SMLOUVA

SMLOUVA

Smlouva (někdy též kontrakt, dohoda nebo konvence) je dvoustranné či vícestranné právní jednání spočívající ve vzájemných a obsahově shodných projevech vůle smluvních stran směřujících ke vzniku, změně či zániku práv a povinností, které právní předpisy s takovými projevy vůle spojují. Smlouvou tak mezi nimi vznikne závazek k určitému plnění. Smlouva je jeden ze základních pilířů soukromého práva, obzvláště práva civilního.

České soukromé právo

Smlouvy lze považovat za základní institucionální pilíř v českém soukromém právu, ale vyskytují se i v právu veřejném.[1] Týkají se soukromoprávních závazků a upravuje je obecně občanský zákoník

Zákoník práce pak upravuje veškeré smlouvy týkající se závislé práce.

Smlouvy do konce roku 2013 upravoval také obchodní zákoník, který odlišně upravoval některá ustanovení v oblasti obchodně-právních vztahů a který byl také v oblasti smluv nahrazen novým občanským zákoníkem. V terminologii občanského zákoníku pak obecně platí, že zatímco smlouvou se závazek zřizuje, dohodou se už existující závazek mění či ruší.

Smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.[3] Smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah, přičemž v mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.[4][5] Zvláštní pravidla ve prospěch slabší strany nicméně platí pro spotřebitelské a tzv. adhezní smlouvy. Strany se mohou prostřednictvím smlouvy o smlouvě budoucí dohodnout i na tom, že teprve v budoucnu mezi sebou uzavřou určitou smlouvu.

Proces vzniku smlouvy

Právní úprava občanského zákoníku z roku 1964 zásadně vycházela z podoby po tzv. velké novele z roku 1991, kde byl do textu zákona zapracován model z Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. Dříve byla kontrakce vnímána z velké části jako kogentní a byla založena striktně na návaznosti dvou jednostranných jednáních v podobě nabídky a přijetí. Přijetí se muselo shodovat bez jakýchkoliv změn s nabídkou a obecně byly odmítány veřejné nabídky na uzavření smlouvy.[6]

Dle současné právní úpravy je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah, tedy v okamžiku, kdy o tomto obsahu dojde mezi smluvními stranami ke konsensu. Obecně platí, že smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. Neboť je nutné rozlišovat okamžiky, kdy účinnosti nabývá akceptace a kdy účinnosti nabývá celá smlouva. Zvláštními způsoby uzavření smlouvy jsou příklep v dražbě,

[7] přijetí nabídky ve veřejné soutěži[8] a přijetí veřejné nabídky.[9]

Návrh na uzavření smlouvy

K uzavření smlouvy dojde tehdy, kdy dostatečně určitý návrh (oferta) je druhou stranou včasně přijat (akceptace). Z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.[10] Právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.[11]

Podstatné náležitosti smlouvy

Podstatnými náležitostmi jsou takové obsahové prvky, které musí být dohodnuty, aby smlouva vznikla. Charakterizují daný smluvní typ, tj. náležitosti, které u jednotlivých smluvních typů upravených občanským zákoníkem vyplývají ze základního vymezení smluvního typu. Například podstatnými náležitostmi smlouvy o dílo je vymezení díla, které se zhotovitel zavazuje pro objednatele zhotovit, jakož i určení ceny, kterou se objednatel zavazuje za dílo zaplatit. Občanský zákoník umožňuje uzavření i jiných smluv, než těch, které jsou upraveny jako smluvní typ; v takovém případě je potřeba, aby nabídka vymezila to, co má být obsahem zamýšleného právního vztahu, aby i taková nabídka mohla být přijata.[12]

Smlouva je uzavřena i v případě, kdy ve smlouvě nebyly ujednány náležitosti, jež měly být ujednány; i přesto se hledí na projev jejich vůle jako na uzavřenou smlouvu a zvláště lze-li s přihlédnutím k jejich následnému chování, rozumně předpokládat, že by smlouvu uzavřely i bez ujednání této náležitosti. Dala-li však některá ze stran již při uzavírání smlouvy najevo, že dosažení shody o určité náležitosti je předpokladem uzavření smlouvy, má se za to, že smlouva uzavřena nebyla; tehdy ujednání o ostatních náležitostech strany nezavazuje, ani byl-li o nich vyhotoven zápis.[13]

Nepodstatné náležitosti smlouvy

Určení nepodstatných náležitostí smlouvy je vždy závislé na konkrétních okolnostech případu.[14] Důvodová zpráva občanskému zákoníku udává k tomuto jako příklad situace, kdy navrhovatel požaduje určité množství zboží a příjemce je potvrzuje a doplňuje údaje o balení jednotkových kusů zboží, nebo případ kdy je vyjádřen souhlas s cenou a doplněno, že bude placeno v hotovosti. Je vždy na navrhovateli, aby určil, zda trvá na bezvýhradném přijetí nabídky a toto je v nabídce uvedeno tak, aby to nevzbuzovalo pochybnosti.[15]

Přijetí nabídky

Navrhovatel (oferent) nabídkou vymezuje obsah smlouvy a ta je uzavřena vyjádřením souhlasu s tímto obsahem osobou, jíž je nabídka určena (oblát), tj. přijetím nabídky.[16] Jak nabídka, tak přijetí jsou

adresovaným právním jednáním, proto nabídka nemůže být přijata někým jiným. Adresát ji přijme, projeví-li s ní včas navrhovateli souhlas (stane se akceptantem). Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

[17] Přijetím nabídky tedy dochází ke shodě o obsahu smlouvy, k vyjádření souhlasné vůle stran zřídit mezi

sebou závazek, a tím ke vzniku (uzavření) smlouvy.[18] Nabídka učiněná ústně musí být přijata bezodkladně, ledaže něco jiného plyne z jejího obsahu nebo z okolností, za nichž se stala. To platí i tehdy, byla-li přítomné osobě předložena nabídka učiněná v písemné formě.[19]

Dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod. Strana, která jedná nepoctivě, nahradí v rámci tzv. předsmluvní odpovědnosti druhé straně škodu, nanejvýš však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.[20]

Obchodní podmínky

Část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Odkáží-li strany v nabídce i v přijetí nabídky na obchodní podmínky, které si odporují, je smlouva přesto uzavřena s obsahem určeným v tom rozsahu, v jakém obchodní podmínky nejsou v rozporu; to platí i v případě, že to obchodní podmínky vylučují. Vyloučí-li to některá ze stran nejpozději bez zbytečného odkladu po výměně projevů vůle, smlouva uzavřena není.[21]

Smluvní typy

V důsledku historického vývoje se vytvořily typy smluv, které standardně a vyváženě upravují práva a povinnosti smluvních stran. Vzhledem k jejich typizovanému obsahu i označení se nazývají pojmenované smlouvy. Obsaženy jsou v občanském zákoníku a v dalších zvláštních zákonech (například v zákoníku práce). Přesto je díky smluvní svobodě možné uzavřít i smlouvu, která není v zákoně výslovně upravena a nepatří mezi standardní smluvní typy. Takováto smlouva se nazývá smlouva nepojmenovaná (inominátní, atypická) a nesmí odporovat obsahu či účelu zákona.[22]

V praxi se lze nejčastěji setkat s těmito smluvními typy, které se v občanském zákoníku řadí do části čtvrté, relativních majetkových práv:[23]

• Kupní smlouva – prodávající za dohodnutou kupní cenu odevzdá určitou věc kupujícímu.

• Směnná smlouva – obdoba kupní smlouvy, kde ale protihodnotou za získanou věc je jiná věc.

• Darovací smlouva – dárce něco bezplatně přenechá nebo slíbí přenechat obdarovanému.

• Smlouva o výpůjčce – vypůjčitel bezplatně přenechá půjčiteli určitou věc k dočasnému užívání.

• Smlouva o zápůjčce – zapůjčitel dočasně přenechá vydlužiteli zastupitelnou věc, zejména peníze.

• Nájemní smlouva – pronajímatel přenechá za nájemné na dohodnutou dobu nájemci do užívání určitou věc, např. byt.

• Pojistná smlouva – pojistitel za pravidelně odváděné pojistné poskytne v případě vzniku nahodilé události pojistníkovi dohodnuté finanční plnění.

Mezi další smluvní typy upravené občanským zákoníkem patří např. tyto:

• Smlouva o dílo – zhotovitel na svůj náklad a nebezpečí zhotoví, upraví, opraví nebo udržuje pro objednatele určitou věc.

• Pachtovní smlouva – propachtovatel přenechá pachtýři za pachtovné nebo část výnosu určitou věc, např. zemědělský pozemek, k dočasnému užívání.

• Licenční smlouva – nabyvatel získá od poskytovatele oprávnění k výkonu práva jeho duševního vlastnictví.

• Smlouva o úvěru – úvěrující poskytne úvěrovanému finanční prostředky do určité částky a ten mu je později vrátí i spolu s úrokem.

• Smlouva o účtu – dohoda o vedení bankovního účtu pro jeho majitele v určité měně.

• Smlouva o úschově – schovatel převezme od složitele movitou věc do úschovy.

• Příkazní smlouva – příkazník osobně obstará pro příkazníka nějakou záležitost.

• Zprostředkovatelská smlouva – zprostředkovatel za provizi zprostředkuje pro zájemce uzavření nějaké jiné smlouvy.

• Komisionářská smlouva – komisionář pro komitenta obstará nějakou záležitost, zejména prodá jeho věc.

• Smlouva o obchodním zastoupení – podnikatel jako obchodní zástupce uzavírá pro zastoupeného obchody..

• Zasílatelská smlouva – zasílatel dopraví zásilku příkazce na určené místo.

• Smlouva o přepravě – dopravce přepraví cestujícího nebo jeho věc na určené místo.

• Smlouva o zájezdu – pořadatel realizuje pro zákazníka cestovní zájezd.

• Smlouva o ubytování – ubytovatel poskytne objednateli přechodné ubytování.

• Smlouva o důchodu – plátce bude příjemci platit pravidelné peněžní dávky.

• Smlouva o výměnku – vlastník nemovitosti ji za budoucí zaopatření převede na jinou osobu.

Zákoník práce zvláště upravuje následující smluvní typy:

• Pracovní smlouva – upravuje pracovní poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

• Dohoda o pracovní činnosti mimo pracovní poměr.

• Dohoda o provedení práce mimo pracovní poměr.

Reference

1 ↑ XXXXXX, Xxx. Institucionální pilíře soukromého práva. Praha: C. H. Xxxx, 2007. ISBN 9788071793793. S. 119.

2 ↑ Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „o. z.“). [cit. 2016-05-22]. Dostupné online.

3 ↑ § 1724 odst. 1 o. z.

4 ↑ § 1725 o. z.

5 ↑ XXXXXXX, Xxxxx; XXXXXXXX, Xxxx; XXXX, Xxxxx. Základy závazkového práva 1. díl. Praha: Leges, 2016. ISBN 978-80-7502-124-3. S. 62.

6 ↑ XXXXXXX, Xxxxx; XXXXXXXX, Xxxx; XXXX, Xxxxx. Základy závazkového práva 1. díl. Praha: Leges, 2016. ISBN 978-80-7502-124-3. S. 64.

7 ↑ § 1771 o. z.

8 ↑ § 1778 o. z.

9 ↑ § 1782 o. z.

10 ↑ § 1731 o. z.

11 ↑ § 1732 odst. 1 o. z.

12 ↑ BÁNYAIOVÁ, Xxxxx. Závazky v oblasti výstavby a nové civilní právo. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2016. ISBN 978-80-7552-057-9. S. 6.

13 ↑ § 1726 o. z.

14 ↑ § 1740 odst. 3 o. z.

15 ↑ BÁNYAIOVÁ, Xxxxx. Závazky v oblasti výstavby a nové civilní právo. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2016. ISBN 978-80-7552-057-9. S. 7.

16 ↑ § 1740 o. z.

17 ↑ § 1740 odst. 1 o. z.

18 ↑ BÁNYAIOVÁ, Xxxxx. Závazky v oblasti výstavby a nové civilní právo. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2016. ISBN 978-80-7552-057-9. S. 7.

19 ↑ § 1734 o. z.

20 ↑ § 1729 o. z.

21 ↑ § 1751 o. z.

22 ↑ § 1746 odst. 2 o. z. 23 ↑ § 2055–2883 o. z.

24 ↑ XXXXXX, Xxxxxx. Xxxxxxx, pakty, dohody. Slovník mezinárodně politických a diplomatických aktů. Praha: Epocha, 2002. 162 s. ISBN 80-86328-05-8.

25 ↑ XXXXXXXXXXX, Xxxxxxx, a kol. Právo světové obchodní organizace a další kapitoly z mezinárodního práva. Brno: Masarykova universita, 2010. ISBN 978-80-210-5154-6. S. 26.