában shromáždil všechny muže toho místa a uspořádal hody. 23Večer vzal svou dceru Xxx a uvedl ji k Xxxxxxxx, a on k ní vešel. 24Za služebnici své dceři Xxxx dal Lában otrokyni Xxxxx. 25Ráno Xxxxx viděl, že to je Xxx.

Vyčítal Xxxxxxxx: „Cos mi to provedl? Což jsem u tebe nesloužil za Xxxxxx? Proč jsi mě oklamal?“ (Gn 29,18–25)

Osobní studium

Přečti si text Genesis 29,1–30. Jak a proč Bůh dopouští Lábanův podvod? Jaké poučení si z toho mohl Xxxxx vzít?

První věc, kterou si Xxxxx uvědomil, když dorazil ke studni, byl „veliký kámen“ (Gn 29,2). Tím se vlastně vracíme zpět k před- chozí kapitole a ke kameni v Bét-elu, který představoval Boží přítomnost (Gn 28,18.19). A právě kámen, kterým je přikryta stud- na, dal Xxxxxxxx příležitost komunikovat s Ráchel. Když Xxxxx od pastýřů slyšel, že Xxxxxx přichází se svými ovcemi, naléhá na pastýře, aby kámen odvalili. Oni však odmítají, a tak se Xxxxx chopí iniciativy, sám odvalí kámen a napojí stádo. Pak se předsta- ví Ráchel jako její příbuzný (Gn 29,11.12).

Xxxxxx to běžela oznámit své rodině. Již první kontakt mezi Xxxxxxx a Xxxxxx způsobil, že „Xxxxx si zamiloval Xxxxxx“ (Gn 29,18) natolik, že těch sedm let, které pra- coval pro Lábana výměnou za Ráchel, bylo pro něho jen „jako několik dní“ (Gn 29,20).

Aplikace

Xxxxx byl podvodník a také jeho samotného podvedli. Jak se můžeme naučit důvěřovat Xxxx i přesto, že kolem nás se děje množství nespravedlnosti, že vidíme trpět nevinné a že mnozí se snaží nastolit „spravedlnost“ nekalým způsobem?

Po sedmi letech služby však byl Xxxxx oklamán. Po svatební noci Xxxxx objeví, že mu dali za manželku Xxx, Xxxxxxxxx xxxxxx

sestru. Lában využil bujarou náladu během hostiny a zneužil Xxxxxxxxxx silných emocí a zranitelnosti, aby ho podvedl. Je zajímavé, že Xxxxx používá při popisu Xxxxxxxx skut- ku („Proč jsi mě oklamal?“; Gn 29,25) sloveso se stejným základem, jaké použil Xxxx k po- pisu Xxxxxxxx jednání vůči němu jako otci a vůči jeho bratru Xxxxxxx (Gn 27,3).

Všimněme si, že stejný princip je zahrnut i v lex talionis (zákon odplaty) „oko za oko, zub za zub“ (Ex 21,24; porovnej s Gn 9,6), kte- rý nutí viníka identifikovat se se svou obětí. Viníka postihne přesně to, co sám oběti způ- sobil. A tak tedy to, čeho se Xxxxx dopustil vůči svému otci a bratrovi, se mu vrací – i on je podveden.

Jákob nyní chápe, co znamená být obětí podvodu. Je ironií, že Bůh učí Xxxxxx o jeho vlastním klamu prostřednictvím Xxxxxxxx činu. Ačkoli Xxxxx jako „podvodník“ (Gn 27,12) dobře ví, co znamená lež, je velmi překvapen, když se sám stane obětí. Proto klade Lábano- vi otázky: „Cos mi to provedl? Což jsem u tebe nesloužil za Xxxxxx? Proč jsi mě oklamal?“ (Gn 29,25). Sám si tedy velmi dobře uvědomu- je, že podvod není správnou cestou.

St | 25. května

9 | Uchvatitel Xxxxx

POŽEHNÁNÍ RODINY

Když Xxxxxxxx viděl, že Xxx není milována, otevřel její lůno. (Gn 29,31)

22I rozpomenul se Bůh na Ráchel, vyslyšel ji a otevřel její lůno. 23Otěhotněla, porodila syna

a řekla: „Bůh odňal mé pohanění.“ 24Dala mu jméno Xxxxx (to je Přidej-[Bůh]) a dodala: „Kéž mi Hospodin přidá ještě dalšího syna.“ (Gn 30,22–24)

Osobní studium

Pro Jákoba bylo posledních sedm let vy- hnanství velkým břemenem, přesto to byla jeho nejplodnější léta. Xxxxx zplodil jede- náct z dvanácti dětí, které se později staly praotci Božího lidu.

Tato část je centrem příběhu o Xxxxxxxx (Gn 25,19–35,26) a začíná a končí klíčovou výpovědí: Hospodin „otevřel lůno“ nejprve Lei (Gn 29,31) a později i Xxxxxx (Gn 30,22). Pokaždé, když po tomto prohlášení násle- duje narození dětí, jde vlastně o potvrzení Božího zázračného působení.

Přečti si text Gn 29,31–30,22. Jak máme dnes porozumět významu toho, co se v tom- to příběhu odehrává?

Bůh otevřel Xxxxx lůno a ona porodila syna Xxxxxx, jehož jméno obsahuje sloveso

„vidět“, protože Bůh „viděl“, že ji Xxxxx odstr- xxxxx a zanedbával (Gn 29,31). Rúben byl pro ni kompenzací za bolest a trápení.

Svému druhému synovi dává jméno Ši- meón, jehož základ tvoří sloveso „slyšet“,

protože Bůh „uslyšel“ hloubku a poníže- ní její bolesti. Hospodin se nad ní slitoval (Gn 29,33), podobně jako když slyšel trápení Hagar.

Xxxxx „Šimeón“ rezonuje se jménem Xx- xxxxxx syna „Xxxxxxx“, což znamená „Slyší Bůh“ (viz Gn 16,11). Když Xxx porodila svého posledního syna, pojmenovala ho Xxxx, což znamená „chvála“. Xxx už nemluví o své bo- lesti, a dokonce ani o požehnání. Soustředí se pouze na Hospodina a chválí ho za jeho milost.

Zvláštní je, že Bůh „se rozpomene“ na Xxxxxx a otevře její lůno (Gn 30,22) teprve tehdy, když už Xxx nemůže mít další děti. Xxxxxx, milovaná manželka, musela na prv- ního syna čekat sedm let od svatby a čtr- náct let od zásnub s Xxxxxxx (Gn 29,18.27; porovnej s Gn 30,25). Dala mu jméno „Xxxxx“ na znamení, že Bůh „odňal mé pohanění“ a „přidá mi dalšího syna“ (Gn 30,23.24). Přes- tože bylo jednání zúčastněných nesprávné, Bůh dokázal naplnit svůj záměr a z Xxxxxx- mova potomstva vytvořil národ.

Aplikace

Jak tento příběh ukazuje, že Xxxx záměry se splní „v nebi i na zemi“, a to i přes lidské sla- bosti a omyly?

Čt | 26. května

9 | Uchvatitel Xxxxx

JÁKOBŮV ODCHOD

25Když Xxxxxx porodila Xxxxxx, řekl Xxxxx Xxxxxxxx: „Propusť mě, abych mohl odejít do svého domo- va a do své země. 26Vydej mi mé ženy a děti, za něž jsem ti sloužil, a já půjdu. Sám přece víš, jakou službu jsem ti prokázal.“ 27Lában mu odvětil: „Kéž bych získal tvoji přízeň! Zjistil jsem, že mi Hospodin kvůli tobě žehná.“ 28Dále řekl: „Urči si přesně mzdu a dám ti ji.“ 29Jákob mu odpověděl: „Sám přece víš, jak jsem ti sloužil a jak prospívalo tvé stádo, když jsem byl při něm. 30Vždyť to byla hrstka, kterou jsi měl, než jsem přišel, a rozmnožila se nesmírně. Hospodin ti žehnal na každém mém kroku. Ale kdy budu konečně pracovat také pro svou rodinu?“ 31Lában se otázal: „Co ti mám dát?“ Jákob odvětil:

„Nemusíš mi dávat vůbec nic. Budu dále pást a střežit tvé ovce a kozy, když pro mne uděláš tuto věc: 32Projdu dnes všechny tvé ovce a kozy a vyřadím z nich každé skvrnité a strakaté mládě, všechna načernalá jehňata a strakatá a skvrnitá kůzlata; to bude má mzda.“ (Gn 30,25–32)

Osobní studium

Na začátku příběhu o Xxxxxxxx jsme se do- zvěděli, že oklamal svého otce a svého bratra, aby získal prvorozenství a požehnání, kte- ré chtěl Xxxx udělit svému staršímu synovi. Nyní zůstal v klidu a Xxxxxxxx věrně sloužil. Jákob dobře věděl, že ho tchán oklamal. Přes- to nechal věci běžet. Vzhledem k tomu, co Já- kob prožil, je obtížné pochopit jeho pasivitu. Xxxxx se mohl vzbouřit, mohl se Xxxxxxxx vzepřít nebo s ním vyjednávat. Neudělal to však. Udělal jen to, co od něho Lában požado- val, a nehleděl na to, jak to bylo nespravedlivé a nečestné.

Při narození Xxxxxxxxx prvního syna Xxxx- xx Xxxxx nakonec dokončil čtrnáctý rok své

„služby“ Xxxxxxxx (Gn 30,26) a nyní zvažuje, že Xxxxxx opustí, aby se vrátil do zaslíbené země. Xxxxx se však obává, zda bude schopen postarat se o „své rodiny“ (Gn 30,30).

Uvažuj o úvodním textu (Gn 30,25–32). O co v příběhu jde? O čem Jákob uvažuje? Jaká byla Xxxxxxxx odpověď?

Pro Xxxxxx, který původně odešel z domu najít si manželku, to byla velmi dlouhá za-

jížďka. Jeho původním záměrem určitě ne- bylo zůstat tak dlouho mimo svou zemi. Ale události ho přinutily zdržet se mimo domov mnoho let. Nyní nastal čas vrátit se domů. A spolu s ním půjde i velká rodina.

Proč Xxxxx neopustil Lábana dříve? Jáko- bovo poddajné chování naznačuje, že se pa- trně změnil a pochopil lekci víry. Xxxxx nyní čekal na Boží znamení. Teprve když k němu Bůh promluvil, rozhodl se přestěhovat.

Bůh se zjevuje Xxxxxxxx jako „Bůh z Bét-elu“ a vyzývá ho, aby odešel od Xxxxxx a navrátil se do „své rodné země“ (Gn 31,13). Stejná slova byla slyšet, když Bůh povolal Abrama, aby vyšel ze

„své země, ze svého rodiště“ (Gn 12,1).

„Jákob by byl svého prohnaného příbuz- ného opustil už dávno, kdyby se nebál setká- ní s Ezauem. Nyní cítil, že se dostává do ne- bezpečí ze strany Xxxxxxxxxx synů. Protože pohlíželi na jeho bohatství jako na své vlast- ní, mohli by se pokusit zmocnit se ho nási- lím. Byl velmi zmaten a znepokojen.“ (PP 193; NUD 88)

Proto vzal svou rodinu a majetek a odešel. Tím začala další etapa velké ságy o lidu věčné Boží smlouvy.

Aplikace

Kdy ses naposledy ocitl v situaci, že sis nebyl jistý, jaký má být tvůj další krok? Co ti po- mohlo v rozhodnutí?

Pá | 27. května

9 | Uchvatitel Xxxxx

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

Bůh si vybral Xxxxxx ne proto, že by si to zasloužil, ale pro svou milost. Přesto Xxxxx tvrdě pracoval, aby se pokusil si milost zasloužit. V takovém postoji nacházíme rozpor. Pokud by si milost zasloužil, pak by to už nebyla milost. Šlo by jen o skutky (viz Ă 4,1–5), což je v roz- poru s evangeliem. Teprve později Xxxxx začal chápat význam Boží milosti. Naučil se, co to znamená důvěřovat Bohu, žít vírou a být zcela závislý na Bohu. Xxxxxxxx zkušenost obsa- huje důležité ponaučení pro všechny ambiciózní a ctižádostivé lidi: nesnažte se vyvyšovat a prosazovat na úkor ostatních.

„Xxxxx udělal všechno pro to, aby získal prvorozenství, byť podvodem, nakonec však prožil zklamání. Ztratil všechno: spojení s Bohem i domov. Byl z něho zklamaný a frustro- vaný uprchlík. Co však udělal Bůh? Bůh znal jeho beznaděj, zároveň však viděl v Jákobovi potenciál. Věděl, že může v Xxxxxxxx obnovit svou slávu. Bůh viděl Xxxxxxx stav a proto mu ukázal tajemný žebřík, který představuje Xxxxxx Xxxxxx. V Xxxxxxxx vidíme člověka, který ztratil spojení s Bohem. Bůh nebes se však dívá na člověka a ví, že jen Xxxxxxx může překlenout propast, kterou způsobil hřích. Mohli bychom si říci: Ano, toužím po nebi, ale jak ho dosáhnu? To prostě není možné. Takhle nějak uvažoval i Xxxxx. Bůh mu však ve vidění ukázal žebřík, který spojoval zemi s nebem, tedy s Xxxxxxx Xxxxxxx.“ (1BC 1095)

Xxxxxx k rozhovoru

1. Všimněte si charakterů lidí, které jsme studovali (Xxxx, Xxxxxx, Xxxxx, Xxxx, Xxxxx, Xxxxxx, Xxx). Kolika lží a podvodů se dopustili! Co nás to učí o lidské povaze obecně a o Boží milosti?

2. Jaké důkazy můžeme najít při čtení příběhu o Xxxxxxxx, že jeho charakter v průběhu

času dozrával a rostl?

3. Můžeme být jako adventisté sedmého dne v ohrožení, že budeme mít k důležitým du- chovním věcem podobný postoj jako Ezau? Co můžeme udělat pro to, abychom nepře- stali milovat a cenit si světla, které nám Bůh dal?

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

66 |

20:59

Lekce 10

Týden od 29. května do 4. června

Jákob – Izrael

Texty na tento týden

Genesis 32–35

Základní verš

„Otázal se: ‚Jak se jmenuješ?‘ Odpověděl: ‚Jákob‘. Tu řekl: ‚Nebudou tě už jmenovat Xxxxx (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a ob- stáls.‘“ (Gn 32,28.29)

Rodinná sága o Jákobovi pokračuje. Navzdory různým zkušenostem – dobrým i špat- ným – se neustále zjevuje Boží ruka a věrnost Hospodina zaslíbením smlouvy.

V centru naší pozornosti v této lekci bude Xxxxxxxx pouť poté, co opustil Lábana. Čeká ho setkání s Xxxxxx, obětí jeho zrady. Jak se k celé situaci postaví Xxxx, kterého Xxxxx tak hanebně podvedl?

Naštěstí pro Xxxxxx, uprostřed strachu z nadcházejících událostí se mu zjevil Bůh jeho otců. Tato událost bude později známa jako „čas soužení pro Jákoba“ (viz Jr 30,5–7). Té noci se úskočný Xxxxx stává „Izraelem“. Nové jméno znamená v tomto případě nový začátek, který v konečném důsledku povede k vytvoření samostatného národa pojmenovaného po něm.

Vše, co nám Písmo zaznamenává o životě patriarchů a jejich rodin, ukazuje na věrného Xxxx, který plní svá zaslíbení. Činí tak i přesto, že se občas zdá, že se jeho lid ze všech sil snaží naplnění těchto zaslíbení zabránit.

Osnova lekce

Tento týden se budeme věnovat druhé části Xxxxxxxx životního příběhu – jeho návratu domů, setkání s bratrem i dalším událostem v jeho životě.

• Gn 32,23–32: Zápas s Bohem (neděle)

• Gn 33,1–4: Setkání bratrů (pondělí)

• Gn 34,24–31: Zneuctění Díny (úterý)

• Gn 35,1–5: Problémy s modloslužbou (středa)

• Gn 35,16–20: Smrt Ráchel (čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 29. května

10 | Jákob – Izrael

ZÁPAS S BOHEM

23A té noci vstal, vzal obě své ženy i obě své služky a jedenáct svých synů a přebrodil se přes Jabok. 24Vzal je a převedl je přes potok se vším, co měl. 25Pak zůstal Xxxxx sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka. 26Když viděl, že Xxxxxx nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil. 27Neznámý řekl: „Pusť mě, vzešla jitřenka.“ Xxxxx však od- větil: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ 28Otázal se: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděl: „Jákob.“ 29Tu řekl: „Nebudou tě už jmenovat Xxxxx (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.“ 30A Xxxxx ho žádal: „Pověz mi přece své jméno!“ Ale on odvětil: „Proč se ptáš na mé jméno?“ A požehnal mu tam. 31I pojmenoval Xxxxx to místo Xxxxxx (to je Tvář Boží), neboť řekl: „Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život.“ 32Slunce mu vzešlo, když minul Xxxxxx, ale v kyčli byl chromý. (Gn 32,23–32)

Osobní studium

Brzy po odchodu od Xxxxxx prožívá Xxxxx další zkušenost s Bohem. Ví, že ho čeká se- tkání s bratrem Xxxxxx, který má s sebou

„čtyři sta mužů“ (Gn 32,7). Xxxxx se vroucně modlí k Bohu a vyznává: „Nejsem hoden veškerého tvého milosrdenství a vší tvé věrnosti, které jsi svému služebníku proká- zal“ (Gn 32,11). Zdá se, že Xxxxx skutečně za- čal chápat podstatu milosti. Jak Xxxxxxxx odpověděl na jeho volání?

Přečti si texty Gn 32,23–32 a Oz 12,3.4. V čem spočívá duchovní význam tohoto úžasného příběhu?

Aplikace

Jaká je tvoje zkušenost se „zápasem“ s Bohem? Jak se takový zápas může projevovat? Proč je někdy důležité, abychom měli tento druh zkušeností?

Jákob má ze setkání s Xxxxxx pocho- pitelné obavy. Je zoufalý a ze všech sil se snaží ochránit svoji rodinu. Na noc se utá- boří, a vtom se stane něco neočekávané- ho. Napadne ho „kdosi“ („nějaký muž“; ČSP; Gn 32,25). Jedná se o výraz, který může mít různé významy evokující božskou přítom- nost (viz Iz 53,3). Xxxxxx takto odkazoval na nebeského knížete Xxxxxxx (Da 10,5).

Stejným způsobem Xxxxx označuje „velitele Hospodinova zástupu“ (Joz 5,13–15).

Uprostřed zápasu s neznámým začalo být Xxxxxxxx zřejmé, že se potýká se samot- ným Bohem. Je to znát i z jeho slov: „Nepus- tím tě, dokud mi nepožehnáš“ (Gn 32,27). Jeho pevné přidržování se Boha a odmítání pustit se ho, odhaluje i Xxxxxxxx vášnivou touhu po odpuštění a uspořádání vztahu s Hospodinem.

„Jákob teď jasně viděl chybu, která ho přivedla k hříchu, jehož se dopustil, když získal právo prvorozenství podvodem. Ne- důvěřoval Xxxxx zaslíbením, ale chtěl svým vlastním úsilím uskutečnit to, co by Bůh vykonal v pravý čas a svým vlastním způ- sobem.“ (PP 197.198; NUD 90)

Důkazem odpuštění byla změna Jákobo- va jména. Zatímco jméno Xxxxx odkazovalo na jeho úskočnost, jeho nové jméno mělo být znamením vítězství. „Nebudou tě už jmenovat Xxxxx (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápa- sil s Bohem i s lidmi a obstáls“ (Gn 32,29).

Po | 30. května

10 | Jákob – Izrael

SETKÁNÍ BRATRŮ

1Potom se Xxxxx rozhlédl a vidí, že přichází Xxxx a s ním čtyři sta mužů. I rozdělil zvlášť děti Xxxxxx a Rácheliny a obou otrokyň. 2Dopředu postavil otrokyně a jejich děti, za ně Xxx s jejími dětmi a Xxxxxx s Xxxxxxx xxxxxx. 3Sám se ubíral před nimi a sedmkrát se poklonil až k zemi, než k svému bratrovi přistoupil. 4Ezau se k němu rozběhl a objal ho, padl mu kolem krku a políbil ho; oba zaplakali. (Gn 33,1–4)

Osobní studium

Z místa Peníel („Tvář Boží“; viz Gn 32,31), kde Xxxxx prožil svou velkou zkušenost s Bohem, se Xxxxx nyní přesouvá na místo setkání se svým bratrem. Po dvaceti letech odloučení ho Xxxxx vidí přicházet se čtyřmi sty muži (Gn 33,1). Xxxxx má obavy, a proto připravuje sebe i svou rodinu na všechno, co se může stát.

Přečtěte si text Genesis 33. Jaká je spoji- tost mezi Xxxxxxxxx zkušeností, když viděl Boží tvář v Peníelu, a jeho zkušeností, když se má podívat do tváře svého bratra? Jak by mělo naše setkání a náš vztah s Xxxxx ovlivňovat náš vztah s „bratry“, ať už jde

o kohokoli?

Xxxxx se sedmkrát klaní před svým bra- trem (Gn 33,3), kterého opakovaně nazývá

„můj pán“ (Gn 33,8.13.15) a označuje se za jeho

„otroka“ (Gn 33,5; porovnej s Gn 32,5.19.21). Je příznačné, že sedm Xxxxxxxxxx úklonů odrá- ží sedm požehnání jeho otce (viz Gn 27,27–29). Zároveň každým úklonem jakoby obrací po- žehnání svého otce. Přestože se národy, kme- ny a synové jeho matky (tedy i bratr Xxxx) měli podle otcovského požehnání klanět Já-

xxxxxx, nyní je to Xxxxx, kdo se klaní před svým bratrem.

Zdá se, jako by Xxxxx chtěl splatit dluh svému bratrovi a vrátit mu požehnání, kte- ré mu ukradl (viz Gn 33,11). Když Xxxx uviděl svého bratra, navzdory všem očekáváním se rozběhl k Xxxxxxxx, a místo toho, aby ho zabil, „objal ho, padl mu kolem krku a políbil ho“ (Gn 33,4).

Později Xxxxx řekl Xxxxxxx: „Vždyť smím vidět tvou tvář, a to je, jako bych viděl tvář Boží. Tak přívětivě jsi mě přijal!“ (Gn 33,10). Důvodem Jákobova mimořádného prohláše- ní je pochopení, že mu Xxxx odpustil. Hebrej- ské sloveso racah „získat přízeň“ (Gn 33,10) je teologický termín označující jakoukoli oběť, která je „příjemná“ a „přijatá“ Bohem. Takové přijetí oběti je projevem Božího odpuštění (Gn 22,27; Am 5,22).

Xxxxxxxx zkušenost Božího odpuštění v Peníelu, kde viděl Boží tvář, se nyní opaku- je ve zkušenosti bratrova odpuštění. Xxxxx to vnímá jako setkání s Bohem, jako pohled do Boží tváře. Xxxxx jako by prožíval druhý Peníel. Xxxxxxxx odpustil Xxxxxxxx a nyní mu odpouští i jeho vlastní bratr. Jeho pochopení milosti se prohlubuje o zcela nový rozměr.

Aplikace

Co ses ty sám dozvěděl o milosti na základě odpuštění, které ti projevili lidé kolem?

Út | 31. května

10 | Jákob – Izrael

ZNEUCTĚNÍ DÍNY

24Poslechli tedy Xxxxxxx a jeho syna Xxxxxx všichni, kdo měli právo vycházet k bráně jeho města; dal se obřezat každý mužského pohlaví, kdo vycházel k bráně jeho města. 25Ale třetího dne, když byli v bolestech, vtrhli bezpečně do města s mečem v ruce dva Xxxxxxxx synové, Xxxxxx a Xxxx, bratři Xxxx, a všechny mužského pohlaví povraždili. 26Zavraždili mečem také Chamóra

a jeho syna Xxxxxx, vzali z Šekemova domu Dínu a odešli. 27Na pobité potom přišli Xxxxxxxx synové a za poskvrnění své sestry město vyloupili. 28Pobrali jejich brav a skot i jejich osly a co bylo v městě i na poli. 29Zajali všechny jejich děti a jejich ženy a uloupili všechno jejich jmění, vše, co bylo v domě. 30I řekl Xxxxx Xxxxxxxxx a Xxxxxx: „Přivedete mě do zkázy, způsobili jste, že vzbuzuji nelibost u obyvatel země, u Kenaanců a Perizejců. Mám málo lidí. Seberou-li se proti mně, pobijí mě a budu vyhuben já i můj dům.“ 31Odvětili: „Což směl s naší sestrou zacházet jako s děvkou?“ (Gn 34,24–31)

Osobní studium

Po smíření s bratrem se chce nyní Xxxxx v klidu usadit v Kenaanu. Jeho cestu tak poprvé charakterizuje slovo šalem („bezpeč- ně“; „bez nehody“; Gn 33,18), které je odvoze- no od slova šalom („mír“; „klid“).

Koupil od Kenaanců pozemek (Gn 33,19) a postavil na něm oltář. Vyjadřuje tím svou víru a přesvědčení, že je závislý na Bohu. Kaž- dá přinesená oběť byla projevem jeho úcty k Bohu.

Přesto musí Jákob – Izrael – poprvé čelit problémům spojeným s usazením se v zemi. Stejně jako Xxxx v Geraru s abímelekem (Gn 26,1–33), i Xxxxx se pokouší najít způsob, jak by mohl žít s Kenaanci.

Přečtěte si text Genesis 34. Co narušilo Já- kobovy plány poklidného života v Kenaanu? Jak reagoval? Co udělal?

Aplikace

V příbězích, které studujeme, opakovaně vidíme podvody i skutky milosti a milosrden- ství. Co se z toho dovídáme o lidské povaze?

Příběh této hrozné události zdůrazňuje nejednoznačnost postav a jejich činů. Smy- slný Šekem, který zneuctí Dínu, je zároveň

charakterizován jako ten, kdo ji upřímně miluje a chce se pokusit o nápravu. Je do- konce ochoten podstoupit obřízku.

Mezitím se Xxxxxx a Xxxx, kteří se sta- vějí do role obránců Xxxx a jeho přikázání a kteří brání sňatkům s obyvateli Kenaanu (Lv 19, 29), uchylují k podvodům a lžím (Gn 34,13) a jsou připraveni zabíjet, plenit

a krást (Gn 34,25–27). Jejich jednání bylo nejen odsouzeníhodné (proč nepotrestat jen člověka, který se provinil?), ale mělo poten- ciál způsobit mnoho dalších problémů.

Xxxxx velmi usiluje o klid a snaží se vystupovat smířlivě. Když se dozví o zná- silnění své dcery, neřekne vůbec nic, mlčí (Gn 34,5). Když se však dozvěděl o haneb- ném skutku svých synů, otevřeně je kárá a připomíná jim možné následky: „Přivedete mě do zkázy, způsobili jste, že vzbuzuji ne- libost u obyvatel země, u Kenaanců a Pe- rizejců. Mám málo lidí. Seberou-li se proti mně, pobijí mě a budu vyhuben já i můj dům“ (Gn 34,30).

St | 1. června

10 | Jákob – Izrael

PROBLÉMY S MODLOSLUŽBOU

1I řekl Bůh Xxxxxxxx: „Vstaň a vystup do Bét-elu, usaď se tam a udělej tam oltář Xxxx, který se ti ukázal, když jsi prchal před svým bratrem Xxxxxx.“ 2Jákob tedy řekl svému domu i všem, kteří byli s ním: „Zbavte se cizích bohů, které máte mezi sebou! Xxxxxxx se, převlékněte si šat, 3bude- me putovat do Bét-elu. Chci tam udělat oltář Bohu, který mi odpověděl v den mého soužení a byl se mnou na cestě, kterou jsem šel.“ 4Odevzdali tedy Xxxxxxxx všechny cizí bůžky, které u sebe měli, i všechny náušnice a Jákob je zakopal pod posvátným stromem u Šekemu. 5Potom táhli dál. Na okolní města padl děs Boží; proto Xxxxxxxx syny nepronásledovali. (Gn 35,1–5)

Osobní studium

Přečti si text Gn 34,30–35,15. Co se na zá- kladě popsaných událostí můžeme naučit o pravém uctívání?

Bezprostředně po Xxxxxxxx stížnosti, že jeho synové porušili mír s Xxxxxxxx, a po je- jich pokárání (Gn 34,30) Bůh naléhavě vy- zývá Jákoba, aby opustil Šekem a vrátil se do Bét-elu. Bůh tam chce s Xxxxxxx obno- vit svou smlouvu. Xxxxx hned po příchodu do Bét-elu staví Hospodinu oltář.

První Xxxxxxxxx reakcí na Boží příkaz je pokyn, aby jeho lid odložil kenaanské mod- ly, které byly ukořistěny při plenění města Šekem, a domácí bohy, které ukradla Ráchel (Gn 31,19.32). To je klíčové pro myšlenku ob- novy smlouvy s Bohem.

Tyto modly si lidé uchovávali navzdo- ry závazku, který učinil Xxxxx před Hos- podinem. Aby Xxxxx skutečně unikl vlivu Xxxxxxx, nestačilo mu vyjít z něj. Musel odstranit modly nejen z tábora, ale lidé se jich museli vzdát i ve svých srdcích.

Proces pokání nespočívá na nějakém fyzickém přesunu z místa na místo, nebo

dokonce z jedné církve do druhé. Nejdůleži- tější je, abychom se zbavili modlářství, které je součástí našeho srdce. Modly si totiž mů- žeme vytvořit téměř z čehokoli.

Když Xxxxx poslechne Xxxx a postupuje podle jeho příkazu, Bůh nakonec zasáhne a „děs Boží“ (Gn 35,5) zachvátí všechny lidi kolem, takže se vůbec nikdo neodváží za- útočit na Xxxxxx a jeho syny. Xxxxx a „vše- chen lid, který byl s ním“ (Gn 35,6), jsou nyní připraveni uctívat Boha. Jde o náznak, že v rodině došlo ke sjednocení. Xxxxx dává tomuto místu jméno El Bét-el (Gn 35,7; ČSP), což je připomínka snu o žebříku a znamení, že spojení mezi nebem a zemí, které bylo nějakou dobu přerušeno, se nyní zase ob- novilo.

Text klade důraz spíše na Boha Bét-elu než na samotné místo. Bůh připomíná Xx- xxxxxx jeho nové jméno „Izrael“ (Gn 35,10), a to s dvojím příslibem, které toto jméno přináší. Xxxxxxxx požehnání znamená jed- nak plodnost, což se projeví rozmnožením národa a splněním zaslíbení o Mesiášovi (Gn 35,11), a také poukazuje na zaslíbenou zemi (Gn 35,12).

Aplikace

Jakými nenápadnými a nenásilnými způsoby si modlářství může najít cestu do našich srdcí? Co lze proti tomu dělat?

Čt | 2. června

10 | Jákob – Izrael

SMRT RÁCHEL

16Potom z Bét-elu odtáhli. A když už byli nedaleko Efraty, Xxxxxx porodila; měla však těžký porod. 17Když těžce rodila, pravila jí porodní bába: „Neboj se, máš zase syna!“ 18Ve chvíli, kdy umírala a život z ní unikal, pojmenovala ho Xxx-xxx (to je Syn mého zmaru), ale otec ho nazval Xxx-xxxxx (to je Syn zdaru). 19Ráchel umřela a byla pohřbena u cesty do Efraty, což je Xxxxxx. 20Jákob nad jejím hrobem postavil pamětní sloup, a to je památník Xxxxxxxxx xxxxx až dodnes. (Gn 35,16–20)

Osobní studium

Přečti si text Gn 35,15–29. S jakými dalšími trápeními se Xxxxx setkal v rámci své ne- funkční rodiny?

Xxxxxxx Xxxxx opustí Bét-el, tři vzájemně propojené události předznamenají poslední krok jeho cesty do zaslíbené země: Xxxxxx- xx se narodil poslední syn, Xxxxxx zemře- la a Rúben, Xxxxxxx prvorozený syn Xxxx, spal s Xxxxxxxxx konkubínou. Ačkoli text neuvádí, proč se mladík dopustil něčeho tak zlého, mohlo jít o to, že chtěl nějakým způsobem pošpinit narození Xxxxxxxx po- sledního syna a znevážit památku Xxxxxx. To prostě nevíme.

Narození Xxxxxxxx posledního syna je spojeno s Xxxxxxxx (Gn 35,19), který je na hranicích zaslíbené země. Toto narození je prvním splněním Božího zaslíbení týka- jícího se budoucnosti Izraele. Porodní bába prorocky osloví Ráchel právě těmi slovy, kterými Bůh uklidnil Xxxxxxxx: „Neboj se“ (Gn 35,17; porovnej s Gn 15,1).

Je důležité, že Xxxxx mění jméno, které umírající Xxxxxx dala svému synovi – Xxx-xxx,

což znamená „Syn mého zmaru“, aby vyjá- dřila svou bolest, na Ben-jamín, „Syn pra- vé ruky“, což možná naznačuje směr na jih, aby vyjádřil svou naději na zaslíbenou zemi a vše, co Bůh řekl, že udělá pro svůj lid.

V této době měl však Rúben sexuální vztah s Xxxxxx, konkubínou svého otce a Xxxxxxxxxx služkou (Gn 35,25; Gn 30,3). Ne- víme, proč to udělal, ale jde o další příklad lidské zkaženosti.

Je překvapující, že Xxxxx na toto hrozné provinění nereaguje, i když se o tom dozvě- děl (Gn 35,22). Možná v tomto bodě svého života Xxxxx důvěřuje Xxxx, že splní své slovo navzdory hříchu a zlu, které se kolem něho občas děje.

Právě takové vyznání víry vyplývá z vý- čtu dvanácti Xxxxxxxxxx synů, kteří stojí u zrodu izraelského národa (Gn 35,22–26). Jak ještě uvidíme, nejedná se o nejsympa- tičtější a nejlaskavější lidi. Přes všechny problémy, všechny dysfunkce, dokonce i naprosté zlo, jako byl Xxxxx s Bilhou, se však skrze tuto rodinu měla naplnit Boží vůle – bez ohledu na to, jaká tato rodina ve skutečnosti byla.

Aplikace

I přes lidské chyby Bůh nakonec naplní své záměry. Představ si, co by se stalo, kdyby lidé s Xxxxx spolupracovali a poslouchali ho. O co méně bolesti a utrpení by se odehrálo a o co snáze, rychleji a přímočařeji by se naplňovala Boží vůle!

Pá | 3. června

10 | Jákob – Izrael

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

Přečtěte si 18. kapitolu „Jákobův noční zápas“ z knihy Na úsvitu dějin (PP 195–203; NUD 89–92).

„Xxxxxxxx zkušenost během oné noci zápasu a úzkosti představuje soužení, jímž bude muset projít Boží lid těsně před druhým příchodem Xxxxxx Xxxxxx. [...]

Stejnou zkušenost prožije Boží lid ve svém závěrečném zápase s mocnostmi zla. Bůh vyzkouší jejich víru, vytrvalost a důvěru v Boží moc. Satan se je bude snažit zastrašit my- šlenkou, že jejich hříchy jsou příliš velké, než aby mohly být odpuštěny. Když se ohlédnou zpět na svůj život, jejich naděje pohasne. U vědomí Boží milosti a svého upřímného pokání se však budou dovolávat Xxxxxx zaslíbení. Jejich víra neztroskotá proto, že jejich modlitby nebudou okamžitě vyslyšeny. Z jejich nitra bude tryskat prosba: ‚Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš‘ (Gn 32,27). [...]

Xxxxxxx příběh je ujištěním, že Bůh nezavrhne ty, kdo byli svedeni k hříchu, ale v upřím- ném pokání se k němu vrátili. Bůh svého služebníka poučil, že pouze Boží milost mu může dát požehnání, po němž prahne. Tak tomu bude i s těmi, kdo žijí v posledních dnech. Ve vší své bezmocnosti a nicotě musíme důvěřovat v zásluhy ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Spasitele. Nikdo, kdo si bude takto počínat, nezahyne.“ (PP 201–203; NUD 91.92)

Xxxxxx k rozhovoru

1. Proč je Xxxxxxxx slabost příležitostí pro Boží milost? Jak souvisí Xxxxxxxx zkušenost se slovy apoštola Xxxxx: „Když jsem sláb, jsem silný“ (2K 12,10)?

2. Proč podle vás Bible odhaluje tolik nepěkných podrobností o životě mnoha svých po- stav? Co z toho vyplývá? Jaké poučení si z toho můžeme vzít?

3. Uvažujte o problémech modlářství. Jaké jsou nejvýraznější modly, idoly naší kultury, naší civilizace? Jak se můžeme ujistit, že neuctíváme nic jiného a nikoho jiného než Hospodina?

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

21:07

| 73

Lekce 11

Týden od 5. do 11. června

Xxxxx – mistr snů

Texty na tento týden

Genesis 37–41

Základní verš

„Ăekli si mezi sebou: ‚Hle, mistr snů sem přichází!‘“ (Gn 37,19)

Xxxxxxx příběh (Genesis 37–50) od jeho prvních snů v Kenaanu (Gn 37,1–11) až po jeho smrt v Egyptě (Gn 50,26) vypráví poslední část knihy Genesis. Kniha Genesis se věnuje Xxxxxxxx více než kterémukoli jinému patriarchovi. Přestože je Xxxxx pouze jedním z Xxxxxxxxxx synů, v knize Genesis je představen jako velký patriarcha, podobně jako Xxxxxxx, Xxxx a Xxxxx.

Při studiu uvidíme, že Xxxxxxx život vyzdvihuje dvě důležité teologické pravdy: (1) Bůh plní své sliby, (2) Bůh může změnit zlo v dobro.

Tento týden se zaměříme na rané období Xxxxxxxx života. Byl Xxxxxxxxx oblíbeným sy- nem, kterému ironicky přezdívali baal ha-chalomot (Gn 37,19), což doslova znamená „mistr snů“. Naznačuje to, že Xxxxx byl „odborníkem“ na sny a jejich výklad. Takové označení se k němu hodí, protože Xxxxx sny nejen má, rozumí jim a prorocky je vykládá, ale tyto sny se naplňují v jeho životě.

Ve studovaných kapitolách opět uvidíme opakované potvrzení Boží prozřetelnosti, a to i přes zlo a hříšnost lidského srdce.

Osnova lekce

Touto lekcí otevíráme závěrečnou část knihy Genesis, která se zaměřuje na osudy Xxxxxxxx syna Xxxxxx. Při studiu tohoto týdne budeme sledovat jeho životní pouť od dětství až do si- tuace, kdy se dostává jako otrok do Egypta.

• Gn 37,1–11: Rodinné problémy (neděle)

• Gn 37,18–24: Útok na Xxxxxx (pondělí)

• Gn 38,24–26: Juda a Támar (úterý)

• Gn 39,7–12: Xxxxx jako otrok v Egyptě (středa)

• Gn 41,25–31: Faraónovy sny (čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 5. června

11 | Xxxxx – mistr snů

RODINNÉ PROBLÉMY

1I usadil se Xxxxx v zemi, v níž jeho otec pobýval jako host, v zemi kenaanské. 2Toto je rodopis Jákobův. Sedmnáctiletý Xxxxx pásal se svými bratry ovce. Byl to mládenec, který býval se syny žen svého otce, Xxxxx a Xxxxx. Xxxxx přinášel svému otci o svých bratrech zlé zprávy. 3Izrael Xxxxxx xxxxxxx ze všech svých synů nejvíce; vždyť to byl syn jeho stáří. Proto mu udělal pestře tkanou suknici. 4Když bratři viděli, že ho otec miluje nade všechny bratry, začali ho nenávidět a nepro- mluvili na něho pokojného slova. 5Jednou měl Xxxxx xxx a pověděl jej svým bratrům; nenáviděli ho pak ještě více. 6Ăekl xxx totiž: „Slyšte prosím, jaký jsem měl sen: 7Vážeme na poli snopy. Tu povstane můj snop a zůstane stát. A hle, vaše snopy obcházely kolem něho a klaněly se mému snopu.“ 8Bratři mu odpověděli: „To budeš nad námi kralovat jako král či mezi námi vládnout jako vladař?“ A nenáviděli ho pro jeho sny a pro jeho slova ještě víc. 9Měl pak ještě jiný sen a vy- pravoval jej svým bratrům: „Měl jsem opět sen: Klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd.“ 10To vyprávěl otci a bratrům. Otec ho okřikl: „Jaký žes to měl sen? Že i já, tvá matka a tvoji bratři přijdeme, abychom se před tebou skláněli k zemi?“ 11Bratři na něho žárlili, ale otec na to nepře- stával myslet. (Gn 37,1–11)

Osobní studium

Xxxxx se konečně usadil v zaslíbené zemi. Zatímco Xxxx byl v Kenaanu pouze „cizi- nec“, o Xxxxxxxx čteme, že se v zemi „usadil“ (Gn 37,1). Paradoxně, právě když se v zemi ko- nečně zabydlel, začaly nové potíže, tentokrát v rodině. Spor se netýkal vlastnictví půdy ani používání studny. Hlavní problém měl duchovní rozměr.

Uvažuj o úvodním textu (Gn 37,1–11). Co způsobilo, že Xxxxxx jeho bratři začali nená- vidět?

Od úplného začátku vnímáme, že Xxxxx, který se Xxxxxxxx narodil ve vyšším věku (Gn 37,3), měl se svým otcem mimořádný vztah. Všichni viděli, že Xxxxx Xxxxxx „mi- loval ze všech svých synů nejvíce“ (Gn 37,4). Dokonce zašel tak daleko, že mu dal ušít

Aplikace

Přečti si text Mt 20,26.27. Jakou důležitou zásadu odhalují tyto verše? Jak se ji můžeme naučit projevovat ve svém životě?

„pestře tkanou suknici“ (Gn 37,3), která moh- la symbolizovat knížecí oděv (viz 2S 13,18). Takový přístup mohl vyjadřovat Xxxxxxx

tajný úmysl povýšit Xxxxxx, Xxxxxxxxx prv- ního syna, na místo prvorozeného v rodině. Budoucnost potvrdí Xxxxxxxx přání, pro- tože Xxxxx nakonec opravdu dostane práva prvorozeného (1Pa 5,2). Není proto divu, že ho Xxxxxxxx bratři začali nenávidět a neměli

pro něho hezké slovo (Gn 37,4).

Kromě toho Xxxxx přinášel otci nelichoti- vé zprávy o bratrech (Gn 37,2). A kdo by měl rád donašeče...

Když se pak Xxxxx podělil v rodině o své sny, které naznačovaly, že ho Bůh vyvýší a že jeho bratři se budou před ním klanět, jejich nenávist se vystupňovala. Prorocký charakter Xxxxxxxxxx snů je potvrzen tím, že se opakují (viz Gn 41,32). A ačkoli Xxxxx svého syna otevřeně pokáral (Gn 37,10), za- pamatoval si tyto události, přemýšlel o nich a čekal jejich naplnění (Gn 37,11). Z toho vy- plývá, že patrně někde v hloubce duše věřil, že na těch snech něco je. A měl pravdu, ačko- li v té době to ještě nemohl vědět.

Po | 6. června

11 | Xxxxx – mistr snů

ÚTOK NA XXXXXX

18Jakmile ho [Xxxxxx] v dálce spatřili, ještě než se k nim přiblížil, smluvili se proti němu, že ho usmrtí. 19Ăekli si mezi sebou: „Hle, mistr snů sem přichází! 20Pojďte, zabijme ho! Pak ho vhodí- me do některé cisterny a řekneme: Sežrala ho divá zvěř. A uvidíme, co bude z jeho snů!“ 21Když to uslyšel Xxxxx, rozhodl se vysvobodit ho z jejich rukou. Zvolal: „Přece ho nebudeme ubíjet!“ 22Dále xxx Xxxxx řekl: „Neprolévejte krev. Vhoďte ho do cisterny, která je ve stepi, ale ruku

na něj nevztahujte!“ Chtěl ho z rukou bratrů vysvobodit a přivést k otci. 23Jakmile Xxxxx přišel

k bratrům, strhli z něho suknici, tu suknici pestře tkanou, kterou měl na sobě. 24Vzali ho a hodili do cisterny. Cisterna byla prázdná, bez vody. (Gn 37,18–24)

Osobní studium

Jakkoli hrozné jsou následující události, není obtížné je pochopit. Být tak blízko u někoho, dokonce být v příbuzenském vztahu s ně- kým, koho nenávidíte, nutně muselo dříve či později vyústit v problémy.

Přečti si text Gn 37,12–36. Co se z tohoto příběhu dozvídáme o nebezpečnosti neob- ráceného srdce? K čemu nás nenávist a so- bectví mohou dovést?

Bratři nenáviděli Xxxxxx, protože žárlili na Boží přízeň (Sk 7,9), která se bude v násle- dujících událostech opakovaně potvrzovat. Když Xxxxx bloudí a nemůže najít své bratry, objeví se tam muž, který mu ukáže správný směr (Gn 37,15). Když Xxxxxxxx bratři plá- nují, že ho zabijí, zasáhne Rúben a navrh- ne, aby ho raději hodili do nádrže na vodu (Gn 37,20–22).

Aplikace

Proč je důležité prosit o Boží moc, aby se naše špatné charakterové vlastnosti změnily dříve, než se projeví v činech, o kterých bychom nikdy ani nepředpokládali, že bychom je byli schopni provést?

Je obtížné představit si míru nenávisti, kterou pociťují vůči Xxxxxxxx jeho bratři. Jak se mohli tito mladí muži dopracovat k tak

krutému činu? Neuvažovali ani na chvíli o tom, jak to zasáhne jejich vlastního otce? Ať se na otce dívali jakkoli uraženě a zlobili se, protože upřednostňoval Xxxxxx, sáhnout na jedno z jeho dětí bylo opovrženíhodné. Jejich jednání je smutnou ukázkou toho, jak krutí mohou lidé být.

„Zanedlouho spatřili skupinu pocest- ných, která se k nim blížila. Byla to karava- na Izmaelců putujících se zbožím do Egyp- ta. Xxxx navrhl, aby svého bratra raději prodali, než aby ho nechali zemřít. Takto se ho úspěšně zbaví, a přitom se neposkvrní jeho krví.“ (PP 211; NUD 97)

Když bratři Xxxxxx hodili do cisterny („jámy“; B21) s tím, že ho zabijí později, pro- cházela kolem karavana. Xxxx navrhl svým sourozencům, aby Xxxxxx prodali xxxxxx- ským obchodníkům (Gn 37,26–28). Ti ho poz- ději prodali v Egyptě jako otroka (Gn 37,36). Takovým nečekaným a nepředvídatelným způsobem se pomalu otevíraly dveře k Xxxx- fově budoucí slávě.

Út | 7. června

11 | Xxxxx – mistr snů

XXXX A TÁMAR

24Asi po třech měsících bylo Judovi oznámeno: „Tvá snacha Támar se dopustila smilstva a dokon- ce je již z toho smilstva těhotná.“ Juda řekl: „Vyveďte ji, ať je upálena.“ 25Když už ji vedli, poslala svému tchánovi vzkaz: „Jsem těhotná s mužem, jemuž patří tyhle věci.“ A dodala: „Pohleď jen pozorně, čí je toto pečetidlo, šňůrka a hůl!“ 26Juda si je pozorně prohlédl a řekl: „Je spravedlivější než já; nedal jsem ji svému synu Xxxxxx.“ A už k ní nikdy nevešel. (Gn 38,24–26)

Osobní studium

Příběh o Támar zde není na nesprávném místě. Tato událost se odehrála v době po prodeji Xxxxxx do Egypta (Gn 38,1) a je v souladu se skutečností, že Xxxx právě opustil své bratry, což může poukazovat na jeho nesouhlas s tím, jak naložili s Xxxx- fem. Kromě toho má text s předchozí ka- pitolou společných mnoho běžných slov a motivů a nese v sobě stejné teologické ponaučení: špatný čin se změní v pozitivní událost a záchranu.

Přečti si Genesis 38. kapitolu. Porov- nej chování Xxxx s chováním Támar. Kdo z těchto dvou byl spravedlivější? Proč?

Juda si našel manželku, dceru Xxxxxxxx Xxx (Gn 38,2), se kterou má později tři syny: Xxx, Xxxxx a Xxxx. Aby zajistil svému potom- stvu správný rodokmen, dává svému synovi Xxxxx za manželku kenaanskou Támar. Když Xxx a Ónana pro jejich hříšnost a zkaženost Bůh zabije, Xxxx slíbí dát Xxxxx za ženu své- mu poslednímu synovi Xxxxxx.

Aplikace

Jak a kdy Bůh změnil to „špatné“ ve tvém životě v něco „dobrého“? Jak ti takové zkuše- nosti pomáhají ve tvém životě víry?

Zdá se, že Xxxx nespěchal splnit tento slib (Gn 38,11.14). Když po smrti své manželky vyjede za svými střihači, Xxxxx se rozhod-

ne hrát prostitutku, aby ho přinutila splnit slib. Juda však nemá peníze na zaplacení ne- známé prostitutky, a proto slíbí, že jí později pošle kůzle ze svého stáda (Gn 38,16).

Támar požaduje od Xxxx zástavu – pe- četidlo a hůl – a z tohoto setkání otěhotní. Když bude později obviněna ze smilstva, ukáže svému tchánovi věci, které jí on sám dal. Juda pochopí, co se stalo, a omluví se (Gn 38,26).

Tento politováníhodný příběh končí tím, že se narodí dvojčata Xxxxxx a Xxxxx (Fares). Ten se podobně jako Xxxxx narodil až jako druhý, ale stal se prvním a v dě- jinách spasení je jmenován mezi předky Xxxxxx (Rt 4,18–22), a tedy i Xxxxxx Xxxxxx (Mt 1,3). Pokud jde o Támar, je první ze čtyř žen v Xxxxxxxx rodokmenu. Za ní následují Rachab (Mt 1,5), Rút (Mt 1,5) a manželka Xxxxxx (Mt 1,6). Ty všechny předcházely Xxxxxxxx matku Xxxxx (Mt 1,16).

Z tohoto příběhu si můžeme vzít jedno důležité poučení: Tak jako Bůh zachránil svou milostí Xxxxx, přičemž změnil zlo v dobro, zachrání i svůj lid díky Xxxxxxxx kříži. A v případě Xxxxxx změní jeho potíže v záchranu Xxxxxx a jeho synů.

St | 8. června

11 | Xxxxx – mistr snů

XXXXX JAKO OTROK V EGYPTĚ

7Po těchto událostech se stalo, že se žena jeho pána do Xxxxxx zahleděla a naléhala: „Spi se mnou!“ 8Ale on odmítl a ženě svého pána řekl: „Pokud mě tu můj pán má, nestará se o nic, co je v domě; svěřil mi všechno, co má. 9V tomto domě není nikdo větší než já. Nevyňal z mé správy nic, jen tebe, protože jsi jeho manželka. Jak bych se tedy mohl dopustit takové špatnosti a pro- hřešit se proti Bohu!“ 10A třebaže se Xxxxxxxx nabízela den co den, nevyhověl jí, aby k ní ulehl

a byl s ní. 11Jednoho dne přišel do domu, aby vykonával svou práci. Nikdo z domácích v domě nebyl. 12Tu ho chytila za oděv se slovy: „Spi se mnou!“ Ale on jí nechal svůj oděv v ruce, utekl a vyběhl ven. (Gn 39,7–12)

Osobní studium

Při našem studiu sledujeme příběh Xxxxxx- va života, který byl přerušen vyprávěním o Xxxxx. Xxxxx se dostává jako otrok k „ve- liteli tělesné stráže“, který má na starosti i vězení pro faraónovy úředníky (Gn 40,3.4; Gn 41,10–12).

Přečti si text Genesis 39. kapitolu. Co ved- lo k úspěchu, kterého dosáhl Xxxxx ve své službě u Potífara?

Téměř okamžitě se v příběhu dozvídáme, že Xxxxx je úspěšný muž (Gn 39,2.3). Jeho pán mu tak důvěřoval, že ho Xxxxxxx „ustanovil správcem svého domu a svěřil mu všechno, co měl“ (Gn 39,4).

Aplikace

Uvažuj o textu Gn 39,7–12. Jak Xxxxx xxxxxx svodu Xxxxxxxxxx manželky? Proč Xxxxx řekl, že kdyby udělal, o co ho žádala, byl by to hřích proti Bohu? Co tím říká o svém pochopení podstaty hříchu?

Xxxxxxx úspěch ho však nezkazí. Když si ho všimne Xxxxxxxxxx žena a chce se s ním vyspat, Xxxxx jednoznačně odmítá a raději přijde o práci a o své jistoty, než aby se „do- pustil takové špatnosti a prohřešil se proti Xxxx!“ (Gn 39,9). Žena, ponížená Xxxxxxxxx

odmítnutím, lživě oznámí svým služební- kům a manželovi, že ji Xxxxx chtěl znásilnit. V důsledku toho je Xxxxx uvězněn.

Xxxxx v žaláři prožívá to, co v nějaké po- době pocítí někdy každý: pocit opuštění Bo- hem. Přesto i v tomto těžkém období „Hos- podin byl s ním“ (Gn 39,21).

Bůh však jedná a Xxxxx naváže dob- rý vztah se správcem žaláře. Stejně jako v domě jeho pána, i ve vězení Bůh Xxxxxxxx žehná. Xxxxx má mnohá obdarování a na- vzdory špatné situaci, v níž se nyní ocitl (ostatně i dříve byl jenom otrokem), se snaží jednat co nejlépe a nejzodpovědněji. Ať už byly jeho dary jakékoli, text jasně ukazuje, že to byl Bůh, kdo mu pomohl uspět. „Velitel pevnosti nedohlížel na nic, co mu svěřil, po- něvadž s Xxxxxxx byl Xxxxxxxx; všemu, co činil, dopřával Hospodin zdaru“ (Gn 39,23). Je velmi důležité, aby si i dnes všichni na- daní a úspěšní uvědomovali, kdo je dárcem jejich schopností a možností!

Čt | 9. června

11 | Xxxxx – mistr snů

FARAÓNOVY SNY

25Josef faraónovi odvětil: „Faraónův sen je jeden a týž. Bůh faraónovi oznámil, co učiní. 26Sedm pěkných krav, to je sedm let. Také sedm pěkných klasů je sedm let. Je to jeden sen. 27Sedm vychrtlých a šeredných krav, vystupujících za nimi, je sedm let, stejně jako sedm prázdných

a východním větrem sežehlých klasů; to bude sedm let hladu. 28Když jsem faraónovi řekl: Bůh fa- raónovi ukázal, co učiní, mínil jsem toto: 29Přichází sedm let veliké hojnosti v celé egyptské zemi. 30Po nich však nastane sedm let hladu a všechna hojnost v egyptské zemi bude zapomenuta.

Hlad zemi úplně zničí. 31V zemi nebude po hojnosti ani potuchy pro hlad, který potom nastane, neboť bude velmi krutý. (Gn 41,25–31)

Osobní studium

Přečti si text Genesis 40,1 až 41,36. Jak sou- visejí faraónovy sny se sny jeho úředníků? Jaký je význam této paralely?

Události pokračují pod Božím vedením. Xxxxx dostává na starost vězně, z nichž dva jsou shodou okolností bývalými sluhy fa- raóna – číšník a pekař (Gn 41,9–11). Každý z nich je znepokojen svým snem, protože

„není tu nikdo, kdo by jej vyložil“ (Gn 40,8). Xxxxx pak interpretuje jejich sny.

Podobně jako číšník a pekař, i faraón má později dva sny, které také neumí nikdo vyložit (Gn 41,1–8). V tu chvíli si komorník vzpomene na Xxxxxx a doporučí ho xxxxxxxxx (Gn 41,9–13).

Aplikace

Jak se můžeme naučit důvěřovat Xxxx a držet se jeho zaslíbení, i když se události zdají beznadějné a Bůh mlčí?

Jako jeho služebníci, i faraón se trápí, a tak jako oni, i faraón mluví o svých snech (Gn 41,14–24) a Xxxxx mu je vykládá. Stejně jako sny služebníků, i faraónovy sny uka- zují paralely symbolů: dvě série sedmi krav (vykrmené a vychrtlé), stejně jako dvě série obilných klasů (pěkné a vyschlé) představu- jí dvě série sedmi let – napřed dobrých a pak

špatných let. Sedm krav souvisí se sedmi obilnými klasy. Ve snech se opakuje totéž poselství, což je důkazem jejich božského původu, stejně jako Xxxxxxxx sny (Gn 41,32; porovnej s Gn 37,9).

Přestože je to on, kdo vykládá faraóno- vi jeho sny, Xxxxx opakovaně a velmi zře- telně faraónovi připomíná, že to je Bůh, kdo odhalil panovníkovi, co se on, Bůh, chystá udělat (Gn 41,25.28). Zdá se také, že faraón toto poselství pravděpodobně po- chopil, protože když se rozhodl jmenovat správce zodpovědného za celou zemi, jeho argument byl následující: „Když ti to vše dal Bůh poznat, nikdo nebude tak zkušený a moudrý jako ty. Budeš správcem mého domu a všechen můj lid bude poslouchat tvé rozkazy. Budu tě převyšovat jen trů- nem“ (Gn 41,39.40).

Je to obdivuhodné: díky Bohu Xxxxx pu- tuje od správce nad Potífarovým domem ke správci věznice a nakonec k vládci celé- ho Egypta. Jde o silný příběh o tom, jak se i uprostřed zoufalých okolností zjevuje Boží prozřetelnost.

Pá | 10. června

11 | Xxxxx – mistr snů

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

Přečti si 20. kapitolu „Xxxxx v Egyptě“ z knihy Na úsvitu dějin (PP 213–223; NUD 98–103).

„Xxxxx a Xxxxxx byli odděleni od svých rodin a odvedeni do pohanského zajetí už v době svého dospívání. Zvláště Xxxxx pak byl často podrobován zkouškám, které přinášely do jeho života velké změny. V domově svého otce byl milovaným dítětem, v domě Potífara otrokem. Později se stává jeho důvěrníkem a společníkem.

Jako vedoucí pracovník se mnohému naučil nejen studiem, ale i pozorováním a jedná- ním s lidmi. Do faraónova vězení se dostal jako nespravedlivě odsouzený vězeň bez naděje na spravedlnost a bez vyhlídek na propuštění. V době velké krize byl povolán, aby stál v čele národa. Co mu umožnilo uchovat si v tom všem bezúhonnost? [...]

V dětství byl Xxxxx vyučován lásce a úctě k Bohu. V otcově stanu, pod syrskou hvězdnou oblohou, slýchal vyprávět příběh o nočním vidění v Bét-elu, o žebříku mezi nebem a zemí, o vystupujících a sestupujících andělech i o Bohu, který se tehdy Xxxxxxxx zjevil. Znal i pří- běh o zápasu u potoka Jabok. Právě tam se jeho otec Xxxxx, poté co se vzdal svých oblíbe- ných hříchů, postavil jako vítěz a přijal titul Božího knížete. Když se Xxxxx jako pastýř staral o otcova stáda, vedl čistý a prostý život. To mělo příznivý vliv na rozvoj jeho tělesných i duševních sil. Společenství s Bohem prostřednictvím přírody a studium velikých pravd, které odevzdával otec svému synovi jako posvátný odkaz, posílily Xxxxxxxx mysl a vtiskly mu pevné zásady.

Během životní krize, kdy se na děsivé cestě z kenaanského domova do egyptského otroc- tví naposled ohlížel k pahorkům skrývajícím stany jeho rodiny, si Xxxxx vzpomněl na Boha svého otce. Vzpomínal na naučení z dětství a pevně se rozhodl, že zůstane věrný a bude vždy jednat tak, jak se patří na poddaného Krále nebes.“ (Ed 51.52; Vych 32.33)

Xxxxxx k rozhovoru

1. Porovnejte Xxxxxxx život se životem Xxxxxxx a Xxxxxx. Jaké společné rysy nacházíte? Jak Xxxxx a Xxxxxx svým způsobem odrážejí Xxxxxxxx postoje a jednání?

2. Uvažujte společně o otázce na konci čtvrtečního studia. Jak se můžeme naučit důvěřo- vat Xxxx, i když se okolnosti nakonec nezmění k dobrému, jak se to stalo v Xxxxxxxx případě?

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

80 |

21:13

Lekce 12

Týden od 12. do 18. června

Xxxxx – princ egyptský

Texty na tento týden

Genesis 41–45

Základní verš

„Farao mu dále řekl: ‚Hleď, ustanovuji tě správcem celé egyptské země.‘“ (Gn 41,41)

Xxxxx je nyní správcem Egypta a jeho vlastní bratři se mu přijdou poklonit, aniž by věděli, kdo je (Gn 42). Xxxxxxxx bratři se pokoří, když je Xxxxx přinutí přijít znovu zpět, tentokrát i s Xxxxxxxxxx (Gn 43). A když začnou mít pocit, že je Xxxxxxxxxx život v ohrožení (Gn 44), prosí o milost tohoto mocného muže, o kterém říkali, že je „jako sám farao“ (Gn 44,18). Když však Xxxxx nakonec odhalí svou totožnost, pochopí, že ačkoli se dopustili ohavných činů, Xxx to nakonec ve své milosti proměnil v dobré.

Je zajímavé, že celý sled událostí, které mohly zdůraznit Xxxxxxx úspěch, se zaměřuje spíše na pokání jeho bratrů. Jejich opakované putování od Xxxxxx k otci a překážky, se kte- rými se setkali, je nutily přemýšlet. Vzpomněli si na své nespravedlivé chování k Xxxxxxxx a otci a uvědomili si svou nepravost vůči Xxxx. Pro Xxxxxxxx bratry byla celá tato zkušenost podobná Božímu soudu. A přesto (nebo spíše právě proto) dojemný závěr, který všechny přivádí k slzám a radosti, obsahuje i poselství o odpuštění.

Osnova lekce

V této lekci se již podruhé podíváme na osudy Xxxxxx. Zaměříme se na to, co prožíval během svého dlouholetého pobytu v Egyptě, kde jej Bůh jedinečným způsobem použil pro dobro nejen celého Egypta, ale i okolních zemí a nakonec i vlastní rodiny.

• Gn 41,37–41: Xxxxxxx vzestup k moci (neděle)

• Gn 42,18–24: Xxxxx zkouší své bratry (pondělí)

• Gn 43,26–30: Xxxxx x Xxxxxxxx (úterý)

• Gn 44,30–34: Xxxxxxx stříbrný pohár (středa)

• Gn 45,8–15: „Já jsem váš bratr Xxxxx!“ (čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 12. června

12 | Xxxxx – princ egyptský

XXXXXXX VZESTUP K MOCI

37Tato řeč se faraónovi i všem jeho služebníkům zalíbila. 38Farao svým služebníkům tedy řekl:

„Zda najdeme podobného muže, v němž je duch Boží?“ 39Josefovi pak řekl: „Když ti to vše dal Bůh poznat, nikdo nebude tak zkušený a moudrý jako ty. 40Budeš správcem mého domu a všechen můj lid bude poslouchat tvé rozkazy. Budu tě převyšovat jen trůnem.“ 41Farao mu dále řekl:

„Hleď, ustanovuji tě správcem celé egyptské země.“ (Gn 41,37–41)

Osobní studium

Xxxxx rozuměl faraónovým snům jako od- halení toho, „co učiní“ Bůh (Gn 41,28) v Egyp- tě. Xxxxx však nevyzývá faraóna, aby věřil v jeho Boha. Namísto toho je Xxxxxxxxx bez- prostřední reakcí řešení. Xxxxx navrhuje záchranný program (Gn 41,33–36). Je zají- mavé, že i faraón se soustředil jen na ekono- mickou část Xxxxxxxx poselství. Je zřejmé, že mu jde spíše o ekonomické výsledky než o duchovní význam snu a o Boží roli v celé situaci.

Přečti si text Gn 41,37–57. Jaké je Boží místo v Xxxxxxxx úspěchu?

Xxxxxx si vybral Xxxxxx, aby se ujal vede- ní, ne proto, že správně interpretoval jeho sny a odhalil hrozící nebezpečí, ale proto, že nabídl řešení tohoto problému. Faraó- novi i všem jeho služebníkům se zalíbila Xxxxxxxx rada (Gn 41,37). Zdá se, že faraó- nova volba byla spíše pragmatická než ná- boženská. Přesto uznává, že v Xxxxxxxx je přítomen „duch Boží“ (Gn 41,38). Xxxxxx vní- mal jako člověka, který je „zkušený a mou- drý“ (Gn 41,39). Tento výraz charakterizu-

je moudrost, jejímž původcem je Bůh (viz Gn 41,33; porovnej s 1Kr 3,12).

Podrobnosti uvedené v biblickém tex- tu odpovídají tehdejší historické situaci v Egyptě. Skutečnost, že faraón jmenoval Xxxxxx vysokým státním úředníkem, nebyla ve starověkém Egyptě ničím neobvyklým. V záznamech nacházíme mnoho případů, kdy byly vysoké státní funkce svěřeny ci- zincům.

Následujících sedm let bylo obdobím hoj- nosti. Produkce obilí byla tak ohromující, že ho „přestali počítat, neboť se už počítat ne- dalo“ (Gn 41,49). Šlo o zřejmý projev nadpři- rozené moci. Přirovnání „jako písku v moři“ (Gn 41,49) ukazuje, že jde jednoznačně o Boží požehnání (Gn 22,17). Xxxxx toto požehnání osobně odráží ve své vlastní plodnosti, což je shoda okolností, která svědčí o tom, že v pozadí obou událostí stojí stejný Bůh. Jo- sef má dva syny. Jejich jména ukazují Xxxx- fovu zkušenost s Boží prozřetelností, která transformovala bolest v radost (Menases) a předchozí trápení na plodnost (Efrajim). Jde o mocný příklad toho, jak Bůh změnil něco špatného v něco velmi dobrého.

Aplikace

Jak mohou lidé kolem nás poznat z toho, jak žijeme, jaký je náš Bůh?

Po | 13. června

12 | Xxxxx – princ egyptský

XXXXX XXXXXX SVÉ BRATRY

18Třetího dne jim Xxxxx řekl: „Toto udělejte a zůstanete naživu. Bojím se Boha. 19Jestliže jste poctiví, zůstane jeden z vás spoután ve vězení; ostatní půjdete a donesete obilí, aby vaše rodiny nehladověly. 20Svého nejmladšího bratra přiveďte ke mně; tak se prokáže pravdivost vašich

výpovědí a nezemřete.“ I učinili tak. 21A řekli si navzájem: „Jistě jsme se provinili proti svému bra- tru; viděli jsme jeho tíseň, když nás prosil o smilování, ale nevyslyšeli jsme ho. Proto jsme přišli do tísně teď my.“ 22Rúben jim odpověděl: „Cožpak jsem vám neříkal, abyste se na xxx xxxxxxx neprohřešovali? Neposlechli jste, a teď jsme voláni za jeho krev k odpovědnosti.“ 23Nevěděli,

že jim Xxxxx rozumí, neboť s nimi mluvil skrze tlumočníka. 24Josef se od nich odvrátil a zaplakal. Pak se k nim obrátil a mluvil s nimi. Potom z nich vybral Xxxxxxx a před jejich očima ho spoutal. (Gn 42,18–24)

Osobní studium

Přečti si text Genesis 42. O co jde v tomto příběhu a jak zjevuje Boží prozřetelnost v protikladu k lidskému zlu a zkaženosti člověka?

Hladomor donutil Xxxxxx, aby poslal své syny do Egypta nakoupit obilí. Je pozoru- hodné, že právě Xxxxx iniciuje jejich cestu (Gn 42,1). Nešťastný starý muž, oběť okol- ností, které nemohl ovlivnit, nevědomky spustí úžasný řetězec událostí, které po- vedou k tomu, že se opět setká se synem, kterého už dávno oplakal.

Důležitost tohoto setkání je zdůrazněna dvěma základními skutečnostmi. Za prvé jde o splnění Xxxxxxxxxx snů. Kdysi dávno Xxxxx ve svých prorockých snech viděl: „vaše sno- py obcházely kolem něho a klaněly se mému snopu“ (Gn 37,7). Nyní se tyto předpovědi napl- nily. Xxxxx je představen jako „říšský správce“ (Gn 42,6) a „pán země“ (Gn 42,30.33). Xxxxxxxx vlivné postavení je v kontrastu k postavení jeho potřebných bratrů, kteří se při příchodu

„skláněli se před ním tváří k zemi“ (Gn 42,6).

Byli to stejní bratři, všech deset, kteří se Xxxx- fovi vysmívali kvůli jeho snu a zpochybňovali jeho naplnění (Gn 37,8).

Za druhé, při tomto setkání je připomenu- to, jak se kdysi zachovali bratři k mladému Xxxxxxxx a co mu tím způsobili. Použitý ja- zyk i podobné prožitky Xxxxxx tehdy a brat- rů dnes naznačují, že se dočkali spravedlivé odplaty. Slovní spojení „řekli si navzájem“ (Gn 42,21) bylo použito i tehdy, když se roz- hodli Xxxxxx xxxxxx (Gn 37,19). Pobyt bratrů ve vězení (Gn 42,17) je ozvěnou Xxxxxxxx věz- nění (Gn 40,3.4). Xxxxxxxx bratři vnímají, že to, co se s nimi právě děje, souvisí s tím, co udělali svému bratrovi před dvaceti lety. „A řekli si navzájem: ‚Jistě jsme se provinili proti svému bratru; viděli jsme jeho tíseň, když nás prosil o smilování, ale nevyslyšeli jsme ho. Proto jsme přišli do tísně teď my‘“ (Gn 42,21).

Xxxxxxxx slova „jsme voláni za jeho krev k odpovědnosti“ (Gn 42,22), která odrážejí jeho dávné varování „neprolévejte krev“ (Gn 37,22), posilují propojení mezi jejich sou- časnou situací a tím, čeho se dopustili v mi- nulosti.

Aplikace

Většina z nás určitě udělala věci, za které se stydíme a které nás mrzí. Proč je důležité odčinit to, co se alespoň trochu dá? Proč je důležité přijmout Boží zaslíbení o odpuštění, které dostáváme díky Ježíši (viz Ă 5,7–11)?

Út | 14. června

12 | Xxxxx – princ egyptský

XXXXX X XXXXXXXX

26Jakmile Xxxxx vkročil do domu, přinesli mu tam svůj dar a klaněli se mu až k zemi. 27Zeptal

se jich, jak se jim vede, a otázal se: „Zdalipak se vede dobře vašemu starému otci, o němž jste mluvili? Je ještě naživu?“ 28Odpověděli: „Tvému otroku, našemu otci, se vede dobře, je dosud živ.“ Padli na kolena a klaněli se mu. 29Tu se rozhlédl a spatřil svého bratra Xxxxxxxxx, syna své matky, a tázal se: „Toto je váš nejmladší bratr, o kterém jste se mnou mluvili?“ A dodal: „Bůh ti buď milostiv, můj synu!“ 30Nato se Xxxxx rychle vzdálil. Byl hluboce pohnut a dojat nad bratrem až k pláči; vešel proto do pokojíku a rozplakal se tam. (Gn 43,26–30)

Osobní studium

Jákob nechtěl dopustit odchod Xxxxxxxxx, jediného syna Xxxxxx, který mu zůstal. Bál se, že o něj přijde, tak jako přišel o Xxxx- xx (Gn 43,6–8). Teprve když se opět dosta- li do bezvýchodné situace a neměli jídlo (Gn 43,2) a když se Xxxx zaručil za Xxxxxxx- nův návrat (Gn 43,9), Xxxxx souhlasil s dru- hou cestou do Egypta a dovolil Xxxxxxxxxxx, aby šel se svými bratry.

Přečti si text Genesis 43. Jaký vliv měla Xxxxxxxxxxx přítomnost na průběh událostí? Xxxxxxxxxxx přítomnost byla pro další sled událostí rozhodující. Když se všichni bratři postavili před Xxxxxx, Xxxxxxxx je jedinou osobou, kterou Xxxxx vidí (Gn 43,16). Xxx o něm mluví jako o „bratru“ (Gn 43,29). Zatímco Xxxxxxxxx volá jménem, všichni ostatní bratři zůstávají jen „muži“ (Gn 43,16). Xxxxx nazývá Xxxxxxxxx „můj synu“, což vyjadřuje uklidňující výraz zvláštní náklonnosti (Gn 43,29; porovnej s Gn 22,8). Xxxxxxxx požehnání „Bůh ti buď milostiv“ (Gn 43,29) připomíná jeho prosbu o milost, které se mu kdysi nedostalo (Gn 42,21). Xxxxx xxxx Xxxxxxxxxxx xxxxxx, kterou mu kdysi

odmítli projevit jeho bratři.

Zatímco Xxxxxxxx bratři se obávají, že budou uvrženi do vězení, Xxxxx jim díky Xxxxxxxxxxx přítomnosti připraví hosti- nu. Zdá se, jako by Xxxxxxxx doslova „za- chraňoval“ celou situaci. Když bratry usadí ke stolu podle věku, čímž jim je projevena úcta, je to právě nejmladší Xxxxxxxx, kdo dostává pětinásobně více než ostatní bratři (Gn 43,33.34). Tentokrát jim však takové zvýhodňování nejmladšího bratra nevadilo. Zdá se, že se ve svém uvažování posunuli. Alespoň prozatím to už nejsou ti, kteří ot- cova oblíbence nenáviděli tak moc, že byli schopni ublížit nejen Xxxxxxxx, ale i svému otci (Gn 37,3.4).

„‚Potom je Xxxxx uctil ze svého stolu; nej- více ze všech, pětkrát víc než ostatní, však uctil Xxxxxxxxx.‘ (Gn 43,34) Xxxxxx, že zjistí, jestli se budou na nejmladšího bratra dívat se závistí a nenávistí, kterou projevovali vůči němu. Protože stále předpokládali, že Xxxxx nerozumí jejich jazyku, bratři spolu otevřeně rozmlouvali. Takto měl možnost poznat jejich skutečné pocity. Přesto je chtěl ještě důkladněji vyzkoušet. Než odcesto- vali, nařídil, aby byl jeho vlastní stříbrný kalich ukryt do vaku nejmladšího z bratrů.“ (PP 228.229; NUD 107)

Aplikace

Trvalo dvacet let, než se okolnosti vyvinuly tak, že se Xxxxx mohl setkat se svými bratry. Trpělivě čekat je někdy mimořádně náročné. Na co se nejhůře čeká tobě?

St | 15. června

12 | Xxxxx – princ egyptský

XXXXXXX STŘÍBRNÝ KALICH

30Co teď, až přijdu k tvému otroku, svému otci, a chlapec, na němž lpí celou svou duší, s námi nebude? 31Jakmile spatří, že chlapec s námi není, umře. Tvoji otroci uvalí žal na šediny tvého otroka, našeho otce, a přivedou ho do podsvětí. 32Tvůj otrok se za toho chlapce, aby ho otec xxxxxx, zaručil takto: „Nepřivedu-li ho k tobě, prohřeším se proti svému otci na celý život.“ 33Proto dovol, aby tvůj otrok zůstal u svého pána v otroctví namísto tohoto chlapce, a chlapec ať smí se svými bratry odejít. 34Jak bych mohl k svému otci přijít, kdyby chlapec nebyl se mnou? Což bych se mohl dívat na utrpení, které by mého otce postihlo? (Gn 44,30–34)

Osobní studium

Přečti si text Genesis 44. Proč dal Xxxxx xxx- žit svůj stříbrný kalich do Xxxxxxxxxxx pytle, a ne do pytle jiného bratra?

Tento příběh navazuje na předchozí. Jako dříve, i nyní Xxxxx dává konkrétní po- kyny. Pytle mužů se plní potravou a penězi. Tentokrát však Xxxxx přidává zvláštní pří- kaz: dát jeho vzácný stříbrný kalich („po- hár“; B21) do Xxxxxxxxxxx pytle.

Události tedy nabírají úplně jiný směr. Zatímco během předchozí cesty se bratři vrátili do Kenaanu, aby s sebou vzali Ben- jamína, nyní se musí vrátit do Egypta, aby se postavili tváří v tvář Xxxxxxxx. Zatím- co v předchozí situaci všichni bratři našli ve svých pytlích totéž, nyní je Xxxxxxxx vy- členěn jako ten, kdo má Xxxxxxx kalich. Xxx- xxxxx, který jako čestný host měl přístup k Xxxxxxxx kalichu, je nyní nečekaně pode- zřelý a obviněný z krádeže tohoto vzácného předmětu. A čeká ho vězení.

Skutečnost, že Xxxxx používal věštec- ký kalich, nemusí nutně znamenat, že vě- řil v jeho sílu. „‚Co jste to spáchali za čin!‘ rozkřikl se na ně. ‚Což nevíte, že muž jako

já všechno uhodne?‘ (Gn 44,15). Xxxxx měl v úmyslu přimět je k tomu, aby se přiznali ke svému hříchu.“ (PP 229; NUD 107.108)

Stříbrný věštecký kalich byl pro Xxxxxx xxxxxxxx k vyvolání zdání nadpřirozené- ho, a tím v srdcích jeho bratrů probudil po- cit viny vůči Xxxx. Juda to skutečně takto pochopil a přiznává vážné provinění v mi- nulosti (Gn 44,16). Krádež tohoto vzácného kalicha byla důvodem k přísnému trestu, a tak se mohlo odhalit, na co myslí ostatní bratři.

Intenzita emocí bratrů a jejich reakce jsou jasně čitelné. Všichni jsou spojeni stej- nou bolestí vyvolanou strachem o Benjamí- na, který by nyní mohl být stejně ztracen jako kdysi Xxxxx. Hrozí, že se Xxxxxxxx stane otrokem v Egyptě, ačkoli i on byl nevinný jako Xxxxx. Proto Juda navrhuje, aby byl on považován za otroka „namísto“ Xxxxxxxxx (Gn 44,33). Jde o stejný koncept, jako když byl beránek obětován „namísto“ nevinné- ho Xxxxx (srovnej s Gn 22,13). Juda se před- stavuje jako oběť, náhrada, jejímž cílem je zamezit „utrpení“. „Což bych se mohl dívat na utrpení, které by xxxx otce postihlo?“ (Gn 44,34).

Aplikace

Jaký princip lásky, jak je uvedeno v odpovědi Xxxx, je zahrnut v procesu „náhrady za něko- ho“? Jak tento druh lásky vysvětluje biblickou teologii spasení? (Viz Ă 5,8.)

Čt | 16. června

12 | Xxxxx – princ egyptský

„JÁ JSEM XXXXX, VÁŠ BRATR“

8A tak jste mě sem neposlali vy, ale Bůh. On mě učinil otcem xxxxxxxxxx, pánem celého jeho domu a vladařem v celé egyptské zemi. 9Putujte rychle k otci a řekněte mu: ‚Toto praví tvůj syn Xxxxx: Bůh mě učinil pánem celého Egypta. Nerozpakuj se a sestup ke mně. 10Budeš bydlet v zemi Gošenu, a tak mi budeš nablízku i se svými syny a vnuky, s bravem a skotem i se vším, co je tvé. 11Postarám se tam o tebe, neboť bude ještě pět let hladu, abys neměl nouzi ani ty ani tvůj dům ani nic z toho, co je tvé.‘ 12Vidíte na vlastní oči, i můj bratr Xxxxxxxx to vidí, že jsem to já sám, kdo s vámi mluví. 13Povězte otci, jakou vážnost mám v Egyptě, a vše, co jste viděli. Pospěšte

si a přiveďte ho sem.“ 14Padl svému bratru Xxxxxxxxxxx kolem krku a rozplakal se a Xxxxxxxx plakal na jeho šíji. 15Políbil také všechny bratry, sklonil se k nim a plakal. Teprve potom se bratři rozhovořili. (Gn 45,8–15)

Osobní studium

Přečti si text Genesis 45. Jaké lekce lásky, víry a naděje se objevují v tomto příběhu?

Právě když Xxxx mluvil o „utrpení“, které by postihlo „mého otce“ (Gn 44,34), Xxxxx

„křikl“ na okolostojící, aby odešli (Gn 45,1), a pak „se dal poznat“ svým bratrům. Tento výraz, často používaný k označení Božího zjevení (Gn 6,3; Ez 20,9), naznačuje, že se v příběhu jejich rodiny zjevuje samotný Bůh. Hospodin všem ukázal, že jeho prozře- telnost vládne navzdory lidským slabostem a selháním.

Xxxxxxxx bratři nemohou uvěřit svým očím a uším. Xxxxx xxx proto musí zopakovat:

„Já jsem váš bratr Xxxxx“ (Gn 45,4). A aby mu uvěřili, při tomto zopakování přidává i jas- ná slova: „kterého jste prodali do Egypta“ (Gn 45,4).

Xxxxx pak prohlašuje: „Bůh mě poslal“ (Gn 45,5.7). Tento odkaz na Boha má dvojí

účel. Slouží nejen k ujištění bratrů, že se Jo- sef na ně nezlobí, ale jde zároveň o hluboké vyznání víry a vyjádření naděje, že to, co udě- lali, bylo nezbytné pro „veliké vysvobození“ a „aby vás zachoval při životě“ (Gn 45,7).

Xxxxx pak na své bratry naléhal, aby šli za otcem a připravili ho na příchod do Egyp- ta. Svou výzvu doprovází konkrétními slovy o místě, kde budou bydlet. Země Xxxxx byla známá bohatými pastvinami. Bylo to „to nejlepší, co má egyptská země“ (Gn 45,18.20). Postaral se i o dopravu: k dispozici jim dá vozy, které v konečném důsledku přesvědčí Xxxxxx, že jeho synové mu nelžou o tom, co právě zažili (Gn 45,27). Xxxxx to vnímá jako viditelný důkaz, že Xxxxx je naživu, a to mu stačí k tomu, aby opět ožil (srov. Gn 45,27 s Gn 37,35 a Gn 44,29).

Xxxxxxx se nyní obrátilo k dobrému. Dvanáct Xxxxxxxxxx synů žije. Jákob se opět nazývá „Izrael“ (Gn 45,28). Boží prozře- telnost se projevila mocným způsobem.

Aplikace

Ano, Xxxxx byl vůči svým bratrům milosrdný. Mohl si to dovolit. Jak se však můžeme naučit projevovat milosrdenství i vůči těm, jejichž zlo zůstává zlem a ani po čase se nemění v nic pozitivního?

Pá | 17. června

12 | Xxxxx – princ egyptský

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

Přečtěte si 20. kapitolu „Xxxxx v Egyptě“ (PP 213–223; NUD 98–103) a první část 21. kapitoly

„Xxxxx a jeho bratři“ (PP 224–232; NUD 104–109) v knize Na úsvitu dějin.

„Tři dny ve vězení byly dny hořkého smutku Xxxxxxxxxx synů. Přemýšleli o své hříšné mi- nulosti a krutosti, kterou spáchali, a to zejména proti Xxxxxxxx. Věděli, že pokud budou usvěd- čeni z toho, že byli špehy, a nebudou moci přinést důkazy, které by je očistily, budou muset všichni zemřít nebo se stát otroky. Xxxxxxxxxxx, že by jakákoli snaha, kterou by kdokoli z nich mohl vyvinout, přiměla jejich otce, aby souhlasil s tím, že od něj Xxxxxxxx odejde – po kruté smrti, kterou podle něj Xxxxx utrpěl. Prodali Xxxxxx jako otroka a obávali se, že Bůh je chce po- trestat tím, že je nechá stát se otroky. Xxxxx se domnívá, že jeho otec a rodiny jeho bratrů trpí nedostatkem jídla, a je přesvědčen, že jeho bratři litovali svého krutého zacházení s ním a že by v žádném případě nezacházeli s Xxxxxxxxxx tak, jak jednali s ním.“ (3SG 155.156)

„Xxxxx byl spokojen. Vyzkoušel své bratry a uviděl u nich ovoce upřímného pokání.“ (3SG 165)

Xxxxxx k rozhovoru

1. Uvažujte společně nad otázkou na konci čtvrteční lekce. Myslíte si, že by byl Xxxxx vůči svým bratrům tak milosrdný, i kdyby se mu v Egyptě nedařilo? Samozřejmě to nemůže- me vědět s jistotou. Jsou v textu nějaké náznaky, které ukazují na Xxxxxxxx povahu?

2. V čem může být Xxxxx předchůdcem Xxxxxx? Čím si prošel podobně jako on?

3. Xxxxx vyzkoušel své bratry. Jak podobně zkouší Bůh nás?

4. I po mnoha letech si bratři byli vědomi svého hříchu v tom, co Xxxxxxxx udělali. Co nás to učí o velikosti a naléhavosti viny, kterou můžeme prožívat? Bůh nám odpouští a my jeho odpuštění přijímáme. Proč je pro člověka často nejtěžší odpustit sám sobě?

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

21:16

| 87

Lekce 13

Týden od 19. do 25. června

Izrael   v   Egyptě     

Texty na tento týden

Genesis 46–50

Základní verš

„Izrael se usadil v egyptské zemi, na území Gošenu. Zabydleli se v ní, rozplodili se a velmi se rozmnožili.“ (Gn 47,27)

Kniha Genesis popisuje poslední roky Xxxxxx a pak Xxxxxx. Xxxxxx Xxxxxx (Izraele), jak odchází z Kenaanu (Gn 46), aby se usadil v Egyptě (Gn 47) a tam zemřel (Gn 49,29–50,14). I v egyptském prostředí se však vynořuje perspektiva zaslíbené země (Gn 50,24.25).

Jakmile Jákob dorazil do Egypta, požehnává faraóna (Gn 47,7–10), čímž plní (samozřejmě jen částečně) Hospodinovo zaslíbení dané Xxxxxxxxxx, že bude požehnáním pro národy (Gn 12,3). Později, těsně před smrtí, Xxxxx dává požehnání Xxxxxxxxx synům (Gn 48). Xxxxx xxxxx i svým vlastním synům a vyslovuje působivé předpovědi týkající se každého z nich v kontextu budoucích dvanácti kmenů Izraele (Gn 49,1–28).

Skutečnost, že Izrael „přebývá“ v exilu v Egyptě jako cizinec, je však v napětí s nadějí na zaslíbenou zemi. A přestože samotná kniha Genesis končí zprávou o synech Izraele v Egyptě, některá poslední Josefova slova poukazují na jiné místo: „Já umírám, ale Bůh vás jistě navštíví a vyvede vás odtud do země, kterou přísežně slíbil Xxxxxxxxxx, Xxxxxxx a Já- kobovi“ (Gn 50,24).

Osnova lekce

Při studiu poslední lekce se dostáváme nejen na závěr celé knihy Genesis, ale také sledujeme závěrečnou část osudu Xxxxxx a jeho rodiny, se kterou se po letech opět setkává. Ta se na dal- ší léta přesouvá do Egypta, ale dále žije s nadějí na domov, který jim Bůh zaslíbil.

• Gn 46,1–5: Jákob putuje za Xxxxxxx (neděle)

• Gn 47,1–7: Jákob v Egyptě (pondělí)

• Gn 48,13–16: Xxxxx xxxxx Xxxxxxxxx synům (úterý)

• Gn 49,8–12: Xxxxx xxxxx vlastním synům (středa)

• Gn 50,22–26: Xxxxxx na návrat domů (čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 19. června

13 | Izrael v Egyptě

JÁKOB PUTUJE ZA JOSEFEM

1Izrael se vydal na cestu se vším, co měl. Když přišel do Beer-šeby, obětoval Bohu svého otce Xxxxx oběti. 2I řekl Bůh Izraelovi v nočních viděních: „Xxxxxx! Xxxxxx!“ A on odvětil: „Tu jsem.“ 3Bůh pravil: „Já jsem Bůh, Bůh tvého otce. Neboj se sestoupit do Egypta; učiním tě tam velikým národem. 4Já sestoupím do Egypta s tebou a já tě také určitě vyvedu. Xxxxx ti vlastní rukou zatla- čí oči.“ 5Jákob se tedy zvedl z Xxxx-xxxx a Izraelovi synové vysadili svého otce Xxxxxx i své dítky a ženy na povozy, které pro ně farao poslal. (Gn 46,1–5)

Osobní studium

Přečti si text Genesis 46. Jaký význam má Xxxxxxx odchod z Kenaanu?

Když Xxxxx opouští místo svého přebý- vání v Kenaanu, je plný naděje. Ujištění, že už nebude hladový, a dobrá zpráva, že Xxxxx je naživu, mu zřejmě dodalo impulz, který potřeboval k odchodu ze zaslíbené země.

V Jákobově odchodu můžeme vnímat ozvě- nu Xxxxxxxxxx zkušenosti, přestože ten smě- řoval do zaslíbené země. Jákob slyší od Boha stejné zaslíbení, jaké dostal x Xxxxxxx: zaslíbe- ní, že Bůh z něho učiní „velký národ“ (Gn 46,3; porovnej s Gn 12,2). Boží volání připomíná smlouvu s Xxxxxxxxx i v tom, že při obou příležitostech Bůh používá stejná uklidňující slova „neboj se“ (Gn 46,3; porovnej s Gn 15,1) a vysloví příslib slavné budoucnosti.

Podrobný výčet jmen Izraelců, kteří ode- šli do Egypta, včetně jeho dcer (Gn 46,7),

připomíná Boží příslib plodnosti daný Xxxx- hamovi v době, kdy byl ještě bezdětný. Číslo

„sedmdesát“ (včetně Xxxxxx, Xxxxxx a jeho dvou synů) vyjadřuje myšlenku úplnosti. Do Egypta jde „celý Izrael“. Je také důležité, že číslo sedmdesát odpovídá počtu národů (Gn 10), což naznačuje, že Xxxxxxxx cesta má vliv i na všechny okolní národy.

Tato pravda bude zřejmější až o mnoho let později. Prostřednictvím kříže se naplno odhalí plán spasení, které je nabídnuto celé- mu lidstvu, nejen dětem Xxxxxxxx.

Ano, příběhy Xxxxxxxxxxxx potomků jsou velmi zajímavé a můžeme si z nich vzít mnohá duchovní poučení. Ale hlav- ní důvod, proč jsou zaznamenány v Bo- žím slově, souvisí s tím, že všechny osudy patriarchů jsou součástí dějin spasení. A hlavním cílem Božího plánu je přinést vykoupení co největšímu počtu lidí na této padlé planetě.

Aplikace

„Není rozdílu mezi Židem a Ăekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť ‚každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen‘“ (Ă 10,12.13). Jak Xxxxx v těchto verších představuje univerzálnost evangelia? Co na základě těchto slov máme jako církev dělat, abychom pomohli šířit evangelium?

Po | 20. června

13 | Izrael v Egyptě

JÁKOB V EGYPTĚ

1Josef šel a oznámil xxxxxxxxx: „Můj otec a moji bratři se svým bravem a skotem i se vším, co mají, přišli ze země kenaanské. Jsou tu v zemi Gošenu.“ 2Potom vzal ze svých bratrů pět mužů a postavil je před faraóna. 3Farao se jeho bratrů otázal: „Xxxx je vaše zaměstnání?“ Oni mu odvětili: „Tvoji otroci jsou pastýři ovcí stejně jako naši otcové.“ 4A řekli faraónovi: „Přišli jsme,

abychom v této zemi pobývali jako hosté, poněvadž pro ovce tvých otroků nebyla žádná pastva; na kenaanskou zemi těžce dolehl hlad. Dej svolení, ať tvoji otroci mohou sídlit v zemi Gošenu.“ 5Farao řekl Xxxxxxxx: „Tvůj otec a tvoji bratři přišli přece k tobě. 6Egyptská země je před tebou.

Usídli tedy otce a bratry v nejlepší části země. Ať sídlí v zemi Gošenu. Máš-li za to, že jsou mezi nimi schopní muži, ustanov je správci nad mými stády.“ 7Pak uvedl Xxxxx svého otce Xxxxxx a po- stavil jej před faraóna, a Xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx. (Gn 47,1–7)

Osobní studium

Je zajímavé, že navzdory všemu, co se Xxxxx dozvěděl o Xxxxxxxx v Egyptě, jej Hospodin oslovuje v „nočních viděních“ (Gn 46,2) a po- vzbuzuje ho, aby se nebál vydat na cestu. Xxxxx nakonec opouští zaslíbenou zemi a odchází do Egypta, který se později stane místem, na které se už Izraelci nikdy nebu- dou chtít vrátit (Dt 17,16).

Přečti si text Genesis 47. Jaké duchovní pravdy a zásady můžeme objevit v tomto příběhu?

„Xxxxx se snažil uchránit své bratry před pokušeními, jimž by byli vystaveni na po- hanském dvoře. Proto jim radil, aby řekli faraónovi jasně, jaké je jejich zaměstnání. Xxxxxxxx synové této rady uposlechli a opa- trně také řekli, že přišli do země, aby tu po- bývali, nikoli aby se v ní trvale usadili. Tak si ponechali právo odejít, když se k tomu rozhodnou.“ (PP 233; NUD 110)

Bylo moudré, že faraón nepřesvědčuje tyto přistěhovalce, aby se stali „žebráky“ žijícími z milosrdných darů svého hostitele. Ptá se na jejich „zaměstnání“ (Gn 47,3.4), aby se ve svém novém prostředí dobře přizpů- sobili. Také rád využívá jejich zkušeností, a dokonce Xxxxxxxx přikazuje: „Ustanov je správci nad mými stády“ (Gn 47,6).

Potom, přestože je cizinec Jákob v podříze- né pozici přistěhovalce, předstoupil před pána země a „Jákob faraónovi požehnal“ (Gn 47,7). On, xxxxxxx cizinec, žehná faraónovi, vládci mocného Egypta... Proč vlastně?

Slovesná vazba použitá v sedmém verši, která se překládá jako „postavil jej před faraóna“ (Gn 47,7), se běžně používá v kněž- ském kontextu (viz Lv 14,11). Když vezmeme v úvahu, že ve starověkém Egyptě měl fa- raón postavení nejvyššího kněze, znamená to, že v duchovním smyslu je Xxxxx vyšší než nejvyšší kněz Egypta, dokonce má vyšší postavení než samotný faraón.

Aplikace

Bez ohledu na to, kde se v životě nacházíme, měli bychom se k druhým chovat jako „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu“ (1Pt 2,9). Čím by se mělo vyznačovat naše jednání? K čemu nás zavazuje naše víra?

Út | 21. června

13 | Izrael v Egyptě

JÁKOB ŽEHNÁ XXXXXXXXX SYNŮM

13Vzal oba, pravou rukou Xxxxxxxx a postavil ho k Izraelově levici, levou rukou Xxxxxxxx

a postavil ho k Izraelově pravici. 14I vztáhl Izrael pravici a položil ji na hlavu Xxxxxxxx, který byl mladší, a levici na hlavu Xxxxxxxxxx. Zkřížil ruce úmyslně, ačkoli prvorozený byl Xxxxxxx.

15Požehnal Xxxxxxxx takto: „Bůh, před nímž ustavičně chodívali moji otcové Xxxxxxx a Xxxx, Bůh, Xxxxxx, který mě vodí od počátku až dodnes, 16Anděl, Xxxxxxxxx, jenž před vším zlým mě chránil, ať požehná těm chlapcům. Ať se v nich hlásá mé jméno a jméno mých otců Xxxxxxxx a Xxxxx; ať se nesmírně rozmnoží uprostřed země.“ (Gn 48,13–16)

Osobní studium

Když se přibližuje Xxxxxxxx smrt, patriar- cha si připomíná svůj předchozí příchod do Bét-elu (Gn 35,1–15). Hospodin tehdy ob- novil své zaslíbení o „věčném vlastnictví“ země (Gn 48,4). Tento slib vychází ze smlou- vy uzavřené s Xxxxxxxxx (Gn 17,8). Oče- kávání zaslíbené země ho naplňuje klidem a povzbuzuje jeho naději tváří v tvář přichá- zející smrti. Xxxxx se obrací na dva Xxxxxxxx syny, kteří se narodili v Egyptě, a dává jim požehnání. Činí tak v kontextu budoucího zaslíbení souvisejícího s jeho vlastním po- tomstvem.

Přečti si text Genesis 48. Proč Xxxxx po- žehnal Xxxxxxxxx synům, ale už ne svým dalším vnukům?

Aplikace

Přečti si text Sk 3,25.26. Jak se podle Xxxxx naplnilo zaslíbení z Gn 12,3? Jsi ty sám účast- níkem tohoto požehnání?

Xxxxxxxx synové Xxxxxxx a Efrajim jsou jediní vnuci, kterým Xxxxx požehnal. Jako by je tím povýšil z vnuků na syny (Gn 48,5). Ačkoli Xxxxxxxx požehnání předpovídá nadřazenost druhého (Efrajima) nad prv- ním (Xxxxxxxxx), požehnání je v podstatě adresováno Xxxxxxxx (Gn 48,15).

Zaznívá zde osobní svědectví o Boží věr- nosti v minulosti a zároveň Boží zaslíbení týkající se budoucnosti. Xxxxx se odkazuje na Boha Xxxxxxxx a Xxxxx (Gn 48,15.16). Je to Bůh, který pečuje o svůj lid. Jak říká Xxxxx, je to stejný Bůh, který ho „před vším zlým chránil“ (Gn 48,16). Xxxxx má také na paměti „Boha Bét-elu“ (Gn 31,13), se kte- rým zápasil (Gn 32,29) a který změnil jeho jméno z Xxxxxx na „Izraele“ (Gn 32,26–29).

Tím, že Xxxxx připomíná zkušenosti, při kterých Bůh obrátil zlo v dobro, vyjadřuje naději, že se Bůh postará o jeho vnuky, tak jako se postaral o něho a o Xxxxxx. Myslí však i na potomky, kteří se jednou vrátí do Kenaanu. Tato naděje je jasná z Jáko- bovy narážky na Šekem (Gn 48,22). Toto místo není jen kus pozemku, který kou- pil (Gn 33,19), ale také místem, kde budou později pohřbeny Xxxxxxxx kosti (Joz 24,32) a kde se bude dělit země mezi izraelské kme- ny (Joz 24,1). Uprostřed všeho, co se stalo, měl Xxxxx neustále na paměti Boží zaslíbení Xxxxxxxx: „V tobě dojdou požehnání veške- ré čeledi země“ (Gn 12,3).

St | 22. června

13 | Izrael v Egyptě

JÁKOB ŽEHNÁ SVÝM SYNŮM

8Tobě, Judo, tobě vzdají čest tví bratři. Na šíji nepřátel dopadne tvá ruka; synové tvého otce se ti budou klanět. 9Mládě lví je Juda. S úlovkem, můj synu, vystoupil jsi vzhůru. Stočil se a odpočíval jako lev, jak lvice. Kdo ho donutí, aby povstal? 10Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská po- kolení. 11Své oslátko si přiváže k vinné révě, mládě své oslice k révoví. Oděv svůj vypere ve víně, háv knížecí v krvi hroznů. 12Oči bude mít tmavší než víno, zuby bělejší než mléko. (Gn 49,8–12)

Osobní studium

Přečti si text si Gn 49,1–28. Jaký je duchov- ní význam požehnání, která Xxxxx udělil svým synům?

Kromě proroctví týkajících se bezpro- střední budoucnosti kmenů Izraele vidí Já- kob i Mesiáše a naději na konečnou záchra- nu. Tato naděje je naznačena již v prvním verši, když své syny připravuje na to, že bude mluvit o daleké budoucnosti („v bu- doucnu“; Gn 49,1). Jde o technický výraz, který v Písmu odkazuje na příchod mesiáš- ského krále (Iz 2,2; Da 10,14).

Text se pak v hlavních obrysech věnuje budoucnosti každého z jeho potomků. Nejde o předurčení osudu ani o vyjádření, že Bůh chce, aby se zmíněné skutečnosti v životě Izraelců děly. Jákobova slova spíše nazna- čují, jak jejich vlastnosti a vlastnosti jejich dětí ovlivní budoucí události. To, že Bůh ví předem, že někdo zabije nevinného člověka, je něco úplně jiného, než kdyby Bůh chtěl, aby se to stalo.

Znovu se soustřeď na text Gn 49,8–12. Jaká proroctví jsou zde uvedena a proč jsou důležitá?

Přestože mají lidé svobodnou vůli, Bůh zná jejich rozhodnutí a ví, co se stane v bu- doucnosti. Ve své moudrosti zařídil, aby Xxxxxx pocházel z Xxxx. Xxxx (Gn 49,8–12) je zde charakterizován jako lev (Gn 49,9), symbolizující královskou moc a slávu. Z Xxxx vyjde xxxx Xxxxx, ale i Vládce poko- je (Iz 9,5–7), jeho „budou poslouchat lidská pokolení“ (Gn 49,10).

Židé odedávna chápali tato slova jako mesiášské proroctví ukazující na příchod Mesiáše. A také křesťané již od začátku vztahovali tento text na Xxxxxx Xxxxxx.

„Juda nikdy nebude zbaven žezla ani pal- cátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou po- slouchat lidská pokolení“ (Gn 49,10). Uve- dený text je předchůdcem novozákonního příslibu, že ve jménu Xxxxxx Xxxxxx se sklo- ní „každé koleno“ (Fp 2,10).

„Xxx, král lovišť, je vhodným symbolem tohoto kmene, z něhož vyšel Xxxxx a Syn Xxxxxxx, Xxxx, pravý ‚Lev z pokolení Judova‘ (Zj 5,5), jemuž se nakonec poddá veškerá moc a jemuž vzdají poctu všechny národy.“ (PP 236; NUD 111)

Aplikace

Proč máme Ježíši vzdávat úctu již nyní, dříve než to udělají „všechny národy“?

Čt | 23. června

13 | Izrael v Egyptě

NADĚJE NA ZASLÍBENOU ZEMI

22Josef sídlil v Egyptě i s domem svého otce a byl živ sto deset let. 23Syny Efrajimovy viděl do tře- tího pokolení. Též synové Xxxxxx, syna Xxxxxxxxxx, se zrodili na Xxxxxxxx kolena. 24Potom Xxxxx svým bratrům řekl: „Já umírám, ale Bůh vás jistě navštíví a vyvede vás odtud do země, kterou přísežně slíbil Xxxxxxxxxx, Xxxxxxx a Xxxxxxxx.“ 25A zapřisáhl syny Izraelovy slovy: „Bůh vás jistě navštíví a pak odtud vynesete mé kosti.“ 26I umřel Xxxxx, když mu bylo sto deset let; xxxxxxxxx- xxxx ho a položili do rakve v Egyptě. (Gn 50,22–26)

Osobní studium

Přečti si text Genesis 49,29 až 50,21. Jaké velké téma naděje nacházíme v závěru knihy Genesis?

Závěr knihy Genesis se skládá ze tří udá- lostí, které jsou naplněny nadějí.

První nadějí je, že se Izrael vrátí do za- slíbené země. Xxxxxx, autor knihy Genesis, popisuje smrt a pohřeb Xxxxxx a Xxxxxx jako události, které připomínají zaslíbenou zemi. Bezprostředně poté, co Xxxxx požehnal svým synům a vyslovil proroctví o dvanác- ti kmenech Izraele (Gn 49,28), uvažuje o své smrti. Přikázal svým synům, aby ho po- hřbili v Kenaanu, v jeskyni nedaleko Mak- pely, kde byla pohřbena i Sára (Gn 49,29–31). Příběh popisuje pohřební průvod směřující do Kenaanu, který je jakýmsi předobrazem vyjití Izraelitů z Egypta.

Aplikace

Přečti si text Zj 21,1–4. Jak tyto verše představují naši největší naději? Jakou naději by- chom měli bez tohoto zaslíbení?

Druhou nadějí je, že Bůh opět obrátí zlo v dobro. Po Xxxxxxxx smrti se bratři bojí o svou budoucnost. Mají strach, že se jim Xxxxx bude chtít pomstít. Přicházejí k Xxxx- xxxx, padají před ním a jsou připraveni stát se jeho otroky (Gn 50,18). Opět se opakuje

scénář, který připomíná Xxxxxxxx prorocké sny. Xxxxx své bratry uklidňuje a říká xxx

„Nebojte se!“ (Gn 50,19). Toto povzbuzení zaznívá již od dob Xxxxxxxx (Gn 15,1). Jo- sef dále bratřím říká: „Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro“ (Gn 50,20). Bůh změnil průběh událostí tak, aby byli zachráněni (Gn 50,19–21; porovnej s Gn 45,5.7–9). To znamená, že navzdory mnoha lidským selháním znovu vítězí Boží prozřetelnost.

Třetí nadějí je, že Bůh spasí padlé lidstvo. Ve zprávě o Xxxxxxxx smrti v posledním verši Xxxxxxx jde o víc než jen o informaci, že Xxxxx zemřel. Xxxxx totiž nikoho nevy- zývá, aby ho hned po smrti pohřbili mimo Egypt. Namísto toho hovoří o budoucnosti:

„Bůh vás jistě navštíví a pak odtud vynesete mé kosti“ (Gn 50,25). A to se opravdu stalo a Izraelité vykonali jeho vůli (viz Ex 13,19). Naděje na návrat do zaslíbené země, Ke- naanu, je symbolem a předobrazem naděje spasení, obnovy, nového Jeruzaléma a nové- ho nebe a nové země. Je to vytoužená naděje nás všech. Je to naděje, která je díky Vládci pokoje jistotou.

Pá | 24. června

13 | Izrael v Egyptě

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

Pro další studium si přečtěte druhou část 21. kapitoly „Xxxxx a jeho bratři“ v knize Na úsvitu dějin (PP 233–240; NUD 109–113).

„Xxxxxxx život ilustruje život Xxxxxx. Závist vedla Xxxxxxxx bratry k tomu, že ho prodali do Egypta. Doufali, že tím zabrání tomu, aby se stal větším než oni. Libovali si, že se už ne- musí obávat jeho snů, že zcela znemožnili jejich naplnění. Avšak Bůh změnil jejich životní dráhu, aby se událo právě to, čemu se snažili zabránit. Podobně kněží a starší žárlili na Kris- ta. Usmrtili ho, aby mu znemožnili stát se králem, přesto však tomu nemohli zabránit.

Xxxxx se díky svému otroctví v Egyptě stal pro rodinu svého otce spasitelem. Tato skuteč- nost ovšem nezmenšila vinu jeho bratrů. Podobně Kristovo ukřižování jeho nepřáteli z něj učinilo Vykupitele lidstva, Spasitele padlého pokolení a Vládce nad celým světem. Avšak zločin jeho vrahů byl stejně odporný, jako kdyby Boží prozřetelná ruka neřídila události.

Xxxxx byl pro svoji zásadnost falešně osočen a uvržen do vězení. Podobně Kristus byl kvů- li své spravedlnosti opovržen a odmítnut, neboť jeho sebezapíravý život odsuzoval hřích. A ačkoli se neprovinil žádným zlem, byl na základě svědectví falešných svědků odsouzen. Xxxxxxxx trpělivost uprostřed nespravedlnosti, jeho pohotovost odpustit a šlechetná shoví- vavost vůči jeho krutým bratrům představují Spasitelovu trpělivou vytrvalost tváří v tvář zášti a tupení bezbožných lidí i jeho odpuštění všem, kdo k němu přijdou s vyznáním svých hříchů a prosbou o odpuštění.“ (PP 239.240; NUD 112.113)

Xxxxxx k rozhovoru

1. Po Xxxxxxxx smrti se bratři obávali, že se jim teď Xxxxx pomstí. Co se z tohoto příběhu dozvídáme o vině, kterou v sobě neustále nesli? Co nás Xxxxxxxx reakce učí o odpuštění viníkům?

2. Jaké paralely mezi životem Xxxxxx a Xxxxxx můžeme najít?

3. Uvažujte o tom, že ačkoli Bůh zná budoucnost, stále máme svobodu dělat vlastní roz- hodnutí. Jak lze sladit tyto dva pohledy?

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

94 |

21:18

POUŽITÉ ZKRATKY

Biblické překlady

Standardně je v lekcích Průvodce studiem Bible používán Český ekumenický překlad (ČEP). Pokud je použit jiný překlad, je u odkazu verše uvedena následující zkratka:

B21 Bible, překlad 21. století BK Bible kralická

ČSP Český studijní překlad

Xxxx Xxxxx X. Whiteové

U českých překladů knih Xxxxx X. Whiteové je uváděno nejnovější vydání z nakladatelství Advent-Orion.

Zkratka	Anglický název	Zkratka	Český překlad
DA	The Desire of Ages	TV	Touha věků
Ed	Education	Vych	Výchova
PP	Patriarchs and Prophets	NUD	Na úsvitu dějin
		PP	Patriarchové a proroci

Zkratka	Anglický název
RC	Reflecting Christ
SG	Spiritual Gifts
T	Testimonies for the Church

Další materiály

Zkratka	Anglický název
BC	The Seventh-day Adventist Bible Commentary

Vážení a milí přátelé,

bylo krásné slunečné odpoledne, naproti mně seděl mladý muž, měl promodralé rty i prsty na rukou. Jeho těžce nemocné srdce nestačilo pokrývat potřeby mladého těla. Povídali jsme o škole, o tom, co by chtěl v budoucnosti dělat, i o tom, jaká má přání. Probrali jsme typ auta, které by chtěl jednou mít, vyprávěl mi o tom, po jaké touží kytaře. Xxxxxxx se odmlčel a pak dodal, že by si moc přál vědět, odkud je a kam vlastně patří. Pro mnoho lidí je to celkem nepochopitelná otázka, ale pro kluka z děcáku, kterého matka nechtěla, a když si ho vzali ili, má položená otázka úplně jiný význam. Ten den nikdo z nás dvou ještě netušil, že je před námi už méně než jeden rok společné cesty.

Uvědomil jsem si, že otázka „odkud vlastně jsem a kam patřím“ je jednou z těch nejdůležitěj- ších. Texty Bible se od první kapitoly zabývají tímto klíčovým tématem. Bible vypráví velký příběh o našem počátku u Hospodina, o cestách Hospodinových s námi lidmi i o cestách posledních – zpět k Hospodinu.

Jsme na cestě, která měla svůj počátek, a je nám dovoleno vybrat si cíl této cesty. Možná

vím, odkud jsem, ale ještě se neukázalo, kam jednou dojdu. Každý den je ještě čas k hledání milosti Boží, každý den se mohu přidat k Božímu systému práce pro dobro těch druhých.

Xxxxx Xxxxx, hospodář Česko-Slovenské unie

Církev adventistů sedmého dne financuje většinu svých projektů z vlastních zdrojů pro- střednictvím různých sbírek. Každou sobotu proběhnou v našich shromážděních sbírky dvě. Jedna je určena na provoz místního sboru a druhá na podporu různých celosvětových misijních projektů.

V době různých vládních opatření můžeme prostředky na podporu našeho místního sboru poslat přímo na sborový účet nebo si finance odložit a pak je přinést do sbírky na shromáž- dění.

Přehled tematických sobot a sbírek v roce 2022 lze využít i pro plánování bohoslužeb v tom- to roce.

Všem dárcům bych chtěl poděkovat za jejich ochotu podporovat práci církve v naší zemi i v prostoru

světa kolem nás.

Informace pro pokladníky sborů – misijní sbírky jsou odesílány na účet příslušného sdru- žení. První část variabilního symbolu je ve sloupci VS, druhá část variabilního symbolu je přidělené číslo sboru.

Plán tematických sobot, týdnů a sbírek v roce 2022
Termín	Téma soboty	Sbírka	VS
	Duben
2. 4.	Den modlitby a půstu
9. 4.	Sbírka pro projekty Hope Channel	Sbírka pro EUD	15
16. 4.	Rozdávání misijních knih (16.–22. 4.)
23. 4.	Den služby lidem se speciálními potřebami
30. 4.
	Květen
7. 5.	Den jednoty v misii
14. 5.	Modlitba za ADRA Česká republika	Sbírka pro ADRA ČR	22
21. 5.	Den zdraví v rámci EUD
28. 5.	Den modlitby za ohrožené děti
	Červen
4. 6.	Den biblických korespondenčních kurzů a sobotní školy
11. 6.	Den služby žen
18. 6.	Den uprchlíků
25. 6.	Sbírka 13. soboty pro Jihoafricko-Indickooceánskou divizi	Sbírka 13. soboty	13