Lekce 2
Lekce 2
Týden od 8. do 14. ledna
Boží smlouvy
Texty na tento týden
Mt 10,22; J 6,29; Dt 28,1–14; Př 3,1–10; Mal 3,7–11; Mt 6,25–33
Základní verš
„Jestliže budeš opravdově poslouchat Hospodina, svého Boha, a bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy, které ti dnes udílím, vyvýší tě Hospodin, tvůj Bůh, nad všechny pronárody země. A spočinou na tobě všechna tato požehnání, když budeš poslouchat Hospodina, svého Boha.“ (Dt 28,1.2)
Je pozoruhodné, že Bůh s námi uzavřel smlouvy. Většina z nich je bilaterální (dvoustran- ná), což znamená, že oběma stranám – Bohu i lidem – vyplývají ze smlouvy určité závazky. Příkladem bilaterální smlouvy je „Jestli ty uděláš toto, pak já udělám tamto.“ Nebo „Já udě- lám toto, pokud ty uděláš tamto.“
Některé ze smluv, jež Bůh uzavřel s lidstvem, jsou jednostranné. Tyto smlouvy jsou vzác- nější: „Udělám to, ať už ty uděláš cokoli, nebo neuděláš nic.“ Zde je několik příkladů:
„… on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé“ (Mt 5,45). Ať už cokoli děláme nebo neděláme, můžeme se spolehnout na to, že Bůh nám dá slunce a déšť. (Samozřejmě kromě výjimečných případů, kdy Bůh použije třeba sucho jako trest. Viz například 1Kr 17,1–7.)
Po potopě Bůh slíbil lidstvu i všem živým tvorům, že už nikdy nepřijde další potopa, kte- rá by pokryla celou zemi (viz Gn 9,9–16), a to bez ohledu na naše činy.
Bůh také řekl: „Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země“ (Gn 8,22). Roční období budou přicházet a odcházet bez ohledu na to, co budou dělat lidé.
Tento týden se budeme věnovat několika důležitým bilaterálním smlouvám mezi Bohem a jeho dětmi. Modleme se, abychom z Boží milosti dodržovali naše závazky plynoucí ze smlouvy s Bohem.
Osnova lekce
Při studiu této lekce si připomeneme, k čemu se ve vztahu k nám Bůh z lásky smluvně zavázal (i když si to nijak nezasloužíme), ale i to, jakou reakci na tuto milost očekává od nás.
• J 6,29; 1J 5,13: Spasení a naše odpověď víry (neděle)
• Dt 28,0.0.00.00: Milost a naše odpověď poslušnosti (pondělí)
• Př 3,1–12: Jeho dobrota a naše odpověď vděčnosti (úterý)
• Mal 3,6–12: Desátky – naše odpověď věrnosti (středa)
• Mt 6,25–34: Jeho péče a naše odpověď důvěry (čtvrtek)
Ne | 8. ledna
2 | Boží smlouvy
SMLOUVA O SPASENÍ
Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Xxxxxx, abyste věděli, že máte věčný život. (1J 5,13) Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. (Mt 10,22) Ježíš jim odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“ (J 6,29)
10Proto se, bratří, tím více snažte upevňovat své povolání a vyvolení. Budete-li to činit, nikdy neklopýtnete. 11Tak se vám široce otevře přístup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Xxxxxx. (2Pt 1,10.11)
Osobní studium
Xxxxxxxx smrt na Golgotě přinesla nabíd- ku života každému člověku, který kdy žil nebo bude žít. Na rozdíl od příslibu roč- ních období není spasení jednostranné. Bůh je sice každému nabízí jako dar, ale závisí na nás, jak na tento dar zareagujeme. Ne- správné přesvědčení, že každý bude spasen
– ať chce, nebo ne, a to bez ohledu na jeho postoj k daru spasení – se nazývá „univer- zalismus“.
Xxxxx však jasně učil, že i když zemřel za celé lidstvo, mnozí lidé kráčejí po široké cestě do záhuby a věčné smrti (Mt 7,13.14).
Co říkají následující texty o tom, jak lidé přijímají dar spasení v Ježíši Kristu?
1J 5,13
Mt 10,22
J 6,29
Aplikace
Přestože je spasení nezasloužený dar, jaký je rozdíl mezi těmi, kteří dar přijímají, a těmi, kteří jej nepřijímají? Co přijetí tohoto daru změní v našem životě?
2Pt 1,10.11
Apoštol Xxxxx chápal dvoustrannou po- vahu smlouvy spasení. Věděl, že ho brzy popraví, a přestože ho mnozí jeho spo- lečníci opustili, s důvěrou napsal svému příteli Xxxxxxxxx, že svou část dohody dodržel: „Neboť já již budu obětován, při- šel čas mého odchodu. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připraven vavřín sprave- dlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod“ (2Tm 4,6–8).
Xxxxx vlastně říká: Jsem připraven. Bo- joval jsem dobrý boj, dokončil jsem svou životní cestu a zachoval jsem si víru. Přes- tože odkazuje na to, že splnil svůj díl zá- vazku, bylo mu jasné, že spasení je pouze z víry, nikoli ze skutků zákona. Své skutky nebo úspěchy proto nevnímá jako záslu- hy, díky kterým dostává spasení. „Vavřín spravedlnosti“, který na něj čeká, je Xxxx- xxxx spravedlnost, kterou si Xxxxx vírou přivlastnil a držel se jí až do konce svého života.
Po | 9. ledna
2 | Boží smlouvy
„JESTLIŽE BUDEŠ OPRAVDOVĚ POSLOUCHAT“
1Jestliže budeš opravdově poslouchat Hospodina, svého Boha, a bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy, které ti dnes udílím, vyvýší tě Hospodin, tvůj Bůh, nad všechny pronárody země. 2A spočinou na tobě všechna tato požehnání, když budeš poslouchat Hospodina, svého Boha… 13Hospodin tě učiní hlavou a ne chvostem, budeš vždycky stoupat výš a neklesneš níž, budeš-li
poslouchat příkazy Xxxxxxxxx, svého Boha, které ti dnes udílím, abys je bedlivě dodržoval. 14Ne- uchýlíš se napravo ani nalevo od žádného ze slov, která vám dnes přikazuji, tím, že bys chodil
za jinými bohy a sloužil xxx. (Dt 28,1.2.13.14)
Osobní studium
Kniha Deuteronomium je záznamem Moj- žíšových slov, kterými se loučil s druhou generací Izraelitů po čtyřiceti letech puto- vání pouští. Tato poselství zazněla na moáb- ských rovinách východně od Jericha. Kniha Deuteronomium se také někdy označuje jako „Kniha vzpomínek“.
V této knize Xxxxxx popisuje věrné Boží jednání s Izraelem. Vypráví o cestě z hory Sínaj do Kádeš-barneje okraji zaslíbené země a také o vzpouře a čtyřiceti letech pu- tování pouští. Znovu Izraelcům připomněl Desatero a zdůraznil dávání desátků a darů. Ale hlavním cílem Deuteronomia je rada poslouchat Xxxx a přijímat jeho požehnání. Xxxxxx vykresluje Xxxx jako toho, kdo má schopnosti a ochotu starat se o svůj lid.
Přečti si text Dt 28,1–14. Jaká velká po- žehnání jsou zaslíbena Izraelcům? Co musí Boží lid udělat, aby je skutečně dostali?
Aplikace
Co pro tebe znamená „opravdově poslouchat“ to, co ti Bůh říká?
Xxxxxx velmi toužil po tom, aby lidé po- chopili, že Bůh pro ně připravil úžasná, ba přímo zázračná požehnání. Jeho slova
„Jestliže budeš opravdově poslouchat“ zdů- razňují, že jde o jejich věčný osud. Jedná se také o důležitý projev možnosti svobodné volby člověka. Izrael byl Božím vyvoleným národem, příjemcem velkých požehnání a nádherných zaslíbení. Tato požehnání a zaslíbení však nebyla bezpodmínečná. Bylo třeba je uznat, přijmout a jednat podle Xxxxxx požadavků.
Nic z toho, co Bůh od svého lidu očekával, nebylo nesplnitelné. „Tento příkaz, který ti dnes udílím, není pro tebe ani nepochopitelný, ani vzdálený. Není v nebi, abys musel říkat:
‚Kdo nám vystoupí na nebe, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?‘ Ani za mořem není, abys musel říkat: ‚Kdo se nám přeplaví přes moře, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?‘ Vždyť to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval“ (Dt 30,11–14).
Je třeba také připomenout, že kromě po- žehnání v textu zaznívají i varování před kletbami, které by je postihly, kdyby Xxxx neposlouchali (Dt 28,15–68). Je jasně řečeno, jaké by byly následky hříchu a vzpoury.
Út | 10. ledna
2 | Boží smlouvy
CTI HOSPODINA
1Můj synu, na mé učení nezapomínej, ať tvé srdce příkazy mé dodržuje. 2Prodlouží ti dny a léta života a přidají ti pokoj. 3Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost! Přivaž si je na hrdlo, napiš je na tabulku svého srdce. 4Tak najdeš milost a uznání v očích Božích i lidských. 5Důvěřuj Hospodi- nu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. 6Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. 7Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať. 8To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem. 9Cti Hospodina ze svého majetku i prvotinami z celé své úrody! 10Bohatě se naplní tvé sýpky, moštem budou přetékat tvé kádě. 11Neodvrhuj, můj synu, Xxxxxxxxxxx kárání, neprotiv se jeho domlouvání. 12Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbení. (Př 3,1–12)
Osobní studium
Kniha Přísloví nemluví ani tak o tom, co je dobré a co špatné, jako o tom, co je moudré a co ne. Při čtení knihy si člověk uvědomí výhody moudrosti a úskalí pošetilosti.
Jaká zaslíbení se nacházejí v úvodním textu Př 3,1–12? Co jsou „prvotiny z úrody“? Jakou roli hrají v našem vztahu k Xxxx?
Aplikace
Jak se můžeme naučit důvěřovat Xxxx a jeho zaslíbením i v době finančních potíží a pro- blémů, když i přes naši věrnost zůstávají naše „sýpky“ prázdné?
Bůh od nás chce, abychom ho měli na prvním místě i při správě našeho ma- jetku. Vyjadřujeme tím, že on je vlastníkem všeho a že se o nás stará. Bůh zároveň říká, že dáme-li jej na první místo, pak požehná všechno ostatní. Dát Xxxx na první místo je činem víry. Projevujeme tím, že důvěřu- jeme Hospodinu celým svým srdcem. Uka- zujeme, že spoléháme na něj, ne na vlastní moudrost. To je mimořádně důležité, proto- že v životě se odehrává příliš mnoho situací, kterým nerozumíme a nedávají nám smysl. Ze všeho nejvíc nás k víře v Boha a jeho lásku podněcuje to, co vykonal na kříži.
Ježíš je nejen náš Stvořitel (J 1,1–4) a náš Udržovatel (Žd 1,3), ale také náš Vykupitel (Zj 5,9). Pokud si to uvědomujeme, pak dát Bohu to první ze všeho, co získáme, je to nejmenší, co můžeme udělat.
„Pán si nejen činí nárok na desátek, ale říká dokonce, jak mu má být vyhrazen. ‚Cti Hospodina ze svého majetku i prvotinami z celé své úrody.‘ Zjišťujeme, že nemáme nejprve použít své finanční prostředky pro sebe a Pánu přinést zbytek, i kdyby šlo o po- ctivý desátek. Boží podíl má být oddělen jako první.“ (RH 10. 11. 1896)
Bůh nám říká, že pokud ho dáme na prv- ní místo, naše „sýpky se naplní hojností“ (Př 3,10; ČSP). To ovšem neznamená, že se jednoho dne vzbudíme a naše stodoly a sýp- ky budou zázrakem plné. V životě věřícího člověka to funguje jinak. Bible obsahuje mnoho zásad dobrého správcovství, pečli- vého plánování a finanční zodpovědnosti. Naší první a hlavní zodpovědností je věr- nost v tom, k čemu nás Bůh povolává.
St | 11. ledna
2 | Boží smlouvy
SMLOUVA O DESÁTCÍCH
6„Já, Xxxxxxxx, jsem se nezměnil, ani vy jste nepřestali být syny Xxxxxxxxxx. 7Už za dnů svých otců jste se odchýlili od mých nařízení a nedbali jste na ně. Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám, praví Hospodin zástupů. Ptáte se: ‚Jak se máme vrátit?‘ 8Smí člověk okrádat Boha? Vy mě okrádáte. Ptáte se: ‚Jak tě okrádáme?‘ Na desátcích a na obětech pozdvihování. 9Jste stiženi kletbou proto,
že mě okrádáte, celý ten pronárod! 10Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava
v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku. 11Kvůli vám se obořím na škůdce, aby vám nekazil plodiny země, abyste na poli neměli neplodnou vinnou révu, praví Hospodin zástupů. 12Všechny náro- dy vám budou blahořečit a stanete se vytouženou zemí, praví Hospodin zástupů.“ (Mal 3,6–12)
Osobní studium
Mezi odevzdáváním desátků a naším vzta- hem k Bohu existuje úzké duchovní spojení. Izraelitům se dařilo, když poslouchali Xxxx a byli věrní v desátcích. Když desátky za- nedbávali, dostávali se do potíží. Zdá se, že život národa byl neustálým střídáním dob- rých a špatných období. Buď byli poslušní a dařilo se jim dobře, nebo se chovali vzpurně a následkem byly problémy. Právě v jednom z těchto období nevěry Hospodin prostřed- nictvím proroka Xxxxxxxxxx promluvil k ná- rodu a navrhl mu dvoustrannou smlouvu.
Jaká zaslíbení a povinnosti jsou uvedeny v úvodním textu (Mal 3,6–12)?
Aplikace
Co tvá věrnost při odevzdávání desátků říká o tvé víře a o tvém vztahu k Xxxx?
Hospodin slíbil lidem, že když se k němu vrátí, vrátí se i on k nim. Když se ptali, v čem má jejich návrat spočívat, výslovně jim řekl, aby ho přestali okrádat o desátky a dary. To špatné, co na ně doléhalo, bylo přímým důsledkem jejich nesprávného jednání. Boží řešení problému bylo následující: „Přinášej- te do mých skladů úplné desátky“ (Mal 3,10). Pokud se lid rozhodne poslechnout, Bůh říká: „Neotevřu vám snad nebeské průdu- chy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku“ (Mal 3,11). Boží požehnání
znamená, že lidé nebudou mít v ničem ne- dostatek. Namísto obav o vlastní existenci budou moci pomáhat druhým a Boží dílo bude pokračovat.
„Ten, který dal svého jednorozeného Syna, aby za vás zemřel, s vámi uzavřel smlouvu. Dává vám svá požehnání a na oplátku od vás požaduje, abyste mu přinášeli své desátky a oběti. Nikdo se nikdy neodváží říci, že tento princip nemohl pochopit. Boží plán týkající se desátků a obětí je jednoznačně představen ve třetí kapitole Malachiáše. Bůh lidi vyzývá, aby byli věrní smlouvě, kterou s nimi uza- vřel.“ (CS 75)
Jedno období, kdy byl národ věrný Bohu a prožíval prosperitu, je zaznamenáno bě- hem vlády krále Xxxxxxxxx. V Judsku na- stalo skutečné probuzení a lidé začali věrně odevzdávat své desátky a oběti do chrá- mového skladu. „Jak se ta výzva rozšířila, Izraelci přinášeli množství prvotin obilí, moštu, čerstvého oleje, medu i všeho, co se urodilo na poli. Též desátky ze všeho přiná- šeli v hojnosti“ (2Pa 31,5). Lidé přinesli velké množství darů, které byly důkazem Hos- podinova požehnání. Skladové prostory musely být dokonce rozšířeny, aby bylo kde dary uskladnit.
Čt | 12. ledna
2 | Boží smlouvy
HLEDEJTE NEJPRVE…
25Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít
na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? 26Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? 27Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? 28A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou – 29a pravím vám, že ani Xx- xxxxxx v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. 30Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? 31Neměj- te tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? 32Po tom všem se shánějí pohané. Xxx nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. 33Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. 34Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení. (Mt 6,25–34)
Osobní studium
Xxxxx ve svém evangeliu poznamenává, že lidé poslouchali Xxxxxx s radostí (Mk 12,37). Většina těch, kteří Xxxxxx následovali ve vel- kých zástupech, patřila mezi obyčejné lidi. Nasytil je a oni slyšeli kázání na hoře. Ježí- šovo poselství znělo v podstatě takto: Vím, že se snažíte zajistit své rodiny. Trápíte se, jestli budete mít dost jídla na každý den. Usilujete o pořízení oblečení, které potřebu- jete, aby vám v noci nebyla zima. Navrhuji vám toto…
Jaké zaslíbení dal Ježíš v kázání na hoře v úvodních verších Mt 6,25–34? Co měli lidé udělat a jaký postoj měli zaujmout, aby se toto zaslíbení stalo v jejich životě realitou?
Už jsme si řekli, že mnohá Boží zaslíbení mají prvky dvoustranné smlouvy. To zna- mená, že pro to, abychom dostali požehnání, musíme také my něco udělat.
Aplikace
Jaká rozhodnutí tě mohou přivést blíž k Bohu? V čem se ještě potřebuješ rozhodnout, abys mohl v této rozbouřené době prožívat klid?
Přečtěte si následující texty. Co se v nich říká o tom, jak se má chovat člověk, a jaké
zaslíbení v nich dává Bůh? V čem spočívá
„dvoustrannost“ Boží nabídky? Iz 26,3
1J 1,9
2Pa 7,14
Všechny tyto verše (a mnohé další) se za- bývají vzájemným propojením Božího a na- šeho jednání. Bůh je svrchovaný Stvořitel a Udržovatel života. Zároveň platí, že spase- ní je největším darem milosti, který si nijak nemůžeme zasloužit. Přesto máme i my lidé zde na zemi ve velkém sporu svůj důležitý úkol. Máme dar svobodné vůle a musíme se rozhodnout, zda v souladu s působením Ducha svatého poslechneme Boží volání. Přestože nám Bůh nabízí svá velká požeh- nání a život, my si můžeme zvolit zlořečení a smrt. Není divu, že Xxx říká: „Vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo“ (Dt 30,19).
Pá | 13. ledna
2 | Boží smlouvy
PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ
„Jestliže Boží lid v kterémkoli dějinném období s nadšením a ochotně plnil Boží plán pra- videlných darů [desátků] a přinášel své dary a oběti, vždy pocítil věčně platné zaslíbení, že úspěch našeho snažení je úměrný poslušnosti Hospodinových požadavků. Když lidé uznali Boží nároky, plnili Boží vůli a svými dary projevovali úctu Bohu, jejich stodoly se vrchovatě naplnily. Když však lidé okrádali Xxxx a nedávali desátky a dary, pocítili, že okrádají nejen jeho, ale i sebe, protože Bůh omezil svá požehnání podobně, jako lidé omezili své dary Xxxx.“ (3T 395)
Bible velmi jasně říká, že jsme spaseni jedině vírou, protože spasení je darem Boží milosti. Naše poslušnost Božích příkazů a požadavků je odpovědí na Boží milost. Ani když se cho- váme správně, nijak nám tím na spasení nevzniká žádný nárok. Vždyť kdyby tomu tak bylo, nešlo by pak ani o dar, ani o milost (viz Ă 4,1–4).
Když se podíváme na Boží dvoustrannou smlouvu s námi, můžeme vidět na jedné straně Boží požehnání a na druhé straně naši zodpovědnost. Naše pozitivní reakce na Boží nabíd- ku způsobuje, že si s ním vytváříme vztah a ovlivňujeme tím náš osud. Poslušnost – věrnost a služba lásky – je opravdovým znakem učednictví. Víra nás neosvobozuje od poslušnosti. Naopak, je to víra a pouze víra, co nás činí účastníky Kristovy milosti, a to nám umožňuje žít v poslušnosti, kterou od nás Bůh žádá.
Xxxxxx k rozhovoru
1. Ăíká se, že pokud by byl každý adventista věrný v dávání desátků, naše církev by měla více než dost peněz na to, aby udělala vše, co potřebuje k šíření poselství. Jak v této oblasti pomáháte církvi, aby mohla konat dílo, ke kterému byla povolána?
2. Zamyslete se více nad myšlenkou, jak důležitá jsou naše rozhodnutí a naše skutky ve vztahu k Bohu. Co potřebujeme udělat, abychom se při uvažování o důležitosti skut- ků poslušnosti (včetně věrnosti v desátcích a dobré správy svěřených darů) nechytili do pasti zákonictví?
3. Ve třídě sobotní školy si promluvte o aplikační otázce z úterní lekce. Proč přicházejí do života potíže i přes naši věrnost? Co můžeme udělat pro to, abychom se v problé- mech nenechali odradit od Boha a od víry?
16:27
| 17