PRÁVNICKÁ FAKULTA
PRÁVNICKÁ FAKULTA
Smlouva o obchodním zastoupení – modelový příklad se vzorovou smlouvou
Diplomová práce
XXXXX XXXXXX
Vedoucí práce: xxxx. XXXx. Xxxxx Xxxxxx, XXx.
Katedra obchodního práva obor Obchodní právo
Bibliografický záznam
Autor: Xxxxx Xxxxxx
Právnická fakulta Masarykova univerzita Katedra obchodního práva
Název práce: Smlouva o obchodním zastoupení – modelový příklad
se vzorovou smlouvou Studijní program: Právo a právní věda Studijní obor: Obchodní právo
Vedoucí práce: xxxx. XXXx. Xxxxx Xxxxxx, XXx.
Počet stran: 78
Klíčová slova: Obchodní zastoupení, Smlouva o obchodním
zastoupení, Vzorová smlouva, Smlouva příkazního typu, Obchodní zástupce, Principál, Provize, Obchodní právo
Bibliographic record
Author: Xxxxx Xxxxxx Faculty of Law Xxxxxxx University
Department of Commercial Law
Title of Thesis: Agency Agreement - an Example with Specimen
Contract
Degree Programme: Law and Legal Science
Field of Study: Commercial Law
Supervisor: xxxx. XXXx. Xxxxx Xxxxxx, XXx.
Number of Pages: 78
Keywords: Commercial Agency, Agency Agreement, Specimen
Contract, Mandate-type Contract, Commercial Agent, Principal, Commision, Commercial Law
Anotace
Předmětem diplomové práce je problematika smlouvy o obchodním zastoupení a praktické dopady zákonné úpravy na podobu smluv. Cílem je vytvoření uni- verzální vzorové smlouvy s vhodně volenými ujednáními umožňující širokou aplikaci. Tato práce vymezuje obchodní zastoupení od nejbližších smluv příkaz- ního typu, stručně představuje vývoj právní úpravy a současnou úpravu podro- buje rozboru. Se zohledněním Nejvyššího soudu a Soudního dvora se věnuje klí- čovým otázkám, jako nezávislost obchodního zástupce, systém odměňování, povaha vybraných zákonných ustanovení nebo omezení spojená s ochranou hospodářské soutěže. Vzorová smlouva je doplněna komentářem.
Abstract
The subject of the thesis is an agency agreement and the effect of legislation on the form of the contract. The aim of the thesis is creation of a universal speci- men contract with appropriate choice of provisions allowing wide application. The thesis distinguishes agency agreement from the closest mandate-type con- tracts, briefly introduces the evolution of the legislation and analyses the cur- rent legislation. Considering the Supreme court’s case law and the European Court of Justice’s case law, there are key questions analysed, such as independ- ence of the agent, system of remunerations, the nature of selected legal provi- sions or limitations related to the protection of competition. The specimen con- tract is accompanied by a commentary.
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Smlouva o obchodním zastou- pení – modelový příklad se vzorovou smlouvou zpracoval sám. Veškeré pra- meny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a lite- ratury. Citováno bylo dle Směrnice Právnické fakulty Masarykovy univerzity ze dne 26. 2. 2020 č. 3/2020.
V Brně 29. června 2020 .......................................
Xxxxx Xxxxxx
Poděkování
Tímto bych rád poděkoval xxxx. XXXx. Xxxxxx Xxxxxxxx, XXx. za odborné vedení práce, cenné připomínky a umožnění distančních konzultací.
Dále bych chtěl poděkovat Mgr. Xxxxxxx Xxxxxxxx za zajištění vhodných pod- mínek pro vytvoření této práce a též za pomoc se závěrečným formátováním textu, zejména přílohy.
Obsah
Seznam pojmů a zkratek 13
1 Úvod 15
2 Smlouvy příkazního typu 17
2.1 Příkaz 17
2.2 Zprostředkování 18
2.3 Komise 18
2.4 Podstata smlouvy o obchodním zastoupení 18
3 Historický vývoj úpravy v na českém území do r. 2014 20
3.1 Vývoj do roku 1964 20
3.2 Vývoj v letech 1964 až 1991 21
3.3 Vývoj v letech 1991 až 2000 22
3.4 Směrnice 86/653/EHS 23
4 Současná úprava smlouvy o obchodním zastoupení 25
4.1 Pojmové znaky 25
4.2 Další práva a povinnosti 41
4.3 Obchodní zastoupení ve světle soutěžního práva 52
5 Komentář ke vzorové smlouvě 55
5.1 Základní strategie při tvorbě smlouvy 55
5.2 Způsob zpracování vzorové smlouvy 55
5.3 Předmět smlouvy 56
5.4 Výhrada obchodního zastoupení 57
5.5 Provize 57
5.6 Vyloučení práva na provizi 58
5.7 Náhrada nákladů 58
5.8 Povinnosti zastoupeného 59
5.9 Povinnosti zástupce 59
5.10 Očekávaný objem obchodů 60
5.11 Délka trvání smluvního vztahu 60
5.12 Zákaz konkurence po skončení obchodního zastoupení 60
5.13 Smluvní pokuty 61
5.14 Závěrečná ustanovení 61
6 Závěr 62
Použité zdroje 65
Bibliografie 65
Články 66
Judikatura 66
Další internetové zdroje 67
Příloha A Vzorová smlouva 69
Seznam pojmů a zkratek
AHGB – Zák. č. 1/1863 ř. z. všeobecný obchodní zákoník
DCFR – Návrh společného referenčního rámce, Draft Common
Frame of Reference,
EHS – Evropské hospodářské společenství
ESD, SDEU – Evropský soudní dvůr, Soudní dvůr Evropské unie
EU – Evropská unie
HGB – Německý obchodní zákoník Handelsgesetzbuch
HZ – Zák. č. 109/1994 Sb., hospodářský zákoník
Nařízení – Nařízení Komise EU č. 330/2010
ObchZ – Zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník
OHS – Zák. č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže
OZ – Zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
Pokyny – Sdělení Komise SEK(2010) 411 v konečném znění, Po- kyny k vertikálním dohodám
SFEU – Smlouva o fungování Evropské unie
Směrnice – Směrnice EHS č. 86/653/EHS z roku 1986
ZMO – Zák. č. 101/1963 Sb., zákoník mezinárodního obchodu
ŽZ – Zák. č. 455/1991 Sb., zákon o živnostenském podni- kání
1 Úvod
Smlouva o obchodním zastoupení je typem závazku spadajícím čistě do oblasti obchodního práva. V posledních 30 letech prošla zákonná úprava poměrně vý- znamnými změnami. Nejen v důsledku toho obsahuje některá ustanovení, je- jichž způsob interpretace není na první pohled zřejmý. Chybný výklad může vést ke zbytečným sporům nebo právním vadám smlouvy. Zákonná úprava pouze vytyčuje mantinely pro smluvní ujednání. Výsledná podoba smluvního vztahu záleží z podstatné části na zákonem nespecifikovaných ujednáních. Tato práce reaguje na tyto problémy a přináší návrh komplexního řešení v podobě modelové vzorové smlouvy o obchodním zastoupení. Vzorová smlouva nabízí variantní řešení klíčových ustanovení, aby umožnila širokou aplikovatelnost a zároveň odhaluje možnosti smluvních ujednání.
Vytvoření vzorové smlouvy předchází představení institutu obchodního zastoupení a jeho odlišení od typově nebližších závazků, příkazu, komise a zprostředkování. Vymezení a pochopení rozdílů mezi těmito závazky je důle- žité, jelikož jejich obsahové prvky smlouva o obchodním zastoupení využívá, a v některých případech na ně dokonce odkazuje.
Dále je stručně nastíněn historický vývoj obchodního zastoupení na čes- kém území s důrazem zejména na vliv evropské unifikační směrnice na součas- nou právní úpravu.
Práce rozebírá jednotlivá zákonná ustanovení a zabývá se otázkami s nimi spojených, se zohledněním judikatury Nejvyššího soudu i Soudního dvora EU.
Mezi klíčové otázky pojící se s obchodním zastoupením patří výklad ne- závislosti obchodního zástupce na zastoupeném, způsob odměňování obchod- ního zástupce a s tím související otázka hrazení nákladů zastupování. Další otázkou je vliv nezpůsobilosti být obchodním zástupcem na platnost smlouvy. U některých zákonných ustanovení není zcela zřejmé, zda umožňují odchýlení, případně v čí prospěch. Práce se proto snaží tyto případy objasnit. V neposlední řadě práce upozorňuje na limitaci smluvních ujednání v souvislosti s ochranou hospodářské soutěže.
Vzorová smlouva, jako hlavní výstup této práce, je doplněna komentářem, aplikujícím poznatky a závěry předešlých kapitol.
Důvodem, proč si autor vybral toto téma je možnost praktického vyús- tění této práce. Zvolené téma je zároveň součástí závazků příkazního typu, se kterými autor dosud neměl mnoho praktických zkušeností. Zaujala ho tedy možnost bližšího porozumění dané problematiky soukromého práva. Autor očekává, že si touto prací rozšíří své znalosti v oblasti práva, která pro něj dosud
nebyla snadno uchopitelná. Zároveň předpokládá, že mnohé z poznatků budou aplikovatelné i v rámci dalších soukromoprávních oblastí. Přáním autora je, aby výsledná práce dokázala seznámit čtenáře, který má pouze základní, resp. mi- nimální znalosti v oblasti obchodního zastoupení s touto problematikou, a to do míry, která by mu umožňovala vytvoření validní smlouvy o obchodním zastou- pení s pomocí přiložené variantní šablony tak, aby zároveň chápal smysl a dů- sledky zvolených ustanovení.
2 Smlouvy příkazního typu
Obchodní zastoupení je tzv. smlouvou příkazního typu. Tyto smlouvy vychází z jediného smluvního typu římského práva, označovaného jako mandantum1 neboli příkaz2. Z římskoprávní úpravy se postupně vyvinula celá kategorie smluv vyznačující se jednáním jedné, či více osob pro nebo za osobu jinou. Tyto smluvní typy se liší zejména formou zastoupení. Pro účely dalšího výkladu zde autor uvádí tři základní typy těchto smluv.
Příkaz je historicky původním, obecným závazkem. Příkazní smlouvou se pří- kazník zavazuje obstarat určitou záležitost příkazce.3 Definice příkazní smlouvy je poměrně obecná a ve vztahu k následujícím smluvním typům se použije pod- půrně.4 Významným rozdílem od zbylých typů je absence úplatnosti jako jejím pojmovým znakem, a není-li odměna sjednána, vzniká příkazníkovy nárok na provizi jen, je-li úplatnost za obdobnou činnost obvyklá5. Pokud má příkazník právo jednat na účet příkazce, zákon umožňuje volbu mezi jednáním jménem příkazce, tedy zastoupení přímé nebo jménem příkazníka, zastoupení ne- přímé.6 Vzhledem k obecnosti úpravy a její variability mnohdy nemusí být snadné rozlišit, zda se bude jednat právě o smlouvu příkazní7 či jiný smluvní typ.8
1 Raban, X. Xxxxxxx o obchodním zastoupení. In: Xxxxxx, X. Xxxxx, K, a Xxxxx X. Xxxx ob-
chodního práva: obchodní závazky. 5. vyd. Praha: C.H. Xxxx, 2010, s. 395
2 Pozn.: S ohledem na dřívější platnou kodifikaci lze rozlišovat typ mandátní a příkazní smlouvy, kdy mandátní se vyznačuje obchodněprávním vztahem a příkaz se užíval v ob- čanskoprávních vztazích. Po rekodifikaci občanského zákoníku došlo k sjednocení obou úprav.
3 Viz § 2430 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“
4 Viz § 2444 OZ
5 Viz § 2438 odst. 1 OZ
6 Srov. Xxxxx, X. Xxxxxx. In: Xxxxxx, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář, 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 779. 7Pozn.: Zejména v případě úplatné příkazní smlouvy.
8 Pozn.: Například smlouvy o díle či komise.
Smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zpro- středkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou.9 Za toto zprostředkování ná- leží zprostředkovateli provize, kterou má povinnost zaplatit zájemce. Předmě- tem zprostředkovatelské smlouvy je zajištění samotného uzavření smlouvy s třetí osobou, avšak je možné ujednat právo na provizi i za pouhé obstarání příležitosti k uzavření smlouvy zájemce s třetí osobou.
Povaha zprostředkovatelské smlouvy nevyžaduje právní jednání za zá- jemce, nedochází zde k přímému ani nepřímému zastoupení.
Komisionářskou smlouvou se komisionář zavazuje obstarat pro komitenta na jeho účet vlastním jménem určitou záležitost a komitent se zavazuje zaplatit mu odměnu.10 Jedná se o úplatný smluvní typ, kdy komisionář právně jedná vůči třetím osobám svým jménem a práva a povinnosti a práva a povinnosti z těchto jednání vznikají pouze jemu, nikoli komitentovi. Povahou jde tedy o jednání v zastoupení nepřímém. Komise se od příkazu liší zejména svou povinnou úplatností. Oproti příkazní smlouvě je komisionářská smlouva typická pro ob- chodněprávní vztahy.
2.4 Podstata smlouvy o obchodním zastoupení
Definice obchodního zastoupení dle § 2483 odst. 1 OZ zní:
„Smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem za- stoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi.“11
9 Viz § 2445 OZ
10Viz § 2455 OZ
11 Viz §2483 odst. 1 OZ
Oproti výše uvedeným smluvním typům je obchodní zastoupení dlouho- dobý smluvní vztah mezi zastoupeným neboli také principálem a zástupcem ne- boli agentem12, který je podnikatelem. Pokud jde o formu zastoupení, zde situ- ace nemusí být na první pohled zřejmá. „Zákon předpokládá dvě formy obchod- ního zastoupení.“13 První forma spočívá v povinnosti zástupce vyhledávat zá- jemce o uzavření obchodu a sjednávat uzavírání takových obchodů, kdy pravo- moc uzavřít takový obchod jménem zastoupeného zástupce nemá. Tato forma je typově podobná zprostředkovatelské smlouvě. Xxxxxx formou obchodního zastoupení je přímé zastoupení zástupcem, který má kromě sjednávání ob- chodů také pravomoc právně jednat jménem zastoupeného.
Konkrétněji bude problematika rozvedena v dalších částech této práce.
12 Pozn.: pojmy principál a agent vychází z historického názvosloví a současně odpoví- dají mezinárodnímu pojmosloví pro obchodní zastoupení, tzv. agency, či commercial agency
13 Raban, Smlouva o obchodním zastoupení, str. 410
3 Historický vývoj úpravy v na českém území do r. 2014
Počátky institutu obchodního zastoupení nalézáme v 60. letech 18. století.14 No- velou zákona č. 1/1863 ř. z. všeobecný obchodní zákoník (dále jen „AHGB“)15 došlo ke zřízení tzv. obchodních dohodců neboli senzálů. Jednalo se o osoby ve- řejnoprávního postavení,16 kteří zprostředkovávali zájemcům obchodní záleži- tosti.17 Tito senzálové nesměli být v závislém poměru k některému se zá- jemců18.
Po rozpadu Rakouska-Uherska došlo k převzetí právní úpravy a následně došlo k diferenciaci senzálů do různých institutů. Vývoj v období první repub- liky zachycuje profesor Xxxxxx00 v roce 1939. Uvádí, že existovali jednak ob- chodní dohodci veřejní dle AHGB, a dále obchodní dohodci soukromí. Senzálové měli jak soukromoprávní postavení, tak postavení veřejnoprávní, které regulo- valo zejména způsob provádění příkazu20 a ukládalo povinnost vést evidenci o obchodech. Soukromí dohodci byli ve své podstatě mandatáři jen jedné strany a hájili jen její zájem.
V meziválečném období byla vyvíjena snaha o novou kodifikaci soukro- mého práva, ale k faktické realizaci nedošlo. Převzatá rakouská úprava tak byla platným právem až do období po druhé světové válce.
Únorovým převratem roku 1948 a uchopení moci jednou stranou, vznikla politická potřeba změn v oblasti soukromého práva.21 Nejzásadnější změnou bylo vydání unifikovaného (středního) občanského zákoníku č. 141/1950 Sb.,
14 Xxxxxx, X. Obchodní zastoupení. In: Xxxxxx, Xxxxxx a kol. Obchodní smlouvy, Závazky
z podnikání. C. H. Xxxx, 2015, s. 385
15 Xxxxxxxxxx, X. Xxxxxxx K, Civilní kodexy: 1811-1950-1964. Brno: Masarykova univerzita, 1993, s. 22
16 Raban, P. Obchodní zastoupení. Právní rozhledy. 2003, č. 1. In: Xxxx-online [online
právní informační systém]. C. H. Xxxx [cit. 20. 4. 2020]
17 Pozn.: čl. 67 AHGB výslovně uvádí demonstrativní výčet „koupí a prodejů“ a někte- rých smluv, které v odst. 2 shrnuje jako „obchodní záležitosti“.
18 Pozn.: Závislost je v tomto smyslu myšleno jako jednání v zájmu jedné strany, která si senzála zajistila.
19 Xxxxxx, F. Česko-slovenské právo obchodní. 2. Část zvláštní A, (Právo kupecké a obcho- dové). Praha: X. Xxxxxxx, 1939. s 46–51
20 Pozn.: Xxxxxx, zachovávat mlčenlivost, právo jen zprostředkovati, právo na dohodné
21 Xxxxxxxxxx, Schelle, Civilní kodexy: 1811-1950-1964 s. 26
který nahradil i obchodněprávní kodexy. Tento zákoník však obchodní zastou- pení neupravoval.
3.2 Vývoj v letech 1964 až 1991
Platnost unifikovaného občanského zákoníku netrvala dlouho. „Již koncem pa- desátých let se začalo upozorňovat na to, že tento zákoník plně neodráží poměry a vztahy, které se v naší společnosti v dané etapě vývoje socialismu vytvořily“22 Tehdejší ideologickou myšlenkou komunistické strany bylo vytvoření socialis- tického hospodářského práva, které by odpovídalo vztahům v socialistické eko- nomice.23 Rekodifikací došlo k rozdrobení soukromého práva. Nový občanský zákoník č. 40/1964 Sb., obsahoval úpravu sloužící pouze k uspokojování osob- ních potřeb občanů a tehdejších organizací. Toto pojetí je někdy označováno jako „spotřebitelské“24. Oblast obchodního práva byla z části upravena zák. č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník (dále také jen „HZ“) který však řešil pouze vzájemné vztahy mezi státními podniky a družstvy, respektive vztahy mezi nimi a státem.25 Není proto překvapující, že ani jedna z těchto kodifikací neobsahovala úpravu obchodního zastoupení. Za institut nejbližší smlouvě o obchodním zastoupení lze považovat smlouvu o obstarání záležitosti, podle § 354 HZ.26
Socialistická úprava regulující vnitrostátní obchodní vztahy však byla naprosto nezpůsobilá pro aplikaci na oblast zahraničních obchodů. Proto současně vznikl zák. č. 101/1963 Sb. zákoník mezinárodního obchodu (dále také jen „ZMO“). Ten již obsahuje poměrně rozsáhlou úpravu obchodního zastoupení. Horák uvádí, že se přes dobu svého přijetí jedná o poměrně moderní úpravu, která později posloužila jako podklad pro úpravu v obchodním zákoníku.27
Poprvé se zde objevuje zákonný požadavek na písemnou formu smlouvy. Dochází k odlišení vztahu mezi obchodním zástupcem a zastoupeným od vztahu pracovněprávního. Zákoník dále zavádí informační povinnost, povin- nost mlčenlivosti a povinnost dbát zájmů zastoupeného s náležitou péčí. Ob- chodní zástupce mohl zastoupeného zavazovat, pouze byla-li mu udělena pí-
22 Xxxxxxxxxx, Schelle, Civilní kodexy: 1811-1950-1964. s. 32
23 Xxxxx, Právní důvody vzniku obchodních závazků s. 45
24 Xxxxxxxxxx, Xxxxxxx, X. Civilní kodexy: 1811-1950-1964 s. 32
25 Xxxxx, Právní důvody vzniku obchodních závazků s. 45
26 Xxxxx, X. Obchodní zastoupení In: Xxxxxx, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx 2014, s. 878 27 Horák, Obchodní zastoupení s. 878
semně plná moc. Tehdejší provize obsahovala „veškeré nároky vůči zastoupe- nému, včetně náhrady za získání zákazníků.“28 Úprava rozlišovala také výhradní a nevýhradní zastoupení a s tím spojenou problematiku rozhodného území. Z výše uvedeného je patrné, že mnohá ustanovení vzniklá na počátku 60. let mi- nulého století, jsou v obdobné formě stále používaná v současné úpravě.
3.3 Vývoj v letech 1991 až 2000
Po sametové revoluci v roce 1989 došlo k přechodu od ekonomiky postavené na socialistických principech k ekonomice tržní. To přineslo i požadavek na re- strukturalizaci soukromého práva. Kvalita prvotních změn ale byla velmi po- znamenána požadavkem na rychlost. Eliáš29 přirovnává vývoj soukromoprávní úpravy v této době k restrukturalizaci v šedesátých letech. Bez dostatečné opo- nentury a ohledu na odlišná stanoviska bylo rozhodnuto o zachování a revizi dosavadního občanského zákoníku a vytvoření nového zákoníku č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále také jen „ObchZ“).
Úprava smlouvy o obchodním zastoupení byla zařazena do ObchZ, a byla z velké míry přejata ze ZMO. Oproti předchozí úpravě byla více rozvinuta po- vinnost odborné péče. Obchodní zákoník se nově podrobněji zabýval oblastí od- měny zástupce. Výslovně uváděl, že obchodní zástupce má nárok na provizi sjednanou, nebo obvyklou v případě absence ujednání. Nebylo-li sjednáno ji- nak, byla součástí provize i náhrada nákladů. Dále bylo zřízeno právo zástupce na odměnu za nové zákazníky, jestliže smlouvu po uplynutí jednoho roku od uzavření vypověděl zastoupený. Obchodní zákoník se také více zaměřil na dobu vzniku nároku na provizi. „Právní úprava podnikání obchodních zástupců byla v obchodním zákoníku30 poměrně liberální (…) prakticky byla veskrze dispozitivní úpravou s výjimkou jediného ustanovení, které šlo ovšem též dohodou v podstatě eliminovat.“31 Stejně tak postrádala úpravu konkurenčních doložek, dle Peliká- nové „jednu z nejdůležitějších součástí vztahu mezi zástupcem a zastoupeným.“32 Úprava obchodního zastoupení z 60. let dosahovala na svou dobu určitých
nepopiratelných kvalit. Nicméně, v průběhu následujících dekád došlo k urči- tému posunu v dané oblasti, což reflektuje směrnice EHS č. 86/653/EHS z roku 1986 (dále také jen „Směrnice“). Bohužel, při tvorbě obchodního zákoníku tato
28 § 617 ZMO
29 Xxxxx, Právní důvody vzniku obchodních závazků s. 47
30 Pozn.: Před novelizací
31 Raban, Obchodní zastoupení. [Online].
32 Xxxxxxxxxx, Komentář k obchodnímu zákoníku. 5. díl. Paragraf 566-775 s. 412
Směrnice nebyla zákonodárcem respektována33 a výše uvedená úprava zůstala v platnosti po celá 90. léta.
Důvodem pro využívání institutu obchodního zastoupení je zejména skuteč- nost, že se jedná o relativně levný nástroj, prostřednictvím kterého může pod- nikatel – výrobce nebo dodavatel, distribuovat své zboží. Namísto toho, aby k těmto činnostem zřizoval oblastní pracoviště, případně najímal nové zaměst- nance, vůči kterým by měl podnikatel zvláštní povinnosti a výdaje,34 je pro něj mnohdy výhodnější uzavření smlouvy o obchodním zastoupení s jiným nezá- vislým podnikatelem. Další výhodou může být i větší specializace obchodního zástupce na danou oblast zastoupení, znalost místního trhu, vybudovaná vlastní síť obchodních vztahů apod.35 Lze dovodit, že vývojem od soukromých dohodců začaly tyto výhody převažovat nad obavou z absence státem zaručené kvality zástupců.
Přes výše uvedené rozdíly se však obchodní zastoupení se svou dlouhodo- bostí, teritorialitou a vzájemnosti blíží pracovněprávnímu vztahu.
Také uvědomění si tohoto stavu vedlo v 80. letech státy EHS k potřebě při- jetí úpravy, která by zaručovala ochranu a priori předpokládané slabší straně, tedy obchodním zástupcům. Tou byla Směrnice EHS, jejímž primárním cílem dle preambule bylo sjednocení vnitrostátních úprav obchodního zastoupení
„v míře nezbytné pro řádné fungování společného trhu“36 EHS.
Takový projev závislosti zástupce na principálovi lze uvézt například jeho oslabenou pozici při smluvním vyjednávání. V případě, kdy výrobce či velkoob- chodník má již určité ekonomické postavení a zároveň může vybírat z více po- tenciálních agentů, lze očekávat, že smlouva o obchodním zastoupení bude mít podobu tzv. adhezní smlouvy. To znamená, že zástupce má možnost pouze jejího přijetí či odmítnutí na základě „take it or leave it“ principu. Směrnice proto za- vádí povinnost států EHS zařadit některá kogentní ustanovení chránící zá- stupce před ujednáními, které by byly v jejich výrazný neprospěch. Obsah této Směrnice je z velké části inspirován německou úpravou obchodního zákoníku Handelsgesetzbuch, (dále také HGB).37 V případech, kdy zákonodárce a priori předpokládá oslabené postavení jedné ze stran, které poskytuje určitou
33 Pozn.: Ač by se vhodnost nabízela, Směrnice nebyla závazná pro tehdejší ČSFR.
34 Pracovněprávní odpovědnost, povinné zaměstnanecké odvody apod.
35 Bejček, Obchodní zastoupení, s. 386
36 Preambule Směrnice.
37 Xxxxxxxxxx, X. Komentář k obchodnímu zákoníku. 5. díl. Paragraf 566-775 s. 364
ochranu bez ohledu na skutečné poměry v konkrétních vztazích, hovoříme
o tzv. „statusové ochraně“.38
Mezi Směrnicí zavedená kogentní ustanovení patří povinnost zástupce vy- nakládat potřebné úsilí při své činnosti, povinnost jednat zodpovědně, v dobré víře a řídit se pokyny zastoupeného. Obě smluvní strany pak mají vzájemnou informační povinnost nezbytnou ke splnění smlouvy. Směrnice dále zavádí ustanovení, od kterých je zakázáno se odchýlit v neprospěch zástupce. Jedná se
o ustanovení týkající se nároku a splatnosti provize a práva na odškodnění. Směrnice výslovně stanovuje nezávislost agentů, negativním výčtem uvádí osoby, které nemohou být obchodním zástupcem, upravuje konkurenční do- ložku, zavádí minimální délku výpovědní doby, zakazuje podmínku povinné re- gistrace zástupců, která by podmiňovala platnost jimi uzavřených smluv o ob- chodním zastoupení, jako i touto směrnicí přiznanou ochranu a zavádí písemný doklad o obsahu smlouvy jakožto minimální standard, pokud jde o formu smlouvy.
Součástí přípravných procesů pro vstup do Evropské unie bylo i nutné sla- ďování právního řádu s komunitární úpravou. Došlo i na revizi obchodního za- stoupení podle Xxxxxxxx, a to přijetím novelizačního zákona č. 370/2000 Sb., tím došlo k poslední nejvýraznější změně tohoto institutu v našem právním řádu. V souvislosti s touto novelou se někdy hovoří o nedokonalé transpozici Směrnice, díky některým nevhodně zvoleným interpretacím. Následující no- vely, jakož i rekodifikace občanského zákoníku měly proto za cíl zejména for- mální korekci textové podoby než výrazné obsahové zásahy do jednotlivých ustanovení.39
V roce 2014 došlo ke zrušení ObchZ, jehož závazková část byla nově na- hrazena sjednocujícím soukromoprávním kodexem, zák. č. 89/2012 Sb., občan- ský zákoník (dále také „OZ“).
38 Černá, X. Xxxxxxxxx, X. Xxxxxxxxxx, I. a Dědič, X. Obchodní právo: podnikatel, podnikání, závazky s účastí podnikatele. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2016 s. 429
39 Sněmovní tisk 362/0, Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, č.
89/2012 Dz str. 518
4 Současná úprava smlouvy o obchodním zastoupení
Současná úprava obchodního zastoupení se nachází v občanském zákoníku, v části čtvrté – relativní majetková práva, druhé hlavě – závazky z právních jed- nání, díl pátý – smlouvy příkazního typu, pod § 2483 - § 2520. Mimo tato ustano- vení je nutné vzít v potaz také § 2444 OZ, který uvádí, že na případy, kdy má někdo podle smlouvy nebo podle jiných ustanovení zákona povinnost zařídit záležitost na účet jiného, se přiměřeně použijí i ustanovení o příkazu.
Nadále se jedná o obchodněprávní institut40, což je patrné také z pojmo- vých znaků tohoto smluvního typu, respektive vymezení subjektů smlouvy. Právě pojmovým znakům se bude věnovat následující část této práce.
Prvním pojmovým znakem obchodního zastoupení je předmět smlouvy, který jí druhově zařazuje do smluv příkazního typu. Xxxx závazek obchodního zá- stupce vykonávat určitou činnost ve prospěch zastoupeného. Jak již bylo výše zmíněno, není přitom podstatné, zda dochází přímo k jednání za zastoupeného nebo pouze ke zprostředkování bez nutnosti jednat v zastoupení.
Dalším pojmovým znakem je požadavek na to, kdo může, respektive ne- může vykonávat činnost, uzavírat smlouvy jako obchodní zástupce.
Dále dlouhodobost smluvního vztahu, požadavek písemné formy a v ne- poslední řadě úplatnost.
V případě nezahrnutí některého pojmového znaku do textu smlouvy se bude postupovat dle zákonné úpravy. Tak je tomu například při nesjednání od- měny obchodního zástupce. Absence tohoto ustanovení nemá vliv na agentovo právo domáhat se své odměny dle zákona.41
Typickým znakem obchodního zastoupení je také mnohdy skutečnost, že obchodní zástupce je slabší smluvní stranou. Oproti pojmovým znakům však
40 Pozn.: Není však vyloučeno, aby svého obchodního zástupce měla i osoba nepodni- kající. Xxxxxx uvádí jako příklad soukromého sběratele, který si sjedná svého obchod- ního zástupce pro zajišťování nových sběratelských předmětů. (Bejček, Obchodní za- stoupení, s. 388)
41 Xxxxxx upozorňuje na nepřesnou formulaci v komentáři k OZ, kde autoři uvádí, že ne- sjednání odměny vylučuje aplikaci ustanovení o obchodním zastoupení, jakožto vý- hradně úplatného smluvního typu. K této situaci by však došlo až v případě, že si strany úplatnost záměrně vyloučí. (Xxxxxx, Obchodní zastoupení s. 385)
tento znak není vždy pravidlem, a není vyloučeno, že dominantní postavení má právě zástupce vůči zastoupenému.42
Obchodního zástupce zákon vymezuje již v úvodních ustanoveních, a to § 2483 odst. 1 a § 2484 OZ. První z těchto ustanovení uvádí, že obchodním zástupcem je tzv. nezávislý podnikatel. Následující paragraf stanovuje negativní výčet osob, které nemohou být obchodními zástupci.
Termín nezávislý podnikatel byl přejat z předešlé úpravy a vyjma obchod- ního zastoupení se v současném právním řádu nevyskytuje. Důvod je ten, že podnikatel43 je sám ve své podstatě nezávislý, což plyne z definice „Samostatně vykonávat výdělečnou činnost na vlastní účet a zodpovědnost“44. Smysl zdůraznit podnikatelovu nezávislost spočívá zejména v odlišení obchodního zastoupení od závislé pracovní činnosti. Podmínka nezávislosti ale nevylučuje faktickou hospodářskou závislost na jiném subjektu. To ostatně platí pro podnikatele obecně.
Zákon přitom nevylučuje, že obchodním zástupcem může být jak fyzická,
tak právnická osoba.
Negativním výčtem zákon uvádí, že obchodním zástupcem právnické osoby nemůže být osoba, která může tuto právnickou osobu zastupovat jako člen orgánu nebo jako nucený správce či likvidátor. Nikoli též osoba, která takto může zastupovat právnickou osobu, se kterou má být uzavřen zprostředková- vaný obchod.45
V případě, že zastoupený uzavře smlouvu o obchodním zastoupení s osobou, která nesplňuje podmínky obchodního zástupce, bude tato smlouva absolutně neplatná podle § 580 OZ, případně, bude-li to s ohledem na další ujednání možné, se na takový závazek budou aplikovat pravidla smluvního typu odpovídající daným ujednáním podle § 555 OZ.
Úvodní ustanovení vychází ze Směrnice46. Účelem je, vzhledem k dlouho- dobosti smluvního vztahu, zamezení obcházení uzavírání pracovněprávních vztahů, kde zaměstnanci požívají mnohem širší zákonné ochrany než obchodní zástupci. Dalším důvodem pro obcházení pracovního vztahu, mimo jiné
42 Pozn.: Například v případech, kdy je zastoupený závislý na činnosti zástupce, který má dominantní postavení na trhu.
43 Srov. § 420 až § 422 OZ
44 Viz § 420 odst. 1 OZ
45Viz § 2484 OZ
46 Srov. čl. 1 Směrnice
smlouvou o obchodním zastoupení, je vyhnutí se povinnosti platit povinné od-
vody za zaměstnance a odvody daní.
V těchto případech, kdy pro „zaměstnavatele“ vykonává jiný podnikatel činnost na bázi „kvazi pracovně právního vztahu“, hovoříme o tzv. Xxxxxxx sys- tému.
Otázce správného posouzení, zda se jedná o obchodní zastoupení s ohle- dem na míru závislosti zástupce na zastoupeném, se zabýval Soudní dvůr Ev- ropské unie (dále také „SDEU“ nebo „ESD“47).
V dané věci48 soud řešil mimo jiné otázku, zda může obchodní zástupce vykonávat svoji činnost přímo v provozovně zmocnitele, aniž by při tom byla narušena jeho nestrannost. SDEU se k této otázce vyjádřil v tom smyslu, že může skutečně nastat situace, kdy výkon činnosti obchodního zástupce v místě zajištěném principálem, který tím zástupci snižuje provozní náklady, může mít v určitých případech vliv na nezávislost zástupce. Nicméně, pokud se tyto zá- sahy do nezávislosti neprokážou, nebrání výkon činnosti zástupce v provo- zovně zmocnitele tomu, aby tato osoba mohla být kvalifikována jako obchodní zástupce.
V praxi tedy může nastat situace, kdy na první pohled nepůjde rozlišit mezi běžnými zaměstnanci zmocněnce a obchodními zástupci využívající zá- zemí zmocněncova pracoviště. Tento stav umocňuje i skutečnost, že předmět činnosti obchodního zástupce může být vykonáván i v rámci pracovního po- měru. Na trhu práce se můžeme setkávat s poptávkou po tzv. obchodním zá- stupci, přičemž poptávající nabízí výkon této činnosti dle dohody buď na živ- nostenské oprávnění zástupce, nebo alternativně v zaměstnaneckém poměru.
V souvislosti s osobou obchodního zástupce řešil SDEU také otázku, zda je možné platnost smlouvy o obchodním zastoupení podmínit povinnou registrací obchodního zástupce. Právě toto pravidlo obsahoval italský právní řád.
Evropský soudní dvůr, rozsudkem ze dne 30. dubna 1998 ve věci C- 215/9749 konstatoval, že státy mohou požadovat po obchodních zástupcích ur- čitou formu registrace. Zmínil, že některé členské státy tomu skutečně tak mají. V rámci příprav Xxxxxxxx se dokonce uvažovalo o zavedení registru zástupců, což nakonec nebylo shledáno jako nezbytné. Nicméně, ESD uvedl, že absence takovéto registrace nemůže mít vliv na platnost uzavřené smlouvy o obchod- ním zastoupení.
47 Pozn: Soudní dvůr Evropské unie byl dříve nazýván Evropský soudní dvůr.
48 Rozsudek SDEU ze dne 21. listopadu 2018 ve věci C-452/17.
49 Pozn.: Toto stanovisko ESD bylo potvrzeno také Rozsudkem ESD ze dne 13. 8. 2000
ve věci C-456/98.
Předmět podnikání obchodního zástupce v české úpravě spadá pod tzv. ohlašovací, volnou živnost50. Je tudíž třeba získat živnostenské oprávnění.
Na základě výše uvedeného si lze položit otázku, zda v případě, kdy zá- stupce nebude splňovat podmínku podnikatele z důvodu absence živnosten- ského oprávnění, se tento stav bude posuzovat jako nezpůsobilost subjektu uzavřít smlouvu o obchodním zastoupení, nebo zda bude smlouva nadále platná a klasifikovatelná jako obchodní zastoupení.
Nutno dodat, že Xxxxxxxx definuje obchodního zástupce jako „nezávislého zprostředkovatele“51 čili jako osobu podnikající fakticky, nikoli právně.
Dle názoru autora bude takto uzavřená smlouva o obchodním zastoupení platná. To nevylučuje skutečnost, že by se obchodní zástupce dopouštěl pře- stupku „provozování volné živnosti bez živnostenského oprávnění,52 za který by mu hrozila pokuta až do výše 500 tisíc korun.53
Pokud jde o osobu zmocněnce, zákon nestanovuje žádná omezení či kvali- tativní požadavky. Zastoupeným může být fyzická i právnické osoba, podnika- jící i nepodnikající, disponující svéprávností plnou či dostačujícím rozsahu.54
Typickým znakem obchodního zastoupení je dlouhodobost, respektive trva- lost55 smluvního vztahu. Tímto znakem se obchodní zastoupení odlišuje od ostatních smluv příkazního typu, zejména pak od smlouvy zprostředkovatelské, kterou lze považovat za typově nejbližší. „Dlouhodobostí se dostává obchodní zá- stupce a zastoupený do trvalého vztahu, jenž vede k hospodářské závislosti zá- stupce na zastoupeném.“56
50 Viz § 25 zák. č. 455/1991 Sb. zákon o živnostenském podnikání (dále také „ŽZ“)
51Viz čl. 1 odst. 2 Směrnice
52 Viz § 61 odst. 3 písm. a) ŽZ
53 Viz § 61 odst. 4 písm. c) ŽZ
54 Pozn.: Podle § 31 OZ je nezletilý způsobilý k právním jednáním co do povahy přimě- řeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. Současně zákon připouští udělení souhlasu nezletilému (s přivolením soudu) k samostatnému provozování ob- chodního závodu nebo k jiné obdobné výdělečné činnosti. V těchto případech si lze představit zmocňování obchodního zástupce osobou bez plné svéprávnosti.
55 Pozn.: Zatímco zákonná úprava uvádí pojem „dlouhodobost“, Směrnice operuje s ter-
mínem „trvalost“.
56 Xxxxx, Xxxxxxx o obchodním zastoupení s. 411
Obchodní zástupce vykonává „soustavnou činnost“57 pro zastoupeného. Právě dlouhodobost vztahu, respektive opakující se zprostředkování pro stej- ného zmocnitele, zapříčinilo vznik institutu obchodního zastoupení.
Ačkoli je dlouhodobost charakteristickým znakem obchodního zastou- pení, zákon nestanovuje žádná pravidla pro minimální délku tohoto smluvního vztahu. Jedná se tedy o relativní pojem, který se bude odvíjet od předmětu smlouvy. Xxxxx uvádí, že „dlouhodobost musí vyplývat ze smlouvy, nezáleží na faktickém trvání příslušného vztahu.“58
Dle autora této práce lze dlouhodobost definovat tak, že předmět činnosti upravený smlouvou musí svým rozsahem převyšovat jednorázové zprostřed- kování dle § 2445 OZ a násl.
S délkou činnosti se pojí také otázka, zda se jedná o smlouvu uzavřenou na dobu určitou či neurčitou. Zákon stanovuje nevyvratitelnou domněnku59, že
„není-li ujednáno, na jakou dobu se obchodní zastoupení zřizuje, a neplyne-li to ani z účelu smlouvy, platí, že obchodní zastoupení bylo ujednáno na dobu neurči- tou.“60 Je-li zastoupení sjednáno za účelem zajištění např. konkrétní události, akce apod., bude za dobu trvání smlouvy považována doba do ukončení této akce i bez výslovného ujednání.61
V případě, že strany uzavřou smlouvu na dobu určitou, a po jejím uplynutí se i nadále danou smlouvu řídí, nastává právní fikce,62 kdy se na danou smlouvu hledí od počátku, jako na smlouvu na dobu neurčitou.63
Výše zmíněná formulace právní fikce byla do českého právního řádu zařa- zena až v rámci rekodifikace soukromého práva. Dřívější úprava „měnila“ po- vahu smlouvy nikoli od počátku, ale až od doby, kdy strany pokračovaly ve smluvním vztahu po uplynutí doby určité. Předchozí úprava paradoxně více od- povídala formulaci v čl. 14 Směrnice.64
57 Xxxxx, X. Xxxxxxx o obchodním zastoupení. In: Xxxxxxxxx, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. Ob- chodní zákoník, Komentář, 12. rozšířené aktualizované vydání, C. H. XXXX, PRAHA, 2009, s.1192
58 Xxxxx, Smlouva o obchodním zastoupení. s. 411
59 Xxxxx, X. Jak je to s pravidly výkladu, analogií a úlohou soudce. [online] portál obcan- xxxxxxxxxx.xxxxxxx.xx [cit. 20. 4. 2020] xxxx://xxxxxxxxxxxxxxx.xxxxxxx.xx/xx- dex.php/home/infocentrum/media/512-jak-je-to-s-pravidly-vykladu-analogii-a-ulo- hou-soudce
60 Viz § 2509 odst. 1 OZ
61 Horák, Obchodní zastoupení s. 915
62 Xxxxx, Jak je to s pravidly výkladu, analogií a úlohou soudce.
63 Viz § 2509 odst. 2 OZ
64 Horák, Obchodní zastoupení s. 916
Otázka určitosti délky smluvního vztahu je významná pro způsob a mož- nosti terminace dané smlouvy. Této oblasti bude věnována jedna z následují- cích kapitol práce.
4.1.3 Činnost obchodního zástupce
Pokud jde o předmět činnosti obchodního zástupce, zákon uvádí dvě možnosti jednání. Tou první je „dlouhodobá činnosti směřující k uzavírání určitého druhu obchodů“65. Druhou možností je pak „dlouhodobá činnosti směřující k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet“.66
V prvním případě obchodní zástupce zajišťuje příležitosti pro svého prin- cipála. Obstarává klienty, kteří jsou ochotni uzavřít určitý obchod. Ve druhém případě je zástupce sám oprávněn uzavírat tyto obchody jménem a na účet principála.
Analogicky lze první případ připodobnit ke smlouvě zprostředkovatelské, zatímco ve druhém případě činnost obchodního zástupce více odpovídá smlouvě příkazní. Jak uvádí Xxxxxxxxxx, „spojení s mandátem67 není koncipováno jako varianta smlouvy o obchodním zastoupení, ale spíše jako doplnění prvkem, jenž je jí cizí.“68 Má se za to, že pokud si strany výslovně nesjednají zmocnění zástupce k uzavírání smluv za zastoupeného, bude mít obchodní zastoupení po- vahu zprostředkovávání příležitostí.69 V opačném případě zákon vyžaduje ve- dle uzavřené smlouvy také udělení plné moci zástupci k jednání jménem a na účet zastoupeného.70
Ačkoli se hovoří o obchodním zastoupení, primárně obchodní zástupce vů- bec nevystupuje a nejedná v zastoupení za svého principála.
Z gramatického výkladu ustanovení o předmětu smlouvy by se mohlo zdát, že si smluvní strany mohou zvolit pouze jednu z výše vedených variant. Ve skutečnosti však není vyloučeno zmocnění zástupce k uzavírání pouze někte- rých obchodů a zprostředkování těch zbylých a vice versa.71
V souvislosti se způsobem jednání agenta řešil ESD v rozsudku ze dne
11. 2. 2004 ve věci C-85/03 otázku, zda lze ustanovení Směrnice aplikovat také
65 Viz § 2483 OZ
66 Idib.
67 Pozn.: Respektive příkazem.
68 Xxxxxxxxxx, Komentář k obchodnímu zákoníku. 5. díl. Paragraf 566-775 s. 374
69 Raban, Smlouva o obchodním zastoupení, str. 411
70 Pozn.: Tento požadavek vychází z ustanovení o příkazu, na která je pro tento případ odkazováno v § 2486 OZ.
71 Xxxxx X, Husták Z, Obchodní zastoupení [online]. Bulletin advokacie. 6. 1. 2016, [cit.
20. 4. 2020] dostupné z: xxx.xxxxxxxx-xxxxxxxxx.xx/xxxxxxxx-xxxxxxxxxx
na případy, kdy agent jedná za principála a na jeho účet, avšak vlastním jmé- nem. Soudní dvůr dospěl k závěru, že takové jednání, odpovídající komisi, je ji- ným smluvním typem vyžadující odlišný způsob regulace. Nelze proto na ta- kový závazek aplikovat úpravu o obchodním zastoupení. Zároveň soud nevylu- čuje, aby si členské státy upravily tento smluvní vztah a inspirovali se ustano- veními o obchodním zastoupení.
V souvislosti s předmětem činnosti obchodního zástupce zákon zavádí po- jem „obchod“. Jedná se o pojem, který se v celém občanském zákoníku vysky- tuje pouze v souvislosti s obchodním zastoupením. Zároveň zákon blíže nedefi- nuje význam tohoto pojmu, jak tomu bývá v jiných případech.72 Z předešlé úpravy lze však dovodit, že se bude jednat o „uzavírání smluv“73. Směrnice upra- vuje předmět obchodního zastoupení jako „prodej a nákup zboží“74. S ohledem na unifikační funkci Směrnice se jedná o užší vymezení, které zahrnuje širší česká úprava. Podle občanského zákoníku se ustanovení o obchodním zastou- pení budou vztahovat i na zprostředkování smluv na poskytnutí určitých služeb jako např. pojištění,75 účet,76 dílo77 apod.
Naopak úprava o obchodním zastoupení se „nepoužije na závazky osob pů- sobících na regulovaném trhu, mnohostranném obchodním systému nebo komo- ditní burze podle jiného zákona a na závazky burzovních dohodců podle jiného zákona“.78
Ať už je povaha obchodů jakákoli, vždy musí být jejich okruh určitě vyme- zen.79 Kromě vymezení druhového lze též stanovit rozhodné území, na kterém má zástupce vykonávat svou činnost. Pokud si strany neujednají rozhodné území, platí, že je jím území České republiky a v případě zahraničního zástupce stát, kde má zástupce své sídlo.80 Dále lze určit konkrétní okruh osob, se kterými má zástupce zprostředkovávat či sjednávat obchody.
Důležitost přesného vymezení obchodů spočívá zejména ve způsobu ur- čení odměny obchodního zástupce, možnosti kontroly nad činností zástupce, případně splnění podmínek pro vypovězení smlouvy.
72 Srov. např. § 419, § 423, § 514 OZ
73 Horák, Obchodní zastoupení s. 880
74 Čl. 1 odst. 2 Směrnice 75 Viz § 2758 OZ a násl. 76 Viz § 2662 OZ a násl. 77 Viz § 2586 OZ a násl. 78 Viz § 2520 odst. 2 OZ
79 Raban, Smlouva o obchodním zastoupení, str. 411
80 Viz § 2485 OZ
S otázkou určení druhu obchodů se pojí institut výhradního zastoupení. Dohod- nou-li se strany na výhradním zastoupení, nemůže principál zmocňovat jiné agenty pro zajišťování stejného druhu obchodů na určeném území nebo pro ur- čený okruh osob. Pokud principál uzavře obchod bez zprostředkování agentem, náleží přesto agentovi odměna. Zároveň ani agent nemůže vykonávat svou čin- nost pro více principálů. Výhradní zastoupení proto bývá ujednáno v souvis- losti s konkrétním rozhodným územím či okruhem osob.
Obecně platí, že pokud není výhradní zastoupení výslovně sjednáno, jedná se o zastoupení nevýhradní. Principál si může sjednat více agentů, stejně jako každý agent může mít více principálů. Omezením je možný střet zájmů princi- pálů, kdy by došlo k narušení povinnosti odborné péče agenta a jednání v zájmu principála.
V praxi se můžeme setkat se smluvními vztahy, kde výhradní postavení má pouze jedna ze smluvních stran. Jako příklad si lze uvézt vztah mezi kulturním zařízením jakožto principálem a zprostředkovatelem prodeje vstupenek na kul- turní akce. Těžko si představit, že by zprostředkovatel s vlastní zavedenou sítí poboček, či internetovým obchodem, mohl být závislý na distribuci pro pouze jediného principála. Naopak, je pravděpodobné, že principál by byl nucen se za- vázat, že pro zprostředkování prodeje svých vstupenek bude využívat pouze je- diného agenta.
Opačný vztah lze předpokládat v případě užší specializace druhu obchodů. Například agent zajišťující odběr produktů svého principála – pivovaru, do re- staurací a obchodních řetězců. Zatímco pověření více zástupců pro stejné území, např. pro nastolení konkurenčního prostředí, je čistě na úvaze princi- pála81, nelze si představit, že by bylo v souladu s účelem smlouvy možné, aby agent současně zastupoval a distribuoval produkty jiných pivovarů.
Obchodní zastoupení jako část předmětu smlouvy
V souvislosti s předmětem obchodního zastoupení řešila judikatura Nejvyššího soudu otázku, zda je možné, „aby si smluvní strany platně sjednaly jinou pojme- novanou smlouvu, či smlouvu nepojmenovanou, jestliže smluvní ujednání obsa- huje podstatné části konkrétní pojmenované smlouvy obsažené v obchodním zá- koníku“82. V dané věci namítala jedna ze stran, že vzhledem k tomu, že obchodní zastoupení představovalo pouze část předmětu uzavřené smlouvy, měla by se
81 Pozn.: Samozřejmě, umožňuje-li to uzavřená smlouva. Záleží, zda agent bude ochotný za takových podmínek smlouvu uzavřít.
82 Usnesení NS ze dne 4. 8. 2009, sp. zn.: 23 Cdo 2093/2009
smlouva posuzovat jako mandatum,83 tedy smluvní typ obecnější k obchodnímu zastoupení. Nejvyšší soud této argumentaci nevyhověl a uvedl, že pokud smluvní ujednání obsahuje podstatné části konkrétní pojmenované smlouvy, nelze ji považovat za jiný smluvní typ.
Na základě tohoto usnesení si lze položit otázku, nedodržením kterých zá- konných ustanovení dojde k neplatnosti dané smlouvy a v kterých případech se bude považovat za smlouvu inominátní? Vždy bude záviset na konkrétních pří- padech. Je třeba zkoumat skutečný úmysl stran a právní jednání hodnotit podle skutečného obsahu. Zároveň nesmí být účelem smlouvy obcházení kogentních pravidel zákona.
Případ, kdy činnost obchodního zástupce je pouze jednou z mnoha dalších, které nejsou považovány jako vedlejší, řešil také SDEU ve věci C-452/17, jenž byla zmíněna už v kapitole o obchodním zástupci. Soud dospěl v této věci k zá- věru, že v případě, kdy není narušena nezávislost zástupce, lze aplikovat úpravu obchodního zastoupení i na situace, kdy tento zástupce vykonává další činnosti pro zastoupeného, aniž by se jednalo o činnosti k obchodnímu zastoupení ve- dlejší.
V neposlední řadě je podstatným znakem obchodního zastoupení úplatnost to- hoto vztahu. Mimo příkaz jsou veškeré ostatní smlouvy příkazního typu oneróz- ním právním jednáním. Právo na odměnu obchodního zástupce je stanovena v úvodním ustanovení tohoto institutu.84 Naopak závěrečný paragraf regulující obchodní zastoupení uvádí, že se tato úprava nevztahuje na závazky, kde si strany vyloučily odměňování zástupce.85
Jak již bylo zmíněno v předchozí části této práce, tím, že si strany neujed- nají úplatu zástupce, nezaniká právo zástupce danou odměnu požadovat.
Namísto odměny používá česká zákonná úprava pojem provize. Za provizi se tedy považuje veškerá odměna náležící obchodnímu zástupci z plnění této smlouvy. Zároveň „každá část úplaty, jejíž výše se mění podle počtu a hodnoty uzavřených obchodů, se považuje za složku provize.“86
Oproti tomu Směrnice rozlišuje mezi odměnou, jako obecnou úplatou ob- chodního zástupce, angl. „remuneration“, a její složkou, provizí „commission“,
83 Pozn.: Dle dnešní úpravy příkaz.
84 Viz § 2483 odst. 1 OZ
85 Viz § 2520 odst. 1 OZ
86 Viz § 2499 odst. 3 OZ
kterou je „část odměny měnící se podle počtu nebo hodnoty obchodů“87. Toto roz- lišení zřetelněji vymezuje, že úplata za zastoupení nemusí být nutně vázána na konkrétní zajištěné obchody, ale lze sjednat např. i částečnou či výlučnou pau- šální odměnu.
V praxi však nebude výlučná paušální odměna běžná. To z důvodů, že po- strádá motivační charakter pro agenta ke sjednávání co nejvíce smluv, a také proto, že by toto ujednání bylo i pro agenta v mnoha případech značně nevý- hodné. Nabídku paušální odměny si lze představit v případě, kdy společnost po- ptává zaměstnanecký vztah nebo alternativně obchodní zastoupení, kde pro da- nou pozici má vyhrazený určitý měsíční rozpočet. Společnost pak bude vedle provize nabízet např. hodinovou sazbu nebo měsíční provize. „Provize se stano- vuje často zlomkem z rozsahu plnění třetí osoby, k němuž se zavázala.“88
Směrnice nejen, že tyto dvě formy úplaty odlišuje, zároveň je zbylá část regulace odměny zaměřena pouze na provizi.89 Česká úprava toto odlišování nepřejímá a zásadně se vyjadřuje o provizi jako obecně o úplatě za obchodní zastoupení.
Způsob výpočtu provize zástupce bude zpravidla součástí smluvního ujed- nání mezi principálem a agentem. Mohou se však objevit i případy, kdy smlouva tuto oblast neobsahuje. Pro tyto případy zákon zavádí dispozitivní úpravu pro určení výše provize agenta. Tato úprava je lex specialis k obecné úpravě v § 1792 OZ.
Pokud si strany smlouvou neujednají jinak, má zástupce právo na provizi ve výši odpovídající zvyklostem v místě jeho činnosti vzhledem k druhu zprostřed- kovávaných nebo ujednávaných obchodů. Pokud takové zvyklosti nejsou, má ob- chodní zástupce právo na provizi v rozumné výši zohledňující podstatné okolnosti uskutečněného jednání.90
Toto pravidlo opisuje čl. 6 Směrnice, který se jako jediný věnuje obecně celé odměně. Zjišťování místních zvyklostí, případně určování rozumné výše bude často obtížné a časově náročné. Můžeme očekávat, že bude běžně dochá- zet k odlišným názorům smluvních stran na výši provize. Spoléhání na zákonné ustanovení je doslova líhní sporů v tomto závazkovém vztahu. V oblasti provize proto nelze než doporučit co nejdetailnější smluvní specifikaci.
Otázce provizních ujednání se věnuje Xxxxxx,91 který třídí složky odměny
na pohyblivé a paušální a zda závisí na výsledku, resp. splnění či nikoli. Tyto
87 Viz čl. 6 odst. 2 Směrnice
88 Raban, Obchodní zastoupení. [online].
89 Viz čl. 6 odst. 3 Směrnice
90 Srov. § 2499 OZ
91 Xxxxxx, X. Xxxxxxxx ujednání. Právní rádce. 2006, č. 7, s. 33-38.
složky mají odlišné míry motivačních a zabezpečujících charakterů a měly by být vhodně kombinovány pro konkrétní vztah. „Nalezení takového optima, kdy je zástupce dostatečně motivován právě k takovým činnostem, které byly vyhod- noceny jako stěžejní, kdy provize pro něho v souhrnu představuje z jeho pohledu spravedlivou odměnu a současně je ekonomicky výhodná pro zastoupeného, je cí- lem správně konstruovaného provizního systému.“92
V souvislosti s určením výše provize je třeba také vyřešit otázku náhrady nákladů vzniklých v rámci činnosti agenta pro principála. Xxxx, zda má agent nárok na náhradu těchto nákladů, resp. zda jsou součástí provize či hrazeny zvlášť.
Občanský zákoník obsahuje podpůrně ustanovení s vyvratitelnou do- mněnkou, že náklady spojené se zastoupením jsou zahrnuty do provize agenta. Zároveň, pro případ, že by byla smluvně sjednána náhrada vedle provize, vznikne obchodnímu zástupci právo na úhradu nákladů, pokud mu vznikne i právo na provizi.93 Podoba tohoto pravidla dostála oproti předchozí úpravě drobné změny. Vázání nároku na úhradu nákladů na okamžik vzniku nároku na provizi byl spojen s dovětkem „nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného.“94 Způso- xxx, jakým je formulována současná úprava, tedy bez uvedeného dovětku, může docházet k mylnému přesvědčení, že je toto ustanovení kogentní. Prav- dou ale je, že dané pravidlo zůstává i nadále dispozitivní.95 Stranám tedy nic nebrání si pro některé typy obchodů ujednat například průběžnou náhradu ná- kladů i před okamžikem úspěšného zprostředkování.96
V souvislosti se zákonnou úpravou nároku na náhradu vynaložených ná- kladů je důležité zmínit kritérium účelnosti těchto nákladů.97 Tato zásada totiž není upravena v rámci ustanovení o obchodním zastoupení. Vyplývá ale z usta- novení o příkazu98, které se na obchodní zastoupení přiměřeně vztahuje.99
Předmět náhrady nákladů zástupce není řešen v rámci unifikační Směr- nice. Můžeme tak narazit na některé odlišnosti v různých evropských státech.
92 Xxxxxx, Provizní ujednání. s. 2
93 Viz § 2500 OZ
94 Viz § 659 odst. 2 ObchZ
95 Viz § 2519 OZ
96 Xxxxxx, X. Obchodní zastoupení str. 397
97 Xxxxx, X. Ke vztahu úplaty a náhrady nákladů za obstarání podle smluv příkazního typu Obchodně právní revue. 2019, č. 5, In: Xxxx-online [online právní informační systém]. C. H. Xxxx [cit. 25. 3. 2020].
98 Viz § 2436 OZ
99 Viz § 2444 OZ
Zajímavé srovnání s německou úpravou uvádí Xxxxxxx.100 Tamní obchodní zá- koník HGB v § 87d přiznává nárok na náhradu nákladů pouze, pokud je to pro daný typ obchodu obvyklé. Tato úprava však neváže vznik nároku na žádnou další podmínku. Na základě toho Xxxxxxx vyvozuje, že německá úprava při- znává nárok na náhradu nákladů i zástupci, který nedosáhl žádných výsledků, je-li pro dané obchody náhrada nákladů obvyklá. Tím údajně dochází k nestan- dartní ochraně agenta, kterému se částečně eliminují rizika spojená s podnika- telskou činností.101 Autor této práce se s tímto závěrem neztotožňuje a je toho názoru, že požadavek na obvyklost náhrady nákladů se bude pojit nejen k typu zajišťovaných obchodů, ale také k otázce okamžiku vzniku daného nároku. Tedy v případě, že předmětem sjednávání jsou obchody, pro které je náhrada nákladů běžná, bude třeba zjistit, zda je tato náhrada běžná i pokud nevznikne nárok na provizi neúspěšnému agentovi.
Z výše uvedeného plyne, že v oblasti provize obchodního zástupce je nutné primárně doporučovat podrobnou smluvní specifikaci práv a povinností stran. Zákonná úprava by měla být chápána jako subsidiární.
Možná východiska pro smluvní ujednání shrnuje Pilík.102 Nejprve je vhodné roztřídit jednotlivé náklady. Třídění lze provézt více způsoby, například podle druhu nákladů, tj. cestovné, poštovné, správní poplatky, náklady spojené s pronájmem prostor apod. Dalším způsobem může být například dělení na řádné a mimořádné náklady, tedy dle jejich obvyklosti a předvídatelnosti.
Následně autor doporučuje smluvně vyřešit otázku rozsahu náhrad. Tedy, které z druhů nákladů budou hrazeny, zda budou hrazeny v plné výši či jen do určité stanovené výše. Lze než doporučit zabývat se případem, kdy dojde k pře- kročení smluveného limitu povolených nákladů nebo nedodržení zásady účel- nosti při jejich vynakládání. Pro tyto případy je vhodné zařadit otázku spolu- účasti agenta na vzniklých nákladech. Dále je možné zřídit informační povin- nost či udělení souhlasu před vznikem určitého druhu nákladů, respektive při překročení sjednaných limitů apod.
V případech, kdy je náhrada nákladů obstarání součástí úplaty, je třeba zvá- žit, zda obstaravateli, který nevyhoví podmínkám úplaty, bude přesto náležet ná- hrada jeho nákladů.103
100 Xxxxxxx, X. Xxxxxxxxxxxx studie: Smlouva o obchodním zastoupení v české a ně- mecké právní úpravě. Právní rádce, 2010, č. 2, s. 21
101 Idib.
102 Pilík, Ke vztahu úplaty a náhrady nákladů za obstarání podle smluv příkazního typu
[online].
103 Idib.
Právo obchodního zástupce na provizi
Zákon dále specifikuje vznik nároku agenta na provizi. Zatímco v případě sta- novení výše provize je zákonná úprava čistě dispozitivní, úprava nároku na pro- vizi poskytuje zástupci částečnou ochranu, jelikož od některých ustanovení se nelze odchýlit v zástupcův neprospěch. K opačným ujednání se nepřihlíží.104
Stanovení okamžiku vzniku práva na odměnu zástupce je pro obchodní zastoupení klíčové. Pro tyto účely je, na rozdíl od úvodního ustanovení,105 nutné specifikovat předmět činnosti agenta v konkrétním smluvním vztahu.106
Pokud má agent pouze zajistit příležitost k uzavření obchodů s třetí osobou, vzniká mu zákonný nárok na provizi již tímto zajištěním. To bez ohledu na skutečnost, zda principál tento obchod následně uzavře. Může tomu tak být například v případech, kdy principál žádá agenta o obstaraní více nabídek, ze kterých si vybírá jedinou pro daný obchod.
Druhou variantou je zajištění samotného uzavření smlouvy, ať už přímo zastoupeným nebo prostřednictvím zástupce. V tomto případě zákon váže právo na provizi na splnění závazku tím, kdo má v daném obchodě plnit. V pří- padě principála je tím i okamžik vzniku jeho povinnosti plnit bez ohledu na spl- nění. Toto ustanovení klade nároky na zástupce, který je motivován zajišťovat zájemce, kteří jsou schopni své závazky dodržet.
Vázání práva na provizi na plnění stran se může zdát v rozporu s § 2501 odst. 1 OZ, který uvádí, že právo na odměnu má zástupce za obchody, které byly uzavřeny v důsledku jeho činnosti jako obchodního zástupce. Pro pochopení významu obou ustanovení můžeme vyjít z čl. 7 a čl. 11 Směrnice, které byly předlohou pro tyto paragrafy. Zatímco za činnost vedoucí k uzavření obchodu přiznává Směrnice právo na provizi, splnění závazků pojí se splatností této pro- vize.
Vznik práva na provizi107 je zákonem upraveno podpůrně pro případ, že není smluvně dohodnuto jinak. Je možné, resp. vhodné, smluvně si ujednat kon- krétní okamžiky vzniku práva na provizi a její splatnost. Není vyloučeno vázání nároku na provizi k právní skutečnosti uzavření předmětné smlouvy. V případě více složkové odměny je možné stanovit více okamžiků splatnosti, např. zapla- cení zálohy, měsíční provize apod.
104 Srov. § 204 odst. 2 až § 2507 OZ ve spojení s § 2519 odst. 2 OZ.
105 Viz § 2483 OZ
106 Pilík, Ke vztahu úplaty a náhrady nákladů za obstarání podle smluv příkazního typu.
[online].
107 Viz § 2504 OZ
Pilík upozorňuje na existenci Návrhu společného referenčního rámce, (Draft Common Frame of Reference, dále jen „DCFR“). Jedná se o výsledek čin- nosti Evropské komise. Ta si dala za cíl vytvoření jednotného souboru zásad soukromého práva, terminologií a vzorových pravidel, která by legislativní or- gán Unie uplatňoval při vytváření nebo úpravě právních předpisů.108 Tento návrh však nevstoupil v platnost a nestal se závazným právním aktem. Nicméně, jako návrh z pera EU, je sepsán v souladu s právem unie, a tedy i se Směrnicí. Dle Xxxxxx „pravidla DCFR se provizi věnují dosti zevrubně.“109 Mimo úpravu obchod- ního zastoupení také v části věnované příkazu. Pro smluvní strany tedy může být inspirací pro vzájemná ujednání i tento dokument.
Limitace smluvního ujednání je uvedena v odst. 2 § 2504 OZ, od kterého se nelze odchýlit v neprospěch obchodního zástupce. Jedná se o další ustano- vení, které má ochrannou funkci.110 Tu poskytuje zástupci tím, že limituje od- klad splatnosti provize v případech, kdy plnění v rámci sjednaného obchodu má proběhnout později než za šest měsíců od jeho uzavření. V tomto případě vzniká nárok na provizi uzavřením smlouvy. Jedná se o ochranu nad rámec sta- novený Směrnicí. Raban uvádí, že zástupci poskytuje nepřiměřenou výhodu, je- likož může záměrně sjednávat smlouvy s odkladem plnění pro získání provize bez ohledu na splnění smluvních stran.111 Je proto dobré sjednávání tohoto typu smluv podmiňovat souhlasem principála.
Právo na provizi vzniká obchodnímu zástupci také v případě, že principál uzavřel obchod, který spadá do oblasti výhradně svěřené agentovi, a to, aniž by agent tento obchod zajistil.112 Nárok na tuto odměnu potvrzuje také rozsudek ESD ze dne 12. prosince 1996, ve věci C-104/95. Zároveň agent může zajistit obchody i mimo svou výhradní oblast působnosti. I za tyto mu poté náleží pro- vize.113 Upřesnění uzavřeného obchodu spadajícího do výhradní oblasti agenta přinesl rozsudek ESD ze dne 17. 1. 2008, ve věci C-19/07. Ten potvrdil, že se provize vztahuje jen na obchody, pokud se na nich přímo nebo nepřímo účastnil zmocnitel. Nikoli například na následné obchody zákazníka s třetí osobou, byť by předmětem byl zmocnitelův produkt.
108 KOM(2010)348 v konečném znění, ZELENÁ KNIHA KOMISE o možnostech politiky pro pokrok směrem k evropskému smluvnímu právu pro spotřebitele a podniky
109 Pilík, Ke vztahu úplaty a náhrady nákladů za obstarání podle smluv příkazního typu
[online].
110 Bejček, Obchodní zastoupení, s. 398
111 Raban, Smlouva o obchodním zastoupení s. 416
112 Viz § 2487 odst. 2 OZ
113 Viz § 2501 odst. 2 OZ
Aby se předcházelo tomu, že principál využije služeb agenta, ale před uza- vřením obchodu vypoví obchodní zastoupení ve snaze vyhnout se placení pro- vize, přiznává zákon právo na provizi agentovi i za obchody uskutečněné v při- měřené době po zániku zastoupení, a to především v důsledku činnosti agenta.114 Právo na provizi obchodnímu zástupci nevznikne v případě, že toto právo náleží předchozímu agentovi, ledaže by bylo spravedlivé rozdělení pro- vize mezi oba tyto agenty.115 Pravidla uvedená v tomto odstavci mají nicméně plně dispozitivní povahu. Stranám nic nebrání ochranu zástupce modifikovat. Podoba těchto ustanovení se může velmi lišit v závislosti na tom, která ze stran bude autorem smluvního návrhu.
Nelze opomenout také tzv. výluku na provizi. Vyloučení práva na odměnu totiž nastane, je-li zřejmé, že se ujednaný obchod neuskuteční, nikoli z důvodů116 na straně principála. Tehdy nastává právní fikce, že právo na provizi nevzniklo.117
„Konkretizace či charakterizace „zřejmosti“ nesplnění by měla být obsažena ve smlouvě.“118 Smluvní úprava by měla regulovat zejména ty případy, kdy dojed- návané obchody mají dlouhodobou povahu a opakující se částečná plnění. Zá- konná úprava ve spojení s § 2504 odst. 2 OZ je značně nejasná. Je třeba předejít situaci, kdy právo na provizi vznikne již uzavřením obchodu, avšak toto právo by bylo nadále ohroženo výlukou, která může nastat i za několik let. K výluce na provizi se vztahuje také rozhodnutí SDEU ze dne 19. dubna 2018 ve věci C- 645/16, které uvádí, že výluka na provizi se vztahuje i na částečné nesplnění povinnosti, jako je nedodržení objemu obchodů nebo doby trvání stanovených v uvedené smlouvě. Pro tyto případy je možné sjednat doložku o poměrném vrácení provize.
Dalším případem, kdy zákonná úprava podpůrně vylučuje právo na od- měnu zástupce, je, pokud dojde k tzv. zájmové kolizi119 zástupce. Tedy v pří- padě, kdy zástupce jednal v zájmu obou stran obchodu, jako jejich zmocněnec. Zákon i v tomto případě umožňuje odlišné smluvní ujednání. V každém případě ale musí zůstat zachována nezávislost zástupce a zároveň zástupce musí jednat
114 Viz § 2501 odst. 3 OZ
115 Viz § 2502 OZ
116 Pozn.: Dle ESD se za tyto důvody považují veškeré právní a skutkové okolnosti při- čitatelné zmocniteli, které jsou příčinou nesplnění.
117 Viz § 2507 OZ
118 Xxxxxx, Obchodní zastoupení, s. 400
119 Idib.
s odbornou péčí a v zájmu principála,120 což je jednou z povinností agenta, které budou zmíněny v další části této práce.
Smlouva o obchodním zastoupení, jako jediná ze smluv příkazního typu, vyža- duje, aby byla uzavřena v písemné formě. Mezi hlavní důvody, proč je právě v tomto případě vyžadována písemná forma je opět dlouhodobost tohoto smluvního vztahu. Oproti příkazu, komisi či zprostředkování se zásadně bude jednat o komplexnější vztah mezi agentem a principálem. Ten si tak žádá vyšší standard ochrany a určitosti smluvního ujednání. „Jedná se o jednu z výjimek z principu bezformálnosti smluvního vztahu, na kterém je postaven občanský zá- koník.“121
Zatímco ve většině případů bylo transponování Směrnice určitým zpřísně- ním české úpravy, v případě nároků na formu Směrnice písemnou formu striktně nevyžaduje. Přísnější úpravu ponechává na uvážení každého členského státu. Ve státech, kde není písemná forma nutná, si však smluvní strany musí na vyžádání předat písemné potvrzení o uzavření smlouvy. Příkladem státu, který nevyžaduje písemnou formu, je Německo.122 Tamní smlouvu o obchodním za- stoupení lze uzavřít jak ústně, tak i konkludentně, tedy například opakovaným zprostředkováním vedoucím k uzavření smlouvy.123
Přísnost české úpravy v tomto ohledu není pro praxi nijak zásadní. „Nor- mální obchodník by smlouvu o obchodním zastoupení jinak, než písemně stejnak neuzavřel.“124 Bejček zmiňuje nejasnost nahlížení na smlouvu, která nesplňuje podmínku písemné formy, respektive kde je tato vada následně zhojena.125 Ač- koli poukazuje na § 582 odst. 1, který v první větě uvádí, že „není-li právní jed- nání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí,“ klade si otázku, zda by se i v případě ob- chodního zastoupení jednalo o zhojení do té doby neplatné smlouvy, nebo by smlouva vznikla až okamžikem sepsání. Dochází k závěru, že soud by se nej- spíše přiklonil k druhé variantě, tedy, že by se o zhojení nejednalo.
Autor této práce je toho názoru, že by se tato problematika měla řešit
v souladu se zásadou potius valeat actus quam pereat, vyjádřenou v ustanovení
120 Viz § 2489 OZ
121 Horák, Obchodní zastoupení s. 881
122 Viz § 85 HGB
123 Xxxxxxx, Komparativní studie: Smlouva o obchodním zastoupení v české a německé právní úpravě s. 13
124 Xxxxxx, Obchodní zastoupení s. 390
125 Ibid.
§ 574 občanského zákoníku. Smluvní strany by měly mít možnost zhojení ne- dostatečné formy smlouvy, a tedy i zpětné zajištění její platnosti. Dohodnou-li si strany vzájemný vztah odpovídající, vyjma písemnosti smlouvy, obchodnímu zastoupení, byť pouze v té nejzákladnější podobě, probíhá-li zde plnění vzájem- ných povinností a je-li tento vztah dodatečně potvrzen sepisem smlouvy, není zde důvod proč dosavadní vztah nepovažovat za platný od počátku.
Mimo podstatné náležitosti obchodního zastoupení zákon dále upravuje vzá- jemné povinnosti smluvních stran. I v této části můžeme spatřovat princip sta- tusové ochrany zástupce. Zatímco zákonná úprava povinností agenta je z velké míry dispozitivní, v případě povinností principála jde o zásadně kogentní usta- novení.
Odborná péče dbání zájmů zastoupeného
Základní povinností obchodního zástupce, kterou nelze smluvně omezit či vy- loučit, je výkon činnosti s odbornou péčí. Jedná se o vyšší standard jednání vy- žadovaný například po příslušnících určitého povolání nebo stavu.126 Tento po- žadavek akcentuje postavení agenta, jakožto nezávislého podnikatele, odbor- níka, který nese přísnější odpovědnost za zajištění kvality nabízené služby.
„Součástí odborné péče je především svědomité, pečlivé a kritické vyhledávání a prověřování zájemců o obchody, u kterých se dá předpokládat, že svoje povinnosti řádně splní.“127
Činnost agenta tedy nespočívá v pouhém nalezení zájemců ochotných uza- vřít s principálem požadovaný obchod. Zástupce je též nucen prověřovat kva- lity zájemců, a to v rozsahu odpovídající odborné péči, není-li smluvně ujednána přísnější forma, například odkládací podmínkou splatnosti části provize na dobu splnění obchodu, nebo institutem ručení za splnění zájemce, kterému bude věnována jedna z dalších částí.
126 Srov. § 5 OZ
127 Xxxxxx, Obchodní zastoupení, s. 392
Předcházející úprava, stejně jako Směrnice, výslovně uváděla požadavek jednání v dobré víře. Tento požadavek se na obchodní zastoupení vztahuje i na- dále, ale vzhledem k tomu, že je předpoklad jednání v dobré víře vyžadován pro každé právní jednání, nebylo znovu specifikováno pro tento konkrétní smluvní typ.
Dalšími základními povinnostmi agenta jsou loajalita vůči principálovi a povinnost dbát rozumných pokynů a doporoučení zastoupeného. Agent musí jednat v zájmu svého principála. Nejde při tom o veškeré, například i tajné, představy zastoupeného. Zástupce má povinnost dbát zájmů, které mu byly za- stoupeným sděleny a také zájmů, které může jako profesionál u svého princi- pála očekávat.128 V případě, že má agent pochybnosti o tom, co je principálovým zájmem, má povinnost si tuto informaci od principála zajistit.129
Zásada dodržení loajality bude klíčová v případech, kdy existuje vztah agenta k oběma stranám zajišťovaného obchodu. Zákon takovouto situaci vý- slovně nezakazuje, pouze uvádí, že v těchto případech nevzniká agentovi právo na provizi. Dané ustanovení je však dispozitivní povahy. Přípustnost tohoto tro- jího vztahu bude záviset v konkrétních případech právě na dodržení loajality agenta vůči principálovi. Ve většině případů však tato zásada nebude splnitelná. Obchodní zástupce musí dále dbát rozumných pokynů a doporučení za- stoupeného. Oproti příkazní smlouvě, kde je příkazník povinný postupovat přísně podle pokynů příkazce,130 projevuje se zde opět povaha postavení ob- chodního zástupce, jako nezávislého partnera mající vlastní obchodní zájem na splnění předmětu smlouvy.131 Panuje obecný názor, že, a contrario, v případě, že principálovy pokyny budou nerozumné, není agent povinen se jimi řídit.132 Rozumnost pokynu je zákonem nespecifikovaný abstraktní pojem. Bude záviset na konkrétním smluvním vztahu. Je třeba také nalézt hranici mezi tím, které pokyny jsou rozumné, ve smyslu racionality požadavku principála, a které po- kyny již nepřiměřeně zasahují do agentova výkonu činnosti, jakožto postupu profesionála. Jinými slovy, do jaké míry má agent povinnost řídit se například pokyny, které přikazují přesný postup jednání agenta bez možnosti odchýlení a de facto brání samostatnému výkonu činnosti zástupce, jako nezávislého pod- nikatele. Je dobré si proto smluvně stanovit, jaké pokyny budou principálem
128 Horák, Obchodní zastoupení s. 889
129 Xxxxxx, Obchodní zastoupení, s. 391
130 Pozn.: Xxxxxx je to nezbytné v zájmu příkazce a pokud příkazník nemůže včas ob- držet souhlas. Srov. § 2432 odst. 2 a § 2433 OZ
131 Xxxxx, Smlouva o obchodním zastoupení s. 1194
132 Srov. Xxxxx, Xxxxxxx o obchodním zastoupení s. 1194, Xxxxxx Obchodní zastoupení,
s. 393, Horák, Obchodní zastoupení s. 889
zadávány a které oblasti činnosti budou ponechány na odborném uvážení zá-
stupce.
Má-li agent oprávnění přímo uzavírat obchody za principála, může tak uči- nit jen za principálem určených obchodních podmínek, leda, že by principál souhlasil s jiným postupem.133 Oproti předchozím povinnostem má toto pravi- dlo dispositivní povahu. Lze si představit ujednání, kterým by byl agent zmoc- něn ve výjimečných případech k odchýlení se od některých principálových pod- mínek.
Naprosto zásadní je vzájemná spolupráce a komunikace mezi agentem a principálem. Je třeba vytvořit důvěrný vztah a předcházet špatnému porozu- mění zadaných pokynů nebo nesprávnému pochopení principálových zájmů. V případě, že agent dospěje k závěru, že jsou pokyny zastoupeného nerozumné, je třeba to zastoupenému sdělit. Na základě komunikace může dojít i ke změně původního principálova zájmu, který byl na počátku založen na nedostatku re- levantních informací.
Mezi další podpůrné ustanovení zavádějící povinnost agenta patří povinnost mlčenlivosti zástupce o věcech a údajích zastoupeného, které získal v souvis- losti s činností obchodního zástupce a zákaz využití těchto informací pro sebe či jinou osobu, ledaže by k tomu dal principál souhlas.134 Nezáleží při tom, zda agent tyto informace získal přímo od principála, či od jiné osoby.
Zneužití získaných informací obchodním zástupcem se také zabýval Nej- vyšší soud. Rozsudku ze dne 28. dubna sp. zn.: 23 Cdo 3859/2009 judikoval, že za zneužití se považuje také využití adres, které agent získal od principála na základě provedené letákové akce, k nabízení vlastního (či cizího) zboží. I v pří- padě, že by zboží nemělo konkurenční charakter, došlo by k porušení smlouvy o obchodním zastoupení.
Mlčenlivost a zákaz zneužití přetrvávají i po skončení obchodního zastou- pení. Jedná se o dispozitivní ustanovení. Zákon neuvádí časový údaj minimál- ního trvání této povinnosti po ukončení zastoupení. Tuto délku trvání si tedy mohou strany libovolně ujednat. Obecně se bude délka posuzovat podle způso- bilosti přivodit porušením mlčenlivosti principálovi újmu.135
133 Viz § 2490 OZ
134 Viz.: § 2491 OZ
135 Xxxxxx, Obchodní zastoupení, s. 394
Pojem delcredere je spojován s institutem zvláštní odměny za převzetí rizika nesplnění závazku třetí stranou. Jedná se o typ smluvního zajištění.136 Zákon připouští sjednání ručení agenta za třetí osobu. Musí tak být učiněno výslovně, v písemné formě, a současně musí být ujednána zvláštní úplata.137
Ručení obchodního zástupce je lex specialis vůči obecnému ručení dle OZ. Od obecné formy se liší zejména požadavkem na písemné smluvní ujednání oproti jednostrannému prohlášení ručitele, a dále provázaností s právem na zvláštní úplatu. Není proto úplně zřejmé, zda je možné v obchodním zastoupení ručit i dle obecné úpravy.138
V předešlé úpravě bylo ustanovení o ručení agenta kogentní povahy.139 Současné ustanovení ale není zařazeno do výčtu kogentních pravidel a lze se od něj smluvně odchylovat. Přes tuto změnu odpovídá formulace ustanovení spíše kogentní formě, resp. možnost odchýlení téměř postrádá svůj význam a zá- stupce by tím ztrácel záruku povinné zvláštní provize. K dnešnímu dni k da- nému ustanovení neexistuje relevantní judikatura. Dle autora lze předpokládat, že v případě smluvní dohody o ručení bude vyžadována písemná forma zaklá- dající nárok na zvláštní provizi. Současně bude možné ručit dle obecné úpravy, to ale nebude spojováno s nárokem na zvláštní provizi.140
Kogentní pravidlo upravující vzájemnou komunikaci mezi agentem a principá- lem je zakotveno i na straně povinností zastoupeného. Principál musí sdělovat agentovi nezbytné informace k plnění předmětu zastoupení. Nejde při tom jen o informace, jejichž původcem je zastoupený. Povinností principála je obstará- vat nezbytné údaje od třetích osob.141 Zákon blíže nespecifikuje, které údaje jsou považovány za nezbytné. Půjde zejména o informace, které agent nebude
136 Xxxxxx, Obchodní zastoupení, s. 396
137 Viz § 2492 OZ
138 Srov. Xxxxxx, Obchodní zastoupení s. 396, Horák, Obchodní zastoupení s. 894
139 Xxxxx, Smlouva o obchodním zastoupení s. 1196
140 Pozn.: Toto rozlišování ale může vézt ke sporům, do jaké míry bylo obecné ručení vynucováno na zástupci ve snaze vyhnutí se placení odměny. Ze strany principála by tak mohlo docházet ke snaze obcházet zákon. U agenta pak o úsilí o neplatnost svého zaručení.
141 Xxxxxx, Obchodní zastoupení s. 403
moci získat sám v rámci svého působení nebo pro něj budou obtížně získatelné oproti relativně snadnému zajištění principálem.
Ve většině případů je pro zástupce z mnoha důvodů142 důležitý okamžik uzavření zajišťovaného obchodu. Proto má principál také povinnost bez zby- tečného odkladu informovat agenta, zda daný obchod uzavřel případně, zda řádně splnil.
Oznamovací povinnost vůči zástupci má zastoupený také v případě, že sám očekává významné snížení rozsahu své činnosti. Tím může docházet k uza- vírání menšího množství navrhovaných obchodů, což by mohlo významně ovlivnit výši provizí zástupce. Principál tak musí oznámit v rozumné době před samotným snížením, respektive od okamžiku, kdy toto snížení mohl očeká- vat.143
Poskytnutí dokumentace předání podkladů a věcí
Nedohodnou-li se strany jinak, má zastoupený povinnost předat, resp. svěřit agentovi veškeré podklady a věci potřebné pro výkon obchodního zastoupení. Xxxxx dispozitivně ponechává vlastnické právo všech předaných dokumentů zástupci, a proto je má agent po ukončení zastoupení vrátit.
Velmi významným institutem obchodního zastoupení je tzv. konkurenční do- ložka. Jedná se ujednání, které svou povahou zajišťuje ochranu nezvykle, v po- rovnání s většinou ustanovení o obchodním zastoupení, zastoupenému princi- pálovi144. Konkurenční doložkou si strany mohou ujednat, že po skončení ob- chodního zastoupení nebude moci agent vykonávat soutěžní činnost ve vztahu k předmětu podnikání principála. To, jak na vlastní účet, tak pro třetí osobu. Může být tak sjednáno výlučně pro oblast či vůči určitým osobám v oblasti pů- sobení agenta v rámci zastoupení. Cílem tohoto institutu je zejména ochrana zá- stupce před zneužitím informací a know-how získaných agentem v průběhu za- stoupení. Oproti obecné povinnosti loajality se vyznačuje tím, že umožňuje po- měrně výrazný zásah do svobody podnikání nezávislého zástupce.145
142 Pozn.: Např. vnik práva na odměnu, vznik povinnosti ručení za splnění apod.
143 Viz § 2498 OZ
144 Pozn.: Samotné ustanovení v § 2518 OZ spíše limituje smluvní volnost stran ve pro- spěch zástupce.
145 Horák, Obchodní zastoupení s. 928
Ačkoli ustanovení o konkurenční doložce není ve výčtu kogentních no- rem,146 zákon stanoví maximální možnou délku trvání zákazu konkurence, a to dva roky. Sjednání delší doby či širší oblasti zákazu zapříčiní neplatnost celé doložky. Ne vždy bude dvouletý zákaz přiměřený. V případě nepřiměřenosti ujednání zákon přiznává moderační právo soudu.
S konkurenční doložkou se pojí poměrně rozsáhlá judikatura. Ta stano- vuje nutnou písemnou formu doložky. Dále stanovuje, že vymezení konkrétního území a dostatečně přesný zákaz činnosti obchodního zástupce v přímé souvis- losti s ochranou zájmů zastoupeného, je podstatnou náležitostí doložky. 147 Na- opak „stanovení okruhu osob, vůči nimž nesmí zástupce na stanoveném území vy- konávat činnost soutěžní povahy, není podmínkou platnosti konkurenční do- ložky.“148 Konkurenční doložka musí být přiměřená a vzájemně vyvážená pro obě strany.149
S ohledem na předchozí úpravu150 judikatura uvádí, že „neplatnost konku- renční doložky pro absenci ujednání o územním omezení zákazu konkurence je stanovena pouze na ochranu obchodního zástupce“.151 Jde tedy o neplatnost re- lativní. S tím se ale pojí problematika promlčení práva vznést námitku neplat- nosti, a to za tři roky od uzavření smlouvy.152 Může tak dojít k uplynutí ještě za doby trvání obchodního zastoupení, kdy agent nemusí mít zájem riskovat bu- doucnost smluvního vztahu rozporováním jednoho ustanovení. Tato situace je proto řešena právě moderačním právem soudu na návrh, který není vázán na promlčecí dobu.153
Zákon nijak nespecifikuje sankci za porušení konkurenční doložky. Poru- šení by obecně vedlo ke vzniku práva principála na náhradu škody. Její proka- zování a vyčíslování však může být velmi obtížné. Proto lze než doporučit pro tyto případy sjednat smluvní pokutu.154
4.2.4 Výpověď smlouvy o obchodním zastoupení
146 Viz § 2519 OZ
147 Srov. usnesení NS ze dne 26. září 2011 sp. zn.: 32 Cdo 4591/2009, a ze dne 12. čer-
vence 2006 sp. zn.: 32 Odo 659/2005
148 Viz rozsudek NS ze dne 30. dubna 2009 sp. zn.: 23 Cdo 508/2009
149 Viz rozsudek NS ze dne 13. června 2007 sp. zn.: 32 Odo 407/2005
150 Pozn.: Která se však obsahově příliš nelišila od současné, srov. § 672a ObchZ
151 Viz usnesení NS ze dne 27. dubna 2011 sp. zn.: 23 Cdo 2785/2009
152 Srov. § 619 a § 629 OZ
153 Xxxxx X., Xxxxxxxx X. Xxxxxxxxxxx klauzule v česko-slovenském srovnání. Obchodně- právní revue. 2010, č. 12, In: Xxxx-online [online právní informační systém]. C. H. Xxxx [cit. 30. 4. 2020]
154 Xxxxx, Xxxxxxxx, Konkurenční klauzule v česko-slovenském srovnání. [online].
Smlouva o obchodním zastoupení lze dle obecné zákonné úpravy vypovědět v případě, že sjednána na dobu neurčitou. S ohledem na délku trvání obchod- ního zastoupení zákon stanovuje tři druhy minimální výpovědní doby, a to mě- síc pro první rok trvání obchodního zastoupení, dva měsíce pro druhý a tři mě- síce pro třetí a další roky trvání zastoupení.155 Xxxxxx uvádí, že rokem trvání je myšlen ukončený rok.156 Pokud tedy zastoupení trvá dvacet měsíců, minimální výpovědní doba bude stále jeden měsíc. V případě prolongace obchodního za- stoupení původně smluveného na dobu určitou se započítává doba od počátku zastoupení. Xxxxx nevylučuje, aby si strany ujednaly vzájemně odlišné doby, po které budou po výpovědi vázány. Doba, kterou je vázán agent nesmí být tou kratší.157 Jedná se o přísnější úpravu vůči zastoupenému oproti pracovněpráv- nímu vztahu, kde jsou výpovědní doby pro obě strany zásadně shodné. Zákaz kratší výpovědní doby pro agenta není zařazeno do výčtu kogentních ustano- vení. Vzniká tak opět rozpor mezi imperativní povahou ustanovení a § 2519 OZ. Autor je názoru, že obdobně, jako u limitace trvání zákazu konkurence, i zde je vyloučeno odchýlení od § 2510 odst. 1 poslední věta OZ. Opačný výklad by se příčil účelu daného pravidla, které v souladu s celou úpravou zajišťuje vyšší ochranu agentovi. Zákon podpůrně stanovuje, že výpovědní doba končí posled- ním dnem kalendářního měsíce.158 Toto pravidlo vychází z pracovněprávní úpravy. Možnost odchýlení demonstruje odlišnou úroveň ochrany v těchto ob- lastech. Pokud si strany nesjednají něco jiného, je dobré pro výpověď zvážit vhodný okamžik.
Mimo zastoupení sjednaná na dobu neurčitou lze každou ze stran vypovědět každé výhradní zastoupení, nedosahuje-li objem obchodů za posledních dva- náct měsíců ujednané množství, resp. objem přiměřený odbytovým možnos- tem.159 Zákon zde ponechává velký prostor smluvní specifikaci, zejména je vhodné blíže specifikovat očekávaný objem obchodů. Dále je možné specifiko- vat, které obchody řadit do daného objemu, zda veškeré agentem nabízené ob- chody k uzavření, či pouze skutečně uzavřené.
155 Viz § 2510 odst. 1 OZ
156 Bejček, Obchodní zastoupení. s. 406
157 Pozn.: Bejček poukazuje na nedokonalost ustanovení, jelikož zákon nespecifikuje následky nedodržení. Zda by ujednání nahradila zákonná úprava, která by však mohla zástupce více poškodit, nebo zda může soud ujednání moderovat., (Xxxxxx, Obchodní zastoupení s. 406)
158 Viz § 2510 odst. 2 OZ
159 Viz § 2512 OZ
Zákon také podpůrně upravuje možnost výpovědi v případě, že druhá smluvní strana poruší exkluzivitu výhradního zastoupení. V tomto případě lze vypovědět smlouvu o obchodním zastoupení bez výpovědní doby. Takovouto výpovědí nezaniká právo na náhradu vzniklé škody.
Ustanovení o výpovědi smlouvy o obchodním zastoupení mají obecně dis- pozitivní povahu, avšak zákon zakazuje sjednání nižší než minimální výpovědní doby. Strany si mohou například upravit poslední den výpovědní doby, sjednat vypovězení u zastoupení na dobu určitou, stanovit výpovědní dobu v přípa- dech, kdy to zákon nevyžaduje apod.
Institut zvláštní odměny zakládá v určitých případech zástupci právo na úplatu v souvislosti se zánikem zastoupení. Jedná se o problematiku, která je jedním z nečastějších předmětů sporů mezi smluvními stranami. Hlavními příčinami je neshoda stran na samotné existenci nároku na zvláštní odměnu, a především stanovení její výše.
Terminací obchodního zastoupení dochází k ekonomickým ztrátám zá- stupce a zastoupenému vznikají nepřiměřené výhody spočívající v možnosti nadále využívat vzniklou zákaznickou základu a současně zániku povinnosti hradit provize zástupci. Jedná se o náhradu za vyloučení zástupce z přijímání výhod, které obchodní zastoupení poskytovalo oběma smluvním stranám.160 Směrnice umožňuje dva způsoby úpravy náhrad. Prvním je tzv. zvláštní od- měna161 kterou uplatňuje naše úprava, či např. Německo. Druhým pak tzv. ná- hrada škody využívaná např. Francií. Hlavním rozdílem mezi těmito způsoby je chápání předmětu kompenzace.
Zatímco zvláštní odměna kompenzuje rozvinutí obchodních vtahů, v pří- padě náhrady škody je agentovi nahrazována ztráta očekávaných provizí. To má poměrně významný vliv na výši náhrad. Oproti odškodnění není náhrada škody limitována horní hranicí a více se odvíjí od judikatury daného státu. To ve výsledku způsobuje odlišné úrovně ochrany zástupců v evropských zemích. Jde tak o opačný efekt než je cílem Směrnice.162 Autor této práce považuje čes- kou úpravu zvláštní odměny za vhodnější oproti náhradě škody.
160 Saintier, S. The paradox of the French method In: Dimatteo, L. A., ed. Commercial contract law: transatlantic perspectives. Cambridge: Cambridge University Press, 2013. s. 305
161 Pozn.: Předchozí právní úprava nazývala zvláštní odměnu jako „odškodnění.“ Dnešní pojmenování odpovídá lépe, jelikož oproti povinnosti náhrady škody nevzniká újma v důsledku protiprávního jednání.
162 Saintier, The paradox of the French method. s. 298-301
Placení zvláštní odměny musí být spravedlivé. Zákon požaduje zohlednění všech okolností, zejména zda zánikem zastoupení agent přichází o jinak očeká- vané budoucí provize. Jako faktor ovlivňující spravedlnost odměny, resp. i její výši, zákon demonstrativně uvádí existenci konkurenční doložky.163 „Bude-li pokračovat obchodní zástupce ve své činnosti na stejném trhu, právo na zvláštní odměnu by mít neměl, resp. nikoli v nezmenšeném rozsahu – provize neztrácí.“164
Právo na zvláštní odměnu musí být uplatněno do jednoho roku od zániku smluvního vztahu. Při zmeškání této doby nastává prekluze tohoto práva. Jedná se o poměrně nelogické ustanovení vycházející z čl. 17 odst. 5 Směrnice. Zákon na jednu stranu umožňuje smluvní, písemné165 prodloužení doby pro uplatnění práva. Pokud však takovéto ujednání neexistuje a principál vyplatí zvláštní od- měnu po opožděném uplatnění agentem, mělo by být dle striktního výkladu toto plnění považováno za bezdůvodné obohacení a principál by mohl žádat jeho vrácení.
Vyloučení práva na zvláštní odměnu
Právo na zvláštní odměnu není spojeno pouze s určitým způsobem ukončení smluvního vztahu. Může vzniknout jak v případě výpovědi, tak v případě od- stoupení od smlouvy či ukončení dohodou166. Vztahuje se i na agenty ve zku- šební době, byla-li smluvně tato doba zavedena.167 Zákon však uvádí výčet pří- padů, kdy právo na tuto odměnu nevznikne. Tento výčet je v podstatě soubo- rem skutečností, které objektivně vylučují spravedlivost případného odměnění. Právo na zvláštní odměnu nevznikne, pokud je smlouva ukončena ze strany principála pro porušení povinnosti agentem, které by umožňovalo od- stoupení od smlouvy. V určitých případech je možné jak odstoupení od smlouvy, tak její výpověď.168 Skutečná forma ukončení není pro zvláštní od- měnu relevantní. Zároveň platí, že ukončení vztahu musí přímo souviset s agen- tovým porušením povinnosti. Vypoví-li principál smlouvu, a až následně zjistí,
163 Viz § 2514 odst. 2 OZ
164 Xxxxxx, Obchodní zastoupení s. 401
165 Srov. § 564, § 1906 OZ
166 Raban, Smlouva o obchodním zastoupení s. 421
167 Rozhodnutí SDEU ve věci C-645/16
168 Viz § 2513 odst. 2 OZ
že došlo k porušení povinnosti opravňující k odstoupení, právo na zvláštní od- měnu tím nezaniká. 169
Zákon obecně vylučuje vznik práva na zvláštní odměnu, pokud dojde k ukončení smlouvy ze strany obchodního zástupce. To neplatí v případě, že je tak učiněno z důvodů, za něž je odpovědný zastoupený. Dochází-li k porušování smlouvy ze strany principála, nelze trestat agenta za nevoli setrvávat v daném smluvním vztahu. Zákon poskytuje obchodnímu zástupci určitou sociální ochranu, a to přiznáním práva na zvláštní odměnu i v případech, kdy sám ukončí smlouvu o obchodním zastoupení z důvodu svého věku, invalidity nebo nemoci, a nelze po něm z rozumných důvodů požadovat pokračování v zastu- pování. Jsou-li splněny podmínky pro právo na zvláštní odměnu, nezaniká ani v případě skončení obchodního zastoupení z důvodu smrti agenta.170
Zvláštní odměna je také vyloučena v případě, kdy dojde k postoupení smlouvy na straně zástupce.171
Základem výpočtu zvláštní odměny je roční průměr odměn agenta za posled- ních pět let. V případě kratšího obchodního zastoupení, roční průměr za celou dobu jeho trvání. V případě obchodního zastoupení trvajícího méně než rok, zá- kaz překročení hodnoty zvláštní odměny odpovídající celkové provizi. Tyto hodnoty zákon chápe jako maximální výši odměny a umožňuje stanovení nižší částky.
Vzhledem k povaze ustanovení, umožňující smluvní odchýlení ve pro- spěch agenta, ale nelze brát tyto zákazy jako striktně limitující. Jedná se spíše
o jakési mantinely pro stanovení odměny v rámci vzniklého sporu.
K postupu při výpočtu zvláštní odměny se opakovaně vyjádřil ESD172. Nej- prve je nutné vyčíslit veškeré výhody principála plynoucí z obchodů zajištěných agentem. Poté je třeba určit částku, která by byla s ohledem na získané výhody spravedlivou kompenzací pro agenta. Ztracené provize přitom nejsou limitující. Převyšují-li výhody smluvní výši ztracených provizí, může být kompenzace vyšší.173 Až pak bude na výslednou částku aplikována hranice maximální výše
169 Rozsudek SDEU ze dne 28. 10. 2010 ve věci C-203/09
170 Viz § 2514 odst. 2 OZ
171 Viz § 2517 odst. 3 OZ
172 Viz např.: Rozsudky SDEU ze dne 3. 9. 2009 ve věci C-338/07 a ze dne 3. 12. 2015
ve věci C-338/14
173 Pozn.: Vychází z rozhodnutí ESD ve věci C-338/07. Obdobně se vyjadřují např. roz- sudky NS ze dne 26. října 2011 sp. zn.: 32 Cdo 3359/2011 a ze dne 30. ledna 2018 sp. zn.: 32 Cdo 1605/2017.
zvláštní odměny.174 Při zohledňování provize je zároveň třeba započítat pouze tu část, která „vyplývá z obchodů uskutečněných s těmi zákazníky, které žalobce získal nebo s nimiž významně rozvinul obchod, a kterou žalobce ukončením vztahu obchodního zastoupení ztrácí.“175
Částečná kogentní povaha ustanovení o zvláštní odměně by měla být brána v úvahu zejména principály při sjednávání výše provize. Pro předcházení sporů je dobré nezahrnovat kompenzaci získaných výhod do provize agenta. Toto samotné ujednání by nejspíše nebylo důvodem k nepřiznání zvláštní od- měny. Bylo by třeba zkoumat, zda dané smluvní ujednání objektivně poskytuje vyšší odměnu, než kterou přiznává zákon v § 2514 OZ a násl.176
Výše náhrady ve Francii je poměrně velmi štědrá vůči zástupcům. Tamní judikatura umožňuje nárokovat náklady až do výše provize získané za dva roky. To vyústilo k požadavkům principálů na uhrazení tzv. droit d‘entré177 jako úplaty za možnost vstupu do vztahu s nimi. Výše úplaty zpravidla odpovídá výši očekávané náhrady zástupci při zániku obchodního zastoupení178. Je otázkou, jak by obdobná úplata zastoupenému obstála v českém právním prostředí. Dle názoru autora by se v případě prokázání faktického účelu vstupní úplaty, jako kompenzace zvláštní odměny, k takovému ujednání nepřihlíželo.179 Rozhodují- cími faktory přípustnosti ujednání by byly způsob určení a výše vstupní úplaty, postavení zastoupeného na trhu. Na druhou stranu nelze očekávat, že by agenti tato ujednání v případě delších smluvních vztahů napadali.
Zvláštní odměna a náhrada škody
Vedle zvláštní odměny zákon nevylučuje ani právo na náhradu škody.180 Této problematice se věnuje rozhodnutí SDEU ve věci C-338/14. Soud zde uvádí, že je možné vedle zvláštní odměny, nepokrývá-li celou skutečně vzniklou škodu, nárokovat také doplňkovou náhradu škody. Nesmí však dojít k „dvojímu odškodnění obchodního zástupce z titulu ztráty provizí, k níž došlo v důsledku
174 Viz § 2515 OZ
175 Rozsudek NS ze dne 19. června. 2018 sp. zn.: 23 Cdo 228/2018 176 Srov. Rozsudek ESD ze dne 23. března 2009 ve věci C-465/04 177 Saintier, The paradox of the French method s. 298
178 Idib.
179 Podle § 2519 odst. 2 OZ
180 Pozn.: Toto právo přímo umožňuje čl. 17 odst. 2 písm. c) Směrnice
ukončení uvedené smlouvy.“181 Na případnou náhradu škody se nevztahuje spl- nění podmínek pro zvláštní odměnu.182
4.3 Obchodní zastoupení ve světle soutěžního práva
Některá nabízená ujednání mohou v konkrétních případech narážet na ome- zení z důvodu ochrany hospodářské soutěže. Obchodní zastoupení spadá mezi typy tzv. distribučních dohod. Zajišťovanými obchody dochází k distribuci zboží mezi různými úrovněmi trhu.183 Z pohledu hospodářské soutěže se potom jedná o tzv. vertikální dohody.184 Oproti horizontálním, u těchto dohod nedo- chází k tak významným narušení hospodářské soutěže, nicméně i zde zákon re- guluje přípustná ujednání.
Významný rozdíl mezi obchodním zastoupením a jinými distribučními smlouvami je ten, že principál a agent nevystupují jako dva samostatní soutěži- telé v rámci jednoho trhu. Obchodní zástupce se nevystavuje finančnímu riziku, nepřejímá obchodované zboží do svého vlastnictví a v podstatě vykonává čin- nost, která může být svěřena principálovu zaměstnanci. Zatímco při definování subjektu obchodního zástupce a jeho činnosti byla důležitá podnikatelská ne- závislost agenta, ze soutěžního hlediska je upozorňováno právě na hospodář- skou závislost zástupce na svých principálech. Obchodní zastoupení v takto čisté podobě není způsobilé k omezení hospodářské soutěže a nebude se na něj vztahovat zákonná omezení podle § 3 zák. č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodář- ské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OHS“) a čl. 101 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“).
Jiná situace může nastat v případě, kdy smluvní strany začnou volit ujed- nání, která ve svém důsledku částečně nebo zcela alokují finanční rizika na agenta, nebo která jsou jinak způsobilá významně omezit nebo uzavřít trh jiným soutěžitelům. Ačkoli jsou dohody omezující soutěž zakázány, zákon zároveň připouští tzv. blokové výjimky z tohoto pravidla. V případě vertikálních smluv jsou tyto výjimky upraveny v Nařízení Komise EU č. 330/2010 (dále jen „Naří- zení“). Toto Nařízení je dále konkretizováno Pokyny Komise k vertikálním ome- zením (dále jen „Pokyny“). Právě Pokyny uvádí obchodní zastoupení, jako do- hodu, na které se nevztahuje čl. 101 odst. 1 SFEU. Zároveň vymezují tři základní
181 Rozsudek SDEU ve věci C-338/14
182 Srov. § 2515, § 2516 OZ
183 Pozn.: Např. mezi výrobcem a maloobchodníkem, velkoobchodníkem a maloob- chodníkem apod.
184 Viz § 5 odst. 2 ŽZ
typy finančních a obchodních rizik, která jsou podstatná pro určení, zda se na
dohodu o obchodním zastoupení vztahuje čl. 101 odst. 1 SFEU.185
Prvním typem jsou rizika agenta spojené s konkrétními zajišťovanými ob- chody. Sem mohou spadat například ujednání o ručení zástupce za splnění, spo- luúčast na nákladech souvisejících s konkrétním obchodem nebo podmínění náhrady nákladů na splnění obchodu.
Oproti tomu ujednání o výší provize závisející na objemu obchodů a jejich splnění není považováno za důležité z hlediska posuzování rizik.186
Druhým typem jsou rizika spojená s investicemi do určitého trhu. Jde tedy zejména o ujednání, kdy principál není povinen proplácet agentovi náklady, které nemusí přímo souviset s konkrétním obchodem, ale vznikají v rámci dlou- hodobého působení agenta na daném trhu. Příkladem takové investice jsou ná- klady na proškolení agenta která si agent hradí sám, ale která jsou nezbytná pro činnost na daném trhu. Dále například podílení se na nákladech zmocnitele na reklamu.
Podobně, jako u poměrné provize nejsou za tyto rizikové investice pova- žovány například náklady do prostor či zaměstnanců agenta.
Třetím, spádovým, typem jsou rizika spojená s výkonem činnosti na stej- ném trhu, kterou principál požaduje po agentovi, avšak má tak činit na vlastní riziko.
Tyto tři typy jsou demonstrativním výčtem vylučujícím blokovou výjimku podle Nařízení. Při splnění některého z nich bude aplikován čl. 101 odst. 1 SFEU resp. § 3 OHS.
Mimo ujednání o alokaci finančních rizik mohou být způsobilé narušit hos- podářskou soutěž i jiné, běžně užívané doložky. Pokyny zmiňují zejména sjed- nání výhradního zastoupení agenta ve prospěch jediného principála v rámci da- ného trhu. Dále též sjednání konkurenční doložky po skončení zastupování. Tyto dohody mohou v konkrétních případech způsobit omezení nebo uzavření přístupu na daný trh. Dalšími zakázanými ujednáními jsou dohody vedoucí k nekalým praktikám,187
Veškeré výše uvedené typy rizikových ujednání je nezbytné posuzovat in-
dividuálně v rámci každého smluvního vztahu. Zároveň se zákaz dohod dle
185 Sdělení Komise SEK(2010) 411 v konečném znění, Pokyny k vertikálním dohodám
[online] [Cit. 1.6. 2020], dále jen Sdělení Komise SEK(2010) 411
186 Idib. odst. 15.
187 Např. formulace výhradní doložky ve prospěch několika principálů. Srov. odst. 20 Sdělení Komise SEK(2010) 411
čl. 101 odst. 1 SFEU resp. § 3 OHS nevztahuje na dohody, jejichž dopad na hos- podářskou soutěž je zanedbatelný.188
Další blokovou výjimkou umožňující zařazení ujednání narušující hospo- dářskou soutěž je podmíněnost převyšujícího pozitivního účinku na daný trh i pro spotřebitele a současně nezbytnost ujednání k dosažení tohoto činku a za- chování hospodářské soutěže v podstatné míře.189
Při tvorbě smlouvy o obchodním zastoupení je důležité zohlednit posta- vení smluvních stran na trhu. Na základě těchto skutečností je třeba volit ze zá- konem povolených variant smluvních ujednání.
188 Srov. Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o dohodách, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný. [online] [Cit. 1.6. 2020] xxxxx://xxx.xxxx.xx/xx/xxxxxxxxxxx-xxxxxx/xxxxxxxx-xxxxxx-x-xxxxxxxx-xxxx- nance/oznameni-o-dohodach-de-minimis.html
189 Viz Čl. 101 odst. 3 SFEU
5 Komentář ke vzorové smlouvě
5.1 Základní strategie při tvorbě smlouvy
Při tvorbě nominátní smlouvy, respektive vzoru smlouvy se lze vydat dvěma základními směry.
V prvním případě se tvůrce plně spoléhá na zákonnou úpravu zamýšle- ného typu smluvního typu. Taková smlouva obsahuje pouze nezbytné údaje a ujednání a ve zbytku odkazuje na zákon, případně obchodní zvyklosti. Výsled- kem je pak velmi stručná, krátká smlouva. Ačkoli se to na první pohled nezdá, zejména při vědomí o kvalitě a výkladových nejasnostech některých ustano- vení, výskyt těchto smluv je v obchodním právu poměrně běžný, a to i u ob- chodů za mnohdy horentní sumy. Důvodem je existence obchodních zvyklostí mezi stranami či v dané oblasti a požadavek na minimalizaci ustanovení, jejichž výklad by se mohl lišit.
V druhém případě se tvůrce snaží předvídat co nejvíce situací vzniklých v rámci smluvního vztahu, a ty pak v textu smlouvy přímo upravuje nebo odka- zuje na způsob jejich řešení. Ve smlouvě bývají upraveny jak otázky, které zá- kon neřeší nebo dává možnost volby, tak i opisy kogentních ustanovení. V očích soudců může být takto podrobně vyjasněný smluvní vztah ideálem, v praxi však může narážet zejména na složitost textu, nadměrnou délku smlouvy a nepouži- telnost na více různících se smluvních vztahů. Navíc, ani nejpodrobnější smluvní text úplně neeliminuje vznik sporu, například o výklad užitých pojmů. Pro účely této práce se autor pokusí o volbu střední cesty, kdy za základ považuje univerzálnost smlouvy. Smyslem vzorové smlouvy není podchycení veškeré právní regulace obchodního zastoupení, ale zejména úprava oblastí, které autor považuje za důležité a vhodné k bližší smluvní specifikaci. V oblas- tech, které autor považuje za zákonem dostatečně upravené, je využíváno od- kazu na právní úpravu. Na druhou stranu, cílem této smlouvy je prezentace způ- sobu řešení podstatných a typických oblastí obchodního zastoupení. Proto vzor obsahuje ustanovení, která by v praxi mohla být vynechána, respektive řešena mimo tělo samotné smlouvy, například odkazem na všeobecné smluvní pod-
mínky, zavedenou obchodní zvyklost apod.
5.2 Způsob zpracování vzorové smlouvy
Smlouva je zpracována v poměrně strohém stylu, který odpovídá jejímu účelu a obecnosti. Autor zvolil klasický smluvní formát, kdy v úvodu identifikuje
smluvní strany a následně jsou jednotlivá ustanovení řazena do článků označe- ných římskými číslicemi, a v rámci každého článku do číslovaných odstavců.
V některých článcích jsou obsaženy variantní řešení konkrétních ujednání. Ty se odlišují nadpisem označujícím variantu a odlišným řezem textu od zbytku smlouvy. Pojmenovaná variantní řešení slouží k odlišení v rámci jednotlivých článků. V případě, že některé z variant navazují na variantu jiného článku, je na to upozorněno v rámci nadpisu.
V odstavcích, které odkazují na jiné články smlouvy jsou tyto články zvý- razněny tučně. To z důvodu, že pokud budou některá variantní smazána, či jiná přidána, bude nutné „kalibrovat“ čísla článků, a nutně i odkazy na ně. Ve smlouvě je také mnoho míst pro doplnění údajů závisejících na konkrétním po- žadavku smlouvy.
Úvodní článek je věnován předmětu smlouvy. Je třeba definovat činnost ob- chodního zástupce, že za tuto činnost náleží úplata a dále stanovit územní pů- sobnost obchodního zástupce a, nebo okruh zákazníků.
Oblast činnosti obchodního zástupce může být velmi široká. Z předchozích částí práce plyne, že samotné obchodní zastoupení může být pouze částí ze smluveného okruhu činností. S ohledem na účel této smlouvy jsou uvedeny dvě základní varianty, a to zajišťování obchodů a obstarávání příležitostí k uzavření obchodů. Pro zajišťování obchodů je zahrnuta také možnost přímého uzavírání obchodů za zastoupeného. Odlišení těchto činností je důležité pro některá ná- sledující smluvní ujednání, jako např. vznik práva na provizi, její splatnost apod. Zásada smluvní volnosti nevylučuje, že si smluvní strany sjednají obě činnosti např. pro různé typy obchodů.
Dalším ujednáním v tomto článku je péče o stávající a budoucí klienty. Jedná se o další z běžných činností obchodního zástupce,190 které je bližší zajiš- ťování obchodů, ale není v rozporu ani s obstaráváním příležitostí, a proto je uvedena mimo tyto varianty.
Pokud jde o územní a osobní působnost, je zařazení těchto ustanovení čistě na konkrétních smluvních stranách. Územní působnost je významná zejména v případě výhradního zastoupení a zákazu konkurence.
190 Pozn.: Autor vychází ze zákonného ustanovení o zvláštní odměně, které zmiňuje i rozvinutí vztahů s dosavadními zákazníky.
5.4 Výhrada obchodního zastoupení
Zatímco v úvodním článku mohla veškerá ustanovení koexistovat v rámci jed- noho smluvního vztahu, v případě článku II. je tomu naopak. Označením od- stavců jsou odlišeny vzájemně se vylučující varianty výhradního zastoupení. Je zde upozorňováno na skutečnost, že výhrada zastoupení může být ujednána jak vzájemně, tak jednostranně. Je-li porušeno výhradní zastoupení principálem, mohou si strany ujednat výši náhradní provize, ať už ve shodě s dispozitivní zákonnou úpravou, či nikoli. Jiné porušení může být řešeno náhradou škody, nebo lépe smluvní pokutou, či odstoupením od smlouvy.
Provize je upravena v článku III. vzorové smlouvy. Jedná se o důležitou část smluvních ujednání, která je však úzce spojena s konkrétní obchodní oblastí a typem zajišťovaných obchodů. Způsoby určení provize jsou pestré a může do- cházet k jejich vývoji a změnám v průběhu trvání obchodního zastoupení. V praxi lze očekávat, že právě oblast provize může být řešena mimo text hlavní smlouvy.
V rámci stanovení provize jsou uvedeny dva základní typy odměny. Prv- ním je fixní měsíční příjem agenta. Tento typ zohledňuje možnou nárazovost příležitostí pro zajišťování obchodů a poskytuje zástupci určité minimální fi- nanční zajištění. Zároveň může jít o odměnu za péči o současné klienty.
Druhý typ odměny se odvozuje od množství, respektive objemu zajiště- ných obchodů. Jedná se o spravedlivější výpočet oproti paušálu, mající navíc motivační charakter zajistit co nejvíce obchodů. Procentuální výpočet je třeba přizpůsobit určitým cenovým hladinám tak, aby zisk zástupce odpovídal vyna- loženému úsilí, a míře rizika.
Klíčovou otázkou v rámci provizí je vznik práva na provizi a okamžik splatnosti. Zatímco v případě fixní odměny je tato problematika poměrně jednoduše řeši- telná, u procentuální odměny je situace ztížená, a to z několika důvodů. Jde zejména o zákaz odchýlení se od zákonné úpravy v neprospěch agenta. S tím se pojí i fakt, že hodnota procentních odměn může být velmi vysoká. To vede ke
snaze rozložit splatnost do delšího časového úseku. Rozložení splatnosti, stejně jako opakovaná vzájemná plnění naráží právě na zákonnou úpravu.191
Ve vzorové smlouvě je tato problematika částečně řešena ustanovením, které rozděluje více opakujících se plnění do jednotlivých obchodů, za které zvlášť přísluší právo na odměnu. Tím je zabraňováno vzniku práva na celou od- měnu ke dni uzavření obchodu v případě, že má úplné splnění nastat až pod 6 měsících od uzavření. Strany si také mohou upravit vznik práva na odměnu ve prospěch agenta. To je reflektováno možností zvolit podmínku částečného splnění závazku z obchodu pro vznik práva na odměnu.
5.6 Vyloučení práva na provizi
Článek IV. vzorové smlouvy se snaží demonstrativním výčtem specifikovat ně- které zřejmé skutečnosti, u kterých zákon vylučuje vznik práva na provizi. Dále specifikuje, že se výluka provize nevztahuje pouze na obchodní zastoupení, je- hož předmětem je zajišťování obchodů, ale také na obstarané příležitosti, které principál využil a u kterých nedošlo ke splnění ze shodných důvodů. Jedná se
o formu záruky, aby příležitostmi nabízení klienti byli kvalitní.
Vyloučení práva na provizi je limitováno 12 měsíci od uzavření obchodu v případech, kdy podle zákona vzniká právo na provizi, již uzavřením obchodu. Toto ustanovení se snaží zabránit nepřiměřeně dlouhé právní nejistotě, zda bude obchod skutečně splněn a zástupce nebude muset vracet provizi obdrže- nou již před mnoha lety.
Oproti zákonnému ustanovení vzorová smlouva nezahrnuje náhradu nákladů za obchodní zastoupení do provize. Důvodem pro tuto volbu je snaha o co nej- vyjasněnější smluvní vztah, kde smluvní strany přesně znají výši odměny a kde jednání zástupce není ovlivňováno minimalizací nákladů nad míru účelnosti pro dosažení vyšších zisků. Z pohledu principála je vyčlenění náhrad nákladů výhodné i proto, že mu umožňuje stanovit nižší provizi. To má za následek sní- žení horní hranice případné zvláštní odměny.192
Za účelem náhrady jsou náklady rozděleny do dvou kategorií na řádné a mimořádné. Jako klasifikační kritérium byla zvolena cena za jeden provedený
191 Viz zejm. § 2504 odst. 2 a § 2505 OZ
192 Viz § 2515 OZ
úkon. Zatímco řádné náklady jsou hrazeny současně se splatností provize, mi- mořádné náklady mohou svou povahou vyžadovat rychlé proplacení. Principál je navíc povinen zaplatit mimořádné náklady pouze, pokud k nim dá souhlas, a to i následný. Definice úkonu je ve smlouvě obsažena velmi obecně. Bližší spe- cifikace stranami, s ohledem na zvolenou hranici mezi kategoriemi nákladů, není na škodu.
Strany si rovněž mohou sjednat, zda zastoupený nahradí náklady v plné výši nebo z části. Kromě demonstrativního výčtu možných nákladů je vhodné ujednat co principálem hrazeno nebude. U Zastoupeného, který má význam- nější postavení na trhu je třeba myslet na to, že hrazením jen části nákladů může způsobit zákaz dané smlouvy podle OHS.
Ustanovení obsažená v čl. VI z velké části opisuje zákonnou úpravu. Je zde kla- den důraz zejména na informační povinnosti v jednotlivých fázích zastoupení. Nad rámec zákonné úpravy jsou zavedena informativní setkání. Jedná se o ujed- nání, které do jisté míry administrativně i časově zatěžuje obě strany. Autor je však toho názoru, že zavedení určitého oficiálního řádu pro poskytování infor- mací může předejít mnoha případným nákladným sporům.
Také povinnosti zástupce vychází především ze zákona. Zvláště je uvedena po- vinnost zajištění výslovného souhlasu k finální podobě smlouvy v případě uza- vírání obchodu jménem zastoupeného. Dále je zde zavedena povinnost obstarat souhlas principála před zajišťováním obchodu, u kterého vzniká právo na pro- vizi, již uzavřením obchodu.
V závěru článku je variantně začleněna doložka delcredere, kterou zástupce přebírá ručení za zajištěné obchody. Jedná se o velmi zásadní povinnost zá- stupce, která by snesla samostatný článek. Nicméně, pro účely prezentace usta- novení jako možné varianty byla doložka zařazena mezi další povinnosti zá- stupce. V případě převzetí ručení Zástupcem zákon vyžaduje zvláštní odměnu. Ačkoli je autor toho názoru, že pokud Zástupce ručí za veškeré obchody, mělo
by být možné zohlednit tuto skutečnost v základní provizi, pro větší právní jis- totu je ponechán prostor pro úpravu zvláštní provize v rámci tohoto ustano- vení.
Smluvení předpokládaného objemu obchodů je vhodné pro ozřejmění toho, co smluvní strany očekávají od daného vztahu. V případě výhradního zastoupení na dobu určitou navíc umožňuje vypovězení smlouvy v případě nedosažení ur- čitého objemu obchodů. Způsob určení objemu obchodů je třeba přizpůsobit činnosti zástupce. V případě zajišťování konkrétních obchodů lze objem vyjád- řit penězi. V případě zajišťování příležitostí, ze kterých principál vybírá jedinou je vhodnější se řídit počty těchto příležitostí.
5.11 Délka trvání smluvního vztahu
Ujednání o trvání smluvního vztahu se v zásadě příliš neliší od oběžných smluv- ních ustanovení. Díky sjednání očekávaného objemu obchodu je ale možné vy- povědět smlouvu i v případě výhradního zastoupení na dobu určitou. Odhad objemu lze korigovat například ve smlouvě zavedenou podmínkou dosažení 90 % obejmu.
Vzhledem k tomu, že košatá zákonná výpovědní lhůta nelze měnit v ne- prospěch zástupce, je na ní v rámci smlouvy pouze odkázáno. Smlouva ale přes- něji specifikuje počátek jejího plynutí.
Pro případ odstoupení od smlouvy je vhodné si demonstrativním výčtem ujednat, porušení kterých ustanovení je způsobilé k vzniku práva na odstou- pení.
Poslední odstavec, ve snaze nahradit problematickou zákonnou úpravu, mění prekluzi práva na zvláštní odměnu na promlčení. To umožňuje dobro- volné poskytnutí této odměny agentovi i po uplynutí lhůty pro vznesení nároku.
5.12 Zákaz konkurence po skončení obchodního zastoupení
Zákon umožňuje zákaz konkurenčního jednání agenta po dobu nejdéle dvou let od skončení obchodního zastoupení. V rámci smlouvy je nutné stanovit, zda se
tento zákaz vztahuje na činnost na cizí účet, tak na vlastní. Nezbytné je také sta- novení území, pro které zákaz platí. Úprava okruhu osob a kratší doby trvání je na uvážení smluvních stran.
Stanovení smluvních pokut je vhodným institutem pro řešení porušení někte- rých ujednání, zejména konkurenční doložky, kde se těžko vyčísluje náhrada škody. Je pravděpodobné, že následky porušení konkurenční doložky mohou být závažnější a trvalejší nežli jiná porušení. Z toho důvodu smlouva zavádí zvláštní smluvní pokutu. Pro ostatní porušení ujednání je vždy třeba volit vý- hodnější variantu mezi náhradou škody a smluvní pokutou. Na základě toho se stanoví výše pokuty a články, na které se vztahuje.
Závěrečná ustanovení obsahují údaje o okamžiku účinnosti smlouvy, počtu vy- hotovení, možnostech a způsobu změny. Dále klasickou salvátorskou klauzuli zajišťující výklad in favorem negotii a závazek součinnosti.
6 Závěr
V rámci této práce se podařilo stručně specifikovat obchodní zastoupení od blízkých závazků příkazního typu.
Kapitoly věnované vývoji obchodního zastoupení pomáhají utvořit si představu o smyslu konkrétních norem, důvodech pro omezení dispozitivnosti některých ustanovení či obecně o právních principech pojících se s tímto insti- tutem, jako např. statusová ochrana zástupce.
Dále byla představena Xxxxxxxx, a její významný vliv na podobu jak české právní úpravy, tak také evropských úprav. Z popisu změn v posledních deká- dách lze vyvodit dynamiku budoucího vývoje právní úpravy, což přispívá k va- liditě práce i s odstupem času od publikace.
V rámci rozboru jednotlivých ustanovení byly řešeny důležité otázky po- jící se k obchodnímu zastoupení. Povaha nezávislosti obchodního zástupce ne- vylučuje ekonomickou závislost na příjmech zastoupeného. Podoba s pracov- něprávním vztahem může vést až do míry, kdy zástupce vykonává svou činnost v rámci pracoviště zastoupeného. Nezávislost se však vyžaduje při vlastní rea- lizaci zastoupení, resp. při volbě metod a způsobů plnění. Absence živnosten- ského oprávnění zástupce, jako podnikatele nemá vliv na platnost závazku. Na- opak ujednání, že zástupce jedná vlastním jménem na účet zastoupeného, ne- zakládá bez dalšího aplikaci ustanovení o obchodním zastoupení. Autor dále dospěl k názoru, že zhojení nedostatečné smluvní formy je možné a bude mít účinky ex tunc.
Klíčové otázky se pojí se způsobem odměňování obchodního zástupce. Od- měny je vhodné kategorizovat podle míry provázanosti s objemem zajišťova- ných obchodů, způsobu zajišťování předmětů a různých cenových hladin. Dle autora je vhodné vyčlenění náhrady nákladů mimo základní systém odměn. Ná- hrady je třeba také rozčlenit, a to zejména s ohledem na to, zda budou proplá- ceny a v jaké výši. Při tvorbě systematiky odměn a náhrad je třeba brát v úvahu hospodářsko-soutěžní ochranu, která v určitých případech zakazuje ujednání alokucí i jen část finančních rizik z obchodů na zástupce. Oblast hospodářské soutěže v je v souvislosti s výkladem o obchodním zastoupení často vynechána, přitom může mít významný podíl na výsledné podobě smlouvy.
Problematika náhrady zástupci za ukončení obchodního zastoupení při- náší především otázky určení vzniku nároku a výše náhrady, a dále s jakými ztrátami zástupce je náhrada spojována. Tato významná problematika nemá přímý vliv na podobu smlouvy, ale může ovlivnit konstrukci odměn a náhrad nákladů. Autor má za to, že česká zákonná úprava je v této oblasti vyhovující, vyjma prekluzivní doby pro uplatnění nároku.
Pro řádné fungování obchodního zastoupení je též stěžejní funkční komu- nikace mezi zástupcem a zastoupeným. Nejen z důvodu přesného určení před- mětu činnosti, ale též z důvodu způsobu plnění a zejména předcházení a včas- ného řešení krizových situací.
V závěrečné části práce byla navržena vzorová smlouva s doplňujícím ko- mentářem. V rámci tvorby se autor snažil vypořádat s požadavkem na přimě- řený rozsah smlouvy a současně demonstraci vhodných ustanovení a variant řešení. Výsledná podoba smlouvy je úzce svázána s konkrétní situací, na kterou je aplikována. Významný bude zejména druh obchodu, zda jsou smluvní strany fyzické či právnické osoby, cenová hladina obchodů apod. Z toho důvodu vzo- rová smlouva obsahuje ujednání, která z větší části závisí na doplnění stranami. Název práce zahrnuje také modelový příklad. Vzhledem k tomu, že autor neměl zkušenosti s konkrétními obchodními zástupci, resp. zastoupenými, hrozilo, že umělým nadefinováním případu by nebylo dosaženo realitě odpovídajícím po- měrům zvolené tržní oblasti. To by mohlo negativně ovlivnit relevanci celé práce. Z toho důvodu, je modelový příklad vykládán, jako příklad navržené vzo- rové smlouvy.
Použité zdroje
1. Xxxxxx, X. Obchodní zastoupení. In: Xxxxxx, Xxxxxx a kol. Obchodní smlouvy, Závazky z podnikání. C. H. Xxxx, 2015 s. 385–408
2. Černá, X. Xxxxxxxxx, X. Xxxxxxxxxx, I. a Dědič, X. Obchodní právo: podnika- tel, podnikání, závazky s účastí podnikatele. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2016.
3. Xxxxx, X. Právní důvody vzniku obchodních závazků In: Xxxxxx, X. Xxxxx, K, a Xxxxx X. Xxxx obchodního práva: obchodní závazky. 5. vyd. Praha: C.H. Xxxx, 2010. s. 43 – 48
4. Xxxxx, X. Xxxxxxxxx, M. Principy a východiska nového kodexu soukromého práva Praha: Linde 2001
5. Xxxxx, X. Obchodní zastoupení. In: Xxxxxx, M. a kol.: Občanský zákoník
VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání.
Praha: C. H. Xxxx 2014, s. 877–933
6. Xxxxxxxxxx, X. Komentář k obchodnímu zákoníku. 5. díl. Paragraf 566-775
Praha: Linde 1999.
7. Xxxxx, X. Xxxxxxx o obchodním zastoupení. In: Xxxxxx, X. Xxxxx, K, a Ra- ban X. Xxxx obchodního práva: obchodní závazky. 5. vyd. Praha: C.H. Xxxx, 2010 s. 408–422
8. Xxxxxx, F. Česko-slovenské právo obchodní. 2. Část zvláštní A, (Právo ku- pecké a obchodové). V Praze: X. Xxxxxxx, 1939.
9. Saintier, S. The paradox of the French method In: Dimatteo, L. A., ed. Commercial contract law: transatlantic perspectives. Cambridge: Ca- mbridge University Press, 2013.
10. Xxxxxxxxxx, X. Xxxxxxx, X. Civilní kodexy: 1811-1950-1964. Brno: Masary- kova univerzita, 1993
11. Xxxxx, X. Xxxxxx. In: Xxxxxx, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář, 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 779–810
12. Xxxxx, X. Xxxxxxx o obchodním zastoupení In: Xxxxxxxxx, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. Obchodní zákoník, Komentář, 12. rozšířené aktualizované vydání, C. H. Xxxx, Praha, 2009, In: Xxxx-online [online právní infor- mační systém]. C. H. Xxxx [cit. 20. 4. 2020]
13. Xxxxxxx, L. Komparativní studie: Smlouva o obchodním zastoupení v české a německé právní úpravě. Právní rádce. 2010, č. 2, s. 14-21
14. Xxxxx X., Xxxxxxxx X. Xxxxxxxxxxx klauzule v česko-slovenském srov- nání In: Obchodněprávní revue. 2010, č. 12 In: Xxxx-online [online právní informační systém]. C. H. Xxxx [cit. 30. 4. 2020]
15. Xxxxx, X. Xxxxxx, Z. Obchodní zastoupení [online]. Bulletin advokacie. 6.
1. 2016, [cit. 20. 4. 2020] xxxx://xxx.xxxxxxxx-xxxxxxxxx.xx/xxxxxxxx- zastoupeni
16. Xxxxx, X. Ke vztahu úplaty a náhrady nákladů za obstarání podle smluv příkazního typu. Obchodně právní revue. 2019, č. 5 In: Xxxx-online [on- line právní informační systém]. C. H. Xxxx [cit. 25. 3. 2020].
17. Xxxxx, X. Obchodní zastoupení. Právní rozhledy. 2003, č. 1, In: Xxxx-on- line [online právní informační systém]. C. H. Xxxx [cit. 20. 4. 2020]
18. Xxxxxx, X. Xxxxxxxx ujednání. Právní rádce. 2006, č. 7 Praha: Economia,
a.s, s. 33-38.
19. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. června. 2018 sp. zn.: 23 Cdo
228/2018
20. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2018 sp. zn.: 32 Cdo 1605/2017
21. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2011 sp. zn.: 32 Cdo 3359/2011
22. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2011 sp. zn.: 32 Cdo 4591/2009
23. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2011 sp. zn.: 23 Cdo 2785/2009
24. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. srpna 2009, sp. zn.: 23 Cdo 2093/2009
25. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2009 sp. zn.: 23 Cdo 508/2009
26. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2007 sp. zn.: 32 Odo 407/2005
27. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. července 2006 sp. zn.: 32 Odo 659/2005
28. Rozsudek SDEU ze dne 21. listopadu 2018 ve věci C-452/17.
29. Rozsudek SDEU ze dne 19. dubna 2018 ve věci C-645/16
30. Rozsudek SDEU ze dne 3. prosince 2015 ve věci C-338/14
31. Rozsudek SDEU ze dne 28. října 2010 ve věci C-203/09
32. Rozsudek SDEU ze dne 3. září 2009 ve věci C-338/07
33. Rozsudek ESD ze dne 23. března 2009 ve věci C-465/04
34. Xxxxxxxx ESD ze dne 17. ledna 2008, ve věci C-19/07
35. Rozsudek ESD ze dne 11. února 2004, ve věci C-85/03
36. Rozsudek ESD ze dne 13. července 2000 ve věci C-456/98
37. Rozsudek ESD ze dne 30. dubna 1998 ve věci C-215/97
38. Rozsudek ESD ze dne 12. prosince 1996 ve věci C-104/95
39. Xxxxx, X. Jak je to s pravidly výkladu, analogií a úlohou soudce. [online] portál xxxxxxxxxxxxxxx.xxxxxxx.xx [cit. 20. 4. 2020] xxxx://xxxxxxxxxx- xxxxx.xxxxxxx.xx/xxxxx.xxx/xxxx/xxxxxxxxxxx/xxxxx/000-xxx-xx-xx-x- pravidly-vykladu-analogii-a-ulohou-soudce
40. KOM(2010)348 v konečném znění, ZELENÁ KNIHA KOMISE o možnostech politiky pro pokrok směrem k evropskému smluvnímu právu pro spotře- bitele a podniky. [online] [Cit. 1.6. 2020] xxxxx://xxx-xxx.xx- xxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXx-Xxxx.xx?xxxxXXX:0000:0000:XXX:XX:
41. Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o dohodách, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný. [online] [Cit. 1.6. 2020] xxxxx://xxx.xxxx.xx/xx/xxxxxxxxxxx-xxxxxx/xxxxxxxx-xxxxxx-x- zneuziti-dominance/oznameni-o-dohodach-de-minimis.html
42. Sdělení Komise SEK(2010) 411 v konečném znění, Pokyny k vertikálním dohodám [online] [Cit. 1.6. 2020] xxxxx://xxx-xxx.xxxxxx.xx/xxxxx-xxx- tent/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52010SC0411&from
=CS
43. Sněmovní tisk 362/0, Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občan- ský zákoník, č. 89/2012 Dz [online] In: Xxxx-online [online právní infor- mační systém]. C. H. Xxxx [cit. 20. 4. 2020]
Příloha A Vzorová smlouva
Smlouva o Obchodním zastoupení
uzavřená níže uvedeného dne dle § 2483 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, mezi těmito stranami:
ZASTOUPENÝ
Název:
se sídlem:
IČ:
DIČ:
zastoupená:
dále jen „Zastoupený“
ZÁSTUPCE
Název:
se sídlem:
IČ:
DIČ:
zastoupená:
dále jen „Obchodní zástupce“ nebo „Zástupce“
Zástupce a Zastoupený společně také jako „Smluvní strany“
Varianta A
I.
Předmět smlouvy
A.1. Uzavřením této smlouvy se Obchodní zástupce zavazuje dlouhodobě vyvíjet činnost směřující k uzavírání (dále jen „Obchodů“) mezi Zastoupeným a tře- tími stranami (dále také „klienty“ nebo „zákazníky“), jejichž předmětem bude
A.2. Strany se dále zavazují, že zástupce bude sám uzavírat Obchody jménem a na účet Zastoupe- ného, a to pouze ve výslovně stanovených případech na základě předané plné moci s úředně ověřeným podpisem.
a. Zástupce není oprávněn substitučně zmocnit třetí osobu za účelem splnění závazku
z této smlouvy.
b. Zástupce je oprávněn substitučně zmocnit třetí osobu za účelem splnění závazku z této smlouvy. Pokud takových osob zmocní více smí každá jednat samostatně.
Varianta B
B.1. Uzavřením této smlouvy se Obchodní zástupce zavazuje dlouhodobě obstarávat příležitosti k uzavírání (dále jen „Obchodů“) mezi Zastoupeným a tře- tími stranami (dále také „klienty“ nebo „zákazníky“), jejichž předmětem bude
2. Součástí činnosti Zástupce dle této smlouvy je také rozvoj Obchodních vztahů s dosavad-
ními i novými zákazníky.
3. Za tyto činnosti se Zastoupený zavazuje poskytovat Zástupci provizi v souladu s touto smlouvou.
4. Územní působnost Zástupce pro činnost stanovenou touto smlouvou je stanovena:
5. Zástupce je oprávněn zajišťovat Obchody pouze s těmito třetími stranami/tímto okruhem zákazníků:
II.
Výhrada obchodního zastoupení
A.1. Smluvní strany tuto smlouvu uzavírají jako oboustranně výhradní.
A.2. Zástupce se zavazuje, že pro smluvní oblast a působnost dle čl. I. odst. 4. a 5. nebude vykoná- vat činnost, která je předmětem této smlouvy pro jiné osoby než pro Zastoupeného, a to ani na vlastní účet.
A.3. Zastoupený se zavazuje, že pro smluvní oblast a působnost dle čl. I. odst. 4. a 5. xxxxxxxxxx jinou osobu pro činnost, která je předmětem této smlouvy. Pokud Zastoupený sám uzavře Ob- chod, který spadá do výhradní působnosti Zástupce, bez Zástupcova přičinění, náleží Zástupci náhrada provize ve výši
Varianta B
B.1. Smluvní strany tuto smlouvu uzavírají jako jednostranně výhradní.
B.2. Zástupce se zavazuje, že pro smluvní oblast a působnost dle čl. I. odst. 4. a 5. nebude vykoná- vat činnost, která je předmětem této smlouvy pro jiné osoby než pro Zastoupeného, a to ani na vlastní účet.
B.3. Zastoupený může pro smluvní oblast a působnost dle čl. I. odst. 4. a 5. ustanovit jinou osobu pro činnost, která je předmětem této smlouvy nebo sám uzavírat Obchody bez zástupcova při- činění. Za Obchody uzavřené bez Zástupcova přičinění nepřísluší zástupci žádná provize.
Varianta C
C.1. Smluvní strany tuto smlouvu uzavírají jako jednostranně výhradní.
C.2. Zástupce může pro smluvní oblast a působnost dle čl. I. odst. 4. a 5. vykonávat činnost, která je předmětem této smlouvy pro i jiné osoby než pro Zastoupeného, a to i na vlastní účet.
C.3. Zastoupený se zavazuje, že pro smluvní oblast a působnost dle čl. I. odst. 4. a 5. xxxxxxxxxx jinou osobu pro činnost, která je předmětem této smlouvy. Pokud Zastoupený sám uzavře Ob- chod, který spadá do výhradní působnosti Zástupce, bez Zástupcova přičinění, náleží Zástupci náhrada provize ve výši
Varianta D
D.1. Smluvní strany tuto smlouvu uzavírají jako nevýhradní.
III.
Provize
1. Zástupce má za svou činnost nárok na provizi. Výše provize se stanovuje takto:
a. Základní měsíční provize činní Kč.
b. Za Obchody, které Zástupce zajistil dle čl. I. odst. A.1. a A.2., mu náleží provize ve výši
Kč za každý zajištěný Obchod,
% z objemu zakázek, které nepřevyšují hodnotu Kč,
% z objemu zakázek, které převyšují hodnotu Kč.
c. Má-li Zástupce obstarat příležitosti k uzavření Obchodů dle čl. I. odst. B.1., náleží mu za každou takto obstaranou příležitost provize ve výši
Kč,
% z objemu zakázek, které nepřevyšují hodnotu Kč,
% z objemu zakázek, které převyšují hodnotu Kč.
Za objem zakázky se považuje očekávaný příjem Zastoupeného z daného Obchodu, v pří- padě jeho uzavření a řádného plnění všemi smluvními stranami, vyjádřený v penězích.
2. Splatnost měsíční provize podle čl. III. odst. 1. a. nastává vždy k násle- dujícího měsíce, přičemž prvním dnem splatnosti je
3. Právo na provizi podle čl. III. odst. 1. b. nastane okamžikem splnění ……% části závazku ze strany zákazníka. Má-li být zákazníkem splněno později než šest měsíců od uzavření Ob- chodu, vzniká právo ke dni uzavření Obchodu.
4. Má-li v uzavřeném Obchodu docházet k opakujícímu se vzájemnému plnění, považuje se každé takové vzájemné plnění za samostatný Obchod, ke kterému vzniká zvlášť právo na provizi dle čl. III. odst. 3
5. Právo na provizi podle čl. III. odst. 1. c. nastane okamžikem obstarání konkrétní příležitosti.
6. Splatnost provizí vzniklých podle čl. III. odst. 1. b. nebo c., se stanovuje na 14 dní od vzniku práva na provizi.
IV.
Vyloučení práva na provizi
1. Právo na provizi podle čl. III. odst. 1. x. xxxxxxxxx, je-li zřejmé, že zákazník svůj závazek nesplní, a to nikoli z důvodů na straně Zastoupeného. Za takto zřejmou skutečnost se pova- žuje zejména:
a. Vydání rozhodnutí o prohlášení konkurzu zákazníka, hrubé porušení smlouvy zaklá- dající Zastoupenému právo na odstoupení od smlouvy, prodlení zákazníka s plněním o více, než bez rozumného odůvodnění.
b. Jiné:
2. Ze stejných důvodu nevznikne ani právo na provizi podle čl. III. odst. 1. c. v rozsahu obsta-
raných příležitostí, které Zastoupený využil.
3. U Obchodů s postupným částečným plněním, jejichž délka přesahuje 6 měsíců se tento člá-
nek nepoužije po uplynutí 12 měsíců od uzavření Obchodu.
V.
Náhrada nákladů
1. Provize stanovená dle čl. III. nezahrnuje náhradu účelně vynaložených nákladů Zástupce.
2. Pro účely této smlouvy Smluvní strany rozlišují následující náklady Obchodního zástupce:
a. Řádné, účelně vynaložené náklady Obchodního zastoupení, nepřesahující částku
Kč za úkon. Do těchto nákladů spadá např.:
b. Mimořádné, účelně vynaložené náklady Obchodního zastoupení, přesahující částku
Kč za úkon.
Za úkon se považuje jeden dílčí výdaj Zástupce při výkonu obchodního zastoupení.
3. Zastoupený se zavazuje nahradit Zástupci % z řádných, účelně vynaložených nákladů spojených se zajištěním Obchodů nebo obstaráním příležitosti. Okamžik splatnosti náhrady nákladů se shoduje se splatností provize podle čl. III. odst. 6, po předložení vyčíslení poža- dovaných náhrad.
4. Zastoupený se zavazuje nahradit Zástupci % z mimořádných, účelně vynaložených ná- kladů spojených se zajištěním Obchodů nebo obstaráním příležitosti. Právo na úhradu mi- mořádných, účelně vynaložených nákladů Zastoupeným vniká Zástupci v případě, že Zá- stupce tyto výdaje schválil. Okamžik splatnosti těchto nákladů je 14 dní po předložení vy- číslení požadovaných náhrad.
5. Mezi účelně vynaložené náklady Obchodního zástupce podle čl. V nepatří a Zastoupený není
povinen nahrazovat tyto:
VI.
Povinnosti zastoupeného
1. Zastoupený je povinen Zástupci platit provizi a náhradu nákladů v souladu s touto smlouvu.
2. Zastoupený je povinen proškolit Zástupce v oblasti, pro kterou je zastupovaný, nejpozději ke dni zahájení činnosti zástupce.
3. Zastoupený je povinen seznámit Zástupce se svým Obchodním postavením, informovat ho o způsobu, jakým byly dosud uzavírány Obchody v oblasti působnosti Obchodního zastou- pení, předat mu veškerou dokumentaci nezbytnou k výkonu Obchodního zástupce, sezná- mit Zástupce s dosavadními klienty a zajistit mu přístup do interního systému a pracoviště v rozsahu nezbytném pro výkon Obchodního zastoupení.
4. Zastoupený je povinen na vyžádání zajistit Zástupci obtížně dosažitelnou dokumentaci nebo informaci od třetích osob, je-li to pro dosažení Obchodu nezbytné, a to bez zbytečného od- kladu. Nedodáním takové dokumentace nebo informace bude daný Obchod považován za Zástupcem zajištěný.
5. Zastoupený je povinen informovat Zástupce o probíhající komunikaci s klienty, která může mít vliv na výkon Obchodního zastoupení.
Varianta A (v případě využití čl. I. odst. A.2.)
A.6. Zastoupený v dostatečném předstihu informuje a udělí Zástupci zmocnění k uzavření určitého Obchodu Zástupcem na účet Zastoupeného a současně s tím mu předá plnou moc k tomu urče- nou s úředně ověřeným podpisem.
Varianta B (v případě využití čl. I. odst. B.1.)
B.6. Má-li Zástupce obstarat příležitosti k uzavření určitého Obchodu, poskytne mu Zastoupený na vyžádání informaci o požadovaném počtu příležitostí a termínu obstarání příležitostí.
7. Zastoupený je povinen zajistit a účastnit se pravidelného setkání se Zástupcem za účelem výměny informací potřebných k výkonu obchodního zastoupení, a to v minimálním rozsahu 2 setkání za 6 měsíců. Mimo to, na žádost Zástupce zajistí mimořádné informativní setkání nejpozději do 14 dní od Zástupcovy žádosti.
8. Zastoupený je povinen bezodkladně informovat Zástupce o záměru významně snížit rozsah své činnosti.
9. Zastoupený je povinen bezodkladně informovat Zástupce, zda daný Obchod uzavřel, zda řádně splnil svou povinnost plynoucí z Obchodu a zda zákazník řádně splnil svou povinnost plynoucí z Obchodu.
10. Zastoupený se zavazuje zachovat mlčenlivost o skutečnostech týkajících se podnikatelské činnosti Zástupce získaných za trvání Obchodního zastoupení.
VII.
Povinnosti zástupce
1. Zástupce je povinen řídit se zájmy Zastoupeného a v případě, že má pochybnosti, co je zá- jmem Zastoupeného, má povinnost si tuto informaci zajistit.
2. Zástupce je povinen pravidelně informovat Zastoupeného o průběhu Obchodního zastou- pení, a to v minimálním rozsahu jednou měsíčně. Mimo to je zástupce povinen se účastnit pravidelných informačních setkání.
3. Zástupce je povinen sdělovat Zastoupenému přesné informace o zájemcích o Obchod jako i veškeré relevantní informace důležité pro Zastoupeného při uzavírání Obchodů. Je povi- nen seznámit Zastoupeného s konečnou podobou zajišťované smlouvy v dostatečném před- stihu před plánovaným uzavřením.
Varianta A (v případě využití čl. I. odst. A.2.)
A.4. Je-li Zástupce zmocněn k uzavření Obchodu na účet Zastoupeného, smí tak učinit až po výslov- ném schválení textu smlouvy Zastoupeným a po ověření totožnosti zákazníka.
5. V případě Obchodů, při kterých má dojít ke splnění zákazníkem později než za šest měsíců od jejich uzavření, může Zástupce činit jakékoli kroky k jejich zajištění až po výslovném sou- hlasu Zastoupeného.
6. Zástupce je povinen zachovat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl při výkonu Obchodního zastoupení, a které by mohly poškodit zastoupeného, a to i po skončení smluv- ního vztahu.
Varianta „Delcredere“
7. Zástupce ručí za splnění povinností klientem z Obchodu, jehož uzavření zajistil, nebo jehož pří- ležitost zprostředkoval. Nesplní-li klient řádně svou povinnost, má Zastoupený právo volby, zda Zástupce sám splní za klienta nebo zda nahradí Zastoupenému vzniklou škodu a ušlý zisk. Za převzetí ručení náleží Zástupci zvláštní odměna, která se určuje, jako
VII.
Očekávaný objem obchodů
1. Roční očekávaný objem uhrazených zakázek z Obchodů zajištěných podle čl. I. odst. A.1.,
této smlouvy činí Kč.
2. Roční očekávaný objem obstaraných příležitostí dle čl. I. odst. B.1. činí
Varianta A
VIII.
Délka trvání smluvního vztahu
A.1. Tato smlouva je uzavřena na dobu určitou, a to do
A.2. Smlouvu lze ukončit písemnou dohodou smluvních stran nebo odstoupením od smlouvy. Smluvní strana, která je vázána výhradní doložkou může ukončit smluvní vztah výpovědí, ne- dosáhl-li objem zajištěných Obchodů za posledních 12 měsíců ani 90 % hodnoty objemu sta- noveném v čl. VIII. Do tohoto objemu se započítávají pouze Obchody, u kterých nastala splat- nost provize ke dni podání výpovědi. Výpověď vyžaduje písemnou formu.
Varianta B
B.1. Tato smlouva o Obchodním zastoupení je uzavřena na dobu neurčitou a lze ji ukončit písem- nou dohodou smluvních stran, odstoupením od smlouvy nebo výpovědí. Výpověď vyžaduje pí- semnou formu.
2. Délka výpovědní doby se řídí zákonem a počíná plynout od prvního dne následujícího mě- síce od doručení výpovědi druhé straně.
3. Smluvní strany mohou od smlouvy odstoupit v případě jejího podstatného porušení. Pod- statným porušením smlouvy se rozumí zejména porušení čl. II., čl. VI. odst. 1., 6. a 10., čl.
VII. odst. 3. až. 7.
4. Neuplatní-li Zástupce své zákonné právo na zvláštní odměnu do jednoho roku od ukončení obchodního zastoupení, toto právo nezaniká, ale promlčuje se podle § 609 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Následné dobrovolné plnění není bezdůvodným obohacením.
X.
Zákaz konkurence po skončení smluvního zastoupení
1. Po zániku obchodního zastoupení Zástupce nesmí vykonávat ve svůj prospěch anebo ve prospěch třetích osob činnost, která by měla soutěžní povahu ve vztahu k podnikání Za- stoupeného, zejména tu činnost, která je předmětem této smlouvy.
Varianta A
A.2. Zákaz konkurence dle čl. X. odst. 1. se vztahuje na území
Varianta B
B.2. Zákaz konkurence dle čl. X. odst. 1. se vztahuje na tento okruh osob:
3. Délka trvání zákazu konkurence dle čl. X. se stanovuje na 2 roky od okamžiku zániku ob- chodního zastoupení.
XI.
Smluvní pokuty
1. Za porušení konkurenční doložky dle čl. X. náleží Zastoupenému smluvní pokuta ve výši
Kč.
2. Za porušení ustanovení náleží Zastoupenému smluvní pokuta ve výši Kč.
3. Za porušení ustanovení náleží Zástupci smluvní pokuta ve výši
Kč.
XII.
Závěrečná ustanovení
1. Tato smlouva je účinná od prvního dne měsíce následujícího po podpisu oběma smluvními
stranami.
2. Tato Smlouva je vyhotovena ve 2 vyhotoveních s platností originálu, z nichž po jednom ob- drží každá ze smluvních stran.
3. Smlouva může být měněna nebo doplňována pouze písemnými dodatky podepsanými oběma smluvnímu stranami.
4. Pokud je, nebo se stane některé ustanovení této smlouvy neplatné nebo neúčinné, považuje se toto ustanovení za samostatné a smlouva se posuzuje, jako by takové ustanovení nikdy neobsahovala. Smluvní strany se současně zavazují nahradit toto ustanovení platným či účinným ustanovením, které svým smyslem a účelem odpovídá nahrazovanému ustano- vení, a to nejpozději do 7 dní od okamžiku, kdy tato vada vyjde najevo.
5. Smluvní strany výslovně prohlašují, že si ji před podpisem řádně přečetli, že s jejím obsa- hem souhlasí a že byla uzavřena po vzájemném projednání, podle jejich svobodné a pravé vůle, vážně a srozumitelně, nikoliv v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek pro jednu ze stran, na důkaz toho připojují své vlastnoruční podpisy.
V dne V dne
Zástupce Zastoupený