LICENČNÍ SMLOUVA
LICENČNÍ SMLOUVA
POSKYTOVANÁ K VÝKONU PRÁVA UŽÍT ŠKOLNÍ DÍLO
uzavřená mezi smluvními stranami:
1. Pan/paní
Xxxxx a příjmení: Xxxxxxx Xxxxxxx
Bytem: Wanklova 763/12, Olomouc 77200 Narozen/a (datum a místo): 3.5.1985
(dále jen „autor“)
a
2. Vysoké učení technické v Brně
Fakulta stavební
se sídlem Veveří 331/95, Brno 602 00
jejímž jménem jedná na základě písemného pověření děkanem fakulty: xxx. Xxx. Xxxx Xxxx, XXx.
(dále jen „nabyvatel“)
Čl. 1
Specifikace školního díla
1. Předmětem této smlouvy je vysokoškolská kvalifikační práce (VŠKP):
□ disertační práce
□ diplomová práce
□ bakalářská práce
□ jiná práce, jejíž druh je specifikován jako (dále jen VŠKP nebo dílo)
Název VŠKP: DISTRIBUCE VZDUCHU PŘI VĚTRÁNÍ BYTŮ
Vedoucí/ školitel VŠKP: Xxx. XXXX XXXXXXXX, Ph.D. Ústav: Ústav technických zařízení budov Datum obhajoby VŠKP:
VŠKP odevzdal autor nabyvateli v*:
□ tištěné formě – počet exemplářů ………………..
□ elektronické formě – počet exemplářů ………………..
* hodící se zaškrtněte
2. Autor prohlašuje, že vytvořil samostatnou vlastní tvůrčí činností dílo shora popsané a specifikované. Autor dále prohlašuje, že při zpracovávání díla se sám nedostal do rozporu s autorským zákonem a předpisy souvisejícími a že je dílo dílem původním.
3. Dílo je chráněno jako dílo dle autorského zákona v platném znění.
4. Autor potvrzuje, že listinná a elektronická verze díla je identická.
Článek 2
Udělení licenčního oprávnění
1. Autor touto smlouvou poskytuje nabyvateli oprávnění (licenci) k výkonu práva uvedené dílo nevýdělečně užít, archivovat a zpřístupnit ke studijním, výukovým a výzkumným účelům včetně pořizovaní výpisů, opisů a rozmnoženin.
2. Licence je poskytována celosvětově, pro celou dobu trvání autorských a majetkových práv k dílu.
3. Autor souhlasí se zveřejněním díla v databázi přístupné v mezinárodní síti
□ ihned po uzavření této smlouvy
□ 1 rok po uzavření této smlouvy
□ 3 roky po uzavření této smlouvy
□ 5 let po uzavření této smlouvy
□ 10 let po uzavření této smlouvy
(z důvodu utajení v něm obsažených informací)
4. Nevýdělečné zveřejňování díla nabyvatelem v souladu s ustanovením § 47b zákona č. 111/ 1998 Sb., v platném znění, nevyžaduje licenci a nabyvatel je k němu povinen a oprávněn ze zákona.
Článek 3 Závěrečná ustanovení
1. Xxxxxxx je sepsána ve třech vyhotoveních s platností originálu, přičemž po jednom vyhotovení obdrží autor a nabyvatel, další vyhotovení je vloženo do VŠKP.
2. Vztahy mezi smluvními stranami vzniklé a neupravené touto smlouvou se řídí autorským zákonem, občanským zákoníkem, vysokoškolským zákonem, zákonem o archivnictví, v platném znění a popř. dalšími právními předpisy.
3. Licenční smlouva byla uzavřena na základě svobodné a pravé vůle smluvních stran, s plným porozuměním jejímu textu i důsledkům, nikoliv v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek.
4. Licenční smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami.
V Brně dne: …………………………………….
……………………………………….. ………………………………………… Nabyvatel Autor
VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ
POPISNÝ SOUBOR ZÁVĚREČNÉ PRÁCE
Autor Xx. Xxxxxxx Xxxxxxx
Název závěrečné práce Distribuce vzduchu při větrání bytů
Název závěrečné práce ENG Distribution of ventilation air at flats
Anotace závěrečné práce Moje diplomová práce je rozdělena na tři
samostatné části. V první části se věnuji teoretické části o systémech větrání. Druhá část se zabývá stanovení podmínek pro množství výměny vzduchu, srovnání tří variant umístění vzduchotechnické výustky do bytové jednotky a aplikace obrazu proudění vzduchu, z experimentálního měření, na společenské místnosti. Třetí část je zaměřená na popis jednotlivých experimentálních úloh v laboratoři na ústavu TZB.
Anotace závěrečné práce ENG My thesis is divided into three separate
parts. The first part is devoted to the theoretical part of the ventilation systems. The second part deals with the determination of the conditions for a number of air exchange, a comparison of three variants of the location of air outlets in dwelling units and the application image airflow from experimental measurements on the common room. The third part is focused on the description of the experimental tasks in the laboratory at the Institute building services.
Klíčová slova proudění vzduchu, větrání, distribuce vzduchu, experimentální měření, vzduchotechnická výustka
Klíčová slova ENG air flow, ventilation, air distribution, experimental measurements, air-conditioning outlets
Typ závěrečné práce Diplomová práce
Datový formát elektronické verze pdf, dwg
Jazyk závěrečné práce Čeština
Přidělovaný titul Ing.
Vedoucí závěrečné práce Xxx. XXXX XXXXXXXX, Ph.D.
Škola Vysoké učení technické v Brně
Fakulta Stavební
Ústav Ústav technických zařízení budov
Studijní program N3607 Stavební inženýrství
Studijní obor 3608T001 Pozemní stavby
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci, na téma Distribuce vzduchu při větrání bytů, vypracoval samostatně pod vedením vedoucí s použitím odborné literatury a zdrojů uvedených v seznamu použité literatury.
V Brně dne 22. prosince 2011
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji své vedoucí práce Xxx. Xxxx Xxxxxxxx, Ph.D. za příkladné vedení při zpracování této diplomové práce a za cenné rady a připomínky.
OBSAH
Seznam obrázků 1
Seznam tabulek 3
Úvod 4
A Analýza tématu, cíle a metody řešení 6
A.1 Analýza systémů distribuce vzduchu 7
A.2 Proudění vzduchu ve větraném prostoru 8
A.3 Aerodynamika proudění 8
A.4 Proudění vzduchu v omezeném prostoru………………. 8
A.4.1 Distribuce vzduchu shora dolů……………………. 8
A.4.2 Distribuce vzduchu zdola nahoru 9
A.4.3 Distribuce vzduchu shora nahoru 9
A.5 Systémy distribuce vzduchu 9
A.5.1 Větrání zaplavovací a vytěsňovací……………….. 10
A.5.2 Větrání turbulentní 10
A.5.3 Větrání soustředěnými proudy……………………. 11
A.6 Proudění vzduchu dle omezenosti prostoru……………. 11
A.6.1 Volný proud…………………………………………. 11
A.6.2 Poloohraničený proud……………………………… 12
A.6.3 Ohraničený proud………………………………….. 12
A.7 Nucené větrání, výměna vzduchu a požadované
mikroklima interiéru 12
A.8 Distribuce vzduchu (vzduchovody a koncové prvky)….. 14
A.8.1 Vzduchovody 14
A.8.2 Koncové prvky 15
B Aplikace tématu na zadané budově 19
B.1 Technický popis zadané budovy 20
B.1.1 Účel a rozložení místnosti 20
B.1.2 technické řešení VZT systému objektu 20
B.2 Vnitřní prostředí zadané budovy 21
B.2.1 Zákonné předpisy upravující parametry
vnitřního prostředí staveb………………………. 21
B.2.2 Faktory tepelně-vlhkostního mikroklimatu…….. 22
B.2.3 Odérové mikroklima…………………………….. 22
B.2.4 Toxické mikroklima 23
B.2.5 Mikrobiální mikroklima …………………………. 23
B.3 Stanovené množství vzduchu pro větrání 23
B.3.1 Teoretické množství vzduchu………………….. 23
B.3.2 Skutečné množství vzduchu 24
B.4 Proudění vzduchu v bytové jednotce 25
B.4.1 Varianta 1 26
B.4.2 Varianta 2……………………………………….. 27
B.4.3 Varianta 3……………………………………….. 28
B.5 Aplikace měření pro společenskou místnost……….. 30
B.5.1 Umístění a průtok………………………………. 30
B.5.2 Hodnocení aplikace……………………………. 31
B.6 Ideové řešení navazujících profesí TZB…………….. 31
C Experimentální řešení a zpracování výsledků……………… 32
C.1 Úloha č.1 33
C.1.1 Stručný popis experimentu…………………….. 33
C.1.2 Návrh výustky a výčet použitých přístrojů……. 33
C.1.3 Schéma………………………………………….. 34
C.1.4 Výsledky měření………………………………… 34
C.2 Úloha č.2 39
C.2.1 Stručný popis experimentu…………………….. 39
C.2.2 Použité přístroje 39
C.2.3 Schéma 40
C.2.4 Výsledky měření 41
C.2.5 Zhodnocení měření 48
C.3 Úloha č.3 53
C.3.1 Stručný popis experimentu…………………….. 53
Závěr………………………………………………………………….. 54
Seznam použitých zdrojů…………………………………………. 55
Seznam příloh………………………………………………………. 56
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obr. A-1: Větrání vytěsňovací 10
Obr. A-2: Větrání zaplavovací 10
Obr. A-3: Větrání turbulentní……………………………………….. 10
Obr. A-4: Větrání soustředěnými proudy………………………….. 11
Obr. A-5: Průběh volného neizotermního proudění 11
Obr. A-6: Xxxxxxx jev………………………………………………. 12
Obr. A-7: Obdélníkové výustky 15
Obr. A-8: Různá uspořádání čelních desek vířivých anemostatů 16
Obr. A-9: Anemostat čtvercový a obdélníkový……………………. 16
Obr. A-10: Příklady uspořádání trysek 17
Obr. A-11: Příklady typů talířových ventilů 17
Obr. A-12: Nastavení lamel pro dralovou výusť 17
Obr. A-13: Různá uspořádání velkoplošných výustí 18
Obr. B-1: Schéma proudění vzduchu Varianta 1 – Letní období 26
Obr. B-2: Schéma proudění vzduchu Varianta 1 – Zimní období 26
Obr. B-3: Schéma proudění vzduchu Varianta 2 – Letní období 27
Obr. B-4: Schéma proudění vzduchu Varianta 2 – Zimní období 28
Obr. B-5: Schéma proudění vzduchu Varianta 3 – Letní období 29
Obr. B-6: Schéma proudění vzduchu Varianta 3 – Zimní období… 29 Obr. B-7: Schéma proudění vzduchu ve společenské místnosti
po aplikaci vlastní VZT výustky, průtok vzduchu 420 [m3/h] 30
Obr. C-1: Kartonová výustka napojena na distribuční hadici 33
Obr. C-2: Měřící ústředna ALMENO Breich 5890-2 34
Obr. C-3: Graf průběhu teplot během dne 6.5.2010……………. 35
Obr. C-4: Graf průběhu teplot během dne 19.5.2010…………… 36
Obr. C-5: Graf průběhu teplot během 5.5.-9.5.2010……………. 37
Obr. C-6: Graf průběhu teplot během 18.5.- 22.5.2010………… 38
Obr. C-7: Anemometr ALMEMO 5290-2…………………………. 39
Obr. C-8: Schéma zvolených liní při průtoku 430m3/h
směrem k oknu………………………………………………. 40
Obr. C-9: Schéma zvolených liní při průtoku 245m3/h směrem
do prostoru.......……………………………………………… 40
Obr. C-10: Graf naměřených hodnoty na linii 0-1 při
průtoku 420m3/h ……………………………………………… 41
Obr. C-11: Graf naměřených hodnoty na linii 0-2 při
průtoku 420m3/h……………………………………………… 42
Obr. C-12: Graf naměřených hodnoty na linii 0-3 při
průtoku 420m3/h……………………………………………… 43
Obr. C-13: Graf naměřených hodnoty na linii 1-7 při
průtoku 245m3/h……………………………………………… 44
Obr. C-14: Graf naměřených hodnoty na linii 1-6 při
průtoku 245m3/h………………………………………………. 45
Obr. C-15: Graf naměřených hodnoty na linii 1-5 při
průtoku 245m3/h……………………………………………… 46
Obr. C-16: Graf naměřených hodnoty na linii 1-4 při
průtoku 245m3/h……………………………………………... 47
Obr. C-17: Obraz proudění vzduchu při průtoku 420 m3/h…….. 50
Obr. C-18: Obraz proudění vzduchu při průtoku 245 m3/h…….. 52
Obr. C-19: Kouřová zkouška do volného prostoru……………… 53
Obr. C-20: Kouřová zkouška u svislé stěny……………………… 53
SEZNAM TABULEK
Tab. B-1: Výměna vzduchu v 0.XX………………………………… 24 Tab. B-2: Výměna vzduchu v 0.XX………………………………… 25 Tab. C-1: Naměřené hodnoty na linii 0-1 při průtoku 420m3/h… 41
Tab. C-2: Naměřené hodnoty na linii 0-2 při průtoku 420m3/h… 42
Tab. C-3: Naměřené hodnoty na linii 0-3 při průtoku 420m3/h… 43
Tab. C-4: Naměřené hodnoty na linii 1-7 při průtoku 245m3/h… 44
Tab. C-5: Naměřené hodnoty na linii 1-6 při průtoku 245m3/h… 45
Tab. C-6: Naměřené hodnoty na linii 1-5 při průtoku 245m3/h… 46
Tab. C-7: Naměřené hodnoty na linii 1-4 při průtoku 245m3/h… 47
Tab. C-8: Rychlost proudění při průtoku 420m3/h………………. 49
Tab. C-9: Rychlost proudění při průtoku 245m3/h………………. 51
ÚVOD
Jako téma diplomové práce jsem si vybral „Distribuce vzduchu při větrání bytů“. Toto téma jsem si zvolil z důvodu rozšířenosti tohoto problému v posledních letech. Nucené větrání již není výsadou pouze kin, restaurací či kancelářských prostor. S požadavky na luxus a kvalitu ovzduší se rozšiřuje použití větracích systému i do běžných obytných prostor novostaveb.
K prostředkům podílejícím se na tvorbě hygienického technologického prostředí patři technika prostředí budov. Součástí tohoto odvětví je obor větrání a klimatizace. Snaha o vytvoření ideální úrovně vnitřního mikroklimatu má za následek vytvoření pocitu pohody osob, které v prostředí pobývají. Vzhledem ke zvýšeným nárokům na energetickou náročnost budovy je nutné, aby takovéto systémy vzduchotechniky byly navrhovány s ohledem na spotřebu energie, jak při její výrobě, tak hlavně při jejím každodenním provozu. Při návrhu takovýchto systému je třeba zohledňovat ekonomický posudek a bilanci tepelných toků jako jeden komplexní přístup. Cílem je zohlednění všech potřebných kritérií. Hlavním faktorem ovlivňujícím výše zmíněné potřeby je dimenzování soustavy větrání či klimatizace budovy.
Mezi hlavní specifika oboru vzduchotechniky jako takového patří skutečnost, že se účinky jejího provozu projeví bezprostředně na stavu vnitřního prostředí a okamžitě mění jeho aktuální kvalitu. Tato kvalita je vyjadřována několika základními faktory, jako je čistota, teplota a vlhkost vzduchu v interiéru.
Základním médiem, se kterým pracuje vzduchotechnika je vzduch. Vzduch je v tomto případě prostředek pro přenos látek a tepla. Úpravy vzduchu jsou zajištěny pomocí základních systémů, které nazýváme větrání, nucené větrání, teplovzdušné vytápění a klimatizace jako špička ledovce mezi úpravami vzduchu.
Má diplomová práce bude zaměřena na distribuci vzduchu při větrání bytů, proudění vzduchu v místnosti pomocí několika typů vzduchotechnických vyústek. Celá práce bude rozdělena do tří hlavních kapitol.
První část mojí práce bude věnována teoretické analýze k zadanému tématu – Distribuce vzduchu při větrání bytů. Téma se úzce dotýká problematiky proudění vzduchu v uzavřených prostorech, podle odlišných hledisek, a také různých typů distribučních prvků, kterým budu věnovat nemalou část kapitoly obsahující velké množství obrázků kvůli názornosti.
Druhá část se nazývá Aplikace tématu na zadané budově, která bude obsahovat zpracované výkresy zadaného objektu (obytná budova).
Návrh distribuce vzduchu v celém objektu bude zhotoveno v jedné variantě, avšak samotná distribuce z koncového elementu na vybrané místnosti bude zhotovena ve třech variantách. Každá varianta bude zhodnocena a porovnána se zbývajícími.
Poslední část se nazývá Experimentální řešení a zpracování výsledků. Zde se budu věnovat praktickému měření, jež probíhalo v laboratoři na ústavu TZB a následné zpracování výsledků to tabulek a grafů. Výsledky budou vyhodnoceny. Poslední část bude obsahovat měření teplot a proudění v místnosti při použití vlastnoručně zhotovené vyústky.
A ANALÝZA TÉMATU, CÍLE A METODY ŘEŠENÍ
A.1 Analýza systémů distribuce vzduchu
Tématem mé diplomové práce je distribuce vzduchu při větrání bytů, která zahrnuje celou řadu faktorů ovlivňujících tvorby mikroklimatu v interiéru.
Současný světový trend diktuje požadavky na stavby a jejich technologické řešení tak, aby dosažení pohody lidí v domovech a na pracovištích bylo dosaženo za co nejmenší spotřeby energie. Technologický vývoj větracích a klimatizačních systémů je určován dvěma skutečnostmi, z nichž se každá ubírá jiným směrem. Na jedné straně je stále se zvyšující nároky na kvalitu interního mikroklimatu a na straně druhé stojí stále se zhoršující kvalita vnějšího ovzduší. Toto klade zvýšené nároky a technologické a technické zpracování vzduchotechnických systémů.
Kvalita vzduchu je obecně stanovena požadavky hygienickými a technologickými.
Tyto nároky musejí větrací a klimatizační zařízení zabezpečit s vysokou efektivností, což znamená dosažení požadovaného stavu vnitřního vzduchu s co nejnižšími energetickými a optimálními materiálovými náklady při minimální náročnosti na lidskou práci při výrobě, montáži a provozu zařízení. [3]
Pokud chceme posuzovat efektivnost větracích a klimatizačních zařízení má zásadní vliv způsob distribuce vzduchu.
Distribuce vzduchu má zásadní vliv na stav prostředí. Proudění závisí na rozdílu teplot přiváděného vzduchu a vzduchu v místnosti. Problematiku lze postihnout pomocí obrázků proudění. V případě, že je teplota přiváděného vzduchu vyšší než teplota vzduchu v místnosti (t0 > ti), odchyluje se proud vzduchu směrem nahoru, je-li to naopak (t0 < ti), odchyluje se proud dolů. Problematikou lze klasifikovat podle směru a rychlosti proudění. Vede-li se i nucený proud vzduchu vertikálně, lze mluvit o proudění shora dolů, v opačném případě je pak proudění tzv. zdola nahoru. [1]
A.2 Proudění vzduchu ve větraném prostoru
Cílem použití větracích a klimatizačních zařízení je vytvořit určitý definovaný stav prostředí ve vymezené části prostoru. V občanských budovách to bývá nejčastěji tzv. Zóna pobytu, tj. část obestavěného prostoru 1,6 – 2,0 m nad podlahou, v níž se zdržují lidé. Protože tvorba prostředí větráním a klimatizací se uskutečňuje dopravou upraveného vzduchu do větraného prostoru a v kanálech, kterými se vzduch do větraných prostor nejčastěji dopravuje. [3]
A.3 Aerodynamika proudění
Splnění požadavků, které jsou kladeny na větrání a klimatizaci, závisí na řešení a funkci rozvodů vzduchu ve větraném prostoru. Při celkové výměně vzduchu je zapotřebí zabezpečit požadovaný stav vzduchu především v pracovní oblasti (teplota, čistota, rychlost proudění atd.). Obrazy proudění, to znamená charakter pohybu vzduchu v prostoru, určují především proudy z přívodních vyústek, přičemž spolupůsobí rovněž konvektivní proudy teplého nebo chladného vzduchu. Vliv odsávacích otvorů je zanedbatelný, protože dosah jejich působení je malý. Dotvářejí však celkový obraz proudění vzduchu v řešeném prostoru. U komfortních zařízení považujeme rozvod vzduchu v prostoru za vyhovující, pokud rozdíl teplot vzduchu v pásmu pobytu nepřekročí 1 K a rychlost proudění je v požadované hranici podle činnosti lidí v prostoru. Rychlost proudění vzduchu v pásmu pobytu osob souvisí s ostatními veličinami, které mají rozhodující vliv na tepelnou pohodu prostředí. [3]
A.4 Proudění vzduchu v omezeném prostoru
Zjištění požadovaného proudění v místnosti představuje těžký úkol a rozděluje se v podstatě na několik základních variant. Neexistují žádná obecná řešení. Pro každý typ prostoru s různým provozem a různými interiérovými požadavky je možné několik řešení. Správné je to které funguje jak má. Je-li možné vést proudy vzduchu bez omezení je zapotřebí pokusit se v maximální možné míře využít tepelnou zátěž místnosti ke snížení objemového průtoku vzduchu. [2]
A.4.1 Distribuce vzduchu shora dolů
Tento systém distribuce vzduchu je nejvíce používaný pro jeho kladné vlastnosti. Při distribuci shora dolů vzniká turbulentní proudění, které má za cíl vyplňovat celý prostor. V prostorách, kde je požadovaná nejvyšší možná čistota, se volí nízkoturbulentní vytlačovací proudění, přičemž vzduch proudí shora dolů nebo od stěny ke stěně. Nízkoturbulentní
vytlačovací proudění je užíváno ve farmaceutické a mikroelektronické výrobě, kde je nutná maximální čistota prostor. Nízkoturbulentní proudění se může vytvářet také od stěny ke stěně, když se v místnosti musí vedle sebe vyskytovat zóny s různou mírou čistoty. Proudění vzduchu v místnosti je možno podle požadavků uspořádat i jinak, než jako to bylo v uvedených případech. [3]
A.4.2 Distribuce vzduchu zdola nahoru
V místnostech s velkou tepelnou zátěží nebo v případě značně vysokých prostor a také v prostorách, kde může mít zařízení výrazný vliv na proudění vzduchu, by mělo být preferováno vedení vzduchu zdola nahoru. Při tomto vedení vzduchu vytvářejí různé vyústky přiváděného vzduchu vytlačovací proudění nebo velmi jemně rozvrstvené proudění vzduchu. Oba systémy mají společné to, že je přiváděný vzduch nejprve v oblasti podlahy rozptylován jako studený vzduch a následně je prostřednictvým tepelných zdrojů tepelně aktivován a stoupá směrem ke stropu. [3]
A.4.3 Distribuce vzduchu shora nahoru
Tento způsob znamená, že je přiváděný vzduch vyfukován do místnosti v oblastistropu a tamtéž je odsáván vzduch odváděný. Vedení vzduchu shora nahoru je však vhodné jen do výšky místnosti 4m a je i problematické, neboť proudy vzduchu se chovají rozdílně podle stavu přiváděného vzduchu (studený nebo teplý). Proto je při návrhu vedení vzduchu shora nahoru ve velmi velkých místnostech potřeba správně zvolit příslušné vyústky přiváděného vzduchu s potřebnými vlastnostmi. Při vedení vzduchu shora nahoru protéká přiváděný vzduch intenzivně místností, takže je v pohybu celý objem vzduchu v místnosti. [3]
A.5 Systémy distribuce vzduchu
Proudění vzduchu v místnosti je jedním ze základních faktorů úrovně interního mikroklimatu. Podstatnými faktory proudění vzduchu v místnosti a jeho obrazů je vstupní rychlost a teplota přiváděného vzduchu. Zcela zásadní vliv na proudění a jeho obrazy mají přívodní otvory, odváděcí otvory jsou vlivem charakteru proudových polí až druhořadé. Volbu typu proudění však ovlivní i další faktory. Důležitým je víření škodlivin, zejména prachu. Optimální řešení náročného problému proudění v místnostech je nejednou kompromisem často protichůdných fyzikálních, hygienických, ekonomických a provozních požadavků. [1]
A.5.1 Větrání zaplavovací a vytěsňovací
Toto proudění vyžaduje přívod vzduchu malou rychlostí výustěmi s velkou potlačenou intenzitou směšování s okolním vzduchem. Tento způsob větrání použijeme v případě, že potřebujeme větší výměnu vzduchu v prostorách, kde je nežádoucí rychlý pohyb vzduchu.
Obr. A-:1 Větrání vytěsňovací [5]
Obr. A-2: Větrání zaplavovací[5]
A.5.2 Větrání turbulentní
Nazýváme jej také zřeďovací, směšovací čí difuzní. Toto proudění vzniká přívodem vzduchu výustí s velkou intenzitou směšování s okolním vzduchem. Modifikací je zdrojové proudění tvořené formou vzhůru orientovaného vytěsňovacího proudění.
Obr. A-3: Větrání turbulentní[5]
A.5.3 Větrání soustředěnými proudy
Systém celkového větrání velkých prostorů soustředěným proudy vzduchu, oblast pobytu je větrána zpětnými proudy.
Obr. A-4: Větrání soustředěnými proudy[5]
A.6 Proudění vzduchu dle omezenosti prostoru
A.6.1 Volný proud
Volný proud lze předpokládat v případech, kdy je rozměr místnosti značně větší než rozměr přívodního otvoru. Proudění ve volném prostoru, kde vzduch má jinou teplotu než místnost do které je přiváděn nazýváme “Volné neizotermní proudění“. [1]
a)chladný vzduch b)teplý vzduch
Obr. A-5: Průběh volného neizotermního proudění[5]
A.6.2 Poloohraničený proud
Tento případ proudění se vyskytuje v případech vyústění vzduchu v místnostech v blízkosti povrchů stěn. Vyznačuje se prodloužením dosahu proudu vlivem Coandova efektu, tzn. přilnutím proudu k obtékanému povrchu stěny či stropu z důvodu menšího odporu třením ke stěně a tlakových poměrů. [1]
Obr.A-6: Xxxxxxx jev[5]
A.6.3 Ohraničený proud
Tento proud je typický pro tvorbu interního mikroklimatu místností vzduchotechnikou, neboť se vyskytuje v omezeném prostoru, tedy
v reálných místnostech budov. Typickými pro obrazy proudění jsou zpětné proudy a vzájemné působení proudů. [1]
A.7 Nucené větrání, výměna vzduchu a požadované mikroklima interiéru
Obecně platí, že kvalita vzduchu v budovách bývá vždy horší než kvalita vzduchu venku. Větrání a přívod čerstvého venkovního vzduchu jsou základními předpoklady zdravého bydlení. Proto je nutné, aby koncept výměny vzduchu v obytném prostoru byl správně navržen architektem či projektantem, ale současně je také důležité, aby byl využíván a dodržován jeho uživateli a to v jejich vlastním zájmu. Kvalita jeho prostředí má tedy zásadní vliv na lidský organismus. V souvislosti s tím se pak často hovoří o výskytu alergií i dalších zdravotních obtíží spojených s onemocněním dýchacích cest. Až na malé výjimky, kterými jsou např. alergeny domácích zvířat a roztočové alergeny, většinou neznáme konkrétní látky či částice způsobující zdravotní potíže. Je však dobře známo, že pokud je interiér dostatečně větrán a nejeví známky přítomné „vlhkosti“, existuje relativně nízké riziko vzniku zdravotních problémů spojených s kvalitou prostředí v interiérech. Tepelně vlhkostní mikroklima je dáno třemi navzájem závislými faktory – teplotou, relativní vlhkostí a rychlostí proudění vzduchu. [1]
Pro zajištění tepelné pohody by se měla průměrná výsledná teplota vzduchu v obytných místnostech pohybovat v rozmezí 22 ± 2 °C, v létě by neměla přesáhnout 26 °C, přičemž povrchové teploty by se neměly od výsledné teploty v místnosti lišit o více než 6 ± 2 °C. Doporučená teplota podlahy je v rozmezí 19 - 28 °C. [1]
Vlhkost v místnosti je jedním z faktorů, které na rozdíl od teploty vzduchu dokážeme subjektivně velmi obtížně pociťovat a hodnotit. Optimální hodnoty pro lidský organismus se pohybují kolem 40 %. Návrhová relativní vlhkost vnitřního vzduchu stanovená ČSN 73 0540-2 je φi = 50 %.[1]
Intenzita výměny vzduchu pro dosažení hygienické kvality klimatu v místnosti je určována na základě objemu a výšky místnosti, její polohy a stupně zhoršení kvality vzduchu. Důležitý je i způsob přívodu vzduchu do místnosti, jeho vliv lze snižovat tehdy, když je čerstvý vzduch přímo přiváděn do oblasti pobytu. Aby byly dodržovány hygienické poměry v místnosti, je třeba do využívané místnosti přivést pro každou osobu za hodinu určité množství čerstvého- venkovního vzduchu. Příslušné normy udávají na základě výzkumů lékařů a hygieniků následující minimální hodinové dávky čerstvého vzduchu na osobu. Při venkovní teplotě pod 0°C nebo nad 26°C je možno dávky čerstvého vzduchu kvůli úspoře energie snížit na 50%. Při zdrojích zatěžujícího zápachu (např. cigaretový kouř) je třeba uvedené hodnoty zvýšit o 20 m3/h na osobu. Speciální požadavky jsou stanovena pro zdravotnická zařízení a školy. [1]
Dále je výměna vzduchu v celém objemu místnosti za hodinu ovlivněna těmito faktory:
- přiváděné množství vzduchu za hodinu v důsledku nezbytné kompenzace tepelné zátěže
- množství vzduchu nutné k dosažení hygienických poměrů v místnosti
- množství přiváděného vzduchu podle technologických možností (zpravidla ve vztahu k určitým způsobům vedení vzduchu)
Intenzita výměny vzduchu na základě zhoršení jeho kvality vzniká hlavně v průmyslových podnicích. Přitom musí být známy zdroje zhoršení kvality vzduchu. Je-li možné určit množství látek znečišťujících vzduch, je možno definovat dosažení určité čistoty vzduchu a vypočítat potřebné množství vzduchu. [1]
A.8 Distribuce vzduchu (vzduchovody a koncové prvky):
A.8.1 Vzduchovody
Vzduchovody představují rozvodnou síť tvořenou potrubím, regulačními, uzavíracími a pomocnými prvky. Typické jsou kovové vzduchovody, které se tradičně dělí podle účelu do skupin I. až IV. Pro větrání a klimatizaci do rychlosti proudění vzduchu 16 m/s a rozdíl tlaku do 1 kPa se používá potrubí skupiny I. Vedle pevných spojů se používají spoje volné doplněné o tzv. doměrky potrubí. [2]
Vzduchotechnická potrubí kruhového nebo hranatého tvaru spojují vzduchotechnické strojovny se zařízeními na přívod a úpravy vzduchu a zásobované místnosti. Materiál potrubí má být uvnitř hladký, lehce čistitelný, nehořlavý, odolný proti korozi, lehký, vzduchotěsný s dlouhou životností a nemá zachycovat prach.
Potrubí s kruhovým průřezem na vedení vzduchu mají zpravidla normalizované rozměry s různou tloušťkou podle jejich jmenovité světlosti. Totéž platí pro potrubí s pravoúhlým průřezem s minimální tloušťkou plechu v závislosti na největším vnitřním rozměru. Kromě přímých úseků potrubí jsou potřebné i různé tvarovky, jako oblouky, kolena, T kusy, rozbočky, kříže, rozvětvení, odbočky, přechody atd., které umožňují změnu směru proudění nebo změnu průřezu. [2]
Kruhová potrubí jsou dodávána pouze se světlostí z normalizované řady, a nikoliv v jakékoliv dimenzi. Hranatá potrubí jsou vyráběna zpravidla pro speciální aplikace, a proto jsou k dispozici v každém rozměrovém mezistupni. Aby potrubí nebyla příliš labilní, má poměr výšky k šířce průřezu potrubí činit maximálně 1:6. Kruhová a hranatá potrubí se navzájem spojují pomocí přírub nebo zásuvných lišt, přičemž přírubové spoje jsou používány při větších dimenzích nebo vyšších tlacích. [2]
Kromě tuhých potrubí nebo trub se k usnadnění montáže používají také pružné trouby nebo hadice. Jsou k dispozici do průměru 400 mm a na zabezpečení tepelné izolace mohou být zhotoveny jako dvou i víceplášťové.
Na rozdíl od potrubí kabelových tras jsou vzduchotechnická potrubí a kanály mnohonásobně větší než jiné rozvody. Problematická je potřeba místa na potrubí a kanály tehdy, když je vyšší výměna vzdychu. Aby se zabránilo obrovskému objemu stavebních úkonů na realizaci potrubí, je téměř nevyhnutelné, aby byla vzduchotechnická zařízení umístěna v bezprostřední blízkosti zásobovaných objektů. [2]
A.8.2 Koncové prvky
Distribuční prvky mají velký význam pro architekta, neboť jsou v místnosti obvykle viditelné, a tudíž značně ovlivňují vzhled stěn a stropů. Patří k nejdůležitějším součástem každého vzduchotechnického zařízení, které je třeba navrhovat s maximální pečlivostí, aby se ve větraných místnostech zabránilo vzniku průvanu nebo nespojitému rozvrstvení teplot. Formy používaných distribučních prvků jsou mimořádně rozmanité, přičemž jako materiál se používá ocel, hliník, plast atd. [2]
Distribuční prvky slouží k vedení a distribuci vzduchu na principu vytlačování, nebo na principu zřeďování, při kterém je vzduch přiváděn do místnosti tangenciálně nebo difúzně. Při difuzním přívodu vzduchu je vzduch přiváděn do místnosti ve formě proudů nebo vírů, při tangenciálním přívodu vzduchu se vytvářejí rotující vzduchové proudy.
Stěnové vyústky - Stěnové vyústky slouží k vedení a distribuci proudů vzduchu z oblasti stěny do místnosti ve formě volného, omezeného nebo přilnutého proudu. Jestliže se přiváděcí vyústka nachází bezprostředně pod stropem, proud přiváděného vzduchu strhává a unáší sekundární vzduch v místnosti jednostranně a proud vzduchu přilne ke stropu. U tohoto jevu se hovoří o tzv. Coandově efektu, spočívající v tom, že proud vzduchu se v důsledku jednostranné indukce přiklání ke stropu a proniká v místnosti velmi daleko (dobrá hloubka provětrání). V případě chladného přiváděného vzduchu se snižuje hloubka jeho proniknutí, neboť v důsledku větší hustoty studený vzduch rychleji klesá směrem dolů. [2]
a) standardní b) do kruhového potrubí Obr. A-7: Obdélníkové vyústky[5]
Stropní vyústky - Častějším příkladem přívodu vzduchu je použití stropních vyústek vzduchu místo stěnových. I zde je mnoho nejrozmanitějších vyústek, které umožňují přilnutí přiváděného proudu vzduchu ke stropu (Xxxxxxx jev) nebo jeho volný prostup do místnosti (vytlačovací nebo vířivý efekt). Stropní výustky vzduchu mohou být při pohledu zdola čtvercové, kruhové,
obdélníkové nebo štěrbinové, takže je lze přizpůsobit nejrůznějším požadavkům na ztvárnění stropu. [2]
Vířivé vyústky - Tvar lamel zajišťuje rovnoměrný vířivý proud výstupního vzduchu a jeho promíchání se vzduchem v prostoru. Tím je dosaženo snížení rychlosti i teploty přiváděného vzduchu. Individuální ruční či plynule stavitelné lamely servopohonem umožňují volit horizontální či vertikální směr či úhel proudění přiváděného vzduchu. Vhodné pro velké průtoky vzduchu při nízké tlakové ztrátě i hlučnosti. Výhodou je široký rozsah pro velké prostory, objemné průtoky a místnosti s větší výškou. [2]
a) s nastavitelnými lamelami; b) s pevnými lamelami; c) kruhová s nastavitelnými lamelami
Obr. A-8: Různá uspořádání čelních desek vířivých anemostatů[5]
Anemostaty - Koncové komponenty s vestavěnou regulací pro horizontální přívod vzduchu do místností s výškou 2,6 až 4m i jeho odvod. Typické jsou pevné nebo nastavitelné prstence, nastavení je ruční nebo pomocí servopohonu. Anemostaty jsou kruhové kuželové nebo čtvercové. [2]
Obr. A-9: Anemostat čtvercový a obdelníkový[5]
Dýzy - Koncové vzduchotechnické komponenty pro přívod vzduchu do místnosti s požadavkem na daleký dosah vzduchového proudu. Jsou vhodné pro přívod teplého i studeného vzduchu. Směr proudění přiváděného vzduchu lze nastavit v rozmezí ±30°. Pomocí integrované regulační klapky lze nastavit množství přiváděného vzduchu. Dýzy s dalekým dosahem lze instalovat přímo na kruhové nebo čtyřhranné potrubí. [2]
a) samostatná dýza, b) pole trysek
Obr. A-10: Příklady uspořádání trysek[5]
Talířové ventily - Vhodné pro přívod i odvod vzduchu. Používá se zejména pro menší průtoky vzduchu do menších místností.
Obr. A-11: Příklady typů talířových ventilů[5]
Dralová výusť - Pro distribuci velkého množství vzduchu s velkou teplotní diferencí. Změnou úhlu výstupu vzduchu (od vodorovného výstupu pro chlazení, přes šikmý výstup pro izotermní vzduch až po svislý výstup pro vytápění) je zajištěno intenzivní promíchání přiváděného vzduchu se vzduchem v místnosti. [2]
Obr.A-12: Nastavení lamel pro dralovou výusť[5]
Děrované stropy a velkoplošné vyústky - Děrované stropy jsou stropy, u nichž většina vzduchu přitéká z tlakového prostoru nad stropem dírami. (volná plocha děr 1 až 4%) kolmo do místnosti. V současnosti jsou do stropních ploch vkládány perforované desky s příslušnou propustností vzduchu, zatímco další, vizuálně stejné desky slouží k absorpci zvuku a optickému vymezení místnosti. Velkoplošná vyústka je prvek s výdechovou plochou překrytou nebo tvořenou děrovaným panelem. Používá se tam, kde je požadavek na menší rychlost proudění vzduchu v místnosti za dodržení velkého množství výměny vzduchu. [2]
půlkruhová plochá
Obr. A-13: Různá uspořádání velkoplošných výustí[5]
B APLIKACE TÉMATU NA ZADANÉ BUDOVĚ
B.1 Technický popis zadané budovy
B.1.1 Účel a rozložení místností
Zadaným objektem je dvoupodlažní zrekonstruovaný zděný objekt. Původní účel domu bylo středisko služeb pro ženy a děti ale po rekonstrukci a s tím spojenou přístavbou se z objektu stala ubytovna. Přístavba byla rozsáhlejšího charakteru a spojila dva dvoupodlažní domy v jeden neprůchodný celek. Objekt se nachází v málo zastavěné oblasti v okolí Prahy. Na rozlehlém pozemku se nenachází jiný objekt než tato budova.
V prvním patře budovy se nachází vstup do budovy směřující na hlavní chodbu ve tvaru L. Dále se v 1. PP nacházejí dvě kanceláře pro personál, tři bytové jednotky s kuchyňským koutem, WC a malou předsíní, schodiště, prádelna, sklad prádla, společenská místnost s kuchyňským koutem, strojovna vzduchotechniky a WC pro muže a ženy zvlášť. Jedna bytová jednotka je řešena bezbariérovým přístupem. Světlá výška prvního patra činí 3m.
V 0.XX se nachází čtyři plnohodnotné bytové jednotky s vlastním hygienickým zázemím a kuchyňským koutem. Dvě bytové jednotky se společným WC a jeden pokoj bez WC i kuchyňského koutu. Do druhého NP se přichází po tříramenném schodišti z 0.XX. Světlá výška v tomto podlaží je pouze 2,3m.
B.1.2 Technické řešení VZT systému objektu
Větrání ubytovny bude řešeno rovnotlakým nuceným větráním s ohřevem vzduchu o celkovém průtoku vzduchu1660 [m3/h]. Strojovna VZT bude z akustických důvodů umístěna v 0.XX ve strojovně vzduchotechniky. Rozvody vzduchotechnické sítě budou vyrobeny z čtyřhranného potrubí s co nejmenší výškou z důvodu velmi malé světlé výšky zejména v 0.XX. V 0.XX je světlá výška po instalaci VZT rozvodů limitní, avšak i v 0.XX je snaha vytvářet rozvody v co nejmenší výšce z důvodu zachování pobytového prostoru.
Systém byl projektován na celoroční provoz ve dne i v noci vzhledem k předpokládanému obydlení bytových jednotek po celou dobu fungování objektu. Z téhož samého důvodu byly z větraných prostor vypuštěny kanceláře v 0.XX aby nedocházelo k větrání v nočních hodinách, kdy v kancelářích nikdo není. Aby docházelo k pohybu vzduchu v rámci podlaží a zároveň byla provětrána oblast schodiště bude 140 m3/h procházet z 0.XX do 0.XX přes schodišťový prostor.
Přívod do většiny místností bude zajištěn obdélníkovými stěnovými vyústkami s nastavitelnými lamelami. Výjimkou je prostor chodby, kde budou vzduch přivádět talířové ventily. Společenskou místnost budou jako jedinou zásobovat dvě vířivé výustě o společném průtoku 460 m3/h. Odpadní vzduch bude odváděn talířovými ventily či obdélníkovými výustěmi v oblasti WC nebo kuchyňských koutů. Aby bylo umožněno průtoku vzduchu v rámci jednotlivých bytových jednotek budou ve vybraných dveřních křídlech instalovány malé vzduchové otvory.
Odpadní vzduch bude odváděn do štítu budovy v 0.XX. vzhledem k osamocenosti objektu nebude tento výfuk problémem pro své okolí. Nádech pro VZT jednotku bude vyveden nad střechu objektu přes terasu v 0.XX. Výdech bude z estetických důvodů přimknut ke štítové stěně na terase.
Prádelnu bude obsluhovat samostatná VZT jednotka menších rozměrů. Shledal jsem nutné oddělit větrací systém celého objektu od prádelny kvůli ekonomickému hledisku. Není totiž žádoucí, aby bylo větrání v prádelně v provozu nonstop. Tato malá větrací jednotka s průtokem 500 m3/h bude obsluhována spínačem s časovačem přímo v místnosti pouze v době praní a sušení prádla.
B.2 Vnitřní prostředí zadané budovy
Jedním ze základních uživatelských parametrů každé stavby určené pro dlouhodobý pobyt lidí, ať už se jedná o prostředí pracovní nebo obytné, je kvalita vnitřního mikroklimatu, definovaná jako „tepelná, světelná, akustická pohoda apod.“. Jedná se o několik složek vnitřního prostředí budov, které jsou popsány vybranými fyzikálními a chemickými veličinami, jejichž udržení v definovaných mezích je podmínkou funkčnosti budov a vytvoření zdravého prostředí pro člověka, příp. optimálního prostředí pro náročnější technologický proces. Pokud se některé parametry ocitnou mimo vyhovující meze, hovoří se o syndromu nemocných budov (SBS) Sick building syndrome. Uživatelé takovýchto budov pociťují příznaky podobné nachlazení a tento problém se týká zejména nových objektů. Větrání a klimatizace jsou technická zařízení, která se významně podílí na tvorbě vnitřního prostředí, a to jak kladným, tak i záporným způsobem. [1]
B.2.1 Zákonné předpisy upravující parametry vnitřního prostředí staveb
V oblasti týkající se kvality vnitřního prostředí staveb a jeho vlivu na zdraví člověka došlo v posledních letech k novelizaci původních hygienických předpisů a tvorbě některých nových. Při jejich tvorbě byly
respektovány požadavky a kritéria stanovená jednak direktivami EU, jednak požadavky světové zdravotnické organizace WHO. [1]
Předpisy, které řeší požadavky na větrání prostorů a s tím související parametry vnitřního mikroklimatu, jsou prováděcími předpisy k zákonu č.258/200 Sb.:
- Nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací
- Nařízení vlády č. 523/2003 Sb., stanoví mikroklimatické parametry a limity pro znečištění vnitřního prostoru.
- Vyhláška č.6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb – určuje mikroklimatické parametry a limity pro znečištění vnitřního vzduchu.
B.2.2 Faktory tepelně-vlhkostního mikroklimatu
Primárním faktorem utvářejícím tepelně-vlhkostní mikroklima v budovách jsou venkovní klimatické podmínky, které se více či méně výrazně projevují ve vnitřním prostoru. Význam tepelně technických vlastností konstrukce obvodového pláště je značný, dominantní vliv má prosklení. Dalším faktorem jsou vnitřní zdroje tepla a vodní páry. [1]
B.2.3 Odérové mikroklima
Odérové látky jsou plynné látky v ovzduší vnímané jako pachy. Odéry z venkovního prostředí se dostávají do vnitřního prostoru budov větráním. Obsah odérových látek určuje kvalitu vzduchu. Zahrnuje jak subjektivní hodnocení (pachy), tak i objektivní hodnocení z hygienického hlediska. Ve většině případů je kvalita vzduchu ve venkovním prostředí lepší než v uzavřených prostorách budov. Jako měřítko kvality vzduchu se v prostorech, kde jsou zdrojem odérových látek lidé, nejčastěji používá koncentrace CO2. Koncentrace CO2 se stanovuje takto: [1]
- Průměrná hodnota CO2 v průběhu 24h, která se předepisuje klasickou hodnotou 1000 ppm což odpovídá cca 20% nespokojených neadaptovaných osob. Na tuto hodnotu je třeba dimenzovat vzduchotechnická zařízení.
V případech, že zdrojem odérů nejsou lidé, přestává být koncentrace CO2 vypovídající veličinou. Pokud emitují odéry stavební materiály, koberce, nábytek, které uvolňují těkavé organické látky, používá se hodnocení na základě smyslového lidského vnímání. K tomuto účelu slouží jednotky olf a decipol. [1]
B.2.4 Toxické mikroklima
Toxické plyny mohou být organické i anorganické, vstupují do interiéru budov jednak z venkovního prostředí, jednak vznikají přímo uvnitř budov v důsledku činnosti člověka i uvolňováním ze stavebních materiálů a vybavení budovy. Z hlediska četnosti výskytu a vlivu na lidské zdraví jsou zajímavé tyto látky: Oxid uhelnatý, Oxidy síry, Oxidy dusíku, Smog, Ozón, Formaldehyd, Amoniak. U nás jsou přípustné koncentrace chemických látek předepsány v příloze č.2 k vyhlášce č. 6/2003. Nařízení vlády č.523/2002 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, uvádí přípustné expoziční limity (PEL). [1]
B.2.5 Mikrobiální mikroklima
Mikrobální mikroklima nabývá na významu z hlediska nárůstu alergických syndromů a také s rostoucím počtem čistých provozů. Kromě zdravotnictví se uplatňují také v elektronickém průmyslu. Mikrobi jsou bakterie, viry, plísně a jejich spóry. [1]
Nevyhovující mikrobiální mikroklima je jedním z typických znaků SBS. Osoby pobývající v moderních, lehkých, klimatizovaných budovách vykazují statisticky až dvojnásobně vyšší četnost onemocnění přenášených vzduchem.[1]
Dalšími hledisky posuzování mikroklimat jsou: Aerosolové, Ionizační, Elektrostatické, Elektroiontové a Akustické. Tyto druhy nejsou pro utváření mikroklimatu obytných budov tak důležité jako ty předchozí.
B.3 Stanovené množství vzduchu pro větrání
B.3.1 Teoretické množství vzduchu
Stanovení množství venkovního vzduchu V [m3/s] se odvjí od množství látky, škodliviny, jejíž koncentraci je nutno z hygienického hlediska regulovat a která vzniká nebo prostupuje do vnitřního prostředí hmotnostním tokem mš [kg/s], jejíž koncentrace ve venkovním prostředí je ke a žádaná koncentrace ve vnitřním prostředí je ki [m/s3]. K tomu lze užít několik metod:
- Nejjednodušší je intenzita výměny vzduchu, která udává, kolikrát za hodinu se má vzduch v místnosti obměnit vzduchem čerstvým.
- Dávkou čerstvého – venkovního – vzduchu, která je definovaná jako množství venkovního vzduchu, které se musí přivést pro každou osobu pobývající ve větraném prostoru.
- Výpočtem množství vzduchu z koncentrací škodlivin v přiváděném a odváděném vzduchu a množství škodlivin v prostoru vznikající. [1]
B.3.2 Skutečné množství vzduchu
Vzhledem k různým metodám určení potřebného množství vzduchu byly výměny vzduchu stanoveny zkušeným okem. Aby průtoky nebyly příliš vysoké u obytných bytových jednotek místnost pro dvě osoby s minimální fyzickou zátěží) stanovil jsem jejich hodnotu spíše menší z tabulkových hodnot. Zmenšení průtoku má za následek výrazné zmenšení provozních nákladů. Přesné hodnoty výměny vzduchu jsou uvedeny v Tab. B-1 a B-2.
Výměna vzduchu 0.XX | ||||||
číslo | Účel místnosti | Plocha S | Objem V | Výměna | Přívod | Odvod |
m2 | m3 | [x * V] | [m3/h] | [m3/h] | ||
1.01 | CHODBA | 27,4 | 82,2 | 2,5 | 200 | |
1.02 | PRÁDELNA | 9,1 | 27,3 | 11 | 500 | 500 |
1.03 | SKLAD PRÁDLA | 9,06 | 27,18 | 4 | 100 | - |
1.04 | POKOJ+KK | 16,8 | 50,4 | 2 | 100 | - |
1.05 | KOUPELNA INVALIDÉ | 5,8 | 17,4 | 10 | - | 100 |
1.06 | ZÁDVEŘÍ | 2,9 | 8,7 | - | - | - |
1.07 | POKOJ+KK | 14,7 | 44,1 | 2,5 | 100 | - |
1.08 | KOUPELNA+WC | 3,7 | 11,1 | 9 | - | 110 |
1.09 | ZÁDVEŘÍ | 2,9 | 8,7 | - | - | - |
1.10 | POKOJ+KK | 14,7 | 44,1 | 2,5 | 100 | - |
1.11 | KOUPELNA+WC | 3,7 | 11,1 | 9 | - | 100 |
1.12 | KANCELÁŘ | 9,7 | 29,1 | - | - | - |
1.13 | KANCELÁŘ | 9,9 | 29,7 | - | - | - |
1.14 | SPOLEČ. MÍSTNOST | 19,4 | 58,2 | 8 | 460 | 260 |
1.15 | KUCH. KOUT | 3 | 9 | 22 | - | 200 |
1.16 | WC | 1,28 | 3,84 | 21 | - | 80 |
1.17 | PŘEDSÍŇ | 1,44 | 4,32 | - | - | - |
1.18 | WC | 1,35 | 4,05 | 21 | - | 80 |
1.19 | PŘEDSÍŇ | 1,2 | 3,6 | - | - | - |
CELKEM | 1560 | 1430 | ||||
Tab. B-1: Výměna vzduchu v 0.XX
Výměna vzduchu 0.XX | ||||||
číslo | Účel místnosti | Plocha S | Objem V | Výměna | Přívod | Odvod |
m2 | m3 | [x * V] | [m3/h] | [m3/h] | ||
2.01 | POKOJ+KK | 17,9 | 41,2 | 2,5 | 100 | - |
2.02 | KOUPELNA+WC | 3,7 | 8,5 | 12 | - | 100 |
2.03 | ZÁDVEŘÍ | 2,7 | 6,2 | - | - | - |
2.04 | POKOJ+KK | 14,6 | 33,6 | 3 | 100 | - |
2.05 | KOUPELNA+WC | 2,6 | 6,0 | 17 | - | 100 |
2.06 | ZÁDVEŘÍ | 2,9 | 6,7 | - | - | - |
2.07 | POKOJ+KK | 14,7 | 33,8 | 3 | 100 | - |
2.08 | KOUPELNA+WC | 2,6 | 6,0 | 17 | - | 100 |
2.09 | ZÁDVEŘÍ | 2,9 | 6,7 | - | - | - |
2.10 | POKOJ+KK | 14,7 | 33,8 | 3 | 100 | - |
2.11 | ZÁDVEŘÍ | 3,0 | 6,9 | - | - | - |
2.12 | KOUPELNA+WC | 3,7 | 8,5 | 12 | - | 100 |
2.13 | POKOJ | 9,1 | 20,9 | - | - | |
2.14 | CHODBA | 25,5 | 58,7 | 2,5 | - | 140 |
2.15 | POKOJ | 8,5 | 19,6 | 5 | 100 | - |
2.16 | POKOJ+KK | 15,9 | 36,6 | 3 | 100 | 100 |
2.17 | PŘEDSÍŇ | 4,0 | 9,2 | - | - | - |
2.18 | KOUPELNA+WC | 4,2 | 9,7 | 10 | - | 100 |
2.19 | TERASA | 6,9 | - | - | - | - |
CELKEM | 600 | 740 | ||||
Tab. B-2: Výměna vzduchu v 0.XX
B.4 Proudění vzduchu v bytové jednotce
V následující kapitole provedu rozbor proudění vzduchu ve vybrané bytové jednotce. Jako vhodný byt jsem zvolil místnost č. 1.07. Místnost se nachází v 0.XX, což je jediné podlaží vhodné pro aplikaci vícero koncových vyústek vzhledem ke světlé výšce podlaží. V 0.XX se jeví jako jedinou možností přivádět i odvádět vzduch ze svislé stěny. Na vybrané místnosti porovnám vlivy umístění a typu koncového prvku na proudění v místnosti.
Provedení srovnání bude ve třech variantách, z čehož poslední varianta bude umístění ekvivalentu mnou vytvořené vzduchotechnické výustky z Obr.C-1. Pro první dvě varianty bude proudění vzduchu znázorněno pouze teoreticky na základě typu proudění. Uvedeny budou dvě varianty pro letní a zimní provoz. Vzhledem ke snaze učinit každou bytovou jednotku jako samostatný tlakově vyrovnaný celek je nezbytné, aby byl odvod vzduchu instalován v koupelně. Zároveň dojde k výměně vzduchu i v přilehlé předsíni. Z toho vyplývá, že systém proudění vzduchu bude ve všech případech shora dolů pouze s jiným typem koncového prvku.
B.4.1 Varianta 1
První případ bude vycházet z teoretického pohybu místností při systému „Shora dolů“, kde přívodní i odvodní otvory budou umístěny na jedné straně místnosti. Přívodní vzduch bude přiváděn pomocí čtyřhranné výustky s nastavitelnými lamelami ve dvou osách.
Obr. B-1: Schéma proudění vzduchu Varianta 1 – Letní období
Obr. B-2: Schéma proudění vzduchu Varianta 1 – Zimní období
Hodnocení varianty 1 - Proudění této varianty připomíná schéma kompaktního proudění. Pokud zvolíme menší průřez přívodního otvoru, zajistíme větší provětrání celé místnosti. V tomto případě
nám pomáhá Xxxxxxx efekt v dosahu proudu na druhý konec místnosti. Výhodou tohoto rozmístění je řádné provětrání celé místnosti vzhledem k větší rychlosti proudu a půdorysně vzdáleného přívodního a odvodního otvoru. Další výhodou tohoto systému je jednoduchá realizace bez nutnosti konstruovat další podhled v místnosti a tím snižovat cenný prostor. Odvod z místnosti je realizován instalovanou mřížkou do obou dveří z předsíně. Nevýhodou by mohla být přílišná rychlost proudu na odlehlé části místnosti, kde se nacházejí dvě postele. Při chladných dnech a klimatizaci zapnuté nonstop by mohl být průvan v noci shledán nepříjemným. Dalším negativem této varianty vidím při používání kuchyňského koutu, kdy by mohla být pára se zápachem strhávána do místnosti a zbytečně šířena celou bytovou jednotkou až do koupelny.
B.4.2 Varianta 2
Druhá varianta počítá s prouděním vzduchu „Shora nahoru“. V tomto případě je vzduch přiváděn na opačné straně, než je kuchyňský kout a odváděn je v koupelně talířovým ventilem. Tento speciální případ počítá odvod vzduchu z pokoje a zároveň z koupelny a WC pouze jedním talířovým ventilem.
Obr. B-3 : Schéma proudění vzduchu Varianta 2 – Letní období
Obr. B-4 : Schéma proudění vzduchu Varianta 2 – Zimní období
Hodnocení varianty 2 - Tato varianta tvoří příčné proudění. V případě teplého přívodního vzduchu se projeví přilnutí vzduchu ke stropu se zhoršením výměny vzduchu a propláchnutí objemu místnosti. Chladný vzduch klesá k podlaze, po ohřevu stoupá k odváděcímu otvoru a provětrává místnosti. [1]
Varianta 2 je poněkud odvážná vzhledem k otvoru mezi obytnou částí a WC. Tento otvor snoubí dvě hlavní kritéria při odvádění vzduchu z místnosti. První doporučené kritérium je snaha odvádět vzduch v koupelně s WC a druhé kritérium je odvádět vzduch v oblasti sporáku pro příkladný odvod páry či zápachu při vaření. Jako nevýhodu tohoto provedení považuji spojení obytné části a WC. Riziko tohoto spojení spočívá ve vypnutém či nesprávně fungujícím systému, kde by mohl vzduch z WC proudit v menší míře do pokoje. Toto riziko ale nehrozí, pokud bude systém v provozu nonstop. Další nevýhodou otvoru je pocit soukromí ať už na WC či v pokoji. Podmínkou fungování varianty 2 jsou oboje dveře z předsíně bez větrací mřížky. V tom případě by hrozil pohyb skrze předsíň, nikoliv však skrze větrací otvor nad kuchyňským koutem.
B.4.3 Varianta 3
Třetí varianta představuje aplikaci mnou vyrobené vzduchotechnické vyústky z obrázku C-1. Systém distribuce je „Shora dolů“. Vzhledem k rozměrům a možnosti použití vlastní výustky z Obr.C-1 bude v této variantě použit ekvivalentní model a obraz proudění bude taktéž teoretický.
Tato varianta počítá s umístěním výustky uprostřed místnosti. Z toho důvodu bude podhled snížen o 20-25 cm aby z podhledu vyčuhovala pouze spodní část s otvory. Přívod do krabice výustky bude muset být veden zboku, nebo podhled bude zavěšen o dalších 15cm níže. Tvar proudu bude podobný proudu z anemostatu.
Obr. B-5 : Schéma proudění vzduchu Varianta 3 – Letní období
Obr. B-6 : Schéma proudění vzduchu Varianta 3 – Zimní období
Hodnocení varianty 3 - Tato varianta proudění vytváří radiální obraz, který se nehodí do místností s takto malým průtokem vzduchu (100 [m3/h]). Sice by bylo dosaženo kvalitního provětrání celé místnosti
ale za příliš vysokou cenu a to deformace stropu a nutnosti vybudování sníženého podhledu buď v celé místnosti, nebo její části viz obr. Tento typ proudění ani nijak neřeší odsávání výparů v blízkosti kuchyňského koutu. Hodnotím tuto variantu jako nejméně povedenou.
B.5 Aplikace měření pro společenskou místnost
B.5.1 Umístění a průtok
Vzhledem k velmi rozdílným průtokům mezi mnou sestavenou vzduchotechnickou výustkou a množstvím vzduchu potřebným pro výměnu jedné obytné jednotky se budu snažit výustku z Obr.C-1 snažit aplikovat na mnohem vhodnější místo. Tím je společenská místnost v 0.XX. Shodou okolností souhlasí průtoky vzduchu dvou vířivých výustek ve společenské místnosti s mojí výustkou při testovaném plném průtoku
420 [m3/h]. Instalovaný průtok v místnosti 1.14 je 460 [m3/h] na obě výustky. Tento rozdíl je zanedbatelný tudíž v následujícím obrázku použiji graf vzniklý při měření průtoku 420 [m3/h] a do místnosti instaluji pouze jednu vzduchotechnickou výustku vlastní výroby. Případné rozdíly jsou na stranu bezpečnou a vzhledem k přesnosti těchto grafů je rozdíl skutečně pomíjivý.
Obr. B-7 : Schéma proudění vzduchu ve společenské místnosti po aplikaci vlastní VZT výustky, průtok vzduchu 420 [m3/h]
B.5.2 Hodnocení aplikace
Schéma proudění vzduchu z Obr.B-7 zobrazuje aplikaci výustky uprostřed společenské místnosti. Jednotlivé plošné grafy jsou lehce deformované, protože stěna je ve společenské místnosti vzdálena o 40 cm blíže než při měření popsané v části C. Z tohoto důvodu by mohlo docházet k vyšším hodnotám rychlosti proudění obzvláště u stěn. Vzhledem ke tvaru proudění shledávám použití výustky vhodné. Dojde ke kvalitnímu provětrání místnosti. Tak jako u Varianty C vidím jako nedostatek přívod vzduchu do výustky směrem shora. Z tohoto důvodu musí být podhled ještě níže než by tomu bylo u jiných více vhodných výustek či anemostatů, kde by bylo možné přivádět vzduch do výustky z boku.
Pobytová zóna společenské místnosti je výška sedícího člověka, tedy kolem 1,2 m. Na grafu vidíme červenou linkou označenu hranici rychlosti proudění 0,2 m/s. Žluté pole znázorňuje rychlost 0,2-0,4 m/s. Rychlost proudění těsně kolem stěn dosahuje výšky ±1,6m což s rezervou vyhovuje oblasti pobytové zóny této místnosti. Modrá barva znázorňuje rychlost 0-0,1 m/s.
Doporučená teplota přívodního vzduchu by se neměla v zimním období lišit o více než ∆tmax = +12K a v letním období o více než -6K, aby uživatel nepociťoval nepříjemný pocit horkého či studeného vzduchu. Z tabulek C-3 až C-6 lze vyčíst, že vzduch, který vychází z výustky se oteplí zhruba o 3,5K než se dostane do pobytové zóny. V ubytovně jsem nastavenou vnitřní teplotu vzduchu stanovil na komfortních 22 °C. Pokud budou otopná tělesa správně nadimenzována a zvládnou dorovnávat tuto tepelnou ztrátu, navrhoval bych teplotu přívodního vzduchu t = 16 °C. V zimních obdobích lze při velmi nízkých teplotách snížit průtoky na polovinu.
B.6 Ideové řešení navazujících profesí TZB
Ve všech variantách řešení přívodu vzduchu byl klimatizační systém pouze jako Nucené větrání s ohřevem vzduchu. Teplo objektu bude zajišťovat systém otopných těles. Voda do otopných těles bude přiváděna pomocí rozvodů z nedaleké výměníkové stanice.
Rozvody teplé vody budou vedeny z rekreačního střediska, které je po rekonstrukci součástí objektu. Systém dodávky teplé vody bude obsahovat cirkulaci.
C EXPERIMENTÁLNÍ ŘEŠENÍ A ZPRACOVÁNÍ VÝSLEDKŮ
C.1 Úloha č.1
C.1.1 Stručný popis experimentu
Jako první experimentální úlohou bylo změřit teplotu v laboratoři TZB na několika různých místech při zapnutém nuceném větrání. Cílem bylo zjistit jak se mění teplota vzduchu při různých teplotách přívodního vzduchu a vzdálenosti od distribučního prvku vlastní výroby.
C.1.2 Návrh výustky a výčet použitých přístrojů
Pokus začal tím, že jsem doma vyrobil vlastní návrh vzduchotechnické výustky která vytváří radiální proud vzduchu. Výustka je vyrobena z kartonového papíru. Její tvar je kvádr o rozměrech 30x30x20cm. Aby bylo možné výustku napojit na hadici vzduchotechnického zařízení v laboratoři TZB je kvádr spojen s válcem o průměru 20 cm. Všechny 4 boční strany mají v dolní části otvory o rozměrech 15x4 cm. Celková plocha otvoru výustky tedy činí
240 cm2. Proudění této výustky se nejvíce podobá čtyřhrannému anemostatu.
Obr.C-1: Kartonová výustka napojena na distribuční hadici ->
Pro záznam dat byla použita ústředna Almeno Breich 5690-2. Do ústředny bylo napojeno 20 teplotních čidel, které byly rozmístěny po celé místnosti. Poloha čidel byla volena dle možností upevnění a s ohledem na bežný provoz místnosti. Výše zmíněná ústředna byla zvolena až poté co menší modely měly velké problémy s kapacitou a funkčností. Pro tento experiment se nejvýce hodil právě model 5690-2 kvůli možnosti zaznamenávat data po dobu 5 dní s velkým množstvím čidel.
Obr.C-2: Měřící ústředna ALMENO Breich 5890-2
C.1.3 Schéma
Schéma rozmístění teplotních čidel je zobrazeno v příloze 01.
C.1.4 Výsledky měření
Data z ústředny byla převedena do tabulky v programu Excel a následně zobrazena pomocí několika grafů. Měření probíhalo kvůli kapacitě paměti přístroje ve dvou pěti denních intervalech. Z celkem 20-ti teplotních čidel je do grafů zobrazeno pouze 10 kvůli přehlednosti. Odstraněny byly pouze hodnoty čidel které byla téměř totožná s jinými hodnotami. V grafu tedy uvidíme pouze výběr některých čidel s největšími rozdíly. Rozdělení a zástupnost čidel bude popsána v příloze 01.
Vzhledem k rozsáhlosti a objemu dat nasbíraných za 10 dní a možnosti přehledného zobrazení byly průběhy grafů redukovány klouzavým průměrem každé osmé hodnoty. Z téhož samého důvodu nebudou zobrazeny samotné hodnoty v tabulce ale pouze výsledné grafy. Dále v grafu chybí plynulá křivka jakékoliv funkce, protože Excel nezvládá dělat spojnice ci vytvářet funkce hodnotami, které samy vznikly z jiné funkce. Teploty byly zaznamenávány po 1 minutě. Z toho vyplývá skoro 30 tisíc uložených hodnot teploty během 24 hodin na 20 čidel.
Vytvořil jsem celkem 4 grafy. První zobrazuje průběh teplot ve vybraném dni od 6:00 do 18:00. Druhý graf zaznamenává průběh teplot během vybraných 24 hodin. Poslední dva zaznamenávají průběh teplot během celých 10 dní.
Průměrné hodnoty teplot na vybraných skupinách čidel dne 6.5.2010 v rozmezí 6:00 – 18:00.
Obr.C-3: Graf průběhu teplot během dne 6.5.2010
Průměrné hodnoty teplot na vybraných skupinách čidel dne 19.5.2010 v rozmezí 6:00 – 6:00.
Obr.C-4: Graf průběhu teplot během dne 19.5.2010
Průměrné hodnoty teplot na vybraných skupinách čidel 5.5.-9.5.2010
Obr.C-5: Graf průběhu teplot během 5.5.-9.5.2010
Průměrné hodnoty teplot na vybraných skupinách čidel 18.5.- 22.5.2010
Obr.C-6: Graf průběhu teplot během 18.5.- 22.5.2010
C.2 Úloha č.2
C.2.1 Stručný popis experimentu
Druhou experimentální úlohou bylo sledovat rychlost proudění vzduchu z vlastní kartonové výustky viz Obr.C-1. Cílem bylo stanovit umístění výustky v místnosti vzhledem k požadavkům na rychlost proudění v pobytové zoně.
Měření bylo prováděno se stejnou vlastnoručně vyrobenou výustkou jako úloha předešlá. Obraz proudění bude zobrazen kolmo na otvor výustky, tedy ve směru proudění. V každém směru měření jsem stanovil 3 až 4 linie, které co nejpřesněji vystihovaly odhadnutý tvar proudu z výustky. Každou lini jsem rozdělil body o vzdálenosti 10 cm od sebe. Měření jsem prováděl celkem ve dvou směrech ve snaze zachytit rozdíl proudění do volného prostoru a proudění směrem k oknu ve vzdálenosti 2,6m. Rozdíl mezi těmito měřeními byl tak zanedbatelný, že jsem proudění do volného prostoru neuváděl. Zárověň jsem však využil možnosti nastavení průtoku VZT jednotkou v laboratoři. Plný průtok má 430 m3/h a redukovaný průtok 245 m3/h. Na každém vyznačeném bodu bylo čidlo podrženo nejméně po dobu 20 sekund.
C.2.2 Použité přístroje
Přístroj pro měření průtoku byl použit anemometr ALMEMO 5290-2 na který byl napojený snímač průtoku vzduchu na ocelové tyči. Přístroj byl nastaven tak, aby snímal průtok každé dvě sekundy.
Obr.C-7: Anemometr ALMEMO 5290-2 ->
C.2.3 Schéma
Schéma č.1
Obr.C-8: Schéma zvolených liní při průtoku 430m3/h směrem k oknu
Schéma č.2
Obr.C-9: Schéma zvolených liní při průtoku 245m3/h směrem do prostoru
C.2.4 Výsledky měření
Výsledky stažené z anemometru byly převedeny do tabulky programu Excel. Z jednotlivých souborů hodnot pro příslušné body byly vytvořeny aritmetické průměry a tím se stanovila průměrná rychlost proudění prokaždý jednotlivý bod. Měření na jednotlivé linii ukončila až nízká rychlost proudění kolem 0,05 m/s a méně. Z řady vypočítaných hodnot byly sestrojeny liniové grafy vyhadřující rychlost proudění v jednotlivých liniích.
Tab.C-1: Naměřené hodnoty na linii 0-1 při průtoku 420m3/h
Tab.C-2: Naměřené hodnoty na linii 0-2 při průtoku 420m3/h
Tab.C-3: Naměřené hodnoty na linii 0-3 při průtoku 420m3/h
Tab.C-4: Naměřené hodnoty na linii 1-7 při průtoku 245m3/h
Tab.C-5: Naměřené hodnoty na linii 1-6 při průtoku 245m3/h
Tab.C-6: Naměřené hodnoty na linii 1-5 při průtoku 245m3/h
Tab.C-7: Naměřené hodnoty na linii 1-4 při průtoku 245m3/h
C.2.5 Zhodnocení měření
Z tabulkových hodnot v jednotlivých liniích byly vytvořeny dvě komplexní tabulky pro dané dva případy proudění (245 m3/h a 420 m3/h). Hodnoty do tabulky byly vkládány tak, aby jednotlivé naměřené hodnoty v jednotlivých liiích co nejlépe odpovídaly místu, kde byby naměřeny. Jednotlivé buňky grafu odpovídají 5 cm skutečného prostoru v měřeném prostoru výustky. Každá linie byla do grafu vsazena tak aby vzhledem k jemnosti rastru co nejvěrněji kopírovala skutečnou linii měření. Skutečné rozmístění samostatných linií najdeme v schématech viz výše. Simulované rozmístění bude znázorněno barevně v tabulkách, které jsou základem pro vytvoření plošného grafu. V tabulkách C-8 a C-9 jsou doplněny odhadem všechny ostatní nebarevné kolonky. Toto bylo nezbytné aby výsledný plošný graf proudění měl dostatečnou jemnost a tím se zvýšila jeho použitelnost.
Poslední plošné grafy znázorňující obrazec proudění byly vytvořeny z náhradních tabulek vytvořených pouze pro tento účel z důvodu omezených požností programu Excel k těmto účelům. Při měření nebylo možné vytvořit tak hustou a velkou síť bodů a tudíž můžou mít finální obrazy proudění lehce zkreslenou podobu. Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že horní strana grafu znázorňuje strop není tomu tak. Měření bylo prováděno v laboratoři TZB fakulty stavební a výustka byla umístěna volně v prostoru. Proudění nad úrovní výustky nebylo zohledňováno také z důvodu nedůležitosti rychlosti vzduchu v této oblasti. Použití této výustky bylo zamýšleno pro radíální kompaktní proudění shora dolů nebo shora nahoru.
Ze závěrečných plošných grafů proudění vzduchu v místnosti je jasně patrný rozdíl mezi teplotami přiváděného vzduchu. Při plném průtoku vzduchu jednotkou byla naměřena teplota v prvním měřícím bodě 19 °C a při sníženém průtoku 23,5 °C. Rozdíl je patrný v horní oblasti kdy proud dosahuje vyšších rychlostí paradoxně u menšího průtoku vzduchu. Důvodem je neizotermní proudění popsané v teoretické části A.
Různá omezení a možnosti správného použití této vzduchotechnické výustě budou popsány a zhodnoceny v části B (Aplikace tématu na zadané budově). Dále bude tento obrazec porovnán s jinými výustěmi při použití v obytném pokoji ubytovny.
a) naměřené hodnoty b) rozmístění hodnot v prostoru
Tab.C-8: Rychlost proudění při průtoku 420m3/h
Obr. C-17: Obraz proudění vzduchu při průtoku 420 m3/h
a) naměřené hodnoty b) rozmístění hodnot v prostoru
Tab.C-9: Rychlost proudění při průtoku 245m3/h
Obr. C-18: Obraz proudění vzduchu při průtoku 245 m3/h
C.3 Úloha č.3
C.3.1 Stručný popis experimentu
Třetí experimentální úlohou byla doplňková kouřová zkouška. Tuto úlohu jsem prováděl s několika studenty ústavu TZB na cvičení a vzhledem k příhodnosti této zkoušky využiji těchto poznatků ve své práci. Kouřovou zkoušku jsme prováděli ve dvou případech. Poprvé proudění do volného prostoru a napodruhé proudění v blízkosti svislé stěny vytvořené přidržením dřevotřískové desky. Pro zvýraznění okrajů proudu jsem použil červených linek.
Obr. C-19: Kouřová zkouška do volného prostoru.
Obr. C-20: Kouřová zkouška u svislé stěny.
ZÁVĚR
Téma mojí diplomové práce zní „Distribuce vzduchu při větrání bytů“.
V první části A jsem se věnoval teoretickému rozboru a analýze systému distribuce vzduchu z hlediska proudění v uzavřeném prostoru. Něco málo o požadavcích na interní mikroklima. Dále jsem se věnoval stručnému výpisu koncových prvků pro distribuci vzduchu.
Ve druhé části B jsem se zaměřil na popis zadané budovy jak ze stavebního hlediska, tak technické řešení VZT systému. Rozebral jsem typy možných nepříznivých mikroklimat ve vnitřním prostředí zadané budovy a rozepsal způsoby stanovení množství vzduchu pro výměnu
v interiéru. Dále jsem se zabýval aplikaci třech různých variant koncových prvků na vybrané místnosti v zadané budově. Vzhledem k rozdílnosti mnou vyrobené výustky a této místnosti jsem tuto výustku aplikoval ve společenské místnosti namísto dvou vířivých výustek a pokusil se stanovit vhodnost použití, rychlost proudění a teplotu vzduchu z experimentu
v části C.
V části C se věnuji třem samostatným experimentálním metodám měření. V první úloze představím mnou vyrobenou vzduchotechnickou výustku a použité přístroje. Měření spočívalo ve sledování teploty teplotními čidly v místnosti během nuceného větrání pod dobu několika dní. Druhá úloha se zaměřuje na zaznamenání rychlostí vzduchu
v různých bodech kolem výustky pro získání vypovídajícího obrazu proudění. Třetí mini úloha jen doplňkově znázorňuje proudění vzduchu z výustky při kouřové zkoušce.
Po přečtení této diplomové práce by měl čtenář získat ucelenou představu o aplikaci vzduchotechnických koncových prvků pro různé případy v závislosti na typu proudění, tvaru, teploty přiváděného vzduchu a zejména o umístění koncového prvku do místnosti, aby se uživatel cítil komfortně v pobytové zóně.
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ
Knižní publikace
[1] XXXXXXX Xxxxxx, XXXXXXXX Xxxx, HORKÁ Xxxxxx, VZDUCHOTECHNIKA 2.vydání, Vydavatelství ERA group s.r.o., Brno 2007
[2] XXXXXXX Xxxxx, TECHNIKA BUDOV – Příručka pro architekty a projektanty,
Vydavatelství JAGA group s.r.o., 2003
[3] SZÉKYOVÁ Xxxxx, XXXXXX Xxxxx, XXXX Xxxxxxx, VĚTRÁNÍ A KLIMATIZACE, Vydavatelství JAGA group s.r.o., 2006
Články na internetu
[4] XXXXXX Xxxxxxxx, XXXX Xxxxx, Prvky větracích a klimatizačních zařízení část a 2., <xxxx://xxx.xxx-xxxx.xx/0000-xxxxx-xxxxxxxxx-x-xxxxxxxxxxxxxx-xxxxxxxx-xx- 1(2)-cast>
[5] XXXXXXXX Xxxx, Experimentální metody – distribuce vzduchu
<xxxx://xxx.xxx.xxxxx.xx/XXX/Xxxxxxxx.x/xxxxxxxx/>