Platná znění příslušných částí zákonů s vyznačením navrhovaných změn a doplnění
V.
Platná znění příslušných částí zákonů s vyznačením navrhovaných změn a doplnění
Změna trestního zákoníku
§ 39
Stanovení druhu a výměry trestu
(1) Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy; dále přihlédne k chování pachatele po činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, a pokud byl označen jako spolupracující obviněný, též k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Přihlédne také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele.
(2) Povaha a závažnost trestného činu jsou určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem.
(3) Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem (§ 41 a 42), k době, která uplynula od spáchání trestného činu, k případné změně situace a k délce trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou dobu. Při posouzení přiměřenosti délky trestního řízení soud přihlédne ke složitosti věci, k postupu orgánů činných v trestním řízení, k významu trestního řízení pro pachatele a k jeho jednání, kterým přispěl k průtahům v trestním řízení.
(4) K okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, včetně okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující nebo přitěžující. K okolnosti odůvodňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující.
(5) K okolnosti přitěžující se přihlédne,
a) jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné,
b) jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje, aby o ní pachatel věděl.
(6) Při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud
a) u spolupachatelů též k tomu, jakou měrou jednání každého z nich přispělo ke spáchání trestného činu,
b) u organizátora, návodce a pomocníka též k významu a povaze jejich účasti na spáchání trestného činu,
c) u přípravy k zvlášť závažnému zločinu a u pokusu trestného činu též k tomu, do jaké míry se jednání pachatele k dokonání trestného činu přiblížilo, jakož i k okolnostem a k důvodům, pro které k jeho dokonání nedošlo.
(7) Získal-li nebo snažil-li se získat pachatel trestným činem majetkový prospěch, přihlédne k tomu soud při stanovení druhu trestu a jeho výměry; jestliže to nevylučují jeho majetkové nebo osobní poměry, uloží mu s přihlédnutím k výši takového majetkového prospěchu některý z trestů, který ho postihne na majetku (§ 66 až 72), a to jako trest samostatný nebo vedle jiného trestu. Soud zejména zváží uložení peněžitého trestu (§ 67 až 69).
§ 65
Výkon trestu obecně prospěšných prací
(1) Obecně prospěšné práce je odsouzený povinen vykonat osobně a bezplatně ve svém volném čase nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy soud nařídil výkon tohoto trestu. Do této doby se nezapočítává doba, po kterou odsouzený
a) nemohl obecně prospěšné práce vykonávat pro zdravotní nebo zákonné překážky, nebo
b) byl ve vazbě nebo vykonával trest odnětí svobody.
(2)
Jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu
obecně prospěšných prací nevede řádný život, vyhýbá se
nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané
podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, jinak maří
výkon tohoto trestu nebo zaviněně tento trest ve stanovené době
nevykonává, může soud přeměnit, a to i během doby stanovené
pro jeho výkon, trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek
a)
za podmínek §
60 odst. 1 v trest domácího vězení, přitom každá i jen
započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných
prací se počítá za jeden den domácího vězení,
b)
v peněžitý trest a pro případ, že by ve stanovené lhůtě
nebyl tento trest vykonán, stanovit náhradní trest odnětí
svobody, který nesmí být přísnější nežli trest, který by
pachateli hrozil v případě přeměny trestu obecně prospěšných
prací v trest odnětí svobody, nebo
c)
v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho
výkonu; přitom každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného
trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí
svobody.
(2) Jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevede řádný život, vyhýbá se nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně tento trest ve stanovené době nevykonává, může soud přeměnit, a to i během doby stanovené pro jeho výkon, trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každá i jen započatá hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody.
§ 68
Výměra peněžitého trestu
(1) Peněžitý trest se ukládá v denních sazbách a činí nejméně 20 a nejvíce 730 celých denních sazeb.
(2) Denní sazba činí nejméně 100 Kč a nejvíce 50 000 Kč.
(3) Počet denních sazeb soud určí s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu. Dvojnásobek počtu denních sazeb nesmí však ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat horní hranici trestní sazby trestu odnětí svobody. Výši jedné denní sazby peněžitého trestu stanoví soud se zřetelem k osobním a majetkovým poměrům pachatele. Přitom vychází zpravidla z čistého příjmu, který pachatel má nebo by mohl mít průměrně za jeden den.
(4) Příjmy pachatele, jeho majetek a výnosy z něj, jakož i jiné podklady pro určení výše denní sazby mohou být stanoveny odhadem soudu.
(5)
Soud v rozhodnutí uvede počet a výši denních sazeb. Nelze-li
od pachatele podle jeho osobních a majetkových poměrů očekávat,
že peněžitý trest ihned zaplatí,
Se
zřetelem k osobním a majetkovým poměrům pachatele může
stanovit, že peněžitý trest bude zaplacen v přiměřených
měsíčních splátkách; přitom může určit, že výhoda splátek
peněžitého trestu odpadá, jestliže pachatel nezaplatí dílčí
splátku včas.
(6) Peněžitý trest soud neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný.
(7)
Zaplacené částky peněžitého trestu připadají státu.
§
69
Náhradní
trest odnětí svobody
(1)
Ukládá-li soud peněžitý trest, stanoví pro případ, že by ve
stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody
až na čtyři léta. Náhradní trest nesmí však ani spolu
s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat horní hranici
trestní sazby.
(2)
Jestliže pachatel ve stanovené lhůtě nevykoná peněžitý trest,
může jej soud přeměnit
a)
za podmínek §
60 odst. 1 v trest domácího vězení, nebo
b)
v trest obecně prospěšných prací.
(3)
Jestliže pachatel v době od přeměny peněžitého trestu v trest
domácího vězení nebo trest obecně prospěšných prací do
skončení výkonu tohoto trestu nevede řádný život, vyhýbá se
nástupu jeho výkonu, bez závažného důvodu poruší sjednané
podmínky jeho výkonu, jinak maří jeho výkon nebo zaviněně
tento trest ve stanovené době nevykonává, soud jej přemění
v náhradní trest odnětí svobody uložený podle odstavce 1.
(4)
Na pachatele, kterému byl uložen peněžitý trest za přečin
spáchaný z nedbalosti, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile
byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku
pravomocně upuštěno.
§ 69
Výkon peněžitého trestu
(1) Zaplacené částky peněžitého trestu připadají státu.
(2) Jestliže pachatel nezaplatí peněžitý trest na výzvu soudu nebo do uplynutí doby, na kterou byl výkon trestu odložen anebo na kterou byly povoleny splátky, a pokud by vymáhání peněžitého trestu mohlo být zmařeno nebo jestliže je z majetkových poměrů pachatele či jiných okolností zřejmé, že by vymáhání peněžitého trestu bylo bezvýsledné, přemění soud peněžitý trest nebo jeho zbytek v nepodmíněný trest odnětí svobody a rozhodne zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každá zcela nezaplacená částka odpovídající jedné denní sazbě se počítá za dva dny odnětí svobody.
(3) Na pachatele, kterému byl uložen peněžitý trest za jiný trestný čin než zvlášť závažný zločin, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno.
§ 105
Podmínky zahlazení odsouzení
(1) Soud zahladí odsouzení, vedl-li odsouzený po výkonu nebo prominutí trestu anebo po promlčení jeho výkonu řádný život nepřetržitě po dobu nejméně
a) patnácti let, jde-li o odsouzení k výjimečnému trestu,
b) deseti let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody převyšujícímu pět let,
c) pěti let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody převyšujícímu jeden rok,
d) tří let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody nepřevyšujícímu jeden rok nebo k trestu vyhoštění,
e)
jednoho roku, jde-li o odsouzení k trestu domácího vězení, k
trestu propadnutí majetku, k trestu propadnutí věci, k trestu
zákazu pobytu, k trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a
jiné společenské akce nebo k peněžitému trestu za úmyslný
trestný čin
zvlášť závažný zločin.
(2) Jde-li o odsouzení k ztrátě čestných titulů nebo vyznamenání nebo k ztrátě vojenské hodnosti, řídí se doba uvedená v odstavci 1 podle délky trestu odnětí svobody, vedle něhož byl uvedený trest uložen.
(3) Jestliže odsouzený prokázal po výkonu nebo prominutí trestu anebo promlčení jeho výkonu svým velmi dobrým chováním, že se napravil, může soud s přihlédnutím k zájmům chráněným trestním zákonem zahladit odsouzení na žádost odsouzeného nebo toho, kdo je oprávněn nabídnout záruku za dovršení nápravy odsouzeného, i před uplynutím doby uvedené v odstavci 1.
(4) Doba uvedená v odstavci 1 se v případě, že se u podmíněně propuštěného má za to, že trest byl vykonán dnem, kdy odsouzený byl podmíněně propuštěn, řídí délkou skutečného výkonu trestu; v případě, že trest byl zmírněn rozhodnutím prezidenta České republiky, řídí se délkou trestu takto zmírněného.
(5) Bylo-li pachateli uloženo více trestů vedle sebe, nelze odsouzení zahladit, pokud neuplyne doba pro zahlazení toho trestu, k jehož zahlazení tento zákon stanoví dobu nejdelší.
(6) Ustanovení odstavce 5 se užije přiměřeně též na případ, kdy pachateli bylo uloženo vedle sebe více trestů, u kterých může podle tohoto zákona nastat účinek, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.
(7) I v případě, že uplynula doba uvedená v odstavci 1, odsouzení nelze zahladit, nebylo-li dosud vykonáno nebo jinak ukončeno uložené ochranné opatření; toto ustanovení se přiměřeně použije i tam, kde trestní zákon stanoví, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.
Změna trestního řádu
§ 47
(1) Byla-li poškozenému způsobena trestným činem škoda nebo nemajetková újma, nebo získal-li obviněný takovým trestným činem na jeho úkor bezdůvodné obohacení, lze nárok až do pravděpodobné výše škody nebo nemajetkové újmy nebo až do pravděpodobného rozsahu bezdůvodného obohacení zajistit na majetku obviněného. Zajišťovat nelze nárok, který nelze v trestním řízení uplatnit. K zajištění nelze užít majetek, který je podle zvláštního právního předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění.
(2) O zajištění podle odstavce 1 rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo poškozeného, v přípravném řízení státní zástupce na návrh poškozeného. V přípravném řízení může státní zástupce nárok zajistit i bez návrhu poškozeného, vyžaduje-li to ochrana jeho zájmů, zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení.
(3) Je-li poškozenému známo, že obviněný je vlastníkem nemovité věci nebo má některou movitou věc umístěnu mimo místo jeho trvalého nebo jiného pobytu, uvede podle možností již v návrhu na zajištění svého nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, kde taková věc je.
(4) Soud a v přípravném řízení státní zástupce v usnesení o zajištění zakáže obviněnému, aby majetek uvedený v rozhodnutí o zajištění a případně též majetek, který bude při výkonu takového rozhodnutí sepsán, po oznámení usnesení převedl na jiného nebo jej zatížil anebo aby jej záměrně poškozoval nebo ničil. Dále mu uloží, aby předsedovi senátu a v přípravném řízení státnímu zástupci do 15 dnů od oznámení usnesení a u následně sepsaného majetku v jimi stanovené lhůtě sdělil, zda a kdo má k zajištěnému majetku předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ním nakládat, a bylo-li zajištěno majetkové právo, též kdo je osobou povinnou poskytnout odpovídající plnění, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66). Je-li to zapotřebí pro účely zajištění, lze v usnesení o zajištění nebo i v dodatečném usnesení zakázat nebo omezit také výkon dalších práv souvisejících se zajištěným majetkem, a to včetně práv teprve v budoucnu vzniklých. Právní jednání učiněné v rozporu se zákazy uvedenými ve větě první a třetí je neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; o tom je třeba obviněného poučit.
(5)
S majetkem obviněného, na který se vztahuje rozhodnutí o
zajištění podle odstavců 1 a 2, lze v rámci výkonu rozhodnutí,
veřejné dražby, exekuce nebo insolvenčního řízení nakládat
jen po předchozím souhlasu soudu a v přípravném řízení
státního zástupce;
to neplatí, je-li výkon rozhodnutí prováděn nebo je-li s
tímto majetkem v exekučním nebo insolvenčním řízení anebo ve
veřejné dražbě nakládáno k uspokojení pohledávky státu.
Na úhradu pohledávek, které jsou předmětem výkonu
rozhodnutí, veřejné dražby, exekuce nebo insolvenčního řízení,
se přednostně použije majetek nedotčený rozhodnutím o
zajištění.
(6) Práva třetích osob k zajištěnému majetku lze uplatnit podle zvláštního právního předpisu.
(7) Poškozený musí být o zajištění jeho nároku vždy vyrozuměn s upozorněním na důvody, pro něž se zajištění podle § 48 odst. 1 zruší.
(8) Výkon rozhodnutí o zajištění nároku poškozeného a postup při správě zajištěného majetku stanoví zvláštní právní předpis. Při vrácení, vydání a jiném nakládání se zajištěnou věcí, která byla vydána nebo odňata, se postupuje přiměřeně podle ustanovení o vrácení, vydání a jiném nakládání s věcí důležitou pro trestní řízení.
§ 73a
Peněžitá záruka
(1) Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu též tehdy, jestliže přijme složenou peněžitou záruku, jejíž výši určil. Je-li však obviněný stíhán pro trestný čin vraždy (§ 140 trestního zákoníku), těžkého ublížení na zdraví (§ 145 trestního zákoníku), mučení a jiného nelidského a krutého zacházení podle § 149 odst. 3, 4 trestního zákoníku, obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku), loupeže podle § 173 odst. 4 trestního zákoníku, braní rukojmí podle § 174 odst. 3, 4 trestního zákoníku, znásilnění podle § 185 odst. 3, 4 trestního zákoníku, pohlavního zneužití podle § 187 odst. 3, 4 trestního zákoníku, obecného ohrožení podle § 272 odst. 2, 3 trestního zákoníku, vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků (§ 280 trestního zákoníku), nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 3, 4 trestního zákoníku, získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou (§ 290 trestního zákoníku), zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle § 292 odst. 2, 3 trestního zákoníku, vlastizrady (§ 309 trestního zákoníku), rozvracení republiky (§ 310 trestního zákoníku), teroristického útoku (§ 311 trestního zákoníku), teroru (§ 312 trestního zákoníku), sabotáže (§ 314 trestního zákoníku), vyzvědačství (§ 316 trestního zákoníku), spolupráce s nepřítelem (§ 319 trestního zákoníku), válečné zrady (§ 320 trestního zákoníku), genocidia (§ 400 trestního zákoníku), útoku proti lidskosti (§ 401 trestního zákoníku), apartheidu a diskriminace skupiny lidí (§ 402 trestního zákoníku), agrese (§ 405a trestního zákoníku), přípravy útočné války (§ 406 trestního zákoníku), styků ohrožujících mír (§ 409 trestního zákoníku), použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje (§ 411 trestního zákoníku), válečné krutosti (§ 412 trestního zákoníku), perzekuce obyvatelstva (§ 413 trestního zákoníku), plenění v prostoru válečných operací (§ 414 trestního zákoníku), zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků (§ 415 trestního zákoníku), nebo zneužití vlajky a příměří (§ 416 trestního zákoníku), a je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. c), nelze peněžitou záruku přijmout. Se souhlasem obviněného může peněžitou záruku složit i jiná osoba, musí však být před jejím přijetím seznámena s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván důvod vazby.
(2) Na návrh obviněného nebo osoby, která nabízí složení peněžité záruky, orgán uvedený v odstavci 1 rozhodne, že
a) přijetí peněžité záruky je přípustné, a zároveň s přihlédnutím k osobě a k majetkovým poměrům obviněného nebo toho, kdo za něho složení peněžité záruky nabízí, k povaze a závažnosti trestného činu, pro který je obviněný stíhán, a závažnosti důvodů vazby určí výši peněžité záruky v odpovídající hodnotě od 10 000 Kč výše a způsob jejího složení, nebo
b) vzhledem k okolnostem případu nebo závažnosti skutečností odůvodňujících vazbu nabídku peněžité záruky nepřijímá.
(3) Pokud orgán uvedený v odstavci 1 rozhodne, že přijetí peněžité záruky je přípustné, může zároveň rozhodnout o uložení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí. Pro případy podle věty první se § 73 odst. 5 až 7 použijí obdobně.
(4) Xxxx a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce rozhodne, že peněžitá záruka připadá státu, jestliže obviněný
a) uprchne, skrývá se nebo neoznámí změnu svého pobytu, a znemožní tak doručení předvolání nebo jiné písemnosti soudu, státního zástupce nebo policejního orgánu,
b) zaviněně se nedostaví na předvolání k úkonu trestního řízení, jehož provedení je bez jeho přítomnosti vyloučeno,
c) opakuje trestnou činnost nebo se pokusí dokonat trestný čin, který dříve nedokonal nebo který připravoval nebo kterým hrozil, nebo
d)
se vyhýbá výkonu uloženého trestu odnětí svobody nebo
peněžitého trestu nebo
výkonu
náhradního
trestu odnětí svobody za peněžitý trest.
(5) Peněžitou záruku zruší nebo změní její výši na návrh obviněného nebo osoby, která ji složila, anebo i bez návrhu soud nebo státní zástupce, který v té době vede řízení, jestliže pominuly důvody, které k jejímu přijetí vedly, nebo se změnily okolnosti rozhodné pro určení její výše. Rozhodne-li o zrušení peněžité záruky nebo o jejím připadnutí státu, přezkoumá zároveň, zda nejsou dány důvody pro rozhodnutí o vzetí do vazby, a případně provede potřebné úkony.
(6) Nerozhodne-li soud jinak, trvá peněžitá záruka u obviněného, který byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo peněžitému trestu, do dne, kdy obviněný nastoupí výkon trestu odnětí svobody, zaplatí peněžitý trest a náklady trestního řízení; odstavec 7 tím není dotčen. Nezaplatí-li obviněný peněžitý trest nebo náklady trestního řízení ve stanovené lhůtě, na jejich zaplacení se použijí prostředky z peněžité záruky.
(7) Byla-li odsuzujícím rozsudkem obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích a poškozený o to ve stanovené lhůtě požádá, peněžitá záruka se poté, co odsouzený splnil své povinnosti uvedené v odstavci 6, použije k úhradě pohledávky poškozeného. Nepostačují-li prostředky z peněžité záruky k uspokojení pohledávek všech poškozených, tyto pohledávky se uspokojí poměrně.
(8) Jakmile je možno peněžitou záruku použít k úhradě pohledávky poškozeného podle odstavce 7, soud o tom poškozeného vyrozumí. Nepožádá-li poškozený o využití peněžité záruky k úhradě své pohledávky do tří měsíců od tohoto vyrozumění, peněžitá záruka se vrátí odsouzenému nebo osobě, která peněžitou záruku složila. O tom je třeba poškozeného poučit.
(9) Na důvody, pro které peněžitá záruka může připadnout státu, být použita na zaplacení peněžitého trestu, nákladů trestního řízení nebo k uhrazení pohledávky poškozeného, musí být obviněný a osoba, která peněžitou záruku složila, předem upozorněni.
§ 79e
Účinky zajištění
(1)
Právní jednání učiněné osobou, vůči níž směřují zákazy
uvedené v rozhodnutí
o zajištění, v rozporu se zákazy v
něm uvedenými, je neplatné; o tom je třeba tuto osobu poučit.
Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
(2)
S věcí, na kterou se vztahuje rozhodnutí o zajištění, lze v
rámci výkonu rozhodnutí, veřejné dražby, exekuce nebo
insolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu
předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce;
to neplatí, je-li výkon rozhodnutí prováděn nebo je-li s touto
věcí v exekučním nebo insolvenčním řízení anebo ve veřejné
dražbě nakládáno k uspokojení pohledávky státu.
Na úhradu pohledávek, které jsou předmětem výkonu rozhodnutí,
veřejné dražby, exekuce nebo insolvenčního řízení, se
přednostně použije věc nedotčená rozhodnutím o zajištění.
(3) Je-li k převodu nebo ke zřízení práva k zajištěné věci nutný zápis do evidence vedené podle jiných právních předpisů, orgán nebo osoba, které vedou takovou evidenci, mohou po doručení rozhodnutí o zajištění provést zápis k takové věci na základě právního jednání osoby, jíž byla věc zajištěna, jen s předchozím souhlasem předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce.
(4) Byl-li podle katastrálního zákona podán návrh na zápis práv k nemovité věci do katastru nemovitostí na základě právního jednání osoby, jíž byla nemovitá věc zajištěna, před vydáním usnesení o jejím zajištění, a do doby vydání usnesení o jejím zajištění o něm nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, ztrácí podaný návrh své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o jejím zajištění.
(5) Je-li zajištěna pohledávka na účtu, zajištění se vztahuje na peněžní prostředky, které se nacházejí na účtu v okamžiku, v němž je bance nebo jinému subjektu, který vede účet pro jiného, doručeno rozhodnutí o jejich zajištění, až do výše částky uvedené v tomto rozhodnutí a jejího příslušenství. Převyšuje-li částka uvedená v rozhodnutí o zajištění zůstatek peněžních prostředků na účtu, vztahuje se zajištění i na peněžní prostředky, které na účet dodatečně dojdou, a to do výše částky uvedené v rozhodnutí, včetně jejího příslušenství. Nestanoví-li tento zákon jinak, od okamžiku doručení usnesení o zajištění pohledávky na účtu bance nebo jinému subjektu oprávněnému vést účet pro jiného je zakázáno jakkoli disponovat s peněžními prostředky, které se na účtu nacházejí, až do výše zajištění.
§ 89
Obecná ustanovení
(1) V trestním stíhání je v nezbytném rozsahu třeba dokazovat zejména:
a) zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin,
b) zda tento skutek spáchal obviněný, případně z jakých pohnutek,
c) podstatné okolnosti mající vliv na posouzení povahy a závažnosti činu,
d)
podstatné okolnosti k posouzení osobních poměrů
pachatele,
rodinných, majetkových a jiných
poměrů
obviněného,
e) podstatné okolnosti umožňující stanovení následku, výše škody způsobené trestným činem a bezdůvodného obohacení,
f) okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.
(2) Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu.
(3) Důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení nesmí být použit v řízení s výjimkou případu, kdy se použije jako důkaz proti osobě, která takového donucení nebo hrozby donucení použila.
§ 91
(1)
Před prvním výslechem je třeba zjistit totožnost obviněného,
dotázat
se jej na jeho rodinné, majetkové a výdělkové poměry a
předchozí tresty,
objasnit mu podstatu sděleného obvinění a poučit jej o jeho
právech a o trestních následcích křivého obvinění a pomluvy.
Je-li vedeno řízení pro trestný čin, u něhož lze sjednat
dohodu o vině a trestu, musí být obviněný v rámci poučení
upozorněn také na skutečnost, že v přípravném řízení
může se státním zástupcem za přítomnosti obhájce sjednat
dohodu o vině a trestu, kterou schvaluje soud. Obviněného je
třeba poučit o podstatě a důsledcích sjednání dohody o vině a
trestu, o tom, že se vzdává práva na projednání věci v hlavním
líčení a práva podat odvolání proti rozsudku, kterým soud
schválil dohodu o vině a trestu, s výjimkou případu, kdy
takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu, s níž
souhlasil (§
245 odst. 1 věta druhá), a o podmínkách, za nichž může
soud rozhodnout o řádně uplatněném nároku poškozeného (§
314r odst. 4). Obsah poučení se poznamená v protokole.
Nelze-li totožnost obviněného ihned zjistit, je nutno k protokolu
o jeho výslechu připojit takové důkazy, aby tato osoba nemohla
být zaměněna s jinou.
(2) Je-li obviněných více, vyslýchají se odděleně.
§ 92
(1) Výslech obviněného se koná tak, aby poskytl pokud možno úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízení. Obviněný nesmí být žádným způsobem donucován k výpovědi nebo k doznání. Při výslechu je nutno šetřit jeho osobnost.
(2) Při výslechu je třeba podrobně se obviněného dotázat na jeho osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry tak, aby pro případ rozhodnutí o vině a trestu obviněného byly zjištěny skutečnosti v rozsahu nezbytném pro stanovení druhu trestu a jeho výměry. Dále je třeba dotázat se na předchozí tresty a na další trestní stíhání obviněného.
(2)
(3)
Obviněnému musí být dána možnost se k obvinění podrobně
vyjádřit, zejména souvisle vylíčit skutečnosti, které jsou
předmětem obvinění, uvést okolnosti, které obvinění zeslabují
nebo vyvracejí, a nabídnout o nich důkazy.
(3)
(4)
Obviněnému
mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k odstranění
neúplnosti, nejasnosti a rozporů. Otázky musí být kladeny jasně
a srozumitelně bez předstírání klamavých a nepravdivých
okolností; nesmí v nich být naznačeno, jak na ně odpovědět.
§ 151
Náklady trestního řízení, jež nese stát
(1) Náklady nutné k provedení trestního řízení včetně řízení vykonávacího nese stát; nenese však vlastní náklady obviněného, zúčastněné osoby a poškozeného, ani vydání způsobená zvolením obhájce a zmocněnce. Stát však nese náklady na nutnou obhajobu, které obviněnému vznikly v důsledku podání stížnosti pro porušení zákona.
(2) Obhájce, který byl obviněnému ustanoven, má vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštního předpisu2). Nárok je třeba uplatnit do jednoho roku ode dne, kdy se obhájce dozvěděl, že povinnost obhajovat skončila, jinak nárok zaniká; tento nárok obhájce, je-li plátcem daně z přidané hodnoty, se zvyšuje o částku odpovídající této dani, kterou je obhájce povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu3). Ustanovení věty druhé se použije i v případě, kdy obhájce je společníkem právnické osoby zřízené podle zvláštních právních předpisů upravujících výkon advokacie3a) a plátcem daně je tato právnická osoba.
(3) O výši odměny a náhradě hotových výdajů rozhodne na návrh obhájce orgán činný v trestním řízení, který vedl řízení v době, kdy obhájci povinnost obhajovat skončila, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději do dvou měsíců od podání návrhu. V řízení před soudem rozhodne předseda senátu soudu prvního stupně. Na návrh obhájce může orgán činný v trestním řízení přijmout opatření, aby obhájci byla poskytnuta ještě před skončením trestního stíhání přiměřená záloha na odměnu a náhradu hotových výdajů, jestliže je to odůvodněno dobou trvání trestního stíhání nebo jinými závažnými důvody.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(5) Odměnu a náhradu hotových výdajů je třeba uhradit bez zbytečného odkladu po jejich přiznání, nejpozději do 30 dnů.
(6) Ustanovení odstavců 2 až 5 se přiměřeně užijí na rozhodování o výši odměny a náhradě hotových výdajů zvoleného obhájce obviněným, který má nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu, a zvoleného nebo ustanoveného zmocněnce poškozeného, který má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu.
§ 152
Povinnost k náhradě nákladů trestního řízení
(1) Byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu
a) náklady spojené s výkonem vazby,
b) odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, pokud nemá nárok na obhajobu bezplatnou,
c) náklady spojené s využitím elektronického kontrolního systému při podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a při nahrazení vazby,
d)
náklady spojené s výkonem trestu odnětí svobody a
s výkonem trestu domácího vězení a,
e) náklady spojené s výkonem trestu domácího vězení a
e)
f)
paušální částkou ostatní náklady, jež nese stát.
(2) Denní sazbu připadající na náklady spojené s výkonem vazby, náklady spojené s využitím elektronického kontrolního systému při podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a při nahrazení vazby a náklady spojené s výkonem trestu domácího vězení a způsob úhrady těchto nákladů stanoví Ministerstvo spravedlnosti obecně závazným právním předpisem.
(3)
Paušální částku uvedenou v odstavci 1 písm. e)
f)
stanoví
obecně závazným právním předpisem ministerstvo spravedlnosti.
(4) Úhradu nákladů spojených s výkonem trestu odnětí svobody upravuje zákon o výkonu trestu odnětí svobody.
§
152a
Při
správě placení pohledávek uvedených v § 152 odst. 1 se
postupuje podle daňového řádu.
§ 154
Povinnost
k náhradě nákladů poškozeného
spojených
s účastí poškozeného v trestním řízení
(1) Byl-li poškozenému alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, je odsouzený, jemuž byla povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení uložena, povinen nahradit poškozenému též náklady potřebné k účelnému uplatnění tohoto nároku v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce.
(2) Soud i v případě, že poškozenému nebyl přiznán nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení ani zčásti, rozhodne na návrh poškozeného o tom, že se odsouzenému ukládá povinnost uhradit poškozenému zcela nebo zčásti náklady související s účastí poškozeného v trestním řízení (§ 155 odst. 4), nebrání-li tomu povaha věci a okolnosti případu, zejména spoluzavinění poškozeného. Z důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu přiměřeně sníží; přitom vezme v úvahu zejména povahu trestného činu, osobní a majetkové poměry poškozeného a odsouzeného. Snížení nelze provést, jde-li o úmyslný trestný čin.
(3) Odsouzený je povinen nahradit státu náklady vzniklé ustanovením zmocněnce poškozenému nebo zvolením zmocněnce poškozeným, který má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu, nebrání-li tomu povaha věci a okolnosti případu, zejména spoluzavinění poškozeného. Jde-li o nedbalostní trestný čin, soud z důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu přiměřeně sníží; přitom vezme v úvahu zejména povahu trestného činu a osobní a majetkové poměry odsouzeného.
§ 155
(1) O povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů spojených s výkonem vazby a s využitím elektronického kontrolního systému při nahrazení vazby a o povinnosti k náhradě odměny a hotových výdajů uhrazených ustanovenému obhájci státem [§ 152 odst. 1 písm. a), b)] rozhodne po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně.
(2) O povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů spojených s výkonem trestu domácího vězení rozhodne po výkonu trestu nebo jeho části předseda senátu soudu prvního stupně.
(3) O povinnosti odsouzeného, který byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, hradit náklady spojené s využitím elektronického kontrolního systému rozhodne předseda senátu soudu, který odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody propustil. Při tom se přiměřeně použijí zvláštní právní předpisy upravující náhrady nákladů spojené s výkonem trestu domácího vězení a způsob úhrady.
(4) O povinnosti odsouzeného nahradit poškozenému náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení v trestním řízení nebo jiné náklady související s účastí poškozeného v trestním řízení a o jejich výši rozhodne po právní moci rozsudku na návrh poškozeného předseda senátu soudu prvního stupně; nárok je třeba uplatnit do jednoho roku od právní moci odsuzujícího rozsudku, jinak zaniká.
(5) O povinnosti odsouzeného hradit státu náklady vzniklé ustanovením zmocněnce poškozenému nebo zvolením zmocněnce poškozeným, který má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu, a o jejich výši rozhodne po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně i bez návrhu.
(6) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 5 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 156
Jestliže
náklady stanovené paušální částkou [§
152 odst. 1 písm. e)
f)
a
§
153 odst. 1] nebyly zaplaceny kolkovými známkami, rozhodne o
povinnosti k jejich náhradě po právní moci rozsudku předseda
senátu soudu prvního stupně.
§ 175a
(1) Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný, může státní zástupce zahájit jednání o dohodě o vině a trestu na návrh obviněného nebo i bez takového návrhu. Neshledá-li státní zástupce návrh obviněného důvodným, vyrozumí o svém stanovisku obviněného, a má-li obviněný obhájce, též jeho.
(2) K jednání o dohodě o vině a trestu státní zástupce předvolá obviněného; o době a místu jednání vyrozumí obhájce obviněného a poškozeného, který výslovně neprohlásil, že se vzdává procesních práv, které mu zákon jako poškozenému přiznává. Poškozeného zároveň upozorní na možnost uplatnit nejpozději při prvním jednání o dohodě o vině a trestu nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích, jež mu byla trestným činem způsobena, nebo na vydání bezdůvodného obohacení, které bylo na jeho úkor získáno.
(3) Podmínkou sjednání dohody o vině a trestu je prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán, pokud na základě dosud opatřených důkazů a dalších výsledků přípravného řízení nejsou důvodné pochybnosti o pravdivosti jeho prohlášení. Dohodu o vině a trestu sjednává státní zástupce s obviněným za přítomnosti obhájce.
(4) Má-li státní zástupce za to, že jsou splněny zákonné podmínky pro uložení ochranného opatření, upozorní obviněného na možnost postupu podle § 178 odst. 2 i v případě, že dojde k sjednání dohody o vině a trestu, ve které nebude ochranné opatření dohodnuto. Bez tohoto upozornění může postupovat podle § 178 odst. 2 jen, pokud důvody pro uložení ochranného opatření vyšly najevo až po podání návrhu na schválení dohody o vině a trestu soudu.
(5) Státní zástupce při sjednávání dohody o vině a trestu dbá také na zájmy poškozeného. Je-li poškozený sjednávání dohody o vině a trestu přítomen, vyjádří se zejména k rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení. Dohodu o vině a trestu lze sjednat i bez přítomnosti poškozeného, nedostaví-li se k jednání, ačkoli o něm byl řádně vyrozuměn, nebo nedostaví-li se k jednání a nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení již uplatnil nebo prohlásil, že jej uplatňovat nebude. Uplatnil-li poškozený, který není jednání přítomen, nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, může se státní zástupce za poškozeného dohodnout s obviněným o rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení až do výše uplatněného nároku.
(6) Dohoda o vině a trestu obsahuje
a) označení státního zástupce, obviněného a poškozeného, byl-li přítomen sjednávání dohody o vině a trestu a souhlasí-li s rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení,
b) datum a místo jejího sepsání,
c) popis skutku, pro který je obviněný stíhán, s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, případně jiných okolností, za nichž k němu došlo, tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem,
d) označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a to jeho zákonným pojmenováním, uvedením příslušného ustanovení zákona a všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu,
e) prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán a který je předmětem sjednané dohody o vině a trestu,
f)
v souladu s trestním zákoníkem dohodnutý druh, výměru a způsob
výkonu trestu včetně délky zkušební doby a
v případech stanovených trestním zákoníkem trestu náhradního,
případně upuštění od potrestání, a rozsah přiměřených
omezení a povinností v případě, že to trestní zákoník
umožňuje a že byly dohodnuty; při dohodě o druhu a výměře
trestu se přihlédne i k tomu, zda obviněný trestným činem
získal nebo se snažil získat majetkový prospěch (§ 39 odst. 7
trestního zákoníku),
g) rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení, bylo-li dohodnuto,
h) ochranné opatření, přichází-li v úvahu jeho uložení a bylo-li dohodnuto,
i) podpis státního zástupce, obviněného a obhájce a podpis poškozeného, byl-li přítomen sjednávání dohody o vině a trestu a souhlasí-li s rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení.
(7) Dojde-li ke sjednání dohody o vině a trestu, státní zástupce její opis doručí obviněnému, jeho obhájci a poškozenému, který uplatnil řádně a včas své nároky (§ 43 odst. 3). Nedojde-li k dohodě o vině a trestu, provede o tom státní zástupce záznam do protokolu; v takovém případě se k prohlášení viny učiněnému obviněným v dalším řízení nepřihlíží.
(8) Dohodu o vině a trestu nelze sjednat v řízení o zvlášť závažném zločinu a v řízení proti uprchlému.
§ 314e
(1) Samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.
(2) Trestním příkazem lze uložit
a) trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu,
b) domácí vězení do jednoho roku,
c) trest obecně prospěšných prací,
d) trest zákazu činnosti do pěti let,
e) peněžitý trest,
f) trest propadnutí věci,
g) vyhoštění do pěti let,
h) zákaz pobytu do pěti let,
i) trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce do pěti let.
(3) Trest obecně prospěšných prací může být trestním příkazem uložen pouze po předchozím vyžádání si zprávy probačního úředníka obsahující zjištění o možnostech výkonu tohoto trestu a o zdravotní způsobilosti obviněného, včetně stanoviska obviněného k uložení tohoto druhu trestu. Trest obecně prospěšných prací je ukládán s přihlédnutím k této zprávě.
(4) Trest domácího vězení může být trestním příkazem uložen pouze po předchozím vyžádání si zprávy probačního úředníka obsahující zjištění o možnostech výkonu tohoto trestu, včetně stanoviska obviněného k uložení tohoto druhu trestu. Trest domácího vězení je ukládán s přihlédnutím k této zprávě.
(5)
Náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nesmí ani s
uloženým trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok.
(6)
(5)
Trestní příkaz nelze vydat
a) v řízení proti osobě, jejíž svéprávnost je omezena,
b) jestliže má být rozhodováno o ochranném opatření,
c) jestliže má být uložen souhrnný trest nebo společný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem.
(7)
(6)
Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky
spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního
příkazu obviněnému.
§ 340b
Přeměna
trestu obecně prospěšných prací v
trest domácího vězení, v peněžitý trest nebo
v trest odnětí svobody
(1)
O přeměně trestu obecně prospěšných prací nebo o přeměně
jeho zbytku v
trest domácího vězení, v peněžitý trest nebo
v trest odnětí svobody, jakož i o ponechání trestu obecně
prospěšných prací v platnosti při stanovení dohledu nebo
dalších dosud neuložených přiměřených omezení, přiměřených
povinností nebo případně výchovných omezení, rozhodne bez
zbytečného odkladu předseda senátu na návrh probačního
úředníka pověřeného kontrolou nad výkonem tohoto trestu nebo
na návrh obecního úřadu nebo instituce, u nichž jsou obecně
prospěšné práce vykonávány, podaný prostřednictvím tohoto
probačního úředníka, nebo i bez takového návrhu ve veřejném
zasedání. O těchto rozhodnutích předseda senátu vyrozumí
středisko Probační a mediační služby v obvodu soudu, v němž
je trest obecně prospěšných prací vykonáván.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 341
Jakmile
se stal vykonatelným rozsudek, podle něhož je odsouzený povinen
zaplatit peněžitý trest, vyzve předseda senátu odsouzeného, aby
jej zaplatil
do patnácti dnů a upozorní ho, že jinak bude zaplacení vymáháno
do
jednoho měsíce zaplatil, a upozorní ho, že jinak bude peněžitý
trest vymáhán nebo přeměněn v nepodmíněný trest odnětí
svobody.
§ 342
(1) Na žádost odsouzeného může předseda senátu z důležitých důvodů
a)
odložit výkon peněžitého trestu, a to na dobu nejvýše tří
měsíců ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci
jednoho
roku od uplynutí lhůty podle § 341,
nebo
b)
povolit splácení peněžitého trestu po
částkách tak, aby byl celý zaplacen nejpozději do jednoho
roku ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci v
přiměřených splátkách.
(2)
Pominou-li důvody, pro které byl výkon peněžitého trestu
odložen, nebo nedodržuje-li odsouzený bez závažného důvodu
splátky, může
předseda senátu povolení odkladu nebo splátek odvolat
odvolá.
§ 342a
(1) Předseda senátu upustí od výkonu peněžitého trestu nebo jeho zbytku, jestliže
a) odsouzený se v důsledku okolností na jeho vůli nezávislých stal dlouhodobě neschopným peněžitý trest zaplatit, nebo
b) by výkonem trestu byla vážně ohrožena výživa nebo výchova osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
§ 343
(1) Předseda senátu nařídí, aby peněžitý trest byl vymáhán, nezaplatí-li jej odsouzený
a)
do patnácti
dnů
jednoho
měsíce poté,
co byl k zaplacení vyzván,
b)
do patnácti
dnů
jednoho
měsíce poté,
co mu bylo oznámeno rozhodnutí, jímž povolený odklad nebo
povolené splácení byly odvolány, nebo
c) do uplynutí doby, na kterou byl výkon trestu odložen.
(2) Vymáhání peněžitého trestu předseda senátu nenařídí, postačují-li na jeho zaplacení prostředky z peněžité záruky nebo je-li z majetkových poměrů odsouzeného či jiných okolností zřejmé, že by vymáhání bylo bezvýsledné.
(2)
(3)
Bylo-li nařízeno vymáhání peněžitého trestu, jehož výkon je
zajištěn na majetku odsouzeného, na jeho úhradu se přednostně
užije zajištěný majetek.
(3)
(4)
Při
správě placení peněžitého trestu se postupuje podle daňového
řádu.
§
344
(1)
Soud upustí od výkonu peněžitého trestu nebo jeho zbytku,
jestliže se odsouzený v důsledku okolností na jeho vůli
nezávislých stal dlouhodobě neschopným peněžitý trest zaplatit
nebo by výkonem trestu byla vážně ohrožena výživa nebo výchova
osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona
povinen pečovat.
(2)
O přeměně peněžitého trestu nebo jeho zbytku v trest domácího
vězení nebo v trest obecně prospěšných prací rozhodne předseda
senátu ve veřejném zasedání.
(3)
Nebyl-li peněžitý trest zaplacen, nepřichází-li v úvahu postup
podle odstavce
1 nebo 2
nebo §
342 odst. 1 a je-li zjevné, že by výkon tohoto trestu mohl být
zmařen, zejména nelze-li peněžitý trest uhradit z majetku
zajištěného pro účely jeho výkonu, nařídí soud výkon
náhradního trestu odnětí svobody nebo jeho poměrné části;
přitom rozhodne o způsobu výkonu náhradního trestu.
(4)
Odsouzený může kdykoliv odvrátit výkon náhradního trestu nebo
jeho poměrné části tím, že trest peněžitý nebo jeho poměrnou
část zaplatí. O tom, jakou část náhradního trestu je třeba
vykonat, rozhodne předseda senátu.
(5)
Proti rozhodnutí podle odstavců
1 až 4 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 344
(1) O přeměně peněžitého trestu nebo jeho zbytku v trest odnětí svobody rozhodne předseda senátu ve veřejném zasedání. Považuje-li předseda senátu podklady a důkazy obsažené ve spise za postačující pro rozhodnutí podle věty první, může se souhlasem odsouzeného a státního zástupce takové rozhodnutí učinit mimo veřejné zasedání; před rozhodnutím umožní odsouzenému, aby se k věci vyjádřil.
(2) Odsouzený může kdykoliv odvrátit výkon trestu odnětí svobody, na který byl přeměněn peněžitý trest nebo jeho zbytek, tím, že peněžitý trest nebo jeho část zaplatí. Nebyl-li peněžitý trest zaplacen zcela a nebyla-li po přeměně peněžitého trestu zaplacena alespoň částka odpovídající jedné denní sazbě, rozhodne předseda senátu o tom, jakou část přeměněného trestu odnětí svobody je třeba vykonat.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
§ 361a
Náklady státu z trestního řízení
Při správě placení pohledávek uvedených v § 152 odst. 1, § 153 odst. 1 a § 154 odst. 3 se postupuje podle daňového řádu. Ke správě placení těchto pohledávek je příslušný soud, s výjimkou pohledávek podle § 152 odst. 1 písm. a) a d), u kterých je ke správě placení příslušná Vězeňská služba.
Změna zákona o soudnictví ve věcech mládeže
§ 27
Peněžité opatření
(1) Peněžité opatření se ukládá za podmínek stanovených v trestním zákoníku15), je-li mladistvý výdělečně činný nebo jeho majetkové poměry uložení takového trestního opatření umožňují. Soud pro mládež může vedle peněžitého opatření uložit i vhodná výchovná opatření.
(2) Soud pro mládež uloží peněžité opatření v rozmezí od deseti do třistašedesátipěti denních sazeb.
(3) Denní sazba činí nejméně 100 Kč a nejvíce 5 000 Kč.
(4)
Náhradní trestní opatření stanoví soud pro mládež až na
jeden rok. Náhradní trestní opatření nesmí však ani spolu s
uloženým odnětím svobody přesahovat horní hranici trestní
sazby snížené podle § 31 odst. 1.
(4) Počet denních sazeb nesmí ani spolu s uloženým odnětím svobody přesahovat horní hranici trestní sazby snížené podle § 31 odst. 1.
(5) Při přeměně peněžitého opatření v trestní opatření odnětí svobody se každá zcela nezaplacená částka odpovídající jedné denní sazbě počítá za jeden den odnětí svobody.
(5)
(6)
Soud pro mládež může po právní moci rozhodnutí o uložení
peněžitého opatření rozhodnout po vyjádření mladistvého, že
jeho zaplacení nebo nevykonaný zbytek bude nahrazen tím, že
mladistvý vykoná obecně prospěšnou činnost v rámci probačního
programu podle § 17 odst. 1, 2 pro tento účel zřízeného, nebo
společensky prospěšnou činnost v rámci výchovné povinnosti
podle § 18 odst. 1 písm. c).
§ 30
Rozhodnutí o osvědčení
(1) Jestliže mladistvý, kterému byl podmíněně odložen výkon peněžitého opatření, vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud pro mládež, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se peněžité opatření vykoná.
(2) Jestliže byla záruka za nápravu mladistvého, kterému byl podmíněně odložen výkon peněžitého opatření, odvolána tím, kdo ji poskytl, přezkoumá soud pro mládež chování mladistvého během zkušební doby, a shledá-li, že podmíněné odložení výkonu peněžitého opatření neplní své poslání, rozhodne, že se peněžité opatření vykoná; jinak podmíněné odložení výkonu peněžitého opatření ponechá v platnosti.
(3) Neučiní-li soud pro mládež do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl vinu mladistvý, kterému byl podmíněně odložen výkon peněžitého opatření, má se za to, že se mladistvý osvědčil.
(4) Bylo-li vysloveno, že se mladistvý, kterému byl podmíněně odložen výkon peněžitého opatření, osvědčil, anebo má-li se za to, že se osvědčil, hledí se něj, jako by nebyl odsouzen.
(5)
Rozhodne-li soud pro mládež podle odstavce 1 nebo 2, že se trestní
opatření vykoná, rozhodne zároveň o náhradním trestním
opatření odnětí svobody (§ 27 odst. 3).
(6)
(5)
Ustanovení
§ 27 odst. 4
5
se
tu užije obdobně.
§ 88a
(1) Rozhodnutím ukládajícím mladistvému náhradní opatření za vazbu, které lze při splnění podmínek stanovených zákonem o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních zaslat jinému členskému státu k uznání a výkonu postupem podle části páté hlavy IV dílů 2 a 3 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, je pravomocné rozhodnutí státního zástupce nebo soudu, kterým bylo rozhodnuto o ponechání obviněného mladistvého na svobodě nebo o jeho propuštění z vazby za současného nahrazení vazby zárukou, slibem, dohledem probačního úředníka nebo předběžným opatřením podle trestního řádu nebo jeho umístěním v péči důvěryhodné osoby podle tohoto zákona.
(2) Rozhodnutím ukládajícím mladistvému peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění, které lze při splnění podmínek stanovených zákonem o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních zaslat jinému členskému státu k uznání a výkonu postupem podle části páté hlavy VI dílu 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, je pravomocné rozhodnutí soudu, kterým bylo uloženo peněžité opatření, nebo kterým byl nařízen podmíněně odložený výkon peněžitého opatření anebo kterým bylo rozhodnuto o povinnosti odsouzeného mladistvého k náhradě nákladů trestního řízení ve prospěch státu, jakož i rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení, kterým byla mladistvému v trestním řízení uložena pořádková pokuta.
(3) Rozhodnutím ukládajícím mladistvému propadnutí nebo zabrání majetku nebo věcí, které lze při splnění podmínek stanovených zákonem o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních zaslat jinému členskému státu k uznání a výkonu postupem podle části páté hlavy VII dílu 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, je pravomocné rozhodnutí soudu, kterým bylo uloženo
a) trestní opatření propadnutí věci,
b) propadnutí náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti,
c) ochranné opatření zabrání věci nebo ochranné opatření zabrání části majetku, nebo
d) zabrání náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti.
(4)
Rozhodnutím ukládajícím mladistvému sankci spojenou se zbavením
osobní svobody, které lze při splnění podmínek stanovených
zákonem
o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních
zaslat jinému členskému státu k uznání a výkonu postupem podle
části páté hlavy VIII dílu 2 zákona
o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, je
pravomocné rozhodnutí soudu, kterým bylo uloženo trestní
opatření nepodmíněného odnětí svobody nebo bylo rozhodnuto o
výkonu jeho zbytku, včetně případů, kdy bylo rozhodnuto
o výkonu podmíněně odloženého trestního opatření odnětí
svobody, o
výkonu
náhradního
trestního opatření odnětí svobody za nevykonané trestní
opatření domácího vězení nebo peněžité trestní opatření,
nebo kterým bylo na nepodmíněné odnětí svobody přeměněno
nebo
kterým bylo na nepodmíněné odnětí svobody přeměněno
nevykonané trestní opatření domácího vězení, peněžité
trestní opatření nebo
trestní
opatření obecně prospěšných prací, nebo kterým byla uložena
zabezpečovací detence, ústavní ochranné léčení nebo ochranná
výchova.
(5) Rozhodnutím ukládajícím mladistvému sankci nespojenou se zbavením osobní svobody, dohled nebo omezení anebo povinnosti, které lze při splnění podmínek stanovených zákonem o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních zaslat jinému členskému státu k uznání a výkonu postupem podle části páté hlavy IX dílu 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, je pravomocné rozhodnutí soudu, kterým byl mladistvému, vůči němuž bylo podmíněně upuštěno od uložení trestního opatření, jemuž byl podmíněně odložen výkon trestního opatření odnětí svobody nebo který byl podmíněně propuštěn z výkonu trestního opatření odnětí svobody, uložen dohled probačního úředníka, povinnost podrobit se probačnímu programu, výchovná povinnost nebo výchovné omezení, a pravomocné rozhodnutí soudu, kterým bylo mladistvému uloženo trestní opatření domácího vězení, obecně prospěšných prací, zákazu činnosti, zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce nebo ambulantní ochranné léčení.
(6) Při výkonu rozhodnutí jiného členského státu směřujícího vůči mladistvému, jež bylo uznáno postupem podle části páté hlav IV, VI, VIII a IX zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, se postupuje podle tohoto zákona a podle trestního řádu.
Změna zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních
§ 8
Formy styku s cizozemskými orgány
(1) Justiční orgány se stýkají s cizozemskými orgány prostřednictvím ústředních orgánů; přímo se mohou stýkat, umožňuje-li to mezinárodní smlouva nebo tento zákon.
(2) Ústřední orgány se stýkají s cizozemskými orgány diplomatickou cestou; jiným způsobem se mohou stýkat, umožňuje-li to mezinárodní smlouva nebo tento zákon.
(3)
Styk
s cizozemskými orgány se uskutečňuje zpravidla písemně v
listinné podobě.
(4)
Pokud justiční orgán nebo ústřední orgán požádá o
mezinárodní justiční spolupráci v cizím státu telefonem,
faxem, elektronicky, prostřednictvím mezinárodní policejní
spolupráce, osobně nebo jiným způsobem, následně vždy zašle
cizozemskému orgánu originál žádosti v listinné podobě,
pokud cizozemský orgán výslovně nesdělí, že zaslání
originálu žádosti v listinné podobě nepožaduje.
(5)
Nesnese-li věc zjevně odkladu a nejsou-li pochybnosti o
hodnověrnosti žádosti, justiční orgán nebo ústřední orgán
může zahájit provádění úkonu mezinárodní justiční
spolupráce na základě žádosti cizozemského orgánu učiněné
telefonem, faxem, elektronicky, prostřednictvím mezinárodní
policejní spolupráce, osobně zástupcem cizozemského orgánu nebo
jiným způsobem. Vždy si od cizozemského orgánu vyžádá
dodatečné doručení originálu žádosti v listinné podobě v jím
stanovené lhůtě.
(3) Styk s cizozemskými orgány se uskutečňuje zpravidla písemně.
(4) Pokud justiční orgán nebo ústřední orgán požádá o mezinárodní justiční spolupráci v cizím státu telefonem, faxem, elektronicky, prostřednictvím mezinárodní policejní spolupráce, osobně nebo jiným způsobem, zašle následně cizozemskému orgánu originál žádosti zpravidla v listinné podobě; to neplatí, byla-li žádost zaslána písemně způsobem umožňujícím ověřit její hodnověrnost nebo sdělí-li výslovně cizozemský orgán, že zaslání originálu žádosti nepožaduje. V případě pochybností o hodnověrnosti žádosti nebo z jiného důležitého důvodu zašle na žádost cizozemského orgánu justiční orgán nebo ústřední orgán žádost také jiným požadovaným způsobem.
(5) Nejsou-li pochybnosti o hodnověrnosti žádosti, justiční orgán nebo ústřední orgán může zahájit provádění úkonu mezinárodní justiční spolupráce na základě žádosti cizozemského orgánu učiněné telefonem, faxem, elektronicky, prostřednictvím mezinárodní policejní spolupráce, osobně zástupcem cizozemského orgánu nebo jiným způsobem. Má-li justiční orgán nebo ústřední orgán pochybnosti o hodnověrnosti žádosti nebo považuje-li to z jiného důležitého důvodu za potřebné, vyžádá si od cizozemského orgánu dodatečné doručení žádosti jím stanoveným způsobem a v jím stanovené lhůtě.
(6) Prostřednictvím mezinárodní policejní spolupráce si mohou justiční nebo ústřední orgány s cizozemskými orgány také vyměňovat informace související s vyřizováním žádostí o mezinárodní justiční spolupráci, včetně informací o době a dalších podrobnostech předávání, přebírání a průvozu osob a věcí.
§ 9
(1) Justiční orgán provádí úkony mezinárodní justiční spolupráce nebo zajišťuje jejich provedení bez zbytečného odkladu. Jsou-li pro účely jejich provedení zapotřebí dodatkové informace, neprodleně o ně požádá cizozemský orgán nebo učiní jiné vhodné opatření k jejich zjištění.
(2)
Důkazy, jakož i jiné informace opatřené na základě žádosti
cizozemského orgánu o mezinárodní justiční spolupráci
mohou být předány cizozemskému orgánu až po doručení
originálu této žádosti, ledaže okolnosti případu vyžadují
jejich okamžité předání.
(3)
(2)
Orgány České republiky, jejichž rozhodování může mít vliv na
délku vazby podle tohoto zákona, tak činí s největším
urychlením; na skutečnost, že jejich rozhodování může mít
vliv na délku vazby podle tohoto zákona, je ministerstvo nebo
justiční orgán upozorní.
(4)
(3)
Justiční orgány a ministerstvo při své činnosti podle tohoto
zákona v nezbytném rozsahu získávají prostřednictvím služby
informačního systému základních registrů a v nezbytném
rozsahu využívají referenční údaje obsažené v základním
registru obyvatel, v základním registru právnických osob,
podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci a v
základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí
vedených podle zákona o základních registrech. Ministerstvo
vnitra poskytuje v elektronické podobě způsobem umožňujícím
dálkový přístup justičním orgánům a ministerstvu pro potřeby
jejich postupu podle tohoto zákona údaje o obyvatelích z
informačního systému evidence obyvatel vedeného podle zákona o
evidenci obyvatel, a to
a) jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě jejich změnu, rodné příjmení,
b) datum a místo narození,
c) rodné číslo, pokud bylo přiděleno,
d) adresu místa trvalého pobytu,
e) státní občanství,
f) jméno, popřípadě jména, příjmení a adresu místa trvalého pobytu dítěte, rodičů, popřípadě jiného zákonného zástupce, opatrovníka, sourozenců a manžela, popřípadě partnera, pokud jsou v době poskytnutí údajů naživu.
(5)
(4)
Ustanovení jiných právních předpisů o poskytování údajů z
informačního systému evidence obyvatel vedeného podle zákona o
evidenci obyvatel justičním orgánům nejsou ustanovením odstavce
4
3
dotčena.
(6)
(5)
K předání osobních údajů do cizího státu podle tohoto zákona
se nevyžaduje povolení Úřadu pro ochranu osobních údajů podle
zákona o ochraně osobních údajů.
Sdílení majetku
§ 11a
(1) Česká republika může s cizím státem uzavřít dohodu o sdílení majetku, který byl získán výkonem uložené trestní sankce v trestním řízení vedeném v České republice, pokud je zaručena vzájemnost a stát, s nímž je dohoda sjednávána, poskytl České republice pro dané trestní řízení významnou justiční spolupráci, která přispěla k dosažení jeho účelu.
(2) Pokud byl majetek získán výkonem majetkové trestní sankce, která spadá do působnosti zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení, lze uzavřít dohodu ohledně peněžních prostředků získaných z takové majetkové trestní sankce, nebo jejich zbylé části, poté, co jsou odvedeny do státního rozpočtu.
(3) K uzavření dohody podle odstavce 1 je příslušné Ministerstvo financí. Návrh na uzavření takové dohody může Ministerstvu financí podat soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni, nebo ministerstvo. Soud nebo ministerstvo poskytne Ministerstvu financí potřebnou součinnost pro účely uzavření dohody.
(4) Při uzavírání dohody podle odstavce 1 se přihlédne zejména k povaze trestného činu, povaze majetku a místu, kde se majetek nachází, rozsahu a významu spolupráce poskytnuté cizím státem pro účely trestního řízení vedeného v České republice, zárukám vzájemnosti, mezinárodním souvislostem a vztahům České republiky s konkrétním cizím státem.
(5) Sdílený majetek předává do cizího státu organizační složka státu, které podle zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích přísluší hospodaření s majetkem České republiky.
§ 11b
(1) Česká republika může s cizím státem uzavřít dohodu o sdílení majetku, který byl získán výkonem uložené trestní sankce v trestním řízení vedeném v tomto cizím státě.
(2) K uzavření dohody podle odstavce 1 je příslušné Ministerstvo financí. Návrh na uzavření takové dohody může Ministerstvu financí podat justiční orgán, který poskytl cizozemskému orgánu justiční spolupráci, nebo ministerstvo. Justiční orgán nebo ministerstvo poskytne Ministerstvu financí na jeho žádost potřebnou součinnost pro účely uzavření dohody.
(3) Sdílený majetek převezme z cizího státu organizační složka státu, které podle zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích přísluší hospodaření s majetkem České republiky.
§ 140
Sdílení propadlého nebo zabraného majetku
(1)
Při sdílení majetku, který propadl nebo byl zabrán v cizím
státu na žádost České republiky, se postupuje obdobně podle §
135 odst. 1 věty první a druhé; návrh na uzavření dohody o
sdílení majetku může Ministerstvu financí podat soud, který
uložil
trest nebo ochranné opatření
ve
věci rozhodl v prvním stupni,
na jehož základě majetek propadl nebo byl zabrán, nebo
ministerstvo. Soud nebo ministerstvo poskytne Ministerstvu financí
na jeho žádost potřebnou součinnost pro účely uzavření
dohody.
(2) Sdílený majetek přebírá z cizího státu organizační složka státu, které podle zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích přísluší hospodaření s majetkem České republiky.
§ 146
(1) Justiční orgány poskytují mezinárodnímu soudu potřebnou součinnost v souvislosti s prověřováním a stíháním činů, jejichž stíhání a trestání je v jeho působnosti, včetně činů směřujících proti výkonu spravedlnosti mezinárodním soudem, a v souvislosti s výkonem trestů uložených mezinárodním soudem pro takové činy.
(2) Podle ustanovení této části se postupuje jen tehdy, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva upravující spolupráci s mezinárodním soudem, nebo nestanoví- li jinak předpisy mezinárodní organizace nebo mezinárodního soudu upravující řízení před takovým mezinárodním soudem (dále jen „předpisy mezinárodního soudu“), jde-li o mezinárodní soud uvedený v § 145 odst. 1 písm. a).
(3)
Pro spolupráci s mezinárodním soudem platí přiměřeně
ustanovení části první, nestanoví-li tato část jinak.
Ustanovení § 4, § 12 odst. 3 a § 13 odst. 2 se neužijí.
Ustanovení § 5,
§ 7 odst. 2 a § 9 odst. 2
a
§ 7 odst. 2
se neužijí, jde-li o mezinárodní soud uvedený v § 145
odst. 1 písm. a).
(4) Žádosti a příkazy mezinárodního soudu vyřizují orgány České republiky přednostně a s urychlením.
(5) Orgány České republiky bez souhlasu mezinárodního soudu nezveřejní informace o jeho žádosti nebo příkazu a způsobu jejich vyřízení. Při poskytování informací podle § 6 postupují orgány České republiky v souladu s pokyny mezinárodního soudu, které si vyžádají.
§ 268
Uznání
(1) Nejde-li o případ uvedený v § 264 odst. 2 nebo 3 nebo v § 266 odst. 1, anebo není-li dán důvod pro neuznání rozhodnutí jiného členského státu, samosoudce uzná takové rozhodnutí na území České republiky a současně rozhodne, že se peněžitá sankce nebo jiné peněžité plnění uložené tímto rozhodnutím vykoná.
(2) Byl-li rozhodnutím jiného členského státu uložen peněžitý trest, samosoudce peněžitý trest vykoná jako peněžitý trest pouze v případě, že byl uložen soudem jiného členského státu za skutek, který naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky. V případě, že byl peněžitý trest uložen za skutek, který spočívá v jednání uvedeném v § 265, jež nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky, nebo byl uložen jiným orgánem než soudem, samosoudce peněžitý trest přemění na pokutu.
(3) Byla-li rozhodnutím jiného členského státu uložena pokuta, samosoudce ji nesmí přeměnit na peněžitý trest.
(4) Samosoudce při uznání rozhodnutí jiného členského státu ponechá v něm uloženou peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění v nezměněné výši. V případě, že skutek byl spáchán zcela mimo území jiného členského státu, o jehož rozhodnutí jde, a jeho postihování je podle právního řádu České republiky v pravomoci orgánů České republiky, samosoudce sníží výměru peněžitého trestu nebo pokuty uložených v takovém rozhodnutí na nejvyšší možnou výměru, ve které by mohly být uloženy, jestliže by se o takovém skutku rozhodovalo podle právního řádu České republiky.
(5) Peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění uložené rozhodnutím jiného členského státu samosoudce přepočte z cizí měny na českou měnu podle kursu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou ke dni, kdy bylo takové rozhodnutí vydáno.
(6) Pokud byla rozhodnutím jiného členského státu uložena povinnost zaplatit peněžitou částku do veřejného fondu nebo ve prospěch organizace na podporu obětí, samosoudce tuto povinnost přemění na povinnost zaplatit tuto částku České republice na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti a uloží osobě, vůči níž takové rozhodnutí směřuje, aby peněžitou částku složila ve lhůtě jím stanovené na účet soudu.
(7)
Náhradní trest odnětí svobody za nevykonaný peněžitý trest
může samosoudce stanovit pouze v případě, že členský stát, o
jehož rozhodnutí jde, v osvědčení takovou možnost připouští,
přičemž výměra náhradního trestu odnětí svobody nesmí
přesáhnout výši, která je v osvědčení tímto státem uvedena,
a zároveň horní hranici trestní sazby náhradního trestu odnětí
svobody uvedenou v trestním zákoně.
(7) V případě, že jiný členský stát v osvědčení připouští možnost přeměnit nevykonaný peněžitý trest v trest odnětí svobody, samosoudce stanoví počet denních sazeb tak, aby dvojnásobek počtu denních sazeb a v případě mladistvých počet denních sazeb odpovídal výši trestu odnětí svobody, která je v osvědčení tímto státem uvedena; stanovený počet denních sazeb nesmí být vyšší než počet denních sazeb uvedený v trestním zákoně.
§ 271
Informační povinnost
(1) Samosoudce bez zbytečného odkladu vyrozumí příslušný orgán jiného členského státu o
a) zastavení nebo upuštění od výkonu uznaného rozhodnutí podle právních předpisů České republiky upravujících výkon rozhodnutí, včetně uvedení důvodu takového postupu,
b) upuštění nebo částečném upuštění od výkonu uznaného rozhodnutí podle § 270 odst. 4 až 6,
c) provedení výkonu uznaného rozhodnutí a
d)
nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody.
d) nařízení trestu odnětí svobody, ve který byl peněžitý trest přeměněn.
(2) Samosoudce vyrozumí příslušný orgán jiného členského státu o dalších skutečnostech, považuje-li to za potřebné z hlediska zajištění řádného výkonu uznaného rozhodnutí.
§ 314
(1) Podle tohoto dílu lze zaslat jinému členskému státu k uznání a výkonu pravomocné rozhodnutí soudu, kterým
a)
byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody nebo bylo
rozhodnuto o výkonu jeho zbytku, včetně případů, kdy bylo
rozhodnuto o výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí
svobody, o
výkonu náhradního trestu odnětí svobody za nevykonaný trest
domácího vězení nebo peněžitý trest, nebo kterým byl na
nepodmíněný trest odnětí svobody přeměněn
nebo
kterým byl na nepodmíněný trest odnětí svobody přeměněn
nevykonaný trest domácího vězení, peněžitý trest nebo trest
obecně prospěšných prací, nebo
b) bylo uloženo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody.
(2) Podle tohoto dílu se postupuje, pokud jiný členský stát uplatňuje právní předpisy k provedení příslušného právního předpisu Evropské unie29).
Změna zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení
§ 4
Peněžní prostředky získané výkonem peněžitého trestu
(1) Soud příslušný podle trestního řádu k zajištění výkonu peněžitého trestu, který je majetkovou trestní sankcí podle tohoto zákona, zašle peněžní prostředky získané jeho výkonem neprodleně na zvláštní účet.
(2)
V
případě uvedeném v odstavci 1
Je-li
peněžitý trest majetkovou trestní sankcí podle tohoto zákona,
předseda senátu bez zbytečného odkladu vyrozumí ministerstvo o
a) odložení výkonu peněžitého trestu nebo povolení jeho splácení po částkách anebo o odvolání povolení odkladu nebo splátek,
b) upuštění od výkonu peněžitého trestu nebo jeho zbytku,
c)
nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody nebo jeho
poměrné části,
c) přeměně peněžitého trestu nebo jeho zbytku v trest odnětí svobody,
d)
přeměně peněžitého trestu nebo jeho zbytku v trest domácího
vězení nebo v trest obecně prospěšných prací,
e)
d)
skutečnosti,
že peněžitý trest byl vykonán,
f)
e)
nahrazení
zaplacení peněžitého opatření nebo jeho nevykonaného zbytku
tím, že mladistvý vykoná obecně prospěšnou činnost v
rámci probačního programu pro tento účel zřízeného, nebo
společensky prospěšnou činnost v rámci výchovné povinnosti
podle § 27 odst. 5 zákona o soudnictví ve věcech mládeže,
a
g)
f)
tom,
že pachateli byla udělena milost nebo amnestie, nebo o jiném
rozhodnutí, opatření anebo skutečnosti, v jejichž důsledku
nelze peněžitý trest vykonat nebo jej lze vykonat jen částečně.
24