SMLOUVA O DÍLO NA VYTVOŘENÍ GRAFICKÉHO DÍLA
SMLOUVA O DÍLO NA VYTVOŘENÍ GRAFICKÉHO DÍLA
Číslo smlouvy VUT: 08410/2018/00
uzavřely dle ust. § 2586 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku níže uvedeného dne, měsíce a roku a za následujících podmínek tyto smluvní strany
Vysoké učení technické v Brně
Sídlo: Antonínská 548/1, 601 90 Brno
IČ: 00216305 (veřejná vysoká škola, nezapisuje se do OR)
DIČ: CZ00216305
Bankovní spojení: účet č. 111043273/0300 vedený u ČSOB
Zastoupené: doc. Xxx. Xxxxxxxxxx Xxxxxxxx, Ph.D., MBA, LL.M., kvestorem dále též jako „Objednatel“
A
Xxxxxxxx Xxxxxxxx
Místo podnikání: Ohrozim 65
IČ: 87309319
DIČ: CZ8653124920
Bankovní spojení: 211688003 / 2700, vedený u UniCredit Bank dále též jako „Zhotovitel“
I.
Předmět smlouvy
1. Zhotovitel se zavazuje, že vytvoří grafická díla, specifikovaná v odstavci 2 písm. a) a b) tohoto článku. Objednatel se zavazuje díla bez vad převzít a uhradit zhotoviteli cenu za díla, zhotovitel se
touto smlouvou zavazuje díla xxxxxxxx s nejvyšší péčí a dle požadavků objednatele a poskytnout licenci k dílu dle čl. IV. této smlouvy.
2. Grafická díla spočívají v grafickém zpracování návrhu
a) 13 výstavních panelů pro výstavu Společných sto let, konané ve dvoraně rektorátu VUT, o rozměrech 100 cm na 150 cm, tisknutých na kapa desky o síle 0,5 cm, s umístěným logem VUT a logem Společné století ve spodní části panelu, a
b) 12 výstavních panelů n výstavu o xxxx. Xxx. Xxxxxx Xxxxxx (1896 – 1968), znovuobjevený vědec světového významu, konané v prostorách archivu VUT., o velikosti A0, tisknutých na hlazený papír o tloušťce max. 0,5 mm, s umístěným logem VUT a logem Společné století ve spodní části panelu.
Jednotlivé požadavky na obsah panelů a texty, které mají být na panelech zpracovány jsou uvedeny v příloze č. 1., která je nedílnou součástí této smlouvy
3. Grafická díla specifikovaná v odstavci 2 budou tvořena obrazovým materiálem a textovým materiálem. Zhotovitel dodá grafický návrh včetně seznamů a definic jednotlivých použitých fontů a stylů písma, jazykových korektur a tiskových dat.
II.
Cena díla
1. Objednatel se zavazuje zaplatit zhotoviteli za zhotovení děl dle počtu hodin a jednotkové ceny 850,-Kč za 1 hodinu práce, a to do výše celkové maximální ceny díla 80.750,- Kč bez DPH, která odpovídá 95 hodinám práce.
2. Cena pak bude vyúčtována po provedení a předání děl. Zhotovitel doručí objednateli objednatelem odsouhlasený soupis skutečně odpracovaných hodin a daňový doklad (fakturu), který musí být v souladu s relevantními právními předpisy, jinak jej objednatel může odmítnout. Splatnost bude nastavena na 30 kalendářních dní ode dne doručení daňového dokladu a soupisu
odpracovaných hodin. Za datum zdanitelného plnění se považuje datum předání díla.
III.
Doba plnění
1. Xxxxxxxxxx se zavazuje dílo provést a předat objednateli do 7. 6. 2018. Porušení tohoto
termínu je podstatným porušením smlouvy a objednateli dává právo od této smlouvy odstoupit.
2. Grafické dílo bude předáno objednateli elektronicky na mailovou adresu xxxxxxx@xx.xxxxx.xx.
IV.
Licence
1. Zhotovitel uděluje objednateli oprávnění užít dílo ve smyslu autorského zákona č. 121/2000 Sb. a občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (zejm. § 2358 a násl.).
2. Zhotovitel je oprávněn poskytnout a touto smlouvou poskytuje objednateli výhradní licenci k užití díla specifikovaného touto smlouvou, a to na celou dobu ochrany práv k dílu dle příslušných ustanovení autorského zákona a bez jakýchkoli teritoriálních omezení, ke způsobu užití v rozsahu § 12 odst. 4 autorského zákona. Zhotovitel prohlašuje, že je k poskytnutí této výhradní licence
oprávněn a že dílem ani jeho užitím podle této smlouvy nejsou porušena autorská, ani jiná práva
třetích osob. Zhotovitel nesmí po dobu, na kterou licenci poskytl, poskytnout licenci třetí osobě a je současně povinen sám se zdržet výkonu práva dílo užít k účelu, k němuž licenci objednateli poskytl. Poskytnutí licence dle tohoto ustanovení je již zahrnuto v ceně díla dle čl. II.
V.
Ukončení smlouvy
1. Každá smluvní strana může tuto smlouvu ukončit písemnou výpovědí doručenou druhé smluvní straně. Výpovědní lhůta činí jeden (1) měsíc a počíná běžet první den měsíce následujícího po doručení výpovědi druhé smluvní straně.
2. Tuto smlouvu je rovněž možno ukončit písemnou dohodou smluvních stran.
VI.
Závěrečná ustanovení
1. Tato smlouva nabývá platnosti dnem jejího podpisu poslední smluvní stranou.
2. Tuto smlouvu lze měnit a vztah z ní vzniklý skončit pouze právním jednáním v písemné formě na listině s vlastnoručními podpisy smluvních stran nebo osob oprávněných za ně jednat; jiná forma je vyloučena, není-li v této smlouvě ujednáno jinak. Smluvní strany mohou namítnout neplatnost změny této smlouvy z důvodu nedodržení formy kdykoliv, i poté, co bylo započato s plněním.
3. Tato smlouva je vyhotovena ve třech stejnopisech, z nichž VUT obdrží dvě vyhotovení.
4. Jestliže se jedno nebo více ustanovení této smlouvy stane neplatným či se ukáže být
zdánlivým, platnost ostatních ustanovení tím není dotčena. Smluvní strany si namísto neplatného či zdánlivého ustanovení dohodnou takové platné ustanovení, které se bude nejvíce blížit účelu zamýšlenému neplatným či zdánlivým ustanovením.
5. Smluvní strany podpisem této smlouvy potvrzují, že jsou si vědomy, že se na smlouvu
vztahuje povinnost jejího uveřejnění dle zákona č. 340/2015 Sb. o registru smluv, v platném znění. Uveřejnění smlouvy zajišťuje VUT.
Smluvní strany berou na vědomí, že tato smlouva nabývá účinnosti nejdříve dnem uveřejnění smlouvy v souladu se zákonem o registru smluv.
6. Smluvní strany výslovně potvrzují, že tato smlouva je výsledkem jejich jednání a každá ze stran měla příležitost ovlivnit její základní podmínky.
V Brně dne
V Brně dne
xxx. Xxx. Xxxxxxxx Xxxxxxx, Ph.D., MBA, LL.X. Xxxxxxxx Xxxxxxxx kvestor
za Objednatele za Zhotovitele
Příloha č. 1
Ke smlouvě o vytvoření grafického díla
Číslo smlouvy VUT 08410/2018/00
Zpracování textů zaslaných prostřednictvím mailu. Viz. další strany přílohy.
Společných 100 let – Výstava 100 let od vzniku ČSR
Rok 2018 nazýváme osmičkovým rokem, připomínáme si nejen stoleté výročí založení republiky v roce 1918, ale i další historické události končící osmičkou, a to roky 1938, 1948 a 1968.
VUT se zapojilo do programu Společné století, v rámci něj letos v České republice proběhnou oslavy, vzpomínkové akce, výstavy nebo přednášky.
Pokud se chcete společně s námi k oslavám a vzpomínkám připojit, doporučujeme začít právě probíhající výstavou, která mapuje nejen vznik a vývoj republiky za posledních sto let, ale nahlíží i pod pokličku dějin Vysokého učení technického v Brně. Více se na historii naší univerzity zaměříme
v příštím roce, kdy oslavíme 120 let od jejího založení.
K projektu Společné století se váží webové stránky xxxxx://xxxxxxxxxxxxxxx.xx.
VUT má pak vlastní stránku xxx.xxxxx.xx/xxxxxxxxxxx, kde si můžete otestovat své znalosti historie v kvízu, nebo zjistit, co všechno je v rámci projektu na VUT k vidění.
Program projektu HISTORY WEEK na VUT v Brně:
Společných 100 let – Výstava 100 let od vzniku ČSR
Koná se ve dvoraně rektorátu VUT, Xxxxxxxxxx 0, Xxxx.
Výstava mapuje 100 let vývoje Československé republiky provázaných s významnými událostmi na VUT.
xxxx. Xxx. Xxxxx Xxx (1896–1968) – výstava
Koná se v termínu 7. června – 14. prosince 2018 v Archivu VUT, Klatovská 18a, Brno.
Zahájení výstavy 7. června 2018 v 16:00, v den zahájení se bude v Archivu VUT konat Den otevřených dveří.
Výstava je věnovaná životu a dílu znovuobjeveného vědce mezinárodního významu.
Vzpomínka na xxxx. Xxx. Xxxxxx Xxxx – přednáška
Koná se v termínu 20. září 2018 ve 14:00 v Archiv VUT, Klatovská 18a, Brno.
Přednáška se bude stejně jako výstava věnovat osobnosti elektrotechnika Xxxxxx Xxxx, po přednášce je plánována debata s pamětníky.
History Week – přednáškový týden zaměřený na významné osobnosti a vývoj VUT
Koná se v termínu 22.–26. října 2018 v Archivu a rektorátu VUT, Klatovská 18a a Antonínská 1, Brno.
V programu History Weeku jsou naplánovány přednášky a debaty, přesný program bude k dispozici v první půlce října na webových stránkách projektu.
Upřesnění a případné změny v programu budou uvedeny na webových stránkách History Week, viz xxx.xxxxx.xx/xxxxxxxxxxx, tato stránka bude pravidelně aktualizována a doplňována o fotky, resp. články z konaných akcí.
Poznámka:
Musí být logo společné století a použít logo vut,
První světová válka (1914–1918)
Příčinou tohoto velkého konfliktu 20. století byly nevyřešené problémy a agresivní plány velmocí seskupených v Trojspolku a Dohodě.
Trojspolek (Centrální mocnosti) byl blok mocností existující od konce 19. století do konce první světové války. Původně zahrnoval mocnosti střední Evropy a Středomoří (Německo, Rakousko- Uhersko a Itálii), které se kvůli historickému vývoji a poloze nedostaly včas k založení kolonií.
Německo spolu s Rakouskem-Uherskem toužilo po přerozdělení Evropy a získání kolonií předních evropských států (např. francouzské kolonie – Západní Indie, Madagaskaru; anglické kolonie – Austrálie apod.). Později ze spolku odešla Itálie, a naopak se přidala Osmanská říše či Bulharsko.
Jako Trojdohoda, resp. Dohoda, se označovalo spojenectví Francie, Ruska a Velké Británie, které vznikalo v letech 1893–1907, především jako protiváha k expanzivním tendencím Centrálních mocností. Oba tábory se pak střetly v první světové válce, po jejímž vypuknutí se k původní Trojdohodě přidaly další státy – stala se tak základem 25členné válečné koalice nazvané Dohoda.
Záminkou pro rozpoutání války se stal atentát na rakouského následníka trůnu arcivévodu Xxxxxxxxx Xxxxxxxxxx xxXxxx a jeho ženu Xxxxx v bosenském Sarajevu 28. června 1914.
Atentátníkem byl srbský student Xxxxxxx Xxxxxxx z teroristické skupiny Černá ruka. Z podpory atentátníků bylo obviněno Srbsko, které bylo považováno za dlouhodobého rakouského protivníka. Rakousko-Uhersko si nejdříve zajistilo diplomatickou podporu Německa a pak obvinilo Srbsko z podpory atentátníků a dalo mu ultimátum s téměř nesplnitelnými požadavky. Srbsko většinu bodů ultimáta přijalo, ale odmítlo, aby orgány Rakouska-Uherska vyšetřovaly pozadí atentátu přímo na srbském území. Srbsko to vnímalo jako narušení své suverenity.
Dne 28. července 1914 nakonec Rakousko-Uhersko vyhlásilo Srbsku válku. Rusko zmobilizovalo armádu na pomoc Srbům, Německo vyhlásilo válku Rusku, a tak se aktivizovaly všechny spojenecké smlouvy. Vypukl celoevropský konflikt, v jehož rámci zůstala Itálie neutrální. Boje se postupně rozšířily na tři fronty podle území, kde probíhaly – jižní, východní a západní.
Dne 1. srpna 1914 vydal Xxxxxxxxx Xxxxxxxxx X. mobilizační prohlášení „Mým národům“.
První světová válka probíhala ze začátku formou pohyblivé války, po čase se boje změnily na zákopovou válku, kdy se armády na svých místech zakopaly a opevnily. Tento nový styl válčení byl z hlediska techniky založen na zákopech, kulometech, dělostřelectvu a ostnatých drátech. Vojáci znepřátelených armád zůstali celé měsíce a roky v téměř stejných pozicích a do použití prvních tanků vznikla v podstatě patová situace, kdy každý sebemenší postup o pár kilometrů či dokonce stovek metrů byl vykoupen obrovskými ztrátami. Rok 1914 byl také prvním rokem, v němž byly nasazeny nové zbraně. Jednalo se především o ponorky, vzducholodě a letadla. Ke konci války nastalo období celkové vyčerpanosti a krize valčících států. Boje probíhaly na několika frontách, a to na západní, východní, srbské a italské.
Den 11. listopadu 1918 byl stanoven jako konec první světové války.
Po vítězství Xxxxxxxxxx v první světové válce byly Centrální mocnosti podle mírových smluv nuceny nést odpovědnost a následky z vypuknuté války.
VUT:
Třetina profesorského sboru, stejně jako část studentstva, dostala povolávací rozkaz do armády, což se projevilo také omezením výuky. Během války sloužila budova české techniky na Veveří jako lazaret pro raněné, proto se část výuky vrátila do budovy ve Falkensteinerově ulici (dnes Veveří), u které se do té doby předpokládalo, že bude sloužit už jen k pomocným a doprovodným provozům.
Rok 1918
Velká část české společnosti nikdy nepřijala rakousko-uherský stát za svůj. Vyhlášením první světové války došlo roku 1914 k odsunutí národnostní otázky ve smíšeném Rakousku-Uhersku do pozadí. Počáteční snaha českých politiků o prosazení samostatnosti byla hned v zárodku potlačena represemi, a tak se česká politika víceméně odmlčela.
Jedinou skutečnou "válku proti Centrálním mocnostem" vyvíjel pouze český exil v čele s T. G. Xxxxxxxxx a úzký kroužek příznivců, který pod vedením Xxxxxxx Xxxxxx vytvořil tajnou organizaci zvanou Xxxxx. Svůj významný podíl měli i přes rozsáhlou cenzuru novináři, herci a spisovatelé.
Dne 6. ledna 1918 vydalo shromáždění všech českých zemských a říšských poslanců tzv. Tříkrálovou deklaraci, kterou požadovali autonomii pro Čechy a Slováky a jejich spojení v jeden státní celek. Autorem deklarace byl národní demokrat Xxxxx Xxxxx, který se později stal klíčovou figurou dalších událostí. Tříkrálová deklarace se tak stala prvním krokem k osamostatnění Československa.
Výrazné úspěchy zaznamenal v průběhu roku 1918 československý odboj v zahraničí, především díky aktivitě T. G. Xxxxxxxx, X. Xxxxxxxxx a X. Xxxxxx.
Pod dojmem viditelných úspěchů československých bojových jednotek uznala francouzská vláda 29. června 1918 Národní radu československou jako základ příští československé vlády. Francouzskou vládu v tomto kroku v srpnu následovalo také Spojené království a v září Spojené státy. Tím byl zahájen společný postup osamostatnění doma i v zahraničí.
Xxxxx se v září 1918 připravovala na možnost převzetí moci nekrvavým vojenským převratem. Prozatímní československou vládu, ustavenou dne 14. října 1918 s předsedou
T. G. Masarykem v čele, uznala Francie 15. října 1918 a vzápětí i další spojenci. Československo se tak dostalo do zcela výjimečné pozice, jelikož se stalo jediným nástupnickým státem Rakouska- Uherska, jehož budoucí existenci spojenci uznali ještě před konáním Pařížské mírové konference v roce 1919.
Dne 17. října 1918 T. G. Xxxxxxx zaslal prezidentu Xxxxxxxxx "Prohlášení nezávislosti československého národa", aby se mohl připravit na odpověď Habsburkům. Tento text byl později označen jako Washingtonská deklarace. Xxxxxx téměř ihned odepsal Xxxxxxxxxx, že deklaraci četl, dojala ho a již dává odpověď Rakousku, se kterou bude Xxxxxxx spokojen.
O tři dny později, tedy 20. října 1918, americké velvyslanectví v Paříži Xxxxxxxx úředně sdělilo odpověď prezidenta Xxxxxxx rakousko-uherské vládě, tedy že mír bude jen za podmínky uznání samostatnosti Čechoslováků a Jihoslovanů. Toho dne přestalo Rakousko-Uhersko mezinárodně, právně a diplomaticky pro Spojence existovat.
Dne 28. října 1918 zahájila v Ženevě delegace Národního výboru vedená Xxxxxx Xxxxxxxx jednání s představitelem protirakouského zahraničního odboje Xxxxxxxx Xxxxxxx o vytvoření a podobě samostatného československého státu. Mimo jiné dospěli k dohodě, že nový stát bude republikou, prezidentem se stane Xxxxx Xxxxxxxx Xxxxxxx a Xxxxx Xxxxxx bude předsedou vlády. Na Václavském náměstí u pomníku svatého Václava promluvil k davům kněz Xxxxxx Xxxxxxxxx a v projevu vyhlásil samostatný Československý stát.
Večer 28. října 1918 vydal Národní výbor první zákon, zákon o zřízení samostatného státu československého, a poté bylo ještě zveřejněno provolání Národního výboru "Lide československý. Tvůj odvěký sen se stal skutkem...". Pod oběma dokumenty byli podepsáni Xxxxxxx Xxxxxx, Xxxxx Xxxxx, Xxxx Xxxxxxxx, Xxxxx Xxxxxx a Xxxxxxxxx Xxxxxx – později zvaní "Muži 28. října".
Osobnost VUT:
prof. Ing. Dr. h. c. Xxxxxxxx Xxxx, DrSc. (*1877-✝ 1971)
První republika
První republika je označení pro Československo v období od jeho vzniku, tj. od roku 1918 do přijetí Mnichovské dohody v roce 1938.
Nezávislost Československa byla vyhlášena 28. října 1918 pětičlenným Národním výborem v Praze, jehož členy byli Xxxxxxx Xxxxxx, Xxxxx Xxxxx, Xxxx Xxxxxxxx, Xxxxx Xxxxxx a Xxxxxxxxx Xxxxxx, tzv. Muži 28. října. Právě Národní výbor se stal první vládní strukturou, původně vznikl jako reprezentativní orgán domácí politiky již v roce 1916.
Volby zatím nebylo možné uspořádat, proto byl prozatímní parlament, Revoluční národní shromáždění, poskládán na základě voleb z roku 1911 do tehdejšího rakousko-uherského sněmu. Národní výbor předal své pravomoci na prvním zasedání Národního shromáždění 14. listopadu 1918, kdy byl prezidentem zvolen Xxxxx Xxxxxxxx Xxxxxxx, předsedou vlády Xxxxx Xxxxxx, ministrem zahraničí Xxxxxx Xxxxx a ministrem vojenství Xxxxx Xxxxxxxxx Xxxxxxxx, a byla přijata prozatímní ústava.
Němci žijící u nás vnímali konec války a vznik ČSR jako svoji porážku, vznikem ČSR se stali národnostní menšinou soustředěnou hlavně v oblastech Německých Xxxx, Sudet, Německé Jižní Moravy a Šumavské župy. Snažili se odtrhnout pohraniční provincie, později propadli národně socialistické ideologii.
Nezávislá Československá republika, zejména Čechy a Morava, byla hospodářsky nejsilnějším následnickým státem Rakouska-Uherska. To bylo způsobeno vysokým stupněm průmyslového rozvoje země před válkou. Doba po první světové válce byla pro Československo obdobím konjunktury (vzestupu), symboly úspěchu byly například úspěšné firmy Baťa, ČKD Praha, Zbrojovka Brno, Škoda Mladá Boleslav, Tatra Kopřivnice, oděvní závody Prostějov atd.
ČSR byla na 10. místě ve světové průmyslové výrobě a na 17. místě ve výši národního důchodu (= roční bohatství vyprodukované v zemi na jednoho občana), měna byla stabilní. Naopak mezi problémy tehdejšího hospodářství patřilo zatížení dluhy z války, jelikož ČSR platila příspěvek za osvobození a převzala část dluhů Rakouska-Uherska. Mezi významné konkurenty ve výrobě patřilo Německo. Nepříliš úspěšná byla industrializace Slovenska.
Velká hospodářská krize
Období hospodářského rozvoje končí náhle 24. října 1929, kdy došlo ke krachu obchodu s akciemi a cennými listinami na newyorské burze (tzv. černý čtvrtek). Jedním z důvodů velké hospodářské krize byl mimo jiné i fakt, že nabídka několikrát převyšovala poptávku, proto se o světové hospodářské krizi mluví zároveň jako o krizi z nadvýroby. Obchodů na burze se čím dál častěji účastnili amatérští investoři, kteří si na své investice půjčovali od bank, což vedlo k nadhodnocení firem a růstu akcií nad jejich reálnou hodnotu.
Krize postihla všechna odvětví, začala jako finanční, projevila se ale také v průmyslu, zemědělství i v mezinárodním obchodě, kde došlo k devalvaci měn. Pokles výroby měl za následek obrovský růst nezaměstnanosti.
Roku 1933 dosáhla krize v Československu svého vrcholu, v té době bylo 1,3 milionu nezaměstnaných. Vznikly úsporné komise snažící se redukovat školství a omezit výstavbu. Ovšem ani po odeznění krize nedošlo v Československu do roku 1936 k většímu obnovení hospodářského růstu. Teprve v roce 1937 začíná hospodářství pomalu sílit, jeho motorem byl především chemický, hutnický, textilní a papírenský průmysl, které znovu dosáhly předkrizové úrovně. Také ekonomika státu, která poklesla o 38 %, se do roku 1938 znovu dostala do původní kondice.
Německé obyvatelstvo bylo postiženo mnohem více než české. Pohraničí bylo navázáno na další závody v Německu, odkud získávalo dodávky, navíc tam vyváželo své výrobky. Špatná hospodářská situace v regionu, prudký růst nezaměstnanosti se výrazně projevily tak, že stále více sudetských
Druhá světová válka (1939–1945)
Druhá světová válka trvala šest let a jeden den. Začala 1. září 1939, když nacistické Německo napadlo Polsko, a skončila 2. září 1945 kapitulací Japonska. Šlo o nejkrvavější konflikt v dějinách lidstva, o život přišlo více než 60 milionů lidí, další miliony obětí přinesl hlad a nemoci. Po milionech umírali vojáci, vězni i civilisté.
Druhá republika v Československu trvala pouze 166 dnů, vyplnila dobu mezi Mnichovskou dohodou a vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava.
Dne 16. března 1939 byl vydán výnos o vzniku Protektorátu Čechy a Morava coby autonomní součásti Velkoněmecké říše. Následně 1. září 1939 začíná válka v Evropě německou invazí do Polska, Velká Británie a Francie jako hlavní velmoci vyhlašují Německu válku o dva dny později. Tou dobou se už dva roky válčilo v Asii, Japonsko postupně zabralo území Číny.
Dne 28. října 1939 byla svolána demonstrace proti okupaci, v Brně probíhaly umírněné pochody, naopak v Praze demonstraci provázely nepokoje. Během nich byl smrtelně zraněn student lékařské fakulty Xxx Xxxxxxx, jehož pohřeb se konal o pár dní později, 15. listopadu 1939, a byl provázený demonstrací, na jejímž základě byly od 17. listopadu 1939 uzavřeny české vysoké školy. Oficiálně měly být uzavřeny na tři roky, ale Němci se nechystali už znovu výuku obnovit. Do konce války tak zůstaly školy zavřené, vyjma těch, které byly nacistům užitečné.
V září 1941 byl zastupujícím říšským protektorem v Čechách jmenován Xxxxxxxx Xxxxxxxx, který okamžitě vyhlásil stanné právo a následně dal zatknout a popravit řadu čelních představitelů domácího odboje. Mezi popravenými byl i předseda protektorátní vlády generál Xxxxx Xxxxx.
Postavení zahraniční československé vlády a prezidenta Xxxxxx bylo o to těžší, že k okleštění, rozpadu a okupaci Československa došlo ještě před začátkem druhé světové války. Přesto zahraniční československá vláda dosáhla odvolání francouzského a britského podpisu pod mnichovskou dohodou a v neposlední řadě obnovila Československo. Po roce 1941 se do práce obou větví národního odboje (domácího i zahraničního) stále více zapojovala Komunistická strana Československa, jejíž zahraniční vedení sídlilo v Moskvě.
Na Slovensku, bojujícím na straně Německa, se spojil národně demokratický a komunistický odboj a vytvořil vrcholný orgán – Slovenskou národní radu. Dne 29. srpna 1944 vypuklo tzv. Slovenské národní povstání, jehož představitelé se přihlásili k Československu. Na povstaleckém území byla vyhlášena mobilizace do československé armády. Po dva měsíce se bránila německé přesile. Boj pokračoval v horách, ale povstání bylo nakonec potlačeno.
Prezident Xxxxx, který měl určující slovo v utváření československé zahraniční politiky, si byl vědom vzrůstajícího vlivu SSSR na poválečné dění. V roce 1943 proto uzavřel spojeneckou smlouvu i se Sovětským svazem.
Dne 16. dubna 1945 započala poslední fáze Bitvy o Berlín, aby následně 30. dubna pronikli sovětští vojáci do středu města a Xxxxx Xxxxxx spáchal ve svém bunkru sebevraždu.
Dne 8. května 1945 byla válka v Evropě oficiálně ukončena a v platnost vstoupila bezpodmínečná kapitulace německých ozbrojených sil. Praha v květnu 1945 povstala a německá armáda kapitulovala do rukou povstalců s tím, že jí bude umožněn volný odchod. Rudá armáda dorazila do Prahy
9. května 1945 a střetla se v boji s posledními fanatickými oddíly Němců. Československo bylo osvobozeno z větší části Sovětským svazem, jen západní Čechy americkou armádou.
Mnichovské události, doba protektorátu a německý teror vůči českému obyvatelstvu za války měly za následek zhoršení nálad Čechů vůči Němcům. V prvních měsících po válce probíhal divoký odsun německého obyvatelstva, což vyvolalo kritiku u západních spojenců. V otázce odsunu panovala
Padesátá léta v ČSR
Po agitacích došlo v letech 1950 a 1951 k prudkému nárůstu členů KSČ, což vedlo k dalším prověrkám členské základny (první byla na konci roku 1948 a druhá v lednu 1950).
Významným mezníkem v dějinách nejen východního bloku se stala smrt vůdce a diktátora Sovětského svazu Xxxxxx Xxxxxxxxxxxxxx Stalina 5. března 1953. Vzápětí po Xxxxxxxxx přišla další šokující zpráva –
14. března 1953 zemřel také Československý prezident Xxxxxxx Xxxxxxxx. K významným změnám na jeho pozici ovšem nedošlo – Národní shromáždění zvolilo dalšího „dělnického“ prezidenta – Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxx.
Větší změny přišly až po XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS) v únoru 1956. Tento sjezd byl zvláštní především díky projevu sovětského prezidenta Xxxxxx Xxxxxxxxx, při němž odsoudil Xxxxxxxx kult osobnosti. Xxxxxxxx poukázal na hromadné vysídlování celých národů, popravu nevinných soudruhů a dále kritizoval Xxxxxxxx stihomam a zvůli. Odsoudil též Stalinova pomocníka a masového vraha Beriju. Kritizoval Xxxxxxxx přístup a umělé rozdmýchání roztržky s Jugoslávií. Poukázal na vraždy mnoha dalších nevinných lidí, kteří se nedopustili ničeho špatného – jen proto, že Xxxxxx chtěl.
Z majálesových oslav roku 1956, kdy studenti ostře kritizovali režim, vzešly petice Československého svazu mládeže Matematicko-fyzikální fakulty UK a Pedagogické fakulty UK, které vyzývaly ke zrušení cenzury, přehodnocení „bratrského“ vztahu k SSSR nebo omezení kádrového řízení na školách.
13. listopadu 1957 zemřel druhý komunistický prezident, Xxxxxxx Xxxxxxxxx, na infarkt. Jeho místo zaujal tajemník Ústředního výboru (ÚV) KSČ Xxxxxxx Xxxxxxx, a to hned 19. listopadu. Došlo tak ke spojení nejvyšší funkce ve straně i ve státě.
Liberalistické tendence ve společnosti roku 1956 byly vyhodnoceny vedením KSČ jako nebezpečné. Reakcí byla tzv. kampaň proti revizionizmu. Na sklonku roku 1957 stranické vedení připravovalo čistku. Cílem bylo preventivně zbavit státní a hospodářský aparát nebezpečných jedinců a nahradit je spolehlivými kádry z dělnického prostředí.
VUT:
Po nástupu komunistické strany do čela Československa se znásobilo úsilí o spojení školy s praxí, reorganizace studia s sebou přinesla změny, odbory byly změněny na fakulty. Studium na VŠ bylo politicky laděno, uchazeči byli přijímáni na základě - třídního původu; - politické uvědomělosti a rozhledu; - odborný rozhled a předpoklady; - směrné číslo MŠVU(Ministerstvo školství, věd a umění).
Podmínky pro studium se tvořily záměrně na míru, aby mohli studovat dělníci z továren, absence středoškolského vzdělání nehrálo roli.
Rozkazem prezidenta o organizaci vysokých škol, byla dne 15. srpna 1951 zřízena v Brně Vojenská technická akademie. Základem této školy se stalo materiální vybavení, budovy a pedagogický sbor Vysoké školy technické Dra. Xxxxxxx Xxxxxx v Brně, která byla zrušena vládním nařízením.
Současně byla v Brně zřízena civilní Vysoká škola stavitelství s Fakultou inženýrského stavitelství (FIS) a Fakultou architektury a pozemního stavitelství (FAPS), k nimž byla přičleněna Katedra slévárenství. Strojní inženýrství a elektroinženýrství bylo začleněno, stejně jako část pedagogů ústavů chemie, do Vysoké školy stavitelství v Brně.
V roce 1956 bylo vládním nařízením obnoveno Vysoké učení technické v Brně, kromě FIS a FAPS byla zřízena fakulta energetická se dvěma odděleními, strojním a elektrotechnickým.
Šedesátá léta, Pražské jaro a okupace 1968
V šedesátých letech došlo ke změně názvu republiky na Československou socialistickou republiku (ČSSR). Skladba československé společnosti zaznamenala velké změny, docházelo ke kritice neměnnosti stávajícího režimu a ke snahám o návrat k původním myšlenkám Xxxxx Xxxxx. V kultuře se uvolnění projevovalo odpoutáním od stranickosti k tvůrčí svobodě.
Šedesátá léta byla obdobím, kdy se více cestovalo, proto se mj. začala zlepšovat informovanost občanů ČSSR o situaci na Západě. Zahraniční signál byl sice i nadále rušen, vzrůstal však počet lidí, kteří mohli do kapitalistických států vycestovat. V roce 1965 vyjelo na Západ asi 168 000 našich občanů, v roce 1967 již více než 300 000.
Cílem reformistů bylo provést plánovanou hospodářskou reformu, odstranit starý systém, který ztělesňoval prezident Xxxxxxx, a další uvolnění společenských poměrů – vzhledem k tomu, že se jednalo o reformu zevnitř, tak vše samozřejmě pod kontrolou KSČ.
Upřesnění podoby, stanovení cílů i způsobu provádění reformy bylo definováno v rámci Akčního programu KSČ, který byl přijat 5. dubna 1968. Obsahoval změny, které chtěli komunisté provést jak v politické oblasti, tak v oblasti ekonomické a kulturní. V ekonomické oblasti plán obsahoval zavedení některých principů tržního podnikání – hlavním cílem měl být zisk podniků, které měly být více samostatné. Neřešil ovšem požadavek na existenci více politických stran a nezaručoval vytvoření skutečné demokracie.
V lednu 1968 vystřídal ve funkci tajemníka ÚV KSČ Xxxxxxxx Xxxxxxxxx Xxxxxxxxx Xxxxxx. Mezi další představitele reformního, nebo také obrodného proudu, řadíme X. Xxxxxxxxxxx, X. Xxxxxxx,
X. Xxxxxxx či X. Xxxxxx, kteří jsou později nazývaní jako „Muži ledna“. Pražské jaro
Období liberalizace v komunistickém Československu v letech 1967–1968, které akcelerovalo po zasedání ÚV KSČ v lednu 1968 je známo pod názvem Pražské jaro.
Ze strany socialistických zemí sílil tlak proti tomuto procesu, který měl vést ke vzniku tzv. socialismu s lidskou tváří. Tento tlak vyvrcholil v noci z 20. na 21. srpna 1968 vojenskou okupací Československé socialistické republiky armádami Varšavské smlouvy.
Již 21. srpna byla obsazena většina důležitých měst. Celkově se na území Československa pohybovalo na 750 000 vojáků, více než šest tisíc tanků, necelá tisícovka letadel a spousta další techniky. Invaze si vyžádala také své oběti – více než 70 mrtvých a 700 zraněných občanů ČSSR.
O dva dny později, 23. srpna 1968, byla v Moskvě na žádost prezidenta Xxxxxxx Xxxxxxx zahájena jednání mezi Sovětským svazem a Československem. Výsledkem čtyřdenního jednání byl tzv. moskevský protokol, který až na Xxxxxxxxx Xxxxxxxx podepsalo všech 25 českých a slovenských politiků. Zakázána byla činnost všech organizací, které vznikly během Pražského jara, opět byla zavedena stranická kontrola médií a zakázány ostatní politické subjekty.
Dne 27. října 1968 byl přijat zákon o federativním uspořádání Československa, který stanovil republiku jako federaci dvou států – České socialistické republiky (ČSR) a Slovenské socialistické republiky (SSR).
Následně 17. listopadu 1968 začala okupační stávka na vysokých školách. Stávkujícím šlo o podporu liberalizace společnosti, ke které docházelo před srpnovou okupací.
Zklamání a rezignace společnosti na řešení problémů vlasti vedly k tragickému protestu studenta Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Xxxx Xxxxxxx, který se 16. ledna 1969 před budovou Národního muzea v Praze zapálil. Jeho pohřeb, který se konal 25. ledna 1969, se stal další protestní akcí proti pokračující okupaci. Tato i další sebevraždy (Xxx Xxxxx, Xxxxx Xxxxxx) sice veřejností otřásly, na politické dění bohužel neměly větší vliv.
Dne 17. dubna 1969 se Xxxxxxxx Xxxxxx vzdal funkce 1. tajemníka a následovně byl zvolen Xxxxxx Xxxxx, na kterém se shodli českoslovenští i sovětští komunisté. Ten podle očekávání Moskvy začal ihned s vykonáváním přání sovětských soudruhů. Jeho nástupem byl v dubnu 1969 proces tzv. Pražského jara ukončen.
Normalizace
Normalizací nazýváme období, které následovalo po invazi vojsk v srpnu 1968. Nástup normalizace probíhal v několika fázích, podle toho jak postupně ztráceli vliv a moc představitelé tzv. Pražského jara
Po okupaci v srpnu 1968, navzdory očekávání okupační vojska po zásahu z Československa neodešla – do konce roku 1968 sice odešly jednotky všech menších států, avšak sovětská vojska v Československu zůstala a nejrůznějším způsobem se vměšovala do vnitřních záležitostí naší republiky.
V říjnu 1968 byla mezi ČSSR a SSSR podepsána smlouva „o dočasném pobytu sovětských vojsk“. Armáda SSSR z Československa odešla až po skončení komunistického režimu, poslední sovětští vojáci odjeli roku 1991. Koncem 80. let bylo v ČSSR umístěno 73 500 sovětských vojáků ve více než 80 posádkách.
První výročí okupace bylo v srpnu 1969 doprovázeno silnými protesty. Proti obuškům, slznému plynu a vodním dělům se část pražských demonstrantů bránila házením kamenů a stavbou barikád. Nakonec demonstranty rozehnala až armáda. Ještě předtím však za Prašnou bránou začali milicionáři střílet z nákladního automobilu do davu, v němž zahynuli dva mladí lidé – osmnáctiletý Xxxxxxxxx Xxxxxx a o rok starší Xxxxxxxx Xxxxx.
Tragický průběh měly i protestní akce v Brně, již od rána se ve středu města shromažďovali lidé, odpoledne byla dokonce povolána armáda a také zde vyrostly barikády. Bylo osm postřelených a dva mrtví – osmnáctiletá Xxxxxx Xxxxxxxxxx a sedmadvacetiletý Xxxxxxxxx Xxxxxxxxx.
Reálný socialismus, jehož budování bylo vyhlášeno na XIV. sjezdu KSČ v květnu 1971, měl přimět občany, aby se sice radovali ze socialismu a komunismu, ale rovněž aby se smířili s reálnými možnostmi tohoto zřízení. Výkladní skříní reálného socialismu se staly především velké stavební projekty – přehrada Gabčíkovo, jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice a Dukovany, dálnice D1 z Prahy do Bratislavy, pražské metro, pražský Palác kultury či domy kultury, které vyrostly prakticky v každém větším městě. Začalo se ovšem také s bytovou výstavbou, která společně se systémem přídavků a jistotou zaměstnání způsobila populační explozi (1970–1979).
Ačkoliv se většina společnosti „přizpůsobila“ a k politice se stavěla spíše lhostejně, někteří lidé odmítli uznat návrat totality a zvláště sovětskou okupaci. Pro některé novináře, politiky, umělce, vědce a odpůrce režimu obecně se vžilo označení disidenti. Někteří se podíleli na vydávání a šíření ilegálních knih a časopisů, kterým se souhrnně říká samizdat. Pro vydávání někteří využívali kontaktů v exilu. Prostřednictvím vysílání radií jako Svobodná Evropa, Hlas Ameriky či české BBC, se jim také dařilo působit na českou veřejnost.
Nejvýznamnějším činem českého disentu bylo vydání Charty 77. Její základní manifest, Prohlášení Charty 77, podepsaly v následujících měsících a letech stovky známých i obyčejných lidí. Mezi autory, organizátory a první signatáře patřili: Xxx Xxxxxxx, Xxxx Xxxxx, Xxxxxx Xxxxx, Xxxxxx Xxxxx, Xxxxxxxx Xxxxxxxx, Xxxxxx Xxxxxx, Xxxxx Xxxxxx, Xxxx Xxx, Xxxxxx Xxxxxxx a Xxxx Xxxxx. Jeden z prvních mluvčích, profesor Xxx Xxxxxxx, byl také první obětí represí komunistického režimu vůči signatářům Charty 77, když 13. března 1977 po několikahodinovém výslechu zemřel. Jeho pohřeb v Břevnově se stal významnou událostí protikomunistického odporu. Řada ze signatářů se výrazně zapojila do veřejného života po Sametové revoluci v roce 1989.
Na Prohlášení Charty 77 reagovalo vedení KSČ prohlášením Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru, tzv. Antichartou, kterou podepsaly tisíce slavných i méně známých lidí.
Desáté výročí okupace, 21. srpna 1978 se již obešlo bez významnějších veřejných protestů, avšak lidé, zejména v Praze, vyšli do ulic oblečeni v černém.
První vetší projevy nespokojenosti obyvatel začaly téměř po dvaceti letech, v srpnu roku 1988, při příležitosti 20. výročí sovětské intervence. Protestní akce a demonstrace pak pokračovaly s různou četností až do konce totalitního režimu.
Sametová revoluce a porevoluční vývoj
Na památku 50. výročí uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939 se dne 17. listopadu 1989 konala demonstrace. Demonstranti zamířili z pražského Vyšehradu, kde vzpomněli na studenta Xxxx Xxxxxxxx, zastřeleného nacisty při demonstraci v roce 1939, na Národní třídu, kde proti nim zasáhly ozbrojené složky Veřejné bezpečnosti a pluk Sboru národní bezpečnosti. Způsob zásahu pobouřil veřejnost a měl za následek odstartování celé vlny protestních akcí po celém státě a začátek tzv. sametové revoluce.
V noci z 18. na 19. listopadu 1989 bylo vytvořeno Občanské fórum, do jehož čela byl postaven Xxxxxx Xxxxx. Občanské fórum (OF) vyhlásilo na 27. listopad generální stávku s požadavkem na potrestání viníků policejního zásahu proti demonstrantům, odchod neschopných komunistických politiků a záruky občanských práv a svobod. Podobně jako OF, také na Slovensku vzniklo politické hnutí Verejnosť proti násiliu (VPN). Hlavní úlohu při založení VPN hráli Xxxxx Xxxxxx, Xxx Xxxxx, Xxxxx Xxx, Xxxxx Xxxxxxx a další.
Dne 7. prosince 1989 podala federální vláda Xxxxxxxxx Xxxxxx xxxxxx. O tři dny později se ustavila tzv. vláda národního porozumění v čele s Xxxxxxxx Xxxxxx. Poté, co prezident Xxxxxx Xxxxx jmenoval vládu Xxxxxxx Xxxxx, abdikoval na funkci prezidenta republiky. Do čela Federálního shromáždění byl zvolen Xxxxxxxx Xxxxxx. Téměř na konci roku, 29. prosince 1989, byl ve Vladislavském sále Pražského hradu zvolen prezidentem republiky bývalý disident, představitel Charty 77 a čelný představitel Občanského fóra Xxxxxx Xxxxx, jehož heslem se stalo „Láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí“.
Ač se zdálo, že klíčovým problémem polistopadového Československa bude změna politického systému a transformace ekonomiky, hlavním tématem se rychle stávala národnostní otázka. Vznikly spory mezi českou a slovenskou politickou reprezentací, a to již o samotný název státu
(tzv. pomlčková válka). Nakonec byl zvolen kompromisní název Česká a Slovenská Federativní Republika. To ale situaci nezklidnilo.
Volby roku 1992 vyhrála v Česku liberální ODS (premiér Xxxxxx Xxxxx) a na Slovensku národně orientované středové hnutí HZDS (Xxxxxxxx Xxxxxx). Spolupráce se tak následkem ideové vzdálenosti obou vlád ještě znesnadnila, a reprezentanti obou republik se proto dohodli na rozdělení
státu. Československo zaniklo koncem roku 1992 bez referenda, pouze na základě dohody vrcholných politiků.
Československo jako společný stát Čechů a Slováků (projekt Xxxxxxx Xxxxxx, T. G. Xxxxxxxx, M. R. Štefánika a dalších) existovalo - s výjimkou let 1939-1945 (Protektorát Čechy a Morava) - po dobu více než 74 let.
Ke dni 1. lednu 1993 vznikly na mapě Evropy dva nové státy - Česká republika a Slovenská republika.
Nadále pokračovala ekonomická transformace započatá v průběhu roku 1991 (tzv. malá a velká privatizace), na jaro 1993 finišovala malá (kupónová) privatizace.
Důležitým aspektem vnitřní a především zahraniční politiky ČR se stalo směřování do struktur Evropské unie (EU). Vyjednávání začala již v průběhu roku 1991 a 16. prosince téhož roku byla - ještě za doby existence ČSFR - podepsána tzv. asociační dohoda - tj. dohoda o přidružení k EU, která však se zánikem Československa přestala platit.
Jednání o členství ČR v EU byla zahájena v březnu 1998 (pozvání ke vstupu obdržela ČR koncem roku 1997). V prosinci 2002 proběhl summit Evropské rady v Kodani, na kterém ČR ukončila jednání o vstupu do EU. Více než desetiletý maratón přístupového procesu byl ukončen ke dni 1. května 2004, kdy se ČR stala členskou zemí EU.
Československo
1)1918-1938 Československá republika (ČSR)
2)1938-1939 Česko-slovenská republika (ČSR)
3)1945-1960 Československá republika (ČSR)
4)1969-1990 Československá socialistická republika (ČSSR) 5)1990 Československá federativní republika (ČSFR) 6)1990-1992 Česká a Slovenská Federativní Republika (ČSFR)
Samostatné Česko
1)Od 1993 Česká republika (ČR)
Československo bylo federací v letech 1969-1992. Oficiální název Slovenska po roce 1969 byl obdobný jako u Česka: Slovenská socialistická republika (1969-1990) a Slovenská republika (1990-1992).
Českoslovenští a čeští prezidenti Československo
1.Xxxxx Xxxxxxxx Xxxxxxx (1918-1935).
2.Xxxxxx Xxxxx (1935-1938 a znovu 1945-1948, v letech 1940-1945 byl navíc prezidentem v exilu).
3.Xxxx Xxxxx (1938-1945).
4.Xxxxxxx Xxxxxxxx (1948-1953).
5.Xxxxxxx Xxxxxxxxx (1953-1957).
6.Xxxxxxx Xxxxxxx (1957-1968).
7.Xxxxxx Xxxxxxx (1968-1975).
8.Xxxxxx Xxxxx (1975 – 1989).
9.Xxxxxx Xxxxx (1989 – 1992).
Česká republika:
1.Xxxxxx Xxxxx (1993-2003)
2.Xxxxxx Xxxxx (2003-2013) 3.Xxxxx Xxxxx (2013- ?)
Názvy republik jiné:
28. října 1918 - 29. září 1938: První republika
1. října 1938–14. března 1939: Druhá republika
16. březen 1939 - 9. květen 1945: Protektorát Čechy a Morava 1945 – 1948: Třetí republika
Rektor Vysokého učení technického v Brně prof. RNDr. Xxx. Xxxx Xxxxxxxx XXx., dr. h. c. si Vás dovoluje pozvat na slavnostní zahájení výstavy
Společných 100let - 100 let od vzniku ČSR,
které se bude konat ve čtvrtek 17. května 2018 ve 14 hodin, ve Dvoraně rektorátu VUT, Antonínská 548/1, Brno.
Program:
slavnostní zahájení přípitek a občerstvení prohlídka výstavy
Výstava bude přístupná ve všední dny mezi 8 a 18hod. a potrvá do 16. června 2018.
ČSR
28.6.1914 atentát na rakouského arcivévodu Xxxxxxxxx Xxxxxxxxxx xxXxxx 28.7.1914 začátek první světové války
28.10.1918 zákon o zřízení samostatného Československého státu 11.11.1918 konec první světové války
1.9.1939 začátek druhé světové války 29.9.1938 Mnichovská dohoda
28.10.1939 demonstrace proti okupaci, v Praze smrtelně zraněn student Xxx Xxxxxxx 15.11.1939 pohřeb Xxxx Xxxxxxxx provázený demonstrací
17.11.1939 Uzavření českých vysokých škol
8. 5.1945 válka v Evropě oficiálně ukončena 2.9.1945 konec druhé světové války
únor 1948 Vítězný únor
50.léta období vykonstruovanych procesu a justicnich vrazd
60. léta změna názvu republiky na ČSSR, uvolněné tendence ve společnosti leden 1968 akcelerace liberizace v ČSR, Pražské jaro
V noci 20. - 21.8.1968 okupace ČSR armádami zemí Varšavské smlouvy 16.1.1969 upálil se Xxx Xxxxxx
V roce 1977 vydání Charty 77 disentem, vedení KSČ reagovalo vydáním Anticharty V červnu 1989 Charta 77 vydává dokument Několik vět
17.11.1989 Sametová revoluce
1990 vznik České a Slovenské Federativní Republiky
1.1.1993 | vznik samostatné České republiky a Slovenské republiky |
12.3.1999 | vstup ČR do NATO |
1.5.2004 | vstup ČR do Evropské unie |
Výstava xxxx. Xxx. Xxxxx Xxx - znovuobjevený vědec světového významu, konané ve dnech
7. 6. 2018 – 14. 12. 2018 v prostorách archivu VUT
Pobyt ve Francii (1923–1935)
Více než deset let pracoval Xxxxx Xxx ve Francii. Po absolutoriu brněnské techniky působil krátce v Praze u firmy Xxxxxx. V roce 1923 odešel na dlouhých dvanáct let do Francie.
Zahraniční praxe byla podmínkou profesora Lista k tomu, aby Xxxx doporučil jako profesora brněnské techniky. Během této doby pracoval Xxxxx Xxx v Paříži jako konstruktér u firmy Société Industrelle a od roku 1927 jako projektant v podniku Société des Perfectionnements. Za svého pobytu ve Francii krátce působil i jako obchodní zástupce české firmy Xxxxxx
Xxxxxx, která se zabývala automatickým řízením kotlů. Odborně se hned několika články prosadil i ve francouzském časopise Revue Générale d'Electricité.
1) Xxxxx a Xxxxxxxx Xxxxxx v roce 1915
2) Xxxxx Xxx píše rodičům, že byl zajat 23. května 1917 a internován v Termini Imerese na Sicílii
3) Cenzurou prošlé dopisy rodičům z roku 1917
4) Xxxxxxxxx, ale pozitivní telegram rodičům se stručnou zprávou „zdráv“. Itálie, Termini Imerese, rok 1918
5) Momentka z válečných let
6) Xxxxx Xxx, kapitán 34. pěšího pluku, jehož velitelem byl italský plukovník Xxxxxx Xxxxx, který Xxxxxx daroval svoji fotografii s vřelým osobním věnováním
1) Xxxxx Xxxxxx (roz. Kirschová)
2) Svatební oznámení
3) V přírodě s manželkou a s xxxxxxxxx Xxxxxxxx
4) Pohled manželce z roku 1941, kdy musel za prací dojíždět do Vsetína.
5) Z výletu
6) S přítelem a se Xxxxxxxx na výletě
1) Xxxxx Xxx na fotografii z roku 1922
2) Vysvědčení z první třídy. Samé jedničky kazí jen známky ze zpěvu.
3) Z náčrtníku Xxxxxx Xxxx z roku 1909
4) Vysvědčení z konce studií na první české reálce v Brně z roku 1914
5) Školní práce z české techniky v Brně
1)
2) Pohled psaný
3) Dopis sestře z Paříže z roku
4) Dopis sestře z roku 1965, ze kterého je patr
v pokročilejším věku pro oba sourozence problém. Franc
smyslu: „Snad se vám chuť k jídlu vrátí. S každým dalším soustem roste
1) Dopis sestře ze dne 20. 8. 1944, kde ji Xxxxx Xxx informuje o svém odsouzení k šesti letům
vězení. Daleko větší část dopisu ale tvoří prosba o nové brýle s přesným technickým zadáním.
2) V pozůstalosti bylo objeveno množství podacích lístků k dopisům, které mířily do různých věznic, ve kterých Xxxxx Xxx strávil dva roky života
3) Soupis „majetku“ Xxxxxx Xxxx z 16. května 1945
4) Průkazka Weidmannovy západočeské skupiny domácího odboje v Plzni potvrzující činnost v odboji
5) Ocenění za činnost v době 2. světové války
1) Rodný a křestní list Xxxxxx Xxxx
2) Xxxxx Xxx se sestrou Xxxxxxxxx v roce 1903
3) Xxxxx Xxx - první svaté přijímání v roce 1906
4) Xxxxxx Xxxxxx v roce 1909
5) Xxxxx Xxx v roce 1914
6) Sestra Bohumila
První světová válka
Xxxxx Xxx narukoval v listopadu 1915 v Krakově do rakouské armády. Rodičům pravidelně psal pohledy s informacemi o tom, jak se mu daří a kde se zrovna nachází, takže víme, že záhy po narukování absolvoval školu a výcvik ve Vídni. Již v březnu 1916 pak referuje o prvním povýšení, v květnu píše o prvních šesti ranách z děla, která při cvičení vystřelil a
v červnu o složení zkoušek. Dne 23. 5. 1917 byl na frontě zajat v severní Itálii. V létě 1917 pak píše ze zajetí na Sicílii. V dopise prosí rodiče o zaslání technických knih i beletrie. Na konci roku 1917 vstoupil do formujících se legií. Během pobytu v Itálii se naučil obstojně
italsky, takže nepřekvapí, že se ve 34. pěším pluku stává pobočníkem plukovníka Xxxxxxx a získává hodnost kapitána. S legiemi absolvoval ještě boje proti Maďarům a na podzim roku 1919 se vrátil ke studiu na technice.
Ro
Xxxxx Xxx (1866–1922). R
v důsledku zaměstn
v Brně (na Údolní). Tatín
na ředitelství státních drah v B narodila taktéž ve východních Čec
sestru Xxxxxxxx (1895–1973), se kterou
Xxxxxxxx Xxxxxx (1895–1973)
Xxxxxx Xxxxxxxx vystudovala dívčí lyceum Vesny v Brně a pra nikdy nevdala a neměla děti, takže po ovdovění Xxxxxx Xxxx a jeho
vedla domácnost. Už během 2. světové války se významnou měrou podí když dokázala zorganizovat pomoc vedoucí ke zmírnění trestu, ke kterému b odsouzen, „pouze“ na několikaleté vězení. Ráda cestovala a fotografovala.
Studium (1902–1922)
Xxxxx Xxx začal navštěvovat obecnou školu na Čechyňské ulici v Brně, kde snad krom zpěvu vynikal skvělým prospěchem. V roce 1907 začal studovat c. k. první českou státní reálku
v Brně. K studiu na strojním a elektroinženýrském odboru na c. k. české vysoké škole
technické v Brně se Xxxxx Xxx zapsal v říjnu 1914, avšak jeho studia brzy na několik let přerušila válka. Školu úspěšně dokončil složením 2. státní zkoušky v roce 1922. V témže roce se přihlásil do matematické a fyzikální soutěže o Novákovu cenu, kterou inicioval prof. PhDr. Xxxxxxxx Xxxxx (1869–1944), profesor fyziky na brněnské technice. Při této příležitosti přednesl Hak přednášku z aplikované matematiky „O jistém typu nomogramů se stupnicemi pouze logaritmickými“. Xxxx. Xxxxxxxx Xxxxx ve svých vzpomínkách uvádí, že byla radost dívat se na jeho klidný přednes a promítané diapozitivy, na kterých měl přednášku nachystanou, což byla v dané době velice moderní metoda. A tak není divu, že si ze všech zúčastněných odnesl nejvyšší odměnu - 1000 Kč.
Z odborných kapacit, u kterých studoval, je potřeba zmínit profesory Xxxxx, Xxxxxx, Lercha, Xxxxxxx, Grimma, Xxxxx, Ursínyho, Xxxxxx, Xxxxxxxx a především Xxxxxxxxx Xxxxx, který ho považoval za jednoho ze svých nejnadanějších studentů. Byl to také on, kdo po něm požadoval zahraniční angažmá, aby ho pak mohl doporučit na profesorské místo.
Již během svých studií na technice publikoval Xxxxx Xxx odborné články v zahraničních časopisech. Jednalo se hlavně o problematiku výpočtu indukčnosti.
Lét
Dne 23. 11. 19
v Jaroměřicích nad Ro
otec Xxxxxx Xxxx u dráhy. Ma
se stala učitelkou. Manželství zůstal
svátky 16. 12. 1942 totiž Xxxxx v plzeňském
Po návratu z Francie začal Xxxxx Xxx pracovat v Elektr (Doudlevcích), kde se velmi brzy vypracoval na samostatného
strojů mezních výkonů. Plzeňskou továrnu však musel opustit kvůli k okupanty. V roce 1940 se tak uchýlil k firmě Sousedík ve Vsetíně.
Dr
Na Hakovo
Ing. Xxxxxxxx Xx odstranění z továrny u tohoto tvrdého nacistu, jem
rozmluvil. Zeptal jsem se ho: „V
ven. Onehdy jsem šel po schodech ved dveří se zastavil a otevřené je pro mě podrž
silou vrazil, takže jsem div neupadl. Jiný pachate pouze opustit továrnu.“ Nebylo zbytí, v listopadu 1940
v Doudlevcích ovšem nebyla jediná ztráta, kterou Xxxxx Xxx 1942 tragicky zemřela jeho žena a v květnu 1943 byl v Plzni zatč
Xxxxx Xxx. Původně byl odsouzen k trestu smrti, nakonec mu však byl přímluvám německého vědce prof. Emdeho k šesti letům vězení. Dva roky přežil a po krátké rekonvalescenci se vrátil opět s veškerou pílí do práce.