Diplomová práce
Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta
Xxxxxx Xxxxxxxx
Právní následky porušení smlouvy v občanském právu
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: xxxx. XXXx. Xxxx Xxxxxxx, DrSc.
Katedra občanského práva
Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 3. 9. 2015
Prohlašuji, že předloženou diplomovou práci jsem vypracoval samostatně a že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny. Dále prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.
V Praze dne 3. 9. 2015 Xxxxxx Xxxxxxxx
Poděkování
Děkuji panu xxxx. XXXx. Xxxxxx Xxxxxxxxx DrSc., vedoucímu mé diplomové práce za cenné připomínky a účinnou pomoc při zpracování.
Obsah
1.1 Předsmluvní odpovědnost před rekodifikací občanského práv 3
1.2 Předsmluvní odpovědnost v novém občanském zákoníku 4
1.2 Skutkové podstaty předsmluvní odpovědnosti 5
2.1 Prodlení dlužníka (mora debitoris) 12
2.1.1 Právní následky prodlení dlužníka 14
2.2 Prodlení věřitele (mora creditoris) 17
2.2.1 Právní následky prodlení věřitele 19
3.1 Účinky odstoupení od smlouvy 26
4.1 Právní úprava odpovědnosti za vady 30
4.1.1 Obecná úprava odpovědnosti za vady 31
4.1.2 Úprava odpovědnosti u koupě movité věci 33
4.1.3 Úprava odpovědnosti při prodeji zboží v obchodě 36
5.1 Všeobecné podmínky odpovědnosti za škodu 40
5.2 Dílčí podmínka odpovědnosti 46
5.2.1 Subjektivní odpovědnost 46
5.2.2 Objektivní odpovědnost 46
5.3 Limity smluvní odpovědnost za škodu 47
6.3 Ujednání o smluvní pokutě 53
6.3.1 Formální náležitosti smluvního ujednání 53
6.3.3 Charakter a vymezení utvrzované povinnosti 55
6.3.4 Způsoby určení a charakter smluvní pokuty 56
6.4 Porušení utvrzované smluvní povinnosti 57
6.5 Výše smluvní pokuty a její moderace 58
6.5.1 Nepřiměřenost výše smluvní pokuty 58
6.5.2 Moderace smluvní pokuty soudem 60
Úvod
Jako téma své diplomové práce jsem zvolila problematiku následků porušení smlouvy v občanském právu. Zásada, že smlouvy se mají dodržovat - „pacta sunt servanda“, je jednou základních zásad soukromého práva. Bez ní by smysl smluvního závazkového práva zůstával nenaplněn. Přesto však v praxi dochází k jejímu porušování, kdy strany smlouvy své závazky neplní. Takové jednání působí významné právní následky, jejichž rozbor je předmětem této diplomové práce.
Cílem mé práce je vymezení následků porušení smlouvy podle úpravy v novém občanském zákoníku a jejich srovnání s přechozí právní úpravou. Jednotlivé následky porušení smluvní povinnosti v občanském právu budou popsány a detailněji rozebrány a bude provedena komparace jejich základních prvků v novém občanském zákoníku, zákoníku obchodním a občanském.
Práce je rozdělena do šesti kapitol, přičemž toto rozdělení reflektuje vytyčený cíl diplomové práce. První kapitola je věnována předsmluvní odpovědnosti. Cílem této kapitoly je postihnout základní myšlenku daného institutu a srovnat možnosti jeho užívání podle platné a předchozí právní úpravy. Vymezeny jaou také skutkové podstaty předsmluvní odpovědnosti. Následující kapitola se týká odpovědnosti za prodlení. Je rozdělena do dvou podkapitol, které analyzují prodlení dlužníka a věřitele. U obou institutů je vymezen pojmový aparát, rozebrány hlavní aspekty a analyzována právní následky. Třetí kapitola zabývající se odstoupením od smlouvy tento institut nejprve obecně charakterizuje, poté se zaměří na jeho právní účinky. Pozornost je věnována také institutu odstupného. Čtvrtá kapitola řeší problematiku odpovědnosti za vady. Kromě obecného vymezení analyzuje odpovědnost za vady u koupi věci movité a při prodeji zboží v obchodě. Kapitola pátá je věnována odpovědnosti za škodu. Hlavní důraz je kladen na vymezení podmínek jejího vzniku a jejich komparaci v novém občanském zákoníku, zákoníku obchodném a občanském. V závěru se kapitola pátá zabývá také limitací odpovědnosti za škodu, kterou opět komparuje s předchozí právní úpravou. V poslední šesté kapitole této diplomové práce je rozebrán institut smluvní pokuty. Nejprve je smluvní pokuta definována, následuje vymezení jejích základních funkcí s odkazem na příslušné judikatorní závěry. Hlavní pozornost je věnována ujednání o smluvní pokutě a jeho náležitostem. Podrobně je také analyzováno
moderační právo soudu. Stejně jako u předchozích kapitol i zde jsou hlavní prvky institutu smluvní pokuty komparovány s úpravou v občanském a obchodním zákoníku.
Metody, které byly pro zpracování této diplomové práce převážně použity, jsou analytická metoda s deskriptivním přístupem a metoda komparativní neboli srovnávací. V částech, věnovyných porovnání současné právní úpravy daného institutu v novém občanském zákoníku s právní úpravou v zákoníku občanském a obchodním jsem jako comparatum zvolila úpravu obsaženou v občanském či v obchodním zákoníku, neboť z ní platná úprava v novém občanském zákoníku do jisté míry vychází a ve srovnání proto vystupuje jako prvek srovnávaný, tzv. comparandum.1
Hlavními prameny, které jsem pro zpracování této diplomové práce využívala, jsou právní předpisy upravující zkoumané instituty, dále odborná literatura, odborná periodika a kromě jiného také judikatura.
1 XXXXXXX, Xxxxxx. Základy srovnávacího obchodního práva islámského a Dálného východu: srovnávací obchodní právo III. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2004, s. 5.
1. Předsmluvní odpovědnost
1.1 Předsmluvní odpovědnost před rekodifikací občanského práv
Institut předsmluvní odpovědnosti patří mezi instituty, které jsou v novém občanském zákoníku výslovně upraveny nově a před jeho účinností byly dovozovány právní doktrínou či soudní praxí.2 Občanský ani obchodní zákoník předsmluvní odpovědnost výslovně neupravovaly. Tento fakt konstatoval i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 1166/2004, ve kterém mimo jiné uvedl:
„...obchodní zákoník ani občanský zákoník obecně institut předsmluvní odpovědnosti (odpovědnosti za škodu vzniklou porušením předsmluvní povinnosti) neupravují. Obchodní zákoník sice určuje podmínky, za nichž vzniká odpovědnost za neplatnost právního úkonu (§ 268 obch. zák.) a za porušení povinnosti ochrany informací (§ 271 obch. zák.), nicméně dopad této právní úpravy je omezen jen na situace v odkazovaných ustanoveních předvídané. Totéž platí o úpravě odpovědnosti za neplatnost právního úkonu obsažené v ustanovení § 42 obč. zák. Odpovědnost za škodu způsobenou ukončením kontraktačního procesu, jako jeden z možných případů předsmluvní odpovědnosti, pak v žádném z výše uvedených právních předpisů, jejichž aplikace v daném případě přichází v úvahu, výslovně zakotvena není.“ 3 Zmíněné ustanovení § 271 ObchZ však upravuje pouze ochranu informací důvěrného charakteru, které si smluvní strany sdělily při uzavírání smlouvy. Pro praktické využití se takto kusá úprava ukázala jako nedostatečná a bylo proto nutné přijmout výslovnou obecnou úpravu předsmluvní odpovědnosti.
Přes výše zmíněnou absenci výslovné úpravy předsmluvní odpovědnosti v dosavadní občanskoprávní a obchodněprávní úpravě se v praxi tato problematika vyskytovala poměrně často. Na počínání potenciálních kontrahentů před uzavřením smlouvy mohla být uplatněna zásada všeobecné prevenční povinnosti, kterou obsahovalo ustanovení § 415 OZ: „Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.“4 V důsledku porušení
2 XXXXXX, Xxxxxx. K NĚKTERÝM ASPEKTŮM PŘEDSMLUVNÍ ODPOVĚDNOSTI DLE
NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU. Xxxxxx.xx [online]. 2013 [cit. 2015-07-13]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/x-xxxxxxxx-xxxxxxxx-xxxxxxxxxxx-xxxxxxxxxxxx-xxx-xxxxxx- obcanskeho-zakoniku-92404.html
3 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 1166/2004.
4 § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
této povinnosti vzniká obecná odpovědnost za škodu podle ustanovení § 420 OZ. Ve výše citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud v této věci judikoval: „Respektuje shora zmíněnou zásadu smluvní volnosti, přitom pokládá za první předpoklad odpovědnosti skutečnost, že konkrétní osoby zahájily jednání o uzavření určité smlouvy, přičemž tato jednání dospěla do stadia, kdy jedna ze stran kontraktačního procesu byla v důsledku chování druhé potencionální smluvní strany v dobré víře, že předpokládaná smlouva bude uzavřena. Dalším nezbytným předpokladem je, že k ukončení jednání o uzavření smlouvy druhá strana přistoupila, aniž k tomu měla legitimní důvod.“5
1.2 Předsmluvní odpovědnost v novém občanském zákoníku
Nový občanský zákoník se institutu předsmluvní odpovědnosti věnuje v ustanoveních § 1728–1730 NOZ, která jsou systematicky zařazena do obecných ustanovení o smlouvě. Na nezbytnost ucelené úpravy institutu předsmluvní odpovědnosti kromě aplikační praxe poukazuje také důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku“ „Dosavadní soukromoprávní úprava citelně postrádá ustanovení o předsmluvní odpovědnosti. Výjimkou je dílčí ustanovení o ochraně důvěrných informací sdělených si smluvníky při kontraktačním jednání v § 271 platného obchodního zákoníku, které osnova také přejímá. Význam předsmluvní odpovědnosti je však širší a její úpravu nelze omezit na jedno kusé ustanovení.“6
Ustanovení § 1728 NOZ v odstavci prvním stanoví jednu z mezí zásady smluvní volnosti, neboť zásada smluvní volnosti do jisté míry koliduje s dalšími zásadami, kterými jsou v tomto případě např. zásada poctivého právního styku či zásada ochrany dobré víry.7 Zmíněnou mezí je pak absence úmyslu uzavřít smlouvu: „Každý může vést jednání o smlouvě svobodně a neodpovídá za to, že ji neuzavře, ledaže jednání o smlouvě zahájí nebo v takovém jednání pokračuje, aniž má úmysl smlouvu uzavřít.“8 Problémem, který může vzniknout při praktické aplikaci citovaného ustanovení, je schopnost strany, se kterou bylo jednáno o smlouvě bez úmyslu tuto smlouvu uzavřít, dokázat absenci úmyslu protistrany uzavřít smlouvu. Nadto je nutné vzít v potaz také
5 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Odo 1166/2004 ze dne 11. 10. 2006
6 XXXXX, Xxxxx. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 708.
7 XXXXXXXXXX, Xxxx. Předsmluvní odpovědnost. In: Dny práva 2012 – Days of Law 2012. 2013, s. 1889 - 1890.
8 § 1728 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
situaci, kdy jednající strana zpočátku úmysl uzavřít smlouvu měla, avšak v průběhu kontraktačního procesu od tohoto úmyslu upustila. V takovém případě by strana, která od úmyslu uzavřít smlouvu upustila, patrně měla protistranu o této skutečnosti informovat. Zákon však neříká, kdy by k informování mělo dojít, ani zda by pro posouzení skutkového stavu byla relevantní skutečnost, že strana upouštějící od úmyslu uzavřít smlouvu byla stranou iniciující jednání o smlouvě apod. Odpověď na nastíněné otázky nepřináší ani důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku, a řešení dané problematiky přinese až judikatura.9
1.2 Skutkové podstaty předsmluvní odpovědnosti
Spolu s prolomením zásady smluvní volnosti obsahuje výše citované ustanovení
§ 1728 odst. 1 NOZ také první dvě skutkové podstaty předsmluvní odpovědnosti,10 které spočívají v simulovaném předsmluvním jednání, kdy zákon výslovně zakazuje zahajování nebo pokračování v jakýchkoliv vyjednáváních o smlouvě s protistranou za předpokladu, že úmyslem není dovést tato jednání k uzavření smlouvy.11 Osoba iniciující či pokračující ve vyjednávání o smlouvě tak zájem na uzavření smlouvy pouze předstírá a ví, že smlouvu neuzavře, neboť tak učinit nechce. Pouhá nevědomost, zda smlouva bude či nebude uzavřena, k naplnění skutkové podstaty nestačí. V této souvislosti je třeba poukázat na nepříliš přesnou formulaci citovaného ustanovení, které hovoří o nedostatku úmyslu uzavřít smlouvu. Vhodnější a přesnější by bylo užití předpokladu spočívajícím v úmyslu smlouvu neuzavřít.12 Budou-li jednáním smluvní strany naplněny znaky skutkové podstaty uvedené v ustanovení § 1728 odst. 1 NOZ, vznikne této straně předsmluvní odpovědnost a bude tak druhé straně odpovídat za újmu (škodu) tím způsobenou podle obecné úpravy § 2910 a násl. NOZ.
Třetí skutkovou podstatu předsmluvní odpovědnosti nalezneme v druhém odstavci ustanovení § 1728 NOZ, který zavádí informačních povinnost smluvních stran:
„Při jednání o uzavření smlouvy si smluvní strany vzájemně sdělí všechny skutkové a
9 XXXXXXXXXX, Xxxx. Předsmluvní odpovědnost. In: Dny práva 2012 – Days of Law 2012. 2013, s. 1890 – 1891.
10 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 22.
11 § 1728 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
12 XXXXXXX, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 22 – 23.
právní okolnosti, o nichž ví nebo vědět musí, tak, aby se každá ze stran mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu a aby byl každé ze stran zřejmý její zájem smlouvu uzavřít.“ 13 Porušení informační povinnosti smluvních stran zakládá předsmluvní odpovědnost. Úprava informační povinnosti je v novém občanském zákoníku upravena poprvé, občanský ani obchodní zákoník podobnou úpravu neobsahovaly. V praxi se informační povinnost dovozovala z principu dobré víry, z něhož vyplývá mimo jiné i povinnost informovat druhou smluvní stranu dostatečně a nezkresleně o všech relevantních okolnostech, které se týkající kontraktačního procesu.14
V souvislosti s informační povinností smluvních stran je třeba uvést také jejich paralelní povinnost udržovat v tajnosti důvěrné informace, kterou nový občanský zákoník převzal z předchozí úpravy15 v ustanovení §271 ObchZ: „Jestliže si strany při jednání o uzavření smlouvy navzájem poskytnou informace označené jako důvěrné, nesmí strana, které byly tyto informace poskytnuty, je prozradit třetí osobě a ani je použít v rozporu s jejich účelem pro své potřeby, a to bez ohledu na to, zda dojde k uzavření smlouvy, či nikoli. Kdo poruší tuto povinnost, je povinen k náhradě škody,...“16 Povinnost dbát o neprozrazení důvěrných informací nový občanský zákoník obsahuje v ustanovení § 1730 odst. 2 NOZ: „Získá-li strana při jednání o smlouvě o druhé straně důvěrný údaj nebo sdělení, dbá, aby nebyly zneužity, nebo aby nedošlo k jejich prozrazení bez zákonného důvodu. Poruší-li tuto povinnost a obohatí-li se tím, vydá druhé straně to, oč se obohatila.“17 Přestože inspirace obchodněprávní úpravou je z citovaných ustanovení patrná, k drobným formulačním odchylkám došlo. Obchodní zákoník hovoří o informacích poskytnutých mezi kontrahenty, které byly za důvěrné označeny. Naproti tomu nový občanský zákoník užívá termín „důvěrný údaj nebo sdělení“, bez ohledu na to, zda takový údaj či sdělení byl smluvními stranami označen za důvěrný či nikoli. Xxxxxxx tak zůstává, zda se bude podle ustanovení § 1730 odst. 2 NOZ postupovat v případě informací, které sice objektivně důvěrnými nejsou, avšak smluvní strany je za důvěrné označily. Úprava v obchodním zákoníku podnět k vzniku takových nejasností nezavdává, neboť jasně stanoví okruh informací, na které se
13 § 1728 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
14 XXXXXXX, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 23.
15 XXXXX, Xxxxx. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 708.
16 § 271 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
17 § 1730 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
vztahuje. Vzhledem k vágnosti právní úpravy v novém občanském zákoníku je vhodné, aby poskytovatel informace vždy jasně uvedl, zda poskytovanou informaci považuje za důvěrnou, a o této deklaraci si ponechal důkaz. Eliminuje se tak možná pochybnost, zda soud, v případě sporu, danou informaci vyhodnotí jakožto důvěrnou či nikoli.18
Dalším sporným aspektem nové úpravy ochrany informací poskytnutých v rámci jednání o smlouvě je nejasnost, zda se ustanovení § 1730 odst. 2 NOZ bude aplikovat i na ochranu informací, které smluvní strany získaly nezávisle od třetích osob. I v tomto ohledu je úprava v obchodním zákoníku konkrétnější a jasnější, jelikož ustanovení §
271 ObchZ explicitně stanoví okruh informací, na které se vztahuje. Jedná se o informace, které si strany navzájem poskytly při jednání o uzavření smlouvy. Z režimu daného ustanovení jsou tak vyloučeny informace, které se smluvní strana dozvěděla jinak než sdělením protistrany, neboť v takovém případě by nebyl splněn zákonný požadavek vzájemného poskytnutí důvěrné informace. Nový občanský zákoník požadavek vzájemnosti poskytnutí informací neobsahuje a původ důvěrných informací ani nijak jinak nelimituje. Teoreticky by se tak ustanovení § 1730 NOZ o ochraně důvěrných informací mohlo aplikovat na všechny skutečnosti, které se strana při jednání dozví, nebo které zjistí i nad rámec přímé souvislosti se smlouvou, a to i nezávisle od třetích stran.19 Zde je však potřeba zohlednit smysl a účel právní úpravy předsmluvní odpovědnosti jako takové a účel úpravy ochrany důvěrných informací, která je její součástí. Vzhledem k tomu, že tímto účelem je primárně ochrana vztahu dvou potenciálních smluvních partnerů, lze dovodit, že se při výkladu ustanovení § 1730 odst.
2 NOZ bude postupovat podobně, jako při výkladu ustanovení § 271 obchodního zákoníku.20
S povinností poskytnou informace podle ustanovení § 1728 odst. 2 NOZ úzce souvisí právo druhé strany si poskytnuté informace zaznamenat. Toto právo upravuje ustanovení § 1730 odst. 1 NOZ: „Poskytnou-li si strany při jednání o smlouvě údaje a sdělení, má každá ze stran právo vést o nich záznamy, i když smlouva nebude
18 XXXXXXX, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 27.
19 XXXXXXXXXX, Xxxx. Předsmluvní odpovědnost. In: Dny práva 2012 – Days of Law 2012. 2013, s. 1892 – 1894.
20 XXXXXXXXX, Xxxx. Odpovědnost za ukončení jednání o smlouvě. Xxxxxxx.xxxxx.xx [online]. 2012 [cit. 2015-07-15]. Dostupné z: xxxx://xxxxxxx.xxxxx.xx/xxxxxxxxxxx-xx-xxxxxxxx-xxxxxxx-x-xxxxxxx-xxxxx- noveho-obcanskeho-zakoniku-17o-/pravo.aspx?c=A121130_113143_pravo_vr
uzavřena.“ 21 Ačkoli se citované ustanovení jeví jako relativně jasné a bezproblémové, mohou se v aplikační praxi vyskytnout problémy způsobené výkladem dodatku „...,i když smlouva nebude uzavřena.“ V průběhu kontraktačního procesu, během kterého je smluvní strana oprávněna si poskytnuté informace zaznamenávat, není zcela jasné, a příjemce informací tedy nemůže vědět, zda bude smlouva nakonec skutečně uzavřena či nikoli. Z tohoto pohledu se takové podmínění zaznamenávání informací jeví jako nelogické. Ustanovení je proto potřeba vykládat jako nepodmíněné, neboť již z logiky věci ho uzavřením či neuzavřením smlouvy podmínit nelze.22
Poslední rozebíraná skutková podstata předsmluvní odpovědnosti podle nového občanského zákoníku spočívá v neoprávněném přerušení procesu uzavírání smlouvy, kdy zákon stanoví zákaz přerušovat bez oprávněného důvodu vyjednávání o smlouvě v okamžiku, kdy se protistrana vzhledem ke všem dosavadním okolnostem odůvodněně spoléhá na to, že smlouva bude uzavřena, a ukončení kontraktačního procesu je proto v rozporu s její dobrou vírou. Tato skutková podstata je upravena v ustanovení 1729 odst.
1 NOZ: „Dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod.“23 Citované ustanovení nelze vykládat jako zásah do autonomie vůle smluvních stran či jako porušení principu smluvní svobody, který je obsažen v ustanovení §1728 odst. 1 NOZ. Jako deliktní nelze posuzovat jednání, kdy smluvní strana ukončí kontraktační proces a smlouvu neuzavře. Aby byla naplněna skutková podstata podle ustanovení § 1729 odst. 1 NOZ, musí strana, která ukončila smluvní jednání, zároveň připustit, že se uzavření smlouvy jevilo jako vysoce pravděpodobné, přičemž však sama o uzavření smlouvu potřebnou jistotu neměla.24
Skutková podstata ukončení předsmluvních jednání upravená v ustanovení § 1729 odst. 1 NOZ se podobá a do jisté míry i překrývá se skutkovou podstatou obsaženou v § 1728 odst. 1 NOZ. Přes tuto podobnost se však uvedené skutkové podstaty liší. Pro naplnění znaků skutkové podstaty zakotvené v ustanovení § 1728 odst.
21 § 1730 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
22 XXXXXXX, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 27.
23 § 1729 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
24 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 25.
1 NOZ musí jedna ze stran přímo uvést druhou smluvní strany v omyl. Tento požadavek je v textu zákona vyjádřen formulací „aniž má úmysl smlouvu uzavřít“. Smluvní strana tedy od začátku věděla, že smlouvu neuzavře, přesto však iniciovala jednání o smlouvě, případně v něm pokračovala. Naopak skutková podstata obsažená v ustanovení § 1729 odst. 1 NOZ uvedení protistrany v omyl nevyžaduje. K jejímu naplnění stačí, když smluvní strana vzniku omylu nezabránila, ačkoliv takto učinit mohla. Skutková podstata dále vyžaduje, aby se tohoto jednání smluvní strana dopustila v takové fázi procesu uzavření smlouvy, kdy je vysoce pravděpodobné, že smlouva bude uzavřena. Podobný požadavek ustanovení § 1728 odst. 1 NOZ nestanoví.
Sankci za deliktní jednání podle ustanovení §1729 odst. 1 NOZ stanoví druhý odstavec předmětného paragrafu: „Strana, která jedná nepoctivě, nahradí druhé straně škodu, nanejvýš však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.“25 Úprava náhrady škody v důsledku nepoctivého přerušení smluvních jednání je svou povahou speciální k obecné úpravě náhradě škody a použije se proto přednostně. V aplikační praxi může dojít k problémům s vymezením výše náhrady škody. Omezení této výše obsažené v citovaném ustanovení je totiž formulováno velmi neurčitě. Na jednu stranu je formulace přínosná tím, že umožňuje oprávněné smluvní straně žádat též náhradu ušlého zisku a neukládá jí povinnost prokazovat ztrátu z neuzavření konkrétní smlouvy.26 Nárok na náhradu ušlého zisku však nelze vykládat absolutně. Poškozená strana má na jeho náhradu nárok za předpokladu, že nebyla a nemohla být uzavřena náhradní smlouva. Byla-li náhradní smlouva uzavřena, ale tato je pro poškozenou stranu méně výhodná než původní zamýšlená smlouva, má poškozená strana nárok na náhradu rozdílu zisku.27 Na straně druhé však zvolená formulace vymezující výši náhrady škody vylučuje možnost současně žádat náklady marně vynaložené na vyjednávání o smlouvě.28 Tyto náklady by byly poškozenému uhrazeny pouze za předpokladu, že jejich vynaložení již bylo legitimní. Stejně se nahlíží na náklady spojené s přípravou na plnění povinnosti, která
25 § 1729 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
26 XXXXX, Xxxxxx. ČTYŘI SKUTKOVÉ PODSTATY PŘEDSMLUVNÍ ODPOVĚDNOSTI PODLE
NOZ. Xxxxxx.xx [online]. 2014 [cit. 2015-07-16]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxxx- skutkove-podstaty-predsmluvni-odpovednosti-podle-noz-93920.html
27 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 26.
28 XXXXX, Xxxxxx. ČTYŘI SKUTKOVÉ PODSTATY PŘEDSMLUVNÍ ODPOVĚDNOSTI PODLE
NOZ. Xxxxxx.xx [online]. 2014 [cit. 2015-07-16]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxxx- skutkove-podstaty-predsmluvni-odpovednosti-podle-noz-93920.html
by poškozenému plynula ze smlouvy, pokud by smlouva byla uzavřena.29 Dalším úskalím použité formulace je složitost prokazování výše „ztráty z neuzavřené smlouvy v obdobných případech“. Může totiž dojít k situaci, kdy poškozená strana bude muset dokazovat, např. při vymáhání nákladů marně vynaložených na vyjednávání, nejen výši těchto nákladů, ale zároveň také výši ztráty z neuzavřené smlouvy v obdobných případech, aby bylo možné posoudit, zda nebyl překročen limit náhrady škody, který je stanoven právě výší ztráty z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.30
Ustanovení § 1729 NOZ se z celé úpravy předsmluvní odpovědnosti jeví jako nejproblematičtější, neboť obsahuje mnoho právně neurčitých pojmů. V praxi bude patrně největší problémy působit výklad pojmu „spravedlivý důvod“, jehož existence může opodstatnit ukončení jednání o smlouvě bez hrozby sankce v podobě náhrady škody.31 Lze tedy předpokládat, že strany budou při vymýšlení a formulaci spravedlivých důvodů pro ukončení předsmluvních jednání kreativní, a že prokázání reálné existence takových důvodů bude velmi obtížné.32 Takové predikci nahrává i fakt, že nový občanský zákoník pojem spravedlivý důvod nedefinuje, ačkoliv ho používá na více místech. Kromě ustanovení § 1729 NOZ je tento termín užit například v ustanovení
§ 2991 NOZ v souvislosti s bezdůvodným obohacením resp. obohacením bez spravedlivého důvodu,33 v ustanovení § 1244 NOZ ve vztahu k možnému prodloužení doby, na kterou je zřízeno právo stavby soudem, v §1972 NOZ, kde je právo věřitele dovolat se neúčinnosti ujednání o úroku z prodlení spojeno s neexistencí spravedlivého důvodu pro zhoršení věřitelova postavení atd. Bližší vymezení pojmu spravedlivý důvod přinese až judikatura.
Dalším problematickým termínem užitým v ustanovení § 1729 NOZ je pojem vysoké pravděpodobnosti uzavření smlouvy. Spory ohledně vzniku odpovědnosti za ukončení předsmluvního jednání budou zřejmě vznikat též ohledně toho, zda kontraktační proces skutečně dospěl do pokročilejší fáze, ve které se uzavření smlouvy
29 XXXXXXX, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 26 – 27.
30 XXXXX, Xxxxxx. ČTYŘI SKUTKOVÉ PODSTATY PŘEDSMLUVNÍ ODPOVĚDNOSTI PODLE
NOZ. Xxxxxx.xx [online]. 2014 [cit. 2015-07-16]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxxx- skutkove-podstaty-predsmluvni-odpovednosti-podle-noz-93920.html
31 XXXXXXXXXX, Xxxx. Předsmluvní odpovědnost. In: Dny práva 2012 – Days of Law 2012. 2013, s. 1891.
32 xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxxx-xxxxxxxx-xxxxxxxx-xxxxxxxxxxx-xxxxxxxxxxxx-xxxxx-xxx- 93920.html
33 XXXXXXXXXX, X.: Bezdůvodné obohacení. In: Sborník z VI. mezinárodní konference Cofola 2011.
Brno : Masarykova univerzita, 2011.
již jevilo jako vysoce pravděpodobné.34 Pokud totiž do této fáze proces jednání o uzavřené smlouvy nedospěl, nelze na jednání strany, která jednání ukončí, aplikovat ustanovení § 1729 NOZ a dožadovat se náhrady škody do výše ztráty z neuzavřené smlouvy. Vysokou pravdepobnost uzvření smlouvy je třeba posuzovat materiálně, nikoli formálně. Pokud je například ke schálení smlouvy kompetentní určitý orgán právnické osoby, není pro posouzení vysoké pravděpodobnosti uzavření smlouvy rozhodující, zda byla smlouvy tímto orgánem schválena. Rozhodným kritérium pro posouzení je skutečnost, zda by druhá strana mohla nabýt jistotu, že smlouva bude uzavřena, i bez schválení pověřeného orgánu právnické osoby. Toto hledisko je pro praxi velmi významné, neboť právě schválení smlouvy pověřeným orgánem bývá často pouhou formalitou.35
2. Odpovědnost za prodlení
Problematiku prodlení upravuje nový občanský zákoník v ustanoveních § 1968 – 1979. Oproti dřívější úpravě v obchodním a občanském zákoníku nepřinesla rekodifikace soukromého práva žádné zásadnější změny, je však patrný příklon k úpravě obchodněprávní,36 což deklaruje i důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku: „Návrh právní úpravy prodlení vychází z pojetí v dosud platném obchodním zákoníku a co do myšlenkového základu ji přejímá. Posun oproti ní je především v konstrukci návrhu formulujícího obecný důvod, podle něhož i prodlení věřitele opravňuje dlužníka k odstoupení od smlouvy.“37 Přestože obsahově úprava institutu prodlení dlužníka větší změnu nezaznamenala, systematické zařazení v kodexu je rozdílné. Zatímco občanský zákoník prodlení řadil mezi ustanovení upravující změny v obsahu závazků, v novém občanském zákoníku tento institut nalezneme v ustanoveních o zániku závazku splněním.
34 XXXXX, Xxxxxx. ČTYŘI SKUTKOVÉ PODSTATY PŘEDSMLUVNÍ ODPOVĚDNOSTI PODLE
NOZ. Xxxxxx.xx [online]. 2014 [cit. 2015-07-16]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxxx- skutkove-podstaty-predsmluvni-odpovednosti-podle-noz-93920.html
35 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 25.
36 XXXXXXXXXX, Xxxxxxxxx J. Nový občanský zákoník: srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, 2012, s. 531. 37 XXXXX, Xxxxx. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Sagit, 2012, s. 781.
2.1 Prodlení dlužníka (mora debitoris)
Institut prodlení dlužníka upravuje nový občanský zákoník v ustanoveních § 1968-1974 NOZ a ve společných ustanoveních § 1977-1980 NOZ.
Vymezení pojmu prodlení dlužníka je obsaženo v ustanovení § 1968 NOZ, jenž za prodlení označuje stav, ve kterém se nachází dlužník, který svůj dluh neplní řádně a včas.38 Povinnost plnit dluh řádně včas upravuje ustanovení § 1908 odst. 1 NOZ:
„Dlužník musí dluh splnit na svůj náklad řádně a včas.“39 V obou zmíněných ustanoveních je použita spojka „a“, která poukazuje na nutnost kumulativního splnění uvedených podmínek. Dlužník se tedy do prodlení dostane, jestliže nesplní i jen jednu podmínku, neboť nebude splněna požadovaná kumulativita podmínek. Nestačí proto splnit svůj dluh včas, ale je nutné splnit ho též řádně.
Definici řádného plnění uvádí nový občanský zákoník v ustanovení §1914 NOZ, které za řádné plnění označuje plnění „bez vad s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy.“40 Tuto definici vadného plnění doplňuje demonstrativní výčet možných způsobů vadného plnění dlužníka v ustanovení § 1916 odst. 1 NOZ.41 Odpovědnost dlužníka za prodlení tedy vzniká, jestliže sice plní včas, avšak toto poskytnuté plnění není řádné. Stejně tak se dlužník ocitá v prodlení, plnil-li bezvadně, nicméně nikoli v době, kdy je závazek splatný. Takové plnění má za následek prodlení dlužníka, neboť nebylo poskytnuto včas. Dobu splatnosti si strany mohou ujednat ve smlouvě, která zakládá vznik závazku dlužníka. Dle ustanovení § 1958 NOZ si smluvní strany mohou čas plnění ujednat přesně nebo ho případně určit jiným způsobem. Bude- li čas plnění smluvními stranami stanoven, je dlužník povinen plnit, i když ho věřitel k plnění nevyzve.42 Pokud čas plnění stanoven nebude, použijí se pro určení splatnosti závazku buď ustanovení speciální pro ten který smluvní typ, nebo obecné ustanovení §
38 § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
39 § 1908 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
40 § 1914 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
41 § 1916 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.: „(1) Dlužník plní vadně, zejména
a) poskytne-li předmět plnění, který nemá stanovené nebo ujednané vlastnosti,
b) neupozorní-li na vady, které předmět plnění má, ač se při takovém předmětu obvykle nevyskytují,
c) ujistí-li věřitele v rozporu se skutečností, že předmět plnění nemá žádné vady, anebo že se věc hodí k určitému užívání, nebo
d) zcizí-li cizí věc neoprávněně jako svoji.“
42 § 1958 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
1958 NOZ, které v druhém odstavci stanoví: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“43
Prodlení dlužníka, který neplnil řádně a včas, trvá až do okamžiku zániku závazku. Tím může být buď splnění závazku, nebo některý z jiných způsobů zániku závazku. Mezi jiné způsoby zániku závazků upravených novým občanským zákoníkem patří dohoda, započtení, zaplacení odstupného, prominutí dluhu, splynutí práva a povinnosti v jedné osobě, výpověď, odstoupení od smlouvy, následná nemožnost plnění a smrt dlužníka nebo věřitele.
Pro posuzování, zda je dlužník v prodlení či nikoliv, je důležité také negativní vymezení pojmu prodlení dlužníka, které je obsaženo ve druhé větě ustanovení § 1968 NOZ, podle které není dlužník za prodlení odpovědný, jestliže nemůže plnit v důsledku prodlení věřitele.44 Pokud by dlužník nemohl svůj dluh splnit řádně a včas kvůli prodlení věřitele, do prodlení by se tak vůbec nedostal.45 I tato úprava je převzata z obchodního zákoníku46 v téměř totožném znění. Pokud nastane situace, že dlužník, který již v prodlení je, nemůže následně plnit z důvodu prodlení věřitele, nepovažuje se tato doba do prodlení dlužníka.47 Toto pravidlo hraje důležitou roli například při vypočítávání úroků z prodlení či smluvní pokuty stanovené pro případ prodlení.
Dostane-li se dlužník do prodlení s plněním, vznikají mu vedle povinnost hlavní, kterou představuje splnění původního závazku, nové povinnosti sekundární ve formě odpovědnosti za prodlení. Tyto povinnosti vznikají dlužníkovi nově, následkem prodlení, a mají sankční povahu.48 Odpovědnost za prodlení má podle nového občanského zákoníku objektivní povahu, nezáleží tedy na tom, zda se dlužník v prodlení ocitl zaviněně či nikoli.49 V tomto ohledu není úprava v novém občanském zákoníku žádnou změnou, neboť objektivní odpovědnost za prodlení byla obsažena jak
43 § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
44 § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
45 XXXXXXX, Xxxx. Nový občanský zákoník.: Smluvní právo. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, s. 90. Právo pro každého (Grada).
46 § 365 zákona č. 513/1991 Sb.: „Dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.“
47 PLÍVA, Xxxxxxxxx. Obchodní závazkové vztahy. 2., aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2009, s. 134.
48 RABAN, Xxxxxxx. Občanské právo hmotné: závazkové právo. 1. vyd. Brno: Xxxxxx Xxxxx, 2014, s. 106 - 107.
49 XXXXXXX, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 473 - 474.
v občanském, tak v obchodním zákoníku. Jediným liberačním důvodem, který nový občanský zákoník umožňuje, je prodlení věřitele.50 Nemůže-li dlužník plnit z důvodu prodlení věřitele, neocitá se v prodlení.51 Aby bylo možné tento liberační důvod uplatnit, je třeba vymezit, co se rozumí prodlením věřitele. To činí ustanovení § 1975 NOZ, který stanoví: „Věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu.“52 Součinností při plnění dluhu je i vydání tzv. kvitance, kterou věřitel potvrzuje dlužníkovo splnění dluhu. Institut kvitance je upraven v ustanovení § 1949 NOZ, přičemž druhý odstavec tohoto paragrafu dává dlužníkovi právo plnění odepřít v případě, že mu věřitel zároveň nevydá kvitanci.53 Nevydáním kvitance o splnění dluhu se věřitel dostává do prodlení podle § 1975 NOZ a je tak naplněn zákonný liberační důvod stanovený v ustanovení § 1968 NOZ, tedy že dlužník není v prodlení, nemohl-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Zmíněný liberační důvod plyne z funkční synallagmatičnosti závazku, neboť zde platí zásada, že splnění dluhu se může domáhat pouze ta smluvní strana, která svůj dluh již splnila nebo je připravena a schopna splnit jej současně s druhou stranou.54 Prodlení věřitele tedy vylučuje prodlení dlužníka.
2.1.1 Právní následky prodlení dlužníka
Následky prodlení dlužníka jsou upraveny v ustanovení § 1969 NOZ. Při prodlení dlužníka s plněním má věřitel právo požadovat řádné splnění dluhu. Výjimku tvoří tzv. fixní závazky, jejichž úpravu nalezneme v ustanovení § 1980 odst. 1 NOZ:
„Byla-li ve smlouvě ujednána přesná doba plnění a vyplývá-li ze smlouvy nebo z povahy závazku, že věřitel nemůže mít na opožděném plnění zájem, zaniká závazek počátkem prodlení dlužníka, ledaže věřitel dlužníku bez zbytečného odkladu oznámí, že na splnění smlouvy trvá.“55 Neoznámí-li věřitel dlužníkovi bez zbytečného odkladu po uplynutí
50 RABAN, Xxxxxxx. Občanské právo hmotné: závazkové právo. 1. vyd. Brno: Xxxxxx Xxxxx, 2014, s. 107.
51 § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
52 § 1975 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
53 § 1949 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
54 XXXXX, Xxxxxx. Základy obchodního práva po rekodifikaci soukromého práva. 4., upr. vyd. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2014, s. 299.
55 § 1980 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
času plnění, že trvá na splnění smlouvy, závazek počátkem dlužníkova prodlení zaniká a nastanou účinky, jako by věřitel od smlouvy odstoupil.56
Druhá věta ustanovení § 1969 NOZ konstatuje, že prodlení dlužníka zakládá právo věřitele od smlouvy odstoupit za podmínek, které byly ujednány ve smlouvě nebo které stanoví zákon.57 Je-li dlužník v prodlení s plněním, které je dělitelné ve smyslu ustanovení § 1871 NOZ, může věřitel odstoupit i od jednotlivých těchto plnění. V případě, že se věřitel rozhodně odstoupit od smlouvy, ruší se tato smlouva ex tunc, jak stanoví ustanovení § 2004 NOZ.58 Na smlouvu se tedy hledí, jako by nikdy nebyla uzavřena. Stejně upravoval účinky odstoupení od smlouvy občanský zákoník, který v ustanovení § 48 odst. 2 OZ uvádí, že „odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.“59 Na rozdíl od něj však nový občanský zákoník v ustanovení § 2005 odst. 1 NOZ stanoví, že
„odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran.“60 Zde je jasně patrný příklon k obchodněprávnímu pojetí účinků odstoupení od smlouvy, neboť obchodní zákoník obsahuje téměř totožnou úpravu v ustanovení § 351 odst. 1 ObchZ.61 K možným nejasnostem ohledně toho, kdy zaniká závazek vlivem odstoupení od smlouvy, se vyjadřuje důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku takto:
„Návrhu ustanovení o odstoupení od smlouvy se inspiruje pojetím obsaženém v platném obchodním zákoníku, bere však zřetel i na standardní zahraniční úpravy. Návrh respektuje autonomii vůle stran, bere však v úvahu i racionální vyznění normativní úpravy, šetřícího jistotu smluvních stran a bránícího neúčelnému zmaření smlouvy bez racionálního podkladu.“62 Lze tedy konstatovat, že odstoupením od smlouvy se ruší práva a povinnosti ex tunc. Blíže se účinkům odstoupení od smlouvy věnuje třetí kapitola této diplomové práce.
Kromě výše zmíněných následků obsažených v ustanovení § 1969 NOZ působí prodlení dlužníka také další zákonem stanovené důsledky. Ustanovení § 1974 NOZ upravuje následky dlužníkova prodlení za situace, je-li v prodlení s plněním věci.
56 § 1980 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
57 § 1969 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
58 § 2004 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
59 § 48 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
60 § 2005 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
61 § 351 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
62 XXXXX, Xxxxx. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 788.
V takovém případě nese po dobu svého prodlení nebezpečí škody na věci, ať již ke škodě dojde jakkoli. Dlužník se může liberovat pouze prokázáním, že škodu na věci způsobil věřitel či vlastník věci, nebo že by ke vzniklé škodě došlo i při řádném plnění svých povinností.63 Generální ustanovení § 1974 NOZ je rozváděno a modifikováno v úpravách jednotlivých smluvních typů.64
Je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel, který sám řádně splnil své povinnosti dané smlouvou či zákonem, právo požadovat úroky z prodlení.65 Dlužník se odpovědnosti může zprostit, jestliže prokáže, že za prodlení odpovědný není, neboť k němu došlo v důsledku okolností vyšší moci apod.66 Úroky z prodlení jsou upraveny v ustanovení § 1970 NOZ. To kromě výše uvedeného stanoví, že výše úroků z prodlení může být sjednána smluvními stranami, jinak je dlužník povinen uhradit úroky ve výši stanovené vládním nařízením. Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. úrok z prodlení stanoví ve výši součtu repo sazby České národní banky a nejméně osmi procentních bodů.67 V souvislosti s možností sjednat si výši úroků z prodlení stanovuje současná právní úprava nově možnost věřitele dovolat se neúčinnosti takového ujednání. Jestliže si tedy strany sjednají úroky z prodlení, které se budou odchylovat od zákona tak, že se postavení věřitele zhorší, aniž by pro takovou odchylku byl spravedlivý důvod, může se věřitel domáhat, aby soud ujednání prohlásil za neúčinné a byla aplikována zákonná úprava či jiné spravedlivé řešení.68
Ustanovení § 1970 NOZ je dispozitivní, neboť stranám výslovně umožňuje sjednat si úroky v prodlení v jakékoli výši. Tím se současná právní úprava odchýlila od úpravy v občanském zákoníku z roku 1964, jehož ustanovení § 517 smluvním stranám tuto možnost nedávalo. I tehdejší judikatura se shodovala v pohledu na výši úroku
63 § 1974 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
64 RABAN, Xxxxxxx. Občanské právo hmotné: závazkové právo. 1. vyd. Brno: Xxxxxx Xxxxx, 2014, s. 109.
65 § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
66 XXXXX, Xxxxxx. Základy obchodního práva po rekodifikaci soukromého práva. 4., upr. vyd. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2014, s. 300.
67 Nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob.
68 § 1972 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
z prodlení stanovenou nařízením vlády jakožto na kogentní. Smluvní ujednání o výši úroků z prodlení tak bylo považováno za neplatné.69
Úroky z prodlení plní nejen funkci sankční, ale mají také význam reparační, neboť představují paušalizovanou náhradu škody.70 Ustanovení § 1971 NOZ říká:
„Věřitel má právo na náhradu škody vzniklé nesplněním peněžitého dluhu jen tehdy, není-li kryta úroky z prodlení.“71 Ujednají-li si strany, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách, mohou být ve splátkách placeny i úroky z prodlení, musí to však být stranami výslovně dohodnuto.72
Dalšími následky prodlení dlužníka jsou například právo věřitele na smluvní pokutu, povinnost dlužníka nahradit škodu vzniklou porušením smluvní povinnosti dle ustanovení § 2013 NOZ a začátek běhu promlčecí doby. Ustanovení § 619 odst. 1 NOZ stanoví: „Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.“73 V případě prodlení dlužníka začíná promlčecí lhůta běžet od okamžiku, kdy se dlužník do prodlení dostal. Tímto dnem se zpravidla rozumí den následující po termínu, kdy měl dlužník plnit.74 V souvislosti se započtením běhu promlčecí lhůty je důležité připomenout, že nesplněním včas původní závazek nezaniká a věřitel má nadále právo požadovat jeho splnění, včetně možnosti vymáhat splnění původního závazku soudní cestou. Tato práva věřiteli vznikají dnem, kdy začala běžet promlčecí lhůty, tedy dnem následujícím po termínu plnění. Jejich zánik je zákonem spojován například s odstoupením od smlouvy apod. 75
2.2 Prodlení věřitele (mora creditoris)
Prodlení věřitele upravuje nový občanský zákoník v ustanoveních § 1975 – 1976 NOZ. Vznik prodlení věřitele stanoví § 1975 NOZ: „Věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění
69 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.09.2007, sp. zn. 32 Cdo 150/2007.
70 RABAN, Xxxxxxx. Občanské právo hmotné: závazkové právo. 1. vyd. Brno: Xxxxxx Xxxxx, 2014, s. 108.
71 § 1971 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
72 § 1973 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
73 § 619 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
74 RABAN, Xxxxxxx. Občanské právo hmotné: závazkové právo. 1. vyd. Brno: Xxxxxx Xxxxx, 2014, s. 110.
75 RABAN, Xxxxxxx. Občanské právo hmotné: závazkové právo. 1. vyd. Brno: Xxxxxx Xxxxx, 2014, s. 110.
dluhu.“76 Takovým jednáním věřitel způsobí, že dlužník svůj závazek nesplní včas nebo řádně, čímž se však dlužník nedostává do prodlení, neboť to vylučuje ustanovení § 1968 NOZ. Druhá věta tohoto ustanovení stanoví, že prodlení dlužníka nenastává, nemůže-li dlužník plnit v důsledku prodlení věřitele.77
Potřebnou součinností ve smyslu ustanovení § 1975 NOZ se rozumí taková součinnost, která je nutná pro splnění dluhu a ke které je věřitel povinen ze zákona nebo ze smlouvy.78 Zde je důležité podotknout, že se vždy posuzuje objektivní potřebnost součinnosti a její sjednání resp. nesjednání ve smlouvě není pro takové posouzení relevantní. Nejvyšší soud se k této otázce vyjádřil v odůvodnění judikátu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1242/2008, takto: „Součinnost věřitele může být sjednána ve smlouvě, což však není nezbytnou podmínkou pro posouzení toho, zda určitá součinnost věřitele bránila splnění dlužníkova závazku. Vždy půjde o posouzení toho, zda určitá součinnost věřitele je objektivně nutná k tomu, aby dlužník mohl plnit svůj závazek.“79 Při posuzování, zda bylo součinnost potřebná ke splnění dluhu, se však nelze upínat na její vymezení v zákoně či ve smlouvě. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31.1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 426/2000, judikoval, že „dostal-li se věřitel do prodlení s převzetím plnění spočívajícího ve vydání bezdůvodného obohacení, nemůže se s úspěchem domáhat peněžité náhrady za věci, které byly v době prodlení bez zavinění obohaceného zničeny nebo podlehly zkáze.“80 Z citovaných judikátů Nejvyššího soudu jasně vyplývá, že při zkoumání potřebnosti součinnosti věřitele při plnění dlužníka je třeba vždy pečlivě posoudit okolnosti toho kterého případu.
Z logiky věci nelze za potřebnou součinnost považovat součinnost v případech, kdy je umožněno alternativní jednání pro případ neposkytnutí součinnosti. S takovým neposkytnutím součinnosti nelze spojovat vznik prodlení věřitele. Příkladem, který je v praxi poměrně častý, je výběr zhotovitele apod. Pro posuzování, zda byla potřebná součinnost poskytnuta či nikoli, není rozhodné, byla-li poskytnuta před okamžikem dlužníkova plnění, současně s ním či po plnění.81 Zatímco současná právní úprava
76 § 1975 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
77 § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
78 XXXXX, Xxxxxxxxx. Obchodní závazkové vztahy. 2., aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2009, s. 140.
79 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1242/2008.
80 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 426/2000.
81 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 426/2000.
prodlení věřitele tuto skutečnost jasně stanoví, v době účinnosti občanského zákoníku z roku 1964 musela být dovozována z judikatury.
Za specifickou formu součinnosti věřitele se považuje i vydání písemného potvrzení o splnění dluhu, tzv. kvitance, na žádost dlužníka, jak upravuje ustanovení § 1949 NOZ. Jestliže věřitel kvitanci dlužníkovi nevystaví, přestože o ni dlužník požádal, dostává se do prodlení, neboť neposkytl dlužníkovi potřebnou součinnost ve smyslu ustanovení § 1975 NOZ. Věřitel však vydání kvitance může odepřít, požaduje-li po něm dlužník, aby v kvitanci uvedl nesprávné nebo neúplné informace. Tento závěr vyslovil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 30.09.2005, sp. zn. 33 Odo 890/2005:
„Neodůvodněným nebude odmítnutí vydání kvitance za situace, kdy obsahuje nepravdivé údaje nebo kdy neodpovídá skutečnosti. Odmítl-li žalobce potvrdit úplné splnění dluhu (tj. včetně příslušenství a majetkových sankcí), na které bylo vázáno vrácení zbývající části dluhu, nemohl mít tento úkon žalobce za následek vyloučení prodlení dlužníka a vznik prodlení věřitele.“82
Kromě neposkytnutí potřebné součinnosti se věřitel může dostat do prodlení i tím, že nepřijme řádně nabídnuté plnění.83 Pojem řádného plnění definuje ustanovení § 1914 NOZ, přičemž jeho vymezení je doplněno demonstrativním ilustrativním výčtem možných způsobů vadného plnění v ustanovení § 1916 NOZ. V souvislosti s povinností věřitele přijmout řádně nabídnuté plnění zákon stanoví také povinnost přijmout plnění částečné, a to za předpokladu, že takové plnění neodporuje povaze závazku či účelu smlouvy, jestliže tento účel musel být dlužníkovi alespoň zřejmý.84
Pro prodlení věřitele platí, stejně jako prodlení dlužníka, princip objektivní odpovědnosti. Věřitel je tedy za prodlení odpovědný bez ohledu na to, zda se v prodlení octil zaviněně či nikoli.
2.2.1 Právní následky prodlení věřitele
Jedním z hlavních důsledků, které prodlení věřitele působí, je vyloučení dlužníkovy odpovědnosti za prodlení.85 Jestliže je věřitel v prodlení a dlužník v důsledku toho nemůže plnit, nemůže se dlužník do prodlení po dobu věřitelova prodlení dostat. V případě, že dlužník již v prodlení je a nemůže následně plnit z důvodu prodlení
82 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.09.2005, sp. zn. 33 Odo 890/2005.
83 § 1975 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 84 § 1930 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 85 § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
věřitele, přestává po dobu věřitelova prodlení být za své prodlení odpovědný. Následkem toho zanikají sekundární sankční následky spojené s prodlením, mezi které patří povinnost uhradit věřiteli úroky z prodlení, odstoupení od smlouvy či objektivní odpovědnost za škodu na věci, která přechází na věřitele v prodlení.86
Dalším právním následkem, který zákon s prodlením věřitele spojuje, je odpovědnost věřitele za ztrátu, zničení nebo poškození věci, jíž se prodlení týká. Tato odpovědnost je objektivní, stejně jako odpovědnost za škody na věci stanovená dlužníkovi v prodlení. K zavinění se tedy nepřihlíží. Odpovědnost věřitele za škody na věci upravuje ustanovení § 1976 NOZ, které její objektivitu zdůrazňuje formulací „ať již škoda vznikne z jakékoliv příčiny“. Zároveň však stanoví, že věřitel neodpovídá za škodu na věci, kterou způsobí dlužník.87 Zde je ale vyžadováno, aby věřitel prokázal zaviněné porušení povinnosti stanovené buď zákonem, které upravuje ustanovení §2910 NOZ, nebo smlouvou podle ustanovení § 2913 NOZ. Jestliže by škoda na věci byla způsobena zaviněným porušením zákonné povinnosti třetí osobou, má věřitel nárok na náhradu škody od této osoby, jak vyplývá z §2910 NOZ.88
Prodlení věřitele působí i na zánik povinnosti dlužníka platit úroky z prodlení. Nový občanský zákoník sice tento následek prodlení věřitele neupravuje explicitně, jako tomu činil občanský zákoník z roku 1964 v ustanovení § 523 OZ, nicméně jej lze dovodit z ustanovení § 1968 NOZ ve spojení s ustanovením § 1970 NOZ. To vylučuje právo věřitele požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, zaplacení úroků z prodlení, není-li dlužník za prodlení odpovědný.89 Dle § 1968 NOZ není dlužník za prodlení odpovědný, jestliže nemohl plnit v důsledku prodlení věřitele.90 Zde je třeba poukázat na skutečnost, že dlužník není povinen platit věřiteli úroky z prodlení pouze po dobu, kdy není za své prodlení odpovědný, vznikla-li mu povinnost zaplatit úroky z prodlení již před prodlením věřitele, je povinen tuto část úroků z prodlení uhradit.
Dalším následkem prodlení věřitele je vznik povinnosti věřitele nahradit dlužníkovi účelně vynaložené náklady vzniklé v důsledku jeho prodlení, které jsou spjaté s
86 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 472 – 474.
87 § 1976 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 88 § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 89 § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 90 § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
pokusem řádně a včas plnit. Takovými náklady jsou například náklad na dopravu, na uskladnění, cestovné, poštovné.
3. Odstoupení od smlouvy
.
Odstoupení od smlouvy je jednostranné právní jednání jedné ze stran závazku, které je adresované druhé smluvní straně. Následkem odstoupení od smlouvy se závazek ze smlouvy zrušuje od počátku (ex tunc).91 Účinky odstoupení od smlouvy se projeví jeho doručením druhé smluvní straně, přičemž nastávají nezávisle na jejím stanovisku.92
Nový občanský zákoník upravuje institut odstoupení od smlouvy v části čtvrté – pod názvem Relativní majetková práva, dílu sedmém – Zánik závazků, oddílu druhém – Jiné způsoby zániku závazků, kde jsou jí věnována ustanovení § 2001 – 2005 NOZ. Právo odstoupit od smlouvy najdeme v novém občanském zákoníku na mnoha místech, například v ustanovení § 1829 NOZ upravujícím právo spotřebitele odstoupit od smlouvy uzavírané mimo obchodní prostory, ustanovení § 1846 NOZ obsahuje stejné právo spotřebitele ohledně finančních služeb, či v ustanovení § 1861 NOZ, které upravuje právo spotřebitele odstoupit od smlouvy, pokud jde o dočasné užívání ubytovacího zařízení a jiné rekreační služby.
Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku k úpravě uvádí, že „osnova se inspiruje pojetím obsaženým v obchodním zákoníku, bere však zřetel i na standardní zahraniční úpravy. Návrh respektuje autonomii vůle stran, bere však v úvahu i racionální vyznění úpravy, šetřící jistotu smluvních stran a bránícího neúčelnému zmaření smlouvy bez racionálního podkladu.“93
Základní pravidlo týkající se odstoupení od smlouvy upravuje ustanovení § 2001 NOZ, které stanoví: „Od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.“94 Téměř totožné znění obsahoval obchodní zákoník v ustanovení § 344 ObchZ. Důvodem, proč odstoupit od smlouvy lze, jen pokud si strany takové právo
91 XXXXX, Xxxxx a Xxxx XXXXXXXX. Nový občanský zákoník: problémy a úskalí. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, 2014, s. 290.
92 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 520.
93 XXXXX, Xxxxx. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 778.
94 § 2001 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
sjednají, nebo pokud je odstoupení od smlouvy stanoveno právním předpisem, je prolomení obecné právní zásady pacta sund servanda, jejímž obsahem je princip dodržování smluv, z kterého nový občanský zákoník vychází.95 Výslovně je tato zásada upravena v ustanovení § 1759 NOZ takto: „Smlouva strany zavazuje. Lze ji změnit nebo zrušit jen se souhlasem všech stran, anebo z jiných zákonných důvodů. Vůči jiným osobám smlouva působí jen v případech stanovených v zákoně.“96
Smluvní strany si mohou podle výše citovaného ustanovení § 2001 NOZ ujednat jakékoliv podmínky, kdy lze od smlouvy platně odstoupit, i důsledky, které bude odstoupení od smlouvy pro smluvní strany mít.97 K autonomii vůle spočívající v možnosti ujednat si zánik smluvního vztahu se shodně vyjádřil také Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 7. prosince 2004, sp. zn. I. ÚS 670/02: „...jeden ze stěžejních principů utváření občanskoprávních vztahů, ale také práva garantovaná čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny. To tedy znamená, že autonomie vůle, specificky ztělesněná v autonomii smluvní, tj. ve volnosti uzavírání smluv, nemůže znamenat pouze volnost výběru typů smluv, výběru spolukontrahenta, utváření obsahu smluv, volnost formy, ale znamená i možnost svobodně se dohodnout na zániku smluvního vztahu a na případných následcích dvoustranné dohody o zrušení smlouvy (o ukončení smluvního vztahu).“98
Přestože právo ujednat si libovolné podmínky odstoupení od smlouvy vyplývá z principu autonomie vůle a zákon jej explicitně přiznává v obecných ustanoveních upravujících institut odstoupení, nelze toto právo vykládat absolutně beze zbytku. Nový občanský zákoník v ojedinělých případech právo smluvit si odstoupení od smlouvy omezuje či vylučuje. Důvodem pro tato omezení je ochrana slabší smluvní strany, která by mohla být odstoupením od smlouvy poškozena.99 Příkladem je speciální ustanovení o odstoupení od smlouvy pojistné. Ustanovení § 2781 NOZ umožňuje pojistiteli odstoupit od smlouvy nebo vypovědět povinné pojištění jenom za předpokladu, že to připouští jiný zákon. Ujednání si odstoupení je tedy vyloučeno.
95 RABAN, Xxxxxxx. Občanské právo hmotné: závazkové právo. 1. vyd. Brno: Xxxxxx Xxxxx, 2014, s. 119.
96 § 1759 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
97 RABAN, Xxxxxxx. Občanské právo hmotné: závazkové právo. 1. vyd. Brno: Xxxxxx Xxxxx, 2014, s. 119.
98 Nález Ústavního soudu ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. I.ÚS 670/02.
99 RABAN, Xxxxxxx. Občanské právo hmotné: závazkové právo. 1. vyd. Brno: Xxxxxx Xxxxx, 2014, s. 119.
Podobně je právo na odstoupení od smlouvy omezeno u závazku z výměnku v ustanovení § 2715 NOZ. Jestliže byla převodní smlouva ohledně nemovité věci uzavřena v souvislosti se zřízením výminku, nelze od této smlouvy odstoupit ze zákonného důvodu pro odstoupení.100 Příkladem takového důvodu je například podstatné porušení smlouvy podle §2002 odst. 1 NOZ, prodlení apod. Smyslem tohoto omezení je podle důvodové zprávy ztížení spekulací a zamezení restitucím původních vlastnických poměrů.101 Je však třeba podotknout, že uvedené pravidlo omezující právo odstoupit od smlouvy je dispozitivního charakteru a smluvním stranám tak nic nebrání v tom, aby si ujednaly zvláštní důvody pro odstoupení. V takovém případě bude odstoupení možné podle obecných pravidel odstoupení od smlouvy, konkrétně podle ustanovení § 2001 NOZ. K ujednání vlastních důvodů pro odstoupení ostatně vybízí i důvodová zpráva: „Při výslovném ujednání možnosti výměnkáře odstoupit od smlouvy
o převodu nemovité věci, budou strany víc dbát svých práv a silněji si uvědomí důsledky porušení smluvní povinnosti.“102
Kromě případů, kdy si strany podmínky odstoupení od smlouvy samy stanoví, je možné od smlouvy odstoupit také na základě důvodů stanovených zákonem. Zákonné důvody pro odstoupení od smlouvy jsou v novém občanském zákoníku upraveny podrobněji než v předchozím občanskoprávním kodexu. V tomto ohledu se tak nový občanský zákoník přiklonil k zákoníku obchodnímu, ze kterého úpravu zákonných důvodů pro odstoupení od smlouvy převzal.
Jedním ze zákonných důvodů odstoupení je prodlení. Uplatnění práva na odstoupení od smlouvy v důsledku prodlení závisí na tom, zda je prodlení podstatné či nepodstatné. V případě podstatného porušení smluvní povinnosti prodlením může druhá strana od smlouvy odstoupit, jestliže to prodlévajícímu bez zbytečného odkladu oznámí. Ustanovení § 1977 NOZ, které toto právo stanoví, však blíže nespecifikuje pojem podstatného porušení. To činí ustanovení § 2002 odst. 1 NOZ, které za podstatné porušení označuje „takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení
100 § 2715 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
101 XXXXX, Xxxxxx a Xxxxx XXXXXXXXXX. Výměnek se vrací zpět. Xxxxxx.xx [online]. 2014 [cit. 2015- 08-31]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxxxxx-xx-xxxxx-xxxx-00000.xxxx
102 XXXXX, Xxxxx. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 962.
podstatné není.“103 Druhý odstavec téhož ustanovení stanoví právo odstoupit od smlouvy i v případě budoucího podstatného porušení smlouvy, pokud z chování druhé strany nepochybně vyplývá, že se takového porušení dopustí. Oprávněná strana musí před svým odstoupením druhou stranu vyzvat a odstoupit může teprve tehdy, nedá-li jí druhá strana na výzvu přiměřenou jistotu.104
Poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost nepodstatně, vzniká druhé straně právo na odstoupení od smlouvy poté, co prodlévající straně výslovně nebo mlčky poskytne dodatečnou přiměřenou lhůtu, přičemž prodlévající strana svou povinnost nesplní ani v této lhůtě.105 Věřitel může dlužníkovi dodatečnou lhůtu k plnění stanovit s výstrahou, že tuto lhůtu nebude v případě nesplnění povinnosti prodlužovat. V takovém případě platí, že uplynutím dodatečné lhůty k plnění věřitel od smlouvy odstoupil, aniž by věřitel musel jakkoli dále jednat.106 To stanoví § 1978 NOZ v odstavci 2. Jestliže věřitel stanoví dodatečnou lhůtu k plnění bez výstrahy, nenastává jejím marným uplynutím automaticky následek odstoupení od smlouvy. Věřitel se tak může rozhodnout, zda od smlouvy odstoupí, zda prodlouží lhůtu nebo se zachová jinak.
Dalším zákonným důvodem odstoupení od smlouvy je případ, kdy je splnění závazku ohroženo.107 Nový občanský zákoník takovou situaci řeší v ustanovení § 1912 NOZ, jenž v odstavci 1 stanoví: „Kdo má plnit při vzájemném plnění napřed, může své plnění odepřít až do té doby, kdy mu bude vzájemné plnění poskytnuto nebo zajištěno; to však jen tehdy, je-li plnění druhé strany ohroženo okolnostmi, které u ní nastaly, které mu nebyly a neměly být známy, když smlouvu uzavřel.“108 Smluvní strana, která má podle citovaného ustanovení plnit napřed, může poskytnout druhé straně dodatečnou lhůtu k plnění nebo k zajištění plnění. Po marném uplynutí dodatečné lhůty může tato strana od smlouvy odstoupit, jak stanoví § 1912 odst. 2 NOZ.109
Právo odstoupit od smlouvy je zákonem stanoveno také v případech, kdy jsou kontrahenti ve faktickém nerovném postavení a je proto nutná ochrana slabší smluvní strany. Typicky se jedná o spotřebitelské smlouvy, ale zákon stejné právo přiznává
103 § 2002 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 104 § 2002 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 105 § 1978 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 106 § 1978 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
107 RABAN, Xxxxxxx. Občanské právo hmotné: závazkové právo. 1. vyd. Brno: Xxxxxx Xxxxx, 2014, s. 120.
108 § 1912 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
109 § 1912 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
například u smlouvy o zájezdu apod. V takových případech nový občanský zákoník kogentně stanoví právo slabší smluvní strany odstoupit od smlouvy bezdůvodně.110 U spotřebitelských smluv toto právo upravuje ustanovení § 1818 NOZ takto: „Má-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle ustanovení tohoto dílu, nevyžaduje se, aby uvedl důvod, a s právem odstoupit od smlouvy nelze spojit postih.“111 Právo zákazníka bezdůvodně odstoupit od smlouvy zájezdu stanovuje ustanovení § 2533 NOZ:
„Zákazník může před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy,..“112
Kromě výše zmíněných právních skutečnosti umožňuje nový občanský zákoník odstoupit od smlouvy také z dalších důvodů, například v případě nevyužívání licence dle § 2378 NOZ, při změně podmínek zájezdu (§2351 NOZ), při zvýšení ceny díla (§2612, 2622 NOZ), v případě způsobení nemožnosti plnění dle §1937 NOZ apod.
Za zmínku stojí také vypuštění možnosti odstoupit od smlouvy v případě uzavření smlouvy v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, kterou občanský zákoník upravoval v ustanovení § 49 OZ: „Účastník, který uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, má právo od smlouvy odstoupit.“113 Nový občanský zákoník v takových případech dává účastníkovi možnost namítnout relativní neplatnost jednání, když v ustanovení § 587 NOZ stanoví: „Kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.“114 I tato změna má základ v principu autonomie vůle, na kterém nový občanský zákoník staví. Důvodová zpráva k tomu uvádí: „Nově se navrhuje řešit případy právních jednání učiněných pod hrozbou násilí. Platné právo je dosud spojuje s absolutní neplatností, přičemž část zdejší právní nauky dokonce dovozuje, že se nejedná o absolutní neplatnost, nýbrž o neexistenci, protože vůle jednajícího chybí. Osnova se vrací k zásadě etsi coactus tamen voluit (třebas donucen, přece jen to chtěl), neboť donutit lze osobu i k tomu, aby jednala k svému prospěchu nebo k užitku osoby sobě blízké apod. Pak není důvod konstruovat pro tyto případy absolutní neplatnost,
110 RABAN, Xxxxxxx. Občanské právo hmotné: závazkové právo. 1. vyd. Brno: Xxxxxx Xxxxx, 2014, s. 120.
111 § 1818 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
112 § 2533 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
113 § 49 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
114 § 587 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
nýbrž je věcí donuceného, aby sám uvážil, chce-li zachovat platnost toho, co učinil pod donucením. I tu se tedy dává přednost autonomii vůle, před hlediskem zákonné šablony.“115
3.1 Účinky odstoupení od smlouvy
Právní následky odstoupení od smlouvy jsou upraveny zejména v ustanovení § 2004 NOZ. To ve svém prvním odstavci stanoví: „Odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.“116 Na závazek se tedy hledí, jako by nikdy nevznikl. Téměř totožně upravoval účinky odstoupení od smlouvy občanský zákoník v ustanovení § 48 odst. 2 OZ: „Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.“117 V tomto ohledu se nový občanský zákoník odchýlil od obchodního zákoníku, neboť ten s odstoupením spojuje účinky ex nunc.118 Tato úprava však byla dispozitivní a smluvní strany si mohly ujednat účinky odstoupení v režimu občanského zákoníku. Dispozitivní je patrně také úprava účinků odstoupení v novém občanském zákoníku a kontrahenti si tak mohou sjednat účinky rozdílné. Dispozitivnost ustanovení § 2004 NOZ lze dovodit z ustanovení §1 odst. 2 NOZ, které stanoví: „Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázaná jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.“119
Ustanovení § 2005 NOZ obsahuje úpravu účinků odstoupení od smlouvy na práva a povinnosti stran. První odstavec tohoto ustanovení stanoví: „Odstoupením zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře.“120 I zde je zjevná inspirace obchodním zákoníkem, který v ustanovení § 351 odst. 1 spojoval s odstoupením od smlouvy zánik všech práv a povinností smluvních stran a stanovil výjimky, kterých se odstoupení od smlouvy netýká. Nesporným přínosem nové právní úpravy v této problematice je bezesporu výslovná ochrana práv třetích osob nabytých v dobré víře, na které již nebudou doléhat
115 XXXXX, Xxxxx. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 261.
116 § 2004 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
117 § 48 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
118 §351/1obchz
119 § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
120 § 2005 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
důsledky odstoupení od smlouvy. V době účinnosti předchozí právní úpravy byly tyto závěry dovozovány z judikatury, která v případě odstoupení od smlouvy chránila zejména věcná práva nabytá třetími osobami v dobré víře. Významný podíl na ustálení judikatury v této otázce má Ústavní soud,121 který ve svém nálezu ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 78/06, uvádí: „Odstoupením od smlouvy podle § 48 odst. 2 občanského zákoníku se - není-li právním předpisem nebo účastníky dohodnuto jinak - smlouva od počátku ruší, avšak pouze s účinky mezi jejími účastníky. Vlastnické právo dalších nabyvatelů, pokud své vlastnické právo nabyli v dobré víře, než došlo k odstoupení od smlouvy, požívá ochrany v souladu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod a s ústavními principy právní jistoty a ochrany nabytých práv vyvěrajícími z pojmu demokratického právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy, a nezaniká.“122 Tento závěr Ústavní soud odůvodnil mimo jiné odkazem na svá předchozí rozhodnutí a zahraniční právní úpravu: „...jelikož holandská právní úprava (srov. čl. 271 holandského občanského zákoníku), německá právní úprava (srov. § 892 odst. 1, § 929 BGB) a rakouská právní úprava (srov. § 367 obecného zákoníku občanského) shodně chrání právě nabyvatele vlastnického práva.“123 Shodně s citovanými závěry Ústavního soudu judikoval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 30.01.2008, sp. zn. 31 Cdo 3177/2005: „Nabyvatelé nemohou přijít o vlastnické právo k převáděnému majetku, jestliže v době uzavření kupní smlouvy č. 2 byli (jako kupující) se zřetelem ke všem okolnostem věci v dobré víře o tom, že zde není důvod, pro který by některá ze smluvních stran kupní smlouvy č. 1 mohla od kupní smlouvy č. 1 účinně odstoupit.“124 V souvislosti s ochranou práv třetích osob je třeba zdůraznit, že tato se vztahuje pouze na práva nabytá v dobré víře. V případě neexistence dobré víry třetí osoby chráněny nejsou, jak uvedl Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2651/2013: „...jestliže další nabyvatel nemovitosti od prvního kupujícího nebyl v době uzavření druhé kupní smlouvy v dobré víře o tom, že zde není důvod, pro který by některá ze smluvních mohla účinně odstoupit od první kupní smlouvy, vztahují se účinky odstoupení i na něj.“125
121 XXXX, Xxxx. Odstoupení od smlouvy. Metodické aktuality Svazu účetních. Praha: Svaz účetních, 1994, 2014(9): s. 39 - 40.
122 Nález Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 78/06.
123 Nález Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 78/06.
124 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 31 Cdo 3177/2005.
125 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2651/2013.
Druhý odstavec ustanovení § 2005 NOZ vyjmenovává práva, kterých se odstoupení od smlouvy netýká a která odstoupením od smlouvy nezanikají. Z podstaty věci jde zpravidla o práva, která vznikla v důsledku porušení právní povinnosti, kvůli kterému smluvní strana od smlouvy odstupuje.126 Odstoupením od smlouvy tedy nezanikají ,,práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění.“127 Nad rámec citovaného ustanovení § 2005 NOZ je třeba uvést také povinnost smluvních stran vrátit si navzájem již poskytnuté plnění, neboť ani tato povinnost, upravena v ustanovení § 2993 NOZ, odstoupením od smlouvy nezaniká.128
3.2 Odstupné
Pokud se týká úpravy odstupného, inspiroval se nový občanský zákoník předchozím občanskoprávním kodexem. Ustanovení § 1992 NOZ upravuje odstupné takto: „Ujednají-li si strany, že jedna z nich může závazek zrušit zaplacením odstupného, ruší se závazek zaplacením odstupného obdobně jako při odstoupení od smlouvy. Právo zrušit závazek zaplacením dostupného však nemá strana, která již, byť i jen z části, plnění druhé strany přijala nebo druhé straně plnila.“129 Občanský zákoník z roku 1964 v ustanovení § 497 obsahoval úpravu téměř totožnou: „Každý z účastníků si může vymínit odstoupení od smlouvy a sjednat pro ten případ odstupné. Kdo smlouvu splní alespoň zčásti nebo přijme třeba jen částečné plnění, nemůže již od smlouvy odstoupit, ani poskytne-li odstupné.“130
V souvislosti s odstupným je zajímavé vyjádření důvodové zprávy, která k tomuto institutu uvádí: „Odstupné je běžný institut sloužící obecně ke zrušení závazku. V platném právu byl upraven pouze v obchodním zákoníku (§ 355), odkud jej osnova s drobnými úpravami přejímá. Rozdílně od dosavadní úpravy v obchodním zákoníku, která úpravu odstupného pojala jako kogentní, sleduje návrh úpravy dispozitivní. Pro
126 RABAN, Xxxxxxx. Občanské právo hmotné: závazkové právo. 1. vyd. Brno: Xxxxxx Xxxxx, 2014, s. 121.
127 §2005 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
128 RABAN, Xxxxxxx. Občanské právo hmotné: závazkové právo. 1. vyd. Brno: Xxxxxx Xxxxx, 2014, s. 121.
129 § 1992 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
130 § 497 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
zákonodárce není věcný důvod zasahovat do právního poměru mezi stranami a omezovat je v možnostech negociace.“131 Citované vyjádření důvodové zprávy je však velmi nepřesné a lze ho označit za nesprávné, neboť není pravdou, že odstupné bylo upraveno pouze v obchodním zákoníku. Naopak, občanský zákoník obsahoval úpravu odstoupení v ustanovení § 497, které je citováno výše, v téměř shodném znění jako nový občanský zákoník.
Jako odstupné může podle nového občanského zákoníku sloužit také závdavek, jak stanoví § 1809 NOZ: „Dala-li strana závdavek a bylo-li zároveň ujednáno právo odstoupit od smlouvy, aniž se zvlášť ujednalo odstupné, považuje se závdavek za odstupné. Odstoupí-li od smlouvy strana, která závdavek dala, ztrácí právo na jeho vrácení; odstoupí-li strana, která závdavek přijala, vydá druhé dvojnásobně tolik.“132 Tato úprava je do jisté míra archaizující, vychází z ustanovení § 910 obecného zákoníku občanského, který funkci odstupného přiznává závdavku v téměř totožném znění, jako tomu činí nový občanský zákoník. O starobylosti institutu závdavku se zmiňuje také samotná důvodová zpráva, zároveň poukazuje na jeho výskyt v mnoha standardních právních úpravách a na jeho relativně tradiční zakotvení, především v živnostenských a farmářských kruzích.133
4. Odpovědnost za vady
Institut odpovědnosti za vady patří spolu s odpovědností za škodu a odpovědností za časové prodlení mezi základní občanskoprávní odpovědnosti,134 které vznikají následkem nesplnění povinnosti včas a řádně. Smyslem institutu odpovědnosti za vady je zajištění poskytnutí takového předmětu plnění, který odpovídá smluvnímu ujednání subjektů, zákonům či jiným právním předpisům, technickým normám, zvyklostem apod.135
131 XXXXX, Xxxxx. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 785.
132 § 1809 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
133 XXXXX, Xxxxx. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 732.
134 RABAN, Přemysl. Občanské právo hmotné: závazkové právo. 1. vyd. Brno: Xxxxxx Xxxxx, 2014, s. 111.
135 XXXXXXX, X. Odpovědnost za vady podle čs. socialistického práva. Praha: Universita Karlova, 1976, s. 16.
4.1 Právní úprava odpovědnosti za vady
Problematika odpovědnosti za vady doznala přijetím nového občanského zákoníku změn. Už samotný fakt, že úprava dříve obsažená v občanském a obchodním zákoníku byla sjednocena do jednoho kodexu, je změnou poměrně značnou. Je třeba upozornit, že přestože oba zmíněné kodexy byly zrušeny a nahrazeny novým občanským zákoníkem, zákon o ochraně spotřebitele v platnosti zůstal a uplatní se přednostně v případě odpovědnosti za vady vznikající při spotřebitelských smlouvách jako lex specialis.
Další zásadnější změnou, kterou přinesla rekodifikace soukromého práva, je změna v pojetí a chápání pojmu odpovědnost. Na rozdíl od občanského zákoníku z roku 1964 jsou v novém občanskoprávním kodexu pojmy „odpovědnost“, „odpovídat“ a případně další termíny odvozené užity méně, neboť nová právní úprava vychází z pojetí, že osoba mající právem uloženou povinnost neodpovídá za její porušení, nýbrž za její řádné splnění.136 Odrazem tohoto pojetí je i samotný název, který označuje problematiku odpovědnosti za vady. V novém občanském zákoníku je užit nadpis Řádné plnění, zatímco v občanském zákoníku z roku 1964 nadpis Odpovědnost za vady.
Nový občanský zákoník zachovává víceúrovňovou konstrukci institutu odpovědnosti za vady. Generální úprava odpovědnosti za vady je obsažena v ustanoveních § 1914 až 1925 NOZ v oddíle o splnění závazků. Důvodová zpráva toto neobvyklé zařazení zdůvodňuje výše zmíněnou změnou v pojetí pojmu odpovědnost, kdy osoba mající právem danou povinnost odpovídá za její splnění.137 Z dikce ustanovení § 1914 NOZ je však patrné, že se ve své podstatě o obecnou úpravu nejedná, neboť se vztahuje pouze na plnění úplatná a věcná.138 V případě úplatných plnění spočívajících v činnosti nese dlužník odpovědnost za vzniklou škodu. Ve vztahu speciality k obecné odpovědnosti za vady je odpovědnost za vady v případě kupní smlouvy upravená v ustanoveních § 2099 – 2112 NOZ a odpovědnost za vady při
136 XXXXX, Xxxxx. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 769 - 770.
137 XXXXX, Xxxxx. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 769 - 770.
138 XXXXX, Xxxxxx. Základy obchodního práva po rekodifikaci soukromého práva. 4., upr. vyd. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2014, s. 301.
prodeji zboží v obchodě v ustanoveních § 2165 – 2174 NOZ. V případě spotřebitelských smluv se použije speciální úprava v ustanovení§ 1810 NOZ a násl.
Přestože víceúrovňová konstrukce institutu odpovědnosti za vady zůstala v novém občanském zákoníku zachována, právní následky vad plnění jsou v něm řešeny systematičtěji a úprava je celkově lépe strukturovaná. Obecná ustanovení jsou zařazena logicky do všeobecných ustanovení o závazcích, u jednotlivých smluvních typů jsou poté uvedena ustanovení speciální mající před obecnými v případě kolize přednost. Před účinností nového občanského zákoníku byla za výchozí obchodněprávní úpravu odpovědnosti za vady považována ustanovení obchodního zákoníku o kupní smlouvě a smlouvě o dílo, neboť obecnou úpravu tohoto institutu obchodní zákoník neobsahoval.
4.1.1 Obecná úprava odpovědnosti za vady
Předpoklady vzniku odpovědnosti za vady jsou existence vadného plnění, vytknutí vady a uplatnění nároku z odpovědnosti za vady oprávněným.139 V následujících odstavcích se jednotlivým předpokladům budu věnovat podrobněji.
Abychom mohli blíže analyzovat institut odpovědnosti za vady, musíme nejprve vymezit pojem vadného plnění. Vadami plnění jsou nedostatky jeho smluvených nebo předepsaných vlastností.140 Příklady vadného plnění uvádí nový občanský zákoník v ustanovení § 1916 odst. 1 NOZ. Demonstrativní ilustrativní výčet vadných plnění obsahuje poskytnutí předmětu plnění, který nemá stanovené nebo ujednané vlastnosti, neupozornění na vady, které předmět plnění má, ač se při takovém předmětu plnění obvykle nevyskytují, ujištění věřitele v rozporu se skutečností, že předmět plnění nemá žádné vady, anebo že se věc hodí k určitému užívání, a neoprávněné zcizení věci.141 Neoprávněné zcizení cizí věci je mezi vady plnění zařazeno nově. Do obecné úpravy vadného plnění byla nově vpravena také vada spočívající v nepravdivém ujištění věřitele, že věc nemá vady či že se hodí k určitému účelu. Tato faktická vada byla občanským zákoníkem upravena v ustanoveních o smlouvě kupní a bylo s ní spojováno právo odstoupit od smlouvy.142
139 RABAN, Přemysl. Občanské právo hmotné: závazkové právo. 1. vyd. Brno: Xxxxxx Xxxxx, 2014, s. 111.
140 BEJČEK, Xxxxx, Xxxxx XXXXX a Xxxxxxx XXXXX. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. 5. vyd. V Praze: X.X. Xxxx, 2010, s. 27.
141 § 1916 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
142 § 597 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Stejně jako v předchozí občanskoprávní úpravě i v novém občanském zákoníku závisí práva z vad na tom, zda se jedná o vadu odstranitelnou či neodstranitelnou. Ustanovení § 1923 NOZ stanoví pro případ odstranitelné vady nabyvateli právo domáhat se opravy či doplnění toho, co chybí, nebo přiměřené slevy z ceny. Je-li vada neodstranitelná a předmět kvůli ní nelze řádně užívat, má nabyvatel právo na odstoupení od smlouvy nebo na přiměřenou slevu z ceny.143 Platná právní úprava tak, na rozdíl od občanského zákoníku z roku 1964, staví odstoupení od smlouvy na roveň přiměřené slevy z ceny. Přestože důvodová zpráva říká, že dosavadní koncepce zůstává v novém občanském zákoníku zachována,144 a i na první pohled je ustanovení § 1923 NOZ velmi podobné ustanovení § 507 občanského zákoníku, odlišnosti jsou poměrně výrazné a s praxí se mohou ještě prohloubit. Nový občanský zákoník práva z vadného plnění váže pouze na kritérium odstranitelnosti vad. Předchozí úprava odpovědnosti za vady v občanském i obchodním zákoníku však tato práva podmiňuje i hlediskem závažnosti vad.145 Občanský zákoník z roku 1964 upravoval možnost nabyvatele odstoupit od smlouvy pouze v případě vad, které nelze odstranit a které brání užívat věc řádně nebo dohodnutým způsobem. V ostatních případech měl nabyvatel právo domáhat se buď přiměřené slevy z ceny nebo opravy nebo doplnění toho, co chybí.146
Nezbytným předpokladem pro to, aby mohl nabyvatel uplatnit právo z vadného plnění u soudu, je kromě existence vadného plnění také vytknutí vady. To musí být vůči zciziteli provedeno bez zbytečného odkladu poté, kdy měl nabyvatel možnost věc prohlédnout a vadu zjistit, a to buď označením vady nebo oznámením, jak se projevuje. Vadu lze vytknout do šesti měsíců od převzetí předmětu plnění.147 V případě vad krytých zárukou tak nabyvatel musí učinit nejpozději v reklamační lhůtě určené délkou záruční doby.148 Nevytkne-li nabyvatel vadu včas, dochází k oslabení jeho práv z vad, neboť zcizitel může u soudu uplatnit námitku opožděného vytknutí. Jestliže tak učiní,
143 § 1923 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
144 XXXXX, Xxxxx. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 769 - 770.
145 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 404.
146 § 507 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
147 § 1921 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
148 § 1921 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
soud nabyvateli právo nepřizná, ledaže by šlo o vadu, která je důsledkem skutečnosti, o níž zcizitel při předání věděl nebo musel vědět.149
V úpravě souběhu práva na náhradu škody a práv z vadného plnění je patrný vliv obchodněprávní úpravy. Stejně jako obchodní zákoník zakotvuje nový občanský zákoník vztah subsidiarity, neboť v ustanovení § 1925 NOZ stanoví, že „čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu.“150 Poškozený se tedy má domáhat nápravy primárně uplatněním práv z vadného plnění. Podobnou úpravu obsahuje obchodní zákoník v ustanovení § 440 odst. 2 ObchZ. Občanský zákoník z roku 1964 souběh práva na náhradu škody a práv z vadného plnění dovoluje v ustanovení § 510 OZ,151 avšak na rozdíl od obchodněprávní úpravy a účinné úpravy v novém občanském zákoníku přednostní uplatnění práv z vadného plnění nevyžaduje.
4.1.2 Úprava odpovědnosti u koupě movité věci
V úpravě kupní smlouvy novým občanským zákoníkem došlo v souvislosti s odpovědností za vady k posílení práv kupujícího.152 Zatímco podle předcházející právní úpravy se katalog jeho práv odvíjel od toho, zda vada věci byla odstranitelná či nikoli, nový občanský zákoník přebírá z obchodního zákoníku kritérium intenzity (závažnosti) porušení smlouvy.153 Základním rozlišovacím pravidlem, podle kterého lze určit, zda jde o porušení podstatné či nepodstatné, je intenzita narušení oprávněného očekávání kupujícího. Je-li toto očekávání narušeno podstatně, jde o porušení podstatné. Za podstatné porušení tak považujeme takové porušení, které způsobí absenci závažných výhod, jejichž vznik kupující s uzavřenou smlouvou očekával.154 Zákonodárce pak definici pojmu podstatného porušení smlouvy uvádí v ustanovení § 2002 odst. 1 NOZ, v němž stanoví: „Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by
149 § 1921 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
150 § 1925 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
151 § 510 zákona č. 40/1964 Sb.: „Uplatnění nároku z odpovědnosti za vady nevylučuje nárok na náhradu škody, která z vady vznikla.“
152 XXXXX, Xxxxx. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 817.
153 Tamtéž, s. 817.
154 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 816 - 817.
druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.“155
Na základě toho, zda je porušení podstatné či nepodstatné, stanoví nový občanský zákoník odlišná práva kupujícího. Zakládá-li vadné plnění podstatné porušení smlouvy, má kupující dle ustanovení § 2106 odst. 1 NOZ právo na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, na odstranění vady opravou věci, na přiměřenou slevu z kupní ceny a může také od smlouvy odstoupit.156 Zvolené právo sdělí kupující věřiteli buď současně s oznámením vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady.157 Nový občanský zákoník, na rozdíl od právní úpravy předchozí, nepředepisuje náležitosti ani formu tohoto oznámení. To však nevylučuje právo smluvních stran si formu oznámení sjednat. Jestliže tak učiní, musí být ujednaná forma dodržena pod sankcí neplatnosti.158 Pro sdělení kupujícího o volbě práva se použijí obecná ustanovení o právním jednání. Zvolené právo může kupující proto platně změnit pouze za předpokladu, že odvolání dojde prodávajícímu nejpozději v jeden okamžik s původním sdělením o volbě práva,159 jak stanoví ustanovení § 572 NOZ. Z tohoto pravidla však existují výjimky, které jako speciální ustanovení mají před zmíněnou obecnou úpravou odvolání právního jednání vůči nepřítomné osobě přednost. Ustanovení § 2106 odst. 2 NOZ stanoví, že kupující může volbu svého práva změnit, jestliže s tím prodávající souhlasí.160 Druhá možnost a zároveň povinnost změnit volbu práva vzniká za situace, kdy kupující žádá opravení vady, která se však později ukáže býti neopravitelnou. Konečně je kupující oprávněn změnit svou volbu práva, odmítne-li prodávající poskytnout náhradní plnění nebo je-li s tímto plněním v prodlení. V takovém případě má kupující nárok na volbu mezi přiměřenou slevou z kupní ceny nebo odstoupením od smlouvy.161
Je-li porušení smlouvy nepodstatné, má kupující podle ustanovení § 2107 odst. 1 NOZ právo na odstranění vady nebo na přiměřenou slevu z kupní ceny.162 Tato práva
155 § 2002 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 156 § 2106 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 157 § 2106 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
158 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 817.
159 § 572 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
160 § 2106 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
161 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 823 – 824.
162 § 2107 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
označujeme jako práva primární, tedy práva, mezi kterými má kupující plnou volnost výběru.163 Katalog práv kupujícího pří nepodstatném porušení smlouvy se za situace, že prodávající vady neodstranil včas nebo ji odstranit odmítl, rozšiřuje o sekundární právo odstoupit od smlouvy, jak stanoví § 2107 odst. 3 NOZ.164 Z logiky věci má tak kupující za zmíněné situace právo buď na odstoupení od smlouvy, nebo na slevu z kupní ceny. Uplatnění práva na odstranění vady by v tomto případě nemělo smysl, neboť prodávající odstranění vady odmítl. Stejně jako tomu bylo u změny zvoleného práva při podstatném porušení smlouvy, ani zde nemůže kupující svou volbu změnit bez souhlasu prodávajícího. Na rozdíl od režimu podstatného porušení smlouvy zde však zákon neumožňuje výjimku z nutnosti souhlasu prodávajícího. Ustanovení § 2107 odst. 3 NOZ kupujícímu zakazuje změnu volby prostředků právní ochrany bez souhlasu prodávajícího, přičemž tento souhlas může být poskytnut i dodatečně. V takovém případě je projev vůle o změně konvalidován a nabývá účinnosti okamžikem dodatečně uděleného souhlasu prodávajícího.165
Novinkou oproti předchozí právní úpravě jsou ustanovení § 2108 až 2110 NOZ. Ustanovení § 2108 NOZ modifikuje obecné pravidlo vzájemnosti kupní smlouvy upravené v § 2079 NOZ, že prodávající a kupující jsou zavázání plnit své povinnosti současně. Podle ustanovení § 2108 NOZ totiž kupující není povinen platit část kupní ceny, která odhadem přiměřeně odpovídá jeho právu na slevu, dokud prodávající neodstraní vady plnění.166 Toto právo kupujícímu náleží při podstatném i nepodstatném porušení smlouvy.167 Smyslem uvedeného speciálního ustanovení je jednak motivovat prodávajícího k plnění, a jednak chránit kupujícího před neujednaným poskytnutím půjčky prodávajícímu.168
Ustanovení § 2109 NOZ stanoví kupujícímu povinnost vrátit prodávajícímu na jeho náklady věc původně dodanou při dodání nové věci.169 Zde je třeba podotknout, že tato povinnost se týká situace, kdy kupující uplatnil své nároky z odpovědnosti za vady
163 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 828.
164 § 2107 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
165 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 830.
166 § 2108 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
167 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 831.
168 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 831.
169 § 2109 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
plnění, lhostejno zda právní či faktické. Nelze ji proto aplikovat na případy, kdy je kupujícímu povinen prodávajícímu věc vrátit z důvodu neuhrazení kupní ceny.170 Ustanovení § 2110 NOZ zlepšuje postavení prodávajícího, neboť stanoví podmínky, za kterých jsou práva kupujícího z odpovědnosti prodávajícího za vady omezena. Vylučuje možnost kupujícího odstoupit od smlouvy nebo požadovat dodání nové věci v případě, že nemůže věc vrátit ve stavu, v jakém ji obdržel. Zároveň stanovuje poměrně široce formulované výjimky, kdy práva kupujícího výše zmíněným způsobem omezit nelze. Patří mezi ně například spotřebování, použití či prodání věci kupujícím ještě před objevením vady, pozměněním věci při obvyklém užití apod.171
4.1.3 Úprava odpovědnosti při prodeji zboží v obchodě
Nový občanský zákoník, stejně jako předešlý občanskoprávní kodex, obsahuje zvláštní úpravu pravidel pro prodej zboží v obchodě. Vymezení, kdy se ustanovení o prodeji zboží v obchodě použijí, obsahuje ustanovení § 2158 odst. 1 NOZ. Jedná se o vztahy vzniklé na základě kupní smlouvy mezi podnikatelem a spotřebitelem, přičemž pro určení, zda jde o podnikatele či spotřebitele, je rozhodující postavení smluvních stran. O spotřebitelskou koupi, jak se koupě v tomto režimu také nazývá, proto nepůjde, pokud je prodávající sice podnikatelem, ale věc prodává mimo svou podnikatelskou činnost.172 V praxi se ustanovení o prodeji zboží v obchodě aplikují na tzv. kamenné prodejny, e-shopy, ale také na smlouvy o dílo.173
Hlavní změnou, kterou nový občanský zákoník ohledně úpravy prodeje zboží v obchodě přinesl, je nahrazení pojmu shoda s kupní smlouvou, který byl používán občanským zákoníkem, pojmem jakost při převzetí. Ustanovení § 2161 odst. 1 NOZ stanoví odpovědnost prodávajícího za to, že věc nemá při převzetí vady. Za vadné plnění se považuje takové plnění, které nesplňuje požadavky na jakost při převzetí. Dále je v tomto ustanovení uveden demonstrativní ilustrativní výčet faktorů, které jsou
170 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 833.
171 § 2110 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
172 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 949.
173 XXXXXXXX, Xxxxx. Xxxxxxx dopady nového občanského zákoníku na prodej zboží a poskytování služeb v obchodě. Xxxxxx.xx [online]. 2012 [cit. 2015-08-31]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxxxxx-xxxxxx-xxxxxx-xxxxxxxxxx-xxxxxxxx-xx-xxxxxx-xxxxx-x- poskytovani-sluzeb-v-obchode-85858.html.
základem pro odpovědnost prodávajícího za vady.174 Prodávající odpovídá kupujícímu například za to, že věc má ujednané vlastnosti, a pokud vlastnosti ujednány nebyly, tak má vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě jejich reklamy. Dalším faktorem je vhodnost věci k účelu, který pro její použití prodávající uvádí, nebo ke kterému se věc tohoto druhu obvykle používá. Dále je uvedeno kritérium dodání věci v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti či soulad s právními předpisy.175 Druhý odstavec ustanovení § 2161 NOZ stanoví domněnku vady věci při převzetí, jestliže se vada projeví během šesti měsíců od převzetí.176 Jedná se o domněnku vyvratitelnou, přičemž důkazní břemeno nese prodávající. Kupující musí pouze prokázat, že se vada vyskytla a že k jejímu projeven došlo v průběhu šesti měsíců od převzetí. Tím je postavení spotřebitele, kupujícího, významně posíleno.177
Práva kupujícího plynoucí z odpovědnosti za vady kogentně upravuje ustanovení
§ 2169 NOZ. Jsou jimi právo na dodatečné plnění, právo na odstoupení od smlouvy, právo na slevu a další práva podle obecné úpravy kupní smlouvy, tedy právo na náhradu škody a nákladů vynaložených při uplatňování svých práv.178 Přestože odpovědnost za vady je v ustanovení § 2169 NOZ v zásadě pojata shodně s obecnou úpravou odpovědnosti za vady či s úpravou odpovědnosti z vady u kupní smlouvy, obsah výše uvedených práv spotřebitele plynoucí z této odpovědnosti se liší. Liší se také režim uplatnění těchto práv, kdy není rozlišeno podstatné a nepodstatné porušení smlouvy prodávajícím. Další podstatnou odchylkou je odvislost volby jednotlivých práv kupujícího na možnostech prodávajícího, na kterou v obecné úpravě odpovědnosti za vady nebyl brán zřetel. V zákonném znění se zohlednění možnosti či způsobilosti prodávajícího projevuje užitím formulací jako „není-li to možné“, „prodávající nemůže dodat novou věc bez vad“ apod. Při posuzování, zda je prodávající způsobilý uspokojit práva kupujícího spotřebitele, se užívá objektivního hlediska s přihlédnutím
174 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 962.
175 § 2161 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
176 § 2161 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
177 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 963.
178 § 2169 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
k specifickým okolnostem toho kterého případu.179 Vždy je však třeba hájit zájmy spotřebitele a zohlednění způsobilosti prodávajícího nelze vykládat v neprospěch kupujícího.
Právo na dodatečné plnění spočívá především v dodání nové věci bez vad, není- li to vzhledem k povaze vady nepřiměřené. Jestliže se vada týká pouze součásti věci, má kupující právo jen na výměnu této součásti.180 Přiměřenost se posuzuje z pohledu nákladů spojených s výměnou věci či její součásti a nákladů na opravu věci.181 Právo na dodání nové věci nebo na výměnu součásti má kupující i v případě, že jde o vadu odstranitelnou, pokud není možné věc používat pro opakovaný výskyt vady po opravě či větší počet vad. Pro takové případy zákonodárce kupujícímu umožňuje rovněž odstoupení od smlouvy,182 aniž by před tím musel využít jakékoliv právo na dodatečné plnění.183 Je-li však vada odstranitelná bez zbytečného odkladu a dodání nové věci či výměny součásti by bylo vzhledem k povaze vady neúměrné, má kupující právo na bezplatné odstranění této vady.184
Jestliže kupující neuplatní žádné z výše uvedených práv, má nárok na přiměřenou slevu. V takovém případě má právo na slevu charakter práva primárního a neomezeného,185 které kupující může uplatnit jakožto právo první volby. Právo na přiměřenou slevu má kupující také v případě, že některé z výše uvedených práv uplatnil, avšak prodávající není schopen nápravu zjednat nebo by zjednání nápravy kupujícímu způsobilo značné obtíže.186 To se z logiky věci netýká situace, kdy kupující od smlouvy odstoupil.
Z dikce výše rozebraného ustanovení § 2169 NOZ je patrný záměr zákonodárce upřednostnit naplnění původní smlouvy odstraněním vad, dodáním nové věci či výměnou součásti, případně poskytnutím slevy z původní ceny. Odstoupení od smlouvy nastupuje až jako právo podmíněné, které lze uplatnit jen, jestliže věc či její součást
179 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 979 - 980.
180 § 2169 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
181 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 980.
182 § 2169 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
183 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 982.
184 § 2169 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
185 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 983.
186 § 2169 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
nelze vyměnit nebo ji nelze řádně žívat pro opakovaný výskyt vad po opravě či pro větší počet vad.
5. Odpovědnost za škodu
.
Institut náhrady škody upravuje nový občanský zákoník v části čtvrté: Relativní a majetková práva, hlavy třetí: Xxxxxxx z deliktů. Jak je patrné ze systematického zařazení institutu, platná právní úprava nahrazuje pojem „odpovědnost“ termínem
„závazek z deliktu“. Pojem odpovědnost neužívá ani ve spojení „odpovědnost za škodu“, místo něj užívá termín „povinnost k náhradě škody“. Důvodová zpráva tuto terminologickou změnu zdůvodňuje opuštěním sankčního pojetí odpovědnosti za škodu:
„Osnova opouští pojetí odpovědnosti jako hrozby sankcí...Xxxxxx se přiklání k pojetí odpovědnosti v duchu tradic antické a křesťanské civilizace, podle nichž člověk odpovídá za své jednání v plném rozsahu, a odpovídá tedy především za to, že se chová řádně, po právu a že splní své povinnosti. Vzhledem k tomu se v návrhu slovo
´odpovědnost´ používá jen velmi zřídka, protože zákonný text vystačí ve většině případů s termínem povinnost. Odstraňuje se tak nedůslednost současných formulací platného občanského zákoníku, který termín ´odpovědnost´ používá v různých významech a často i zbytečně.“187
Přestože platná úprava je v porovnání s úpravou stávající výrazně obsáhlejší, změny jsou z velké části pouze v rovině formulační. Změn v pojetí institutu jako takového přináší nový občanský zákoník jen několik. Některé z těchto změn jsou však natolik významné a revoluční, že mnohé judikatorní závěry učiněné podle občanského a obchodního zákoníku již nebudou při řešení obdobných případů podle současné úpravy použitelné.
Zásadní změnou, kterou nová úprava institutu náhrady škody přinesla, je opuštění jednotného pojetí civilního deliktu a zakotvení jeho duality. Zatímco podle občanského zákoníku z roku 1964 bylo nerozhodné, zda byla porušena právní povinnost daná zákonem nebo smlouvou,188 nový občanský zákoník rozlišuje odpovědnost smluvní a mimosmluvní neboli deliktní, čímž navazuje na úpravu náhradu škody
187 XXXXX, Xxxxx. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 79.
188 KNAPPOVÁ, Xxxxx, Xxxx XXXXXXX a Xxx XXXXXX. Občanské právo hmotné. 4., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: ASPI, 2006, s. 426.
v obecném zákoníku občanském.189 Pod odpovědnost deliktní spadá porušení dobrých mravů a zákona, pod odpovědnost smluvní porušení smluvní povinnosti. Zatímco úprava porušení smluvní povinnosti upravená v ustanovení § 2913 NOZ vychází z dřívější obchodněprávní úpravy v ustanovení § 373 ObchZ, deliktní odpovědnost stanovená v § 2910 NOZ vychází především z úpravy v ustanovení § 823 německého občanského zákoníku,190 který, stejně jako většina civilních kodexů té doby, odlišoval náhradu škodu způsobenou porušením povinnosti ze smlouvy od jiných případů.191 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku podotýká, že oddělení smluvní a mimosmluvní povinnosti k náhradě škody převzaly všechny novější civilněprávní kodifikace.192 Nový občanský zákoník se tak příklonem k dualistické koncepci civilního deliktu zařadil mezi většinu evropských občanskoprávních úprav, které toto štěpení pojmu deliktu obsahují. Koncepci oddělené kontraktní a deliktní povinnosti k náhradě škody však obsahovalo již římské právo, které porušení smlouvy nepovažovalo za nový závazek, ale za změnu v právech a povinnostech plynoucích z původní smlouvy.193 Lze tedy konstatovat, že i v úpravě institutu náhrady škody nový občanský zákoník vychází z římskoprávní úpravy, ke které se ostatně hlásí.194
Rozlišování smluvní a mimosmluvní odpovědnosti za škodu má zásadní význam, neboť povinnost k náhradě škody v případě porušení smluvní povinnosti vzniká škůdci bez ohledu na zavinění, naopak vznik odpovědnosti za škodu způsobenou porušením zákona či dobrých mravů je zaviněním škůdce podmíněn. Smluvní odpovědnost za škodu je tedy vystavěná na objektivním principu.
5.1 Všeobecné podmínky odpovědnosti za škodu
Nový občanský zákoník vyžaduje pro vznik smluvní odpovědnosti za škodu kumulativní splnění následujících podmínek: protiprávní jednání spočívající v porušení
189 XXXXX, Xxxxx. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 1028-1031.
190 XXXXX, Xxxxx. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 1029.
191 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek VI. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 925.
192 XXXXX, Xxxxx. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 1028-1031.
193 XXXXXX, Xxxx. Náhrada škody. Xxxxxx.xx: Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 2014 [cit. 2015-09-01]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxxxxx-xxxxx-00000.xxxx
194 Xxxxx Xxxxx - XXX se hlásí k římskému právu, často jej však opouští. Právní prostor [online]. 2015 [cit. 2015-09-01]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxx/xxxxxxx-xxxxx/xxxxx-x-xxxx-xxxxx-xxxxx
smluvně převzaté povinnosti, vznik škody a příčinnou souvislost mezi protiprávností a vznikem škody. Současně nesmí existovat okolnost vylučující protiprávnost škůdcova jednání.195
5.1.1 Protiprávnost
Protiprávnost tvoří objektivní složku předpokladů pro vznik povinnosti k náhradě škody podle ustanovení § 2913 NOZ. Záměr škůdce není pro posouzení protiprávnosti jeho jednání relevantní. Protiprávnost obecně je současnou právní teorií vymezována jako rozpor jednání škůdce, přičemž toto jednání může být komisivní i omisivní, se zákonem či se smlouvou. Protiprávnost však může spočívat i v naplnění takových předpokladů, se kterými zákon náhradu škody spojuje, aniž by došlo k porušení právní povinnosti.196 Právní teorie tyto případy klasifikuje jako mimoodpovědnostní povinnost k náhradě škody, kterou jak současná, tak i předchozí právní úprava systematicky řadila do problematiky odpovědnosti za škodu.197 Příkladem mimoodpovědnostní povinnosti k náhradě škody je například povinnost nahradit škodu vzniklou z provozní činnosti podle ustanovení § 2924 NOZ nebo povinnost nahradit samovolnou škodu způsobenou věcí dle § 2937 NOZ.198
Občanský zákoník z roku 1964 toto dělení vzniku protiprávnosti nerozlišuje. Základní úpravu odpovědnosti obsahuje v ustanovení § 420 OZ, které v odstavci prvním stanoví: „Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.“199 zároveň v ustanovení § 415 OZ upravuje prevenční povinnost: „Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.“200
195 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek VI. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 958.
196 XXXXXX, Xxxxx. Náhrada škody v obchodních vztazích a možnosti její smluvní limitace. 2., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: X.X. Xxxx, 2011, s. 11
197 XXXXXXXX, Xxxxx. Několik poznámek k ustanovení § 431 občanského zákoníku. Juristic [online]. 2007 [cit. 2015-09-01]. Dostupné z: xxxx://xxxxxxxx.xxxxxxxx.xx/000000/xxxxxx/xxxxx0.xxxx
198 XXXXXXX, Xxxxxxxx. Škoda způsobená věcí spadlou nebo vyhozenou; mají se uživatelé místností (podobných míst), resp. vlastníci nemovitých věcí, čeho obávat? Xxxxxx.xx: Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 2014 [cit. 2015-09-01]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxxx-xxxxxxxxx- veci-spadlou-nebo-vyhozenou-maji-se-uzivatele-mistnosti-podobnych-mist-resp-vlastnici-nemovitych- veci-ceho-obavat-94445.html
199 § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
200 § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Obchodní zákoník odpovědnost za škodu v obchodněprávních vztazích upravuje komplexně a užití obecných ustanovení občanského zákoníku tak vylučuje. Základem úpravy odpovědnosti v obchodním zákoníku je ustanovení § 373, které se týká odpovědnosti za porušení závazkového vztahu: „Kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.“201 Citované ustanovení doplňuje § 757 ObchZ, který upravuje odpovědnost za porušení povinností stanovených obchodním zákoníkem, a to odkazem na ustanovení § 373 ObchZ. Obchodní zákoník tak stejně jako občanský zákoník z roku 1964 režim obligační a deliktní odpovědnosti upravuje poněkud smíšeně.202
5.1.2 Škoda
Druhým nezbytným předpokladem vzniku závazku z deliktu v podobě odpovědnostního vztahu je vznik škody. Občanský zákoník z roku 1964 pojem škoda výslovně nedefinoval, a to ani jako skutečnou škodu nebo ušlý zisk. Paradoxně však uvedené pojmy běžně používal.203 Jejich vymezení provedla až judikatura. Za všeobecně uznávaný výklad lze pokládat definici škody užitou v nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 18/01, jenž škodu vymezuje jako „majetkovou újmu, kterou lze objektivně vyjádřit obecným ekvivalentem, tj. penězi. Za skutečnou škodu se považuje majetková újma vyjádřitelná penězi, která spočívá ve zmenšení, ve snížení či v jiném znehodnocení již existujícího majetku poškozeného, jakož i ve vynaložení nákladů na odstranění tohoto znehodnocení.“204 Občanský zákoník škodu v ustanovení § 442 odst. 1 OZ dělí na škodu skutečnou a na ušlý zisk, za který označuje to, co poškozenému ušlo. Jak je patrné z citovaného nálezu Ústavního soudu, ostatně i ze znění příslušných ustanovení občanského zákoníku, vycházela předešlá občanskoprávní úprava náhrady škody z pojetí tzv. primitivního materialismu.205 Toto pojetí spočívá v náhradě hmotné (tedy materiální) škody, která se primárně nahrazuje
201 § 373 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
202 XXXXXX, Xxxxx. Náhrada škody v obchodních vztazích a možnosti její smluvní limitace. 2., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: X.X. Xxxx, 2011, s. 4.
203 KNAPPOVÁ, Xxxxx, Xxxx XXXXXXX a Xxx XXXXXX. Občanské právo hmotné. 4., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: ASPI, 2006, s. 437.
204 Nález pléna Ústavního soudu ČR ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 18/01.
205 XXXXX, Xxxxx. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 1021 - 1022.
v penězích v české měně. Požádá- li o to poškozený a je-li to současně možné a účelné, nahrazuje se škoda uvedením do původního stavu.206 Nemajetková újma není pod pojem škody zahrnuta a její odškodnění připadá v úvahu jen v případech zákonem zvlášť stanovených, například podle ustanovení §444 odst. 1 OZ se při způsobení škody na zdraví jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění.207
Nový občanský zákoník pojetí institutu náhrady škody v duchu primitivního materialismu opouští a nově zavádí oddělení povinnosti k náhradě újmy na jmění, tedy škody, a povinnosti k náhradě újmy nemajetkové.208 Zatímco povinnost nahradit újmu na jmění je v povinnosti nahradit újmu zahrnuta vždy, povinnost nahradit nemajetkovou újmu vzniká v případech zvlášť stanovených, a to buď stanoví-li to výslovně zákon, nebo byla-li tato povinnost výslovně ujednána stranami smlouvy.209
Pokud jde o způsob náhrady škody, preferuje nový občanský zákoník naturální způsob náhrady škody, kterým je uvedení v předešlý stav, před relutárním, jenž spočívá v náhradě škody v penězích.210 Preference způsobu náhrady škody je opačná, než jakou upravoval předchozí občanský zákoník. Důvodová zpráva změnu upřednostňovaného způsobu náhrady škody zdůvodňuje mimo jiné tím, že původní úprava znevýhodňovala poškozeného. Ten má podle nové právní úprava právo zvolit si způsob nahrazení škody, přičemž soud nebude moci zkoumat, zda je zvolený způsob náhrady podle jeho názoru
„účelný“ nebo „obvyklý“, protože tato hlediska jsou vlastní právním pojetím totalitních států. Zvoleným způsobem náhrady škody však nelze šikanovat škůdce, pokud by tedy poškozený volil určitý způsob restituce jen za účelem šikany škůdce, nedostalo by se mu v tomto ohledu právní ochrany.211
206 KNAPPOVÁ, Xxxxx, Xxxx XXXXXXX a Xxx XXXXXX. Občanské právo hmotné. 4., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: ASPI, 2006, s. 485.
207 § 444 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
208 RABAN, Přemysl. Občanské právo hmotné: závazkové právo. 1. vyd. Brno: Xxxxxx Xxxxx, 2014, s. 442.
209 XXXXX, Xxxxxx. Nové občanské právo v kostce: (stručný úvod). 1. vyd. V Praze: X.X. Xxxx, 2014, s. 288 - 289.
210 RABAN, Xxxxxxx. Občanské právo hmotné: závazkové právo. 1. vyd. Brno: Xxxxxx Xxxxx, 2014, s. 456.
211 XXXXX, Xxxxx. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 1045 - 1048.
V otázce způsobu náhrady škody čerpá nový občanský zákoník z Obecného občanského zákoníku, přesněji z jeho ustanovení § 1323,212 který způsob náhrady škody upravuje takto: „Aby byla nahrazena způsobená škoda, musí býti vše uvedeno v předešlý stav, nebo, není-li to možno, nahrazena odhadní cena.“213 Téměř totožnou úpravu obsahuje nový občanský zákoník v ustanovení § 2951 odst. 1: „Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.“214
Pokud jde o rozsah náhrady škody, vychází nový občanský zákoník ze zásady, že se pravidelně hradí pouze škoda, tedy újma na jmění, jak stanoví § 2894 odst. 1 NOZ: „Povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).“215 Ustanovení § 2952 NOZ rozsah náhrady škody vymezuje tak, že výše náhrady zahrnuje jak skutečnou škodu, tak i ušlý zisk: „Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk)...“216 Nově je v novém občanském zákoníku zakotvena povinnost nahradit dluh: „Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.“217 Tato úprava je výrazným odklonem od stávajícího pojetí náhrady škody, které vznik skutečné škody, která odvisela od povinnosti poškozeného poskytnout plnění třetí osobě v důsledku škodního jednání škůdce, spojovalo s okamžikem skutečného poskytnutí plnění. Tím se faktický majetkový stav poškozeného sníží a má tak nárok na náhradu škody.218 Nová právní úprava však výslovně stanoví, že škoda může přímo spočívat také v dluhu a povinnost k náhradě škody vzniká již samotným zatížením jmění poškozeného dluhem, přičemž splnění tohoto dluhu poškozeným je pro posuzování náhrady škody irelevantní.219 Tím je posíleno postavení poškozeného, který již napříště nebude muset jemu vzniklou škodu bez jeho přičinění hradit dříve, než uplatní právo na náhradu škody.220
212ROUČEK, X. Xxxxxxxx, X. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému. Praha: X. Xxxxxxx, 1935.
213 § 1323 císařského patentu č. 946/1811 Sb. z. s., všeobecný občanský zákoník.
214 § 2951 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 215 § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 216 § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
217 § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
218 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek VI. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 1090.
219 Tamtéž.
220 XXXXX, Xxxxxx. Nové občanské právo v kostce: (stručný úvod). 1. vyd. V Praze: X.X. Xxxx, 2014, s. 291.
Povinnost nahradit škodu může být v některých zvláštních případech rozšířena o povinnost nahradit nemajetkovou újmu. Náhrada nemajetkové újmy musí být dle § 2894 odst. 2 NOZ buď výslovně ujednána, nebo stanovena zvláštním zákonem.221 Důvodová zpráva k odčinění nemajetkové zprávy uvádí: „Nemajetková újma má však být odčiněna v některých zvláštních případech, a to buď tehdy, není-li náhrada majetkové újmy vůbec možná, anebo tehdy, odporovalo-li by přiznání poškozenému náhrady jen majetkové újmy obecně uznávaným zásadám spravedlnosti.“222
5.1.3 Příčinná souvislost
Závazek škůdce nahradit poškozenému škodu vzniká pouze v případě, existuje-li příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a škodou, která vznikla jako přímý následek deliktního jednání škůdce.223 Podle teorie ekvivalence, která se používá v oblastech povinnosti k náhradě škody, je relevantní každá příčina, bez které by daný protiprávní následek nenastal.224 S ohledem na skutečnost, že nový občanský zákoník povinnost k náhradě škody způsobené porušením smluvní povinnosti koncipuje jako odpovědnost objektivní a užití korektivu zavinění tak není možné, je třeba k teorii ekvivalence stanovit korektiv jiný. Nová úprava kauzalitu plynoucí z teorie ekvivalence koriguje pomocí některých prvků přičitatelnosti, například teorií adekvátnosti či ochranným účelem, který norma má. Zmíněná teorie adekvátnosti přičítá jednání škůdce pouze takové škodlivé následky, jejichž vznik byl předvídatelný. Předvídatelnost následků se posuzuje perspektivou zkušeného pečlivého jedince, který disponuje obecnou životní zkušeností.225
Důkazní břemeno nese poškozený, který musí tvrzenou škodu dokázat a prokázat, že příčinou jejího vzniku bylo konkrétní porušení povinnosti škůdcem.226 Pouhá pravděpodobnost existence škody či souběžnost mezi protiprávním jednáním a škodou ke vzniku odpovědnosti za škodu nepostačí.
221 § 2894 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
222 XXXXX, Xxxxx. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 1046.
223 RABAN, Přemysl. Občanské právo hmotné: závazkové právo. 1. vyd. Brno: Xxxxxx Xxxxx, 2014, s. 443.
224 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek VI. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 963.
225 Tamtéž.
226 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek VI. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 963.
5.2 Dílčí podmínka odpovědnosti
5.2.1 Subjektivní odpovědnost
Úprava odpovědnosti za škodu v občanském zákoníku z roku 1964 je postavena na principu subjektivní odpovědnosti. Tehdejší občanskoprávní úprava nerozlišovala, zda škůdce porušil povinnost danou zákonem či povinnost ujednanou ve smlouvě. Pro vznik odpovědnosti byla proto nutná existence zavinění, které byla obligatorním prvkem subjektivní odpovědnosti za škodu. Právní teorie pojem zavinění definuje jako subjektivní (psychický) vztah škůdce k protiprávnímu úkonu a ke škodě. Škůdcem se rozumí jak osoba fyzická, tak osoba právnická.227 Zavinění má složku vědomostní a složku volní. Podle toho, jak jsou v daném konkrétním případě tyto složky zavinění kombinovány, rozlišujeme různé formy a stupně zavinění,228 a sice zavinění úmyslné a nedbalostní. Nutno dodat, že občanský zákoník obsah těchto forem zavinění blíže neupravuje a členění forem zavinění je významné pouze u některých skutkových podstat, kterými jsou například odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání, upravená v ustanovení § 422 OZ nebo skutková podstata obsažená v ustanovení § 423 OZ. V ostatních případech předpokládá občanský zákoník zavinění nedbalostní, jak lze vyvodit z ustanovení § 420 odst. 3 OZ.
Nový občanský zákoník se subjektivní odpovědností za škodu spojuje úmyslné porušení právní povinnosti založené zákonem nebo porušení dobrých mravů.
5.2.2 Objektivní odpovědnost
Občanský zákoník z roku 1964 předpokládá objektivní odpovědnost za škodu pouze ve zvlášť stanovených případech. Jedná se zpravidla o zvlášť rizikové činnosti, při kterých dochází ke zvýšené možnosti vzniku závažných škod.229 Příkladem je provozování dopravy (§ 427 odst. 1 OZ), provozování motorového vozidla, motorového plavidla či letadla (§ 427 odst. 2 OZ) apod. Naproti tomu úprava odpovědnosti za škodu v obchodněprávním styku vycházela výlučně z principu objektivní odpovědnosti. Pro
227 KNAPPOVÁ, Xxxxx, Xxxx XXXXXXX a Xxx XXXXXX. Občanské právo hmotné. 4., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: ASPI, 2006, s. 452.
228 Tamtéž, s. 415.
229 KNAPPOVÁ, Xxxxx, Xxxx XXXXXXX a Xxx XXXXXX. Občanské právo hmotné. 4., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: ASPI, 2006, s. 420 - 421.
zmírnění tvrdosti objektivní odpovědnosti byly speciálně a úzce stanoveny liberační důvody.230
Nový občanský zákoník smluvní odpovědnost za škodu formuluje jako odpovědnost objektivní. Úprava odpovědnosti za škodu, která byla způsobena porušením povinnosti ze závazkového vztahu tedy doznala zpřísnění, neboť se nově neposuzuje otázka zavinění, jak tomu bylo podle občanského zákoníku z roku 1964. Objektivní pojetí odpovědnosti za škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti bylo převzato z obchodního zákoníku, který v ustanovení § 373 ObchZ upravoval smluvní odpovědnost za škodu takto: „Kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.“231 Stejně jako obchodní zákoník, i nový občanskoprávní kodex přísnost objektivní odpovědnosti zmírňuje stanovením liberačních důvodů, jež uvádí v § 2913 odst. 2 NOZ. apod.232
5.3 Limity smluvní odpovědnost za škodu
S ohledem na skutečnost, že nový občanský zákoník odpovědnost za škodu způsobenou porušením smluvní povinnost formuluje jako odpovědnost objektivní, je vhodné, aby se škůdce mohl za určitých okolností povinnosti k náhradě škody zprostit a tvrdost objektivní odpovědnosti za škodu tak byla zmírněna. Nový občanský zákoník v ustanovení § 2913 odst. 2 stanoví liberační důvody takto: „Povinnost k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli.“233 Ze znění citovaného ustanovení je patrná podobnost obecných liberačních důvodů s případy vyšší moci, přičemž pojem vyšší moci není v zákoně definován a jeho vymezení bude proto náležet smluvní stranám.234 Liberační důvody nelze aplikovat na daný případ bez dalšího, vždy je nutné posoudit, zda mohou být obecně stanovené liberační důvody na konkrétní skutkovou podstatu použity.235 Ve druhé větě ustanovení
230 Tamtéž, s. 422
231 § 373 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
232 XXXXXXX, X. Odpovědnost za vady podle čs. socialistického práva. Praha: Universita Karlova, 1976, s. 16.
233 § 2913 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
234 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek VI. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 965.
235 Tamtéž.
§ 2913 odst. 2 NOZ pak zákon stanoví, za jakých okolností překážka ke zproštění se povinnosti k náhradě škody nevede: „Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě škody nezprostí.“236
Kromě limitace smluvní odpovědnosti za škodu, která je stanovena přímo zákonem, lze smluvní odpovědnost za škodu omezit či vyloučit také smluvním ujednáním. Takové smluvní ujednání však nesmí vybočovat z rozsahu, který je novým občanským zákoníkem povolen. Základní omezení rozsahu ujednání obsahuje ustanovení § 2898 NOZ: „Nepřihlíží se k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, anebo způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti; nepřihlíží se ani k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy. V těchto případech se práva na náhradu nelze ani platně vzdát.“ 237
Náhradu škody lze omezit také jednostranně, a to až po vzniku škody. Jednostranně tedy nelze vyloučit či omezit náhradu škody dříve, než škoda vznikne, neboť v takovém případě by smluvní strana vzdávající se práv na náhradu škody neměla možnost posoudit okolnosti takového svého jednání.238 Ve výslovně upravené možnosti vzdát se práva na náhradu škody lze pozorovat odraz zásady autonomie vůle, ze které nový občanský zákoník vychází. Občanský zákoník z roku 1964 právo vzdát se nároku na náhradu škody explicitně neupravoval, nicméně obsahoval ustanovení § 574 odst. 1 umožňující vzdát se práva obecně: „Věřitel se může s dlužníkem dohodnout, že se vzdává svého práva nebo že dluh promíjí; tato dohoda musí být uzavřena písemně.“239 Druhý odstavec citovaného ustanovení vylučoval vzdání se práva, které má teprve vzniknout: „Dohoda, kterou se někdo vzdává práv, jež mohou v budoucnosti teprve vzniknout, je neplatná.“ 240 Byť z pohledu problematiky vzdání se práva na náhradu škody jsou obě právní úpravy podobné, důvodová zpráva uvádí, „že osnova nepřejímá obecné pravidlo socialistického práva, že neplatné jsou všechny dohody, kterými se
236 § 2913 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
237 § 2898 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
238 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek VI. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 963.
239 § 574 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
240 § 574 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
někdo vzdává práva, které má vzniknout teprve v budoucnu (§ 574 odst. 2 platného občanského zákoníku).“241
6. Smluvní pokuta
6.1 Pojem smluvní pokuty
Smluvní pokuta patří mezi tradiční soukromoprávní instituty. Nalezneme ji již v římském právu jakožto stipulatio poenae, ale na svém významu neztratila ani v moderní době, kdy patří mezi jedno z nejčastějších smluvních ujednání, které má za cíl zajištění resp. utvrzení závazkových právních vztahů vznikajících zejména v oblasti občanskoprávní, obchodněprávní a pracovněprávní.242
Nový občanský zákoník smluvní pokutu řadí spolu s uznání dluhu mezi instituty utvrzení dluhu, jimž se věnují ustanovení části čtvrté, dílu osmého, oddílu 3, nazvaného Utvrzení dluhu. Smluvní pokuta je pak obsažena v ustanoveních § 2048 až § 2052 NOZ. Tímto systematickým zařazení dává nový soukromoprávní kodex najevo, že chápe smluvní pokutu nikoli jako nástroj zajišťovací, ale jako nástroj posilující postavení věřitele. Smluvní pokuta má být jakýmsi upozorněním dlužníka na význam, jaký věřitel splnění sjednané smluvní povinnosti přikládá.243
Pojem smluvní pokuty není v novém občanském zákoníku jasně vymezen. Z funkčního hlediska lze smluvní pokutu definovat jako závazek dlužníka zaplatit v případě porušení utvrzované povinnosti věřiteli smluvenou částku bez ohledu na to, zda porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda či nikoliv.244 Zaplacením smluvní pokuty se dlužník nezbavuje utvrzené povinnosti splnit dluh.245 Vzhledem k dipozitivnosti tohoto ustanovení si strany mohou sjednat nepravou smluvní pokutu, s jejímž zaplacením utvrzovaná povinnost zaniká.246
V souvislosti s pojmem smluvní pokuta je vhodné zmínit také pojem penále, který je v novém občanském zákoníku upraven v ustanovení § 2052 jako pokuta
241 XXXXX, Xxxxx. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 1021-1023.
242 XXXXXXX, Xxxxx. Smluvní pokuta v teorii a praxi. Praha: Leges, 2012, s. 8.
243 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 586.
244 RABAN, Xxxxxxx. Občanské právo hmotné: závazkové právo. 1. vyd. Brno: Xxxxxx Xxxxx, 2014, s. 88 - 89.
245 § 2049 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
246 XXXXX, Xxxxx. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 802.
stanovená pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem.247 Stejně jako smluvní pokuta je plněním ve prospěch věřitele, na rozdíl od smluvní pokuty však neplyne z ujednání stran, ale přímo z právního předpisu.248
6.2 Funkce smluvní pokuty
Vymezení a pochopení funkcí smluvní pokuty je důležité zejména pro posouzení, zda je ujednání o smluvní pokutě vhodně zvoleným nástrojem pro zajištění či utvrzení dané smluvní povinnosti. Funkce smluvní pokuty zohledňuje také Nejvyšší soud při rozhodování, zda je ujednání smluvní pokuty v souladu s dobrými mravy.249
Základní funkce smluvní pokuty rozlišil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005, v jehož odůvodnění zároveň poukázal na význam uvážení funkcí smluvní pokuty při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů: „Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti.“250
V souvislostí s funkcemi smluvní pokuty je nutné poukázat na změnu, kterou přinesla rekodifikace občanského práva. Zatímco nový občanský zákoník smluvní pokutu spolu s uznáním dluhu upravuje jakožto instituty utvrzení dluhu, občanský zákoník z roku 1964 smluvní pokutu řadil mezi instituty zajišťovací. Ustanovení § 2010 odst. 1 NOZ stanoví: „Dluh lze zajistit, zaváže-li se třetí osoba věřiteli nebo ve prospěch věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá-li někdo věřiteli nebo ve prospěch věřitele majetkovou jistotu, že dlužník svůj dluh splní.“251 Na rozdíl od zajišťovacích institutů, mezi které patří například ručení či zástavní právo, smluvní pokuta nemá bezprostřední ekonomický efekt, neboť věřiteli neumožňuje uspokojit se z majetku dlužníka či třetí osoby. Postavení věřitele zlepšuje především zdůrazněním významu smluvní
247 § 2052 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
248 RABAN, Přemysl. Občanské právo hmotné: závazkové právo. 1. vyd. Brno: Xxxxxx Xxxxx, 2014, s. 88.
249 Xxxxxx XXXXXXX, Xxxxx. Smluvní pokuta v teorii a praxi. Praha: Leges, 2012, s. 16.
250 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 5. 2007sp. zn. 33 Odo 438/2005.
251 § 2010 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
povinnosti, kterou smluvní pokuta utvrzuje.252 Zajišťovací funkci tedy smluvní pokuta ztrácí ve prospěch funkce utvrzovací.
6.2.1 Preventivní funkce
Jednou z hlavních funkcí, které smluvní pokuta plní, je funkce preventivní. Smluvní pokuta dlužníka motivuje, aby sjednanou povinnost splnil, protože v opačném případě nastoupí sankce v podobě smluvní pokuty.253 Důležitost preventivní funkce smluvní pokuty potvrdil také Nejvyšší soud, který tuto funkci ve svém rozhodnutí ze dne 26. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 498/2009, označil dokonce za samotný účel smluvní pokuty: „Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazků. Jejich smyslem je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazků. Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Zároveň má sankční charakter, neboť účastníka, který poruší smluvní povinnost, stíhá nepříznivým následkem v podobě vzniku další povinnosti zaplatit peněžitou částku ve sjednané výši.“254
Již z logiky věci působí preventivní funkce smluvní pokuty od okamžiku kontrahování do okamžiku, který těsně předchází porušení smluvené povinnosti. Po porušení smluvní povinnost již o preventivní funkci nemá smysl mluvit, neboť prevence působí právě na to, aby k takovému porušení vůbec nedošlo.255
Při vymezování preventivní funkce smluvní pokuty se nelze omezit pouze na její ekonomický aspekt, který motivuje dlužníka ke splnění povinností pod hrozbou majetkové sankce, ale je třeba uvažovat také její roli psychologickou. Samotný fakt, že je k utvrzení splnění povinnosti ujednána smluvní pokuta, dlužníkovi signalizuje, že splnění povinnosti smluvní pokutou utvrzené má pro věřitele větší význam, než kdyby smluvní pokuta ujednána nebyla. Dále smluvní pokuta eliminuje spekulace dlužníka v situacích, kdy by se nesplnění sjednané povinnosti mohlo zdát výhodnější. K tomuto aspektu preventivní funkce smluvní pokuty odborná literatura uvádí: „Preventivní působení se může také uplatnit v situaci, jejíž výskyt smluvní strany neočekávaly, ale
252 XXXXXXX, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 586.
253 Tamtéž.
254 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 498/2009.
255 XXXXXX, X. Právní úprava a interpretační problémy smluvních pokut a úroků z prodlení. Časopis pro právní vědu a praxi. 1995, č. 1, s. 31.
např. vývojem času a trhu se závazkový vztah stal méně výhodným a jedna ze stran může začít kalkulovat s tím, že nedodržení povinnosti by pro ni za stávajících, modifikovaných podmínek, mohlo být ekonomicky výhodnější, kdyby nebylo ujednání o smluvní pokutě.“256
6.2.2 Uhrazovací funkce
V případě, že preventivní funkce svůj účel nesplnila a dlužník utvrzenou povinnost porušil, nastupuje funkce uhrazovací. Uhrazovací funkce úzce souvisí s pojetím smluvní pokuty jako paušalizované náhrady škody. Ujednají-li si smluvní strany k utvrzení určité smluvní povinnosti smluvní pokutu, nemá věřitel nárok na náhradu škody vzniklé porušením utvrzené smluvní povinnosti dlužníkem. Vztah smluvní pokuty a náhrady škody dispozitivně upravuje ustanovení § 2050 NOZ: „Je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.“ Nárok na zaplacení smluvní pokuty však věřiteli při porušení utvrzené povinnosti dlužníkem vzniká bez ohledu na výši škody, která tímto porušením vznikne.“257 pokutě.“258
6.2.3 Sankční funkce
Sankční funkce smluvní pokuty spočívá ve vzniku druhotné právní povinnosti plnit smluvní pokutu, jestliže dlužník poruší utvrzenou smluvní povinnosti. Existenci a mechanismus fungování sankční funkce popsal Nejvyšší soud rozhodnutí ze dne 26. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 498/2009: „Zároveň má sankční charakter, neboť účastníka, který poruší smluvní povinnost, stíhá nepříznivým následkem v podobě vzniku další povinnosti zaplatit peněžitou částku ve sjednané výši.“259
Sankční funkce může mít různou intenzitu v závislosti na tom, jak vysokou smluvní pokutu si strany ujednaly a zda porušením povinnosti dlužníkem vznikne škoda. V případě, že porušením povinnosti škoda nevznikne, plní smluvní pokuta pouze funkci sankční a funkce uhrazovací je zcela potlačena.260 Vznikne-li porušením
256 PATĚK, D., Smluvní pokuta v obchodních vztazích. 1. vydání. Praha: X.X.Xxxx, 2006, s. 17.
257 § 2050 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
258 PATĚK, D., Smluvní pokuta v obchodních vztazích. 1. vydání. Praha: X.X.Xxxx, 2006, s. 17.
259 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 498/2009
260 XXXXXXX, Xxxxx. Smluvní pokuta v teorii a praxi. Praha: Leges, 2012, s. 17.
povinnosti škoda vyšší než smluvní pokuta, plní smluvní pokuta především funkci uhrazovací a funkce sankční je upozaděna či zcela eliminována.
6.3 Ujednání o smluvní pokutě
6.3.1 Formální náležitosti smluvního ujednání
Základní požadavek, který musí platné ujednání o smluvní pokutě splňovat, vyplývá již ze samotného názvu institutu smluvní pokuty a spočívá v jejím smluvním sjednání. Smluvní pokuta může vzniknout pouze dvoustranným právním jednáním, kdy na každé straně může vystupovat jeden či více subjektů.261 Dvoustranné právní jednání, na jehož základě smluvní pokuta vzniká, ji odlišuje od penále, které vzniká ze zákona, či od uznání dluhu, které je právním jednáním jednostranným. Nejvyšší soud se k této otázce vyjádřil v rozhodnutí ze dne 7. 10. 1999, sp. zn. 3 Cdon 1486/96, takto: „Na rozdíl od uznání dluhu je ujednání o smluvní pokutě dvoustranným právním úkonem.“262
Významnou změnou, kterou nový občanský zákoník do úpravy smluvní pokuty přinesl, je upuštění od požadavku písemného sjednání smluvní pokuty. Písemnou formu ujednání o smluvní pokutě vyžadoval občanský i obchodní zákoník. Platná právní úprava formu ujednání smluvní pokuty nestanovuje a lze si ji proto podle ustanovení § 559 NOZ zvolit libovolně: „Každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.“263 Neformálnost smluvní pokuty v novém občanském zákoníku je výrazem důslednějšího respektování zásady autonomie vůle subjektů,264 která je jedním ze základních principů, na nichž je nový občanský zákoník postaven.
Absence požadavku písemného ujednání smluvní pokuty bude mít v aplikační praxi patrně za následek rozšíření možností využití smluvní pokuty. Smluvní pokutou totiž budou moci býti zajištěny i závazky, u kterých sjednání smluvní pokuty v písemné formě není možné nebo přinejmenším není obvyklé. Neformálnost ujednání o smluvní pokutě také odpovídá současnému trendu uzavírání smluv prostřednictvím
261 XXXXXXX, Xxxxx. Smluvní pokuta v teorii a praxi. Praha: Leges, 2012, s. 24. 262 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 10. 1999, sp. zn. 3 Cdon 1486/96. 263 § 559 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
264 XXXXXXX, Xxxxx. Smluvní pokuta v teorii a praxi. Praha: Leges, 2012, s. 25.
elektronických komunikačních sítí.265 Na druhé straně je potřeba zmínit také možná rizika, která upuštění od obligatorní písemné formy může přinést. Jedná se zejména o snížení právní jistoty a obtížnějšího dokazování existence smluvní pokuty v případě soudního sporu.
6.3.2 Subjekty
Okruh subjektů, které si mohou platně sjednat smluvní pokutu, vymezuje ustanovení § 2048 NOZ: „Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu…“266 Stranami ujednání o smluvní pokutě tedy mohou být pouze smluvní strany hlavního závazku, jehož součástí je utvrzovaná smluvní povinnost. Shodně se k dané věci vyjádřil Nejvyšší soud, který v odůvodnění rozsudku ze dne 26.
7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 498/2009, judikoval: „Smluvní pokutu si mohou sjednat pouze smluvní strany pro případ porušení povinnosti vyplývající z jimi uzavřené smlouvy. Jinými slovy, smluvní pokutu mohou sjednat pouze osoby v postavení věřitel – dlužník hlavního (smluvní pokutou zajišťovaného) závazku.“267 K zaplacení smluvní pokuty tedy nemůže být zavázána třetí strana.
Přesto, že k plnění smluvní pokuty nelze zavázat osobu, která není smluvní stranou hlavního závazku, lze ji oprávnit k přijetí smluvní pokuty. Na takové ujednání by dopadala úprava smlouvy ve prospěch třetího obsažená v ustanoveních § 1767 a 1768 NOZ. Platně lze také sjednat smluvní pokutu pro případ, že utvrzovanou smluvní povinnost poruší třetí osoba. Tuto možnost připustil Nejvyšší soud, když ve svém usnesení ze dne 12. 7. 2001, sp. zn. 25 Cdo 186/2000, konstatoval: „Zavázal-li se jeden z kupujících pro případ prodlení se zaplacením kupní ceny zaplatit smluvní pokutu i za ostatní kupující, není to samo o sobě důvodem neplatnosti ujednání o smluvní pokutě.“268
V praxi často dochází ke změně subjektů utvrzovacího právního vztahu, například v důsledku postoupení pohledávky utvrzené smluvní pokutou. Vzhledem k akcesorické povaze smluvní pokuty dochází změnou subjektů hlavního závazku i ke změně subjektů smluvní pokuty. V případě postoupení utvrzené pohledávky tak na postupníka přechází právo na smluvní pokutu. Nejvyšší soud v této věci judikoval
265 XXXXXXX, Xxxxx. Smluvní pokuta v teorii a praxi. Praha: Leges, 2012, s. 27- 28
266 § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
267 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 498/2009.
268 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 7. 2001, sp. zn. 25 Cdo 186/2000.
v rozsudku ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 32 Odo 470/2005: „Pohledávka, která je zajištěna smluvní pokutou, přechází na postupníka včetně práva na smluvní pokutu bez ohledu na to, zda toto právo spojené s pohledávkou bylo v době postoupení pohledávky již splatné, či dosud nesplatné, popřípadě se jednalo teprve o budoucí nárok. Není přitom rozhodné, zda právo spojené s postupovanou pohledávkou je či není samostatně uplatitelné. Zajištění pohledávky trvá i nadále a svědčí postupníkovi.“269
6.3.3 Charakter a vymezení utvrzované povinnosti
Základní obsahovou náležitostí platného ujednání o smluvní pokutě je vymezení utvrzované právní povinnosti, jejíž řádné splnění je utvrzeno smluvní pokutou. Z dikce ustanovení § 2048 NOZ je zřejmé, že smluvní pokutou lze utvrdit pouze smluvenou povinnost. Nevyšší soud tento závěr potvrdil v usnesení ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 26 Cdo 1820/2010: „Smluvní pokutu lze sjednat jen pro případ porušení smluvní povinnosti, tj. povinnosti, která vznikla z dvou či vícestranného právního úkonu smlouvy. Naproti tomu z ust. § 544 a § 545 obč. zák.50 nelze dovodit, že by bylo možné smluvní pokutou zajistit splnění mimozávazkových povinností nebo povinností ze závazků, jež vznikají na základě jiných právních skutečností, než jsou smlouvy. Smluvní pokutou tedy lze zajistit splnění pouze těch povinností, které vyplývají ze závazkových právních vztahů založených smlouvou.“270 Okruh smluv, ze kterých může utvrzovaná povinnost vyplývat, není nijak omezen, může se proto jednat i o smlouvy inominátní.271 Omezen není ani okruh povinností, které lze smluvní pokutou utvrdit. Nejvyšší soud v odůvodnění rozsudku ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 29 Odo 426/2001, konstatoval:
„Smluvní pokutou lze zajišťovat jakoukoliv smluvní povinnost, ať již se týká peněžitého plnění či jiného plnění.“272
Smluvní povinnost utvrzovaná smluvní pokutou musí být vymezena určitě. Zákon přesný návod na posouzení určitosti vymezení neposkytuje a je proto nezbytné vycházet z judikatury soudů. Základní vodítko pro vymezení utvrzované povinnosti, které splňuje požadavek určitosti, formuloval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2730/2008: „Za tím účelem se zavázal ve sjednané lhůtě
269 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 32 Odo 470/2005.
270 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 26 Cdo 1820/2010.
271 ŠVESTKA, Xxxx, Xxxx XXXXXX, Xxxxx XXXXXXX a Xxxxx XXXXXX. Občanský zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: Beck, 2009, 2 sv., s. 1607.
272 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 29 Odo 426/2001.
podniknout veškeré potřebné právní úkony k tomu, aby zástavní právo do stanoveného termínu zaniklo. Je-li v dohodě závazek žalovaného vyjádřen tímto slovním spojením, aniž by bylo uvedeno, k jaké konkrétní povinnosti směřující k zániku zástavního práva se žalovaný zavázal, je takové vymezení ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. neurčité, neboť v tomto směru je věcný obsah dohody nejednoznačný a uvedený nedostatek nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel uvedených v § 35 odst. 2 obč. zák. Při výkladu takto formulované dohody nelze totiž vystačit pouze s určitě vyjádřenou vůlí účastníků ohledně zamýšleného cíle, je-li ho, tak jako v posuzovaném případě, možno dosáhnout několika způsoby, přičemž ke každému z nich je třeba učinit jiný právní úkon.“273
6.3.4 Způsoby určení a charakter smluvní pokuty
K otázce povahy smluvní pokuty se občanský zákoník z roku 1964 výslovně nevyjadřoval. V ustanoveních o smluvní pokutě užíval pojem „placení“, který evokoval dojem, že smluvní pokuta má charakter peněžitého plnění. S tím se ztotožnila také soudní judikatura, která za smluvní pokutu považovala pouze plnění peněžité.274 Právní teoretici však s takovým závěrem nesouhlasili a připouštěli, že smluvní pokuta může být sjednána i v jiné než peněžité formě.275
Nový občanský zákoník veškeré pochybnosti ohledně povahy plnění smluvní pokuty odstraňuje, neboť v ustanovení § 2048 NOZ výslovně umožňuje sjednání smluvní pokuty i v jiném plnění než peněžitém.276 Omezení ujednaného plnění zákon nestanovuje. Plnění smluvní pokuty tak může mít podobu konání či nekonání, povinnosti něčeho se zdržet či něco strpět, poskytnout individuálně či druhově určenou věc apod. 277
Obligatorní náležitostí platného ujednání o smluvní pokutě je určení její výše, případně stanovení způsobu, jakým bude určena.278 Výše smluvní pokuty je v praxi nejčastěji sjednána jako určitá fixní částka nebo jako určité nepeněžité plnění. Frekventovaným způsobem určení výše smluvní pokuty je její stanovení procentem ze
273 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2730/2008
274 XXXXXXX, Xxxxx. Smluvní pokuta v teorii a praxi. Praha: Leges, 2012, s. 33.
275 BEJČEK, Xxxxx, Xxxxx XXXXX a Xxxxxxx XXXXX. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. 5. vyd. Praha: X.X. Xxxx, 2010. ISBN 978-80-7400-337-0. s. 156
276 § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
277 XXXXXXX, Xxxxx. Smluvní pokuta v teorii a praxi. Praha: Leges, 2012, s. 34.
278 § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
sjednané ceny či dlužné částky za každý den prodlení. Aby bylo ujednání o smluvní pokutě platné, musí být splněn požadavek jeho určitosti. Jestliže tomu tak není a pro neurčitost ujednání o smluvní pokutě nelze zjistit jeho obsah, jedná se o zdánlivé právní jednání, ke kterému se dle ustanovené § 554 NOZ nepřihlíží.279 Teorie určitost ujednání o smluvní pokutě vymezuje takto: „Pro splnění této podmínky postačuje, aby bylo nepochybné, jakým způsobem, tj. z jakých veličin a jakým postupem výpočtu, bude výše smluvní pokuty zjistitelná. Zároveň není vyloučeno, aby způsob určení výše smluvní pokuty byl sjednán tak, že v průběhu smluvního vztahu se mohou výchozí veličiny měnit (např. cena plnění s ohledem na změny devizového kurzu).“280 Judikatura je v této otázce však velmi kazuistická, protože se vždy musí posuzovat konkrétní okolnosti toho kterého případu.
6.4 Porušení utvrzované smluvní povinnosti
Nezbytnou podmínkou vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty je porušení utvrzené smluvní povinnosti.281 Nový občanský zákoník tento požadavek upravuje v ustanovení § 2048 NOZ: „Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu...“282 Porušení smluvní povinnosti nastane, neplní-li dlužník řádně a včas.283
Nový občanský zákoník nevyžaduje, aby porušení utvrzené smluvní povinnosti bylo zahrnuto zaviněním. Tím se platná úprava smluvní pokuty zásadně liší od dosavadní právní úpravy v občanském zákoníku, který dispozitivně stanovil, že dlužník není povinen uhradit smluvní pokutu, jestliže porušení utvrzované povinnosti nezavinil.284 Nový občanský zákoník princip subjektivní odpovědnosti nepřevzal a navázal na úpravu v obchodním zákoníku, který povinnost zaplacení smluvní pokuty stavěl na objektivním principu. Vznik pohledávky na zaplacení smluvní pokuty není podmíněn existencí zavinění, ale ani vznikem škody. Zákon zároveň neumožňuje se z povinnosti
279 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 588.
280 XXXXXXX, Xxxxxxxxx, Xxx XXXXX a Xxxxx XXXX. Zajištění a zánik obchodních závazků. 2., rozš. vyd. Praha: ASPI, 2007, s. 52
281 XXXXXXX, Xxxxx. Smluvní pokuta v teorii a praxi. Praha: Leges, 2012, s. 58.
282 § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
283 § 1908 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
284 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 588.
zaplatit smluvní pokutu liberovat. Smluvní pokuta je vybudována na principu absolutní odpovědnosti.285
Platná právní úprava zakotvením principu absolutní objektivní odpovědnosti dlužníka za porušení utvrzované povinnosti jednoznačně posiluje postavení věřitele. Úprava je však dispozitivní,286 a strany si proto mohou ujednat podmínky vzniku povinnosti zaplatit smluvní pokutu odlišně. Mohou ji například podmínit zaviněním dlužníka či dalšími okolnostmi.287
6.5 Výše smluvní pokuty a její moderace
Nový občanský zákoník vychází ze zásady autonomie vůle, a proto smluvním stranám umožňuje sjednat si smluvní pokutu v jakékoli výši.288 Pro případy, kdy je sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, zákon zakotvuje institut moderačního práva soudu, který byl dosud možný pouze v obchodněprávním režimu. Dochází tak k významné změně, neboť dosud nebyla soudní moderace smluvní pokuty v občanskoprávních vztazích možná.
Moderační právo soudu je upraveno v ustanovení § 2051 NOZ, které má kogentní povahu. Právo soudu snížit nepřiměřenou smluvní pokutu smluvní strany nemohou dohodou vyloučit. Na rozdíl od úpravy moderace smluvní pokuty v obchodním zákoníku přiznává platná právní úprava soudu právo moderace pouze na návrh dlužníka. Opět je zde patrný vliv zásady autonomie vůle.
6.5.1 Nepřiměřenost výše smluvní pokuty
Na otázku, jaká výše smluvní pokuty je již za hranicí přiměřenosti, nový občanský zákoník odpověď nedává. Maximální přiměřenou výši smluvní pokuty konkrétně nestanovila ani judikatura. Důvod absence jednoznačné hranice uvedl Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 16. 12. 2002: „Posouzení otázky (ne)přiměřenosti smluvní pokuty tak závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména pak na
285 Tamtéž, s. 588 – 589.
286 § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
287 ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 589.
288 ČERNÁ, Xxxxxxxxxx, XXXXXXXXXX, Xxxxx. Smluvní pokuta v NOZ. Rekodifikace & praxe. 2013, roč 2013, č. 11, s. 4-11.
důvodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly a na okolnostech, které je provázely.“289
Přes absenci přesného návodu pro určení maximální výše smluvní pokuty však určité mantinely a kritéria, podle nichž lze její přiměřenost posuzovat, existují. Jedním z hlavních kritérií je naplnění požadavku „optimální funkčnosti“.290 Smluvní pokuta by měla plnit především funkci preventivně-sankční, přičemž pobídková funkce by měla být dostatečná, nikoli přemrštěná.291
Další kritérium pro posouzení přiměřenosti výše smluvní pokuty spočívá v její funkci paušalizované náhrady škody. Smluvní pokuta by měla zahrnovat veškeré škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat.292 Smluvní pokuta by se svou výši neměla od objektivně myslitelných škod výrazněji odchylovat. Pokud by k takovému odchýlení došlo, mohla by být posouzena jako příčící se dobrým mravům, a proto absolutně neplatná.293 Nejvyšší soud k tomu uvádí: „Převyšuje-li však výrazně výši skutečně vzniklé škody, je výše smluvní pokuty nepřiměřená a ujednání o ní je pro rozpor s dobrými mravy neplatné.“294
Mezi kritéria, ke kterým lze při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty přihlédnout, patří také hodnota utvrzované povinnosti: „V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti.“295 V potaz je potřeba vzít též způsob stanovení výše smluvní pokuty. Je-li stanovena jako plnění jednorázové, nelze postup soudů zobecňovat, neboť judikatura je v této problematice velmi kazuistická. Přiměřenost smluvní pokuty stanovené procentní částkou za určité období prodlení se posuzuje s ohledem na její sazbu, jejíž přiměřenou výši stanovil Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 30. 5. 2007: „Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky se v otázce úměry této sankční povinnosti již ustálila. Zatímco smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5 % denně z dlužné částky je posuzována jako platné ujednání, které je
289 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 33 Odo 61/2005.
290 XXXX, Xxxx. K přiměřenosti smluvní pokuty. Právní rádce. 2008, roč. 2008, č. 5, s. 24 - 32.
291 XXXXXXX, Xxxxx. Smluvní pokuta v teorii a praxi. Praha: Leges, 2012, s. 64. 292 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 96/2001. 293 XXXXXXX, Xxxxx. Smluvní pokuta v teorii a praxi. Praha: Leges, 2012, s. 65. 294 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 33 Odo 890/2002.
295 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 33 Odo 61/2005.
v souladu s dobrými mravy, ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně je považováno za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům.“296
6.5.2 Moderace smluvní pokuty soudem
Nový občanský zákoník upravuje moderační právo soudu v kogentním ustanovení § 2051 NOZ. Jak již bylo uvedeno výše, zákonodárce vycházel z úpravy v obchodním zákoníku, který daný institut upravoval v ustanovení § 301 ObchZ. Na rozdíl od obchodněprávní úpravy je nově moderační právo soudu podmíněno návrhem dlužníka. Moderace nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty soudem je formulována jako právo (nikoli povinnost) soudu, neboť je užita modalita „může“.297
Z ustanovení § 2051 NOZ plynou kumulativní podmínky uplatnění moderačního práva soudu. Moderace musí být navržena dlužníkem a soud musí dojít k závěru, že výše dané smluvní pokuty je nepřiměřená. Smluvní pokuta musí být sjednána řádně a v okamžiku, kdy o ní soud rozhoduje, musí existovat povinnost ji uhradit.298
Jestliže soud rozhodne, že smluvní pokutu sníží, musí posoudit a určit rozsah, v jakém toto snížení provede.299 Soud je dle ustanovení § 2051 NOZ povinen přihlédnout k „hodnotě a významu zajišťované povinnosti...“300 Rozsah možného snížení smluvní pokuty soudem není neomezený. Hranicí, pod kterou nemůže soud smluvní pokutu snížit, je „výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.“301 Pokud by soud využil svého moderačního práva v plné výši, ztratila by smluvní pokuta sankční funkci a plnila by pouze funkci uhrazovací. Její výše by byla totiž shodná s výší škody vzniklé věřiteli.302
Rozhodnutí soudu o snížení smluvní pokuty má konstitutivní charakter, nárok věřitele v rozsahu snížení zaniká.303
296 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005.
297 § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
298ŠVESTKA, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 596 – 597.
299 XXXXXXX, Xxxxx. Závazky a jejich zajištění v novém občanském zákoníku. Praha: Leges, 2013, s. 175.
300 § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
301 § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
302 XXXXX, Xxxxxx. Smluvní pokuta v obchodních vztazích. Vyd. 1. Praha: X. X. Xxxx, 2006, s. 80.
303 ČERNÁ, Xxxxxxxxxx, XXXXXXXXXX, Xxxxx. Smluvní pokuta v NOZ. Rekodifikace & praxe. 2013, roč 2013, č. 11, s. 4-11.
Závěr
Za cíl své práce jsem zvolila vymezení následků porušení smlouvy podle úpravy v novém občanském zákoníku, jejich rozbor a srovnání s předchozí právní úpravou v občanském a obchodním zákoníku.
Práce je rozdělena do šesti kapitol, z nichž každá je věnována jednomu z následků porušení smlouvy. Kapitola první se zabývá institutem předsmluvní odpovědnosti, který je v novém občanském zákoníku výslovně upraven nově. Před platností současné právní úpravy se tak musel dovozovat právní doktrínou či soudní praxí. Vpravení předsmluvní odpovědnosti do zákonné úpravy považuji za pozitivní změnu, neboť se jedná o institut v praxi poměrně frekventovaný. Kromě obecné úpravy předsmluvní odpovědnosti se první kapitola zabývá také jejími skutkovými podstatami.
Druhá kapitola je věnována odpovědnosti za prodlení, jejíž úprava s rekodifikací větší změny nezaznamenala. Xxxxxxx je však patrné její přiklonění k předchozí úpravě obchodněprávní, jak uvádí také důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku. Druhá kapitola je rozdělena na dvě podkapitoly analyzující prodlení dlužníka, věřitele a jeho právní následky. Opět je provedena komparace s předchozí právní úpravou, často s využitím judikatury.
Kapitola třetí řeší problematiku odstoupení od smlouvy, kde je opět patrná inspirace úpravou v obchodním zákoníku. Nejprve je institut obecně vymezen, poté jsou s pomocí judikatorních závěrů Nejvyššího a Ústavního soudu rozebrány jeho účinky. Poslední část třetí kapitoly se týká úpravy odstupného, která je téměř beze změn převzata u občanského zákoníku z roku 1964. Zmíněn je také závdavek, který byl do platné právní úpravy vpraven z obecného zákoníku občanského.
Čtvrtá kapitola se zabývá odpovědností za vady, která přijetím nového občanského zákoníku doznala změn. Změny se týkají nejen systematického zařazení institutu, ale také samotného pojetí odpovědnosti, neboť nová právní úprava vychází z pojetí, že osoba mající právem uloženou povinnost neodpovídá za její porušení, nýbrž za její řádné splnění. Změny v úpravě odpovědnosti za vady jsou dle mého názoru posunem k lepšímu, neboť následky vad plnění jsou podle platné právní úpravy řešeny systematičtěji a úprava je celkově lépe strukturovaná. Kromě obecné odpovědnosti za vady je pozornost věnována také odpovědnosti za vady u koupě movité věci, jejíž úprava nově posiluje práva kupujícího. Odpovědnost za vady při prodeji zboží
v obchodě také doznala změn. Jednou z nich je nahrazení pojmu shoda s kupní smlouvou, který byl používán občanským zákoníkem, pojmem jakost při převzetí. Patrný je záměr zákonodárce upřednostnit naplnění původní smlouvy před odstoupením od smlouvy.
Kapitola pátá je věnována odpovědnosti za škodu. I zde došlo k terminologickým změnám, neboť platná právní úprava nahrazuje pojem
„odpovědnost“ termínem „závazek z deliktu“. Kromě změn v rovině formulační přinesla rekodifikace občanského práva i změny zásadní. Nový občanský zákoník opouští jednotné pojetí civilního deliktu a zakotvuje jeho dualitu. V souvislosti s tím došlo také ke změně podmínek odpovědnosti za škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti, kdy platná právní úprava vychází z principu absolutní objektivní odpovědnosti. Ke zmírnění přísnosti absolutní objektivní odpovědnosti stanovuje nový občanský zákoník její limity, kterými se zabývá poslední část páté kapitoly.
Poslední šestá kapitola se zabývá institutem smluvní pokuty. Změnou v zařazení smluní pokuty mezi instituty utvrzení dluhu ztrácí smluvní pokuta funkci zajišťovací, kterou plnila dosud, ve prospěch funkce utvrzovací. Další významnou změnou je upuštění od požadavku písemného sjednání smluvní pokuty. Tato neformálnost je výrazem důslednějšího respektování zásady autonomie vůle subjektů, ke které se nový občanský zákoník hlásí. Domnívám se, že upuštění od požadavku písemnosti ujednání povede ke zhoršení dokazování existence ujednání o smluvní pokutě a sníží právní jistotu. Za pozitivní změnu naopak považuji výslovné umožňění sjednání smluvní pokuty i v jiném plnění než peněžitém, čímž je zamezeno jakýmkoliv nejasnostem ohledně povahy smluvní pokuty. Podobně jako v případě odpovědnosti za škodu i v úpravě smluvní pokuty vychází platná právní úprava z obchodního zákoníku a vznik pohledávky na zaplacení smluvní pokuty neváže na existencí zavinění. Z obchodního zákoníku je převzato i právo soudu moderovat nepříměřeně vysokou smluvní pokutu, které je nově podmíněno návrhem dlužníka. I tuto změnu hodnotím kladně, neboť dle mého názoru povede k ochraně dlužníka a zároveň nijak nenaruší funkci smluvní pokuty.
Seznam zkratek
„ČR“ Česká republika
„NOZ“ nebo „nový občanský zákoník“ zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
„ObchZ“ nebo „obchodní zákoník“ zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník,
ve znění pozdějších předpisů
„OZ“ nebo „občanský zákoník“ zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník,
ve znění pozdějších předpisů
„ABGB“ nebo „Všeobecný občanský zákoník“ zákon č. 946/1811 sb. z. s., obecný
zákoník občanský, ve znění
pozdějších předpisů
Použitá literatura
Knižní publikace
XXXXXX, Xxxxx, Xxxxx XXXXX a Xxxxxxx XXXXX. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. 5. vyd. V Praze: X.X. Xxxx, 2010, li, 542 s. Beckovy právnické učebnice.
ISBN 978-80-7400-337-0.
XXXXXXXXXX, Xxxxxxxxx J. Nový občanský zákoník: srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, 2012, 829 s. ISBN 978-80-7380-413-8.
XXXXXXX, Xxxxxx. Základy srovnávacího obchodního práva islámského a Dálného východu: srovnávací obchodní právo III. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2004, 103 s.
ISBN 80-245-0722-6.
XXXXX, Xxxxx. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2.
XXXXXXX, Xxxxxxxxx, Xxx XXXXX a Xxxxx XXXX. Zajištění a zánik obchodních závazků. 2., rozš. vyd. Praha: ASPI, 2007, xi, 223 s. Právní rukověť (ASPI). ISBN 978- 80-7357-154-2.
XXXXX, Xxxxxx. Nové občanské právo v kostce: (stručný úvod). 1. vyd. V Praze: X.X. Xxxx, 2014, xx, 311 s. ISBN 978-80-7400-516-9.
XXXXX, Xxxxx a Xxxx XXXXXXXX. Nový občanský zákoník: problémy a úskalí. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, 2014, 303 s. Pro praxi. ISBN 978-80-7380- 516-6.
KNAPPOVÁ, Xxxxx, Xxxx XXXXXXX a Xxx XXXXXX. Občanské právo hmotné. 4., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: ASPI, 2005, 523 s. ISBN 80-735-7127-7.
XXXXXXX, Xxxx. Nový občanský zákoník: Smluvní právo. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 230 s. Právo pro každého (Grada). ISBN 978-80-247-5164-1.
XXXXX, Xxxxxx. Smluvní pokuta v obchodních vztazích. Vyd. 1. V Praze: X.X. Xxxx, 2006, ix, 115 x. Xxxxxxx edice právní instituty. ISBN 80-717-9538-0.
XXXXXXXXXX, X.: Bezdůvodné obohacení. In: Sborník z VI. mezinárodní konference Cofola 2011. Brno : Masarykova univerzita, 2011.
XXXXXXXXXX, Xxxx. Předsmluvní odpovědnost. In: Dny práva 2012 – Days of Law 2012. 2013
XXXXX, Xxxxxxxxx. Obchodní závazkové vztahy. 2., aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2009, 339 s. ISBN 978-80-7357-444-4.
RABAN, Xxxxxxx. Občanské právo hmotné: závazkové právo. 1. vyd. Brno: Xxxxxx Xxxxx, 2014, 528 s. ISBN 978-80-87713-11-2.
XXXXXX, X. Xxxxxxxx, X. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému. Praha: X. Xxxxxxx, 1935.
XXXXXX, Xxxxx. Náhrada škody v obchodních vztazích a možnosti její smluvní limitace. 2., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: X.X. Xxxx, 2011, xi, 159 x. Xxxxxxx edice právní instituty. ISBN 978-80-7400-393-6.
ŠVARC, Xxxxxx. Základy obchodního práva po rekodifikaci soukromého práva. 4., upr. vyd. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2014. ISBN 978-80-7380-504-3.
XXXXXXX, Xxxx, Xxxx XXXXXX, Xxxxx XXXXXXX a Xxxxx XXXXXX. Občanský zákoník: komentář. 2. vyd. V Praze: X.X. Xxxx, 2009, 2 sv. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-108-6.
XXXXXXX, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek V. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, Komentáře (Xxxxxxx Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478-369-2.
XXXXXXX, Xxxx, Xxx XXXXXX, Xxxxx XXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek VI. Vyd. 1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a. s., 2014, Komentáře (Xxxxxxx Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478-630-3.
XXXXXXX, Xxxx. Odpovědnost za vady podle československého socialistického práva. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1977,[natit.listunesprávně]1976, 279, [2] x.
XXXXXXX, Xxxxx. Smluvní pokuta v teorii a praxi. Praha: Leges, 2012, 126 s. Teoretik. ISBN 978-80-87576-27-4.
XXXXXXX, Xxxxx. Závazky a jejich zajištění v novém občanském zákoníku. Praha: Leges, 2013, 198 s. Teoretik. ISBN 978-80-87576-75-5.
Odborná periodika
XXXXXX, X. Právní úprava a interpretační problémy smluvních pokut a úroků z prodlení. Časopis pro právní vědu a praxi. 1995, č. 1, s. 31. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 1993-, ^^^sv. ISBN 1210-9126.
XXXX, Xxxx. K přiměřenosti smluvní pokuty. Právní rádce. 2008, roč. 2008, č. 5, s. 24 - 32.
XXXX, Xxxx. Odstoupení od smlouvy. Metodické aktuality Svazu účetních. Praha: Svaz účetních, 1994, 2014(9): s. 39 - 40. ISSN 1211-4138
XXXXX, Xxxxxxxxxx, XXXXXXXXXX, Xxxxx. Smluvní pokuta v NOZ. Rekodifikace & praxe. 2013, roč 2013, č. 11, s. 4-11. ISSN 1805-6822.
Internetové zdroje
XXXXXXXXX, Xxxx. Odpovědnost za ukončení jednání o
smlouvě. Xxxxxxx.xxxxx.xx [online]. 2012 [cit. 2015-07-15]. Dostupné z: xxxx://xxxxxxx.xxxxx.xx/xxxxxxxxxxx-xx-xxxxxxxx-xxxxxxx-x-xxxxxxx-xxxxx-xxxxxx- obcanskeho-zakoniku-17o-/pravo.aspx?c=A121130_113143_pravo_vr
XXXXXXX, Xxxxxxxx. Škoda způsobená věcí spadlou nebo vyhozenou; mají se uživatelé místností (podobných míst), resp. vlastníci nemovitých věcí, čeho obávat? Xxxxxx.xx: Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 2014 [cit. 2015-09-01]. Dostupné z:
xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxxx-xxxxxxxxx-xxxx-xxxxxxx-xxxx-xxxxxxxxx-xxxx- se-uzivatele-mistnosti-podobnych-mist-resp-vlastnici-nemovitych-veci-ceho-obavat- 94445.html
XXXXXXXX, Xxxxx. Xxxxxxx dopady nového občanského zákoníku na prodej zboží a poskytování služeb v obchodě. Xxxxxx.xx [online]. 2012 [cit. 2015-08-31]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxxxxx-xxxxxx-xxxxxx-xxxxxxxxxx-xxxxxxxx-xx- prodej-zbozi-a-poskytovani-sluzeb-v-obchode-85858.html.
XXXXX, Xxxxxx. ČTYŘI SKUTKOVÉ PODSTATY PŘEDSMLUVNÍ
ODPOVĚDNOSTI PODLE NOZ. Xxxxxx.xx [online]. 2014 [cit. 2015-07-16]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxxx-xxxxxxxx-xxxxxxxx-xxxxxxxxxxx-xxxxxxxxxxxx- podle-noz-93920.html
XXXXXX, Xxxxxx. K NĚKTERÝM ASPEKTŮM PŘEDSMLUVNÍ ODPOVĚDNOSTI DLE NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU. Xxxxxx.xx [online].
2013 [cit. 2015-07-13]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/x-xxxxxxxx- aspektum-predsmluvni-odpovednosti-dle-noveho-obcanskeho-zakoniku-92404.html
XXXXXXXX, Xxxxx. Několik poznámek k ustanovení § 431 občanského zákoníku. Juristic [online]. 2007 [cit. 2015-09-01]. Dostupné z: xxxx://xxxxxxxx.xxxxxxxx.xx/000000/xxxxxx/xxxxx0.xxxx
Xxxxx Xxxxx - XXX se hlásí k římskému právu, často jej však opouští. Právní prostor [online]. 2015 [cit. 2015-09-01]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxx/xxxxxxx-xxxxx/xxxxx-x-xxxx-xxxxx-xxxxx
XXXXX, Xxxxxx a Xxxxx XXXXXXXXXX. Výměnek se vrací zpět. Xxxxxx.xx [online]. 2014 [cit. 2015-08-31]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxxxxx-xx- vraci-zpet-96248.html
XXXXXX, Xxxx. Náhrada škody. Xxxxxx.xx: Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 2014 [cit. 2015-09-01]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxxxxx-xxxxx- 95359.html
Právní předpisy
Císařský patent č. 946/1811 Sb., obecný zákoník občanský.
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob
Judikatura
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 498/2009. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 7. 2001, sp. zn. 25 Cdo 186/2000. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 32 Odo 470/2005. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 26 Cdo 1820/2010. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 29 Odo 426/2001. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2730/2008 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 96/2001.
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 33 Odo 61/2005. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 1166/2004. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1242/2008. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 426/2000.
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.09.2007, sp. zn. 32 Cdo 150/2007. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.09.2005, sp. zn. 33 Odo 890/2005 Nález pléna Ústavního soudu ČR ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 18/01.
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 498/2009. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 78/06.
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 31 Cdo 3177/2005. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2651/2013. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. I.ÚS 670/02.
.
Resumé
Téma této diplomové práce je „Právní následky porušení smlouvy v občanském právu“. Cílem diplomové práce je zejména analyzovat právní následky porušení smlouvy v občanském právu. Text je rozdělen do šesti kapitol. Každá kapitola popisuje jeden následek porušení smlouvy. Práce se také zaměřuje na hlavní změny a výhody, které přinesl nový občanský zákoník účinný od 1. ledna 2014:
První kapitola se zabývá institutem předsmluvní odpovědnosti. Tato kapitola popis institutu a jeho hlavní prvky. Druhá kapitola analyzuje aspekty prodlení. Kapitola třetí vysvětluje základní body institutu odstoupení od smlouvy. Čtvrtá kapitola popisuje a analyzuje právní institut odpovědnosti za vady. Kapitola pátá se zabývá institutem odpovědnosti za škodu. Cílem této kapitoly je poskytnout základní přehled o institutu, a osvětlit jeho hlavní aspekty. Kapitola šestá popisuje smluvní pokutu, frekventovaný nástroj utvrzení dluhu. V této části je prostor věnován také platnému ujednání smluvní pokuty a předpokladům vzniku práva na smluvní pokutu. Poslední kapitola se dále mimo jiné zaměřuje na subjekty smluvní pokuty, povahu utvrzované povinnosti a charakter smluvní pokuty.
V závěru je celá problematika stručně shrnuta, přičemž je kladen důraz zejména na praktickou stránku výše uvedených právní následků porušení smlouvy.
Abstract
The topic of this Master´s degree thesis is "Legal consequences of breach of contract in civil law". The aim of this thesis is especially to analyse the legal consequences of the breach of contract under civil law. The text is divided into six chapters. Each chapter characterizes the particular consequence of the breach of contract. Each chapter also shows main differences and and possible advantages or disadvantages its enactment in the new Civil Code that came into effect on 1st January 2014
The first chapter deals with the pre-contractual liability. This chapter includes description of the pre-contractual negotiation and its main elements recognized within the framework of the Czech legal system. The chapter two analyzes aspects of delay in civil commitments in the law system of the Czech Republic with focus on the consequences a delay may cause. The third chapter explains essential points of the withdrawal from a contract. The fourth chapter describes and analyzes the legal institute of liability for defects, the issues regarding the liability for defect, its impact and also mentions some practical aspects related to it.Chapter five deals with the civil liability for damage. The aim of this chapter is to provide a basic overviewand to clarify crucial aspects of this legal institute. Chapter six describes institute of contractual penalty as frequently used tool of confirming of a debt. The subject of the this chapter is also agreement on contractual penalty and assumptions of creation of the right to a contractual penalty. This chapter then focuses on subjects of contractual penalty, on the nature of the corroborated obligation, and among other things on the character of the contractual penalty.
Conclusion summarizes the whole topic shortly with the focus on the usage of each of above mentioned legal tools.