Finanční leasing aneb neobyčejný nájem

Finanční leasing aneb neobyčejný nájem

V českém právním řádu nenalezneme zákonnou úpravu leasingu jako typové smlouvy. V mnohém se sice finanční leasing blíží nájemnímu vztahu a nalezneme v něm i prvky úvěrové smlouvy, přesto není možné na finanční leasing obě typové smlouvy bez dalšího aplikovat. Jak tedy poznáme, že leasingová smlouva či leasingové podmínky jsou v souladu s českým právním řádem?

Co legislativci zatím nestačili vložit do zákonné úpravy, to se v poslední době snaží napravit Nejvyšší soud ČR. Ten přijal v roce 2010 několik zásadních rozhodnutí vztahujících se k právům účastníků leasingové smlouvy. Úsilí sjednotit dosud roztříštěnou judikaturu korunoval Nejvyšší soud ČR svým stanoviskem ze dne 8.9.2010 (Cpjn 204/2007), které je zcela zásadní pro formulaci a aplikaci leasingových podmínek ohledně konečného vyrovnání závazků stran při předčasném ukončení leasingové smlouvy. Byl jím rovněž definován smysl a účel finančního leasingu, jenž předurčuje práva účastníků leasingového vztahu, například zda výkon toho kterého práva je v rozporu s poctivým obchodním stykem nebo v rozporu s dobrými mravy. V tomto směru bylo a je nejdiskutovanější právo leasingové společnosti na splátky splatné po odstoupení od leasingové smlouvy pro její porušení leasingovým nájemcem, a to za situace, kdy nájemci bylo vozidlo jako předmět leasingu odebráno. Podívejme se proto, jak

soudci interpretují a chápou účel a smysl finančního leasingu.

V praxi jsou rozlišovány dva základní druhy leasingu – finanční a operativní. Operativní leasing obvykle nezakládá právo na následné odkoupení věci a jeho primární funkcí je funkce užívací. Naproti tomu klíčovou funkcí finančního leasingu je jeho pořizovací funkce, neboť jeho cílem je konečný převod vlastnictví k předmětu leasingu na nájemce. Podstatou finančního leasingu je závazek poskytovatele leasingu (pronajímatele) předat příjemci leasingu (nájemci) na určitou dobu do užívání věc, kterou pronajímatel obvykle za tím účelem pořídí do svého vlastnictví na základě poptávky a podle výběru nájemce. Na straně nájemce pak spočívá závazek uhradit prostřednictvím leasingových splátek náklady spojené s pořízením leasingu. Po splnění smluvních podmínek má nájemce obvykle právo na koupi předmětu leasingu do svého vlastnictví za cenu, která bývá označována jako zůstatková. Nájemce nese již od počátku leasingového vztahu rizika (nebezpečí škod) spojená s předmětem leasingu, jakož i náklady spojené s jeho užíváním (údržba, daně, pojištění). Oproti nájemnímu vztahu se závazky leasingového pronajímatele omezují na finanční služby, tj. účelové pořízení věci podle potřeb, výběru a určení nájemce s využitím cizích zdrojů (zdrojů poskytovatele leasingu), předání této věci nájemci do užívání a její převedení do vlastnictví nájemce na konci leasingového vztahu.

Xxxxxxx finančního leasingu je proto zajistit za úplatu financování věci pro nájemce, který se k ní chová od okamžiku jejího předání jako k věci vlastní se všemi riziky na straně nájemce (zejména rizika spojená s jejím provozem, údržbou a opravami), a nikoli s riziky vlastníka, jak je tomu u

nájemních smluv. Na leasingového nájemce je přednášena odpovědnost za předmět leasingu i nebezpečí a rizika s ním spojená, čímž se finanční leasing typově odlišuje od běžného nájmu.

Finanční leasing je v praxi alternativou k úvěru, s ohledem na obdobný ekonomický účel. Jedná se o finanční službu, která se od úvěru liší tím, že tu nedochází k poskytnutí peněžních prostředků dlužníkovi a předmět leasingu je do okamžiku jeho převodu na nájemce ve vlastnictví leasingové společnosti.

Leasingový pronajímatel sice zůstává po celou dobu trvání leasingu vlastníkem předmětu leasingu, jeho práva a povinnosti související s předmětem leasingu však náleží nájemci (s výjimkou práva věc prodat či zatížit právem třetí osoby). Leasingovým společnostem, na rozdíl od pronajímatelů u nájemních smluv, nezáleží na tom, zda a do jaké míry nájemci zhodnocují předmět leasingu, a rovněž nemají zájem na tom, aby se věc, jejíž jsou po dobu trvání leasingového vztahu vlastníkem, vrátila do jejich dispozice. Leasingové společnosti pořídily předmět leasingu do svého vlastnictví nikoli s cílem vyvíjet podnikatelskou činnost jeho provozováním, ale právě a z důvodu leasingové smlouvy s cílem, aby po zaplacení všech leasingových splátek přešel předmět leasingu do vlastnictví nájemce.

Do dispozice leasingové společnosti se předmět leasingu dostane zpět obvykle pouze tehdy, pokud leasingovou smlouvu nedodrží leasingový nájemce (typicky pro nesplacení leasingových splátek). Dojde-li k předčasnému ukončení leasingové smlouvy pro okolnosti na straně nájemce, nenaplní se ani sjednaný účel leasingové smlouvy. Nemění se proto nic na povinnosti nájemce uhradit leasingové

společnosti zbývající leasingové splátky, které se stávají na základě smluvního ujednání splatnými při předčasném ukončení leasingové smlouvy z důvodů na straně nájemce. Od těchto předčasně splatných splátek je však nutno odečíst finanční náklady, které v důsledku předčasného ukončení smlouvy leasingová společnost ušetřila (zbude tzv. odúročená finanční služba), a výtěžek z prodeje předmětu leasingu.

Z výše uvedených důvodů bylo soudem

konstatováno, že pokud xxxxxxxxxx smlouva pro případ předčasného ukončení leasingové smlouvy z důvodu na straně nájemce zakládá právo leasingové společnosti na úhradu všech dlužných splátek, tedy i splátek splatných po odstoupení od smlouvy, není výkon tohoto práva s ohledem na účel a smysl finančního leasingu v rozporu s poctivým obchodním stykem jen proto, že jde o splátky splatné po odstoupení od smlouvy.

Na tomto místě však závěry Nejvyššího

soudu ČR ohledně principů konečného vypořádání předčasně ukončené leasingové smlouvy nekončí. Vzhledem omezené zákonné úpravě musí být tyto podmínky konečného vypořádání v leasingové smlouvě výslovně upraveny, avšak při zachování výše popsaného smyslu a účelu finančního leasingu. Proto se na ně zaměříme v dalším čísle našeho Newsletteru.

Xxxx Xxxxxxxxx