VÝZKUMNÁ ZPRÁVA
sím
HODNOCENÍ DOPADŮ KOORDINOVANÉ POMOCI V OBCÍCH ZASAŽENÝCH TORNÁDEM
VÝZKUMNÁ ZPRÁVA
SocioFactor s.r.o.
2023
Autoři:
SocioFactor s.r.o.
Xxxxxx Xxxx, Xxxx Xxxxxxxxx, Xxxxxxxx Xxxxxxxxxx, Xxxxxx Xxxxxx, Xxxxxx Xxxxxxx
Výzkumná zpráva je jedním z výstupů zakázky „Hodnocení dopadů koordinované pomoci v obcích zasažených tornádem“, zadané těmito objednateli: ADRA o.p.s., Člověk v tísni o.p.s., Diakonie ČCE, Donio s.r.o., Xxxxx Xxxxxxx Family Foundation, Nadace ČEZ, Nadace Via, Nadační fond Českého rozhlasu.
Vydal SocioFactor s.r.o.
Daliborova 631/22, Ostrava – Mariánské Hory, 709 00 Vyhotoveno v roce 2023, počet stran 141 xxxx://xxx.xxxxxxxxxxx.xx
Obsah
4 Způsob řešení – metodologie hodnocení dopadů pomoci 9
4.1 Metodologie kvantitativního výzkumu 10
4.2 Metodologie kvalitativního výzkumu 12
4.3 Metodologie mediální analýzy 12
5 Výsledky kvantitativního výzkumu 14
5.1 Charakteristika respondentů 14
5.2 Struktura pomoci a její využití 17
5.2.1 Celková struktura pomoci 28
5.3 Hodnocení kvality pomoci 30
5.4 Celkové hodnocení systému pomoci 34
5.7.1 Vývoj kvality života – celkový pohled 44
5.7.2 Vývoj kvality života (zdraví, finance, okolí) 46
5.7.3 Vývoj kvality vztahů v komunitě 49
5.8 Shrnutí kvantitativní části 52
6 Výsledky kvalitativního výzkumu 57
6.1.1 Úroveň krajský krizový štáb 57
6.1.2 Úroveň ORP Hodonín krizový štáb 58
6.1.4 Úroveň neziskových organizací a nadací 62
6.1.5 Sociálně ekologický model pomoci 63
6.2 Hodnocení pomoci místními aktéry 65
6.2.1 Fokusní skupina s místními aktéry v Moravské Nové Vsi 65
6.2.2 Individuální rozhovory s místními aktéry 68
6.3 Dopady pomoci na domácnosti 69
6.4 Shrnutí kvalitativní části 92
7 Mediální analýza 95
7.1 Mediální analýza tištěných deníků 95
7.1.1 Téma č. 1 – První hodiny a dny po tornádu 97
7.1.2 Téma č. 2 – Osobní příběhy zasažených tornádem 98
7.1.3 Téma č. 3 – Informování o obětech tornáda 99
7.1.4 Téma č. 4 – Odhady škod 100
7.1.5 Téma č. 5 – Vlna solidarity 102
7.1.6 Téma č. 6 – Rozdělování financí 103
7.1.7 Téma č. 7 – Dobrovolníci, dobrovolnická pomoc 107
7.1.8 Téma č. 8 – Nedostatek materiálu a řemeslníků, řemeslnické podvody 108
7.1.9 Téma č. 9 – S-centrum 108
7.1.10 Téma č. 10 – Obnova kostelů a hřbitovů 110
7.1.11 Téma č. 11 – Podvody, krádeže a dezinformace 112
7.1.12 Shrnutí 113
7.2 Analýza obsahu sociálních sítí 115
7.2.1 Facebooková skupina „Pomoc po tornádu – Hodonínsko, Břeclavsko“ 115
7.2.2 Facebooková skupina „Dobrovolnická pomoc po břeclavském tornádu“ 116
7.2.3 Shrnutí a doporučení 117
8 Závěry výzkumu a doporučení 119
8.1 Doporučení 128
Seznam grafů, tabulek a obrázků 130
Přílohy 132
Seznam příloh 132
Seznam zkratek
AČR – Armáda České republiky
CAPI – Computer Assisted Personal Interviewing
ČR – Česká republika
HZS – Hasičský záchranný sbor
IZS – Integrovaný záchranný systém MMR – Ministerstvo pro místní rozvoj MND – Moravské naftové doly, a.s.
MOP – Mimořádná okamžitá pomoc
MoU – Memorandum of Understanding MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí NNO – Nestátní nezisková organizace
ORP – Obec s rozšířenou působností
SFPI – Státní fond podpory investic
SPSS – Statistical Package for the Social Sciences
ÚP – Úřad práce
Terminologická poznámka k některým termínům zmíněným v textu:
Konsorcium – volné sdružení některých nestátních neziskových organizací a nadací, koordinující své aktivity během pomoci po tornádu (ADRA o.p.s., Člověk v tísni o.p.s., Diakonie ČCE, Donio s.r.o., Xxxxx Xxxxxxx Family Foundation, Nadace ČEZ, Nadace Via, Nadační fond Českého rozhlasu, Nadační fond pomoci Xxxxx Xxxxxxx).1
Koordinovaná pomoc – pomoc poskytovaná výhradně členy Konsorcia (nerozhoduje její
forma).
Nestátní neziskové organizace (NNO) – všechny NNO včetně těch, které přímo nebyly členy
Konsorcia.
Nadace – všechny nadace včetně těch, které přímo nebyly členy Konsorcia.
1 V tomto konsorciu byly přítomny na počátku i další organizace (Nadace Charty 77 – konto bariéry, Nadace JT, Nadace NROS, Nadace partnerství, Výbor dobré vůle)
1 MANAŽERSKÉ SHRNUTÍ
Dne 24. června 2021 zasáhla řadu obcí na jižní Moravě ležících na pomezí Břeclavska a Hodonínska extrémní bouře s krupobitím a tornádem. Bouře prošla úsekem dlouhým 26 kilometrů a širokým přibližně půl kilometru. Nejvíce bylo zasaženo šest obcí, zejména Moravská Nová Ves, Mikulčice, Hrušky, Lužice a městské části Hodonína Bažantnice a Pánov. V obcích bylo poškozeno kolem 1 500 budov, silně poničeny byly infrastruktura a zeleň. Následně byly vyměřeny demoliční výměry pro 187 budov. V důsledku extrémní bouře zemřelo šest lidí a stovky byly zraněny.
Na českém území se jednalo o výjimečnou situaci s celou řadou ničivých důsledků, které zasáhly do života obyvatel zasažených obcí i jejich blízkého okolí. Tato mimořádná událost vzbudila v celé republice obrovskou vlnu solidarity a ochoty zasaženým obcím pomoci, do procesu pomoci se v nejrůznějších formách zapojilo obrovské množství aktérů. A právě evaluace (vyhodnocení) poskytnuté pomoci v obcích zasažených tornádem byla hlavním důvodem pro realizaci rozsáhlého šetření, které mělo čtyři dílčí cíle. Prvním cílem bylo popsat, jak docházelo k distribuci forem pomoci (finanční, materiální, manuální, psychosociální a další) v zasažených obcích, jak probíhala distribuce pomoci směrem k jedincům a domácnostem. Druhým cílem bylo zjistit, jak je s odstupem času pomoc přijímána a hodnocena jedinci a domácnostmi. Třetím cílem bylo zjistit dopady pomoci na vývoj kvality života jedinců a čtvrtým cílem výzkumu bylo zjistit, jaké měla pomoc dopady na úrovni jedinců a domácností, a dále zda byla pomoc zasaženými vnímána jako účelná, efektivní, transparentní, srozumitelná a spravedlivá. Pro dosažení výzkumných cílů byl využit kvantitativní i kvalitativní design výzkumu. Tuto kombinaci metodologických přístupů jsme dále doplnili o mediální analýzu vybraných tištěných deníků. Výše uvedená kombinace metodologických přístupů nám umožnila komplexně popsat a zhodnotit dopady pomoci na zasažené jedince či domácnosti. Následující text bude pro větší přehlednost strukturován dle jednotlivých dílčích cílů výzkumu.
Struktura, formy a distribuce pomoci
Nestátní neziskové organizace reprezentované pěti aktéry (ADRA, Český červený kříž, Člověk v tísni, Diakonie ČCE a Diecézní charita Brno) se zaměřovaly hlavně na poskytování finanční pomoci, kterou od nich využilo 95 % dotazovaných. Výhradně finanční pomoc poskytovaly pojišťovny. Zasažených, kteří finanční pomoc od pojišťoven využili, bylo 79 %, přičemž téměř pětina z nich hodnotila pomoc pojišťoven jako nedostatečnou. Nadace pomohly 63 % zasažených, a to zejména finančně. Své aktivity v terénu v rámci konsorcia koordinovaly s některými NNO (ADRA, Člověk v tísni, Diakonie ČCE), které jim zprostředkovávaly kontakt se zasaženými.
Nějakou formu obecní pomoci přijalo 71 % domácností, přičemž se jednalo především
o finanční pomoc, která však nebyla poskytována všude, dále pak materiální pomoc a významný podíl (cca pětinový) pak zaujímala bezprostřední pomoc a pomoc při odklízení, opravách a rekonstrukcích. Nějakou formu pomoci od státu využilo 86 % zasažených domácností. Nejčastěji se jednalo o finanční pomoc (zejména program Živel, dotace lesů ČR a dávky MOP), kterou využily dvě třetiny respondentů. 56 % zasažených pak využilo pomoc při odklízení sutě a popadaných stromů ze strany IZS a AČR.
Pomoc rodiny využilo 92 % zasažených domácností, pomoc od přátel pak 88 % zasažených domácností. Jednalo se především o pomoc při odklízení, opravách a rekonstrukcích a v neposlední řadě i o bezprostřední pomoc spojenou například s nouzovým ubytováním. Dobrovolníci poskytovali zejména manuální pomoc při odklízecích a rekonstrukčních pracích, přičemž tuto pomoc využilo 82 % zasažených. Mezi další zdroje pomoci pak lze zařadit především zaměstnavatele zasažených, kteří poskytovali podporu velmi různorodým způsobem (finanční dary, neplacené volno, půjčení auta atp.), nebo farní pomoc a pomoc od nejrůznějších spolků (např. zahrádkáři, kteří organizovali sbírky na obnovu zahrad).
Jedním z důležitých témat bylo téma dobrovolníků a jejich pomoci. Dobrovolníci sehráli klíčovou roli v poskytování pomoci bezprostředně po katastrofě. Jejich úsilí bylo hodnoceno pozitivně zejména na úrovni konkrétních jedinců a domácností. Výzkum ukázal, že 91 % zasažených si myslelo, že bez dobrovolníků by nebylo možné situaci zvládnout. S činností dobrovolníků v zasažených lokalitách však byly zaznamenány také určité problémy, včetně nedostatečné koordinace aktivit dobrovolníků či nedostatku ubytování a stravování pro dobrovolníky. V prvních dnech po tornádu dobrovolníci také působili problémy blokováním komunikací, jelikož do lokalit najížděli vlastními auty, která nebylo kde zaparkovat. Přestože byla dobrovolnická pomoc považována za nedocenitelnou, někteří dobrovolníci měli pro určitý typ odborných řemeslných prací nedostatečné znalosti a dovednosti, což omezovalo efektivitu jejich pomoci.
Materiální a humanitární pomoc byla nezbytná pro postižené obce, avšak část této pomoci byla nevyužitelná, jelikož někteří dárci poskytovali nepotřebné nebo poškozené věci, což komplikovalo proces třídění a využívání této pomoci. Správa skladů a distribuce pomoci vyžadovaly lepší organizaci a evidenci, aby se zabránilo zneužití a ztrátám. Podle zjištění dotazníkového šetření využilo materiální pomoc celkem 76 % zasažených.
Pomoc ze strany pojišťoven využilo 79 % zasažených. Byly zaznamenány problémy s nepojištěnými a podpojištěnými domácnostmi, což naznačuje nedostatečnou ochranu proti finančním ztrátám. Stavební materiál a práce zaznamenaly po katastrofě prudké zvýšení cen, což vedlo k tomu, že i dobře pojištěné domácnosti nemusely ve výsledku dostat dostatečnou finanční náhradu.
Přijímání pomoci a její hodnocení jedinci a domácnostmi
Při hodnocení kvality pomoci jsme se zaměřili na koordinovanou pomoc konsorcia, pomoc státu, obce, pojišťoven a dobrovolníků. Nejlepší hodnocení získali dobrovolníci a neziskové organizace (NNO) a nadace díky včasné pomoci. Nejhůře byly hodnoceny pojišťovny a obce, přičemž pojišťovny čelily kritice kvůli nedostatečné pomoci z důvodu neaktuálních pojistných smluv a rychlého růstu cen. Obce byly kritizovány za zpoždění v poskytování finanční pomoci a rozdělování peněz z transparentních účtů. Hodnocení obcí se výrazně lišilo podle konkrétní obce. Stát obdržel pozitivní hodnocení za manuální pomoc, především díky IZS a AČR, ale finanční pomoc byla kritizována kvůli nejasnostem a změnám pravidel čerpání finanční pomoci.
Dopady pomoci na vývoj kvality života jedinců
Oblastí, které byl v dotazníkovém šetření věnován velký prostor, byla oblast vývoje kvality života. Po katastrofě došlo k razantnímu poklesu některých aspektů kvality života, ale postupně se hodnocení vrátilo k původním hodnotám, i když ještě nedosáhlo úrovně před katastrofou. Největší pokles zaznamenala kvalita okolí, zatímco finanční situace vykazovala menší pokles díky dobré kvalitě finanční pomoci. Vztahy v sousedství a obci se vyvíjely různě, s výrazným zlepšením po katastrofě, ale později někdy docházelo k jejich zhoršení. Míra celospolečenské solidarity se nejvíce zvýšila bezprostředně po katastrofě a postupně klesala, ale stále zůstává nad původní úrovní před tornádem.
Dopady a účelnost pomoci na úrovni jedinců a domácností
V rámci dotazníků jsme se zaměřili na celkové hodnocení systému pomoci pohledem respondentů. Konkrétně se jednalo o organizaci pomoci, srozumitelnost poskytování pomoci, transparentnost pomoci a spravedlnost poskytnuté pomoci.
Z dat vyplynulo, že nejlépe hodnocena byla organizace pomoci. Někteří respondenti by přesto uvítali, kdyby byl na místě někdo, kdo by jim lépe pomohl se získáním finanční i materiální pomoci. Respondenti také uváděli, že koordinace pomoci mohla být z jejich pohledu lepší. Oceňována byla zejména práce hasičského záchranného sboru, který do systému pomoci (zejména v některých obcích) vnesl koordinaci a řád. Jako zcela stěžejní se ukázala pozice velitele zásahu hasičského záchranného sboru, přes kterého šlo velké množství schvalovacích procesů.
Pozitivně byla hodnocena i srozumitelnost poskytování pomoci – jako velmi, nebo spíše
dobrou ji označilo 79 % respondentů. Dotazovaní uvedli, že by uvítali celkové zlepšení
komunikace a pravidelný tok informací směrem k zasaženým ohledně celé řady aktuálně důležitých záležitostí. Z hloubkových rozhovorů vyplynulo, že zasažení se nepotřebovali v systému orientovat zcela, jelikož pro ně nehrálo roli, od koho danou pomoc dostanou, v dané chvíli pro ně ale bylo podstatné, jestli ji dostanou a v jakém čase. Jako zatěžující hodnotili opakovaná šetření neziskových organizací v terénu (šetření o tom, co zasažené domácnosti potřebují), která se často dublovala.
S tématem srozumitelnosti souvisí i téma transparentnosti pomoci, která byla hodnocena
o něco hůře. Jako velmi nebo spíše dobrou označilo transparentnost pomoci 64 % dotazovaných. Neziskové organizace, obce i stát měly jasně stanovená kritéria, na základě kterých byla pomoc vyplácena. Jediné, co respondenti z hlediska transparentnosti uvedli jako problematické, bylo to, že neziskové organizace a nadace nezveřejňovaly, kolik peněz jim z vybraných částek zbylo. Možným důvodem bylo vyplácení pomoci v různých vlnách, což způsobovalo, že informace o výši zůstatku se neustále měnila, což respondenti již neregistrovali.
Nejhůře hodnocená pak byla spravedlnost poskytování pomoci, u které 18 % dotazovaných uvedlo, že byla spíše špatná nebo velmi špatná. Pozitivně spravedlnost hodnotilo jen 48 % respondentů. Na tuto otázku však také přímo odpovědělo nejméně respondentů, jelikož téměř pětina z nich se necítila spravedlnost objektivně hodnotit – často zmiňovali, že k hodnocení spravedlnosti nemají potřebný odstup. Jako důvod nespokojenosti respondenti uváděli, že vnímali nerovnost v rozdělování pomoci, kdy čelili nerovným podmínkám při obnově svého bydlení. Respondenty bylo dále zmiňováno, že se pomoc zneužívala a že ji čerpali i ti lidé, kteří tuto pomoc nepotřebovali. A právě poslední zmiňovaný problém byl často akcentován v kvalitativních rozhovorech. Patrné to bylo například u tématu vydávání humanitární pomoci, kdy podle participantů docházelo k tomu, že pomoc byla vydávána i těm, které tornádo nezasáhlo, nebo jim nezpůsobilo téměř žádné škody. Dalším tématem, které bylo vnímáno jako nespravedlivé, bylo například zneužívání hromadného vydávání stravy v obcích, kdy si pro ni chodili i lidé, kteří nebyli přímo zasažení. S vnímáním nespravedlivého rozdělování pomoci souvisí i téma změn nálad v zasažených obcí, včetně proměn vztahů v obcích.
Následovat bude výčet doporučení, která byla na základě výsledků evaluace formulována. Jako první se budeme věnovat doporučením, která se týkají zapojování a činnosti dobrovolníků. Aby mohla být koordinace dobrovolníků opravdu efektivní, je třeba připravit, nebo propojit stávající dostupné nástroje, které jsou už využívány, a vytvořit tak registrační platformu, skrze kterou budou registrováni všichni dobrovolníci působící v zasažených lokalitách. Samotnou koordinaci dobrovolníků pak doporučujeme zastřešit prostřednictvím NNO, které mají s koordinací dobrovolníků dlouhodobé zkušenosti. Je důležitá dohoda se zástupci obcí v místě, kde dobrovolníci budou působit a přesně definovat očekávání a možnosti. Pokud to bude možné na území zasažené obce/oblasti zajistit ubytování dobrovolníků, případně jejich dopravu na místo a podle možností stravování. Doporučujeme rovněž, aby všichni
dobrovolníci byli řádně označeni, ideálně páskou na zápěstí, reflexní vestou či tričkem s nápisem dobrovolník apod. Dobrovolníkům by na místě měli být k dispozici také pracovní a ochranné pomůcky, jako např. rukavice, respirátory apod. Doporučujeme také zvážit pojištění pro dobrovolníky – pojištění pro výkon dobrovolnické služby doporučujeme vzhledem k možnému riziku úrazů a zranění v oblasti zasažené mimořádnou událostí. Pojištění obvykle zahrnuje i možné škody na majetku a vybavení domácností vyplývající z dobrovolnické činnosti v zasažených domácnostech. V neposlední řadě naše doporučení směřují k edukaci dobrovolníků a široké veřejnosti o podmínkách pomoci, situaci na místě, rizicích nebo omezeních, které vyplývají z celkového rozsahu události a také na základě legislativních opatření. Ideální forma by byl např. informační leták.
Druhý balík doporučení směřuje ke koordinaci NNO, nadacím, HZS a samosprávě. První z doporučení směřuje k tomu, aby v případě události podobného rozsahu došlo ke společné dohodě zástupců pomáhajících NNO, HZS a starostů na rozdělení území, nebo realizovaných činností na daném území. Součástí rozdělení území by měla být také realizace terénního šetření a sběru dat o zasažených domácnostech a distribuce informací a informačních materiálů zasaženým obyvatelům. Je důležité dohodnout se v rámci spolupráce na pravidelných koordinačních schůzkách zástupců pomáhajících, starostů, nebo pověřených zástupců obcí, a v případě, že na území stále probíhají záchranné a likvidační práce, také s velitelem zásahu. S výše uvedeným souvisí také ohraničení spolupráce (dohody s HZS, MoU mezi NNO a dalšími partnery). Důležité je nastavení metodiky pro poskytování materiální a zejména finanční pomoci zasaženým a její správná komunikace. Z hlediska dopadů pomoci a jejího vnímání je to jeden z klíčových faktorů.
Další doporučení směřuje k evidenci a distribuci materiální pomoci. Doporučujeme ve výdejních místech v jednotlivých obcích kombinovat pracovníky pomáhajících organizací se zástupci místní komunity, kteří mají místní znalost a mohou někdy „redukovat nadužívání pomoci“ nebo případně i její zneužívání obyvateli, kteří nebyli zasažení mimořádnou událostí. Právě místní komunita je z hlediska psychosociální práce a pomoci jedním z klíčových partnerů v procesu pomáhání. Proto naše další doporučení směřuje k větší podpoře a větší spolupráci s místní komunitou. Posledním obecným doporučením je to, aby realizace finanční podpory z veřejných sbírek, ale i dalších zdrojů (dotační tituly MMR, MPSV atd.), měla jasnou a srozumitelnou metodiku, je důležité možnosti a postup rozdělování co nejsrozumitelněji komunikovat veřejnosti a především zasaženým.
2 ÚVOD
Dne 24. června 2021 zasáhla řadu obcí na jižní Moravě ležících na pomezí Břeclavska a Hodonínska extrémní bouře s krupobitím a tornádem. Bouře prošla úsekem dlouhým 26 kilometrů a širokým přibližně půl kilometru. Nejvíce bylo zasaženo šest obcí, zejména Moravská Nová Ves, Mikulčice, Hrušky, Lužice a městské části Hodonína Bažantnice a Pánov. V obcích bylo poškozeno kolem 1 500 budov, silně poničeny byly infrastruktura a zeleň. Následně byly vyměřeny demoliční výměry pro 187 budov.2 V důsledku extrémní bouře zemřelo šest lidí a stovky byly zraněny.
Na českém území se jednalo o výjimečnou situaci s celou řadou ničivých důsledků, které zasáhly do života obyvatel zasažených obcí i jejich blízkého okolí. Medializace rychle přinášela informace o události, dramatické obrazy a zprostředkovávala první výpovědi obyvatel. Obraz přírodní katastrofy, která měla velký rozsah, zásadně změnila prostředí moravských vesnic, přinesla lidské oběti a škody na majetku, se šířil napříč různými sdělovacími prostředky a komunikačními kanály.
Devastující účinky na život komunit v zasažených obcích a jejich obyvatel byly evidentní. Živelní
pohroma měla ekologické a humanitární aspekty a provázela (a provází) je celá řada důsledků
– krátkodobých i dlouhodobých. Prostředí vesnic se muselo vypořádávat s vlastními problémy, navíc se záhy dostalo do celé řady zásadních interakcí s vnějším prostředím. Místní komunitní sociální systémy se orientovaly na řešení aktuálních potřeb, postupně ale přecházely ke strategiím orientovaným na využití nabízejících se dostupných prostředků a uspokojení dlouhodobých potřeb. Stále ještě dochází k regeneraci prostředí vesnic. Dopady jsou různorodé a projevují se, a budou se projevovat, v horizontu celé řady let.
V obcích dochází k procesům adaptace, tj. opatřováním zdrojů z vnějšího prostředí a jejich distribuce a přerozdělení, prioritizaci systémových cílů a mobilizaci k jejich dosahování, ustavení priorit mezi nimi, dále integraci, tj. koordinaci, přizpůsobení, regulování vztahů mezi různými aktéry (vnitřními i vnějšími) a vyjednávání a vytváření mechanismů řízení vnitřních napětí, které se objevují. Dopady jsou v oblastech sociální, psychologické, ekologické, prostorové, ekonomické, politické, kulturní a další.
Jedním ze zásadních vnějších vlivů, který do prostředí obcí vstoupil a intervenoval, byla pomoc. Pomoc byla poskytována různými formami, poskytovateli a způsoby, a měla celou řadu přímých účinků. K její obsažnosti vedla značná solidarita veřejnosti s obyvateli, která se odrazila například v oblasti dobrovolnictví. Rovněž prostřednictvím organizací bylo vybráno více než 1,1 mld. Kč, další finanční prostředky lidé věnovali přímo obyvatelům, další zdroje do postižených míst směřoval stát.
2 HZS ČR: Tornádo na Moravě. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxx.xx/xxxxxx/xxxxxxx-xx-xxxxxx-xxx.xxxx.
V rámci forem pomoci jsme se zaměřili na pomoc zprostředkovanou konsorciem devíti nadací a nestátních neziskových organizací, která získala podobu koordinované pomoci lidem zasaženým tornádem. Jejím cílem bylo spravedlivě rozdělit pomoc mezi postižené. K dohodě se připojily nevládní organizace, nadace a nadační fondy: ADRA o.p.s., Člověk v tísni o.p.s., Diakonie ČCE, Nadace Via, Nadace ČEZ, Nadační fond Českého rozhlasu, Xxxxx Xxxxxxx Family Foundation, Nadační fond pomoci Xxxxx Xxxxxxx a Nadační fond Donio.3 Organizace se dohodly, že sběr informací o potřebné pomoci v terénu budou mít na starosti nevládní neziskové organizace ADRA, Diakonie ČCE a Člověk v tísni, které mají zkušenosti v poskytování humanitární i psychosociální pomoci. Pro sběr dat a jejich vyhodnocování využily aplikaci Inspecto, která se používala při monitoringu škod v domácnostech zasažených povodněmi. Pro efektivní spolupráci byla důležitá základní shoda na principech a koordinaci napříč organizacemi. Zároveň ale byla jednotlivým organizacím ponechána nezávislost při rozdělování pomoci podle vlastního uvážení a zaměření tak, aby společná pomoc byla co nejefektivnější. Toto uskupení budeme v následující zprávě nazývat konsorcium, a pomoc, kterou poskytovalo, koordinovanou pomocí.
3 V průběhu události se ke konsorciu připojilo i několik dalších organizací, jejichž role byla úžeji profilovaná, například na rodiny s dětmi, handicapované atp. (Nadace Charty 77 – xxxxx xxxxxxx, Xxxxxx JT, Nadace NROS, Nadace partnerství, Výbor dobré vůle)
3 CÍL VÝZKUMU
Cílem výzkumu bylo zjistit:
a) jak docházelo k distribuci forem pomoci (finanční, materiální, manuální, psychosociální a další) v zasažených obcích, jak probíhal transfer směrem k zasaženým jedincům a domácnostem,
b) jak je s odstupem času pomoc přijímána a hodnocena zasaženými jedinci
a domácnostmi,
c) jaké měla pomoc dopady na vývoj kvality života zasažených jedinců,
d) jaké měla pomoc dopady na úrovni domácností, zda byla zasaženými vnímána jako účelná, efektivní, transparentní a spravedlivá?
Hodnocení dopadů jsme sledovali zejména na úrovni jedinců a domácností, neboť se jedná
o společenskou jednotku – osobu samostatně žijící, nebo skupinu osob, které nemusí být navzájem v příbuzenském vztahu, které žijí na stejné adrese a společně hospodaří.
Hodnotili jsme výhradně pomoc, která směřovala ze zdrojů koordinované pomoci konsorcia
lidem zasaženým tornádem.
4 ZPŮSOB ŘEŠENÍ – METODOLOGIE HODNOCENÍ DOPADŮ POMOCI
Abychom byli schopni vyhodnotit dopady pomoci po tornádu na zasažené jedince či domácnosti, snažili jsme se o co nejkomplexnější uchopení tématu a zároveň jsme chtěli do hodnocení dopadů pomoci zapojit co nejvíce aktérů. Proto jsme se rozhodli využít smíšeného designu výzkumu, tedy kombinace kvantitativní a kvantitativní metodologie. Tuto kombinaci metodologických přístupů jsme dále doplnili analýzou médií, konkrétně analýzou vybraných tištěných deníků a analýzou vybraných sociálních sítí. Kombinace výše uvedených metodologických přístupů nám umožnila komplexně popsat a zhodnotit dopady pomoci na zasažené jedince či domácnosti.
Na tomto místě je třeba zmínit jeden z určitých limitů výzkumu. Dvouletý odstup od události, kdy bylo realizováno terénní šetření, byl na jedné straně výhodou v tom smyslu, že participanti šetření měli již v naprosté většině případů událost již sami pro sebe narativně zpracovanou a oproštěnou od silných emocí. Na druhé straně se však tento odstup od události projevil tak, že si respondenti nevybavovali přesné detaily pomoci, zejména co se týče časových údajů ale i skutečnosti, kdo jim poskytl tu konkrétní pomoc. Vzhledem k tomu, že jsme při terénním šetření neměli vždy možnost veškerá tvrzení ověřit, je potřeba tento limit při interpretaci výsledků vzít v potaz zejména u popisu systému pomoci a jeho časové dynamiky.
Při hodnocení dopadů pomoci jsme vycházeli z premisy, že spokojenost s pomocí poskytnutou po tornádu je úměrná tomu, do jaké míry se zasaženým jedincům či domácnostem daří opět dosahovat životního standardu a kvality života, na který/kterou byli zvyklí před příchodem tornáda. Právě s tímto stavem budou jedinci či domácnosti poměřovat výsledky poskytnuté pomoci.
Samotný výzkum hodnocení pomoci po tornádu byl rozdělen do několika fází. V první fázi výzkumu jsme se zaměřili na samotný systém pomoci. Jeho popis a zevrubná analýza byly klíčové pro další navazující fáze výzkumu, neboť bylo potřeba alespoň v hlavních rysech rozlišovat typy pomoci – vedle sebe působila pomoc různých organizací (místních i přicházejících z vnějšku), dobrovolníků, svépomoc, sousedská pomoc, a mnohé další. Pomoci se prostupovaly, křížily, vzájemně interagovaly, střetávaly se, v čase se vyvíjely. Výstupem této první fáze, který byl využit v dalších fázích výzkumu, byl souhrnný sociálně ekologický model pomoci, který je zobrazen a vysvětlen v kapitole 5.1.5 Sociálně ekologický model pomoci. V této fázi byla provedena i mediální analýza, která umožnila identifikovat klíčová témata spojená s živelní katastrofou a následnou humanitární pomocí.
Ve druhé fázi evaluace byl realizován kvantitativní a kvalitativní výzkum, který vycházel z předchozích výzkumných zjištění a tato zjištění rozšiřoval a validoval. V zasažených oblastech byl realizován sběr dotazníků a dále individuální a skupinové rozhovory napříč celým spektrem aktérů, kterých se tornádo na jižní Moravě dotklo.
V poslední fázi evaluace byla získaná data zpracována a analyzována. Následovat bude podrobnější popis metodologie kvantitativního výzkumu, dále kvalitativního výzkumu a v poslední části této kapitoly také popis metodologie mediální analýzy.
4.1 Metodologie kvantitativního výzkumu
Dotazníkové šetření proběhlo na přelomu srpna a září 2023 kombinovanou formou, kdy tento obsažný a časově náročný dotazník byl v průběhu interview vyplňován tazatelem v elektronické formě (metoda CAPI) a následný dosběr byl realizován online formou. Délka vyplnění jednoho dotazníku se pohybovala v rozmezí od 30 do 90 minut, přičemž průměrná doba byla 46 minut. V průběhu terénního sběru dat si tazatelé vedli terénní deníky, které byly následně využity při zpracování kvalitativních dat. Respondentem byl vždy pouze jeden zástupce domácnosti, který byl nejprve dotazován na nabízenou a využitou pomoc, kdy odpovídal za celou svou domácnost, a až poté na postojové otázky kvality života, týkající se výhradně jeho osoby. Reprezentativita šetření byla zajištěna kvótním výběrem respondentů na úrovni obcí. Celkový sebraný vzorek představuje cca 20 % zasažených domácností.
Data byla zpracována v aplikacích SPSS a Microsoft Excel, ve kterých byla provedena kontrola dat, popisné i pokročilejší analýzy a konečná vizualizace ve formě grafů a tabulek. Při čistění celkové matice získaných dotazníků byly neúplné či nekonzistentní odpovědi důvodem pro vyřazení celého dotazníku z analýzy. Nakonec zůstalo 296 dotazníků, které byly využitelné pro další zpracování, z čehož 286 dotazníků bylo vyplněno úplně, tedy včetně demografických údajů.
Dotazník, který byl použit pro sběr dat, se skládal z několika částí. První část se zabývala aktéry pomoci, se kterými přišli respondenti v rámci systému pomoci poskytované po tornádu do styku. Mezi tyto aktéry patřily nestátní neziskové organizace (ADRA, Český červený kříž, Člověk v tísni, Diakonie ČCE, Diecézní charita Brno), nadace (Nadace Via, Nadační fond Českého rozhlasu, Nadace ČEZ, Xxxxx Xxxxxxx Family Foundation, Nadační fond pomoci Xxxxx Xxxxxxx, Nadační fond Donio, příp. jiné), stát (konkrétně integrovaný záchranný systém, armáda ČR, MMR – prostřednictvím dotačního programu Živel, ÚP – mimořádná okamžitá pomoc (MOP) a Lesy ČR), obce, pojišťovny, rodina, přátelé a sousedé, dobrovolníci a případní další aktéři. Následně respondenti specifikovali pomoc, kterou od jednotlivých aktérů pomoci přijali. Konkrétně měli na výběr mezi bezprostřední pomocí, materiální pomocí, finanční pomocí, pomocí při odklízení, opravách, rekonstrukci a psychologickou pomocí. Následně jsme se zaměřili na hodnocení vybraných aspektů konkrétní pomoci. V rámci tohoto hodnocení
jsme se zaměřili na to, jak respondenti hodnotí včasnost, kvalitu4 a dostatečnost pomoci, případně komunikaci s poskytovatelem pomoci. Respondenti dále uvedli, kdy proběhl první a poslední kontakt s daným aktérem.
V další části dotazníku byl zkoumán názor respondentů na pomoc dobrovolníků po katastrofě. Respondenti hodnotili svůj postoj k výrokům týkajícím se různých aspektů dobrovolnické pomoci. Hodnocení probíhalo na škále od 1 (rozhodně souhlasím) do 5 (rozhodně nesouhlasím), s možností volby "nedovedu posoudit". Otázky se zaměřovaly na různé aspekty dobrovolnické pomoci, včetně povahy poskytované pomoci (např. zda dobrovolníci poskytovali především manuální pomoc), její nezbytnosti (např. zda bez dobrovolníků by situaci na místě nešlo zvládnout), efektivity a koordinace (např. zda byla dobrovolnická pomoc dobře koordinována nebo zda se zbytečně dublovala s další pomocí), a také na délku pobytu dobrovolníků na místě (zda zůstávali přiměřeně dlouho, příliš krátkou nebo příliš dlouhou dobu).
Další hodnocenou oblastí byla informovanost. Zaměřovali jsme se na to, z jakých zdrojů respondenti čerpali informace v prvních dnech po události a jestli tyto informace byly pro ně dostatečné, případně jaké konkrétně jim chyběly. Respondenti pak měli na výběr z několika výroků zaměřených na jejich informovanost o různých typech pomoci. Respondenti hodnotili svou znalost o tom, kam se obrátit pro specifické potřeby a informace, a to na škále od 1 – rozhodně souhlasím do 5 – rozhodně nesouhlasím. Tato hodnocení zahrnovala oblasti jako získání stavebního materiálu, přístup k finančním prostředkům, zdroje dobrovolnické pomoci, možnosti psychologické podpory a obecné informace související s krizí. Poslední část této oblasti se zaměřovala na to, zda respondenti poskytovali informace směrem k veřejnosti a případně pomocí jakých médií.
Následná část se zaměřila na celkové hodnocení jednotlivých aspektů pomoci s odstupem dvou let, kde jsme se respondentů ptali na organizaci pomoci, srozumitelnost pomoci, transparentnost poskytování pomoci a spravedlnost poskytování pomoci. V případě, že účastník průzkumu označil pomoc v některé oblasti za nedostatečnou, měl šanci specifikovat prostřednictvím otevřené otázky, v jakých konkrétních aspektech by se mohla tato pomoc zlepšit. Stejným způsobem pak mohl přidat závěrečné doporučení pro poskytovatele pomoci.
Další částí dotazníku bylo hodnocení kvality života. V této části byli respondenti požádáni
o hodnocení různých aspektů kvality života v několika časových úsecích, aby bylo možné sledovat vývoj kvality života a identifikovat případné výkyvy. Hodnocení bylo prováděno na škále od 1 (nejhorší) do 10 (nejlepší). Dotazník byl strukturován do čtyř sekcí, které odpovídají různým časovým obdobím: kvalita života před tornádem, kvalita života bezprostředně po tornádu, kvalita života rok po tornádu a kvalita života v současnosti, tedy přibližně dva roky po tornádu. Tímto způsobem dotazník umožňoval respondentům
4 V případě pomoci rodiny a přátel nebyla kvalita pomoci hodnocena.
reflektovat, jak se jejich vnímání kvality života měnilo v průběhu času a jaký dopad měla katastrofa na různé aspekty jejich života.
Závěrečná část dotazníku se věnovala demografickým údajům respondenta, konkrétně jsme zjišťovali respondentův věk, pohlaví, typ domácnosti, typ bydlení a obec, ve které žije. Dále byla zjišťována míra škod na soukromém majetku, s možnostmi odpovědí sahajícími od mírného poškození až po nutnost demolice, případně na dopady katastrofy na jejich podnikání. Samotná klasifikace škod na soukromém majetku byla inspirována metodikou, kterou používala jedna z NNO v terénu pro potřeby distribuce finanční pomoci (0 – poškození zahrady, oken, dveří, garáže, bazénu, nedošlo k výraznějšímu poškození střechy; 1 – poškozena polovina střechy, potřeba přelaťovat, nemusel se měnit krov; 2 – musel být opravován krov, nebyl výrazněji poškozen byt; 3 – nový krov, poškozené obytné podkroví, poškozený byt; 4 – demolice).
4.2 Metodologie kvalitativního výzkumu
Kvalitativní rozhovory byly provedeny se širokým spektrem aktérů, kterých se situace kolem tornáda na jižní Moravě nějakým způsobem přímo dotýkala. Cíle kvalitativního výzkumu byly tři. Nejdříve jsme zmapovali systém a proces pomoci, a to z úrovně krajského krizového štábu, z úrovně krizového štábu ORP, z úrovně vedení obcí a v neposlední řadě z úrovně neziskových organizací, které byly do procesu pomoci zapojeny. Pro přehlednější prezentaci výsledků jsme se rozhodli v analýze využít tzv. sociálně ekologický model, který ukazuje vliv okolního prostředí na jedince, v tomto případě pak vliv pomoci z okolního prostředí na jedince v různých úrovních. Druhá část kvalitativního výzkumu je věnována hodnocení pomoci místními aktéry. Za významné místní aktéry považujeme např. představitele spolků, organizací, institucí či podnikatelů, kteří v místech zasažených tornádem působí. Tito aktéři pomáhají formulovat veřejné mínění a mohou mít vliv na hodnocení procesu pomoci. V poslední částí kvalitativního výzkumu představíme dopady pomoci na domácnosti. V této části budou prezentovány konkrétní příběhy 14 domácností, které byly tornádem zasaženy. Přestože jsme vybírali pokud možno co nejrozdílnější participanty, jejich příběhy byly velmi podrobné a ukazují, jaký vliv mělo tornádo a následný systém pomoci po tornádu na život konkrétních jedinců a domácností. Celkem bylo realizováno 37 individuálních rozhovorů a dvě fokusní skupiny.
4.3 Metodologie mediální analýzy
V rámci mediální analýzy byla nejprve provedena analýza tradičních médií, v tomto případě vybraných tištěných deníků. Do analýzy bylo celkem zahrnuto pět vybraných deníků. Deníky byly vybírány na základě následující logiky: první dva nejčtenější deníky v České republice – deníky Blesk a MF DNES a dále tři regionální deníky podle zasaženého regionu, tedy Hodonínský deník, Břeclavský deník a Brněnský deník. Články ve výše uvedených denících byly vyhledávány pomocí databáze Anopress, období vyhledávání bylo zvoleno od 24. 6. 2021
do 24. 12. 2021. Jednotlivé články byly pro každý výše uvedený deník vyhledávány samostatně podle předem definovaných klíčových slov. Z tematické analýzy mediálního obsahu vzešlo několik stěžejních témat, kterým média věnovala největší pozornost. Tato témata byla podrobně popsána tak, aby byl vytvořen co nejkomplexnější popis tématu tak, jak o něm deníky informovaly.
Následně byla provedena také analýza obsahu na sociálních sítích. Pro tuto část analýzy byla zvolena metoda kvalitativní obsahové analýzy, která klade důraz především na interpretaci obsahu sdělení. Texty byly vyhledávány především ve skupinách na sociální síti Facebook, konkrétně se jednalo o skupiny Pomoc po tornádu – Hodonínsko a Břeclavsko a Dobrovolnická pomoc po břeclavském tornádu. Výběr výše uvedených FB skupin byl proveden na základně počtu členů (tyto dvě skupiny měly nejvíce členů) a také podle mediální známosti (tyto dvě skupiny byly velmi často zmiňovány v celostátních médiích). Do analýzy byly zahrnuty všechny příspěvky a komentáře v těchto skupinách za období od 24. června 2021 do 24. prosince 2021.
5 VÝSLEDKY KVANTITATIVNÍHO VÝZKUMU
Dotazníkové šetření proběhlo na přelomu srpna a září 2023. Respondentem byl vždy pouze jeden zástupce domácnosti, který postupně odpověděl na otázky jak za celou domácnost (hodnocení pomoci), tak i otázky týkající se výhradně jeho osoby (kvalita života).
5.1 Charakteristika respondentů
Po vyčistění celkové matice získaných dotazníků, kdy byly neúplné či nekonzistentní odpovědi důvodem pro vyřazení celého dotazníku z analýzy, zůstalo 296 dotazníků, které byly využitelné pro další zpracování.5 V našem výzkumu tak máme 63 % žen a 37 % mužů. Více než dvě třetiny respondentů byly ve věku 40–69 let. Zbylých 31 % pak tvořili respondenti 18–39 let a 70 a více let. Důvodem tohoto rozdělení je patrně obecně vyšší ochota k vyplňování dotazníků mezi ženami i jejich vyšší zastoupení v terénu během dotazování (často během všedního dne dopoledne). Vyšší podíl respondentů středního věku je pak dán především skutečností, že vzhledem k zaměření dotazníku musela být dotazovaná osoba dobře zorientovaná v chodu a hospodaření domácnosti. Většinou se tak jednalo přímo o hlavu dané domácnosti.
Xxxxxxx respondentů (N=286) 37 % 63 % muži ženy | Respondenti dle věku a pohlaví | |
(N=286) | ||
80+ | 1 % 2% | |
70–79 | 4 % 8% | |
60–69 | 7 % 16% | |
50–59 | 11 % 9% | |
40–49 | 9 % 17% | |
30–39 | 5 % 8% | |
18–29 | 1 % 2% | |
muži ženy |
Graf 1: Xxxxxxx respondentů (N=286) Graf 2: Respondenti dle věku a pohlaví (N=286)
Naprostá většina respondentů (89 %) bydlela v rodinných domech, přičemž 68 % v jednogeneračních a 21 % ve vícegeneračních rodinných domech. Další respondenti (10 %) bydleli v bytových domech a poslední jedno procento tvořili lidé žijící v jiném typu ubytování, což v našem případě byly celoročně obývané zahradní chaty.
5 Respondentů, u kterých známe i demografické údaje, bylo celkem 286. Dotazníky, u kterých tyto údaje známy nebyly, nebyly použity při hlubších analýzách.
Graf 3: Respondenti podle typu bydlení (N=286)
Respondenti podle typu bydlení (N=286)
rodinný dům jednogenerační
68 %
rodinný dům vícegenerační
21 %
bytový dům
10 %
ostatní 1 %
Nejčastěji zastoupeným typem domácností byly úplné rodiny s dětmi (38 %), u kterých nebylo rozlišováno, zda jsou rodiče dětí sezdaní, či ne. Poté se jednalo o rodiny bez dětí (28 %), vícegenerační domácnosti (19 %) a jednočlenné domácnosti (11 %). Méně zástupců (4 %) měly neúplné rodiny, které zahrnovaly samoživitele (stejnou měrou zde byli zastoupeni muži i ženy) a ostatní typy rodin, které nespadají do výše popsané klasifikace.
Graf 4: Respondenti podle typu domácnosti (N=286)
Respondenti podle typu domácnosti (N=286)
úplná rodina (manželé, partneři) s dětmi v domácnosti
38 %
úplná rodina (manželé, partneři)
bez dětí v domácnosti
28 %
vícegenerační domácnost
18 %
jednočlenná domácnost
11 %
neúplná rodina (samoživitelé)
4 %
ostatní
1 %
Pokud jde o míru poškození majetku, 40 % respondentů uvedlo poškození obytného podkroví nebo bytu, s nutností opravit střešní krov. Dalších 27 % mělo poškozenou polovinu střechy, která vyžadovala přelaťování bez nutnosti měnit krov. 15 % respondentů potřebovalo opravit krovy. Menší škody, jako poškození zahrady, oken, dveří, garáže nebo bazénu, bez významného poškození střechy, uvedlo 10 % dotazovaných. Úplná demolice domu se týkala
8 % respondentů. Kromě toho 15 % respondentů uvedlo, že katastrofa postihla i jejich podnikání.
Graf 5: Respondenti podle míry škod na soukromém majetku (N=295)
Respondenti podle míry škod na soukromém majetku (N=295)
poškození zahrady, oken, střecha lehce poškozena
10 %
poškozena střecha, nemusel se měnit krov
27 %
musel být opravován krov, nebyl poškozen byt
15 %
nový krov, poškozený byt
40 %
demolice
8 %
Rozložení respondentů dle obcí z velké míry kopíruje počty zasažených domácností v obcích. Největším dílem je proto zastoupena Moravská Nová Ves (41 %), poté Hrušky a Mikulčice (21
%, respektive 20 %) a nejméně Lužice a Hodonín. Z hlediska srovnání s podíly zasažených domácností lze konstatovat, že v našem výzkumném vzorku jsou mírně nadreprezentovány Hrušky a Moravská Nová Ves.
Graf 6: Rozložení respondentů dle obce (N=286)
Rozložení respondentů dle obce (N=286)
Moravská Nová Ves
41 %
Hrušky
21 %
Mikulčice
20 %
Lužice
10 %
Hodonín
8 %
5.2 Struktura pomoci a její využití
V této části bude představena struktura pomoci podle jednotlivých aktérů, díky které lze zrekonstruovat její podobu v co možná nejpodrobnějším pohledu. Respondenti určovali typ pomoci, kterou využili v případě konkrétního aktéra. Jednalo se o bezprostřední pomoc, která spočívala v zajištění nejzákladnějších potřeb (ošacení, přespání, hygiena) ihned po události. Dále materiální pomoc, která byla definována na základě přijetí pomoci materiální povahy, ať už to byl stavební materiál, nářadí potřebné k odklízení a stavebním pracím či další věcné dary a zápůjčky, jako například vysoušeče zdiva nebo agregátory a pohonné hmoty. Finanční pomocí byly myšleny dary (od nadací, neziskových organizací i soukromých osob), vyplacené pojistné plnění, dávky státní podpory či nízko úročené půjčky z programu Živel. Dále se jednalo o manuální pomoc při odklízení sutě, opravách a následné rekonstrukci, přičemž se jednalo vždy o bezplatnou pomoc. Posledním vymezeným druhem pomoci byla psychologická pomoc, přičemž je důležité uvést, že touto pomocí nebyla chápána pouze odborná psychologická pomoc, ale jakákoli pomoc, kterou tak označili respondenti. Ti často uváděli neocenitelnou pomoc především ze strany rodiny, spočívající v tom, že se zasažení měli komu „vypovídat.“
Využití pomoci nestátních neziskových organizací
Graf 7: Nestátní neziskové organizace podle míry využití jejich pomoci zasaženými (N=296)
Nestátní neziskové organizace podle míry využití jejich pomoci
zasaženými (N=296)
Diecézní charita Brno
72 %
Český červený kříž
65 %
ADRA
43 %
Člověk v tísni
34 %
Diakonie
25 %
nikdo ze zmíněných
5 %
Humanitární pomoc ze strany nestátních neziskových organizací (dále NNO) poskytovalo v zasaženém území celkem pět aktérů, jejichž pomoc čerpalo 95 % respondentů. Největšímu počtu zasažených poskytla pomoc Diecézní charita Brno (72 % respondentů), následovaná Českým červeným křížem (65 %), což je dáno tím, že tyto organizace působily v celém zasaženém území, a také skutečností, že tyto NNO disponovaly největšími finančními
prostředky.6 Naproti tomu ostatní NNO své úsilí koordinovaly v rámci konsorcia a po vzájemné domluvě ho směřovaly do určitého území, čímž je dán jejich relativně nižší podíl na celku.7 Reálně však pokryly celé území zasažené tornádem. Celkový podíl organizace ADRA (která působila pouze v Moravské Nové Vsi) tak činí 43 %, podíl Člověka v tísni (Mikulčice, Lužice, Hodonín) 34 % a Diakonie ČCE (Hrušky) 25 %.
Využití jednotlivých aktérů z hlediska obcí ukazuje následující tabulka. Ta potvrzuje předešlé tvrzení, a tudíž je podíl Diecézní charity Brno a Českého červeného kříže napříč obcemi relativně vyrovnaný s výjimkou Hodonína a Lužic. U ostatních je znatelné cílené zaměření do určitých obcí: ADRA do Moravské Nové Vsi, Diakonie ČCE do Hrušek a Člověk v Tísni do zbylých obcí, tedy Mikulčic, Lužic a Hodonína.
Tabulka 1: Využití nestátních neziskových organizací v jednotlivých obcích
NNO/obec | Hodonín | Hrušky | Lužice | Mikulčice | Moravská Nová Ves | |||||
počet | podíl | počet | podíl | počet | podíl | počet | podíl | počet | podíl | |
ADRA | 3 | 13 % | 7 | 12 % | 5 | 19 % | 8 | 14 % | 101 | 86 % |
Český červený kříž | 9 | 38 % | 40 | 67 % | 20 | 74 % | 43 | 75 % | 75 | 64 % |
Člověk v tísni | 18 | 75 % | 12 | 20 % | 18 | 67 % | 43 | 75 % | 6 | 5 % |
Diakonie ČCE | 2 | 8 % | 41 | 68 % | 4 | 15 % | 11 | 19 % | 15 | 13 % |
Diecézní charita Brno | 13 | 54 % | 47 | 78 % | 14 | 52 % | 40 | 70 % | 93 | 79 % |
celkem respondentů | 24 | --- | 60 | --- | 27 | --- | 57 | --- | 118 | --- |
Všechny nestátní neziskové organizace se zaměřovaly především na poskytování finanční pomoci, kterou od nich využilo 93 % dotazovaných. Dále šlo o materiální pomoc (25 %), která byla poskytována zejména v prvních fázích pomoci. Následuje pomoc při odklízení, opravách či rekonstrukci (15 %), psychologická podpora (15 %) a bezprostřední pomoc (14 %).
6 Diecézní charita Brno rozdělila více než 313 milionů korun a Český červený kříž více než 103 milionů korun.
7 Tyto tři NNO dohromady v terénu rozdělily více než 200 milionů korun.
Graf 8: Struktura využití pomoci poskytované nestátními neziskovými organizacemi (N=296)
Struktura využití pomoci poskytované nestátními neziskovými
organizacemi (N=296)
finanční pomoc
93 %
materiální pomoc
25 %
pomoc při odklízení/opravách/rekonstrukci
15 %
psychologická pomoc
15 %
bezprostřední pomoc
14 %
Využití pomoci nadací
Nadace, níže uvedené v grafu, úzce spolupracovaly s NNO, které měly rozdělenou územní působnost (ADRA, Člověk v tísni, Diakonie ČCE). Zatímco zmíněné neziskové organizace prováděly šetření v terénu, úloha nadací v této spolupráci byla administrativní, zaměřená především na poskytování finančních prostředků zasaženým. Podíl respondentů, kteří využili alespoň nějakou pomoc od nadací, činí 63 %. Největšímu počtu zasažených poskytla finanční prostředky Nadace Via, jejichž podíl prostředků na celkovém počtu zasažených byl celkem třetinový (33 %). Výrazným poskytovatelem finanční pomoci bylo Donio, které pomohlo 17 % respondentů, a velmi činná byla nadace Xxxxx Xxxxxxx Family Foundation, jejíž podíl je 15%. Podíl dalších nadací (Nadace ČEZ, Nadační fond Českého rozhlasu a Nadační fond pomoci Xxxxx Xxxxxxx) nepřesáhl 10 %.
Nadace podle míry využití jejich pomoci zasaženými (N=296)
Graf 9: Nadace podle míry využití jejich pomoci zasaženými (N=296)
Nadace Via | 33 % | |||||
Donio | 17 % | |||||
Xxxxx Xxxxxxx Family Foundation | 15 % | |||||
Nadační fond Českého rozhlasu | 6 % | |||||
Nadace ČEZ | 4 % | |||||
Nadační fond pomoci Xxxxx Xxxxxxx | 2 % | |||||
nikdo ze zmíněných | 7 % |
Tabulka 2: Využití nadací v jednotlivých obcích
Nadace/obec | Hodonín | Hrušky | Lužice | Mikulčice | Moravská Nová Ves | |||||
počet | podíl | počet | podíl | počet | podíl | počet | podíl | počet | podíl | |
Nadace Via | 8 | 33 % | 15 | 25 % | 6 | 22 % | 20 | 35 % | 46 | 39 % |
Nadační fond Českého rozhlasu | 0 | 0 % | 6 | 10 % | 2 | 7 % | 9 | 16 % | 1 | 1 % |
Nadace ČEZ | 0 | 0 % | 1 | 2 % | 1 | 4 % | 3 | 5 % | 7 | 6 % |
Xxxxx Xxxxxxx Family Foundation | 1 | 4 % | 14 | 23 % | 4 | 15 % | 10 | 18 % | 15 | 13 % |
Nadační fond pomoci Xxxxx Xxxxxxx | 0 | 0 % | 2 | 3 % | 2 | 7 % | 0 | 0 % | 2 | 2 % |
Donio | 0 | 0 % | 12 | 20 % | 2 | 7 % | 16 | 28 % | 20 | 17 % |
jiná | 2 | 8 % | 5 | 8 % | 2 | 7 % | 4 | 7 % | 7 | 6 % |
celkem respondentů | 24 | --- | 60 | --- | 27 | --- | 57 | --- | 118 | --- |
Využití nadací z hlediska jednotlivých obcí zobrazuje tabulka uvedená výše. Ta odhaluje relativně vyrovnaný podíl Nadace Via napříč celým územím, jejíž finanční dar obdrželo 22 % až 39 % zasažených. Zdaleka nejvyšší byl podíl Nadace Via v Moravské Nové Vsi. Podíl Nadace Xxxxx Xxxxxxx byl kromě Xxxxxxxx také velmi vyrovnaný, přičemž nejvíce zastoupená byla tato nadace v Hruškách, především kvůli vysokému zdejšímu podílu zaměstnanců Moravských
naftových dolů. Podíl Nadace ČEZ byl skromnější napříč územím především z důvodu poskytování pomoci několika rodinám svých zaměstnanců. Donio bylo nejvíce zastoupeno v Hruškách, Mikulčicích a Moravské Nové Vsi.
Z hlediska podílu nadací na jednotlivých typech pomoci pak podobně jako u NNO převažovala finanční pomoc, kterou využilo 59 % respondentů. Tato pomoc byla také hlavní forma, kterou nadace zamýšlely poskytovat. V menší míře byly zastoupeny i ostatní typy pomoci – materiální pomoc využilo 6 %, pomoc při odklízení/opravách/rekonstrukci 3 %, bezprostřední pomoc 2 % a psychologickou pomoc 1 %. V případě materiální pomoci se jednalo například o darované stromky do zahrad, nebo v případě psychologické pomoci o odbornou pomoc poskytnutou neziskovou organizací, avšak danou nadací proplacenou. Ve všech případech se však jednalo spíše o jednotlivé případy, či o nepřesnosti způsobené dvouletým odstupem od události.
Graf 10: Struktura využití pomoci poskytované nadacemi (N=296)
Struktura využití pomoci poskytované nadacemi (N=296)
finanční pomoc
59 %
materiální pomoc
6 %
pomoc při odklízení/opravách/rekonstrukci
3 %
bezprostřední pomoc 2 %
psychologická pomoc 1 %
Využití koordinované pomoci konsorcia
V naší analýze jsme se dále zaměřili na subjekty sdružené v konsorciu, které v oblasti zasažené tornádem svou činnost koordinovaly. Celkový podíl respondentů, kterým tyto subjekty poskytly pomoc, byl 93 %. Tuto skupinu tvořily všechny výše jmenované nadace, společně s nestátními neziskovými organizacemi ADRA, Člověk v tísni a Diakonie ČCE. Od těchto koordinovaných subjektů využilo nejvíce respondentů finanční pomoc (89 %). Méně zastoupené pak byly materiální pomoc (17 %), pomoc při odklízení, opravách, rekonstrukci (12 %), psychologická pomoc (9 %) a bezprostřední pomoc (9 %).
Graf 11: Struktura využití koordinované pomoci poskytované konsorciem (N=296)
Struktura využití koordinované pomoci poskytované
konsorciem (N=296)
finanční pomoc
89 %
materiální pomoc
17 %
pomoc při odklízení/opravách/rekonstrukci
12 %
psychologická pomoc
9 %
bezprostřední pomoc
9 %
Tyto koordinované subjekty pak respondentům poskytly pomoc v jednotlivých obcích přibližně stejnou měrou, přičemž nejvíce jejich finanční pomoc využili obyvatelé Mikulčic (95 %) a nejméně pak obyvatelé Hodonína (79 %). Rozložení využití finanční pomoci dle jednotlivých obcí pak zobrazuje tabulka uvedená níže.
Tabulka 3: Využití finanční pomoci koordinovaných subjektů sdružených v konsorciu
Konsorcium/obec | Hodonín | Hrušky | Lužice | Mikulčice | Moravská Nová Ves | |||||
počet | podíl | počet | podíl | počet | podíl | počet | podíl | počet | podíl | |
finanční pomoc | 19 | 79 % | 55 | 92 % | 23 | 85 % | 54 | 95 % | 106 | 90 % |
celkem respondentů | 24 | --- | 60 | --- | 27 | --- | 57 | --- | 118 | --- |
Na tomto místě vyvstává i otázka, jak intenzivně byla finanční pomoc konsorcia využívána zasaženými. Dvě pětiny (40 %) využily jeden zdroj finanční pomoci konsorcia, dva zdroje pak 29 % zasažených. 11 % zasažených nevyužilo ze strany konsorcia žádnou finanční pomoc. Té se jim však dostalo z jiného zdroje (především od státu, pojišťovny a dvou NNO, které nepatřily do konsorcia). Zároveň se jednalo o domácnosti, které utrpěly při tornádu méně než ostatní. Na druhé straně domácnosti, které přijaly koordinovanou pomoc z více než 3 zdrojů, patřily k těm nejvíce poškozeným. Z celkového počtu 16 těchto domácností v našem výzkumu jich většina získala finanční pomoc i od státu (13), polovina od obce (8) a 11 získalo finance z pojištění.
Příjemci finanční pomoci podle počtu zdrojů financí koordinované pomoci konsorcia (N=295)
Graf 12: Příjemci finanční pomoci podle počtu zdrojů financí koordinované pomoci konsorcia (N=296)
žádná finanční pomoc | 11 % | |||||
1 zdroj | 40 % | |||||
2 zdroje | 29 % | |||||
3 zdroje | 15 % | |||||
4 zdroje | 4 % | |||||
5 zdrojů | 1 % | |||||
Pojišťovny
Dalším aktérem, který v oblasti zasaženým tornádem pomáhal, byly pojišťovny, které poskytovaly výhradně finanční pomoc. Pomoc pojišťoven využilo dohromady 79 % respondentů. Nejvíce pomoci od pojišťoven využili respondenti v Moravské Nové Vsi a Mikulčicích (86 %). Nejméně pak respondenti v Hodoníně a Lužicích (67 %).
Graf 13: Využití pomoci pojišťoven (N=296)
Využití pomoci pojišťoven (N=296)
finanční pomoc
79 %
Tabulka 4: Využití finanční pomoci od pojišťoven v jednotlivých obcích
Pojišťovny/obec | Hodonín | Hrušky | Lužice | Mikulčice | Moravská Nová Ves | |||||
počet | podíl | počet | podíl | počet | podíl | počet | podíl | počet | podíl | |
finanční pomoc | 16 | 67 % | 45 | 75 % | 18 | 67 % | 49 | 86 % | 102 | 86 % |
celkem respondentů | 24 | --- | 60 | --- | 27 | --- | 57 | --- | 118 | --- |
Využití státní pomoci
Pomoc zasaženým ze strany státu byla komplexní, jelikož se skládala z více druhů pomoci. Pomoc státu využilo 86 % dotazovaných. Jednalo se především o finanční pomoc, kterou podle vlastních slov využilo 67 % respondentů. Tato pomoc byla reprezentována především dotačním programem Živel, finanční pomocí od Lesů ČR a v neposlední řadě dávkami mimořádné okamžité pomoci (MOP).8
Výraznou pomoc manuálního charakteru při odklízení sutin, popadaných stromů atp. využilo 56 % dotázaných, přičemž se jednalo především o hasičský záchranný sbor, jednotky sboru dobrovolných hasičů a Armádu ČR.
Dalších 22 % respondentů uvedlo, že obdrželo od státu materiální pomoc. V tomto případě se jednalo zejména o státní podnik Lesy ČR, který poskytoval dřevo na krovy a také palivové dříví. Psychologickou podporu využilo 11 % zasažených. Na této pomoci měly hlavní podíl složky Integrovaného záchranného systému, které poskytovaly zasaženým v prvních hodinách po události i bezprostřední pomoc.
Graf 14: Struktura využití pomoci poskytované státními subjekty (N=296)
Struktura využití pomoci poskytované státními subjekty
(N=296)
finanční pomoc
67 %
pomoc při odklízení/opravách/rekonstrukci
56 %
materiální pomoc
22 %
psychologická pomoc
11 %
bezprostřední pomoc
9 %
Z perspektivy jednotlivých obcí se podíly státní pomoci lišily oproti ostatním obcím především v Hodoníně, kde byl nejnižší podíl manuální pomoci při odklízení, především z důvodu odlišného prostředí, kdy se jednalo většinou o zástavbu bytových domů, kde tyto práce prováděly technické služby. Nízký podíl má v Hodoníně a Lužicích i statní finanční pomoc.
8 Na tomto místě je nutné připomenout, že celkový počet respondentů čerpajících finanční pomoc od státu bude patrně vyšší, jelikož dávku mimořádné okamžité pomoci respondenti nezmiňovali příliš často. Zda je to proto, že ji nečerpali, nebo vinou dvouletého odstupu již zapomněli, není možné určit.
Tabulka 5: Využití finanční pomoci a pomoci při odklízení, opravách nebo rekonstrukci od státních subjektů
Státní subjekty/obec | Hodonín | Hrušky | Lužice | Mikulčice | Moravská Nová Ves | |||||
počet | podíl | počet | podíl | počet | podíl | počet | podíl | počet | podíl | |
finanční pomoc | 13 | 54 % | 36 | 60 % | 13 | 48 % | 43 | 75 % | 90 | 76 % |
pomoc při odklízení/opravách/ rekonstrukci | 5 | 21 % | 39 | 65 % | 19 | 70 % | 37 | 65 % | 64 | 54 % |
celkem respondentů | 24 | --- | 60 | --- | 27 | --- | 57 | --- | 118 | --- |
Využití obecní pomoci
Dalším klíčovým aktérem, který měl rozhodný podíl na distribuci pomoci, byly obce. Pomoc ze strany obce využilo 71 % dotazovaných. Celkově nejčastějším druhem pomoci byla finanční pomoc, kterou využilo 41 % respondentů. Materiální pomoc pak využilo 38 %. Bezprostřední pomoc byla poskytnuta ve 23 % případů. Pomoc při odklízení, opravách nebo rekonstrukcích poskytla obec 19 % respondentů. Psychologická pomoc byla ze strany obce poskytována jen sporadicky.
Graf 15: Struktura využití pomoci poskytované obcemi (N=296)
Struktura využití pomoci poskytované obcemi (N=296)
finanční pomoc
41 %
materiální pomoc
38 %
bezprostřední pomoc
23 %
pomoc při odklízení/opravách/rekonstrukci
19 %
psychologická pomoc 1 %
Tabulka 6: Využití finanční a materiální pomoci od obce v jednotlivých obcích
Pomoc obce/obec | Hodonín | Hrušky | Lužice | Mikulčice | Moravská Nová Ves | |||||
počet | podíl | počet | podíl | počet | podíl | počet | podíl | počet | podíl | |
materiální pomoc | 3 | 13 % | 22 | 37 % | 15 | 56 % | 27 | 47 % | 38 | 32 % |
finanční pomoc | 13 | 54 % | 40 | 67 % | 12 | 44 % | 46 | 81 % | 6 | 5 % |
celkem respondentů | 24 | --- | 60 | --- | 27 | --- | 57 | --- | 118 | --- |
Využití pomoci rodiny, přátel a dobrovolníků
Posledními aktéry, kteří na místě pomáhali, pak byli rodinní příslušníci, přátelé a sousedé nebo dobrovolníci. Pomoc rodiny využilo 92 % respondentů. Nejčastěji byla poskytnuta pomoc při odklízení, opravách nebo rekonstrukcích, přičemž tuto pomoc využilo 83 % respondentů. Bezprostřední pomoc byla poskytnuta v 48 % případů. Materiální pomoc tvořila 36 % a finanční pomoc 33 %. Psychologická podpora byla poskytnuta 29 % dotazovaných. Jinou formu pomoci od rodinných příslušníků využilo 5 % dotazovaných, jednalo se především o poskytnutí hlídání dětí nebo nesoběstačných seniorů, administrativní pomoc a komunikaci s pojišťovnami.
Graf 16: Struktura využití pomoci poskytované rodinnými příslušníky (N=296)
Struktura využití pomoci poskytované rodinnými příslušníky
(N=296)
pomoc při odklízení/opravách/rekonstrukci
83 %
bezprostřední pomoc
48 %
materiální pomoc
36 %
finanční pomoc
33 %
psychologická pomoc
29 %
jiná
5 %
Pomoc přátel a známých v našem vzorku využilo celkem 88 % respondentů. Nejvíce využívaná byla pomoc při odklízení, opravách či rekonstrukcích, jejíž podíl činil 78 %.
Materiální a bezprostřední pomoc jsou zastoupeny výrazně méně, a to 27% podílem. Finanční a psychologická pomoc využilo mírně přes pětinu respondentů (shodně 22 %).
Graf 17: Struktura využití pomoci poskytované přáteli a známými (N=296)
Struktura využití pomoci poskytované přáteli a známými
(N=296)
pomoc při odklízení/opravách/rekonstrukci
78 %
bezprostřední pomoc
27 %
materiální pomoc
27 %
finanční pomoc
22 %
psychologická pomoc
22 %
jiná
2 %
Dobrovolnickou pomoc využilo 86 % dotazovaných. Nejčastěji poskytovaná byla pomoc při odklízení, opravách či rekonstrukcích s vysokým podílem 82 %. Další formy pomoci pak následují s výrazným odstupem. Bezprostřední pomoc byla poskytnuta 18 % respondentů. Materiální pomoc obdrželo 15 %, zatímco finanční pomoc byla poskytnuta 9 % dotazovaných. Psychologická pomoc byla poskytnuta dobrovolníky nejméně, kdy ji obdrželo pouze 6 % dotazovaných.
Podpora rodiny, přátel nebo dobrovolníků byla využívána stejnou měrou napříč všemi obcemi.
Struktura využití pomoci poskytované dobrovolníky (N=296)
Graf 18: Struktura využití pomoci poskytované dobrovolníky (N=296)
pomoc při odklízení/opravách/rekonstrukci | 82 % | ||||
bezprostřední pomoc | 18 % | ||||
materiální pomoc | 15 % | ||||
finanční pomoc | 9 % | ||||
psychologická pomoc | 6 % | ||||
jiná | 1 % |
5.2.1 Celková struktura pomoci
Z hlediska celkové poskytnuté pomoci od všech aktérů využilo nejvíce respondentů finanční pomoc, kterou využili téměř všichni zasažení (98 %). Další nejvíce využívanou pomocí byla manuální pomoc při odklízení, opravách nebo rekonstrukci (95 %). Materiální pomoc využilo 76 % dotazovaných, 71 % pak využilo bezprostřední pomoc. Nejméně respondentů využilo pomoc psychologickou (43 %). Jedno procento respondentů pak nevyužilo žádnou pomoc, kromě svých osobních sítí ve formě rodiny nebo známých. Xxxx respondenti také uvedli nízký typ poškození jejich majetku.
Graf 19: Celková struktura využití pomoci zasaženými (N=296)
Celková struktura využití pomoci zasaženými (N=296)
finanční pomoc
98 %
pomoc při odklízení/opravách/rekonstrukci
95 %
materiální pomoc
76 %
bezprostřední pomoc
71 %
psychologická pomoc
43 %
Kromě výše zmíněných skupin pak někteří respondenti uvedli, že jim pomáhal zaměstnavatel nebo kolegové z práce (6 %), firmy (4 %), nebo představitelé církve (1 %).
Celkové využití jednotlivých aktérů zasaženými (N=296)
známí a přátelé
88 %
dobrovolníci
86 %
Graf 20: Celkové využití jednotlivých aktérů zasaženými (N=296)
neziskové organizace | 95 % | |||||
nadace | 63 % | |||||
pojišťovny | 79 % | |||||
obce | 71 % | |||||
stát | 86 % | |||||
rodina | 92 % |
Pokud se na celý systém pomoci podíváme pohledem jednotlivých aktérů, můžeme na základě přehledových grafů v této podkapitole konstatovat, že nejvíce využívanou byla pomoc nestátních neziskových organizací, s jejichž pomocí se dostalo do styku 95 % zasažených. Pomoc nadací čerpaly necelé dvě třetiny respondentů (63 %) a výhradně finanční pomoc pojišťoven 79 %. Přímou pomoc od obce čerpalo 71 % zasažených. Obecně velmi vysoké podíly využití měla pomoc rodiny (92 %) známých a přátel a dobrovolníků (86 %). Státní pomoc v jakékoli podobě čerpalo 86 % zasažených.
Z hlediska jednotlivých aktérů můžeme pozorovat jednoznačnou orientaci na finanční pomoc od všech NNO, nadací a pochopitelně pojišťoven. Pomoc dobrovolníků a přátel byla pak orientovaná především na manuální pomoc při odklízení sutě a rekonstrukčních pracích. Pomoc rodiny pak byla komplexnější, jelikož poskytovala i největší podíl bezprostřední pomoci. Zcela nejširší paletu druhů pomoci ale poskytovaly obce a státní subjekty. Zejména u obcí lze vidět podstatné podíly u poskytování hned čtyř druhů pomoci: finanční, materiální (zcela nejvyšší ve srovnání s ostatními), bezprostřední pomoci i pomoci při odklízení, opravách a rekonstrukcích.
Graf 21: Struktura poskytnuté pomoci z hlediska poskytovatelů pomoci (N=296)
Struktura poskytnuté pomoci z hlediska poskytovatelů pomoci
(N=296)
neziskové organizace 6 % 11 %
70 %
6 % 6 % 1
nadace 1 7 %
89 %
21
pojišťovny
100 %
obce
19 %
30 %
33 %
15 % 12
stát 6 % 13 %
40 %
34 %
6 % 1
rodina
20 %
15 %
14 %
36 %
13 % 2
známí
15 %
15 %
13 %
44 %
12 % 1
dobrovolníci
14 %
11 % 7 %
63 %
4 %1
bezprostřední pomoc
finanční pomoc
psychologická pomoc
materiální pomoc
pomoc při odklízení/opravách/rekonstrukci jiná
V rámci dotazníkového šetření respondenti identifikovali aktéra, který jim poskytoval pomoc během krizové situace. Poté, co upřesnili, jakou pomoc od něj přijali (bezprostřední pomoc, materiální pomoc, finanční pomoc, pomoc při odklízení, opravách či rekonstrukci a také psychologická pomoc), uvedli hodnocení této pomoci dle čtyř kritérií, kterými byla včasnost pomoci, kvalita pomoci, dostatečnost pomoci a komunikace s poskytovatelem pomoci. Hodnocení bylo založeno na systému podobném školním známkám, kde 1 znamená velmi dobré a 5 velmi špatné. Na základě těchto hodnocení pak byla stanovena průměrná známka pro každý typ poskytnuté pomoci. Tato známka byla považována za relevantní jen v případě, že byla spočtená z více než 10 hodnocení.
Z hlediska koordinované pomoci ze strany konsorcia většina respondentů hodnotila jednotlivé aspekty kladně. Nejlépe hodnocená pomoc celkově byla psychologická pomoc, která však byla poskytnuta nejmenšímu počtu zasažených. Z hlediska psychologické pomoci byla nejlépe hodnocena kvalita pomoci a komunikace s poskytovatelem pomoci. Dále byla hodnocena finanční pomoc, kterou využilo nejvíce zasažených. Z hlediska finanční pomoci byla nejlépe hodnocena její včasnost, přičemž ostatní aspekty byly hodnoceny vyrovnaně. Obdobně tomu bylo také u bezprostřední pomoci, kdy nejlépe hodnoceným aspektem byla včasnost této pomoci. Nejhůře hodnoceným aspektem z hlediska bezprostřední pomoci pak byla její dostatečnost. Relativně nejhůře byla hodnocena materiální pomoc a pomoc při odklízení, opravách a rekonstrukci. Z hlediska materiální pomoci byla nejhůře hodnocena její včasnost a dostatečnost. Nejlépe pak kvalita pomoci a komunikace s poskytovatelem této pomoci. U pomoci při odklízení, opravách a rekonstrukci byla také nejlépe hodnocena včasnost. Hůře pak byly hodnoceny aspekty kvality, dostatečnosti této pomoci a také komunikace s poskytovatelem pomoci. Jak je patrné z tabulky uvedené níže, dostatečnost pomoci obecně byla pro respondenty ve zpětném pohledu jednoznačně nejpalčivější téma.
Tabulka 7: Hodnocení koordinované pomoci konsorcia (průměrné hodnoty)
Hodnocení pomoci – konsorcium | bezprostřední pomoc | materiální pomoc | finanční pomoc | pomoc při odklízení/ opravách/ rekonstrukci | psychologická pomoc |
včasnost pomoci | 1,27 | 1,36 | 1,26 | 1,26 | 1,23 |
kvalita pomoci | 1,23 | 1,25 | 1,24 | 1,33 | 1,12 |
dostatečnost pomoci | 1,38 | 1,41 | 1,35 | 1,36 | 1,19 |
komunikace s poskytovatelem pomoci | 1,23 | 1,27 | 1,25 | 1,33 | 1,15 |
N | 26 | 65 | 488 | 40 | 27 |
Z hlediska hodnocení státní pomoci (integrovaný záchranný systém, Armáda ČR, program Živel, dávky MOP a Lesy ČR) byla nejlépe hodnocena bezprostřední pomoc a pomoc při odklízení, opravách a rekonstrukci, reprezentovaná zejména IZS a armádou. U těchto typů pomoci byly nejlépe hodnocenými aspekty její včasnost, kvalita a dostatečnost. Z hlediska materiální pomoci byla nejlépe hodnocena její kvalita, měně příznivě pak byla hodnocena její dostatečnost a komunikace s poskytovatelem pomoci. Finanční pomoc byla ve srovnání s jinými typy pomocí hodnocena méně příznivě, zejména co se týče její dostatečnosti a komunikace s poskytovateli, přičemž hlavním důvodem byla dle respondentů administrativní náročnost programu Živel. Relativně špatně byla hodnocena také dostatečnost a komunikace s poskytovatelem. Nejhůře hodnocenou pomocí pak byla psychologická pomoc, kterou ale využilo pouze 30 zasažených. Zde je na místě uvést, že se jedná o stanovisko respondenta s možným zkreslením daným jeho chápáním psychologické pomoci.
Pomoc státu tedy byla hodnocena jako efektivní ve včasnosti a kvalitě poskytované pomoci, s mírně nižším hodnocením v dostatečnosti a komunikaci. Hodnocení jednotlivých aspektů zobrazuje tabulka níže.
Tabulka 8: Hodnocení pomoci státu (průměrné hodnoty)
Hodnocení pomoci – stát | bezprostřední pomoc | materiální pomoc | finanční pomoc | pomoc při odklízení/ opravách/ rekonstrukci | psychologická pomoc |
včasnost pomoci | 1,14 | 1,35 | 1,46 | 1,20 | 1,70 |
kvalita pomoci | 1,29 | 1,29 | 1,44 | 1,19 | 1,63 |
dostatečnost pomoci | 1,29 | 1,43 | 1,52 | 1,27 | 1,80 |
komunikace s poskytovatelem pomoci | 1,36 | 1,52 | 1,51 | 1,28 | 1,54 |
N | 28 | 66 | 196 | 164 | 30 |
V naší analýze jsme se dále zaměřili na hodnocení jednotlivých aspektů pomoci ze strany obce. Obec z pohledu hodnocení dopadla vzhledem k ostatním aktérům nejhůře. Nejlépe hodnocena byla bezprostřední pomoc, která měla nejlepší hodnocený aspekt včasnost, což je i jejím určujícím faktorem. Hůře hodnoceny byly ostatní typy pomoci, tedy materiální pomoc, pomoc při odklízení, opravách a rekonstrukci a finanční pomoc, přičemž u finanční pomoci byla nejhůře hodnoceným aspektem její včasnost a dostatečnost. Toto hodnocení může mít souvislost s výroky některých respondentů u otevřené otázky, kdy xxxx respondenti uvedli, že obce dle jejich názoru špatně přerozdělovaly finanční prostředky mezi zasažené, případně tuto finanční pomoc vůbec neposkytly.
Tabulka 9: Hodnocení pomoci obcí (průměrné hodnoty)
Hodnocení pomoci – obce | bezprostřední pomoc | materiální pomoc | finanční pomoc | pomoc při odklízení/ opravách/ rekonstrukci | psychologická pomoc |
včasnost pomoci | 1,37 | 1,43 | 1,88 | 1,50 | 1,00 |
kvalita pomoci | 1,41 | 1,55 | 1,68 | 1,56 | 2,00 |
dostatečnost pomoci | 1,46 | 1,57 | 1,79 | 1,60 | 2,00 |
komunikace s poskytovatelem pomoci | 1,51 | 1,63 | 1,64 | 1,68 | 1,50 |
N | 68 | 111 | 121 | 57 | 2 |
Dalším hodnoceným aktérem byly pojišťovny. Poskytnutá finanční pomoc pojišťovnami byla
hodnocena velmi negativně ve všech zkoumaných aspektech. Z 234 respondentů, kteří získali
pomoc od pojišťoven, ji v průměru 7 % označilo v určitých aspektech jako spíše, nebo velmi špatnou. Zejména se ale jednalo o dostatečnost pomoci, kterou jako nedostatečnou ohodnotilo 17 % respondentů. To může být způsobeno jednak podpojištěním domácností, ale i výrazným vzestupem cen stavebního materiálu, kdy finance z pojištění mnohdy nestačily na krytí reálných nákladů na rekonstrukce. Ze všech aspektů vychází nejlépe včasnost pomoci, přičemž lze říci, že toto hodnocení se vztahuje až k obdržení financí, jelikož dle respondentů byli likvidátoři pojišťoven v naprosté většině případů na místě velmi brzy. Hodnocení finanční pomoci pak zobrazuje tabulka uvedena níže.
Tabulka 10: Hodnocení pomoci pojišťoven (průměrné hodnoty)
Hodnocení pomoci – pojišťovny | bezprostřední pomoc | materiální pomoc | finanční pomoc | pomoc při odklízení/ opravách/ rekonstrukci | psychologická pomoc |
včasnost pomoci | --- | --- | 1,82 | --- | --- |
xxxxxxx xxxxxx | --- | --- | 1,87 | --- | --- |
dostatečnost pomoci | --- | --- | 2,06 | --- | --- |
komunikace s poskytovatelem pomoci | --- | --- | 1,94 | --- | --- |
N | 0 | 0 | 234 | 0 | 0 |
V rámci hodnocení pomoci byli dobrovolníci nejlépe hodnoceným aktérem poskytující humanitární pomoc. Většina respondentů hodnotila jednotlivé aspekty kladně. Nejlépe byli dobrovolníci hodnoceni v oblasti bezprostřední pomoci. Z hlediska materiální pomoci byla nejlépe hodnocena dostatečnost pomoci, a i další aspekty této pomoci byly hodnoceny obdobně kladně. Relativně hůře byla hodnocena pomoc při odklízení, opravách nebo rekonstrukci, kdy byl hůře hodnocen aspekt komunikace. Tato skutečnost byla respondenty specifikována tak, že se jednalo buď o neodborně provedené rekonstrukční práce, nebo
o situace, kdy dobrovolníci udělali proaktivně práci, která nebyla potřeba, či byla přímo kontraproduktivní. Z hlediska celkového hodnocení byla nejlépe hodnocena včasnost pomoci a její dostatečnost. Hodnocení jednotlivých aspektů pak zobrazuje tabulka uvedená níže.
Tabulka 11: Hodnocení pomoci dobrovolníků (průměrné hodnoty)
Hodnocení pomoci – dobrovolníci | bezprostřední pomoc | materiální pomoc | finanční pomoc | pomoc při odklízení/ opravách/ rekonstrukci | psychologická pomoc |
včasnost pomoci | 1,02 | 1,13 | 1,16 | 1,14 | 1,24 |
kvalita pomoci | 1,16 | 1,16 | 1,17 | 1,26 | 1,20 |
dostatečnost pomoci | 1,04 | 1,11 | 1,26 | 1,25 | 1,21 |
komunikace s poskytovatelem pomoci | 1,10 | 1,16 | 1,22 | 1,29 | 1,21 |
N | 51 | 45 | 25 | 235 | 17 |
5.4 Celkové hodnocení systému pomoci
V rámci dotazníků jsme se dále zaměřili na celkové hodnocení pomoci pohledem respondentů. Konkrétně se jednalo o organizaci pomoci, srozumitelnost poskytování pomoci, transparentnost pomoci a spravedlnost poskytnuté pomoci. Z dat vyplynulo, že byla nejlépe hodnocena organizace pomoci. Někteří respondenti by přesto uvítali, kdyby byl na místě někdo, kdo by jim lépe pomohl se získáním finanční i materiální pomoci. Respondenti také uváděli, že koordinace pomoci mohla být z jejich pohledu lepší.
Obdobně byla hodnocena i srozumitelnost poskytování pomoci, kdy jako velmi, nebo spíše dobrou ji označilo 79 % respondentů. Jako spíše, nebo velmi špatnou ji označilo 6 % dotazovaných. Dotazovaní uvedli, že by uvítali celkové zlepšení komunikace a pravidelný tok informací směrem k respondentům ohledně celé řady aktuálně důležitých záležitostí, jako příklad byly zmiňovány informace o opravách elektřiny, seznamy živnostníků nebo o probíhajících schůzkách.
Graf 22: Celkové hodnocení systému pomoci (N=296)
Celkové hodnocení systému pomoci (N=296)
organizace pomoci
85 %
10 % 3 %2
srozumitelnost poskytování pomoci
79 %
13 % 6 % 2
transparentnost pomoci
64 %
13 % 12 % 11 %
spravedlnost poskytování pomoci
48 %
15 %
18 %
19 %
velmi, nebo spíše dobrá ani dobrá, ani špatná spíše, nebo velmi špatná nedovedu posoudit
Respondentů jsme se dále ptali na transparentnost pomoci. Jako velmi, nebo spíše dobrou ji označilo 64 % dotazovaných. Naopak za spíše, nebo velmi špatnou ji označilo 12 % dotazovaných. Respondenti by uvítali lepší evidenci a transparentnost v tom, kdo pomoc čerpá a zda ji skutečně potřebuje. Dále bylo uvedeno, že by měly být přístupné informace o zůstatku vybraných peněz a za jakých podmínek lze čerpat pomoc. Více než desetina respondentů pak uvedla, že se necítí dostatečně informovaně na to, aby mohla tento aspekt posoudit.
Nejhůře hodnocená pak byla spravedlnost poskytování pomoci, u které 18 % dotazovaných uvedlo, že byla spíše, nebo velmi špatná. Pozitivně spravedlnost hodnotilo jen 48 % respondentů. Jako důvod nespokojenosti respondenti uváděli, že vnímali nerovnost v rozdělování pomoci, kdy čelili nerovným podmínkám při obnově svého bydlení. Konkrétně uváděli, že někteří lidé, kteří utrpěli větší škody, dostali méně pomoci než ti s menšími škodami. Respondenty bylo dále zmiňováno, že se pomoc zneužívala a že ji čerpali i ti lidé, kteří tuto pomoc nepotřebovali. Na tuto otázku však také přímo odpovědělo nejméně respondentů, jelikož téměř pětina z nich se necítila spravedlnost objektivně hodnotit. Často zmiňovali, že nemají potřebný odstup.
Následující tabulka odkrývá hlubší vazby mezi hodnocením pomoci a jednotlivými demografickými charakteristikami respondentů. Uvedené hodnoty reprezentují pozitivní hodnocení daného aspektu pomoci vyjádřené podílem pozitivních odpovědí (velmi dobrá a spíše dobrá) v daném aspektu na celkovém počtu respondentů v dané kategorii, kteří na otázku odpověděli. Na první pohled je patrné, že nejlépe hodnocenými aspekty byly organizace a srozumitelnost pomoci. Hůře hodnocená byla transparentnost a nejhůře spravedlnost pomoci.
Z hlediska genderu lze vidět, že všechny aspekty pomoci hodnotily hůře ženy, přičemž zvláště výrazné byly tyto rozdíly u srozumitelnosti a spravedlnosti pomoci. U věku je patrná vyšší pozitivní zpětná vazba společně se stoupajícím věkem. Nejvyšší podíly pozitivních hodnocení jsou patrné u nejvyšší věkové kategorie nad 70 let. Naopak nejvíce kritických hodnocení udávali respondenti v obou nejmladších věkových skupinách, pokrývajících věkové rozmezí mezi 18 a 49 lety. Mezi typy rodin zasažených není mnoho výrazných rozdílů, avšak lze pozorovat lehce horší hodnocení všech aspektů u úplných rodin s dětmi a neúplných rodin (samoživitelů). Typ bydlení se z tohoto hlediska také nejeví jako zásadní při hodnocení aspektů pomoci – podíly pozitivně hodnotících jsou velmi vyrovnané.
Velmi zajímavé je v tomto ohledu rozdělení pozitivních hodnocení z pohledu míry poškození majetku. Téměř ve všech aspektech totiž nejmenší podíly pozitivních hodnocení obsahují dvě krajní kategorie – demolice a naproti tomu lehké poškození nemovitosti. Ve druhém případě klesl podíl osob pozitivně hodnotících spravedlnost pomoci na 41 %, což je vůbec nejnižší hodnota v celé tabulce. Středové kategorie různých druhů poškození pak vykazují navzájem relativně vyrovnané hodnoty.
Posledním sledovaným kritériem bylo bydliště respondenta. Z hlediska organizace pomoci byla nejvíce pozitivně hodnocená ta v Mikulčicích, a to velmi vysokým podílem pozitivních hodnocení (95 %). Na druhé straně nejméně pozitivních hodnotících bylo v Moravské Nové Vsi a Hodoníně. Srozumitelnost systému pomoci byla nejlépe hodnocena v Mikulčicích a Hruškách, nejhůře pak opět v Moravské Nové Vsi a Hodoníně. Méně dobře hodnocená byla srozumitelnost pomoci v Lužicích, avšak v nich byla zdaleka nejlépe hodnocena její transparentnost. Opět nejméně pozitivních ohlasů na transparentnost a spravedlnost pomoci jsme zaregistrovali v Moravské Nové Vsi a v Hodoníně. Nejvyšší podíl pak byl opět v Mikulčicích. Hodnocení všech aspektů pomoci pravděpodobně přímo souvisí s přístupem jednotlivých obcí k pomoci vůči zasaženým občanům. V Moravské Nové Vsi nebyla občanům vyplácena finanční pomoc a na druhé straně v Hodoníně byl zdaleka nejnižší podíl zasažených čerpající od města materiální pomoc.
Tabulka 12: Podíly pozitivních hodnocení (velmi dobrá a spíše dobrá) pomoci podle různých skupin příjemců pomoci 9
Příjemce pomoci | organizace pomoci | srozumitelnost pomoci | transparentnost pomoci | spravedlnost pomoci |
pohlaví | ||||
muž | 92 % | 89 % | 74 % | 69 % |
žena | 83 % | 77 % | 71 % | 55 % |
věk | ||||
18–39 let | 76 % | 80 % | 60 % | 53 % |
40–49 let | 87 % | 79 % | 69 % | 48 % |
50–59 let | 88 % | 84 % | 69 % | 66 % |
60–69 let | 86 % | 80 % | 80 % | 63 % |
70+ let | 97 % | 86 % | 83 % | 81 % |
typ rodiny | ||||
úplná rodina bez dětí v domácnosti | 90 % | 85 % | 78 % | 72 % |
úplná rodina s dětmi v domácnosti | 81 % | 75 % | 68 % | 52 % |
vícegenerační domácnost | 89 % | 84 % | 73 % | 60 % |
jednočlenná domácnost | 93 % | 90 % | 73 % | 58 % |
neúplná rodina (samoživitelé) | 82 % | 82 % | 70 % | 60 % |
typ bydlení | ||||
rodinný dům jednogenerační | 86 % | 82 % | 73 % | 61 % |
rodinný dům vícegenerační | 88 % | 80 % | 69 % | 57 % |
bytový dům | 86 % | 79 % | 70 % | 58 % |
míra poškození majetku | ||||
poškození zahrady, oken, střecha lehce poškozena | 72 % | 69 % | 68 % | 41 % |
poškozena střecha, nemusel se měnit krov | 87 % | 83 % | 72 % | 60 % |
musel být opravován krov, nebyl výrazněji poškozen byt | 88 % | 83 % | 68 % | 64 % |
nový krov, poškozený byt | 91 % | 82 % | 75 % | 65 % |
demolice | 79 % | 77 % | 63 % | 48 % |
obec | ||||
Hodonín | 83 % | 79 % | 74 % | 53 % |
Hrušky | 91 % | 88 % | 77 % | 62 % |
Lužice | 89 % | 81 % | 83 % | 61 % |
Mikulčice | 95 % | 88 % | 78 % | 71 % |
Moravská Nová Ves | 80 % | 76 % | 64 % | 54 % |
celkem | 86 % | 81 % | 72 % | 59 % |
Pokud respondent uvedl, že v některém z aspektů nebyla pomoc velmi dobrá, dostal možnost důvody své nespokojenosti specifikovat. Většina však jen lakonicky dodala, že navzdory skutečnosti, že nedali nejlepší hodnocení, si myslí, že objektivně lépe zorganizovat
9 Podíly vypočítány z celkového počtu osob, které na danou otázku odpověděly (vyjmuty odpovědi „Nemohu posoudit“).
pomoc zasaženým nešlo: „Byl tu chaos, těžko se to zpětně hodnotí, nikdo na to nebyl připravený. Ale dělali to ze začátku místní, kteří nebyli poškozeni, a i tak byli v šoku. Dělali, co mohli.“
Respondenti, kteří byli konkrétní, nejčastěji poukazovali na nespravedlnost v rozdělování pomoci, přičemž připomínali, že pomoc dostali i ti lidé, kteří na ni dle respondentů neměli nárok. Z hlediska poskytnuté pomoci se pak také často objevovaly výroky, které poukazovaly na nespravedlivé rozdělní pomoci, kdy například dostali lidé s demolicí stejnou pomoc jako lidé s menším poškozením: „Lidé s rekonstrukcí měli stejné podmínky jako lidé s demolicí. Náročnost jak finanční, tak fyzická je nesrovnatelná.“ Dále respondenti poukazovali na skutečnost, že „pomoc čerpali i lidé, kteří nebyli tornádem postiženi´“, nebo že „lidé brali věci, aniž by byli z postiženého místa“. Někteří respondenti dále poukazovali na špatné pokrytí pomoci, kdy jedna z respondentek uvedla, že bydlí na konci obce a že se k nim nedostalo tolik pomoci, jako lidem blíže k úřadu. Jeden respondent také poukázal na to, že starší lidé na tom byli hůře, protože nedostali adekvátní pomoc vzhledem k jejich věku. Starší lidé pak také měli problém, vzhledem k jejich fyzickým možnostem, obstarat si materiální pomoc. Jeden z respondentů také uvedl, že nedostal finanční pomoc, na kterou měl podle svého názoru nárok.
Z hlediska transparentnosti pomoci pak nejčastější problémy byly u informací k nárokům na finanční pomoc, nebo informace týkající se přerozdělování finančních prostředků. Jak uvedl jeden z respondentů: „Transparentnost byla špatná, protože neziskové organizace odmítaly podat informace o přerozdělování finančních prostředků z veřejných sbírek nejen vedení obce nebo krizovému štábu, ale i mezi sebou.“ Směrem k NNO poskytujícím pomoc byl pak několika respondenty kritizován i špatný přístup, kdy se zaměstnanci nechovali korektně, případně špatně posoudili stav objektu a přerozdělování dotací.
V kontextu obce pak respondenti nejčastěji poukazovali na nedostatečnou organizaci a chaotický přístup po události. Kdy například jeden z respondentů poukazoval na přetížení obecního úřadu: „Starostka chtěla mít o všem přehled […], nezvládali proto hromady žádostí.“ Další respondenti pak nebyli spokojení s organizací dobrovolníků v prvních dnech po události. Obce také dle respondentů nedokázaly dostat efektivně potřebné informace k zasaženým.
Z hlediska nedostatečnosti informací respondenti nejčastěji kritizovali nedostatečnost poskytnutých informací a špatnou komunikaci z hlediska zapojených subjektů. Jak uvedla jedna z respondentek: „Lidé o ničem nevěděli, když vozili materiály, vše se dělo na obci a lidé byli špatně informováni.“ Dále několik respondentů, kteří měli demolici, uvedlo, že se těžko dostávali k pomoci z důvodu své faktické nepřítomnosti v místě. Podle nich zde selhala obec, která měla poskytnout jejich kontakty neziskovým organizacím.
Potřebu včasné a jasné informovanosti v situaci, kdy nikdo ze zasažených nevěděl, jak se má zachovat, vystihl jeden z respondentů: „Informace..., informace..., informace..., stačilo by rozmístit letáky... s textem: Uklidněte se, elektřina se opravuje, nafoťte škody, zajistěte svou
bezpečnost /např. visely tašky ze střechy apod./, schůzka bude tam a tam v ... hod. Posléze poskytnout seznamy živnostníků stavebních prací apod. – prostě informace!“
Graf 23: Orientace v systému pomoci (N=296)
Orientace v systému pomoci (N=296)
Věděl/a jsem, kam se obrátit
kvůli žádosti o dobrovolnickou pomoc
73 %
9 % 11 % 7 %
Věděl/a jsem, kam se obrátit
kvůli potřebě stavebního materiálu
68 %
8 %
17 % 7 %
Věděl/a jsem, kam se obrátit
kvůli informacím obecně
66 %
12 %
16 %
6 %
Věděl/a jsem, kam se obrátit
kvůli žádosti o finanční prostředky
65 %
15 %
15 % 5 %
Věděl/a jsem, kam se obrátit
kvůli potřebě psychologické pomoci
64 %
9 % 11 %
16 %
souhlasím
ani souhlasím, ani nesouhlasím
nesouhlasím
nedovedu posoudit
Míru orientace zasažených v systému pomoci upřesňuje sada otázek na konkrétní informace, které v době po tornádu zasažení měli. Nejvíce respondentů uvedlo (73 %), že vědělo, kam se obrátit kvůli žádosti o dobrovolnickou pomoc. U zbývajících otázek, které se zaměřovaly na získání informací obecně, kam se obrátit kvůli psychologické pomoci nebo žádosti o finanční prostředky nebo stavebního materiálu, pak uvedly vždy dvě třetiny respondentů, že tyto informace měly.
V poslední otevřené otázce jsme se respondentů ptali na případná doporučení pro poskytovatele pomoci. Dotazovaní by uvítali, pokud by se pravidelně školil místní krizový štáb, aby se přesně vědělo, jak reagovat na podobné události. Dále uvedli, že by určitě situaci zlepšilo, kdyby vedení obcí a státu bylo zapojeno do spolupráce s NNO a nadacemi. Někteří respondenti by si přáli psychologickou pomoc poskytovanou po delší časový úsek. V zasažených oblastech jsou pak dále lidé, kteří měli demolici a na které se už dle respondentů zapomnělo, podporu by ale potřebovali, jelikož se rekonstrukční práce táhnou především kvůli vysokým cenám materiálu. Dle těchto respondentů by to chtělo monitorovat zasažené po delší dobu. Ve výpovědích dále několikrát zaznělo, že by se měla zlepšit informovanost a poradenství. Z hlediska organizace dobrovolníků pak respondenti navrhli lepší koordinaci dobrovolníků na základě jejich silných stránek, například zapojení dobrovolníků s manažerskými schopnostmi.
Graf 24: Postojové otázky na téma dobrovolníků (N=296)
Postojové otázky na téma dobrovolníků (N=296)
Dobrovolníci poskytovali především
manuální pomoc
96 %
13
Bez dobrovolníků by situaci na místě
nešlo zvládnout
91 %
3 2 4 %
Dobrovolníci zůstavali na místě
přiměřeně dlouhou dobu
73 %
7 % 9 % 11 %
Dobrovolnická pomoc byla na místě
dobře koordinovaná
66 %
16 %
11 % 8 %
Dobrovolníci na místě zůstavali
příliš krátkou dobu
11 % 11 %
62 %
16 %
Dobrovolnická pomoc se zbytečně
dublovala s další pomocí
9 % 8 %
70 %
13 %
Dobrovolníci vytvářeli na místě
zbytečný chaos
4 % 10 %
75 %
11 %
Dobovolníci na místě zůstavali
příliš dlouhou dobu
3 %11 %
68 %
18 %
souhlasím
ani souhlasím, ani nesouhlasím
nesouhlasím
nedovedu posoudit
Velkým tématem byli dobrovolníci, kteří přijeli pomáhat do zasažené oblasti. Respondentů jsme se proto ptali, zda souhlasí s určitými výroky, které se vztahují k roli dobrovolníků. Z hlediska těchto postojových otázek téměř všichni dotazovaní (96 %) souhlasili s tvrzením, že dobrovolníci poskytovali především manuální pomoc, což se shoduje s realitou dle výše uvedené struktury pomoci. Více než devět desetin respondentů (91 %) uvedlo, že bez dobrovolníků by situaci na místě nebylo možné zvládnout. Z hlediska negativních aspektů dobrovolnické práce pouze 9 % respondentů uvedlo, že souhlasí s tvrzením, že se dobrovolnická pomoc zbytečně dublovala s jinými zdroji pomoci. Dvě třetiny respondentů (66 %) souhlasily s tím, že dobrovolnická pomoc byla na místě dobře koordinovaná. Z hlediska časové působnosti dobrovolníku na místě pak převážná část respondentů uvedla, že dobrovolníci na místě nezůstávali ani příliš dlouhou dobu (68 %), ani příliš krátkou dobu (62 %). S tvrzením, že dobrovolníci na místě zůstávali přiměřeně dlouhou dobu, souhlasilo 73 % dotazovaných. Pouze 4 % respondentů souhlasila s tvrzením, že dobrovolníci na místě vytvářeli zbytečný chaos.
Zasažení čerpali informace v prvních dnech po události především přes své kontakty a přes osoby poskytující pomoc v terénu. Tento informační kanál uvedly více než dvě třetiny dotázaných (68 %). Vzhledem k výpadkům sítí a faktu, že zasažení přišli i o televizní přijímače a počítače, měl výraznou pozici ve sdělování informací i obecní rozhlas, který improvizovaně fungoval přes tlampače na autech. I přes zmíněné překážky byl na třetím místě v čerpání informací internet (22 %) a výraznou pozici měly i sociální sítě.
Zdroj čerpání informací v prvních dnech po události (N=296)
Graf 25: Zdroj čerpání informací v prvních dnech po události (N=296)
od lidí poskytujících pomoc v terénu | 68 % | |||
od sousedů, přátel, známých atp. | 68 % | |||
internet | 22 % | |||
obecní rozhlas | 18 % | |||
sociální sítě | 16 % | |||
letáky | 15 % | |||
televize | 13 % | |||
rozhlas (rádio) | 4 % | |||
jiné | 9 % |
Z hlediska dostatečnosti informací v prvních dnech po události uvedlo 56 % dotazovaných, že informace byly dostatečné. Jako nedostatečné je zhodnotilo 33 % respondentů. Respondenti pak dále v otevřených v odpovědích často zmiňovali špatný přístup k informacím. Jako příklad jeden respondent uvedl, že měl nedostatek informací k získávání stavebního materiálu. Dále byla zdůrazněna potřeba lepší informovanosti občanů o dostupné pomoci, včetně získávání kontaktů na odborné řemeslníky a varování před nesolidními firmami. Respondenti by také uvítali, kdyby získávali aktuální informace ze strany obce, například
o opravách elektrického vedení.
Graf 26: Dostatečnost informací v prvních dnech po události (N=296)
Dostatečnost informací v prvních dnech po události (N=296)
11 %
33 %
56 %
dostatečné
nedostatečné
nedovedu posoudit
Graf 27: Poskytování informací směrem k veřejnosti (N=296)
Poskytování informací směrem k veřejnosti (N=296)
35 %
65 %
neposkytoval
poskytoval
Z dotázaných poskytovala informace směrem k veřejnosti více než třetina (35 %). Z nich pak 46 % sdílelo informace na sociálních sítích. Více než třetina pak poskytovala informace televizním stanicím (37 %). Jako další prostředek byl zmiňován internet obecně (21 %), a méně frekventovaně tisk (9 %), rádio (8 %) nebo poskytování informací NNO a nadacím (5 %).
Graf 28: Média využívaná k poskytování informací (N=103)
Média využívaná k poskytování informací
(N=103)
sociální sítě
46 %
televize
37 %
internet
21 %
tisk
9 %
rozhlas (rádio)
8 %
nadace
5 %
Jiné
5 %
Část dotazníku zaměřená na kvalitu života se skládala z celkem 25 aspektů kvality života, které byly při zpracování tematicky sdruženy do devíti širších celků, které byly posuzovány separátně.
1) Fyzické zdraví (pocit únavy/nedostatku energie; pocit fyzické bolesti; kvalita spánku/problémy se spánkem; celkové hodnocení fyzického zdraví);
2) psychické zdraví (pocity úzkosti; prožívání depresivních stavů; obavy o budoucnost; problémy se soustředěním; pocity vyhoření; celkové hodnocení psychického zdraví);
3) finanční situace (stabilita finančního příjmu; dostatečnost finančních rezerv; starosti kvůli penězům);
4) kvalita okolí (estetický dojem vašeho okolí; zeleň v okolí bydliště; znečištění veřejného prostoru v okolí; hluk v okolí);
5) energetická soběstačnost nemovitosti;
6) hodnocení vztahů v rodině (v domácnosti; v rodině; v příbuzenstvu);
7) hodnocení vztahů v sousedství (v sousedství; v ulici);
8) hodnocení vztahů v obci;
9) hodnocení míry celospolečenské solidarity.
Respondenti tyto aspekty kvality života hodnotili na stupnici od 1 (nejhorší hodnocení)
do 10 (nejlepší hodnocení) a zároveň toto hodnocení prováděli v čtyřech časových obdobích:
1) stav před tornádem;
2) stav bezprostředně po tornádu;
3) stav cca po jednom roce;
4) stav cca po dvou letech (de facto v současnosti).
Sdružení výše zmíněných aspektů kvality života do větších tematických celků bylo provedeno až ve fázi analýzy výsledků, přičemž ve všech zmíněných dané průměrné hodnoty vykazují velmi výraznou korelaci. Podmínkou pro sdružení těchto aspektů byla hodnota Pearsonova korelačního koeficientu vyšší než 0,98. V následné analýze byly využity průměrné hodnoty v rámci těchto celků, které umožňují jednoduchou interpretaci vývoje v čase i komparaci mezi určitými skupinami respondentů.
Každá z uvedených otázek byla dobrovolná, proto se výsledné počty odpovědí u jednotlivých otázek liší a oscilují od 193 odpovědí u hodnocení vztahů v příbuzenstvu a hodnocení míry celospolečenské solidarity a 224 odpovědí u hodnocení kvality spánku. Xxxxxxx alespoň na jednu otázku odpovědělo 247 respondentů. Výsledná charakteristika respondentů, kteří zodpověděli otázky kvality života, se téměř nelišila od celkové uvedené v kapitole 4.1.10
Z důvodů přehlednosti prezentace výsledků této kapitoly jsou zde prezentovány jen sumární výsledky bez rozlišení kategorií respondentů a srovnávací analýza výchozího a současného stavu. Kompletní výsledky jsou ve formě grafů uvedeny v příloze.
5.7.1 Vývoj kvality života – celkový pohled
Jak názorně ukazují grafy č. 29 a 30, okamžik katastrofické události zasáhl do kvality života respondentů skutečně zásadním způsobem, ovšem ne jen v negativním slova smyslu. Fyzické a psychické zdraví zaznamenaly razantní pokles o více než třetinu průměrného hodnocení (pokles o 3,7 bodu, respektive o 3,4 bodu). Podobný propad můžeme pozorovat i u hodnocení
10 Charakteristika respondentů kvality života byla následující: častěji odpovídaly ženy, které tvořily téměř dvě třetiny respondentů (62 %). Z hlediska věku musely být při zpracování dat sloučeny první dvě kategorie (18–29; 30–39) a poslední dvě kategorie (70–79; 80+) kvůli nízkému podílu respondentů v krajních intervalech (v kategorii 18–29 byli pouze 4 respondenti, v kategorii 80+ 7 respondentů). I přesto patří výsledné věkové kategorie mezi ty nejméně zastoupené (18–39 let; 14 % a 70+ let; 14 %). Nejpočetněji zastoupenou věkovou kategorií v šetření je kategorie v rozmezí 40–49 let (28 %).
Nejpočetnějšími typy rodiny byly úplné rodiny (nerozhodoval právní status soužití partnerů). Tyto rodiny jsme dělili z hlediska toho, zda jsou v nich přítomny děti (39 %) anebo se jedná o úplnou partnerskou domácnost bez dětí (27 %). Druhý jmenovaný případ zahrnoval především starší manželské páry v seniorském věku. Více generací v jedné domácnosti jsme zaznamenali v 19 % případů. Desetinu pak tvoří jednočlenné domácnosti (10 %).
Více než dvě třetiny respondentů obývají jednogenerační rodinný dům (69 %), 22 % rodinný dům vícegenerační. V bytech v bytových domech bydlelo 8 % respondentů.
Nejpočetněji zastoupenou kategorií poškození nemovitostí bylo velmi těžké poškození, kdy byla zničena nejen střecha, ale i byt (43 %), dále poškození lehké, kdy nebylo třeba měnit krov (26 %). Poškození nejlehčí (výměna oken, poškozená zahrada, nepříliš zasažená střecha) a to nejtěžší (nemovitost byla určena v demolici) mají stejné zastoupení (8 %). Celkem 17 % respondentů zasáhlo tornádo i podnikání (většinou se jednalo o vinaře, či drobné živnostníky, kteří měli v rámci svého obydlí zařízenou dílnu).
Zastoupení jednotlivých obcí přibližně kopíruje i podíly zasažených domácností v těchto obcích. Nejvíce zastoupenou obcí je tak Moravská Nová Ves (42 %), nejméně pak Lužice (9 %) a Hodonín (7 %).
finanční situace (pokles o 2,3 bodu průměrného hodnocení). Zdaleka největší pokles jsme zaznamenali v případě kvality okolí, která klesla na čtvrtinu původního hodnocení (pokles o 5,8 bodu průměrného hodnocení). Významný propad pak lze pozorovat i u hodnocení energetické soběstačnosti nemovitosti.
Naproti tomu se mírně zvedlo hodnocení vztahů s výjimkou kvality vztahů v rámci rodiny, jež mírně klesla. V rámci širší komunity (sousedství) se zvedla poměrně výrazně (o 0,8 bodu průměrného hodnocení). Hodnocení vztahů v obci se zvedlo spíše mírně. Zdaleka nejvíce se zvýšilo povědomí o celospolečenské solidaritě. Přestože její počáteční hodnocení bylo prakticky shodné s hodnocením vztahů v obci (6,7), bezprostředně po události míru solidarity hodnotili respondenti natolik vysoko, že dosáhla zcela nejvyššího průměrného hodnocení ze všech aspektů vůbec (9,3).
Další vývoj se nesl v duchu pozvolného návratu k původním hodnotám. U kategorií týkajících se fyzického, psychického zdraví a finanční situace se průměrné hodnocení k počáteční hodnotě nevrátilo (viz tabulka č. 13). Nevzdálenější původní hodnotě je hodnocení kvality okolí, které je o 2,3 bodu průměrného hodnocení nižší. Poslední z aspektů, který zaznamenal propad, byla energetická soběstačnost nemovitosti, která se již rok po události dostala na téměř původní hodnotu. V současnosti (cca dva roky po tornádu) je hodnocení energetické soběstačnosti výrazně vyšší než původně (vzestup od počáteční hodnoty o 0,7 bodu průměrného hodnocení).
Graf 29: Vývoj kvality života z perspektivy zasažených, průměrná hodnocení
Vývoj kvality života z perspektivy zasažených
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
před tornádem
tělesné zdraví
kvalita okolí
bezprostředně po tornádu
psychické zdraví
cca po 1 roce cca po 2 letech
finanční situace
energetická soběstačnost
Hodnocení vztahů v rodině, v sousedství i v rámci obce po mírném nárůstu zaznamenalo
v období cca jednoho roku po události lehký propad, který byl výraznější v rámci obce.
Od té doby průměrné hodnoty stagnují. V obou případech se současné hodnoty pohybují pod původní hodnotou. U blízkých vztahů se jedná o lehký pokles o 0,1 bodu průměrného hodnocení. U vztahů v rámci obce se jedná o výraznější pokles o 0,6 bodu průměrného hodnocení.
Míra celospolečenské solidarity od vzedmutí v době bezprostředně po tornádu soustavně klesá na hodnotu, která je mírně nad původním hodnocením (nárůst oproti počáteční hodnotě o 0,5 bodu průměrného hodnocení).
5.7.2 Vývoj kvality života (zdraví, finance, okolí)
Gender
(viz přílohy č. 1–5)
Hodnocení kvality fyzického i psychického zdraví z pohledu genderu nevykazovalo zpočátku významnější rozdíl. Křivka vývoje v obou hlediscích ve sledovaných čtyřech obdobích vykazuje u mužů a žen velmi podobný vývoj, přičemž ženy ve všech obdobích hodnotily své zdraví hůře než muži. Rozdíl na konci sledovaného období (dva roky po tornádu) je však větší než na počátku (0,3 na začátku a 0,8 na konci). U hodnocení finanční situace nebyl mezi muži a ženami tak velký rozdíl, ovšem i zde ženy vykazují horší hodnocení po události i ve všech dalších momentech (cca o 0,4 bodu průměrného hodnocení). V případě hodnocení kvality okolí se z hlediska genderu nevyskytují žádné signifikantní rozdíly.
Graf 30: Vývoj kvality vztahů na různých úrovních z perspektivy zasažených, průměrná hodnocení
Vývoj kvality života z perspektivy zasažených
vztahy v komunitě
10
9,5
9
8,5
8
7,5
7
6,5
6
5,5
5
před tornádem
bezprostředně po tornádu
cca po 1 roce
cca po 2 letech
vztahy v rodině
vztahy v sousedství
vztahy v obci
celospolečenská solidarita
Věk
Z hlediska věku lze konstatovat, že horší hodnocení fyzického a psychického zdraví ve všech zkoumaných okamžicích bylo přímo úměrné s věkovou kategorií. V případě fyzického zdraví je tento fakt výraznější, což je patrně dáno objektivními důvody, a nikoli katastrofickou událostí jako takovou. Tvar křivky je však velmi podobný napříč všemi věkovými kategoriemi. Průkazné rozdíly mezi věkovými kategoriemi nejsou ani v případě hodnocení okolí. Výraznější rozdíly lze pozorovat v případě finanční situace, kde v době události zaznamenaly největší propad nižší věkové kategorie do 49. roku. Během let po tornádu se kategorie 18–39 let přiblížila ostatním, kdežto kategorie 40–49 let zůstala na horším hodnocení.
Typ bydlení
U typu bydlení se ve všech oblastech projevila relativně výrazná odlišnost mezi rodinnými a bytovými domy. U rodinných domů téměř neexistuje rozdíl z hlediska dynamiky vývoje jednotlivých aspektů kvality života. Pouze respondenti z vícegeneračních domů vykazují lehce nižší hodnocení v každém okamžiku, jedná se ale o zanedbatelné rozdíly. Na druhé straně obyvatelé bytových domů obecně vykazovali méně výrazné výkyvy v čase. Patrné je to u fyzického i psychického zdraví – zatímco bezprostředně po tornádu hodnotili své zdraví lépe (o 0,5 bodu průměrného hodnocení než respondenti z jednogeneračních rodinných domů), rok a dva roky po tornádu to bylo vždy o 1,3 bodu průměrného hodnocení více. Lze předpokládat, že je to vlivem blízkosti sousedské komunity, kdy na obnovu nemovitosti není žádná domácnost sama. Svou roli hraje i fakt, že většina bytových domů se nachází v Hodoníně a jejich správa je do značné míry centralizovaná (městská bytová správa, bytová družstva).
Typ domácnosti
Z hlediska typu domácnosti vykazují úplné rodiny (bez ohledu na přítomnost dětí) a vícegenerační domácnosti velmi podobný vývoj. Mírně jinou dynamiku můžeme pozorovat u samoživitelů a jednočlenných domácností. U fyzického zdraví vykazují největší propad samoživitelé, zároveň však i rychlý návrat k průměru (v této kategorii jsou stejnou měrou zastoupeny ženy i muži). U psychického zdraví se samoživitelé pohybují v nejpozitivnějším hodnocení včetně okamžiku těsně po tornádu. Samoživitelé naopak nejhůře hodnotili svou finanční situaci, která se po propadu těsně po události ani po roce příliš nezlepšila. V současnosti však svou situaci hodnotí výrazně lépe a lze říci, že ve srovnání s ostatními typy domácností průměrně. Jednočlenné domácnosti vykazovaly jak u fyzického, tak u psychického zdraví relativně nejnižší propad, s ročním odstupem od události bylo jejich hodnocení průměrné, avšak mezi ročním a dvouletým odstupem vykázaly nejméně výrazné zlepšení. Jinak řečeno, oproti ostatním typům domácností, u kterých bylo postupné zlepšování fyzického a psychického zdraví plynulé, u jednočlenných domácností se v posledním roce zpomalilo. Hodnocení finanční situace se u jednočlenných domácností nijak výrazně nelišilo od průměru. Na hodnocení kvality okolí a energetické soběstačnosti neměl typ domácnosti žádný větší vliv.
Tabulka 13: Rozdíly v hodnocení kvality života mezi výchozím stavem před událostí a v současnosti (rozdíl průměrných hodnocení)
fyzické zdraví | psychické zdraví | finanční situace | kvalita okolí | energetická soběstačnost | vztahy v komunitě – rodina | vztahy v komunitě – sousedé | vztahy v komunitě – obec | celospolečenská solidarita | |
pohlaví | |||||||||
muž | -1,13 | -1,24 | -0,71 | -2,00 | 0,37 | -0,20 | 0,04 | -0,30 | 0,90 |
žena | -1,59 | -1,87 | -1,20 | -2,50 | 0,82 | -0,30 | 0,06 | -0,70 | 0,33 |
věk | |||||||||
18–39 let | -1,43 | -1,58 | -0,83 | -2,29 | 1,74 | -0,42 | 0,02 | 0,15 | 1,26 |
40–49 let | -1,51 | -1,65 | -1,29 | -2,12 | 0,31 | -0,30 | 0,27 | -0,81 | 0,17 |
50–59 let | -1,23 | -1,49 | -1,24 | -2,27 | 0,88 | -0,19 | 0,14 | -0,26 | 0,72 |
60–69 let | -1,35 | -1,81 | -0,91 | -2,63 | 0,48 | -0,28 | -0,25 | -1,00 | 0,25 |
70+ let | -1,67 | -1,64 | -0,51 | -2,31 | 0,36 | -0,14 | 0,03 | -0,33 | 0,79 |
typ domácnosti | |||||||||
úplná rodina bez dětí v domácnosti | -1,65 | -1,71 | -0,98 | -2,45 | 0,31 | -0,23 | -0,11 | -0,53 | 0,42 |
úplná rodina s dětmi v domácnosti | -1,40 | -1,60 | -0,96 | -1,95 | 0,92 | -0,26 | 0,23 | -0,62 | 0,56 |
vícegenerační domácnost | -1,33 | -2,03 | -1,68 | -3,21 | 0,59 | -0,08 | 0,17 | -0,37 | 0,70 |
jednočlenná domácnost | -1,23 | -1,34 | -0,69 | -2,17 | 0,89 | -0,49 | -0,41 | -0,72 | 0,31 |
neúplná rodina (samoživitelé) | -1,90 | -1,19 | -0,41 | -1,33 | 0,50 | -0,83 | 0,15 | -0,44 | 0,25 |
typ bydlení | |||||||||
rodinný dům jednogenerační | -1,47 | -1,53 | -0,84 | -2,19 | 0,74 | -0,31 | 0,04 | -0,58 | 0,67 |
rodinný dům vícegenerační | -1,54 | -2,02 | -1,48 | -3,09 | 0,63 | -0,07 | -0,01 | -0,65 | 0,09 |
bytový dům | -0,74 | -1,62 | -1,19 | -1,48 | 0,07 | -0,18 | 0,63 | 0,25 | 0,88 |
míra poškození majetku | |||||||||
poškození zahrady, oken, střecha lehce poškozena | -1,04 | -0,99 | -0,82 | -1,70 | -0,50 | -0,78 | -0,43 | -0,92 | 0,54 |
poškozena střecha, nemusel se měnit krov | -1,14 | -1,13 | -0,61 | -2,24 | 0,94 | -0,09 | 0,19 | -0,22 | 0,91 |
musel být opravován krov, nebyl výrazněji poškozen byt | -1,34 | -1,45 | -0,81 | -2,23 | 0,53 | -0,27 | 0,10 | -0,53 | 0,16 |
nový krov, poškozený byt | -1,49 | -1,76 | -1,11 | -2,30 | 0,84 | -0,25 | 0,08 | -0,54 | 0,64 |
demolice | -2,55 | -3,50 | -2,46 | -3,29 | 0,13 | -0,45 | -0,21 | -1,16 | -0,44 |
poškození podnikání | |||||||||
poškozeno podnikání | -1,45 | -1,54 | -0,79 | -2,57 | 0,81 | -0,25 | -0,05 | -0,58 | 0,68 |
nepoškozeno podnikání | -1,42 | -1,67 | -1,09 | -2,27 | 0,63 | -0,27 | 0,08 | -0,54 | 0,49 |
obec | |||||||||
Hodonín | -0,57 | -1,39 | -1,04 | -1,58 | 0,27 | -0,25 | 0,73 | 0,00 | 0,58 |
Hrušky | -1,55 | -1,61 | -0,97 | -2,63 | 0,88 | -0,32 | -0,03 | -0,63 | 0,60 |
Lužice | -1,71 | -1,90 | -1,35 | -2,47 | 0,44 | 0,12 | 0,34 | 0,38 | 1,00 |
Mikulčice | -1,72 | -1,96 | -0,89 | -1,42 | 0,33 | -0,41 | 0,38 | -0,48 | 0,76 |
Moravská Nová Ves | -1,29 | -1,48 | -1,05 | -2,69 | 0,80 | -0,25 | -0,21 | -0,77 | 0,29 |
celkem | -1,43 | -1,65 | -1,04 | -2,32 | 0,66 | -0,27 | 0,06 | -0,55 | 0,53 |
Míra poškození nemovitosti
Kromě hodnocení kvality okolí, do kterého se míra poškození nemovitosti nijak výrazně nepropisuje, je téměř ve všech ohledech hodnocení přímo úměrné rozsahu poškození. Nejhůře tak svou kvalitu života ve všech sledovaných obdobích po tornádu hodnotí respondenti, jejichž dům musel být stržen. Naopak v naprosté většině ti, jejichž dům byl jen lehce poškozen a většina škod se týkala zahrady, jsou nejen na opačném konci spektra, ale jejich křivka vykazuje i relativně nejmenší výkyv. Oproti ostatním mírám poškození vykazují respondenti s demolicí nemovitosti také nejpomalejší „zlepšování“ situace. V případě finanční situace můžeme mluvit dokonce o stagnaci. U hodnocení finanční situace vykazují druhé nejhorší hodnocení respondenti s nejméně závažným poškozením. To je dáno patrně skutečností, že třetina respondentů z této kategorie neobdržela finanční pomoc z žádného oficiálního zdroje (NNO, nadace, stát, obec).
Podnikání
Hledisko zasaženého vlastního podnikání se jako významný faktor ve vnímání kvality života neprojevilo. Lidé se zasaženým podnikáním vykazují mírně lepší hodnocení situace pouze u fyzického a psychického zdraví. U finanční situace je situace odlišná, ovšem i zde se nejedná o nijak výrazný rozdíl oproti ostatním respondentům, v místě nepodnikajícím.
Obec
Jednotlivé aspekty kvality života se napříč obcemi příliš nelišily. Nadprůměrné hodnocení vykazoval jen Xxxxxxx, a to z výše zmíněných důvodů odvislých od většiny respondentů bydlících v bytových domech.
5.7.3 Vývoj kvality vztahů v komunitě
Rodina
(viz přílohy č. 6–9)
Vývoj kvality vztahů v rodinách byl lehce záporný. A to dokonce i v okamžiku navazujícím těsně na tornádo. Přesto je hodnocení vztahů v rodinách ve srovnání s ostatními typy vztahů nejlepší. Z hlediska genderu jsou u těchto vztahů mírně kritičtější ženy.
Nejnižší věková kategorie (18–39 let) vykazuje dlouhodobě spíše průměrné hodnocení s výraznou výjimkou v době těsně po události, kdy respondenti této kategorie udávali nejlepší hodnocení ze všech. Ostatní věkové kategorie nevykazují žádnou obdobnou, byť dočasnou změnu v kvalitě vztahů. Nejvíce pozitivně pak hodnotili vztahy v rodině respondenti starší 70 let.
Obyvatelé bytových domů uvedli zlepšení vztahů hned po události, s lehkým propadem po jednom roce, přičemž na dané úrovni již vztahy setrvaly. Obyvatelé rodinných domů vykazují mírnou odlišnost. Jak u jednogeneračních, tak u vícegeneračních domů kvalita vztahů
v rodině mírně poklesla hned po události a s ročním odstupem dále klesla. Vývoj vztahů obyvatel obou typů domů je téměř identický s tím rozdílem, že ti bydlící ve vícegeneračním domě uvedli v průměru nižší hodnocení. V současnosti kvalita vztahů u jednogeneračních domů stagnuje, avšak u vícegeneračních domů se zvedá na úroveň srovnatelnou s předešlým typem domu.
Z pohledu typů domácností vykazují všechny podobný lehce sestupný trend s výjimkami u samoživitelů, jejichž hodnocení vztahů v rodině od vzestupu těsně po tornádu setrvale a výrazně klesá. Vícegenerační domácnosti poté zaznamenávají v posledním roce vzestup.
Z pohledu míry zasažení domácnosti vykazují odlišný vývoj respondenti s demolicemi, jejichž kvalita rodinných vztahů od události klesá, zatímco u ostatních v posledních letech spíše stagnuje. Výrazně jiný trend pak vykazují respondenti s nejmenšími škodami, kteří své vztahy po všechna sledovaná období hodnotili výrazně podprůměrně a se setrvalým poklesem. Hledisko zasaženého podnikání ani obec nemají na vývoj kvality vztahů v rodině významnější vliv.
Sousedství
Dynamika vývoje kvality sousedských vztahů je oproti těm nejbližším vztahům odlišná, neboť bezprostředně po tornádu jejich kvalita vzrostla, nicméně od té doby klesá na téměř stejnou úroveň jako před událostí. V tomto případě vztahy hodnotí ženy více pozitivně než muži, kteří zároveň návrat k původnímu hodnocení identifikují již rok po události, tedy dříve než ženy.
Z hlediska věku můžeme pozorovat podobný obraz jako u rodinných vztahů. Nejlépe hodnotili sousedské vztahy lidé starší 70 let, přičemž ti také uvedli nejmenší zlepšení vztahů v době po události. Výraznější výkyv uvádějí kategorie mladší 59 let, přičemž zcela nejvyšší uvádí nejmladší kategorie 18-39 let. Respondenti spadající do nejmladší kategorie ale počáteční a současnou kvalitu vztahů hodnotí zdaleka nejhůře.
Značný vliv měla událost na obyvatele bytových domů, kteří uvedli dramatické zlepšení sousedských vztahů (téměř o 1,5 bodu průměrného hodnocení) a po jistém poklesu v průběhu času se tyto vztahy drží na výrazně lepší úrovni než na počátku. Obyvatelé rodinných domů tak dramatický vývoj neindikují, a třebaže se po tornádu vztahy v sousedství zlepšily, v současnosti jsou na původní hodnotě.
Z pohledu domácností můžeme identifikovat největší pozitivní výkyv u rodin s dětmi, a to jak úplných rodin s oběma rodiči, tak neúplných jen s jedním rodičem. Menší zlepšení v době po události lze zaznamenat u úplných rodin bez dětí a křivka vývoje u vícegeneračních domácností je vůbec nejmenší. Stranou pak stojí jednočlenné domácnosti, jejichž sousedské vztahy po události nepatrně klesly, přičemž po roce poklesly ještě výrazněji, na čemž již další vývoj nic nezměnil.
Z hlediska míry zasažení nemovitosti lze identifikovat podobný obrázek jako v předešlém případě, kdy z relativně podobného vývoje u většiny kategorií vyčnívají obě krajní. Ti, co měli nejméně zasaženou nemovitost, uvádějí nejmenší zlepšení sousedských vztahů a v době dva roky po tornádu jejich největší zhoršení. Respondenti s demolicí uvedli významné zlepšení v době po tornádu, avšak po dvou letech od události také uvádějí celkové zhoršení.
Nejdramatičtější vývoj sousedských vztahů (jejich zlepšení) lze pozorovat v Hodoníně, což je dáno specifickým prostředím bytových domů. Sousedské vztahy se mírně zlepšily v Mikulčicích a Lužicích, naopak obyvatelé Hodonína a Moravské Nové Vsi je dva roky po události hodnotí mírně hůře.
Obec
Postoj žen ke vztahům v obci je mírně kritičtější, ale obě pohlaví se shodují v identifikaci postupného zhoršování vztahů. Pozoruhodné je pak rozdílné vnímání vývoje vztahů v obci mezi věkovými kategoriemi. Respondenti mladší 59 let uvedli počáteční zlepšení vztahů v obci a o to výraznější následný propad po jednom roce od události. Poté již vztahy podle těchto respondentů stagnují. Starší ročníky (kategorie nad 60 let) identifikují pokles kvality vztahů ihned po události s pokračováním po jednom roce. Nejstarší kategorie nad 70 let udává mírné zlepšování v posledním roce. Celkový propad v kvalitě vztahů je proto nejmenší.
Obyvatelé bytových domů udávají v celkovém obraze konečné zlepšení vztahů v obci, jejich počáteční hodnocení však bylo zdaleka nejkritičtější. Způsobeno je to patrně pohledem na městskou společnost, která je daleko anonymnější než v menší obci, kde obyvatelé většinou bydlí v rodinných domech. Ti pak udávají značné zhoršení vztahů, třebaže obyvatelé jednogeneračních domů pozorovali ve fázi těsně po tornádu zlepšení.
Kromě samoživitelů kopírují všechny typy domácností celkovou křivku vývoje vztahů v obci uvedenou v grafu č. 30 s tím, že jednočlenné domácnosti vidí propad vztahů v obci mezi okamžikem po události a ročním odstupem nejhůře. Samoživitelé na rozdíl od ostatních identifikovali značně zlepšení v době po tornádu, avšak dále již také spatřují značný propad kvality vztahů v obci.
Respondenti podle míry zasažení nemovitosti ukazují trend obdobný vztahům sousedským, jelikož z celého obrazu vystupují obě krajní kategorie, které vidí propad vztahů v obci nejhůře.
Z pohledu obcí se vztahy mírně zlepšily v Hodoníně a Lužicích. Pokles podobný celkovému průměru vykazují Mikulčice a Hrušky. V Moravské Nové Vsi došlo těsně po tornádu ke zlepšení vztahů, avšak po roce došlo k výraznému propadu. K žádnému dalšímu vývoji, ať pozitivnímu, či negativnímu, pak již nedošlo.
Celospolečenská solidarita
Tento ukazatel do jisté míry supluje vnímání kvality vztahů v rámci státu, přičemž lze říci, že jeho vývoj je velmi bouřlivý. Těsně po tornádu došlo k velkému vzestupu, protože tak velkou
vlnu solidarity zasažení vůbec nečekali. Od té doby dochází k postupnému poklesu, avšak i v současnosti hodnotí dotázaní míru celospolečenské solidarity výše než na počátku. Zvláště patrné je to ve srovnání se vztahy v obci, které respondenti na počátku stavěli na stejnou úroveň.
Z pohledu genderu, typu domácnosti ani typu bydlení se vývoj percepce celospolečenské solidarity prakticky neliší. Stejně tak je tomu i u podnikání a místa bydliště. Rozdíly můžeme pozorovat u věkových kategoriích, kde největší zlepšení reportovala nejmladší skupina 18–39 let, která však začínala na nejnižší úrovni. Naopak nejstarší skupina byla před tornádem nejpozitivnější, což jí vydrželo i v současnosti. Všechny věkové skupiny pak zaznamenaly konečné zlepšení. Skupina čtyřicátníků ale jen mírné.
U jednotlivých kategorií míry poškození nemovitosti lze opět identifikovat odlišnosti jen u kategorie demolice, kde došlo k postupnému zhoršování během posledních dvou let, přičemž konečná (současná) hodnota je dokonce nižší než počáteční. Kategorie nejmírnějšího poškození naopak vykazuje nejmenší vzestup těsně po tornádu a poté nejmírnější pokles, a to dokonce do takové míry, že hodnocení míry celospolečenské solidarity je v současnosti nejlepší ze všech kategorií.
5.8 Shrnutí kvantitativní části
Cílem kvantitativní části výzkumu bylo popsání jednotlivých aktérů poskytujících pomoc zasaženým z pohledu využití jejich pomoci a samotné struktury této pomoci. Dále hodnocení jednotlivých aktérů pomoci z hlediska kvality, včasnosti, dostatečnosti pomoci a komunikace poskytovatele pomoci s jejími příjemci. Důležitým faktorem pak bylo celkové hodnocení systému pomoci z hlediska jeho organizace, srozumitelnosti, transparentnosti a spravedlnosti. Další velmi obsáhlou částí kvantitativního výzkumu byl popis vývoje kvality života zasažených, který je klíčový pro zodpovězení efektivity pomoci. Další otázky se týkaly zejména postojových otázek na téma dobrovolníků a informovanosti. Dotazník vyplnilo 296 respondentů, zastupujících stejné množství domácností v celém zasaženém území. Celkem se jedná
o reprezentativní vzorek 20 % všech zasažených domácností.
Po události na místě poskytovalo pomoc velké množství aktérů, které jsme pro potřeby výzkumu roztřídili do několika skupin: nestátní neziskové organizace, nadace, pojišťovny, stát, obce, rodina, přátelé a nakonec dobrovolníci. Postupně představíme všechny skupiny aktérů a jejich pozici v systému pomoci.
Nestátní neziskové organizace reprezentované pěti aktéry (ADRA, Český červený kříž, Člověk v tísni, Diakonie ČCE a Diecézní charita Brno) se vedle základní koordinační role zaměřovaly hlavně na poskytování finanční pomoci, kterou od nich využilo 95 % dotazovaných. Diecézní charita Brno a Český červený kříž působily v celém zasaženém území. Ostatní se dohodly na rozdělení území a své aktivity v terénu úžeji koordinovaly.
Nadace pomohly 63 % zasažených, a to zejména finančně. Své aktivity v terénu koordinovaly prostřednictvím konsorcia s některými NNO (ADRA, Člověk v tísni, Diakonie ČCE). Koordinovaná pomoc všech těchto subjektů se dostala k 93 % respondentů, naprostá většina z nich pak čerpala finanční pomoc.
Výhradně finanční pomoc poskytovaly pojišťovny, ovšem jen těm, kteří byli pojištění. Těchto osob bylo mezi zasaženými 79 %, přičemž téměř pětina z nich hodnotila pomoc pojišťoven jako nedostatečnou.
Nějakou formu pomoci od státu využilo 86 % zasažených domácností. Nejčastěji se jednalo o finanční pomoc (zejména program Živel, dotace Lesů ČR a dávky MOP), kterou využily dvě třetiny respondentů. Více než polovina pak využila pomoc při odklízení sutě a popadaných stromů ze strany IZS a AČR.
Pomoc ze strany obcí byla ještě komplexnější než v případě státní pomoci. Nějakou formu obecní pomoci přijalo 71 % domácností, přičemž se jednalo především o finanční pomoc, která však nebyla poskytována všude, materiální pomoc11 a významný podíl (cca pětinový) pak zaujímala bezprostřední pomoc a pomoc při odklízení, opravách a rekonstrukcích.
Pomoc rodiny a přátel využilo devět desetin zasažených domácností. Jednalo se však především o pomoc při odklízení, opravách a rekonstrukcích a poté i bezprostřední pomoc spojenou například s nouzovým ubytováním. Dobrovolníci poskytovali také zejména manuální pomoc, kterou využilo 82 % zasažených. Mezi další zdroje pomoci lze zařadit především zaměstnavatele zasažených, kteří poskytovali podporu velmi různorodým způsobem (finanční dary, neplacené volno, půjčení auta atp.), nebo pomoc církevní komunity.
Při hodnocení kvality pomoci jsme se zaměřili na koordinovanou pomoc konsorcia, pomoc státu, obce, pojišťoven a dobrovolníků. Obecně nejlépe byli hodnoceni dobrovolníci a poté NNO a nadace v rámci koordinované pomoci. Zde patrně hraje významnou roli skutečnost, že pomoc těchto aktérů zasažení nečekali, a tím více ji vítali. Nejhůře byla hodnocena pomoc pojišťoven a obcí. U pojišťoven se jedná zejména o nedostatečnou pomoc, danou hlavně nevýhodnými pojistnými smlouvami, případně rychlým růstem cen materiálu. U obcí byla nejhůře hodnocena finanční pomoc, a to především z hlediska její včasnosti. Ze strany státu byla pozitivně hodnocena manuální pomoc při sanačních pracích, špatně byla hodnocena finanční pomoc.
V rámci dotazníků jsme se dále zaměřili na celkové hodnocení systému pomoci pohledem respondentů. Konkrétně se jednalo o organizaci pomoci, srozumitelnost poskytování pomoci, transparentnost pomoci a spravedlnost poskytnuté pomoci. Z dat vyplynulo, že byla nejlépe hodnocena organizace pomoci. Někteří respondenti by přesto uvítali, kdyby byl na místě někdo, kdo by jim lépe pomohl se získáním finanční i materiální pomoci. Respondenti také uváděli, že koordinace pomoci mohla být z jejich pohledu lepší. Obdobně byla hodnocena
11 Materiální pomoc poskytovaná obcemi byla v tomto smyslu i ta, kterou obce distribuovaly.
i srozumitelnost poskytování pomoci, kdy jako velmi, nebo spíše dobrou ji takto označilo 79 % respondentů. Dotazovaní uvedli, že by uvítali celkové zlepšení komunikace a pravidelný tok informací směrem k respondentům ohledně celé řady aktuálně důležitých záležitostí, jako příklad byly zmiňovány informace o opravách elektřiny, seznamy živnostníků nebo o probíhajících schůzkách. Transparentnost pomoci byla hodnocena hůře. Jako velmi, nebo spíše dobrou ji označilo 64 % dotazovaných. Naopak za spíše, nebo velmi špatnou ji označilo 12 % dotazovaných. Respondenti by uvítali lepší evidenci a transparentnost v tom, kdo pomoc čerpá a zda ji skutečně potřebuje. Dále bylo uvedeno, že by měly být přístupné informace
o zůstatku vybraných peněz a za jakých podmínek lze čerpat pomoc. Více než desetina respondentů uvedla, že se necítí dostatečně informovaně na to, aby mohla tento aspekt posoudit. Nejhůře hodnocená pak byla spravedlnost poskytování pomoci, u které 18 % dotazovaných uvedlo, že byla spíše, nebo velmi špatná. Pozitivně spravedlnost hodnotilo jen 48 % respondentů. Jako důvod nespokojenosti respondenti uváděli, že vnímali nerovnost v rozdělování pomoci, kdy čelili nerovným podmínkám při obnově svého bydlení. Konkrétně uváděli, že někteří lidé, kteří utrpěli větší škody, dostali méně pomoci než ti s menšími škodami. Respondenty bylo dále zmiňováno, že se pomoc zneužívala a že ji čerpali i ti lidé, kteří tuto pomoc nepotřebovali. Na tuto otázku však také přímo odpovědělo nejméně respondentů, jelikož téměř pětina z nich se necítila spravedlnost objektivně hodnotit. Často zmiňovali, že nemají potřebný odstup.
Při podrobném pohledu na strukturu hodnocení pomoci lze konstatovat, že z hlediska genderu všechny aspekty pomoci hodnotily hůře ženy, přičemž zvláště výrazné byly tyto rozdíly u srozumitelnosti a spravedlnosti pomoci. U věku byla patrná vyšší pozitivní zpětná vazba společně se stoupajícím věkem. Nejvyšší podíly pozitivních hodnocení jsou patrné u nejvyšší věkové kategorie nad 70 let. Naopak nejvíce kritických hodnocení udávali respondenti v obou nejmladších věkových skupinách, pokrývající věkové rozmezí mezi 18 a 49 lety. Velmi zajímavé je v tomto ohledu rozdělení pozitivních hodnocení z pohledu míry poškození majetku. Téměř ve všech aspektech totiž nejmenší podíly pozitivních hodnocení obsahují dvě krajní kategorie – demolice a naproti tomu lehké poškození nemovitosti. Ve druhém případě klesl podíl osob pozitivně hodnotících spravedlnost pomoci na 41 %, což je vůbec nejnižší hodnota v celé tabulce. Středové kategorie různých druhů poškození pak vykazují navzájem relativně vyrovnané hodnoty. Posledním zkoumaným kritériem bylo hodnocení podle obce respondentů. Z hlediska organizace a spravedlnosti pomoci byla nejvíce pozitivně hodnocená pomoc v Mikulčicích, a to velmi vysokým podílem pozitivních hodnocení. Na druhé straně nejméně pozitivních hodnotících bylo v Moravské Nové Vsi a Hodoníně. Hodnocení všech aspektů pomoci pravděpodobně přímo souvisí s přístupem jednotlivých obcí k pomoci vůči zasaženým občanům.
Zasažení čerpali informace v prvních dnech po události především přes své kontakty a přes osoby poskytující pomoc v terénu, což uvedly více než dvě třetiny dotázaných. I přes určité překážky (výpadky elektřiny a sítí) byl na třetím místě v čerpání informací internet (22 %) a výraznou pozici měly i sociální sítě. Z hlediska dostatečnosti informací v prvních dnech
po události uvedlo 56 % dotazovaných, že informace byly dostatečné. Jako nedostatečné je zhodnotilo 33 % respondentů. Z dotázaných poskytovala informace směrem k veřejnosti více než třetina (35 %). Z nich pak téměř polovina sdílela informace na sociálních sítích (46 %).
Poslední významnou kvantitativně zkoumanou oblastí byl vývoj kvality života, hodnocený v 25 ukazatelích sdružených do celkem devíti oblastí: fyzické zdraví, psychické zdraví, finanční situace, kvalita okolí, energetická soběstačnost nemovitosti, hodnocení vztahů v rodině, hodnocení vztahů v sousedství, hodnocení vztahů v obci, hodnocení míry celospolečenské solidarity. Všechny aspekty kvality života pak respondenti hodnotili ve čtyřech časových obdobích: stav před tornádem, stav bezprostředně po tornádu, stav přibližně po jednom roce a stav přibližně po dvou letech (de facto v současnosti).
Po razantním poklesu fyzického i psychického zdraví, finanční situace, energetické soběstačnosti a zejména kvality okolí ihned po události se hodnocení všech těchto aspektů postupně vrací na původní hodnoty, kterých však dosud nedosáhlo. Dosud největší ztrátu na původní hodnoty má kvalita okolí, naproti tomu hodnocení finanční situace nezaznamenalo s odstupem dvou let takovou ztrátu na původní hodnoty jako například otázky zdraví, což je patrně zapříčiněno dobrou kvalitou finanční pomoci. Oproti tomu energetická soběstačnost nemovitostí celkově stoupla, což značí snahu zasažených alespoň v tomto ohledu zkvalitnit své bydlení. Podle informací z terénního šetření respondenti považovali za zlepšení v této kategorii nejčastěji nová okna (většinou volili trojskla), nebo například novou střechu ("dříve jsme měli na půdě jen trochu polystyrenu, teď máme střechu zateplenou i skelnou vatou"). V případě demolic, tedy těch, kteří měli možnost udělat vše od základu jinak, posun není tolik patrný, ale to je dáno i tím, že řada z nich ještě neměla dostaveno.
Poněkud jiný vývoj byl zaznamenán v případě vztahů. Kvalita vztahů v rodině stagnovala a v dnešní době je mírně pod původní hodnotou. Kvalita vztahů v sousedství stoupla a mírně nad původní úrovní se drží dosud. Zde je třeba zmínit případ obyvatel bytových domů, kteří uvedli, že se kvalita vztahů v sousedství výrazně zlepšila z původně anonymního soužití. Vztahy v obcích se těsně po události mírně zlepšily, avšak s delším odstupem se propadly a v současnosti jsou podle respondentů pod původní úrovní. Samostatnou kapitolou je míra celospolečenské solidarity, která těsně po události stoupla nejvíce ze všech ukazatelů. Od té doby soustavně klesá, ale stále je nad původní hodnotou.
Ve zmíněných ukazatelích lze vypozorovat i jisté vzorce spojené s demografickými charakteristikami respondentů. Ženy jsou zpravidla kritičtější, jak co se týče vlastního zdraví, tak co se týče vztahů. Z hlediska věku lze říci, že se stoupajícím věkem klesá kvalita zdraví a vnímání kvality okolí, avšak stoupá hodnocení ostatních aspektů kvality života, jako jsou vztahy v komunitě. Celkem lze také říci, že starší lidé nevnímali takové změny v kvalitě života jako lidé v ostatním věkových kategoriích. Velmi pozitivně vnímají kvalitu vztahů v komunitě respondenti v bytových domech, na které neměla událost tak výrazný dopad ani v případě zdraví a finanční situace. Důležitým určujícím faktorem kvality života je pak míra poškození
nemovitosti. Nejhůře jsou na tom téměř ve všech ukazatelích respondenti s demolicí a na druhé straně ti s nejmírnějším poškozením, které nevyžadovalo výrazné opravy.
6 VÝSLEDKY KVALITATIVNÍHO VÝZKUMU
Kvalitativní rozhovory byly provedeny se širokým spektrem aktérů, kterých se situace kolem tornáda na jižní Moravě nějakým způsobem přímo dotýkala. Cíle kvalitativního výzkumu byly tři. Nejdříve jsme se rozhodli zmapovat systém a proces pomoci, a to z úrovně krajského krizového štábu, z úrovně krizového štábu ORP, z úrovně vedení obcí a v neposlední řadě z úrovně neziskových organizací, které byly do procesu pomoci zapojeny. Pro přehlednější prezentaci výsledků jsme se rozhodli v analýze využít tzv. sociálně ekologický model, který ukazuje vliv okolního prostředí na jedince, v tomto případě pak vliv pomoci z okolního prostředí na jedince v různých úrovních. Druhá část kvalitativního výzkumu je věnována hodnocení pomoci místními aktéry. Za významné místní aktéry považujeme např. představitele spolků, organizací, institucí či podnikatelů, kteří v místech zasažených tornádem působí. Tito aktéři pomáhají formulovat veřejné mínění a mohou mít vliv na hodnocení procesu pomoci. V poslední částí kvalitativního výzkumu představíme dopady pomoci na domácnosti. V této části budou prezentovány konkrétní příběhy 14 domácností, které byly tornádem zasaženy. Příběhy jsou velmi podrobné a ukazují, jaký vliv mělo tornádo a následný systém pomoci po tornádu na život konkrétních jedinců a domácností.
6.1.1 Úroveň krajský krizový štáb
Začneme tou nejvyšší úrovní, tedy úrovní krajského krizového štábu. Na této úrovni byly uskutečněny dva individuální rozhovory. Podle výpovědí participantů ke svolání krizového štábu došlo již několik hodin poté, co bylo zjištěno, že se jižní Moravou prohnalo tornádo. Hejtman Jihomoravského kraje vyhlásil na základě požadavků IZS stav nebezpečí. Krizový štáb se scházel pravidelně, každý den v dopoledních hodinách, a účastnili se ho všichni zákonem stanovení aktéři. Podle participantů byly první hodiny a dny po tornádu velmi náročné, jelikož nikdo z nich neměl s podobnou událostí zkušenosti, a i když byly jasně dané kroky, kterými se má postupovat, a pozice, kdo má co řešit a za co odpovídá, celé to bylo koordinačně velmi náročné. Navíc byla zcela přetížena linka 112, která byla zavalena volajícími ze zasažených oblastí. Podle participantů bylo náročné do všech zasažených oblastí okamžitě poslat dostatečný počet členů IZS, protože jejich kapacity byly omezené jak personálně, tak dostupnou technikou. Velmi si tak cení pomoci záchranářů z Rakouska či Slovenska, kteří jim pomáhali odvážet zraněné do okolních nemocnic, včetně těch zahraničních. Co bylo dál podle participantů velmi náročné, byla administrativa.
Co participanti oceňovali, byla činnost neziskových organizací přímo v terénu. Jediným problémem podle nich bylo, že ne všechny neziskové organice působící na místě postupovaly
shodně v rámci koordinované pomoci. Jeden z participantů ale druhým dechem dodal, že to bylo jejich právo, a i tak byla jejich pomoc v terénu nedocenitelná. V tomto ohledu ještě jeden z participantů upozornil na to, že termín humanitární pomoc není v naší legislativě dobře ukotven. Dalším uvedeným problémem bylo téma koordinace dobrovolníků v zasažených lokalitách. Dobrovolníci chtěli do lokalit najíždět hned druhý den po tornádu, podle participantů však obce nebyly pro dobrovolníky bezpečné a hrozilo jejich zranění. Zároveň bylo třeba řešit, kde budou dobrovolníci ubytováni a kde a jak se budou stravovat. Stravování bylo rovněž nutné zajistit pro všechny členy IZS, případně pro místní. Koordinovat bylo třeba také pomoc, která do zasažených lokalit mířila z celé České republiky. Jeden z participantů uvedl, že někdy mu doslova zůstával rozum stát nad tím, co vše lidé do zasažených lokalit posílali – např. kamion plný jogurtů, když venku bylo více než 30 stupňů a nikde nefungovala elektřina.
Participanti během rozhovorů často srovnávali situace pomoc po tornádu a pomoc po povodních. Xxxxxx se na tom, že obě dvě situace jsou od sebe tak odlišné, že to, co se osvědčilo při povodních, ne vždy fungovalo při pomoci po tornádu. Obě situace měly svá specifika a postupy IZS musely být na míru uzpůsobeny lokálnímu kontextu a konkrétní situaci v zasažených oblastech. Na závěr lze podle participantů uvést to, že i přes problémy, se kterými se během vypořádávání se s následky tornáda na krajském krizovém štábu setkali, se jim situaci podařilo zvládnout dobře a dalo jim to mnoho podnětů pro práci krizového štábu do budoucna.
6.1.2 Úroveň ORP Hodonín krizový štáb
Na úrovni ORP Hodonín byla provedena jedna fokusní skupina s členy krizového štábu. Předmětem fokusní skupiny bylo vyhodnocení činnosti krizového štábu na úrovni ORP Hodonín a reflexe zkušeností jednotlivých členů krizového štábu.
Členové krizového štábu se shodli, že je velmi důležité, aby vedení krizového štábu mělo dobrou místní znalost a v zasažené oblasti se dokázalo bez problémů orientovat. Dobrá místní znalost zefektivňuje komunikaci mezi jednotlivými aktéry v terénu a zároveň celý proces pomoci urychluje. Jako jednu z nejklíčovějších pozic v celém řetězci pomoci vnímají pozici velitele zásahu hasičského záchranného sboru, přes kterého šly všechny schvalovací procesy. Právě toto však členové krizového štábu vnímali jako jedno z nejslabších míst celého systému pomoci – velitel zásahu je pouze jeden na několik zasažených lokalit. Z logiky věci pak vyplývá, že velitel zásahu je velmi vytížený, je těžké ho kontaktovat či zastihnout osobně, jelikož se pohybuje v terénu. Zároveň bez jeho (ideálně písemného) souhlasu nemohli členové krizového štábu např. objednávat další těžkou techniku apod. V prvních dnech po tornádu tak bylo náročné zejména vyjasňování si kompetencí mezi jednotlivými aktéry pomoci, včetně toho, kdo bude hradit jednotlivé náklady. Toto se však po čase usadilo a krizové řízení fungovalo podle jeho členů bez větších problémů.
Stejně jako členové krizového štábu kraje i členové krizového štábu ORP museli z počátku řešit zajišťování stravy pro členy IZS a armádu. Shánění stravy bylo podle nich náročné zejména tu noc, kdy udeřilo tornádo – všechny obchody byly zavřené a takové zásoby potravin, které byly potřeba, nikdo neměl. Členové krizového štábu tak obvolávali všechny své známé s tím, zda by někdo nemohl otevřít obchod, kde by se daly nakoupit alespoň bagety a další pečivo. Obvolávali pekárny a další obchody v okolí. Zde se ukázal problém, že na webových stránkách jsou většinou uvedené kontakty na pevnou linku obchodů, což samozřejmě v noci nikdo nezvedne. Situaci se podle členů krizového štábu podařilo zvládnout zejména díky dobrovolníkům, kteří začali ještě v noci a ráno do sídla krizového štábu navážet zásoby potravin a balené vody. Neziskové organizace měly navíc k dispozici potravinové balíčky pro obyvatele zasažených lokalit.
Dalším tématem, které se na fokusní skupině řešilo, bylo informování veřejnosti na sociálních sítích a v médiích. Krizový štáb měl svého tiskového mluvčího, který pravidelně předával informace médiím. Kromě toho bylo velké téma komunikace na sociálních sítích – členové krizového štábu se často setkávali s tím, že na sociálních sítích byly sdíleny příspěvky, které již nebyly aktuální. Následkem toho jim lidé z celé České republiky posílali humanitární pomoc, která ale už v té době nebyla potřeba. Lidé prý navíc humanitární pomoci zneužívali k úklidu svých domácností a posílali jim staré, špinavé, zatuchlé a roztrhané oblečení. Kromě toho se jim hromadil starý nábytek, který nebyl v dobrém stavu a lidé v zasažených oblastech ho příliš nepotřebovali.
I přes drobné počáteční problémy (zejména v oblasti koordinace, předávání informací a administrativy), se kterými se členové krizového štábu potýkali, hodnotí celkový systém pomoci na místě jako funkční a dobře koordinovaný a efektivní.
Na úrovni vedení obcí byly uskutečněny čtyři individuální rozhovory se starosty, případně místostarosty zasažených obcí.
Participanti se v rozhovorech shodovali na tom, že nic podobně náročného, jako řešit z pozice vedení obce následky po tornádu, ve svých životech nezažili. Situace pro ně byla náročná jak po psychické, tak po fyzické stránce. Všichni participanti se shodli na tom, že bez hasičů by situaci na místě v prvních dnech nešlo zvládnout. Někteří z participantů v rozhovorech uváděli, že byli z celé situace natolik v šoku, že vůbec nevěděli, co mají v prvních hodinách po tornádu dělat a jak mají správně postupovat. O existenci krizového a havarijního plánu většina z nich nevěděla a ti, kteří o jeho existenci na obci věděli, ho stejně nevyužili. Nastolit v naprostém chaosu alespoň nějaký řád jim ve většině případů pomohli právě hasiči. Ti do zasažených obcí začali najíždět okamžitě po události a radili starostům, co vše je potřeba zařídit a jak mají v následujících hodinách a dnech jednat.
Situace se samozřejmě lišila obec od obce. Starostka Moravské Nové Vsi, která v té době na úřadě působila jako matrikářka, hned v úvodu rozhovoru uvedla, že obce by podle ní neměly sázet pouze na to, že veškeré seznamy obyvatel a čísel popisných a další důležité údaje mají pouze v elektronické formě v počítačích, ale měly by mít pravidelně aktualizované údaje o obyvatelích a popisných číslech také vytištěné. Narážela na situaci, kdy po tornádu nešla v obci elektřina a byl velký problém dostat se vůbec k nějakému seznamu, na základě kterého budou občané evidováni. Dalším problémem, na který v prvních minutách po tornádu pracovníci obce narazili, bylo to, že nemají seznam telefonních čísel na své občany, aby je mohli obvolat, zda jsou v pořádku. Podle názoru současné starostky se obec potýkala s větším počtem problémů než sousední zasažené obce. Důvodem podle ní byla váznoucí komunikace a koordinace členů tehdejšího vedení obce. V obci prý nebyly jasně rozdělené kompetence toho, kdo má co na starosti, kdo má řešit jakou agendu a kdo za co zodpovídá. Dobře nefungoval ani sklad humanitární pomoci, který podle současné starostky vedla zcela nekompetentní osoba, která navíc měla kriminální minulost. Ze skladu se ztrácela humanitární pomoc, některá pomoc do skladu ani nedorazila. Tyto informace nám v dalších rozhovorech potvrdili i někteří z obyvatel obce. Další problém, na který současná starostka upozornila, bylo téma zajišťování a vydávání jídla. Jídlo mělo být původně připravováno pouze pro hasiče a další členy IZS, případně pro armádu. Následně se však začali ke stravování připojovat i dobrovolníci, se kterými se původně úplně nepočítalo. Docházelo tak k situacím, kdy na hasiče už nezbylo jídlo, protože bylo vydáno většímu množství dobrovolníků, než se kterým se počítalo.
S problémem v oblasti stravování se podle vedení obce potýkala také obec Hrušky. Největším problémem podle vedení obce bylo to, že nikdy dopředu nevěděli, kolik jídel mají připravit – v některé dny to bylo např. dva tisíce porcí, v jiné dny i dva a půl tisíce jídel. Vařilo se pro IZS, armádu, dobrovolníky i místní. Někteří ze strávníků navíc pendlovali mezi Moravskou Novou Vsí a Hruškami a vybírali si, kde jim ten den bude více chutnat a kde se zdrží na jídlo. Jinak však podle starostky obec fungovala zcela jinak, než tomu bylo např. v Moravské Nové Vsi. Starostka Xxxxxx si ihned po tornádu vytvořila svůj vlastní krizový štáb složený ze zastupitelů, kterým rozdělila role a přiřadila, jakou agendu v rámci koordinace pomoci mají na starosti. Každý tak přesně věděl, za co zodpovídá a co má dělat. Co podle názoru vedení obce nefungovalo příliš dobře, byla původně nastavená komunikace kraj – ORP – obec. Podle starostky byla tato komunikace příliš zdlouhavá, proto většinu problémů řešila rovnou s úrovní kraje a úroveň ORP často vynechávala. Co podle vedení obce bylo v prvních dnech naprosto nezvladatelné, byla koordinace materiální a humanitární pomoci od nahodilých dárců. Starostka popsala, že před úřadem začal zcela spontánně vznikat sklad pomoci tím stylem, že okolo jelo auto, vyložilo krabice s pomocí a ještě předtím, než stihl někdo vyjít z úřadu, auto odjelo. Takto se to dělo stále dokola, dokud i plocha před úřadem nebyla zcela zaplněná. Ne vždy se však jednalo o pomoc, která byla potřebná – lidé před úřad vozili prakticky všechno, čeho se doma potřebovali zbavit, čímž pracovníkům obce přidělávali ještě větší práci. Čeho si vedení obce velmi vážilo, byla pomoc armády a hasičů při odklízení škod po tornádu. Odklízecí práce byly velmi rychlé, naplnění jednoho kontejneru se sutí trvalo v některých
případech i méně než 10 minut. Velkým překvapením pak byla faktura od firmy za svoz odpadu v prvních třech dnech po tornádu, která byla na částku milion a půl. Tyto náklady však obci pokryla státní dotace. U tématu využívání pomoci od armády ještě chvíli zůstaneme. Právě u tohoto tématu se starostka vyjádřila poměrně kriticky ke svým kolegům z ostatních zasažených obcí, kteří pomoc armády i přes nabídku pomoci nevyužili. Během rozhovoru uvedla konkrétní příklad toho, jak jí vedení armády volalo, zda pro ně má nějakou práci, že v Lužicích na úřadě nikdo není a v Moravské Nové Vsi jim řekli, že žádnou pomoc nepotřebují. Starostka neváhala a nabízené pomoci využila, jelikož na obci byla spousta práce.
Vedení města Hodonín řešilo v prvních hodinách po tornádu zejména evakuaci S-centra. Podle místostarosty evakuace seniorů ze zasaženého S-centra probíhala vzhledem k situaci ukázkově a za dvě hodiny měla většina seniorů zajištěné náhradní ubytování. Další výzvou bylo podle místostarosty noční zajištění potravin pro pracovníky IZS, což se podařilo díky spolupráci jednoho z místních obchodních řetězců, který jim ve 2 hodiny ráno otevřel a nechal je nakoupit vše potřebné. Krizový štáb byl svolán již pár hodin po tornádu, druhý den byla zřízena také krizová linka. Pracovníci úřadu měli jasně dané role, kdo má na starosti jakou agendu a za co přesně zodpovídá. Vše tak podle místostarosty fungovalo s přihlédnutím k okolnostem dobře a koordinovaně. Jednou z oblastí, která však byla na koordinaci značně náročná, byla koordinace dobrovolníků, kteří chtěli v zasažených lokalitách pomáhat. Podle místostarosty bylo úžasné, že celá republika chtěla pomoci, ale nekoordinovaní dobrovolníci často krizovému štábu i pracovníkům IZS přidělávali problémy, např. v tom, že museli řešit, kde mají dobrovolníci parkovat či dohlížet na to, aby dobrovolníci nechodili do oblastí, které pro ně podle IZS nebyly bezpečné. Dalším tématem, které bylo během rozhovoru řešeno, byla pomoc neziskových organizací. Podle místostarosty se v prvních chvílích po tornádu pomoc neziskových organizací zbytečně dublovala – zasažených občanů se ptalo několik neziskových organizací v krátkém časovém úseku na to, co potřebují. Když se však členové krizového štábu zeptali pracovníků neziskovek, co tedy lidé doopravdy potřebují, odpovědí jim bylo, že získaná data se musí nejdříve zpracovat. Podle místostarosty tak předávání informací bylo pomalé a ne vždy již bylo aktuální. Po pár dnech se situace zlepšila, podle jeho názoru i proto, že neziskové organizace spolu začaly více komunikovat a koordinovat se. Tématem se staly i sociální sítě. Podle místostarosty se na sociálních sítích šířily neaktuální informace o tom, jaká pomoc je v zasažených lokalitách potřeba. Lidé si na sociálních sítích nevšímali data, kdy byl příspěvek o tom, co zasažené lokality potřebují, uveřejněn, do Hodonína tak např. dva týdny po tornádu přivezli dodávku dek, které byly potřeba zejména první noc po tornádu. Kromě toho se prý na sociálních sítích šířily poplašné zprávy, které nebyly pravdivé – například že ze ZOO v Hodoníně utekly nebezpečné šelmy a toulají se po okolí.
Podle starosty Xxxxx panoval bezprostředně po tornádu v obci obrovský chaos. Do činnosti zastupitelů vnesli strukturu a koordinaci až hasiči, kteří se do zasažené oblasti začali sjíždět již desítky minut po události. S příchodem hasičů se mezi zastupiteli začaly rozdělovat jednotlivé role a také to, kdo bude mít jakou agendu na starosti. Ještě v noci prošli hasiči spolu se zástupci obce zasaženou část vesnice, aby se ujistili, že nikdo nezůstal v rozpadlých domech
uvězněný. Co si starosta vybavuje z rána po tornádu, je naprosté ticho v obci – nejezdily vlaky, auta ani autobusy, nezpívali ptáci, neštěkali psi. Jedním z dalších témat v rozhovoru byli opět dobrovolníci. Hasiči do některých oblastí v prvních dnech po tornádu dobrovolníky nechtěli pouštět, protože to pro ně nebylo bezpečné. Obec tak dobrovolníky chtěla využít na úklid jedné z lokalit, kde byl nafoukán např. polystyrén a další drobnější odpad. Starosta uvedl, že z některých dobrovolníků měl pocit, že tato práce je pod jejich úroveň, že přijeli dělat něco
„užitečnějšího“. To však v té chvíli nebylo možné, jelikož z pozemků ještě nebyla uklizena suť a ne všechny domy byly prohlédnuty statikem. Starosta si rovněž všímal změn nálad mezi místními. Bezprostředně po tornádu v obci panovala sounáležitost, všichni si pomáhali a sousedské spory byly zapomenuty. Přibližně po dvou měsících se však začala nálada měnit s tím, jak neziskové organizace, nadace, ale i sama obec, začaly rozdělovat finanční prostředky ze sbírek. Lidé si mezi sebou začali více závidět, někteří z nich se pokoušeli nárokovat finance, i když neměli škodu vůbec nebo byla škoda na černé stavbě, což obec neproplácela.
6.1.4 Úroveň neziskových organizací a nadací
Se zástupci neziskových organizací a nadací bylo celkem provedeno sedm individuálních rozhovorů. Cílem rozhovorů bylo reflektování procesu a dopadu poskytování pomoci na jedince. Zástupci nadací velmi kvitovali efektivitu pomoci konsorcia – jelikož nadace nemusely své pracovníky posílat fyzicky do terénu, mohly se tak mnohem více zaměřit na právní stránku poskytované pomoci (např. řešení smluv apod.). Některé sice proaktivně improvizovaně v terénu působily ještě před dohodou o spolupráci, tato dohoda však byla rychlá a z pohledu nadací velmi efektivní. Jednoduchá byla tak i komunikace směrem k veřejnosti. Z pohledu NNO však tato komunikace občas neprobíhala příliš hladce – orientace lidí v systému pomoci byla občas obtížná. O tom vypovídá např. citace jednoho ze zástupců NNO: „Lidé věděli, že tam jsme proto, že xxx chceme pomoci, ale úplně ne všichni rozuměli tomu, proč ta pomoc jde v těch 3 fázích a jenom po určitých částkách. A byl tam pak tlak z médií a sociálních sítí. Prostě se objevilo, že nevládky sedí na miliardě korun, tak kde ty peníze jako jsou. Když ten člověk pak řekl: hele, já jsem dostal 150 000 a pak dalších 150 000. Kde je teda ta miliarda? Říkal tak, že jsme to měli hned během týdne všechno vyplatit.“ Na dlouhé vysvětlování akcentující potřebu spravedlivého rozdělení finanční pomoci pak neměl v terénu čas ani pracovník NNO, ani zasažený. Většina lidí se ale podle participantů z neziskových organizací v systému pomoci orientovala dobře.
Participanti z neziskových organizací, kteří se pohybovali přímo v terénu, dále ještě zmiňovali problémy s mobilním signálem – datové připojení potřebné pro INSPECTO bylo nestabilní a zpočátku se ztrácela data z terénních šetření, především dokumentační fotografie. Vyřešeno to bylo operativně leteckým režimem a připojením se na hotelovou wi-fi, kde se pak vše odeslalo v pořádku. Ve zpětném pohledu lze také říci, že se dotazníky, kterými neziskové organizace monitorovaly situaci v terénu, často opakovaly – zasažené části lokalit v řádu dnů obešli postupně hasiči, pak NNO, pak další NNO, následně další aktéři s nabídkou
psychosociální péče apod. Různí poskytovatelé pomoci tyto dotazníky prováděli v zájmu získávání aktuálních informací opakovaně. Chyběl tak vyšší stupeň koordinace. Některé NNO v prvních dnech po tornádu uvažovaly o tom, že by začaly koordinovat dobrovolníky, kteří pomáhali v zasažených oblastech, které byly jednotlivým neziskovým organizacím přiděleny. Nakonec se však rozhodly od toho původního záměru upustit, jelikož by se z jejich pohledu staly dalším hráčem v koordinaci dobrovolníků, což by nebylo šťastným řešením. Nakonec situaci vyhodnotily tak, že koordinace dobrovolníků relativně dobře funguje skrze jednotlivé krizové štáby obcí a skrze sociální sítě. Neziskové organizace tak koordinovaly pouze vlastní dobrovolníky, kteří byli v naprosté většině případů řádně označeni.
6.1.5 Sociálně ekologický model pomoci
Sociálně ekologický model pomoci předpokládá propojenost jedince a jeho prostředí. Jedinec se během svého života pohybuje v různých systémech, které v různé míře ovlivňují jeho život. Tento přístup v sociální práci rozpracoval Xxxx Xxxxxxxxxxxxxx, který definoval pět systémů ovlivňujících život člověka. Tyto systémy mají podobu soustředných kruhů, v jejichž středu je jedinec. Xxxxxxxxxxxxxx definoval následující systémy: mikrosystém, mezosystém, exosystém, makrosytém a chronosystém. Pro účely naší analýzy jsou nejdůležitější první čtyři systémy, které jsme vztáhli k procesu pomoci, která byla jedinci po tornádu poskytována.
Obrázek 1: Sociálně ekologický model pomoci po tornádu
Ve středu mikrosystému stojí jedinec, kterému byla po tornádu z vnějšího prostředí poskytována pomoc od různých subjektů. Na úrovni mezosystému, který je jedinci nejblíže, řadíme mezi poskytovatele pomoci jeho rodinu, přátele, sousedství a komunitu. Každý z těchto subjektů mohl jedinci poskytovat pomoc v různé formě. Právě různé formy pomoci, které jsme díky kvalitativnímu výzkumu identifikovali, jsou zobrazeny na následujícím obrázku.
Obrázek 2: Formy pomoci, které byly jedinci poskytovány v mezosystému
Po úrovni jedincova nejbližšího systému (mezosystému) následuje pomoc ze vzdálenějšího exosystému. Na základě analýzy dat jsme do exosystému zařadili následující poskytovatele pomoci: obec, spolky, zaměstnavatel, nestátní neziskové organizace (NNO), pojišťovny, dobrovolníci a farnost. Na následujícím obrázku je opět zobrazeno, jakou pomoc mohly jednotlivé subjekty jedinci poskytovat.
Obrázek 3: Formy pomoci, které byly jedinci poskytovány v exosystému.
Po úrovni exostému následuje úroveň makrosystému, která je jedinci z jeho pohledu nejvzdálenější, přesto však má na celkový výsledek poskytované pomoci obrovský vliv. Jedná se o pomoc ze strany státu, kraje, IZS, médií a v neposlední řadě také nadací. Následující obrázek opět zobrazuje, jaké formy pomoci mohly jednotlivé subjekty jedinci poskytovat.
Obrázek 4: Formy pomoci, které byly jedinci poskytovány v makrosystému
Z výše uvedeného je patrné, že do systému pomoci bylo zapojeno velké množství subjektů, které jedinci poskytovaly široké spektrum nejrůznější pomoci. To, jak jedinec poskytovanou pomoc od výše uvedených subjektů pomoci vnímal a hodnotil, bude konkrétněji zachyceno v části Dopady pomoci na domácnost.
6.2 Hodnocení pomoci místními aktéry
Na úrovni místních aktérů bylo provedeno deset individuálních rozhovorů a jedna fokusní skupina. Fokusní skupina proběhla s místními aktéry v Moravské Nové Vsi, individuální rozhovory pak proběhly s různými aktéry napříč zasaženým územím. Začneme výsledky fokusní skupiny.
6.2.1 Fokusní skupina s místními aktéry v Moravské Nové Vsi
Tématem fokusní skupiny s místními aktéry bylo celkové zhodnocení pomoci po tornádu v zasažené lokalitě Moravská Nová ves. Hodnocen byl systém pomoci jako celek, jeho jednotlivé části (činnost státu, činnost kraje, činnost obce, pomoc neziskových organizací a nadací apod.) Fokusní skupina byla vedena technikou SWOT analýzy, která se zaměřovala na silné stránky pomoci, slabé stránky pomoci a dále pak na příležitosti a hrozby. Výstupem je tedy přehledná SWOT analýza vytvořená samotnými účastníky fokusní skupiny.
Silné stránky
- IZS fungoval perfektně, jeho pomoc byla velmi rychlá
- Nasazení IZS je odstřihnuto od politických rozhodnutí
- Velmi vyspělá občanská společnost
- Humanitární pomoc pro všechny (jídlo, pití, oblečení)
- Zasažení se sdružovali a navzájem si pomáhali
- Pojišťovny zafungovaly dobře
- Neoficiální pomoc armády – pomáhali, i když neměli rozkaz (v podstatě pomáhali nelegálně)
- Firmy dávaly slevy na stavební materiál, když byl určen pro obyvatele zasažené tornádem
- Dobrovolníci (bez nich by to nešlo)
Slabé stránky
- Pomoc od státu přišla jako poslední
- Moravská Nová Ves měla nejhorší koordinaci pomoci ze všech zasažených obcí
- Činnost obce – neinformovala občany, nezapojovala se, odmítala pomoc zvenčí (Moravská Nová Ves)
- Kradlo se (benzín, jídlo, …)
- Podvody firem a živnostníků, kteří měli opravovat zasažené domy
- Obyvatelé obcí, kteří nebyli zasaženi tornádem, se na pomoci „přiživili“ (chodili
si pro materiální pomoc i pro jídlo)
- Materiální pomoc od obyvatel ČR – lidé dávali jako materiální pomoc vše, čeho se chtěli doma zbavit (většina oblečení byla stejně nepoužitelná)
- Špatná evidence materiální pomoci
- Špatně pojištěné nebo vůbec nepojištěné domy
- Nedostatek řemeslníků
- Nedostatek materiálu (stavebního)
- Změna pravidel čerpání státní pomoci (programu Živel)
- Stavební materiál se vyhazoval (např. cihly, které stačilo očistit a znovu použít, se vyhazovaly a přitom byl cihel nedostatek)
- Bezprostřední pomoc neprobíhala dle krizového evakuačního plánu (Lidé zůstávali v poničených domech přes noc a přitom nevěděli, zda jsou domy stabilní. Nikdo zasažené lidi nikam nerozvážel.)
- Dlouhé čekání na statiky – brzdilo odklízení a stavební práce
- Selhání krizového štábu
- Dublování pomoci (např. statici od státu a statici od pojišťoven – stačil by jeden statik a jejich databáze by měly být propojené)
- Krizoví manažeři se střídali jak na běžícím pásu
- Nedostatečná podpora příslušníků PČR, kteří nedostali ani napít během služby
ve velkých vedrech
- Problém při žádosti o pomoc směrem k hasičům a armádě (když hasiči a armáda nedostali oficiální pokyn k pomoci zasaženým, oficiálně pomoci nemohli – pomáhali neoficiálně na své vlastní riziko)
- Nedostačující zdravotní pomoc pro zasažené na místě (zasažení lidé měli trauma,
ale lékaři ve stanech neměli vhodné léky)
- Obecní úřad „kšeftoval“ se slevami na materiál i s poukazy od IKEA
- Neinformování občanů o tom, co se stalo s humanitární pomocí, která zbyla – kam se vlastně poděla?
- Vedoucí pracovník humanitárního skladu byl „podivný člověk“ s kriminální minulostí – dělal tam business
- Závist mezi lidmi v obci – zasažení vs. nezasažení, kdo jakou pomoc dostal a v jaké výši
- Dobrovolníci v tričkách neziskových organizací (ADRA) se akorát pletli a zavazeli
Příležitosti
- Peníze rozdělit i na pomoc potřebným (klientům sociálních služeb)
- Zapojení sociální komise
- Zbylá humanitární pomoc se může distribuovat těm, co ji potřebují – např. klientům sociálních služeb
- Organizace dobrovolníků (stále je prostor pro zlepšení)
- Zpracovat všechen materiál, i odpad (např. cihly ze zasažených domů)
- Politické téma
Hrozby
- Důležitost evidence humanitární pomoci – hlídání toho, kdo si pro jakou pomoc přijde
- Nedostatek lidí na THP úseku
- V ČR není povinné pojištění nemovitosti/domácnosti
- Finanční pomoc nebyla dostatečná z důvodu inflace (projekty byly vytvořené na nějakou částku, ale v reálu se stavba/oprava o desítky procent navýšila z důvodu inflace a rostoucích cen materiálu)
- Podvody firem i živnostníků (nadsazování hodinových cen, čerpání záloh
a nedokončení stavebních prací)
- Koordinace humanitární pomoci (je třeba koordinovat, co se bude vybírat a v jakém množství – např. všude bylo plno Sava, které bylo k ničemu)
- Změny pravidel v programu Živel
- Špatná činnost krizového centra (musí být řízeno někým, kdo tomu rozumí a ví jak koordinovat pracovníky i jednotlivé činnosti)
Jak je vidět výše, podnětů na fokusní skupině padlo opravdu velké množství. Přestože slabých stránek pomoci bylo jmenováno mnohonásobně více než silných stránek pomoci, místní aktéři si toho, jaká pomoc jim byla ze strany různých aktérů poskytnuta, velmi váží. Nad SWOT analýzou se dlouho zamýšleli a jejich úmyslem bylo na slabé stránky systému pomoci upozornit tak, aby je aktéři pomoci mohli v případě dalších podobných událostí co nejvíce eliminovat.
6.2.2 Individuální rozhovory s místními aktéry
Místní aktéři v Moravské Nové Vsi se shodují na tom, že přístup tehdejšího vedení obce k následkům tornáda byl tristní. S vedením se jim ne vždy spolupracovalo dobře, problémem byla v několika případech i shoda na tom, jak při opravách škod po tornádu postupovat. Jako nejhorší ze strany obce hodnotí komunikaci směrem k veřejnosti a také špatnou koordinaci aktivit a pomoci bezprostředně po tornádu. Co se podle nich dále v obci proměnilo, byla nálada. Bezprostředně po tornádu vnímali náladu v obci jako plnou porozumění, pochopení, sounáležitosti a snahy jeden druhému pomáhat. To se ale s postupem času změnilo a mezi lidmi se začala šířit závist a snaha pomoc zneužívat. Participanti během rozhovorů uváděli několik příkladů toho, jak si lidé, kteří tornádem zasaženi nebyli, chodili pro různé formy pomoci (např. pro nejrůznější materiální a humanitární pomoc), nebo si chodili pro jídlo apod. Problém byl v některých případech i v rozdělování darů, např. elektrokol, která dostali i lidé, kteří zasaženi nebyli. To se v obci samozřejmě rozkřiklo a vztahy mezi místními to ještě zhoršilo. Co obec mohla udělat lépe a neudělala, byla podle místních aktérů koordinace materiálních a humanitárních skladů, zejména vydávání pomoci. Participanti uváděli, že v obci se kšeftovalo např. s pohonnými hmotami i s další pomocí z humanitárních a materiálních skladů. Problém byl podle některých participantů i s nekoordinovanými dobrovolníky, kterých bylo na místě velké množství a svými auty blokovali např. i silnice, kudy nemohla být odvážena suť. Další oblastí, která podle některých participantů nebyla dobře zvládnutá, byla koordinace a logistika stravování. V porovnání s okolními obcemi, hlavně Hruškami, prý byla situace v Moravské Nové Vsi mnohonásobně horší. Co náladu ve vesnici podle participantů nezlepšilo, byly první hodečky po tornádu, které sice místo původních čtyř dnů trvaly pouze jeden den, ale i to stačilo. Polovina obce byla proti tomu, aby se hody pořádaly, druhá polovina byla pro. Náladu v obci to však spíše zhoršilo. V současné době je obec podle participantů stále rozdělená, vztahy v obci jsou napjaté. Obec tak podle názoru participantů mohla svou úlohu v pomoci po tornádu zvládnout lépe, a to jak komunikačně či koordinačně, tak i v rámci využívání nabízené pomoci zvenčí či v procesu rozdělování pomoci.
S problémy s nekoordinovaným vydáváním materiální a humanitární pomoci se podle svých slov setkali i někteří místní aktéři v Hodoníně. Problém to podle nich byl zejména v prvních dnech po tornádu, v následujících týdnech se situace výrazně zlepšila a zkoordinovala. Podle dalšího z participantů se v Hodoníně potýkali s šířením nepravdivých informací o tom, že ze zasažené zoologické zahrady utekly nebezpečné šelmy, které se nyní toulají po Hodoníně. To mezi místními vyvolalo velký neklid, který i po vyvrácení těchto informací přetrvával. Participanti hodnotí velmi dobře komunikaci s různými aktéry pomoci, ať už směrem z krajského krizového štábu, krizového štábu ORP či vedení města. V Hodoníně byla zasažena pouze specifická část města, mnohem větší část zůstala nedotčena. Někteří místní tak podle participantů neměli příliš dobré povědomí o tom, co se na druhém konci města stalo a jakou pomoc zasažená oblast potřebuje. Od nezasažených obyvatel se tak např. množily
stížnosti, že není včas posekaná tráva nebo že vázne svoz odpadu apod. Vztahy ve městě však tímto nijak zvláště narušeny nebyly a nálada ve městě se příliš nezměnila.
Další obcí, kde jsme měli možnost hovořit s některými místními aktéry, byly Mikulčice. Ti v obci v prvních dnech po tornádu vnímali jako problematické zejména nekoordinovanost systému pomoci. V terénu se pohybovala spousta pracovníků a dobrovolníků, kteří mapovali potřeby domácností, toto mapování se však podle místních aktérů mnohdy dublovalo. Jeden z participantů se dále domnívá, že mnohem více se měly zjišťovat také schopnosti a dovednosti dobrovolníků, kteří v obci pomáhali. V některých případech prý docházelo k tomu, že dobrovolníci tvrdili, že něco umí, v reálu však byla situace opačná. To vedlo k tomu, že v některých případech se např. musela několikrát předělávat střecha, kterou dobrovolníci opravovali. To nakonec přidělávalo starosti a práci jak zasaženým domácnostem, tak odborným řemeslníků a dalším pracovníkům. Jeden z participantů pro popis situace využil příhodné spojení – spousta pomocných rukou je super, ale když chybí hlava, tak je to problém. Někteří dobrovolníci v terénu pak podle participantů pomáhali bezhlavě až psychopaticky a jejich nezdravá touha zachraňovat svět se později ukázala jako problematická – xxxx dobrovolníci byli po čase zcela vyčerpaní a sami mnohdy potřebovali specializovanou pomoc. Co se týče vztahů v obci, ty byly vyostřené zejména několik týdnů po tornádu, postupem času se však uklidnily a nyní nejsou vztahy v obci nijak napjaté. Vyostření vztahů v obci, které vyústilo až v rezignaci starostky, bylo podle jednoho z participantů způsobeno zejména fyzickým i psychickým vyčerpáním místních obyvatel. Vyčerpání se podle participantů stále ještě podepisuje na zápalu a chuti místních pouštět se do společných aktivit obnovy po tornádu, např. do obnovy zeleně.
6.3 Dopady pomoci na domácnosti
V této části zprávy jsou uvedeny výsledky biografického výzkumu domácností. Konkrétně je zde uvedeno devět z nich, u kterých během procesu autorizace participanti souhlasili se zveřejněním ve výzkumné zprávě. Rozhovory probíhaly v červenci a srpnu 2023.
Dům, ve kterém bydleli Xxxxx s Xxxxxxxx, byl starý přes 40 let. Jednalo se o dvougenerační nemovitost. Dole bydleli rodiče pana Xxxxxxx, nahoře on s manželkou Xxxxxx a dvěma dospívajícími dětmi. Dům byl v zásadě zrekonstruován, zateplen, měl nová okna. Rekonstrukce se prováděla postupně, podle toho, jak měla zrovna rodina peníze.
V den, kdy přišlo tornádo, sice hlásili bouřku, ale podle paní Xxxxx tomu nikdo nevěnoval pozornost, protože všichni očekávali jen „normální“ bouřku. Pan Xxxxxx po návratu z práce
sice poschovával nějaké věci ze zahrady, ale žádné větší zabezpečení neprováděl. Paní Beata už byla také z práce doma. Celá rodina byla tedy v době tornáda pohromadě. „Já jsem pořád chodila z jednoho balkonu na druhý, jeden jsme měli do ulice a druhý do zahrady, a koukala jsem, co se děje. A teď na to koukám a tam takový kruh a teď začal ten vítr, a když jsem se podívala ke kostelu, tak tam už bylo vyloženě vidět to tornádo – ten tunel.“ Celá rodina se utíkala schovat dolů do sklepa. Když ale seběhli do přízemí ke sklepním dveřím, dům už se trhal. V tu chvíli, kdy rodina byla dole, smetlo tornádo celý štít domu. Vzduchem létaly skříně, dveře, okna se pod tlakem prohýbala a rozbíjela. Celé to trvalo maximálně deset minut.
„Byl to hluk, tak jak by vám do baráku najížděl vlak, nebo letadlo. Hukot, šílený hukot.“ Když se tornádo přehnalo, nemohla rodina nejprve uvěřit tomu, co se stalo. Vzápětí přiběhli příbuzní, kteří bydlí ve stejné obci, aby zjistili, co se stalo a jak mohou pomoci. To, co po tornádu zůstalo, byla spoušť. „Mně to připadalo, že je to tu všechno k demolici, všechny domy, co tu byly.“
Nikdo z rodiny naštěstí neutrpěl vážná zranění, pouze dcera Xxxxx a Xxxxxxx měla drobné zranění ruky. Rodina se odstěhovala na dva a půl měsíce ke švagrovi, který bydlí ve stejné obci, ale na jejím opačném konci, který neštěstí nebyl zasažen. Babička se nastěhovala ke druhému synovi. Večer začali do obce jezdit hasiči. „Ta vesnice vypadala jako po válce. Sami hasiči, když sem najížděli, říkali, že zažili ledasco, ale něco takového ještě nikdy neviděli.“ Díky pomoci hasičů se podařilo dům zpevnit. Z jedné strany byla přistavena konstrukce, která měla zajistit, aby bylo vůbec možné vyjít do horního patra domu a vynést cennosti, které nebyly zničené. Následovala demolice domu. Statické posudky ohledně nutnosti demolice se sice lišily, všichni odborníci se ale shodovali, že opravovat dům ve stavu, v jakém byl, by bylo nesmyslné. Díky tomu, že rodina má známého majitele stavební firmy, tak na statiky nebylo nutné dlouho čekat. První přijel hned v neděli, tedy čtyři dny po neštěstí. Firma známého následně i starý dům zdemolovala. Postarala se i o odklízení sutin, s drobnými věcmi na zahradě vypomáhali dobrovolníci. Někteří byli z organizací, v obci totiž operovala ADRA a Český červený kříž, které pomoc dobrovolníků koordinovaly. Někteří dobrovolníci nicméně přišli „jen tak“, chodili po obci a ptali se, s čím mohou pomoci. Práci dobrovolníků i hasičů si rodina velmi pochvaluje:
„Bez nich by se to ani nezvládlo. Oni byli šikovní, nemůžeme proti nim nic říct.“
Naštěstí byl dům rodiny pojištěn. Jednání s pojišťovnou bylo navíc bezproblémové. Jelikož měla rodina demoliční výměr, vyplatila pojišťovna škodu v plné míře, až do výše pojistné částky, což byly asi 4 miliony Kč. Rodina využívala i jiné finanční pomoci, od nadací, dobrovolníků a také státní finanční pomoc „Živel“, od kterého rodina získala asi 2 miliony Kč. Tato pomoc pokryla asi 95 % škod. Kromě toho rodina využila pomoc jednoho dárce, který se nabídl, že jim uhradí nákup nového nábytku až do výše 100 tisíc Kč. Rodině bylo řečeno, že nesmějí čerpat pomoc od MND, když čerpají pomoc od Lesů ČR. Kolem těchto pravidel čerpání pomoci se šířila celá řada fám, ale tuto informaci rodina považuje za správnou. Rodina si celkově poskytnutou pomoc velmi pochvaluje, jak co se týče výše poskytnutých částek, tak co se týče fungování pomoci. Na začátku sice vládl určitý chaos, podle paní Xxxxx a pana Xxxxxxx ale není možné tuto věc někomu vyčítat. Vzhledem k tomu, že se jednalo o zcela
mimořádnou událost, je jasné, že nebylo možné se na ni pořádně připravit. Fungoval i rozvoz jídla a pití. „Mohli jste si pro něj dojít na místo v obci, nebo to bylo i rozváženo traktůrkem.“
Pro zrychlené stavební řízení bylo nezbytné, aby novostavba měla původní půdorys, účel užívání místností se ale změnil. I z venku je nový dům jiný. Hlavním argumentem pro provedené změny, byly finance. Tím, že přišla válka na Ukrajině, tak ceny všeho materiálu i práce vyletěly nahoru. Určité změny ale byly provedeny i v zájmu zvýšení komfortu bydlení a užívání domu.
Po prázdninách se rodina nastěhovala k sousedovi, který bydlí naproti jejich domu. Mohli tedy snadno dohlížet na výstavbu nového domu, jehož výstavba trvala rok a dva měsíce. Nový dům stavěla firma známého, která demolovala dům starý. Některé drobnosti na domě a kolem něj ale pan Xxxxxx prováděl svépomocí. Tím, že byl dům na klíč, odpadly rodině starosti se sháněním odborníků na jednotlivé realizace. Cenu ale pan Xxxxxx a paní Beata považují za nepřiměřenou. Navzdory tomu jsou však rádi, že výstavba dopadla tak, jak dopadla. Některé rodiny v okolí čekaly na stavební firmu i rok.
Neštěstí podle paní Xxxxx a pana Xxxxxxx prokázalo, že vztahy mezi sousedy fungují velmi dobře. Lidé si vypomáhali hodně díky rodinám nebo dobrovolníkům. Navzájem už méně, protože každý měl dost svých starostí. V ulici, kde rodina bydlí, přišly o střechu všechny domy.
Oba manželé hodnotí svůj život od neštěstí jako méně spokojený. Pan Xxxxxx je živnostník, jeho živnost naštěstí nebyla neštěstím zasažena, nicméně stejně byla rodina asi půl roku bez příjmu, protože pan Xxxxxx se musel věnovat pracím na domě. S výstavbou domu měli a stále mají hodně starostí, navíc jim ubyl čas, který by mohli věnovat dětem. Děti sice rodičům úbytek společně tráveného času nevyčítají, protože důvody chápou. Tuto změnu k horšímu nicméně vnímají. Paní Xxxxx celou situaci shrnuje slovy: „My jsme ty děti na ty dva roky de facto odložili. Naštěstí byli velcí. Po psychické stránce ale já jsem byla v háji. Měsíc a půl jsem marodila. Skončila jsem v práci. Všechno bylo špatně. Pořád jsem se sama sebe ptala, proč my. Je to asi rok, co je mi už lépe. Ale potřebovala jsem psychologa.“ Paní Xxxxx připouští, že doteď má obavy, když přijde bouřka a je zrovna v práci. „Divili jsme se, že celou situaci zvládá celkem bez problémů babička. Má už 77 let a ona ten starý dům s dědou stavěla. Chtěla být i u té demolice.“
Paní Xxxxxx se nastěhovala do novostavby rodinného domu na sklonku roku 2020. V té době ještě dům oproti původnímu harmonogramu nebyl zkolaudován, protože práce na něm se zdržely v důsledku proti covidových opatření. Rodině však vypršela nájemní smlouva v předchozím bydlišti, a tak se rozhodla nastěhovat do nezkolaudované stavby. Práce na domě pokračovaly až do konce června 2021, kdy se kolaudace již měla uskutečnit. Týden před jejím termínem však přišlo tornádo.
Na příchod tornáda paní Xxxxxx vzpomíná podobně jako mnozí jiní obyvatelé zasažených obcí. Když začal prudký vítr rozbíjet okna, utíkala se i s dítětem schovat do koupelny, kterou v tu chvíli považovala za nejbezpečnější a současně nejlépe dostupné místo v domě. Paní Xxxxxx netuší, jak dlouho se v koupelně schovávala, když ale bouře konečně ustala a vyšla ven z domu, nemohla uvěřit vlastním očím. Jejich dům byl zcela zdevastován. Okolní domy vypadaly podobně.
Hned následující den se rodina přestěhovala do nedaleké obce k příbuzným a později si načas pronajala byt ve městě. Největší strach měla paní Xxxxxx z demolice domu, které se obávala kvůli rozsáhlému poškození zdí v domě: „Tady v té zdi, v té obvodové, byla obrovská díra. Takže jsem se nejvíc bála, že nám nařídí demolici.“ Projektant domu, který přijel hned druhý den po tornádu, však rodinu uklidnil, že poškození není tak rozsáhlé, aby bylo nutno dům srovnat se zemí.
V následujících dnech se rodina dala do vyklízení domu, při kterém jí pomáhali dobrovolníci z řad přátel. Pomoc cizích dobrovolníků rodina nevyužila. Jednak proto, že si vystačili s vlastními přáteli, jednak pro určitou nedůvěru k cizím lidem. Rekonstrukci zatím neřešili. Po domluvě se sousedy, kteří také všichni bydlí v novostavbách (jednalo se o zcela novou část obce), se rodina dohodla, že nechce poškození jen narychlo a nekvalitně „lepit“, ale že chce udělat potřebné opravy skutečně odborně správně.
Rodina v prvních dnech využila pomoc od obce, a to v podobě donášek jídla. Na tuto pomoc paní Xxxxxx vzpomíná ráda. Ačkoliv se podle ní může zdát, že je to jen maličkost, fakt, že se člověk nemusí dobrovolníkům ani sobě samotnému starat o jídlo a pití a může se soustředit plně na práci okolo zničeného domu, podle paní Xxxxxx hodně pomůže. Rodina také využila nabídku obce na darování materiálu na zatlučení rozbitých oken. Na celém domě totiž zůstalo jen jediné nepoškozené okno. Vyklízecí práce trvaly rodině přibližně týden.
Další fází bylo shánění financí na opravu domu. I v tomto případě byli rodině velkou pomocí přátelé, kteří rodině přispěli částkou přibližně 500 tisíc. Diecézní charita Brno přispěla rodině na opravy částkou 60 tisíc, nejvíce peněz však rodina získala od ADRA. Celkem to bylo dvakrát 150 tisíc. ADRA nabízela rodině 150 tisíc i potřetí, ale to už rodina odmítla: „Tu třetí nabídku 150 tisíc jsme už odmítli, protože nám přišlo, že už to jako není nutné a že jsou tu i jiní, potřebnější.“ Rodině také pomohl Český červený kříž částkou 50 tisíc na opravu střechy. Se zorientováním v nabídce finanční pomoci pomáhala rodině hodně sestra paní Xxxxxx, jejíž dům byl také zasažen tornádem. Rodině pomohl také úřad práce částkou přibližně 60 000 v rámci výplaty dávky hmotné nouze, dále také místní farář, který pořádal vlastní sbírku, z níž rodině přispěl částkou 100 tisíc. Xxxxxxx rodina přijala na darech finanční pomoc ve výši téměř 570 tisíc (do této částky není započítána finanční pomoc od přátel, viz výše).
Vzhledem k tomu, že rodina neměla pojistku na stavbu, ale na domácnost, nebylo až tak složité domoci se na pojišťovně výplaty škody, a to navzdory skutečnosti, že obývala nezkolaudovanou stavbu. Paní Xxxxxx si v této věci velmi pochvaluje pomoc spolužáka
ze studií, který jim s uzavřením pojistky pomohl. Pojišťovna ze začátku rodině proplácela nějaké částky proti fakturám, nakonec celkově vyplatila rodině na pojistném částku 2 miliony. Rodina nežádala stát o Živel, protože kolem toho bylo tolik administrativy, že to za částku 200 tisíc, na kterou by měli nárok, nestálo. Rodina také nežádala o půjčku od státu s úrokem 1 %, protože škodu zvládla pokrýt i bez této pomoci.
„Ještě jsem žádala pomoc u Nadace J&T a ti nám přispěli na rekonstrukci dětského pokojíku. Tato pomoc byla založena na proplácení faktur.“ Rodina nečerpala žádnou pomoc na obnovu zeleně, protože v době, kdy tornádo udeřilo, ještě žádná zahrada kolem domu nebyla.
Paní Xxxxxx připouští, že velkým štěstím pro ně byla poněkud netypická konstrukce střechy novostavby, která má tvar jehlanu. Zatímco stavby se sedlovými střechami přišly nejen
o krytinu, ale často i o celý krov, krov jejich střechy a spodní části krytiny zůstaly zachovány. Proto také vnitřek jejich domu nebyl tolik poničen následným promočením tak, jak tomu bylo u mnohých jiných domů.
Hezkou zkušeností pro rodinu byly také události, kdy zcela cizí člověk, který šel okolo jejich rozbořeného domu, přispěl rodině na opravu domu v hotovosti. Jednalo se obvykle o částky okolo 2 tisíc, rodina nicméně přijala i pomoc ve výši 30 tisíc od paní, která chtěla rodině proplatit i případnou daň z tohoto daru: „Ona mi pak volala a říká mi: ‚No já jsem vám poslala teďka nějaké peníze, ale já nevím, jak to bude potom se zdaněním. Takže kdybyste z toho měla platit daň, jo, tak mi zavolejte, kolik to bylo a já vám ty peníze ještě pošlu.‘ Jakože to bylo úplně až neuvěřitelné. Ale ty dary na to tornádo se nedanily, samozřejmě…“
Opravy domu trvaly rodině zhruba rok a půl, přičemž ve snaze najít ve špatném i něco dobrého rodina neštěstí využila jako příležitost zrealizovat některé věci na domě jinak, lépe. Paní Xxxxxx nicméně tyto změny hodnotí spíše jen jako kosmetické. V domě totiž rodina bydlela tak krátce, že ještě nestihla přijít na to, co udělala špatně. Lidé, kteří bydleli ve svých domech již déle, mohli tohoto neštěstí „využít“ lépe. Xxxxxx se nastěhovala zpátky do domu za 5 měsíců od neštěstí, kdy v domě nebyla ještě kuchyň ani interiérové dveře, ale paní Xxxxxx už hodně chtěla do vlastního.
Peníze přijaté na darech a pojistném rodina využila také k nákupu nového auta, protože tornádo jim zničilo i auto: „To naše předchozí jsme měli zaparkované normálně tu u domu a po tornádu jsme ho našli na zahradě u souseda.“
Obec, ve které paní Xxxxxx žije, na rozdíl od jiných, nerozdělovala mezi své obyvatele finanční pomoc. To vyvolalo poměrně negativní reakce. Myšlenka obce byla taková, že vytvořila tři variabilní symboly, na školu, na školku a na městys, protože byla jednou z nejzasaženějších obcí na veřejných stavbách. Potřebovala tedy značné finance na obnovu svých staveb, které se ještě stále nepodařilo opravit v plném rozsahu. Paní Xxxxxx tento postup obce chápe, ale připouští, že množství obyvatel obce to velmi pobouřilo.
Rodině pomohla také firma, v níž je zaměstnán manžel paní Xxxxxx. Ten dostal z práce asi 3 týdny placené dovolené, aby mohl obstarat věci okolo domu. Také rodině zapůjčili asi na půl roku auto, na prvních pár dnů také dodávku. Firma poslala rodině také nějaký finanční dar a kolegové také přispěli.
Na jednom místě v obci byl sklad humanitární pomoci, kdy se ze začátku nijak nesledovalo, kdo si co a kolik bere. Podle paní Xxxxxx to později někteří lidé začali zneužívat a zásobovali se třeba toaletním papírem více, než bylo nutné. Proto začalo být později povinné uvádět při přebírání věcí jméno a adresu, aby bylo možné sledovat, zda někdo nedochází pro pomoc
„podezřele“ často.
Situace sousedů byla podle paní Xxxxxx obdobná, a to jak co se týče škod, tak co se týče pomoci. Sousedé si tedy podle ní neměli moc co závidět.
Velkou pomocí byla také nabídka pronájmu bytu v Brně za cenu energií od známého. Přičemž energie si tento známý doteď nenechal zaplatit. Přitom se jedná o člověka s těžce postiženým dítětem, který jistě také nemá příliš moc peněžních prostředků. Paní Xxxxxx nicméně nabídnutou pomoc ocenila i v tom, že Brno jim na rozdíl od jejich obce nabízelo anonymitu spojenou s oddechem od neustálého litování ze strany lidí, kteří v obci o jejich situaci věděli. Být totiž neustále litován bylo pro paní Xxxxxx posléze poněkud stresující.
Paní Xxxxxx také vzpomíná na pomoc v podobě bezplatného zapůjčení auta na prázdniny
od úplně cizích lidí, kteří se o jejich situaci dozvěděli od společných známých.
Největší změnou v kvalitě života od tornáda bylo pro paní Xxxxxx to, že ztratila určitý pocit bezpečí, který dříve měla. Neprojevuje se to ale v nějakých patologických úzkostech nebo úbytkem fyzického zdraví. Nejnáročnější bylo překonat období, kdy byl dům již vyklizen od největších škod, zároveň však stále nebyl opraven a ukončení prací bylo v nedohlednu. Toto období bylo pro paní Xxxxxx nejnáročnější. Paní Xxxxxx byla krátce v kontaktu s kamarádkou, která je terapeutka. Co se rozhodně změnilo, je to, že paní Xxxxxx od té doby častěji než dříve sleduje na mobilu aplikace na předpověď počasí, a to zejména, když se blíží nějaká bouřka. Tuto obsesi si přitom podle ní s sebou nese spousta jejích známých z okolí. Kdyby přišlo nějaké tornádo znovu a dům paní Xxxxxx byl opět zničen, tak už by se rodina odstěhovala: „Nebudu tady bydlet v Tornadowalley!“ Myšlenkou přestěhovat se na jiné místo, kde je pravděpodobnost tornáda nižší, se paní Xxxxxx nějakou chvíli zaobírala. Později však zjistila, že žádná adresa v Česku by nebyla lepší, protože pravděpodobnost tornáda je na našem území všude stejná – malá.
Tornádo vytvořilo extrémní nápor i na manželství, ve kterém paní Xxxxxx žije. Bezprostředně po neštěstí se sice manželé velmi semkli a podpořili, rekonstrukce domu, která ale bezprostředně navázala na jeho výstavbu, manžela velmi unavovala. Únava manžela se pak neustále střetávala se snahou paní Xxxxxx co nejdříve bydlet ve vlastním: „Pro nás s manželem to byla velká zkouška a doufám, že se nic podobného, jako to tornádo, už nebude v našem
soužití opakovat.“ Širší rodina jinak ale byla pro paní Xxxxxx velkou pomocí, i když vůči některým, určitě dobře míněným, radám se člověk musel umět vymezit.
Dalším dopadem tornáda bylo určité zlepšení vztahů mezi sousedy. Vztahy byly i před tím dobré, protože na místě, kde paní Xxxxxx bydlí, jsou sousedé podobně staří a vesměs místní, znají se ze školy apod. Tornádo však přineslo určité ještě větší semknutí vztahů. Vztahy v obci tornádo také zasáhlo. Pomohlo třeba překonat některé letité spory, kdy si najednou pomáhali lidé, kteří se před tím roky nebavili a už možná ani nevěděli proč. Poskytovaná pomoc však některé lidi nakonec postavila proti sobě. Podle paní Xxxxxx jde prostě o obyčejnou lidskou závist. Nejvíce zla se odehrávalo na sociálních sítích, kde někteří lidé ochotněji popustí uzdu svému vzteku. Bohužel změna ve vedení obce podle paní Xxxxxx vztahy mezi obyvateli ještě zhoršila. Nové vedení obce podle paní Xxxxxx totiž hlavně usiluje o očerňování původního vedení, na což staré vedení reaguje vice versa.
Tornádo nemělo podle paní Xxxxxx velký dopad na kulturní akce v obci. Samozřejmě v prvních měsících po něm se mnoho akcí zrušilo nebo omezilo, brzy však došlo k obnově kulturního života. Bylo nutné opravit některé obecní prostory pro konání akcí. Na jaře 2022 už se většina tradičních akcí konala.
Problémem bylo napojení obce na hromadnou dopravu. Autobus nějakou dobu nejezdil, stejně jako vlak, protože tornádo zničilo část trati. Doprava byla po tornádu vůbec problematická, protože byla obec plná těžké techniky, suti, stavebního materiálu apod. Podle zkušeností paní Xxxxxx bylo v té době vlastně nejrychlejší jezdit na kole nebo chodit pěšky.
V obci tornádo také zasáhlo dvě hospody, lékárnu i ordinaci lékařky i dětského lékaře, obecní úřad, kulturní a sportovní zázemí, knihovnu, kavárnu i některé obchody. „S těmi lékaři se to řešilo tak, že se chodilo k ošetření do k tomu účelu určených přistavených sanitek a později do ‚polní‘ ordinace. Později byli myslím i v nějakém tom kontejneru. Obvodní lékař si potom udělal novou ordinaci ve vedlejší obci, v naší obci začal ordinovat až někdy v zimě, ne-li déle, možná i rok. To byla asi komplikace pro lidi bez auta, seniory.“ Dětskou paní doktorku má pro děti paní Xxxxxx zajištěnu jinde. Místní pediatrička využívala nějakou dobu školku, ale teď už je v té budově, kde je i obvodní lékař pro dospělé, tam ale původně nebyla. I otevření lékárny trvalo snad rok. Tornádo také hodně poničilo faru a kostel. V obci je ale hodně aktivní farář, který dovedl zajistit finance, dobrovolníky i firmy na opravu kostela. Mše se sloužila provizorně venku nebo online z jedné místnosti z fary, kdy místní farář využil zkušeností z doby covidu. Hodně poničený byl i hřbitov.
Xxx Xxxxxxxx bydlel s rodinou, ženou a dětmi, ve starším domě. Ten postupně opravoval asi pět let. Opravy se táhly, protože rodina je financovala čistě ze svých úspor, nikoliv z půjček nebo z úvěrů. Když přišlo tornádo, na domě už chyběla jen fasáda. Jinak už bylo na domě vše hotové,
elektřina, střecha, okna, i chodník kolem domu. „No a pak přišel xxxxxx a bylo to v prdeli.“
Dům pojištěn bohužel ještě nebyl, xxx Xxxxxxxx plánoval nemovitost pojistit až po její opravě.
Na neštěstí vzpomíná xxx Xxxxxxxx takto: „Stál jsem tu u branky našeho domu a povídal si s kamarádem, když přišla moje a řekla mi, abychom raději schovali auto do garáže, protože prý mají přijít kroupy.“ Když xxx Xxxxxxxx auto zaparkoval a vyšel z garáže ven, střecha domu byla pryč. Z mohutných stromů za jeho domem lítaly větve: „Kdybyste vzala hrst sirek a vyhodila je do luftu, tak to tam lítalo.“ Tornádo mělo takovou sílu, že vytáhlo ven pana Xxxxxxxxx i jeho manželku. Xxx Xxxxxxxx se octnul v kůlně, kde ho zasypalo dřevo. Viděl manželku s hlavou od krve, jak běžela domů zkontrolovat děti. Dcera se synem byli mezitím schovaní v kuchyni. Xxxxx syn chtěl potom jít za rodiči, a když odcházel, těžce ho zranily střepiny z oken a dveří, které se pod náporem tornáda roztříštily. S následky tohoto zranění se syn potýkal ještě asi rok. „Když jsem se vyhrabal z těch sutin a viděl ten zbořený barák, stál jsem tam jen v trenkách, tak šel nějaký borec okolo a já mu říkám: ‚Dej mi cigáro.‘ A tak jsem tam stál s tím cigárem a koukám na tu hrůzu. A moje mi říká: ‚Xxxxxx, ty kouříš? ‘ a já říkám:
‚Ne‘, a odhodil jsem to. No byl jsem úplně mimo.“ Xxx Xxxxxxxx byl později odvezen i se synem do nemocnice, jeho zranění však na rozdíl od synova nebyla vážná. Rodina se pak soustředila hlavně na řešení bydlení, protože dům byl zcela neobyvatelný. Několik dní rodina pobývala u přátel, manželé se potom nastěhovali k sestře pana Xxxxxxxxx, děti k babičkám. Manželům v začátku prací hodně pomohlo, že se nemuseli starat ještě o děti. Vzhledem k rozsahu škod na domě bylo nutné stavbu z větší části strhnout a začít stavět nový dům. Bylo tedy jasné, že rodina nemůže tak dlouho bydlet odděleně. Naštěstí se naskytla příležitost nastěhovat se do volného domu v blízkosti nadřízeného pana Xxxxxxxxx. V tomto domě rodina bydlela asi rok. Štěstí bylo, že stavební firma, ve které je xxx Xxxxxxxx zaměstnaný, mu nabídla, že dům postaví. Xxx Xxxxxxxx totiž původně předpokládal, že bude z finančních důvodů stavět sám, což by ale pochopitelně zabralo daleko více času. „Štěstí bylo, že my jsme vůbec nepotřebovali řešit vyjádření statika, to bylo prostě jasné, že to musí k zemi.“ Vyřízení všech povolení trvalo zhruba půl roku. Pak se začalo stavět. A zhruba za rok a čtvrt byla novostavba k nastěhování. Rodina nyní již v domě bydlí, ačkoliv kolaudace zatím neproběhla. Xxx Xxxxxxxx situaci nicméně zhodnocuje spíše jako „štěstí v neštěstí“. Stavět nový dům bylo podle něj kolikrát jednodušší, než opravovat poničený.
Nepříjemnou zkušeností bylo, že poničený dům byl poté ještě někým vykraden. Panu Xxxxxxxxxxx se ztratilo nějaké kvalitnější oblečení, jeho manželce zase šperky. Xxx Xxxxxxxx má od známých informace, že se kradlo i v jiných domech.
Vztahy mezi sousedy xxx Xxxxxxxx xxxxxxx jako dobré i v průběhu řešení následků katastrofy. Sousedi si mezi sebou půjčovali nářadí, nástroje apod. Určitá změna ve vztazích nastala až později. Panu Xxxxxxxxxxx připadá, jako by si lidé více záviděli.
Velké pomoci se rodině pana Xxxxxxxx dostalo hlavně od firmy, ve které je zaměstnán, a to nejen ve formě výstavby domu, který byl realizován jen za náklady. Díky tomu vyšel nový dům asi na 4 miliony korun, navíc xxx Xxxxxxxx si hodně věcí kolem domu dělal a dělá sám, nebo
se synem. „Dělám si hodně věcí sám. Jednak mě to baví, jednak nemám tolik peněz, abych všechny poplatil, a na dluh nechci.“ Ve firmě byla uspořádána sbírka na zaměstnance postižené katastrofou, vybralo se celkem 2 miliony korun, které byly rozděleny mezi všech 9 zaměstnanců, jejichž domovy byly zasaženy tornádem. Xxx Xxxxxxxx xxxxxx od firmy asi 350 tisíc. S finanční pomocí to bylo u rodiny pana Xxxxxxxx následovně. Na začátku rodina peníze nepotřebovala, protože se řešila demolice starého domu a stavební povolení na nový dům. Různými částkami finančně rodině pomohli kamarádi, někteří 5 tisíci, jiní 20 tisíci. Člověk v tísni poskytl rodině asi 700 tisíc, Diecézní charita Brno asi 100 tisíc. Xxxxx ale rodina využila k pomoci hodně vlastní úspory a peníze z prodeje volného pozemku. Manželka pana Xxxxxxxxx dostala z firmy, ve které je zaměstnána, asi 200 tisíc. Obec přispěla asi 50 tisíc. Hodně sbírek, ze kterých se rodině dostalo pomoci, bylo církevních. Pojištěný dům bohužel nebyl, takže bohužel rodina nedostala vyplacenu žádnou pojistku. S finanční pomocí je ale rodina spokojená. Xxx Xxxxxxxx si ale současně nemyslí, že by na sbírkách jeho rodina nějak zbohatla. Připouští ale, že se setkal s případy lidí, kteří se nepřiměřeným způsobem obohacovali, zejména na materiální pomoci.
Poněkud problematická však byla situace okolo čerpání programu Živel: „V září 2021 nám poslali 500 000 bez jakýchkoli podmínek, neměli jsme ani náhled budoucí smlouvy, ani jsme nevěděli, že jde o zálohovou částku: bylo uvedeno, že částka je na demolici a pořízení technické dokumentace. Smlouvu jsme dostali v červnu 2022, kde bylo stanoveno, že musím být majitel pozemku pod domem.“ Jako více lidí v sousedství ale rodina pana Xxxxxxxxx pozemek pod domem nevlastnila, jen si ho pronajímala. „O prodeji jsme jednali ihned po tornádu, ale pozemkový fond prodej odmítal, protože na parcele nestál dům, i když sklep a původní základová deska ano. Odkup se nám podařil až v prosinci 2023, ale díky těmto průtahům jsme nezačali čerpat dotaci, protože jsme prostě měli strach, že nedodržíme podmínky SFPI a dostaneme se do problémů, a proto jsme museli částku 500 000 Kč vrátit. Takže nejenže nám vlastně stát vnutil koupi pozemku, který jsme nepotřebovali, za 100 000 Kč, které jsme mohli investovat do zařízení domu, protože podle nájemní smlouvy jsem platil 800 Kč nájem za pozemek, ale ještě jsme se museli zadlužit, abych těch 500 000 korun mohl vrátit.“
Nový dům sice stojí na místě starého, ale jsou v něm určité změny. Nový dům je o něco větší. Návrh si xxx Xxxxxxxx zpracoval sám se ženou, na projekt ho přepracovali ve firmě, kde je xxx Xxxxxxxx zaměstnán.
Nikdo v rodině pana Xxxxxxxxx se naštěstí nepotýká s psychickými problémy, jen doteď, když přijde bouřka, tak s ní i obavy, jestli nepřijde i něco horšího. Xxx Xxxxxxxx připouští, že s podobnými pocity bojují.
Až bude dům po kolaudaci, chystá se xxx Xxxxxxxx vyřídit na něj pojistku. „Víme ale, jaké
ty pojišťovny jsou, na všechno se pojistit nedá.“
(v lednu 2024 byl tento text na žádost respondenta aktualizován)
Paní Xxxxx s manželem zdědili po prarodičích starší domek, poblíž rodinného domku jejích rodičů, který se rozhodli rekonstruovat. Na tuto opravu si manželé vzali hypotéku. Domek postupně opravovali a v den, kdy přišlo do obce tornádo, opravy už byly téměř u konce.
„Ten den nám zrovna chlapi dodělávali fasádu a manžel montoval okap,“ vzpomíná paní Xxxxx. Paní Xxxxx byla v domě se svými malými dětmi, když najednou zaslechla, že se venku něco děje. Šla se tedy podívat, co to je. „To už jsem viděla, že střecha domu naproti našemu se roluje jako xxxxxxx. Takže jsem honem vytáhla mladší dítě z postýlky a utíkala pro to starší, abych ho vzala od okna, kde se dívalo na televizi. Naštěstí odešel ale chvíli před tím na záchod, což je u nás v domě taková větší místnost bez oken, kde je i prádelna. Zůstali jsme tedy všichni tři tam a brzy na to tam za námi přiskočil i manžel. No, a takhle jsme to celé přečkali.“ Když se tornádo přehnalo, vyšla rodina ven z domu. Xxxx Xxxxx ani její manžel nemohli uvěřit vlastním očím. Okolo bylo všechno zničené, všude suť, sklo, popadané stromy. Dům sice stál, ale spadly štítové stěny, střecha byla pryč, okna byla rozbitá. Celý dům navíc protekl kvůli přívalovým dešťům, které se brzy po tornádu přihnaly. Téměř veškeré vybavení domu se proto muselo vyhodit. „Jediné, co nám z původního nábytku zůstalo, je knihovna v ložnici.“ Paní Xxxxx ale připouští, že s manželem vlastně měli štěstí v neštěstí. Jejich rodiče, kteří bydleli vedle, totiž museli svůj dům po tornádu nechat zdemolovat. Rodiče xxxx Xxxxx si sehnali po tornádu v obci náhradní ubytování. Společně s nimi tam bydlely i děti xxxx Xxxxx. Ona a její manžel totiž dál obývali poničený dům, protože se báli, že budou vykradeni.
Brzy po tornádu, maximálně týden po něm, přišel xxxxxx, který rozhodl o tom, že dům může být opravován, není nutné jej demolovat. „Měli jsme velké štěstí, že máme spoustu ochotných kamarádů, příbuzných a známých, kteří nám celou dobu pomáhali.“ Na část prací měla ale paní Xxxxx a její rodina najaté firmy, ne všechno totiž udělat uměli. Například dlažbu, fasádu, podlahu dělala na domě firma. Střechu si rodina xxxx Xxxxx dělala sama s pomocí přátel. Přátelé jim pomohli také sehnat velkou část materiálu, který byl po tornádu velmi drahý a často nesehnatelný. „Bohužel jsme se ale setkávali s tím, že práce firem byly velmi předražené, násobně dražší, než obvykle. Některé firmy toho prostě zneužily.“ Paní Xxxxx také přiznává úplatek, který poskytli jedné z firem, aby přišla udělat práci na jejich domě dříve, než na jiných. Jednalo se přitom o firmu, kterou vlastní jeden z jejich přátel.
Co se týče financí, rodině xxxx Xxxxx byl velmi nápomocný kamarád, který je finanční poradce. Zajišťoval tedy komunikaci s bankou, u které měla rodina dům pojištěn. Díky pojistce se podařilo pokrýt většinu výdajů na opravu domu. Rodina dále ale také dosáhla na státní finanční pomoc Živel, a to v plné výši 2 milionů korun. Dále jim vypomohly Lesy ČR, od nichž získali 100 tisíc. Diecézní charita Brno poskytla rodině dvakrát pomoc 170 tisíc. Od obce získala rodina také finanční pomoc, na její výši si ale paní Xxxxx nevzpomíná. Ví ale, že škoda na jejich domě byla v rámci ratingu obce vyhodnocena jako nejzávažnější. Další finanční částkou, kterou rodina přijala, bylo 10 tisíc na nákup nábytku do dětského pokoje. Rodina odmítla udělat si profil na Doniu, protože měla pocit, že na tom nejsou až tak špatně a tato pomoc by měla být
vyhrazena pro potřebnější. V obci nabízela pomoc i farnost, ale tu rodina xxxx Xxxxx také nevyužila, stejně jako materiální pomoc organizovanou v obci prostřednictvím skladu potravin, nářadí, hygienických potřeb. „Tam jsem byla snad jen jednou pro plínky. Jinak jsme měli všechno posháněné od kamarádů, naštěstí.“ Finanční situace rodiny byla ale po opravách složitá, což bylo jedním z důvodů dřívějšího ukončení rodičovské dovolené a uspíšení návratu xxxx Xxxxx do zaměstnání.
Organizaci pomoci si paní Xxxxx velmi pochvaluje. Dokonce si myslí, že v jejich obci byla pomoc zorganizována vůbec nejlépe. Příčinou je podle ní zejména schopné vedení obce a zainteresování armády ČR, která byla obci velmi nápomocná při odklízení sutin, popadané zeleně, veškerého nepořádku. Závist mezi lidmi v obci, nebo vnímání nespravedlnosti v poskytnuté pomoci paní Xxxxx sice zaznamenala, ale ona ani její manžel osobně žádnou takovou zkušenost nemají.
Co se týče opravy domu, rodina se rozhodla, že některé opravy budou realizovat směrem k vyšší energetické úspornosti domu. Rádi by měli na domě fotovoltaiku, zatím se to ale nepodařilo zrealizovat. Paní Xxxxx si to vysvětluje více příčinami. „Jednak je to asi špatná komunikace s tou firmou. Pak, u nás v obci není možné se připojit k nějakým sítím… já tomu úplně nerozumím. Ale ta technologie, kterou jsme požadovali, prostě zatím u nás v obci není možná.“ Rodina jinak ale úsporné technologie na domě nemá. „Rozumějte, já jsem měla tenkrát dvě malé děti, a tak jsem chtěla hlavně co nejrychleji bydlet, bylo nám jedno, jak moc jsou třeba ta nová okna úsporná, a tak podobně. Díky tomu jsme ale už v září bydleli celá rodina v opraveném domě.“
Xxxxxxx však paní Xxxxx hodnotí nové bydlení následovně: „Ano, máme všichni všechno nové a mnohdy je to i hezčí, než původně bylo (protože když máte příležitost něco postavit znovu, poučíte se z chyb při stavbě/rekonstrukci minulých), ale za jakou je to cenu. Myslím, že většina z nás by si ráda klidně pořád žila jako před červnem 2021, ve svých domcích a bez možnosti to teď postavit znovu a lépe.“
Zkušenost s tornádem přineslo do života xxxx Xxxxx bohužel více obav o zdraví, fyzické i psychické. „Moje maminka umřela teď nedávno na rakovinu a lékaři to přisuzovali i psychickému vypětí, které na ni celé neštěstí s tornádem vyvinulo.“ Starší dítě xxxx Xxxxx se doteď bojí bouřek, část se ptá, jestli se takové neštěstí může opakovat. Neštěstí také ukázalo, jak důležitá byla v životě lidí zeleň. Přestože jí bylo po neštěstí vysázeno mnoho, není jí stále dost. V obci i na zahradě xxxx Xxxxx je tedy nedostatek stínu, větší hluk, sucho, teplo a prašnost. „To umyjete okna, a za týden můžete znovu.“ Vztahy v rodině, se sousedy nebo s přáteli ale zkušenost s tornádem nezměnila. „Spíše si více uvědomuji význam těchto vztahů, ale jejich kvalita je asi stále stejná.“ Život v obci se už podle xxxx Xxxxx vrátil zpět do původních kolejí, paní Xxxxx se ale s rodinou příliš moc akcí v obci neúčastní a ani před tornádem neúčastnila. Paní Lauře tornádo ale určitě přineslo vyšší důvěru v pomoc druhých lidí i státu.
„Víte co, kdo z nás má tak najednou peníze a lidi na to, aby v podstatě postavil dům od znova? A to jsme nežili od výplaty k výplatě. To bylo pro mě neuvěřitelné, kolik ochotných lidí se našlo
a přišli pomoct nebo přispěli.“ Společenská solidarita je přitom podle xxxx Xxxxx stále stejná, Covid ani válka na Ukrajině ji podle ní nesnížili. „Podívejte se, teď se zase vybíralo na nějakého toho kluka, Xxxxxxxx, nebo jak se jmenoval, a zase se to vybralo.“
Před tornádem žila v domě paní Xxxxx se svým čtrnáctiletým synem a s matkou, která ale naštěstí v době příchodu tornáda pobývala mimo obec. V době, kdy se tornádo do obce přihnalo, byla paní Xxxxx se synem v obývacím pokoji. Nejvíce ze všeho se bála, že oba zůstanou v domě zavaleni: „Čupli jsme si na zem, objali se a kolem to zatím všechno lítalo. Nedokážu říct, jak dlouho to trvalo.“ Když se tornádo přehnalo, vyšla paní Xxxxx se synem ven na dvorek. Zatímco si prohlížela tu spoušť kolem domu, zeptal se jí syn: „ ‚Xxxx, dívala ses nahoru? Nemáme střechu!‘ – Já jsem zvedla hlavu a vidím, že střecha je celá pryč.“ Po příchodu tornáda paní Xxxxx zprvu zvažovala, že zničený dům i s pozemky prodá. Jelikož ale tento majetek vlastní její rodina už několik generací, rozhodla se nakonec, že budou rekonstruovat: „To jsem ještě nevěděla, co mě čeká. Ty komplikace jsem si vůbec neuměla představit… Kdyby mě to potkalo podruhé, tak si nechám přistavit mobilheim do zahrady a končím.“
Rozsah škod na domě paní Xxxxx byl obrovský. S výjimkou přístavby, kterou stavěl otec paní Xxxxx, bylo nutné celou stavbu strhnout. Paní Xxxxx se domnívá, že zásadním problémem předchozí stavby byla skutečnost, že neměla betonové stropy. Domy v okolí, které tornádo ustály, měly stropy betonové. V době výstavby domu bydlela paní Xxxxx i se synem v bytě u své dospělé dcery v nedaleké obci. Nejprve bylo nutné vše zastřešit, dům i hospodářské budovy. Tím, že je dům v řadové zástavbě a na náměstí, tak bylo nutno dodržet určité normy. Opravy šly v režimu „obnova“ a nikoliv „novostavba“, proto bylo také nutné držet se předchozího půdorysu. Nové základy a sklepy se začaly stavět v březnu 2022. Začátky byly složité, protože se čekalo dlouho na projektanta, jelikož po nich byla v důsledku rozsahu škod po tornádu v okolí velká poptávka. Projektanta nakonec sehnala paní Xxxxx zdarma z řad dobrovolníků. Projekt byl narýsován tak, aby v domě vznikly dvě bytové jednotky, přízemní pro paní Xxxxx a horní patro pro syna paní Xxxxx. Dům by měl být hotov na konci září 2023. Paní Xxxxx doufá, že se tento termín podaří splnit, protože všechny opravy jsou pro ni už velmi psychicky vyčerpávající. Jako samoživitelka se o vše kolem výstavby domu stará sama, pečuje
o dospívajícího syna a samozřejmě také chodí do práce.
Podle paní Xxxxx je velkým problémem, že po tornádu letěly všechny ceny prudce nahoru. To se negativně promítlo třeba do výše pojistky, která jí byla na zničený dům vyplacena. Částka, na kterou dům pojistila, se totiž ukázala být nedostatečně vysoká na pokrytí výdajů na opravu zničeného domu. Na pojistce dostala paní Xxxxx vyplaceno 4 miliony Kč. Naštěstí se nabídl stát i celá řada organizací a dobrovolníků, díky čemuž bylo možné dům zrekonstruovat.
Obec, kde bydlí paní Xxxxx, peníze z transparentního účtu, na rozdíl od okolních obcí, nepřerozdělovala mezi obyvatele. Obec argumentovala tím, že v jejím případě je více zasažen obecní majetek. Paní Xxxxx se ale domnívá, že obecní majetek měl být pojištěn tak, aby pojistka pokryla celou částku.
Paní Xxxxx se domnívá, že obec neměla možnost úplně se připravit na takovou událost, jakou bylo tornádo. „Já nechci říct, že to obec nezvládla, ano, některé věci se mohly dělat jinak, ale po bitvě je každý generál. Jednou jsem si tady na obci ale taky pořádně zanadávala, přímo na úřadě. Když mi po týdnu stále nebyli schopni odpojit plyn, abych mohla nechat zdemolovat zničený dům, tak to už muselo ven.“ Podle paní Xxxxx mohla být v obci lepší koordinace rozdělování materiální pomoci. Také by přivítala nějakou službu „patronátu“ nad probíhajícími opravami. V domě jí totiž chyběl muž, který by dohlédl na dělníky a firmy, zda práce probíhají tak, jak mají. Rovněž paní Xxxxx, tak jako mnozí jiní lidé z obcí zasažených tornádem, zažila situace, kdy se pomoci dožadovali i ti, kteří nebyli tornádem poškozeni.
Co se pomoci týče, jako první a nejlépe podle paní Xxxxx xxxxxxxxxxx Diecézní charita Brno. Ta měla hned v pondělí po tornádu postavený stánek s pomocí přímo na náměstí, kde pomáhali lidem jak finančně, tak organizačně. Vzhledem k tomu, že hodně lidí přišlo o auta, byla pomoc přímo v místě bydliště naprosto nezbytná. Celkem dostala paní Xxxxx od Diecézní charity Brno ve 2 vlnách 600 tisíc Kč, od ADRA dostala ve dvou vlnách přibližně 80 tisíc Kč. Párkrát také paní Xxxxx dostala obálku s několika desítkami tisíc, od úplně cizích lidí. Lesy ČR přivezly paní Lucii dřevo na střechu nařezané přímo podle projektu jejího domu. Dále v obci pomáhal Český červený kříž, který nabízel i psychologickou pomoc. Paní Xxxxx vzpomíná, že z počátku nechápala, proč by se měla bavit s nějakým psychologem, ale při pohledu zpět je za tuto pomoc velmi ráda. Psychologům se totiž podařilo pomoct jí se s celou situací vyrovnat. Hodně lidí podle paní Xxxxx doteď bere prášky. Od obce paní Xxxxx dostala nejprve plachty na zakrytí střechy, později také latě na zalaťování střechy. Z obecní pomoci párkrát také využila nabídku hotových jídel od obce. Většinou ale vařila, jak pro sebe, tak pro syna a veškeré dobrovolníky pracující na jejím domě: „To jsem dala na pánev třeba padesát vajíček a dělala xxx xxxxxxx.“ Paní Xxxxx přijala také od státní pomoci Živel nevratnou pomoc 2 miliony Kč a půjčku 1,5 milionu Kč, a to na výstavbu bytu v horní části domu, kde se jedná o byt, který bude v budoucnu sloužit synovi. Splácení má paní Xxxxx rozpočítané na 10 let s tím, že až syn začne vydělávat, bude jí na splátky přispívat. Vyřízení státní pomoci Živel, jak nevratné pomoci, tak i půjčky, bylo podle paní Xxxxx velmi jednoduché, všechny podklady bylo možné doložit jen elektronicky.
Velký dík podle paní Xxxxx patří hasičům, kteří pomáhali zejména s odklízecími pracemi. Při této práci ale pomáhali také mnozí dobrovolníci. Suť se odvážela na dočasný sběrný dvůr ustanovený v obci, a to zdarma. To považuje paní Xxxxx za velkou pomoc, protože si neumí představit, že by měla platit za likvidací veškeré sutě ze svého zničeného domu.
Paní Xxxxx přišli hned druhý den pomoci kolegové i přátelé. Společně vyklidili dům a odvezli pryč nábytek i vybavení, které bylo možné zachránit, ale při demolici starého a výstavbě
nového domu by tyto věci byly na obtíž. Jelikož dům stále není hotov, velká část těchto věcí je stále v garážích jejich kolegů a přátel. Se smíchem teď paní Xxxxx vzpomíná na moment, když ji její matka, o kterou chodí pečovat do nedalekého města, žádala, aby jí z domu přivezla klobouk. Paní Xxxxx ho sice zachránila, ale vůbec nebyla schopna matce říct, kde se momentálně nachází.
Výhodou domu paní Xxxxx je jeho poloha na náměstí. Vzhledem k tomu, že je na dohled od obecního úřadu, kde se organizovala pomoc dobrovolníků i organizací, tak u ní bylo stále dost lidí ochotných pomoci. Někteří dobrovolníci jezdí paní Lucii pomáhat doteď. Zvláště se třemi z nich se po čase stali přáteli, jezdí spolu na výlety a dovolené. Naopak vztahy paní Xxxxx s některými lidmi z obce po tornádu velmi ochladly, zejména pak s nejbližším sousedem, z jehož strany cítí paní Xxxxx velkou závist. Nevýhodou polohy domu byl nesouhlas stavebního odboru s některými změnami v projektu, které si paní Xxxxx prosadila. Vzhledem k tomu, že tyto změny byly provedeny bez povolení (šířka schodiště, světlá výška místností a podoba oken), byla paní Xxxxx nucena tyto změny uvést do stavu dle projektu, pro který bylo vydáno stavební povolení. Paní Xxxxx považuje toto jednání úřadu za příliš přísné, protože se podle ní jednalo jen o malé změny, v řádu jednotek centimetrů. Paní Xxxxx se domnívá, že spouštěčem celé kontroly bylo udání některého ze sousedů, který jí záviděl, s jakou činorodostí se pustila do stavby domu, byť žije sama, bez muže. Paní Xxxxx přitom potřebovala vyhovět požadavkům stavebního odboru co nejdřív i proto, že pro výplatu 2 milionů Kč ze státní pomoci Živel bylo nezbytné mít dům co nejdřív zkolaudován. Zájem okolí na tom, aby nedostavěla dům, ilustruje paní Xxxxx také na tomto příběhu: „Představte si, když jsme měli vylívat beton, tak kluci nachystali stojky na podpěru. Když se pak ráno mělo vylívat, tak všechny ty stojky byly povolené.“
Paní Xxxxx se domnívá, že tornádo jí pomohlo sestavit si životní priority. „Uvědomila jsem si, že všechny ty domy nejsou tak důležité jako to, že máme jeden druhého. Moje největší štěstí by bylo, kdybychom tu zvládli i v budoucnu žít obě generace a já bych denně viděla svoje děti a vnoučata.“ Paní Xxxxx se domnívá, že celá událost ji velmi sblížila se synem. Její syn, podle ní, díky výstavbě domu velmi dospěl, protože získal celou řadu cenných zkušeností. Paní Xxxxx se domnívá, že události kolem tornáda a nutných rekonstrukcí se však negativně podepsaly na jejím fyzickém zdraví. Výrazně se jí zhoršil zrak, dále také vnímá, že je ze všeho už velmi unavená.
„Já, manželka i děti jsme byli v ten večer doma. Viděli jsme, že se žene nějaká bouřka, a tak jsme se stáhli všichni domů. Dívali jsme se z okna do zahrady na to, co k nám přichází. Že je to tornádo, jsme nezpozorovali, protože ten tubus byl už tak velký a tak blízko, že to nebylo možné rozlišit.“ Takto vzpomíná na příchod tornáda do obce pan Xxxxx. Když se tornádo přiblížilo, začal se otřásat celý dům a pan Xxxxx jasně slyšel, jak vítr trhá tašky ze střechy. Vzápětí se pod
náporem tlaku začala rozbíjet okna a dveře. To už se celá rodina běžela schovat do koupelny. Když za sebou ale zavřeli dveře, uvědomili si, že v podkroví může být babička. Pak Xxxxx tedy utíkal i se synem do podkroví, kde zjistili, že celá střecha už je pryč a babička leží více méně v bezvědomí v prolomené posteli. Po nějakém čase celá rodina přeběhla přes garáž do sklepa, aby byla v ještě větším bezpečí. Při průchodu garáží zjistili, že garáž už je zcela zničená. Po asi 20 minutách, které rodina strávila ve sklepě, začalo být slyšet houkání hasičů. Rodina proto vyšla ven a sháněla se po pomoci. „Když jsme vyšli před barák ven, zjistili jsme, že celá ulice je jedna velká suť. Nejdřív jsem si říkal, že máme asi špatně postavený dům, ale když jsem viděl tu spoušť okolo, tak mi došlo, že se přes nás přehnalo asi něco hodně velkého. Ten pohled byl hororový.“ Manželka pana Xxxxx je zdravotní sestra, takže když ošetřila babičku, ihned se vydala pomáhat sousedům. Někteří sousedé totiž byli pořezaní.
Brzy po odchodu tornáda přijel rodině na pomoc bratr pana Xxxxx, který je odvezl k sobě domů. „Byli jsme tam i s rodinou švagra, jehož dům byl tornádem taky zcela zdemolovaný. Z domu jsme si vzali jen doklady a nějaké písemnosti. Xxxxx v domě vše zůstalo, přičemž nebylo vůbec možné dům zamknout, protože dveře byly vyvalené.“ V domě bratra přečkala rodina pana Xxxxx příchod bouřky, která se přihnala krátce po tornádu. Poté se pan Xxxxx s manželkou vrátili zpátky do domu. Jejich i okolní ulice se mezitím zcela zaplnily hasičskými jednotkami.
Pan Xxxxx pracuje pro společnost, která se věnuje energetice. Hned v den neštěstí se proto setkal s kolegy a vedoucím, kteří přijeli do obce řešit vzniklé problémy. Možná i proto se hned následující den sjeli do obce kolegové pana Xxxxx a pomáhali mu s odklízecími pracemi. Pan Xxxxx vzpomíná, že bylo hodně lidí ochotných pomáhat, ale zpočátku bylo velmi obtížné se do obce vůbec dostat. „V pátek jsem šel na obec a byl jsem se domluvit co a jak. To už se tam zakládal krizový stan.“
Co se týče domu pana Xxxxx, jednalo se o zděnou stavbu z roku 2005, která byla tornádem vážně poškozena. Bylo tedy nutné sehnat statika, který by posoudil, zda je vůbec možné dům opravit. Ve vesnici se pohybovalo statiků více, přesto ale bylo nutné na posudek čekat. Poničených domů bylo totiž hodně. Na základě vyhotoveného posudku bylo nakonec nutné strhnout celou střechu domu, včetně krovů. Přestože byl dům zakryt plachtami, byl velmi poškozen nejen tornádem, ale i vydatnými dešti, které přicházely v dnech následujících po tornádu.
Pomoc dobrovolníků byla v prvních dnech poněkud chaotická, později vešlo v platnost pravidlo, aby se přicházející dobrovolníci registrovali na obci, která je pak posílala na konkrétní místo, dle potřeb.
V průběhu oprav rodina pana Xxxxx bydlela u tchýně, která má dvougenerační dům a bydlí v něm sama. Vzhledem k tomu, že do tohoto domu se ale musela nastěhovat i rodina švagra, bydlelo v domě nakonec 11 lidí. Přestože to bylo náročné, je pan Xxxxx rád, že rodina měla kde bydlet.
Pan Xxxxx měl naštěstí celý dům pojištěn, zaměstnanci pojišťoven navíc přicházeli přímo na místo, kde na vlastní oči viděli rozsah neštěstí stejně jako následné škody způsobené vydatnými dešti. Jednání s pojišťovnou považuje pan Xxxxx za velmi dobré. V prvním kole, aniž by pojišťovna vůbec stihla celou věc pořádně posoudit, poslala na účet pana Xxxxx 400 až 500 tisíc Kč. V tu chvíli sice nebylo ještě možné peníze na nic použít, protože nejprve bylo nutné odklidit suť a zničené části domu, tak rychlý výsledek jednání s pojišťovnou byl ale pro pana Xxxxx velmi povzbuzující. V září pak pojišťovna vyplatila i další část pojistky. Pan Xxxxx měl přitom dům pojištěný na částku přesahující 4 miliony, s pojišťovnou se ale dohodli, že rodině vyplatí jen 3 miliony, na oplátku však po něm pojišťovna nebude vyžadovat dokládání faktur.
Po obci se pohybovalo také mnoho lidí z humanitárních organizací, a to hned v následujících dnech po neštěstí. Tito lidé si evidovali škody a žadatele o pomoc. Pomoc, kterou dostala rodina pana Xxxxx vyplacenou, chodila postupně v částkách od desetitisíců do statisíců. Finanční pomoci se rodině pana Xxxxx dostalo i od zaměstnavatele. Pan Xxxxx a jeho rodina také dostali, tak jako všichni, od úřadu práce dávku hmotné nouze. Peníze rodina dostala také od Lesů ČR. O dřevo zájem neměla, protože v době, kdy se tato pomoc poskytovala, se ještě nevědělo, jaké trámy budou přesně potřeba. Peněžní pomoc rozdělovala mezi postižené také obec, které zřídila pro tyto účely transparentní účet. Xxxxxx využila také státní pomoc Xxxxx, nevyužila ji však v plné výši, celkově na Živlu rodina získala 1,4 milionu Kč. Xxx Xxxxx xxxxxx ještě asi 30 tisíc Kč z programu Kutilství na opravu garáže, která byla po tornádu zcela zničena. Finančních prostředků bylo nakonec tolik, že se podařilo domek bez větších problémů opravit. Pan Xxxxx se domnívá, že obdobně na tom byli i ostatní lidé. „Já jsem vždycky naštvaný na ty lidi, kteří byli zasaženi tím tornádem a stěžují si, že nemají peníze. Já si myslím, že to není pravda. Pokud samozřejmě místo zničeného malého domku nestaví nový mnohem větší.“ Finanční pomoc na obnovu zeleně pan Xxxxx nečerpal, protože v době, kdy se poskytovala, neměl vůbec prostor na to promýšlet rekonstrukci zahrady, navíc v té době ani nebylo možné na zahradě vyčlenit prostor pro zeleň, jelikož dům byl stále ve výstavbě. Velkou pomocí byla pro pana Xxxxx 14denní dovolená, kterou dostal od svého zaměstnavatele, aby si mohl dát alespoň část věcí kolem domu do pořádku.
V obci fungovala také materiální pomoc. Dostupné byly plachty, stavební materiál, nářadí. Pan Xxxxx ale tuto pomoc využíval jen velmi málo, protože to nebylo nutné. Rodina krátce využívala i možnosti stravování od obce.
Pan Xxxxx s rodinou se nastěhoval do opraveného domu na přelomu října a listopadu 2021 s tím, že opraveny byly jen základní místnosti, práce na domě a jeho okolí pokračují doteď. Pan Xxxxx odhaduje délku oprav na zhruba další 2 roky.
Co se týče výtek vůči poskytnuté pomoci, pan Xxxxx říká: „Já svým způsobem jsem i proti té pomoci státu, protože si myslím, že je povinností člověka chránit svůj majetek, například pojištěním nemovitosti. Finančně to není tak náročné, aby na to člověk neměl.“ Poskytnuté
pomoci si ale pan Xxxxx váží a případné procesní problémy a chaos podle něj nemohou převážit fakt, že pro mnoho lidí to byla pomoc, bez níž by se zkrátka neobešli.
Co se týče změn na kvalitě života, pan Xxxxx nemá nějaké fyzické nebo psychické následky po tornádu, určitou úzkost, obavu o svou nemovitost ale pociťuje: „Teď už vidím, že ty jistoty nejsou nikdy v ničem.“ Přiznává, že po rekonstrukci umístili některé místnosti, které byly dříve v podkroví, do přízemí. Jedná se například o ložnici a pokoj dcery. Více než neštěstí, které se jim stalo, pana Xxxxx spíše mrzí zjištění, že někteří lidé v okolí, kteří se zdáli být charakterní, se ukázali jako sobečtí a hamižní. Pravdou ale je, že toto zjištění se odehrálo i naopak, kdy pan Xxxxx zjistil, že někteří lidí jsou velmi dobří, i když si to o nich prve nemyslel, nebo na ně už zcela zapomněl. „Mně se tu třeba objevil spolužák ze střední školy, se kterým jsem se dvacet let neviděl, najednou stál mezi dveřmi i s kamarády a že mi přišli pomoct. To bylo úplně úžasné.“
Pan Xxxxx se snažil při rekonstrukci domu vyhledávat technologie, které zvýší úspornost domu. V současné době má objednané termické panely na vodu, dešťovou vodu má svedenou do nádrže, fasádu má zateplenou novou, více funkční technologií, pro vytápění bude využívat tepelné čerpadlo. Fotovoltaice pan Xxxxx příliš nedůvěřuje.
Co se týče změn v krajině v okolí, pan Xxxxx upozorňuje, že se zelení odešlo i ptactvo, které
se vrací postupně až teď, špačkové na vinohradu ale zůstali.
„Byl tu reportér z nějaké televize a ptal se nás, co nám to tornádo přineslo dobrého. Já myslím, že to obrovsky posílilo ducha těch lidí. I to, že člověk zjistil, kdo jaký je. Taky je dobře, že nám ta příroda ukázala, kdo je tady pánem. Že si z ní nemůžeme jen brát. Jinak vnímám i různé tragické události, které se dějí kolem nás. Více si uvědomuji, jak to postihne toho člověka.“
Pan Xxxxxx provozoval dva penziony. Po covidových omezeních nebylo jeho podnikání v nejlepší finanční situaci. „Bylo to zrovna po tom covidu, takže jsme byli omezeni jak v té ubytovací, tak v té hostinské činnosti, a to přes rok. Když se konečně všechno začalo rozvolňovat, konečně jsme se mohli nadechnout, tak přišlo tornádo.“ Tornádo zasáhlo objekty obou jeho penzionů. Bydlení pana Xxxxxxx naštěstí nebylo tornádem výrazně poškozeno, ačkoliv má dům ve stejné obci, kde jsou jeho penziony.
Ve chvíli, kdy přišlo tornádo, byl pan Xxxxxx xxxxxx doma. Když se smršť prohnala obcí, vyrazil se pan Xxxxxx podívat, v jakém stavu jsou objekty jeho penzionů. Priorita byla dána objektu penzionu, který pan Xxxxxx vlastní. Druhý objekt má totiž v pronájmu od obce. Oprava tohoto objektu tedy byla primárně v režii obce, ale vzhledem k tomu, že obec toho měla hodně na starost, oprava tohoto objektu musela počkat. Objekt, který pan Xxxxxx vlastní, měl po tornádu kompletně stržené střechy, uvnitř byl tedy velmi promočený. Pan Xxxxxx už měl určitou zkušenost s řešením následků katastrof. Čtyři roky před tornádem mu totiž tento
objekt částečně poškodila vichřice. Druhou výhodou byla skutečnost, že objekt penzionu byl pojištěn, takže prvním krokem bylo nahlášení pojistných událostí a samozřejmě zakrytí objektu, aby do něj dále nepršelo. Počasí totiž bohužel nepřálo a v následujících dnech a týdnech přišlo ještě několik dešťů a bouřek. Statik naštěstí vyhodnotil stav budovy jako vhodný k opravě. Jednání s pojišťovnou bylo podle pana Xxxxxxx také bezproblémové.
Štěstí bylo, že v době tornáda nebyl v penzionu nikdo ubytovaný, byl totiž čtvrtek a mimo prázdniny bývá tento penzion naplněný obvykle jen o víkendech. V druhém penzionu hosté ubytováni byli, naštěstí zde nedošlo k žádnému úrazu, jen ke škodám na majetku.
Pomoc obce poskytovanou bezprostředně po události pan Xxxxxx xxxxxxx jako chaotickou. Ve své podstatě si myslí, že si opravy škod řešil hlavně sám. Podle pana Xxxxxxx si na pomoc obce stěžuje v obci téměř každý, zejména pomoc poskytovanou starším občanům. Chování pana starosty hodnotí pan Xxxxxx jako arogantní. Na rozdíl od jiných poškozených obcí ta jejich nežádala o pomoc armádu, která by přitom přišla vhod. I krizový štáb zřízený státem, který v obci pomáhal, fungoval podle pana Xxxxxxx xxxxxxxxx. Naopak výborně hodnotí pan Xxxxxx pomoc poskytnutou hasiči. V obci byla přítomna speciální jednotka hasičů. Pan Xxxxxx si také pochvaluje pomoc dobrovolníků – stavebních firem: „Přijeli mi tu lidi s technikou, bagrem, a to šlo vidět, že to byli lidi ze stavebnictví. Vyklidili mi to tu komplet od té popadané střechy, to nádvoří celé. Třeba za dva dny.“ Panu Ondřejovi také pomáhala firma, která mu na penzionu v minulosti dělala elektřinu, takže měla dobrou znalost objektu. Druhá skupina dobrovolníků, která neměla technické a řemeslné zkušenosti ze stavebnictví, nebyla panem Ondřejem využita. Pomoc od dobrovolníků si podle zkušeností pana Xxxxxxx musel člověk poptávat hlavně sám. „Člověk si je musel odchytávat sám.“ Firmy přijížděly naštěstí do obce samy a bylo možné je oslovit napřímo. O pomoc dobrovolníků se dalo zažádat i na obci, ale tato cesta byla podle pana Xxxxxxx velmi zdlouhavá, protože obec zprostředkovávala pomoc pomalu. Dobrovolníci zprostředkovaní obcí přišli i po týdnu od podání žádosti. K panu Xxxxxxxxx se sice donesly zprávy o neochotě nebo špatné práci některých dobrovolníků, domnívá se však, že se jednalo jen o velmi ojedinělé případy. Co se potravinové pomoci týče, tu pan Xxxxxx využíval. Odebíral obědy z blízké restaurace pro sebe a dobrovolníky – dělníky, kteří pracovali na objektu jeho penzionu.
V době rozhovoru s panem Xxxxxxxx byl už penzion v provozu. Provoz byl zahájen zhruba po roce od tornáda. Pan Xxxxxx si ale myslí, že se to stihlo tak rychle hlavně díky jeho kontaktům mezi stavebními firmami a dělníky. Tyto kontakty byly velmi přínosné i vzhledem ke komplikacím s nedostatkem materiálu a neustálému zdražování materiálů.
Co se finanční pomoci týče, pomoc přijal pan Xxxxxx od nadace Via, od Lesů ČR, od kterých si pan Xxxxxx vzal dřevo, a z finančního programu Živel. Pan Xxxxxx by ale tuto pomoc dnes využil jinak, než tehdy, kdy mu chyběly některé zkušenosti a zejména informace. Vzhledem k tomu, že pan Xxxxxx má budovu k podnikání, nevztahovala se na něj celá řada finančních pomocí, které byly určeny na obnovu zničených rodinných domů. Od státu dostal Pan Xxxxxx příspěvek od úřadu práce, a to několik desítek tisíc korun. Většinu nákladů spojených
s opravou objektu tedy pokryla pojistka. Množství prací bylo nicméně nutno udělat svépomocí.
Provedené opravy v penzionu respektovaly předchozí stav objektu. K výrazným změnám
na objektu nedošlo.
Co se mezilidských vztahů týče, tornádo podle pana Xxxxxxx vztahy v obci moc nepoškodilo.
„Dobří lidé jsou dobří stále a špatní lidé jsou také špatní stále.“ Někteří lidé začali podle pana Xxxxxxx závidět těm, kterým bylo podle nich poskytnuto více pomoci. Byli i tací, kteří využívali materiální pomoci ze skladů více, než potřebovali. Obecně ale zavládla mezi lidmi velká sounáležitost, vstřícnost a ochota pomáhat si. Pan Xxxxxx ale přiznává, že se soustředil hlavně na obnovu objektu svého penzionu, náladu v obci ani chování lidí moc nesledoval.
Širší rodina pana Xxxxxx byla také zasažena tornádem. Jeho rodiče přišli o střechu na domě. Naštěstí však sestřin dům nebyl nijak zasažen. Proto se na pomoc rodičům soustředila hlavně sestra pana Xxxxxxx a on sám se mohl věnovat obnově svého podnikání.
Celé neštěstí zasáhlo život pana Xxxxxxx hlavně fyzicky, práce na objektu byly náročné, navíc stále trvají. „Bolí mě hlavně kolena, jak člověk furt klečel na těch střechách. Navíc už mám taky svůj věk.“
Pan Xxxxxx odhaduje, že vnitřek objektu penzionu bude již brzy zcela obnoven. Oprava venkovních prostor ještě bude vyžadovat nějaký čas. Mimo jiné i proto, že už je nutné hradit ji z výdělku penzionu, tyto výdaje už totiž žádná další finanční pomoc nepokryje. Dotace na tyto účely sice vypsány byly, pan Xxxxxx ale promeškal termín podání žádosti, navíc měl problém se zorientovat v náležitostech této žádosti.
„Na den 24. 6. 2021 nikdy nezapomenu. Bydlím v bytovce, panelákové, se 16 byty. Zničehonic přišel vítr, kroupy, obloha byla škaredá, zatažená.“ Takto začínají vzpomínky pana Xxxxx na tornádo. Pan Xxxxx si zpočátku myslel, že hukot, který slyší zvenku, je vlak. Protože bydlí nedaleko železničního koridoru, je na takový hluk zvyklý. Vždycky však trvá pouze krátce, než souprava projede. „Ale když už ten vlak jel asi 10 minut, tak jsem si říkal, že to snad není možné.“ Když vyšel pan Xxxxx s manželkou na balkon, aby se podívali, co to je za dlouhý vlak, viděl směrem k Mikulčicím něco jako dým. Zprvu se domnívali, že hoří. Nerozuměl však tomu, proč nehoukají sirény. Po chvíli už však s manželkou jasně viděli, že to, co se k nim blíží, je tornádo. Přesto však tomu, co viděli, nemohli uvěřit. Divili se, že okolo víru poletují ptáci. Jak se ale tornádo přibližovalo, ukázalo se, že se nejedná o ptáky, ale o různé plechy, dveře a jiné velké věci, které tornádo sebralo. „Potom zničehonic lehly duby, co tu máme, některé měly průměr i 80 centimetrů. Pak k nám začaly lítat první desky a trámy, které tornádo neslo, a když se přiblížilo k vedlejší bytovce a začalo z ní strhávat střešní tašky, tak to už bylo, jako kdyby vás bombardovali. Tašky lítaly všude.“ Pan Xxxxx rychle s manželkou i dvěma syny začali
zavírat okna, ale ta se vzápětí pod tlakem tornáda rozletěla. Do ložnice vletěl asi 1,5 metru dlouhý trám. Celá rodina se proto raději schovala do chodby v zadní, ne návětrné straně bytu. Nejhorší část trvala asi 5 minut. Celou tu dobu byl dům bombardován větvemi, deskami, trámy a střešními taškami. Dům se navíc znatelně třásl. Když tornádo přeletělo, byl dům beze střechy, s rozbitými okny a zničenými balkony. Zkáza byla dokonána prudkým deštěm, který přišel vzápětí a dům bez střechy a oken zcela vytopil. Pan Xxxxx rychle telefonoval svojí matce, která bydlí směrem, jímž se tornádo ubíralo, aby se schovala do sklepa. „To nemyslíš vážně, jsi opilý!“ reagovala matka pana Xxxxx na jeho varování před blížícím se tornádem. Vzápětí přišel zraněný soused a prosil o pomoc. Když zavíral okno, tak oknem přiletěl ocelový trám a ten ho sekl do hlavy, „Vypadal, jak by se osprchoval vlastní krví.“ Vzápětí mu telefonoval příbuzný od jeho matky, že k nim tornádo nepřišlo, ale že se podle radaru vrací zpátky na obec, kde pan Xxxxx bydlí. Proto se šel pan Xxxxx s rodinou i sousedy zase schovat. Později, když se odvážili vyjít ven, spěchal pan Xxxxx zkontrolovat rodiče, kteří bydlí opodál. Tornádo se jim ale naštěstí vyhnulo.
Už po hodině začali do obce najíždět sanitky, hasiči a dělníci s pilami a rozbrušovačkami, kteří se snažili vyčistit cestu tak, aby byla průjezdná pro techniku. Pan Xxxxx vzpomíná, že mezi pomáhajícími byla spousta Slováků. „Já jsem si myslel, že to postihlo celou republiku, až později mi došlo, že to zasáhlo jen nás a blízké okolí.“
Co se týče škod, kromě bytovek byly v okolí velmi poničená auta, infrastruktura, veřejné stavby jako zastávky, dětská hřiště, dále popelnice. „Tu byly auta i popelnice naváté na jedné obrovské hromadě.“ Nejvíce zasažená byla ale zeleň, která de facto úplně zmizela. V okolí byly vzrostlé lesy, po kterých zůstala jen spousta nepořádku. Naštěstí ale nikdo z bezprostředního okolí nepřišel o život. Pan Xxxxx ještě večer zakryl plachtami své auto a díky známému, který má autoservis, se podařilo auto velice brzy opravit, takže mohl vozit materiál a pomoc pro sebe i sousedy.
Nejdůležitější ze všeho bylo opravit střechu na bytovce. Zničená střecha byla shozena hlavně díky sousedské svépomoci. „Co jsme měli nějaké sousedské spory, tak to šlo najednou všechno stranou a více méně nás to spojilo, až na jednu sousedku, která nepomáhala vůbec nijak, ta u mě teda skončila.“ Nová střecha byla postavena už za 5 dní, nicméně asi z jedné třetiny byla sestavena ze starých, ale nezničených střešních tašek. Výsledná podoba je tedy velmi neestetická, nicméně funkční. Jak pan Xxxxx vzpomíná: „Sice ta střecha, když jdu tady od lesa, vypadá strašně, ale zase jsme byli první, kdo tu v okolí měl zastřešeno, už za 5 dní jsme mohli vyvěsit vlajku.“ Naštěstí byla bytovka pojištěná. Od firmy, která střechu stavěla, dostalo SVJ navíc slevu 40 %.
Co se týče pomoci, využívala rodina pana Xxxxx i SVJ materiální pomoc svezenou do nedalekého kulturního domu. Bylo tam nejen náčiní a materiál, ale také hygienické potřeby, jídlo, voda, na druhý den se tam vařila i polévka, na třetí den už bylo jídlo i rozváženo. Byly nabízeny také hračky pro děti, kojenecká strava a žrádlo pro psy. „Tím jídlem jsme byli úplně zavaleni, bagety, řízky, koláče, polévky. Ale to bylo důležité, protože bylo potřeba
nakrmit všechny ty dobrovolníky, hasiče a tak.“ Po pár dnech už také začali obcí chodit lidé z různých humanitárních organizací, kteří nabízeli finanční pomoc. Pan Xxxxx měl pojištěný i vlastní byt, pojišťovna mu tedy proplatila i poničený nábytek, dvě okna a nějaké další vybavení. Pojišťovně stačilo jen nafotit škody a asi po deseti dnech vyplatila pojistku do výše pořizovací ceny poničených věcí. Složitější to bylo s náhradou škod na garáži, kterou měl pan Xxxxx pojištěnou u jiné pojišťovny. Likvidátor chtěl škody na garáži vidět osobně, ale přijel až po třech týdnech. Člověk v tísni přispěl rodině asi 70 tisíc Kč. Dále rodina dostala asi 50 tisíc Kč od úřadu práce, které, stejně jako ostatní rodiny v SVJ, dala do fondu oprav. „My jsme uplatňovali náhrady škody vždycky buď na pojišťovně, nebo na těch organizacích. Byli ale i tací, kteří uplatňovali na všech stranách, a kolikrát jsem i viděl, že někteří se na tom nabalili strašně. Někteří lidé jsou takové hyeny.“
SVJ ještě dostalo kromě výplaty pojištění, které bylo vyplaceno jen do výše pojistky, také dotace od obce a státu a pomoc od Českého červeného kříže. Tyto peníze byly využity na opravy oken a schodiště ve společných prostorách domu, opravy balkonů apod. SVJ nevyužilo státní pomoc Xxxxx, ani nevratnou pomoc, ani zvýhodněnou půjčku. Z obce ale SVJ nedávno dostalo ještě dalších 600 tisíc Kč, díky čemuž mohou vymalovat vnitřní prostory, natřít zábradlí a vyměnit zvonky a komunikační systém na otvírání dveří, který byl tornádem také zasažen. Peníze budou využity i na výměnu některých okapů.
Zeleň v okolí se řeší centrálně, prostřednictvím nadace Xxxxx Xxxxxxx, který dal na opravu 150 milionů Kč. V současné době už je na poničených místech vysázena nová lesní školka. Dělají se také lavičky a parkové úpravy. V bezprostřední blízkosti bytovky pana Xxxxx se však zatím výsadba nezrealizovala, protože vyžaduje opravu kanalizace, vybudování nových komunikací, parkovacích stání a vůbec více zásahů. Plány už hotové jsou, ale termín realizace zatím není stanoven. Kvalita života se v tomto smyslu tedy v místě bydliště pana Xxxxx velmi zhoršila. V okolí je velmi větrno, prašno, horko, také je v okolí větší hluk z okolních cest a z vlakového koridoru. „Ale žijeme.“
Nové technologie, v rámci nabízené pomoci, jako například solární panely, SVJ nikdo nenabízel. V minulosti však SVJ poptávalo cenovou nabídku na pořízení a instalaci solárních panelů, přičemž byla celá věc uzavřena s tím, že náklady by převažovaly nad zisky.
Pan Xxxxx si velmi pochvaluje pomoc záchranného systému, hasičů a zdravotníků. „Myslím si, že to tady u nás funguje na světové úrovni.“ SVJ se snažilo shromáždit i nějaké peníze, aby se mohlo alespoň trochu odvděčit dobrovolníkům. Pořádali také děkovný táborák s promítáním. Událost ale podle pana Xxxxx ukázala, kdo z jeho přátel jsou skutečně přátelé, najdou si čas pomoci, a kdo ne.
Co se slabých stránek pomoci týče, pan Xxxxx nenachází na poskytnuté pomoci žádnou slabou stránku. Naopak byl příjemně překvapen, jak dobře všechno fungovalo. Zlepšily se také vztahy v ulici, které byly dříve spíše anonymní. Nyní se všichni zdraví, usmívají se na sebe a jsou ochotni se pozdravit.
Pan Xxxxx ani jeho rodina nemají po události žádné vážné psychické újmy. Při každé větší bouřce nebo větru má ale pan Xxxxx xxxxx, co z toho bude. Panu Xxxxxxx velmi pomohlo zhlédnutí filmu „Tornádo, rok poté“, kdy si znovu uvědomil, že v tomto problému nebyli a nejsou sami. Také opět zjistil, že někteří lidé v okolí byli zasažení ještě daleko více, než on, jeho rodina a SVJ.
Pana Xxxxxx zasáhlo tornádo ve všech oblastech jeho života, jak v té rodinné, tak v té pracovní. Byl poničen jeho dům, domy bratra a rodičů. Tornádo ale zasáhlo také oba rodinné vinné sklepy, které slouží jako vinárna a výrobna vína. Kromě toho byly také poničeny některé vinohrady pana Xxxxxx a jeho rodiny. Rodina tedy přišla nejen o bydlení, ale částečně i o zdroj obživy.
Život v obci před tornádem si pan Xxxxx velmi pochvaloval: „Kdyby se mi tu nelíbilo, tak tu nebydlím.“ Do obce se jeho rodina nastěhovala z blízkého města, když byl ještě v dětském věku. Později si s manželkou postavili dům, který byl kolaudován v roce 2018. Právě proto možná Xxxxx nese proměnu obce a kraje po tornádu s těžkým srdcem. „Ubyla zeleň, půda je vyprahlá, všude černé střechy a betonové ploty. Samé nejlevnější a nejjednodušší materiály. Lidi potřebovali rychle oplotit, protože měli psy.“
Na den neštěstí vzpomíná pan Xxxxx jako na nejhorší událost ve svém životě. „Bylo to hotové peklo. Mě to chytlo, když jsem byl na terase. Nevím vlastně, co se se mnou všechno stalo, jestli jsem dostal šutrama nebo deskama, ale najednou jsem byl pod sutinami. Z těch mě pak vytahoval můj bratr, ale první člověk, který mě viděl, byl můj malý syn, ten plakal, ať neumírám, protože všude byla krev. Manželka ho naštěstí rychle vzala pryč. Měl jsem obrovské bolesti, řval jsem a nadával.“ Pan Xxxxx měl velmi vážná zranění – otevřenou zlomeninu pánve a nadvakrát zlomenou ruku. Ruka mu v důsledku zranění ochrnula, takže musel následně pobývat dlouhou dobu v rehabilitačním ústavu v Kladrubech a později ještě na rehabilitačním oddělení blízké nemocnice. Dodnes není hybnost jeho ruky v pořádku. Rovněž syn a manželka pana Xxxxxx byli zraněni, ačkoliv ne tak vážně. Celá událost navíc pana Xxxxxx zasáhla i psychicky. Nějakou dobu musel brát prášky na spaní a na uklidnění. Manželka s dětmi se po neštěstí odstěhovala ke svým rodičům, protože dům byl zcela neobyvatelný. Pan Xxxxx celou tu dobu pobýval v nemocnicích a na rehabilitacích, takže komunikace s úřady, pojišťovnou a organizacemi ohledně výplaty pojištění a finanční pomoci byla převážně na jeho manželce.
Škody na domě popisuje pan Xxxxx xxxxx: „No, tři roky po kolaudaci došel ‚větr‘, jak já říkám, a vzalo nám to střechu. Podkroví bylo zničené celé. Škoda na domě byla likvidátorem vyčíslena na 4 miliony Kč… Z domu zůstalo vlastně jen obvodové zdivo a stropy.“ Bohužel dům byl pojištěn jen na hrubou stavbu, takže z pojistky dostala rodina jen přibližně 1,5 milionu Kč. Naštěstí se panu Xxxxxxxx dostalo velké finanční pomoci od organizací a od státu. Rodina
vyčerpala státní finanční pomoc Živel – dostala maximální možnou částku, a to 2 miliony Kč. Zbylý milion dostala rodina v několika vlnách od organizace Diecézní charita Brno, Člověk v tísni a také od různých nadací. Rodina dostala mimo to nějaké věcné dary, například televizi a pračku od Diecézní charity Brno. Pan Xxxxx žádal dále také nadaci Via o příspěvek na zahradu, na sazeničky nebo i nářadí na zahradu. Na vinných sklepech byly škody vyčísleny na 1 milion Kč a na 1,5 milionu Kč. Výhodou bylo, že na podnikatelské aktivity bylo možné získat další příspěvky od státu a od různých nadací a organizací. Silnou stránkou pomoci poskytované organizacemi a nadacemi bylo podle pana Xxxxxx to, že nebylo moc administrativně složité se o pomoc ucházet. „Od odeslání žádosti po to, kdy jsme měli peníze na účtu, uběhlo maximálně třeba 14 dnů nebo 3 týdny, víc ne.“ Nevýhodou bylo neustálé zdražování materiálu i práce, které ještě nabralo na rychlosti po začátku války na Ukrajině. Následně už začalo být těžké se při rekonstrukci domu vejít do nějaké rozumné ceny. Rodině naštěstí hodně pomáhali známí. Nějaké peníze rozdělovala mezi lidi i obec, která výši pomoci odstupňovala podle velikosti škod. Rodina pana Xxxxxx přitom obdržela jeden z nejvyšších darů, protože škody na jejich domě byly velmi výrazné: „Hůře na tom byli už jen ti, co měli nařízenou demolici.“ V rámci oprav domu nebyly instalovány ani nádrže na dešťovou vodu, ani solární panely, protože když přišly nabídky od firem, které tyto věci instalují, tak už měl téměř hotovou střechu i fasádu a neměl sílu dále protahovat opravy.
Nabídnutou pomoc pan Xxxxx xxxxxxx slovy: „Poskytl jsem nějaký rozhovor do toho filmu Rok poté a klidně to tu zopakuji. Nevěřil jsem, že budu vůbec někdy chopen ten dům takto opravit. Žili jsme normální život, platili hypotéku, nežili jsme si na žádné vysoké noze, nevím, kde bychom sami vzali na rekonstrukci toho domu.“
Vztahy v obci se podle pana Xxxxxx vlivem tornáda velmi změnily. Prvních 14 dní po neštěstí si všichni pomáhali, i ti, co se před tím celé roky nebavili. Později se ale celá věc změnila. Závist byla hlavně směrem od těch, co poškození nebyli, k těm, co poškození byli. „Třeba tu byly případy, kdy se chodili stravovat i lidi, kteří nebyli poškození. Pak tam večer chodili unavení z celodenní práce na domech ti poškození a ono tam na ně zbylo jen pečivo… Pak tu jsou také lidé, které teď vidíte projíždět se na elektrokolech, co se rozdávaly, a přitom víte, že ani neměli žádnou pořádnou škodu.“ Někteří lidé také vyčítali poškozeným, že mohou vyvážet odpad na sběrný dvůr zadarmo. Na druhou stranu pan Xxxxx připouští, že s větším časovým odstupem se vztahy více méně vrátily do předchozího stavu. Pan Xxxxx má ale pocit, že tornádo zaktivizovalo spolky v obci, které se teď snaží více dělat něco pro lidi, pro obec. V obci se v roce 2021 po tornádu nepořádala celá řada pravidelných akcí, jako například hody. V roce 2022 už se akce pořádaly, ale s různou návštěvností. Rok 2023 se ale zatím jeví jako hodně úspěšný. Podle pana Xxxxxx někteří lidé až lynčovali paní starostku, která svou pozici bohužel neustála. Nového starostu si pan Xxxxx xxxxxxxxxx, jeho práce je efektivnější a i on jako osoba mu připadá důvěryhodnější. Bezprostředně po neštěstí byl v obci samozřejmě dostupný také sklad materiální pomoci a stavebních materiálů, kdy bylo možné opatřit si fólie, plechy, latě, montážní pěny a další materiál nezbytný hlavně k zajištění domů před tím, než na nich započaly rekonstrukce.
Pan Xxxxx sice po tornádu nežije s manželkou, ale jinak si myslí, že vztahy v rodině se po tornádu spíše ještě více posílily. Navíc celou událost vnímá jako příležitost začít dělat některé věci v životě znovu a lépe, a to i když ruku už nikdy nebude mít zcela v pořádku: „Pán Bůh mně dal asi druhou šanci, a to i když jsem nikdy nebyl ten kluk, co sedí v koutě, ale od malička jsem byl po našem tátovi takový ten ‚razoň‘, různých průserů jsem měl naděláno. Ale dostal jsem šanci tu zůstat.“ Stejně jako spousta jiných zasažených lidí je pan Xxxxx rád, že alespoň bylo tak málo obětí na životech. „Baráky se dají dohromady. Mrzí to. Bolí to. Ale na to, jakou vzdálenost tady to tornádo ujelo, bylo těch obětí vlastně strašně málo.“
6.4 Shrnutí kvalitativní části
Cílem kvalitativní části výzkumu bylo: zmapovat systém a proces pomoci, a to z několika úrovní – z úrovně krajského krizového štábu, z úrovně krizového štábu ORP, z úrovně vedení obcí a v neposlední řadě z úrovně neziskových organizací; zjistit, jak proces pomoci hodnotí místní aktéři a jaké byly a jsou dopady pomoci na samotné domácnosti. Celkem bylo realizováno 37 individuálních rozhovorů a dvě fokusní skupiny. V rozhovorech i fokusních skupinách se objevilo několik témat, která byla zmiňována participanty na různých úrovních. Cílem tohoto shrnutí tak bude upozornit na témata, která se napříč rozhovory ukazovala jako důležitá, a popsat, jak tato témata vnímají jednotliví participanti.
Naprostá většina participantů se shodla na tom, že zvládnout první hodiny a dny po tornádu bylo velmi náročné zejména z hlediska komunikace a koordinace. Oceňována byla zejména práce hasičského záchranného sboru, který do systému pomoci (zejména v některých obcích) vnesl koordinaci a řád. Jako zcela stěžejní se ukázala pozice velitele zásahu hasičského záchranného sboru, přes kterého šlo velké množství schvalovacích procesů (např. možnosti objednání těžké techniky na odklízecí práce apod.). S touto pozicí se však podle některých participantů pojí také jedno ze slabších míst celého systému pomoci – velitel zásahu je pouze jeden na několik zasažených lokalit. Z logiky věci pak vyplývá, že velitel zásahu je velmi vytížený, je těžké ho kontaktovat či zastihnout osobně, jelikož se pohybuje v terénu. Zároveň bez jeho (ideálně písemného) souhlasu nemohla být objednána např. další těžká technika na odklízecí práce apod.
Dalším velkým tématem, které mezi participanty rezonovalo, bylo zajišťování stravy, a to jak pro členy IZS, tak pro armádu a později i pro dobrovolníky. Participanti se shodli na tom, že zajistit dostatek stravy byl problém zejména během první noci po tornádu, v dalších dnech se situace zlepšila a v obcích vznikly provizorní kuchyně a výdejny jídla. Největším problémem, se kterým se participanti v této oblasti potýkali, bylo to, že nikdy předem nevěděli, kolik jídel mají připravit. Nejprve se počítalo se zajištěním stravy pro členy IZS a armádu, případně pro místní obyvatele, nakonec však byla strava připravována i pro dobrovolníky. A právě díky velkému počtu nekoordinovaných dobrovolníků se v reálu stávalo, že porcí jídla bylo málo a nedostalo se na všechny.
Právě dobrovolníci byli dalším velkým tématem, které během výzkumu participanti často zmiňovali. Pomoci dobrovolníků si všichni velice vážili, nejvíce ji oceňovali samotní zasažení tornádem. Podle nich by situaci v zasažených obcích bez pomoci dobrovolníků šlo zvládnout jen velmi obtížně. S dobrovolníky se však podle dalších aktérů pomoci pojilo také několik problémů, které si zasažené domácnosti nemusely ani uvědomovat. Jedním z těchto problémů bylo to, že dobrovolníci chtěli do zasažených lokalit najíždět hned druhý den po tornádu, podle hasičů a dalších aktérů pomoci však obce nebyly v prvních dnech po tornádu pro dobrovolníky bezpečné a hrozilo jejich zranění. Zároveň bylo třeba řešit, kde budou dobrovolníci ubytováni a kde a jak se budou stravovat, jelikož spousta z nich přijela do zasažených lokalit bez nějakého plánu, zajištěného ubytování či dostatku potravin. Problém způsobovali také ti dobrovolníci, kteří do zasažené oblasti přijeli auty, která pak parkovala prakticky všude a zbytečně blokovala pozemní komunikace, které bylo nutné udržovat průjezdné, např. pro odvoz suti či pro pohyb těžké techniky. V Mikulčicích a Hruškách, kde byli dobrovolníci ubytovaní, došlo v několika případech k rušení nočního klidu, v Mikulčicích pak došlo také ke škodě na majetku v budově, kde byli dobrovolníci ubytovaní. Tato situace vyústila až k zavření ubytování pro dobrovolníky, za což sklidilo vedení obce negativní reakce ze strany místních obyvatel. Během rozhovorů bylo rovněž uvedeno, že pomoc dobrovolníků byla nedocenitelná, v některých případech však dobrovolníkům chyběly potřebné znalosti a dovednosti, aby jejich pomoc byla také efektivní
– např. při opravách střech.
S tématem dobrovolnictví souvisí také téma sociálních sítí. Bezprostředně po tornádu vzniklo velké množství facebookových skupin, kde se mezi sebou organizovali nejen dobrovolníci, kteří chtěli do zasažených lokalit vyrazit pomáhat osobně, ale organizovaly se také nejrůznější finanční a materiální sbírky pro zasažené obce. Největším problémem na sociálních sítích bylo sdílení již neaktuálních příspěvků o tom, jaká (zejména materiální) pomoc je v zasažených lokalitách potřebná. Participanti na různých úrovních se tak často setkávali s tím, že lidé posílali či vozili do zasažených lokalit pomoc, která v té chvíli už potřebná nebyla, a aktérům pomoci to tak přidělávalo další práci. Na sociálních sítích se také často šířily dezinformace či poplašné a nepřesné zprávy o tom, co se v zasažených lokalitách děje.
Dalším velkým tématem, které bylo částečně nastíněno výše, byla materiální pomoc. Participanti na všech úrovních se shodovali na tom, že materiální pomoc pro zasažené obce a jejich obyvatele byla potřebná, mnozí však tuto formu pomoci využili k úklidu svých domácností a do zasažených lokalit tak proudila materiální pomoc, která byla zcela nevyužitelná. Jednalo se např. o staré, špinavé či roztrhané oblečení, poničený nábytek, staré a špinavé hračky pro děti a další. Třídění takovéto materiální pomoci pak přidělávalo problémy těm, kteří měli materiální pomoc na starosti, a ubíralo jim čas, který mohli věnovat dalším aktivitám.
S materiální a humanitární pomocí souvisí i téma vydávání této pomoci, případně správa humanitárních a materiálních skladů. Toto téma řešili zejména participanti ve vedení obcí. Jako problematické se v některých obcích jevilo zejména vydávání materiální a humanitární