Mezi dvěma slunci


Mezi dvěma slunci

Československo ve střetu Moskvy a Pekingu o mezinárodní komunistické hnutí (1953–1962)


Xxxxxxx Xxxxxxxxxx


Základ zahraniční politiky poválečného Československa byl položen na sklonku roku 1943 československo-sovětskou smlouvou o přátelství, vzájemné pomoci a spo- lupráci, kterou v Moskvě za přítomnosti Xxxxxxx Xxxxxx a Xxxxxx Xxxxxxx podepsali vyslanec v Sovětském svazu Xxxxxx Xxxxxxxxxx a ministr zahraničí Xxxxxxxxx Xxxxxxx. Praha se tradičně domnívala, že k zajištění existence českého (československého) státu potřebuje zahraniční podporu, a v nastalé válečné situaci spatřovala svého klíčového spojence v Moskvě. Komunistická strana Československa, jejíž dlouhodobá orientace na sovětský vzor byla tímto rozhodnutím legitimizována, poté definovala novým způsobem československé zájmy a svázala je – v situaci, kdy panovala spo- lečenská poptávka po záštitě proti „odvěké germánské hrozbě“, jak se to projevilo i ve vysídlení německých obyvatel, a na vlně konvenčního panslavismu1 – se so- větskou ideou nadnárodní solidarity dělnictva. Po komunistickém převratu v úno- ru 1948 se proto pražská zahraniční politika snadno poddala ideologické marxis- ticko-leninské vizi rozdělení světa na dva vzájemně nesmiřitelné tábory, uzavřela se do informační blokády a vedle setrvání v úzkém spojenectví s Moskvou učinila státním zájmem i podporu nejrůznějších levicových hnutí v daleké cizině. Toto roz- šíření jejích úkolů bylo vázáno na spojenecký systém definovaný Moskvou a sloužilo


1 Xxx XXXXXX, Xxxxxx: Promarněná příležitost: Československo a rok 1956. Praha, Prostor 2001, s. 244–247.

primárně jejím zájmům. Navzdory tomu, že související hospodářské a politické výsledky českoslovenští komunisté ve své době oceňovali, ideologicky motivovaná podpora zahraničních radikálů dlouhodobě přesahovala vnitřní možnosti Česko- slovenska a dále prohlubovala jeho závislost na Sovětském svazu.

Viděno z druhé strany tohoto nerovného partnerství, Moskva si cenila především strategické polohy československého území, relativní hospodářské vyspělosti země a jejích tradičně širokých mezinárodních kontaktů. Odsud plynul její zájem kontro- lovat československé finanční a produktové toky, zahraniční politiku a bezpečnostní složky. Také Československá lidová armáda byla budována nikoliv k obraně vlasti, ale k plnění společné strategie sovětského bloku.2 Vzájemný vztah obou spojenců byl značně vychýlen ve prospěch Moskvy. V důsledku toho také v mezinárodním komunistickém hnutí Československo loajálně hájilo její politický primát a zpro- středkovávalo jí informace, kontakty i obchod tam, kam sama z nejrůznějších dů- vodů nedosáhla. Ideologicky tento stav zdůvodňovalo heslo o mezinárodní dělbě práce mezi socialistickými státy. Geograficky nebylo využití Československa Mosk- vou omezeno, nejzřetelněji se však projevovalo ve vybraných státech Asie, Afriky a Latinské Ameriky v období rozpadu koloniálních impérií. Známým symbolem československé politiky v Africe se stal egyptsko-československo-sovětský smluvní trojúhelník o dodávkách zbraní ze září 1955.3 Praha přistoupila na plán, který politickým emancipačním hnutím v koloniálních zemích zajišťoval pomoc v úsilí o získání samostatného státu, aby jej pak hospodářská podpora přiměla rychle akceptovat „nezvratný historický proces“ ústící v socialismus a spojenectví se So- větským svazem. Československo tomu přizpůsobilo své bilaterální vztahy i aktivity v mezinárodních organizacích. Konkurenční čínský plán pro národněosvobozenecká hnutí, který orientoval levicové radikály k nesmiřitelnému ozbrojenému boji proti buržoazii zahraniční i národní až do úplného vítězství revoluce, vnitřně českosloven- skou politiku nekomplikoval, protože Praha ho zamítla již na přelomu padesátých a šedesátých let, v počátcích sovětsko-čínské roztržky. Jednalo se v tomto případě o zcela mimořádné střetnutí o budoucnost mezinárodního komunismu, a Moskva proto mobilizovala veškeré síly k podpoře vlastní pozice. Ve vztazích uvnitř sovět- ského bloku přitom vytvořila rozsáhlý rejstřík nástrojů, z nějž později volila v méně důležitých a méně vypjatých kontaktech s třetími zeměmi. Následující text srovnává dobové dokumenty československého ministerstva zahraničních věcí a Národního shromáždění s materiály z archivu Komunistické strany Československa (zejména z fondů předsednictva, respektive politbyra Ústředního výboru KSČ, jeho meziná- rodního oddělení a fondu Xxxxxxxx Xxxxxxxxx) a klade si za cíl zjistit, které sovětské


2 Xxx XXXXX, Xxxx – LÁNÍK, Xxxxxxxx – XXXXXXX, Xxxxx – XXXXXXX, Xxxxxx – ŠACH, Xxx: Česko- slovenská lidová armáda v koaličních vazbách Varšavské smlouvy: Květen 1955 – srpen 1968. Praha, Ministerstvo obrany ČR 2008, s. 17.

3 Viz SIEBER, Xxxxx – ZÍDEK, Xxxx: Československo a Blízký východ v letech 1948–1989. Pra- ha, Ústav mezinárodních vztahů 2009, s. 54–59; LITTLE, Xxxxxxx: The Cold War in the Middle East: Suez crisis to Camp Xxxxx Accords. In: XXXXXXX, Xxxxxx P. – XXXXXX, Xxx Xxxx (ed.): The Cold War, sv. 2: Xxxxxx and Détente. Cambridge – New York, Cambridge Uni- versity Press 2010, s. 305–326, zde s. 306 n.

nástroje a s jakým účinkem působily na československou zahraniční politiku, aby ji přiměly jednat v rozrůstajícím se střetnutí s Pekingem ve prospěch Moskvy.


KSČ v zahraniční politice po únoru 1948


Československo po roce 1948 přejalo spolu se sovětskou teorií mezinárodních vztahů také sovětskou strategii kombinování státní a stranické linie v mezinárodních sty- cích. Podobně jako v Moskvě – bez ohledu na to, kdo právě zastával úřad předsedy vlády nebo ministra zahraničí – to byly orgány komunistické strany, které analy- zovaly podstatné informace a s pomocí rad nebo na základě instrukcí Sovětů pak zavazovaly ústavní činitele i nižší státní úředníky ke konkrétnímu jednání. Přísně regulovaly také práci zahraničních novinářů. Na přelomu padesátých a šedesátých let byl stranicko-státní rozhodovací mechanismus již ustálen a nejdůležitější funkce v oblastech klíčových pro svrchovanost státu zastávali lidé spojující stranické funkce se státními. Stranické prostředí jim poskytovalo strategické priority, státních funkcí využívali jako nástrojů k realizaci těchto priorit.

Jistota, jaké kroky odpovídají v daný moment průběžně upravované sovětské ideologii a strategii, ovšem nikdy nepanovala. Nepostradatelnou složkou meziná- rodněpolitické aktivity KSČ byly proto styky se spřátelenými stranami a skupinami v zahraničí. Výlučná pozice příslušela nejpozději od bolševizace KSČ v roce 1929 Všesvazové komunistické straně (bolševiků), respektive později Komunistické straně Sovětského svazu. Již předtím však byl její vliv podstatný, protože VKS(b) finan- covala a v Moskvě hostila Komunistickou internacionálu, jejíž třetí nejpočetnější národní sekcí byla právě KSČ. Díky antifašistické kampani ve třicátých letech vliv sovětských komunistů v mezinárodním komunistickém hnutí dále vzrostl, a když byla v roce 1943 Kominterna zrušena, převzali již zcela samozřejmě sami její agendu.4 Ze své kontroly pak byli ochotni, byť i jen formálně, vyjmout pouze její evropskou část, když na necelých deset let vytvořili v roce 1947 Informační byro komunistických a dělnických stran (Informbyro).

Konkrétní program, který národní potřeby rozšiřoval o zmíněné třídní zájmy, pře- cházel do československé zahraniční politiky právě cestou mezistranických kontaktů. Komunistická Praha přebírala aktuální výklad třídních priorit z Moskvy a změna ply- noucí z Xxxxxxxxxxx reinterpretace sovětské zahraničněpolitické strategie po smrti Xxxxxxx se do jejího jednání proto rychle promítla. Výsledky dvacátého sjezdu so- větských komunistů, který obrat strategie vůči některým státům zaštítil dílčí revizí ideologie, převzal Ústřední výbor KSČ ve své rezoluci z 30. března 1956. O dva týdny později potvrdil svůj souhlas s rozpuštěním Informbyra a v polovině června obhájil nové, v Moskvě vyhlášené zásady mezinárodní politiky na celostátní konferenci KSČ. Tyto kroky vyústily v prosazení zásad schválených Kremlem do českosloven- ské zahraniční politiky během necelých šesti měsíců. V pondělí 30. července 1956


4 Viz XXXX, Tim – THORPE, Xxxxxx (ed.): International Communism and the Communist International 1919–1943. Manchester, Manchester University Press 1998.

je jménem vlády prezentoval její předseda Xxxxxx Xxxxxx před Národním shromáždě- ním. Hned v úvodu odkázal na pronikavý význam dvacátého sjezdu KSSS a prohlásil, že mírové úsilí Sovětského svazu a jeho spojenců vedlo ke zmírnění mezinárodní- ho napětí mezi státy s odlišným společenským zřízením. Připustil možnost jejich politického, hospodářského i kulturního sbližování a spektrum potenciálních čes- koslovenských partnerů rozšířil za hranice tábora socialismu, o státy vykonávající

„aktivní mírovou politiku“. Jako konkrétní příklady již fungující spolupráce pak uvedl Afghánistán, Barmu, Egypt, Sýrii a další státy Středního a Blízkého východu, kterým sliboval pomoc při budování nezávislého národního hospodářství. Zmínil také neutrální Rakousko, dále Francii, Itálii a severské státy, neopomněl ale ani Velkou Británii a Spojené státy americké.5

Na přelomu padesátých a šedesátých let měl mezi československými politiky nej- větší vliv na zahraniční politiku první tajemník Ústředního výboru KSČ a prezident republiky Xxxxxxx Xxxxxxx. Soustřeďoval ve svých rukou nejzávažnější informace a promyšleně získával podporu Moskvy. Jak ostatně upozornil Xxxxx Xxxxxx, Novot- ného kariéra byla již před válkou svázána s komunistickou stranou; její prostředí velmi dobře znal a chybějící praxi v Kominterně dovedně nahrazoval kontakty se sovětskými diplomaty v Praze. Brzy po svém zvolení prvním tajemníkem v roce 1953 se zasloužil o systematizaci fungování celého stranického aparátu podle sovětského vzoru, do jeho rozhodování zavedl plány a přísnější pravidla. V rámci těchto změn si pro svou funkci vyhradil právo svolávat schůze politického byra Ústředního výboru KSČ, sestavovat jejich program a formulovat závěrečná usnesení.6 Na mimořádném setkání se sovětským vůdcem Xxxxxxx Xxxxxxxxxx, které se konalo v Bukurešti vpředvečer sovětského zásahu v Maďarsku na podzim 1956, Xxxxxxx sladil česko- slovenskou zahraničněpolitickou pozici se sovětskou v další důležité rovině, když nabídl k potlačení maďarské „kontrarevoluce“ československé jednotky. Ústřední výbor KSČ jeho postup dodatečně potvrdil a přihlásil se tak k Xxxxxxxxxxxx tezím o možnosti mírového soužití států s odlišnými systémy, ovšem v podobě revidova- né pod vlivem aktuálního krizového vývoje v Maďarsku a Egyptě. Byla-li světová rovnováha sil ohrožena, Praha souhlasila, aby politika nevměšování do vnitřních záležitostí cizích zemí pozbyla platnosti a k opětné stabilizaci i k upevnění spolu- práce socialistických států byly nasazeny všechny prostředky včetně vojenských.7



5 Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna [online], Národní shromáždění Republiky československé 1954–1960, Stenoprotokoly, 11. schůze, 30.7.1956, Prohláše- ní vlády [cit. 2014-06-06]. Dostupné z: xxx.xxx.xx/xxxxx/0000xx/xxxxxxxxx/000xxxxx/ s011001.htm.

6 Xxx XXXXXX, Xxxxx: Xxxxxxx Xxxxxxx: Vzestup a pád „lidového“ aparátčíka. Brno, Barrister & Principal 2011, s. 83 n. a 91; Národní archiv, Praha (NA), fond (f.) Xxxxxxx Xxxxxxx II., kar- ton (k.) 192, archivní jednotka (arch. j.) 110, Konzultace X. Xxxxxxxxx v Moskvě v září 1953.

7 Xxx XXXXXX, Xxxxx: Popely ještě žhavé, sv. 1: Válka a nukleární mír. Praha, Karolinum 2004, s. 458; XXXXXXX, Xxxxxx X.: Sovetskij sojuz: Istorija vlasti. 1945–1991. Moskva, RAGS 1998, s. 161–165; srv. NA, x. Xxxxxxx Xxxxxxx XX., k. 192, arch. j. 112, Beseda 1. tajemníka ÚV KSČ X. Xxxxxxxxx s L. M. Xxxxxxxxxxx během jeho návštěvy Československa při příle- žitosti oslav 10. výročí osvobození a odhalení Xxxxxxxxx pomníku na Letné, květen 1955.



Sjezdy Komunistické strany Československa byly příležitostí k upevnění jejích zahraničních kontaktů a současně odrážely jejich stav. Čínskou delegaci na 10. sjezd (ve dnech 11.–15. června 1954) vítal na ruzyňském letišti první náměstek předsedy vlády a člen politického sekretariátu ÚV KSČ generál Xxxxx Xxxxxxx, zatímco první tajemník strany Xxxxxxx Xxxxxxx provázel sovětského vůdce Xxxxxx Xxxxxxxxxxx Xxxxxxxxx. Ten později usedl na hlavní sjezdovou tribunu, čínský host se musel spokojit s místem po straně (foto Národní archiv, Praha, fond 1490)



Zjevně nikoli bez souvislosti se svým postojem k polským a maďarským událostem byl v následujícím roce 1957 Xxxxxxx Xxxxxxx s otevřenou podporou Xxxxxxxxx zvolen československým prezidentem. Nejpozději od té doby se právě jeho poznámky na zasedáních vrcholného orgánu Komunistické strany Československa mezi ostat- ními archivními materiály jeví jako nejdůležitější pro formulaci pozice Prahy vůči ostatnímu světu. Svou loajalitu k Sovětskému svazu Xxxxxxx nikdy netajil a při- pouštěl, že ve spolupráci se sovětskými soudruhy zacházel vždy tak daleko, jak to podle něj situace československého lidu vyžadovala, a v politice proto neudělal bez Moskvy ani krok.8 Poválečné heslo „Se Sovětským svazem na věčné časy!“ zůstalo


8 Xxx XXXXX, Xxxxxx: Xxxxxxx Xxxxxxx: Vzpomínky prezidenta. Česká Kamenice, PolArt 2008, s. 161.

v platnosti a bylo jen zpřesňováno: „Se Sovětským svazem do dalšího vítězného boje za mír, za socialismus, a nikdy jinak!“9

Nezanedbatelný rozměr oddanosti vrcholných československých komunistů vy- tvářela skutečnost, že názor sovětského protektora zpravidla determinoval roz- dělení moci uvnitř KSČ. Novotného postavení se díky Xxxxxxxxxxx stalo na čas neotřesitelným. Spolupracovníci mu důvěřovali natolik, že vyjížděl-li je zastupovat na setkání komunistických stran, předkládal jim sice svůj pečlivě propracovaný plán proslovů, získával však volnost k úpravám jejich obsahu podle situace na místě. Podobně volnou ruku měl při výběru členů delegací. Politbyro, respektive před- sednictvo ÚV KSČ sice vybíralo nejdůležitější účastníky, Xxxxxxx je ovšem mohl podle vlastního uvážení doplnit. Jeho do značné míry výjimečné vnitrostranické postavení dokládá i širší kontext: zatímco delegáti jiných komunistických stran v případě nenadálého vývoje společného jednání telefonicky konzultovali situa- ci s dalšími vysokými činiteli doma, Xxxxxxx vystupoval sebejistě a stranickému vedení podával převážně pouze zpětně celkové zprávy. Kromě silného postavení Novotného v čele strany dokazují jeho zaznamenané řídké konzultace s Prahou během multilaterálních jednání ovšem také to, že vedení KSČ bylo na přelomu padesátých a šedesátých let – navzdory svému slabému přehledu o vnitřním dění v KSSS – o sovětském postupu na mezinárodní scéně nakonec dobře zpraveno a souhlasilo s ním. Na summitech komunistických stran se Xxxxxxx proto nemusel uchylovat k obstrukcím a napomáhal rychlému průběhu jednání.10

Pokud jde o státní aparát, vedle premiéra Xxxxxxxx byl klíčovou osobností pro

diplomacii po celou Novotného éru ministr zahraničních věcí Xxxxxx Xxxxx, dlou- holetý příslušník KSČ a po tři roky i člen předsednictva jejího ústředního výboru. Ministerskou agendu ovládal prostřednictvím schůzí kolegia, které ho několikrát do měsíce informovalo o chodu resortu, nejdůležitějších poznatcích diplomatů a plnění stanovených cílů. Zápisy z jednání kolegia dokládají, že rozplánování dílčích úkolů měli na starosti Xxxxxxxx podřízení na ministerstvu, hlavní mate- riály však Xxxxx předkládal vedení KSČ a teprve jeho usnesení definovalo cíle, xxxxx se následně řídili diplomaté. Jestliže výjimečně vznikala zásadnější koncepce


9 Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna [online], Národní shromáždění Republiky československé 1954–1960, Stenoprotokoly, 11. schůze, 30.7.1956, Prohlášení vlády (viz pozn. 5).

10 NA, f. 1501 (Politické byro ÚV KSČ 1952–1964 – původní označení fondu 02/2 AÚV KSČ),

k. 281, arch. j. 364/23, záznam ze 110. schůze politického byra ÚV KSČ 1.11.1960, usnesení k bodu „Návrh dopisu ÚV KS Číny“; tamtéž, x. Xxxxxxx Xxxxxxx XX., k. 53, arch. j. 58, slož- ka (sl.) 39, Vystoupení X. Xxxxxxxxx na poradách mezinárodního komunistického hnutí (mezinárodní situace, mírové soužití, situace v mezinárodním komunistickém hnutí a poli- tika KS Číny, připomínky k otázce svolání porady, procedurální otázky), 1960; srv. tamtéž, sl. 38, Zpráva X. Xxxxxxxxx pro politické byro ÚV KSČ o poradách komunistických a dělnic- kých stran v Bukurešti ve dnech 24.–26.6.1960; tamtéž, sl. 43, Usnesení politického byra ÚV KSČ o přípravě a svolání porady komunistických a dělnických stran, složení delegace; srv. tamtéž, sl. 46, Návrh projevu X. Xxxxxxxxx na poradě komunistických a dělnických stran v Moskvě, 31.10.1960; tamtéž, sl. 47, Průběžná a závěrečná zpráva delegace KSČ o průběhu porady komunistických a dělnických stran v Moskvě ve dnech 10.11.–1.12.1960.



Slavnostní shromáždění na Staroměstském náměstí v Praze po skonče- ní 10. sjezdu KSČ 15. června 1954 bylo veřejnou oslavou spojenectví se Sověty. Na předsednické tribuně zprava prezident Xxxxxxx Xxxxxxxxx, první tajemník ÚV KSSS Xxxxxx Xxxxxxxxxx Xxxxxxxx, první tajemník ÚV KSČ Xxxxxxx Xxxxxxx a tajemnice moskevského výboru strany

X. Xxxxxxxxx. Xxxxx vlevo předseda Národního shromáždění Xxxxxx Xxxxxxxxxx (foto Národní archiv, fond 1490)



československých vztahů k nějakému regionu na ministerstvu zahraničních věcí, pak bylo obvyklé, že velvyslanci rozvíjeli svůj výklad k vývoji dané oblasti v diskusi se so- větskými diplomaty přímo na místě a finální znění koncepce poté bylo formulováno až po zevrubném prostudování v Moskvě, kam za svými protějšky vyjížděli ke kon- zultacím vedoucí příslušných teritoriálních odborů československého ministerstva zahraničí. Teprve tam bylo rozhodnuto, zdali program sestavený československý- mi diplomaty zrcadlí „správně“ vývojové tendence regionu a využívá dostatečně všechny příležitosti, anebo zda vyžaduje doplnění. Takto například v srpnu 1956 nařídil Xxxxxxx Xxxxxxx, aby koncepce československé zahraniční politiky byla předložena stranickému vedení a vládě až po moskevské listopadové poradě, aby tak mohly být zapracovány sovětské zkušenosti.11 Podle stejného klíče se v roce 1961 na seznamu československých priorit v Africe objevily země, s nimiž Sovětský svaz stihl již navázat diplomatické styky.12 A podobně se v roce 1963 v československé


11 Tamtéž, x. Xxxxxxx Xxxxxxx XX., k. 192, arch. j. 114, Podklady pro jednání delegace v Moskvě (československá zahraniční politika), 1956.

12 Xxx XXXXX, Xxxx – XXXXXX, Xxxxx: Československo a subsaharská Afrika v letech 1948–1989.

Praha, Ústav mezinárodních vztahů 2007, s. 14 n.; srv. XXXXXXXX, Xxxxxxx X.: Afrika

politice vůči zemím Latinské Ameriky ocitla v popředí Venezuela, dále úkol více vysvětlovat sovětskou politiku kubánskému vedení nebo závazek důsledněji bojovat proti zanášení „avanturistických“ čínských názorů do této oblasti. Finální dokument pochopitelně ihned putoval z Černínského paláce do Ústředního výboru KSČ.13

Komunistická strana přitom nebyla nikdy odkázána jen na československé di- plomaty, stranické buňky na zahraničních zastupitelstvích Československa nebo rozvědčíky. Její vlastní mezinárodní oddělení získávalo informace po stranické linii – od zahraničních komunistických a dělnických stran, vlastních zaměstnanců vyslaných do ciziny nebo mimořádných zpravodajů Československé tiskové kan- celáře a médií. Od roku 1961 vedlo pravidelné konzultace s podobným oddělením sovětské komunistické strany. Mimořádný vliv na diplomacii měl dlouholetý vedoucí mezinárodního oddělení Ústředního výboru KSČ a někdejší šéfredaktor Rudého práva Xxxxxxxx Xxxxxx, který stranu často reprezentoval v zahraničí a doma jednak seznamoval stranické propagandisty s mezinárodními problémy, jednak připravoval pro stranické vedení podklady ke schválení komplexní československé strategie vůči konkrétním státům a regionům.14

Zatímco Moskva získávala detailní informace z Československa rychle a v obrov- ské šíři, opačným směrem přicházely spíše instrukce a cirkuláře usnesení sovětských politiků k vybraným záležitostem než zprávy. Často byly kódovány specifickým ideologickým jazykem a zvnějšku těžko čitelnými odkazy na sovětské reálie. Jak dané záležitosti chápat a řešit, záleželo na schopnostech a vůli československého politika, který sovětský názor v daný moment v Praze tlumočil; jeho vliv však mohla korigovat průběžná i zpětná kontrola, zda země socialistického tábora postupují v patřičném souladu, která se odehrávala prostřednictvím konzultací spřátelených stran. Příležitostí k tomu bylo bezpočet. Vedle oficiálních návštěv Xxxxxx Xxxxxxxxx (v letech 1954, 1957, 1962 a 1964) a náměstka předsedy sovětské vlády Xxxxxx Xxxxxxxxxx (v roce 1955) v Československu a každoročních Novotného zájezdů do Moskvy je třeba zmínit i přímé telefonáty vedoucích sovětských představitelů Novotnému, jimiž býval rychle instruován v závažných momentech. Zpravidla ně- kolikrát do roka vyjížděla československá stranická delegace na sjezdy spřátelených stran a účastnila se souvisejících porad komunistických předáků. Další delegace mířily do zahraničí oslavit nejrůznější výročí spřátelených států a stran. Vedení KSČ pečlivě konzultovalo se sovětskými diplomaty a poradci v Praze. Xxxxxxx se také systematicky staral o to, aby každé podstatné změně v československé politice


i otěčestvennyje istoriki: K 50-letiju „Goda Afriki“. In: Novaja i novejšaja istorija, č. 1 (2010), s. 44–47.

13 Archiv Ministerstva zahraničních věcí ČR, Praha (dále AMZV ČR), x. Xxxxxx kolegia ministra, kniha (kn.) 22, 25.10.1956. Viz také tamtéž, kn. 88, Záznam porady z 31.10.1963, Zpráva o průběhu a výsledcích konzultací o koncepci československé zahraniční politiky vůči ze- mím Latinské Ameriky mezi delegacemi ČSSR a SSSR, konaných ve dnech 4.–8. října 1963 na ministerstvu zahraničních věcí SSSR v Moskvě.

14 Viz např. Německá otázka a hlavní problémy současné mezinárodní situace: Referát tajemníka ÚV KSČ soudruha Vl. Kouckého na celostátním aktivu lektorů a propagandistů dne 7. září 1961 v Praze. Praha, Oddělení propagandy a agitace ÚV KSČ 1961.



Pohled na hlavní tribunu 11. sjezdu KSČ (18.–21. června 1958). Druhý zleva vedoucí sovětské delegace, první tajemník Ústředního výboru Komu- nistické strany Ukrajiny a člen ÚV KSSS Xxxxxx Xxxxxxxxx, dále prezident a první tajemník ÚV KSČ Xxxxxxx Xxxxxxx, předseda vlády Xxxxxx Xxxxxx, náměstek předsedy vlády Xxxxxxx Xxxxxxxx, vedoucí čínské delegace, člen politbyra Komunistické strany Číny a předseda Nejvyššího lidového soudu ČLR Tung Pi-wu a předseda Národního shromáždění Xxxxxx Xxxxxxxxxx (foto Národní archiv, fond 1491)



předcházela průzkumná cesta odpovědných úředníků zjišťující, jak danou agendu řeší v Sovětském svazu.15 Českoslovenští komunisté si každoročně vyměňovali se spřátelenými stranami několik studijních delegací, čímž se rozšiřoval věcný obsah československé zahraniční politiky o záležitosti primárně vnitřní, jako byla věda a organizace školství.16 Do Československa mimo to přijížděli vedoucí funkcionáři



15 NA, x. Xxxxxxx Xxxxxxx XX., k. 192, arch. j. 452, Konzultace X. Xxxxxxxxx v Moskvě, 1952–1954; tamtéž, arch. j. 454, Jednání X. Xxxxxxxxx s L. M. Kaganovičem (organizace práce PB ÚV KSSS a vlády, situace v čs. národním hospodářství – suroviny, průmysl, zemědělství, plánování, ideolo- gická práce, třídní boj na vesnici), Návrhy X. Xxxxxxxxx, 1955; tamtéž, arch. j. 455, Beseda členů PB ÚV KSČ s delegací ÚV KSSS vedenou X. Xxxxxxxxx dne 4.11.1956 v Praze (situace v ČSR, prá- ce a výchova stranického aparátu, práce mezi inteligencí, odbory, studenty, situace v národním hospodářství).

16 Blíže viz FRANC, Xxxxxx: Úderná skupina? Výprava českých lékařů a přírodovědců do SSSR v roce 1950 ve světle dopisů Xxxxx Xxxxx. Praha, Masarykův ústav AV ČR a Archiv AV ČR 2009,

s. 7–55; XXXXXX, Xxxxxxx – XXXXXXXX, Xxxxxxxxx – XXXXXX, Xxxxxxxxx – XXXXX, Xxxxx: Vědní koncepce KSČ a její institucionalizace po roce 1948. Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i., 2010, s. 70–73 a 77 n.

jednotlivých stran na pracovně-rekreační pobyty a k několikadenním konzultacím často sloužily i technikou vynucené pražské zastávky cizích delegací na cestě do Sovětského svazu. Počet takových konzultantů od roku 1956 postupně rostl: v roce 1960 jich bylo 654, o dvě léta později mezinárodní oddělení Ústředního výboru KSČ informovalo již o 439 rekreantech a 1793 projíždějících činitelích, z nichž 520 se stalo československými hosty. Praha tehdy pěstovala takovéto kon- takty se 79 zeměmi. Obdobně se v Moskvě zastavovaly delegace československých komunistů na cestě k partnerům dále na východě nebo cestou nazpět.17 Rozvíjela se také spolupráce vysokých stranických škol v Praze, Moskvě a Varšavě, redakce stranických periodik si vyměňovaly redaktory a dopisovatele. Probíhaly výměnné zahraniční pobyty lektorů ústředních výborů spřátelených stran, které zajišťovaly prezentaci jejich politických úspěchů na lokálních komunistických schůzích. Ještě více československých občanů měla zahrnout propagace života spřáteleného zahra- ničí prostřednictvím družebních styků navazovaných z popudu KSČ mezi vybranými státními podniky, družstvy a od roku 1961 také kraji sousedních zemí (především Rakouska, odkud v letech 1956 až 1961 přijelo do Československa několik tisíc aktivistů). Sovětský svaz byl v uvedených aktivitách nejfrekventovanějším a nejdů- ležitějším partnerem. Z jednání s Čínskou lidovou republikou naopak plynuly spíše časově nepřesně vymezené obecné plány, jejichž naplnění konkrétními činnostmi podléhalo dalšímu vzájemnému vyjasňování.18


Tabulka 1. Počet jednání KSČ s vedoucími představiteli socialistických a děl- nických stran v letech 1956–1966


1956/1957

1960

1961

1962

1963

1965

1966


Dvoustranná

KSSS

2


1


1

2


Strany z evropských socialistických států

2

2

3

1

3

1

1

Strany z kapitalistic- kých států

5





9


Strany ze zemí třetího světa

2





2


Strany z asijských zemí

2



1

1

1

1

Vícestranná

Za přítomnosti KSSS

2

9

16

9

3

9

9

Bez přítomnosti KSSS

1








17 NA, x. Xxxxxxx Xxxxxxx XX., k. 192, arch. j. 126, Návštěva delegace KSČ a vlády ČSR v čele s předsedou vlády Xxxxxxx v Moskvě 10.4.1957 při návratu z návštěvy východoasijských socialistických zemí, záznam Xxxxxxxx Xxxxxxx z 12.4.1957.

18 Xxxxxx, k. 49, sl. MKH – přehled styků KSČ s komunistickými a demokratickými stranami.

Tabulka 2. Počet studijních cest stranických delegací mezi Československem a spřátelenými zeměmi v letech 1956–196619


1956/1957

1960

1961

1962

1963

1965

1966


Do Československa

Sovětský svaz

6

1

9

2

2

2

6

Evropské socialis- tické státy

8

5

16

7

6

14

16

Ostatní země

9

1

4

5

4




Z Československa (KSČ)

Sovětský svaz

9

1


3

5

5

7

Evropské socialis- tické státy

3

5

12

4

6

12

15

Ostatní země

1



1





Dvě slunce na komunistickém nebi


Zatímco kapitalistický svět pokládala komunistická Praha až na tamní komunisty a jejich sympatizanty za nepřátelský, Sovětský svaz tvořil jádro spřáteleného prosto- ru, v němž byla důležitost jednotlivých sovětských spojenců hierarchizována podle jejich geografické polohy, strategického významu pro východní blok a aktuální po- litické situace. Moskva tedy dokázala v československé zahraniční politice prosadit vlastní agendu v mimořádně vysoké míře nejen ve vztahu k odmítanému Západu, ale také ke spřáteleným zemím. Mezi nejdůležitější československé spojence se proto – navzdory minimální tradici vzájemných styků i značně odlišným potřebám obou států – zařadila po svém vzniku v říjnu 1949 i Xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx. Čes- koslovensko vnímalo vzdálený orient tradičně romanticky a poválečná repatriace československých občanů z radikalizované Číny, kteří by mohli poskytnout diferen- covanější pohled na tamní události, probíhala jen velmi pomalu.20 Revoluční étos o hrdinném boji čínského lidu za osvobození bez potíží nasedl na starší romantický konstrukt také proto, že nejvýznamnější československý odborník na Čínu Xxxxxxxx Xxxxxx byl přesvědčeným komunistou a jeho práce nijak nekomplikovaly obraz vytvářený převládající sovětskou překladovou literaturou.21

Organizace, která by dokázala podobně jako meziválečná Kominterna pojmout

celé světové komunistické hnutí, ve druhé polovině dvacátého století nevznikla; Informbyro zůstalo až do své likvidace v roce 1956 omezenou záležitostí. Neexis- tovala tedy platforma, na níž by mohlo být dosaženo jakékoliv shody o tom, jak má Čínou značně posílený socialistický blok fungovat. Xxxxxxxx názory, které sovětské


19 Tamtéž. Obě tabulky jsou sestaveny podle údajů z Přehledů o jednání KSČ s bratrskými stra- nami za léta 1956–1966. Údaje za rok 1964 nejsou k dispozici. Kromě každoročních sou- hrnů dostával Xxxxxxx Xxxxxxx nepravidelně ještě jmenné přehledy o pobytu vedoucích činitelů spřátelených stran a jejich rodinných příslušníků v Československu k určitému datu a záznamy z jednání s nimi. Výjezdy československých funkcionářů projednávalo a schvalo- valo průběžně politbyro, resp. předsednictvo ÚV KSČ.

20 Viz AMZV ČR, x. Xxxxxx kolegia ministra, kn. 4, záznam z porady 17.3.1954.

21 Viz např. XXXXXX, Xxxxxxxx: Čínský lid v boji za svobodu. Praha, Naše vojsko 1949.

a čínské komunisty rozdělovaly již od konce dvacátých let minulého století, kom- plikovaly vztahy mezi Moskvou a Pekingem i po skončení čínské občanské války, konkrétně ohledně konfliktu na Korejském poloostrově. Až do Xxxxxxxxx smrti čínští komunisté nicméně respektovali sovětskou strategii, která jim už v meziválečné době zaručovala pouze takovou podporu Moskvy, aby byla garantována odolnost Číny vůči vnější agresi, a tedy i stabilita sovětské východní hranice.22

Sám Xxxxxxxx, zatímco procházel tvrdým vnitrostranickým mocenským bojem, pravděpodobně neočekával, že by byl automaticky akceptován všemi sovětskými spojenci v zahraničí. Připravoval revizi stalinské zahraniční politiky, což ve vztahu k Číně demonstroval vyslyšením Xxx Xx-xxxxxxx výzvy k návštěvě Pekingu a usi- lovnou snahou splnit jeho ekonomické požadavky, které tak předseda čínských komunistů a premiér Čou En-laj mohli na přelomu září a října 1954 sovětskému hostu předložit. A Chruščov nejenže hned na místě odsouhlasil více než čtyřset- milionový rublový úvěr, velkorysou technologickou pomoc při industrializaci Číny i vyslání sovětských špičkových odborníků na podporu první čínské pětiletky, ale předal pod kontrolu Pekingu také sovětsko-čínské hospodářské společnosti a pří- stavy Port Xxxxx i Dalnyj. Věřil, že rok po skončení pro Čínu nákladného konfliktu v Koreji a jen čtyři roky od vyčerpávající čínské občanské války postačí spoléhat na čínský vděk za sílu sovětského hospodářství. Nesouhlasil pouze s absolutním sdílením sovětského jaderného programu a zcela odmítl jediné: posunout hranici Mongolské lidové republiky (Vnějšího Mongolska) ve prospěch Číny.23

Na komunistické nebe se vyhoupla dvě slunce, jak s nadsázkou historik Xxxxxx

Xxxxxxxxx označil Moskvu a Peking v názvu své knihy mapující sovětsko-čínské vztahy po roce 1962.24 Zatímco to pekingské ovládlo v dubnu 1955 první konferenci asijsko-africké solidarity v indonéském Bandungu a začalo se profilovat jako vzor pro národněosvobozenecká hnutí v koloniích, to moskevské posilovalo v reakci na rozší- ření Severoatlantické aliance o Spolkovou republiku Německo svou evropskou pozici a v květnu 1955 svázalo šestici svých spojenců Varšavskou smlouvou.25 Následující


22 Xxxxxxxxx politika nutila čínské komunisty spolupracovat s Xxxxxxxxxx, a ani když na ně Kuomintang v roce 1927 zaútočil, nezískali z Moskvy významnější podporu a byli pora- ženi. Xxxxxx, jehož mocenský vzestup byl tímto nezdarem ohrožen, přesto v prosinci 1936 neváhal přispět k nové dohodě čínských komunistů s Kuomintangem, díky níž se spojili v Jednotné protijaponské frontě. V roce 1949 zvítězili čínští komunisté v občanské válce bez konkrétního přispění Sovětů.

23 Xxx XXXXXXX, Xxxxxxx: Xxxxxxxx: Člověk a jeho doba. Praha, Xxxx Xxxxxx – BB/art 2005,

s. 340–342; XXXXXXXXX, Xxxxx X.: Rossija v „kitajskom zerkale“: Traktovka v KNR v načale XXI veka istorii Xxxxxx i russko-kitajskich otnošenij. Moskva, Vostočnaja kniga 2011, s. 158 n.

24 XXXXXXXXX, Xxxxxx: Two Suns in the Heavens: The Sino-Soviet Struggle for Supremacy, 1962–1967. Washington D.C. – Stanford, Xxxxxxx Xxxxxx Center Press – Stanford Univer- sity Press 2009.

25 O tom, že Moskva byla zprvu ochotná Číně v Asii nekonkurovat, svědčilo převážně kul- turní složení sovětské delegace přípravné asijské konference před Bandungskou konfe- rencí: zatímco za ČLR jednal spisovatel a ministr kultury Xxx Xx-xxx, delegaci SSSR tvořili spisovatelé Xxxxxxx Xxxxxxxx (vedoucí delegace), Xxxxxxxx Xxxxxxxxx, Xxxxx Xx- xxxxxxxx, Xxxx Xxxxxxxx a šéfredaktor časopisu Litěraturnyj ogoňok Xxxxxxxx Xxxxxxxx, dále



V kuloárech 11. sjezdu KSČ: prezident republiky a první tajemník ÚV KSČ Xxxxxxx Xxxxxxx (druhý zprava), vedle něj vlevo vedoucí mezinárodního oddělení ÚV KSČ Xxxxxxxx Xxxxxx a předseda vlády Xxxxxx Xxxxxx v roz- hovoru s vedoucím sovětské delegace Xxxxxxxx Xxxxxxxxxx (zcela vlevo) (foto Národní archiv, fond 1491)



rok byl však pro Moskvu krizový. Xxxxxxxxxxx kritika Stalinova kultu na dvacátém sjezdu KSSS podpořila protisovětské nepokoje v Polsku a Maďarsku a jejich důsledky pak zprostředkovaně ohrozily křehké sovětsko-jugoslávské smíření. Nadto v očích Xxx Xx-xxxxx zavržení Stalinova kultu zbavilo Xxxxxxxxx nároku na dědictví Stali- novy autority a stalo se příčinou zásadní kritiky sovětské politiky Pekingem. Jasně to demonstrovali čínský premiér Čou En-laj a předseda čínských komunistů Xxx Xx-xxxx v roce 1957. Čou En-lajova delegace jednala nejprve ve dnech 7. až 10. led- na 1957 v Moskvě se Sověty, s vládní delegací Německé demokratické republiky a s maďarskou stranickou a vládní delegací, od 11. do 15. ledna zjišťovala poměry v Polsku a v následujících dvou dnech pobývala v Maďarsku. Poté se vrátila do Mosk- vy a po nezbytných ceremoniích odcestovala 18. ledna do Číny. Na oslavách čtyři- cátého výročí „Velkého října“ a souvisící konferenci komunistických a dělnických


člen-korespondent Akademie věd SSSR X. Xxxxx a předseda prezidia Všesvazové obchod- ní komory X. Xxxxxxxx, jenž měl sledovat sovětské hospodářské zájmy (viz Sovětská dele- gace na asijskou konferenci o zmírnění napětí v mezinárodních vztazích. In: Rudé právo (1.4.1955), s. 3). Na samotnou Bandungskou konferenci přijeli pouze sovětští pozorova- telé. Čou En-laj v Bandungu příčiny k sovětskému znepokojení ani nezavdával, a když byl například Egyptem požádán o zbraně, loajálně odkázal na Moskvu. (Xxxxx XXXXXX, K.: Popely ještě žhavé, sv. 1, s. 433–435 – viz pozn. 7.)

stran z celého světa, jejímž dějištěm byla v listopadu 1957 Moskva, pak Xxx Xx-

-tung vystupoval proti Xxxxxxxxxxx zahraniční politice.26

Pro rozvinutí sovětsko-čínského konfliktu bylo rozhodující následující období. Během pouhých tří let se původní ideologická kolize rozrostla do nepřekonatel- ného protivenství. Xxxxxxxx se spolehl na taktiku kombinující bilaterální jednání, jež akcentovala význam hospodářských vztahů, pečlivě připravená multilaterální setkání marxisticko-leninských stran, jež mu sloužila k tlaku na čínskou stranu, a vojenskou strategii. Efekt ekonomické vstřícnosti k Číně nebyl z pohledu Mosk- vy dostatečný, naopak Čína využívala ekonomizace mezinárodních vztahů v nové sovětské diplomatické strategii jako důkazu další Xxxxxxxxxxx ideologické hereze. V srpnu 1958 dokonce – aniž by Xxxxxxxxx, který počátkem měsíce pobýval v Číně, jakkoliv informovala – zahájila bombardování v Tchajwanské úžině a vyvolala tím krizi ve vztazích se Spojenými státy. Na oplátku Xxxxxxxx, který nikdy neváhal využít sovětského jaderného arzenálu k zastrašování, v roce 1959 odmítl Pekingu poskytnout atomovou zbraň, protože nechtěl vyjmout případné sovětské jednotky rozmístěné v Číně ze své jurisdikce. Odvolal se na připravenost Sovětského svazu bránit spojence a zahájil přípravy k novému mezinárodnímu koordinačnímu setkání komunistických předáků. S odstupem tří let se pak v Moskvě konala druhá světová konference komunistických a dělnických stran, která měla znovu sjednotit komu- nistické hnutí pod sovětským praporem. Moskva zdůrazňovala zásadní význam své teoretické výbavy i praktické podpory světového komunistického hnutí pro úspěch čínských soudruhů. Nechtěla se nechat Pekingem, který tou dobou (zatím s podporou dalších socialistických států) intenzivně sondoval možnosti partnerství s latinskoamerickými zeměmi, dotlačit do role zaostávající evropské socialistické mocnosti, postupně rezignující na snahu definovat pro nově vznikající asijské, af- rické a latinskoamerické země správný itinerář cesty k socialismu.

Xxxxxxxx sice v září 1959 hájil v diskusi s americkým prezidentem Xxxxxxxx

Xxxxxxxxxxxx Peking jako právoplatného reprezentanta Číny a požadoval jeho uvedení do Organizace spojených národů, nicméně uvnitř sovětského bloku činil vše proto, aby emancipaci Xxxxx diplomacie zamezil. Bránil čínské snaze zrovnoprávnit postavení členů socialistického bloku a snížit tak sovětskou vyjednávací pozici, ne- chtěl přistoupit ani na myšlenku zostření boje proti kapitalismu a nadále prosazoval strategii mírového soupeření. Ke stmelení socialistického bloku podle představ so- větského vůdce proto nedošlo; jeho tehdy již relativně pevná vnitrostranická pozice ale zároveň odradila Peking od podpory některého ze sovětských stalinistů. Závě- rečné prohlášení stejně jako Deklaraci představitelů komunistických, dělnických a socialistických stran a Manifest míru z moskevské konference v listopadu 1957 sice podepsaly všechny zúčastněné delegace, výklad těchto dokumentů se však stal zdrojem střetů. Peking a Moskva se sice shodovaly, že jejich společnému cíli – po- rážce světového imperialismu – prospěje jednota mezinárodního komunistického


26 Viz zpravodajství Rudého práva od listopadu 1957 do února 1958; DURMAN, K.: Popely ještě žhavé, sv. 1, s. 484.



Čínští hosté s delegáty 11. sjezdu KSČ v červnu 1958 (foto Národní archiv, fond 1491)



hnutí. Rozcházely se však v tom, jak má být taková jednota vnitřně zajištěna, a ani hierarchii dílčích úkolů neurčovaly podle stejných priorit.27

Vedle mezinárodní roviny sovětsko-čínských konfliktů zůstávala sporná i oblast domácí politiky. Čínský vztah ke vzoru sovětské říjnové revoluce a jejímu přerodu v každodenní sovětskou realitu nebyl nijak vřelý a namísto jeho následování zahájil Peking od dubna 1958 kampaň takzvaného Velkého skoku, opřenou nikoliv o děl- nickou třídu, ale o koncept lidových komun. Čína začala v té souvislosti Sovětský svaz otevřeně označovat za zdroj „revizionismu“, „oportunismu“ a „hegemonismu“ a soustředila se na vytvoření vlastního spojeneckého zázemí ve Světové odborové federaci,28 Hnutí nezúčastněných států a na konferencích asijsko-africké (a později



27 Deklarace. Manifest míru. Porada představitelů komunistických a dělnických stran. Moskva (listopad 1957). Praha, Státní nakladatelství politické literatury 1960; NA, f. 1501, k. 285, arch. j. 367, záznam ze zasedání politického byra ÚV KSČ 21.11.1960, bod 20 – Některé materiály z porady bratrských komunistických a dělnických stran; srv. XXXXXXX, Natali- ja G. – VELIČANKAJA, Xxxxxxxx X. – XXXXXXXX, Xxxxxxxx X. (ed.): Nasledniki Komintěr- na: Meždunarodnyje soveščanija predstavitělej kommunističeskich i rabočich partij. Moskva, ROSSPEN 2013.

28 Rozkol Světové odborové federace (SOF, založena roku 1945 v Paříži) v lednu 1949 byl následován letním sjezdem SOF v Miláně a listopadovým zasedáním předsednictva SOF v Pekingu, kde byl zřízen spojovací sekretariát. Ten na druhou polovinu listopadu 1949 připravil první odborovou konferenci asijských a tichomořských zemí a postupně zajistil Číně dominanci v této části SOF. Nekomunističtí odboráři vytvořili v prosinci 1949 vlastní

i latinskoamerické) solidarity. Po zmrazení politické a ekonomické spolupráce Mosk- vy a Pekingu se napětí vystupňovalo zpochybněním společné státní hranice. Tento vývoj pochopitelně vedl také k přerušení čínské spolupráce se sovětskými spojenci.29


Tři světy a Československo


Československo se na sovětské strategii vůči Pekingu loajálně podílelo. Již krátce po únoru 1948 mohla čínská komunistická vláda Jen-anu otevřít v Praze svou stálou zahraniční kancelář, která jako jediná svého druhu umožnila působení vyslanců jenanské vlády v Evropě.30 Když na jaře 1949 čínští komunisté nezískali víza nutná k účasti na Sověty iniciovaném Světovém kongresu obránců míru v Paříži, 23. dubna je spolu s dalšími delegáty odmítnutými francouzskou vládou uvítala na protest Pražská mírová konference.31 A ačkoliv do vyhlášení Čínské lidové republiky a s tím spjatého zrušení československých diplomatických styků s vládou Kuomintangu ještě zbývalo několik měsíců, nápadně se zhoršily také pracovní podmínky velvy- slance Čínské republiky v Praze Hsi-xxxx Xxxxxx.32 Telegram předsedy vlády Vili- ama Širokého adresovaný Čou En-lajovi 4. října 1949, jímž Československo uznalo Čínskou lidovou republiku, následovalo rychlé zřízení nového československého velvyslanectví v Pekingu, konzulátu v Šanghaji a nového čínského velvyslanectví v Praze. Asijský odbor, který se o čínskou agendu staral na ministerstvu zahra- ničních věcí, byl ovšem zatížen vnitřními personálními turbulencemi, nedostateč- nou profesionální zdatností nově příchozích zaměstnanců, kteří po únoru 1948 vystřídali politicky „nevyhovující“ odborníky, i československým podílem v Komisi neutrálních států pro dozor nad příměřím v Koreji a sotva zvládal svou operativní,


Mezinárodní konfederaci svobodných odborů (International Confederation of Free Trade Unions), existující do roku 2006.

29 AMZV ČR, f. Politické zprávy Kuba, 1965–1969, Mimořádná politická zpráva č. 1 z 24.1.1966; tamtéž, f. Teritoriální odbor – tajné (TO-T) Čína, 1955–1959, k. 2, sl. 10, Záznam z návštěvy na MZV – informácie o stykoch ČLR s latinsko-americkými krajinami, 30.7.1959.

30 Za informaci děkuji sinoložce Xxxxx Xxxxxxxx.

31 Název „Pražská mírová konference“ je zde převzat z dobového československého tisku a li- teratury, ve skutečnosti Světový kongres obránců míru svolal konferenci v Praze jako svou sekci, protože francouzská vláda neudělila některým delegátům pařížského centrálního kongresu víza. Obě části kongresu spolu komunikovaly, například pražská řeč vedoucího čínské delegace (v počtu 44 členů) Kuo Mo-žua byla přeložena a čtena na 4. zasedání pa- řížského kongresu. Českoslovenští komunisté akci pochopitelně využili k vlastní propagaci. (Viz Traduction par X. Xxxxxxxxx du discours à Prague de X. Xxx Xx Xx: Messages de Chine. La section de Prague. List des participants aux Assises de Prague. In: Congrès mon- dial des Partisants de la paix Paris–Prague, 20–25 avril 1949. Paris, Les éditeurs français réunis 1949, s. 455–462, 707–709, 725–730 a 763–771; XXXXXXXXX, A. S. (ed.): V borbe za mir: Litěraturno-estradnyj sbornik. Moskva – Leningrad, Iskusstvo 1949; srv. XXXXXXX, Xxxxxxxx: Z československo-čínskych stykov. In: XXXXXXX, Xxxxxxxxx (ed.): Ve veliké čínské zemi: Sborník statí čs. vládní delegace v ČLR r. 1952. Praha, Orbis 1953, s. 121–136.

32 XXXXX, Hsi-huey: Mezi Berlínem a Prahou: Střední Evropa ve vzpomínkách čínského histori- ka. Praha, Prostor 2006, s. 372–376

zpravodajskou a dokumentační agendu. Mini- sterstvo zahraničního obchodu dosáhlo v červ- nu 1951 navázání hospodářské spolupráce s Čí- nou. O rok později, v květnu 1952, byla cesta ministra informací Xxxxxxx Xxxxxxxxx do Pekin- gu završena podpisem kulturní dohody a dohod o vědecko-technické spolupráci, o poštovní služ- bě a o telekomunikačním styku. Poté se v Číně na čtyřměsíčním turné představil Armádní umě- lecký soubor Xxxx Xxxxxxxxx a na základě zmí- něných uzavřených dohod jej následovaly další zájezdy československých delegací a stipendij- ní pobyty studentů. Také do Československa přijížděli nejrůznější čínští hosté, mimořádná byla účast Čou En-laje na Gottwaldově pohřbu v březnu 1953. Praha mimoto zprostředkovávala Čínské lidové republice styk se zahraničím tam, kde byla jako oficiální čínská reprezentace re- spektována Čankajškova vláda. Velvyslanectví v Pekingu však zvládalo rostoucí nároky jen stěží. Pouze dva jeho pracovníci ovládali čínšti- nu a oficiální informace tiskové agentury Nová


Za úsměvy se skrývalo vzájemné napětí. První tajemník sovět- ských komunistů Xxxxxx Xxxxxxx- xxx Xxxxxxxx s předsedou Komuni- stické strany Číny Xxx Xx-xxxxxx v říjnu 1959 v Pekingu na osla- xxxx desátého výročí založení Čín- ské lidové republiky (Belga Photo, xxx.xxxxxxxxxx.xx)

Čína, jejíž pobočka v Československu působila již od druhé poloviny roku 1948,

nemohly kvalitní diplomatické zprávy suplovat. Chyběla také technika schopná zajistit stabilní rádiové spojení.33

Praha se zprvu převážně soustředila na hospodářské problémy, nabízela pod- poru čínské industrializaci a své zkušenosti z budování socialismu.34 Chápala, že domácí autorita Maa je nezpochybnitelná, a vnímala, že s rozbíhající se dekoloni- zací sílí jeho aspirace určovat podle čínského vzoru pravidla pro celosvětové ná- rodněosvobozenecké hnutí.35 Jelikož však byla informačně i interpretačně značně závislá na zprávách z Moskvy, zahlcené v té době vlastními problémy, zaostávala za událostmi. Když například sovětský přípravný výbor Bandungské konference vyslal delegaci k jednání do Indie, převzalo Rudé právo zprávu sovětské tiskové agentury TASS, že půjde o setkání třinácti asijských států, kam Sovětský svaz vysílá převážně kulturní delegaci, aby jednala o zásadách zmírnění mezinárodního napětí.


33 AMZV ČR, x. Xxxxxx kolegia ministra, kn. 1, záznam z porady 13.8.1953; xxxxxx, kn. 4, zá- znam z porady 17.3.1954.

34 Svědčí o tom například výstava „Deset let budování socialismu v ČSR“, otevřená v Pekingu

15. dubna 1955 za přítomnosti československé vládní delegace pod vedením náměstkyně předsedy vlády Xxxxxxx Xxxxxxxxxx. Dobové snímky ukazují, že expozici na ploše 16 tisíc metrů čtverečních dominoval padesátitunový karuselový soustruh a vysoké vrtací stroje.

35 Viz předmluva a projev předsedy Ústřední rady odborů a místopředsedy Světové odborové federace Xxxxxxxxx Xxxxx v publikaci Všečínská federace práce: Asijské národy v boji za svobo- du (Praha, Práce 1951, s. 5–12 a 330–335).

V tomto duchu informovala také Československá tisková kancelář.36 Ve skutečnosti se mezi 6. a 10. dubnem 1955 sešli v Dillí zástupci devatenácti asijských zemí, aby koordinovali své stanovisko před podstatnější Bandungskou konferencí vládních představitelů devětadvaceti asijských a afrických zemí, která nejednala o ničem menším, než byla reakce na americkou strategii ztělesněnou tehdy založenou Or- ganizací smlouvy jihovýchodní Asie (Southeast Asia Treaty Organisation – SEATO). Zatímco Xxxx právo přebíralo o Bandungu informace TASSu a jen příležitostně využilo propagandisticky vyhraněnějších telegrafických zpráv Xxxxx Xxxx,37 mini- sterstvo zahraničních věcí se pokusilo zajistit vlastní kvalitnější analýzu a vyslalo na místo zkušeného diplomata Xxxx Xxxxxx. Ve své zprávě, kterou ovšem kolegium ministra hodnotilo jako ideologicky chabě orientovanou, zaznamenal úsilí Čínské lidové republiky, Indie a Barmy prosadit pět zásad mírového soužití. Považoval to za přirozené, protože podle jeho mínění se tak naplňovalo Leninovo očekávání, že osvobozený Východ bude žádat vlastní podíl na rozhodování o světě. Ačkoliv na konferenci zazněl návrh prohlásit komunismus za novou formu kolonialismu a deset států zaujalo proamerický (a v logice bipolárního světa tedy protisovět- ský) postoj, Klička závěrem konstatoval, že národněosvobozenecká hnutí směřují k politické nezávislosti a konference skončila úspěchem. Zásluhy o to přičetl míru- milovné Číně, která podle Xxxxxx sloužila od svého osvobození z pout imperialistů asijským národům jako příklad rostoucí životní úrovně a ústy svého reprezentanta na konferenci Xxx Xx-xxxx vyzvala zúčastněné země ke sjednocení kolem požadav- ku odstranit kolonialismus. Podle Kličky Bandungská konference potvrdila, že bez účasti Pekingu nelze řešit žádné závažné národně-politické otázky v Asii, a je tedy nasnadě prosadit i jeho přijetí do OSN.38

V létě 1956 začalo ministerstvo zahraničí připravovat návštěvu československé

vládní delegace v Číně, Mongolsku a Severní Koreji. Xxxxxxx souhlasu politby- ra ÚV KSČ a po něm i vlády, připravilo program a návrhy smluv, které měly být podepsány, zaslalo sovětskému velvyslanectví. Přípravy ale byly krátce před plá- novaným termínem, na konci října 1956, pozastaveny.39 Prioritu získaly na obou stranách dramatické maďarské události: Číňané o nich jednali se Sověty několik dní v Moskvě, Xxxxxxx Xxxxxxx krátce v Moskvě a v Bukurešti. Dodatečně 4. listopadu


36 Sovětská delegace na asijskou konferenci o zmírnění napětí v mezinárodních vztazích. In: Rudé právo (1.4.1955), s. 3; XXXX, Xxxxx: Dnes začíná asijská konference. In: Tamtéž (6.4.1955), s. 4; TÝŽ: Za mír a solidaritu v Asii. In: Tamtéž (14.4.1955), s. 3.

37 Rudé právo v té době přebíralo paradoxně i ty zprávy TASSu, které vycházely z informací čínské tiskové agentury Nová Čína, jejíž pobočka sídlila v Praze (viz např. Resoluce KS Číny o protistranické skupině. In: Rudé právo (6.4.1955), s. 3; První mezinárodní konference asijských a afrických zemí zahájena. In: Tamtéž (19.4.1955), s. 3).

38 AMZV ČR, x. Xxxxxx kolegia ministra, kn. 14, k. 89, záznam z porady 2.6.1955, Zpráva

O. Kličky o Bandungské konferenci; srv. Z hlavního projevu vedoucího čínské delegace Čou En-laje. In: Rudé právo (20.4.1955), s. 4; BEBA, Xxxxx: První konference asijsko-afrických zemí: Původní telegrafická zpráva z Bandungu. In: Tamtéž (22.4.1955), s. 4.

39 AMZV ČR, x. Xxxxxx kolegia ministra, kn. 22, záznam z porady 25.10.1956, Stav příprav odjezdu čs. vládní delegace do ČLR, MLR a KLDR.

se také v Praze konala beseda členů Ústředního výboru KSČ se sovětskou delegací.40 Jedenáctého listopadu pak přišlo do Prahy Xxxxxxxxxxx a Chruščovovo společné pozvání pro Novotného a Širokého, aby mezi 25. a 30. lednem 1957 přijeli se stra- nicko-státní delegací do Moskvy prodiskutovat otázky týkající se společných zájmů obou států. Když delegace do Moskvy několik dní po odjezdu Čou En-laje skuteč- ně dorazila, bylo zřejmé, že půjde o zásadní záležitosti. Podobně reprezentativní zastoupení Československo nemívalo často: v čele delegace byl prezident Xxxxxxx Xxxxxxxxx, následován předsedou vlády Xxxxxxxx Xxxxxxx a prvním tajemníkem Ústředního výboru KSČ Xxxxxxxxx Xxxxxxxx, k jednání zasedl také Xxxxxx Xxxxxxx a dalších sedm ministrů vlády i předseda slovenského sboru pověřenců, za stranu pak ještě tajemníci ústředního výboru Xxxx Xxxxxxxx a Xxxxxxxx Xxxxxx. Porada se konala v Chruščovově kanceláři v budově Ústředního výboru KSSS a mimo něj se jí za sovětskou stranu účastnili také Xxxxxxx Xxxxxxxx, Xxxxxxx Xxxxxxxxx, Xxxxxxx Xxxxxxx, Xxxxxxxxx Xxxxxxx, Xxxxxxx Xxxxxx, Xxxxxx Xxxxxxx, Xxxxxxx Xxxxxxx nebo Xxxxx Xxxxxxxxxx. Po Novotného úvodní řeči promluvil Chruščov a od vzájemné ekonomické spolupráce rychle přešel k hodnocení nedávné Čou En-lajovy návštěvy Evropy. Vyjádřil své znepokojení nad stížnostmi některých polských komunistů Xxx Xx-xxxxxx a informoval, že čínský premiér v Moskvě a Varšavě jednal o schůzce všech socialistických zemí, která by se sešla v Budapešti, Bukurešti, Praze nebo Sofii a projednala by mimo jiné i vojenské otázky. Podle zpráv Sovětů telefonicky oslovil se stejným návrhem i jugoslávského prezidenta Xxxxxx Xxxxx Xxxx. Xxxxxxxx dále uvedl, že s Komunistickou stranou Číny se Sověti shodli na rezoluci, která KSSS označuje za jednu ze stran s bohatou zkušeností, a vysvětlil, že „vedoucí úloha někoho je morální. Budeme společně vést a společně odpovídat. V poslední době se ukázaly nacionalistické tendence. Nestačí ovšem jenom bít, to málo pomůže, musíme se více scházet.“ Českoslovenští delegáti upozornili, že oslabení vedoucí úlohy KSSS může vést k událostem podobným vývoji v Maďarsku, vyjádřili svou oddanost Moskvě, v závěrečné společné deklaraci se znovu přihlásili k marxisticko-

-leninským zásadám výstavby socialismu a hlavním zájmem všech socialistických

zemí prohlásili jednotu.41

V lednu 1957, kdy Čou En-laj zjišťoval důsledky krize ve východní Evropě, se Československu vyhnul. Už v březnu 1957 ovšem do Číny přijela odkládaná vládní delegace vedená Xxxxxxxx Xxxxxxx, aby podepsala kulturní dohodu, úmluvu o spo- lupráci ve zdravotnictví, a především smlouvu o vzájemném přátelství a spolupráci. Xxxxxx navštívil vedle Pekingu také Šanghaj a Nanking a svých projevů během cest využil ke zdůraznění významu československé pozice v mezinárodních vztazích


40 NA, x. Xxxxxxx Xxxxxxx XX., k. 192, arch. j. 115, Jednání 1. tajemníka ÚV KSČ X. Xxxxxxxxx na ÚV KSSS dne 24.10.1956; tamtéž, arch. j. 116, Beseda členů PB ÚV KSČ s delegací ÚV KSSS vedenou X. Xxxxxxxxx dne 4. 11. 1956 v Praze; XXXXXXXXX, A. (ed.): Vospominanija: Izbrannyje fragmenty. Xxxxxx Xxxxxxxx. Moskva, Vagrius 2007, s. 354–360.

41 NA, Xxxxxxx Xxxxxxx XX., k. 192, arch. j. 119, Zpráva o průběhu jednání delegace ÚV KSČ s delegací ÚV KSSS, s. 15. Program setkání a souvisící korespondence jsou k dispozici tam- též, arch. j. 118; závěrečná Společná československo-sovětská deklarace včetně korekce Kouckého podle sovětského textu tamtéž, arch. j. 122.

a československé pomoci čínské industrializaci. Radoval se nad tím, že stroje vy- robené díky této pomoci čínští dělníci nazývali květy společného přátelství, a hrdě připomněl české propagandistické heslo z roku 1949: „Rudý prapor dnes vlaje od Aše až do Šanghaje!“ Neopomněl zdůraznit, že přátelské společenství socialistických států pod vedením Sovětského svazu usiluje o svobodu a mír, a Číně přisoudil roli majáku svobody a nezávislosti asijských i jiných národů. Když opouštěl Šanghaj, loučil se s ním, podobně jako i v ostatních případech, na letišti vedle regionálních představitelů také místní sovětský generální konzul.42

Čína však pomalu začala úlohu vděčného klienta československé industriální pomoci opouštět. Jestliže ještě v roce 1955 přijímala nabízené výrobky bez výhrad a sama odpovídala exportem surovin, rýže, čaje nebo koření a dále spoluprací v kulturní oblasti (například v roce 1950 věnovala Orientálnímu ústavu základ jeho knihovny, na podzim 1954 zorganizovala zájezd Xxxxxxxxx akademie muzických umění do Číny, po skončení výstavy čínského užitého umění v domě U Hyber- nů v Praze v únoru a březnu 1955 věnovala Československu polovinu exponátů, v roce 1956 uspořádala výstavu o Tibetu, její umělci se účastnili hudebního festivalu Pražské jaro), od roku 1956 její nároky rostly, odmítala podepsat dlouhodobou obchodní smlouvu a od roku 1958 začala hospodářská jednání značně váznout. Projevilo se to složitými rozhovory o Smlouvě o obchodu a plavbě, na neurčito byla odložena také přislíbená návštěva Čou En-laje v Československu, kterou původně plánoval společně s armádní delegací na druhou polovinu roku 1958 v rámci další cesty po východní Evropě. Ačkoliv za oslabením vzájemných kontaktů bylo možné hledat zatím spíše hospodářské nezdary politiky Velkého skoku, českoslovenští diplomaté v Číně se postupně dostávali do izolace, stěžovali si na zhoršený přístup k úřadům a nedostatek informací.43

Příčina tkvěla v rezervovaném československém postoji k narůstajícím čínským

ambicím. Když 30. dubna 1957 politbyro Ústředního výboru KSČ hodnotilo výsledky moskevské zastávky Xxxxxxx Xxxxxxxx cestou z Číny, vyvodilo z ní jako nejdůleži- tější úkol prohlubovat přátelství a vztahy se Sovětským svazem na všech úrovních, všestranně upevňovat semknutost socialistického tábora a podporovat sovětské odzbrojovací úsilí. Na radu Sovětů zvažovalo podání vlastního odzbrojovacího ná- vrhu Valnému shromáždění OSN a chtělo pomáhat nezávislému vývoji asijských a afrických států, především Egypta, Sýrie, Etiopie, Ceylonu, Barmy, Afghánistánu a Indonésie. Zintenzivnilo také své výpady proti západoněmeckému revanšismu. Širokého návštěva Číny, Mongolska a Severní Koreje byla v tomto kontextu pouhým splněním lednové dohody československých a sovětských komunistů o upevňová- ní přátelství mezi národy na základě leninských zásad rovnoprávnosti a bratrské spolupráce. Podobným splněním společné dohody se pak měl stát na květnovém



42 Jednota a síla socialistického tábora je zárukou nových vítězství. In: Rudé právo (25.3.1957),

s. 1 a 3; Československá vládní delegace se vrátila do Pekinu. In: Tamtéž (26.3.1957), s. 1.

43 AMZV ČR, f. TO-T Čína, 1955–1959, k. 2, sl. 3, telegram velvyslance Xxxxxxxx Xxxxxxx z Pekingu z 10.5.1957; tamtéž, telegramy velvyslance Xxxx Xxxxxxxx z Pekingu z 2.4.1958, 5.5.1958, 25.6.1958 a 3.3.1959; tamtéž, sl. 10, Prehľad stykov s ČLR za II. štvrtročie 1957.



Rozesmátý Xxxxxx Xxxxx Xxxxxxx, tehdy předseda prezidia Nejvyššího sovětu SSSR a člen politbyra ÚV KSSS, byl mezi hosty 12. sjezdu KSČ (4.–8. prosince 1962) z devětašedesáti států nejviditelnější zahraniční tváří (foto Národní archiv, fond 1492)



jednání států Rady vzájemné hospodářské pomoci návrh Prahy více koordinovat národní hospodářské plány.44

V polovině července 1957 navštívil Xxxxxx Xxxxxxxx spolu s předsedou rady mi- nistrů SSSR Xxxxxxxxx Xxxxxxxxxx Československo. Zavítali do průmyslových podniků, zemědělských družstev i vědeckých ústavů, debatovali s dělníky i před- staviteli organizací Národní fronty a jednání se svými stranickými partnery využili ke zdůraznění společné oddanosti věci socialismu. Společné závěrečné komuniké konstatovalo, že setkání potvrdilo naprostou jednotu názorů na všechny projedná- vané záležitosti.45 V srpnu 1957 navštívila Moskvu další delegace československých komunistů vedená Xxxxxxxxx Xxxxxxxx, aby s ostatními evropskými socialistickými státy koordinovala politiku vůči Jugoslávii a Albánii.46 Xxx Xx-xxxx sice 29. září přijal československou parlamentní delegaci, podobně intenzivních jednání s ní ale nemohl dosáhnout. Xxxxxx Xxxxxxxxxx, který ji vedl, pouze vyjádřil pochopení pro složitost úkolů čínských komunistů při likvidaci následků koloniálního útis- ku a na Maovo hodnocení vzájemných vztahů jako velmi těsných a přátelských


44 NA, f. 1501, záznam ze 179. schůze politického byra ÚV KSČ 30.4.1957; tamtéž, x. Xxxxxxx Xxxxxxx II., k. 192, arch. j. 125, Záznam o rozhovoru u s. Xxxxxxxxx, Xxxxxxxxx, Xxxxxxxx a x. Xxxxxxx 10.4.1957 (X. Xxxxxx, 12.4.1957).

45 Tamtéž, x. Xxxxxxx Xxxxxxx XX., k. 192, arch. j. 132, Komuniké o pobytu stranické a vládní delegace Sovětského svazu v Československé republice, 17.7.1957.

46 Tamtéž, arch. j. 133, Xxxxxx besedy se x. Xxxxxxxxxx dne 16. srpna 1957 v Moskvě.

odpověděl: „Politické vztahy mezi ČSR, ČLR a SSSR nemohou být lepší, jak to uvedl také x. Xxxxxxxx při návštěvě v ČSR. Po stránce hospodářské mohou být tyto vztahy ještě lepší, ještě užší.“47

Už dříve zmíněná konference komunistických a dělnických stran, která se – pod- tržena úspěchem sovětského Sputniku – konala u příležitosti čtyřicátého výročí říj- nové revoluce v Moskvě, rozpory nevyřešila a přetrvávající odlišné představy o tom, jak by měly být uspořádány vztahy mezi socialistickými státy a jaký má být jejich poměr ke „světovému imperialismu“ i rozvíjejícímu se národněosvobozeneckému hnutí, se promítly do nejednoznačných závěrečných dokumentů. Československo podporovalo sovětskou pozici. Třetího prosince 1957 schválilo politbyro ÚV KSČ rezoluci k moskevským poradám, v níž uvítalo schválení Deklarace představitelů komunistických, dělnických a socialistických stran i Manifestu míru a oba doku- menty prohlásilo za program komunistického hnutí, na obranu míru a za budo- vání socialismu. Podle politbyra měl dvacátý sjezd sovětských komunistů zásluhu na mohutném vzestupu komunismu, k čemuž se českoslovenští politici znovu při- hlásili na poradách představitelů komunistických a dělnických stran zemí RVHP v Moskvě 25. května 1958. Další demonstrací loajality k Moskvě se stal rozbor mezinárodní situace na jedenáctém sjezdu KSČ ve dnech 18. až 21. června 1958. Sjezd vyzdvihl možnost vyloučit válku jako prostředek řešení sporných otázek a vy- jádřil přesvědčení, že imperialistickému nebezpečí lze vhodněji vzdorovat hos- podářským soutěžením zemí dvou světových soustav, neúnavným bojem za mír a mírové soužití. Méně vyvinutým zemím sliboval perspektivu zapojení do spo- lečného využívání zdrojů socialistických států v rámci vzájemné bratrské pomoci, hospodářskou, politickou i kulturní spolupráci. Sovětští komunisté podle sjezdu poskytují koloniálním národům návod, jak cestou nekapitalistického, národně-

-demokratického vývoje odstranit bídu a zaostalost. Existence světové socialistické

soustavy přitom byla podle československých představitelů garancí přechodu moci do rukou dělníků a rolníků bez občanských válek, ve spolupráci s místní národní buržoazií proti kolonizátorům. Primát Moskvy byl na jedenáctém sjezdu KSČ de- monstrován i protokolárně: prezident Xxxxxxx přijal 17. června nejprve sovětskou a teprve poté, o něco chladněji, čínskou delegaci.48 Praha se mimoto z rozhodnutí moskevské konference z listopadu 1957 stala sídlem mezinárodní redakce časopisu Otázky míru a socialismu, který měl publikovat příspěvky jednotlivých ústředních výborů národních komunistických stran a tím dopomáhat k semknutosti socialis- tického společenství a ke tříbení názorů. Ve skutečnosti dávala redakce průchod sovětským zájmům a Číňané ji proto přestali spolufinancovat, nedodávali své pří- spěvky a v květnu 1962 nakonec odmítli podporovat čínskou mutaci časopisu.49


47 AMZV ČR, f. TO-T Čína, 1955–1959, k. 2, sl. 10, Záznam z besedy čs. parlamentní delegace u předsedy ČLR Xxx Xx-xxxxx dne 29. září 1957.

48 Mezinárodní postavení a zahraniční politika ČSSR v období mezi XI. a XII. sjezdem KSČ. Pra- ha, Oddělení propagandy a agitace ÚV KSČ 1962; Zpráva o činnosti ÚV KSČ na XI. sjezdu a současné hlavní úkoly. In: Rudé právo (19.6.1958), Příloha, s. 1–24.

49 NA, x. Xxxxxxx Xxxxxxx XX., k. 89, arch. j. 164, Roztržka KS Číny s ostatními KS (vztahy KS Číny – ostatní KS), Korespondence mezi ÚV KS Číny a redakcí časopisu Otázky míru a socialismu.

Konečně 28. září 1959 přicestoval Xxxxxxx Xxxxxxx na rok odkládanou návštěvu Čínské lidové republiky. V projevu na slavnostním shromáždění k desátému výročí jejího založení hovořil o dlouhodobé tradici soudružské solidarity obou zemí, které učinily věčně živý odkaz Velkého října činorodým základem své revoluční cesty a posílily věc socialismu ve světě. Složil poklonu čínskému industriálnímu úsilí, které pozoroval na brněnských veletrzích, a ocenil význam nesmlouvavého postoje lidové Číny pro rozdrcení „revizionismu“ a „imperialismu“.50 Oslavy však pozname- nala Xxxxxxxxxxx pohrdavá vyjádření o výsledcích čínské politiky Velkého skoku. Když se pak čínská politická elita sešla k navazujícím oslavám desetiletí Společnosti čínsko-sovětského přátelství a zástupce partnerské sovětsko-čínské společnosti spi- sovatel Xxxxxxx Xxxxxxxxxx Xxxxxxxx při té příležitosti oznámil, že Sovětský svaz právě vypustil svou třetí kosmickou raketu, sklidil jen vlažnou reakci. Promítání dokumentárního filmu o Chruščovově zářijové cestě po Spojených státech proběhlo na sovětském zastupitelském úřadě v Pekingu 16. října již bez čínské účasti.51

Pochopitelně čínská reakce na sebe nenechala dlouho čekat. V únoru 1960 ještě

čínský pozorovatel moskevské porady zemí Varšavské smlouvy podpořil Xxxxxxxxx, když kladně hodnotil zmírnění mezinárodního napětí, jehož bylo údajně dosaženo bez ústupků a ve prospěch socialismu. Xxxxxxx Xxxxxxx si pouze poznamenal, že čínský zástupce ostře kritizoval imperialisty, a znejistěn co do přesnosti překladu se podivil rezolutnímu prohlášení, že Čína uzná jen takový plán odzbrojení, na němž se bude sama podílet.52 Klíčové pak bylo zveřejnění čínských výhrad vůči sovětské politice v pamfletu AÉ žije leninismus! v dubnu 1960, krátce po Xxxxxxxxxxx cestě po jihovýchodní Asii.53 Peking využil k otevřenému vyjádření svých představ o smě- řování ke komunismu také dubnové oslavy pátého výročí Bandungské konference, když na konferenci schválené zásady přijal jako základ politiky mírového soužití a vzájemně výhodných obchodních vztahů na jižní polokouli. Kriticky se stavěl k prosazování míru tam, kde se národním hnutím dosud nepovedlo zlomit pouta kolonialismu, a odmítal Xxxxxxxxxxx revize sovětské ideologie, které podle něj způsobily, že válečnou iniciativu drží imperialisté. Podle této interpretace mezi- národních vztahů měl třetí svět pod vedením Číny vést společný boj proti světu supervelmocí i světu rozvinutých západních států a Peking se nabízel, že tento boj zaštítí vlastním revolučním modelem. Podobné teze zazněly také na pekingském


50 AMZV ČR, f. TO-T Čína, 1955–1959, k. 2, sl. 2, Podklady k cestě a korespondence mezi

X. Xxxxxxxx a Xxx Xx-xxxxxx; Projev Xxxxxxxx Xxxxxxxxx z 28.9.1959. In: XXXXX, Xxx- xxx (ed.): Dokumenty československé zahraniční politiky: 1945–1960. Praha, Státní naklada- telství politické literatury 1960, s. 347 n.

51 AMZV ČR, f. TO-T Čína, 1955–1959, k. 2, sl. 10, záznam z 5.10.1959; tamtéž, Záznam o pro- mítání filmů na ZÚ SSSR dne 16.10.1959, 17.10.1959.

52 Xxx XXXXXX, Xxxxxx – XXXXX, Xxxx: Studená válka 1954–1964: Sovětské dokumenty v čes- kých archivech. Brno, Doplněk 2000, s. 137–139.

53 Xxxxxxxx navštívil mezi 11. únorem a 5. březnem 1960 Afghánistán, Barmu i Indii a Indo- nésii, s nimiž tehdy měla Čína konfliktní vztahy (viz tamtéž, s. 158–160). Srv. XXXXXXXX, Xxxxx: Čína ve XX. století, sv. 2. Olomouc, Univerzita Palackého 2003, s. 70 n.

zasedání Světové odborové federace v červnu 1960.54 Praha se naproti tomu domní- vala, že Peking ignoruje mínění většiny ostatních komunistických stran, v domácí politice pěstuje podivné studium marxismu-leninismu jen prostřednictvím spisů Xxx Xx-xxxxx a podceňuje zákonitosti socialistického vývoje ekonomiky i důležitost takzvané hmotné zainteresovanosti pracujících. V zahraniční politice pak podle československých komunistů rozbíjí jednotu socialistického společenství, ztěžuje jeho úspěch a přiklání se na stranu soudobého levičáctví. Československý velvy- slanec v Pekingu nelibě nesl také stažení sovětských učebnic politické ekonomie z čínských škol.55

Sověti se pokusili pod záminkou sestřelení amerického špionážního letadla U2 nad svým územím svolat poradu komunistických stran o mezinárodních záležitostech během červnového sjezdu rumunských komunistů v Bukurešti. Po čínských výhra- dách k návrhu programu, narychlo rozeslanému z Moskvy, však museli rezignovat na úmysl prosadit podpis závazného závěrečného dokumentu. Číňané žádali čas k prostudování toho, co bude v Bukurešti řečeno, a souhlasili pouze s diskusí.56 K nepříjemnému překvapení Pekingu však sovětský materiál distribuovaný během sjezdu rumunských komunistů nepranýřoval americký imperialismus, ale zveřej- ňoval zatím obtížně skrývaný spor s vedením čínských komunistů. Ti se zmohli pouze na dodatečnou reakci, jejich dopisy adresované ostatním komunistickým stranám však sovětští spojenci v Evropě nebrali vážně a společně se snažili Číňany přimět k respektu vůči Kremlu. Nakonec se rozhodli záležitost postoupit jednání nové světové konference komunistických a dělnických stran. V polovině červen- ce 1960 pak Xxxxxxxx odvolal sovětské experty z Číny a překvapení českoslovenští specialisté je pomalu následovali. Lektor českého jazyka a literatury v Pekingu Xxx Xxxxx si do Prahy posteskl, že situace je nepřehledná a jeho práce je po odchodu sovětských odborníků z ústavu znemožňována. Stěžoval si na zahlcení studentů mimoškolními aktivitami a na změnu názorů prezentovaných ve výuce o českoslo- venské minulosti a současnosti, která vyústila v zákaz dosavadních učebnic. Cítil se sledován a žádal o instrukce.57

Počátkem srpna 1960 sovětské vedení vyzvalo československé soudruhy, aby

do Moskvy vyslali svého zástupce do přípravné komise konference, kterou Mos- kva současně navrhovala spojit s oslavami třiačtyřicátého výročí „Velkého října“. Xxxxxxx Xxxxxxx a Xxxxxxxx Xxxxxx souhlasili, připravili seznam možných delegátů


54 Viz ALDEN, Chris – XXXXX, Xxx Xxxxxxxx: History and Identity in the Construction of China’s Africa Policy. In: Review of African Political Economy, č. 115 (2008), s. 47–52.

55 AMZV ČR, x. Xxxxxx kolegia ministra, kn. 53, záznam porady z 15.9.1960, bod Současná politická situace v Čínské lidové republice a československo-čínské styky.

56 NA, x. Xxxxxxx Xxxxxxx XX, k. 53, arch. j. 37, Dopisy ÚV KSSS a ÚV KSČ k otázce svolání mezinárodní porady komunistických a dělnických stran a možnosti výměny názorů během sjezdu RSDS 2.–7.6.1960.

57 Tamtéž, f. 1501, k. 279, arch. j. 362, záznam ze zasedání politického byra 25.9.1960, bod k informaci – Xxx Xxxxx, Zpráva lektora českého jazyka a literatury na Vysoké škole cizích jazyků v Pekingu.



Čínské delegaci na 12. sjezdu KSČ v prosinci 1962 v čele s vedoucím oddělení mezinárodní spolupráce Ústředního výboru Komunistic- ké strany Xxxx Xx Siu-čchuanem se dostalo na Hlavním nádraží v Praze pouze formálního oficiálního přivítání na nižší stranické úrovni (foto Národní archiv, fond 1492)



a společně ho předložili politbyru ÚV KSČ.58 Již 27. září přijal Xxxxxxxx v čele československého přípravného výboru tajemník Ústředního výboru KSSS Xxxxxxx Xxxxxx, informoval ho o předcházejících sovětsko-čínských rozhovorech, z nichž vyplynula neústupnost Pekingu, a seznámil ho s hlavním podkladovým materiá- lem pro jednání i se svým dalším postupem. Koucký souhlasil (podle svých slov byl také odpůrcem ideologického dogmatismu) a přislíbil Xxxxxxxxx, že pomůže ovlivnit názory dalších delegací v sovětský prospěch. V tomto duchu se pak odvíjela práce redakční komise až do zahájení samotné konference v listopadu 1960. Na ní Xxxxxx zaútočil na čínského delegáta Xxxx Xxxx-pchinga, když červnové zasedání Světové odborové federace v Pekingu označil za příklad čínské eskalace sporů. V tomto postoji ho podpořili delegáti dalších stran; Maďaři například připomněli hodnocení z bukurešťské schůzky, podle kterého čínská revoluce se stala největší


58 Xxxxxx, x. Xxxxxxx Xxxxxxx II., k. 53, arch. j. 43, Korespondence ÚV KSČ a ÚV KSSS, usne- sení PB ÚV KSČ o přípravě a svolání porady, složení delegace.

událostí od „Velkého října“ a čínský lid byl hrdinný, avšak Komunistická strana Číny se dopouštěla chyb, které musí uznat a napravit. Po svém návratu Xxxxxxxx Xxxxxx předložil 26. října zprávu o průběhu jednání pražskému politbyru a o pět dní později si Xxxxxxx nechal schválit návrh řeči, s níž se do Moskvy chystal sám. Šlo mu zejména o to, aby konflikt s Pekingem nevyzníval jako sovětsko-čínský spor, ale jako čínský střet s celým mezinárodním komunistickým hnutím.59

V Georgijevském sále Kremlu zahájil Xxxxxx Xxxxxxxx jednání konference 10. lis- topadu 1960 konstatováním, že se poměr sil socialismu a kapitalismu za poslední tři léta značně změnil ve prospěch prvního společenského systému a že vznikly nové příležitosti a problémy, které pokládá za účelné prodiskutovat, aby mohly být stanoveny aktuální úkoly světového komunistického, dělnického a národně- osvobozeneckého boje. Jeho řeči všichni vestoje aplaudovali, jen čínská a albánská delegace se takových projevů zdržely. Když po dvanácti dnech dozněly hlavní pro- jevy všech sedmdesáti osmi delegací, tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Číny Teng Siao-pching se navzdory zvyklostem znovu přihlásil o slovo, aby se ještě pokusil vysvětlit, že přijetí špatného názoru většinou nemůže Čínu přimět k opuštění jejího správného menšinového stanoviska. Po doporučení Xxxxxxxxx, že

„je lepší, když se nemoc projeví, neboť pak je snazší ji vyléčit“, mu bylo dovoleno následující den vystoupit, přestože zástupci třiadvaceti zúčastněných stran ihned protestovali proti nekonstruktivnímu čínskému setrvávání na vlastních chybách, hrozícímu vyústit v rozkol celé konference. Znovu pak zasedla redakční komise, aby upravila text plánovaného společného prohlášení z konference. Šlo o hodnocení role národní buržoazie, vztahu dělníků a rolníků k boji za nezávislý stát, o takzvaný kult osobnosti a kritiku Jugoslávie nebo také o problém podstaty imperialismu, který podle názoru Číňanů nemohl změnit svou podstatu, odzbrojit se a stát se mírumilovným. Sporné záležitosti byly delegovány k řešení subkomisi redakční komise, která definitivně rozhodla teprve po dvoustranném jednání sovětských a čínských komunistů. V prvním prosincovém dni přednesl Xxxxxxxx svůj závěrečný konferenční projev a všechny zúčastněné strany podepsaly společné prohlášení.60 Podle Xxxxxxxx však Číňané dál usilovali o revizi, akcentovali nadměrně některé části prohlášení, aby zamlčeli jiné, nevyvodili závěry z kritiky vznesené na mos- kevských poradách, a dokonce artikulovali svou připravenost usilovat o změny


59 Xxxxxx, arch. j. 44, záznam z přijetí Xxxxxxxxx Xxxxxxxx u Xxxxxxxx Xxxxxxx 27.9.1960; tamtéž, arch. j. 45, Zpráva o průběhu práce redakční komise; tamtéž, arch. j. 141, Čína: Dvoustranná jednání mezi delegacemi KSSS a KS Číny ve dnech 17.–22.9.1960; xxxxxx,

f. 1501, k. 280, arch. j. 363, záznam ze zasedání politického byra 25.10.1960, bod 17 – Po- rada bratrských komunistických a dělnických stran v Moskvě; tamtéž, k. 281, arch. j. 364, záznam ze zasedání politického byra 31.10.1960, bod 22 – Návrh projevu soudruha Antoní- na Novotného na listopadových poradách v Moskvě.

60 Tamtéž, f. 1501, sv. 285, arch. j. 367, záznam ze zasedání politického byra 21.11.1960, bod 20 – Některé materiály z porady bratrských komunistických a dělnických stran předlo- žené politbyru ÚV KSČ X. Xxxxxxxx.

státní hranice své země.61 Koucký zaznamenal také nadstandardní vztahy Čínské lidové republiky k Albánii, Severní Koreji a Vietnamu a odsoudil je jako údajnou odměnu za jejich solidaritu s čínskou linií v Moskvě, proti které je i nadále třeba vybojovávat pravý výklad prohlášení.62


Závěrem


Ze střetu světa kapitalismu a světa sovětského socialismu se Xxxxx Čína pokusila vystoupit jako nejvlivnější mocnost třetího světa – světa budoucnosti, který měl podle Pekingu s těmi předchozími společného jen málo ve své minulosti. Těm, kdo byli připraveni se k němu přidat, slibovala rovnoprávnost a vzájemně výhodnou spolupráci v boji proti imperialismu ve všech podobách. Chruščovův chráněnec An- xxxxx Xxxxxxx se tváří v tvář narůstajícím ekonomickým potížím své země přidržel střízlivější zahraničněpolitické koncepce. Akcent radikálního čínského partnera na perspektivu podpory občanských válek v rozpadajícím se koloniálním světě ho nemohl oslovit, protože vnitřní potřeby systému, s nímž byl svou kariérou svázán, nemohl pozitivně ovlivnit. Chruščov naproti tomu nabízel přehlednou hierarchii, tradiční lenní přátelství, zázemí sovětského trhu i surovin a po letech válek a vnitř- ního teroru sliboval stabilitu a mír. A pokud jde o státy, které se mohly stát součástí Maova třetího světa, tak revoluční Kuba, v očích levicových radikálů nový živoucí důkaz nadcházejícího historicky nevyhnutelného pádu imperialismu, se v roce 1960 po Xxxxxxxx červencové návštěvě v Sovětském svazu přihlásila ústy svého delegáta Xxxxxxx Xxxxxxxxxxx na uvedené listopadové konferenci k Moskvě. To bylo pro československé komunisty novým potvrzením správnosti sovětského postupu.

Když Xxxxxx Xxxxxxxx 1. června 1961 poblíž Bratislavy diskutoval s vedením

KSČ, mezinárodněpolitické záležitosti hodnotil podstatně méně optimisticky než na počátku roku 1960. Xxxxxxxx vstřícnou atmosférou prohlásil, že s americkým prezidentem Xxxxxx Xxxxxxxxxxxx Xxxxxxxx se těžko shodne, a vyjádřil obavy o možnost uspokojivého řešení německé otázky. Obával se také důsledků rychlého úspěchu laoské revoluce, který komplikoval sovětskou politiku vůči neutrálním asijským státům. Neuspokojivý stav vztahů Moskvy s Tiranou a Pekingem ho vedl k tomu, aby přehodnotil svůj přístup k nacionalismu, a k odhodlání nepodceňovat napříště rozpory, které z něj plynou v socialistickém bloku. Další zahraničněpolitic- ké kroky chtěl podnikat teprve po projednání na dvaadvacátém sjezdu sovětských


61 První incident na sovětsko-čínské hranici byl zaznamenán v červnu 1960. Blíže viz KIRE- JEV, G. V.: Rossija i Kitaj: Něizvestnyje stranicy pograničnych peregovorov. Moskva, ROSSPEN 2006, s. 56–82.

62 NA, f. 1501, k. 281, arch. j. 364, záznam ze zasedání politického byra 31.10.1960, bod 23 –

X. Xxxxxx: Návrh dopisu ÚV KSČ Ústřednímu výboru KS Číny; tamtéž, k. 300, arch. j. 384/8, záznam ze zasedání politického byra 21.3.1961, Usnesení o zprávě X. Xxxxxxxx Vývoj situa- ce v Čínské lidové republice po moskevských poradách.

komunistů. Ten pak v říjnu 1962 přinesl rozhodující rozvrat sovětsko-čínských vztahů.63

Od moskevské porady v roce 1960 sledovaly československo-čínské vztahy padající úroveň vztahů sovětsko-čínských. Problémy se okamžitě dotkly citlivé hospodářské spolupráce Československa s Čínou, Xxxxxxx však dokázal v červen- ci 1961 přimět Xxxxxxxxx, aby za československou podporu zaplatil převzetím části čínských zakázek.64 Když si později Číňané stěžovali na kritická slova premiéra Xxxxxxx Xxxxxxxx, která pronesl na dvaadvacátém sjezdu sovětských komunistů v říjnu 1961, považovalo to vedení KSČ za nepříjemné, jeho názory však nijak nemírnilo.65 Tlumilo sice vypjaté prosovětské projevy tajemníka Ústředního výbo- ru KSČ pro mezinárodní vztahy Xxxxxxxxx Xxxxxxxx, vyzývalo ho ke klidnějšímu a uvážlivému tónu, všestranně však preferovalo právě sovětského „osvoboditele“ a v chápání čínské politiky užívalo jeho optiku. Z dokumentů vedení Komunistic- ké strany Československa uložených v Národním archivu a z materiálů Archivu Ministerstva zahraničních věcí ČR vyplývá, že tak činilo od počátku svých vztahů s čínskými komunisty. Pro československou pozici v sovětsko-čínské roztržce pak jako rozhodující faktor vystupuje schopnost Moskvy prosadit do nejvyšší stranické a po smrti prezidenta Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxx i státní funkce Xxxxxxxx Xxxxxxxxx, který její autoritu v mezinárodním komunistickém hnutí zásadně podpořil již při moskevském jednání s Chruščovem v lednu 1957. Zvýšená vstřícnost sovětských komunistů k Československu, pozornost k jeho hospodářským potřebám a podíl, který ve společné zahraničněpolitické strategii Praze v následujícím období nabí- zeli, utvrdila československé komunisty v jejich dlouhodobě udržované loajalitě.66


63 Xxx XXXX, Xxxx: The Quarelling Brothers: New Chinese Archives and Reappraisal of the Sino-

-Soviet Split 1959–1962. (Could War International History Project, pracovní materiál č. 49 [online].) Washington D.C., Xxxxxxx Xxxxxx International Center for scholars [cit. 2013-

-09-01]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxx.xxx/xxxxxxxxxxx/xxx-xxxxxxxxxxx-xxxxxxxx-

-new-chinese-archives-and-reappraisal-the-sino-soviet-split-1959; srv. NA, f. 1537 (Mezi- národní oddělení ÚV KSČ – původní označení fondu 100/3 AÚV KSČ), k. 31, arch. j. 131, Záznam projevu vedoucího delegace KS Číny Čou En-laje na XXII. sjezdu KSSS; tamtéž, Po- stoj čínského tisku k XXII. sjezdu KSSS.

64 NA, x. Xxxxxxx Xxxxxxx XX., k. 204, arch. j. 342, Investiční zařízení odmítnuté ČLR, určené k prodeji SSSR; tamtéž, f. 1501, k. 321, arch. j. 408/4, záznam ze zasedání politického byra 12.9.1961, Usnesení o Zprávě o hospodářských jednáních v Moskvě ve dnech 27.7.–10.8.1961.

65 Tamtéž, f. 1501, k. 285, arch. j. 367, záznam ze zasedání politického byra 22.11.1960, bod 20 – Závěrečná zpráva o poradě představitelů komunistických a dělnických stran v listopadu 1960; tamtéž, x. Xxxxxxx Xxxxxxx II., k. 86, arch. j. 144, Názory vojenského přidělence ČLR v Západním Berlíně na situaci v Albánii a XXII. sjezd KSSS; xxxxxx, k. 89, arch. j. 164, Roztržka KS Číny s ostatními KS (vztahy KS Číny – KSSS).

66 Že nešlo jen o rétoricky významné československé výpady proti západoněmeckému re- vanšismu v souvislosti s vyzbrojením SRN a jejím obranným příspěvkem do NATO, doložil ministr zahraničí Xxxxxx Xxxxx svým jediným mezinárodně skutečně významným doku- mentem, který v září 1962 prosadil na Valném shromáždění OSN jako Deklaraci zásad mí- rového soužití (viz tamtéž, f. 1537, k. 32, arch. j. 135, Zpráva o uplatnění zásad usnesení politbyra ÚV KSČ z 21.3.1961 v československo-čínských vztazích, 10.1.1962).



Ve veřejnosti náhlý rozpad dříve propagovaného československo-čínského přátelství rezonoval ještě koncem šedesátých let. Svědčí o tom kreslený vtip Xxxx Xxxxxxxx na obálce humoristického časopisu Dikobraz z 11. března 1969

Document Metadata

Filed: July 13th, 2020