Zadavatel v souladu s ustanovením § 84 odst. 2 písm. d) a e) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“ nebo „zákon“) rozhodl t a k t o: zadávací řízení veřejné zakázky s názvem „Datový sklad Finanční...

Příloha – Odůvodnění zrušení zadávacího řízení

Zadavatel v souladu s ustanovením § 84 odst. 2 písm. d) a e) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“ nebo „zákon“) rozhodl

t a k t o:

zadávací řízení

veřejné zakázky s názvem

„Datový sklad Finanční správy České republiky“,

evidenční číslo VZ 639568,

se

r u š í.

O d ů v o d n ě n í:

1. Dosavadní průběh zadávacího řízení veřejné zakázky

Předmětná veřejná zakázka zadavatele je zadávána v jednacím řízení s uveřejněním podle § 21 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 29 ZVZ, jež bylo zahájeno dne 31. 5. 2016.

Do zadávacího řízení byly podány celkem 3 nabídky, které byly posouzeny a dále i předběžně hodnoceny. Na základě tohoto předběžného hodnocení po podání nabídek byla (předběžně) vybrána jako nejvhodnější nabídka uchazeče Teradata Česká republika, spol. s r.o., IČO 485 35 877, se sídlem Na strži 1702/65, 140 00 Praha 4 – Nusle (dále jen „Teradata“), jako druhá v pořadí se umístila nabídka uchazeče IBM Česká republika, spol. s r.o., IČO 148 90 992, se sídlem V parku 2294/4, 148 00 Praha 4 – Chodov (dále jen „IBM“) a jako třetí v pořadí se umístila nabídka uchazeče ADASTRA, s. r. o, IČO 26202981, se sídlem Benešovská 1926/8, 101 00 Praha 10. Zadavatelem jmenovaná komise pro posouzení a hodnocení nabídek přitom neshledala ani jednu z podaných nabídek jako nepřijatelnou podle § 22 odst. 1 písm. d) ZVZ, přičemž dále konstatovala, že ve vztahu k předmětu zakázky neobsahují nabídky mimořádně nízké nabídkové ceny ve smyslu § 77 odst. 1 ZVZ.

Jednání s uchazeči probíhalo v několika fázích, přičemž ve třetí fázi jednání bylo všem uchazečům umožněno nabídnout novou nabídkovou cenu. Za základní hodnotící kritérium pro zadání veřejné zakázky byla zvolena ekonomická výhodnost nabídky, přičemž za tímto účelem zadavatel stanovil 2 dílčí hodnotící kritéria, a to „Technické požadavky“ s váhou 50 % a „Nabídkovou cenu“ s váhou rovněž 50 %.

Zadavatel provedl s uchazeči o veřejnou zakázku tři jednání o nabídkách, a to ve dnech 20. 6. 2017, 27. 6. 2017 a 3. 7. 2017, přičemž výsledky hodnocení nabídek byly vždy následně zaznamenány v protokolech o konečném výsledku hodnocení ze dne 22. 6. 2017, 27. 6. 2017 a 3. 7. 2017.

Na základě výsledku jednání s uchazeči a po provedeném konečném hodnocení nabídek zadavatel rozhodl o výběru nabídky uchazeče IBM.

Dne 25. 7. 2017 zadavatel obdržel námitky společnosti Teradata ze dne 21. 7. 2017 proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky, kterým zadavatel v rozhodnutí o námitkách vyhověl a přistoupil rozhodnutím ze dne 9. 8. 2017 k přijetí nápravného opatření ve smyslu § 111 odst. 6 ZVZ, jímž zrušil rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky ze dne 11. 7. 2017, oznámení o výběru nejvhodnější nabídky ze dne 11. 7. 2017, protokoly o jednání o nabídce ze dne 20. 6. 2017, 27. 6. 2017 a 3. 7. 2017 a pozvánku na 1. jednání o nabídce (dále jen „rozhodnutí o přijetí nápravného opatření“).

Dne 23. 8. 2017 obdržel zadavatel námitky společnosti IBM proti rozhodnutí o přijetí nápravného opatření, kterým zadavatel rozhodnutím o námitkách ze dne 1. 9. 2017 nevyhověl. V návaznosti na tuto skutečnost podala společnost IBM dne 11. 9. 2017 u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh na přezkoumání úkonů zadavatele, kterým požadovala buď zrušení rozhodnutí o přijetí nápravného opatření a na něj navazujících úkonů zadavatele, nebo aby Úřad zadávací řízení zrušil, a to v důsledku namítané neopakovatelnosti jednání o nabídkách.

2. Správní řízení před Úřadem

V rámci správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele vydal Úřad dne 15. 11. 2017 rozhodnutí č. x. XXXX-S0367/2017/VZ-33595/2017/533/HKu (dále jen „rozhodnutí“), kterým ve výroku I. rozhodl o tom, že zadavatel v rozporu s postupem stanoveným § 111 odst. 6 ZVZ a v rozporu se zásadami zákona stanovenými v § 6 odst. 1 ZVZ nedostatečně a netransparentně konkretizoval úkon, kterým porušil zákon a rozhodnutí o přijetí nápravného opatření neobsahuje transparentní a přezkoumatelné odůvodnění přijetí nápravného opatření, přičemž takový postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.

Výroky napadeného rozhodnutí Úřad odůvodnil tím, že podrobně rozebral odůvodnění rozhodnutí o přijetí nápravného opatření, přičemž z něj a z ostatních okolností veřejné zakázky dovodil, že dané odůvodnění je nepřezkoumatelné a netransparentní. Úřad zkonstatoval, že nelze „postavit na jisto, z jakého důvodu zadavatel zrušil provedeným nápravným opatřením pouze takové úkony, které ponechaly v zadávacím řízení všechny nabídky (tzn. včetně nabídky, která je v rozporu s jeho požadavky) a není zřejmé, jaký postoj zadavatel zaujímá ke skutečnosti, že jedna cenová nabídka obsahuje nulovou položku…“

Dále Úřad uvedl, že není zřejmé, „z jakého důvodu zadavatel nedostatečně naceněnou nabídku předběžně hodnotil a pokračoval s příslušným uchazečem v jednání o nabídce (pokud o nedostatečnosti nabídky věděl po celou dobu zadávacího řízení)“. Současně se Úřad vyjádřil tak, že „nelze vzhledem k výše nevyjasněným a nepřezkoumatelným skutečnostem s určitostí konstatovat, zda zadavatel zrušil předmětné úkony v nezbytně nutném rozsahu.“.

Dále Úřad uvedl, že zadavateli neupírá možnost přijmout jiné (opětovné) nápravné opatření, avšak toto musí být učiněno v souladu se zásadou transparentnosti.

Proti shora uvedenému rozhodnutí Úřadu podala společnost IBM v zákonné lhůtě rozklad, ve kterém navrhla, aby předseda Úřadu rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

Předseda Úřadu o podaném rozkladu svým rozhodnutím ze dne 8. 2. 2018, č. x. XXXX-R0218/2017/VZ-03926/2018/321/OMa, rozhodl tak, že jej jako nepřípustný zamítl, neboť rozklad směřoval pouze proti odůvodnění napadeného rozhodnutí.

3. Zrušení zadávacího řízení z důvodu podle § 84 odst. 2 písm. e) ZVZ

Zadavatel uvádí, že se podrobně seznámil se závěry výše uvedených rozhodnutí Úřadu a po důkladném zvážení veškerých zákonných možností dalšího postupu dospěl k závěru, že ačkoliv z jeho strany došlo dle shora uvedených rozhodnutí Úřadu k porušení zákona, tak již nemá možnost přijmout takové opatření k nápravě (vyjma postupu podle § 84 ZVZ), kterým by uvedené porušení zákona napravil, a to bez vzniku reálného rizika opětovného porušení některé ze základních zásad upravených v § 6 odst. 1 ZVZ (především pak zásady transparentnosti).

Dle zadavatele jsou zde proto dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nelze na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval.

V tomto zadavatel odkazuje na rozhodnutí Úřadu ze dne 8. 7. 2015, č. x. XXXX-S199/2015/VZ-17053/2015/543/JWe, které bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 10. 12. 2015, č. x. XXXX-R211/2015/VZ-43641/2015/321/OHo, kde Úřad uvedl, že „§ 111 odst. 6 zákona nestanoví zadavateli žádná omezení týkající se toho, jakých úkonů se opatření k nápravě mohou týkat ani jakých opatření může či nemůže zadavatel použít k nápravě úkonů, jimiž byl zákon v průběhu zadávacího řízení porušen. Obecně tedy lze konstatovat, že zadavatel může jako opatření k nápravě zrušit buď některý svůj úkon, kterým porušil zákon, nebo celé zadávací řízení veřejné zakázky v případě, že jiným způsobem nelze porušení zákona napravit.“. S odkazem na důvodovou zprávu k ZVZ pak Úřad zkonstatoval, že „zadavatel může zrušit zadávací řízení ve smyslu § 84 zákona až v případě, kdy nemůže své případné pochybení napravit přijetím opatření k nápravě podle § 111 odst. 6 zákona.“.

Zadavatel se v zadávacím řízení veřejné zakázky dopustil porušení zásady transparentnosti vyjádřené v § 6 odst. 1 ZVZ (jak bylo ostatně dovozeno v rozhodnutí Úřadem), přičemž důvodem této skutečnosti byla kombinace několika na sebe navazujících a/nebo souvisejících kroků zadavatele učiněných v průběhu zadávacího řízení.

1. Pochybení při posouzení a „předběžném“ hodnocení nabídek

Zadavatel, po proběhlém posouzení a „předběžném“ hodnocení nabídek, jednal mimo jiné i o nabídce uchazeče IBM, následně tuto nabídku hodnotil a nakonec ji vybral i jako nabídku nejvhodnější.

Jak však vyšlo v průběhu zadávacího řízení a následně rovněž i v průběhu správního řízení před Úřadem najevo, měla být tato nabídka hodnotící komisí již při posouzení nabídek (tedy ještě před zahájením jednání s uchazeči) vyřazena podle § 76 odst. 1 ZVZ a uchazeč IBM měl být v souladu s § 76 odst. 6 ZVZ zadavatelem z další účasti v zadávacím řízení bezodkladně vyloučen.

Důvodem měla být skutečnost, že nabídka podaná uchazečem IBM nesplnila (oproti zbylým 2 nabídkám) požadavek zadavatele uvedený v zadávacích podmínkách veřejné zakázky, a to konkrétně v čl. 4 odst. 4.4. zadávací dokumentace (dále jen „ZD“), tj. že „[n]abídkové ceny budou stanoveny jako ceny nejvýše přípustné, zahrnující veškeré náklady dodavatele spojené s realizací předmětu VZ“. V čl. XII odst. 3 návrhu smlouvy (příloha č. 3 ZD) bylo pak zadavatelem závazně stanoveno, že: „Smluvní strany se dohodly, že Celková cena zahrnuje odměnu Zhotovitele za provedení Díla, poskytnutí veškerých služeb včetně užívacích práv (licencí) a za všechny ostatní závazky Zhotovitele vyplývající z této Smlouvy, s výjimkou smluvního čerpání člověkodní dle čl. III odst. 22. této Smlouvy, které Objednatel uhradí Zhotoviteli nad rámec Celkové ceny Díla na základě skutečného čerpání člověkodní dle cen uvedených v čl. XII odst. 22. této Smlouvy“.

V tomto ohledu je zadavatel přesvědčen, že zadávací podmínky veřejné zakázky byly formulovány zcela jasně a srozumitelně (byly jednoznačné) a neumožňovaly rozdílný výklad. Zadavatel zcela explicitně požadavek, aby nabídka zahrnovala veškeré části plnění nezbytné pro splnění předmětu veřejné zakázky, formuloval.

Uchazeč IBM však i přes výše uvedené znění zadávacích podmínek v rámci své nabídky nenabídl zadavateli část plnění nezbytného pro splnění veřejné zakázky, když v rámci cenové nabídky (příloha č. 5 ZD) v záložce HW-SW uvedl v části „Databázová platforma“ následující:

Databázová platforma
SW - název položky	Cena (CZK)
IBM Informix	0

Přičemž u číslice „0“ ve sloupci Cena (CZK) uchazeč IBM uvedl poznámku „předpokládá se pořízení s využitím připravované Enterprise Licence Agreement“.

Uchazeč IBM tak svou nabídku koncipoval v rozporu s požadavky zadavatele stanovenými v zadávacích podmínkách veřejné zakázky tak, že si zadavatel část plnění, tj. položku HW-SW v části „Databázová platforma“, zajistí sám na základě jiné smlouvy uzavřené mezi zadavatelem a 3. osobou odlišnou od uchazečů účastnících se zadávacího řízení.

Pouze nad rámec výše uvedeného a pro dokreslení skutkového stavu zadavatel uvádí, že v rozhodném okamžiku podání nabídky uchazeče IBM zadavatel ještě neměl uzavřenou uchazečem zmiňovanou smlouvu „Enterprise Licence Agreement“ ani žádnou jinou, která by postup při plnění veřejné zakázky naznačený uchazečem IBM umožňovala. I kdyby tomu však tak bylo, neměnilo by to nic na závěru, že uchazeč IBM nerespektoval zadavatelův požadavek a ve své nabídce naopak deklaroval, že část plnění v rámci smlouvy na předmětnou veřejnou zakázku zadavateli nedodá.

Pro úplnost zadavatel dodává, že nedostatek v nabídce uchazeče IBM přitom nebylo a není možno zhojit ani za využití institutu vysvětlení nabídky podle § 76 odst. 3 ZVZ v případě nejasností. Ocenění položky HW-SW v části „Databázová platforma“ cenou „O“ s doplňujícím vysvětlením totiž nelze v žádném případě shledat nejasností, kterou lze jakkoliv vysvětlit. Nedostatek nabídky by tak bylo možno odstranit pouze a jedině novým oceněním předmětné položky. Dodatečné ocenění dané SW položky – IBM Informix ze strany uchazeče IBM by ovšem znamenalo nedovolenou změnu nabídky po jejím podání, která by navíc měla vliv na celkovou výši nabídkové ceny, která je jedním z kritérií hodnocení, a tudíž i porušení ZVZ. Jak již totiž bylo opakovaně judikováno příslušnými správními soudy, viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2015, č. j. 62 Af 6/2014, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 8. 7. 2016, č. j. 62 Af 44/2015, žádné dodatečné vysvětlení a odstranění nejasností v rámci postupu podle § 76 odst. 3 ZVZ, ať už by byl vysvětlován jakýkoli údaj obsažený v jakékoli části nabídky, nemůže vést ke změně údajů, jež mají být hodnoceny, nesmí umožňovat spekulativní chování uchazeče poté, co uplynula lhůta pro podání nabídek a co již byly obálky otevřeny, a nemůže představovat v žádném ohledu materiální změnu obsahu nabídky.

2. Neporovnatelnost nabídek

Výše uvedené pochybení uchazeče IBM při formulaci nabídky, tedy že jím podaná nabídka nesplňuje požadavky zadavatele a že nezahrnuje veškeré nezbytné plnění ve vztahu k předmětu veřejné zakázky, nebylo zadavatelem odhaleno včas v rámci posouzení nabídek. Zadavatel jej zjistil až poté, co zadavatel rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky, a to na základě námitek uchazeče Teradata proti Rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky doručených zadavateli dne 25. 7. 2017, kterým zadavatel následně vyhověl.

V důsledku nevyřazení nabídky uchazeče IBM a jeho nevyloučení tak byl nastolen stav, kdy zadavatel hodnotil nabídky, které byly ve skutečnosti neporovnatelné. Tímto postupem tak uchazeče IBM zvýhodnil oproti zbývajícím dvěma uchazečům, kteří v souladu se zadávacími nabídkami ve svých nabídkách ocenili celý předmět plnění.

3. Zadavatelem přijaté nápravné opatření

Tento vzniklý stav měl zadavatel v úmyslu napravit v rámci jednání o nabídkách a v tomto smyslu vydal dne 9. 8. 2017 i rozhodnutí o přijetí nápravného opatření ve smyslu § 111 odst. 6 ZVZ, kterým zrušil některé jím dříve provedené úkony a vrátil zadávací řízení do stavu po posouzení a předběžném hodnocení nabídek, tj. před 1. jednání o nabídkách.

Postup zadavatele byl nicméně v důsledku návrhu uchazeče IBM podroben přezkumu u Úřadu, který rozhodnutí zadavatele o přijetí nápravného opatření zrušil a předmětné zadávací řízení vrátil do stavu po výběru nejvhodnější nabídky, konkrétně do okamžiku, kdy zadavatel vyhověl námitkám uchazeče Teradata.

Jak bylo již však výše uvedeno, a vyplývá to i z odůvodnění rozhodnutí Úřadu, k zadavatelem původně zvažované neporovnatelnosti nabídek nemělo vůbec dojít, neboť zadavatel byl povinen dle § 76 ZVZ nevyhovující nabídku uchazeče IBM vyřadit již v rámci posouzení nabídek. Jednání o nabídkách tak v tomto smyslu nemohlo chybu v nabídce uchazeče IBM zhojit, neboť s tímto uchazečem v souladu se ZVZ nemělo být (a ani nemohlo) v důsledku jeho pochybení vůbec jednáno. Jak totiž Úřad v rozhodnutí uvedl, „ke změně nabídek může v daném režimu (jednacím řízení s uveřejněním) při jednání o nabídkách sice dojít, ovšem pouze u nabídek těch uchazečů, kteří nepodali nabídku zpracovanou v rozporu s požadavky zadavatele a podle zákona by měli být již před předběžným hodnocením a jednáním o nabídkách ze zadávacího řízení vyloučeni.“.

4. Možnosti přijetí jiného nápravného opatření

Jedinou v úvahu připadající variantou postupu zadavatele by tak bylo pouze navrácení řízení až do fáze posouzení podaných nabídek (tj. zrušení i „Zprávy o posouzení a předběžném hodnocení nabídek“, neboť již v ní uvedené závěry o souladu nabídky uchazeče IBM s požadavky zadavatele jsou chybné), a s tím nutně související vyloučení uchazeče IBM pro nesplnění zadávacích podmínek veřejné zakázky dle § 76 odst. 6 ZVZ.

Ačkoliv by cestou opětovného posouzení a hodnocení nabídek s možností následného jednání s uchazeči, tentokráte však bez uchazeče IBM, bylo dosaženo nápravy předešlého porušení ZVZ zadavatelem, nelze pominout skutečnost, že zbývající uchazeči, s nimiž by měl zadavatel vést navazující jednání, jsou v současné chvíli již seznámeni s obsahem všech podaných nabídek v rozsahu těch informací, které zadavatel zahrnul do „Zprávy o posouzení a předběžném hodnocení nabídek“, a to včetně určitých prvků cenové strategie jednotlivých uchazečů, které mohly vyplynout z již jednou proběhlého jednání o nabídkách (v době před rozhodnutím zadavatele o přijetí nápravného opatření a zahájením správního řízení u Úřadu).

S ohledem na výše uvedené je zadavatel přesvědčen, že by nové jednání o nabídkách nebylo prakticky možné, aniž by se zadavatel dopustil porušení základních zásad zadávání veřejných zakázek zakotvených v § 6 odst. 1 ZVZ, zejm. zásady transparentnosti a rovného zacházení, resp. aniž by takový postup neměl negativní dopad na hospodářskou soutěž o předmětnou veřejnou zakázku.

Zadavatel v této souvislosti uvádí, že má-li být smyslem zásady transparentnosti zajištění toho, aby zadávání veřejných zakázek probíhalo průhledným, právně korektním a předvídatelným způsobem za předem jasně a srozumitelně stanovených podmínek, přičemž optikou správních soudů (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2012, č. j. 62 Af 50/2011) je porušením této zásady jakékoli jednání zadavatele, které způsobuje nečitelnost zadávacího řízení, pak zadavatel eliminaci takového jednání v případě pokračování v zadávacím řízení není schopen objektivně zajistit ani mu účinně předejít. Není rovněž schopen eliminovat zvýhodnění zbývajících uchazečů, kteří by při opakovaném jednání mohli využít poznatky získané z výsledků původních jednání, což nepochybně představuje nepříznivý dopad na hospodářskou soutěž.

Pouze pro úplnost zadavatel doplňuje, že jiný postup, tedy „vynechání“ jednání, ZVZ nepřipouští, neboť jednání o nabídkách je ve smyslu § 30 ZVZ vždy obligatorní součástí tohoto druhu zadávacího řízení, a tedy, pokud by se zadavatel rozhodl zrušit přijetím nového nápravného opatření veškeré své předešlé úkony a vrátit zadávací řízení až do fáze posouzení nabídek podle § 30 odst. 1 ZVZ, musel by následně vždy opakovat i fázi spočívající v jednání s uchazeči.

Zadavatel s ohledem na vše výše uvedené dospěl k závěru, že v případě pokračování v zadávacím řízení by se vystavil riziku sankcí ze strany Úřadu, ať už v podobě nápravného opatření či uložením pokuty za přestupek.

Jediným možným způsobem, jak opětovnému porušení zákona ze strany zadavatele zabránit, je zrušení celého zadávacího řízení, neboť jakýkoliv další krok zadavatele, nutně v sobě zahrnující opakování jednání o nabídkách, by předmětné zadávací řízení činil s ohledem na výše uvedené ještě méně čitelným, a tedy i méně transparentním.

Zadavatel si je vědom skutečnosti, že opatřením k nápravě ve své krajní podobě (tj. zrušení zadávacího řízení) nesmí zadavatel nakládat dle své vlastní libovůle a musí k němu vždy existovat objektivní důvody (jak Úřad v rozhodnutí zdůraznil). Takové objektivní důvody však v případě tohoto zadávacího řízení veřejné zakázky existují, pročež byly zadavatelem výše popsány. Zadavatel porušil ZVZ tím, že ze zadávacího řízení nevyloučil uchazeče IBM navzdory skutečnosti, že jím podaná nabídka nesplňovala požadavky stanovené v zadávacích podmínkách veřejné zakázky, přičemž náprava tohoto pochybení za vzniklých skutkových okolností již však není možná; pokračoval-li by zadavatel v zadávacím řízení, musel by podniknout takové kroky (primárně vést jednání o nabídkách zbylých uchazečů), jež by zadávací řízení učinily hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným a ve svém důsledku rozporným se ZVZ. S ohledem na všechny tyto důvody není objektivně možné v zadávacím řízení nadále pokračovat.

V této souvislosti zadavatel spíše pro úplnost odkazuje rovněž na názor Nejvyššího správního soudu vyjádřený např. v rozsudku ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 2 Afs 64/2009, dle kterého je za důvody hodné zvláštního zřetele možné považovat např. situaci, kdy zadavatel zjistí porušení postupu předepsaného zákonem, který již není možné napravit a v důsledku kterého by zadavateli hrozilo uložení nápravného opatření nebo sankce. Jde tedy o důvody, které atakují samotný smysl dokončení již zahájeného zadávacího řízení, které vystavují zadavatele objektivnímu riziku pro případ, že by zadávací řízení zrušeno nebylo, a které by představovaly stejně závažný a objektivní důvod pro jinou osobu v témže nebo ve srovnatelném postavení zadavatele a v týchž či srovnatelných okolnostech, za nichž má být zadávací řízení rušeno.

4. Zrušení zadávacího řízení z důvodu podle § 84 odst. 2 písm. d) ZVZ

Vedle výše uvedeného pak zadavatel přistoupil ke zrušení zadávacího řízení rovněž i z důvodu naplnění podmínek podle § 84 odst. 2 písm. d) ZVZ, podle kterého zadavatel může zrušit zadávací řízení, pokud odpadly důvody pro pokračování v zadávacím řízení v důsledku podstatné změny okolností, které nastaly v době od zahájení zadávacího řízení a které zadavatel s přihlédnutím ke všem okolnostem nemohl předvídat, ani je nezpůsobil.

K tomu lze odkázat na rozhodnutí Úřadu S347/2008/VZ-1847/2009/510/KČe, ve kterém konstatoval, že „je zřejmé, že ustanovení § 84 odst. 2 písm. d) zákona předpokládá skutečnosti, které jsou objektivní, a tedy nezávislé na vůli zadavatele – slovy zákona „zadavatel je nemohl předvídat a ani je nezpůsobil“. Současně musí tyto nové skutečnosti dosahovat intenzity „podstatné změny“ okolností, tedy takové změny, která činí další realizaci předmětu veřejné zakázky za podmínek vymezených v zadávací dokumentaci (a tedy pro dané zadávací řízení určujících a závazných) nedůvodnou. V důsledku této změny by tedy bylo nesmyslné požadovat po zadavateli formální dokončení zadávacího řízení, které fakticky již nemůže dospět k zamýšlenému výsledku. Zákon tento aspekt definuje slovy „odpadly důvody pro pokračování v zadávacím řízení“. Tedy pokud nastaly okolnosti, za kterých by sice bylo možné pokračovat v zadávacím řízení, avšak dokončení takového řízení by nebylo efektivní a ekonomické. Záleží tedy na uvážení zadavatele, zda bude v takovém zadávacím řízení pokračovat nebo je zruší.“.

Podstatnou změna okolností v daném případě spočívá ve:

• vyhodnocení skutečných potřeb zadavatele na základě zkušeností s reálným objemem nárůstu dat po spuštění první a druhé etapy elektronické evidence tržeb (dále jen „ET“ nebo „elektronická evidence tržeb“) – podrobněji následně bod a) a b),

• vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 26/16 (publikovaný ve Sbírce zákonů pod číslem 8/2018 Sb.), kterým Ústavní soud zrušil platnost některých částí zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb (dále jen „zákon o evidenci tržeb“). Některé části Ústavní soud zrušil uplynutím dne 28. 2. 2018, některé uplynutím dne 31. 12. 2018, přičemž dále stanovil, že nařízení vlády č. 376/2017 Sb., o vyloučení některých tržeb z evidence tržeb, zůstane v platnosti do 31. 12. 2018 (dále jen „nález Ústavního soudu“) – podrobněji následně bod c),

• výrazném prodloužení realizace projektu datový sklad, resp. délka zadávacího řízení ‑ podrobněji následně bod e).

Uvedený nález Ústavního soudu i konkrétní čísla vzešlá z reálného provozu mají přímý vliv na veřejnou zakázku, a to zejména v oblasti změny technických požadavků zadavatele na poptávané řešení, a tím i na kvalifikační požadavky zadavatele (viz dále). Prodloužení realizace projektu pak v kombinaci s předchozími důvody způsobuje, že podoba datového skladu podrobně specifikovaná v zadávací dokumentaci zadavatelem rušené veřejné zakázky již současným potřebám zadavatele neodpovídá.

1. Predikce objemu dat ve vazbě na systém ET před jeho náběhem

V rámci poptávky na datový sklad byl k červnu 2015 celkový nárůst dat za požadovanou délku historie (tj. 4 roky) odhadován na 66,8 TB (viz níže uvedená tabulka Tab.1). Predikce byla prováděna před náběhem systému elektronické evidence tržeb.

Tab.1

Požadavek na objem dat v rámci veřejné zakázky „Datový sklad Finanční správy České republiky “

(Tyto predikované hodnoty jsou rovněž uvedeny v zadávací dokumentaci veřejné zakázky)

Pořadové číslo zdroje	Název zdrojového systému	Použitý databázový systém	Čerpání dat do DS pomocí ETL (ANO/NE)	Celkový objem dat v databázi (v GB) k 30.6.2015	Celkový předpokládaný nárůst dat v databázi (v GB) za 1 rok	Historizace v DS roky	Celkový nárůst dat za požadovanou délku historie v GB
17	EET	Informix 11.70.FC8XH OS AIX 7.1	ANO	0	16700	4	66800

Zdroj: ZD veřejné zakázky, příloha č. 9 - Seznam zdrojových systémů, přílohy č. 2 ZD

2. Vyhodnocení objemu dat na základě informací ze systému ET po jeho náběhu

Zohledněním informací o běhu systému ET došlo k propočtu (revizi původního propočtu) objemu dat pro potřeby veřejné zakázky na datový sklad.

Skutečný objem měsíčního nárůstu dat v rámci první a druhé etapy elektronické evidence tržeb činí 500 GB za 1 měsíc, tj. roční objem nárůstu dat je odhadován na 6 000 GB. K tomuto objemu dat je připočtena rezerva na případné roční výkyvy v rámci objemu dat o dalších 500 GB. Celkový roční objem nárůstu dat v rámci první a druhé etapy elektronické evidence tržeb je tedy na základě dat o provozu systému ET určován na 6 500 GB.

Roční nárůst dat v rámci náběhu třetí a čtvrté etapy elektronické evidence tržeb byl následně odhadován na 3 000 GB. Včetně rezervy na případné roční výkyvy v objemech dat je pak objem ročního nárůstu dat odhadován na 3 200 GB.

Na základě dat o provozu systému ET je tak celkový roční objem nárůstu dat v rámci náběhu všech plánovaných etap elektronické evidence tržeb odhadován na 9 700 GB (tj. 6 500 GB + 3 200 GB). Na základě dat o provozu systému tak došlo k přehodnocení požadované kapacity datového skladu pro potřeby systému ET z původních 16 700 GB za 1 rok na 9 700 GB za 1 rok. Takto nově stanovená požadovaná kapacita byla následně ještě ponížena vlivem nálezu Ústavního soudu, viz podrobněji dále.

3. Dopady nálezu Ústavního soudu na predikci objemu dat

V důsledku změny zákona o evidenci tržeb provedené nálezem Ústavního soudu je nezbytné tyto aktualizované kapacitní nároky na datový sklad revidovat, protože tyto změny mají vliv na objem datových zpráv (údajů o evidovaných tržbách), které bude nutné zpracovat (zaslat do datového skladu).

Nálezem Ústavního soudu dochází zejména k vyřazení evidence tržeb hrazených platební kartou¹. V návaznosti na to lze předpokládat, že dojde ke snížení počtu evidovaných tržeb, a to zejména u podnikatelských subjektů spadajících do třetí a čtvrté fáze elektronické evidence tržeb, kteří dosud nemuseli zavést systém ET (nález Ústavního soudu náběh těchto fází ještě odložil²). Vzhledem k odpadnutí zákonné povinnosti lze však předpokládat i pokles evidovaných tržeb hrazených platebních kartou ze strany poplatníků náležejících do již zahájené první a druhé fáze.

Z uvedeného důvodu zadavatel předpokládá, že se celkový roční nárůst dat sníží o cca 30 %. Celkový roční objem nárůstu dat po náběhu všech plánovaných etap elektronické evidence tržeb je po provedené korekci odhadován na cca 7 000 GB (9 700 - 2 910 = 6 790 GB). Neboť se požaduje historizace dat v datovém skladu po dobu čtyř let, tzn. v rámci zdrojového systému „EET“ je nutné zabezpečit kapacitu datového skladu v objemu 28 000 GB.

Od stávající hodnoty uváděné v ZD veřejné zakázky, tj. 66 800 GB, se tedy jedná o snížení objemu dat o 38 800 GB, což je snížení zásadní. Vůči celkovému odhadovanému objemu dat, který měl poptávaný datový sklad zpracovávat, tj. 106 334 GB, se jedná o snížení poptávaného objemu dat na 67 534 GB, tj. o více jak 36 %.

4. Vliv na kvalifikační předpoklady veřejné zakázky

Snížení kapacity na objem dat má vliv na samotný předmět plnění, tedy požadovanou velikost poptávaného datového skladu, a tím i na posouzení oprávněnosti požadavku na kvalifikaci dodavatelů. Při respektování požadavku stanovení kritérií technické kvalifikace přiměřeně vzhledem ke složitosti a předmětu veřejné zakázky by se případná opětovně vyhlášená veřejná zakázka mohla otevřít většímu okruhu dodavatelů.

Nově by mělo dojít např. ke změně technického kvalifikačního předpokladu dle § 56 odst. 2 písm. a) ZVZ [obdobně § 79 odst. 2 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů) – tj. seznamu významných služeb (referencí), u kterého byl v ZD stanoven požadovaný rozsah na minimálně 20 000 GB uživatelských dat, což bylo vypočítáno s ohledem na původně poptávanou kapacitu 106 334 GB všech dat , a to jako jedna pětina celkové požadované kapacity (jedna pětina ze 106 334 GB je 21 267 GB). Vůči nové kapacitě 67 534 GB by tak mohlo dojít k výraznému ponížení požadavku na rozsah uživatelských dat referenční zakázky, tj. na 10 000 GB uživatelských dat (jedna pětina z 67 534 GB je 13 506 GB), a tedy i k zajištění účasti více dodavatelů, kteří by byli schopni takto upravené požadavky zadavatele splnit.

5. Délka trvání zadávacího řízení

Výše uvedené okolnosti navíc v kombinaci s výrazným prodloužením zadávacího řízení oproti původním plánům způsobují, že nyní poptávaná podoba datového skladu neodpovídá současným potřebám zadavatele. Vzhledem k tomu, že se předmětnou veřejnou zakázku nepodařilo realizovat dle původního harmonogramu ještě před zavedením elektronické evidence tržeb, byl zadavatel nucen zabezpečit některé zejména analytické procesy alternativním řešením, které v důsledku výše uvedené změny v nárocích na kapacitu datového skladu v současné době pokrývá potřeby GFŘ na tento datový zdroj (EET). V rámci zajištění tohoto řešení došlo postupně k získání potřebného HW vybavení pro chod těchto procesů, jehož pořízení se předpokládá i v předmětné veřejné zakázce, a to v rámci tzv. 0. přírůstku.

Při vědomí cíle zákona, kterým je především hospodárné, efektivní a účelné vynakládání veřejných prostředků tak, aby byla dosažena jejich úspora a nebyly vynakládány nehospodárně či zbytečně zadavatel v současné době plánuje využít synergických efektů již zakoupeného řešení, pročež původně poptávaný datový sklad s parametry dle zadávací dokumentace veřejné zakázky již neodpovídá jeho potřebám. I když by zadavatel dle smlouvy na veřejnou zakázku mohl část poptaného plnění neodebrat, mohl by tak učinit pouze v rozsahu odpovídající jedné osmině z celkové ceny díla. Výše popsané okolnosti však představují nutnost změny podstatnějšího charakteru tak, aby zadavatel nemusel odebrat např. HW, kterým již nyní disponuje.

Na základě výše uvedeného tedy zadavatel rozhodl v souladu s § 84 odst. 2 písm. d) a e) ZVZ tak, jak je uvedeno výše.

1 Nález Ústavního soudu zrušil § 5 písm. b) zákona o evidenci tržeb ve znění před nálezem Ústavního soudu, dle kterého „se platbou splňující formální náležitosti evidované tržby rozumí platba, která je uskutečněna bezhotovostním převodem peněžních prostředků, k němuž dává příkaz plátce prostřednictvím příjemce, kterým je poplatník, který má tržbu evidovat“ (tj. platba kartou, a to jak prostřednictvím platebního terminálu, tak prostřednictvím online platební brány).

2 Nálezem ústavního soudu došlo k odložení náběhu třetí a čtvrté fáze evidence tržeb. Poplatníkům, kteří přijímají tržby z činností spadajících do těchto dvou fází evidence tržeb, tedy nevznikne povinnost tyto tržby evidovat v původně deklarovaných termínech, tj. od 1. 3. 2018 (třetí fáze) a od 1. 6. 2018 (čtvrtá fáze). Je ponecháno na zákonodárci, aby po všestranném zvážení dopadů zavedení evidence tržeb na tyto podnikatelské subjekty vyhodnotil, zda budou i nadále všechny tyto subjekty dané regulaci podléhat či zda provede určité změny oproti dosavadní právní úpravě a zmenší okruh poplatníků, na které mají další fáze systému ET dopadat.