EVALUACE PODPORY SOCIÁLNÍHO

3.2.4 EQ 1.5: Jaké jsou vhodné intervence ESF (EFRR), které řeší vymezené problémy, resp. eliminují negativní příčiny problémů, případně podporují působení positivních faktorů? 105

4. ÚKOL 2 – PROVEĎTE EVALUACI PODPORY SOCIÁLNÍHO PODNIKÁNÍ POSKYTNUTÉ Z OPLZZ A

IOP 109

5.1 Úkol 2.1 - Proveďte evaluaci výzev 1 a 8 IOP a 30 OPLZZ na podporu sociálního podnikání 109

Popisná analýza problematiky 109

4.1.1 EQ 2.1.1: Nakolik vhodně jsou ve výzvách vymezeny principy a kritéria sociálního podnikání a nakolik dochází k jejich reálnému naplňování v projektech? 115

4.1.2 EQ 2.1.2: Nakolik podporované aktivity a činnosti vedou k dosažení cílů výzev a k řešení problémů a jejich příčin zjištěných v rámci úkolu 1? 119

4.1.3 EQ 2.1.3: Do jaké míry jsou relevantní podpořené cílové skupiny a typy oprávněných příjemců výzev?

.................................................................................................................................................................... 124

4.1.4 EQ 2.1.4: Nakolik vhodně jsou nastavené další parametry výzev? 128

4.1.5 EQ 2.1.5: Jaké jsou pozorovatelné dopady na účastníky ukončených projektů, zejm. na cílové skupiny?

.................................................................................................................................................................... 130

4.1.6 EQ 2.1.6: Jaké jsou faktory dosažení pozorovatelných výsledků u podpořených projektů? 135

4.1.7 EQ 2.1.7: Jaká je (předpokládaná) udržitelnost podpořených projektů a jejich výsledků po ukončení financování z OPLZZ a jaké jsou faktory udržitelnosti? Jaké jsou (předpokládané) zdroje financování

sociálně-podnikatelských projektů po ukončení financování z OPLZZ a IOP? 145

4.1.8 Syntetizující závěry a doporučení k úkolu 2.1 147

4.2 Úkol 2.2 - Proveďte evaluaci projektů mimo výzvu 30 OPLZZ na podporu sociálního podnikání 149

Úvod do problematiky 149

4.2.1 EQ 2.2.1: Jaké projekty na podporu a rozvoj sociálního podnikání jsou realizovány v OPLZZ? 150

4.2.2 EQ 2.2.2: Jaké aktivity jsou realizovány a v jakém rozsahu v projektech OPLZZ na rozvoj sociálního podnikání? 151

4.2.3 EQ 2.2.3: Do jaké míry tyto projekty řeší potřeby v oblasti sociálního podnikání? 152

4.2.4 EQ 2.2.4: Nakolik vhodně byla formulována a nastavena podpora těchto projektů v OPLZZ, a to zejména z hlediska koncentrace (provázanosti) podpory a nastavení podmínek ve výzvách? 158

5. ÚKOL 3 – PROVEĎTE EVALUACI PROJEKTŮ OPLZZ ZAMĚŘENÝCH NA INKLUZIVNÍ PODNIKÁNÍ, TJ. NA PODPORU ZAHÁJENÍ PODNIKÁNÍ OSOB ZNEVÝHODNĚNÝCH NA TRHU PRÁCE, PŘÍPADNĚ ZNEVÝHODNĚNÝCH OSOB, KTERÉ JIŽ PODNIKAJÍ 162

5.1 EQ 3.1: Jaké projekty jsou realizovány v OPLZZ na podporu podnikání znevýhodněných? 162

5.2 EQ 3.2: Jaké typy aktivit jsou realizovány v rámci identifikovaných projektů zaměřených na podporu podnikání znevýhodněných. Do jaké míry jsou realizované aktivity relevantní a účelné? 166

5.3 EQ 3.3: KOLIK OSOB A JAKÉ CÍLOVÉ SKUPINY JSOU PODPOŘENY V PROJEKTECH OP LZZ NA PODPORU PODNIKÁNÍ ZNEVÝHODNĚNÝCH? 173

5.4 EQ 3.4: Jaké jsou pozorovatelné dopady ukončených projektů na podporu podnikání znevýhodněných? 177

5.5 EQ 3.5 Jaké jsou faktory dosažení pozorovatelných výsledků u podpořených projektů? 179

5.6 EQ 3.6: Jaká je (předpokládaná) udržitelnost aktivit projektů OPLZZ po ukončení financování z OPLZZ? 181

5.7 DOPORUČENÍ A IMPLEMENTACE PODPORY INP V OP ESF 2014–2020 185

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ 187

Seznam zkratek

Zkratka	Význam zkratky
APZ	Aktivní politika zaměstnanosti
COPIE	Community of Practice on Inclusive Entrepreneurship
CS	Cílová skupina
ČR	Česká republika
ČSÚ	Český statistický úřad
EK	Evropská komise
ERDF	European Regional Development Fund (Evropský fond regionálního rozvoje)
ESF	Evropský sociální fond
EU	Evropská unie
IOP	Integrovaný operační program
InP	Inkluzivní podnikání
KP	Konečný příjemce
MSSF	Monitorovací systém strukturálních fondů
NNO	Nestátní nezisková organizace
OP	Operační program
OPLZZ	Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost
RLZ	Rozvoj lidských zdrojů
ŘO	Řídící orgán
SF	Strukturální fondy
SP	Sociální podnikání
ÚP	Úřad práce

MANAŽERSKÉ SHRNUTÍ

Tento dokument představuje Závěrečnou zprávu, která byla vytvořena v rámci realizace projektu

Evaluace podpory sociálního a inkluzivního podnikání v OPLZZ. Hlavním cílem této evaluace bylo vyhodnotit fungování a výsledky projektů na podporu sociálního podnikání a podnikání znevýhodněných v OPLZZ a IOP a formulovat doporučení pro nastavení podpory v této oblasti v OPZ 2014+ a v příslušném OP ERDF pro programové období 2014-2020. Projekt byl zahájen podpisem smlouvy se zadavatelem dne 29. 5. 2013.

Hlavním cílem závěrečné zprávy je představit řešení jednotlivých evaluačních úkolů, příslušná zjištění, závěry a doporučení. Tato evaluace byla rozdělena do následujících úkolů:

• Evaluační úkol č. 1 se zaměřil na analýzu problémů a jejich příčin v oblasti inkluzivního a sociálního podnikání. Účelem této analýzy byla identifikace klíčových problémů a výzev České republiky v této sféře s ohledem na plánování veřejných politik zaměstnanosti a sociálního začleňování a rovněž s ohledem na plánování intervencí podpořených z ESF a ERDF;

• Evaluační úkol č. 2 byl rozdělen na dva dílčí úkoly. Úkol 2.1 byl orientován na evaluaci specifické podpory sociálního podnikání poskytnuté v rámci globálního grantu OPLZZ Sociální ekonomika (výzva č. 30) a v rámci oblasti intervence 3.1c) Investiční podpora poskytovatelům sociálních služeb, zaměstnavatelům a dalším subjektům při prosazování a realizaci nástrojů sociální ekonomiky IOP. Úkol 2.2 byl zaměřen na evaluaci projektů OPLZZ mimo výzvu 30 OPLZZ na podporu sociálního podnikání (zejména pak v oblastech podpory 2.1, 3.1, 3.2, 3.3,

3.4 a 5.1) s účelem vyhodnotit, nakolik podpora OPLZZ pokryla relevantní potřeby v oblasti sociálního podnikání;

• Evaluační úkol č. 3 byl zaměřen na evaluaci projektů OPLZZ orientovaných na inkluzivní podnikání. Evaluace tedy byla vztažena na podporu zahájení podnikání osob znevýhodněných na trhu práce, příp. znevýhodněných osob, které již podnikají.

Shrnutí zjištění, závěrů a doporučení úkolu 1

Sociální podnikání v ČR – ústřední problém a jeho důsledky

V rámci tematické sítě TESSEA byla v ČR vymezena definice sociálního podnikání: „Sociální podnikání jsou podnikatelské aktivity prospívající společnosti a životnímu prostředí. Sociální podnikání hraje důležitou roli v místním rozvoji a často vytváří pracovní příležitosti pro osoby se zdravotním, sociálním nebo kulturním znevýhodněním. Zisk je z větší části použitý pro další rozvoj sociálního podniku. Pro sociální podnik je stejně důležité dosahování zisku jako zvýšení veřejného prospěchu.“(TESSEA, 2011, str. 14).

Dosavadní rozvoj sociálního podnikání byl významně ovlivněn zaměřením vyhlašovaných výzev pro tuto tématiku v OPLZZ a IOP, které výrazně rozvinuly zejména model integračního sociálního podniku podporujícího začleňování znevýhodněných skupin obyvatel na trh práce. Tento aspekt je logický s ohledem na globální cíl OPLZZ nicméně SP má však širší rozměr ve svém vymezení.

Sektor sociálního podnikání v ČR je nerozvinutý, což lze mj. dokumentovat i na hodnotách počtu sociálních podniků v celé ČR, kterých je podle webu Českého sociálního podnikání pouze 142. Celkově bylo podpořeno z OPLZZ a IOP (ke dni 7. 2. 2014) celkem 121 sociálních podniků a lze tudíž konstatovat, že dosavadní intervence nastartovaly sociální podnikání v ČR s velkým důrazem na integrační typ SP, který odpovídá povaze OPLZZ. Obecně však sociálnímu podnikání chybí v ČR ucelená a systematická podpora během jejich fungování. Z těchto důvodů tak není plně využit potenciál sociálního podnikání v ČR. Ústřední problém sociálního podnikání v ČR tak představuje nedostatečný rozvoj sociálního podnikání.

Důsledky nedostatečného rozvoje sociálních podniků se projevují zejména v nedostatku pracovních

příležitostí pro osoby znevýhodněné na trhu práce, nedostatečném rozsahu nabídky služeb a výrobků a společensky prospěšných aktivit, v nízkém stupni rozvoje místních komunit a zohledňování aspektů ŽP při výrobě i spotřebě prostřednictvím SP. S ohledem na omezený přístup k finančním prostředkům z neveřejných zdrojů nejen při zahájení, ale i v průběhu fungování SP, tak existuje vysoká závislost stávajících SP v ČR na veřejných zdrojích.

Příčiny ústředního problému sociálního podnikání

Příčiny ústředního problému sociálního podnikání v ČR byly identifikovány 3 základní, tj.:

a) prostředí pro sociální podnikání (absence jasného přístupu k sociálním podnikům a nepružně nastavený legislativní systém limitující rozvoj SP, neexistence měření/hodnocení přínosů SP, omezená aplikace společensky odpovědných VZ a politické prostředí),

b) financování sociálních podniků (malá škála forem finanční podpory SP, omezený přístup k finančním prostředkům pro SP, jak při zahájení, tak v průběhu činnost, nezájem bank zvýšit dostupnost úvěrů pro nerozvinutý sektor SP, chybějící systém daňových a dalších úlev pro SP)

c) fungování samotných sociálních podniků (nedostatečné znalosti, dovednosti a zkušenosti začínajících SP, frustrace stávajících SP a nízká motivace dále podnikat, ne zcela využitý prostor pro informace, výměnu zkušeností, přenos dobré praxe, nerozvinutost platforem a sítí SP, nedostatečná aplikace funkčních podnikatelských typů sociálních podniků).

Způsoby a nástroje řešení příčin ústředního problému sociálního podnikání

Prostřednictvím rešerše relevantních dokumentů byly identifikovány způsoby a nástroje, jak příčiny ústředního problému sociálního podnikání v ČR odstranit nebo alespoň omezit:

a) Prostředí pro sociální podnikání – zde je nutné rozlišovat co je a není řešitelné intervencemi (ESF

/ ERDF) více či méně (legislativa, instituce a jejich koordinace), co je již řešeno v současnosti a nebude již potřeba řešit v budoucnu. Obecně jde o vytvoření legislativního prostředí umožňující rozvoj různých forem SP s jasně vymezenými základními pojmy. Jedná se o změnu legislativy, která by umožnila další rozvoj SP i ve vazbě na koncipování veřejných politik.

b) Financování sociálních podniků – intervence by měly rozšířit formy finanční podpory sociálních podniků, a to jak z veřejných, tak z neveřejných zdrojů, aby se pro SP umožnil a rozšířil přístup k finančním prostředkům.

c) Fungování samotných sociálních podniků – intervence by měla posílit existující nabídku poradenství, která není zcela využívána potenciálními podniky a nepotkává se s jejich potřebami, stejně tak i rozšířit možnosti a spektrum různých modelů sociálního podnikání v ČR.

Inkluzivní podnikání v ČR – ústřední problémy a jeho důsledky

Xxxxx a Xxxx (2012) vymezili inkluzivní podnikání ve své studii Global entrepreneurship monitor 2011 jako drobné podnikání, kdy nejčastěji jde o samostatnou výdělečnou činnost osob znevýhodněných na trhu práce. Inkluzivní podnikání v ČR se potýká se dvěma vzájemně provázanými ústředními problémy:

• radikální pokles počtu i podílu nezaměstnaných zahajujících podnikání - vzhledem k tomu, že hospodářská situace nejen v ČR, ale i v ostatních zemích EU se v posledních letech výrazně zhoršila, tak se zároveň omezily možnosti pro podnikatelské aktivity, které přestávají v obecné plnit úlohu cesty k sebezaměstnání (tzv. únik do podnikání). Tímto se omezuje manévrovací prostor hospodářské politiky pouze na podpory v nezaměstnanosti a snižuje se celkový vliv v praxi trhu práce, čímž se dlouhodobě ohrožuje sociální stabilita a soudržnost ve společnosti.

• malý počet a podíl osob znevýhodněných (ohrožených) na trhu práce zahajujících podnikání a následně podnikajících, zejm. žen, osob s nízkou kvalifikací, starších osob a částečně mladých lidí – pokud se prohlubují problémy znevýhodněných osob na trhu práce dlouhodobě, tak se zvyšuje riziko zacyklení problémů a vzniku bludného kruhu znevýhodnění. Přitom možnosti využití podnikání pro tento okruh osob je jednou z významných možností, jak těmto

problémům čelit.

Důsledkem výše uvedených ústředních problémů inkluzivního podnikání v ČR pak je přetrvávající zhoršená situace znevýhodněných skupin obyvatelstva na trhu práce, zejm. z hlediska specifické míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti. V obecnějším pohledu je důsledkem nízká míra vzniku nových podnikatelských subjektů a snižující se míra podnikatelské aktivity obyvatel v ČR, která je v mezinárodním srovnání celkově na nízké úrovni (viz také GEM 2013).

Příčiny ústředního problému inkluzivního podnikání

Hlavní příčiny ústředních problémů inkluzivního podnikání jsou poměrně složitě vzájemně podmíněné a nelze konstatovat, že by byla chyba pouze v jedné záležitosti. Naopak se jedná o určitý komplex příčin. Obecně však mají obyvatelé ČR v porovnání s ostatními zeměmi nízkou sebedůvěru, pokud jde o přesvědčení, že mají dovednosti, znalosti a zkušenosti potřebné pro zahájení nového podnikání. To může podvazovat podnikatelskou aktivitu v samém zárodku. Radikální pokles počtu i podílu nezaměstnaných zahajujících podnikání je zapříčiněn negativním makroekonomickým vývojem, který v minulých letech doprovázela reorganizace úřadů práce v ČR, které byly kapacitně přetížené. Příčiny pro malý počet a podíl osob znevýhodněných (ohrožených) na trhu práce zahajujících podnikání a následně podnikajících jsou stejné, jako jsou dále negativně zesíleny i dalšími příčinami, mezi které patří nedostatečná kvalifikace vůči požadavkům na trhu práce a nízké vzdělání a dovednosti znevýhodněných osob na trhu práce pro zahájení podnikání, a dále také nedostatek prostředků pro financování zahájení podnikání, averze k riziku podnikatelských aktivit spojená s nízkou podnikatelskou sebedůvěrou znevýhodněných osob.

Příčiny ústředních problémů byly identifikovány na základě rešerší dokumentů a rozděleny do několika skupin:

a) Nedostatečná kvalifikace vůči požadavkům na trhu práce a nízké vzdělání a dovednosti znevýhodněných osob na trhu práce

• úzký okruh činností pro zahájení podnikání

• nedostatek schopností pro zahájení podnikání

• preference zaměstnání s jednoduchou pracovní náplní spojená s malou flexibilitou žen po mateřské a OZP

b) Nedostatek prostředků pro financování zahájení podnikání, averze k riziku podnikatelských aktivit spojená s nízkou podnikatelskou sebedůvěrou znevýhodněných osob

• xxxxx xxxxxx nést riziko podnikání

• nízká podnikatelská sebedůvěra znevýhodněných osob

c) Makroekonomický vývoj spojený s hospodářskou krizí, podnikatelské prostředí

• nízký počet příležitostí ve strukturálně postižených regionech

• slabé výsledky rekvalifikačních programů k podnikání oproti předkrizovému období

Způsoby a nástroje řešení příčin ústředního problému inkluzivního podnikání

Prostřednictvím rešerše relevantních dokumentů byly identifikovány způsoby a nástroje, jak příčiny ústředních problémů inkluzivního podnikání v ČR odstranit nebo alespoň omezit:

a) Nedostatečná kvalifikace vůči požadavkům na trhu práce a nízké vzdělání znevýhodněných osob na trhu práce zahajujících podnikání – intervence by měly být zaměřeny na zlepšení kvalifikačních podmínek znevýhodněných osob na trhu práce tak, aby se rozšířil možný okruh činností pro zahájení podnikání, zvýšily se schopnosti pro zahájení podnikání.

b) Nedostatek prostředků pro financování zahájení podnikání, averze k riziku podnikatelských aktivit spojená s nízkou podnikatelskou sebedůvěrou znevýhodněných osob – intervence by měly zlepšit přístup k finančním prostředkům pro začínající znevýhodněné podnikatele.

c) Makroekonomický vývoj spojený s hospodářskou krizí – jedná se o komplexní příčinu problému inkluzivního podnikání, a proto by intervence měly především zmírnit negativní důsledky hospodářské krize prostřednictvím cílené podpory znevýhodněných osob.

Shrnutí zjištění, závěrů a doporučení úkolu 2

Úkol 2 se zaměřoval na evaluaci podpory sociálního podnikání v České republice. Smyslem první části

evaluačního úkolu bylo provést evaluaci projektů realizovaných v rámci výzev č. 30 OPLZZ a 1 a 8 IOP, jejichž cílem byla podpora a rozvoj sociálního podnikání. V druhé části potom bylo úkolem identifikovat všechny podpořené projekty OP LZZ v oblastech podpory 2.1, 3.3, 3.4 a 5.1 zaměřené na podpůrné služby a rozvojové aktivity ve prospěch sociálního podnikání a vyhodnotit, nakolik podpora z OP LZZ pokryla relevantní potřeby v oblasti sociálního podnikání.

Hodnocení naplňování principů sociálního podnikání

Výzvy 1 a 8 IOP a 30 OP LZZ se zaměřovaly na podporu nových podnikatelských aktivit, které současně naplňovaly tzv. principy sociálního podnikání.

Principy sociálního podnikání, které museli žadatelé splňovat, respektive se k nim přihlásit, byly celkem 4. Jednotlivé principy jsou v podpořených projektech respektovány a naplňovány, nikdy však nejsou plně naplněny všechny indikátory sítě TESSEA, které byly definované k posouzení naplnění principů SP. Mnohem srozumitelnější jsou pro sociální podnikatele ty principy, které jsou nějakým způsobem kvantifikovány (např. 40 % úvazků nebo 51 % reinvestovaného zisku). U principů, které jsou formulovány spíše slovně (místní a environmentální orientace) byla srozumitelnost nižší.

Šetření dále ukázalo, že podobný typ podpory založený na respektování 4 principů, z nichž polovina není žadatelům příliš srozumitelná a druhá polovina je poměrně benevolentní (zaměstnávání 40 % osob z CS a reinvestice 51 % případného zisku) není příliš vhodný. Výrazně směrující je i podmínka respektování všech 4 principů současně, která vedla k podpoře výhradně integračních sociálních podniků.

Hodnocení realizace dosavadní podpory sociálního podnikání

Celkem bylo podle dat k 7. 2. 2014 podpořeno v hodnocených výzvách 121 sociálních podniků, z toho 78 sociálních podniků obdrželo podporu z OP LZZ, 18 z IOP a 25 sociálních podniků obdrželo podporu z obou těchto programů. Vyčerpaná alokace za všechny 3 výzvy dosáhla částky 499 213 009 Kč, což představuje průměrnou podporu 4 125 727 Kč na jeden sociální podnik.

Hodnocené výzvy měly celkem 3 cíle:

Cíl 1 – Začleňování znevýhodněných osob na trh práce

Cíl zaměstnávání znevýhodněných osob z cílových skupin je díky formulaci povinného principu zaměstnávání 40 % osob z CS naplňován ve všech podpořených projektech. Tento cíl by však mohl být efektivněji dosažen zavedením systémové podpory zaměstnávání cílových skupin, jako je tomu např. u příspěvků na zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

Cíl 2 – Vznik a rozvoj sociálních podniků

Cíl vznik sociálních podniků je rovněž relativně dobře naplňován podporovanými aktivitami, neboť zaměření podpory bylo nastaveno tak, aby byl primárně podpořen vznik nových podniků, případně podnikatelských aktivit. Ne vždy však vedla podpora k vytvoření udržitelných a samostatných podniků, neboť zhruba třetina podpořených sociálních podniků není schopna udržet podpořené aktivity v daném rozsahu po skončení financování z projektu.

Cíl 3 - Nalezení vhodného modelu sociálního podniku pro Českou republiku

Nalezení vhodného modelu sociálního podniku pro ČR, je vzhledem k jednotnému charakteru projektů vyplývajícímu z nastavení výzev naplňován slaběji, respektive není naplněn vůbec. S tím souvisí i určitá jednotvárnost vzniknuvších sociálních podniků, které se soustředí pouze na zaměstnávání cílových skupin, avšak například místně či environmentálně zaměřené podniky zcela chybí.

Cílové skupiny znevýhodněných osob

Cílové skupiny znevýhodněných osob byly ve výzvách taxativně vymezeny. Nejčastěji se sociální podniky zaměřovaly na práci s cílovou skupinou zdravotně postižených osob, dále pak na dlouhodobě nezaměstnané a etnické menšiny (výhradně se jedná o Romy). Téměř třetina sociálních podniků potom kombinuje více cílových skupin. Celkově bylo v projektech k 7. 2. 2014 podpořeno 685 osob z cílové skupiny. Cílová hodnota u projektů s vydaným rozhodnutím je 839,5.

Cílové skupiny, jak byly vymezeny ve výzvách, jsou relevantní, nicméně bylo by vhodné je rozšířit zejména o matky s dětmi, případně snížit hranici pro posuzování dlouhodobé nezaměstnanosti. Výčet cílových skupin v návrhu nového OPZ tak pokrývá všechny relevantní cílové skupiny znevýhodněných osob, neboť zahrnuje již i tyto dvě cílové skupiny.

Příjemci podpory sociálního podnikání a nastavení podpořených projektů

Z hlediska příjemců jde většinou o podnikatelské subjekty, případně o neziskové organizace. Typy oprávněných příjemců jsou relevantní, bylo by vhodné je však rozšířit i o další typy a neomezovat v případných dalších výzvách právní formu žadatele, ale spíše stanovit podmínky, za kterých může žadatel předložit žádost.

Minimální výše podpory na jeden projekt, která byla stanovena výzvami na 100 000 Kč, se jeví jako zbytečná, neboť uvedenou částku všechny projektové návrhy několikanásobně převyšovaly. Maximální výše podpory, která byla v případě hodnocených výzev dána externě právními předpisy EU v oblasti veřejné podpory de minimis, se jeví jako vhodně zvolená, přestože v některých případech by byla absorpční kapacita žadatelů vyšší.

Podnikatelský i finanční plán, které byly požadovány k posouzení žádostí, jsou po obsahové i rozsahové stránce dostatečné. V případě dalších výzev grantového typu by tento rozsah povinného podnikatelského plánu měl být zachován. Při hodnocení podnikatelského plánu hodnotiteli je pak žádoucí akcentovat podnikatelskou stránku projektu nad sociální z důvodu zajištění udržitelnosti projektu.

Hodnocení dopadů podpory sociálního podnikání

Hlavní dopad sociálních podniků a podpořených projektů je na cílové skupiny znevýhodněných osob, kterým poskytuje zaměstnání. U cílových skupin lze dopady shledat zejména v:

• zajištění zaměstnání a stabilního příjmu

• zvýšení motivace cílových skupin

• zvýšení spokojenosti cílových skupin

• integraci cílových skupin do společnosti.

Dopady na další účastníky nevybočují z rámce dopadů běžných podniků a spočívají zejména v zaměstnávání místních osob, poskytování služeb v regionu, drobné podpoře místních občanských a zájmových organizací, uspokojování místní poptávky a podpoře místních dodavatelů. Dopady do okolí tedy existují, ale ve větší míře nesouvisí s tím, zda jde o sociální podnik. Spíše v ojedinělých případech pak lze identifikovat i další dopady, související již více s charakterem sociálních podniků, a to je integrace a sbližování cílových skupin s majoritní společností či jako příklad dobré praxe pro spolupráci s cílovou skupinou.

Kvantitativní analýza podílu zaměstnanosti podpořených osob v projektech SP ukázala, že nejvyšší podíl zaměstnaných v případě sociálního podnikání byl v měsíci ukončení podpory 70,7 % (nárůst o 36,8 p.b. oproti situaci měsíc před zahájením projektů, OSVČ do tohoto počtu nezahrnujeme). V měsíci následujícím po ukončení projektů podíl zaměstnaných osob klesl na 61,2 %, přičemž podíl zaměstnaných se do jednoho roku po ukončení podpory držel přibližně na této úrovni. Zmiňovaný podíl byl měřen jako podíl osob evidovaných ČSSZ k platbám sociálního pojištění vůči celé skupině

podpořených osob, ke kterým se podařilo získat kompletní datový vzorek (systém ČSSZ je identifikoval a byla k nim generována data pro dobu 12 měsíců po skončení podpory ESF).

Studie IREAS (2014, s. 21) uvádí míru naplnění monitorovacího indikátoru 074616 „Podíl podpořených osob v zaměstnání nebo dalším vzdělávání 6 měsíců po ukončení podpory (klienti služeb) (%)1“ pro oblasti podpory 2.1, 3.3 OP LZZ s obdobnými aktivitami (podpora zaměstnávání) a CS (projekty inkluzívního podnikání) 80,43 % a 64,16 %. Pro oblast podpory 3.1 OP LZZ, v rámci které bylo podporováno sociální podnikání, nabýval tento indikátor hodnoty 68,29 %. V rámci naší analýzy podpory sociálního podnikání vychází tento podíl 64,5 % (údaj zahrnuje i OSVČ), což lze ve své podstatě považovat za hodnotu, která je víceméně shodná. Téměř shodný výsledek je u oblasti podpory 3.3, která se zaměřuje na CS s obdobnými charakteristikami jako podpora SP (osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené).

Dle studie Hora a Sirovátka (2012, s. 32-34) byl v případě programů ESF realizovaných v rámci APZ v roce 2009 podíl zaměstnaných nebo OSVČ2 mezi podpořenými jeden měsíc po skončení podpory 33,9 %, po půl roce 36,8 % a po roce 30,4 %. Výsledky naší studie ukazují na poměrně podobnou dynamiku v případě podpor sociálního podnikání, byť na jiné úrovni, kdy jsou tyto podíly 61,5 %, 64,5 % a 63,5 %. Jde o výsledky, které ukazují na výrazně lepší situaci osob podpořených projekty na SP. Bohužel není ji možné zobecnit s ohledem na odlišnou ekonomickou situaci a nemožnost ověřit zaměření programů. Navíc nebyla ověřena přesná struktura charakteristik účastníků, i když s ohledem na typ nástroje by se mělo jednat o podobné CS.

Za úspěšný lze považovat takový podpořený podnik, který i po skončení podpory funguje a poskytuje svoje služby ve stejném nebo vyšším rozsahu. V případě podpořených integračních sociálních podniků pak lze za měřítko považovat zaměstnávání stejného nebo vyššího počtu znevýhodněných osob po skončení podpory. Výsledky zjišťování udržitelnosti ukázaly, že ve stejném nebo větším rozsahu pokračuje v činnosti zhruba 70 % podpořených sociálních podniků. Zbylých 30 % po skončení podpory buď snižuje počet zaměstnaných osob z cílových skupin, případně zcela ukončuje svoji činnost.

Faktory úspěšnosti sociálního podnikání

Více než polovina podpořených sociálních podniků financuje svoji činnost po skončení dotace částečně z dalších veřejných prostředků. Jde zejména o mzdové příspěvky na zaměstnávání osob se zdravotním postižením, dále pak o dotace ze strukturálních fondů, v menší míře pak o příspěvky od dalších institucí, zejména územněsprávních celků. Pouze necelá polovina z podpořených podniků je schopna udržet podnikání ve stejném rozsahu bez závislosti na dalších veřejných zdrojích.

Hlavními faktory úspěchu se tak ukazují kvalitně promyšlený a zpracovaný podnikatelský záměr a zajištěné dodavatelsko-odběratelské vztahy. Významným faktorem se jeví i předchozí zkušenosti s cílovou skupinou.

Celkové zhodnocení a závěry k hodnocení podpory sociálního podnikání

Celkově lze realizované výzvy považovat za účinný nástroj podpory vzniku relativně velkého počtu sociálních podniků, na kterých může být dále testován rozvoj a udržitelnost sektoru sociální ekonomiky. Na základě předložených žádostí o podporu lze usuzovat, že zájem stát se sociálním podnikem mělo více než 1 000 subjektů (1 162 podaných žádostí). Databáze sociálních podniků, kterou udržuje společnost P3 uvádí aktuálně 142 sociálních podniků v ČR. Z toho lze usuzovat, že motivace stát se sociálním podnikem byla u mnoha žadatelů dána možností získat značnou dotaci bez nutnosti podpořené aktivity udržet (udržitelnost nebyla ve výzvách požadována).

1 Při měření hodnot tohoto indikátoru nebyl k dispozici údaj o vzdělávání osob, takže % vyjadřuje podíl osob v zaměstnání 6 měsíců po ukončení podpory.

2 OSVČ zde uvádíme z důvodu, že studie Hora a Sirovátka (2012) pracují s nezaměstnaností a nerozlišují mezi zaměstnanými a OSVČ.

Grantové výzvy jsou nástrojem nesystémovým, který by bylo k účinné podpoře sociálního podnikání a sociálních podniků vhodné nahradit nástroji systémovými, jako jsou např. daňové úlevy, slevy na zákonném pojistném, příspěvky na zaměstnávání znevýhodněných osob, zavedení odpovědného systému veřejných zakázek, apod., tak, aby podpora byla nadále systémová a dostupná všem sociálním podnikům, nikoli selektivní a dostupná pouze vybraným.

V následujícím programovacím období proto doporučujeme část podpory alokovat na stanovení návrhu legislativních úprav, které povedou k zavedení systémové podpory a umožní úplné odbourání selektivní podpory formou grantů.

Vedle výzvy 30, která byla plně zaměřena na vznik sociálních podniků, byly v rámci OP LZZ identifikovány i další projekty, které byly zaměřeny na sociální podnikání. Jednalo se celkem o dva typy projektů, jednak ty, které do určité míry kopírovaly projekty výzvy 30 a zaměřovaly se na zaměstnávání sociálně znevýhodněných osob, a dále pak projekty systémové povahy, jejichž cílem bylo rozvíjet nikoli jednotlivý sociální podnik, ale systémově celý sektor. Takových projektů bylo identifikováno celkem 13, z nichž většina je realizována v rámci prioritní osy 5 – Mezinárodní spolupráce a soustřeďovala se na projekty spíše informačního charakteru. Projektů, které byly podpořeny z OP LZZ a systémově se zabývaly rozvojem sociálního podnikání v ČR bylo identifikováno 5.

Shrnutí zjištění, závěrů a doporučení úkolu 3

Evaluační úkol č. 3 se zabývá evaluací projektů Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanosti

(dále jen OP LZZ) zaměřených na inkluzivní podnikání (dále jen InP), tzn. na podnikání osob znevýhodněných na trhu práce. Cílem projektů zaměřených na InP je podpora osob, jimž jejich vzdělání, zdravotní stav, věk, péče o osobu blízkou atd. komplikuje nalezení pracovního místa. Zahájení vlastního podnikání je pro tyto osoby jednou z možností, jak řešit svou nepříznivou životní situaci, a přestože vlastní podnikání vyžaduje určité specifické osobnostní charakteristiky, znalosti a dovednosti, může být pro řadu znevýhodněných osob zajímavou alternativou k pracovnímu poměru. Protože integrace prostřednictvím podnikání je ale také spojena s daleko větším rizikem neúspěchu než integrace prostřednictvím pracovního poměru, je potřeba k podpoře InP přistupovat uváženě, a to i v rámci OP LZZ.

OP LZZ podporuje aktivity spojené s InP, a to zejména v oblastech podpory 2a.1 Posílení aktivních politik zaměstnanosti, 3.3 Integrace sociálně vyloučených skupin na trhu práce, 3.4 Rovné příležitosti žen a mužů na trhu práce a sladění pracovního a rodinného života a 5a.1 Mezinárodní spolupráce, které jsou také předmětem další analýzy. Ani jedna z těchto oblastí podpory však není zaměřena jen na InP, InP je pouze jednou z aktivit sledujících integraci znevýhodněných osob, přičemž v OP LZZ je obecně kladen důraz spíše na integraci prostřednictvím trhu práce než prostřednictvím vlastního podnikání. Zatímco vytváření pracovních míst je v OP LZZ poměrně dobře vymezeno i monitorováno, inkluzivní podnikání a podmínky jeho podpory zdaleka tak podrobně rozpracovány nejsou, což je zásadním limitujícím faktorem analýzy InP v OP LZZ. Pro účely analýzy jsme tedy rozdělili podpořené projekty na ty, které podporují POUZE InP, tzn. jejich jediným cílem je podpora sebezaměstnání, a projekty zaměřené na InP MIMO JINÉ, u nichž je podpora sebezaměstnání pouze jednou z aktivit, přičemž nejčastější aktivitou je nalezení vhodného pracovního místa.

Z kvantitativní analýzy vyplynulo, že podpora měla pozitivní vliv na SVČ podpořených osob, tj. že došlo k nárůstu podílu OSVČ mezi podpořenými osobami (o 14 % p.b., z 13,1 % před podporou na 27,1 % měsíc po podpoře u projektů zaměřených pouze na inkluzívní podnikání), přičemž tato úroveň podílu OSVČ zůstala cca stejná do jednoho roku po ukončení podpory, tj. ti, kdo podnikání zahájili, víceméně ve svém podnikání i pokračovali. Rovněž je nutné zdůraznit, že ve všech sledovaných kategoriích InP (InP MIMO JINÉ; POUZE InP, POUZE InP oblast podpory 3.4) měly dominantní

zastoupení v podpoře ženy. Zmiňovaný podíl byl měřen jako podíl osob evidovaných ČSSZ k platbám sociálního pojištění jako OSVČ vůči celé skupině podpořených osob projekty InP, ke kterým se podařilo získat kompletní datový vzorek (systém ČSSZ je identifikoval a byla k nim generována data pro dobu 12 měsíců po skončení podpory ESF).

Studie IREAS (2014, s. 21) uvádí míru naplnění monitorovacího indikátoru 074616 „Podíl podpořených osob v zaměstnání nebo dalším vzdělávání 6 měsíců po ukončení podpory (klienti služeb) (%)“ pro oblasti podpory 2.1, 3.3 a 3.4 (ve kterých se realizovaly projekty inkluzívního podnikání) 80,43 %, 64,16 % a 77,01 %. V rámci naší analýzy vychází tento podíl (osob v zaměstnaneckém poměru nebo samostatně výdělečně činných) pro podpory výlučně v inkluzívním podnikání 72,9 %. Jde víceméně o stejné hodnoty, jako deklaruje IREAS (2014).

Dle studie Hora a Sirovátka (2012, s. 32-34) byl v roce 2009 v případě programů ESF realizovaných v rámci APZ podíl zaměstnaných nebo OSVČ mezi podpořenými jeden měsíc po skončení podpory 33,9 %, po půl roce 36,8 % a po roce 30,4 %. Výsledky naší studie pro podpory výlučně zaměřené na inkluzívní podnikání ukazují na přibližně stejnou dynamiku ale s výrazně nižší mírou nezaměstnaných, kdy jsou tyto podíly zaměstnaných nebo SVČ 70,4 %, 70,4 % a 72,9 %. Jde o výsledky, které ukazují na výrazně lepší situaci podpořených InP. Bohužel není možné ji zobecnit / prokázat s ohledem na odlišnou ekonomickou situaci a nemožnost ověřit přesné zaměření programů. Navíc nebyla ověřena přesná struktura charakteristik účastníků, i když s ohledem na typ nástroje by se mělo jednat o podobné CS.

Oblast podpory 2a.1 Posílení aktivních politik zaměstnanosti

Oblast podpory 2a.1 obsahuje zdaleka nejvíce projektů zaměřených na InP MIMO JINÉ. Také monitorovací indikátory „Počet podpořených osob celkem“ (cílová i dosažená hodnota) a celkové zdroje jsou řádově vyšší než u ostatních oblastí podpory. Toto je však ovlivněno zejména individuálními projekty, pro které je charakteristické, že InP je pouze jednou ze širokého spektra aktivit a na základě dalších zjištění ohledně IP (viz níže) lze odůvodněně předpokládat, že většina aktivit těchto projektů směřuje primárně do oblasti inkluze prostřednictvím standardního pracovního poměru. Počet projektů zaměřených POUZE na InP je v oblasti podpory 2a.1 srovnatelný s ostatními oblastmi podpory (kromě 3.4), byť monitorovací indikátory „Počet podpořených osob celkem“ (cílová i dosažená hodnota) jsou u oblasti podpory 2a.1 nastaveny výše a naopak celkové zdroje jsou nižší. Pokud se podpořených aktivit3 týče, nejčastěji je v této oblasti podpory u projektů zaměřených POUZE na InP realizováno obecné vzdělávání, poradenství a bilanční a pracovní diagnostika. Naopak tyto projekty neobsahují finanční podporu. Projekty zaměřené na InP MIMO JINÉ také velmi často realizují obecné a odborné vzdělávání, méně častěji ale bilanční a pracovní diagnostiku. Naopak téměř polovina projektů zahrnuje i finanční podporu. Nejčastější podporovanou cílovou xxxxxxxx0 v oblasti podpory 2a.1 jsou ženy (stejně jako v ostatních oblastech podpory) a dále nezaměstnaní, mladí lidé 15–25 let a výrazně také lidé se středním vzděláním a vysokoškolským vzděláním.

Oblast podpory 3.3 Integrace sociálně vyloučených skupin na trhu práce

Oblast podpory 3.3, ač se cílové skupiny mohou částečně překrývat s cílovými skupinami oblastí podpory 2a.15, je daleko méně výrazná, pokud se týče počtu projektů, počtu podpořených osob i celkových zdrojů ve srovnání s oblastí podpory 2a.1, což se týká jak projektů zaměřených POUZE na Inp, tak projektů zaměřených na InP MIMO JINÉ. Aktivity projektů zaměřených na InP v oblasti

3 Typologie podporovaných aktivit a jejich podrobnější analýza viz EQ 3.2.

4 U podpořených cílových skupin sledujeme pouze cílové skupiny projektů zaměřených POUZE na InP, protože u projektů zaměřených na InP MIMO JINÉ nelze rozlišit, kolik osob bylo podpořeno v rámci InP a kolik v rámci integrace na trh práce prostřednictvím pracovního poměru. Podrobnější analýza cílových skupin viz EQ 3.3.

5 Cílové skupiny a podporované aktivity v oblasti podpory 2.1 a 3.3 viz MPSV (2013): Prováděcí dokument Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost, vydání č. 2.4, revize č. 15, 1.10.2013, dostupné z xxxx://xxx.xxxxx.xx/xxxx/0000_00_0/

podpory 3.3 nejčastěji zahrnují obecné a odborné vzdělávání a poradenství, většina projektů také bilanční a pracovní diagnostiku. Projekty zaměřené na InP MIMO JINÉ často obsahují i finanční podporu. Nejčastěji podporovanou cílovou skupinou jsou opět ženy, nezaměstnaní celkem, lidé se středním vzděláním a – vzhledem k zaměření oblasti podpory a ve srovnání s ostatními zkoumanými oblastmi podpory – také zdravotně znevýhodnění lidé.

Oblast podpory 3.4 Rovné příležitosti žen a mužů na trhu práce a sladění pracovního a rodinného života

Oblast podpory 3.4 obsahuje zdaleka nejvíce projektů zaměřených POUZE na InP, a abstrahujeme-li v oblasti podpory 2a.1 u projektů zaměřených na InP MIMO JINÉ od IP, pak i srovnatelné množství těchto projektů s oblastí podpory 2a.1. Zde je však třeba zdůraznit, že projekty v této oblasti podpory (na rozdíl od oblastí podpory 2a.1, 3.3 a 5a.1) podporují ve větší míře i osoby, které již podnikají, tzn. projekty se nezaměřují pouze na aktivity směřující k zahájení podnikání, ale i k jeho udržení, čímž se cílová ve srovnání s ostatními oblastmi podpory rozšiřuje. Nejčastěji realizovanými aktivitami v oblasti podpory 3.4 u projektů zaměřených POUZE na InP je obecné vzdělávání a poradenství. Ve srovnání s ostatními oblastmi podpory jsou zde výrazněji zastoupeny i aktivity mentoring a networking. U projektů zaměřených na InP MIMO JINÉ je také nejčastější podporovanou aktivitou obecné vzdělávání, následuje odborné vzdělávání, poradenství a bilanční a pracovní diagnostika. Méně častěji jsou ve srovnání s projekty zaměřenými POUZE na InP podporovány aktivity mentoring a networking. Největší cílovou skupinu opět tvoří ženy, následují osoby (převážně ženy) se středním vzděláním. Velkou cílovou skupinu tvoří (ve srovnání s ostatními oblastmi podpory) i neaktivní osoby, což – vzhledem k zaměření oblasti podpory – jsou převážně ženy (muži) na mateřské/rodičovské dovolené. Dalšími velkými cílovými skupinami jsou nezaměstnaní, ostatní znevýhodněné osoby a osoby s vysokoškolským vzděláním.

Oblast podpory 5.1 Mezinárodní spolupráce

Tato oblast podpory obsahuje velmi málo projektů zaměřených na InP, a jak projektů zaměřených POUZE na InP, tak projektů zaměřených na InP mimo jiné. Zde je však potřeba vzít v úvahu, že intervence v této oblasti podpory je směřována primárně jinam než na integraci znevýhodněných osob na trh práce a nelze tedy očekávat, že by v této oblasti podpory bylo větší množství projektů zaměřených na integraci znevýhodněných osob na trh práce i integraci prostřednictvím podnikání. Nejčastěji podporovanou aktivitou je v této oblasti podpory poradenství (u projektů zaměřených POUZE na InP) a obecné vzdělávání (u projektů zaměřených na InP MIMO JINÉ). 100 % podpořené cílové skupiny tvoří ženy, nejčastěji opět ženy se středním vzděláním, které následují ženy s vysokoškolským vzděláním. Ve srovnání s ostatními oblastmi podpory zde tvoří téměř 20 % podpořených osob i OSVČ, což je dáno i tím, že projekty v oblasti podpory 5a.1 jsou zaměřeny na mezinárodní spolupráci a často zahrnují i výměnu „dobré praxe“ (trainingové programy, navazování spolupráce atd.), které jsou orientovány i na již existující OSVČ.

Udržitelnost aktivit po skončení podpory

Problematickou částí projektů zaměřených na InP je jejich udržitelnost, tzn. pokračování aktivit po skončení podpory. Důvody lze shrnout následovně:

1) V projektových žádostech sice žadatelé povinně popisují, jak zajistí udržitelnost projektu, jedná se však pouze o plánovanou udržitelnost, která po skončení projektu není nikterak kontrolována.

2) Udržitelnost se týká pouze podpory vytvořených pracovních míst a případně investic financovaných v rámci křížového financování, netýká se pracovních míst vzniklých sebezaměstnáním. Udržitelnost ostatních aktivit a výstupů projektů tedy záleží na přístupu žadatele/příjemce.

3) Hodnocení udržitelnosti má v celkovém hodnocení projektové žádosti váhu pouze 3 % a žadatele nemusí nutně motivovat k tomu, aby se udržitelností výrazněji zabýval.

Jinak řečeno, žadatele, který žádá o podporu v oblasti InP, nemusí otázka udržitelnosti příliš

znepokojovat. Výsledky z dotazníkového šetření ukazují, že po skončení projektu probíhají aktivity v plném rozsahu pouze ve 13 % projektů, v 54 % probíhají, ale v menším rozsahu, 33 % příjemců po skončení projektu již aktivity nerealizuje (přestože se v projektové žádosti zavázali k tomu, že projektové aktivity v určité míře udrží i po skončení podpory).

Pokud jsou projektové aktivity realizovány i po skončení podpory, spoléhá se příjemce (žadatel) na:

a) Finanční podporu projektu, kde žadatel nepočítá s tím, že by se po skončení projektu aktivně podílel na další realizaci – žadatel považuje za zajištění udržitelnosti už samotný fakt, že po skončení projektu budou k dispozici materiály vzniklé v rámci projektu (učební materiály, webové stránky) a že o udržitelnost projektu se postarají zejména úspěšně podpořené osoby právě tím, že setrvají u podnikání.

b) Vlastní zdroje – po skončení projektu bude žadatel realizovat aktivity (resp. jejich část) z vlastních zdrojů (zisk, provozní rozpočet, dobrovolná práce zaměstnanců atd.). Zde se často jedná o další podporu cílové skupiny formou poradenství, kdy se podpořené osoby mohou obracet s dotazy na žadatele i po ukončení podpory, aktualizace materiálů vydaných v rámci projektu, údržba webových stránek projektu atd.

c) Cizí zdroje – žadatel počítá s další dotací (ať už z ESF, jiného dotačního programu, podpora kraje, obce) či sponzorským darem.

d) Komerční poskytování služeb – vytvořené vzdělávací kursy, poradenství atd. budou dále poskytovány dalším zájemcům a zájemkyním za úplatu.

e) Kombinaci výše zmíněných.

Z celkového počtu zkoumaných projektů pouze 29,9 % spoléhá na jeden zdroj financování: nejčastěji se jedná o projektové zdroje, následuje předpoklad financování z cizích zdrojů a vlastní zdroje a komerční poskytování služeb. Je zřejmé, že další financování projektových aktivit z vlastních zdrojů je pro řadu organizací nereálné, stejně tak komerční poskytování služeb – cílové skupiny tak, jak jsou definovány v jednotlivých oblastech podpory, zpravidla nikdy nebudou schopny si případné komplexní poradenství a vzdělávání uhradit samy. Ostatní příjemci ve svých projektových žádostech spoléhají na vícezdrojové financování.

Doporučení a implementace podpory InP v OP ESF 2014–2020

• Podpořit partnerství mezi úřady práce a dalšími subjekty realizující služby v oblasti InP – úřady práce mají přehled o nezaměstnaných a cílových skupinách, a mohou spolupracovat s dalšími subjekty na výběru vhodných osob a zároveň poskytovat příspěvky SÚPM-SVČ.

• Při formulaci výzev podporujících InP se zaměřit na subjekty (potenciální realizátory), které mají kapacitu poskytovat podnikatelské poradenství začínajícím podnikatelům (např. Hospodářská komora, podnikatelské asociace atd.) a zkušenosti v této oblasti.

• Základem každého projektu zaměřeného na InP musí být aktivita Bilanční a pracovní diagnostika, která již na začátku projektu odhalí schopnosti, dovednosti a motivaci znevýhodněných osob k vlastnímu podnikání tak, aby nebyly podporovány osoby, u nichž je zahájení vlastního podnikání z různých důvodů nepravděpodobné. Tato aktivita by měla být požadována už ve všech výzvách, které se zaměřují na InP.

• Podpořit projekty s komplexním přístupem k InP, tzn. ty projekty, které svými aktivitami provázejí podpořené osoby od samého začátku podnikání (výběr vhodných osob) až do okamžiku, kdy nový podnikatel dosáhne stabilní pozice na trhu a podporu realizátora projektu již nepotřebuje nebo si ji dokáže zajistit z vlastních zdrojů.

• Zajistit začínajícím podnikatelům finanční podporu formou dotací, „startovacích“ půjček nebo mikropůjček. Tuto podporu spojit či podmínit vzděláváním, mentoringem, příp. poradenstvím, které by měly vést k snížení finančních rizik.

• Znevýhodněným osobám (nezaměstnaní, matky/otcové na mateřské/rodičovské dovolené atd.) zachovat min. po dobu 1 roku sociální dávky (podpora v nezaměstnanosti, přídavky na děti atd.).

• Zvýhodnit začínající podnikatele daňovými prázdninami min. po dobu 1 roku.

• Monitorovat udržitelnost projektových aktivit i po skončení projektu.

• Podporu ale neomezovat pouze na určité cílové skupiny – je nutno dát šanci všem znevýhodněným lidem na trhu práce. Už od počátku (nastavením podporovaných aktivit) je však důležité eliminovat počet jedinců, u nichž nelze předpokládat, že úspěšně zahájí a udrží vlastní podnikání.

1. ÚVOD

Tento dokument představuje Závěrečnou zprávu, která byla vytvořena v rámci realizace projektu

Předmětem evaluace (oblast zkoumání) byla podpora poskytnutá na zahájení a rozvoj sociálního podnikání a podpora podnikání znevýhodněných osob (inkluzivního podnikání) prostřednictvím projektů OPLZZ a investičních projektů Integrovaného operačního programu (IOP). Tato evaluace je rozdělena do následujících úkolů:

• Evaluační úkol č. 1 se zaměřuje na analýzu problémů a jejich příčin v oblasti inkluzivního a sociálního podnikání. Účelem této analýzy je identifikace klíčových problémů a výzev České republiky v této sféře s ohledem na plánování veřejných politik zaměstnanosti a sociálního začleňování a rovněž s ohledem na plánování intervencí podpořených z ESF a EFRR;

• Evaluační úkol č. 2 je rozdělen na dva dílčí úkoly. Úkol 2.1 je orientován na evaluaci specifické podpory sociálního podnikání poskytnuté v rámci globálního grantu OPLZZ Sociální ekonomika (výzva č. 30) a v rámci oblasti intervence 3.1c) Investiční podpora poskytovatelům sociálních služeb, zaměstnavatelům a dalším subjektům při prosazování a realizaci nástrojů sociální ekonomiky IOP. Úkol 2.2 je zaměřen na evaluaci projektů OPLZZ mimo výzvu 30 OPLZZ na podporu sociálního podnikání (zejména pak v oblastech podpory 2.1, 3.1, 3.2, 3.3,

3.4 a 5.1) s účelem vyhodnotit, nakolik podpora OPLZZ pokryla relevantní potřeby v oblasti sociálního podnikání;

• Evaluační úkol č. 3 je zaměřen na evaluaci projektů OPLZZ orientovaných na inkluzivní podnikání. Evaluace tedy bude vztažena na podporu zahájení podnikání osob znevýhodněných na trhu práce, příp. znevýhodněných osob, které již podnikají.

Projekt byl zahájen podpisem smlouvy se zadavatelem dne 29. 5. 2013, od kterého se odvinuly klíčové termíny pro odevzdání průběžných evaluačních zpráv a této závěrečné zprávy.

1. Vstupní zpráva (29. 6. 2013)

2. Průběžná zpráva I. (29. 7. 2013)

3. Průběžná zpráva II. (29. 10. 2013)

4. Závěrečná zpráva (12. 2. 2014)

5. Aktualizace závěrečné zprávy s doplněním EQ 2.1.5b a 3.4 (10. 8. 2015)

Znění evaluačních otázek dle jednotlivých úkolů:

Úkol 1, tj. „Zpracujte analýzu problémů a potřeb v oblasti podnikání znevýhodněných a sociálního podnikání v České republice“, ve kterém byly řešeny následující evaluační otázky:6

o EQ 1.1. Jaké jsou ústřední problémy v oblasti rozvoje sociálního a inkluzivního podnikání a jaké jsou jejich důsledky?

o EQ 1.2. Jaké jsou příčiny ústředních problémů vymezených v rámci řešení evaluační otázky 1.1.?

o EQ 1.3. Jaké jsou specifické problémy a potřeby jednotlivých skupin ohrožených na trhu práce, které zahajují vlastní podnikání, a jednotlivých typů sociálních podniků?

o EQ 1.4. Jaké jsou odlišnosti v problémech a potřebách mezi jednotlivými kraji ČR?

o EQ 1.5. Jaké jsou vhodné intervence ESF (EFRR), které řeší vymezené problémy, resp. eliminují negativní příčiny problémů, případně podporují působení positivních faktorů?

6 Evaluační otázky 1.1 až 1.5 jsou řešeny v kapitole 3 této závěrečné zprávy, a po dohodě se zadavatelem jsou řešeny ve dvou samostatných dílčích kapitolách zvlášť pro SP (kap. 3.1) a InP (kap. 3.2).

Úkol 2 – „Proveďte evaluaci podpory sociálního podnikání poskytnuté z OPLZZ a IOP“, ve kterém byly řešeny následující dílčí úkoly a evaluační otázky:

• Úkol 2.1: Proveďte evaluaci výzev 1 a 8 IOP a 30 OPLZZ na podporu sociálního podnikání.

o EQ 2.1.1: Nakolik vhodně jsou ve výzvách vymezeny principy a kritéria sociálního podnikání a nakolik dochází k jejich reálnému naplňování v projektech?

o EQ 2.1.2: Nakolik podporované aktivity a činnosti vedou k dosažení cílů výzev a k řešení problémů a jejich příčin zjištěných v rámci úkolu 1?

o EQ 2.1.3: Do jaké míry jsou relevantní podpořené cílové skupiny a typy oprávněných příjemců výzev?

o EQ 2.1.4: Nakolik vhodně jsou nastavené další parametry výzev?

o EQ 2.1.5a: Jaké jsou pozorovatelné dopady na účastníky ukončených projektů, zejména na cílové skupiny? Kvalitativní analýza

o EQ 2.1.5b: Jaké jsou pozorovatelné dopady na účastníky ukončených projektů, zejména na cílové skupiny? Kvantitativní analýza z hlediska podílu podpořených osob, které jsou po ukončení realizace projektů v zaměstnání

o EQ 2.1.6: Jaké jsou faktory dosažení pozorovatelných výsledků u podpořených projektů?

o EQ 2.1.7: Jaká je (předpokládaná) udržitelnost podpořených projektů a jejich výsledků po ukončení financování z OPLZZ a jaké jsou faktory udržitelnosti? Jaké jsou (předpokládané) zdroje financování sociálně-podnikatelských projektů po ukončení financování z OPLZZ a IOP?

• Úkol 2.2: Proveďte evaluaci projektů OPLZZ mimo výzvu 30 OPLZZ na podporu sociálního podnikání.

o EQ 2.2.1: Jaké projekty na podporu a rozvoj sociálního podnikání jsou realizovány v OPLZZ?

o EQ 2.2.2: Jaké aktivity jsou realizovány a v jakém rozsahu v projektech OPLZZ na rozvoj sociálního podnikání?

o EQ 2.2.3: Do jaké míry tyto projekty řeší potřeby v oblasti sociálního podnikání?

o EQ 2.2.4: Nakolik vhodně byla formulována a nastavena podpora těchto projektů v OPLZZ, a to zejména z hlediska koncentrace (provázanosti) podpory a nastavení podmínek ve výzvách?

Úkol 3 – „Proveďte evaluaci projektů OPLZZ zaměřených na inkluzivní podnikání, tj. na podporu zahájení podnikání osob znevýhodněných na trhu práce, případně znevýhodněných osob, které již podnikají“, ve kterém byly řešeny následující evaluační otázky:

o EQ 3.1: Jaké projekty jsou realizovány v OPLZZ na podporu podnikání znevýhodněných?

o EQ 3.2: Jaké typy aktivit jsou realizovány v rámci identifikovaných projektů zaměřených na podporu podnikání znevýhodněných. Do jaké míry jsou realizované aktivity relevantní a účelné?

o EQ 3.3: Kolik osob a jaké cílové skupiny jsou podpořeny v projektech OPLZZ na podporu znevýhodněných?

o EQ 3.4: Jaké jsou pozorovatelné dopady ukončených projektů na podporu podnikání znevýhodněných?

o EQ 3.5 Jaké jsou faktory dosažení pozorovatelných výsledků u podpořených projektů?

o EQ 3.6 Jaká je (předpokládaná) udržitelnost aktivit projektů OPLZZ po ukončení financování z OPLZZ?

2. KONTEXT, METODOLOGIE A PRŮBĚH ŘEŠENÍ

2.1 Kontext evaluace sociálního a inkluzivního podnikání

Tato evaluace reagovala nejen na určitou potřebu zhodnocení dosavadní podpory poskytnuté na zahájení a rozvoj sociálního podnikání a podporu znevýhodněných osob (inkluzivní podnikání) v rámci OPLZZ a investičně orientovaných projektů IOP, ale také na rostoucí význam této problematiky podpory trhu práce v rámci hlavních priorit EU, tj. strategie Evropa 2020, Social Business Initiative, návrhy legislativy na politiku soudržnosti atd. Oba typy podnikání tak představují určitou formu podpory sociálního začleňování, rozvoj místních komunit a podporu zaostávajících regionů. Nové podnikání znevýhodněných často vytváří další pracovní místa a rovněž také i vytváří určitý prostor pro vznik inovačních firem s vysokou přidanou hodnotou (např. studentů a absolventů).

Prostřednictvím vyhodnocení kontextu této problematiky (tj. identifikace příčin a důsledků ústředních problémů, regionalizace příčin problémů i dle typů znevýhodněných skupin či sociálních podniků), dosavadních podpor poskytovaných v rámci OPLZZ a IOP, tak byl v rámci této evaluace vytvořen podkladový materiál pro nastavení výzev Operačního programu Zaměstnanost 2014 - 2020 (příp. OPIK, SROP a OPVVI) pro podporu SP a InP.

2.2 Metody, zdroje dat a způsob jejich sběru

Dotazníková šetření byla dle schválené vstupní zprávy projektu jedním ze základních zdrojů dat. Získané informace měly vazbu na další metody (např. řízené rozhovory, panel expertů) a především na zodpovězení vybraných evaluačních otázek.

Výchozím bodem pro realizaci dotazníkových šetření v rámci projektu Evaluace podpory sociálního a inkluzivního podnikání v OP LZZ bylo shromáždění všech relevantních databází a dalších podkladů potřebných k sestavení seznamu respondentů pro jednotlivá šetření. Následující text proto popisuje postup realizace dotazníkových šetření. Současně jsou zde uvedeny souhrnné statistiky o zpětné vazbě respondentů.

Zdroje dat a způsoby jejich sběru se také lišily i v návaznosti na charakter stanovených úkolů této evaluace. Zatímco úkol 1 se zaměřil na identifikaci problémů SP a InP, jejich důsledků a příčin, specifikaci dle regionů a cílových skupin, včetně návrhů řešení a byly zde využity v podstatě všechny zdroje dat či metody vymezené pro evaluační úkoly, neboť se jedná určitým způsobem o syntetizující úkol k problematice SP a InP v ČR. Naopak úkoly a úkoly 2 a 3 byly tematicky zaměřeny na vyhodnocení dosavadní podpory SP (úkol 2) a InP (úkol 3) v rámci OPLZZ a IOP.

Řešitelský tým při řešení zakázky kombinoval několik metod a využíval jak kvalitativních tak kvantitativních metod šetření a hodnocení. V této kapitole uvádíme základní přehled metod a technik výzkumu. Při sběru dat využil řešitelský tým jak primárních, tak i sekundárních informačních zdrojů.

Primární zdroje:

- Data z dotazníkového šetření.

Celkem se plánuje realizovat 5 dotazníkových šetření (viz následující tab. č. 1 - Sumarizace výsledků dotazníků).

- Informace z řízených rozhovorů s realizátory projektů;

- Zapojení relevantních expertů pro SP a InP v rámci Delphi dotazníku a panelu expertů;

- Technické konzultace se zástupci ŘO OP LZZ.

Realizační tým dále využíval i sekundární zdroje, mezi nimi zejména:

- Seznam dokumentů a zdrojů pro desk-research (viz seznam použitých zdrojů);

- Data z monitorovacího systému – Desk research informací z MONIT7+;

- Data z předchozích šetření či evaluačních zpráv;

- Statistické údaje;

- Data poskytnutá ČSSZ.

Základní hodnotící metody použité při řešení evaluační zakázky:

- Základní analýza (analýza relevantních dokumentů, analýza základních dat)

- Dotazníkové šetření, COPIE D. T. a COPIE R. M. T.

- Řízené rozhovory

- Případové studie

- QCA, CIE

Tab. č. 1: Sumarizace výsledků dotazníků

Dotazník	Respondenti	Počet oslovených	Počet odpovědí	Návratnost
Dotazník 1	KP SP OPLZZ a IOP	135	71	52,6
Dotazník 2	KP InP OPLZZ a IOP	166	70	42,2
Dotazník 3	CS SP	479	6	1,25
Dotazník 4	CS InP	1987	98	4,93
Dotazník 5	neúspěšní žadatelé a subjekty, které vůbec nepodaly žádost o dotaci	439	30	6,83
Dotazník 6 - COPIE Diagnosis Tool		Plánovaný počet dle metodiky a VZ	Vyplněné dotazníky
Tvůrci politik SP + InP		5	4	80
Poradci SP - celkem		30	28	93,3
poradci SP projektu OPLZZ „Podpora SP v ČR“ a experti SP z panelu expertů		10	9	90
poradci dle výběru COPIE R.M.T.		20	19	95
Poradci InP - celkem		30	37	123
• Jihočeský kraj		5	5	100
• Ústecký kraj		5	6	120
• Ostatní kraje v ČR		20	26	130
Podnikatelé InP - celkem		30	34	113
- Jihočeský kraj		4	5	125
- Ústecký kraj		4	4	100
- Ostatní kraje v ČR		14	17	121
- Jihočeský kraj – bez podpory OPLZZ		4	4	100
- Ústecký kraj – bez podpory OPLZZ		4	4	100
Podnikatelé SP		30	30	100

Na následující straně je uveden přehled základních výzkumných technik / metod / aktivit, které byly využity v průběhu evaluace SP a InP, a to v členění dle evaluačních otázek.

Tab. č. 2: Přehled hlavních výzkumných technik / metod / aktivit evaluace SP a InP

Aktivita / výzkumná technika / metoda

1.1

1.2

1.3

1.4

1.5

2.1.1.

2.1.2.

2.1.3.

2.1.4.

2.1.5.

2.1.6.

2.1.7.

2.2.1.

2.2.2.

2.2.3.

2.2.4.

3.1.

3.2.

3.3.

3.4.

3.5.

3.6.

Desk research dokumentů

Desk research MONIT7+

Dotazníkové šetření 1 – KP OPLZZ a IOP v daných oblastech podpory

Dotazníkové šetření 2 – neúspěšní žadatelé v daných oblastech podpory

Dotazníkové šetření 3 - COPIE Diagnosis Tool

Dotazníkové šetření 4 - COPIE Resources map tool - přehled podpůrných služeb v ČR

Dotazníkové šetření 5 - Dotazníkové šetření mezi programovými manažery

předmětných výzev

Zajištění seznamu osob podpořených v rámci běžících i ukončených projektů

Zajištění seznamu osob podpořených POUZE v ukončených projektech (CIE)

Práce s databází ČSSZ a statistické analýzy dopadů

QCA analýza

8 případových studií fungování sociálně-podnikatelských projektů

Rozhovory se zástupci orgánu pověřeného koordinací přípravy 2014+

Dotazník Delphi panel expertů

2.2.1 Dotazníkové šetření č. 1 – koneční příjemci (SP) v rámci OP LZZ (Výzva 30) a IOP (Výzva 1 a 8)

Cílovou skupinu v 1. dotazníkovém šetření představovali koneční příjemci podpory z OP LZZ a IOP, kteří byli identifikováni již ve Vstupní zprávě projektu. Jednalo se o příjemce určené prostřednictvím tzv. screeningu projektů zaměřených na podporu sociálního podnikání. Podkladem pro určení těchto projektů, resp. konečných příjemců byla databáze MONIT7+, z níž byli respondenti vybráni. Základní databáze obsahovala celkem 170 projektů pro SP. Po následných úpravách vznikl finální seznam obsahující 135 KP.

Počet oslovených respondentů:

135

Počet odpovědí:

Návratnost odpovědí v dotazníkovém

šetření:

52,6 %

Průběh realizace dotazníkového šetření

Smyslem bylo vytvořit dotazník, který by pomohl získat zpětnou vazby konečných příjemců a přispěl by k zodpovězení evaluačních otázek v rámci úkolu 2. Dotazník byl sestaven řešitelským týmem a byl konzultován se zadavatelem. Připomínky a komentáře zadavatele byly zapracovány a dotazník byl převeden do elektronické podoby a umístěn na server IREAS (xxx.xxxxx.xx/xxxxxxxx00) identifikovaným respondentům byl zaslán hromadný email se základními informacemi a zdůvodněním dotazníkového šetření včetně webového linku. Dotazníkové šetření bylo zcela anonymní.

Období realizace dotazníkového šetření: 23. 9. 2013 – 12. 10. 2013 (s ohledem na velmi slabou zpětnou vazbu po prvotním oslovení byl termín realizace prodloužen až do 12. 10. 2013 a respondenti byli opětovně osloveni a požádáni o participaci na dotazníkovém šetření). I přes snahu a druhé oslovení bylo po ukončení dotazníkového šetření zjištěno, že návratnost je stále nízká a nedostatečná pro zpracování evaluačního úkolu 2.1. Z tohoto důvodu bylo přistoupeno k opětovnému oslovení končených příjemců. Tentokrát bylo oslovení provedeno již v úzké kooperaci se zadavatelem (dotazník byl rozeslán již přímo zástupci zadavatele). Došetření probíhalo do 5. 12. 2013.

2.2.2 Dotazníkové šetření č. 2 – koneční příjemci (InP) v rámci OP LZZ (Výzva 30) a IOP (Výzva 1 a 8)

Cílovou skupinu zde představovali koneční příjemci podpory z OP LZZ a IOP, kteří byli identifikováni již ve Vstupní zprávě projektu. Jednalo se o příjemce určené prostřednictvím tzv. screeningu projektů zaměřených na podporu inkluzivního podnikání. Data byla získána z MONIT7+, z níž byli respondenti vybráni. Celkově se jednalo o 166 projektů a příslušných kontaktů pro projekty podporující inkluzivní podnikání.

Počet oslovených respondentů:

166

Počet odpovědí:

Návratnost odpovědí v dotazníkovém

šetření:

42,2 %

Průběh realizace dotazníkového šetření

Dotazník byl sestaven řešitelským týmem a byl konzultován se zadavatelem. Jeho cílem bylo získat odpovědi od konečných příjemců o podmínkách, možnostech, bariérách inkluzivního podnikání a dalších aspektech, které by mohly přispět k zodpovězení evaluačních otázek v rámci úkolu 3.

Připomínky a komentáře zadavatele byly zapracovány a dotazník byl převeden do elektronické podoby a umístěny na server IREAS (xxx.xxxxx.xx/xxxxxxxx00). Dotazníkové šetření bylo zcela anonymní.

Období realizace dotazníkového šetření: 23. 9. 2013 – 12. 10. 2013 (s ohledem na velmi slabou zpětnou vazbu po prvotním oslovení byl termín realizace prodloužen až do 12. 10. 2013 a respondenti byli opětovně osloveni a požádáni o participaci na dotazníkovém šetření). Podobně jako u dotazníkového šetření pro konečné příjemce SP bylo i v případě projektů zaměřených na podporu inkluzivního podnikání přistoupeno také k následnému došetření. Důvodem byla nízká a nereprezentativní zpětná vazba respondentů. Oslovení bylo provedeno v kooperaci se zadavatelem a dotazník byl rozeslán již přímo zástupci ŘO OP LZZ. Došetření probíhalo do 5. 12. 2013.

2.2.3 Dotazníkové šetření č. 3 – cílové skupiny sociálního podnikání

Součástí realizovaných dotazníkových šetření byly také cílové skupiny, tedy osoby podpořené v rámci projektů SP. Výchozím krokem k získání souborů těchto osob bylo oslovení KP ze strany zadavatele (MPSV ČR) s žádostí o poskytnutí relevantních údajů o podpořených osobách v rámci realizovaných projektů. Pro účely evaluace bylo potřeba, aby tyto údaje obsahovaly jméno a příjmení podpořené osoby, datum narození, kontakt (e-mail či telefon) a případně také místo bydliště či jinou geografickou informaci. Po oslovení KP byla evaluátorovi poskytnuta data k podpořeným osobám pro sestavení kompletního seznamu respondentů.

Po určitých komplikacích (popsaných v technické zprávě) se podařilo sestavit kompletní soubor, který obsahoval relevantní údaje. Celkově tak soubor k projektům SP čítal 479 osob, přičemž bylo identifikováno 151 e-mailových adres (v xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx 0 e-mailová adresa pro všechny z projektu – jednalo se o univerzální e-mail realizátora, který tak byl zahrnut do součtu pouze jednou).

Počet oslovených respondentů:

479

Počet odpovědí:

Návratnost odpovědí v dotazníkovém

šetření:

1,25 %

Průběh realizace dotazníkového šetření

Smyslem tohoto dotazníku bylo zajistit alternativním způsobem sběr dat o cílových skupinách. Dotazník byl sestaven řešitelským týmem a byl konzultován se zadavatelem. Připomínky a komentáře zadavatele byly zapracovány a dotazník byl převeden do elektronické podoby a umístěny na server IREAS (xxx.xxxxx.xx/xxxxxxxx00). Na seznamy CS, jejichž vytvoření bylo popsáno ve výše uvedeném odstavci, byl zaslán hromadný email se základními informacemi a zdůvodněním dotazníkového šetření včetně webového linku. Dotazníkové šetření bylo zcela anonymní.

Období realizace dotazníkového šetření: 2. 10. 2013 – 12. 10. 2013

2.2.4 Dotazníkové šetření č. 4 – cílové skupiny inkluzivního podnikání

V dalším dotazníkovém šetření byla pozornost zaměřena na cílové skupiny podpořené v rámci projektů podporujících inkluzivní podnikání. Výchozím krokem k získání souborů těchto osob bylo opět oslovení KP ze strany zadavatele (MPSV ČR) s žádostí o poskytnutí relevantních údajů o podpořených osobách v rámci realizovaných projektů. Po oslovení KP byla evaluátorovi poskytnuta data k podpořeným osobám pro sestavení kompletního seznamu respondentů.

V oblasti InP byly získány údaje k 77 projektům, z toho 47 „mimo jiné“ InP a 30 „pouze IP“, přičemž z těchto 77 projektů nebyl k 38 z nich dispozici e-mail (z toho u 1 nebylo ani datum narození), k 35 byl uveden e-mail i datum narození, u 2 projektů chyběl v převážné většině e-mail i datum narození a u 2 projektů chybělo datum narození, ale e-mail byl. Celkově tak soubory k projektům IP čítaly 6 240 osob, přičemž e-maily byly k dispozici na 1 987 z nich.

Počet oslovených respondentů:

1987

Počet odpovědí:

Návratnost odpovědí v dotazníkovém

šetření:

4,93 %

Průběh realizace dotazníkového šetření

Smyslem tohoto dotazníku bylo zajistit alternativním způsobem sběr dat o cílových skupinách pro účely CIE, ale velmi zásadní bylo získání dat pro QCA analýzu (což u CS SP nebylo nutné). Dotazník byl sestaven řešitelským týmem a byl konzultován se zadavatelem. Připomínky a komentáře zadavatele byly zapracovány a dotazník byl převeden do elektronické podoby a umístěny na server IREAS (xxx.xxxxx.xx/xxxxxxxx00). Dotazníkové šetření bylo zcela anonymní.

Období realizace dotazníkového šetření: 2. 10. 2013 – 12. 10. 2013

2.2.5 Dotazníkové šetření č. 5 – neúspěšní žadatelé a subjekty, které vůbec nepodaly žádost o dotaci

Respondenty 5. dotazníkového šetření byli neúspěšní žadatelé o podporu v rámci SP (dle údajů z MONIT7+), a to z OP LZZ (výzva 30) i IOP (výzva 1 a 8), a současně i subjekty, jež o tuto podporu doposud nežádaly. Ve výsledku vznikl konečný seznam, čítající celkem 439 neúspěšných žadatelů.

Počet oslovených respondentů:

439

Počet odpovědí:

Návratnost odpovědí v dotazníkovém

šetření:

6,83 %

Průběh realizace dotazníkového šetření

V případě neúspěšných žadatelů byl vytvořen jeden dotazník, který byl také konzultován se zadavatelem a následně převeden do elektronické podoby a umístěn na server IREAS (xxx.xxxxx.xx/xxxxxxxx00). Na vybraný seznam respondentů byl zaslán hromadný email se základními informacemi a zdůvodněním dotazníkového šetření včetně webového linku. Dotazníkové šetření bylo zcela anonymní.

Období realizace dotazníkového šetření: 23. 9. 2013 – 3. 10. 2013

2.2.6 Dotazníkové šetření č. 6 - COPIE Diagnosis Tool

Třetí dotazníkové šetření bylo zaměřené na implementaci COPIE Diagnosis Tool, přičemž tato metoda spočívá v poskytnutí specifických dotazníků třem cílovým skupinám, a sice podnikatelům, poradcům a tvůrcům politik.

Souhrn údajů o počtu oslovených respondentů a návratnosti dotazníků je uveden detailně v tabulce č. 1 v kapitole 2.2 této závěrečné zprávy.

Respondenty ze skupiny podnikatelů – opět v rozdělení na SP a IP představovaly vybrané osoby ze souboru CS (viz výše). Ze základního seznamu CS bylo potřeba vybrat osoby, které budou osloveny dotazníkem COPIE, a to v rozložení 4 zástupců z Jihočeského kraje, 4 z Ústeckého kraje (+ 8 z řad

neúspěšných podnikatelů, kteří budou identifikováni až v průběhu jednání s poradci) a 14 zástupců z ostatních krajů. Tyto osoby byly vybrány metodou náhodného výběru, kdy byla prostřednictvím funkce MO Excel RANDBETWEEN v základním seznamu CS vygenerována náhodná čísla, přičemž osoby, u nichž byla vygenerována nejvyšší čísla, byly zařazeny do skupiny respondentů pro COPIE - podnikatelé. Celkem mělo být takto zvoleno 30 inkluzivních podnikatelů, ovšem z důvodu rezervy bylo určeno celkem 40 osob + dalších 8 neúspěšných podnikatelů bude identifikováno později. Shodně byli zvoleni také sociální podnikatelé, přičemž k tomuto výběru bylo ještě přiřazeno několik subjektů ze seznamu P3, kteří nebyli mezi podpořenými žadateli o dotaci v MONIT7+ (viz výše). Rovněž zde bylo přislíbeno min. 30 respondentů, a proto bylo z důvodu rezervy označeno 42 osob (40 ze seznamu CS + 2 z P3).

Co se týká respondentů pro skupinu poradců SP a InP, jednalo se o osoby ze seznamu oslovených expertů pro Deplhi panel expertů, kteří působí mimo centrální úřady státní správy, k nimž se dále přiřadili i další poradci. Osoby ze zmiňovaného seznamu expertů, kteří působí na ministerstvech, byly zařazeny mezi respondenty pro skupinu tvůrců politik SP a InP.

Průběh realizace dotazníkového šetření

V rámci dotazníkového šetření COPIE Diagnosis Tool byly nejprve přeloženy všechny relevantní dotazníky z anglických originálů. Výsledná podoba byla zaslána na vědomí zástupcům zadavatele. Následně byly dotazníky převedeny do elektronické podoby a jsou umístěny na webu IREAS. Spuštění dotazníků COPIE proběhlo na konci října 2013, přičemž jednotliví zástupci respondentů (podnikatelé, poradci, tvůrci politik) byli opět osloveni emailem (v tomto případě se však bude většinou jednat o adresné individuální emaily a nikoliv hromadný email). S ohledem na potřebu zajištění co nejvyššího počtu vyplněných dotazníků dle stanoveného plánu ve Vstupní zprávě, bylo potřeba s řadou respondentů komunikovat i telefonickou formou.

3. ÚKOL 1 – ZPRACUJTE ANALÝZU PROBLÉMŮ A POTŘEB V OBLASTI PODNIKÁNÍ ZNEVÝHODNĚNÝCH A SOCIÁLNÍHO PODNIKÁNÍ V ČR

3.1 Analýza problémů a potřeb sociálního podnikání v ČR

3.1.1 EQ 1.1: Jaké jsou ústřední problémy v oblasti rozvoje SP a jaké jsou jejich důsledky?

Základní vymezení sociální ekonomiky, sociálního podnikání a sociálního podniku

V rámci tematické sítě TESSEA byla v ČR vymezena definice sociální ekonomiky, sociálního podnikání a sociálního podniku (TESSEA, 2011, str. 14-15):

Sociální ekonomiku vnímáme jako souhrn aktivit uskutečňovaných subjekty sociální ekonomiky, jejichž cílem je zvýšit zaměstnanost v místních podmínkách anebo uspokojit další potřeby a cíle komunity v oblasti ekonomického, sociálního, kulturního a environmentálního rozvoje. Subjekty sociální ekonomiky jsou sociální podniky, podpůrné finanční, poradenské a vzdělávací instituce pro sociální podnikání a nestátní neziskové organizace, které vykonávají ekonomické aktivity za účelem pracovního uplatnění svých klientů nebo pro dofinancování svého poslání. Subjekty sociální ekonomiky sdílí společné hodnoty, kterými jsou naplňování veřejně prospěšného cíle, demokratické rozhodování, podpora iniciativy občanů, nezávislost na veřejných či soukromých institucích, jiný způsob zacházení se ziskem, zohledňování environmentálních aspektů, uspokojování přednostně místních potřeb a využívání přednostně místních zdrojů.

Sociální podnikání jsou podnikatelské aktivity prospívající společnosti a životnímu prostředí. Sociální podnikání hraje důležitou roli v místním rozvoji a často vytváří pracovní příležitosti pro osoby se zdravotním, sociálním nebo kulturním znevýhodněním. Zisk je z větší části použitý pro další rozvoj sociálního podniku. Pro sociální podnik je stejně důležité dosahování zisku jako zvýšení veřejného prospěchu.

Sociálním podnikem se pak rozumí „subjekt sociálního podnikání“, tj. právnická osoba založená dle soukromého práva nebo její součást nebo fyzická osoba, které splňují principy sociálního podniku.

Sociální

podnik naplňuje veřejně prospěšný cíl, který je formulován v zakládacích dokumentech. Vzniká a rozvíjí se na konceptu tzv. trojího prospěchu (anglicky triple bottom line) – ekonomického, sociálního a environmentálního.

Sociální podnikání je tedy specifický druh podnikání, ve kterém je ekonomická činnost postavena na roveň sociálnímu prospěchu (uspokojování veřejně prospěšných zájmů) a rozvoji na místní úrovni s ohledem na životní prostředí. V sociálním podniku je zisk z větší časti použit pro další rozvoj firmy, přičemž je důležité nejen dosahování zisku, ale i zvýšení veřejného prospěchu. (TESSEA, 2011).

Význam a přínosy sociálního podnikání

Význam sociálního podnikání roste s aktuální zhoršenou hospodářskou situací, což je reflektováno v aktuálních prioritách EU (viz strategie Evropa 2020, Social Business Initiative, legislativa pro politiku soudržnosti EU ad.), kdy se do popředí zájmu dostává tvorba pracovních míst (zaměstnanost) pro znevýhodněné osoby na trhu práce, boj s chudobou (sociální začleňování), rozvoj místních komunit a zaostávajících regionů. V návrhu OPZ 2014+ (MPSV, 2013a, str. 15) je zdůrazněno, že podpora

podnikatelských dovedností rovněž obsahuje významný potenciál multiplikační tvorby dalších pracovních míst v nově vzniklých (mikro)podnicích, na která budou moci být umístěni uchazeči o zaměstnání, kteří sami nemají osobnostní předpoklady pro podnikání. Sociální podnikání představuje podle Xxxxxxx a kol. (2012, str. 76) jednu z efektivních cest, jak přirozeným způsobem řešit otázku sociálního začleňování znevýhodněných skupin obyvatelstva, tj. nabídnout jim pracovní uplatnění s ohledem na jejich možnosti a omezení. Představuje tak jednu z možností jak transformovat některé neefektivní části současného systému řešení potřeb sociálně znevýhodněných, znevýhodněných na trhu práce, a to posílením respektive zavedením tržních principů.

Pokud vezmeme v úvahu rozvoj sociálního podnikání v jednotlivých zemích EU, tak lze konstatovat, že tato problematika je napříč členskými státy EU velmi různorodá. Z rešerší vybraných dokumentů vyplývá úsilí většiny členských států EU o podporu sociálního podnikání jako vhodné formy pro zapojení znevýhodněných osob do trhu práce. Tyto dokumenty uvádějí příklady dobré praxe, většinou ze starých členských zemí EU. Základní problémy, které vyplývají z rešerší lze rozdělit do dvou úrovní – jednak obecné problémy spojené se samotnou definicí sociální ekonomiky (SE) a sociálního podniku (SP), které se v různých zemích liší. Důsledkem těchto problémů je zatím ne zcela rozvinutý sektor SE v Evropské unii, tj. nízký počet sociálních podniků a nedostatečný rozsah nabídky služeb a výrobků a společensky prospěšných aktivit sociálních podniků).

Tato situace je ovlivněna jednak odlišným chápáním tohoto pojmu v různých zemích, dále historickými, ekonomickými, sociálními a kulturními aspekty, které se promítají do celkového chápání významu této problematiky, do nastavení legislativy a podpůrných opatření na podporu rozvoje SE v jednotlivých zemích. Rozdílnosti v základních pojmech mohou způsobovat také určité

„komunikační“ problémy. Úsilí členských států v oblasti rozvoje SE je podpořeno prioritami strategie Evropa 2020 a na ně navazujícími pilířovými iniciativami Social Business Initiative7 a Innovation Union8.

Závažné problémy se týkají samotné realizace sociální ekonomiky a podpory sociálních podniků jak na úrovni EU, tak v jednotlivých členských zemích. Tyto problémy lze na základě rešerší dokumentů rozdělit do několika skupin (např. GLE, Redeco, 2008; TESSEA, 2011; NBFSE, 2010; OECD, EC, 2012c, SBI) :

• Legislativní problémy, vč. vymezení sociálního podniku a jeho forem v legislativě, společensky odpovědní zadávání veřejných zakázek, daňové a další úlevy;

• Politické prostředí – role veřejných politik ve vazbě na podporu sociálních podniků (podpora podnikání, podpora zaměstnanosti, vzdělávací politika);

• Přístup k finančním prostředkům, a to jak veřejným, tak neveřejným, nejen při zahájení SP, ale také v průběhu činnosti;

• Nefinanční podpora – poradenské a vzdělávací služby, mentorství a koučink, partnerství a sítě, centra podpůrných služeb a inkubátory;

• Rozvoj sociálního podnikání jako takového podporou měření kvality firem, přenos zkušeností a sociální franchising, výzkum v oblasti sociálního podnikání.

Sociální podnikání v ČR

Sociální podnikání v ČR dle studie TESSEA (2011, str. 18 – 19), P3 a webových stránek „České sociální podnikání“ lze stručně charakterizovat následujícím způsobem:

• české pojetí sociálního podniku je široké a velký důraz kladen na to, aby ekonomický a sociální cíl (podnikání a sociální mise) byly v rovnováze, dobrý úmysl nestačí, sociální podnikání je stále podnikáním jako takovým a toto je vnímáno jako předpoklad úspěšného

7 Viz: xxxx://xx.xxxxxx.xx/xxxxxxxx_xxxxxx/xxxxxx_xxxxxxxx/xxxx/xxxxxxx_xxxxxxxx0000_xx.xxx

8 Viz: xxxx://xx.xxxxxx.xx/xxxxxxxx/xxxxxxxxxx-xxxxx/xxxxx_xx.xxx?xxxxxxxxxx

podniku; většina stávajících sociálních podniků v ČR se zaměřuje na zaměstnávání znevýhodněných osob (jedná se o tzv. integrační sociální podniky – WISE – Work Integration Social Enterprise);

• řada z nich má statut chráněné dílny9, tj. zaměstnává osoby se zdravotním postižením;

• kromě výše uvedených integračních sociálních podniků se v ČR vyskytují také sociální podniky, které poskytují obecně prospěšné služby v oblasti sociálního začleňování a místního rozvoje včetně ekologicky orientovaných činností či prodeje fair trade výrobků;

• nestátní neziskové organizace (dále jen NNO) sociálně podnikají (nebo by chtěly začít) v rámci své doplňkové činnosti s cílem použit zisk pro financování své hlavní obecně prospěšné činnosti/svého poslání.

Sektor sociálního podnikání v ČR je nerozvinutý, což lze mj. dokumentovat i na hodnotách tabulky č. 2

– v celé ČR je podle webu České sociální podnikání pouze 142 sociálních podniků, což znamená, že na 1 milion obyvatel ČR připadá cca 13 sociálních podniků. Celkově bylo dosud podpořeno z OPLZZ a IOP

121 sociálních podniků a lze tudíž konstatovat, že dosavadní intervence nastartovaly sociální podnikání v ČR s velkým důrazem na integrační typ SP, který odpovídá povaze OPLZZ.

V regionálním rozložení sociálních podniků jsou značné rozdíly. Nejvíce aktivní jsou kromě Prahy hlavně Ústecký a Olomoucký kraj. Naopak Jihočeský, Karlovarský a Liberecký kraj nebo kraj Vysočina v aktivitě za ostatními zatím zaostávají (i když vezmeme v potaz populační velikost těchto krajů). Přehled sociálních podniků působících v krajích České republiky uvádí následující tabulka.

Tab. č. 3: Počty SP v krajích ČR dle P3 a podpořené SP v OPLZZ a IOP

kraj	Počet SP v ČR (dle P3)*	podíl v %	Počet SP pouze s podporou OPLZZ	Počet SP pouze s podporou IOP	Počet s podporou OPLZZ+IOP	Celkem podpořené SP v ČR z OPLZZ a IOP
Praha**	33	23,2	3	2	1	6
Středočeský	13	9,1	10	1	2	13
Jihočeský	4	2,8	4	0	1	5
Plzeňský	6	4,2	6	3	2	11
Karlovarský	1	0,7	2	0	0	2
Ústecký	15	10,6	6	3	3	13
Liberecký	1	0,7	3	1	0	4
Královéhradecký	7	4,9	3	1	3	7
Pardubický	7	4,9	6	1	0	7
Vysočina	5	3,5	2	3	0	5
Jihomoravský	12	8,4	12	2	2	16
Olomoucký	16	11,3	8	2	1	11
Zlínský	10	7,0	7	0	3	10
Moravskoslezský	12	8,4	6	0	6	13
ČR	142	100,0	78	19	24	121

Zdroj: Vlastní tabulka podle xxxx://xxx.xxxxx-xxxxxxxx-xxxxxxxxx.xx/xx/xxxxxxx-xxxxxxxxxx-xxxxxxx/xxxxx- vykonu2 [cit. 7. 2. 2014] a MONIT7+

* Pozn. č. 1: Databáze P3 nezahrnuje vždy všechny podpořené SP v daném regionu z OPLZZ a IOP, tudíž celkové součty podpořených SP se mohou lišit.

** Pozn.: SP, uvedené za kraj Praha, mají sídlo v Praze, ale své projekty realizovaly mimo Prahu.

9 I když tento pojem není v legislativě v současné době definován, běžně se používá pro označení (chráněného) pracoviště pro osoby se zdravotním postižením.

Hlavním důvodem regionálních disparit v ČR je nedostatečný rozvoj podpůrných institucí pro SP, nejsou výrazněji etablovány regionální podpůrné instituce, které se vzájemně informují o možnostech podpory SP jen selektivně (např. pravidelná setkávání v HUBu Praha, tzv. Social Business Breakfasts) a spíše nahodile, např. na seminářích a workshopech. S tématem sociálního podnikání se zavedení podporovatelé podnikání teprve seznamují, např. prostřednictvím Hospodářské komory ČR a CzechInvestu.

Většina stávajících sociálních podniků v ČR je integračních netransitních, tzn, že zaměstnávají osoby se zdravotním postižením (P3, 2013, str. 12)10, což je ovlivněno tradicí a poměrně jasně vymezenými nástroji i statutem tohoto typu znevýhodnění oproti jiným typům. Děje se tak v 72 % všech sociálních podniků. Druzí v pořadí jsou s 19 % dlouhodobě nezaměstnaní. Kolem 10 % se pak pohybuje mládež ohrožená sociálně patologickými jevy a etnické menšiny (zpravidla Romové). (viz P3, 2013, str. 13) Lze předpokládat, že tento trend (zaměstnávání lidí se znevýhodněním sociálním, ne „jen“ tím zdravotním) je v ČR na vzestupu. Důsledkem této situace je nedostatek pracovních příležitostí pro osoby znevýhodněné na trhu práce. V ČR se omezeně rozvíjejí i další typy sociálních podniků: integrační–transitní, polotransitní, socializační, dále sociální podniky komunitní, environmentální a fairtradové.

Sociální podniky v ČR nabývají rozličných právních forem. Podle šetření P3 je dominantní právní formou společnost s ručením omezeným, s.r.o., dále obecně prospěšná společnost, o.p.s. a občanské sdružení, o. s. (P3, 2013, str. 7). V rámci dotazníkového šetření IREAS u sociálních podniků podpořených v OPLZZ a IOP byly výsledky velmi podobné, tj. nejčastější uvedenou právní formou bylo

s.r.o. (62 %), dále o.p.s. 15,7 % a OSVČ 13,3 %. Je zajímavé, že družstev, která jsou ve světě velmi častou právní formou sociálních podniků, se obecně v ČR hlásí k sociálnímu podnikání jen 5 % (v šetření IREAS 6,6 %). Celkově tedy převažuje typ obchodní společnosti nad neziskovou právní formou. Nelze však jednoznačně říct, která z právních forem je pro sociální podniky nejvýhodnější. Vždy totiž záleží na konkrétních podmínkách, typu poskytovaných služeb/výrobků či na přístupu zakladatelů. 9 z 10 podniků se angažuje v oblasti rovných příležitostí. Znamená to především to, že zaměstnávají znevýhodněné osoby na trhu práce.

V oblasti rozvoje místního společenství a v sociální oblasti působí 69 % dotázaných. Téměř dvě pětiny podniků se zabývají životním prostředím a ekologií a stejný počet jich působí v kulturní oblasti. Na těchto výsledcích se ukazuje, že nejčastějším impulzem ke vzniku sociálních podniků bývá motivace ze sociální oblasti. Kromě samotného poskytnutí zaměstnání se pak podniky stále snaží zlepšit kvalitu života svých cílových skupin i mimo pracovní prostory (viz P3, 2013, str. 11). Z hlediska doby působení sociálního podniku na trhu bylo v dotazníkovém šetření IREAS u konečných příjemců SP z OPLZZ a IOP zjištěno, že průměrná doba působení sociálních podniků na trhu je cca 2,6 roku, přičemž významný podíl představují firmy působící 1 rok (a méně), které tvoří 38,2 %, všechny firmy do 2 let pak 76,5 %. Nestarší sociální podniky uvádějí 10 let (3 firmy, tj. 4,4 %). Intervence OPLZZ a IOP byly zaměřeny na podporu rozvoje sociálního podnikání v ČR, tudíž tyto výsledky jsou do značné míry logické.

Podle výsledků šetření P3 jsou nejvíce zastoupenými podnikatelskými aktivitami: pohostinství a ubytování, zahradnické služby, úprava zeleně, údržba nemovitostí a úklidové práce a potravinářská výroba a prodej (P3, 2013, str. 4).

Podle TESSEA (2011) lze obecně konstatovat, že sociální podnikatelé v ČR (nebo většina z nich) pochází buď z podnikatelského prostředí (tzn., že již dříve podnikali a rozhodli se začít podnikat

„jinak“, společensky prospěšně) nebo z neziskového prostředí (tzn., že dříve pracovali v nějaké nestátní neziskové organizaci). Podle toho, z jakého prostředí pocházejí, pak mohou narážet při

10 Výsledky dotazníkového šetření, které realizovala P3 – People, Planet, Profit o.p.s. ve spolupráci s Nadací ProVida. Počet oslovených sociálních podniků 143, počet realizovaných rozhovorů 100 (P3, 2013, str. 1).

realizaci svého podnikatelského plánu na specifické problémy. Sociální podnikatelé, kteří se etablovali z řad „normálních“ podnikatelů, se většinou velmi dobře orientují v podnikatelském prostředí, umí pracovat s podnikatelským i finančním plánem, mohou disponovat kapitálem ze svých dřívějších podnikatelských aktivit, který nyní použijí např. jako vstupní investici do nové podnikatelské aktivity anebo jej pak použijí jako „polštář“, když nastanou horší časy (hospodářská krize apod.). Jako další výhodu bychom mohli uvést také fakt, že tito podnikatelé většinou umí jednat s bankami, mají již navázány ve svém okolí kontakty, známosti apod., kterých mohou i nadále využívat. Problémy u tohoto typu podnikatelů pak však nastávají zejména v oblasti práce s cílovou skupinou (spočívá-li jejich podnikání v zaměstnávání znevýhodněných osob) anebo obecně v oblasti naplňování a udržení sociální mise jejich podnikání.

U sociálních podnikatelů, kteří pocházejí z neziskového sektoru, nastává problém opačný. Tito lidé se většinou vyznačují velmi profesionální prací s cílovou skupinou, mají navázány kontakty s ostatními pomáhajícími organizacemi, umí si na svou činnost napsat projekt, umí zdůvodnit potřeby cílových skupin. V podnikatelském prostředí se však příliš neorientují, nemají navázány potřebné kontakty, nedisponují finančním kapitálem, který by mohli pro své podnikatelské aktivity využít, ať už na vstupní investice nebo jako rezervu. Dále se stává, že podceňují význam podnikatelského plánu, tzn., že analýzu trhu, marketingový plán, analýzu bodu zvratu, analýzu konkurence, investiční záměr, finanční plán, plán cash flow atd. buď zpracovány vůbec nemají anebo mají tyto dokumenty zpracovány nekvalitně.

Pro oba typy podnikatelů a pro jejich úspěšné podnikání platí:

• aby ekonomický i sociální cíl byly v rovnováze, oba cíle jsou totiž stejně důležité;

• mít dobrý nápad, jenž „vyplní díru“ na trhu, vzbudí zájem zákazníků, a který je v souladu s posláním organizace a je založený na jejích silných stránkách.

Podle závěrů panelu expertů a odborné diskuse vyplývá, že ČR nemá ucelenou strategii na podporu sociálního podnikání, protože výrazně dosud pokulhává mezirezortní komunikace (zejména MPSV, MPO, MŽP, MZ) a na to navazující definiční vymezení sociálního podniku a jeho cíle. Na straně jedné sice existují snahy pro podporu sociálního podnikání formou „bottom-up“ (např. TESSEA), ale zcela chybí účinná spolupráce na regionální úrovni. Na národní úrovni také existují snahy o podporu sociálního podnikání formou strategických politik a nabídek podpor pro sociální podniky (viz např. sítě lokálních konzultantů pro sociální podnikání v rámci individuálního projektu OP LZZ), nicméně sociálním podnikům chybí ucelená a systematická podpora během jejich fungování. Z těchto důvodů tak není plně využit potenciál sociálního podnikání v ČR. Velký podíl na této situaci má malá informovanost široké veřejnosti o přínosech a podobě sociálního podnikání a rovněž nedostatečné povědomí o principech a přínosech sociálního podnikání mezi potenciálními zakladateli sociálních podniků.

Ústřední problém sociálního podnikání v ČR

Ústředním problémem sociálního podnikání v ČR je jeho nedostatečný rozvoj. Nedostatečnost rozvoje sociálního podnikání v ČR se odráží v nízkém počtu sociálních podniků absolutně (podle webu České sociální podnikání se jedná pouze o 142 sociálních podniků, což znamená, že na 1 milion obyvatel ČR připadá cca 13 sociálních podniků). S nízkým počtem sociálních podniků pak souvisí také nízký počet podpořených znevýhodněných osob.

ČR se vyznačuje nízkým podílem obyvatel zabývajících se SP ve srovnání nejen s vyspělými státy západní či severní Evropy, ale také např. ve srovnání s některými zeměmi Latinské Ameriky (Argentina, Kolumbie) – viz GEM 2011 (Terjesen a kol., 2011). Podle GEM ČR (Xxxxx a kol., 2013) pouze 0,9 % dospělé populace aktuálně zkouší sociálně či environmentálně prospěšnou aktivitu rozvíjet, 2 % takovou aktivitu již řídí, event. ve svém podnikání aplikují.

Sociální podniky v ČR se vyznačují malou různorodostí zaměření a modelů SP (integrační – (ne) transitní, polotransitní, socializační; komunitní; environmentální; fairtradové); největší podíl tvoří

sociální podniky integrační-socializační. Podle GEM ČR (Xxxxx a kol., 2013) se SP nejčastěji zaměřují na podporu zdravotně či sociálně znevýhodněných (cca 24 %), dále na práci s dětmi a mládeží, vč. vzdělávání (cca 13 %). Sportovní aktivity, služby komunitě či environmentální aktivity jsou zastoupeny cca 11 %; nižší je zastoupení aktivit v oblasti kultury a vzdělávání. V ČR je také méně rozvinuta oblast podpůrných institucí pro SP a neexistuje ucelený systém podpory SE, přestože většina sociálních podnikatelů má zájem o odborné poradenství a informační podporu, o možnosti různých forem veřejné podpory (Xxxxx x kol., 2013).

Důsledky nedostatečného rozvoje sociálních podniků se projevují zejména v nedostatku pracovních příležitostí pro osoby znevýhodněné na trhu práce, nedostatečném rozsahu nabídky služeb a výrobků a společensky prospěšných aktivit, v nízkém stupni rozvoje místních komunit a zohledňování aspektů ŽP při výrobě i spotřebě prostřednictvím SP. S ohledem na omezený přístup k finančním prostředkům z neveřejných zdrojů nejen při zahájení, ale i v průběhu fungování SP, tak existuje vysoká závislost stávajících SP v ČR na veřejných zdrojích.

Příčiny ústředního problému sociálního podnikání vyplývají z předchozího textu a jsou přehledně shrnuty na obrázku č. 1. Vymezené hlavní příčiny lze rozdělit do 3 oblastí:

Podrobnější rozbor těchto příčin je obsahem následující kapitoly 3.1.2.

Níže uvedený strom ústředního problému pro sociální podnikání v ČR byl vytvořen a průběžně upravován dle desk-research dokumentů, výsledků dotazníkových šetření a upravené dle výsledků odborné diskuse v rámci 1. diseminačního semináře se zástupci zadavatele a panelu expertů k tématice SP a InP.

Obr. č. 1: Strom ústředního problému SP

Zdroj: vlastní zpracování dle provedené rešeršní analýzy, dotazníkových šetření a expertního panelu

3.1.2 EQ 1.2: Jaké jsou příčiny ústředních problémů pro sociální podnikání vymezených v rámci řešení evaluační otázky 1.1?

Ústředním problémem sociálního podnikání v ČR je jeho nedostatečný rozvoj, tj. nízký počet a různorodost modelů sociálních podniků, a s tím související i nedostatečný rozsah nabídky služeb a výrobků a společensky prospěšných aktivit sociálních podniků. Příčiny tohoto stavu byly rozděleny na základě rešerší dokumentů do několika skupin a dále hodnoceny v dotazníkových šetřeních této evaluace (např. GLE, Redeco, 2008; TESSEA, 2011; NBFSE, 2010; OECD, EC, 2012c):

a) Prostředí pro sociální podnikání

• Absence jasného přístupu k sociálním podnikům a nepružně nastavený legislativní systém limitující rozvoj SP

• Neexistence měření/hodnocení přínosů SP

• Omezená aplikace společensky odpovědných VZ

• Politické prostředí

b) Financování sociálních podniků

• Malá škála forem finanční podpory SP

• Omezený přístup k finančním prostředkům pro SP, jak při zahájení, tak v průběhu činnosti

• Nezájem bank zvýšit dostupnost úvěrů pro nerozvinutý sektor SP

• Chybějící systém daňových a dalších úlev pro SP

c) Fungování samotných sociálních podniků

• Nedostatečné znalosti, dovednosti a zkušenosti začínajících SP

• Frustrace stávajících SP a nízká motivace dále podnikat

• Ne zcela využitý prostor pro informace, výměnu zkušeností, přenos dobré praxe

• Nerozvinutost platforem a sítí SP

• Nedostatečná aplikace funkčních podnikatelských typů sociálních podniků

ad a) Prostředí pro sociální podnikání

1) Absence jasného přístupu k sociálním podnikům (definice) v legislativě a nepružnost

legislativního systému

Stručná charakteristika problému

V ČR chybí jasný přístup / definice v ČR u jiných typů SP než integračních11 (environmentálních, komunitních, kulturních, případně fair trade, finančních SP ad.). Jedním z řešení je vytvoření samostatného zákona o sociálním podnikání, dále pak úpravy zákona o zaměstnanosti a případně dalších zákonů/zákonných opatření, které by se zabývaly některými aspekty spojenými s podporou sociálních podniků. Z výzkumu v rámci tohoto projektu vyplynulo, že nejčastějším impulzem ke vzniku sociálních podniků bývá motivace ze sociální oblasti. Nad neziskovou právní formou převažují obchodní společnosti, málo jsou zastoupena družstva, což může být ovlivněno legislativou a vést k malé aktivitě/omezovat zakládání SP jiných právních forem. Na mezinárodní úrovni v rámci sociálního podnikání propojují 3 sféry (sociální, ekonomická/místní a environmentální), v rámci kterých podniky přicházejí se sociálními inovacemi. V ČR důraz na sociální inovace a samofinancovatelnost v dlouhodobém období stále chybí.

11 V zákoně o sociálních korporacích je vymezeno pouze „sociální družstvo“.

Legislativní problémy zajištění problematiky sociálního podnikání vyplývají z širšího problému, který se týká celkově nízkého povědomí a znalosti o sociálním a inkluzivním podnikání ve všech sférách společnosti, vč. veřejné správy (MPSV, 2012). Tento problém se však nevyskytuje pouze v ČR. Definice SP a legislativní úprava této problematiky není, podle GEM 2013 (Amoros a Bosma, 2014), ve všech zemích stejná. Jedním z řešení tohoto problému v ČR je vytvoření samostatného zákona o sociálním podnikání12. Určitě by se pojem sociální podnik měl zohlednit v zákoně o zaměstnanosti a případně v dalších zákonech/zákonných opatřeních, která by se zabývala některými aspekty spojenými s podporou sociálních podniků. Návrhy, jak tuto situaci řešit byly zpracovány v Analýze a návrhu na zpracování integračních sociálních podniků do zákona o zaměstnanosti a do jiných právních předpisů (RAVL, s.r.o, 2013). Opět se ale jedná o integrační sociální podniky. V uvedeném dokumentu jsou předloženy 3 návrhy řešení legislativy: 1) prosazení souhrnné právní úpravy s nadresortní působností, 2) zapracování podpory integračních sociálních/společensky prospěšných podniků do zákona o zaměstnanosti, 3) zpracování a pilotní ověření formou „Opatření na úseku zaměstnanosti“ zaměřeného na podporu zaměstnavatelů, odpovídajících charakteristice společensky odpovědných zaměstnavatelů (integračních sociálních podniků). Výsledné řešení je spíše otázkou politické shody na významu této problematiky v ČR. Z dlouhodobého hlediska se jeví jako nejvhodnější 1. varianta.

V rámci tematické sítě TESSEA byla v ČR vymezena definice sociálního podnikání. Jedná se

o specifický druh podnikání, ve kterém je ekonomická činnost postavena na roveň sociálnímu prospěchu (uspokojování veřejně prospěšných zájmů) a rozvoji na místní úrovni s ohledem na životní prostředí. V sociálním podniku je zisk z větší části použit pro další rozvoj firmy, přičemž je důležité nejen dosahování zisku, ale i zvýšení veřejného prospěchu (TESSEA, 2011).

Pokud jde o formy SP, vedle občanských sdružení, obecně prospěšných společností, církví, nadací, družstev, se v zahraničí uplatňují také (GLE, Redeco, 2008):

• úvěrová družstva poskytují úvěry z finančních podílů vložených členy často zejm. vlastním členům a jsou zdrojem financování SP mimo veřejné zdroje;

• vzájemné společnosti (mutuality) se zaměřují se na sociální pojištění a doplňují systém sociálního zabezpečení;

• pracovní společenství (labour societies / podniky vlastněné zaměstnanci) - část/většina kapitálu vlastněna pracovníky, kteří také pracovní společenství řídí;

• finanční instituce komunitního rozvoje poskytují financování malým podnikům ve znevýhodněných komunitách, sociálním podnikům a podnikům zakládaným znevýhodněnými komunitami;

• venkovská inovační centra poskytují pomoc zemědělcům, kteří ztratili práci rozpadem družstev (pomoc při zahájení samostatné výdělečné činnosti nebo při hledání zaměstnání);

• sociální podniky ve vlastnictví obce jsou zakládány obcemi, ale autonomní ve svých aktivitách;

• centra místního rozvoje vznikající na základě partnerství mezi soukromou a veřejnou sférou, která fungují jako centra podpory podnikání; podílejí se na plánování podnikatelských zón.

Z výše uvedeného seznamu forem/modelů SP vyplývá, že se jedná skutečně o velmi rozsáhlou oblast, která může nabývat různých podob. Různé formy sociálních podniků lze rozvíjet v souvislosti se specifickou situací daného území, a to ve vazbě na diferenciaci rozložení skupin znevýhodněných na trhu práce, zejména příslušníků minorit, starších osob a/nebo nízko kvalifikovaných apod. Ze strategické evaluace ESF (viz DHV, NVF, str. 324), mj. vyplynulo, že široké spektrum SP má zásadní

12 Pozn. do legislativního plánu vlády se dostal zákon o sociálním podnikání, s tím, že od 1. 1. 2017 by měl být účinný.

dopad i na evaluaci této problematiky (zejména pak z hodnocení z hlediska dopadu). Příspěvky jednotlivých sociálních podniků k cíli integrace sociálně znevýhodněných obyvatel se totiž mohou významně odlišovat, a to jak kvantitativně, tak i kvalitativně.

Na realizovaném panelu expertů se zapojení odborníci shodli, že dle dosavadního vývoje podpory SP v ČR se tato forma chápe jako podnik, který zaměstnává znevýhodněné osoby. Nicméně na mezinárodní úrovni se jedná o propojení 3 sfér (sociální, ekonomický/místní a environmentální), v rámci kterých podniky přichází se sociálními inovacemi. V ČR však důraz na sociální inovace a samofinancovatelnost v dlouhodobém období stále chybí. Z tohoto důvodu tudíž v ČR vždy nevznikaly sociální podniky naplňující mezinárodní definici a často se jedná o subjekty závislé na dotacích bez významnějšího propojení se sociálními inovacemi. Lze tedy konstatovat, že jasný přístup

/ definice v ČR chybí u jiných typů SP než integračních (environmentálních, komunitních, kulturních, případně fair trade, finančních SP atd.).

V ČR převažuje typ obchodní společnosti nad neziskovou právní formou. 9 z 10 podniků se angažuje v oblasti rovných příležitostí. Znamená to především to, že zaměstnávají znevýhodněné osoby na trhu práce. V oblasti rozvoje místního společenství a v sociální oblasti působí 69,0% dotázaných. Téměř dvě pětiny podniků se zabývají životním prostředím a ekologií a stejný počet jich působí v kulturní oblasti. Na těchto výsledcích se ukazuje, že nejčastějším impulzem ke vzniku sociálních podniků bývá motivace ze sociální oblasti. Kromě samotného poskytnutí zaměstnání se pak podniky stále snaží zlepšit kvalitu života svých cílových skupin i mimo pracovní prostory. (viz P3, 2013, str. 11)

Rozmanitost forem SP je na jedné straně příčinou legislativních problémů, nicméně může na druhé straně přispět k jejich rozvoji. Ze závěrů pracovního semináře k COPIE (viz MPSV, 2012) vyplynulo, že není vytvořena a využívána jasná definice sociálního podnikání včetně kritérií a ukazatelů pro jednotlivé typy SP (integrační, komunitní, sociální družstvo). Není zavedeno měření/hodnocení přínosů (dopadů) sociálního podnikaní. Návrh OPZ 2014+ (MPSV, 2013a) rovněž u legislativy zmiňuje nedostatečně vymezující roli obcí, krajů a dalších relevantních aktérů v oblasti sociálního začleňování (zejm. bydlení a sociální podnikání). Nepružně nastavený legislativní systém může výrazně limitovat rozvoj sociálního podnikání.

V rámci panelu expertů realizovaném v této evaluaci nebylo možné zcela nalézt shodu na tom, jak se s problematikou legislativního uchopení SP vypořádat. Na jedné straně existuje přání samotných SP, aby byla jejich forma v legislativě ukotvena, zejména pak v zákoně o APZ, na druhou stranu však upozornili, že touto formou by se opět pokračovalo ve velmi úzkém chápání pojetí sociálního podnikání ve vazbě na integrační sociální podniky. Vzhledem k tomu, že v ČR existuje určitá tradice reflektovat pouze to, co je v legislativě jasně dáno, tak bude vhodné vymezení preferovaných forem sociálního podnikání mít upřesněno alespoň v programové dokumentaci nového OPZ 2014+. Zároveň je tato tématika velmi důležitá s ohledem na prosazování systémových prvků podpory sociálních podniků v ČR (např. ve vazbě na daňové úlevy).

2) Neexistence měření/hodnocení přínosů SP

Stručná charakteristika problému

V podmínkách ČR se projevuje nedostatečný výzkum v oblasti sociálních podniků, který limituje možnosti dalšího rozvoje tohoto sektoru, zhodnocení jeho významu a přínosů pro ekonomiku. Důležitou roli by měl sehrávat také rozvoj metod měření kvality a přidané hodnoty sociálních podniků, které by poskytly relevantní informace pro nastavení a realizaci podpůrných politik pro SP.

Neexistence měření/hodnocení přínosů SP je ovlivněna nedostatečným výzkumem, který by umožnil rozvíjet příslušné nástroje a metody, jak kvalitu sociálních podniků změřit. V ČR se měřením přínosů SP zabývala TESSEA (2011), zejména metodou SROI (Social Return on Investment). V rámci projektu podporovaného OP LZZ vznikl web xxx.xxxx.xx, který obsahuje informace o této metodě, návody a příklady ze zahraničí.

Pro rozvoj sociálních podniků je potřeba najít metody, jak měřit jejich kvalitu a přidanou hodnotu. Měření sociální přidané hodnoty lze považovat za jeden z klíčových prvků úspěchu sociálních podniků. Zlepšování přístupu k dostupným, udržitelným a vysoce kvalitním službám, včetně zdravotní péče a sociálních služeb obecného zájmu, poskytovaným sociálními podniky je zásadní pro klienty těchto služeb (NBFSE, 2012). V souvislosti s tím je třeba rozvíjet výzkum v oblasti sociálního podnikání, který je velmi důležitý z hlediska znalostí o tomto sektoru, jeho vývoji a potřebách, jež se mohou odrazit v koncepci relevantních podpůrných politik i v rozvoji tohoto sektoru jako takového.

Výzkum zaměřený na monitorování, měření a hodnocení ekonomických a sociálních dopadů pomáhá zviditelnit a zhodnotit význam sociálních podniků v ekonomice. Součástí výzkumu je i zapojení zúčastněných stran do platforem a sítí za účelem přenosu best practice a dalšího vzdělávání a rozvoje dovedností (OECD, EC, 2012c).

Důvody pro měření kvality služeb a produktů poskytovaných sociálními podniky (zavedení měření sociální hodnoty) lze shrnout takto: (NBFSE, 2012)

• potřeba silné správy v provádění politik zaměřených na začleňování a intervenčních programů,

• potřeba znát a snižovat náklady na politiky sociálního začleňování a služeb,

• potřeba odůvodnit rozhodnutí a investice na základě dosažených výsledků,

• potřeba zajistit kvalitní úroveň poskytování služeb pomocí měření a porovnávání výkonnosti, efektivnosti i nákladů.

V této oblasti se projevují významné rozdíly mezi státy, které jsou ovlivněny úrovní rozvoje sociálních podniků na daném území a potřebou měřit/porovnat jejich kvalitu.

3) Omezená aplikace společensky odpovědných veřejných zakázek

Stručná charakteristika problému

V ČR jsou vytvořeny legislativní a metodické podmínky pro zadávání společensky zodpovědných zakázek (SRPP), které jsou však orgány veřejné správy realizovány jen omezeně. Zásadní bariérou uplatňování SRPP je nedostatečná informovanost, znalost a dovednost jak na straně zadavatelů SRPP, tak na straně uchazečů.

Základem pro společensky zodpovědné zadávání veřejných zakázek je transparentní systém zadávání veřejných zakázek. Jedná se vytvoření jasně daných pravidel pro společensky odpovědné zadávání veřejných zakázek, tj. zadávání zakázek, které respektuje a podporuje pracovní příležitosti, ochranná opatření s ohledem na standardy pracovních podmínek, sociální začleňování, sociální ekonomiku a MSP, rovné příležitosti, etické problémy, lidská a pracovní práva (respektuje smlouvu o EU a směrnice EU o veřejných zakázkách) (NBFSE, 2010). Významný potenciál sociálních podniků lze spatřovat zejména v některých oblastech veřejných politik jako je bydlení, zemědělství a rybolov, kultura, cestovní ruch, rozvoj venkova atd. (NBFSE, 2012).

V ČR existuje metodika pro společensky zodpovědné zadávání veřejných zakázek. Podrobné informace i příklady dobré praxe poskytuje např. Agentura po sociální začleňování na svých

webových stránkách (xxxx://xxx.xxxxxxxx-xxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxxx-xxxxxxxxx-xxxxxxxx-xxxxxxxxx- zakazek-metodika-a-manual-dobrych-praxi). Nicméně aplikace SOVZ je zatím omezená.

Z výsledků šetření metodiky COPIE u tvůrců politik lze konstatovat, že veřejná politika i soukromé finanční instituce vytvářejí pobídky na podporu sociálních podniků, ale na druhé straně koncept sociálně zodpovědného zadávání veřejných zakázek se zatím zcela neuplatňuje. Z šetření poradců SP vyplynulo, že jejich hodnocení pobídek na podporu sociálních podniků je horší, ale shodují se s tvůrci politik v omezeném uplatňování konceptu sociálně zodpovědného zadávání veřejných zakázek. Z provedeného dotazníkového šetření na úrovni konečných příjemců SP bylo rovněž poukázáno na některé překážky při získávání veřejných zakázek (např. stanovení výše obratu, což SP někdy nemohou splnit, nebo zatím méně využívaná možnost zvýhodnění sociálních podniků). Podle závěru panelu expertů připravuje v současné době EK směrnici, která od roku 2016 bude v případě veřejných zakázek umožňovat preferenci právě sociálních podniků a MSP.

Z rešerší vyplynuly základní problémy společensky odpovědného zadávání veřejných zakázek, které většinou vyplývají z nedostatečné informovanosti, znalostí a dovedností jak na straně zadavatelů SRPP, tak na straně uchazečů. Tyto zakázky musí mít oporu v legislativě a politické prostředí musí být SRPP nakloněno (implementace směrnic EU).

Odlišnosti v problémech a potřebách jednotlivých regionů vycházejí z konkrétní situace v daném území z hlediska rozvoje sociálních podniků a také zastoupení znevýhodněných skupin na trhu práce.

V dokumentech se konstatuje nižší úroveň zapojení jak zadavatelů, tak uchazečů o veřejnou zakázku, zejm. v nových členských zemích. Problémy byly identifikovány z hlediska informovanosti o SRPP, dále ve znalostech a dovednostech zúčastněných aktérů, schopnosti komunikovat, ale také v legislativě, která stanoví základní rámec pro SRPP, a přežívajícím přesvědčení, že tento typ veřejné zakázky je příliš drahý (NBFSE, 2010). Příčiny tohoto problému byly rovněž diskutovány na pracovním semináři MPSV k COPIE (viz MPSV, 2012), na kterém se účastníci shodli, že ve veřejné správě je nízké povědomí a zkušenosti v oblasti sociálně zodpovědného zadávání veřejných zakázek, plánování rozvoje a veřejných investic ve spolupráci s klíčovými partnery (tzv. veřejné sociální partnerství). Je omezeně aplikováno společensky zodpovědné zadávání VZ, které by vyhrazovalo VZ některým typům SP nebo SP zvýhodňovalo při získání VZ.

4) Politické prostředí

Stručná charakteristika problému

V ČR je politické prostředí pro rozvoj SP nepřehledné, což je ovlivněno nízkou mírou koordinace orgánů, jejichž kompetence se dotýkají oblasti sociálního podnikání (MPSV, MPO, MMR, kraje apod.). Tato nepřehlednost přispívá k obtížnějšímu přístupu k informacím, včetně dotačních programů, což může negativně ovlivňovat rozvoj podnikatelských aktivit.

Role a význam veřejných politik pro rozvoj SP je ovlivněna celkovým politickým prostředím – zda je a do jaké míry nakloněno podpoře sociální ekonomiky. Velmi významnou roli v této oblasti pak může sehrát vhodné nastavení a koordinace jednotlivých politik, které jsou vzájemné provázány, a vytvářejí pak společný prostor pro rozvoj podnikatelských aktivit, včetně sociálních podniků. Rozvoj sociálního podnikání nemá přímo koncipovanou samostatnou strategii, i když v některých koncepčních dokumentech je tato problematika alespoň částečně zahrnuta - Koncepce podpory MSP na období 2014 – 2020 v gesci MPO, Strategie regionálního rozvoji 2014-2020 v gesci MMR, dokumenty MPSV, zejm. ve vazbě na ESF. Problémem také je to, řeže není jednoznačně stanoven gestor zodpovědný

za tuto problematiku (podpora MSP je v kompetenci MPO, sociální záležitosti – MPSV a místní a regionální rozvoj – MMR).

Podle výsledků šetření v rámci metodiky COPIE podle názorů tvůrců politik v oblasti SP vyplynulo, že v ČR nejsou pravidelně prováděny analýzy potřeb potenciálních i stávajících sociálních podniků jako základ pro rozhodování politiků. Úroveň vzájemné pravidelné informovanosti regionálních podpůrných institucí o možnostech podpory sociálních podniků je nízká a v regionech neexistují společné ucelené strategie různých podpůrných institucí na podporu sociálního podnikání. Tyto výsledky potvrdil také panel expertů. Nicméně poradci v oblasti SP vidí situaci na regionální úrovni pozitivněji, podle jejich názoru se regionální podpůrné instituce vzájemně pravidelně informují o možnostech podpory sociálních podniků. Tato informovanost je velmi důležitá pro vytváření prostředí a formování politik na podporu sociálního podnikání jak na státní, tak i na regionálních úrovních.

Koneční příjemci SP v OPLZZ a IOP se poněkud rozcházejí v provedeném dotazníkovém šetření v názorech na činnost MPSV v oblasti podpory sociálního podnikání. Na jedné straně jsou pozitivní názory na činnost MPSV v oblasti sociálního podnikání jako takového, na straně druhé negativní názory na přístup pracovníků realizujících OP LZZ. Zdůrazňují také potřebu politické podpory rozvoje SP na vládní úrovni jako funkčního řešení některých sociálních problémů.

Nízká míra koordinace obvykle vede k určité „samostatnosti“ jednotlivých orgánů, což přispívá k nepřehlednosti prostředí pro podnikatele. Koordinace a spolupráce na národní (ale i regionální) úrovni umožňuje nastavení takového prostředí, v němž jsou jasně stanovené podmínky a jasná pravidla takže podnikatel je schopen se orientovat bez větších problémů, což je důležité pro všechny, ale zejména pro začínající podnikatele ze skupin znevýhodněných na trhu práce.

Nepřehledné prostředí může výrazně ovlivňovat rozvoj podnikatelských aktivit, velké množství různých předpisů, ale na druhé straně i dotačních programů může spíše demotivovat, než stimulovat k podnikání.

ad b) Financování sociálních podniků

1) Malá škála forem finanční podpory SP

Stručná charakteristika problému

V ČR se podpora sociálního podnikání realizuje zejména prostřednictvím dotací, další obvyklou formou podpory jsou půjčky. Poskytování záruk se uplatňuje omezeně, různé typy daňových úlev a snížení odvodů na sociální a zdravotní pojištění se neuplatňují. V zahraničí rozvinuté další formy podpory jako jsou zvýhodněné půjčky a mikropůjčky a kapitálové vstupy (rizikový / seed kapitál).

Podpora sociálního podnikání jako formy podnikání, ale zejména jako prostředku pro zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce se objevuje ve všech vyspělých státech. Sociální sektor sehrává významnou roli právě v boji s nezaměstnaností, zejm. osob znevýhodněných na trhu práce. Nízká úroveň rozvoje SE se projevuje nedostatkem pracovních příležitostí pro osoby znevýhodněné na trhu práce a jejich nezaměstnanost pak s sebou nese další důsledky nejen finančního charakteru.

Stát se obvykle snaží špatnou situaci na trhu práce řešit nástroji APZ, včetně dotačních programů, které umožňují/podporují zejména návrat a začlenění znevýhodněných skupin na trh práce. Jako osoby znevýhodněné na trhu práce byly v dokumentech vymezeny tyto skupiny: ženy, mladí lidé, osoby starší 50 let, osoby se zdravotním postižením, příslušníci menšin. Handicapy těchto skupin jsou

rozdílné, nicméně se zde objevují určité společné znaky, zejm. v oblasti nedostatečné kvalifikace. Pokud jsou vhodně nastaveny podpůrné programy, rozšiřují se možnosti zaměstnávání pro znevýhodněné, včetně podpory zahájení podnikání (OSVČ). Dotační programy jsou často stavěny přímo pro jednotlivé znevýhodněné skupiny (EC, 2010), zejm. pro ženy, seniory a mladé osoby.

Přístup k finančním prostředkům sehrává velmi podstatnou roli při rozvoji podnikání. Finanční prostředky poskytují sociálním podnikům zejména veřejné zdroje. V některých zemích je rozvinuta významná podpora ze zdrojů soukromých, což je ale ovlivněno historicky, ekonomicky i kulturně.

V ČR se používají na podporu sociálních podniků zejména dotace. Z analýz provedených v rámci tohoto projektu vyplývá širší škála finanční podpory, které je využívána v zahraničí – vedle dotací se jedná zejména o zvýhodněné půjčky a mikropůjčky, poskytování záruk, různé typy daňových úlev a snížení odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Finanční podpora v zahraničí směřuje do SP nejen z prostředků veřejných rozpočtů, ale také z různých soukromých fondů, zejména neziskového charakteru.

Pokud jde o přístup k finančním prostředkům, tvůrci politik v šetření COPIE jej hodnotí jako nevyhovující, a to jak z hlediska investičních pobídek pro začínající podnikatele ve formě dotací, tak z hlediska výše dotací s ohledem na zajištění fungování drobných podnikatelů či snadnosti získat půjčku. Poradci jsou sice ve výsledku také negativní, ale jejich hodnocení je přece jen optimističtější. Nejvíce se s tvůrci politik rozcházejí v názoru na výši dotace s ohledem na zajištění živobytí. Podnikatelé hodnotí přístup k finančním prostředkům pozitivněji, zejména se to týká přístupu k finančním prostředkům nebo dotacím na podporu svých podnikatelských plánů (např. od úřadu práce, job centra, ministerstev), většinou byli spokojeni i s výší dotace, která byla dostatečná pro rozjezd sociálního podniku. Naopak negativní odpovědi se týkaly zejména snadnosti získat půjčku v bance či u jiné finanční instituce. Výsledky šetření se v podstatě shodují s panelem expertů.

Pro zahájení podnikání je velmi důležitá infrastruktura, která by byla prostorově odpovídající pro sociální podniky. V této souvislosti hrají důležitou roli tzv. start-up centra, podnikatelské inkubátory, kanceláře, dílny apod., které v podstatě poskytují další finanční podporu sociálním podnikům prostřednictvím zvýhodněných nájmů, možnostmi využívat poradenské služby – zdarma nebo za symbolický poplatek, společné kancelářské vybavení apod. Podle provedeného šetření v této evaluaci se tvůrci politik a poradci shodli na spíše negativním hodnocení, naopak podnikatelé tyto možnosti vidí optimističtěji. Také z panelu expertů vyplynulo negativní hodnocení dostupností potřebné a prostorově odpovídající infrastruktury pro sociální podniky. V rámci ESF však lze podporovat tyto aktivity spíše nepřímo formou zavedení systému podpory startu, rozvoje a udržitelnosti sociálních podniků (včetně zapojení soukromého sektoru), s čímž počítá i OPZ na programové období 2014 – 2020.

Dle výsledku dotazníkového šetření u konečných příjemců OPLZZ (SP) vyplynulo, že všichni by uvítali daňové prázdniny či daňové úlevy začínajícím SP na určitou dobu, snížení odvodů na sociální a pojištění začínajícím OSVČ na určitou dobu a daňový odpočet pro znevýhodněné skupiny kromě OZP (viz § 35 zákona o dani z příjmů). Daňový odpočet pro SP působící v problémových územích se jeví poněkud problematický právě z hlediska vymezení těchto regionů a jeho aktualizace. Pokud jde o způsob finanční podpory, respondenti jednoznačně upřednostňují dotace, a to jak při zahájení, tak při další podpoře sociálního podniku. S relativně velkým odstupem (u zahájení podnikání je to 1 bod, u rozvoje 0,6 bodu)následují zvýhodněné půjčky / mikropůjčky a vouchery (poskytnutí dotace s jednoduchou administrativou – na krátkodobější / jednorázové aktivity). Za méně vhodné, jak ve startovací, tak rozvojové fázi, označili záruky a kapitálové vstupy (ty získaly u zahájení podnikání průměrné hodnocení 3, resp. 3,2, u rozvoje pak shodně 2,9 bodu).

Dle výsledků výzkumu P3 (2013, str. 21) jsou v ČR v současné době hlavním zdrojem příjmů sociálních podniků příjmy z vlastní činnosti s celkovými 51,2%. Druhým zásadním zdrojem jsou strukturální

fondy Evropské unie – výzva č. 30 OP LZZ a výzvy č. 1 a 8 IOP - s celkovou hodnotou 33 %. Posledním zdrojem příjmů nad 5 % jsou zdroje v odpovědi „jiné“, které zastupují zpravidla příspěvky z úřadů práce na osoby se zdravotním postižením. V tomto výzkumu (P3, 2013, str. 24) však téměř 2/3 podniků by potřebovaly další finanční zdroje. Z hlediska preferované formy dalšího financování zástupci SP nejvíce odpovídali u kategorie „jiné“, která obsahovala zpravidla dary, dotace či jiné nevratné zdroje. Druhou preferovanou variantou bylo získávání úvěrových prostředků na střednědobé financování, třetí pak úvěrové prostředky na dlouhodobé financování.

V ČR tak existuje nedostatečně pokrytý segment sociálních mikropůjček pro sociálně či ekonomicky znevýhodněné skupiny za účelem zvýšení počtu podnikajících (OSVČ), rozvoje sociálních podniků a sociálního podnikání (viz také PwC, 2012, str. 5 a 8). Podle PwC (2012) v ČR neexistuje široká škála institucí se zkušenostmi v oblasti mikrofinancování. Jetmar a kol. (2012, str. 55) uvádějí, že z hlediska podpory sociálních podniků je nedoceněna role dostupnosti úvěrů pro podnikatele v oblasti sociální ekonomiky (podnikání se societárními cíli, podnikání podporující sociální začleňování). Tento nástroj by se mohla stát komplementem poskytování grantů ve fázi budování sociálního podniku i jako postgrantový instrument pro tyto typy podnikatelů v období dalšího růstu a expanze jejich podnikání.

Tato tématika je rovněž zajímavá i s ohledem na snahy prosazovat zavádění nástrojů finančního inženýrství v případě působnosti ESF, v rámci kterého by měla být podpora znásobena využitím finančních nástrojů tak, aby došlo k podpoře studentů, tvorbě nových pracovních míst, mobility pracovní síly, sociálnímu začleňování a sociálnímu podnikání. Využití finančních nástrojů v programovém období 2014-2020 v rámci OP Zaměstnanost je zvažováno v oblasti podpory zahájení podnikání uchazečů a zájemců o zaměstnání v rámci realizace nových či inovativních nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Před případným využitím finančních nástrojů bude zpracováno ex-ante posouzení vhodnosti a podmínek pro jejich využití, a to dle čl. 32 obecného nařízení. (Regiopartner, 2013, str. 10) S ohledem na finanční možnosti NNO bylo diskutováno na tematických fokusních skupinách i na téma využití finančních nástrojů jako např. úvěr, revolving aj., kterými by se případně daly suplovat dotace ze strukturálních fondů.

2) Omezený přístup k finančním prostředkům pro SP, jak při zahájení, tak v průběhu činnosti

Stručná charakteristika problému

Sociální podniky v České republice se potýkají s omezeným přístupem k finančním prostředkům ve všech fázích podnikání. Sociální podniky jsou často závislé na veřejných prostředcích.

Jako jedna z nejzávažnějších příčin současného stavu rozvoje sociálního podnikání byl konečnými příjemci OPLZZ (SP) označen přístup k finančním prostředkům, a to jak veřejným, tak neveřejným, nejen při zahájení SP, ale také v průběhu činnosti. Tento problém souvisí s nedostatečným povědomím a uznání sociálního podnikání ve společnosti, dále v nedostatečném zahrnutí problematiky (sociálního) podnikání do výuky na školách. Oba tyto problémy ohodnotili průměrně 3,4 body (z 5 možných), přičemž přístup k finančním prostředkům hodnotí jako zásadní problém až bariéru 45 % respondentů.

Vzhledem k tomu, že sociální podniky čelí problémům s financováním zahájení podnikatelské činnosti (investice do technologie, budov, do znalostí – lidské zdroje), v průběhu realizace podnikání (provozní kapitál, prodlužování splatnosti faktur) i v okamžiku případné expanze je podle Xxxxxxx a kol. (2012, str. 75) nezbytné zpřístupnění finančních zdrojů, které by doplnily iniciační příspěvek v podobě grantu. Tento aspekt se ukazuje jako nezbytný pro přežití sociálních podniků. Jde o to reálně zajistit přístup ke kapitálu prostřednictvím změnou situace na finančním trhu (pravidel regulace, více

konkurence), spoluprací veřejného a soukromého sektoru při vytváření nabídky finančních produktů pro sociální podniky, rozšiřováním nabídky finančních nástrojů. Na tuto záležitost již reagovala Koncepce podpory MSP na období 2014 – 2020 (viz MPO, 2012, str. 84), ve které bude část podpory zaměřena i na začínající podnikatele. Zejména v hospodářsky slabých regionech (jako např. v regionech vymezených pro roky 2010–2013 usnesením vlády ČR č. 141/2010 jako regiony se soustředěnou podporou státu) je nutné podporovat právě tuto skupinu podnikatelů, která se může rekrutovat i z řad dlouhodobě nezaměstnaných osob a osob ohrožených či postižených sociální exkluzí. Pro začínající podnikatele bude klíčová podpora prostřednictvím zvýhodněných úvěrů, záruk, kapitálových vstupů (venture kapitál) a také poradenství. V této souvislosti bude využito zkušeností z realizace programů s Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou a pilotního projektu Seed fond v rámci Operačního programu podnikání a inovace na období let 2007 až 2013. Tyto nástroje tak mohou napomoci k realizaci inovativních projektů v obtížné rané fázi podnikání. Cílem také bude povzbudit zájem obyvatel ČR o podnikání, a to nejlépe v high-tech oborech, což by významně přispělo i k celkovému zvýšení diverzifikace české ekonomiky.

Jedním ze zdrojů pro financování je Evropský sociální fond, který se zaměřuje na podporu neinvestičních projektů, jako je např. rekvalifikace nezaměstnaných, tvorba inovativních vzdělávacích programů pro zaměstnance, podpora začínajícím OSVČ, rozvoj vzdělávacích programů včetně distančních forem vzdělávání, modernizace kombinované a distanční formy studia aj. V Koncepci MSP 2014+ (MPO, 2012, str. 104) budou z tohoto fondu financována zejména opatření na podporu zaměstnanosti prostřednictvím samostatné výdělečné činnosti, podnikání a zakládání podniků, pomoci pracovníkům, podnikům a podnikatelům přizpůsobovat se změnám, investice do vzdělávání, dovedností a celoživotního učení a bude se soustředit také na podpory výzkumu, technologického rozvoje a inovací prostřednictvím postgraduálního studia, odborné přípravy výzkumných pracovníků, vytváření sítí a partnerství mezi vysokoškolskými institucemi, výzkumnými a technologickými středisky a podniky.

3) Nezájem bank zvýšit dostupnost úvěrů pro nerozvinutý sektor SP

Stručná charakteristika problému

Bankovní sektor v ČR v podstatě neposkytuje vhodné finanční produkty pro SP, jedná se spíše

o pilotní iniciativy v rámci aktivit společenské odpovědnosti bank. V ČR chybí podpůrné finanční instituce, které by samy měly charakter sociálních podniků, a instituce veřejno- soukromého partnerství na podporu SP.

Nízká dostupnost úvěrů od bank vychází převážně z problému ručení za poskytnutý úvěr. Banky požadují jako zástavu nemovitosti, které většina podniků nevlastní, nebo požadují zajištění úvěrů ručiteli. Jako další podmínku si banky často kladou jistou výši obratu, což je výrazný problém hlavně pro začínající podniky (Jetmar a kol., str. 66). Všechny tyto aspekty vyplývají z nízké znalosti a celkového povědomí zástupců finančních institucí, kteří často ani nemají představu o významu SP (Jetmar a kol., str. 67).

Podpora sociálního podnikání z neveřejných zdrojů je rozvinuta zejména ve starých členských zemích. Neveřejná finanční podpora je zajišťovaná soukromými institucemi, které jsou samy často sociálními podniky (GLE, Redeco, 2008). V této oblasti se také uplatňují instituce veřejno-soukromého partnerství. Jak uvádí Xxxxx, Xxxx (2012, str. 7), tak v oblasti podnikatelského financování je stále problémem dostupnost zárodečného financování a financování expanze rostoucí firmy. Povědomí o financování raných fází vývoje firem se zlepšuje jen velmi pozvolna, tudíž banky v ČR se stále zaměřují na velké projekty s nízkou mírou rizika.

Podle semináře k projektu COPIE (MPSV, 2012) nejsou v ČR dostupné vhodné finanční produkty (zejm. mikropůjčky, záruky, kapitálové vstupy, dluhopisy) pro znevýhodněné podnikatele a sociální podniky, a to jak pro fázi zahájení podnikání, tak pro jeho udržení/rozvoj. Mezera na trhu mikropůjček je často zaplňována lichvářskými (neetickými nebo podvodnými) půjčkami. Samotné granty a příspěvky (nevratné formy podpory) na zahájení podnikání dostatečně nemotivují k dlouhodobé udržitelnosti podnikání a způsobují vyšší riziko narušení trhu. Příčinou je podle Xxxxxxx a kol. (2012, str. 56) i to, že ČR nemá doposud praktické zkušenosti s podporou seed funds, equity funds a dalších forem rizikového kapitálu spolufinancovaných z veřejných zdrojů či poskytovaných v rámci veřejného a soukromého partnerství, případně veřejného a societálního partnerství (užívaného v případě sociálního podnikání). Existence takových institucí umožňuje vícezdrojovou podporu sociálních podniků a určitou nezávislost na veřejných prostředcích.

Hlavní bariéry a rizika spojená s poskytováním mikropůjček v ČR jsou (PwC, 2012, str. 4):

- nadprůměrný podíl případů platební neschopnosti v portfoliích příjemců podpory,

- limitované využití a uplatnění zajišťovacích nástrojů (tzv. mitigantů rizika), nejčastěji směnek,

- obtížná vymahatelnost nesplácených půjček, zejména poskytnutých z veřejných zdrojů,

- vysoké provozní náklady spojené s poskytováním úvěrů a správou úvěrového portfolia.

Z důvodů výše uvedených rizik pak finanční sektor poskytuje podle Jetmara a kol. (2012, str. 69) produkty (úvěry) pro sociální podniky v malém měřítku, spíše jako pilotní iniciativy v rámci aktivit CSR (corporate social responsibility – společenská odpovědnost firem).

4) Chybějící systém daňových a dalších úlev pro SP

Stručná charakteristika problému

V Česku se neuplatňují se žádné formy daňových úlev ani slevy na odvodech na zdravotní a sociální pojištění, které mohou podpořit rozvoj SP nejen na začátku, ale i v dalších fázích podnikatelské činnosti.

Chybějící systém daňových a dalších úlev pro SP je považován jako významná příčina slabého rozvoje sociálních podniků v ČR nejen všemi respondenty sociálních podniků v provedených dotazníkových šetřeních, ale také ze strany expertů, kteří byli zapojeni do šetření v rámci této evaluace. Tyto souvislosti se však neobejdou bez legislativních změn. Daňové a další úlevy by měly být SP poskytnuty jako kompenzace menší produktivity znevýhodněných zaměstnanců, případně pro financování zvýšených nákladů na vedení a psychosociální podporu znevýhodněných zaměstnanců, kteří ale se snaží pracovat a uplatnit se na trhu práce (nejsou pouze příjemci sociálních dávek).

V současné době chybí zejména daňové zvýhodnění a úlevy, snížení sociálního a zdravotního pojištění, bezúročné půjčky, náhradní plnění ze strany státu, garance úvěrů státními bankami, trvalá dotace na každé vytvořené pracovní místo, efektivnější využití veřejných prostředků, např. část prostředků na sociální dávky přesměrovat na tvorbu pracovních míst v sociálních podnicích, průběžné dotování SP po dosažení předem stanovených limitů, rychlejší přístup k okamžité finanční pomoci a možnosti řešení problému, dlouhodobá finanční odměna SP, které se věnují znevýhodněným skupinám a předávají své dlouholeté zkušenosti. Absence těchto záležitosti v české legislativě je jednou z významných příčin nedostatečného rozvoje sociálního podnikání v ČR.

Pro rozvoj sociálních podniků (včetně samostatné výdělečné činnosti), zejm. při zahájení činnosti, mohou sehrát významnou roli úlevy, poskytnuté státem. Jedná se zejména o daňové úlevy, jako jsou např. daňové paušály pro OSVČ (zjednodušení účetnictví), daňové úlevy či daňové prázdniny pro začínající podniky. Další formou podpory je např. úlevy formou odpouštění nebo snížení příspěvků na sociální zabezpečení po určitou dobu (GLE, Redeco, 2008; EC, 2013; OECD, EC, 2012c, EC, 2010).

Podle výsledků mezinárodních sítí ESF na podnikání znevýhodněných osob (viz MPSV, 2012) vyplynulo, že v ČR není zavedeno daňové zvýhodnění sociálních podniků (DPPO), nižší zákonné odvody za znevýhodněné zaměstnance (kromě ZP) a omezené příspěvky na zaměstnávání všech sociálně znevýhodněných skupin (SÚPM).

Pro začínající podniky se jedná o důležitou formu podpory, která jim umožní zahájit a rozvíjet jejich činnost bez stresu z neplnění daňových povinností a s možností takto ušetřené finanční prostředky vložit do podnikání. Neexistence takto pojatých opatření omezuje rozvoj podnikatelských aktivit, a to zejména u OSVČ ze znevýhodněných skupin, které chtějí začít podnikat v době, kdy jsou nezaměstnaní a nedisponují dostatečnými finančními prostředky pro start své činnosti.

ad c) Fungování samotných sociálních podniků

1) Nedostatečné znalosti, dovednosti a zkušenosti SP

Stručná charakteristika problému

Ochota a odvaha podnikat jsou závislé na množství faktorů, z nichž k nejdůležitějším patří podnikatelské zkušenosti, znalosti a dovednosti. V ČR se projevují tyto nedostatky zejména v souvislosti s celkově relativně nízkým podílem obyvatel, kteří podnikají. Proto je velmi důležitým aspektem podpory podnikání, a zejména SP, kvalitní další vzdělávání podnikatelů, poradenství, koučink, mentoring a další podpůrné služby s cílem zvyšovat podnikatelské dovednosti a tím i stabilitu podnikatelských aktivit.

Nedostatek zkušeností, znalostí a základních podnikatelských dovedností je velmi charakteristický při zahájení podnikání obecně, ale zejm. sociálního podnikání. Ochota a odvaha podnikat jsou závislé na množství faktorů, mezi něž patří rodinné zázemí (zda rodiče podnikali), věk, zdravotní stav, pracovní a podnikatelské zkušenosti, vzdělání, přístup k finančním zdrojům a do podnikatelských sítí, výše sociálních podpor apod. (OECD, EC, 2012b; OECD, EC, 2012c).

Na panelu expertů bylo k této problematice konstatováno, že v praxi je obecně velmi složité podnikat, a v případě sociálních podniků je s ohledem na jejich specifika ještě o něco těžší. Problém v české společnosti je do určité míry i kulturní a souvisí se schopnostmi a znalostmi vůbec podnikat, což se dotýká i vzdělávání obecně (určitá prvotní příčina). Tento aspekt byl potvrzen i v šetření COPIE, kde podle názoru tvůrců politik není problematika sociálního podnikání zahrnuta do výuky ve školách (resp. do osnov) a i příprava studentů pro samostatnou výdělečnou činnost na vysokých školách je slabá. Ze stejného šetření, ale u skupiny poradců, vyplývá mírně pozitivnější vnímání kultury podnikatelského prostředí pro SP, včetně zahrnutí podnikání do výuky na školách, vč. vysokých. Podnikatelé SP se ve svých hodnoceních do značné míry shodují s poradci. V této oblasti nejsou žádné významné rozdíly z hlediska hodnocení jednotlivými skupinami respondentů.

Problematika poradenských a vzdělávacích služeb, mentorství a koučinku je jako nezbytná záležitost podpory SP velmi úzce propojena s financováním této problematiky. Dle zahraničních zkušeností vyplývá (PwC, 2012, str. 4), že podpora mikrofinancování není omezována pouze na začínající podnikatele. Z hlediska podmínek poskytování podpory je snahou nastavit parametry poskytovaných produktů maximálně v souladu s tržním prostředím, kdy např. úroková míra je v některých případech vyšší než standardní tržní. Je to z toho důvodu, že je potřeba zohlednit vyšší rizikovost těchto produktů a vysoké provozní náklady a náklady na správu portfolia. Důležitým aspektem je rovněž skutečnost, že finanční podpora je vždy spojena s osobním přístupem k příjemci podpory / podnikateli. Ve všech schématech je vždy kladen důraz na další vzdělávání podnikatelů, poradenství,

xxxxxxx a mentoring s cílem zvyšovat podnikatelské dovednosti a tím i stabilitu příjemce podpory / podnikatele, což by mělo zahrnovat zejména následující oblasti (PwC, 2012, str. 35):

- zvyšování finanční gramotnosti,

- přípravu business plánu, marketingové strategie včetně identifikace tržního potenciálu,

- trénink vyjednávacích schopností a dovedností pro účely jednání s poskytovateli podpory, příp. s potenciálními investory,

- pomoc s odbytem.

Kvalitní podpůrné služby však v ČR nejsou v dostatečné míře dostupné (zejm. informace, vzdělávání, poradenství, koučování, mentoring, síťování, evaluace) pro zahájení, udržení a rozvoj sociálního podnikání (viz MPSV, 2012). U podpůrných služeb pro zahájení podnikání znevýhodněných poskytovaných prostřednictvím ÚP ČR a projektů ESF není zaveden systém zajištění kvality těchto služeb a existuje tak zvýšené riziko zhoršení situace znevýhodněných podnikatelů v případě neúspěchu. Podpůrné služby pro znevýhodněné podnikatele ve fázích po zahájení podnikání nejsou dostupné téměř vůbec. Na tento zásadní problém již reagovalo MPO ve své Koncepci podpory MSP na další období (MPO, 2012), ve které je konstatováno, že začínající inovační podniky obecně v Česku ke svému rozvoji a překlenutí počátečních obtíží podnikání potřebují mj. podnikatelské know-how, které typicky nositelé technických řešení nemají. To jim mohou poskytnout vhodně zacílené poradenské služby, které pomohou začínajícím podnikatelům sestavit kvalitní business plán a prostřednictvím kouče zajistí první kroky v jeho provádění.

Sociální podniky, které začínají svou činnost, potřebují pomoc s administrativou. Systém podpůrných služeb, nastavený tak, že podnikatel dostává všechny potřebné informace v jednom místě (centru), je mu poskytnuto poradenství a další podpůrné služby (např. ve formě balíčku, který zahrnuje konzultace, kancelářské a informační služby, odborné vzdělávání, vypracování podnikatelského plánu a organizování marketingových průzkumů, leasing zařízení, přístup k Internetu, apod.) umožňuje podnikateli soustředit se na svou činnost. (EC, 2010)

Podobně jako u jiných podnikatelských aktivit, se i v sociálním podnikání využívají podnikatelské inkubátory, které vedle podpůrných služeb, poskytují také prostory pro podnikání na určitou dobu se sníženým nájmem, který nezatíží podnikatele při startu jeho aktivit. Tyto podpůrné služby a inkubátory mohou sehrát významnou roli při rozhodování, zda podnikání vůbec zahájit, neboť pomáhají zjednodušit některé postupy, spojené zejm. s administrativou. Zároveň podnikatel ví, že mu budou poskytnuty další potřebné služby, jako jsou konzultace, kancelářské a informační služby, odborné vzdělávání, vypracování podnikatelského plánu a organizování marketingových průzkumů atd.

Důsledkem nerozvinutých podpůrných služeb je neochota podnikat, jít do rizika, sebezaměstnat se, případně dále nepodnikat. Pokud je nezaměstnanost dlouhodobějšího rázu, může vzniknout závislost na sociálních dávkách a snižuje se snaha nějak situaci řešit (nízké sebevědomí, rezignace apod.). Rozvinutý segment podpůrných služeb naopak může usnadnit lidem cestu zpět na trh práce jako zaměstnanců, ale i zahájením vlastního podnikání. V této oblasti se projevují rozdíly, jak na národní, tak na regionální úrovni, které jsou ovlivněny ekonomickou a sociální situací daného území i celkovou kulturou, jejíž nastavení a hodnoty mohou výrazně ovlivňovat rozvoj sociálních podniků a podnikatelskou aktivitu.

2) Ne zcela využitý prostor pro informace, výměnu zkušeností, přenos dobré praxe a s tím související nerozvinutost platforem a sítí SP

Stručná charakteristika problému

Přenos best practices patří k slabším stránkám procesu podpory SP v České republice. Platformy a sítě umožňují vytvořit si a rozvíjet kontakty, hrají významnou roli pro informovanost a osvětu v oblasti sociálního podnikání, poskytují data a informace o sociálních podnicích, což je důležité pro samotné SP, ale také pro hodnocení významu SP v ekonomice a tedy i pro koncipování podpůrných politik.

Prostor pro přenos informací a výměnu zkušeností je v současnosti vytvářen prostřednictvím platforem na národní i mezinárodní úrovni a sítěmi pro přenos dobré praxe. Vytváření platforem a sítí je velmi důležité nejen z hlediska rychlé komunikace díky moderním technologiím mezi sociálními podniky a přenosu dobré praxe. Významný je také pocit, že „nejsem sám“ a možnost obrátit se na podnikatele s podobnými problémy. Platformy a sítě umožňují vytvořit si a rozvíjet kontakty, hrají významnou roli pro informovanost a osvětu v oblasti sociálního podnikání, mohou oslovit případné další zájemce, ale i sponzory pro svou činnost (McKinsey Global Institute, 2012). Tyto platformy a sítě by rovněž měly podle návrhu programového dokumentu OPZ (MPSV, 2013a) částečně řešit i nízkou informovanost o potenciálu sociálního podnikání jak mezi veřejností, tak i mezi potenciálními zakladateli těchto podniků. Expertní spolupráce v platformách a sítích by rovněž měla vytvořit podmínky pro řešení absence dlouhodobé koncepce rozvoje sociálního a inkluzivního podnikání a průběžná meziresortní institucionální koordinace (MPSV, 2012).

Z šetření COPIE u tvůrců politik vyplynulo, že přenos best practices patří k slabším stránkám procesu podpory SP. Pozitivně lze hodnotit stanovení jasných požadavků na kvalitu sociálních podniků, zejm. v oblasti sociálních služeb. Poradci SP se v těchto otázkách víceméně s tvůrci politik shodují. Podle názoru tvůrců politik v oblasti SP nedochází k podrobnému a pravidelnému informování o problematice sociálního podnikání (např. představení sociálních podniků, informace o podpůrných aktivitách), ale na druhé straně se v regionech pravidelně konají informační akce o sociálním podnikání a také agentury, které nabízejí poradenství a kurzy pro zájemce o zahájení sociálního podnikání nebo o poskytovatelích finanční podpory, podávají pravidelně informace o aktuálních možnostech podpory sociálního podnikání.

Pokud tyto platformy a sítě nejsou rozvinuty, může docházet k nižší míře informovanosti nejen o sociálním podnikání jako takovém, ale i mezi sociálními podniky navzájem. Platformy a sítě umožňují sociálním podnikům aktivně hájit své zájmy a společně prezentovat nabídku svých výrobků a služeb (TESSEA, 2011). Platformy a sítě mohou sehrávat také významnou roli při sběru dat a informací o sociálních podnicích, a to jak regionálně, tak i sektorově. (McKinsey Global Institute, 2012).

I v této oblasti se projevují regionální rozdíly, které jsou ovlivněny ekonomickou a sociální situací daného území i celkovou kulturou, jejíž nastavení a hodnoty mohou výrazně ovlivňovat rozvoj sociálních podniků a podnikatelskou aktivitu.

3) Nedostatečná aplikace funkčních podnikatelských typů sociálních podniků

Stručná charakteristika problému

V ČR je škála funkčních a udržitelných aktivit SP omezená, neuplatňuje se (ani není podporován) sociální franchising, který je v zahraničí rozvinutý.

V oblasti sociálního podnikání v ČR se projevuje nedostatečný rozvoj sociálně podnikatelských aktivit/záměrů, Škála funkčních a udržitelných aktivit je omezená, neuplatňuje se (ani není podporován) v zahraničí rozvinutý sociální franchising. Sociální franchising znamená přenos znalostí a dobré praxe sociálních podniků uvnitř státu i přes hranice při respektování specifických podmínek jednotlivých zemí. Nicméně po diskusi v rámci panelu expertů je tento aspekt výrazně závislý na

celkové vyspělosti prostředí a stupni rozvoje sociálního podnikání v ČR, které neodpovídá např. stavu ve Velké Británii. Sociální franchising však umožňuje úspory z rozsahu, přenos pravidel a organizační struktury, příslušnost k síti pro sdílení zkušeností, zaměstnávání znevýhodněných pracovníků v nově vznikajících podnicích, vč. vzdělávání a odborné přípravy, uplatnění v rychle rostoucích sektorech (např. v cestovním ruchu). Do sociální franšízy jsou zahrnuty: sociální firma, které replikuje svůj podnikatelský model a alespoň 1 firma, která ho převzala, a dále společná značka, pod níž firmy ve franšíze pracují. Mezi členy franšízy dochází k výměně znalostí a dovedností a přenosu dobré praxe.

Firmy sociální franšízy spolu uzavírají dohodu, která upravuje práva a povinnosti a zajišťuje udržitelnost franšízy jako systému. NBFSE (2012) uvádí příklady dobré praxe zejm. ze starých členských zemí EU, kde se tento koncept rozvíjí. Díky sociální franšíze dochází k využití nástrojů podpory sociálních podniků, které se osvědčily v jiných zemích. Na druhé straně ale sociální franchising umožňuje sociálním podnikům udržení jejich místních kořenů a účinné řízení bez ztráty výhod z rozsahu a politického vlivu (NBFSE, 2010).

Zhodnocení existující nabídky podpůrných služeb sociálního podnikání

Shrnutí zhodnocení nabídky služeb pro jednotlivé fáze

V motivační fázi, fázi před zahájením vlastního sociálního podnikání, ale také ve fázi fungování sociálního podniku jsou v ČR poměrně dobře pokryty podpůrné služby týkající se posilování všeobecné míry informovanosti a rozvoje motivace pro vzdělávací systém. ČR se vyznačuje poměrně dobrým pokrytím služeb právního poradenství se širokým spektrem podpůrných organizací zejména pro fázi začínajících podnikatelů.

Zcela či významně chybějící podpůrné služby sociálního podnikání v ČR:

- motivační fáze - zcela chybí podpůrné činnosti systému podnikatelského ocenění/vyznamenání a prosazování těchto záležitostí v širší veřejnosti. Dle COPIE

D.T. se shodují se tvůrci politik, poradci i podnikatelé v tom, že podpora před zahájením podnikání musí být založena zejména na kvalifikovaném poradenství, které je nezbytné pro úspěch sociálního podnikání;

- fáze kreace - velmi omezeně je uplatňován mentoring a koučink (zejména ze strany MPSV), školící a tréninkové aktivity k SP a to mimo rámec podpory z ESF. V ČR zcela chybí inkubátory pro sociální podniky;

- fáze pro začínající sociální podnikatele – nebyly identifikovány žádné významné služby, které by v ČR chyběly či nebyly adekvátně pokryty;

- fáze fungování sociálního podniku - zcela minimálně jsou zastoupeny školící a tréninkové aktivity. V ČR zcela chybí inkubátory pro sociální podniky. Pokud jde o oblast podpory po zahájení podnikání, tak se tvůrci politik i poradci shodují v tom, že pro stabilizaci mladé firmy je důležitá nabídka poradenství, školení a workshopů i po zahájení sociálního podnikání;

- podpůrné služby v oblasti financování pro SP – pro široké spektrum institucí v ČR se často jedná spíše o jejich okrajové a či celkově málo relevantní aktivity. V ČR chybí podpůrné služby k využití rizikového kapitálu pro sociální podniky a participativních půjček;

- fáze růstu a konsolidace - zcela minimálně je v ČR pokryta tématika mentoringu a koučinku s výjimkou projektu MPSV - „Podpora sociálního podnikání v ČR“. Nedostatečně rozvinuté jsou tréninkové aktivity a školení v oblasti růstu a konsolidace. V ČR zcela chybí podpůrné služby inkubačního charakteru týkající se

růstu a konsolidace.

Zhodnocení organizací a jimi nabízených podpůrných služeb – šetření dle metodiky COPIE Resources Map

Organizace a nabídka jimi poskytovaných podpůrných služeb pro sociální podnikání jsou v této evaluaci hodnoceny podle klasifikace COPIE Resources Map, přičemž jsou reflektovány s ohledem na jejich roli a význam při poskytování těchto služeb dle fáze podnikání. Tyto podpůrné organizace jsou dále rozděleny podle fáze: motivace, kreace, služby pro začínající podnikatelé, již zavedené sociální podniky, služby v oblasti financování pro sociální podniky a služby ve fázi růstu a konsolidace pro sociální podniky. Kompletní analýza podpůrných služeb v ČR v členění na jednotlivé fáze sociálního podnikání je uvedena v technické zprávě (viz kap. 2.3 TZ).

Nabídka podpůrných služeb v motivační fázi, tj. motivace je účelem podpořit zahájení sociálního podnikání, je v ČR poměrně dobře pokryta jak v aktivitách týkajících se posilování všeobecné míry informovanosti, tak i organizace podporující rozvoj motivace pro vzdělávací systém. Samozřejmě je zatím otázkou, do jaké míry se těmto organizacím daří tento vzdělávací systém ovlivnit, nicméně spektrum těchto organizací existuje. V ČR zcela chybí podpůrné organizace, které by motivovaly potenciální sociální podnikatele prostřednictvím systému podnikatelského ocenění/vyznamenání a prosazování těchto záležitostí v širší veřejnosti.

Fáze kreace je velmi důležitá fáze pro potenciální sociální podnikatele, ve které by měly podpůrné organizace velmi obezřetně poskytovat specifické služby, v jejichž rámci by měly být potenciálními sociálními podnikateli velmi dobře pochopeny výhody i rizika plynoucí z podnikatelské činnosti. V ČR je stav u podpůrných služeb před zahájením vlastního sociálního podnikání velmi dobře pokrytý ve všeobecném informování a poradenství. Tento závěr byl rovněž potvrzen i v dotazníkovém šetření u konečných příjemců i SP bez podpory OPLZZ v tématice nefinanční podpory. Jako nejlepší byla právě hodnocena stabilní a dostupná nabídka podpůrných služeb (informace, vzdělávání, poradenství) pro sociální podnikatele pro všechny fáze podnikání s průměrným hodnocením 2,3 bodu. Nutno však poznamenat, že celkově byly nefinanční nástroje, podle průměrného ohodnocení, považovány za méně důležité než nástroje finanční. Ve velmi omezené míře je pak v ČR uplatňován mentoring a koučink (zejména ze strany MPSV). Zcela minimálně jsou pak zastoupeny podpůrné organizace, které se zabývají školícími a tréninkovými aktivitami k sociálnímu podnikání a to mimo rámec podpory z ESF. V ČR zcela chybí organizace, které by se komplexním způsobem zabývaly možnostmi pro poskytování zázemí, tj. inkubátory pro sociální podniky.

Fáze pro začínající sociální podnikatele vyvrcholí samotným zahájením podnikatelské činnosti. V této fázi podnikání je důležité poskytnout správné právní poradenství spojené s dořešením právní formy podnikání, stejně jako specifická podpora pro zahájení a celková realizace podnikání. ČR se vyznačuje poměrně dobrým pokrytím těchto služeb se širokým spektrem podpůrných organizací.

Fáze fungování sociálního podniku, tj. podpůrné organizace pro již zavedené sociální podniky, je v ČR velmi dobře pokryta v oblasti poskytování obecných informací a poradenství. Stejně jako ve fázi kreace jsou zcela minimálně zastoupeny podpůrné služby v případě školících a tréninkových aktivit. V ČR zcela chybí organizace, které by se komplexním způsobem zabývaly možnostmi pro poskytování zázemí, tj. inkubátory pro sociální podniky.

Podpůrné služby v oblasti financování pro sociální podniky jsou pokryty poměrně velkým spektrem různých organizací, nicméně s ohledem na dílčí hodnocení evaluátora jejich významu (míry relevance k sociálnímu podnikání) vyplynulo, že tato tématika je velmi problematická. Řada těchto organizací se zabývá sociálním podnikáním spíše nepřímo nebo jen okrajově, tudíž potenciál jejich využití není

zatím dostatečně využit, nebo se často může jednat spíše jen o marketingové zviditelnění na veřejnosti (např. u komerčních bank). Obdobná situace je i v případě poskytování grantů, příp. i poradenství v této oblasti. V ČR neexistují v současné době podpůrné organizace, které by se zabývaly problematikou rizikového kapitálu a jejího využití pro sociální podniky, stejně tak lze identifikovat i absenci tzv. participativních půjček, u kterých mohou více zainteresované organizace poskytovat dlouhodobé půjčky s možností odložit první splátky. Mikroúvěry jsou pokryty spíše jen regionálně v Moravskoslezském a Středočeském kraji, které mají vlastní programy podpory malých a středních podniků, nicméně ve vazbě na sociální podnikání se jedná o slabé a částečně i nerelevantní pokrytí.

Podpůrné služby ve fázi růstu a konsolidace pro sociální podniky představují důležitou částí pro udržení sociálního podnikání. Zahájení podnikatelské činnosti je v podstatě velkou výzvou, nicméně ještě důležitější je pak schopnost si zahájené podnikání dlouhodobě udržet. Různé podpůrné organizace se zaměřují právě na fázi růstu a konsolidace podniků v jejich průběhu podnikání. V ČR se nejvíce jedná o běžné poradenství v oblasti růstu a konsolidace, kde spektrum podpůrných organizací je velmi vysoké. Zcela minimálně je v ČR pokryta tématika mentoringu a koučinku, kde kromě projektu MPSV - „Podpora sociálního podnikání v ČR“ neexistují jiné relevantní podpůrné organizace. Velmi špatná je také nabídka podpůrných služeb v případě tréninkových aktivit a školení v oblasti růstu a konsolidace. V ČR zcela chybí podpůrné služby inkubačního charakteru týkající se růstu a konsolidace.

Zhodnocení existující nabídky po podpůrných službách dle fáze podnikání – šetření dle metodiky COPIE D.T.

Hodnocení nabídky po podpůrných službách je v této části doplněno o dílčí zjištění dle vyhodnocení dotazníkového šetření COPIE D.T. V tématice podpory před zahájením podnikání souhlasí tvůrci politik s tím (pozn. na škále: 1 = zcela nesouhlasím až 5 = zcela souhlasím, N = nevím), že kvalifikované poradenství je důležité pro úspěch sociálního podnikání (4 b.), ale podle jejich názoru není snadné najít pro zájemce o podnikání vhodné poradenské služby (1 b.), i když existuje nabídka poradenských služeb „na míru“, zdarma nebo za poplatek, který zahrnuje pouze opodstatněné náklady (4 b.). Význam kvalifikovaného poradenství zdůrazňují také poradci (4,1 b.), ale podle jejich názoru je dostupnost vhodných poradenských služeb lepší (2,6 b.), než podle názoru tvůrců politik. K otázce existence nabídek poradenských služeb na míru se poradci stavějí naopak negativněji (2,7 b. oproti 4 b. tvůrců politik).

Podle názorů tvůrců politik postupují poradci z různých podpůrných institucí při podpoře nových sociálních podniků koordinovaně (3 b.) a jejich přístup zohledňuje zvláštní potřeby SP (3 b.). Sociální podniky mají stejné šance v přístupu k příslušným podpůrným nabídkám jako ostatní firmy (3 b.). Poradci se s tvůrci politik v těchto záležitostech shodují s výjimkou koordinace postupu poradců z různých institucí a agentur – tu vidí jako výrazně slabší (1,9 b.). Názory na koordinovanost postupu různých institucí ze strany podnikatelů (2,7 b.) se blíží spíš k pozitivnějšímu hodnocení tvůrců politik. Podnikatelé nejsou spokojeni se způsobem informování agentur práce a úřadů práce o možnostech zahájení sociálního podnikání (1,9 b.).

Tvůrci politik i poradci (po 3 b.) se shodují na relativně dobré dostupnosti vhodných kurzů i školení či seminářů „na míru“ (většinou financovaných z ESF). Podnikatelé nejlépe hodnotili skutečnost, že školení a semináře vyhovují potřebám sociálních podniků, že se nejedná o obecné záležitosti (3,2 b.).

Pokud jde o oblast podpory po zahájení podnikání, tak se tvůrci politik i poradci shodují v tom, že pro stabilizaci mladé firmy je důležitá nabídka poradenství, školení a workshopů i po zahájení

sociálního podnikání (5, resp. 3,9 b.). Jak již vyplynulo z analýzy COPIE R.M.T. o podpůrných organizacích v ČR, tak v této tématice funguje v ČR poměrně široké spektrum těchto organizací, nicméně tvůrci politik se v hodnocení poskytování informací o těchto službách a jejich dostupnosti poněkud rozcházejí, a vidí je jako nedostatečné (2 b.). Tento rozpor byl rovněž potvrzen i panelem expertů, zejména pak v nedostatečnosti poradenských a vzdělávacích služeb po zahájení sociálního podnikání v ČR.

V oblasti prostorově odpovídající infrastruktury bylo v dotazníkovém šetření konstatováno, že se jedná o potřebnou problematiku pro sociální podniky (start-up centra, podnikatelské inkubátory, kanceláře, dílny apod.) v regionu. Tvůrci politik a poradci se shodli na spíše negativním hodnocení (2, resp. 2,3 b.). Z panelu expertů však vyplynulo, že dostupnost potřebné a prostorově odpovídající infrastruktury pro sociální podniky je v ČR slabá, což potvrdilo i paralelní šetření v rámci metodiky COPIE R.M.T., jejímž účelem bylo právě zmapování nabídky také u tohoto typu podpůrných služeb.

V následující tabulce je uveden přehled organizací poskytujících podpůrné služby v ČR pro sociální podnikání v rozlišení dle fáze podpory podnikání a konkrétních činností:

1. Motivace 1 a) Obecná

1 b) Vzdělávací systém

1 c) Odměňovací systém

2. Podpora fáze před zahájením podnikání 2 a) Obecné informace

2 b) Poradenství

2 c) Prostory pre-inkubaci 2 d) Trénink

2 e) Mentoring/koučink

3. Podpora fáze zahájení podnikání Zahájení

4. Podpora fáze po zahájení podnikání 4 a) Obecné informace

4 b) Poradenství

4 c) Podnikatelské inkubátory 4 d) Trénink

4 e) Mentoring/koučink

5. Finance

5 a) Finanční podpora pro zahájení podnikání

5 b) Finanční podpora pro růst (rozvoj) a etablování se

5 c) Poskytování grantů X 5 d) Poskytování záruk

5 e)Poskytování rizikového kapitálu

5 f) Poskytování participačního kapitálu (půjček)

5 g) Poskytování mikroúvěrů 5 h) Soukromí investoři

6. Růst a etablování se 6 a) Poradenství

6 b) Trénink

6 c) Specifické programy 6 d) Mentoring

6 e) Prostory pro podnikatelské inkubátory

V následující tabulce je znázorněn seznam organizací poskytujících podpůrné služby pro sociální podnikání, která je součástí řešení dle metodiky COPIE R.M.T. Kompletní popis jednotlivých organizací je samostatnou součástí technické zprávy ve formě excelovské databáze.

Tab. č. 4: Přehled organizací poskytujících podpůrné služby v ČR pro sociální podnikání

Stupeň relevance podpory SP		1 Motivace	2 Kreace	3 Začínající	4 Fungující	5 Finance	6 Růst
Obchodní komory
Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR	0				a, b	c	a, c
Jihočeská hospodářská komora	4	a	a, b		a, b	a, b	a, c
Krajská hospodářská komora Pardubického kraje	3		a, b		a, b	a, b	a, c
"okresní hospodářské komory - obecně"	1		a, b		a, b	a, b	a
Řídící orgány
Úřad vlády: Agentura pro sociální začleňování a Rada vlády pro NNO	5		a, b		a, b		a, c
MPSV - „Podpora sociálního podnikání v ČR“	5		b, e		b, e		a, d
MPO - Operační program Podnikání a inovace (OPPI) - Program Start, Progres, Záruka	5			x		a, b, d
Regionální/místní rozvojov agentury
Personální a poradenské sociální družstvo	5	a, b	a, b	x	a, b		a
Centrum sociálních služeb Praha	3	a, b	a, b	x	a, b		a
Centrum sociální ekonomiky	5	b	a, b	x	a, b		a, c
NNO/nadace
Nová ekonomika o.p.s.	5	a, b	a, b	x	a, b		a
Fokus Praha o.p.s.	5	b		x	a, b, e		a, c
Nadace Via	3	a, b	a, b, e	x	a, b, e	a, c	c
NESsT	5		b, d, e		b, d, e	b	a, b, d
P3 – People, Planet, Profit	5	b	a, b	x	a, b		a, c
Nadace České spořitelny	1					a, b
Nadace Vodafone – Rok jinak	1				b	c	a
Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením	5	a, b	a, b	x	a, b	c	a, b
Era pomáhá	5						a, b, c
Citi Foundation	1		b		b	a, b
ProCulture	0	b			b		a
ASHOKA ČESKÁ REPUBLIKA	5				a, b	b, h	a
Nadace OSF	1					c
Svazy
Svaz českých a moravských výrobních družstev	5		a, b		a, b
Asociace společenské odpovědnosti	5	b	a, b		a, b		a, c
ČSOB	5					b, c	c
Českomoravská záruční a rozvojová banka	3					a, b, d
ICT centra
Univerzity
ostatní
"městské úřady"	2		a	x	a, b	b, c	a
"úřady práce¨"	4	b	a, b	x		b, c
Vládní výbor pro zdravotně postižené občany	1						c

Pozn.: Stupeň relevance podpory SP je ve škále 0 až 5, kde 0 znamená minimální (SP je jen okrajové téma), 1 málo významné, nejvyšší 5 velmi relevantní

Přehled nabídky financování pro znevýhodněné a sociální podnikatele vč. příspěvků / dotací z veřejných rozpočtů

Tento podklad se opírá o výstupy TESSEA 2011, NBFSE 2012 PS financování vč. vstupu za ČR do baseline study z r. 2009 od X. Xxxxxxx a kol., analýzu PwC k mikropůjčkám, a je dále doplněna o výsledky vlastních dotazníkových šetření IREAS v roce 2013. Účelem tohoto podkladu je poskytnout přehled o nabídky financování pro sociální podnikání. S ohledem na výsledky provedených dotazníkových šetření a odborné diskuse je však toto spektrum nástrojů využíváno s různou mírou intenzity, a navíc jsou některé finanční zdroje pro daný typ podnikání zcela okrajové, příp. jsou spíše marketingovou záležitostí dané instituce. Z tohoto důvodu je potřeba tento přehled vnímat s určitou rezervou ve vazbě na reálné možnosti podpory financování sociálního podnikání. Detailní rozbor jednotlivých finančních zdrojů je uveden v technické zprávě v kapitole 2.7.

Tab. č. 5: Přehled organizací poskytujících financování v ČR pro sociální podnikání

Nabídka financování pro SP		Fáze
Nabídka financování pro SP		Motivace	Kreace	Začínající	Fungující	Růst
Dotace z veřejných rozpočtů na národní a evropské úrovni
MPSV – OP LZZ	výzva č. 30 Sociální ekonomika	x	x	x
MMR – IOP	výzva č. 1 (upgrade od 1. 8. 2011 je výzva č. 8) z Investiční podpora sociální ekonomiky	x	x	x
Ministerstvo průmyslu a obchodu (+ ČMZRB) - OPPI	programy Start, Progres, Záruka Národní program Revit			x	x
ČMZRB	Podpora MSP (2013), není zaměřena přímo na SP, ale lze při splnění podmínek využít				x	x
Ministerstvo zemědělství	Program rozvoje venkova, osa III • III.1.2 Podpora zakládání podniků jejich rozvoje • III.1.3 Podpora cestovního ruchu			x	x	x
Evropská komise	Specifické finanční produkty Progress (ve spolupráci s EIB a EIF) Erasmus – podpora mladých podnikatelů	x	x	x
EHP fondy 2009 – 2014	(CZ05 - Sociální začleňování - Program EHP období 2009 – 2014)	x	x
Dotace z veřejných rozpočtů na regionální úrovni
OP Praha – adaptabilita	prioritní osa 2 – Podpora vstupu na trh práce (zahájení činností subjektů sociální ekonomiky a podporu znevýhodněným osobám na trhu práce)			x
Regionální operační programy 2007 – 2013	podpora budování infrastruktury pro CR (Pozn.: V novém programovém období 2014 – 2020 budou regionální podpory koordinovány v rámci tzv. Integrovaného regionálního operačního programu.).				x	X
Operační programy přeshraniční spolupráce	Podpora podnikání formou „mikrodotací“: • Operační program Přeshraniční spolupráce ČR - Slovensko » Prioritní osa 1 - Podpora sociokulturního a hospodářského rozvoje přeshraničního regionu a			x	x

	spolupráce • Operační program Přeshraniční spolupráce ČR - Polsko » Prioritní osa II. Zlepšení podmínek pro rozvoj podnikatelského prostředí a cestovního ruchu pro kraje Liberecký, Královéhradecký, Pardubický, Olomoucký, Moravskoslezský
ČMZRB – regionální programy	• INOSTART - cílem programu je umožnit pomocí zvýhodněných záruk získání úvěrů k realizaci inovativních projektů začínajících podnikatelů realizovaných na území Moravskoslezského a Olomouckého kraje (bude rozšířeno na území celé ČR). • Program zvýhodněných regionálních úvěrů v Jihočeském kraji • ČMZRB - zvýhodněný úvěr pro obce a podnikatele z prostředků Fondu rozvoje měst. Není zaměřen přímo na SP, ale lze při splnění podmínek využít. Příjemce podpory: obce na území Moravskoslezského kraje			x	x
Podpora sociálního a inkluzivního podnikání prostřednictvím krajských samospráv
Moravskoslezský kraj,	Program podpory malých a středních podniků v Moravskoslezském kraji			x	x
Jihočeský kraj	GP Podpora soc. začleňování osob ohrožených sociál. vyloučením na území Jč kraje			x	x
Středočeský kraj	Středočeský Fond podpory malého a středního podnikání			x	x
Specifické programy komerčních bank a jiných organizací v ČR
Česká spořitelna a.s.	projekt Financování sociálních podniků				x	x
ČSOB ve spolupráci s P3	grantový program Stabilizace sociálních podniků				x
ČSOB	Era pomáhá – Integrace zdravotně znevýhodněných			x	x
Komerční banka	Nadace Jistota				x	x
Citibank	podpora malých a začínajících podnikatelů prostřednictvím Prosperita, o.p.s. • Citibank spolupráce s NESST • Citibank spolupráce s Nadací Via • Citi Foundation		x	x
Nadace Vodafone	Program Rok jinak Grantový program Technologie pro společnost		x	x
Nadační fond DALKIA a.s.	Nadační fond Dalkia Česká republika působí v Moravskoslezském, Olomouckém a Karlovarském kraji.			x	x
Ashoka ČR	Podpora inovativních sociálních podnikatelů				x
Nadace pro podporu zaměstnávání zdravotně postižených	Projekt „Start bez překážek“	x

Zhodnocení poptávky po podpůrných službách dle fáze podnikání

Shrnutí zhodnocení poptávky služeb pro jednotlivé fáze

Dle provedených šetření a expertních rozhovorů vyplynulo, že v případě sociálního podnikání nedochází v ČR k pravidelnému monitoringu regionálních podpůrných aktivit pro sociální podniky a z toho vyplývající i problémy se stanovením kvalifikovaného odhadu poptávky ve vazbě na prezentovanou nabídku podpůrných služeb. Jedná se tudíž o velmi komplikovanou záležitost pro hodnocení. Hodnocení poptávky po podpůrných službách je provedeno dle vyhodnocení z dotazníkového šetření prostřednictvím metodiky COPIE D.T., a částečně evaluátor rozšířil tyto poznatky o hodnocení regionální diferenciace poptávky po službách, které vyplynuly z dotazníkového šetření u konečných příjemců v tématice sociálního podnikání. 13

Zcela či významně chybějící podpůrné služby sociálního podnikání v ČR:

- motivační fáze - podnikatelé souhlasí s politiky a poradci ve významu kvalifikovaného poradenství;

- fáze kreace - největší poptávka v této fázi je po aktivitách kvalifikovaného poradenství, které je důležité pro úspěch sociálního podnikání, ale není snadné najít pro zájemce o podnikání vhodné poradenské služby;

- fáze pro začínající sociální podnikatele – nebyly identifikovány žádné významné služby, které by v ČR chyběly či nebyly adekvátně pokryty - z dotazníkového šetření u konečných příjemců. Potvrzuje se, že nedostatek zkušeností, znalostí a základních podnikatelských dovedností je velmi charakteristický při zahájení podnikání obecně, ale zejm. u sociálního podnikání;

- fáze fungování sociálního podniku - Poptávka je nejvýraznější po poradenství, školení a workshopech, který potvrzují nejen podnikatelé, ale i tvůrci politik a poradci. Jako problematické se však jeví možnosti jejich využití, které je nedostatečné. Tento rozpor byl rovněž potvrzen i panelem expertů. Spolu s podpůrnými službami existuje také poptávka po využití mentoringu a koučinku. Ideálním stavem je stabilní nabídka podpůrných služeb (informace, vzdělávání, poradenství, koučování, mentoring, síťování, evaluace) pro sociální podnikatele pro všechny fáze podnikání. Právě tyto nástroje lze podporovat v rámci ESF.

- podpůrné služby v oblasti financování pro SP – v této části podnikatelé hodnotí přístup k finančním prostředkům pozitivněji, zejména se to týká přístupu k finančním prostředkům nebo dotacím na podporu svých podnikatelských plánů, např. od úřadu práce, job centra, ministerstev (3,5 b.). Naopak negativní odpovědi se týkaly zejména snadnosti získat půjčku v bance či u jiné finanční instituce (1,9 b.);

- fáze růstu a konsolidace – pro tuto fázi je velmi důležitá problematika prostorově odpovídající infrastruktury, u které bylo v dotazníkovém šetření konstatováno, že podnikatelé vnímají její dostupnost optimističtěji (3 b.) a poptávka po tomto typu podpory bude u sociálních podniků spíše slabší.

Zhodnocení existující poptávky po podpůrných službách dle fáze podnikání – šetření dle metodiky

13 V dotazníku COPIE D.T. se poptávky týká jen otázka ohledně významu / důležitosti dané aktivity, tj. otázky 16, 27 a 33. Ostatní otázky se pak týkají nabídky, její dostupnosti a kvalitativnímu hodnocení (relevance,

COPIE D.T.

Již z panelu expertů a vyhodnoceného dotazníku experty na sociální podnikání vyplynulo, že v ČR nedochází k pravidelnému monitoringu regionálních podpůrných aktivit pro sociální podniky a z toho vyplývající i problémy se stanovením kvalifikovaného odhadu poptávky ve vazbě na prezentovanou nabídku podpůrných služeb. Jedná se tudíž o velmi komplikovanou záležitost pro hodnocení. Hodnocení poptávky po podpůrných službách je provedeno dle vyhodnocení z dotazníkového šetření prostřednictvím metodiky COPIE D.T.14 Třetí okruh dotazníku COPIE byl orientován právě na podporu podnikání, z nichž nejdůležitější byly části týkající se podpory před zahájením podnikání, podpory po zahájení podnikání a hodnocení služeb v rámci infrastruktury. Na tuto část dotazníku odpovídali tvůrci politik, poradci i podnikatelé. V závěru této části je provedeno vyhodnocení poptávky po podpůrných službách v kontextu výsledků dotazníkového šetření na úrovni konečných příjemců SP podpořených v OPLZZ a IOP.

V tématice podpory před zahájením podnikání souhlasí podnikatelé s politiky a poradci ve významu kvalifikovaného poradenství (pozn. na škále: 1 = zcela nesouhlasím až 5 = zcela souhlasím, N = nevím), s poradci pak z hlediska dostupnosti vhodných poradenských služeb (2,7 b.). Sociální podnikatelé jsou v podstatě spokojeni s poskytnutým poradenstvím, které bylo přizpůsobeno jejich potřebám (3,1 b.], včetně podpory při vyřizování formálních/administrativních požadavků na zahájení podnikatelských aktivit (3,1 b.).

V otázce toho, zda-li postupují poradci z různých podpůrných institucí při podpoře nových sociálních podniků koordinovaně se podnikatelé (2,7 b.) blížili spíš k pozitivnějšímu hodnocení tvůrců politik. Podnikatelé nejsou spokojeni se způsobem informování agentur práce a úřadů práce o možnostech zahájení sociálního podnikání (1,9 b.).

Pokud jde o oblast podpory po zahájení podnikání, tak podnikatelé v tomto okruhu otázek se v podstatě shodují s tvůrci politik i poradci ve významu poradenství, kvalifikačních kurzů a různých školení i po zahájení podnikání, nicméně jako slabší hodnotili možnosti jejich využití. Podnikatelé považují možnost výměny zkušeností mezi sociálními podniky za důležitou (4,3 b.), přístup k organizacím a sociálním podnikům v regionu nepovažují za úplně snadný (2,9 b.).

Pokud jde o oblast přístupu k finančním prostředkům, tak podnikatelé hodnotí přístup k finančním prostředkům pozitivněji, zejména se to týká přístupu k finančním prostředkům nebo dotacím na podporu svých podnikatelských plánů, např. od úřadu práce, job centra, ministerstev (3,5 b.), většinou byli spokojeni i s výší dotace, která byla dostatečná pro rozjezd sociálního podniku (3,4 b.). Naopak negativní odpovědi se týkaly zejména snadnosti získat půjčku v bance či u jiné finanční instituce (1,9 b.). Výsledky šetření se v podstatě shodují s panelem expertů.

V oblasti prostorově odpovídající infrastruktury bylo v dotazníkovém šetření konstatováno, že podnikatelé vnímají dostupnost potřebné infrastruktury optimističtěji (3 b.) a poptávka po tomto typu podpory bude u sociálních podniků spíše slabší.

Evaluátor zároveň rozšířil tyto poznatky o hodnocení regionální diferenciace poptávky po službách, které vyplynuly z dotazníkového šetření u konečných příjemců v tématice sociálního podnikání. V tomto případě byla vždy vypočítána pro každý region průměrná známka hodnocení a také rozptyl a směrodatná odchylka (detailní analýza a tabulka je uvedena v technické zprávě (kap. 2.3.3 TZ). Výsledky ukazují nejnižší průměrnou známku a tedy nejvyšší poptávku po stabilní a dostupné nabídce podpůrných služeb. Potvrzuje se, že nedostatek zkušeností, znalostí a základních podnikatelských

14 V dotazníku COPIE D.T. se poptávky týká jen otázka ohledně významu / důležitosti dané aktivity, tj. otázky 16, 27 a 33. Ostatní otázky se pak týkají nabídky, její dostupnosti a kvalitativnímu hodnocení (relevance, koordinovanost, kvality služeb apod.).

dovedností je velmi charakteristický při zahájení podnikání obecně, ale zejm. sociálního podnikání. I v této oblasti se projevují regionální rozdíly, které jsou ovlivněny ekonomickou a sociální situací daného území i celkovou kulturou, jejíž nastavení a hodnoty mohou výrazně ovlivňovat úsilí o zapojení se na trhu práce a podnikatelskou aktivitu. Spolu s podpůrnými službami existuje také poptávka po využití mentoringu a koučinku. Ideálním stavem je stabilní nabídka podpůrných služeb (informace, vzdělávání, poradenství, koučování, mentoring, síťování, evaluace) pro sociální podnikatele pro všechny fáze podnikání. Velmi poptávané je rovněž sociální „franchising“ a založení platformy sociálních podniků a jejich zapojení do mezinárodních sítí. Právě tyto nástroje lze podporovat v rámci ESF.

V technické zprávě (viz kap. 2.4 TZ) je zároveň zakomponována také i samostatná analýza a výstup k této evaluační otázce, který se zaměřuje na vyhodnocení a kvantifikaci odhadu poptávky po zdrojích financování pro všechny fáze sociálního podnikání.

Kvantifikace – odhad poptávky po zdrojích financování pro všechny fáze podnikání Dílčím cílem evaluační otázky 1.2 je také kvalitativně a kvantitativně vymezit absorpční kapacitu v rámci podpory sociálního a inkluzivního podnikání pro příští programové období 2014 – 2020. Tato část hodnocení se konkrétně věnuje kvantifikaci existující poptávky po financování pro všechny fáze podnikání. S ohledem na průběžné diskuse se zadavatelem je tato část zaměřena na kvantifikovaný odhad poptávky znevýhodněných a sociálních podnikatelů po sociálních mikropůjčkách a to z důvodu možností podpory tohoto typu nástroje finančního inženýrství v programech ESF a ERDF v období 2014-2020. Přístup podpory prostřednictvím těchto nástrojů je sice velmi složitý a v ČR s touto formou podpory nejsou významnější zkušenosti, nicméně lze do budoucna očekávat větší důraz Evropské komise na aplikaci návratných forem financování nejen v rámci ERDF, ale také ESF (podrobnosti o finančních nástrojích je možné nalézt v analýze PWC, 201315, a odborných diskusí16). S ohledem na zcela minimální zkušenosti s poskytováním záruk na půjčky pro sociální či inkluzivní podnikatele v ČR není tato tématika do kvantifikace odhadu poptávky po zdrojích financování zahrnuta.

V této souvislosti je vhodné uvést, že sociální mikropůjčky se zaměřují na osoby s ekonomickým a sociálním vyloučením (především dlouhodobě nezaměstnaní, občané v předdůchodovém věku, příslušníci národnostních menšin, tělesně postižení a jinak handicapovaní občané (viz také analýza PWC, 2012, str. 8). V ČR dosud neexistují významné zkušenosti s poskytováním sociálních mikropůjček (pouze drobných půjček v tradičním smyslu). Nejobtížnější přístup k tomuto typu financování mají osoby s ekonomickým a sociálním vyloučením pro účely zahájení činnosti jako OSVČ nebo založení určité formy sociálního podniku (PWC, 2012, str. 3). S ohledem na tento fakt, že v ČR tento segment specifické podpory znevýhodněných osob a sociálních podniků není rozvinutý, jsou v této kvantifikaci provedeny 3 varianty odhadu v členění na minimální, střední a maximální úroveň.

Sociální podnikání

V případě sociálního podnikání lze tuto tématiku uchopit z metodického pohledu různým způsobem, a proto je vhodné uvést alespoň základní metodické poznámky hodnocení. Sociální podniky v ČR nepředstavují velikostně stejnorodou skupinu subjektů, existují významné rozdíly při porovnání

15 Dostupné on-line: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxx-xxxxx.xx/xxxxxxxx/00x00000-00x0-0x00-x0xx- 17eb251e95e7/Vystup_Typy-intervenci-navratnou-formou-podpory.pdf

16 Dostupné on-line: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxx-xxxxx.xx/xx/Xxxxx-XX/Xxxxxxx-xxxxx-xxx- koordinaci/Novinky/Zavery-z-uskutecneneho-kulateho-stolu-na-tema-Fina

městských oblastí a venkova, a také lze identifikovat i významné meziregionální disparity v samotném počtu sociálních podniků. Z toho vyplývají problémy spojené s možnou kvantifikací a odhadu průměrných částek potřebných pro zajištění vzniku či provozu sociálních podniků. Řešitelský tým tudíž provedl tuto zevrubnou analýzu s kombinací údajů a dat dle analýzy PWC, dat MPSV (MONIT7+) a databáze P3, a částečně také byly využity výsledky a zjištění dotazníkového šetření u příjemců (i neúspěšných žadatelů).

Základní východiska pro kvantifikaci poptávky po finančních zdrojích – sociální podnikání

1. Mikropůjčky jsou definovány jako úvěry do 25 000 EUR, které jsou poskytovány novým i existujícím drobným podnikatelům (do 9 zaměstnanců) a pro fyzické osoby, které se chtějí stát OSVČ, ale mají obtížný přístup k získání klasických bankovních úvěrů.

V analýze PWC (2012, str. 19) byl proveden propočet průměrné výše zvýhodněných drobných úvěrů v rámci dosud realizovaných programů poskytujících tento typ úvěrů v ČR, která dosáhla úrovně cca 420 tis. Kč (viz PWC, 2012, str. 19). Tuto částku stanovil řešitelský tým jako výchozí pro další propočty k odhadu poptávky v segmentu sociálních mikropůjček pro sociální podniky, pro které tato částka představuje přibližně 10 % průměrné výše dotací na sociální podnik poskytnutých v programovém období 2007 – 2013 z OPLZZ. Předpokládáme, že sociální podniky jsou v tomto směru srovnatelné s ostatními podniky, neboť neexistují dostupné statistiky specifik finančního managementu sociálních podniků v ČR.

2. Dle analýzy PWC (2012, str. 20) vyplynul odhad absorpční kapacity trhu mikropůjček v ČR ve výši 150 až 200 mil. Kč ročně, přičemž se jedná o následující hrubé parametry odhadu:

- týká se všech drobných podnikatelů v ČR, tj. nejen znevýhodněné osoby,

- nejen pro začínající příjemce, ale také pro existující podnikatele (provozní činnost)

- odhadovaná částka dále zahrnuje také náklady spojené s „obsluhou“ a správou portfolia.

3. Při hodnocení významu finančních nástrojů pro zahájení sociálního podnikání vyplynula v šetření na úrovni KP dominance dotací jako nejvýznamnější formy financování. Na této skutečnosti se shodlo 84 % respondentů SP. Poptávku po sociálních mikropůjčkách lze tudíž spíše očekávat u již existujících sociálních podniků. Ve zcela minimální míře byly využívány nástroje MPO v rámci OPPI (např. záruky). V tomto smyslu bude v novém programovém období 2014 – 2020 nutné více dbát na zvyšování povědomí nejen o možnostech, ale také o praktických přínosech využívání mixu financování, tj. dotace, zvýhodněné půjčky, záruky. Respondenti měli také možnost doplnit i jiné nástroje dle svých zkušeností, nicméně neuvedli žádné. Z tohoto výsledku vyplývají i obecná neznalost i nezkušenost sociálních podniků s alternativními formami financování, což do značné míry omezuje přesnější kvantifikaci míry poptávky po určitých zdrojích mimo dotační rámec.

4. Podle provedeného dotazníkového šetření (č. 33) však hodnotilo celkem 26 % respondentů (sociálních podniků) jako zásadní problém přístup k finančním prostředkům17. Pro zahájení podnikání jsou kromě dotací dále požadovanou formou zvýhodněné půjčky/ mikropůjčky (30% respondentů je hodnotí 1, 18 % 4 nebo 5). Také pro rozvoj sociálních podniků (provozní část) preferují respondenti, kromě výše uvedených dotací také vouchery a zvýhodněné půjčky/ mikropůjčky (shodně 59 % respondentů je ohodnotilo 1 nebo 2 na 5ti bodové škále). Lze tudíž odhadnout, že cca 30% sociálních podniků v ČR by pravděpodobně využilo formy zvýhodněných sociálních mikropůjček pro zahájení jejich podnikání, a pokud by se rozvinul segment sociálních mikropůjček i pro fázi provozu, tak by tuto formu využilo cca 60 % stávajících sociálních podniků.

5. V ČR existuje nedostatečně pokrytý segment sociálních mikropůjček pro sociálně či ekonomicky znevýhodněné skupiny za účelem zvýšení počtu podnikajících (OSVČ), rozvoje sociálních podniků a sociálního podnikání (viz také PwC, 2012, str. 5 a 8). Podle PwC (2012) v ČR neexistuje široká

17 V dokumentu P3 2014 (str. 14 a 16), tj. „Vyhodnocení dotazníkového šetření sociálních podniků v ČR - Zmapování situace sociálních podniků v ČR“ je také kvantifikován problém SP s přístupem k finančním prostředkům. Dostupné on-line: xxxx://xxx.xxxxx-xxxxxxxx-xxxxxxxxx.xx/xxxxxx/xxx/X0_xxxxxxx_XX.xxx

škála institucí se zkušenostmi v oblasti mikrofinancování. Tudíž v ČR nejsou s těmito formami významné zkušenosti ani na úrovni samotných sociálních podniků, a tudíž z jejich strany se v dotazníkových šetřeních projevuje jejich určitá obezřetnost k tomuto typu financování.

6. Kvantifikovaný odhad v této analýze nereflektuje náročnost a efektivitu administrace vypočteného objemu finančních prostředků (s ohledem na nízký počet sociálních podniků).

V této části jsou dle výše uvedených předpokladů zpracovány 3 varianty odhadu poptávky po sociálních mikropůjčkách sociálních podniků pro celé období 2014 - 2020:

I. Minimalistický odhad – cca 42 mil. Kč

- průměrná částka sociální mikropůjčky 420 000 Kč,

- počet žadatelů SP – 100 (2/3 ze stávajícího počtu 150 SP, žádné nové SP již nevzniknou)

II. Konzervativní odhad – cca 70 mil. Kč

- průměrná částka sociální mikropůjčky 420 000 Kč,

- počet žadatelů SP – 166 (2/3 ze stávajícího počtu 150 SP + cca 100 nově podpořených SP v rámci OPZ 2014 - 2020)

III. Maximalistický odhad – cca 140 mil. Kč

- průměrná částka sociální mikropůjčky 420 000 Kč,

- počet žadatelů SP – 166 (2/3 ze stávajícího počtu 150 SP + cca 100 nově

podpořených SP),

- během programového období 2014 – 2020 by výše uvedené SP získaly min. 2 sociální mikropůjčky pro zajištění jejich rozvoje.

3.1.3 EQ 1.3: Jaké jsou specifické problémy a potřeby jednotlivých skupin SP? EQ 1.4: Jaké jsou odlišnosti v problémech a potřebách mezi jednotlivými kraji ČR?

Jak vyplývá z analýzy evaluační otázky 2.1.2 zaměřené na hodnocení podporovaných aktivit a činností dosavadních výzev k sociálnímu podnikání (tj. 30 OP LZZ a 1 a 8 IOP) a jejich míry souladu s příčinami ústředního problému, které jsou identifikovány v evaluační otázce 1.2, tak prakticky všechny podpořené sociální podniky mají integrační charakter. To znamená, že jejich veřejně prospěšným cílem je zaměstnávání a sociální začleňování osob, které jsou určitým způsobem znevýhodněné na trhu práce. To je dáno zejména podmínkami výzev, které jsou primárně zaměřeny na vytváření nových pracovních míst pro znevýhodněné skupiny osob. Aktivity v realizovaných projektech tak logicky směřují k vytvoření podmínek pro tato pracovní místa. Z tohoto důvodu je provedena analýza specifických problémů a potřeb sociálních podniků v ČR, včetně jejich regionalizace, jednotně za celou skupinu integračních SP dle dotazníkových šetření a výzkumů v této evaluaci. Dle provedeného desk-research vyplývá, že žádný dokument (ani TESSEA či výzkum P3) se nezabývá vymezením specifických problémů a potřeb dle jednotlivých skupin sociálních podniků, včetně vymezení jejich odlišností mezi jednotlivými kraji ČR. Jsou pouze dostupné analýzy týkající se typologie SP (např. dle právní formy), ale není hlouběji hodnocen jejich regionální charakter z hlediska potřebnosti a míry problémovosti, jak je předpokládáno ve vymezení evaluačních otázek 1.3 a 1.4.

Potřebnost zaměření aktivit podpořených sociálních podniků si většina konečných příjemců ověřila prostřednictvím podrobné analýzy ještě před podáním žádosti o dotaci (78 % z nich ohodnotilo podrobnost analýzy přibližně 1-2 body na 5ti bodové stupnici, kde 1 znamenala velmi podrobná analýza, naopak 5 představovala minimální analýzu). Z realizovaného šetření vyplývá největší podíl projektů zaměřených na skupinu osob se zdravotním postižením (celkem plánovaných 44 projektů), s

odstupem následovanou skupinou dlouhodobě nezaměstnaných (16 projektů) a skupinou mládeže a mladých dospělých (12 projektů).

Tab. č. 6: Respondenti podle krajů a právních forem

Právní forma	JČ	JM	KV	KH	LB	MS	OL	PD	PL	Pha	SČ	UL	VY	ZL	celkem
a.s.												1			1
s.r.o.	1	5		1		4	3		5	1	3	7	2	4	36
v.o.s.
k.s.
družstvo	1	1				2	2				1	2			9
OSVČ	1			1		1		2	1		3			2	11
o.p.s.	2		3	2		1		1	1		1		1	1	13
občanské sdružení
církevní právnická osoba							1								1
respondenti celkem	5	6	3	4	0	8	6	3	7	1	8	10	3	7	71

Zdroj: dotazníkové šetření IREAS (09-12/2013), Dotazník 1 (KP SP OPLZZ a IOP), n=71 (počet oslovených 135)

Hodnocení příčin problémů realizace sociálního podnikání je regionálně diferencováno. Z realizovaného dotazníkového šetření vyplývají poměrně značné rozdíly z hlediska chápání závažnosti problémů realizace sociálního podnikání. Zatímco např. respondenti v Jihočeském a Jihomoravském kraji nepovažují legislativní problémy za příliš významný problém, na škále hodnocení 1-5 (1 = nejedná se o závažný problém, 5 = závažný problém / bariéra pro sociální podnikání) získaly průměrný výsledek v relativně stabilizovaných krajích, tj. Jihočeském 2,0 a Jihomoravském 2,3 bodu. Pro účastníky šetření z krajů Královéhradeckého (průměrné hodnocení 4), Olomouckého (4,3), Zlínského kraje (4) a Prahy (5)18 je to problém docela zásadní. Z těchto výsledků však nelze vyvodit jakékoliv závěry ke specifikům jednotlivých krajů a lze je považovat spíše za nahodilé.

Politické prostředí (podpora podnikání, podpora zaměstnanosti (APZ), vzdělávací politika ve vazbě na podporu sociálních podniků) jako středně významný až zásadní problém. Na škále 1 až 5 byla tato problematika hodnocena ve všech krajích 4 body (zejména respondenti z Karlovarského a Pardubického kraje a Prahy).

Přístup k finančním prostředkům je celkově považován za významný problém, nicméně i zde lze nalézt poměrně výrazné regionální rozdíly v hodnocení jeho závažnosti. Do skupiny, které jej nepovažuje za příliš významný lze zařadit respondenty z kraje Jihočeského (2,2), Plzeňského (2,6) a také Ústeckého kraje (2,5). Naopak velký význam mu přisuzují v krajích Jihomoravském, Karlovarském, Královéhradeckém, Moravskoslezském, Vysočina a také v Praze (průměrné hodnocení 4 a více). Podle názorů respondentů z Xxxxxxxxxxxxxx (4,3) a Karlovarského kraje (4,3) lze přístup k finančním prostředkům označit jako bariéru rozvoje sociálního podnikání.

I když je celkově nefinanční podpora hodnocena jako méně závažný problém realizace sociálního podnikání v ČR, názory respondentů z jednotlivých krajů se rozcházejí. Nefinanční podpora (poradenské a vzdělávací služby, mentorství a koučink, partnerství a sítě, centra podpůrných služeb a inkubátory je z hlediska svého významu považována za nevýznamný problém v krajích Vysočina, Karlovarském a, Plzeňském a Zlínském. Většina ostatních krajů hodnotí nefinanční podporu jako středně závažný problém, k významnějším problémům ji řadí respondenti z krajů Pardubického, Olomouckého a Jihomoravského.

Rozvoj sociálního podnikání jako takového (podporou měření kvality sociálních firem a jejich přínosů, přenos zkušeností a sociální franchising, výzkum v oblasti sociálního podnikání) byl celkově

18 Praha je uváděna v závorce z důvodu zastoupení pouze 1 respondenta z tohoto kraje.

hodnocen jako méně závažný problém realizace sociálního podnikání. Rozdíly hodnocení mezi jednotlivými kraji se pohybují na úrovni max. 1 bodu, čili regionální rozdíly nemají zásadní charakter ve srovnání s hodnocením ostatních problémů.

Problém nedostatečného povědomí a uznání SP ve společnosti vykazuje regionální rozdíly v míře své závažnosti. V podstatě jako bariéra rozvoje SP je hodnocený v krajích Karlovarském a Královéhradeckém. Jako závažný problém je posuzován v kraji Pardubickém a Jihomoravském. Respondenti z ostatních krajů považují nedostatečné povědomí a uznání SP ve společnosti za problém středního významu.

Souhrnně lze uvést, že v Jihomoravském, Moravskoslezském, Karlovarském kraji, Vysočině a v Praze je za zásadní problém považován kromě legislativy také přístup k finančním prostředkům. V Karlovarském, Královéhradeckém a Plzeňském kraji navíc považují respondenti za významný problém také nedostatečné povědomí a uznání SP ve společnosti. Pro respondenty z Olomouckého a Zlínského kraje je největším problémem legislativa. Zajímavé je hodnocení respondentů z Ústeckého kraje, kteří v podstatě považují všechny vymezené problémy za stejně (málo/středně) významné, rozdíly v hodnocení jsou max. 0,5 bodu. Podobně je tomu u Jihočeského kraje, v němž jsou ale rozdíly mezi hodnocením větší – max. 1 bod. Všechny předdefinované problémy dosahují v Jihočeském kraji maximálně střední závažnosti.

Respondenti dotazníkového šetření také hodnotili význam finančních nástrojů na podporu sociálního podnikání, a to jak při zahájení činnosti, tak i při rozvoji a rozšiřování SP.

I když se většina respondentů (84 % mu udělilo 1 na 5bodové škále, 1 = významný nástroj, 5 = málo důležitý nástroj) shoduje na významu dotací jako finančního nástroje pro zahájení podnikání, lze najít rozdíly v jejich hodnocení na úrovni krajů. Ve většině krajů jej řadí mezi nejpřínosnější nástroje, ale respondenti ze Zlínského kraje a Prahy jej považují za středně přínosný (hodnocení 2,7).

Hodnocení voucherů je velmi rozdílné (33 % respondentů označilo 1, ale 23 % 4 nebo 5), za velmi přínosný nástroj je označen v Pardubickém (1,7) a Olomouckém kraji (1,5) (a Praze), naopak na Vysočině (4) je považován za málo přínosný.

Zvýhodněné půjčky/mikropůjčky jsou velmi dobře hodnoceny v Pardubickém (průměrné hodnocení 1) a Karlovarském kraji (1,3) (a v Praze), zbytek krajů je hodnotí jako středně přínosné. Nejhorší je hodnocení tohoto nástroje v Jihočeském kraji (3,2).

Záruky se pohybují na celé škále možných hodnocení. Nejlepší výsledek mají v Karlovarském kraji (průměrné hodnocení 1), nejhorší hodnocení pak je u respondentů z kraje Pardubického (5) a Jihočeského (4,2).

Za celkově nejméně přínosný z uvedených nástrojů na podporu zahájení SP, označili respondenti kapitálové vstupy s průměrným ohodnocením 3,2. Nejlépe je tento nástroj hodnocen v Karlovarském kraji (2) (a v Praze), nejhůře pak v Pardubickém kraji (5).

Při celkovém pohledu na jednotlivé kraje jsou dotace preferovány, jako nejpřínosnější z uvedených nástrojů v krajích Jihočeském, Jihomoravském, Královéhradeckém, Olomouckém, Středočeském, Ústeckém a Vysočina. V Karlovarském a Zlínském kraji jsou nejlépe hodnoceny záruky, které převyšují dotace v Karlovarském kraji o 1,3 bodu a ve Zlínském o 0,3. V Pardubickém kraji respondenti stejně ohodnotili dotace, vouchery i zvýhodněné půjčky/mikropůjčky (průměrné ohodnocení 1), respondent z Prahy (šetření se zúčastnil jen 1 respondent) ocenil vouchery a zvýhodněné půjčky/mikropůjčky.

Z poznámek respondentů vyplývá, že ne vždy mají představu, co se pod uvedeným finančním nástrojem skrývá, že jim chybí znalosti o možných způsobech finanční podpory jak při zahájení, tak při rozvoji aktivit sociálního podniku.

Z hodnocení respondentů vyplývají určité rozdíly na úrovni krajů v chápání významu finančních nástrojů pro rozvoj a rozšiřování SP. Opět jsou nejvýše hodnoceny dotace, rozdíly mezi kraji nejsou až tak zásadního charakteru. Nejhorší ohodnocení dotací (s průměrem 2,3) jako nástroje podpory SP je v Karlovarském kraji.

Vouchery jsou většinou 9 krajů považovány za velmi až středně přínosné nástroje. Z tohoto hodnocení vybočuje pouze kraj Vysočina kde je tento nástroj hodnocen jako méně významný (průměr 3,7 bodu). Zvýhodněné půjčky/mikropůjčky jsou oceněny jako nejpřínosnější nástroj pro rozvoj SP v Karlovarském a Olomouckém kraji s průměrným hodnocením 1, resp. 1,3), naopak nejhorší hodnocení získaly v Jihočeském kraji (3,2). Záruky nejsou považovány za nejpřínosnější nástroj v žádném kraji, většinou jsou označeny jako nástroj středně přínosný. Za málo přínosný je uveden v krajích Jihočeském a Vysočina (4,2, resp. 3,7).

Hodnocení kapitálových vstupů je také velmi rozdílné, za velmi přínosné jsou chápány v Královéhradeckém kraji (průměrné hodnocení 1,3), naopak spíše negativně se k nim staví respondenti z Jihočeského a Plzeňského kraje (3,8, resp. 3,7).

Pokud se podíváme na pořadí finančních nástrojů na rozvoj SP v jednotlivých krajích, pak v krajích Jihočeském, Jihomoravském, Moravskoslezském, Pardubickém, Plzeňském, Středočeském a Zlínském označili respondenti jako nejpřínosnější nástroj dotace. V Karlovarském a Olomouckém kraji ocenili respondenti nejvíce zvýhodněné půjčky/mikropůjčky, přičemž v Karlovarském kraji ale zvýhodněné půjčky mají stejné hodnocení jako vouchery. Výsledky hodnocení jednotlivých nástrojů ve Zlínském kraji nejsou dramaticky rozdílné, nicméně jako nejpreferovanější nástroj vychází z tohoto hodnocení záruky.

Rozdíly jsou i v hodnocení významnosti finančních nástrojů na podporu sociálních podniků formou daňového zvýhodnění. Daňové prázdniny jsou obecně považované za relativně přínosný nástroj (průměrným hodnocením 2,3 na 5-bodové škále), což se odrazilo zejména v hodnocení respondentů v krajích Královéhradeckém (1), (Praze), Jihomoravském (1,3) a Středočeském (1,3). Naopak respondenti v Plzeňském a Pardubickém kraji ho považují za méně přínosný (4, resp. 3,7).

Hodnocení snížení odvodů na sociální a zdravotní pojištění OSVČ je velmi rozdílné. Většina krajů ho považuje za docela přínosný nástroj (nejlépe je hodnocen v krajích Jihočeském -1,6 a Vysočině – 1,7), ale respondenti z Pardubického kraje (a Prahy) ho označili se za nejméně přínosný (průměrné hodnocení 5).

Daňový odpočet pro SP působící v problémových regionech má dobré hodnocení zejména v krajích, na jejichž území se nacházejí regiony vládou ČR schválené jako problémové (na úrovni okresů nebo územních obvodů ORP), jsou to kraje Jihomoravský, Karlovarský a Moravskoslezský (ale ne Ústecký, zde je tento nástroj hodnocený jako středně přínosný). Naopak za málo přínosný je považován v Jihočeském kraji (s průměrným hodnocením 4,2), s poměrně značným odstupem následovaným Plzeňským krajem (3,6) a Vysočinou (3,3).

Daňový odpočet pro znevýhodněné skupiny kromě OZP (viz § 35 zákona o dani z příjmů) je respondenty ze všech krajů posouzen jako nástroj velmi až středně přínosný. Nejlépe je hodnocen v Pardubickém kraji (s průměrným výsledkem 1, nejhůře ve Zlínském (2,9) (a v Praze) .

Pokud shrneme přínosnost daňových zvýhodnění podle krajů, pak v Jihočeském, Plzeňském a Ústeckém kraji je za nejlepší nástroj považováno snížení odvodů na sociální a zdravotní pojištění začínajícím OSVČ na určitou dobu. V Jihomoravském, Olomouckém a Středočeském kraji (a Praze) jsou to daňové prázdniny či daňové úlevy začínajícím SP na určitou dobu. V Karlovarském kraji je nejlépe hodnocen daňový odpočet pro SP působící v problémových regionech, v Pardubickém kraji daňový odpočet pro znevýhodněné skupiny kromě OZP (viz § 35 zákona o dani z příjmů).

U zbývajících krajů nedominuje pouze jeden nástroj. Ve Zlínském kraji je hodnocení nástrojů velmi vyrovnané, nicméně nejlépe vycházejí daňové prázdniny a snížení odvodů na sociálním a zdravotním pojištění OSVČ. V Moravskoslezském kraji jsou na stejné úrovni hodnoceny 3 nástroje: snížení odvodů a obojí daňové odpočty. Podobná situace je i v Kraji Vysočina, jeho respondenti vyzdvihli daňové prázdniny, snížení odvodů a daňový odpočet pro znevýhodněné skupiny kromě OZP a naopak ponížili význam daňového odpočtu pro SP působící v problémových regionech.

Pokud jde o nástroje nefinanční podpory SP, opět lze na úrovni krajů konstatovat rozdíly. Větší využití mentoringu a koučinku je hodnoceno jako středně významný nástroj nefinanční podpory. Největší důraz na něj kladou respondenti z Pardubického a Středočeského kraje, naopak nejmenší z kraje Karlovarského.

Tab. č. 7: Hodnocení nefinančních nástrojů podle krajů

Nefinanční podpora

JČ

Pha

SČ

Větší využití mentoringu a koučinku při

zahájení podnikání, ale i v jeho průběhu

3,0

3,2

3,3

2,0

2,6

2,2

1,5

2,3

2,0

1,9

2,7

2,3

Stabilní a dostupná nabídka podpůrných služeb (informace, vzdělávání, poradenství) pro sociální podnikatele pro všechny fáze

podnikání

2,6

2,5

2,3

2,0

2,1

1,8

1,0

3,4

4,0

1,4

2,4

2,3

2,7

Založení platformy sociálních podniků a jejich zapojení do mezinárodních sítí

2,6

3,2

2,3

2,5

3,6

2,0

2,5

2,7

4,0

2,1

1,8

2,7

3,0

Existence center podpůrných služeb a podnikatelských inkubátorů, kde v daném území podnikatel získá všechny potřebné informace a služby pro rozvoj sociálních

podniků

2,5

3,6

2,7

2,5

2,3

2,5

2,0

2,7

1,0

2,6

2,4

1,7

3,2

Vyšší podpora sociálního „franchisingu tj. podpora přenosu znalostí a dobré praxe sociálních podniků uvnitř státu i přes hranice při respektování specifických

podmínek jednotlivých zemí.

2,6

3,3

2,0

2,7

3,0

1,7

1,0

2,9

4,0

2,3

1,3

3,0

Zdroj: dotazníkové šetření IREAS (09-12/2013), Dotazník 1 (KP SP OPLZZ a IOP), n=71 (počet oslovených 135)

Rozdíly v hodnocení stabilní a dostupné nabídky podpůrných služeb jsou mnohem výraznější. Pro respondenty z Pardubického a Středočeského kraje patří tento nástroj mezi nejpřínosnější, naopak v Moravskoslezském kraji (a Praze) je považován za méně přínosný.

Založení platformy sociálních podniků a jejich zapojení do mezinárodních sítí je posuzováno jak spíše středně významný nástroj, který je nejlépe hodnocen v Ústeckém a Olomouckém kraji, naopak za méně přínosný je považován v Moravskoslezském kraji (a Praze).

Existence center podpůrných služeb a podnikatelských inkubátorů je nejvýše hodnoceno v Kraji Vysočina (a Praze), malý význam mu přisuzují respondenti z Jihomoravského kraje.

Poslední uvedený nástroj, vyšší podpora sociálního „franchisingu“, je považována za velmi přínosný nástroj v krajích Pardubickém, Vysočina a Olomouckém, naopak za méně významný je označen v Jihomoravském kraji (a Praze).

Ve srovnání s hodnocením finančních nástrojů, nejsou rozdíly na krajské úrovni mezi jednotlivými nástroji nefinanční podpory tak významné, takže postavení nástroje označeného za nejpřínosnější v rámci kraje není obvykle tak výrazně dominantní. V Jihočeském kraji (a Praze) je nejlépe hodnoceným nástrojem existence center podpůrných služeb a podnikatelských inkubátorů. V Jihomoravském, Královéhradeckém, Moravskoslezském a Středočeském kraji je na první pozici mezi uvedenými nástroji stabilní a dostupná nabídka podpůrných služeb. Větší využití mentoringu a koučinku je nejpřínosnější aktivitou pro respondenty z Královéhradeckého, Plzeňského a Zlínského kraje. Pro jediný kraj, Ústecký, je nejvýznamnějším nástrojem založení platformy sociálních podniků. Ve zbývajících krajích, tj. Karlovarském, Olomouckém, Pardubickém a Vysočině, ocenili respondenti nejvýše vyšší podporu sociálního „franchisingu“.

3.1.4 EQ 1.5: Jaké jsou vhodné intervence ESF (EFRR), které řeší vymezené

problémy, resp. eliminují negativní příčiny problémů, případně podporují působení positivních faktorů?

Tato evaluační otázka představuje určitou syntézu závěrů a z nich vyplývající doporučení, která byla provedena dle jednotlivých zjištění evaluačních otázek úkolu 1, včetně jejich konfrontace se zjištěními v úkolech 2 a 3. Tato evaluační otázka byla zpracována prostřednictvím výsledků rešerše relevantních dokumentů a studií, dle které byla provedena analýza příčin problémů v oblasti sociálního podnikání a identifikovány způsoby a nástroje, jak tyto příčiny odstranit nebo alespoň omezit. Tato zjištění byla dále konfrontována s výsledky v provedených dotazníkových šetřeních, dále ověřena prostřednictvím panelu expertů a formulace konkrétních doporučení byly v závěru evaluace diskutovány v rámci workshopu s pracovníky s pracovníky ŘO OP LZZ a ZS OP LZZ a IOP a také v rámci řízených rozhovorů s pracovníky pověřenými za koordinaci či přípravu tématiky sociálního a inkluzivního podnikání pro nové programové období 2014 – 2020 (zejména MPSV, částečně i MŠMT).

Výstupem řešení této evaluační otázky jsou doporučení pro zaměření (cíle) intervencí pro sociální a inkluzivní podnikání, přičemž následující text je členěn podle identifikovaných příčin problémů sociálního (kap. 9.3.1) a inkluzivního (kap. 9.3.2) podnikání v ČR.

a) Prostředí pro sociální podnikání

1) Absence jasné definice SP a její zakotvení v legislativním systému umožňující další rozvoj SP

Cílem je vytvořit legislativní podmínky umožňující rozvoj různých forem SP s jasně vymezenými základními pojmy. Tato definice by dále umožnila rozvíjet systémovou podporu v dalších navazujících oblastech (různé úlevy na daních, na odvodech na sociálním a zdravotním pojištění apod.). Jedná se o změnu legislativy, která by odrážela reálné podmínky v ČR a umožnila další rozvoj sociálních podniků i ve vazbě na koncipování veřejných politik.

I když definice sociálního podniku v ČR existuje, není zakotvená v legislativě, což je mj. ovlivněno určitými problémy s uchopením některých kritérií sociálního podniku.19

Na základě legislativně vymezeného sociálního podniku je pak možné podpořit rozvoj sociálního podnikání systémově, např. formou změn daňové legislativy (zavedením určitých úlev), snížením odvodů na sociální a zdravotní postižení apod. Tyto náměty vyplynuly také z dotazníkového šetření realizovaného v rámci tohoto projektu.20 Návrhy respondentů byly velmi různorodé, nicméně je lze rozdělit do několika skupin:

• stabilní právní prostředí - obecně legislativa, která zjednoduší podnikání jako takové, jasný výklad zákonů a příruček, všeobecně jednodušší administrativa bez neustálých změn;

• legislativní změny spojené s legislativním ukotvením sociálního podniku;

• legislativní změny spojené s finančními nástroji - daňové zvýhodnění21 a úlevy, snížení sociálního a zdravotního pojištění, bezúročné půjčky, náhradní plnění ze strany státu, garance úvěrů státními bankami, trvalá dotace na každé vytvořené pracovní místo, efektivnější využití veřejných prostředků např. část prostředků na sociální dávky přesměrovat na tvorbu pracovních míst v sociálních podnicích, průběžné dotování SP po dosažení předem

19 V současnosti je na MPSV realizovaný projekt, který by měl přispět k definici SP a jejích indikátorů.

20 Dotazník 33 - koneční příjemci (SP) v rámci OP LZZ (Výzva 30) a IOP (Výzva 1 a 8)

21 Význam daňových zvýhodnění vyplývá i z realizovaného panelu expertů dne 15. 1. 2014

stanovených kritérií, rychlejší přístup k okamžité finanční pomoci a možnosti řešení problému, dlouhodobá finanční odměna SP, které se věnují znevýhodněným skupinám a předávají své dlouholeté zkušenosti;

• sociálně zodpovědné zadávání veřejných zakázek – výrazněji prosazovat společensky zodpovědné zadávání veřejných zakázek, obecně zjednodušení veřejných zakázek, určit povinnou, přesně procentuálně stanovenou část zakázek subjektů z komunální sféry, všech podniků se státní účastí a podniků hospodařících s nerostnými zdroji a jejich distribucí a s vodou pro zadávání zakázek sociálním podnikům, uplatňovat cenové zvýhodnění (15-20%) SP při zadávání zakázek výběrových řízení.

Návrhy řešení:

1) Provést aktualizaci definice sociálního podnikání22

2) Zvážit a do legislativy zapracovat další vhodné formy sociálních podniků, které umožní další rozvoj SP (GLE, Redeco, 2008):

• úvěrová družstva;

• vzájemné společnosti (mutuality);

• pracovní společenství (labour societies / podniky vlastněné zaměstnanci);

• finanční instituce komunitního rozvoje;

• venkovská inovační centra;

• sociální podniky s účastí obce;

• centra místního rozvoje.

3) Na základě legislativně vymezeného SP zvážit systémové možnosti jejich podpory v oblasti:

• snazšího přístupu k finančním prostředkům (např. zvýhodněné půjčky, záruky za úvěry apod.);

• daňového zvýhodnění;

• odvodů na sociální a zdravotní pojištění;

• důrazu na společensky zodpovědné zadávání veřejných zakázek.

Způsob řešitelnosti:

V případě aktualizace definice sociálního podnikání lze řešit v rámci veřejných politik (i s využitím ESF).

V případě dalších vhodných forem sociálních podniků se jedná se o změnu, která je podmíněna politickou shodou na významu této problematiky a její aplikace v praxi.

V případě dalších vhodných forem finanční podpory sociálních podniků se jedná se o změnu, která je podmíněna politickou shodou na významu této problematiky.

V OPZ to uvedeno není.

22 V definici se zaměřit na chápání SP jako podniku, který přichází se sociálními inovacemi. Z panelu expertů vyplývá i možnost/nutnost rozlišení více typů SP. Otázkou pak ale je složitost legislativy, která s tímto souvisí.

2) Neexistence měření/hodnocení přínosů SP

Cílem je nastavení systému měření sociální přidané hodnoty jako jednoho z klíčových prvků úspěchu sociálních podniků. K tomu je potřeba podpořit výzkum v oblasti sociálních podniků, který přispěje k rozšíření a prohloubení znalostí o sociálních podnicích a jejich ekonomických a sociálních dopadech, pomůže nastavit systém měření kvality a zapojení zúčastněných stran do platforem a sítí za účelem přenosu best practice a dalšího vzdělávání a rozvoje dovedností (OECD, EC, 2012c). Důležitým aspektem je také využití a modifikace zkušeností ze zahraničí.

Problémem v této souvislosti může být financování výzkumu, přičemž je možné jednak vytvořit novou instituci pro výzkum SP nebo výzkumný program, do nějž se zapojí stávající instituce VaV, vč. vysokých škol.

Návrhy řešení:

Na základě zkušeností ze zahraničí a jejich aplikací v českých podmínkách zavést:

1) systém indikátorů sociálních podniků23, které by měly být, pokud možno, kvantifikovatelná;

2) systém měření a hodnocení přidané hodnoty sociálních podniků (NBFSE, 2010, NBFSE, 2012) s využitím zahraničních zkušeností a s ohledem na podmínky českého prostředí, dostupnost dat a jejich zpracování (realizovatelnost měření a hodnocení).24 Systém měření a hodnocení přidané hodnoty sociálních podniků by měl vycházet zejména ze skutečnosti, že sociální podnik je primárně samostatný, samofinancovatelný a samoudržitelný.

Způsob řešitelnosti:

Tuto problematiku lze řešit veřejně politickými nástroji (viz např. standardy sociálních služeb v ČR) i s využitím prostředků ESF, včetně financování výzkumu v této oblasti.

Kvalita a efektivita služeb je v OPZ zahrnuta v Prioritní ose 3 Sociální inovace a mezinárodní spolupráce v SC 1: Zvýšit efektivitu sociálních inovací a mezinárodní spolupráce v tematických oblastech OPZ a dále rámci PO 4: Efektivní veřejná správa, IP 1: Investice do institucionální kapacity a výkonnosti veřejné správy a veřejných služeb na vnitrostátní, regionální a místní úrovni za účelem reforem, zlepšování právní úpravy a řádné správy, SC 1: Zvýšit efektivitu a transparentnost veřejné správy.

3) Omezená aplikace společensky odpovědných VZ

Jak je uvedeno v kapitole o příčinách problémů sociálních podniků, v České republice ke společensky odpovědnému zadávání zakázek existují metodiky i příklady dobré praxe. Nicméně určitým problémem je aplikace SOVZ v praxi, jejich využívání ze strany orgánů státní správy a samosprávy.

Cílem je dosáhnout společensky zodpovědného zadávání zakázek orgány státní správy a samosprávy a odpovídající schopnosti sociálních podniků se o tyto zakázky ucházet. Podporu společensky

23 Viz již dříve zmíněný projekt MPSV na vymezení indikátorů SP.

24 V tomto směru se lze inspirovat např.

• komplexními účetními a reportovacími nástroji, jako je Social Accounting, SROI (social return on investment), sociálně ekonomické zprávy nebo SYTA

• měřením dopadů a výkonnosti - Local multiplier 3 (LM3), Co-operative economic and social performance indicators (CESPIs), Bilan sociétal a bilancio sociale

• systémy zlepšování kvality / výkonu, např. na základě modelu EFQM nástroje K2 (Belgie), SYFO (Finsko) a C3 (UK)

• nástroji strategického managementu – SEBS (Social Enterprise Balanced Scorecard)

• standardy kvality a značky - ochranná známka pro sociální podniky, která garantuje určitou kvalitu poskytovaných služeb, např. Star Social Firms (UK), Sozialgüteziegel (Rakousko)

odpovědného zadávání veřejných zakázek ve vztahu k sociálním podnikům neomezovat pouze na komunální sociální podniky, ale naformulovat obecně.

Návrhy řešení:

1) Proškolení a rozvoj dovedností zadavatelů společensky odpovědných VZ, včetně rozpracování/aktualizace metodik a příkladů dobré praxe, zpracování akčního plánu / strategie pro společensky zodpovědné zadávání veřejných zakázek;

2) Proškolení a rozvoj dovedností uchazečů o společensky odpovědné VZ;

3) Podpora soutěžního dialogu a vyjednávání v rámci sociálně zodpovědného zadávání zakázek.

Způsob řešitelnosti:

Lze řešit veřejnými politikami, zejména prostřednictvím rozvoje znalostí a dovedností v této oblasti jak zadavatelů VZ, tak uchazečů o tyto VZ s využitím prostředků ESF.

V návrhu OPZ je tato problematika zahrnuta v podporované aktivitě „Podpora a vytváření podmínek pro vznik a rozvoj komunálních sociálních podniků“ Investiční priority 3 Prioritní osy 2: Komunitně vedené strategie místního rozvoje v rámci specifického cíle 1 Zvýšit zapojení lokálních aktérů do řešení problémů nezaměstnanosti a sociálního začleňování ve venkovských oblastech nebo v rámci aktivit Prioritní osy 4 Efektivní veřejní správa Investiční priority 1 Investice do institucionální kapacity a výkonnosti veřejné správy a veřejných služeb na vnitrostátní, regionální a místní úrovni za účelem reforem, zlepšování právní úpravy a řádné správy, SC 1: Zvýšit efektivitu a transparentnost veřejné správy.

4) Politické prostředí

Cílem je vytvořit přehledné prostředí s jasně definovanými veřejnými politikami, které jsou koordinovány, nedublují se a jsou pro uživatele přehledné a jasné.25

Návrhy řešení:

1) Určení jednoho gestora (ministerstva) zodpovědného za problematiku sociálního podnikání;

2) Ustanovení funkčního a akceschopného orgánu mezirezortní spolupráce příslušných ministerstev (průmyslu a obchodu, práce a sociálních věcí, zemědělství, pro místní rozvoj, ale také např. ministerstva financí), včetně zástupců sociálních podniků a regionálních orgánů26, aby nedocházelo k zužování této problematiky pouze na sociální oblast;

3) Koordinace veřejných politik, které jsou relevantní ve vazbě na podnikání, včetně sociálního podnikání, se zahrnutím regionální dimenze opatření na podporu sociálního podnikání v rámci veřejných politik ve vazbě na konkrétní situaci v jednotlivých regionech;

4) Podpora komunikace a spolupráce místních a regionálních samospráv se sociálními podniky27.

Způsob řešitelnosti:

Tyto záležitosti je třeba řešit na úrovni ministerstev, a zejména toho, které bude určeno jako gestor problematiky sociálního podnikání. Vytvoření orgánu mezirezortní spolupráce je organizační opatření, které lze řešit po dohodě relevantních ministerstev rychle. Nejde jen o ustavení takového

25 Politické prostředí jako bariéru podnikání uvádí také GEM 2013 (str. 45) : „Za největší bariéru pro podnikání v České republice je experty považována oblast vládní politiky. … Konkrétně se jedná o přílišné zatížení podnikatelů byrokracií a administrativou spojenou s podnikáním, nepřehledný daňový systém a v neposlední řadě až příliš často se měnící zákony.“

26 Význam potvrzen i panelem expertů.

27 Jedná se rovněž o připomínku uvedenou ve Sborníku ze studijní cesty po integračních sociálních podnicích v Čechách (P3, X. Xxxxxxxx, 2013), str. 7

orgánu, důležitá je jeho funkčnost a akceschopnost ve vztahu k řešení problémů sociálního podnikání v ČR.

Koordinace veřejných politik a zahrnutí sociálního podnikání do nich, včetně regionální dimenze je otázkou shody o významu této problematiky jako důležité a nosné v ekonomickém a sociální prostředí ČR.

Nelze řešit prostřednictvím OPZ – je to politická a organizační (kompetenční) dohoda. (Nicméně argumentačně lze podložit systémovými projekty realizovanými v rámci OPZ).

b) Financování sociálních podniků

1) Malá škála forem finanční podpory SP

Cílem je rozšíření forem finanční podpory sociálních podniků, a to jak z veřejných, tak z neveřejných zdrojů, která by ale měla vést v konečném důsledku k samofinancování SP.

Návrhy řešení:

Nastavení systému finanční podpory pro SP (EC, 2010; EC, 2013; NBFSE, 2012) pro zahájení, rozvoj a rozšiřování sociálních podniků formou:

• dotací, která ale bude spolufinancována (do výše 20 %) samotným SP;

• zvýhodněných půjček / mikropůjček28 (výše půjčky, výše úroku, doba splácení, bonus za včasné splacení apod.);

• záruk29;

• mixem výše uvedených forem podpory.

Způsob řešitelnosti:

Lze řešit veřejně politickými nástroji, včetně podpory podnikání, podpory zaměstnanosti, i v rámci programů z evropských fondů (ERDF, ESF).

V OPZ uvedeno jako podporovaná aktivita „rozvoj sociálního a sociálně integračního podnikání, např. s využitím sociálních franšíz a mobilizací finančních prostředků na podporu iniciativ sociální ekonomiky a sociálního podnikání, např. prostřednictvím mikropůjček“ v rámci Prioritní osy 2: Sociální začleňování a boj s chudobou, investiční priority 1 Aktivní začleňování, včetně začleňování s ohledem na podporu rovných příležitostí a aktivní účast a zlepšení zaměstnatelnosti. Dále lze tuto problematiku podporovat prostřednictvím aktivity „rozvoj sociálního a sociálně integračního podnikání, např. s využitím sociálních franšíz“ v rámci PO 3: Sociální inovace a mezinárodní spolupráce, SC 1: Zvýšit efektivitu sociálních inovací a mezinárodní spolupráce v tematických oblastech OPZ.

2) Omezený přístup k finančním prostředkům pro SP, jak při zahájení, tak v průběhu činnosti Cílem je umožnit a rozšířit přístup k finančním prostředkům jak začínajícím, tak stávajícím sociálním podnikům, umožnit vícezdrojovou podporu sociálních podniků a určitou nezávislost na veřejných prostředcích.

Návrhy řešení:

1) Využít pro podporu sociálních podniků fondy rizikového kapitálu30.

28 Mikrofinancování, resp. půjčky, jako vhodnou formu podpory uvádí ve své studii PWC. PWC (2013). Vymezení vhodných typů intervencí podporovatelných návratnou formou podpory, str. 9, 10, 14, 15

29 Z panelu expertů vyplynula nutnost do budoucna více klást důraz na návratné formy pomoci.

30 S využitím zkušeností MPO.

2) Podpořit nejen zahájení nového podnikání, ale formou návratné pomoci také převzetí existujícího SP např. při odchodu majitele do důchodu (OECD, EC, 2012a) a zahrnout do návratných podpor také druhou šanci pro poctivé podnikatele31 (EC, 2013).

3) Využít zkušeností ze zahraničí a iniciovat podporu sociálních podniků finančními institucemi, které jsou samy sociálními podniky (jako např. Banka pro sociální ekonomiku (N), Banka pro ženy (N), COOP 57 – Družstevní společnost a etická banka (Š), Bussiness Angels pro sociální podniky (UK)

Způsob řešitelnosti:

Lze řešit veřejně politickými nástroji, včetně podpory podnikání, podpory zaměstnanosti, i v rámci programů z evropských fondů (ERDF, ESF).

V OPZ uvedeno jako podporovaná aktivita „rozvoj sociálního a sociálně integračního podnikání, např. s využitím sociálních franšíz“ v rámci PO 3: Sociální inovace a mezinárodní spolupráce, SC 1: Zvýšit efektivitu sociálních inovací a mezinárodní spolupráce v tematických oblastech OPZ, dále se jedná o „aktivity vedoucí k zajištění snadnějšího přístupu k financování sociálních podniků pro všechny fáze podnikání“ v rámci PO 2: Sociální začleňování a boj s chudobou, IP 2.1: Aktivní začleňování, včetně začleňování s ohledem na podporu rovných příležitostí a aktivní účast a zlepšení zaměstnatelnosti, SC 2: rozvoj sektoru SE. Je třeba prosazovat zejména návratné formy pomoci, které přispějí k větší zodpovědnosti samotných příjemců pomoci při rozvíjení jejich podnikatelských aktivit, a tím ke zvýšení efektivnosti vynaložených finančních prostředků.

3) Podpořit zájem bank zvýšit dostupnost úvěrů pro nerozvinutý sektor SP

Cílem je rozvinutý systém neveřejné podpory sociálního podnikání, který je ale spojen s prohloubením znalostí a celkového povědomí zástupců finančních institucí o významu a fungování SP. I když se v ČR v některých bankách rozvíjí podpora SP, v současnosti se jedná spíše o PR, než o reálnou podporu (což vyplývá např. z výše poskytované podpory). Na druhé straně je velmi důležitá podpora SP bankami, které lépe ověří životaschopnost podnikatelských záměrů.

Návrhy řešení:

1) Zviditelnění sociálních podniků prostřednictvím osvěty o fungování a významu SP, využití příkladů dobré praxe ze zahraničí, ale také, a to zejména z již realizovaných pilotních projektů některých bank v ČR.

2) Využít zkušeností ze zahraničí a iniciovat podporu sociálních podniků finančními institucemi, které jsou samy sociálními podniky (jako např. Banka pro sociální ekonomiku (N), Banka pro ženy (N), COOP 57 – Družstevní společnost a etická banka (Š), Bussiness Angels pro sociální podniky (UK)

3) Zvážit podporu SP prostřednictvím bankovních úvěrů se zárukami od státu (příp. s využitím fondů EU).

Způsob řešitelnosti:

Lze řešit veřejně politickými nástroji, zejména prostřednictví vzdělávání a osvěty, přenosem zkušeností z některých členských zemí EU prostřednictvím např. ESF.

V OPZ lze identifikovat možnosti, jak tyto aktivity podporovat, zejména v rámci PO 2: Sociální začleňování a boj s chudobou, IP 2.1: Aktivní začleňování, včetně začleňování s ohledem na podporu rovných příležitostí a aktivní účast a zlepšení zaměstnatelnosti a PO 3: Sociální inovace a mezinárodní spolupráce

4) Chybějící systém daňových a dalších úlev pro SP

31 Pro ty podnikatele, kteří zkrachovali ne vlastní vinou (druhotná platební neschopnost).

Cílem je vhodně nastavený systém daňových a dalších úlev pro sociální podniky.

Návrhy řešení:

V souladu s českou legislativou vytvořit systém daňových a dalších úlev32, které umožní a podpoří sociální podniky, přičemž lze tyto úlevy diferencovat podle zapojení znevýhodněných skupin. V tomto smyslu je ale otázkou, zda by skupiny znevýhodněné na trhu práce neměly být definovány precizněji (a spíše v menším rozsahu). Při realizaci níže uvedených návrhů pak zohlednit nastavení podmínek pro sociální podniky zaměřené na cílovou skupinu zdravotně postižených.33

Jedná se o tyto formy úlev či zvýhodnění:

• daňové prázdniny či daňové úlevy SP na určitou dobu po zahájení činnosti;

• snížení odvodů na sociální pojištění SP na určitou dobu po zahájení činnosti;

• daňový odpočet pro SP působící ve znevýhodněných oblastech nebo pro znevýhodněné skupiny (OECD, EC, 2012c).

Způsob řešitelnosti:

V případě daňových a dalších úlev se jedná se o změnu legislativy, která je podmíněna politickou shodou o této problematice a časovými souvislostmi vyplývajícími z legislativního procesu. Prostřednictvím ESF by bylo možné financovat výzkum - přípravu podkladů pro takové úlevy (s využitím zkušeností ze zahraničí).

V OPZ to přímo uvedeno není, ale lze identifikovat možnosti, jak podpořit výzkum lze zejména v rámci Prioritní osy 2: Sociální začleňování a boj s chudobou, investiční priority 1 Aktivní začleňování, včetně začleňování s ohledem na podporu rovných příležitostí a aktivní účast a zlepšení zaměstnatelnosti.

c) Fungování samotných sociálních podniků

1) Nedostatečné znalosti, dovednosti a zkušenosti SP

Cílem je vytvořit rozvinutý systém vzdělávacích a poradenských služeb, mentoringu a koučinku pro zlepšování znalostí a dovedností aktérů SP a funkční a fungující systém center podpůrných služeb a podnikatelských inkubátorů34. Tento systém by měl být postavený na tom, že sociální podnik je podnik a jako takový musí být životaschopný. Na druhé straně jeho pracovní síla vykazuje určité specifické znaky, tudíž je potřeba umět s ní pracovat.

Návrhy řešení:

1. Vzdělávání a rozvoj dovedností zaměřené na podporu sociálního podnikání, cílit podle skupin znevýhodněných na trhu práce, spolupracovat s relevantními partnery v území.

2. Zahrnout rozvoj podnikatelských dovedností v rámci vzdělávacího procesu (od základních škol až po vysokoškolské studium)35, včetně stáží, podpora rozvoje podnikatelských dovedností v rámci mimoškolních aktivit (OECD, EC, 2012b, TESSEA, 2011), vzdělávání prostřednictvím praktických učebních modelů založených na získávání zkušeností a s využitím zkušeností reálně podnikajících lidí (EC, 2013, GEM 2013), včetně využívání moderních technologií (McKinsey Global Institute, 2012, OECD, EC, 2012a)

32 Význam daňových zvýhodnění vyplynul z odborné diskuse na panelu expertů.

33 Jedná se o připomínku uvedenou také ve Sborníku ze studijní cesty po integračních sociálních podnicích v Čechách (P3, Francová, 2013), str. 7-8, zdůvodnění: zaměstnávání osob se zdravotním postižením je podporováno legislativou, což neplatí pro osoby se sociálním znevýhodněním.

34 Význam těchto aspektů vyplývá i ze studie GEM 2013 (str. 47-49).

35 Význam vzdělávání potvrzuje i GEM 2013, kde se zdůrazňuje že, „již od základní školy měli být mladí lidé podporováni v osvojení si podnikatelských charakteristik.“ (str. 47).

3. Rozvoj poradenských služeb ve všech fázích životního cyklu sociálního podnikání (OECD, EC, 2012a, OECD, EC, 2012b, TESSEA, 2011, GEM 2013). Zaměřit se na kvalitu poradců (např. formou certifikace), kteří by měli být schopni poradit podnikatelům i v krizových situacích.

4. Využití mentoringu a koučinku při zahájení podnikání, ale i v jeho průběhu; vhodný výběr mentorů a koučů, kteří podpoří svými znalostmi a dovednostmi podnikatele (OECD, EC, 2012a, OECD, EC, 2012b)

5. Organizační opatření s cílem ustanovit 1 místo, kde v daném území stávající nebo potenciální sociální podnikatel získá všechny potřebné informace a služby (nutno stanovit územní jednotky, pro něž bude takové centrum pracovat), využít stávající sítě, příp. je rozšířit o kvalifikované poradce (specificky zaměřené na SP, tzn. že znají jak problematiku podnikání, tak problematiku práce se znevýhodněnými skupinami).

6. Podpora podnikatelských inkubátorů poskytujících relevantní podmínky pro rozvoj sociálních podniků.

Způsob řešitelnosti:

Tuto problematiku lze řešit veřejně politickými nástroji, jako jsou vzdělávací politika, politika zaměstnanosti a politika podpory podnikání, včetně využití prostředků z fondů EU. S ohledem na kompetence žáků a studentů je třeba posílit oblast školního vzdělávání k problematice podnikatelských dovedností a přípravy žáků a studentů na SVČ jako alternativu k závislé činnosti.

V OPZ lze identifikovat možnosti, jak podporovat rozvoj znalostí a dovedností v sociálním podnikání - jedná se o podporované aktivity zejména v rámci v rámci Prioritní osy 2: Sociální začleňování a boj s chudobou, investiční priority 1 Aktivní začleňování, včetně začleňování s ohledem na podporu rovných příležitostí a aktivní účast a zlepšení zaměstnatelnosti. Podpora inkubátorů je uvedena v rámci PO 3: Sociální inovace a mezinárodní spolupráce, SC 1: Zvýšit efektivitu sociálních inovací a mezinárodní spolupráce v tematických oblastech OPZ, aktivita

„Podpora kapacit pro vývoj a šíření inovací – inovačních „laboratoří, hubů36 a inkubátorů“.

2) Nerozvinutý prostor pro informace, výměnu zkušeností, přenos dobré praxe

Cílem je vytvořit fungující platformy a sítě sociálních podniků pro přenos informací a výměnu zkušeností s využitím zkušeností z prioritní osy 5 OPLZZ. V rámci podpory těchto aktivit věnovat pozornost místním souvislostem sociálního podnikání, využít sociální kapitál spočívající v úzkých vazbách na klíčové aktéry, sociální soudržnosti komunity, znalosti podnikatelských příležitostí v rámci obce, mikroregionu, neboť zakotvení sociálního podnikání v území je pro poskytovatele některých služeb (uklízení, údržba zeleně, zahradničení, řemesla) předpokladem jejich delšího fungování.

Návrhy řešení:

1) Využití stávajících a iniciace příp. nových sociálních platforem a sítí pro sběr informací a jejich přenos – shromažďování informací, skupinové financování (crowdsourcing) a řešení problémů (McKinsey Global Institute, 2012). Z národní úrovně se soustředit na propojení stávajících sítí a podporovat napojení nově „zdola“ vzniklých sítí na stávající strukturu;

2) Podporovat mezinárodní spolupráci pro sdílení zkušeností a učení se, zvyšování odbornosti a znalostí o přínosech a vhodné podpoře SP a SI ve veřejné správě, zpracování analýz a evaluací pro oblast sociálního a inkluzivního podnikání;

3) Podporovat start-up komunity a další projekty, které pomáhají propojovat začínající podnikatele navzájem mezi sebou, ale také se zkušenějšími podnikateli a s investory. (Xxxxx, Xxxx, 2012, str. 33).

Způsob řešitelnosti:

36 Jedna z možných definic hubu je např. „pracovní prostor pro setkávání a inovace“ (xxxx://xxxxxx.xxx-xxx.xxx/)

Tuto problematiku lze řešit veřejně politickými nástroji jen omezeně – spíše iniciovat, napomáhat rozvoji a zastřešit. V této souvislosti je potřeba zdůraznit, že prostředí v ČR je zatím ještě málo vyzrálé, což s sebou může přinést specifické problémy, týkající mj. chápání sociálního podnikání jako takového.

Podpora a využití tematických sítí a platforem je zahrnuta v OPZ, v Prioritní ose 3 Sociální inovace a mezinárodní spolupráce, v rámci SC 1: Zvýšit efektivitu sociálních inovací a mezinárodní spolupráce v tematických oblastech OPZ a v PO 2: Sociální začleňování a boj s chudobou.

3) Nedostatek funkčních modelů sociálního podnikání

Cílem je využití zahraničních zkušeností s rozvojem sociálního podnikání zejména sociálního franšízingu pro další rozvoj sociálních podniků v ČR.

Nicméně v této souvislosti je potřebné si uvědomit možné problémy podpory franšíz, spojené s určitou nevyspělostí českého prostředí a určitý volnější předstupeň sociálního franšízingu, a podporovat také osvětu a šíření zkušeností s franšízingem.

V zaměření (podpořených) sociálních podniků v ČR převažují SP integrační, jejichž cílem je trvalé zaměstnávání znevýhodněných skupin. Zatím velmi omezenou formou, a tedy i zkušenosti s jejich fungováním, jsou SP tranzitní, jejichž cílem je připravit znevýhodněné osoby na vstup na volný trh práce.

Návrhy řešení:

1) Podporovat rozvoj sociálních franšíz jako zdroje pracovních míst, zejm. pro skupiny znevýhodněné na trhu práce (ze zahraničních zkušeností vyplývá zaměření sociálních franšíz - úklidové služby, podpůrné služby starší a zdravotně postižené osoby, second-handy zaměstnávající osoby znevýhodněné na trhu práce apod.)

2) Podpora green jobs a environmentálně zaměřeného sociálního podnikání a poradenství pro tyto SP

3) Podpora tranzitních integračních podniků.

4) Podporovat osvětu a šíření zkušeností s franšízingem, poradenství, mentoring v rámci sociálních franšíz, zdůrazňovat osvědčené postupy a úspěšné sociální franšízy

5) Podporovat vytváření kodexu a standardů kvality v rámci sociálních franšíz

6) Nastavit dostupný systém financování pro sociální franšízy

Způsob řešitelnosti:

Lze řešit veřejnými politikami relativně rychle – implementace do podpory podnikání, do podpory zaměstnanosti.

V OPZ uvedeno jako podporovaná aktivita „rozvoj sociálního a sociálně integračního podnikání, např. s využitím sociálních franšíz“ v rámci Prioritní ose 3 Sociální inovace a mezinárodní spolupráce, v rámci SC 1: Zvýšit efektivitu sociálních inovací a mezinárodní spolupráce v tematických oblastech OPZ a dále v PO 2: Sociální začleňování a boj s chudobou.

3.2 Analýza problémů a potřeb inkluzivního podnikání v ČR

3.2.1 EQ 1.1: Jaké jsou ústřední problémy v oblasti rozvoje InP a jaké jsou jejich důsledky?

Základní vymezení inkluzivního podnikání (InP), jeho přínosy a podpora

Xxxxx a Xxxx (2012) vymezili inkluzivní podnikání ve své studii Global entrepreneurship monitor 2011 jako drobné podnikání, kdy nejčastěji jde o samostatnou výdělečnou činnost osob znevýhodněných na trhu práce.

Samostatná výdělečná činnost pro mnoho lidí se znevýhodněním často představuje vhodnější pracovní uplatnění, než práce na zaměstnanecký poměr, zejm. v technologicky náročných oborech. V ČR je významný podíl podnikajících osob na celkové zaměstnanosti (cca 15 %), v segmentu malých a středních firem cca 30 %.37 Nové podnikání znevýhodněných vytváří další pracovní místa a zvyšuje potenciál pro vznik inovačních firem s vysokou přidanou hodnotou (např. studentů a absolventů). Obecně se podporou podnikání jednotlivců zlepšují podnikatelské kompetence prospěšné pro jakoukoliv práci (projektové řízení, finanční gramotnost, komunikativnost, spolupráce ad.) a zlepšuje se vnímání a ocenění podnikání ve společnosti.

Podle Xxxxxxx (2013) představují malé a střední podniky (zahrnující samostatnou výdělečnou činnost) základ nejen bohatství regionů a států, ale zejména zajištění dlouhodobé konkurenceschopnosti. Přitom podle Světové banky (2013) se však ČR řadí v mezinárodním srovnání až na 146. místo (ze 189 hodnocených zemí) v kategorii týkající se zahájení podnikání. Dynamika podnikatelských aktivit souvisí s makroekonomickým vývojem. Paradoxně ve sféře trhu práce sehrála hospodářská krize „pozitivní“ vliv na vývoj míry podnikatelských aktivit v ČR v segmentu malých a středních firem zahrnujících podnikání OSVČ, čímž byl zčásti kompenzován nárůst nezaměstnanosti v krizových letech. Podle analýzy a údajů ČSÚ (2013, str. 2) zcela neplatí teze o tom, že počty těchto firem narůstají s růstem ekonomické aktivity. Naopak: skutečnost, kdy zejména lidé ze skupiny sebezaměstnávajících zanechávali svého podnikání, byla v ČR spojena s nástupem konjunktury - segment velkých a zčásti i středních firem byl nastartováním silného růstu ekonomiky schopen absorbovat pracovníky formou zaměstnaneckého poměru. Mezi roky 2004-2006 ubylo z nejmenších firem 105 tis. zaměstnaných osob, zatímco v ostatních větších firmách segmentu, ale i mimo něj, se zaměstnanost zvyšovala. Naproti tomu v krizovém roce 2009, ale i v roce 2010, přibylo v úhrnu 47 tis. zaměstnaných osob, díky padesátisícovému přírůstku osob samostatně výdělečně činných. Ostatní velikostní skupiny firem pracovní místa redukovaly. Za celý segment tak došlo mezi lety 2008-2010 k úbytku počtu zaměstnaných osob o 64 tisíc. Plyne z toho, že mnoho pracovníků tak v dobách nepříznivého vývoje ekonomiky využívá samostatného podnikání jako „náhražky“ nedostatečného uplatnění na trhu práce ve formě regulérního zaměstnaneckého poměru. Tento faktický „únik“ do podnikání přitom není spojen s odpovídajícím růstem produktu.

Podpora podnikání znevýhodněných je součástí koordinovaného přístupu k řešení zhoršené ekonomické situace a souvisejícího úbytku (nových) pracovních míst. Podpora InP z veřejných zdrojů byla v programovém období 2007 - 2013 vedle podpory v rámci APZ poskytována prostřednictvím OP

37 V ČR působí přibližně 700 až 790 tis. osob samostatně výdělečně činných, pracujících majitelů obchodních společností, spolupracujících členů domácnosti, zaměstnanců na dohodu o provedení práce a pracovní činnosti v malých a středních firmách v ČR, a při porovnání s cca 4,7 mil. zaměstnaných osob činí tento podíl přibližně 15

%. Podíly skupin osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) na celkovém počtu zaměstnaných osob v malých a středních firmách činí přibližně 30 % v dlouhodobém období let 2003 – 2010 (viz Technická příloha závěrečné zprávy kap. 2.1.4 Dynamika podnikatelských aktivit).

LZZ a IOP. V OP LZZ je poskytována podpora na zahájení a rozvoj sociálního podnikání (vč. zahájení podnikání OSVČ ze znevýhodněných osob) v oblasti podpory 3.1 Podpora sociální integrace a sociálních služeb v rámci globálního grantu Sociální ekonomika (výzva č. 30), a dále je inkluzivní podnikání podporováno zejména v rámci RIP ÚP v oblasti podpory 2.1 Posílení aktivních politik zaměstnanosti , v oblasti podpory 3.3 Integrace sociálně vyloučených skupin na trhu práce, v oblasti podpory 3.4 Rovné příležitosti žen a mužů na trhu práce a sladění pracovního a rodinného života a v oblasti podpory 5.1 Mezinárodní spolupráce. V IOP je podpora sociálního podnikání (vč. zahájení podnikání OSVČ ze znevýhodněných osob) poskytována v oblasti intervence 3.1c Investiční podpora poskytovatelům sociálních služeb, zaměstnavatelům a dalším subjektům při prosazování a realizaci nástrojů sociální ekonomiky (výzvy č. 1 a 8).

Ústřední problém inkluzivního podnikání

Inkluzivní podnikání v ČR se potýká se dvěma vzájemně provázanými ústředními problémy:

Kvantifikace ústředního problému inkluzivního podnikání v ČR

Z hlediska problematiky inkluzivního podnikání, tj. podnikání znevýhodněných osob, došlo podle analýzy stavu podnikání v ČR (Xxxxx, Xxxx, et al., 2013, str. 23) v posledních letech k radikálnímu poklesu nové podnikatelské aktivity právě u nezaměstnaných. Jak vyplývá z předběžných výsledků uvedené analýzy, tak roce 2013 nová podnikatelská aktivita dosáhla míry pouze 2,8 %. Přitom v roce 2011 dosahovala míra nové podnikatelské aktivity u této skupiny 9,2 % a v roce 2006 dokonce 18,9

%. Xxxxx a Xxxx v této souvislosti varují, že tento pokles ohrožuje sociální soudržnost ve společnosti, která je i jednou z priorit Evropské unie. Podnikání přestává být cestou k sebezaměstnání. Dle MPSV (2013b) připadalo v roce 201138 na jedno volné pracovní místo 14,2 uchazeče o zaměstnání (oproti 2,5 uchazečům na jedno místo v roce 2007). Při současném nízkém počtu volných pracovních míst mají problém s uplatněním na trhu práce i osoby bez znevýhodnění. Podpora podnikatelských dovedností rovněž obsahuje významný potenciál multiplikační tvorby dalších pracovních míst v nově vzniklých (mikro)podnicích, na která budou moci být umístěni uchazeči o zaměstnání, kteří sami nemají osobnostní předpoklady pro podnikání.

38 Data k 31. prosinci, zdroj: xxxx://xxxxxx.xxxx.xx/xx/xxxxxxxxxxxxxx/xxx_xxxxx/xxx0000/Xxxx0000.xxx

Příčinou tohoto stavu tudíž není pouze špatný stav na trhu práce a nestabilní makroekonomický vývoj státu, ale také i nevhodně nastavená aktivní politika zaměstnanosti v ČR při podpoře samostatné výdělečné činnosti (SVČ). Podle výsledků odborné diskuse expertního panelu v rámci této evaluace vyplynulo, že systém podpory zřízení společensky účelného pracovního místa (SÚPM) uchazečem o zaměstnání za účelem výkonu SVČ je nezbytné revidovat. Účelem by měla být podpora vzniku podnikatelských záměrů schopných se na trhu udržet a generovat nová pracovní místa. V posledních letech však docházelo k souběhu negativního makroekonomického vývoje spojeného se zvyšující se mírou nezaměstnanosti na straně jedné, a probíhající reorganizací úřadů práce v ČR na straně druhé, které v této konstelaci velmi složitě zvládaly tlak nárůstu počtu nezaměstnaných. Proměna systému by tak měla směřovat spíše ke kvalitě podpořených záměrů než kvantitě, tj. prostřednictvím podpory začínajících OSVČ z řad uchazečů o zaměstnání by se výrazně měla posílit bilanční diagnostika, vstupní poradenství z hlediska přístupu k financování, následné poradenství. Xxxxx, Xxxx et al. (2013, str. 23) uvádí, že výsledkem by neměla být jen podpora finanční, ale hlavně kvalitní trénink zaměřený na přípravu životaschopných podnikatelských modelů a osvojení podnikatelských dovedností. Problém s nastavením APZ identifikovali také Hora a Sirovátka (2012, str. 17), kteří zjistili, že dosavadní podpory SVČ se znevýhodněných osob v podstatě netýkaly. Programy podpory samostatné výdělečné činnosti jsou více zaměřeny na osoby s vyšší úrovní vzdělání (i na VŠ), na osoby ve středním věku a na osoby bez zdravotních problémů, ale také na osoby, které pociťují určitou menší úroveň zdravotních problémů. Nepokrytí významné části znevýhodněných osob v této problematice podpory zahájení SVČ má za důsledek prohlubujícího se problému nízké úrovně zahájených podnikatelských aktivit v důsledku nedostatečné kvalifikace či nízké úrovni vzdělání.

Pro společnost je přínosná podnikatelská aktivita všech věkových skupin. Na jedné straně jsou mladí lidé s čerstvými nápady, znalostí jazyků, počítačů a bez hypoték a dalších závazků. Na straně druhé jsou starší lidé se zkušenostmi, kontakty a finančním zázemím, v řadě zemí též s dostatečnými znalostmi IT. Z lidí zapojených do nové podnikatelské aktivity v ČR představovali v roce 2011 lidé mladší 34 let celkem 47% (Xxxxx, Xxxx, 2011) a podle předběžných zjištění za rok 2013 se tento podíl dále zvýšil na úroveň 53,3 % (Xxxxx, Xxxx et al., 2013, str. 22). V porovnání s rokem 2006 došlo přitom k výraznému růstu nové podnikatelské aktivity u nejmladší skupiny ve věku od 18 do 24 let. Relativní podíl této věkové skupiny na nové podnikatelské aktivitě je 18,7 % a ČR je v tomto měřítku mezi zeměmi na 12. místě, podobná situace je například v Německu. Vyšší podíl je například v Litvě. Na růst nové podnikatelské aktivity v nejmladší skupině pravděpodobně působí několik faktorů. Jedním z nich je zhoršení uplatnitelnosti na trhu práce, zejména pro absolventy středních škol, ke kterému došlo v souvislosti s ekonomickou krizí. Podnikání se tak jeví více zajímavou alternativou. Druhým může být rozšíření internetu, mobilních aplikací a sektoru informačních a komunikačních technologií obecně, ke kterému má mladá generace blíže a dokáže v něm nacházet dobré příležitosti. Konečně mohou hrát svou roli i předměty a vzdělávací aktivity zaměřené na podnikání, které se na vysokých a částečně i na středních školách v posledních letech rozvíjejí. Na druhou stranu se však ČR umístila až na 39. místě v mezinárodním porovnání v případě již zavedené podnikatelské aktivity osob u nejmladší skupiny ve věku od 18 do 24 let, která navíc vykazuje trvalý pokles.

Podle GEM (Xxxxx, Xxxx, 2012, str. 27) jsme na tom relativně nejhůře u nové podnikatelské aktivity lidí v předdůchodovém věku, kde je ČR v nové podnikatelské aktivitě v mezinárodním srovnání až na

40. místě. Rovněž i strategická evaluace OPLZZ (DHV, NVF, str. 33) identifikovala jako nejvíce ohroženou nezaměstnaností věkovou skupinu 50+, což se hlavně projevuje u skupiny 50 – 54 let, jejíž podíl činí mezi 12 – 15 % na celkové nezaměstnanosti. V roce 2010 zároveň vzrostl podíl věkové skupiny 55 – 59, a to i s ohledem na prodlužování věku nároku na odchod do důchodu a tím snížení počtu osob, které mohou v této věkové skupině žádat o předčasný důchod, čímž mnozí řešili problém nezaměstnanosti. Z hlediska efektů stávajících rekvalifikačních programů zjistili Xxxxxxx a Sirovátka (2008, str. 51), že největší efekty jsou dosahovány u účastníků ve středním věku, naopak nejmenší efekty jsou u účastníků nad 50 let.

Při podrobnějším porovnání nových podnikatelských aktivit u mužů a žen je situace v ČR podobná ostatním zemím, tj. je zapojeno více mužů než žen (10,5 % mužů a 4,09 % žen v roce 2013), nicméně se zhoršujícím se trendem vývoje. Zatímco v roce 2006 činil tento poměr mužů a žen přibližně 2,18 (mj. počátek programového období 2007 – 2013), tak v období důsledků hospodářské krize se tento poměr zvýšil cca na 2,56 v roce 2011 i 2013, což jasně naznačuje snižující se podíl žen v nových podnikatelských aktivitách (viz Xxxxx, Xxxx et al., 2013, str. 21).

Z hlediska dosaženého vzdělání byla v analýze GEM 2013 prokázána souvislost mezi výší dosaženého vzdělání a mírou nové podnikatelské aktivity. Zatímco se základním vzděláním je do podnikání zapojeno pouze 3,5% lidí, v případě vyučených osob se jedná o 4,1 % vyučených (velmi podobný výsledek jako v roce 2011). Zejména lidé se základním vzděláním mají potíže s přežitím jimi zakládaných firem. V případě zapojení vyučených do podnikání může situace naznačovat obsazenost trhu stávajícími řemeslnými firmami či též špatnou dobu pro zahájení nezávislého podnikání. Otázka souladu úrovně současného učňovského školství, které vybavuje své čerstvé absolventy určitými kompetencemi, s podmínkami a aktuální situací na trhu práce je rovněž velmi problematická právě v souvislostech týkajících se úspěšného zahájení podnikání. Naopak u lidí s vysokoškolským vzděláním se jedná o více než 10 %. Dlouhodobě velmi vysoká zůstává úroveň nové podnikatelské aktivity u lidí s doktorským titulem (viz Xxxxx, Xxxx et al., 2013, str. 24, 25).

Regionální diferenciace problematiky inkluzivního podnikání v ČR

Jaké jsou meziregionální disparity na úrovni krajů v ČR v oblasti inkluzivního podnikání? Podle regionů NUTS2 (viz Xxxxx, Xxxx et al., 2013, str. 24) byla dosažena nejvyšší míra nové podnikatelské aktivity v Praze, konkrétně 10,6 %. To nicméně představuje mírný pokles o 0,7 % oproti úrovni z roku 2011. Na druhém místě se umístil region Severovýchod (růst o 1,8 %), na třetím Moravskoslezský region (růst o 2,6 %), na čtvrtém Jihovýchod (pokles o 1,9 % v porovnání s rokem 2011). Nízká míra podnikatelské aktivity zůstala stejně jako v roce 2011 na Střední Moravě (růst o 0,3 %) a Jihozápadě (pokles o 0,9

%). Rozdíly mezi regiony jsou statisticky významné (p<0,01). Naopak rozdíly v míře již zavedené podnikatelské aktivity mezi jednotlivými regiony nejsou významné. Podle provedené analýzy rozptylu pro porovnání jednotlivých krajů ČR (viz Xxxxx, Xxxx et al., 2013, str. 26) vyplynulo, že statisticky významně vyšší podnikatelskou aktivitu bylo možné zaznamenat v Karlovarském kraji v porovnání s krajem Pardubickým, Olomouckým a Moravskoslezským. Problematiku regionální diferenciace inkluzivního podnikání v ČR lze rovněž doložit statistikou APZ za rok 2011 – viz níže uvedená tabulka. Nejvyšší počet uchazečů o podporu týkající se SVČ vykázaly Jihomoravský a Moravskoslezský kraj, které jsou svou ekonomickou strukturou značně odlišné. Rovněž nelze identifikovat ani výraznější pravidelnost mezi jednotlivými kraji. Nižší hodnoty v počtu uchazečů v případě Libereckého, Zlínského a Karlovarského kraje je zapříčiněn tím, že se jedná o relativně malé kraje. Z hlediska struktury je však vhodné zdůraznit významně nižší podíl žen, také nižší podíl mladých osob do 25 let a zcela minimální počty starších osob nad 55 let ve všech krajích ČR.

Tab. č. 8: Výkaz o aktivní politice zaměstnanosti za rok 2011 – osoby SVČ

Kraj	PočetUch	ZTohoOZP	ZTohoZen	ZTohoDo25let	ZTohoNad50let	ZTohoNad55let
Jihomoravský	319	13	117	38	28	8
Moravskoslezský	304	8	87	27	29	5
Vysočina	240	11	96	35	21	8
Olomoucký	223	3	63	29	16	5
Ústecký	191	0	35	8	6	2
Plzeňský	184	9	93	21	14	4
Středočeský	157	4	29	3	10	5
Jihočeský	155	12	57	14	15	5
Pardubický	146	3	47	19	11	5
Liberecký	120	4	65	12	14	6
Zlínský	119	6	40	9	3	1
Karlovarský	117	5	46	10	11	6
Královehradecký	109	2	25	2	6	2
Hl. m. Praha	23	0	10	0	3	0
Celkem	2407	80	810	227	187	62

Zdroj: vlastní úprava dle údajů MPSV

Hlavní příčiny ústředního problému inkluzivního podnikání – kontext, souvislosti a budoucí problémy na trhu práce v ČR

Hlavní příčiny problému inkluzivního podnikání jsou poměrně složitě vzájemně podmíněné a nelze konstatovat, že by byla chyba pouze v jedné záležitosti. Naopak se jedná o určitý komplex příčin, které jsou detailněji analyzovány v následující kapitole a evaluační otázce 1.2. Obecně však mají obyvatelé ČR v porovnání s ostatními zeměmi nízkou sebedůvěru, pokud jde o přesvědčení, že mají dovednosti, znalosti a zkušenosti potřebné pro zahájení nového podnikání. To může podvazovat podnikatelskou aktivitu v samém zárodku. Tato sebedůvěra je výrazně vyšší u mužů, u vysokoškoláků, u lidí z Prahy a Středních Xxxx a u domácností s vysokým příjmem. Velký rozdíl u nás panuje mezi muži a ženami v sebedůvěře. (viz Xxxxx a Xxxx, 2012, str. 35). Radikální pokles počtu i podílu nezaměstnaných zahajujících podnikání je zapříčiněn negativním makroekonomickým vývojem, který v minulých letech doprovázela reorganizace úřadů práce v ČR, které byly kapacitně přetížené. Příčiny pro malý počet a podíl osob znevýhodněných (ohrožených) na trhu práce zahajujících podnikání a následně podnikajících jsou stejné, jako jsou dále negativně zesíleny i dalšími příčinami, mezi které patří nedostatečná kvalifikace vůči požadavkům na trhu práce a nízké vzdělání a dovednosti znevýhodněných osob na trhu práce pro zahájení podnikání, a dále také nedostatek prostředků pro financování zahájení podnikání, averze k riziku podnikatelských aktivit spojená s nízkou podnikatelskou sebedůvěrou znevýhodněných osob.

Problematiku inkluzivního podnikání budou negativně ovlivňovat i obecně formulované budoucí problémy v oblasti zaměstnanosti (DHV, NVF, str. 30, 31), z nichž tématu SP a InP se týká nejvíce:

• Snižující se míra zaměstnanosti – vysoká a perspektivní zaměstnanost je v zemích bez výrazného přírodního bohatství jediným zdrojem ekonomické prosperity. Budoucí ekonomickou prosperitu lze dosáhnout prostřednictvím zvyšování zaměstnanosti v oborech činností s vysokou přidanou hodnotou. Stanovení indikátoru 75 % úrovně zaměstnanosti osob ve věku 20 – 64 let ve strategii Evropa 2020 směřuje k tomu, aby členské státy EU lépe využívaly potenciálu své stárnoucí populace. ČR se v současné době pohybuje mírně nad evropským průměrem míry zaměstnanosti, nedosahuje však hodnot jako vyspělé, hlavně severské, evropské země. Vzhledem k tomu, že od konce 90. let má v ČR tento indikátor spíše klesající tendenci, problém s

jeho naplněním se jeví jako reálný. Protisměrným vlivem sice bude působit postupné zvyšování věku odchodu do důchodu, přestože v tomto období ještě nedosáhne hranice 65 let. Stimulaci sklonu k zaměstnanosti bude nutné podpořit nejen u uchazečů o zaměstnání spokojujících se se životem na sociálních dávkách, ale také u osob v předčasném důchodu a u ekonomicky neaktivních osob v produktivním věku.

• Prohlubující se rozdíly v zaměstnanosti v regionech – míra zaměstnanosti je rozdílná nejen v jednotlivých regionech – krajích, ale i uvnitř krajů. Míra zaměstnanosti ovlivňuje koupěschopnou poptávku a tím i ekonomický a sociální rozvoj regionu. Pokud v budoucnu nebudou zacílena opatření do podpory zaměstnanosti nejvíce ohrožených regionů, problém ekonomického zaostávání a možných lokálních sociálních nepokojů v regionech s vysokou nezaměstnaností poroste.

• Nevhodná sektorová struktura zaměstnanosti – přestože se v ČR postupně mění struktura zaměstnanosti z hlediska sektorů ve prospěch terciárního sektoru, česká ekonomika je dosud charakterizována významným podílem sekundárního sektoru a v něm zpracovatelským průmyslem a stavebnictvím. Vyspělé evropské země naopak postupně zvyšují zaměstnanost v sektoru služeb, což bude trendem v následujícím období i v ČR, přestože se předpokládá, že průmyslová výroba bude v ČR i nadále hrát klíčovou roli. Rizikem této změny je nevhodná kvalifikační struktura osob, které postupně budou ztrácet práci v sekundárním sektoru a jen obtížně se se stávající kvalifikací zaměstnají v sektoru služeb.

• Setrvalý stav v nízké úrovni zapojení flexibilních forem práce, vyřazující z trhu práce osoby, které mají osobní překážky pro zapojení do pracovního procesu na plný úvazek s pevně stanovenou pracovní dobou a pracovištěm (zdravotní stav, péče o dítě či jinou závislou osobu, výkonnost související s věkem, další osobní důvody). Rovněž tak určité skupiny ekonomicky neaktivních osob projeví více vůle se zaměstnat, pokud jim budou nabídnuty jiné formy zaměstnávání než na plný úvazek s pevně stanovenou pracovní dobou a místem výkonu práce. Pokud nebudou přijata opatření, motivující zaměstnavatele k širšímu rozsahu vytváření flexibilních pracovních smluv a organizace práce, nebude možné tyto osoby do zaměstnanosti začlenit.

Obr. č. 2: Strom ústředního problému InP

Zdroj: vlastní zpracování dle provedené rešeršní analýzy, dotazníkových šetření a expertního panelu

3.2.2 EQ 1.2: Jaké jsou příčiny ústředních problémů pro InP vymezených v rámci řešení evaluační otázky 1.1?

Inkluzivní podnikání v ČR zahrnuje 2 ústřední problémy, tj. malý počet osob znevýhodněných (ohrožených) na trhu práce zahajujících podnikání, a dále radikální pokles počtu i podílu nezaměstnaných zahajujících podnikání.

Příčiny tohoto stavu lze identifikovat na základě rešerší dokumentů a rozdělit do několika skupin (např. XXXXX, 2008; Xxxxxxxxx, 2012; Xxxxx a Xxxx, 2012; DHV, NVF, 2012; Naviga 4, HOPE-E.S., 2013):

a) Nedostatečná kvalifikace vůči požadavkům na trhu práce a nízké vzdělání a dovednosti znevýhodněných osob na trhu práce

• úzký okruh činností pro zahájení podnikání

• nedostatek schopností pro zahájení podnikání

• preference zaměstnání s jednoduchou pracovní náplní spojená s malou flexibilitou žen po mateřské a OZP

b) Nedostatek prostředků pro financování zahájení podnikání, averze k riziku podnikatelských aktivit spojená s nízkou podnikatelskou sebedůvěrou znevýhodněných osob

• xxxxx xxxxxx nést riziko podnikání

• nízká podnikatelská sebedůvěra znevýhodněných osob

c) Makroekonomický vývoj spojený s hospodářskou krizí, podnikatelské prostředí

• nízký počet příležitostí ve strukturálně postižených regionech

• slabé výsledky rekvalifikačních programů k podnikání oproti předkrizovému období

ad a) Nedostatečná kvalifikace vůči požadavkům na trhu práce a nízké vzdělání a dovednosti znevýhodněných osob na trhu práce pro zahájení podnikání

Stručná charakteristika problému:

Jednou z hlavních příčin toho, že nezaměstnaní a znevýhodnění na trhu práce nezahajují podnikání je jejich neodpovídající kvalifikace, dovednosti a nízké vzdělání. Nedostatek schopností pro zahájení podnikání vyplývá z toho, že problematika podnikání (samostatné výdělečné činnosti) je jen velmi okrajově (či vůbec) zařazena do škol. Vývojové tendence na trhu práce dlouhodobě přispívají k marginalizaci a vytěsňování nekvalifikované či nízkokvalifikované pracovní síly, zejména pak doprovázené výrazným trvalým poklesem počtu pracovních míst nevyžadujících vyšší či specifické vzdělání. Důsledkem jsou špatně kvalifikované osoby na trhu práce, resp. vysoká míra nezaměstnanosti nízkokvalifikovaných osob v ČR a hrozba dlouhodobé nezaměstnanosti.

Nedostatek zkušeností, znalostí a základních podnikatelských dovedností je velmi charakteristický při zahájení podnikání obecně. Ochota a odvaha podnikat jsou závislé na množství faktorů, mezi něž patří rodinné zázemí (zda rodiče podnikali), věk, zdravotní stav, pracovní a podnikatelské zkušenosti, vzdělání, přístup k finančním zdrojům a do podnikatelských sítí, výše sociálních podpor apod. (OECD, EC, 2012b; OECD, EC, 2012c).

Podle provedených šetření na úrovni tvůrců politik (COPIE D.T.) vyplynulo, že v ČR nedochází k podrobnému a pravidelnému informování o problematice podnikání znevýhodněných osob (např. představení příkladů podnikatelů, informace o podpůrných aktivitách). Také se nekonají dostatečně pravidelné informační akce o možnostech podnikání pro znevýhodněné osoby v regionech ČR. Nedostatek schopností pro zahájení podnikání vyplývá podle tvůrců politik i poradců pro inkluzivní podnikání z toho, že problematika podnikání (samostatné výdělečné činnosti) je jen velmi okrajově (či vůbec) zařazena do škol. Tento nedostatek je částečně kompenzován pozitivním hodnocením činností pracovních agentur, které nabízejí poradenství a kurzy pro zájemce o zahájení podnikání nebo o možnostech finanční podpory. Obdobně byl velmi pozitivně hodnocen přístup a kvalita poradenských pracovišť, které disponují dobrými znalostmi a informují zájemce o zahájení podnikání transparentně a úplně o možnostech i rizicích spojených s podnikáním. Samotní znevýhodnění podnikatelé v šetření COPIE pozitivně hodnotili organizované informační akce k problematice zahájení podnikání, rovněž velmi pozitivně hodnotí odborné znalosti poradců, naopak za nedostatečné považují pravidelnost a podrobnost informací, poskytovaných místními či regionálními médii o možnostech podnikání. V dotazníkovém šetření u konečných příjemců podpořených s projekty na InP byla tato problematika hodnocena jako středně-problematická (na škále 1 – 5 dosáhla úrovně 3,1). Počet rekvalifikačních programů je v ČR dostatek, nicméně však významně nenavazují na bilanční diagnostiku v případě začínajících OSVČ.

Velmi podstatnou příčinou znevýhodnění osob s nízkou kvalifikací na trhu práce je způsobeno obecnými trendy v posledních letech. Xxxxxxxx a Hora (2010, str. 50, 51) zjistili, že studie současných evropských pracovních trhů ukazují na stále markantnější nesoulad mezi pracovními místy a pracovní silou v oblasti vzdělání/kvalifikace (qualification gap). Vývojové tendence na trhu práce totiž dlouhodobě přispívají k marginalizaci a vytěsňování nekvalifikované či nízkokvalifikované pracovní síly z pracovního trhu, způsobené na jedné straně stále velmi silným zastoupením kategorie osob s nízkým vzděláním v celkové populaci, na druhé straně také výrazným trvalým poklesem počtu pracovních míst nevyžadujících vyšší či specifické vzdělání. Ačkoliv ČR nepatří k zemím nejvíce ohroženým problémem nízkého lidského kapitálu pracovní síly, tak přesto i zde je patrné, že lidé s nízkou úrovní vzdělání tvoří pětinu populace starší 15 let, častěji jsou zastoupeny ženy. Specifikum ČR v této souvislosti tak můžeme spatřovat spíše než v početně velkém zastoupení lidí s kvalifikací dosahující maximálně základního vzdělání

V provedených analýzách Lukeše a Xxxxx (2012, str. 28) vyplynula souvislost mezi výší dosaženého vzdělání a mírou nové podnikatelské aktivity. Zatímco je do ní zapojeno pouze 3,4% lidí se základním vzděláním, u lidí s inženýrským či magisterským titulem je to 9,7% a u jedinců s doktorátem dokonce 17%. Obecně je pak možné pozorovat zřetelně nižší procento zavedené podnikatelské aktivity v porovnání s novou u lidí se základním a středoškolským vzděláním. To může naznačovat, že zejména tyto dvě skupiny mají potíže s přežitím jimi zakládaných firem. (Xxxxx, Xxxx, 2012, str. 30)

ad b) Nedostatek prostředků pro financování zahájení podnikání, averze k riziku vyplývajícího z podnikatelských aktivit spojená s nízkou podnikatelskou sebedůvěrou znevýhodněných osob

Stručná charakteristika problému:

Dostatek finančních prostředků pro zahájení podnikatelské činnosti a rovněž i jejich zajištění v průběhu podnikání je v ČR velice problematické a rizikové. Tyto aspekty pak automaticky vyvolávají právě u znevýhodněných osob na trhu práce také sociální a psychologické problémy, které mohou sehrávat poměrně významnou roli při zahájení podnikání (nedostatek sebedůvěry, obavy, nedostatek podpory v rodině apod.). Z těchto důvodů pak vyplývají nejen averze k riziku k podnikatelským aktivitám, ale také nízká podnikatelská sebedůvěra znevýhodněných osob. Populace v ČR má navíc obecně v porovnání s ostatními zeměmi nízkou sebedůvěru, pokud jde

o přesvědčení, že má dovednosti, znalosti a zkušenosti potřebné pro zahájení nového podnikání.

Zajištění financováním zahájení podnikatelské činnosti (investice do technologie, budov, do znalostí

– lidské zdroje) je velice problematické a rizikové. Stejně tak je i problém při zajištění financování v průběhu realizace podnikání (provozní kapitál, prodlužování splatnosti faktur). Podle provedeného šetření u tvůrců politik i poradců k tématice InP (COPIE) je tato dostupnost financování pro znevýhodněné podnikatele skutečně problematická (na stupni od 1 – 5 dosahovalo úrovně kolem 1,5 významu problému). Ve vnímání této problematiky však existují určité meziregionální rozdíly, kdy např. v Jihočeském kraji je možnost získání půjček pro začínající podnikatele ze znevýhodněných skupin obyvatelstva vnímána pozitivněji (4,3b) ve srovnání s Ústeckým krajem (1,6b). Tento výsledek patrně odráží kontext strukturálního problému Ústeckého kraje, kde může mít začínající podnikatel skvělý podnikatelský plán, nicméně regionální socioekonomické podmínky budou významnou bariérou úspěšného podnikání. Tento aspekt byl stejně hodnocen i ze strany znevýhodněných podnikatelů, podle kterých není problém se založením podnikatelského účtu nebo přístup k dotacím (3b), ale získání půjčky hodnotili jako velmi problematické (1,5). Navíc i z hlediska pohlaví to bylo obtížnější pro ženy (1,4) než pro muže (1,8).

Kromě nedostatečného přístupu k financování bylo v dotazníkovém šetření u konečných příjemců InP v OPLZZ dále negativně hodnoceny také podpůrné služby (co-workingová centra, poradenství, marketing, účetnictví, komunikace, ale třeba i hlídání dětí apod.). Někteří respondenti se zaměřili obecně na podporu podnikání ze strany státu a vnímání podnikatelů společností (často negativní, ovlivněné různými kauzami), ale také sociální a psychologické aspekty, které mohou sehrávat poměrně významnou roli při zahájení podnikání (nedostatek sebedůvěry, obavy, nedostatek podpory v rodině apod.). Z těchto důvodů pak vyplývají nejen averze k riziku k podnikatelským aktivitám, ale také nízká podnikatelská sebedůvěra znevýhodněných osob.

Dostupnost veřejných zdrojů tudíž představuje základní východisko pro iniciaci podnikatelské činnosti zvláště pak u znevýhodněných osob. Na tuto dosavadní negativní záležitost v oblasti zahájení podnikání již reagovala Koncepce podpory MSP na období 2014 – 2020 (viz MPO, 2012, str. 84), ve které bude část podpory zaměřena i na začínající podnikatele. Zejména v hospodářsky slabých regionech (jako např. v regionech vymezených pro roky 2010–2013 usnesením vlády ČR č. 141/2010 jako regiony se soustředěnou podporou státu) je nutné podporovat právě tuto skupinu podnikatelů, která se může rekrutovat i z řad dlouhodobě nezaměstnaných osob a osob ohrožených či postižených sociální exkluzí. Pro začínající podnikatele bude klíčová podpora prostřednictvím zvýhodněných úvěrů, záruk, kapitálových vstupů (venture kapitál) a také poradenství.

V této souvislosti bude využito zkušeností z realizace programů s Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou a pilotního projektu Seed fond v rámci Operačního programu podnikání a inovace na období let 2007 až 2013. Tyto nástroje tak mohou napomoci k realizaci inovativních projektů v obtížné rané fázi podnikání. Dle zahraničních zkušeností vyplývá (PwC, 2012, str. 4), že podpora mikrofinancování není omezována pouze na začínající podnikatele. Z hlediska podmínek poskytování podpory je snahou nastavit parametry poskytovaných produktů maximálně v souladu s tržním prostředím, kdy např. úroková míra je v některých případech vyšší než standardní tržní. Je to z toho důvodu, že je potřeba zohlednit vyšší rizikovost těchto produktů a vysoké provozní náklady a náklady na správu portfolia. Důležitým aspektem je rovněž skutečnost, že finanční podpora je vždy spojena s osobním přístupem k příjemci podpory / podnikateli. Ve všech schématech je vždy kladen důraz na další vzdělávání podnikatelů, poradenství, coaching a mentoring s cílem zvyšovat podnikatelské dovednosti a tím i stabilitu příjemce podpory / podnikatele.

Dle dosud nijak významně využitých osvědčených řešení ze zahraničí by problematika podpory začínajících nejen znevýhodněných osob v jejich podnikatelské činnosti měla zahrnovat zejména následující oblasti (PwC, 2012, str. 35):

- zvyšování finanční gramotnosti,

- přípravu business plánu, marketingové strategie včetně identifikace tržního potenciálu,

- trénink vyjednávacích schopností a dovedností pro účely jednání s poskytovateli podpory, příp. s potenciálními investory,

- pomoc s odbytem.

Vzhledem k motivaci GEM (Xxxxx, Xxxx, 2012, str. 12) klasifikuje podnikatele podle toho, jsou-li motivováni příležitostí nebo nutností. Rozdíl mezi těmito dvěma oblastmi motivace je v tom, že někteří lidé začínají podnikat, protože rozpoznali tržní příležitost, a jiní proto, že nemohou sehnat dobré pracovní místo. Toto rozdělení je pochopitelně vhodnější pro studium podnikatelů v ranějších stádiích podnikatelského procesu. Zástupci InP jsou motivováni většinou nutností. Xxxxx a Xxxx (2012, str. 5) tuto problematiku analyzovali i z hlediska sebedůvěry znevýhodněných osob. Naše populace má v porovnání s ostatními zeměmi nízkou sebedůvěru, pokud jde o přesvědčení, že má dovednosti, znalosti a zkušenosti potřebné pro zahájení nového podnikání. To může podvazovat podnikatelskou aktivitu v samém zárodku. Tato sebedůvěra je výrazně vyšší u mužů, u vysokoškoláků, u lidí z Prahy a Středních Xxxx a u domácností s vysokým příjmem. Pouze 39,2% obyvatel v ČR se domnívá (viz Xxxxx a Xxxx, 2012, str. 35), že má dovednosti, znalosti a zkušenosti potřebné pro zahájení nového podnikání. Tím se Česká republika umístila až na 41. místě z 54 zemí. Situace zůstává velmi podobná jako v roce 2006. Toto vlastní přesvědčení je přitom pro zahájení vlastního podnikání velmi důležité, neboť lidé, kteří si nevěří, kvůli tomu s podnikáním ani nezačnou, i když by třeba potřebné dovednosti a znalosti objektivně měli. Velký rozdíl u nás panuje mezi muži a ženami v sebedůvěře. Zatímco o svých předpokladech pro podnikání je přesvědčeno 48,4% mužů, o tomtéž je přesvědčeno pouze 29,9% žen. Výsledek je tak podobný jako v roce 2006. Tento rozdíl v sebedůvěře může do značné míry vysvětlit zřetelný rozdíl mezi podnikatelskou aktivitou mužů a žen.

Z hlediska obav znevýhodněných skupin pro zahájení podnikání je podle Xxxxxxx a kol. (2012) v dosavadních zdrojích opomíjen vztah k OPVK. Jedná se o vztah mezi podnikáním, jeho požadavky na posilování podnikavosti, na profilování odborného zaměření absolventů dle současné a očekávané poptávky na trzích práce (potřeby podnikatelské sféry). Opomenuty jsou tak vazby na vzdělávací aktivity realizované OP VK v oblasti základního vzdělávání (podnikavost), sekundárního a terciárního vzdělávání – podpora oborů, po jejichž absolventech je poptávka na stávajícím trhu práce a lze očekávat pokračování této situace i v dalších letech (učební obory, řemesla, technické a přírodní obory VŠ) + rozvoj podnikatelských dovedností (střední a vysoké školy), podpora technických a přírodních oborů VŠ. Nedostatečně je zohledněna i sféra dalšího vzdělávání a celoživotního učení.

ad c) Makroekonomický vývoj spojený s hospodářskou krizí, podnikatelské prostředí

Stručná charakteristika:

V období hospodářské krize po roce 2008 došlo v ČR k výrazným proměnám nejen v ekonomice, ale také ve fungování trhu práce. Problémy ekonomiky se projevily zejména v nestabilní ekonomické situaci, nepříznivém podnikatelském prostředí, časté případy platební neschopnosti firem, a návazné osobní problémy spojené se schopností zvládat stres, nestability příjmů s dopadem na rodinu, snížení či ztráta motivace k podnikání u znevýhodněných osob. Důsledkem vývoje hospodářské krize pak logicky byla i nižší úspěšnost rekvalifikačních programů, které zároveň obsahují programy k tématice podnikání.

V posledních letech došlo v ekonomice ČR k výrazným proměnám v důsledku hospodářské krize, která stále není u svého konce, a pravděpodobně se může i častěji (periodicky) vracet, a to v souvislosti s nedořešenou fiskální krizí některých států v EU. Xxxxxxxx a Hora (2010, str. 51) zjistili, že v důsledku změn na trhu práce a postupné vyšší náročnosti na kvalifikovaná pracovní místa dochází k tomu, že lidé s nízkou kvalifikací stále méně participují na pracovním trhu a pokud, tak předně na nepopulárních a nejistých sekundárních pracovních trzích. Naopak se tato skupina lidí výrazně častěji podílí na nezaměstnanosti, často dlouhodobé či opakované. Mnozí (zejména starší generace) se navíc snaží svou situaci řešit únikem do ekonomické neaktivity (předčasné starobní důchody, mateřská dovolená).

Tyto záležitosti byly potvrzeny v dotazníkovém šetření na úrovni konečných příjemců InP v OPLZZ, kde se respondenti na základě vlastních zkušeností pokusili také definovat příčiny problémů spojených s udržením podnikatelských aktivit. Tyto příčiny vyplývající z dotazníkového šetření lze rozdělit do tří skupin:

• problémy ekonomiky: stabilita ekonomické situace, podnikatelské prostředí, podnikatelské prostředí (nastavení legislativy) a finanční podpora podnikání jako taková;

• problémy vlastního podnikání: požadavky trhu, kvalita produktu (konkurence), marketing a propagace, odbyt (stabilita klientely), špatné nastavení podnikatelského záměru, s tím vším spojená finanční situace firmy, příp. špatná finanční situace partnerů/ klientů a její dopady na firmu, platební neschopnost;

• osobní problémy: neschopnost zvládat stres, která může vést ke zdravotním problémům, nestabilita příjmů s dopadem na rodinu (podpora/nepodpora v rodině), pomalý rozvoj podnikání nebo jeho stagnace vedoucí ke snížení až ztrátě motivace k podnikání.

V provedeném šetření u tvůrců politik, poradců i samotných znevýhodněných podnikatelů (COPIE) vyplynulo, že otázka formálních náležitostí a administrativních procedur týkajících se zahájení podnikatelské činnosti není vnímána v ČR jako významný problém, a naopak tento proces hodnotí jako zvládnutelný a časově nenáročný. Mírné rozdíly v hodnocení se projevují u mužů (2,6b) a žen (3,5b), které hodnotí tento proces spíše jako méně problémový.

Důsledkem vývoje hospodářské krize (srovnání situace v letech 2007 a 2009) pak byla rovněž i nižší úspěšnost rekvalifikačních programů, které zároveň obsahují programy k tématice podnikání. Hora a Sirovátka (2012, str. 44) však slabší výsledky rekvalifikačních programů ve srovnání s rokem 2007 považují za pochopitelné. Nižší efekty rekvalifikací mohou být ovlivněny vysokou cíleností těchto programů právě na osoby s nejvýznamnějšími problémy. Lze tudíž dovodit, že v případě výraznějších hospodářských problémů jsou krátkodobé a střednědobé efekty rekvalifikačních efektů nižší a jejich možný přínos se může projevit až v delším časovém horizontu. V rámci šetření GEM upozornili Xxxxx a Xxxx (2012, str. 79), že v ČR je možné v oblasti InP pozorovat i určité varující změny, kterými jsou:

• snižující se podíl nové podnikatelské aktivity žen a také vyučených;

• dále došlo k poklesu vnímaných příležitostí na zahájení podnikání v očích obyvatel, i když experti vnímají, že dobrých příležitostí je dostatek;

• přetrvává též nízká podnikatelská sebedůvěra obyvatel ČR a velmi špatný společenský status podnikatelů. Česká republika je stejně jako v roce 2006 na druhém nejhorším místě, pokud jde o to, jak společnost podnikatele vnímá.

Zhodnocení existující nabídky po podpůrných službách inkluzivního podnikání

Nabídka podpůrných služeb pro inkluzivní podnikání – obecný kontext problematiky

Již v rámci desk-research tohoto projektu vyplynulo, že kvalitní podpůrné služby nejsou v ČR v dostatečné míře dostupné (zejm. informace, vzdělávání, poradenství, koučování, mentoring, síťování, evaluace) pro zahájení, udržení a rozvoj sociálního podnikání (viz MPSV, 2012). Jak vyplývá z dílčí analýzy dostupnosti těchto služeb v rámci metodiky COPIE R.M.T., tak na jedné straně existuje široké spektrum organizací, které poskytují např. poradenství či obecnou informovanost k podnikání, ale ve vazbě na specifika znevýhodněných skupin obyvatel je jejich míra relevance často minimální. U podpůrných služeb pro zahájení podnikání znevýhodněných poskytovaných prostřednictvím ÚP ČR a projektů ESF není zaveden systém zajištění kvality těchto služeb a existuje tak zvýšené riziko zhoršení situace znevýhodněných podnikatelů v případě neúspěchu. Kvalitní a relevantní podpůrné služby přímo pro znevýhodněné podnikatele (nikoliv podnikání obecně) ve fázích po zahájení podnikání nejsou dostupné téměř vůbec. Na tento zásadní problém již reagovalo MPO ve své Koncepci podpory MSP na další období (MPO, 2012), ve které je konstatováno, že začínající inovační podniky obecně v Česku ke svému rozvoji a překlenutí počátečních obtíží podnikání potřebují mj. podnikatelské know- how, které typicky nositelé technických řešení nemají. To jim mohou poskytnout vhodně zacílené poradenské služby, které pomohou začínajícím podnikatelům sestavit kvalitní business plán a prostřednictvím kouče zajistí první kroky v jeho provádění.

Zhodnocení organizací a jimi nabízených podpůrných služeb – šetření dle metodiky COPIE Resources Map

Shrnutí zhodnocení nabídky služeb pro jednotlivé fáze

V motivační fázi, fázi před zahájením vlastního inkluzivního podnikání, ale také ve fázi fungování inkluzivního podnikání jsou v ČR poměrně dobře pokryty podpůrné služby týkající se vzdělávacích aktivit na straně jedné, na straně druhé je však jejich míra relevance vůči motivaci znevýhodněných skupin obyvatel u řady z nich minimální. Před zahájením vlastního podnikání i ve fázi již fungujících aktivit inkluzivního podnikání je také velmi dobře pokryta nabídka podpůrných služeb v oblasti zajišťování obecné informovanosti a poradenství. Téměř všechny hodnocené podpůrné organizace poskytují tento typ služeb a nelze ani vyvodit závěr, že by v ČR byla tato problematika zcela nepokrytá.

Zcela či významně chybějící podpůrné služby inkluzivního podnikání v ČR:

- motivační fáze – široké spektrum poskytovaných služeb v této fázi má v ČR velmi nízkou relevanci vůči motivaci znevýhodněných skupin obyvatel;

- fáze kreace - pro znevýhodněné podnikatele v této fázi neexistují speciální podpůrné organizace, které by poskytovaly inkubační prostory a služby;

- fáze pro začínající znevýhodněné podnikatele – kromě GLE, Cyrrus Advisory a úřadů práce mají velmi nízkou relevanci ostatní podpůrné služby v ČR v oblasti právního poradenství pro specifika inkluzivního podnikání. Velmi problematická je dostupnost kvalitního poradenství a pomoc začínajícím i fungujícím podnikatelům, zejména pak v počáteční fázi jejich podnikání;

- fáze fungování znevýhodněných podnikatelů – pro tuto fázi chybí stejné podpůrné služby jako ve fázi kreace. Obecně ale kvalitní a relevantní podpůrné služby přímo pro znevýhodněné podnikatele (nikoliv podnikání obecně) ve fázích po zahájení podnikání nejsou dostupné téměř vůbec;

- podpůrné služby v oblasti financování pro InP – v ČR jsou tyto služby pokryty velmi slabě, a pokud jsou, tak jejich míra relevance vůči InP je velmi nízká. Rovněž v ČR neexistují výraznější zkušenosti s poskytováním participativních půjček a mikroúvěrů;

- fáze růstu a konsolidace – v této fázi je nedostatečný stav v případě školení a tréninkových aktivit, specifických programů a mentoringu ve fázi růstu a konsolidace. Rovněž jsou nedostačující stávající podpůrné služby týkající se inkubačního charakteru pro fázi růstu a konsolidace pro znevýhodněné skupiny obyvatel.

Organizace poskytující podpůrné služby pro inkluzivní podnikání jsou v této evaluaci sestaveny a hodnoceny stejně jako u sociálního podnikání podle klasifikace COPIE Resources Map, přičemž jsou reflektovány s ohledem na jejich roli a význam při poskytování těchto služeb dle fáze podnikání. Tyto podpůrné organizace jsou dále rozděleny podle fáze: motivace, kreace, služby pro začínající podnikatelé, již zavedené sociální podniky, služby v oblasti financování pro sociální podniky a služby ve fázi růstu a konsolidace pro sociální podniky. Kompletní analýza podpůrných služeb v ČR v členění na jednotlivé fáze inkluzivního podnikání je uvedena v technické zprávě (viz kap. 2.5 TZ).

Nabídka podpůrných služeb v motivační fázi, tj. motivace je účelem podpořit zahájení inkluzivního podnikání, je v ČR poměrně dobře pokrytá širokým spektrem organizací zabývajících se vzdělávacími aktivitami na straně jedné, na straně druhé jejich míra relevance vůči motivaci znevýhodněných skupin obyvatel je u řady z nich minimální. Je možné identifikovat velmi dobré pokrytí některých lokalit nejen ve vzdělávacích aktivitách, ale i motivačních aktivitách (zejména Praha, Moravskoslezský a Jihočeský kraj). Co se týká motivování znevýhodněných skupin obyvatel k podnikání, tak v ČR byly identifikovány dvě spíše okrajové možnosti, a to v případě podpory žen v Praze prostřednictvím společnosti Odyssey Performance Enhancement Network, která také těmto ženám nabízí i specifické zvýhodněné cenové balíčky. Odměny pro začínající podnikatele lze vymezit pro studenty v rámci soutěže Social Impact Award, kterou pořádá Impact HUB Praha pro mladé lidi, kteří mají nápad, jak řešit společenské a ekologické problémy podnikatelskou cestou. Social Impact Award je nejrozsáhlejší evropský program pro vzdělávání studentů v oblasti společensky prospěšného podnikání.

Fáze kreace je velmi důležitá fáze pro potenciální znevýhodněné podnikatele, ve které by měly podpůrné organizace velmi obezřetně poskytovat specifické služby, v jejichž rámci by měly být potenciálními znevýhodněnými podnikateli velmi dobře pochopeny výhody i rizika plynoucí z podnikatelské činnosti. V ČR je stav u podpůrných služeb před zahájením vlastního podnikání velmi dobře pokryt v oblasti zajišťování obecné informovanosti a poradenství. Téměř všechny hodnocené podpůrné organizace poskytují tento typ služeb a nelze ani vyvodit závěr, že by v ČR byla tato problematika zcela nepokrytá. Pro znevýhodněné podnikatele však neexistují speciální podpůrné organizace, které by poskytovaly inkubační prostory a služby. Podpůrné organizace uvedené u této kategorie (např. ČVUT nebo VŠB-TU Ostrava) se zaměřují spíše obecně na podporu inkubace podnikání, zejména mladých lidí (absolventů VŠ). Tréninkové aktivity a školení nabízejí zejména společnosti Edukol a Odyssey s pokrytím celé ČR (částečně i Asociace MSP ČR). V této části podpory existuje rovněž určitá rezerva, která by měla být řešena prostřednictvím podpory z OPZ 2014+.

Fáze pro začínající znevýhodněné podnikatele vyvrcholí samotným zahájením podnikatelské činnosti. V této fázi podnikání je důležité poskytnout správné právní poradenství spojené s dořešením právní formy podnikání, stejně jako specifická podpora pro zahájení a celková realizace podnikání. ČR se vyznačuje poměrně dobrým vybavením a celorepublikovým pokrytím zejména GLE, Cyrrus Advisory a úřady práce. Ostatní organizace v této části mají menší míru relevance vůči znevýhodněným skupinám obyvatel.

Fáze fungování znevýhodněného podnikatele, tj. podpůrné organizace pro již zavedené inkluzivní podnikatele, je v ČR velmi podobná fázi kreace. V ČR je stav u podpůrných služeb před zahájením vlastního podnikání velmi dobře pokryt v oblasti zajišťování obecné informovanosti a poradenství.

Téměř všechny hodnocené podpůrné organizace poskytují tento typ služeb, nicméně je nezbytné zdůraznit, že jejich kvalita vůči specifickým podmínkám inkluzivního podnikání je velmi různorodá a obecně spíše méně relevantní. Pro znevýhodněné podnikatele existuje v ČR pouze jedna speciální podpůrná organizace, které poskytuje inkubační prostory a služby (Rekvalifikační a informační centrum s.r.o., Most, Ústecký kraj). V oblasti tréninkových aktivit a školení není situace v ČR dostatečně pokrytá nabídkou. Naopak mentoring a koučink nabízí poměrně široké spektrum organizací víceméně s celorepublikovým pokrytím.

Podpůrné služby v oblasti financování pro znevýhodněné podnikatele jsou v ČR pokryty velmi slabě, a pokud ve vybraných tématech financování (např. zahájení nebo růst podnikání) jsou určité organizace identifikovány, tak míra jejich relevance vůči inkluzivnímu podnikání je velmi nízká. Totéž se týká i podpůrných služeb v oblasti grantů (nejen poradenství, ale i jejich poskytování), kde kromě úřadů práce, Cyrrus Advisory a částečně i MŠMT nebylo možné identifikovat významnější subjekty. Problematika poskytování záruk je v gesci MPO, nicméně specifické zvýhodnění pro inkluzivní podnikatele zde není poskytováno. V ČR neexistují zkušenosti s poskytováním participativních půjček a v případě mikroúvěrů je vyjma přístupu Evropské komise (program Progress) je situace naprosto neadekvátní.

Podpůrné služby ve fázi růstu a konsolidace pro inkluzivní podnikatele představují důležitou část pro udržení podnikání. Zahájení podnikatelské činnosti je v podstatě velkou výzvou, nicméně ještě důležitější je pak schopnost si zahájené podnikání dlouhodobě udržet. Různé podpůrné organizace se zaměřují právě na poradenství ve fázi růstu a konsolidace podniků. Na druhou stranu však vyjma společností GLE, Odyssey a MUMRAJ coworkingového centra mají všechny identifikované organizace spíše nižší nebo minimální míru relevance vůči tématice inkluzivního podnikání. V případě školení a tréninkových aktivit, specifických programů a mentoringu ve fázi růstu a konsolidace je situace z hlediska spektra relevantních organizací velmi nízké. Stávající podpůrné organizace poskytující inkubačního charakteru pro fázi růstu a konsolidace je pro znevýhodněné skupiny obyvatel zcela nedostačující s výjimkou Rekvalifikačního a informačního centra v Mostě (Ústecký kraj). Ostatní organizace poskytující inkubační služby se zaměřují spíše na podporu podnikání obecně a jen velmi okrajově na některé skupiny znevýhodněných podnikatelů.

Zhodnocení existující nabídky podpůrných služeb dle fáze inkluzivního podnikání – šetření dle metodiky COPIE D.T.

Hodnocení nabídky podpůrných služeb z hlediska relevance, kvality a dostupnosti po podpůrných službách je provedeno dle vyhodnocení z dotazníkového šetření prostřednictvím metodiky COPIE D.T. Třetí okruh tohoto dotazníku COPIE byl orientován právě na podporu podnikání, z nichž nejdůležitější byly části týkající se podpory před zahájením podnikání, podpory po zahájení podnikání a hodnocení služeb v rámci infrastruktury. Na tuto část dotazníku odpovídali tvůrci politik, poradci i podnikatelé.

V tématice podpory před zahájením podnikání tvůrci politik pozitivně hodnotí dostupnost a nabídku služeb. Nad hodnotu 3 bodů se dostávají v hodnocení tvůrců politik ještě otázka rad a pomoci s řešením formálních / administrativních požadavků na zahájení podnikání a informace od pracovních agentur a ÚP ohledně možnosti závislé činnosti či zahájení podnikání. Z hlediska podpory inkluzivního podnikání je však podle tvůrců politik situace pro marginalizované skupiny mnohem horší. Týká se to jednak dostupnosti odpovídající podpory při řešení formálních / administrativních požadavků na zahájení podnikání (2,5 b.), a také zohlednění jejich potřeb v přístupu poradenských institucí (2,67) a také ve školení a seminářích (2 b.). Nízké hodnocení, 2,25 b., dostal od tvůrců politik výrok

„Marginalizované skupiny mají zásadně stejné šance v přístupu k podpůrným nabídkám“. Poradci se do značné míry shodují s hodnocením tvůrců politik. Významnější rozdíl je v hodnocení koordinovanosti postupů různých institucí a agentur při podpoře začínajících podnikatelů. Tvůrci

politik tato otázka nebyla hodnocena, podle poradců je to spíše slabina celého procesu podpory podnikatelů (1,9 b.). Tento výsledek je v souladu se závěry analýzy podpůrných služeb dle metodiky COPIE R.M.T. pro inkluzivní podnikání.

Pokud jde o oblast podpory po zahájení podnikání, tak podle tvůrců politik patří k největším slabinám nabídka kvalitního poradenství, koučinku, školení pro znevýhodněné podnikatele, včetně tematických worskshopů zohledňujících potřeby marginalizovaných skupin (hodnocení 1 b.) Podle tvůrců politik je také problematická dostupnost kvalitního poradenství a pomoc začínajícím i fungujícím podnikatelům, zejména pak v počáteční fázi jejich podnikání. Poradci hodnotí tuto oblast celkově lépe než tvůrci politik; shodují se s nimi na nízkém hodnocení možnosti získat podporu na bází krizového řízení (1,9 b.). Podle poradců pro inkluzivní podnikání je nedostatečně informují veřejné instituce a poskytovatelé podpůrných služeb začínající podnikatele o nabídce kvalifikačních a poradenských služeb v období počáteční fáze jejich podnikání. Stejně tak je podle jejich názoru i horší dostupnost kvalitních a relevantních školení a workshopů „na míru“ podle potřeb začínajících znevýhodněných podnikatelů v období počáteční fáze jejich podnikání. Tyto závěry jsou rovněž v souladu s výsledky analýzy podpůrných služeb dle COPIE R.M.T. pro inkluzivní podnikání.

Samotní znevýhodnění podnikatelé celkově hodnotí velmi nízko možnost využívat nabízených poradenských služeb a koučinku po zahájení podnikání (2,8 b.). Obojí ovlivňuje zhodnocení žen – podnikatelek. Muži přidělili nejvyšší hodnocení nabídce poradenství (3,4 b.) a výměně zkušeností (3,5 b.), naopak nejnižší přístupu k organizacím důležitým pro znevýhodněné podnikatele (2,6 b.) a snadnosti setkávání s ostatními podnikateli v regionu (2,7). V rámci jednotlivých krajů se znevýhodnění podnikatelé také shodli v tom, že informovanosti o různých nabídkách relevantního poradenství a kvalifikačních kurzů i po zahájení podnikání je spíše nízká (2,3).

V oblasti prostorově odpovídající infrastruktury bylo v dotazníkovém šetření pro inkluzivní podnikání konstatováno, že se jedná o středně závažný problém. Podle tvůrců politik je potřebná odpovídající infrastruktura pro začínající podnikatele spíše dostupná s řadou určitých omezení (3b.). Poradci hodnotili tuto záležitost v poněkud horším světle, tj. 2,7 b., poradci např. z Jihočeského kraje vykazují ještě nižší hodnocení 2,4 bodu a nejméně dostupná je potřebná infrastruktura zřejmě v Ústeckém kraji 2 b. Obdobně tuto tématiku hodnotili i znevýhodnění podnikatelé, podle kterých představuje dostupnost vhodných pracovních či kancelářských prostor rovněž středně závažný problém (3 b.), o něco lépe (cca 0,1 b.) tuto problematiku hodnotí ženy než muži. V průměru ve všech krajích hodnotili znevýhodnění podnikatelé problematiku dostupnosti pracovních či kancelářských prostor jako problematickou (2,7 b.).

V následující tabulce je znázorněn seznam organizací poskytujících podpůrné služby pro inkluzivní podnikání, která je součástí řešení dle metodiky COPIE R.M.T. Kompletní popis jednotlivých organizací je samostatnou součástí technické zprávy ve formě excelovské databáze.

V následující tabulce je uveden přehled organizací poskytujících podpůrné služby v ČR pro inkluzivní podnikání v rozlišení dle fáze podpory podnikání a konkrétních činností:

1. Motivace 1 a) Obecná

1 b) Vzdělávací systém

1 c) Odměňovací systém

2. Podpora fáze před zahájením podnikání 2 a) Obecné informace

2 b) Poradenství

2 c) Prostory pre-inkubaci 2 d) Trénink

2 e) Mentoring/koučink

3. Podpora fáze zahájení podnikání Zahájení

4. Podpora fáze po zahájení podnikání 4 a) Obecné informace

4 b) Poradenství

4 c) Podnikatelské inkubátory 4 d) Trénink

4 e) Mentoring/koučink

5. Finance

5 a) Finanční podpora pro zahájení podnikání

5 b) Finanční podpora pro růst (rozvoj) a etablování se 5 c) Poskytování grantů

5 d) Poskytování záruk

5 e)Poskytování rizikového kapitálu

5 f) Poskytování participačního kapitálu (půjček) 5 g) Poskytování mikroúvěrů

5 h) Soukromí investoři

6. Růst a etablování se 6 a) Poradenství

6 b) Trénink

6 c) Specifické programy 6 d) Mentoring

6 e) Prostory pro podnikatelské inkubátory

Tab. č. 9: Seznam organizací poskytujících podpůrné služby pro znevýhodněné podnikatele v ČR

PODPŮRNÉ ORGANIZACE PRO INKLUZIVNÍ PODNIKÁNÍ	Stupeň relevance podpory InP	1 Motivace	2 Kreace	3 Začínající	4 Fungující	5 Finance	6 Růst
Obchodní komory Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR Regionální hospodářská komora Brno Krajská hospodářská komora Pardubického kraje	2 3 1
		b	a, d		a, b	c	a, c
			a, b	x	a, b		a
			a, b		a, b	a, b	a, c
Řídící orgány MŠMT MPSV MŽP SFŽP SZIF	4 5 1 0 0
		b	a, b		a, c	c	e
		b	a	x	a, b, e	a, b, c	a, c, d
		b	a		a	c
		b			a, b	c	c
					a	c	c
Regionální/místní rozvojov agentury Personální a poradenské sociální družstvo Regionální rozvojová agentura Ústeckého kraje	2 1
		a, b	a, b	x		a, b	a
		b	a, b	x	a, b		a
NNO/nadace GLE o.p.s.	5
NNO/nadace GLE o.p.s.	5	b	a, b	x	a, b		a, b
Svazy Sdruzení podnikatelü a zivnostníkü	0
Svazy Sdruzení podnikatelü a zivnostníkü	0	b		x
ICT centra
Univerzity
ostatní
"městské úřady"	0		a	x	a, b	c	a
"úřady práce¨"	5	b	a, b	x		c
BIC Plzeň	1		a, b		a, b, c		a, c, e
Pondikatelský inkubátor - Centrum podpory informací	4	b	a, b, c, e		a, b, c	b	a, e
EDUKOL vzdelávací a poradenské sdružení s.r.o.	5	a, b	a, b, d		b		a
Inovacentrum, ČVUT	0	b	b, c, e		b - e		a, b, e
JVM-RPIC, spol.s.r.o.	1	a, b	a, b	x	b		a
Technologické centrum Hradec Králové	2	a, b	a, b, e	x	a, b, c, e		a, d, e
Xxxxxx Xxxxx (na volné noze)	1		a, b, e		a, b, e		a, c, d
Centrum služeb pro podnikání, s.r.o.	3	b	a, b		a, b		a, c
Rekvalifikační a informační centrum s.r.o.	5	a, b	a, b		b, c, e		a, e
Dle uvedení respondentů InP podnikatelů - výběr
Veselý čertík, o.s.	3		b		b		a
Odyssey Performance Enhancement Network, spol. s r.o.	5	a, b, c	b, d, e		b, d, e		a, b, c
IMPAKT Společnost pro aktivizaci periferií	3	b	b, e		b, e		a, d
Krajský úřad Jihočeského kraje	1		a		a	c
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích	1		a, b		a, b		a
Centrum pro Komunitní práci (pobočka pro Moravskoslezský kraj, kancelář v Šumperku)	3	a, b	a, b			a
Cyrrus Advisory, s.r.o. / Social Advisory, s.r.o.	5	b	b	x	b		a, c
MUMRAJ coworkingové centrum	5		a, b, d	x	a, b, d		a, b, c
Moudré podnikání žen	5	a, b	a, b, e		a, b, e

Pozn.: Stupeň relevance podpory InP je ve škále 0 až 5, kde 0 znamená minimální (InP je jen okrajové téma), 1 málo významné, nejvyšší 5 velmi relevantní

Zhodnocení poptávky po podpůrných službách dle fáze podnikání

Shrnutí zhodnocení poptávky po službách dle fáze podnikání

Zcela či významně chybějící podpůrné služby inkluzivního podnikání v ČR:

- motivační fáze – Široké spektrum poskytovaných služeb v této fázi má v ČR velmi nízkou relevanci vůči motivaci znevýhodněných skupin obyvatel.;

- fáze kreace - Nejvyšší poptávka ze strany znevýhodněných podnikatelů je po dostupnosti kvalifikovaného poradenství jako základu pro úspěch SVČ, stejně tak i snadnost najít si vhodné kurzy pro své podnikání. Podnikatelé jako problematickou zhodnotili činnost pracovních agentur a ÚP, které by měly odpovídajícím způsobem informovat jak o možnostech závislé činnosti;

- fáze pro začínající znevýhodněné podnikatele – Poptávka je zejména po kvalitních a relevantních školení a workshopech „na míru“ podle potřeb začínajících znevýhodněných podnikatelů v období počáteční fáze jejich podnikání. Velmi slabě je pak znevýhodněnými podnikateli hodnocena dostupnost nabízených poradenských služeb a koučinku po zahájení podnikání;

- fáze fungování znevýhodněných podnikatelů – Poptávka je rovněž po vhodných pracovních či kancelářských prostorách, jejichž nabídka je hodnocena jako problematická ze strany inkluzivních podnikatelů;

- podpůrné služby v oblasti financování pro InP – Rovněž v ČR neexistují výraznější zkušenosti s poskytováním participativních půjček a mikroúvěrů;

- fáze růstu a konsolidace – V této fázi je velmi důležitý přístup k finančním prostředkům, a to nejen podle tvůrců politik či poradců, ale zejména z pohledu znevýhodněných podnikatelů. Pro rozvoj podnikání však marginalizované skupiny obyvatel hodnotí velmi negativně snadnost získat půjčku. Z hlediska pohlaví to bylo obtížnější pro ženy než pro muže.

Zhodnocení existující poptávky po podpůrných službách dle fáze podnikání – šetření dle metodiky COPIE D.T.

Hodnocení poptávky po podpůrných je stejně jako v předchozí částí hodnocení nabídky provedeno dle vyhodnocení z dotazníkového šetření prostřednictvím metodiky COPIE D.T. a částečně i dle výsledků dotazníkového šetření na úrovni KP. Třetí okruh tohoto dotazníku COPIE byl orientován právě na podporu podnikání, z nichž nejdůležitější byly části týkající se podpory před zahájením podnikání, podpory po zahájení podnikání a hodnocení služeb v rámci infrastruktury. Na tuto část dotazníku odpovídali tvůrci politik, poradci i podnikatelé.

V tématice podpory před zahájením podnikání souhlasí tvůrci politik s tím, že kvalifikované poradenství je obecně důležité pro úspěch podnikání (průměrné hodnocení 4 body) a v podstatě pozitivně hodnotí dostupnost a nabídku služeb. Poradci se do značné míry shodují s hodnocením tvůrců politik. Znevýhodnění podnikatelé nejvýše ohodnotili potřebu dostupnosti kvalifikovaného poradenství jako základu pro úspěch SVČ, stejně tak i snadnost najít si vhodné kurzy pro své podnikání (po 3,4 b.). Podle jejich názoru však poradci z různých institucí nepostupují příliš koordinovaně (2,4 b.) a ani nebyli zcela adekvátně informováni o možnostech závislé činnosti či zahájení podnikání agenturami práce či ÚP (2,5 b.).

Podnikatelé nejvýše ohodnotili z hlediska jejich potřeb/poptávky po kvalifikovaném poradenství jako základu pro úspěch SVČ a nezbytnost snadného nalezení vhodných kurzů pro zahájení svého podnikání (3,4 b.). Podnikatelé jako problematickou zhodnotili činnost pracovních agentur a ÚP, které by měly odpovídajícím způsobem informovat jak o možnostech závislé činnosti, tak i o možnostech zahájení podnikání, s čímž souvisí také informace o různých možnostech kvalifikačních kurzů, které se týkají zahájení nového podnikání (obojí po 1,9 b.).

Evaluátor zároveň rozšířil tyto poznatky o hodnocení regionální diferenciace poptávky po službách a finančních nástrojích dle výsledků dotazníkového šetření u konečných příjemců v tématice inkluzivního podnikání. V rámci hodnocení kvalitativního šetření mezi příjemci byly z dotazníkového šetření vybrány otázky zaměřené na ohodnocení různých opatření a nástrojů pro podporu podnikání specifických znevýhodněných skupin. Samotný výběr možností, ke kterým se respondenti mohli vyjadřovat, byl stanoven na základě desk research analýzy inkluzivního podnikání v rámci 1. Průběžné zprávy projektu. Příjemci se mohli vyjádřit na škále 1 – 5, kde 1 = významný nástroj, 5 = málo důležitý nástroj. Výsledkem je tedy de facto kategorizace různých opatření a nástrojů, která jasně ukazuje po jakých opatřeních je větší či menší poptávka. Otázka byla opět vyhodnocena regionálně, aby bylo možné vidět regionální diferenciace postojů a zkušeností.

Souhrnně lze vyhodnotit poptávku po finančních nástrojích na podporu podnikání jako velmi významnou (napříč různými typy znevýhodněných osob). To vyplynulo také z dokumentu OECD, EC (2012a), který řadí mezi bariéry, které brání seniorům v podnikání, přístup k finančním prostředkům ale také skutečnost, že výše dávek státní sociální podpory a důchodu může odradit starší lidi od podnikání, protože podnikání jim nemusí nabízet vyšší příjem, než jsou tyto dávky. Proto je třeba vytvářet cílenou podporu pro tuto věkovou skupinu. Také pro mladé osoby vymezuje Xxxxxx (2012) bariéry podnikání, mezi něž, v oblasti finanční, patří malé úspory a obtížnosti přístupu k financím.

U osob s nízkou kvalifikací existuje nejvyšší poptávka po různých rekvalifikačních programech. Obecně platí souvislost mezi výší dosaženého vzdělání a mírou nové podnikatelské aktivity. Relativně kladně jsou také přijímány a hodnoceny motivační aktivity, neboť právě tato skupina osob má problém se samotnou pracovní motivací. Nicméně zkušenosti z jiných evaluačních projektů (např. ROV 2012 – část případové studie) ukazují, že právě diagnostika a motivační fáze jsou klíčovým faktorem pro úspěch projektu.

V poslední části byla pozornost zaměřena na skupinu žen. Pro přijetí do pracovního poměru jsou za rizikovou skupinu považovány ženy v nižším fertilním věku, kdy zaměstnavatelé mají obavu z brzkého odchodu na mateřskou a rodičovskou dovolenou. Diskriminace na trhu práce z hlediska pohlaví je prokázána řadou výzkumných studií, a to jak při přijímání tak v odměňování zaměstnanců (např. VÚPSV, 2002). Hlavním důsledkem je nízká míra zaměstnanosti žen v ČR, především žen, které pečují o malé děti či žen ve vyšším věku, u kterých se projevuje kombinace faktorů snížené geografické mobility, časové flexibility, neaktuální kvalifikace, nepružnost a obavy zaměstnavatelů. Z výsledků dotazníkového šetření vyplývá, že existuje vysoká poptávka po uvedených opatřeních a nástrojích. Především jde o nastavení specifické podpory žen nejen při zahájení, ale i v průběhu podnikání jako

např. „startovací“ půjčky nebo dotace příspěvky k zajištění péče o osoby závislé (dítě, staří lidé apod.) stejně jako u zaměstnaných žen úlevy v placení daní /odvodů na sociální pojištění.

Evaluátor zároveň rozšířil tyto poznatky o hodnocení regionální diferenciace poptávky po službách, které vyplynuly z dotazníkového šetření u konečných příjemců v tématice inkluzivního podnikání (detailní analýza a tabulka je uvedena v technické zprávě (kap. 2.5.3 TZ). Ve svých komentářích respondenti zdůrazňovali nedostatek finančních prostředků, ale také podpůrné služby (co- workingová centra, poradenství, marketing, účetnictví, komunikace, ale třeba i hlídání dětí apod.). Někteří se zaměřili obecně na podporu podnikání ze strany státu a vnímání podnikatelů společností (často negativní, ovlivněné různými kauzami), ale také sociální a psychologické aspekty, které mohou sehrávat poměrně významnou roli při zahájení podnikání.

V případě inkluzivního podnikání lze tuto tématiku uchopit z metodického pohledu různým způsobem, a proto je vhodné uvést alespoň základní metodické poznámky hodnocení. Základním předpokladem byla dostupnost relevantních dat, což je určitým problémem a omezením této analýzy, neboť v rámci realizovaných šetření v této evaluace nebylo dosud provedeno ověření, kolik osob podpořených z OPLZZ skutečně začalo podnikat. Tudíž řešitelský tým musel udělat tuto zevrubnou analýzu s kombinací údajů a dat dle analýzy PWC, dat MPSV (APZ a MONIT7+), a částečně také byly využity výsledky a zjištění dotazníkového šetření u příjemců (i neúspěšných žadatelů).

Základní východiska pro kvantifikaci poptávky po finančních zdrojích – inkluzivní podnikání

Dle údajů PWC (2012, str. 7) dosáhla průměrná částka v nových členských zemích EU (včetně ČR) úrovně 3800 EUR, tj. cca 95 000 – 100 000 Kč.

7. Dle analýzy PWC (2012, str. 20) vyplynul odhad absorpční kapacity trhu mikropůjček v ČR ve výši 150 až 200 mil. Kč ročně, přičemž se jedná o následující hrubé parametry odhadu:

- týká se všech drobných podnikatelů v ČR, tj. nejen znevýhodněné osoby,

- nejen pro začínající příjemce, ale také pro existující podnikatele (provozní činnost)

- odhadovaná částka dále zahrnuje také náklady spojené s „obsluhou“ a správou portfolia.

2. Dle údajů MPSV o realizaci Aktivní politiky zaměstnanosti lze shrnout následující fakta, která lze zahrnout do odhadu poptávky po finančních zdrojích rozvoje inkluzivního podnikání:

- o příspěvek na SÚPM zřízené uchazečem o zaměstnání za účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti (§ 113 z. - č. 435/2004 Sb.) je nutné žádat před zahájením samostatné výdělečné činnosti uchazeče,

- poskytnutý příspěvek lze použít na náklady související s vybavením pracovního místa, tj. na nákup strojů, přístrojů, PC a dalšího vybavení, nelze jej použít na provozní náklady, nákup zboží, materiálu, stavební úpravy apod.,

- příspěvek na SUPM - SVČ může být poskytnut až do výše 100% skutečných nákladů, max. však do částky 30 000 Kč,

- v roce 2012 bylo takto podpořeno dle údajů MPSV k APZ celkem 1875 OSVČ (k 31. 12. 2012), v roce 2013 pak 2178 OSVČ (k 30. 11. 2013),

- náklady SUPM - SVČ tak činily cca 56 mil. Kč v roce 2012 a 65 mil. Kč v roce 2013.

3. Dle výsledků dosavadní podpory inkluzivního podnikání z OPLZZ bylo podpořeno 6181 osob, a 673 OSVČ

Tab. č. 10: Dosažené hodnoty monitorovacích indikátorů v oblasti podpory 2a.1, 3.3, 3.4 a 5a.1 (podpořené projekty zaměřené POUZE na inkluzivní podnikání)

Monitorovací indikátor (dosažená hodnota)

Oblast podpory 2a.1

Oblast podpory 3.3

Oblast podpory 3.4

Oblast podpory 5a.1

Celkem

074100 Počet podpořených osob – celkem

696

266

5 067

152

6 181

074105 Počet podpořených osob – OSVČ

611

673

Zdroj: Monit7+, sestava k 18. 11. 2013

Pozn.: Prezentované hodnoty MI nic nevypovídají o tom, kolik podpořených osob skutečně na základě podpory zahájilo vlastní podnikání, neboť monitorovací indikátor 074100 Počet podpořených osob zahrnuje podpořené osoby, které v rámci projektu získaly JAKOUKOLIV podporu, tzn. i podporu bez vazby na zahájení vlastního podnikání.

Dle výsledků dotazníkového šetření (č. 32, projekty zaměřené na InP) vyplynulo, že během trvání projektu se podíl podpořených, kteří zahájili vlastní podnikání, pohyboval mezi 2 % až 8. V takovém případě lze usuzovat z celkového počtu 5508 (tj. 6181-673) podpořených osob cca 110 až 440 úspěšných osob, které zahájily SVČ v rámci dosavadních podpor OPLZZ + 673 již existujících OSVČ, tj. celkem 783 až 1113 osob. Dále lze zdůraznit zjištění z provedených dotazníkových šetření, že existuje poptávka po tomto segmentu mikrofinancování, neboť koneční příjemci projektů pro InP ve všech krajích hodnotí jako zásadní problém právě nedostatek finančních prostředků pro zahájení podnikání. Jako nejvýznamnější překážka při podpoře cílové skupiny k zahájení vlastního podnikání vyplývají příliš vysoké počáteční náklady (nájemné, vybavení provozovny atd.), resp. finančně náročný podnikatelský záměr, což uvedlo

44 % respondentů. S poměrně značným odstupem, v souhrnu 21 %, následuje nezájem či neschopnost cílové skupiny začít skutečně podnikat (např. po absolvování kursů základních podnikatelských dovedností).

V této části jsou dle výše uvedených předpokladů zpracovány 3 varianty odhadu poptávky po sociálních mikropůjčkách InP pro celé období 2014 - 2020:

IV. Minimalistický odhad – cca 78 mil. Kč

- průměrná částka sociální mikropůjčky 100 000 Kč,

- počet žadatelů OSVČ – 780 (dle minimální úrovně plnění OPLZZ)

V. Konzervativní odhad – cca 110 mil. Kč

- průměrná částka sociální mikropůjčky 100 000 Kč,

- počet žadatelů OSVČ – 1100 (dle maximální úrovně plnění OPLZZ)

VI. Maximalistický odhad – cca 210 až 280 mil. Kč

- průměrná částka sociální mikropůjčky 100 000 Kč,

- počet žadatelů OSVČ – 2100-2800 osob (odhad dle vývoje podpory SVČ v rámci APZ, ve které se ročně podpoří cca 2000 OSVČ, tj. cca 14000 OSVČ za 7 let, z toho cca 15-20%, tj. 2100-2800 osob by žádalo o sociální mikropůjčku (Pozn.: V dotazníkovém šetření odhadlo celkem 54 % KP podporujících InP za významný nástroj „startovací“ půjčky nebo dotace. Přímo sociální mikropůjčky by využilo cca 15 – 20 % potenciálních žadatelů - dle odhadu preferencí mikropůjček vs. dotace).

Přehled nabídky financování pro znevýhodněné vč. příspěvků / dotací z veřejných rozpočtů

Tento podklad se opírá o výstupy TESSEA 2011, NBFSE 2012 PS financování, analýzu PwC k mikropůjčkám, a je dále doplněna o výsledky vlastních dotazníkových šetření IREAS v roce 2013. Účelem tohoto podkladu je poskytnout přehled o nabídky financování pro sociální podnikání.

Mimo rámec ESF jsou úřady práce poskytovány příspěvky na zřízení společensky účelného pracovního místa uchazečem o zaměstnání za účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti, nebo překlenovací příspěvek (výjimkou je oblast podpory 3.4 OPLZZ). Přehled o aktuálním počtu a rozsahu poskytnutých příspěvků je možné získat ve spolupráci se zadavatelem z IS ÚP.

Evropská komise prostřednictvím

• Erasmus – podpora mladých podnikatelů

(xxxx://xxx.xxxxxxx-xxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxx.xxx?xxxxxx)

• Progress (ve spolupráci s EIB a EIF) – v ČR v gesci MPSV - dostupnost finančního kapitálu pro znevýhodněné osoby, podpora mikropodnikatelů (5-10 zaměstnanců) poskytujících zaměstnání znevýhodněným skupinám.

• Specifické finanční produkty – seniorní úvěr (5-7 let), podřízené půjčky, půjčky se sdílením rizika, kapitálové účasti (xxxx://xx.xxxxxx.xx/xxxxxx/xxxx.xxx?xxxXxx000&xxxxXxxxx)

Social Impact Award - projekty se mohou zaměřovat na nejrůznější společenské oblasti, například na boj s chudobou, oblast péče o zdraví, podporu vzdělávání, ochranu životního prostředí, energetické problémy, využití nových technologií, ochranu lidských práv, rovné příležitosti, péči o znevýhodněné osoby apod. Může se jednat o mobilní vývařovnu pro lidi bez domova, inovativní vzdělávací projekt, internetový portál posilující sousedské aktivity, nový způsob fundraisingu nebo něco, co tu ještě nebylo. Důležité je, aby daný projekt řešil nějaký společenský problém, a to ať v České republice, nebo jinde ve světě.

Již rozběhnuté projekty mohou být předkládány, pokud jejich realizace netrvá déle než 2 roky.

Vybírány jsou čtyři vítězné projekty oceněny hlavní cenou € 4.000, letním členstvím v Hub Praha, odborným vedením, které budete moci při realizaci projektu využít a dalšími cenami.

Kdo se může přihlásit se svým projektem v České republice? Protože je soutěž Social Impact Award určená hlavně pro studenty, podmínkou pro účast je platné potvrzení o studiu vysoké nebo vyšší odborné školy pro akademický rok 2012/2013. V případě soutěžních týmů musí tuto podmínku splňovat alespoň 50 procent členů týmu. Věkové omezení účastníků není žádné.

Předložené projekty mohou být součástí aktivit subjektů organizované občanské společnosti (např. nevládní, neziskové organizace, občanská sdružení a iniciativy), stejně jako soukromých podnikatelských aktivit se zaměřením na společenskou prospěšnost. Již realizované projekty mohou být předkládány, pokud jejich realizace netrvá déle než 2 roky.

xxxx://xxxxxxxxxxxxxxxxx.xxx/xxxxxxx-xxxx-xxxxx/

3.2.3 EQ 1.3: Jaké jsou specifické problémy a potřeby jednotlivých skupin InP?, EQ: 1.4 Jaké jsou odlišnosti v problémech a potřebách mezi

jednotlivými kraji ČR?

Základní typologie znevýhodněných osob - InP

Programový dokument OPLZZ (MPSV, 2013a) uvádí, že nejvíce ohrožené jsou skupiny osob, u kterých dochází ke kumulaci různých znevýhodnění, jako např. mladiství s nízkou úrovní kvalifikace nebo osoby se zdravotním postižením. Metodika COPIE D. T. využívá ve svých dotaznících pro rozlišení znevýhodněných skupin kritéria – věk, pohlaví, zdravotní handicap, míra vzdělání, stav na trhu práce před zahájením podnikání, přičemž velmi obdobně k tomu přistupuje Evropská komise i OECD. Velmi podobné základní členění znevýhodněných osob bylo rovněž využito ve strategické evaluaci OPLZZ (viz DHV, NVF, str. 39 – 41), ve které byly na základě vymezení rizikových faktorů v dokumentu identifikovány nejvíce ohrožené skupiny na trhu práce, tj. osoby zdravotně postižené, ženy – matky, pečující o nezletilé děti, nízkokvalifikovaní uchazeči, osoby starší 50 let, sociálně vyloučení Romové, absolventi bez praxe a dlouhodobě nezaměstnaní.

Programy zaměřené na SVČ (tj. mimo rámec OPLZZ) ukazují poměrně vysoký efekt na začátku sledovaného období od poskytnutí podpory daným osobám a dále pak v dlouhodobější perspektivě u podpořených osob (viz také Xxxxxxx a Sirovátka, 2008, str. 45). Pokles rizika nezaměstnanosti je až o cca 80 % proti neúčastníkům u programů SVČ, v průběhu sledovaného období se efekty s nepodpořenými účastníky srovnají, ale na konci sledovaného období 6 měsíců po skončení podpory se efekty podpořených osob výrazně zvyšují. Hora a Sirovátka (2012, str. 17) však zjistili, že dosavadní podpory SVČ poskytnutých z programů mimo rámec OPLZZ se znevýhodněných osob v podstatě netýkaly. Programy podpory samostatné výdělečné činnosti jsou více zaměřeny na osoby s vyšší úrovní vzdělání (i na VŠ), na osoby ve středním věku a na osoby bez zdravotních problémů, ale také na osoby, které pociťují určitou menší úroveň zdravotních problémů. V tomto smyslu nabývá na významu potřeba řešení problémů znevýhodněných osob na trhu práce právě prostřednictvím specifické podpory nejen při jejich zahájení podnikatelské činnosti, ale zejména i pro udržení jejich podnikání.

Pro kontext ČR tak řešitelský tým pracoval s vymezením znevýhodněných skupin obyvatel dle Xxxxxxxx a Hora (2010, str. 10), kteří vymezili jednotlivé skupiny obdobně jako je tomu v odborných studiích uvedených výše, a to dle čtyř základních faktorů, které determinují úspěšnost/neúspěšnost některých osob na pracovním trhu. Jsou jimi:

A. věk, který bývá často spojován se stereotypními představami o schopnostech lidí vyššího (ale někdy také příliš nízkého) věku. Z hlediska efektů stávajících rekvalifikačních programů zjistili Xxxxxxx a Sirovátka (2008, str. 51), že největší efekty jsou dosahovány u účastníků ve středním věku, naopak nejmenší efekty jsou u účastníků nad 50 let. Xxxxxxx a Sirovátka (2008, str. 52) v regresních analýzách rovněž zjistili, že se efekty programů rekvalifikace proměňují v čase. Výrazně se zvyšuje ovlivnění dle věku účastníků. Ukazuje se zejména, že situace mladistvých nezaměstnaných se významně relativně zhoršuje v průběhu sledovaného období – ve srovnání se staršími nezaměstnanými. Podle OECD, EC (2012b), má zájem přibližně 40 % mladých lidí o samostatné podnikání (OSVČ), ale výrazným problémem může být nedostatek zkušeností a nedostatek finančních prostředků. V rámci tohoto dokumentu jsou dále vymezeny 4 podskupiny: mladí příslušníci etnických menšin, mladí, kteří žijí v zaostalých oblastech, mladí z nízkopříjmových rodin a mladí s nízkou úrovní dosaženého vzdělání. Největším překážkám čelí ti, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání či odborné přípravy (NEET - not in employment, education or training).

B. zdravotní handicap, který vytváří objektivní bariéry pro zahájení samostatné podnikatelské činnosti. Zdravotně postižení navíc představují podle Xxxxxxxx a Hory (2010, str. 47) na trhu

práce velmi heterogenní skupinu lidí, jejíž míra pracovní schopnosti i okruh prací, které mohou vykonávat, se značně liší. Tyto problémy jsou podle DHV, NVF (2012, str. 76) dále umocněny nižší úrovní vzdělání a kvalifikací, nízkým sebevědomím, špatnou schopností orientace na trhu práce a nízké sociální dovednosti omezující možnost rozvoje podnikatelských aktivit. Určitá fyzická imobilita a nízká dostupnost a kvalita sociálních služeb ovlivňují sociální vyloučení osob se zdravotním postižením.

C. vzdělání, jež významně determinuje charakter a rozsah možných vykonávaných aktivit. V provedených analýzách Lukeše a Xxxxx (2012, str. 28) vyplynula souvislost mezi výší dosaženého vzdělání a mírou nové podnikatelské aktivity. Zatímco je do ní zapojeno pouze 3,4% lidí se základním vzděláním, u lidí s inženýrským či magisterským titulem je to 9,7% a u jedinců s doktorátem dokonce 17%. Obecně je pak možné pozorovat zřetelně nižší procento zavedené podnikatelské aktivity v porovnání s novou u lidí se základním a středoškolským vzděláním. To může naznačovat, že zejména tyto dvě skupiny mají potíže s přežitím jimi zakládaných firem. (Xxxxx, Xxxx, 2012, str. 30) Struktura vzdělanosti má pak důsledky spojené s vysokou mírou nezaměstnanosti nízkokvalifikovaných osob v ČR a hrozbou dlouhodobé nezaměstnanosti (viz následující bod). Dle DHV, NVF (2012, str. 33, 34) má nevhodná struktura vzdělání velmi úzkou vazbu na nízkou adaptabilitu těchto osob a tím i snížený potenciál pro případné zahájení samostatné podnikatelské činnosti. Jejich vysoký podíl je rovněž dán historicky, protože ve věkových skupinách starších 40-45 let byl podíl vyučených na celkové populaci 60 %.

X. xxxxx nezaměstnanosti, jejímž důsledkem může být celková ztráta motivace k participaci na pracovním trhu. Problémy osob dlouhodobě nezaměstnaných jsou na trhu práce ovlivněny zpravidla kombinací několika faktorů (DHV, NVF, 2012, str. 40). Rizikové faktory u této skupiny jsou většinou - nízká či neaktuální kvalifikace, malá geografická mobilita, zdravotní obtíže či postižení, mnohdy i nízká míra ochoty pracovat, ztráta pracovních návyků, pracovní a sociální deprivace. Dlouhodobě nezaměstnaní jsou zahrnuti do skupiny znevýhodněných osob, neboť je předpokládá Koncepce podpory MSP na období 2014 – 2020 (viz MPO, 2012, str. 84), ve které bude část podpory zaměřena i na začínající podnikatele v hospodářsky slabých regionech, kde se bude podporovat právě tato skupina podnikatelů, která se může rekrutovat i z řad dlouhodobě nezaměstnaných osob a osob ohrožených či postižených sociální exkluzí.

E. pohlaví – ženy - Hlavním důsledkem diskriminace na trhu práce dle pohlaví je nízká míra zaměstnanosti žen v ČR, především žen, které pečují o malé děti či žen ve vyšším věku, u kterých se projevuje kombinace faktorů snížené geografické mobility, časové flexibility, neaktuální kvalifikace, nepružnost a obavy zaměstnavatelů. Malá flexibilita žen – matek je umocněna nedostatečnou (z hlediska počtu míst i geografického pokrytí) a finančně náročnou službou hlídání dětí. Na českém trhu práce ženy navíc znevýhodňuje segregace trhu práce podle sektorů, oborů a pozic, diskriminace z důvodu pohlaví, obtížná reintegrace na trh práce po rodičovské dovolené a nemožnost skloubit rodinný život s pracovním, která je dána nedostatkem předškolních zařízení. Z hlediska možností zahájit samostatnou podnikatelskou činnost se podle Pottera (2012) ženy potýkají se specifickými bariérami v oblasti finanční podpory. Zkušenosti z jiných zemí ukazují potřebu cílených finančních podpor pro tuto znevýhodněnou skupinu. Nízké zapojení žen do podnikání je rovněž podle Xxxxxx a Xxxxx (2012, str. 26) způsobeno nedostatkem sociálních služeb, které by ženy podpořily v kombinování pracovního a osobního života.

Podle provedeného dotazníkového šetření u konečných příjemců OPLZZ s projekty na inkluzivní podnikání vyplynulo, že v současné době nelze zcela jednoznačně určit skupinu, která má nejhorší postavení pro zahájení podnikání / uplatnění se na pracovním trhu. Rozdíly mezi jednotlivými

skupinami nebyly zásadní, nicméně jako nejproblémovější skupina z tohoto šetření vyšly osoby ve věku 55-64 let a osoby s nízkou kvalifikací. Ve svých komentářích, zaměřených na zpřesnění/vysvětlení jejich hodnocení, respondenti většinou zmiňují otázku zaměření podnikání a také osobní vlastnosti jednotlivců. Dalším uvedeným a zcela jistě zásadním problémem je kumulace/kombinace handicapů, např. nízké vzdělání, vyšší věk, nedostatečná praxe, zdravotní problémy.

Potřeby jednotlivých skupin se podle názoru respondentů výrazně nijak dramaticky neliší. Na první místo kladou vždy dostupné finanční prostředky (více než 50 % respondentů hodnotilo tento nástroj pro všechny skupiny nejlépe).

Pro mladé věkově znevýhodněné osoby (15-24 let) respondenti uvedli, vedle finanční podpory formou dotací nebo mikropůjček, jako druhý z předdefinovaných nástrojů podporu rané fáze podnikání za účelem jeho stabilizace a jako třetí další vzdělávání, koučink, mentoring a poradenství. Nicméně je potřeba uvést, že rozdíly v hodnocení jednotlivých předdefinovaných nástrojích nebyly výrazné. Několik respondentů využilo možnosti navrhnout i jiné nástroje, přičemž v oblasti finančních nástrojů se jednalo o daňové úlevy, osvobození od sociálního a zdravotního pojištění (alespoň 1 rok po zahájení podnikání), dále vzdělávací aktivity zaměřené na manažerské dovednosti, podpora spolupráce a sítí, ale také zvýhodněný pronájem prostor pro podnikání nebo podpůrné služby.

Pro starší věkově znevýhodněné osoby (55-64 let) jsou důležitým nástrojem, kromě výše uvedených, také rekvalifikace. Respondenti využili možnosti navrhnout další nástroje, které by měly být podpořeny a nejsou podle jejich názoru obsaženy v nástrojích předdefinovaných pro tuto znevýhodněnou skupinu, jako jsou nástroje na podporu rozvoje manažerských dovedností, kurzy práce s PC, příklady dobré praxe, aktivity na podporu osobnostního rozvoje (zvýšení sebevědomí, snížení strachu z podnikání a rizik s tím spojených apod.).

U osob s nízkou kvalifikací figurují, vedle finančních nástrojů a rekvalifikací, také motivační aktivity, bilanční a pracovní diagnostika, které by měla napomoci těmto osobám najít uplatnění v souladu s jejich schopnostním, vzdělanostním a pracovním potenciálem osob a možností jejich reálného uplatnění v podnikání. Nástroje navrhované přímo respondenty šetření byly velmi podobné nástrojům pro skupinu osob ve věku 55-64 let, tj. rozvoj manažerských dovedností, finanční a právní odpovědnosti, kurzy práce s PC, příklady dobré praxe, aktivity na podporu osobnostního rozvoje (zvýšení sebevědomí, snížení strachu z podnikání a rizik s tím spojených apod.), možnost osobních konzultací ke konkrétním problémům.

Pro ženy jako znevýhodněnou skupinu bylo, kromě dostupnosti finančních prostředků a dalšího vzdělávání, koučinku, mentoringu a poradenství, významně podpořeno nastavení příspěvků k zajištění péče o osoby závislé (dítě, staří lidé apod.) stejně jako u zaměstnaných žen. Jako důležitý nástroj pak byly označeny také úlevy v placení daní /odvodů na sociální pojištění. Několik respondentů využilo možnosti navrhnout jiné nástroje na podporu podnikání žen, které byly podobné nástrojům zaměřených na starší věkové skupiny s důrazem na podpůrné služby pro péči o osoby závislé.

Odlišnosti v problémech a potřebách InP mezi jednotlivými kraji ČR

Xxxxx a Xxxx (2012, str. 28) se ve své studii zaměřili na rozlišení problematiky podnikatelské aktivity dle regionů NUTS2. To ukazuje, že míra nové podnikatelské aktivity je stejně jako v roce 2006 nejvyšší v Praze, konkrétně 12,7%. V porovnání s rokem 2006 došlo k nárůstu přibližně o procento. Na druhém místě je opět stejně jako v roce 2006 region Jihovýchod s 9%. Naopak nejnižší míra nové podnikatelské aktivity je na Střední Moravě (5,5%) a v Moravskoslezském regionu (4,8%). Meziregionální rozdíly v míře zaměstnanosti v ČR interpretovali DHV a NVF (2012, str. 17) tím, že je

Document Metadata

Table of Contents

EVALUACE PODPORY SOCIÁLNÍHO

Document Metadata