Univerzita Karlova v Praze
Univerzita Karlova v Praze
Právnická fakulta
Xxxxx Xxxxxx
Mezinárodní kupní smlouva
Princip dobré víry podle Vídeňské úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: xxxx. XXXx. Xxxxxx Xxxxxxxxxx, XXx., DSc.
Katedra obchodního práva
Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 8. listopadu 2017
„Prohlašuji, že předkládaná diplomová práce splňuje stanovené rozsahové a formální náležitosti.“
V Praze dne
8. listopadu 2017
Čestné prohlášení
„Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně, že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny a že práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.“
V Praze dne
8. listopadu 2017
Na tomto místě bych rád poděkoval xxxx. XXXx. Xxxxxx Xxxxxxxxxx, XXx., DSc. za odborné vedení, cenné rady a laskavý přístup při psaní této diplomové práce.
Obsah
Úvod 1
1. Princip dobré víry obecně 3
1.1 Obecně k principu dobré víry 3
1.2 Princip dobré víry v různých právních systémech 6
1.2.1 Princip dobré víry v kontinentálním právním systému 6
a) Německo. 7
b) Francie 8
c) Itálie 9
1.2.2 Princip dobré víry v Common law 10
a) USA 10
b) Anglie 13
1.3 Dílčí závěr 15
2. Princip dobré víry podle CISG 16
2.1 Úvod k CISG 16
2.2 Princip dobré víry v CISG 19
2.3 Definice dobré víry dle CISG 22
2.4 Přístupy k interpretaci principu dobré víry v CISG 23
2.4.1 Dobrá víra jako pouhý nástroj intepretace CISG 24
2.4.2 Dobrá víra jako obecný princip, na němž CISG spočívá 28
2.4.3 Dobrá víra jako zdroj práv a povinností smluvních stran 32
2.5 Dílčí závěr 34
3. Princip dobré víry v jiných mezinárodních dokumentech 35
3.1 Dobrá víra v Principech mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT 35
3.2 Dobrá víra v Principech evropského smluvního práva 39
3.3 Dílčí závěr 42
4. Možné způsoby reformy principu dobré víry v CISG 43
4.1 Strukturální úprava CISG 43
4.1.1 Změna textu CISG 44
4.1.2 Vytvoření oficiálního komentáře k CISG 45
4.1.3 Zřízení poradního orgánu zabývajícího se interpretací CISG 46
4.2 Systematické shromažďování a šíření judikatury týkající se CISG 47
4.3 Dílčí závěr 49
5. Závěr 49
Seznam literatury a pramenů 51
Monografie a učebnice 51
Internetové zdroje 52
Soudní rozhodnutí a rozhodčí nálezy 54
Oficiální dokumenty a další internetové zdroje 55
Seznam použitých zkratek 57
Shrnutí 58
Abstract 60
Klíčová slova 62
Key words 62
Název práce v anglickém jazyce 62
Úvod
V současném globalizovaném světě dochází ke stále většímu nárůstu přeshraničních transakcí zahrnujících mezinárodní nákup a prodej zboží. Z tohoto důvodu se tudíž institut mezinárodní kupní smlouvy stal nepostradatelným nástrojem pro současný mezinárodní obchodní styk, a je v jeho rámci považován za nejvýznamnější smluvní typ. 1 V souvislosti s tím je pak dosažení jednotnosti v právu mezinárodního obchodu potřebným předpokladem pro podporu a zjednodušení využívání tohoto právního institutu. Nicméně i přesto však není právo mezinárodního obchodu v této oblasti v současné době zcela jednotné a stále zde dochází k právním rozporům či nejasnostem. Jako určité vodítko při řešení problémů vyvstalých při uskutečňování mezinárodních transakcí se pak logicky nabízí aplikace principu dobré víry,
upraveného v nejednom pramenu práva působícím na poli mezinárodního obchodu. Avšak i samotná dobrá víra je konceptem, o němž se vedou stále akademické diskuze a na jehož obsah, výklad či aplikaci zdaleka neexistuje jednoznačný pohled.
Světově nejrozsáhlejší úpravu v oblasti mezinárodního obchodu představuje Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží přijatá na konferenci ve Vídni v roce 1980 („CISG“), obsahující hmotněprávní úpravu mezinárodní koupě. Tuto skutečnost dokazuje fakt, že k dnešnímu dni CISG podepsalo více než 852 států světa, které dohromady tvoří celé dvě třetiny celosvětového obchodu3 a tento počet stále narůstá. Někteří autoři proto o CISG hovoří jako o
„nejvýznamnějším právním předpisu, který upravuje mezinárodní kupní smlouvu, a to v celosvětovém měřítku.“4 Stejně jako i jiné prameny práva, rovněž CISG zakotvuje obecné právní principy, mezi nimiž je pro účely této práce potřeba vyzdvihnout již zmíněný princip dobré víry, který je mnohými autory dokonce považován za jedno z jejích nejdůležitější ustanovení vůbec.5
1 XXXXXXXXXX, Xxxxxx. Tři pohledy na mezinárodní kupní smlouvu: Vídeňská úmluva OSN, Nařízení Řím I a Společné evropské právo kupní smlouvy. [Obchodněprávní revue 6/2012, s. 167].
2 Viz. Oficiální internetové stránky Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo (UNCITRAL). Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx/xxxxxxxx/xx/xxxxxxxx_xxxxx/xxxx_xxxxx/0000XXXX_xxxxxx.xxxx.
3Viz. Internetové stránky Pace Law School Institute of International Commercial Law. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxxxxx.xxxx.
4 XXXXXXXXXX, op. cit. 1, s. 167; XXXXX, Xxx, Xxxxxxx XXXXXX, Xxxx XXXXXXXXXX a Xxxxxxx XXXX. Transnational Commercial Law: Primary Materials. Oxford: Oxford University Press, 2007. ISBN 9780199287079, s. 261.
5 XXXXX, Xxxxxx, Xxxxxx A. MISTELIS a Xxxxx del XXXXX XXXXXXX VISCACILLAS. UN Convention on Contracts for the International Sale of Goods (CISG): [commentary]. München: X.X. Xxxx, c2011. ISBN 978-1- 00000-000-0, s. 112; XXXXXXXXX, Xxxxxxxx. Commentary on the UN Convention on the international sale of goods (CISG). 3rd ed. Oxford: Oxford University Press, 2010. ISBN 978-0-19-956897-0, s. 122; BRIDGE, M. G. The international sale of goods: law and practice. 2nd ed. Oxford: Oxford University Press, 2007. ISBN 978-0- 00-000000-0, s. 531.
První kapitola této diplomové práce ve svém začátku podává obecný výklad k pojmu „dobrá víra“, včetně uvedení odlišných přístupů k interpretaci a samotné aplikaci toho institutu mezi různými právními autory zabývajícími se danou problematikou. V následující části první kapitoly je pak na vybraných národních právních úpravách znázorněn rozdíl v pojetí konceptu dobré víry mezi právním systémem práva kontinentálního a právem Common Law.
Následující druhá kapitola před samotným rozborem úpravy dobré víry dle CISG pojednává obecně o CISG jako o jednom z nejdůležitějších nástrojů mezinárodního obchodního práva. Po tomto obecném úvodu následuje bližší rozbor samotné úpravy konceptu dobré víry v CISG, včetně nastínění historického procesu jejího vzniku a s tím spojených otázek. Ve svém závěru se druhá kapitola zaměřuje na problematiku rozdílných interpretací funkce dobré víry dle CISG a s tím souvisejících aplikačních problémů.
Ve třetí kapitole této práce je podáno srovnání principu dobré víry obsaženého v jiných mezinárodních dokumentech, než kterým je CISG. Konkrétně se zde práce zabývá srovnáním principu dobré víry podle Principů mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT a principu dobré víry obsaženého v Principech evropského smluvního práva. Tyto dokumenty jsou přitom pro účely této práce zvoleny z toho důvodu, že pro oba uvedené byla, vedle jiných zdrojů, CISG základním vodítkem a podkladem při jejich tvorbě a rovněž jim propůjčila mnohá obecná ustanovení.
Kapitola čtvrtá a poslední se zabývá otázkou možných způsobů reforem principu dobré víry v CISG, které jsou nezbytné k vyřešení problémů týkajících se nejednotného výkladu a aplikace dobré víry při jejím užívání. Při řešení této otázky je pak v této kapitole věnován větší prostor především možným strukturálním úpravám CISG. Nicméně nejsou opomenuty ani jiné další
v úvahu připadající způsobu reformy uvedeného konceptu, a to konkrétně pak systematické shromažďování judikatury týkající se aplikace CISG.
1. Princip dobré víry obecně
První kapitola této diplomové práce ve svém začátku podává obecný výklad k pojmu „dobrá víra“, včetně uvedení odlišných přístupů k interpretaci a samotné aplikaci toho institutu mezi různými právními autory zabývajícími se danou problematikou. V následující části první kapitoly je pak na vybraných národních právních úpravách znázorněn rozdíl v pojetí konceptu dobré víry mezi právním systémem práva kontinentálního a právem Common Law.
1.1 Obecně k principu dobré víry
Dobrá víra byla původně zakotvena již v římském právu, kde ji lze nalézt jako obecný právní princip upravený Zákoníkem dvanácti desek6 pocházejícím již z roku 450 př.n.7l. Nicméně původ konceptu dobré víry neboli bona fides lze nalézt již daleko dříve v právu obyčejovém. 8 Bona fides v římském právu představovala jednu ze základních zásad a tvořila jeden ze základů celého římského práva.9 Koncept dobré víry byl v římském právu založen na zásadě „pacta sunt servanda“, která podle antického právníka Xxxxxxxxxx vyjadřovala princip „co je pro dobro lidstva vhodnější než dodržování těch ujednání, na nichž se strany samy dohodly“.10 Bona fides byla v římském právu chápána jako vázanost prohlášením smluvní strany11, přičemž
v dobré víře jednal ten, kdo dodržoval svůj slib a dané slovo.12
Po pádu Římské říše byl koncept dobré víry společně se vzestupem křesťanství dále rozvíjen prostřednictvím pojmu čistého svědomí, který byl církví uložen jak pro kanonické, tak pro občanské záležitosti, včetně záležitostí obchodních.13 Později v 11. a 12. století došlo především díky ekonomickému a obchodnímu růstu ke znovuobnovení a rozšíření konceptu dobré víry v rozsáhlejším měřítku i mimo oblast církevního práva. 14 Do dnešní doby pak lze
6 Latinsky název: „Leges duodecim tabularum.“
7 XXXXX, Xxxx. Good Faith in International Transactions. Liverpool Law Review [online]. 1993, 115-141 [cit. 2017-09-12], s. 116. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/Xxxxx.xxxx#x*; XXXXXXXX, J. Zásada dobré víry a její uplatnění v soukromém právu. Právní rozhledy, 2006, č. 2, s. 61.
8 XXXXXXXX, M. Bona fides-mores maiorum-fas. IN XXXXXXXX, M., XXXXXXXX, P. (eds.). Bona fides. Sborník z II. konference českých a slovenských romanistů. Praha: Nakladatelství Vodnář, 2000, s. 8.
9 XXXXXXXX, op. cit. 8, s. 7.
10 KLEIN, cit. 7, s. 117.
Originální znění: “What is so suitable to the good of mankind as to observe those things which parties have agreed upon.”
11 XXXXXXXX, op. cit. 8, s. 8.
12 XXXX, Xxxxxx. Dobrá víra a mezinárodní obchodní smlouvy. IN Xxxxx X., Xxxxxx X., Xxxxxxxx D., (Ed.). COFOLA 2009: the Conference Proceedings. Brno: Masarykova Universita, 2009, s. 3. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxx.xxxx.xx/xxxxxxxx/xxxxxx0000/xxxxx/xxxxxxxxxxxxx/Xxxxxx%00Xxxx%00_000_.xxx.
13 KLEIN, op. cit. 7, s. 117.
14 XXXXXX, Xxxxxx J. Law and Revolution: The Formation of the Western Legal Tradition. Reprint edition. Harvard University Press, 1983. ISBN 0674517768, s. 344-345.
Nicméně, i přes její dlouhý historický vývoj a skutečnost, že dobrá víra představuje jeden ze základních principů smluvního práva, nelze pro dobrou víru nalézt jednotnou definici.
V zásadě se v odborné literatuře podávají dvě možnosti, jak dobrou víru definovat. Těmito možnostmi je užití positivní a negativní definice konceptu dobré víry. Jinými slovy lze konstatovat, že se jejich prostřednictvím jedná o objasnění obsahu pojmu „dobrá víra“ pomocí odkazu na to, čím dobrá víra je, nebo naopak odkazu na to, čím dobrá víra není.16
Pokud jde o pozitivní definice dobré víry, těchto lze nalézt v různých pramenech práva velké množství a víceméně všechny představují spíše jen náhradu (synonymum) za použití výrazu
„dobrá víra“. Dobrá víra bývá v positivním pojetí smyslu slova definována jako „poctivost“,
„poctivé chování“, „rozumnost“, „přiměřené standardy poctivého chování“, „dobrá víra a poctivé jednání“, „společenský standard pro slušnost, poctivost nebo rozumnost“, „slušné chování“ aj.17 Co se týče druhého způsobu, tedy možnosti negativní definice dobré víry, tento
je svým způsobem jednodušší pro vysvětlení a pochopení, když definuje dobrou víru (negativně) ve vztahu k tomu, co se již nedá za jednání v dobré víře pro daný případ považovat.18
Různé právnické slovníky podávají definice dobré víry podobné těm, již zmíněným v předchozím odstavci. Např. Black’s Law Dictionary nabízí pro dobrou víru tyto definice: „stav mysli spočívající v čestnosti přesvědčení a účelu, poctivý přístup k právní povinnosti nebo závazku, dodržování rozumného obchodního standardu poctivého jednání v daném obchodním odvětví nebo absence podvodného úmyslu nebo usilování o nepřiměřenou výhodu.“19 Jiné právnické slovníky pak definují dobrou víru jen jako „čestnost“.20
15 XXXX, Xxxxxx. Dobrá víra jako princip smluvního práva v mezinárodním obchodu. Praha: C.H. BECK, 2012. ISBN 978-80-7400-376-9, s. 3.
16 SIM, Disa. The Scope and Application of Good Faith in the Vienna Convention on Contracts for the International Sale of Goods. 2001 [cit. 2017-09-12]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxx0.xxxx.
17 SIM, op. cit. 16, část A: A General Introduction to the Concept of Good Faith.
Originální znění: "fairness", "fair conduct“, „reasonableness", "reasonable standards of fair dealing“, „good faith and fair dealing", "community standards of decency, fairness or reasonableness", "honesty in fact".
18 SIM, op. cit. 16, část A: A General Introduction to the Concept of Good Faith.
19 NOVÝ, op. cit. 12, s. 4.
20 XXXXXX, Xxxxxxxxx A. A Dictionary Of Law. 7 edition. U.S.A: Oxford University Press, 2008.
Pokud jde o pojetí dobré víry, bývá charakterizována jako právně-etický princip, norma, maxima, standard chování, povinnost, závazek aj 21. Někteří autoři dokonce povinnost jednání v souladu s dobrou vírou přirovnávají ke Xxxxxxx kategorickému imperativu.22
Obecně lze tedy konstatovat, že dobrá víra je ztělesněním určité míry solidarity a spolupráce mezi smluvními stranami. Z toho se nabízí závěr, že dobrá víra znamená omezení smluvní svobody stran. Dobrá víra reflektuje morální standardy dodržované v dané společnosti a daném čase (státě). Obvykle se tedy, jak vyplývá z již výše uvedených definic, ztotožňuje s čestností, slušností, loajalitou, důvěrou apod.23
Nicméně, důsledkem absence jednotné globální definice se koncepce dobré víry stala předmětem kritiky pro řadu důvodů, přičemž mezi nejvíce diskutované důvody lze řadit její tvrzenou vágnost. Vágnost konceptu dobré víry má dle kritiků za následek nepředvídatelnost výsledku jejího užití, čímž vede k nárůstu transakčních nákladů a k celkovému zpochybnění
právní jistoty a legitimního očekávání smluvních stran24. Dále pak mezi kritiky dobré víry,
především pak ze zemí Common law, převládá názor, že dobrá víra omezuje smluvní svobodu stran.25
I přes uvedené nedostatky jsou však s konceptem dobré víry spojené i jisté výhody a zisky, které mohou být jeho úspěšnou aplikací dosaženy. Aplikace dobré víry umožnuje například ochraňovat očekávání smluvních stran podporováním ducha jejich dohody, namísto přísného dodržování doslovného znění smlouvy.26 Tímto je možné docílit snížení transakčních nákladů a zvýšení ekonomické efektivity, jelikož strany nemusí věnovat tolik pozornosti vyjednávání veškerých detailů plynoucích ze smlouvy, kdy by případné mezery byla schopna vyplnit právě aplikace dobré víry. K uvedenému je však nutno podotknout, že tohoto by mohlo být docíleno pouze za předpokladu koherentního výkladu a ustálené aplikace konceptu dobré víry. 27 Další přínos aplikace dobré víry je spatřován v tom, že umožnuje přizpůsobit výklad a aplikaci práva okolnostem konkrétní nastalé situace, což lze z pohledu mezinárodního obchodu jistě považovat za výhodu.28
21 NOVÝ, op. cit 15, s. 4.
22 XXXXX, Xxx. Salient Features of the Principles of European Contract Law: A Comparison with the UCC. Pace International Law Review [online]. 2001, 339-369 [cit. 2017-09-12], s. 352. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxx.xxxx#0.
23 NOVÝ, op. cit. 12, s. 2.
24 SIM, op. cit. 16, část A: A General Introduction to the Concept of Good Faith.
25 NOVÝ, op. cit. 15, s. 10.
26 SIM, op. cit. 16, část A: A General Introduction to the Concept of Good Faith. 27 SIM, op. cit. 16, část A: A General Introduction to the Concept of Good Faith. 28 NOVÝ, op. cit. 15, s. 11.
1.2 Princip dobré víry v různých právních systémech
Pro pochopení okolností, za kterých byl princip dobré víry do CISG začleněn, je nejprve zapotřebí prozkoumat její pojetí v odlišných světových právních systémech. Níže rozebrané právní systémy kontinentálního práva a práva angloamerického neboli práva Common law jsou pro tuto práci zvoleny z toho důvodu, že právě tyto dva systémy sloužily jako hlavní východisko v průběhu procesu přípravy současného znění CISG.29 Nadto právě odlišný přístup k uznávání
a aplikaci principu dobré víry v obchodních záležitostech je celosvětově považován za jeden z největších rozdílů mezi uvedenými právními systémy.30
1.2.1 Princip dobré víry v kontinentálním právním systému
V kontinentálním právním systému představuje dobrá víra jeden ze základních principů smluvního práva. Toto je způsobené především historicky velkým vlivem kanonického práva na vývoj práva v této oblasti. 31 Princip dobré víry zde nachází svůj zvláštní význam rovněž z důvodu, že samotný přístup kontinentálního práva k dobré víře vychází z obecné filozofie
smlouvy, zaměřené především na samotný vztah mezi jejími stranami.32 Koncept dobré víry je tak v kontinentálním systému práva chápán jako základní princip aplikovatelný nejen pro samotné plnění smlouvy, ale i pro oblast předsmluvní odpovědnosti, což ještě více podporuje jeho potencionálně široké využití.33 Dobrá víra má pak v kontinentálním právním systému zpravidla podobu obecného principu uzákoněného explicitně v právním předpisu.34
Pro znázornění pojetí principu dobré víry v národních právních řádech reprezentující kontinentální právní systém jsou pro tuto práci zvoleny a níže popsány národní úpravy států Německa, Francie a Itálie.
29 United Nations Commission on International Trade Law. YEARBOOK, Volume IX: 1978. New York, 1991. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx/xxx/xxxxxxx/xxxxxxxxx/xx-0000-x/xx_0000_x.xxx.
30 XXXXXXXX, Xxxxxx. Good Faith in the Scots Law of Contract: An Undisclosed Principle? Forte ADM, editor, Good Faith in Contract and Property. Hart Publishing. 1999. s. 5-37.
31 XXXXXXXX, Xxxxx. The United Kingdom and the Vienna Sales Convention: Another Case of Splendid Isolation ? Centro di studi e ricerche di diritto comparator e straniero, diretto da X.X. Xxxxxx [online]. Řím, 1993 [cit. 2017-
09-12]. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxx0.xxxx.
32 XXXXXX, Xxxx X. Defining the Undefinable: Good Faith and the United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods. Journal of Law and Commerce [online]. 1999, 333-353 [cit. 2017-09-13], s. 336. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxx.xxxx#.
33 POWERS, op. cit. 32, s. 337.
34 SIM, op. cit. 16, Část II. The Doctrine of Good Faith in National Jurisdictions, B. The Competing National Approaches.
Nejlepším příkladem užití konceptu dobré víry v kontinentálním právním systému je bezpochyby právo německé, které je obecně podáváno za příklad entusiastického začlenění konceptu dobré víry do svého právního systému.35 Ostatně v žádném jiném národním právním řádu dobrá víra nenašla tak širokého uplatnění, jako je tomu právě v právním řádu německém3.6
Z důvodu jejího obrovského rozmachu německá právní věda pro koncept dobré víry dokonce vytvořila systém tzv. Fallgruppen, což jsou skupiny typových případů, kde se dobrá víra uplatňuje.37
Koncept dobré víry (Treu un Glauben) je v německém právu zakotven v ust. § 242 německého občanského zákoníku (BGB), který stanoví, že „dlužník je povinen plnit tak, jak vyžaduje dobrá víra s ohledem na zvyklosti”.38 Dalším ustanovením BGB, které o dobré víře pojednává je ust.
§ 157, kde se ukládá, že „smlouvy mají být vykládány v souladu s dobrou vírou s ohledem na zvyklosti.“39 Koncept dobré víry se přitom v německém právu aplikuje jak na dobu samotného plnění smlouvy, tak rovněž i pro její předsmluvní část, 40 a to ve formě tzv. culpa in contrahendo.41 K uvedenému je důležité zdůraznit, že koncept dobré víry je v německém právu považován za součást veřejného pořádku (public policy), a jako takový nemůže být jeho užití stranami smlouvy nijak vyloučeno či jinak omezeno.42
Pokud jde o funkce dobré víry v německém právu, obecně se má za to, že zde plní tři následující funkce:
(i) Funkci korektivní: tato funkce dále obsahuje limitující a korektivní aspekt. První z nich přitom spočívá v zamezení zneužití práva a druhý zmíněný zmírňuje tvrdosti, které by mohla způsobit striktní aplikace práva;
35 SIM, op. cit. 16, Část II. The Doctrine of Good Faith in National Jurisdictions, B. The Competing National Approaches.
36 NOVÝ, op. cit. 15, s. 38.
37 NOVÝ, op. cit. 15, s. 38.
38 Bürgerliches Gesetzbuch (BGB), § 242 Leistung nach Treu und Glauben.
Originální znění: „Der Schuldner ist verpflichtet, die Leistung so zu bewirken, wie Treu und Glauben mit Rücksicht auf die Verkehrssitte es erfordern.“ Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxxx-xx-xxxxxxxx.xx/xxx/__000.xxxx. Překlad z NOVÝ, op. cit. 12, s. 8.
39 Bürgerliches Gesetzbuch (BGB) § 157 Auslegung von Verträgen.
Originální znění: „Verträge sind so auszulegen, wie Treu und Glauben mit Rücksicht auf die Verkehrssitte es erfordern.“ Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxxx-xx-xxxxxxxx.xx/xxx/__000.xxxx. Překlad z NOVÝ, op. cit. 12, s. 8.
40 XXXXX, Xxxx a Xxxxx XXXXXXXX. Precontractual liability and the duty of good faith negotiation in international transactions. 17 Houston Journal of International Law. 1994, s. 16-17.
41 SIM, op. cit. 16, část II. The Doctrine of Good Faith in National Jurisdictions, B. The Competing National Approaches.
42 XXXXXXXXXX, Xxxxxxxx a Xxxxx XXXXXXXXX. Good faith in European contract law. Cambridge: Cambridge University Press, 2000. Cambridge studies in international and comparative law. ISBN 0-521-77190- 0., s. 18-20; shodně NOVÝ, op. cit. 15, s. 40.
(ii) Funkci doplňující: v souladu s touto funkcí má dobrá víra v německém právu sloužit
ke konkretizaci hlavních závazků stran a dále schopnosti zakládat další povinnosti stran, které nejsou ve smlouvě výslovně vyjádřeny; a
(iii) Funkci interpretační: tato pak ukládá soudům, aby jednotlivá prohlášení učiněná stranami smlouvy vyložily tak, jak by takovému prohlášení rozuměla osoba v pozici adresáta v souladu s dobrou vírou a zvyklostmi.43
Trochu odlišné pojetí funkce principu dobré víry v německém právu podává profesorka Xxx, dle které zde koncept dobré víry plní tyto tří základní funkce:
(i) Slouží zde jako právní základ pro dotváření práva soudy;
(ii) Představuje právní základ pro obranu v soukromoprávních žalobách; a
(iii) Poskytuje zákonný základ pro přerozdělování rizika v soukromoprávních smlouvách.44
Ať už se přikloníme k jednomu nebo druhému výkladu, je nepochybné, že německý koncept dobré víry značně doplňuje právo a slouží k tvorbě nových pravidel, kterými se mají strany při plnění smlouvy řídit. Užití dobré víry v německém právu tak ve svém důsledku vede ke vzniku množství dodatečných povinností smluvních stran ve smlouvě výslovně neupravených. 45 Na závěr je však nutno doplnit, že německé právo, i přes její značný význam, obecnou definici dobré víry nikde nepodává.46
b) Francie
Ve francouzské právní úpravě je role dobré víry oproti té obsažené v německém právním řádu o poznání menší.47 Tomuto je tak především z důvodu, že francouzské smluvní právo je ovládáno především principem autonomie vůle48, a způsob, jakým je tento princip ve francouzském právu interpretován, neponechává v oblasti smluv konceptu dobré víry širokého prostoru.49
Úpravu konceptu dobré víry lze ve francouzském právním řádu nalézt v článku 1134 odst. 3 francouzského Code Civil, který stanoví, že „smlouvy musejí být vykonávány v dobré víře“.
43 NOVÝ, op. cit. 15, s. 41-49.
44 SIM, op. cit. 16, část II. The Doctrine of Good Faith in National Jurisdictions, B. The Competing National Approaches.
45 XXXXXXXXXX, op. cit. 42, s. 24.
46 XXXXXX, Xxxxx (2003). Good Faith- Is it a Contractual Obligation? Bond Law Review: Vol. 15: Iss. 2, Article 13, s. 219. Dostupné z: http://'xxxxxxxxxxxxx.xxxx.xxx.xx/x0x/xxxx0/xxx0/00.
47 NOVÝ, op. cit. 15, s. 53.
48 Francouzsky: „autonomie de la volonté“.
49 XXXXXXXXXX, op. cit. 42, s. 33.
Toto ustanovení pak dle autorů nevyjadřuje nic jiného než to, že „všechny smlouvy jsou v dobré víře. To značí především, že strana se nemůže odvolávat na text smlouvy, aby obešla její duch.“50 Uvedené ustanovení je rovněž jediným odkazem na dobrou víru v tomto kodexu obsaženým.
Článek 1134 Code Civil jako takový sice neukládá povinnost jednání v dobré víře i pro dobu před vznikem smlouvy, nicméně francouzské soudy a soudobí autoři takovou povinnost z uvedené úpravy dovozují.51 Shodně s německou úpravou je pak koncept dobré víry dle Code Civil rovněž považován za součást veřejného pořádku, a nelze ho tedy smluvně stranami nijak vyloučit či omezit.52
Na rozdíl od německé úpravy je však rozsah aplikace principu dobré víry podle francouzského práva značně limitován a dobrá víra zde byla dosud soudní praxí užívaná spíše jen jako pomocný instrument práva.53 Nicméně i přesto lze zde v poslední době vypozorovat nárůst v počtu rozsudků, ve kterých francouzské soudy dobrou víru aplikují přímo za účelem uložení povinnosti vůči smluvním stranám5.4 Na okraj je pak vhodné zmínit, že shodné ustanovení článku 1134 francouzského Code Civil lze nalézt rovněž v lucemburském a belgickém občanském zákoníku.55
c) Itálie
Italský Codice Civile obsahuje hned několik ustanovení upravujících princip dobré víry. Ve stručnosti lze shrnout, že dle předmětné úpravy jsou dlužník a věřitel povinni jednat v souladu
s dobrou vírou a poctivými pravidly jednání. Princip dobré víry zde přitom dopadá jak na předsmluvní fázi smlouvy, tak na její následnou interpretaci a konečně i na její samotné plnění.56 Italský právní řád tedy obsahuje silně rozvinutý koncept dobré víry podobně jako tomu je v případě Německa. Koncept dobré víry má v Itálii podobu určité etické povinnosti, která je, stejně jako v předchozích případech, nedílnou součástí veřejného pořádku (Public Policy) a
50 NOVÝ, op. cit. 15, s. 53.
Originální znění: “Les conventions légalement formées tiennent lieu de loi à ceux qui les ont faites. Elles ne peuvent être révoquées que de leur consentement mutuel, ou pour les causes que la loi autorise. Elles doivent être exécutées de bonne foi.”
51 XXXXX, Xxxx, Xxxx XXXX, Xxxxxx XXXXXXXX a Xxxxxx XXXXXX. Cases, Materials and Text on Contract Law. 1. Oxford: Hart Publishing, 2002, s. 37.
52 NOVÝ, op. cit. 15, s. 55.
53 SIM, op. cit. 16, Část II. The Doctrine of Good Faith in National Jurisdictions, B. The Competing National Approaches.
54 LANDO, Xxx a Xxxx XXXXX. Principles of European contract law. Hague: Kluwer Law International, 2003. ISBN 90-411-1305-3, s. 117,118.
55 LANDO, op. cit. 54, s. 118.
56 Viz například čl. 1175, 1337, 1366 a 1375 italského Codice Civile.
musí tak být stranami plně respektována5.7 Italský kasační soud dobrou víru definuje jako
„otevřenost (upřímnost), důslednou spravedlnost a smysl pro sociální solidaritu“.58
1.2.2 Princip dobré víry v Common law
Základním principem Common law je absolutní smluvní volnost stran. Právo zde tedy stranám neukládá žádné jiné povinnosti mimo těch, na kterých se dohodnou. Z tohoto důvodu lze v této oblasti spatřovat méně otevřený přístup ke konceptu dobré víry, než je tomu v případě systému práva kontinentálního. Toto se projevuje například i ve skutečnosti, že v angloamerickém systému práva je dobrá víra aplikovatelná pouze na samotné plnění smlouvy, a nikoliv už na její předsmluvní část.59 Dalším podstatným rozdílem oproti kontinentálnímu systému práva je skutečnost, že právní systémy common law obecně nemají, s výjimkou USA, nijak koncept dobré víry ve svém obsahu pozitivně vyjádřen.60
Právníci common law mají ke konceptu dobré víry obecně spíše negativní postoj. Tento přístup dobře vystihuje angloamerické tvrzení, dle kterého je „dobrá víra možností pro soudce, jak se zříci své povinnosti vydávat pouze právně odůvodněná rozhodnutí, a namísto nich vydávat právně neodůvodněná rozhodnutí založená především na jejich subjektivních hodnotách.“61
Pro ilustraci přístupu k pojetí a aplikaci principu dobré víry v common law jsou níže popsány právní řády USA a Anglie.
a) USA
USA byly první zemí Common law, která začlenila obecný princip dobré víry do svého smluvního práva a funguje tam již po desetiletí.62 V žádném z právních řádů Common law pak dobrá víra nenašla takového uplatnění jako tomu je právě v právu USA. 63 Princip dobré víry byl do amerického zákoníku začleněn především zásluhou jednoho z otců amerického
57 POWERS, op. cit. 32, s. 335.
58 POWERS, op. cit. 32, s. 335.
Originální znění: "openness, diligent fairness, and a sense of social solidarity".
59 XXXXXXXXXX, Xxxxx. The Concept of Good Faith in American Law. Centro di studi e ricerche di diritto comparator e straniero, diretto da X.X. Xxxxxx [online]. 1993 [cit. 2017-09-13]. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxxxxxxx0.xxxx; shodně VOGENAUER, Xxxxxx a Xxx XXXXXXXXXXXXXXXX. Commentary on the UNIDROIT principles of international commercial contracts (PICC). Oxford: Oxford University Press, 2009. ISBN 978-0-19-929175-5, s. 169.
60 FARNWORTH, op. cit. 58,
61 BRIDGE, M.G. Does Anglo-Canadian Contract Law Need a Doctrine of Good Faith? Canadian Business Law Journal. 1984. str. 413.
Originální znění: “an invitation to judges to abandon the duty of legally reasoned decisions and to produce an unanalytical incantation of personal value”.
62 FARNWORTH, op. cit. 59.
63 NOVÝ, op. cit. 15, str. 71.
smluvního práva, profesora Xxxxx Xxxxxxxxxx 64, který svého času působil rovněž na univerzitě v Lipsku, kde se inspiroval již zmíněným německým konceptem dobré víry (Treu und Glauben).65
Právní řád USA obsahuje úpravu dobré víry ve dvou dokumentech. Prvním z nich je úprava obsažená v jednotném obchodním zákoníku („UCC“) 66, který upravuje princip dobré víry v ustanovení § 1-304 UCC, když zakotvuje, že „každá smlouva nebo povinnost podléhající tomuto zákonu ukládá závazek dobré víry při jejím plnění a výkonu práv z ní.“ 67 Dobrá víra je přitom dále výslovně definována v § 1-201 písm. b) UCC jako „skutečná čestnost a dodržování rozumných obchodních standardů poctivého jednání“.68
Konečně pak ustanovení § 1-302 písm. b) UCC stanoví, že „Závazek dobré víry… nemůže být vyloučenou dohodou stran. Strany [však] mohou dohodou určit standardy, vůči nimž tyto závazky mají být poměřovány, pokud nejsou zjevně nerozumné“.69 Dle UCC však platí, že dobrá víra per se není „samostatnou povinností“ a nevytváří tedy „nezávislá práva oddělená od těch zakotvených ve smlouvě“.70
Druhým dokumentem upravujícím koncept dobré víry v rámci amerického právního řádu je Restatement (2nd) of Contracts, který však není obecně právně závazný. Tento pak dobrou víru zakotvuje ve svém ustanovení § 205, které stanoví, že „každá smlouva ukládá stranám povinnost jednat v dobré víře při jejím plnění a výkonu práv a plnění z ní“.71 Na rozdíl od UCC však Restatement neobsahuje pozitivní definici dobré víry, ale pokouší se ji definovat
64 NOVÝ, op. cit. 15, str. 71.
65 XXXXXXXXXX, Xxxxx. Duties of Good Faith and Fair Dealing under the UNIDROIT Principles: Relevant International Conventions and National Laws. Tul.J.Int.Comp.L. 1995 [online]. [cit. 2017-09-13], část III. OTHER SOURCES, B. Common Law Systems. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxx-xxx.xxx/000000.
66 UCC, Dostupný z: xxxxx://xxx.xxx.xxxxxxx.xxx/xxx/0.
67 UCC § 1-304. Obligation of Good Faith.
Originální znění: „Every contract or duty within the Uniform Commercial Code imposes an obligation of good faith in its performance and enforcement.“
68 UCC § 1-201. General Definitions.
Originální znění: „…honesty in fact and the observance of reasonable commercial standards of fair dealing. “
69 UCC § 1-302. Variation by Agreement.
Originální znění: „The obligations of good faith…may not be disclaimed by agreement. The parties, by agreement, may determine the standards by which the performance of those obligations is to be measured if those standards are not manifestly unreasonable. “
70 NOVÝ, op. cit. 15, str. 74.
71 Restatement (Second) Of Contracts 205 (1979).
Originální znění: „Every contract imposes upon each party a duty of good faith and fair dealing in its performance and its enforcement.”
s odkazem na její účel. V rámci Restatementu lze pak nalézt pouze znázornění situací, které jednáním v dobré víře nejsou72 (tedy jakousi negativní definici dobré víry):
„Výkon práv a plnění povinnosti ze smlouvy v souladu s dobrou vírou znamená oddanost dohodnutému účelu smlouvy a souladnost s legitimním očekáváním druhé strany; toto pojetí vylučuje varietu způsoby chování, které jsou charakterizována jako zahrnující zlou víru, neboť poručují společenský standard slušnosti, čestnosti nebo rozumnosti. Odpovídající náprava za porušení povinnosti jednat v souladu dobrou vírou pak závisí na kontextu konkrétní situace.“73
Definice obsažená v Restatementu tedy obecně staví na pojetí, které profesor Xxxxxxx nazývá tzv. metodou "excluder analysis", neboli "vylučující analýzou", která je blíže popsána dále v rámci této kapitoly.74
V souvislosti s výše uvedeným však profesor Xxxxx Xxxxxxxxxx poukazuje na dvě důležité skutečnosti. Zaprvé, ani v jedné ze zmíněných úprav koncept dobré víry nedopadá na koupi
v dobré víře (the doctrine of good faith purchase), která je v americkém právu pojímaná odlišně od dobré víry při plnění smlouvy. 75 Zadruhé, zmíněná ustanovení rovněž neobsahují jakýkoli odkaz na dobrou víru v předsmluvním jednání (duty of good faith in negotiations). Ke druhému uvedenému přitom dodává, že stejně jako většina národních právních řádů států Common law, včetně Anglie, ani americké právo obecně neuznává předsmluvní odpovědnost založenou na dobré víře.76 Z uvedeného je tedy patrné, že ačkoliv je koncept dobré víry v americkém právu zakotven, jedná se stále o typickou doktrínu Common law.
Pokud se jedná o funkci dobré víry v americkém právu, rovněž ani zde nenalezneme jednotný přístup k doktrinálnímu způsobu jejího výkladu. K této otázce lze nicméně v odborné literatuře nalézt tři základní přístupy:77
(i) První přístup považuje dobrou víru podle amerického práva jako implicitní smluvní ujednání, které může sloužit za potencionální základ pro ukládání četných podmínek neboli práv a povinností smluvním stranám. (xxxx. Xxxxxxxxxx, „implied terms“);78
72 SIM, op. cit. 16, část II. The Doctrine of Good Faith in National Jurisdictions, B. The Competing National Approaches, 2. Differences among legal systems in the same legal family.
73 NOVÝ, op. cit. 15, str. 75.
74 SIM, op. cit. 16, část II. The Doctrine of Good Faith in National Jurisdictions, B. The Competing National Approaches, 2. Differences among legal systems in the same legal family.
75 XXXXXXXXXX, op. cit. 59.
76FARNSWORTH, op. cit. 59; shodně NOVÝ, op. cit. 15, str. 72.
77 SIM, op. cit. 16, část II. The Doctrine of Good Faith in National Jurisdictions, B. The Competing National Approaches, 3. Controversy within a legal system.
78 XXXXXXXXXX, op. cit. 59.
(ii) Druhý přístup, tzv. "vylučující analýza", stojí na myšlence, že některé pojmy „nemají obecný pozitivní význam samy o sobě v rámci kontextu nebo oblasti diskurzu, v němž jsou doma. Namísto toho, tato slova nebo fráze fungují tak, že vylučují různé věci podle kontextu“. Dobrá víra, jsouce jedním z těchto konceptů „nemajících pozitivní význam“, tak „slouží k vyloučení široké škály různorodých forem zlé víry“. (xxxx. Xxxxxxx,
„excluder analysis“);79
(iii) Poslední z uváděných přístupů ke konceptu dobré víry dle amerického práva spočívá na teorii tzv. „promeškaných příležitostí“, když: „povinnost plnit smlouvu v dobré víře se aplikuje tehdy, pokud jedna smluvní strana má možnost uvážení při plnění, a tudíž má kontrolu nad předpokládaným prospěchem druhé strany ze smlouvy. Strana, která uplatňuje uvážení, plní v dobré víře za jakýmkoliv účelem, který byl v rozumné úvaze stran, a ve zlé víře, pokud uvážení použije k tomu, aby znovu získal promeškané příležitosti.“ (xxxx. Xxxxxx, „forgone opportunities“).80
Americké soudy přitom ve svých rozhodnutích vystupují na podporu všech tří výše zmíněných přístupů, přičemž v několika případech mezi nimi neshledaly žádných rozdílů. 81 S uvedeným přístupem pak souhlasí i profesor Farsnworth když uzavírá, že soudy by měly zohledňovat konzistentně tyto tři přístupy jako kumulativní. 82 Konečně i mezi českými autory lze nalézt shodu s postojem, který považuje tyto teorie za komplementární, a nikoliv za vzájemně se vylučující.83
b) Anglie
Přístup anglického práva ke konceptu dobré víry je zcela odlišný od přístupu uplatňovaného
v USA. Dobrá víra zde není obecným principem a anglické právo stranám nijak nezakládá povinnost jednat v souladu s dobrou vírou.84 Anglie je rovněž jedinou z touto prací uváděných zemí, která nepřistoupila k ratifikaci CISG.85
Oxfordský profesor Xxxx Xxxxx odůvodňuje negativní přístup anglického práva ke konceptu dobré víry především požadavkem právní jistoty, která by dle jeho názoru byla přijetím
79 NOVÝ, op. cit. 15, str. 72.
80 NOVÝ, op. cit. 15, str. 73.
81 SIM, op. cit. 16, část II. The Doctrine of Good Faith in National Jurisdictions, B. The Competing National Approaches, 3. Controversy within a legal system.
82 XXXXXXXXXX, op. cit. 59.
83 NOVÝ, op. cit. 15, str. 74.
84 LANDO, op. cit. 22, str. 354; NOVÝ, op. cit. 15, str. 63; XXXXXXXXXX, op. cit. 42, str. 39.
85 UNCITRAL, Status: United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx/xxxxxxxx/xx/xxxxxxxx_xxxxx/xxxx_xxxxx/0000XXXX_xxxxxx.xxxx.
konceptu dobré víry narušena a učinila by rozhodování soudů nepředvídatelným. 86 V odborné literatuře je pak k tomuto dále uváděno, že je tento negativní přístup podpořen rovněž ambicí anglických zákonodárců poskytnout obchodním stranám precizní zákonný základ upravující veškeré aspekty obchodně-právních vztahů, ve kterém tak nebude prostor pro příliš široké soudní uvážení, přičemž přesnost a právní jistota zde stojí před spravedlností, kterou by mohlo právě zakotvení dobré víry sledovat.87
Dánský profesor Xxx Xxxxx nicméně poznamenává, že mnohých výsledků, kterých bylo v kontinentálním systému práva dosaženo za pomoci aplikace konceptu dobré víry, bylo v anglickém právu dosaženo jinými konkrétnějšími pravidly.88 Jiní autoři v tomto směru poukazují na skutečnost, že anglické soudcovské právo (case law) za účelem nahrazení konceptu dobré víry vyvinulo tzv. metodu postupných řešení (piecemeal solutions), která má sloužit k řešení případů spojených s otázkou možné nespravedlnosti (unfairness) a jejíž pomocí má být dosahováno stejných výsledků jako při aplikaci obecného principu dobré víry. 89 Dle názoru anglického soudce Xxxxx Xxxxxx pak dokonce v anglickém právu v podstatě neexistuje rozdíl v aplikaci obecného principu dobré víry a institutu rozumného očekávání stran.90
Koncept dobré víry však není anglickému právu zcela neznámý. Lze ho nalézt u určitých typů smluv, jako jsou například smlouvy pojistné9.1 Ke stále většímu zájmu o problematiku konceptu dobré víry pak v anglickém právu dochází díky přijetí Směrnice Rady o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách92, která ve svém obsahu na koncept dobré víry odkazuje.93 Čl. 3 odst. 1 Směrnice stanoví, že:
„Smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem dobré víry způsobuje významnou
86 XXXXX, Xxx. The Concept of "Good Faith" in English Law. Centro di studi e ricerche di diritto comparator e straniero, diretto da X.X. Xxxxxx [online]. 1992 [cit. 2017-09-13]. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/xxxxxx/xxxxx0.xxxx.
87 XXXX, X. Law Reform in Changing Times. 96 L. Q. Rev. 515. 1980, s. 527-528; podobně NOVÝ, op. cit. 15, str. 63.
88 LANDO, op. cit. 22, str. 354; dále např. VOGENAUER, op. cit. 59, str. 169.
89 SIM, op. cit. 16, část II. The Doctrine of Good Faith in National Jurisdictions, B. The Competing National Approaches, 1. Differences between legal families - the Civil Law vs. Common Law.
90 XXXXX, Xxxxx. Contract Law: Fulfilling the reasonable expectations of honest men. 113 The L.Q.Rev. 1997, str. 450.
91 § 17 Zákona o námořním pojištění z roku 1906. Originální název: “Marine Insurance Act 1906, Section 17”. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxx.xxx.xx/xxxxx/Xxx0/0/00/xxxx.xxx.
92 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Dostupná z: xxxx://xxx-xxx.xxxxxx.xx/xxxxx-xxxxxxx/XX/XXX/?xxxxxxxxx%0X00000X0000.
93 SIM, op. cit. 16, část II. The Doctrine of Good Faith in National Jurisdictions, B. The Competing National Approaches, 2. Differences among legal systems in the same legal family; NOVÝ, op. cit. 15, str. 64.
Na základě implementace této Směrnice do anglického právního řádu jsou tak anglické soudy
v jistých případech povinny podrobit přezkumu platnost ustanovení spotřebitelských smluv, pokud se tato nachází v rozporu s požadavkem dobré víry. 94 V souvislosti s touto povinností pak logicky vzniká otázka, jak mají anglické soudy dobrou víru v kontextu Směrnice vykládat,
když obsah a smysl tohoto konceptu jim není zcela zřejmý95. Právě díky otázce vymezení
obsahu a smyslu konceptu dobré víry v kontextu Směrnice lze přitom v anglické judikatuře nalézt několik soudních případů, které se konceptem dobré víry zabývají. 96 Anglické soudy ve svých rozhodnutích docházejí k závěru, že koncept dobré víry v souladu s jejím zakotvením a aplikací dle Xxxxxxxx je nutno vykládat v kontinentálním právním smyslu, a nikoliv dle anglického pojetí.97
Kromě Směrnice je pak v souvislosti s otázkou konceptu dobré víry a jeho místu v anglickém právu poukazováno rovněž na Principy UNIDROIT, konkrétně pak jejich čl. 1.7. Některými autory či dokonce anglickými soudci jsou Principy UNIDROIT vnímány jako silný podnět pro zvážení přehodnocení stávajícího tradičního pohledu anglického práva na koncept dobré víry, a to směrem k jeho začlenění.98
Jak je tedy z výše uvedeného patrné, přestože koncept dobré víry není v anglickém právu pevně zakotven, lze zde nalézt značné množství jiných právních institutů a konstrukcí, které jsou schopné ve svém důsledku vyvolávat podobné právní důsledky, jako právě aplikace dobré víry,
a mohou ji tak v ledacčem připomínat. 99 Nadto pak lze i mezi anglickými autory v poslední době spatřovat stále větší zájem o tuto problematiku.
1.3 Dílčí závěr
Z důvodu uvedené rozdílnosti v pojetí konceptu dobré víry mezi různými právními systémy nelze nalézt a podat jedinečnou standardní definici dobré víry či se dopátrat shody ohledně jejího výkladu a aplikace. Tento problém je pak úzce spjat i s mezinárodní úpravou konceptu dobré víry podanou v následujících kapitolách této práce, a to především v otázce možného
94 NOVÝ, op. cit. 15, str. 64.
95 NOVÝ, op. cit. 15, str. 64.
96 LANDO, op. cit. 22, str. 354.
97 Např.: Director General of Fair Trading v. First National Bank, [2000] 1 WLR 98.
98 VOGENAUER, op. cit. 59, str. 167.
99 NOVÝ, op. cit. 15, str. 65.
I přes uvedené rozdílnosti je však z podaného výkladu jasné, že každý z uvedených právních systémů, potažmo jeho doktríny věnují konceptu dobré víry značnou pozornost. Z tohoto faktu
lze vyvodit závěr, že koncept dobré víry, i přes jeho značně rozdílné pojetí, tvoří jednu ze základních právních zásad, představující jakousi společnou hodnotu v oblasti smluvního práva.
Závěrem je vhodné poznamenat, že i přestože se přístup ke konceptu dobré víry v rámci kontinentálního práva a práva common law v mnohém stále liší, i zde lze v poslední době spatřovat stále větší sbližování jejich postojů.100
2. Princip dobré víry podle CISG
Následující druhá kapitola před samotným rozborem úpravy dobré víry dle CISG pojednává obecně o CISG jako o jednom z nejdůležitějších nástrojů mezinárodního obchodního práva. Po tomto obecném úvodu následuje bližší rozbor samotné úpravy konceptu dobré víry dle CISG včetně nastínění historického procesu jejího vzniku a s tím spojených otázek. Ve svém závěru se druhá kapitola zaměřuje na problematiku rozdílných interpretací funkce dobré víry dle CISG a s tím souvisejících aplikačních problémů.
2.1 Úvod k CISG
Jak již bylo poznamenáno na začátku této práce, CISG je bezesporu jeden z nejvýznamnějších
a rovněž nejúspěšnějších mezinárodních nástrojů, který unifikoval přímé normy týkající se práva mezinárodního obchodu.101 Významnost CISG pak mimo jiné dokazuje i skutečnost, že
v současnosti je jejími smluvními stranami 85 států ze všech trvale osídlených světových kontinentů, přičemž toto číslo stále narůstá102. CISG je tak první mezinárodní smlouvou unifikující úpravu koupě a prodeje v mezinárodním obchodě, která se dočkala celosvětového přijetí.
Velká výhoda CISG může být spatřována především ve velkém množství soudních a arbitrážních rozhodnutí týkajících se její aplikace, ze kterých tak vyplývá značná právní jistota
100 XXXXXX, Xxxxx. Good Faith – The Scarlet Pimpernel of the CISG. 6 Int'l. Trade & Bus. L. Ann. 227 2001, str. 235.
100 XXXXXXXX, Xxxxxx. CISG-AC Publishes First Opinions. Pace Law School Institute of International Commercial Law [online]. [cit. 2017-09-13]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxx/XXXX-XX.xxxx.
102 Údaj dle oficiálních stránek UNCITRAL. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx/xxxxxxxx/xx/xxxxxxxx_xxxxx/xxxx_xxxxx/0000XXXX_xxxxxx.xxxx.
pro strany kupní smlouvy CISG podřízené1.03 Důvody úspěchu CISG lze zcela jistě nalézt rovněž v obecně formulovaném a nekomplikovaném textu a ve značně širokém aplikačním rozsahu stanoveném v čl. 1 CISG, který zahrnuje smlouvy o koupi zboží mezi stranami, které mají místa podnikání v různých státech, jestliže tyto státy jsou smluvními státy, nebo jestliže podle ustanovení mezinárodního práva soukromého se má použít právního řádu některého smluvního státu.104
Počátky procesu vytváření společných obchodních pravidel, které ve finále vyústily ve vytvoření CISG, lze vystopovat až na počátek 20. století. Především jsou pak spojeny s osobou rakouského juristy Xxxxxxx Xxxxxx, který již v roce 1928 prosazoval na poli Mezinárodního institutu pro unifikaci soukromého práva potřebu unifikace pravidel upravujících mezinárodní koupi zboží. V návaznosti na Rabelovu myšlenku došlo v roce 1964 k přijetí tzv. Jednotných haagských zákonů – Úmluvy o jednotném zákonu o mezinárodní koupi zboží (tzv. ULIS) 105 a Úmluvy o jednotném zákonu o uzavírání smluv o mezinárodní koupi zboží (tzv. ULFC1)06. Tato úprava se nicméně nedočkala celosvětově širšího úspěchu, když k jejich ratifikaci nakonec přistoupilo pouze 9 zemí. 107 Tento neúspěch je v současnosti přisuzován především faktu, že Jednotné haagské zákony byly neevropskými stranami vnímány jako výrazně západoevropský produkt neodrážející celosvětovou právní tradici. 108 I přesto se však Jednotné haagské zákony
a zkušenosti nabyté v rámci jejich přípravných prací později staly významným zdrojem pro tvorbu CISG.
Postupem času, dne 17. prosince 1966 došlo rezolucí Valného shromáždění OSN č. 2202 (XXI.) k založení Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo („UNCITRAL“), která měla za účel
„povzbuzovat harmonizaci a postupnou unifikaci práva mezinárodního obchodu“ 109. Komise UNCITRAL, vědoma si důvodu nezdaru Jednotných haagských zákonů, začala již v roce 1968 pracovat na novém textu mezinárodní právní úpravy způsobilé širšího přijetí státy z odlišných světových právních systémů.110 Pro tento účel měla v nové pracovní skupině trvalé zastoupení
103 Např. databáze dostupná z: http://www.cisg.law.pace.edu/.
104 NOVÝ, op. cit. 15, str. 85.
105 Originální název „The Convention on a Uniform Law of International Sales“. Dostupná z: http://www.unidroit.org/instruments/international-sales/international-sales-ulis-1964.
106 Originální název „The Convention on a Uniform Law on the Formation of Contracts for the International Sale of Goods“. Dostupná z: http://www.unidroit.org/instruments/international-sales/international-sales-ulfc-1964-en.
107 Oficiální údaj ze stránek UNIDROIT. Dostupné z: http://www.unidroit.org/status-ulfc-1964, http://www.unidroit.org/status-ulis-1964.
108 SIM, op. cit. 16, část I. INTRODUCTION TO THE CISG A., The Genesis of the CISG.
109 KANDA, Antonín. K některým otázkám unifikace práva mezinárodní koupě. Právní zpravodaj čs. zahraničního obchodu. 1972, roč. 17, č. 6-7, str. 2.
110 SIM, op. cit. 16, část I. Introduction to the CISG A., The Genesis of the CISG.
Finální podoba CISG byla nicméně členskými státy OSN přijata až na Diplomatické konferenci v roce 1980, které se zúčastnili zástupci 62 států světa a 8 mezinárodních organizací. 112 CISG vstoupila v platnost na základě svého článku 99 odst.1113 dnem 1. ledna 1988, po získání ratifikace potřebného počtu alespoň deseti smluvních států. 114 Česká a Slovenská Federativní Republika (ČSFR) se stala smluvním státem CISG k 1. dubnu 1991, přičemž Česká republika jakožto nástupnický stát ČSFR, se stala smluvním státem k 1. lednu 1993.115
Výše zmíněná rozmanitost právních systémů, které měly být při tvorbě CISG zohledněny nicméně vedla ke značným obtížím při dosahování kompromisů ohledně jejího přesného znění.116 Tento problém se pak nevyhnul ani debatě týkající se přesné úpravy konceptu dobré víry, v jejímž pojetí, jak je rozebráno v předchozí kapitole, existují zejména mezi právem Common law a právem kontinentálním značné rozdíly.
Obtížnost procesu hledání kompromisu v této otázce pak výstižně shrnuje australský autor Troy Keily, když podává následující:
„Představte si scénář, ve kterém jsou anglický právník reprezentující oblast Common law a německý právník reprezentující oblast kontinentálního práva, zastupující zcela protikladné postoje k otázce konceptu dobré víry a smlouvy, svoláni za účelem nalezení kompromisu ohledně právního postavení konceptu dobré víry a souvisejících otázek“.117
111 SIM, op. cit. 16, část I. Introduction to the CISG A., The Genesis of the CISG.
112 SIM, op. cit. 16, část I. Introduction to the CISG A., The Genesis of the CISG.
113 Článek 99 odst. 1 CISG zní: „Tato Úmluva nabude platnosti, pokud z ustanovení odstavce 6 tohoto článku nevyplývá něco jiného, prvního dne měsíce následujícího po uplynutí dvanácti měsíců ode dne uložení desáté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu, včetně listiny, která obsahuje prohlášení učiněné podle článku 92.”
114 KANDA, Antonín. K nabytí platnosti úmluvy OSN upravující smlouvy o mezinárodní koupi zboží. Právní zpravodaj čs. zahraničního obchodu. 1988, roč. 33, č. 3, str. 3.
115 Internetové stránky Ministerstva průmyslu a obchodu. Dostupné z: https://www.mpo.cz/cz/zahranicni- obchod/mezinarodni-organizace-a-obchod/uncitral/umluva-osn-o-smlouvach-o-mezinarodni-koupi-zbozi-- 223272/.
116 KASTELY, Amy H. The Right to Require Performance in International Sales: Towards an International Interpretation of the Vienna Convention. 63 Washington Law Review [online]. 1988, 607-651 [cit. 2017-09-13],
s. 608. Dostupné z: https://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/kastely1.html.
117 KEILY, Troy. Good Faith and the Vienna Convention on Contracts for the International Sale of Goods (CISG) . 3 Vindobona Journal of International Commercial Law and Arbitration, Issue 1 [online]. 1999, 15-40 [cit. 2017- 09-13]. Část 1. Introduction. Dostupné z: https://cisgw3.law.pace.edu/cisg/biblio/keily.html#N_5.
Originální znění: „Imagine a scenario where advocates from common law England and civil law Germany, representing antithetical positions with respect to good faith and contract convene to seek a compromise on a
legal position on this and related issues.“
Z výše uvedených důvodů je konečný text CISG výsledkem jakéhosi právního kompromisu 118 a jako takový obsahuje velké množství obecných pojmů a nepřesné terminologie 119, čehož je ostatně samotná úprava konceptu dobré víry zjevným příkladem.
2.2 Princip dobré víry v CISG
V předchozí kapitole zmíněné Jednotné haagské zákony ve svém obsahu koncept dobré víry nikde neupravovaly, a proto i z tohoto důvodu tvůrci vídeňských úmluv zamýšleli připravit a představit novou právní úpravu mezinárodního obchodu, která by danou oblast upravovala komplexněji a dosáhlo by se tím jejího dalekosáhlejšího využívání a úspěchu v mezinárodně- obchodní praxi. Přitom jedním z návrhů, které k tomuto cíli měly vést, bylo rovněž i začlenění úpravy dobré víry do textu CISG. V souvislosti s tímto pak bylo začlenění konceptu dobré víry do obsahu CISG poprvé navrženo zástupcem Španělska již v roce 1972. 120 Nicméně na tomto místě je nutné podotknout, že až do roku 1978 nedoznalo toto téma většího ohlasu.121
S postupem času však přibývaly hlasy podporující myšlenku začlenění dobré víry122, a konečně pak na osmém zasedání pracovní skupiny CISG byl předložen k diskusi návrh následujících ustanovení:
(1) V průběhu přípravy smlouvy jsou strany povinny dodržovat zásady spravedlivého obchodního styku a jednat v dobré víře. [Chování odporující těmto principům nepožívá právní ochrany.]
(2) Vyloučení odpovědnosti za škodu způsobenou úmyslně nebo hrubou nedbalostí je neplatné.
118 KRÖLL, op. cit. 5, str. 116.
119 AMATO, Paul. U.N. Convention on Contracts for the International Sale of Goods -- The Open Price Term and Uniform Application: An Early Interpretation by the Hungarian Courts. 13 Journal of Law and Commerce [online]. 1993, 1-29, [cit. 2017-09-13], s. 4. Dostupné z: https://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/amato.html.
120 United Nations Commission on International Trade Law. Analysis of comments and proposals relating to articles 1-17 of the Uniform Law on the International Sale of Goods (ULIS): note by the Secretary-General, 3 UNCITRAL Yearbook 76 no. 52 (1972), U.N. Doc. A/CN.9/WG.2/WP.11. Dostupné z: http://www.uncitral.org/pdf/english/yearbooks/yb-1972-e/vol3-p69-77-e.pdf.
121 KRÖLL, op. cit. 5, s. 113; shodně SIM, op. cit. 16, str. 13.
122 Např. zástupci Maďarka, kteří požadovali, aby smluvní strany dodržovaly „zásady spravedlivého jednání a jednaní v dobré víře“, viz. POWERS, op. cit. 32, str. 342.
Co se týče úpravy obsažené v druhých dvou odstavcích, tyto se nedočkaly širšího uvítání. Úprava obsažená v prvním odstavci se oproti těmto však dočkala většího přijetí, když obecná koncepce, že návrh Úmluvy by měl ve svém textu obsahovat ustanovení týkající se dobré víry
a poctivého jednání, byla podpořena většinou zástupců. Na podporu začlenění konceptu dobré víry do CISG byla uváděna skutečnost, že takové zásady jsou výslovně uvedeny v mnoha vnitrostátních právních kodexech a že je proto z toho důvodu vhodné, aby podobná ustanovení byla obsažena rovněž v mezinárodních úmluvách. Nadto bylo ze strany zástupců zdůrazněno,
že ustanovení o dobré víře a spravedlivém obchodním styku obsažená ve vnitrostátních právních předpisech se v některých právních systémech staly velmi užitečnými regulátory obchodního chování stran.124
I přes uvedené však nebyl přístup k navržené koncepci dobré víry v CISG zcela jednotný a našla se i početná skupina jeho kritiků. Jako jeden z hlavních důvodů proti zamýšlenému začlenění konceptu dobré víry do CISG byla uváděna přílišná vágnost navrženého ustanovení, která měla vést k nejistotě a nepředvídatelnosti, co se týče její aplikace v praxi, a s tím spojenému celkovému narušení jednotnosti v oblasti mezinárodního obchodu. Další důvod kritiky byl spatřován ve skutečnosti, že tento návrh nebude mít velký aplikační účinek, dokud ho nebude možné soudně vykládat, přičemž však soudní přezkum může vést k různým výkladům konceptu dobré víry dle CISG v závislosti na zemi, v níž spor vznikne.125
123 U.N. Doc. A/CN/.9/WG.2/WP, annex, odst. 3. Originální znění:
"I. In the course of the formation of the contract the parties must observe the principles of fair dealing and act in good faith. [Conduct violating these principles is devoid of legal protection.]
II. The exclusion of liability for damage caused intentionally or with gross negligence is void.
III. In case a party violates the duties of care customary in the preparation and formation of a contract of sale, the other party may claim compensation for costs borne by it.“
124 POWERS, op. cit. 32, str. 342.
125 POWERS, op. cit. 32, str. 343.
V průběhu přípravy smlouvy jsou strany povinny dodržovat zásady spravedlivého obchodního styku a jednat v dobré víře.126
Nicméně později, v roce 1978 se pracovní komise CISG rozhodla odstoupit od užití aplikace principu dobré víry na předsmluvní fázi smlouvy a omezit její použití pouze na interpretaci samotných ustanovení CISG.127 Nadto byl rovněž odmítnut koncept „poctivého obchodního styku“.128
Finální verze textu CISG společně s úpravou dobré víry pak byla přijata roku 1980 na Vídeňské konferenci. Tomuto přijetí opět předcházely značné napjaté debaty týkající se neshod ohledně aplikace dobré víry na různé fáze smluvního jednání či její možné aplikace na samotné strany smlouvy.129 Konečná podoba úpravy dobré víry je tedy jasným příkladem již zmíněného právního kompromisu v otázce finálního znění CISG.130
Stávající úpravu konceptu dobré víry lze nalézt v článku 7 CISG, obsaženého v části II. nazvané Obecná ustanovení. Tento článek je rozdělen na dva samostatné odstavce, přičemž koncept dobré víry je upraven v prvním z nich. Čl. 7 CISG zní takto:
(1) „Při výkladu této Úmluvy se přihlédne k její mezinárodní povaze a k potřebě podporovat jednotnost při jejím použití a dodržování dobré víry v mezinárodním obchodu.
(2) Otázky spadající do předmětu úpravy této Úmluvy, které v ní nejsou výslovně řešeny, se řeší podle obecných zásad, na nichž Úmluva spočívá, nebo jestliže takové zásady chybějí, podle ustanovení právního řádu rozhodného podle ustanovení mezinárodního práva soukromého.“131
126 SIM, op. cit. 16, část III. The Doctrine of Good Faith in the CISG, A. The Drafting History of Article, 7 1. The first foray into the field of good faith.
Originální text: „In the course of the formation of the contract the parties must observe the principles of fair dealing and act in good faith. “
127 HONNOLD, O. John. Uniform Law for International Sales under the 1980 United Nations Convention. Kluwer Law International, The Hague, 3rd edition [online]. 1999 [cit. 2017-09-13], str. 94. Dostupné z: http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/honnold.html.
128 POWERS, op. cit. 32, str. 344.
129 SIM, op. cit. 16, část I. Introduction to the CISG, A. The Genesis of the CISG.
130 KRÖLL, op. cit. 5, str. 119; BRIDGE, op. cit. 5, str. 534.
131 Anglické znění:
“(1) In the interpretation of this Convention, regard is to be had to its international character and to the need to promote uniformity in its application and the observance of good faith in international trade.
Na tomto místě je vhodné poznamenat, že stávající znění čl. 7 odst. 1 CISG odpovídá návrhu téhož ustanovení z roku 1978, s výjimkou vypuštění vyznačené části „Při výkladu a aplikaci této Úmluvy“.132 Podle názorů různých autorů však tento rozdíl nepřináší do pojetí předmětného ustanovení výraznějších změn.133
Čl. 7 CISG ve svém obsahu zakotvuje jeden z hlavních cílů CISG, a to poskytnutí univerzálního souboru pravidel platných pro mezinárodní prodej zboží a pro tyto účely je v něm stanovena metoda k dosažení jednotné aplikace CISG.134
2.3 Definice dobré víry dle CISG
Úprava dobré víry obsažená v čl. 7 odst. 1 CISG již na první pohled působí značně vágním a nejednoznačným dojmem. Nikde dále v textu CISG přitom není podáno bližší vymezení konceptu dobré víry a čl. 7 je tak jediné ustanovení, kde se o dobré víře hovoří. Toto vše pak ve svém důsledku vede k nejednoznačnému přístupu k interpretaci tohoto ustanovení a značným nejasnostem ohledně přesné povahy a správné aplikace principu dobré víry na vztahy
spadající pod právní režim CISG. Z tohoto důvodu je před samotnou analýzou rozdílných přístupů k interpretaci konceptu dobré víry zaprvé zapotřebí pojednat o definici pojmu dobrá víra tak, jak jí chápe CISG.
Dle převažujícího názoru vyjádřeného v odborné literatuře135 a rovněž v souladu s judikaturou136 se pojmem dobrá víra v CISG nemá rozumět jakékoliv vnitrostátní pojetí dobré víry záležející na národních právních úpravách tohoto institutu. Pojem dobré víry dle CISG má tedy čistě autonomní význam.137 S tímto přístupem však přirozeně vystává otázka, jak stanovit mezinárodní koncept dobré víry odpovídající navrženému autonomnímu výkladu.
(2) Questions concerning matters governed by this Convention which are not expressly settled in it are to be settled in conformity with the general principles on which it is based or, in the absence of such principles, in conformity with the law applicable by virtue of the rules of private international law.”.
Dostupné z: http://www.uncitral.org/pdf/english/texts/sales/cisg/V1056997-CISG-e-book.pdf.
132 SCHWENZER, op. cit. 5, str. 121.
133 SIM, op. cit. 16, část I. Introduction to the CISG, A. The Genesis of the CISG.
134 KRÖLL, op. cit. 5, str. 112.
135 BONELL, Michael Joachim. Article 7. Bianca-Bonell Commentary on the International Sales Law [online]. Giuffrè: Milan, 1987, 65-94, [cit. 2017-09-13], str. 72. Dostupné z: http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bonell-bb7.html; SCHWENZER, op. cit. 5, str. 128; NOVÝ, op. cit. 15, str. 90
136 Datum: 30.11.1998. Země: Mexico. Číslo: M/115/97. Soud: COMPROMEX. Comisión para la Protección del Comercio Exterior de Mexico. Strany: Dulces Luisi, S.A. de C.V. v. Seoul International Co. Ltd., Seoulia Confectionery Co. Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=374.
137 KRÖLL, op. cit. 5, str. 115; ZELLER, op. cit. 100, str. 227.
V odborné literatuře však ani na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď a existuje k ní hned několik přístupů. Jedním z navržených přístupů je dovozování „společného jádra“ právních systémů na základě komparace různých národních právních řádů jako zdroje autonomního principu dobré víry dle CISG1.38 Nicméně tento přístup je autory kritizován z důvodu nejasné otázky obhajoby toho kterého právního systému vybraného pro uvedenou komparaci a rovněž pro již zmíněnou rozdílnost právních systémů např. angloamerického a kontinentálního práva, která v tomto ohledu tento přístup značně komplikuje.139
Dle dalšího z navrhovaných přístupů se pak konstatuje, že „zde není nezávislý a autonomní zdroj produkující výslovné principy dobré víry mimo ty obsažené v Úmluvě a zvyklosti použitelné na základě čl. 9 Úmluvy.“140 Tento je však kritizován pro svou nepraktičnost, neboť při jeho užití pro stanovení pojmu dobrá víra v rámci CISG by bylo potřeba nalézt její společné jádro v několika desítkách právních systémů, což není úplně dobře možné.141
Bez ohledu na způsob stanovení mezinárodního konceptu dobré víry dle CISG lze v odborné literatuře nalézt několik pokusů o její definice. Tak například profesor Powers pomocí komparace několika národních výkladů definuje dobrou víru dle CISG jako „očekávání každé ze stran smlouvy, že ostatní strany budou čestně a spravedlivě plnit své povinnosti vyplývající jim ze smlouvy způsobem, který je přijatelný v obchodním společenství“. 142 Nicméně jak autor sám uvádí, i tato definice je značně vágní.143
Závěrem této části je tak nutné podoktnout, že jednotná definice dobré víry dle CISG prostě a jednoduše neexistuje, což do oblasti aplikace dobré víry dle CISG vnáší celou řadu problémů.
2.4 Přístupy k interpretaci principu dobré víry v CISG
Způsob, jakým je koncept dobré víry v textu CSIG upraven vede ke značným nejasnostem ohledně jeho přesného významu a funkce. Z důvodu nejednoznačnosti této úpravy přitom nelze
s jistotou stanovit, na jaké všechny okruhy vztahů vznikajících při mezinárodní koupi a prodeji zboží úprava konceptu dobré víry dle CISG dopadá a do jaké míry je ovlivňuje. Z těchto důvodů
138 NOVÝ, op. cit. 15, str. 91.
139 NOVÝ, op. cit. 15, str. 92.
140 SCHWENZER, op. cit. 5, str. 128.
Originální znění: “…there is no independent and autonomous source producing express principles of good faith in international trade besides those embodied in Conventions and usages as applicable under Article 9 .”
141 NOVÝ, op. cit. 15, str. 92.
142 POWERS, op. cit. 32, str. 352.
Originální znění: “…an expectation of each party to a contract that the other will honestly and fairly perform his duties under the contract in a manner that is acceptable in the trade community.”
143 POWERS, op. cit. 32, str. 352.
Z těchto rozdílných názorů bude v rámci této práce blíže přihlédnuto ke třem níže uvedeným. Prvním je koncept dobré víry v CISG chápán pouze jako pomocný nástroj pro interpretaci jejích jednotlivých ustanovení. Druhý, v rámci této práce zmíněný, pojímá koncept dobré víry jako obecný princip, na němž CISG spočívá. Třetím, a v rámci této práce posledním rozebíraným názorem, je pak v úpravě dobré víry dle CISG spatřována možnost její přímé aplikace na kupní smlouvu a je zde chápána jako zdroj práv a povinností smluvních stran.
Na tomto místě je vhodné poznamenat, že výše nastíněný výčet je zvolen čistě pro potřeby této práce a je založen na základě komparace odlišných názorů vyplývajících z odborných článků a judikatury. Vybrané názorové směry pak nejsou v žádném případě ani vše vyčerpávající, když například profesorka Disa Sim shledává až 6 možných funkcí, které může princip dobré víry
v CISG zastávat.145
2.4.1 Dobrá víra jako pouhý nástroj intepretace CISG
První z touto prací rozebíraných názorů chápe koncept dobré víry dle CISG jako pouhý nástroj interpretace. Dle tohoto směru čl. 7(1) CISG slouží pouze k interpretaci jednotlivých ustanovení CISG a nezakládá smluvním stranám jakoukoliv povinnost jednat v souladu
s dobrou vírou. V souladu s tímto směrem se tak koncept dobré víry dle CISG na kupní smlouvu přímo neaplikuje.
V souvislosti s tímto názorovým směrem lze zmínit například profesora Farnswortha, jednoho z hlavních zástupců zcela odmítajících začlenění konceptu dobré víry do textu CISG, dle
kterého se jazykový výklad ustanovení čl. 7 (1) CISG omezuje pouze na povinnost soudu zvážit význam faktorů uvedených v konkrétním interpretovaném ustanovení CISG.146 Podle jeho názoru tak přitom ustanovení čl. 7 (1) CISG v žádném případě nelze vykládat jako přímo aplikovatelné na samotný právní vztah smluvních stran kupní smlouvy jako takový.147
Shodně se k této problematice staví i profesor Honnold, který zastává postoj, že „Úmluva odmítá dobrou víru jako obecný požadavek a používá ji pouze jako zásadu pro výklad jejích
144 srov. KRÖLL, op. cit. 5, str. 120; SCHWENZER, op. cit. 5, str. 122; NOVÝ, op. cit. 15, str. 93; BRIDGE, op.
cit. 5, str. 534,535.
145 SIM, op. cit. 16, část III. The Doctrine of Good Faith in the CISG, B. The Role of Good Faith in the Convention.
146 FARNSWORTH, op. cit. 59, str. 5.
147 FARNSWORTH, op. cit. 59, str. 5.
jednotlivých ustanovení”.148 Ve své práci zabývající se dobrou vírou v CISG sice připouští, že několik ustanovení CISG dobrou víru ve svém obsahu reflektuje, avšak dle jeho přesvědčení je nutné v těchto případech koncept dobré víry využívat právě a pouze jen pro interpretaci takových ustanovení.149 Na podporu své argumentace přitom uvádí, že čl. 7 (1) CISG je nutné interpretovat pouze za užití jazykového výkladu a svůj postoj opírá rovněž o historický průběh legislativních prací CISG, během kterých se článku 7 (1) CISG zamýšlelo přiznat jedinou funkci, a to právě pomocného interpretačního nástroje.150
Dalším ze silných zastánců jediné interpretační funkce dobré víry v CISG je profesorka Disa Sim.151 Svůj postoj k této problematice opírá shodně, jako předešlí autoři, o nutnost užití jazykového výkladu čl. 7 (1) CISG, historický průběh legislativních prací, a navíc tento přístup považuje za jediný možný pro zamezení vzniku všech v úvahu připadajících problémů, které
by v případě přímé aplikace dobré víry na právní vztah smluvních stran kupní smlouvy mohly nastat.152 Za účelem podpory svého postoje se profesorka Disa Sim pokouší o samotné definování významu slovního spojení „interpretace Úmluvy“ obsaženého v čl. 7 (1) CISG, přičemž dochází k závěru, že nejvíce přirozený a běžný význam slova „interpretovat“ lze vyložit jako „vysvětlit nebo vysvětlit význam“ 153 či „učinit srozumitelným“ 154. Tímto zamýšlí poukázat na skutečnost, že interpretaci CISG lze provést zcela samostatně a bez jakéhokoliv dopadu na samotná práva a povinnosti smluvních stran kupní smlouvy.
Ve své práci věnující se konceptu dobré víry dle CISG se profesorka Disa Sim vyjadřuje i
k možné funkci dobré víry jakožto obecného principu, na němž CISG spočívá 155. K tomuto uvádí, že takový přístup trpí třemi základními nedostatky:
(i) Koncept se nestává obecným principem jen proto, že je výslovně zmíněn v jednom
z ustanovení CISG, přičemž k pojetí dobré víry v CISG neexistuje žádný souvislý obsah;
148 HONNOLD, op. cit. 127, str. 100.
Originální znění: „The Convention rejects "good faith" as a general requirement and uses "good faith" solely as a principle for interpreting the provisions of the Convention.“
149 HONNOLD, op. cit. 127, str. 100.
150 HONNOLD, op. cit. 127, str. 100.
151 Dále např. SCHWENZER, op. cit. 5, str. 127,128; KEE, Christopher a MUNOZ Edgardo. In defence of the CISG. 14 Deakin L. Rev. 99 2009, str. 104,105.
152 SIM, op. cit. 16, část III. The Doctrine of Good Faith in the CISG, B. The Role of Good Faith in the Convention,
2. The appropriate role of good faith in the CISG.
153 Originální znění: „to explain or tell the meaning of“.
154 Originální znění: „to make understandable“.
155 Tento názor je blíže rozebrán v následující kapitole této práce.
(iii) Historický průběh legislativních prací CISG odhaluje, že čl. 7 je výsledkem jasného kompromisu mezi těmi, kdo chtěli, aby CISG uložila smluvní stranám povinnost jednání v dobré víře a těmi, kteří byli proti jakémukoliv začlenění odkazu na dobrou víru do textu CISG.156
Ve své práci profesorka SIM uzavírá, že interpretační funkce dobré víry je s ohledem na uvedenou argumentaci jediná úloha, kterou může dobrá víra jako právní doktrína CISG
v současné podobě zastávat.157
Konkrétní případ aplikace dobré víry dle čl. 7 (1) CISG jakožto vodítka pro interpretaci jejich ustanovení, je autory ilustrován například na čl. 77 CISG, který stanoví, že „strana, která uplatňuje porušení smlouvy, musí učinit okolnostem případu přiměřená opatření ke zmenšení ztráty, včetně ušlého zisku z porušení smlouvy…jestliže tak neučiní, může se strana, která smlouvu porušila, domáhat snížení její výše v rozsahu, ve kterém škoda měla být zmenšena“.
Interpretace uvedeného ustanovení v souladu s konceptem dobré víry dle čl. 7(1) CISG může dle autorů vést k závěru, že dobrá víra zde „může za jistých okolností vést k povinnosti poškozené strany znovu jednat se stranou, která smlouvu porušila, jako rozumné opatření ke zmenšení ztrát“.158 Nicméně na tomto místě je pro úplnost vhodné podotknout, že konkrétně v tomto případě mezi autory nepanuje shoda ohledně funkce dobré víry, když dle názoru části z nich se zde již nejedná o pouhou intepretaci CISG, ale o přímý vliv na smluvní vztah stran kupní smlouvy.159 Jisté se ovšem zdá být to, že v souladu s interpretačním pojetím dobré víry
dle čl. 7 (1) CISG není soudům poskytnuta jakákoliv možnost vytvářet práva a povinnosti smluvních stran mimo aplikační rozsah CISG.160
Užití konceptu dobré víry dle čl. 7 (1) CISG jakožto interpretačního vodítka dle autorů slouží rovněž jako nástroj pro bližší vymezení obecně stanovených pojmů CISG, které by mohly vést k rozdílným výkladům. V souvislosti s tímto jsou jako taková ustanovení uváděná např. čl. 3
156 SIM, op. cit. 16, část III. The Doctrine of Good Faith in the CISG, B. The Role of Good Faith in the Convention,
2. The appropriate role of good faith in the CISG.
157 SIM, op. cit. 16, část III. The Doctrine of Good Faith in the CISG, B. The Role of Good Faith in the Convention,
2. The appropriate role of good faith in the CISG.
158 NOVÝ, op. cit. 15, str. 96.
159 srov. SCHWENZER, op. cit. 5, str. 129.
160 NOVÝ, op. cit. 15, str. 96.
CISG obsahující pojem „podstatná část", dále koncept podstatného porušení smlouvy v souladu čl. 25 CISG či specifické plnění podle čl. 28 CISG.161
Pokud se jedná o přístup soudů a rozhodčích tribunálů k pojetí dobré víry jakožto pouhého nástroje intepretace ustanovení CISG, je na tomto místě vhodné poukázat na rozhodčí nález mezinárodní obchodní komory z roku 1997162, který je v interpretačním smyslu pojetí čl. 7 (1) CISG autory často uváděn.163
V uvedeném případě uzavřel německý prodejce a španělský kupující smlouvu o výhradním prodeji průmyslových zařízení pocházejících z Německa. V průběhu času došlo na základě této smlouvy k uzavření několika dalších individuálních smluv o prodeji zmíněných průmyslových zařízení. Nicméně po 4 letech od uzavření původní smlouvy došlo ze strany německého prodejce z důvodu nedostatečného objemu prodeje k ukončení smlouvy o výhradním prodeji a španělskému kupujícímu bylo sděleno, že prodejce bude své výrobky ve Španělsku do budoucna prodávat pouze prostřednictvím jiné společnosti, s jejíž mateřskou společností se v nedávné době sloučil. V důsledku těchto událostí pak španělský kupující odmítl zaplatit německému prodávajícímu za některé dodávky zařízení a německý prodávající tak byl nucen zahájit za účelem uspokojení svých pohledávek rozhodčí řízení. V průběhu tohoto rozhodčího řízení došlo, mimo jiné, ke vznesení protinároku ze strany španělského kupujícího, kterým se domáhal náhrady škody vůči německému prodejci vzniklé mu v důsledku nedodání několika náhradních dílů k dodávaným průmyslovým zařízením. Otázka, která byla v této části sporu
před jediného rozhodce položena pak zněla, zdali byl německý prodejce v souladu s povinností jednat v dobré víře zavázán poskytnout španělskému kupujícímu předmětné náhradní díly či nikoliv. Jediný rozhodce se k tomuto ve vysloveném nálezu vyjádřil tak, že princip dobré víry uvedený v čl. 7 (1) CISG byl v daném případě použitelný výhradně pro výklad jednotlivých ustanovení CISG, a nemělo by k němu být nijak odkazováno jako ke zdroji práv a povinností smluvních stran kupní smlouvy.
Jako další případ, kde byla dobrá víra v CISG uznána jako pouhý nástroj její intepretace lze uvést rakouské rozhodnutí z roku 2001 164, ve kterém rakouský nejvyšší soud vyslovil shodně
161 KRÖLL, op. cit. 5, str. 115.
162 Datum: 23. 01. 1997. Číslo nálezu: 8611/HV/JK. Soud: ICC Court of Arbitration – Paris. Strany: W. v. R. Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=229.
163 SIM, op. cit. 16, část IV. The application and enforcement of article 7, A. A Confusion of Judicial and Arbitral Determinations, 2. The doctrine of good faith as an interpretative guide.; NOVÝ, op. cit. 15, str. 102; POWERS, op. cit. 32, str. 346.
164 Datum: 22. 10. 2001. Země: Rakousko. Číslo: 1 Ob 49/01i. Soud: Oberster Gerichtshof. Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=816.
Jak je ilustrováno na shora uvedeném, chápání dobré víry jako pouhého nástroje pro interpretaci ustanovení CISG je mezi odbornou veřejností značně rozšířeno, přičemž o této funkci čl. 7 (1) CISG není pochyb.166 V souladu s tímto postojem pak čl. 7(1) CISG imperativně ukládá soudům a arbitrům, aby při výkladu jednotlivých ustanovení CISG vzali v potaz dodržování dobré víry v mezinárodním obchodu.167 Aplikace dobré víry v souladu s tímto pojetím tak může napomoci například ke konkretizaci nejasných či nejednoznačných práv a povinností z CISG vyplývajících168 či modifikaci některých pravidel v CISG obsažených.169
2.4.2 Dobrá víra jako obecný princip, na němž CISG spočívá
Druhý směr, kterému je v rámci této práce věnována pozornost, nepojímá koncept dobré víry jako pouhý nástroj pro interpretaci jednotlivých ustanovení CISG, ale zároveň jako obecný princip, na němž CISG spočívá. Tento postoj přitom vychází z přesvědčení, že samotný čl. 7
(1) CISG sice nezakládá stranám kupní smlouvy žádná přímá práva a povinnosti, ale že zde upravená dobrá víra tvoří jeden z obecných principů CISG, který jako takový právní vztah smluvních stran kupní smlouvy nepřímo reguluje.
V souvislosti s tímto názorem je zapotřebí za účelem bližšího porozumění úlohy dobré víry v CISG vyložit tento institut v jeho širších souvislostech. 170 Na tomto místě je přitom nutné poukázat především na čl. 7 (2) CISG, který podává: „Otázky spadající do předmětu úpravy
této Úmluvy, které v ní nejsou výslovně řešeny, se řeší podle obecných zásad, na nichž Úmluva spočívá, nebo, jestliže takové zásady chybějí, podle ustanovení právního řádu rozhodného podle ustanovení mezinárodního práva soukromého.“ Metodologie vyplňování mezer v CISG tedy stanoví, že mezery v otázkách spadajících do předmětu úpravy CISG mají být řešeny na základě principů, na nichž CISG spočívá.171 Z uvedeného pak vyplývá, že při interpretaci dobré víry jakožto obecného principu, na němž CISG spočívá, by se jí za současného užití čl. 7 (2)
165 Shodně např.: Datum: 16. 10. 2002. Země: Nizozemsko. Soud: Hof 'S-Hertogenbosch. Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=960.
166 KRÖLL, op. cit. 5, str. 120.
167 SCHWENZER, op. cit. 5, str. 123; ZELLER, op. cit. 100, str. 228
168 KRÖLL, op. cit. 5, str. 115; shodně NOVÝ, op. cit. 15, str. 93,94.
169 NOVÝ, op. cit. 15, str. 93,94.
170 NOVÝ, op. cit. 15, str. 96.
171 NOVÝ, op. cit. 15, str. 97.
Jako jednoho z největších stoupenců tohoto postoje lze uvést profesora Schlechtriema, který
k dané problematice uvádí následující: „Odkaz na dodržování dobré víry v mezinárodním obchodu uvedený v čl. 7 (1) Úmluvy značí jednu z obecných zásad, které je třeba zohlednit při výkladu a tvorbě jednotného práva.“ 173 Profesor Schlechtriem přitom svůj postoj zakládá na argumentaci, že obecný princip dobré víry lze dovodit z několika dalších ustanovení CISG, které ji ve svém obsahu reflektují. 174 Pro podporu svého argumentu pak dále uvádí, že takové pojetí konceptu dobré víry dle CISG vyplývá rovněž ze samotného Komentáře k návrhu úmluvy o smlouvách o mezinárodní koupi zboží připraveného v roce 1979 Komisí UNCITRAL175, který je v současné době považován za přední komentář zabývající se textem CISG.176 Na tomto místě je vhodné poznamenat, že rovněž i v dalších novějších komentářích zabývajících výkladem CISG lze najít názor, že princip dobré víry dle čl. 7 CISG prochází jejím celým obsahem.177
Komentář jako ustanovení, z nichž lze dovodit obecný princip dobré víry zmiňuje například ust. čl. 21 (2) CISG, který podává: „Jestliže z dopisu nebo jiné písemnosti, jež obsahují pozdní
přijetí nabídky, vyplývá, že byly odeslány za takovýchto okolností, že by došly navrhovateli včas, kdyby jejich přeprava probíhala obvyklým způsobem, má pozdní přijetí účinky přijetí, ledaže navrhovatel bez odkladu vyrozumí ústně osobu, které byla nabídka určena, že považuje nabídku za zaniklou, nebo jí v tomto smyslu odešle zprávu.“
Dalším ustanovením CISG, se kterým lze dle Komentáře princip dobré víry spojit je uveden
v čl. 29 (2) CISG, který stanoví: „Avšak odpověď na nabídku, která se jeví přijetím, ale obsahuje dodatky nebo odchylky, které podstatně nemění podmínky nabídky, je přijetím, ledaže navrhovatel bez zbytečného odkladu ústně vznese proti rozdílům námitky nebo za tímto účelem odešle oznámení. Jestliže tak neučiní, jsou součástí smlouvy podmínky uvedené v nabídce se
172 BRIDGE, op. cit. 5, str. 534.
173 SCHLECHTRIEM, Peter. Uniform Sales Law - The UN-Convention on Contracts for the International Sale of Goods. Manz [online]. Vienna, 1986 [cit. 2017-09-13], str. 38. Dostupné z: http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/schlechtriem-07.html.
Originální znění: “The reference to the observance "of good faith in international trade" in Article 7(1) indicates one of the general principles that must be regarded in interpreting and extending the uniform law.”
174 SCHLECHTRIEM, op. cit. 173, str. 38; NOVÝ, op. cit. 15, str. 97.
175 UNITED NATIONS. Commentary on the draft Convention on Contracts for the International Sale of Goods, prepared by the Secretariat. Vídeň, 1980. Dostupné z: https://www.uncitral.org/pdf/english/texts/sales/cisg/a-conf- 97-19-ocred-e.pdf.
176 SCHLECHTRIEM, op. cit. 173, str. 38; NOVÝ, op. cit. 15, str. 97.
177 KRÖLL, op. cit. 5, str. 112.
změnami obsaženými v přijetí.“178 Vedle těchto ustanovení pak Komentář dále uvádí ustanovení týkající se úpravy otázky náhrady škody za nevyhovující zboží a mnohé další.179
Bohužel však ani Komentář ani jednotliví autoři nepodávají, na základě jakého kritéria jsou právě zmíněná pravidla CISG považována za specifické projevy konceptu dobré víry. V tomto ohledu pak nijak nenapomáhá ani skutečnost, že žádné ze zmíněných ustanovení CISG k dobré víře nikterak přímo ve svém obsahu neodkazuje, přičemž je autory zároveň odmítáno založení obecného principu dobré víry pouze na základě textu samotného čl. 7 (1), který se jí jako jediné ustanovení v rámci CISG výslovně zabývá.180 Nicméně, i přes uvedené nedostatky je nepochybné, že zmíněná pravidla mají s principem dobré víry společný jednak etický podklad, a jednak snahu chránit legitimní očekávání stran v mezinárodně obchodních vztazích.181
Chápání dobré víry jakožto obecného principu, na němž CISG spočívá, je kromě výše uvedeného podpořeno i názory dalších autorů. Tak například profesorka Amy Kastely ve své práci zabývající se rétorickou analýzou CISG vyslovuje názor, že „pojem dobré víry je v mezinárodním obchodu výslovně uveden jako obecná zásada Úmluvy v jejím článku 7”.182
Shodný postoj k pojetí dobré víry pak zaujímá i profesor Bonell, který je přitom zastáncem toho názoru, že dobrá víra obsažená v CISG navíc přímo reguluje i samotné jednání smluvních stran kupní smlouvy. Konkrétně ve své práci k uvedené problematice uvádí, že na základě bližšího studia jednotlivých ustanovení CISG reflektujících dobrou víru společně s přihlédnutím k názoru vyjádřenému v Komentáři lze dojít k závěru, že dobrá víra je skutečně rovněž jedním z obecných principů, na kterých CISG spočívá.183
Chápání dobré víry jakožto obecného principu CISG pak bylo do dnešní doby mimo výše uvedené potvrzeno i ve značném množství soudních a rozhodčích případů. Jako jeden z vhodných příkladů tohoto přístupu lze uvést například vídeňský rozhodčí nález pocházející již
z roku 1994.184 Předmětný případ se týkal smlouvy o prodeji válcovaných plechů mezi
178 SCHLECHTRIEM, op. cit. 173, str. 39.
179 Konkrétně jde o následující články: čl. 16(2)(b), čl. 21 (2), čl. 29(2), čl. 37-40, čl. 49(2), čl. 64(2), čl. 82, čl. 85- 88 (číslování odpovídá platnému textu CISG).
180 NOVÝ, op. cit. 15, str. 98.
181 NOVÝ, op. cit. 15, str. 98.
182 KASTELY, Amy H. Unification and Community: A Rhetorical Analysis of the United Nations Sales Convention. 8 Northwestern Journal of International Law and Business [online]. 1988, 574-622, [cit. 2017-09-13], str. 597. Dostupné z: http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/kastely.html#*.
Originální znění: “The notion of good faith in international trade is explicitly stated as a principle of the Convention in Article 7.”
183 BONELL, op. cit. 135, str. 80.
184 Datum: 15.06.1994. Země: Rakousko. Číslo: SCH-4318. Soud: Internationales Schiedsgericht der Bundeskammer der gewerblichen Wirtschaft – Wien. Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=635.
Problémovou otázkou v tomto případě pak byla skutečnost, že kupující nedodržel sjednané smluvní podmínky týkající se povinné prohlídky zboží a případného oznámení o jeho nevyhovujícím stavu, když v tomto případě zaslal prodávajícímu takové oznámení až šest měsíců po dodání zboží, přičemž byl smluvně zavázán toto učinit ihned po jeho dodání, či nejpozději do dvou měsíců od takové dodávky. Jedním z argumentů, které na svoji obranu kupující v daném případě vznesl, bylo tvrzení, že u prodávajícího vznikla zákonná překážka („zásada estoppel“) bránící mu vznést námitku pozdního učinění oznámení o nevyhovujícím stavu zboží, protože z jeho z chování vyplynulo, že tuto námitku neuplatní a kupující na to spoléhal. S touto námitku kupujícího se jediný rozhodce ve svém rozhodnutí ztotožnil, když
určil, že ačkoliv není zásada estoppel výslovně v CISG nikde upravena, lze aplikací čl. 7 (2) CISG spolu s odkazem na čl. 16 (2) a 29 (2) CISG dovodit existenci zásady estoppel jakožto obecné zásady CISG. Přitom bylo jediným rozhodcem dále dovozeno, že zásada estoppel je jednou z obecných zásad CISG, která představuje speciální aplikaci obecného principu dobré víry. Rozhodce tedy v tomto případě založil své stanovisko na interpretaci dobré víry jakožto obecného principu CISG, do jejíhož obsahu spadá právě i zásada estoppel a mnohé další.185
Stejná interpretace byla užita i v dalších případech, ve kterých rozhodčí tribunály šly za oblast doslovného výkladu CISG a založily své rozhodnutí na uplatnění zásady dobré víry v oblasti mezinárodního obchodu, která jimi byla uznána za jednu z obecných zásad CISG.186
Z uvedeného je tedy zřejmé, že jak v akademické literatuře, tak v judikatuře je dobrá víra všeobecně přijímána rovněž jako základní princip, na němž CISG spočívá a v souvislosti s tímto nalézá v tomto směru širokého uplatnění. Zařazení dobré víry mezi obecné principy pak může sloužit již ke zmíněnému vyplňování mezer v otázkách spadajících do předmětu úpravy CISG v souladu s jejím čl. 7 (2), přičemž navíc „smysluplnost této koncepce spočívá v tom, že brání divergencím v sankciování neetického jednání soudy smluvních států na základě vnitrostátních koncepcí dobré víry“. 187 Rovněž nelze pominout velký význam tohoto přístupu
185 Shodně k zásadě estoppel např. případ z 27. 07. 1999. Země: Rusko. Číslo: 302/1996. Soud: Tribunal of International Commercial Arbitration at the Russian Federation Chamber of Commerce and Industry. Dostupné z: http://cisgw3.law.pace.edu/cases/990727r1.html.
186 Např: Datum: 17.07.1997. Země: Nizozemsko. Soud: Arrondissementsrechtbank Arnhem. Strany: Kunsthaus Math. Lempertz OHG v. Wilhelmina van der Geld. Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=355; Datum:
25. 02. 2004. Země: Itálie. Soud: Tribunale di Padova – Sez. Este. Strany: SO.M.AGRI s.a.s. vs. Erzeugerorganisation Marchfeldgemuese Gmbh & Co. KG. Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=972. 187 NOVÝ, op. cit. 15, str. 98.
2.4.3 Dobrá víra jako zdroj práv a povinností smluvních stran
I přes doslovné znění čl. 7 (1) CISG, který použití dobré víry omezuje na interpretaci jednotlivých ustanovení CISG, za současného připuštění jejího možného chápání jako obecného principu, na kterém CISG spočívá, lze na tuto problematiku nalézt ještě další, zcela odlišný názor. Tento pak v ustanovení čl. 7 (1) CISG spatřuje rovněž možnost aplikace dobré víry na konkrétní smluvní vztah stran kupní smlouvy a hledí k němu jako k možnému zdroji práv a povinností smluvních stran.
Jedním z autorů, který toto pojetí připouští, je již zmíněný profesor Bonell, který preferuje širší výklad čl. 7 (1) CISG, když souhlasí s tím, že „nutnost prosazování… dobré víry v mezinárodním obchodu je rovněž nezbytně nutně cílena na samotné smluvní strany jednotlivých kupních smluv.“ 188 Tento svůj pohled pak opírá o skutečnost, že několik článků CISG je přímo spojeno s povinností dodržovat jistý standard dobré víry při jejich aplikaci. Jako příklad těchto ustanovení pak uvádí čl. 47 a čl. 63 CISG, dle kterých strana, která požaduje plnění v dodatečné přiměřené lhůtě, nesmí v dobré víře odmítnout přijetí plnění, které takto žádala.189 V podpoře své argumentace pak jde u uvedeného názoru ještě dále, když tvrdí, že
„dokonce i smluvní dohody nebo zvyklosti mohou být ignorovány, pokud by se jejich použití
v souladu s článkem 6 a článkem 9 Úmluvy v konkrétním případě jevilo jako v rozporu s dobrou vírou“.190
Dalším ze zastánců názoru, že koncept dobré víry v CISG zakládá stranám kupní smlouvy práva a povinnosti, je profesor Gyula Eörsi. 191 Ve svém komentáři k čl. 7 (1) CISG vyjadřuje názor,
188 BONELL, op. cit. 135, str. 84.
Originální znění: „the reference to good faith as contained in Article 7(1), point out that the need to promote ... the observance of good faith in international trade is also necessarily directed to the parties to each individual contract of sale.“
189 BONELL, op. cit. 135, str. 84.
190 BONELL, op. cit. 135, str. 84, 85.
Originální znění: „Even contractual agreements or usages might be disregarded if their application in accordance with Articles 6 and 9 of the Convention would in the specific case appear to be contrary to good faith “.
191 Dále např. FELEMEGAS, John. The United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods: Article 7 and Uniform Interpretation. Review of the Convention on Contracts for the International Sale of Goods (CISG), Kluwer Law International [online]. 2001, 115-265 [cit. 2017-09-13]. Dostupné z: http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/felemegas.html#ch35; MAGNUS, Ulrich. Remarks on good faith: The
že „výklad Úmluvy může skutečně vést k užití doložky o dobré víře. Může být sice namítáno, že v takových případech nedochází k výkladu Úmluvy, ale pouze samotné kupní smlouvy… výklad
těchto dvou však nelze oddělit, protože Úmluva je vždy zároveň vykládána i samotnými stranami kupní smlouvy.“192
Dále pak i v právních komentářích týkající se výkladů CISG lze dohledat názor, že navzdory historii legislativních prací a současného umístění konceptu dobré víry lze na princip dobré víry dle CISG pohlížet jako na institut, ze kterého lze pro smluvní strany kupní smlouvy přímo vyvozovat konkrétní práva a povinnosti.193
Rovněž i zde lze dohledat několik soudních rozhodnutí, které pojetí dobré víry dle čl. 7 (1) CISG jakožto zdroje práv a povinností smluvních stran podporují. Jedním z autory často užívaných194 je pak případ z roku 1995, řešený před odvolacím soudem v Mnichově.195
V tomto případě uzavřel kupující, jako pozdější žalobce smlouvu s prodávajícím, jako pozdějším žalovaným, o nákupu jedenácti automobilů. Pět z jedenácti sjednaných vozů bylo připraveno k dodání v srpnu a zbývajících šest v říjnu téhož roku. Kupující však nebyl z důvodu extrémní fluktuace kurzu měn schopen předmětné vozy převzít a požádal prodejce o odložení dodávky do té doby, než se situace na devizovém trhu navrátí zpět do normální situace. Otázka, která v tomto sporu později před soudem vyvstala, zněla, zdali lze považovat za platný nárok
na náhradu škody způsobené nedodáním sjednaných vozů, který byl ze strany kupujícího vznesen po dvou a půl letech od popsaných událostí. Soud při řešení toho sporu dospěl k závěru, že za daných okolností by uznání nároku kupujícího bylo v rozporou s principem dobré víry, když ze strany prodávajícího v tomto případě nedošlo k žádnému porušení kupní smlouvy.
United Nations Convention on contracts for the international sale of goods and the international institute for the unification of private law, principles of international commercial contracts. 10 Pace Int'l L. Rev. 89 1998.
192 EÖRSI, Gyula. General Provisions. Galston & Smit ed., International Sales: The United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods, Matthew Bender, Ch. 2, pages 2-1 to 2-36 [online]. 1984 [cit. 2017-09-13], str. 2-8. Dostupné z: http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/eorsi1.html.
Originální znění: „the interpretation of the Convention may indeed lead to application of the good faith clause. It might be argued that in such cases it was not the Convention which was interpreted but the contract…interpretation of the two cannot be separated since the Convention is necessarily interpreted by the parties also. “
193 KRÖLL, op. cit. 5, str. 121.
194 SIM, op. cit. 16, část IV. The application and enforcement of article 7, A. A Confusion of Judicial and Arbitral Determinations, 3. The doctrine of good faith as a prerequisite to the exercise of the rights and remedies provided in the Convention; KEILY, op. cit 117, část 5. Approaches to Good Faith, a. Criterion for interpretation.
195 Datum: 08. 02. 1995. Země: Německo. Číslo: 7 U 1720/94. Soud: Oberlandesgericht München. Strany: R. Motor s.n.c. v. M. Auto Vertriebs GmbH. Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=118.
Pojetí dobré víry v CISG jakožto základu pro práva a povinnosti smluvních stran byla uznána rovněž v dalším australském soudním rozhodnutí pocházejícím již z roku 19921.96 Ačkoli se zde australský soud nezabýval mezinárodní transakcí, ve svém stanovisku k rozhodnutí vyslovil nutnost trvání na povinnosti stran plnit smluvní závazky v dobré víře, přičemž v této části odkázal na článek 7 CISG, jakožto mezinárodní zakotvení takové povinnosti.197
Pokud jde o zmíněnou nutnost plnit smluvní závazky v dobré víře, tak například nejvyšším spolkovým soudem v Německu bylo v roce 2001 vyloženo, že z principu dobré víry lze odvodit povinnost smluvních stran kupní smlouvy vzájemně spolupracovat a řádně si sdělovat informace potřebné k plnění smlouvy.198
Dále pak v rozhodčím nálezu vydaném při maďarské Obchodní a průmyslové komoře z roku 1995199 lze nalézt názor, že „dodržování dobré víry není pouze kritériem, které má být používáno při výkladu Úmluvy, ale také standard dodržovaný stranami při plnění smlouvy.“200
V souvislosti s tímto nálezem je vhodné zmínit rovněž rozhodnutí švýcarského obchodního soudu v Curychu, ve kterém byla dobrá víra dle CISG aplikována právě jako standard pro objektivní poměřování postojů a chování smluvních stran kupní smlouvy.201
Jak je v této části práce ilustrováno, rovněž názor pojímající dobrou víru v CISG jakožto zdroj pro práva a povinnosti smluvních stran kupní smlouvy shledává oporu jak u mnohých autorů, tak rovněž v soudní a rozhodčí aplikační praxi. Význam takového pojetí pak lze spatřovat především v možném stanovení jistého standardu chování mezi smluvními stranami kupní smlouvy, který zabraňuje jejich neetickému jednání. 202 Dobrá víra může v tomto pojetí rovněž uložit stranám jisté povinnosti, jako například povinnost vzájemné spolupráce či nutnost řádného poskytování informací.
2.5 Dílčí závěr
Jak bylo podáno, v odborné literatuře a rovněž v soudní a rozhodčí praxi existuje mnoho různých interpretací obhajujících odlišné funkce, které má dobrá víra v CISG zastávat. U
196 Datum: 12. 03. 1992. Země: Austrálie. Soud: Court of Appeal, New South Wales. Strany: Renard Constructions (ME) PTY LTD v. Minister for Public Works. Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=57.
197 POWERS, op. cit. 32, str. 346.
198 Datum: 31. 10. 2001. Země: Německo. Číslo: VIII ZR 60/01. Soud: Bundesgerichtshof. Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=736
199 Datum: 17. 11. 1995. Země: Maďarsko. Číslo nálezu: VB/94124. Soud: Hungarian Chamber of Commerce and Industry Court of Arbitration. Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=217.
200 NOVÝ, op. cit. 15, str. 101.
201 Datum: 30. 11. 1998. Země: Švýcarsko. Číslo: HG 930634. Soud: Handelsgericht Zürich. Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=409.
202 KRÖLL, op. cit. 5, str. 120; shodně NOVÝ, op. cit. 15, str. 95, 96.
3. Princip dobré víry v jiných mezinárodních dokumentech
Ve třetí kapitole této práce je podáno srovnání principu dobré víry obsaženého v jiných mezinárodních dokumentech, než kterým je CISG. Konkrétně se zde práce zabývá srovnáním principu dobré víry podle Principů mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT a principu dobré víry obsaženého v Principech evropského smluvního práva. Tyto dokumenty jsou přitom pro účely této práce zvoleny z toho důvodu, že pro oba uvedené byla, vedle jiných zdrojů, CISG základním vodítkem a podkladem při jejich tvorbě a rovněž jim propůjčila mnohá obecná ustanovení.204
3.1 Dobrá víra v Principech mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT
Principy mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT jsou pravděpodobně nejdůležitějším nástrojem vytvořeným pod záštitou Mezinárodního ústavu pro sjednocení mezinárodního práva soukromého (UNIDROIT), nezávislou mezivládní organizací se sídlem v Římě. Za jejich vznikem stálo přesvědčení, že vnitrostátní právní úprava není adekvátní regulací pro mezinárodní obchodní transakce. Z toho důvodu byly Principy UNIDROIT vypracovány na základě široké komparativní metody porovnávající mnoho národních právních řádů.
203 POWERS, op. cit. 32, str. 348; shodně VOGENAUER, op. cit. 59, str. 168.
204 FELEMEGAS, op. cit. 191, kapitola 4, část 5. "general principles" and cisg, (b) Principles of comparative law on which CISG is based; shodně KRÖLL, op. cit. 5, str. 140.
V konečném textu Principů UNIDROIT tak lze spatřovat prvky společné více světovým právním systémům.205
Počátek prací na Principech UNIDROIT lze přitom nalézt již v roce 1971. Nicméně po dlouhou dobu nebyly hlavní prioritou UNIDROIT, a tak se svého prvního vydání dočkaly až v roce 1994. Druhé vydání následovalo v roce 2004, a zatím poslední verze byla přijata v roce 20102.06 Aktuálně pak na 95. zasedání v květnu roku 2016 přijala Řídící rada UNIDROIT několik návrhů na změny a doplnění aktuálního znění Principů UNIDROIT, přičemž následně pověřila sekretariát, aby vydal novou edici Principů UNIDROIT pro mezinárodní obchodní smlouvy 2016.207
Vysvětlení účelu Principů UNIDROIT je v jejich preambuli podáno následovně:208
• „Tyto Principy stanoví obecná pravidla pro mezinárodní obchodní smlouvy.209
• Budou aplikovány, pokud se strany dohodnou, že se jimi bude řídit jejich smlouva.210
• Mohou být aplikovány, pokud se strany dohodly, že se jejich smlouva bude řídit obecnými právními principy, lex mercatoria apod. 211
• Mohou být aplikovány, pokud si strany nezvolily právo rozhodné pro smlouvu.212
• Mohou být použity k interpretaci nebo doplnění instrumentů unifikujících právo.213
• Mohou být použity k interpretaci nebo doplnění národního práva.214
• Mohou sloužit jako vzor pro národní a mezinárodní zákonodárce.“215
Preambule Principů UNIDROIT hned ve svém úvodu obsahuje vymezení rozsahu jejich působnosti, když podává, že Principy UNIDROIT „stanoví obecná pravidla pro mezinárodní obchodní smlouvy.“ Nicméně Principy UNIDROIT nejsou samy o sobě právně závazné a jejich
205 KEILY, op. cit. 117, část 5 Approaches to Good Faith, d. General principles outside the CISG, (1) UNIDROIT Principles of International Commercial Contracts.
206 Oficiální internetová stránka Ministerstva průmyslu a obchodu. Dostupné z: https://www.mpo.cz/cz/zahranicni- obchod/mezinarodni-organizace-a-obchod/unidroit/mezinarodni-ustav-pro-sjednoceni-mezinarodniho-prava- soukromeho-unidroit--223306/.
207 Oficiální internetové stránky Mezinárodního ústavu pro sjednocení mezinárodního práva soukromého UNIDROIT, sekce UNIDROIT PRINCIPLES 2016. Dostupné z: http://www.unidroit.org/instruments/commercial-contracts/unidroit-principles-2016.
208 Srov., The International Institute for the Unification of Private Law. UNIDROIT Principles of International Commercial Contracts. Rome: UNIDROIT, 2010, dále jen „Principy UNIDROIT 2010“. Dostupné z: http://www.unidroit.org/instruments/commercial-contracts/unidroit-principles-2010
209 tamtéž, “These Principles set forth general rules for international commercial contracts.”
210 tamtéž, “They shall be applied when the parties have agreed that their contract be governed by them.”
211 tamtéž, “They may be applied when the parties have agreed that their contract be governed by general principles of law, the lex mercatoria or the like.”
212 tamtéž,” They may be applied when the parties have not chosen any law to govern their contract .”
213 tamtéž,” They may be used to interpret or supplement international uniform law instruments.”
214 tamtéž,” They may be used to interpret or supplement domestic law.”
215 tamtéž,” They may serve as a model for national and international legislators.”
Pokud jde o úpravu dobré víry, ta je obsažena v čl. 1.7 Principů UNIDROIT, který stanoví, že:
(1) „Každá strana musí jednat v souladu s dobrou vírou a poctivostí v mezinárodním obchodu.
(2) Strany nemohou vyloučit nebo omezit tuto povinnost.“217
Samotní autoři Principů UNIDROIT tento článek považují za „jednu ze základních myšlenek,
na nichž jsou Principy jako takové založeny.2“18 Jak je přitom patrno, na rozdíl od úpravy obsažené v čl. 7 (1) CISG Principy UNIDROIT v tomto místě stanovují obecnou povinnost smluvních stran jednat v dobré víře2.19 Čl. 1.7 Principů přitom hovoří o takové povinnosti v souvislosti s „mezinárodním obchodem“, z čehož se dovozuje, že by tyto principy neměly být aplikovány podle standardů jednotlivých národních pojetí dobré víry, shodně jako v případě dobré víry dle CISG.220
Kogentní pojetí dobré víry dle čl. 1.7 odst. 2221 je autory Principů UNIDROIT odůvodněno tím, že povinnost stran jednat v souladu s dobrou vírou a poctivostí má tak zásadní povahu, že ji
nelze nijak vyloučit či omezit2.22 Současně však není nijak vyloučeno, aby si strany ve své smlouvě upravily povinnost dodržovat standardy dobré víry a poctivosti ještě přísnějším způsobem.223
Kromě obecné povinnosti stran jednat v dobré víře pak Principy UNIDROIT ve svém čl. 2.15 regulují rovněž otázku aplikace dobré víry na oblast předsmluvního jednání o smlouvě. Na tomto místě je přitom vhodné dodat, že samotný čl. 2.15 je nadepsán jako „jednání ve zlé víře“224, a rovněž úprava v něm obsažená pojednává o předsmluvní odpovědnosti v tomto negativním vymezení dobré víry. 225 Z uvedené úpravy předsmluvní odpovědnosti se pak
216 NOVÝ, op. cit. 15, str. 116; VOGENAUER, op. cit. 59, str. 185.
217Principy UNIDROIT 2010, čl. 1.7.:
(1) “Each party must act in accordance with good faith and fair dealing in international trade.
(2) The parties may not exclude or limit this duty.”
218 Oficiální komentář k Principům UNIDROIT 2010, čl. 1.7, bod č. 1. Dostupný z: http://www.unidroit.org/instruments/commercial-contracts/unidroit-principles-2010/414-chapter-1-general- provisions/869-article-1-7-good-faith-and-fair-dealing; srov VOGENAUER, op. cit. 59, str. 168.
Originální znění: „…good faith… may be considered to be one of the fundamental ideas underlying the Principles“
219 VOGENAUER, op. cit. 59, str. 168; shodně NOVÝ, op. cit. 15, str. 118.
220 Oficiální komentář k Principům UNIDROIT 2010, čl. 1.7, bod č. 3; shodně NOVÝ, op. cit. 15, str. 121.
221 VOGENAUER, op. cit. 59, str. 184.
222 Oficiální komentář k Principům UNIDROIT 2010, čl. 1.7, bod č. 4.
223 Oficiální komentář k Principům UNIDROIT 2010, čl. 1.7, bod č. 4.
224 Principy UNIDROIT 2010, čl. 2. 1. 15: “NEGOTIATIONS IN BAD FAITH”.
225 Srov. UNIDROIT 2010, čl. 2. 1. 15.
podává, že jednání strany v předsmluvní fázi kupní smlouvy musí v souladu s úpravou obsaženou v Principech UNIDROIT naplnit zlou víru, přičemž pouhá absence dobré víry u jedné ze smluvních stran zde nepostačuje. 226 K úpravě obsažené v čl. 2.15 je nutno dodat, že tato, na rozdíl od té obsažené v čl. 1.7 Principů UNIDROT nijak stranám nezakazuje se od ní odchýlit či ji jinak omezit.227
Pokud jde o aplikační rozsah, dobrá víra obsažená v Principech UNIDROIT prochází všemi fázemi smlouvy, když dopadá na její předsmluvní část, interpretaci, plnění smlouvy, výkon oprávnění z ní, a poté až po samotný zánik smlouvy. 228 Povinnost jednat v dobré víře se pak dále prolíná celou úpravou Principů UNIDROIT, když je včleněna do řady dalších ustanovení.229 V oficiálním komentáři k Principům UNIDROIT je v souvislosti s tímto vypočteno velké množství ustanovení, která ve svém obsahu zakládají přímou nebo nepřímou aplikaci zásady dobré víry a spravedlivého jednání. 230 Nicméně, rovněž v rámci této úpravy nelze jednoznačně stanovit jednu definici a přesný obsah konceptu dobré víry, když uvedené není nikde v textu Principů UNIDROIT, ani v jejím oficiálním komentáři, obsaženo.231
Poměrně jasně zakotvená povinnost jednání v dobré víře obsažená v Principech UNIDROIT mezi právními autory zákonitě vedla k debatě, zda a do jaké míry má koncept dobré víry zde upravený napomáhat výkladu konceptu dobré víry obsaženého v CISG, který je oproti tomu
v Principech UNIDROIT upraven značně vágnějším a rozporuplnějším způsobem. 232 Na tuto otázku lze pak v odborné literatuře nalézt dva názory.
Zastáncem prvního názoru je profesor Bridge, který uvádí, že koncept dobré víry dle Principů UNIDROIT může nepochybně napomáhat výkladu ustanovení dobré víry obsaženého v CISG. Toto své stanovisko přitom opírá o skutečnost, že v otázce dobré víry neexistuje mezi Principy UNIDROIT a CISG žádného rozporu.233 Podobný názor lze nalézt i v práci profesora Magnuse, který tvrdí, že „Principy UNIDROIT mají být používány jako dodatečné obecné zásady v kontextu Úmluvy.“234
226 NOVÝ, op. cit. 15, str. 120.
227 VOGENAUER, op. cit. 59, str. 300.
228 NOVÝ, op. cit. 15, str. 120; VOGENAUER, op. cit. 59, str. 168.
229 VOGENAUER, op. cit. 59, str. 170.
230 Oficiální komentář k Principům UNIDROIT 2010, čl. 1.7, bod č. 1.
231 VOGENAUER, op. cit. 59, str. 171.
232 FELEMEGAS, op. cit. 191, kapitola 4, část 5. "GENERAL PRINCIPLES" AND CISG, (b) Principles of comparative law on which CISG is based
233 BRIDGE, op. cit. 5, str. 535.
234 MAGNUS, Ulrich. General Principles of UN-Sales Law. Max-Planck-Institute for foreign and international Private Law Rabels Zeitschrift for foreign and international Private Law [online]. [cit. 2017-09-13], část 6: The
V komentáři profesora Schwenzera se lze pak setkat s výkladem, který takové užití Principů UNIDROIT ve vztahu k CISG připouští pouze ve značně omezeném rozsahu. 235 Blíže je zde k této otázce uvedeno, že Principy UNIDROIT nemohou v žádném případě nahradit mandát stanovený čl. 7 (1) pro účely autonomního výkladu CISG a dosahování jednotných řešení, ale mohou sloužit pouze jako určitý ukazatel pro další vývoj práva a být soudci či rozhodci užity pro podporu argumentů uvedených v jejich rozhodnutích. Tento svůj názor přitom zakládá na skutečnosti, že přímé užití Principů UNIDROIT pro výklad ustanovení dobré víry obsaženého v CISG je v zásadním rozporu s principem jejího autonomního pojetí.236
Druhý směr je založen na opačném názoru, a to že princip dobré víry dle Principů UNIDROIT plní pouze informativní roli jejího soudobého chápání. Profesor Farnsworth k tomuto uvádí, že samotné Principy UNIDROIT a rovněž tak jejich oficiální komentář podávají hned několik různých variant formulace konceptu dobré víry, přičemž absence standardní terminologie tohoto konceptu v dokumentech regulujících mezinárodní obchodní smlouvy značí právě obtížnost ustanovení jeho globální definice. 237 Lze tak uzavřít, že v právní teorii ani na otázku vzájemného poměru konceptů dobré víry dle Principů UNIDROIT a CISG neexistuje zcela
jasná a jednoznačná odpověď.238
3.2 Dobrá víra v Principech evropského smluvního práva
Dalším mezinárodním dokumentem, na které se tato práce zaměřuje, jsou Principy evropského smluvního práva („PECL“) vytvořené komisí pro evropské smluvní právo, jinak také nazývané
„Landova Komise“ s odkazem na předsedu komise a iniciátora projektu, dánského profesora Ole Landa.239 Cílem Landovy Komise při tvorbě Principů PECL bylo stanovit obecná pravidla smluvního práva v rámci Evropské unie za účelem odstranění překážek spojených
UNIDROIT-Principles, b) Application of the "Principles" as general principles within the framework of the CISG? Dostupné z: http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/magnus.html.
Originální znění: „"Principles" are nevertheless to be considered as additional general principles in the context of the CISG“.
235 SCHWENZER, op. cit. 5, str. 132,133.
236 SCHWENZER, op. cit. 5, str. 133.
237 FARNSWORTH, op. cit. 59, str. 2.
238 Dále např. KEILY, op. cit. 117, část 5. Approaches to Good Faith. d. General principles outside the CISG, (1) UNIDROIT Principles of International Commercial Contracts.
239 RIEDL, Kristina. The Work of the Lando-Commission from an Alternative Viewpoint. European Review of Private Law [online]. 2000 [cit. 2017-09-14]. část Introduction. Dostupné z: https://cisgw3.law.pace.edu/cisg/text/peclintro.html#1.
s přeshraničním prodejem.240 V základním pojetí Principů PECL a CISG tak lze spatřovat stejný účel, kterým je sjednocení právní úpravy v oblasti mezinárodního obchodního práva.241
Pokud jde o aplikační rozsah, Principy PECL se na rozdíl od Principů UNIDROIT použijí na všechny typy smluv, včetně těch, které jsou čistě vnitrostátní povahy, a dále rovněž i na smluvní vztahy mezi obchodníkem a spotřebitelem2.42 Nicméně, shodně s úpravou obsaženou právě v Principech UNIDROIT se Principy PECL uplatňují pouze v případě, že se strany na jejich aplikaci dispozitivně dohodnou.243
Koncept dobré víry je v Principech PECL upraven na více místech. První úpravu dobré víry lze v rámci Principů PECL nalézt v jejich čl. 1:102, který podává následující:
(i) „Strany mohou svobodně uzavírat smlouvu a určovat její obsah s výhradou požadavků dobré víry a poctivého jednání a závazných pravidel stanovených těmito Principy.
(ii) Strany mohou vyloučit nebo se odchýlit od uplatňování některé ze zásad nebo měnit jejich účinky, pokud tyto Principy dále nestanoví jinak.“244
V souladu s tímto pravidlem jsou tak strany povinny jednotlivá ustanovení kupní smlouvy poměřovat s maximou dobré víry, když smluvní ujednání odporující dobré víře nelze dle Principů PECL nijak vynutit.245 Úprava obsažená v čl. 1:102 Principů PECL je tedy zcela rozdílná od té v CISG, když tato neobsahuje žádné výslovné ustanovení, podle kterého by individuální smlouvy musely maximu dobré víry dodržovat. 246 Rovněž lze pak z úpravy obsažené v čl. 1:102 dovodit, že koncept dobré víry tvoří jednu ze základních zásad, na které Principy PECL spočívají.
240 FELEMEGAS, op. cit. 191, kapitola 4, část 5. "GENERAL PRINCIPLES" AND CISG, (b) Principles of comparative law on which CISG is based.
241 FELEMEGAS, John. Remarks on good faith and fair dealing: Editorial remarks. [online]. 2001 [cit. 2017-09- 14], část 4 Conclusions. Dostupné z: https://cisgw3.law.pace.edu/cisg/text/peclcomp7.html#er
242BONELL, Michael Joachim. The UNIDROIT Principles of International Commercial Contracts and the Principles of European Contract Law: Similar Rules for the Same Purposes? 26 Uniform Law Review [online]. 1996, 229-246 [cit. 2017-09-14], s. 245. Dostupné z: http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bonell96.html.
243 Srov. The Principles on European Contract Law, Article 1:101. Dostupné z: https://www.trans- lex.org/400200/_/pecl/#head_3.
244 The Principles on European Contract Law, Article 1:102. Originální znění:
„(1) Parties are free to enter into a contract and to determine its contents, subject to the requirements of good faith and fair dealing, and the mandatory rules established by these Principles.
(2) The parties may exclude the application of any of the Principles or derogate from or vary their effects, except as otherwise provided by these Principles.”
245 LANDO, op. cit. 54, str. 99.
246 FELEMEGAS, op. cit. 241, část 2. Good faith and fair dealing in the interpretation of the contract; MAGNUS, op. cit. 191, str. 90.
(i) „Tyto Principy mají být vykládány a vyvíjeny v souladu s jejich účelem. Zejména je třeba vzít v úvahu potřebu prosazování dobré víry a poctivého jednání, jistoty ve smluvních vztazích a jednotnosti v jejich uplatňování.
(ii) Otázky spadající do předmětu úpravy těchto Principů, které v ní nejsou výslovně řešeny, se řeší podle obecných zásad, na nichž Principy spočívají. Jestliže takové zásady chybějí, řeší se podle ustanovení právního řádu rozhodného podle ustanovení mezinárodního práva soukromého.“ 247
Povaha a funkce toho článku spočívá v tom, že má soudům a rozhodčím tribunálům sloužit jako vodítko pro výklad jednotlivých ustanovení Principů PECL. 248 V tomto ohledu se dá spatřovat paralela s konceptem dobré víry dle čl. 7 CISG.249
Rozdílně však od úpravy dobré víry v CISG, Principy PECL ve svém čl. 1:201 stanovují obecnou povinnost stran jednat v dobré víře.250 Čl. 1:201 Principů PECL zní:
(i) „Každá strana musí jednat v souladu s dobrou vírou a poctivostí.
(ii) Strany nemohou vyloučit nebo omezit tuto povinnost.“251
Jak je přitom z uvedeného patrné, Principy PECL zakotvují povinnost stran jednat v dobré víře téměř shodným způsobem, jako tomu je v čl. 1.7 Principů UNIDROIT. 252 Odborná literatura k čl. 1:201 Principů PECL pak uvádí, že dobrou víru v rámci tohoto článku je nutné brát nejen jako základní princip procházející celými Principy PECL, ale její užití je rovněž vyžadováno
při tvorbě, plnění a vymáhání smluvních povinností na základě smlouvy, a stejně tak i při
247 The Principles on European Contract Law, Article 1:106. Originální znění:
“(1) These Principles should be interpreted and developed in accordance with their purposes. In particular, regard should be had to the need to promote good faith and fair dealing, certainty in contractual relationships
and uniformity of application.
(2) Issues within the scope of these Principles but not expressly settled by them are so far as possible to be settled in accordance with the ideas underlying the Principles. Failing this, the legal system applicable by virtue of the rules of private international law is to be applied.”
248 LANDO, op. cit. 54, str. 108.
249 LANDO, op. cit. 54, str. 109; shodně FELEMEGAS, op. cit. 241, část 1. General scheme of interpretation and supplementation in the CISG and PECL.
250; FELEMEGAS, op. cit. 241, část 2. Good faith and fair dealing in the interpretation of the contract.
251 The Principles on European Contract Law, Article 1:201. Originální znění:
“(1) Each party must act in accordance with good faith and fair dealing.
(2) The parties may not exclude or limit this duty. “.
252 VOGENAUER, op. cit. 59, str. 167.
výkonu práv smluvních stran pro ně ze smlouvy vyplývajících.253 Odstavec (2) čl. 1:201 k uvedenému doplňuje, že zde upravené pravidlo má kogentní povahu a strany ho tak nemohou žádným způsobem vyloučit, a nemohou rovněž ani nijak ovlivňovat účinky, které vyplynou
z jeho aplikace.254
Dále pak, na rozdíl od úpravy dle CISG, Principy PECL v čl. 2:301 výslovně zakotvují rovněž povinnost stran jednat v dobré víře již pro fázi předsmluvního jednání. Za porušení takové povinnosti je přitom Principy PECL explicitně uložena povinnost k náhradě škody.255
Praktická možnost aplikace konceptu dobré víry se objevuje rovněž v několika specifických ustanoveních Principů PECL, jako jsou například ustanovení upravující neodvolatelnost učiněné nabídky či poskytnutí specifického plnění. 256 Nicméně pojetí koncepce dobré víry dle Principů PECL je daleko širší, než kterákoli z těchto specifických aplikací, když jejím cílem je obecné prosazování komunitárních standardů slušnosti, poctivosti a přiměřenosti v obchodních transakcích.257
Obdobně jako v pojetí dobré víry dle Principů UNIDROIT rovněž v rámci její úpravy v Principech PECL vyvstala mezi autory otázka, zda a případně do jaké míry má tato koncepce
napomáhat výkladu konceptu dobré víry obsaženého v CISG2.58 Profesor Felemegas pak přístup umožňující užití konceptu dobré víry dle Principů PECL pro výklad toho konceptu dle CISG
z důvodu odlišných funkcí, které koncept dobré víry dle Principů PECL a dle CISG plní, shledává značně obtížným, nicméně ho pro jisté specifické situace zcela nevylučuje. 259
K tomuto přitom připojuje, že koncept dobré víry dle Principů PECL nepůsobí pouze jako vodítko pro výklad jejich jednotlivých ustanovení, jako tomu je výslovně stanoveno v CISG260, ale rovněž reguluje chování stran v každé jednotlivé konkrétní smlouvě.261
3.3 Dílčí závěr
Z výše uvedeného lze obecně vyvodit, že ani jiné mezinárodní dokumenty dopadající na oblast mezinárodního obchodu nepodávají jedinečnou standarfní definici dobré víry a nenabízejí ani
253 LANDO, op. cit. 54, str. 113.
254 LANDO, op. cit. 54, str. 116.
255 Srov. The Principles on European Contract Law, Article 2:301.
256 LANDO, op. cit. 22, str. 355.
257 LANDO, op. cit. 22, str. 356.
258 FELEMEGAS, op. cit. 191, kapitola 4, část 5. "GENERAL PRINCIPLES" AND CISG, (b) Principles of comparative law on which CISG is based.
259 FELEMEGAS, op. cit. 191, kapitola 4, část 5. "GENERAL PRINCIPLES" AND CISG, (b) Principles of comparative law on which CISG is based. podobně SCHWENZER, op. cit. 5, s. 132,133, viz bod 3.1. této práce.
260 FELEMEGAS, op. cit. 241, část 2. Good faith and fair dealing in the interpretation of the contract.
261 FELEMEGAS, op. cit. 241, část 4. Conclusions.
její jednotné pojetí. Pokud se jedná o její obecnou podstatu, je úprava dobré víry obsažená
v Principech UNIDROIT velice podobná té, kterou lze nalézt v CISG. 262 Toto je pak z části způsobeno rovněž skutečností, že Principy UNIDROIT byly tvořeny na základě CISG a mnozí jednotlivci, kteří se na tvorbě CISG podíleli, participovali rovněž při přípravě Principů UNIDROIT.263 Oproti tomu Principy PECL, jakožto produkt pocházející převážně z pera evropských autorů, obsahují značně podrobnou a detailně upravenou koncepci dobré víry, tj. úpravu značně rozdílnou od té v CISG. Jako takové pak představují pojetí koncepce dobré víry tak, jak ji chápe většina národních úprav evropských států založených na kontinentálním sytému práva. Nicméně, existence úpravy dobré víry obsažená v obou v této kapitole rozebíraných mezinárodních dokumentech napomáhá při prokazování toho, že dobrá víra je obecná právní zásada obsažená v různých světových právních systémech a mezinárodních dokumentech, a jedná se tak o všeobecně sdílenou hodnotu v oblasti mezinárodního obchodu2.64
4. Možné způsoby reformy principu dobré víry v CISG
Kapitola čtvrtá a poslední se zabývá otázkou možných způsobů reforem principu dobré víry
v CISG, které jsou nezbytné k vyřešení problémů týkajících se nejednotného výkladu a aplikace dobré víry při jejím užívání. Při řešení této otázky je pak v této kapitole věnován větší prostor především možným strukturálním úpravám CISG.265 Nicméně nejsou opomenuty ani jiné další v úvahu připadající způsoby reformy uvedeného konceptu, a to konkrétně pak systematické shromažďování judikatury týkající se aplikace CISG.266
4.1 Strukturální úprava CISG
Strukturální úprava CISG je považována za řešení, které by nejpravděpodobněji mohlo mít největší efekt na „vylepšení“ konceptu dobré víry obsaženého v CISG26.7 V této části bude věnována pozornost třem v úvahu připadajícím strukturálním úpravám CISG, a to konkrétně pozměnění textu CISG, vytvoření oficiálního komentáře a zřízení poradního orgánu zabývajícího se interpretací jejích jednotlivých ustanovení.
262 MAGNUS, op. cit. 191, str. 95.
263 KEILY, op. cit. 117, 5. Approaches to Good Faith. d. General principles outside the CISG, (1) UNIDROIT Principles of International Commercial Contracts.
264 KEILY, op. cit. 117, 5. Approaches to Good Faith. d. General principles outside the CISG, (1) UNIDROIT Principles of International Commercial Contracts.
265 Další možnosti reformy viz KRÖLL, op. cit. 5, str. 131.
266 Ke zvoleným způsobům reforem pro účely této práce viz. SIM, op. cit. 16, část V. REFORM.
267 SIM, op. cit. 16, část V. REFORM.
4.1.1 Změna textu CISG
První v této části navrhovanou metodou reformy je pozměnění textu CISG, resp. jejího současného znění čl. 7. Jak již bylo podrobně rozebráno v předchozích kapitolách této práce, současné vágní a nejednoznačné zakotvení dobré víry v ustanovení čl. 7 (1) CISG vyvolává značnou nejistotu a rozpory týkající se jejího skutečného obsahu a významu.
Z uvedeného důvodu by se pak jako možné řešení tohoto nedostatku logicky nabízelo pozměnění textace CISG, kterým by se do jejího obsahu začlenila ustanovení výslovně upravující funkci dobré víry. Tímto způsobem by tak kromě současného výslovného zakotvení dobré víry jakožto vodítka pro interpretaci jejích jednotlivých ustanovení mohla CISG nově obsahovat například i ustanovení odkazující na dobrou víru jako na její obecnou zásadu. V případě konsenzu mezi smluvní stranami CISG by mohla být do jejího textu případně zakotvena rovněž i obecná povinnost smluvních stran jednat v dobré víře, jako je tomu v jiných mezinárodních dokumentech dopadajících na oblast mezinárodního obchodu.268 Bez ohledu na přesnou podobu této změny by však CISG po jejím uskutečnění měla nabízet jasné vodítko pro určení přesného významu a aplikace konceptu dobré víry, a tedy ve svém důsledku zabránit rozporům, které lze v souvislosti s těmito otázkami nalézt současné době.269
K navrhovanému řešení je však zapotřebí uvést, že CISG bohužel žádný mechanismus, díky kterému by její text mohl být podroben revizi a případně následně pozměněn, neobsahuje. Nicméně podle Vídeňské Úmluvy o smluvním právu270, konkrétně pak jejího ustanovení čl. 40 odst. 4 ve spojení s čl. 41 odst. 1 písm. B neexistence výslovného ustanovení připouštějící změnu mezinárodní smlouvy takovouto změnu obecně nezakazuje. V případě realizace bude taková změna účinná pouze pro ty smluvní strany, které s ní vysloví svůj souhlas a nebude
přitom zavazovat žádný ze států, který se stranou pozměňující dohody nestane. V souvislosti s uvedenou úpravou obsaženou ve Vídeňské úmluvě o smluvním právu je pak nutné poukázat na čl. 90 CISG, který stanoví, že:
„Tato Úmluva se nedotýká jakékoli mezinárodní dohody, která již byla nebo bude uzavřena a jež obsahuje ustanovení, týkající se věcí upravených touto Úmluvou, jestliže strany mají místo podnikání na území států, jež jsou smluvními stranami takové dohody.“
268 Viz. např.: čl. 1.7 odst. 1 Principů UNIDROIT; čl. 1:201 Principů PECL.
269 Viz. Kapitola 2, bod 2.3 Přístupy k interpretaci principu dobré víry ve Vídeňské úmluvě.
270 Vienna Convention on the law of treaties, 1969. Dostupné z: https://treaties.un.org/doc/publication/unts/volume%201155/volume-1155-i-18232-english.pdf.
Na základě uvedených pravidel tedy lze vyvodit závěr, že současný text CISG by mohl být změněn právě postupem pro změnu mezinárodních smluv obsaženým ve Vídeňské Úmluvě o smluvním právu, a to za současné aplikace čl. 90 CISG.271 Na tomto místě je pro úplnost nutné podoktnout, že dle převažujícího názoru není Vídeňská Úmluva o smluvním právu aplikovatelná na celou oblast CISG, ale pouze na její část IV obsahující pro tuto část práce významný čl. 90.272
V důsledku výše uvedeného se tak jako možný způsob reformy jeví uspořádání revizní konference za účelem uzavření nové dohody mezi smluvními státy CISG, jejímž účelem by bylo pozměnění jejího stávajícího textu.273 Bohužel ale i v této otázce se zdá být velice nepravděpodobné, že by zástupci jednotlivých zemí účastnících se případně revizní konference dospěli k vzájemnému konsenzu ohledně přesné podoby prováděné změny konceptu dobré víry dle CISG. K tomuto závěru lze přitom dojít z důvodu rovněž touto prací prokázaných odlišných přístupů k otázce konceptu dobré víry obecně.274
4.1.2 Vytvoření oficiálního komentáře k CISG
Druhá z navrhovaných strukturálních změn CISG se netýká již samotné CISG jakožto primárního pramene práva, ale zaobírá se možností vytvoření jejího oficiálního komentáře. Sekundární prameny práva, mezi které lze s jistotou řadit právě i právní komentáře, mají obecně za cíl napomáhat soudcům a jiným právním praktikům při výkladu právních textů, kterými se zabývají. K Úmluvě však bohužel žádný rozvinutý systém sekundárních pramenů, které by usnadňovaly její výklad a aplikaci, neexistuje. Ze strany zástupců několika zemí účastnících se legislativních prací CISG přitom bylo přijetí oficiálního komentáře objasňující význam jejích jednotlivých ustanovení navrhováno, nicméně Vídeňská konference tento návrh zamítla, aniž
by tomuto tématu věnovala větší pozornost.275
Nejblíže určitému typu oficiálního komentáře CISG se nachází komentář k návrhu úmluvy o smlouvách o mezinárodní koupi zboží z roku 1979 („Komentář“2)7.6 Nicméně pokud jde o otázku výkladu a aplikace konceptu dobré víry dle CISG, nenabízí v tomto směru Komentář významnějšího vodítka. Konkrétně lze z textu Komentáře pouze vyčíst, že CISG obsahuje několik ustanovení reflektujících začlenění konceptu dobré víry do jejího obsahu, přičemž však
271 HONNOLD, op. cit. 127, str. 531.
272 KRÖLL, op. cit. 5, str. 114.
273 SIM, op. cit. 16, část V. REFORM, A. Structural Reform, 1. Amending the CISG. 274 SIM, op. cit. 16, část V. REFORM, A. Structural Reform, 1. Amending the CISG. 275 SIM, op. cit. 16, část V. REFORM, A. Structural Reform, 2. Official Commentary. 276 SIM, op. cit. 16, část V. REFORM, A. Structural Reform, 2. Official Commentary.
Řešením předkládané situace by se tak zdálo býti vytvoření oficiálního komentáře k CISG, který by podával jediné správné stanovisko k úloze dobré víry v jejím rámci. Nicméně na tomto místě je nutné podotknout, že rovněž u tohoto návrhu lze spatřovat stejnou překážku pro jeho realizaci jako v předchozím uvedeném, když i mezi právními autory, kteří by takový komentář tvořili, existuje značný rozpor v otázce konceptu dobré víry dle CISG. Případné začlenění jednoznačného výkladu dobré víry do oficiálního komentáře se tak z tohoto důvodu zdá býti dosti problematickým a až nemožným úkolem.278
4.1.3 Zřízení poradního orgánu zabývajícího se interpretací CISG
Jako další návrh reformy konceptu dobré víry dle CISG bylo podáno zřízení mezinárodního poradního orgánu, s nímž ve své práci přišel již před více než dvaceti lety profesor Bonell. 279 Hlavní náplní práce takového mezinárodního poradního orgánu mělo být vydávání stanovisek, která by se týkala výkladu jednotlivých ustanovení CISG. Dle názoru profesora Bonella měl být tento konzultační proces aplikován ve dvou rovinách. V první z nich, kde by již došlo ke
vzniku konkrétního sporu mezi smluvními stranami, by bylo na soudci, rozhodci anebo na samotných stranách sporu, aby se ujali iniciativy a obrátili se na poradní orgán se spornou otázkou týkající se výkladu CISG. Druhá aplikační rovina by pak dopadala na situace, ve kterých by reálný spor mezi stranami neexistoval. Ve druhé uvedené rovině by se přitom jednalo o abstraktní žádosti ze strany vnitrostátních orgánů sledující zajištění řádného uplatňování CISG v rámci národního právního řádu.280
Nicméně, rovněž v souvislosti s návrhem profesora Bonella byla vznesena řada věcných námitek ze strany jeho kritiků. Za prvé byla vznesena otázka, kdo by měl pověřit Komisi k vydávání stanovisek k takovým nástrojům, jako je právě CISG, která byla v konečné podobě přijata nikoliv samotnou Komisí, nýbrž diplomatickou konferencí, na kterou byly pozvány všechny členské státy OSN. Za druhé byla položena otázka, zdali by měla být rozhodnutí přijímána Komisí jako celkem v rámci jejích každoročních zasedání, nebo zdali by mělo pro
277 SIM, op. cit. 16, část V. REFORM, A. Structural Reform, 2. Official Commentary. 278 SIM, op. cit. 16, část V. REFORM, A. Structural Reform, 2. Official Commentary. 279 BONELL, op. cit. 135, str. 89.
280 BONELL, op. cit. 135, str. 89.
Z výše uvedených důvodů byl návrh na zřízení mezinárodního poradního orgánu po jeho předchozím zvážení zamítnut jako nerealizovatelný. 282 Nicméně, v červnu roku 2001 došlo ze strany soukromých institucí k vytvoření tzv. poradního sboru k Úmluvě („CISG Advisory Council“283). CISG Advisory Council je složen z odborníků, kteří nejsou politickými představiteli, a jeho hlavním posláním je vydávání výkladových stanovisek k CISG. 284 CISG Advisory Council je však založen čistě jako soukromá iniciativa a nelze tak jeho stanoviska týkající se výkladu CISG považovat za oficiální stanoviska UNCITRAL. CISG Advisory Council tak vydáváním svých stanovisek nemůže autoritativně změnit a napravit případný nesprávný výklad CISG285 a působí tedy pouze silou přesvědčivosti. 286 Z tohoto důvodu by se zřízení oficiálního poradního orgánu UNCITRAL podávajícího autoritativní výklad CISG zdálo být správným krokem k dosažení jednotnosti v přístupu ke konceptu dobré víry dle CISG.
4.2 Systematické shromažďování a šíření judikatury týkající se CISG
Posledním v této práci rozebíraným návrhem na reformu konceptu dobré víry v rámci CISG je systematické shromažďování a šíření judikatury týkající se její případů na ní dopadajících. Tento proces sleduje za cíl umožnění jednotlivým soudcům a rozhodcům z různých národních právních řádů průběžně se seznamovat s vývojem v této oblasti v jiných státech a používat takto
nabyté informace k prosazování jednotnosti v oblasti výkladu a aplikace CISG287. K tomuto
návrhu lze přitom na rozdíl od předchozích uvedených podotknout, že již úspěšně došlo k jeho realizaci, a to dokonce ve vícero podobách.288
Jako první příklad lze uvést databázi judikatury UNCITRAL (CLOUT), založenou UNCITRALem již v roce 1988.289 Databáze CLOUT představuje systém sloužící ke shromažďování a šíření informací ohledně soudních rozhodnutí a rozhodčích nálezů týkajících
281 BONELL, op. cit. 135, str. 89.
282 SIM, op. cit. 16, část V. REFORM, A. Structural Reform, 4. Advisory Board.
283 Vytvořeno ze strany Pace Institute of International Commercial Law a Centre for Commercial Law Studies of Queen Mary College. Dostupné z: http://www.cisgac.com/.
284 KRÖLL, op. cit. 5, s. 132; SIM, op. cit. 10, část V. REFORM, A. Structural Reform, 4. Advisory Board.
285 SIM, op. cit. 16, část V. REFORM, A. Structural Reform, 4. Advisory Board.
286 SCHWENZER, op. cit. 5, str. 125.
287 KRÖLL, op. cit. 5, str. 128.
288 KRÖLL, op. cit. 5, str. 128; SIM, op. cit. 16, část V. REFORM, B. A Systematic Collection and Dissemination of Case Reports.
289 SIM, op. cit. 16, část V. REFORM, B. A Systematic Collection and Dissemination of Case Reports, 1. CLOUT.
se CISG a vzorových zákonů (Model Laws)2.90 Databáze CLOUT funguje na principu, ve kterém každý smluvní stát CISG jmenuje své národní zpravodaje, kteří jsou pak dále zodpovědní za průběžné shromažďování a předávání rozhodnutí přijatých v jejich domovských státech k rukám UNCITRALu. 291 Každý národní zpravodaj je rovněž zodpovědný za přípravu abstraktů předávaných rozhodnutí, a to v jednom z oficiálních jazyků OSN.292 Takto shromážděná a předaná rozhodnutí jsou následně publikována a lze je dohledat na oficiálních internetových stránkách UNCITRAL.293
Dalším úspěšným projektem zabývajícím se shromažďováním a šířením judikatury týkající se CISG je systém UNILEX vytvořený institucí zvanou Centre for Comparative and Foreign Law Studies. Systém UNILEX obsahuje systémovou sbírku bibliografických odkazů, abstraktů jednotlivých soudních a arbitrážních případů v anglickém jazyce a plné znění soudních a rozhodčích rozhodnutí v jejich původním jazyce29.4 Stejně jako databáze CLOUT, i systém UNILEX nabízí vyhledávání jednotlivých případů pomocí internetových stránek.295
Jako v současnosti nejlepší internetovou databázi týkající se judikatury k CISG je pak nutno jednoznačně uvést databázi vytvořenou institutem zvaným Institute of International Commercial Law. 296 Shodně s předešlými systémy rovněž v rámci této databáze lze dohledat judikaturu a bibliografické odkazy týkající se CISG. Nicméně tato databáze obsahuje rovněž i značné množství odborných prací a komentářů zabývajících se CISG, což ji posunuje oproti předešlým uvedeným ještě o krok dále.297
Nicméně, ani výše uvedené systémy shromažďující informace týkající se CISG nejsou zcela bezchybné. Tak například neexistuje žádná záruka, že jakýkoliv z uvedených systémů obsahuje zcela kompletní databázi dostupných zdrojů. Tento problém se pak týká především zveřejňovaných rozhodčích nálezů, a to předně z důvodů soukromého a důvěrného vedení rozhodčích sporů, jako jedné ze základních zásad rozhodčího řízení. 298 Další problém v této oblasti lze spatřovat rovněž ve skutečnosti, že neexistuje žádný mezinárodní systém „stare decisis“, a tedy že mezinárodní judikatura může působit pouze silou své přesvědčivosti, avšak
290 Oficiální stránky UNCITRAL, dostupné z: http://www.uncitral.org/uncitral/en/case_law.html.
291 SCHWENZER, op. cit. 5, str. 125.
292 SIM, op. cit. 16, část V. REFORM, B. A Systematic Collection and Dissemination of Case Reports, 1. CLOUT.
293 Dostupné z: http://www.uncitral.org/clout/index.jspx.
294 SIM, op. cit. 16, část V. REFORM, B. A Systematic Collection and Dissemination of Case Reports, 2. UNILEX.
295 Dostupné z: http://www.unilex.info/dynasite.cfm?dssid=2376&dsmid=14315.
296 SIM, op. cit. 16, část V. REFORM, B. A Systematic Collection and Dissemination of Case Reports, 3. Computer Databases.
297 Dostupné z: http://iicl.law.pace.edu/cisg/cisg.
298 SIM, op. cit. 16, část V. REFORM, B. A Systematic Collection and Dissemination of Case Reports, 3. Computer Databases.
není nijak závazná.299 Toto ve svém důsledku vede k možnosti vzniku různých výkladů CISG, kdy jednotliví rozhodci či soudci nejsou předchozími rozsudky či nálezy, ač zveřejněných a dostupných v uvedených systémech, ve svém dalším rozhodování nijak vázáni.300
4.3 Dílčí závěr
Jak bylo v této části práce uvedeno, velká část v úvahu připadajících způsobů reforem konceptu dobré víry dle CISG není v současné době dost dobře realizovatelná. Nicméně, i přes tuto skutečnost je zřejmé, že by alespoň část z uvedených mohla být do budoucna za změny jistých podmínek provedena, či již v určité podobě dokonce k jejich realizaci došlo. V tomto pak lze jistě spatřovat určitý začátek procesu vedoucího k dosažení jednotného výkladu a aplikace konceptu dobré víry dle CISG ve prospěch mezinárodního obchodu.
5. Závěr
Koncept dobré víry se v oblasti mezinárodního obchodu nachází ve velice složité situaci. Toto je způsobeno především faktem, že zde byl v průběhu vývoje mezinárodního smluvního práva implementován jakýsi kompromis mezi odlišnými konkurenčními koncepcemi existujícími v různých právních systémech. Je přitom nepochybné, že jednotlivé právní systémy z důvodu jejich odlišného historické vývoje a rozdílného pojetí práva vůbec přistupují ke konceptu dobré víry různými způsoby a nelze v nich v otázce dobré víry spatřovat jednotného pojetí či z nich dokonce vyvodit její společnou definici. Největší rozdíl v přístupu ke konceptu dobré víry je pak obecně shledáván mezi kontinentálním systémem práva, ve kterém je koncept dobré víry značně rozvinut a představuje zde velmi významný právní institut, a právem Common law, kde naopak tento koncept nedosahuje tak rozšířeného přijetí a aplikace. Přitom právě tyto dva právní systémy, potažmo jejich zástupci, mají ve většině případů největší vliv na tvorbu mezinárodního smluvního práva.
I přes uvedené rozdílnosti je však koncept dobré víry všeobecně uznáván jako jeden ze základních principů mezinárodního smluvního práva a představuje zde velmi důležitý právní instrument. Z tohoto důvodu rovněž došlo k jeho začlenění i do několika mezinárodních právních dokumentů, jako jsou například Principy mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT a Principy evropského smluvního práva, představující velmi důležité nástroje na
299 KRÖLL, op. cit. 5, str. 128; shodně SCHWENZER, op. cit. 5, str. 126.
300 SIM, op. cit. 16, část V. REFORM, B. A Systematic Collection and Dissemination of Case Reports, 3. Computer Databases.
poli mezinárodního obchodu. Nicméně, i přestože oba uvedené dokumenty věnují konceptu
dobré víry značnou pozornost a podporují jej tak na jeho mezinárodním významu, stále se v jejich případě jedná o tzv. soft law a nejsou tak samy o sobě pro smluvní strany právně závazné.
CISG jakožto dokument obsahující rovněž úpravu dobré víry tak i nadále zůstává nejvýznamnějším právním předpisem v oblasti mezinárodního obchodu. Nicméně, ani úprava dobré víry v takovém dokumentu, jako je právě CISG, není zcela dokonalá a lze v ní spatřovat řadu nedostatků, mezi které lze řadit především vágnost a nejednoznačnost tohoto konceptu.
Právě tato nejednoznačnost pak až do dnešní doby, tj. přes 35 let od přijetí CISG, stále vyvolává v otázce pojetí a funkce konceptu dobré víry dle CISG značných rozporů a nejasností vedoucích ke vzniku mnoha rozdílných interpretací. Rozdílné interpretace čl. 7 (1) CISG přitom lze nalézt nejen mezi odbornou veřejností, ale rovněž i v oblasti soudní či arbitrážní praxe. Na jedné straně lze například spatřovat názory zastupující širší interpretaci konceptu dobré víry, dle kterých čl.
7 (1) CISG přímo zakládá stranám kupní smlouvy povinnost jednat v dobré víře, či dle kterých je přinejmenším nutné považovat dobrou víru za jeden z obecných principů, na němž CISG
spočívá. Na druhé straně lze pak dohledat směr interpretující koncept dobré víry dle CISG daleko úžeji, v souladu s kterým čl. 7 (1) CISG slouží jako pouhý nástroj výkladu jednotlivých ustanovení CISG a žádných jiných funkcí nezastává. Uvedené interpretační směry jsou přitom
jen čistě demonstrativní, přitom ve skutečnosti jich existuje daleko více.
Z důvodu nejednotného standardu dobré víry v mezinárodním obchodu tak bylo navrženo několik způsobů reforem, které by měly vést, nebo aspoň pomoci, k dosažení jednotného výkladu a aplikace čl. 7 (1) CISG. Nicméně, jak již bylo v rámci této práce uvedeno, většina
z nabízených reforem není ve skutečnosti dost dobře realizovatelná. Problémy spojené s konceptem dobré víry dle CISG, zapříčiněné především obrovskou politickou a právní odlišností jednotlivých smluvních států tak bohužel stále přetrvávají, a za současného stavu je s největší pravděpodobností není ani možné zcela dobře vyřešit. Toto ve svém důsledku vede ke snížení právní jistoty smluvních stran a CISG tím ztrácí na své atraktivitě. Přitom právě
zvýšení právní jistoty a dosažení jednotnosti v mezinárodním obchodu bylo hlavním cílem přijetí CISG.
Seznam literatury a pramenů
Monografie a učebnice
BEALE, Hugh, Hein KÖTZ, Arthur HARTKAMP a Dennis DENNIS. Cases, Materials and Text on Contract Law. 1. Oxford: Hart Publishing, 2002. ISBN 1-84113-237-3.
BERMAN, Harold J. Law and Revolution: The Formation of the Western Legal Tradition. Reprint edition. Harvard University Press, 1983. ISBN 0674517768.
BRIDGE, M. G. The international sale of goods: law and practice. 2nd ed. Oxford: Oxford University Press, 2007. ISBN 978-0-19-927358-4.
GOODE, Roy, Herbert KRONKE, Ewan MCKENDRICK a Jeffrey WOOL. Transnational Commercial Law: Primary Materials. Oxford: Oxford University Press, 2007. ISBN 9780199287079.
KRÖLL, Stefan, Loukas A. MISTELIS a Maria del PILAR PERALES VISCACILLAS. UN
Convention on Contracts for the International Sale of Goods (CISG): [commentary]. München: C.H. Beck, 2011. ISBN 978-1-84113-170-2.
LANDO, Ole a Hugh BEALE. Principles of European contract law. Hague: Kluwer Law International, 2003. ISBN 90-411-1305-3.
MARTIN, Elizabeth A. A Dictionary Of Law. 7 edition. U.S.A: Oxford University Press, 2008. ISBN 978-0199669868.
NOVÝ, Zdeněk. Dobrá víra jako princip smluvního práva v mezinárodním obchodu. Praha: C.H. BECK, 2012. ISBN 978-80-7400-376-9.
SCHWENZER, Ingeborg. Commentary on the UN Convention on the international sale of goods (CISG). 3rd ed. Oxford: Oxford Univesity Press, 2010. ISBN 978-0-19-956897-0.
VOGENAUER, Stefan a Jan KLEINHEISTERKAMP. Commentary on the UNIDROIT principles of international commercial contracts (PICC). Oxford: Oxford University Press, 2009. ISBN 978-0-19-929175-5.
ZIMMERMANN, Reinhard a Simon WHITTAKER. Good faith in European contract law. Cambridge: Cambridge University Press, 2000. Cambridge studies in international and comparative law. ISBN 0-521-77190-0.
Odborné články
BRIDGE, M.G. Does Anglo-Canadian Contract Law Need a Doctrine of Good Faith? Canadian Business Law Journal. 1984.
KANDA, Antonín. K nabytí platnosti úmluvy OSN upravující smlouvy o mezinárodní koupi zboží. Právní zpravodaj čs. zahraničního obchodu. 1988, roč. 33, č. 3.
KANDA, Antonín. K některým otázkám unifikace práva mezinárodní koupě. Právní zpravodaj čs. zahraničního obchodu. 1972, roč. 17, č. 6-7.
KEE, Christopher a MUNOZ Edgardo. In defence of the CISG. 14 Deakin L. Rev. 99 2009. KERR, M. Law Reform in Changing Times. 96 L. Q. Rev. 515. 1980.
KLEIN, John a Carla BACHECHI. Precontractual liability and the duty of good faith negotiation in international transactions. 17 Houston Journal of International Law. 1994.
MACQUEEN, Hector. Good Faith in the Scots Law of Contract: An Undisclosed Principle? Forte ADM, editor, Good Faith in Contract and Property. Hart Publishing. 1999.
MAGNUS, Ulrich. Remarks on good faith: The United Nations Convention on contracts for the international sale of goods and the international institute for the unification of private law, principles of international commercial contracts. 10 Pace Int'l L. Rev. 89 1998.
PAUKNEROVÁ, Monika. Tři pohledy na mezinárodní kupní smlouvu: Vídeňská úmluva OSN, Nařízení Řím I a Společné evropské právo kupní smlouvy, Obchodněprávní revue 6/2012.
SKŘEJPEK, M. Bona fides-mores maiorum-fas. IN SKŘEJPEK, M., BĚLOVSKÝ, P. (eds.). Bona fides. Sborník z II. konference českých a slovenských romanistů. Praha: Nakladatelství Vodnář, 2000.
STEYN, Johan. Contract Law: Fulfilling the reasonable expectations of honest men. 113 The L.Q.Rev. 1997.
ZAPLETAL, J. Zásada dobré víry a její uplatnění v soukromém právu. Právní rozhledy, 2006, č. 2.
ZELLER, Bruno. Good Faith – The Scarlet Pimpernel of the CISG. 6 Int'l. Trade & Bus. L. Ann. 227 2001.
Internetové zdroje
AMATO, Paul. U.N. Convention on Contracts for the International Sale of Goods -- The Open Price Term and Uniform Application: An Early Interpretation by the Hungarian Courts. 13 Journal of Law and Commerce [online]. 1993, 1-29, [cit. 2017-09-13]. Dostupné z: https://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/amato.html
BONELL, Michael Joachim. Article 7. Bianca-Bonell Commentary on the International Sales Law [online]. Giuffrè: Milan, 1987, 65-94, [cit. 2017-09-13]. Dostupné z: http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bonell-bb7.html
BONELL, Michael Joachim. The UNIDROIT Principles of International Commercial Contracts and the Principles of European Contract Law: Similar Rules for the Same Purposes? 26 Uniform Law Review [online]. 1996, 229-246 [cit. 2017-09-14]. Dostupné z: http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bonell96.html
EÖRSI, Gyula. General Provisions. Galston & Smit ed., International Sales: The United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods, Matthew Bender, Ch. 2, pages 2-1 to 2-36 [online]. 1984 [cit. 2017-09-13]. Dostupné z: http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/eorsi1.html
FARNSWORTH, Allan. Duties of Good Faith and Fair Dealing under the UNIDROIT Principles: Relevant International Conventions and National Laws. Tul.J.Int.Comp.L. [online]. 1995 [cit. 2017-09- 13]. Dostupné z: https://www.trans-lex.org/122100
FARNSWORTH, Allan. The Concept of Good Faith in American Law. Centro di studi e ricerche di diritto comparator e straniero, diretto da M.J. Bonell [online]. 1993 [cit. 2017-09-13]. Dostupné z: https://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/farnsworth3.html
FELEMEGAS, John. Remarks on good faith and fair dealing: Editorial remarks. [online]. 2001 [cit. 2017-09-14]. Dostupné z: https://cisgw3.law.pace.edu/cisg/text/peclcomp7.html#er
FELEMEGAS, John. The United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods: Article 7 and Uniform Interpretation. Review of the Convention on Contracts for the International Sale of Goods (CISG), Kluwer Law International [online]. 2001, 115-265 [cit. 2017-09-13]. Dostupné z: http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/felemegas.html#ch35
GOODE, Roy. The Concept of "Good Faith" in English Law. Centro di studi e ricerche di diritto comparator e straniero, diretto da M.J. Bonell [online]. 1992 [cit. 2017-09-13]. Dostupné z: https://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/goode1.html
KASTELY, Amy H. The Right to Require Performance in International Sales: Towards an International Interpretation of the Vienna Convention. 63 Washington Law Review [online]. 1988, 607- 651 [cit. 2017-09-13]. Dostupné z: https://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/kastely1.html
KASTELY, Amy H. Unification and Community: A Rhetorical Analysis of the United Nations Sales Convention. 8 Northwestern Journal of International Law and Business [online]. 1988, 574-622, [cit. 2017-09-13]. Dostupné z: http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/kastely.html#*
KEILY, Troy. Good Faith and the Vienna Convention on Contracts for the International Sale of Goods (CISG). 3 Vindobona Journal of International Commercial Law and Arbitration, Issue 1 [online]. 1999, 15-40 [cit. 2017-09-13]. Dostupné z: https://cisgw3.law.pace.edu/cisg/biblio/keily.html#N_5
KLEIN, John. Good Faith in International Transactions. Liverpool Law Review [online]. 1993, 115-141 [cit. 2017-09-12]. Dostupné z:
https://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/Klein.html#b*
LANDO, Ole. Salient Features of the Principles of European Contract Law: A Comparison with the UCC. Pace International Law Review [online]. 2001, 339-369 [cit. 2017-09-12]. Dostupné z: https://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/lando.html#1
MAGNUS, Ulrich. General Principles of UN-Sales Law. Max-Planck-Institute for foreign and international Private Law Rabels Zeitschrift for foreign and international Private Law [online]. 1995 [cit. 2017-09-13]. Dostupné z: http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/magnus.html
MISTELIS, Loukas. CISG-AC Publishes First Opinions. Pace Law School Institute of International Commercial Law [online]. 2008 [cit. 2017-09-13]. Dostupné z: http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/CISG-AC.html
NICHOLAS, Barry. The United Kingdom and the Vienna Sales Convention: Another Case of Splendid Isolation? Centro di studi e ricerche di diritto comparator e straniero, diretto da M.J. Bonell [online]. Řím, 1993 [cit. 2017-09-12]. Dostupné z: https://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/nicholas3.html
NOVÝ, Zdeněk. Dobrá víra a mezinárodní obchodní smlouvy. IN Dávid R., Neckář J., Sehnálek D., (Editors). COFOLA 2009: the Conference Proceedings, 1. edition. Brno: Masaryk University. [online]. 2009 [cit. 2017-10-14]. ISBN 978-80-210-4821-8. Dostupné z:
https://www.law.muni.cz/sborniky/cofola2009/files/contributions/Zdenek%20Novy%20_824_.pdf
HONNOLD, John. Uniform Law for International Sales under the 1980 United Nations Convention. Kluwer Law International, The Hague, 3rd edition [online]. 1999 [cit. 2017-09-13]. Dostupné z: http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/honnold.html
POWERS, Paul J. Defining the Undefinable: Good Faith and the United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods. Journal of Law and Commerce [online]. 1999, 333-353 [cit. 2017-09-13]. Dostupné z: https://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/powers.html#
RIEDL, Kristina. The Work of the Lando-Commission from an Alternative Viewpoint. European Review of Private Law [online]. 2000 [cit. 2017-09-14]. Dostupné z: https://cisgw3.law.pace.edu/cisg/text/peclintro.html#1
SCHLECHTRIEM, Peter. Uniform Sales Law - The UN-Convention on Contracts for the International Sale of Goods. Manz [online]. Vienna, 1986 [cit. 2017-09-13]. Dostupné z: http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/schlechtriem-07.html
SIM, Disa. The Scope and Application of Good Faith in the Vienna Convention on Contracts for the International Sale of Goods. [online]. 2001 [cit. 2017-09-12]. Dostupné z: http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/sim1.html
The International Institute for the Unification of Private Law. UNIDROIT Principles 2010, Official Commentary. Dostupný z: http://www.unidroit.org/instruments/commercial- contracts/unidroit-principles-2010/414-chapter-1-general-provisions/869-article-1-7-good-
faith-and-fair-dealing
United Nations. Commentary on the draft Convention on Contracts for the International Sale of Goods, prepared by the Secretariat. A/CONF.97/19. New York, 1991. Dostupné z: https://www.uncitral.org/pdf/english/texts/sales/cisg/a-conf-97-19-ocred-e.pdf
United Nations Commission on International Trade Law. Analysis of comments and proposals relating to articles 1-17 of the Uniform Law on the International Sale of Goods (ULIS): note by the Secretary-General, 3 UNCITRAL Yearbook 76 no. 52 (1972), U.N. Doc. A/CN.9/WG.2/WP.11. Dostupné z: http://www.uncitral.org/pdf/english/yearbooks/yb-1972- e/vol3-p69-77-e.pdf
United Nations Commission on International Trade Law. YEARBOOK, Volume IX: 1978. New York, 1991. Dostupné z: http://www.uncitral.org/pdf/english/yearbooks/yb-1978-e/yb_1978_e.pdf
ZELLER, Bruno. Good Faith- Is it a Contractual Obligation? Bond Law Review: Vol. 15: Iss. 2, Article
13. [online]. 2003 [cit. 2017-10-14]. Dostupné z: http://'epublications.bond.edu.au/b1r/voll5/iss2/13
Soudní rozhodnutí a rozhodčí nálezy
Rozhodnutí Comisión para la Protección del Comercio Exterior de Mexico, ve věci Dulces Luisi, S.A. de C.V. v. Seoul International Co. Ltd., Seoulia Confectionery Co., č. M/115/97, ze dne 30. listopadu 1998. Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=374
Rozhodnutí ICC Court of Arbitration - Paris, ve věci W. v. R., č. 8611/HV/JK, ze dne 23. ledna 1997. Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=229
Rozhodnutí Oberster Gerichtshof, č. 1 Ob 49/01i, ze dne 22. října 2001. Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=816
Rozhodnutí Hof 'S-Hertogenbosch, ze dne 16. října 2002.
Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=960
Rozhodnutí Internationales Schiedsgericht der Bundeskammer der gewerblichen Wirtschaft – Wien, č. SCH-4318, ze dne 15. června 1994. Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=635
Rozhodnutí Tribunal of International Commercial Arbitration at the Russian Federation Chamber of Commerce and Industry, č. 302/1996, ze dne 27. července 1999.
Dostupné z: http://cisgw3.law.pace.edu/cases/990727r1.html
Rozhodnutí Arrondissementsrechtbank Arnhem, ve věci Kunsthaus Math. Lempertz OHG v. Wilhelmina van der Geld, ze dne 17. 07. 1997. Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=355
Rozhodnutí Tribunale di Padova – Sez. Este, ve věci SO.M.AGRI s.a.s. vs. Erzeugerorganisation Marchfeldgemuese Gmbh & Co. KG, ze dne 25. února 2004.
Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=972
Rozhodnutí Oberlandesgericht München, ve věci R. Motor s.n.c. v. M. Auto Vertriebs GmbH, č. 7 U 1720/94, ze dne 08. února 1995. Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=118
Rozhodnutí Court of Appeal, New South Wales, ve věci Renard Constructions (ME) PTY LTD v. Minister for Public Works, ze dne 12. března 1992. Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=57
Rozhodnutí Bundesgerichtshof, č. VIII ZR 60/01, ze dne 31. října 2001.
Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=736
Rozhodnutí Hungarian Chamber of Commerce and Industry Court of Arbitration, č. VB/94124, ze dne
17. listopadu 1995. Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=217
Rozhodnutí Handelsgericht Zürich, č. HG 930634, ze dne 30. listopadu 1998.
Dostupné z: http://www.unilex.info/case.cfm?id=409
Oficiální dokumenty a další internetové zdroje
Americký jednotný obchodní zákoník. Dostupný z: https://www.law.cornell.edu/ucc/1. Americký restatement (second) of contracts 205.
Databáze CLOUT. Dostupná z: http://www.uncitral.org/clout/index.jspx
Databáze Pace University v New Yorku. Dostupná z: http://iicl.law.pace.edu/cisg/cisg. Databáze UNILEX. Dostupná z: <http://www.unilex.info/>
Internetové stránky ministerstva průmyslu a obchodu. Dostupné z: https://www.mpo.cz/
Internetové stránky Pace Institute of International Commercial Law a Centre for Commercial Law Studies of Queen Mary College. Dostupné z: http://www.cisgac.com/
Internetové stránky Pace Law School Institute of International Commercial Law. Dostupné z: http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/cisgintro.html
Principy evropského smluvního práva. Dostupné z: https://www.trans-lex.org/400200
Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Dostupná z: http://eur-lex.europa.eu/legal- content/CS/TXT/?uri=celex%3A31993L0013
Úmluva o jednotném zákonu o uzavírání smluv o mezinárodní koupi zboží z roku 1964. Dostupná z: http://www.unidroit.org/instruments/international-sales/international-sales-ulfc- 1964-en
Vídeňská úmluva o smluvním právu, která je v České republice vyhlášená jako předpis č. 15/1988 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Vídeňské úmluvě o smluvním právu. Dostupná z: https://treaties.un.org/doc/publication/unts/volume%201155/volume-1155-i- 18232-english.pdf
CISG, Vídeňská Úmluva Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží.
Komentář Komentář k návrhu úmluvy o smlouvách o mezinárodní koupi zboží z roku 1979
Komise UNCITRAL, UNCITRAL Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo Principy PECL Principy evropského smluvního práva
Principy UNIDROIT Principy mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT Restatement Restatement (2nd) of Contracts
Směrnice Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách
UCC Uniform Commercial Code
Shrnutí
Diplomová práce nese název mezinárodní kupní smlouva; princip dobré víry podle Vídeňské úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. Cílem práce bylo nastínit pozici konceptu dobré víry v oblasti mezinárodního obchodu společně s poukázáním na její pojetí v odlišných právních systémech se zvláštním zaměřením na právo kontinentální a právo Common law.
Hlavní cílem diplomové práce byla analýza konceptu dobré víry v rámci Vídeňské Úmluvy, přičemž se autor snažil nabídnout teoretická východiska pro uskutečnění této analýzy napříč celou prací. Kromě samotné analýzy čl. 7 (1) Vídeňské Úmluvy byl tak rovněž nabídnut pohled na historický vývoj úpravy dobré víry ve Vídeňské Úmluvě, geopolitické problémy s tím spojené a rovněž došlo porovnání konceptu dobré víry dle Vídeňské Úmluvy s jinými mezinárodními dokumenty věnujícími se oblasti mezinárodního obchodu.
Při analýze konceptu dobré víry dle Vídeňské Úmluvy se autor zaměřil zejména na problematiku odlišných pojetí a intepretací tohoto konceptu s důrazem na otázku, jakou přesnou funkci by měl koncept dobré víry umístění v čl. 7(1) Úmluvy zastávat.
Práce byla zpracována použitím metody deskriptivní, kdy autor čerpal informace především z doktríny a judikatury a snažil se nalézt společné postoje či názory k utvoření alespoň částečně uceleného přehledu dopadající na danou problematiku. Dále byla aplikována metoda komparativní, neboť byly srovnávány odlišné názory na danou problematiku.
Práce byla rozdělena na čtyři kapitoly. V první kapitole autor podal obecný výklad k pojmu dobrá víra a následně se na vybraných národních právních úpravách pokusil o znázornění rozdílů v pojetí konceptu dobré víry mezi právním systémem práva kontinentálního a práva common law.
Ve druhé a nejobsáhlejší kapitole práce se autor zaměřil již přímo na Vídeňskou Úmluvu a podal zde bližší rozbor úpravy konceptu dobré víry obsažený v jejím čl. 7 (1). Největší část této kapitoly pak byla věnována samotné problematice rozdílných interpretací ve vztahu k funkcím, které má koncept dobré víry dle Vídeňské Úmluvy zastávat.
Třetí kapitola práce se věnovala rovněž dalším mezinárodním dokumentům obsahujícím koncept dobré víry, přičemž zde došlo k porovnání jejich úpravy tohoto konceptu s úpravou obsaženou v čl. 7(1) Vídeňské Úmluvy.
Abstract
The thesis is called International Sales Contract: The principle of good faith under the United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods. The aim of the thesis was to outline the position of good faith in international trade together with a reference to its conception in different legal systems with special focus on continental and common law.
The main aim of the thesis was to analyse the good faith principle under the United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods (CISG). The author is trying to offer a theoretical basis for the realization of this analysis through the whole thesis. In doing so,
the thesis describes, inter alia, historical development of the good faith principle under the CISG, related geopolitical problems and finally a comparison of the good faith principle under
the CISG with other documents dealing with international trade is also included.
In analysing the good faith principle under the CISG, the author focused mainly on the issue of different concepts and interpretations of this principle with an emphasis on the precise function of the good faith principle based in Art. 7 (1) of the CISG.
The thesis was realized by using a descriptive method since the author used information obtained chiefly from the doctrine and jurisprudence, trying to find common attitudes and opinions in order to create at least a partial comprehensive overview on the issue. In addition,
the comparative method was applied, as different doctrinal and jurisprudence opinions were compared.
The thesis was divided into four sections. In the first section the author gave a general interpretation of the concept of good faith. Afterwards, the author sought to illustrate the differences in the approach to good faith principle between the continental and common law legal systems.
The second section of the thesis was a crucial part that focused on the CISG itself and more detailed analysis of the good faith principle contained in Art. 7 (1) thereof was provided. The largest part of this analysis addressed the very issue of different legal interpretations in relation to the functions that the good faith principle under CISG should take.
In addition to the CISG, the third section of the thesis also dealt with other international documents containing good faith principle while these were compared with the one provided
for in Art. 7 (1) of the CISG.
Klíčová slova
Mezinárodní kupní smlouva Vídeňská úmluva
Dobrá víra
Key words
International sales contract CISG
Good faith
Název práce v anglickém jazyce
International Sales Contract: The principle of good faith under the United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods.