Smlouvy bankovních služeb
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČLÁNKY
ČÍSLO ČTVRTÉ ROČNÍK II. 2009
Smlouvy bankovních služeb
xxx. XXXx. Xxxxx Xxxxx, XXx.
I. Úvod
Pod název smlouvy ban- kovních služeb obvykle řadíme
smlouvu o otevření akreditivu, smlouvu o inkasu, smlouvu o ban- kovním uložení věci, smlouvu o běžném účtu a smlouvu o vkla- dovém účtu.
Banky – a v souladu s usta- novením § 762 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“ nebo
„ObchZ“) – i jiné oprávněné osoby, přitom budou podle obchodního zá- koníku uzavírat další pojmenované smlouvy (např. smlouvu o úvěru), ale i smlouvy nepojmenované, resp. budou též účastníkem smluv podle ustanovení § 261 odst. 6 obchodního zákoníku.
Třetí částí obchodního zákoníku nazvanou „obchodní závazkové vztahy“ se řídí bez ohledu na pova- hu účastníků jak smlouvy o otevření akreditivu, smlouvy o inkasu, smlouvy o bankovním uložení věci, tak i obě smlouvy o účtu. Dosah té- to úpravy se tedy nedotýká jen zá- vazkových vztahů mezi podnikateli
při podnikatelské činnosti (podle ustanovení § 261 odst. 1 ObchZ) a závazkových vztahů podle usta- novení § 261 odst. 2 obchodního zá- koníku, ale je všeobecný, podle usta- novení § 261 odst. 3 obchodního zákoníku, jedná se o typové (abso- lutní) obchody.
Co se týká formy smlouvy, vyža- duje se u smlouvy o otevření akredi- tivu (upravené v ustanovení § 682 až § 691 ObchZ) forma písemná. Tato forma pro smlouvu o inkasu (upravenou v ustanovení § 692 až
§ 699 ObchZ) není předepsána. Není jí třeba ani pro smlouvu o bankov- ním uložení věci (viz ustanovení
§ 700 až § 707 ObchZ). Pro obě smlouvy o účtu (o běžném účtu viz ustanovení § 708 až § 715a ObchZ a o vkladovém účtu ustanovení
§ 716 až § 719b ObchZ) se písemná forma k uzavření smlouvy vyžaduje. Protože jde o tzv. smlouvy pojme- nované a typové, tj. smlouvy, které obchodní zákoník nejen umožňuje (umožňuje uzavřít i nepojmenované podle ustanovení § 269 odst. 2 ObchZ), ale jejichž speciální úpravu také ob- sahuje, bude obsah těchto smluv do- hodnutý mezi stranami (aby byl v souladu se zákonem) zahrnovat podstatné části smlouvy stanovené
PRÁVO
ČLÁNKY
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČLÁNKY
ČÍSLO PRVNÍ ROČNÍK II. 2009
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČÍSLO ČTVRTÉ ROČNÍK II. 2009
v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Bude-li tomu tak, použijí se pro ně ustanovení upra- vující jednotlivé typy smluv. Právní úprava smluv bankovních služeb je zásadně dispozitivní. Smluvní stra- ny se tedy mohou od ní ve smlouvě odchýlit či ji vyloučit a zákon platí jen tehdy, pokud tak neučiní.
Výjimkou jsou základní ustano- vení smluvních typů, tj. ustanovení
§ 682, § 692, § 700, § 708, a § 716 ob-
chodního zákoníku, která jsou ko- gentní (viz kogentní ustanovení
§ 263 odst. 2 ObchZ); další kogentní jsou ustanovení § 707 obchodního zákoníku u smlouvy o bankovním uložení věci a § 709 odst. 3, § 710
odst. 2 a 3, § 713 odst. 2, § 714 odst.
4 a § 715a obchodního zákoníku u smlouvy o běžném účtu; kogentní je rovněž ustanovení § 718 odst. 1 a § 719a obchodního zákoníku pro smlouvu o vkladovém účtu.
Podle ustanovení § 263 odst. 2 ob- chodního zákoníku se přitom strany nemohou odchýlit ve třetí části ob- chodního zákoníku od ustanovení, která předepisují povinnou píse- mnou formu právního úkonu. Písemnou formu úkonu přitom pře- depisují základní ustanovení v § 682 odst. 2, § 708 odst. 2 a § 716 odst. 2 obchodního zákoníku a dále ustano- vení § 683 odst. 1, § 686 odst. 3, § 715
obchodní podmínky (některé banky je nesprávně nazývají všeobecnými) konkrétních bank (podle ustanovení
§ 273 ObchZ), kterými se např. sta- noví zásady vedení účtů klientů u bank a provádění platebního sty- ku či zúčtování na těchto účtech, případně na mezinárodní obchodní podmínky.
Tyto podmínky chápou mnohdy klienti bank a pracovníci bank, kteří jsou ve styku s klienty, jako „před- pis“, který je nutno respektovat. Takové chápání však není správné. Jde o obchodní podmínky, kterými se budou strany řídit jako celkem nebo se budou řídit jejich články, jen pokud se tak strany ve smlouvě do- hodnou. Odkaz na tyto obchodní podmínky bude však v praxi zřejmě standardním řešením.
V poznámkách k obchodním podmínkám se pochopitelně může- me věnovat jen některým otázkám, není možno komentovat všechna je- jich ustanovení a zaujímat stanovis- ka ke všem problémovým okruhům. Pozornost si však zasluhuje skuteč- nost, že obchodní podmínky občas recipují i text zákona. Takový po- stup obvykle označujeme jako
„ustanovení napevno“ a býval uží- ván mnohdy i dříve při uzavírání smluv. I když opakování zákona není racionální, lze důvody, proč se
nost jeho reflexe u partnera, u něhož se může předpokládat, že – žel – ne- ní se zákonem seznámen. Pokud se tak však děje, připomínáme, že by měly být přejímány jen velmi krátké úseky zákona a bez jakékoli změny. Naši pozornost dále soustřeďuje- me na ty články obchodních podmí- nek, v nichž se mj. někdy uvádí, že za písemnou smlouvu se považuje i písemný souhlas klienta s pod- mínkami. Připomeňme, že ke vzni- ku pojmenované smlouvy je třeba, aby došlo zásadně k dohodě o celém
obsahu smlouvy.
Současně musí smlouvy (pojme- nované smlouvy) obsahovat pod- statné části stanovené v základních ustanoveních. Tyto podmínky nemusí být naplněny jen pouhým souhlasem klienta s podmínkami banky. Za správný není možno považovat ani takový postup (interpretovaný jako vznik smlouvy), kdy klient odsouhlasuje vytištěný formulář s podmínkami banky, který by nebyl označen jako návrh smlouvy a nebyl podepsán oprávněným zástupcem banky (podle podmínek případu by event. mohl být považován jen za souhlas s podmínkami).
Je pochopitelně vhodné, že po vy- dání obchodních podmínek se ne- musí veškerý obsah smluvního
vé články. Jen souhlas s podmín- kami vedení účtu, pokud by obsah podmínek neodpovídal požadavku na uzavření smlouvy podle zákona
– viz „některá ustanovení o uza- vírání smluv“ podle obchodního zá- koníku a ustanovení „smlouvy“ podle zákona č. 40/1964 Sb., občan- ský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dál jen „občanský záko- ník“ nebo „ObčZ“) – zřejmě uzavře- ní smlouvy nenahradí.
Vycházíme-li ze zásadně dispozi- tivní úpravy v obchodním zákoníku a ze situace, že obchodní podmínky platí pro daný vztah jen v dohod- nutém rozsahu, lze předpokládat, že klienti nebudou chápat smluvní ná- vrh banky jen jako formulář, který je třeba signovat, ale jako návrh pro smluvní jednání. Rovněž lze před- pokládat, že takový přístup budou mít i zástupci banky a že budou pracovníci banky „v první linii“ v běžných otázkách vybaveni urči- tými oprávněními při smluvním jednání. Zdůraznit lze ještě, že pou- žití obchodních podmínek na daný vztah je smluvně dohodnuto a není možno posléze podmínky jedno- stranně změnit a smluvní straně to jen oznámit1).
Je třeba ještě připomenout, že je nutno respektovat soulad s dobrými
odst. 1 a odst. 2 obchodního zákoní-
tak děje, do jisté míry pochopit.
vztahu vypsat v konkrétní smlouvě,
ku. Pro uzavírání smluv bankovních služeb bude typické odkazování na
Opakováním se vlastně zdůrazňuje text zákona a zvyšuje se tak mož-
ale že můžeme odkázat na obchodní podmínky jako celek, či na jednotli-
1) K těmto problémům viz např. Xxxxx, X.: Ke smlouvě o běžném (sporožirovém) účtu. Ekonom č. 7/1996.
PRÁVO
ČLÁNKY
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČLÁNKY
ČÍSLO PRVNÍ ROČNÍK II. 2009
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČÍSLO ČTVRTÉ ROČNÍK II. 2009
mravy, ctít zásadu poctivého ob- chodního styku, a pokud smluvními stranami nejsou podnikatelé, mo- hou se tito dovolávat i ochrany pod- le ustanovení § 262 odst. 4 obchod- ního zákoníku.2)
Konkrétní obchodní podmínky, na které smlouva podle ustanovení
§ 273 obchodního zákoníku od- kazuje, je přitom třeba lišit od obecných podmínek o převodech peněžních prostředků, o kterých je povinna banka, pobočka zahra- niční banky a jiná osoba provádějí-
2) Naše úprava je v tomto směru harmoni- zovaná s právem ES/EU. V souladu s evropskými předpisy na ochranu spo- třebitele jsou zejména ustanovení právní úpravy o platebním styku, o vydávání a oznámení podmínek o platbách a o vydání podmínek o platebních pro- středcích. Země usilující o vstup do EU však v tomto směru získávají zkušenost, a to i od ČR a SR. K harmonizaci v těchto zemích viz mj. Sidak, M.V., Xxxxxxxxx, E.: Harmozacia bankivskoho zakonodarstva Ukrajiny do standardiv ES. Naučno – prak- tyčnyj zbirnyk Milicia Ukrajiny, Seria "Aktuáľni problemy jurydyčnych nauk u doslidžennach včenych" vypusk 43. č. 07(97), 2005, s. 13 – 17; Xxxxx, M. V., Xxxxxxxxx, E.: Zasady adaptacii bankivskoho zakonodarstva Ukrajiny do standartiv ES. Naukovyj visnik Užgorodskovo naciona- ľnovo Universytetu, seria Pravo, vypusk 3. Užhorod 2004, s. 108-111; Xxxxxx, J. M., Xxxxx, M. V., Xxxxxxxxx, E., Sidak, S. V.: Bankivke pravo Ukrajiny. Lira Užhorod 2007, 422 s.; Xxxxxx, J. M., Xxxxxx, V. I., Xxxxx, M. V., Xxxxxxxxx, X. a kol.: Pravovi zasady dijaľnosti Nacionaľnoho banku Ukrajiny. Lira Užhorod, 2008, 275 s.
cí nebo zprostředkovávající pře- vody peněžních prostředků jako podnikání na území ČR (tzv. převá- dějící instituce) stanoveným způso- xxx informovat podle zákona č. 124/2002 Sb., o převodech peněž- ních prostředků, elektronických platebních prostředcích a pla- tebních systémech (zákon o plateb- ním styku), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pla- tebním styku“), i když některá ustanovení obou podmínek se mo- hou shodovat.
Obchodní podmínky ve smyslu ustanovení § 273 obchodního záko- níku budou totiž zřejmě pojednávat o širším okruhu otázek než obecné obchodní podmínky podle zákona o platebním styku. Je však možné, že některé „převádějící instituce“ obchodní podmínky o převodu pe- něžních prostředků zpracují v šir- ším rozsahu, než jim stanoví zákon o platebním styku, a budou je pou- žívat i podle ustanovení § 273 ob- chodního zákoníku.
Podle zákona o platebním styku (viz ustanovení § 7 tohoto zákona) jsou převádějící instituci stanoveny informační povinnosti. Převádějící instituce má informovat veřejnost jasně a srozumitelně písemnou formou ve svých provozních pro- storách, a je-li to vhodné též elek- tronickými prostředky, předem o obecných podmínkách provádění převodů.
Informace musí vždy obsahovat:
• lhůtu nezbytnou k připsání část- ky převodu ve prospěch účtu pře- vádějící instituce příjemce nebo způsob stanovení této lhůty; po- čátek běhu této lhůty musí být přesně stanoven,
• lhůtu nezbytnou k tomu, aby část- ka převodu připsaná ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce byla připsána ve prospěch účtu příjemce, nebo aby byla částka převodu příjemci k dispozici,
• výši nebo způsob stanovení výše ceny, kterou bude klient hradit za provedení převodu,
• den, kdy bude částka převodu odepsána z účtu klienta, je-li pří- kazcem, a den, kdy bude částka převodu připsána ve prospěch účtu klienta nebo kdy mu bude k dispozici, je-li příjemcem,
• postupy pro vyřizování stížností a řízení k nápravě včetně informa- ce o postupech pro řešení sporů (§ 12 zákona o platebním styku),
• údaj o směnných kurzech použí- vaných při přepočtu.
Zákon o platebním styku součas- ně upravuje i otázky obchodních podmínek při vydávání a užívání elektronických platebních prostřed- ků. Pro ochranu držitelů Česká ná- rodní banka vydává pro tento pří- pad vzorové obchodní podmínky, které obsahují úpravu vzájemných práv a povinností vydavatelů a drži-
telů při vydávání a užívání elektro- nických platebních prostředků. Vzo- rové obchodní podmínky a jejich změny zveřejňuje ve Věstníku České národní banky.
Vydavatel přitom informuje zá- jemce o vydání elektronického pla- tebního prostředku o svých obchod- ních podmínkách pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků, a to v dostatečném předstihu před vydáním elektronic- kého platebního prostředku.
Vydavatel je povinen v úvodních ustanoveních svých obchodních podmínek pro vydávání a užívání elektronických platebních prostřed- ků výslovně informovat, zda tyto podmínky odpovídají vzorovým obchodním podmínkám České ná- rodní banky a jaký je obsah případ- ných odchylek.
II. Smlouva o otevření akreditivu
II.I. Základní ustanovení
Příslušná právní úprava tohoto obchodu (viz § 261 odst. 3 ObchZ) je poměrně stručná (§ 682 až § 691 ObchZ).3)
3) Navazujeme a vycházíme z Xxxxx, K.: Smluvní typy (druhé hlavy třetí části) ob- chodního zákoníku. MU Brno, 2. vydání, 3. dotisk, 1999, s. 297-303 a Marek, K.: Obchodněprávní smlouvy. 5. vydání, MU Brno 2004, 320 s.
PRÁVO
ČLÁNKY
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČLÁNKY
ČÍSLO PRVNÍ ROČNÍK II. 2009
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČÍSLO ČTVRTÉ ROČNÍK II. 2009
Akreditiv (německy Kreditbrief, anglicky letter of credit) se vyvinul z kupecké poukázky. Slouží jako ná- stroj placení i úvěrování. Jeho starší označení je „úvěrní list“ (francouz- sky accréditer = dát úvěr).
V podstatě jde o zvláštní poukáz- ku vystavenou na jednu nebo i ně- kolik bank s příkazem vyplatit do- ručiteli, popř. jiné osobě, na niž je akreditiv vystaven, peněžitý obnos až do výše sumy v akreditivu uve- dené nebo poskytnout jiné plnění za stanovených podmínek.4)
Podstatnou částí smlouvy o akre- ditivu bude určení plnění, které se banka zavazuje poskytnout opráv- něnému. Většinou půjde o plnění určité peněžité částky. Plnění však může mít také povahu jinou, zejmé- na akceptace směnky, odkoupení směnky nebo obstarání akceptace směnky.5)
Z toho důvodu, že akreditiv po- skytuje příkazci i oprávněnému vyš- ší stupeň jistoty, bývá tradičně a běžně používán v mezinárodním obchodu. Postupně se jeho používá- ní rozšiřuje i v tuzemsku, a to jako platebního instrumentu, který může
4) Blíže viz Xxxxx, K. a kol.: Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. Cenné papíry.
X. X. Xxxx. Praha, 2. vydání, 1999, s. 351 a násl.
efektivně snížit rizika platební ne- schopnosti některého z obchodních partnerů.
Podle základního ustanovení tohoto tzv. typového (absolutního) obchodu o otevření akreditivu se smlouvou zavazuje banka příkaz- ci, že na základě jeho žádosti po- skytne určité osobě (oprávněné- mu) na účet příkazce určité plnění, jestliže oprávněný splní do určité doby stanovené podmínky, a příkazce se zavazuje zaplatit bance úplatu.
Smlouva musí být uzavřena píse- mně. Písemná forma, není-li sjedná- na, neplatí však zřejmě pro případ- né změny (dodatky) smlouvy a její zrušení (viz ustanovení § 272 odst. 2 ObchZ); to si však patrně vyžaduje de lege ferenda změnu.
Podstatnými částmi smlouvy – kromě přesného určení banky a příkazce – jsou:
• závazek banky příkazci, že na zá- kladě jeho žádosti poskytne urči- té osobě (oprávněnému) na účet příkazce určité plnění (jestliže oprávněný splní do určité doby stanovené podmínky),
• závazek příkazce zaplatit bance úplatu.
V dnešní situaci, kdy u nás stále existuje platební neschopnost někte-
U prodávajících (zhotovitelů) bude obava volit převodní způsob placení formou příkazu k úhradě vystaveného kupujícím (objedna- telem), budou se obávat pozdní úhrady, popřípadě zda v mezidobí nedojde k zániku povinného sub- jektu.
Pro kupující bude pak riziková volba placení záloh, mj. pro neplně- ní či možný zánik prodávajících.
Použití akreditivu poskytuje obě- ma stranám vyšší stupeň jistoty. Proto také byl a je akreditiv běžně používán v zahraničním obchodu. Přitom úplata bance nemusí být re- lativně vysoká, a to ve vztahu k to- mu, jakým ztrátám může zabránit.
Banka v souladu se smlouvou sdělí písemně oprávněnému, že v jeho prospěch otvírá akreditiv, a oznámí mu jeho obsah. V akre- ditivní listině musí být určeno plnění, ke kterému se banka zava- zuje, doba platnosti akreditivu a akreditivní podmínky, jež má oprávněný v této době splnit k tomu, aby se mohl domáhat plně- ní vůči bance. Písemné sdělení ban- ka učiní bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy, ledaže ze smlouvy vyplývá, že tak má učinit teprve v době, kdy jí k tomu dá pří- kazce pokyn.
Oznámením vzniká závazek ban-
Akreditivní listina bude zejména obsahovat povinnost banky zaplatit určitou částku nebo jiné plnění zvláště s využitím směnek.6)
V akreditivní listině musí být určeno:
• plnění, ke kterému se banka zava- zuje (např. placení určité sumy, akceptace směnky),
• doba platnosti akreditivu,
• akreditivní podmínky, jež má oprávněný v době platnosti akre- ditivu splnit tak, aby se mohl do- máhat plnění vůči bance.
Písemné sdělení učiní banka vůči oprávněnému buď bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy, ane- bo, bylo-li to ve smlouvě ujednáno, na příkazcův pokyn.
Není-li úplata za otevření akredi- tivu smluvena, je příkazce povinen zaplatit bance úplatu obvyklou v době uzavření smlouvy. Úplata bude obvykle sjednávána odkazem na sazebník banky. Pokud by tomu tak nebylo, nebude se platit podle sazebníku, ale platit se bude úplata obecně obvyklá.
Závazek banky z akreditivu je pod- le ustanovení obchodního zákoníku nezávislý na právním vztahu mezi příkazcem a oprávněným. To lze ostatně již vyvodit i ze základního
5) K tomu viz Xxxxxxxxx, I., Xxxxx, S.,
rých subjektů, je důležité, jak vyřešit
ky vůči oprávněnému. Závazek pří-
Xxxxx, M.: Obchodní zákoník. Komentář. X.
X. Xxxx, Praha, 10. vydání, 2005, s. 1359 a násl.
otázku placení (například v kupní smlouvě, smlouvě o dílo atd.).
kazce vůči bance vzniká otevřením akreditivu.
6) K otázkám směnek viz např. Chalupa, R.: Zákon směnečný a šekový – komentář. Linde Praha, 1996, 684 s.
PRÁVO
ČLÁNKY
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČLÁNKY
ČÍSLO PRVNÍ ROČNÍK II. 2009
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČÍSLO ČTVRTÉ ROČNÍK II. 2009
ustanovení. Musíme totiž rozlišovat vztah banky a příkazce a závazek banky vůči oprávněnému. Vztah příkazce k oprávněnému bude však často zřejmý ze stanovených podmí- nek pro oprávněného.
Jakákoliv odvolávka akreditivu na číslo smlouvy, faktury, objednáv- ky atd. je tedy (není-li to mezi sta- novenými podmínkami akreditivu) z hlediska akreditivu irelevantní a má pouze informativní charakter. Banky zkoumají pouze splnění akre- ditivních podmínek a neřídí se např. kupní smlouvou mezi příkazcem a oprávněným.
II.II. Druhy akreditivů
a) akreditiv odvolatelný a neodvolatelný
Nestanoví-li akreditivní listina, že akreditiv je odvolatelný, může banka akreditiv změnit nebo zrušit pouze se souhlasem oprávněného a příkazce.
Stanoví-li akreditivní listina, že akreditiv je odvolatelný, může jej banka – podle instrukce příkazce – ve vztahu k oprávněnému změnit nebo zrušit do doby, než oprávněný splní podmínky stanovené v akre- ditivní listině. Změnit nebo zrušit akreditiv lze pouze písemně.
Z hlediska odvolatelnosti lze tedy
ti akreditivu, pokud není stanoveno jinak. Je-li akreditiv neodvolatelný, nemůže jej banka jednostranně mě- nit nebo rušit.
Akreditiv je ze zákona neodvola- telný, což však neznamená, že by vůbec nemohl být odvolán, tj. změ- něn nebo zrušen. Neodvolatelnost akreditivu znamená jen, že jej banka nemůže změnit nebo zrušit bez sou- hlasu oprávněného a příkazce, a jde- li o akreditiv potvrzený i další ban- kou, tak i bez souhlasu potvrzující banky. Na to je správně v literatuře upozorňováno.7)
Má-li být akreditiv odvolatelný, musí to akreditivní listina výslovně uvést. Je-li tomu tak, může banka akreditiv změnit nebo zrušit za pod- mínek, že tak učiní písemně a dřív, než oprávněný podmínky určené v akreditivní listině splní.
Odvolatelný akreditiv není v sou- časnosti častý. Odvolatelný akredi- tiv znamená nižší jistotu subjektů. Z hlediska zájmů oprávněného lze doporučit trvat na neodvolatelnosti akreditivu, pokud by bylo navrho- váno použití akreditivu odvolatel- ného.
Jestliže neodvolatelný akreditiv je z podnětu banky, jež je jím vázána, potvrzen další bankou, vzniká op- rávněnému nárok na plnění vůči té-
to bance od doby, kdy oprávněnému potvrzení akreditivu oznámí. Ban- ka, která požádala o potvrzení akreditivu, a banka, která akreditiv potvrdila, jsou zavázány vůči oprá- vněnému společně a nerozdílně.
Pokud došlo k potvrzení akrediti- vu jinou bankou, bude typické plně- ní bankou, která akreditiv potvrdila. Oprávněný však může žádat plnění na kterékoliv z nich. Ke změně nebo zrušení akreditivu potvrzeného dal- ší bankou se vyžaduje i souhlas po- tvrzující banky.
Jestliže banka, která akreditiv po- tvrdila, poskytla plnění oprávněné- mu v souladu s obsahem akreditivu, má nárok na toto plnění vůči bance, která o potvrzení akreditivu požá- dala. Kromě potvrzení akreditivu ji- nou bankou známe i tzv. oznámení akreditivu.
Banka, která pouze oznamuje oprávněnému, že jiná banka pro ně- ho otevřela akreditiv, odpovídá za škodu způsobenou za nesprávnost tohoto oznámení, nevzniká jí však závazek z akreditivu.
Za nesprávnost oznámení lze zejména považovat neověření pra- vosti akreditivu obdrženého od vy- stavující banky8) nebo nepřesné oznámení (zkomolení) podmínek akreditivu.
b) akreditiv dokumentární
Speciálním druhem akreditivu, upraveným v obchodním zákoníku, je akreditiv dokumentární.
Při dokumentárním akreditivu je banka povinna poskytnout opráv- něnému plnění, jestliže bance jsou řádně předloženy během platnosti akreditivu dokumenty určené v akre- ditivní listině. Tento druh akreditivu je velmi rozšířen.
Dokumentem mohou být napří- klad listiny svědčící o odeslání zbo- ží, zápisy o převzetí smontovaných strojů a zařízení, listiny svědčící o úspěšném provedení garančních zkoušek, listiny osvědčující vlastnic- tví ke zboží apod.
V praxi se dokumenty dělí ze- jména na:9)
• dispoziční a dopravní dokumenty
– sem patří zejména námoř- ní/zámořský konosament (Marine Ocean Bill of Lading), FIATA kono- sament, multimodální konosa- ment, říční náložní list, skladní list (warrant) a vydací list (delivery order). Z hlediska zájmů oprávně- ného je přitom bezpečnější vyža- dovat, aby dispoziční dopravní dokument byl vystaven na řad vy- stavující banky. Dispoziční a do- pravní dokumenty lze převádět.
akreditivy třídit na odvolatelné
a neodvolatelné. Obchodní zákoník vychází z koncepce neodvolatelnos-
7) Xxxxxxxxxx, X. a kol.: Obchodní právo. II. díl. 2. přepracované vydání, CODEX Praha, 1998, s. 333.
8) Čl. 7 Jednotných zvyklostí a pravidel pro dokumentární akreditivy, revize 1993, publikace MOK č. 500.
9) Blíže viz Xxxxxxxx, K.: Dokumenty použí- vané při platbách akreditivem. Obchodník č. 6/1995, s. 22 a násl.
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČLÁNKY
ČÍSLO PRVNÍ ROČNÍK II. 2009
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČÍSLO ČTVRTÉ ROČNÍK II. 2009
ČLÁNKY
• legitimační dokumenty – ty se převádět nedají. Zboží je obvykle vydáno příjemci po ověření jeho totožnosti. Řadíme zde CMR – sil- niční nákladní list, CIM – druhopis železničního nákladního listu, AWB – letecký nákladní list, po- tvrzení speditéra – Forwarders Certificate of Receipt atd.
• podpůrné dokumenty – mezi nej- významnější řadíme pojišťovací do- kumenty, osvědčení o původu (vět- šinou je požadováno – pokud jde o tuzemsko, aby bylo vystaveno Hospodářskou komorou ČR), balící listy, vážní listy, inspekční certifiká- ty vystavené inspekčními agentura- mi (např. SGS), veterinární osvědče- ní, fytopatologické osvědčení pro rostliny. Jedním z nejdůležitějších dokladů bývá obvykle faktura.
Banka je povinna přezkoumat s odbornou péčí vzájemnou souvis- lost předložených dokumentů a zda jejich obsah zjevně odpovídá pod- mínkám stanoveným v akreditivní listině. Banka přitom zkoumá pouze vzájemnou souvislost předložených dokumentů a jejich soulad s akre- ditivními podmínkami, ale není po- vinna zkoumat jejich faktickou správ- nost, ani např. faktický stav zboží.10)
Banka odpovídá za škodu způso- benou příkazci ztrátou, zničením nebo poškozením dokumentů pře- vzatých od oprávněného, ledaže tu- to škodu nemohla odvrátit ani při vynaložení odborné péče.
c) akreditiv revolvingový
Ustanovení obchodního zákoní- ku o dokumentárním akreditivu platí přiměřeně i na jiné akreditivy, podle nichž se lze domáhat plnění při splnění jiných podmínek, než je předložení dokumentů.
V praxi jsou známy různé druhy akreditivů. Např. při opakujících se dodávkách (např. vždy měsíčně
100 ks příslušného zboží) se po- užívá, aby se nemusely smlouvy o akreditivu sjednávat opakovaně, tzv. akreditivu revolvingového.
Pro případ, že by se část dodávky v určitém období nepodařilo splnit, ale mohlo by se to zdařit v období následujícím, a i v tom případě se chce umožnit čerpání peněžních prostředků (v prvním měsíci by se např. plnilo 90 ks a ve druhém
110 ks), lze sjednat tzv. akreditiv revolvingový kumulativní. Kumu- lativní revolvingový akreditiv umožňuje nedočerpanou částku z jednoho období převést a provádět čerpání podle akreditivu i v období následujícím.
by si měla být vědoma. Vystavující banka se „dostává do závazku“ ne- jen za jednu dodávku, ale za celý souhrn dodávek, který by se „pod akreditivem“ mohl uskutečnit. Proto by mělo jít zejména o případy velmi bonitního klienta – příkazce, kterého banka úvěruje, nebo by mě- lo být vystavení akreditivu jištěno ji- ným způsobem.
d) akreditiv převoditelný
Dalším typem akreditivu je pře- voditelný akreditiv. V podstatě jde o to, že kupující (příkazce) vystaví akreditiv ve prospěch prodávajícího (prvního oprávněného), a ten jej převede na své další obchodní part- nery (druhé oprávněné). První oprávněný může být zprostředko- vatel, který zná kupujícího (příkaz- ce) a výrobce (druhého oprávněné- ho); kupující a výrobce se však neznají.
Další vhodnou situací pro použití převoditelného akreditivu je ta, když první oprávněný je hlavní dodavatel a druzí oprávnění jsou jeho subdodavatelé. Podle platných Jednotných pravidel a zvyklostí pro dokumentární akreditivy musí být akreditiv označen jako převoditelný (transferable). Jedná se o poměrně složité operace.11)
Jak již bylo řečeno, rozšiřuje se tento platební instrument i v tuzem- ském platebním styku. Typickými dokumenty bývají faktura, doprav- ní doklad (nejčastěji silniční náklad- ní list CMR), potvrzení o převzetí zboží potvrzené příkazcem, proto- kol o přejímce zboží, dodací list atd.
e) akreditiv realitní
Dále může být využíván tzv. rea- litní akreditiv. Smlouvy o otevření akreditivu se používá zejména pro převod pozemků, budov, bytů a nebytových prostor.
Dokumentem vyžadovaným „pod realitním akreditivem“ je kupní smlouva s vyznačením rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu nebo výpis z katastru ne- movitostí.12) Dalším dokumentem, který lze doporučit, je protokol o vyklizení příslušné nemovitosti podepsaný kupujícím (příkazcem) nebo i potvrzení správce daně o zaplacení daně z převodu nemovi- tosti.
Důvodem aplikace tohoto plateb- ního instrumentu je jistota kupující- ho, který zaplatí dokumentárním akreditivem až po předložení stano- vených dokumentů, které osvědčují vklad do katastru nemovitostí.
10 K tomu viz též Xxxxx, Z. a kol.: Úplné zně-
Vystavení revolvingového akre-
12) Při grafickém vyjádření akreditivů vychá-
ní zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník s výkladem. Ekonomický a právní poradce podnikatele, č. 12-13/1996, s. 215.
ditivu je pro vystavující banku spo- jeno se zvýšeným rizikem, kterého
11) Xxxxxxxx, I.: Dokumentární akreditiv – po- xxxxxx při Vašem podnikání. Akcionář č. 20/1993, s. 8.
zíme z Krč, X., Xxxxx, K.: Xxxxxxx o otevření akreditivu. Právní rádce č. 6/2002 s. 11-13.
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČLÁNKY
ČÍSLO PRVNÍ ROČNÍK II. 2009
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČÍSLO ČTVRTÉ ROČNÍK II. 2009
ČLÁNKY
Předpokladem bezproblémového průběhu transakce je přesné určení předmětu převodu. Akreditiv lze pochopitelně použít také na převod bytů.
f) akreditiv s červenou doložkou
Tzv. akreditiv s červenou dolož- kou je akreditivem, který obsahuje speciální klauzuli, jež umožní oprávněnému čerpat část doku- mentárního akreditivu od avizující banky před předložením doprav- ních dokumentů. Tato klauzule byla původně psána červeným in- koustem z důvodu barevného zvý- raznění.
Tento typ akreditivu je vhodný pro prostředníky nebo výrobce, kte- ří potřebují „předfinancovat“ před dodáním zboží nebo výrobou. Tento akreditiv např. mohou použít expor- téři, kteří potřebují „předfinancová- ní“, aby mohli zaplatit zboží před vývozem.
g) další typy akreditivi
V určitých oblastech světa se pou- žívá tzv. pověřovací list. Oprávněný obdrží originál akreditivu – pověřo- vací list, který je adresován přímo na něj. Pokud předloží pověřovací list spolu s požadovanými doku- menty, je mu částka podle doku- mentů proplacena. Aby však mohl být použit u jakékoliv banky, musí být tzv. volně obchodovatelný. Při předložení pověřovacího listu je
částka pracovníky banky na zadní části odepsána. Odepsání se provádí proto, aby oprávněný nepředložil pověřovací list u jiné banky, která by mu mohla v dobré víře proplatit částku dokumentů podruhé.
Další možné transakce probíhají s použitím „Back to back akreditivu“, který zahrnuje dva akreditivy.
První akreditiv (Selling Credit) je vystaven ve prospěch oprávněného (prostředníka), který není výrobcem a nebyl schopen se dohodnout s kupujícím na převoditelném akre- ditivu. Oprávněný může požádat svou banku o vystavení akreditivu (Buying Credit) ve prospěch výrobce, podmínky Back to back akreditivu jsou založeny na podmínkách pů- vodního akreditivu.
Vystavení původního akreditivu (Selling Credit) slouží jako ručení za vystavení druhého akreditivu (Buying Credit). Banka, která vysta- vila Buying Credit, je odpovědná za proplacení výrobci bez ohledu na to, zda obdrží úhradu z původního akreditivu.
Používaný je i „Counter akreditiv“, který je podobný Back to back akredi- tivu. Na rozdíl od něho není vysta- vení druhého akreditivu (Buying Credit) jištěno původním akrediti- vem, ale jiným způsobem.
Občas se používá i tzv. krytého akreditivu. Vystavující banka je ob- vykle z rizikového teritoria nebo k ní nemá oprávněný důvěru.
Vystavující banka zašle avizující, případně potvrzující bance akredi- tiv a současně jí poukazuje částku akreditivu, která je touto bankou uložena na blokačním účtě (může být úročena po dobu platnosti akre- ditivu). Pokud oprávněný předloží doklady, které jsou v souladu s podmínkami akreditivu, je mu částka vyplacena.
Rozšířený je též Standby akreditiv, který vznikl v USA, kde legislativa většiny států USA neumožňuje vy- stavit bankovní záruku. Jde tedy fakticky o dokument odpovídající bankovní záruce. Standby akreditiv není na rozdíl od klasického akredi- tivu platebním instrumentem, ale instrumentem zajišťovacím. Opráv- něný přepokládá, že bude zapla- ceno jinak než prostřednictvím Standby akreditivu. Standby akredi- tiv se použije pouze v případě, že by tomu tak nebylo.
Typickým dokumentem vyžado- vaným „pod Standby akreditivem“ je prohlášení oprávněného, že urči- tá faktura nebyla příkazcem propla- cena. Jako dodatečné dokumenty by přicházely v úvahu dokumenty dopravní, balící listy atd., tj. doku- menty, které osvědčují realizaci do- dávky.
Dalším uváděným druhem akre- ditivu je permanentní akreditiv. Zahrnuje několik závazků banky, jež se mají plnit za stejných akreditiv- ních podmínek v různé době.
II.III. Poznámky k akreditivům
V souvislosti s akreditivy se v široké míře uplatňují obchodní zvyklosti. Lze také odkazovat na
„Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy“, které vy- dala Mezinárodní obchodní komora (MOK) se sídlem v Paříži. Tyto pod- mínky byly již vícekrát revidovány. Pokud by ve smlouvě nebylo stano- veno jinak, použilo by se jejich po- slední znění.
Z hlediska právní jistoty lze do- poručit, aby na ně akreditiv výslov- ně odkazoval. Lze to provést např. takto: „Tento akreditiv podléhá Jednotným zvyklostem a pravidlům pro dokumentární akreditivy vyda- ným Mezinárodní obchodní komo- rou v Paříži, publikace MOK č. 600.“ Odkaz je vhodný i z toho důvodu, že smlouva o otevření akreditivu v obchodním zákoníku má obecnou podobu a některé otázky vůbec ne- řeší (např. lhůty pro přezkoumání dokumentů bankami).
Nabízí se však i odkaz na Jed- notná pravidla pro mezibankovní hojení (Bank to Bank Reimbursements) v rámci dokumentárních akreditivů, publikovaná Mezinárodní obchodní komorou pod č. 525. Lze uvažovat, že v budoucnu se budou stále více využívat i „Mezinárodní pravidla pro Standby akreditivy“ (Internatio- nal Standby Practices – ISP98), publi- kovaná MOK pod č. 590, která lépe
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČLÁNKY
ČÍSLO PRVNÍ ROČNÍK II. 2009
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČÍSLO ČTVRTÉ ROČNÍK II. 2009
ČLÁNKY
vystihují povahu Standby akrediti- vu než Jednotné zvyklosti a pra- vidla pro dokumentární akreditivy.
III. Smlouva o inkasu
Základní ustanovení vymezuje, že smlouvou o inkasu se zavazuje banka obstarat pro příkazce přijetí plnění určité peněžní pohledávky od určitého dlužníka nebo obstarat jiný inkasní úkon. Jiným inkasním úkonem může být zejména akcepta- ce směnky.
Podstatné části smlouvy – kromě přesného určení smluvních stran, což platí ostatně pro všechny smlouvy – tvoří:
• závazek banky obstarat pro pří- kazce přijetí plnění určité peněžní pohledávky nebo obstarat jiný in- kasní úkon,
• uvedení určitého dlužníka.
Banka požádá dlužníka o zapla- cení peněžní částky nebo provedení úkonu vyžadovaného podle smlou- vy uzavřené s příkazcem. Odmítne- li dlužník požadovanou částku za- platit nebo uskutečnit požadovaný právní úkon, anebo jestliže tak neu- činí bez zbytečného odkladu, podá o tom banka ihned zprávu příkazci. Při obstarání inkasa je banka po- vinna postupovat s odbornou péčí podle pokynu příkazce, avšak neodpo-
vídá za to, že se inkaso neuskuteční.
Banka inkaso provádí, neodpovídá však za výsledek, jde tedy o „smlouvu o úsilí“. Riziko nesplnění závazku dlužníkem nese příkazce. Xxxxx však musí postupovat podle pokynů pří- kazce s odbornou péčí, odpovídá za profesionalitu svého výkonu.
Přijatou peněžní částku nebo cen- né papíry, jež byly předmětem in- kasního úkonu, je banka povinna předat bez zbytečného odkladu pří- kazci. Banka odpovídá za škodu způsobenou ztrátou, zničením nebo poškozením těchto dokumentů, le- daže jim nemohla zabránit při vyna- ložení odborné péče. Má-li podle smlouvy banka obstarat inkaso pro- střednictvím jiné banky určené pří- kazcem, uskutečňuje se inkaso touto bankou na účet a nebezpečí příkazce. Není-li úplata za obstarání inkasa určena ve smlouvě, je příkazce povi- nen zaplatit bance úplatu obvyklou v době uzavření smlouvy. Běžné in- kaso (nikoli dokumentární) bývá
xxxxxxxxxx jako inkaso hladké.
III.I. Bankovní dokumentární inkaso
Tak jako je u smlouvy o otevření akreditivu věnováno speciální ustano- vení dokumentárnímu akreditivu, je u této smlouvy zvláštní ustanovení o bankovním dokumentárním inkasu. Smlouvou o bankovním doku- mentárním inkasu se zavazuje banka
vydat třetí osobě dokumenty oprav- ňující nakládat se zbožím nebo jiné doklady, bude-li při jejich vydání zaplacena určitá peněžní částka ne- bo proveden jiný inkasní úkon. Dokumenty uvedené ve smlouvě je banka povinna převzít a opatrovat s odbornou péčí.
Použití dokumentárního inkasa může být, a také zpravidla bude, dohodnuto při některém frekvento- vaném druhu obchodu, zejména při kupní smlouvě. Proti zaplacení bu- dou předány doklady ke zboží.
Tato ustanovení souvisí též se zá- konnou úpravou smlouvy zasílatel- ské. Stanoví-li totiž zasílatelská smlouva, že před vydáním zásilky nebo dokladů umožňujících naklá- dat se zásilkou, zasílatel vybere ur- čitou peněžní částku od příjemce ne- bo uskuteční jiný inkasní úkon, platí přiměřeně ustanovení o bankovním dokumentárním inkasu.
Obdobná úprava je i u smlouvy o přepravě věci. Zde platí přiměřeně ustanovení o bankovním dokumen- tárním inkasu, stanoví-li smlouva, že před vydáním zásilky vybere doprav- ce od příjemce určitou peněžní částku nebo uskuteční jiný inkasní úkon.
Tak, jako byly vydány Meziná- rodní obchodní komorou Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumen- tární akreditivy, byla Mezinárodní obchodní komorou pro tuto proble- matiku vydána Jednotná pravidla pro inkasa.
IV. Smlouva o bankovním uložení věci
I při uzavírání této smlouvy mu- síme respektovat základní ustano- vení: Smlouvou o bankovním ulože- ní věci se zavazuje banka převzít určité věci mimo cenných papírů (předmět uložení), aby je uložila a spravovala, a uložitel se zavazuje zaplatit za to úplatu. Forma smlou- vy není předepsána, zejména však vzhledem k nutnosti určit přesně předmět uložení bude používána písemná forma.
Rovněž ve smlouvě o bankovním uložení věci musí být přesně určeny smluvní strany (banka a uložitel); dále tvoří podstatné části smlouvy: závazek banky převzít určité věci, závazek uložitele k zaplacení úplaty.
Banka je povinna předmět ulože- ní převzít a s vynaložením odborné péče jej chránit před ztrátou, zniče- ním, poškozením nebo znehodnoce- ním.
Není-li výše úplaty sjednána, je banka oprávněna požadovat úplatu obvyklou v době uzavření smlouvy. I zde často půjde o úplatu sjednanou podle sazebníku banky. Pokud by snad úplata sjednána nebyla a šlo by o smlouvu uzavřenou na poměrně dlouhou dobu určitou, hrozí, že se zde (obdobná situace je i u jiných smluv, například i u kupní smlouvy, tam kde vzniká v souladu se zá- konem bez dohody o ceně), event.
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČLÁNKY
ČÍSLO PRVNÍ ROČNÍK II. 2009
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČÍSLO ČTVRTÉ ROČNÍK II. 2009
ČLÁNKY
v neprospěch banky, projeví důsled- ky případného inflačního vývoje.
S přihlédnutím k povaze předmě- tu uložení je banka povinna s odbor- nou péčí učinit veškeré úkony, které jsou nutné k výkonu a zachování práv, jež uložiteli vyplývají z před- mětu uložení, a předat mu bez zby- tečného odkladu, co přijala z uplat- nění těchto práv.
Uložitel je povinen vystavit bance plnou moc, jež je potřebná k těmto právním úkonům, a uhradit výlohy, které bance vznikly při plnění její povinnosti.
Uložitel je oprávněn kdykoli po- žádat o vydání uloženého předmětu nebo jeho části a uložit jej zpět, jest- liže smlouva mezitím nezanikla. Po vydání předmětu uložení až do jeho vrácení nemá banka povinnost předmět chránit, ani činit úkony nutné k výkonu a zachování práv.
Banka odpovídá za škodu způso- benou uložiteli ztrátou, zničením nebo poškozením předmětu ulože- ní, ledaže je nemohla odvrátit při vynaložení odborné péče.
Obě strany mohou kdykoli s okamžitou účinností smlouvu vypovědět. Výpověď s okamžitou účinností je specifikem tohoto smluvního typu.
Smlouva rovněž zaniká, jestliže si uložitel vyzvedl všechny věci, jež jsou předmětem uložení, a neprojevil vůli, aby smlouva dále trvala. Způsob zá- niku smlouvy vyzvednutím věci
a neprojevením vůle může být v konkrétním případě problematický, vzhledem k ustanovení o možnosti uložit předmět zpět, jestliže smlouva mezitím nezanikla. Lze jen doporučit, aby byl určitý projev vůle učiněn.
Po zániku smlouvy je banka po- vinna vydat uložiteli předmět ulo- žení a uložitel je povinen jej bez zby- tečného odkladu převzít a vyrovnat dlužnou úplatu za dobu uložení. Banka má k zajištění svých práv z této smlouvy zástavní právo k předmětu uložení, dokud se u ní nachází (kogentní § 707 ObchZ).
Ustanovení obchodního zákoní- ku (§ 700 až § 707 ObchZ) byla no- velizována zákonem č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zá- kon o cenných papírech“) původně byla v obchodním zákoníku smlou- va o uložení cenných papírů, která se dnes nachází v zákonu o cenných papírech. Teprve tímto zákonem by- la v obchodním zákoníku stanovena smlouva o bankovním uložení věci. O potřebnosti této speciální úpravy je diskutováno.
V. Smlouvy o účtech
Připomeňme, že smlouvy o běžném účtu a smlouvy o vkladovém účtu se řídí obchodním zákoníkem ode dne jeho účinnosti, tj. od 1. 1. 1992, i když k jejich uzavření došlo před
tímto dnem. Podle dosavadních předpisů se přitom až do svého za- končení posuzují všechny lhůty, kte- ré začaly běžet před 1. 1. 1992 (viz ustanovení § 763 ObchZ).
Jednou ze smluvních stran je sta- novena banka. Pro bankovní záruku a pro další vyjmenované smlouvy bankovních služeb však platí, podle
§ 762 obchodního zákoníku, že mís- to banky může smlouvy uzavřít i jiná osoba, která je k tomu opráv- něná (tzn., že za podmínek stano- vených zákonem č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvi- sejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozděj- ších předpisů, může být smluvní stranou také spořitelní a úvěrové družstvo).
Smlouva o běžném účtu a smlou- va o vkladovém účtu se řídí bez ohledu na povahu účastníků třetí částí obchodního zákoníku nazva- nou „Obchodní závazkové vztahy“ (viz ustanovení § 261 odst. 3 ObchZ). Smlouva o běžném účtu je upravena v ustanovení § 708 až § 715a obchod- ního zákoníku a smlouva o vklado- vém účtu v ustanovení § 716 až
§ 719b obchodního zákoníku.
Právní úprava smluv o účtech by- la novelizována ve všech svých ustanoveních zákonem č. 125/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona
o platebním styku, ve znění pozděj- ších předpisů, s účinností k 1. 1. 2003; od této doby pak byla dále novelizo- vána jen vybraná ustanovení. V této souvislosti citujeme novelu prove- denou zákonem č. 554/2004 Sb. s účinností k 1. 1. 2005.
Vzhledem k tomu, že zákon č. 125/2002 Sb., kterým se mění ně- které zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů a který noveli- zoval všechna ustanovení smluv
o účtech, neřeší v přechodných usta- noveních vztah ke vztahům vznik- lým ze smluv před 1. 1. 2003, je tře- ba zřejmě vycházet z toho, že vztahy vzniklé před 1. 1. 2003 se budou ře- šit dřívější právní úpravou. Pokud pak k 1. 1. 2003 a později byly a bu- dou prováděny změny smluv, měly by respektovat znění kogentních ustanovení účinných k 1. 1. 2003.
Zákon č. 554/2004 Sb. přitom přechodná ustanovení obsahuje a v čl. VI pod bodem 3 uvádí, že podle dosavadních právních před- pisů se posuzují plné moci k naklá- dání s peněžními prostředky na účtu podle § 710 obchodního záko- níku, udělené přede dnem účinnosti tohoto zákona (plné moci zde tedy zanikají smrtí zmocnitele podle
§ 33b ObčZ), ledaže zmocnitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona písemným právním úkonem s úřed- ně uvěřeným podpisem prohlásí, že jím udělená plná moc nezaniká po
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČLÁNKY
ČÍSLO PRVNÍ ROČNÍK II. 2009
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČÍSLO ČTVRTÉ ROČNÍK II. 2009
ČLÁNKY
jeho smrti; je-li prohlášení majitele účtu učiněno před bankou, úřední ověření podpisu se nevyžaduje.
V.I. Smlouva o běžném účtu
Smlouvou o běžném účtu se za- vazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho vý- platy a platby. To stanoví „základní“ ustanovení § 708 obchodního záko- níku.
Pro běžný účet se používá i pojem kontokorent. Původ termínu konto- korent je italský – conto corrento (conto
– účet z latinského computare – počí- tat; corrente – běžící). Bankovní praxe však začasté rozumí běžným účtem jen kreditní účet, z něhož lze prová- dět platby jen do výše zůstatku.
Jako kontokorent se v bankov- nictví chápe kreditně – debetní účet, z něhož lze provádět i platby nekry- té kreditním zůstatkem na účtu až do sjednaného limitu, do dohodnu- té výše debetního zůstatku (z latin- ského debitum – dluh).
Podle ustanovení § 711 obchodní- ho zákoníku se na tyto případy „čer- pání debetu“ použijí ustanovení smlouvy o úvěru, nejsou-li práva a povinnosti pro tento případ sjed- nána ve smlouvě o běžném účtu.
Podstatnými částmi smlouvy – kromě přesného určení smluvních stran – jsou:
• závazek banky zřídit pro majitele účet,
• určitá měna (tedy uvedení, že jde o měnu českou, nebo uvedení ur- čité měny cizí),
• určení, od jaké doby je účet zřízen,
• závazek banky přijímat na zříze- ný účet vklady a platby,
• závazek banky uskutečňovat ze zřízeného účtu výplaty a platby.
K uzavření smlouvy se vyžaduje písemná forma podle ustanovení
§ 708 odst. 2 obchodního zákoníku. Vzhledem k současnému znění § 272 obchodního zákoníku doporučujeme raději dohodnout, že i změny smlou- vy budou prováděny písemně.
Podle instruktivního ustanovení
§ 709 odst. 1 obchodního zákoníku označí banka ve smlouvě majitele účtu uvedením obchodní firmy nebo názvu a sídla majitele a identi- fikačního čísla, pokud bylo přiděle- no, jde-li o osobu právnickou, nebo uvedením jména, příjmení, bydliště a rodného čísla nebo data narození majitele, popřípadě obchodní firmy, místa podnikání a identifikačního čísla, jde-li o osobu fyzickou.
Smlouva o běžném účtu může podle zákona obsahovat dále (může však pochopitelně řešit i jiné otázky):
• osoby oprávněné nakládat s pe- něžními prostředky na účtu a způsob nakládání s nimi,
• výši nebo způsob stanovení výše úrokové sazby,
• období splatnosti úroků, které banka platí ze zůstatku peněž- ních prostředků na účtu jeho ma- jiteli, popřípadě ujednání, že úro- ky nebudou placeny,
• lhůty, v nichž oznamuje banka majiteli účtu přijaté vklady a plat- by a provedené výplaty a platby a výši zůstatku peněžních pro- středků na účtu, a dále formu to- hoto oznámení,
• výši nebo způsob stanovení výše úplaty a způsob, jakým tuto úpla- tu majitel účtu bance zaplatí, po- případě ujednání, že úplata nebu- de bankou požadována. Výši úplaty lze sjednat i odkazem na ceník banky.
Smlouva o běžném účtu tedy (viz text zákona „smlouva může obsaho- vat“) nemusí být úplatná a nemusí být sjednáno zúročení, vyloučí-li se dispozitivní ustanovení o úplatě
§ 710 odst. 4 obchodního zákoníku a o úroku § 714 odst. 1 obchodního zákoníku.
U tohoto typu účtu musí mít ban- ka vložené prostředky kdykoli k dispozici k provedení platby; bý- vají úročeny nižší sazbou než vkla- dové účty. Běžné účty mohou být zejména podnikatelské a osobní.
Účet je zřízen pro majitele, dispo- ziční právo však může mít více osob. Podle kogentního ustanovení
§ 709 odst. 3 obchodního zákoníku je oprávněn majitel účtu uzavřít
nebo měnit smlouvu o běžném účtu, anebo ukončit vztah založený smlouvou o běžném účtu (dále jen
„nakládání s účtem“).
Jiná osoba než majitel účtu může nakládat s účtem jen na základě zvláštní plné moci udělené majite- lem účtu, na níž je jeho podpis úřed- ně uvěřen. Úřední ověření podpisu na plné moci se nevyžaduje, je-li pl- ná moc udělena před bankou.
Je-li zřízen účet pro více osob, má každá z nich postavení majitele účtu. Spolumajitelé nakládají s účtem společně, pokud se ve smlouvě o běžném účtu s bankou nedohod- nou, že s účtem nakládá jeden z nich. Nestanoví-li smlouva o běž- ném účtu nebo rozhodnutí soudu něco jiného, jsou podíly všech spo- lumajitelů na zůstatku peněžních prostředků na účtu stejné.
Banka je povinna – podle ustano- vení § 710 odst. 1 obchodního záko- níku – přijímat na účet v měně, na kterou zní, vklady nebo platby uskutečněné ve prospěch majitele účtu a z peněžních prostředků na účtu uskutečnit podle příkazu maji- tele účtu nebo osob oprávněných podle § 710 odst. 2 obchodního zá- koníku výplaty nebo platby majiteli účtu nebo jím určeným osobám.
Kogentní ustanovení § 710 odst. 2 obchodního zákoníku určuje, že s peněžními prostředky na účtu jsou oprávněny nakládat jen osoby uvede- né v podpisových vzorech předaných
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČLÁNKY
ČÍSLO PRVNÍ ROČNÍK II. 2009
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČÍSLO ČTVRTÉ ROČNÍK II. 2009
ČLÁNKY
majitelem účtu bance a jiné osoby pouze za podmínek stanovených ve smlouvě o běžném účtu. Podpisové vzory musí mít náležitosti plné mo- ci. Pokud by v konkrétním případu byly podpisové vzory součástí dané smlouvy, nebylo by zřejmě možné měnit jednostranně.
Pokud tedy nejsou splněny pod- mínky této zvláštní úpravy obchod- ního zákoníku, nemohou po našem soudu nakládat s účtem (§ 709 odst. 3 ObchZ) a nakládat s prostředky na účtu (§ 710 odst. 2 ObchZ) ani osoby, které obecně jménem osoby nebo za osobu jednají.
Banka je oprávněna nakládat s peněžními prostředky na účtu, sta- noví-li tak zákon nebo smlouva o běžném účtu. Banka je povinna provést platby řádně a včas, pokud majitel účtu splnil požadavky stano- vené zákonem a smlouvou o běž- ném účtu (viz kogentní § 710 odst. 3 ObchZ).
Nejsou-li výše úplaty ani způsob jejího stanovení sjednány ve smlou- vě o běžném účtu, je majitel účtu po- vinen platit úplatu obvyklou v době provedení služby. Jak je zřejmé, jde o placení úplaty, zatímco podle pů- vodního textu zákona byly hrazeny jen příslušné náklady. Toto dispozi- tivní novelizované řešení zvýhodni- lo banky na úkor majitelů účtů.
Nestanoví-li smlouva o běžném účtu něco jiného, je banka povinna oznámit majiteli účtu po skončení
kalendářního měsíce každý přijatý vklad a platbu a každou provede- nou výplatu a platbu v tomto kalen- dářním měsíci a po skončení kalen- dářního roku je povinna informovat majitele účtu o zůstatku peněžních prostředků na účtu, a to výpisem z účtu. Banka prokáže majiteli účtu na jeho žádost provedení plateb.
Banka je povinna odepsat peněž- ní prostředky z účtu v den určený osobou oprávněnou nakládat s pe- něžními prostředky na účtu, předá- li tato osoba proveditelný příkaz v době dohodnuté s bankou; není-li tento den určen, ve lhůtě stanovené smlouvou o běžném účtu, a není-li lhůta stanovena, pak nejpozději ná- sledující pracovní den po předání příkazu (§ 713 odst. 1 ObchZ).
Určení splatnosti příkazu musí být vždy posuzováno z hlediska pří- kazce a jeho banky. Jde o určení dne, kdy má být platba z účtu příkazce odepsána. Splatnost příkazu se tedy podle obchodního zákoníku nesho- duje se dnem splnění pohledávky příkazce vůči příjemci platby, proto- že obchodní zákoník spojil splnění závazku s okamžikem připsání pří- slušné částky na účet věřitele (§ 339 odst. 2 ObchZ).
Je proto nutné brát v úvahu, že odepsání určité platby z účtu pří- kazce a její připsání na účet příjemce jsou dvě různé operace, mezi nimiž je časové rozpětí. Příkaz bance k provedení platby je tedy nutno po-
dávat předem tak, aby částka byla včas připsána na účet příjemce.
Banka je povinna připsat peněžní prostředky ve prospěch účtu nejpo- zději ve lhůtách stanovených zvlášt- ním právním předpisem (kogentní
§ 713 odst. 2 ObchZ). Vzhledem k tomu, že se jedná o kogentní usta- novení (k ochraně majitele účtu), ne- ní zde případné jiné smluvní řešení možné. Zvláštním právním předpi- sem je přitom zákon o platebním styku, kde je lhůta stanovena.
Podle zákona o platebním styku je lhůta stanovena na bankovní pra- covní den následující po dni, kdy byla částka převodu připsána ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce a kdy tato obdržela pod- klady nutné k poskytnutí částky převodu příjemci. To platí, nebyla-li dohodnuta lhůta kratší.
Navazující ustanovení pak urču- je, že nestanoví-li lhůtu zvláštní právní předpis (nešlo by o převody podle zákona o platebním styku) ne- bo smlouva o běžném účtu, připíše banka peněžní prostředky ve pro- spěch účtu nejpozději následující pracovní den poté, kdy získala prá- vo s nimi nakládat (viz § 713 odst. 3 ObchZ).
Nestanoví-li smlouva o běžném účtu něco jiného, platí banka majite- li účtu ze zůstatku peněžních pro- středků na účtu úroky. Úroky z peněžních prostředků na účtu ná- ležejí majiteli účtu ode dne, k němuž
byly peněžní prostředky ve pro- spěch jeho účtu v souladu s § 713 odst. 2 a 3 obchodního zákoníku při- psány, do dne, který předchází dni, k němuž byly peněžní prostředky z účtu majitele odepsány nebo k němuž byly vyplaceny.
Úroková sazba se stanoví jako roční. Úroky jsou splatné, nestano- ví-li smlouva o běžném účtu jinak, koncem každého kalendářního mě- síce a banka je povinna připsat je k zůstatku peněžních prostředků na účtu nejpozději do pěti pracovních dnů po skončení kalendářního měsí- ce, za který se k zůstatku peněžních prostředků na účtu připisují.
Vzhledem k tomu, že za bankov- ní úkony, které s připsáním úroku a případným zasláním výpisu sou- visí, bude zpravidla majitel účtu hradit úplatu, je při jiných než vy- sokých částkách na účtu použití tohoto dispozitivního ustanovení pro majitele nevýhodné. Úplata je mnohdy vyšší než připsaný úrok.
Nejsou-li výše úrokové sazby ne- bo způsob jejího stanovení sjednány ve smlouvě o běžném účtu, činí úro- ková sazba polovinu diskontní saz- by stanovené Českou národní ban- kou ke dni, k němuž se úroky připisují k zůstatku peněžních pro- středků na účtu (viz kogentní § 714 odst. 4 ObchZ).
Dřívější znění obchodního zákoní- ku určovalo, že úroky jsou splatné, není-li ve smlouvě stanoveno něco
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČLÁNKY
ČÍSLO PRVNÍ ROČNÍK II. 2009
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČÍSLO ČTVRTÉ ROČNÍK II. 2009
ČLÁNKY
jiného, koncem každého kalendářní- ho čtvrtletí a připisují se ve pro- spěch běžného účtu. Nebyla-li výše úroku sjednána ve smlouvě, byla banka povinna platit úroky stanove- né zákonem nebo na základě záko- na, jinak úroky obvyklé pro účty ve- dené za podobných podmínek. Při porovnání dřívějšího a současného textu zákona se nová právní úprava nejeví pro majitele účtu jako výhod- nější ani stanovenou výší úroku. Diskontní sazba (a tím i její polovi- na) je totiž nižší.
Předposlední ustanovení právní úpravy obchodního zákoníku vě- nované tomuto smluvnímu typu, tj. § 715 odst. 1 až 3 obchodního zá- koníku, upravuje otázky výpovědi smlouvy.
Smlouva o běžném účtu může být majitelem účtu kdykoli písemně vy- povězena, i když byla uzavřena na dobu určitou. Dnem doručení výpo- vědi bance smlouva o běžném účtu zaniká. Banka může smlouvu o běž- ném účtu kdykoli písemně vypově- dět. Smlouva o běžném účtu zaniká s účinností ke konci kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, v němž byla výpověď doručena ma- jiteli účtu.
Ustanovení § 715 odst. 3 obchod- ního zákoníku přitom upravuje zvláštní vypovězení smlouvy ban- kou. Jestliže banka vypoví smlouvu o běžném účtu proto, že majitel účtu porušil podstatným způsobem po-
vinnosti ze smlouvy o běžném účtu, zaniká smlouva o běžném účtu dnem doručení výpovědi majiteli účtu. Výpověď musí být v tomto pří- padě podána jako doporučená zásil- ka na adresu uvedenou ve smlouvě o běžném účtu. Odmítne-li adresát výpověď převzít nebo výpověď ne- bylo možné doručit, účinky doruče- ní nastávají v den, v němž držitel poštovní licence vrátil výpověď bance. Zvolená zákonná konstrukce posiluje postavení banky fikcí doru- čení.
K úpravě provedené v § 715 odst. 3 obchodního zákoníku je možno říci, že protože jde o případy porušení povinnosti podstatným způsobem, mohl zákonodárce pro tyto situace raději vycházet z insti- tutu odstoupení od smlouvy (viz
§ 344 a násl. obchodního zákoníku). Tato úprava tedy podle našeho ná- zoru nebyla nutná.
Poslední ustanovení (§ 715 odst. 4 a 5ObchZ) pak upravují vypořádání pohledávek a závazků pro případ
„zániku smlouvy o běžném účtu“ (přesněji zániku smluvního vztahu) a postup při zrušení účtu. Zákon rozlišuje zánik smlouvy (smluvního vztahu) a zrušení účtu.
Zanikne-li smlouva o běžném účtu, banka bez zbytečného odkla- du vypořádá pohledávky a závazky týkající se účtu, zejména provede platby uskutečněné prostřednictvím platebních karet a šeků, pokud byly
použity do dne zániku smlouvy o běžném účtu, a dále je banka oprávněna si započítat své pohle- dávky, které má vůči majiteli účtu ze smlouvy o běžném účtu. Majitel účtu je povinen vrátit bance plateb- ní karty a tiskopisy šeků, které mu k účtu vydala.
Po vypořádání pohledávek a zá- vazků týkajících se účtu banka účet zruší. Zůstatek peněžních prostřed- ků zrušeného účtu banka vyplatí majiteli účtu, pokud nedal příkaz, aby jej banka převedla na jiný účet nebo vyplatila jím určeným osobám. Banka je oprávněna si započítat svou pohledávku na úplatu za pře- vod zůstatku peněžních prostředků zrušeného účtu na jiný účet, popří- padě svou pohledávku na úhradu nákladů spojených s úschovou zů- statku peněžních prostředků, jestli- že nemohl být vyplacen ani převe-
den na jiný účet.
Banka je podle zákona oprávně- na, jak pro případ zániku smluvního vztahu, tak pro případ zrušení účtu, započítat si jen pohledávky, které stanoví zákon. Vzhledem k dispo- zitivnosti právní úpravy se banky úspěšně snaží o smluvní rozšíření tohoto oprávnění. Po zrušení účtu je banka povinna majiteli písemně oznámit, ke kterému dni byl účet zrušen.
Novelou doplněné ustanovení
§ 715a obchodního zákoníku pro případ smrti majitele účtu stanoví,
že smlouva o běžném účtu smrtí majitele účtu nezaniká. Banka po- kračuje v přijímání peněžních pro- středků na účet a ve výplatách a platbách z účtu na základě příka- zů, které jí dal majitel účtu a osoby jím zmocněné.
Majitel účtu však, pro případ smrti, může stanovit výplaty a plat- by, u kterých po jeho smrti nemá banka pokračovat. Jestliže se banka hodnověrně dozví, že majitel účtu zemřel, zastaví následujícím dnem tyto platby. Přitom plná moc uděle- ná majitelem účtu k nakládání s peněžními prostředky na účtu jeho smrtí nezaniká, pokud z jejího obsa- hu nevyplývá, že má trvat pouze za života majitele účtu.
Na právní úpravu občanského zákoníku a zákona č. 99/1963, ob- čanský soudní řád, ve znění pozděj- ších předpisů, o správci dědictví navazuje ustanovení § 715a odst. 4 obchodního zákoníku. Pro případ, že je bance prokázáno, že byl usta- noven správce dědictví, který je oprávněn spravovat běžný účet zemřelého majitele účtu, má práva a povinnosti majitele účtu a banka se řídí jeho příkazy.
To platí pro všechny případy, kdy byl správce dědictví ustanoven v souladu se zákonem, ať se jedná o správce dědictví (správce části dě- dictví) ustanoveného zůstavitelem či soudem. Úkony, které přesahují rámec obvyklého hospodaření činí
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČLÁNKY
ČÍSLO PRVNÍ ROČNÍK II. 2009
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČÍSLO ČTVRTÉ ROČNÍK II. 2009
ČLÁNKY
však správce dědictví (§ 480a odst. 2 ObčZ) jen se souhlasem dědiců a se svolením soudu.
Zapojení řady nových subjektů do podnikání, platební neschopnost některých subjektů a problémy s vymáháním peněžitých závazků vyvolaly v našem prostředí nárůst hotovostních plateb. Věřme však, že jde o jev jen časově limitovaný.
Hotovostní operace jsou obecně dražší a rizikovější, třebaže tyto je- jich nevýhody dnes vyvažuje jejich jediná výhoda: totiž okamžité pe- něžní uspokojení věřitele. Bezhoto- vostní styk je však perspektivnější. Podmínkou jeho uskutečňování je uzavření smlouvy o běžném účtu.
Pokud by však v určitých obdo- bích byly částky vložené na účet zú- ročeny jen nízkou sazbou a úkony prováděné bankami spojené s nema- lými úplatami, nemuselo by to příliš motivovat k uzavírání smluv o běž- ném účtu. Vzhledem k tomu, že je však zvláštním zákonem o omezení plateb v hotovosti stanovena maxi- mální částka k provádění hotovost- ních plateb, přispívá tato skutečnost k využívání těchto smluv.
V.II. Smlouva o vkladovém účtu
Smlouvou o vkladovém účtu se
• banka zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele a platit z peněžních pro- středků na účtu úroky a
• majitel účtu se zavazuje vložit na účet peněžní prostředky, přenechat jejich využití bance na dobu určitou nebo na dobu neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou.
To určuje „základní“ ustanovení
§ 716 obchodního zákoníku.
Podle ustanovení § 716 odst. 2 ob- chodního zákoníku se k uzavření smlouvy vyžaduje písemná forma. Vzhledem k současnému znění usta- novení § 272 obchodního zákoníku doporučujeme se i u této smlouvy dohodnout, že změny smlouvy bu- dou prováděny písemně.
Proti dřívějšímu znění základní- ho ustanovení došlo ke změně. Povšimněme si, že základní ustano- vení přímo stanoví, že přenechání bance může být na dobu určitou ne- bo na dobu neurčitou s předem sta- novenou výpovědní lhůtou.
Podstatné části smlouvy tvoří:
• přesné určení smluvních stran,
• závazek banky zřídit účet pro je- ho majitele,
• určitá doba, od které se účet zři- zuje,
• určitá měna,
• závazek banky platit úroky,
• závazek majitele vložit na účet peněžní prostředky,
• závazek majitele přenechat využití peněžních prostředků bance na dobu určitou nebo neurčitou s pře- dem stanovenou výpovědní lhůtou.
Podstatnou částí této smlouvy, od- lišnou od smlouvy o běžném účtu, je ponechání využití peněžních pro- středků bance. To souvisí s úročením vkladů. Zúročení se v praxi zvyšuje úměrně době, na niž je smlouva uza- vřena, a délce výpovědní lhůty.
Ustanovení § 716a obchodního zá- koníku je určitým návodem smluv- ním stranám a určuje, že smlouva o vkladovém účtu může dále obsa- hovat (tato formulace pochopitelně neznamená, že by smlouva nemohla upravovat i další otázky):
• osoby oprávněné nakládat s pe- něžními prostředky na účtu,
• výši nebo způsob stanovení výše úrokové sazby a období splatnos- ti úroků, které banka platí ze zů- statku účtu jeho majiteli,
• lhůty, v nichž oznamuje banka majiteli účtu přijaté vklady a plat- by a provedené výplaty a platby a výši zůstatku peněžních pro- středků na účtu, a dále formu to- hoto oznámení,
• ujednání, zda a za jakých podmí- nek může majitel účtu nakládat s peněžními prostředky na účtu před uplynutím doby určené ve smlouvě o vkladovém účtu nebo před uplynutím výpovědní lhůty (§ 717 odst. 1 ObchZ).
Ustanovení § 716a obchodního zákoníku neuvádí hrazení úplaty. Sjednání úplaty však nic nebrání.
Podle ustanovení § 717 obchodní- ho zákoníku, jestliže majitel účtu na- kládá s peněžními prostředky na účtu před dobou určenou ve smlou- vě o vkladovém účtu, nebo není-li v ní tato doba určena, před uplynu- tím výpovědní lhůty, nárok na úro- ky zaniká nebo se sníží způsobem stanoveným ve smlouvě o vklado- vém účtu. Účinky zániku nebo sní- žení nároku na úroky se týkají pou- ze úroků z částky, u níž nebyla dodržena výpovědní lhůta (§ 717 odst. 1 ObchZ).
Stanoví-li to smlouva, není maji- tel účtu oprávněn nakládat s pe- něžními prostředky na účtu před uplynutím stanovené doby vůbec. Majitel účtu se přitom může s ban- kou dohodnout, že doba určená ve smlouvě o vkladovém účtu se opa- kovaně prodlužuje. Je-li smlouva o vkladovém účtu uzavřena na do- bu neurčitou, lze přitom vypovědět i část vkladu.
Kogentní ustanovení § 718 odst. 1 obchodního zákoníku je věnováno placení úroků. Banka je povinna platit majiteli účtu úroky sjednané ve smlouvě o vkladovém účtu. Nejsou-li výše úrokové sazby nebo způsob jejího stanovení ve smlouvě o vkladovém účtu sjednány, činí úroková sazba polovinu lombardní sazby stanovené Českou národní bankou (ČNB) ke dni, k němuž se úroky připisují k zůstatku peněž- ních prostředků na účtu.
PRÁVO
ČLÁNKY
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČLÁNKY
ČÍSLO PRVNÍ ROČNÍK II. 2009
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČÍSLO ČTVRTÉ ROČNÍK II. 2009
Právní úprava řeší v ustanovení
§ 718 odst. 2 obchodního zákoníku splatnost úroků. Jsou-li peněžní pro- středky uloženy na dobu kratší než jeden rok, jsou úroky splatné po uplynutí lhůty, po kterou jsou pe- něžní prostředky na účtu vázány, nebo po účinnosti výpovědi podle
§ 717 odst. 1 obchodního zákoníku. Jsou-li peněžní prostředky uloženy na dobu delší než jeden rok, je ban- ka povinna na žádost majitele účtu úroky vyplatit po uplynutí kalen- dářního roku.
Nebyla-li smlouva o vkladovém účtu sjednána na dobu určitou, jsou úroky splatné nejpozději koncem každého kalendářního roku. Při smlouvě na dobu určitou delší než jeden rok je tedy vyplacení úroku vázáno na žádost majitele účtu a vyplácí se po uplynutí kalendář- ního roku. U smlouvy na dobu ne- určitou není žádosti majitele účtu třeba a vyplacení probíhá koncem každého kalendářního roku. Úroky z peněžních prostředků přitom (podle § 718 odst. 4 ObchZ) náleže- jí majiteli účtu ode dne, k němuž byly peněžní prostředky ve pro- spěch jeho účtu připsány, do dne, který předchází dni, k němuž byly peněžní prostředky z účtu majitele odepsány nebo k němuž byly vy- placeny.
Banka je povinna uvolněné pe- něžní prostředky podle příkazu majitele účtu vyplatit nebo převést
majiteli účtu nebo jím určeným oso- bám (podle § 719 ObchZ).
V.III. Poznámky ke smlouvám o účtech
Právní úprava smlouvy o vkla- dovém účtu a smlouvy o běžném účtu je unifikovaná. Kogentní usta- novení § 719a obchodního zákoníku stanoví, že kogentní ustanovení
§ 715a obchodního zákoníku se pou- žije obdobně.
Dispozitivní ustanovení § 719b obchodního zákoníku přitom upra- vuje, že není-li v ustanoveních § 716 až 719a stanoveno něco jiného, pou- žijí se na smlouvu o vkladovém účtu přiměřeně ustanovení o smlouvě o běžném účtu.
V konkrétních případech přimě- řeného použití půjde ovšem též o použití ustanovení kogentních. Zákonodárce tyto otázky vyřešil uvedeným způsobem, zřejmě však mohl na použití kogentních ustano- vení § 709 odst. 3, § 710 odst. 2 a 3 a § 713 odst. 2 obchodního zákoníku odkázat samostatným kogentním ustanovením (§ 714 odst. 4 ObchZ o výši úrokové sazby se nepoužije vůbec) s použitím obdobným.
Protože lombardní sazba dnes ne- ní příliš vysoká, pak pokud nejde o vysoké částky, není zřejmě výše úroků motivem k uzavírání těchto smluv.
VI. Způsob provádění platebního styku, zúčtování na účtech u bank
Způsob provádění platebního sty- ku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy při opravném zúčtování stanovila Česká národní banka vyhláškou č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob prová- dění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technic- ké postupy bank při opravném zúčto- vání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Vyhláška č. 62/2004 Sb.“).
Vyhláškou č. 62/2004 Sb. stanoví Česká národní banka nadepsanou úpravu podle zmocňovacího usta- novení § 38 odst. 3 písm. a) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní ban- ce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o České národní bance“ a podle § 20c odst. 4 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zá- kon o bankách“).
Připomeňme, že citovaný § 38 odst. 3 písm. a) zákona o České ná- rodní bance určuje, že Česká národ- ní banka stanoví k zajištění jednot- ného platebního styku a zúčtování v České republice vyhláškou:
• způsob provádění platebního sty- ku mezi bankami a zúčtování na účtech u bank;
• způsob používání platebních prostředků bankami v platebním styku.
Dále připomeňme, že uvedený
§ 20c odst. 4 zákona o bankách obsa- huje text: „Technické postupy bank při opravném zúčtování stanoví Česká národní banka vyhláškou“.
Česká národní banka přitom k návrhu Vyhlášky č. 62/2004 Sb. zpracovala odůvodnění. V něm se praví, že novela zákona o bankách, která nabyla účinnosti dnem 1. květ- na 2002, zrušila povinnost bank a poboček zahraničních bank (dále jen „banka“) uskutečňovat vzájem- ný tuzemský platební styk v české měně výlučně prostřednictvím zúčto- vacího centra České národní banky.
Podle § 20b zákona o bankách jsou banky povinny tuzemský koru- nový platební styk provádět pro- střednictvím platebních systémů provozovaných podle zvláštního zá- kona nebo platebních systémů Čes- ké národní banky.
Dnem 1. ledna 2003 nabyl účin- nosti již zmíněný zákon o platebním styku, který v části čtvrté položil zá- klad právní úpravy platebních systémů. Systém mezibankovního platebního styku České národní banky se dle § 23 odst. 3 zákona o platebním styku považuje za pla- tební systém provozovaný v soula- du s tímto zákonem.
Dříve platná Vyhláška Státní ban- ky československé č. 51/1992 Sb., o platebním styku a zúčtování mezi bankami, v tehdy platném a účin- ném znění (dále jen „Vyhláška
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČLÁNKY
ČÍSLO PRVNÍ ROČNÍK II. 2009
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČÍSLO ČTVRTÉ ROČNÍK II. 2009
ČLÁNKY
č. 51/1992 Sb.), byla vydána při vzni- ku zúčtovacího centra České národní banky za účelem regulace vztahů mezi centrální bankou a bankami při uskutečňování mezibankovního platebního styku prostřednictvím to- hoto zúčtovacího centra, tedy dle současné úpravy již nikoliv jediného, ale jednoho z platebních systémů. Takováto zvláštní právní úprava po- zbyla opodstatnění, neboť vztahy v platebním systému České národní banky jsou v souladu se zákonem o platebním styku upraveny smlou- vou včetně pravidel systému.
Vyhlášku č. 51/1992 Sb. nebylo vhodné zrušit bez náhrady před při- jetím zákona o platebním styku, protože stanoví lhůty mezibankov- ního platebního styku. Mimo jiné ja- ko jediný předpis obsahovala stan- dard bankovního spojení v tuzemském platebním styku.
Česká národní banka proto zpra- covala Vyhlášku č. 62/2004 Sb., kte- rá ruší Vyhlášku č. 51/1992 Sb., a stanoví právní úpravu způsobu provádění některých oblastí ban- kovního platebního styku. Cílem bylo zavést do českého právního řá- du některé standardy a důležité zá- sady chování bank v platebním sty- ku; mnohé z nich byly upraveny ve Všeobecných obchodních podmín- kách České národní banky pro vede- ní účtů a provádění platebního sty- ku, které však nejsou právním předpisem.
Ustanovení § 1 Vyhlášky č. 62/2004 Sb. vymezuje její předmět úpravy; ustanovení § 2 Vyhlášky č. 62/2004 Sb. je pak „základním“ ustanove- ním. Zde je určeno, že banky prová- dějí tuzemský platební styk pro své klienty:
• formou úhrady,
• inkasní formou placení.
Úhradou se rozumí operace pro- váděná na základě příkazu, který dal příkazce své bance za účelem převedení peněžních prostředků ve prospěch příjemce.
Inkasní formou placení se rozumí operace prováděná na základě pří- kazu, který dal příkazce bance pří- jemce za účelem převedení peněž- ních prostředků z účtu plátce ve prospěch účtu příjemce. Ustanovení
§ 3 odst. 7 Vyhlášky č. 62/2004 Sb. k tomu uvádí, že příkazce předává příkazy k zúčtování vždy bance, která vede jeho účet.
Postup při inkasní formě place- ní podle Vyhlášky č. 62/2004 Sb. se jeví složitější (tzn. i dražší a časově náročnější) než v pří- padě, že by event. mohl příkaz k zúčtování k inkasu vystavit pří- jemce platby přímo bance plátce. Posléze uvedené řešení by po- mohlo u pravidelně se opakují- cích a zejména u častých plateb. To však vyhláška neumožňuje, přestože si lze představit, že by to mohlo být připuštěno.
Proti konstituování posléze uve- dené inkasní formy placení s příka- zem bance plátce bylo argumento- váno, že by mohlo docházet ke zneužívání inkasní formy placení.
Nabízí se ovšem námitka, že in- kasní formu placení nelze provést bez ujednání příjemce a plátce, a bez ujednání plátce a banky plátce (mj. i vč. podpisových vzorů a případ- ných plných mocí k provádění pří- slušných úkonů). Jinak totiž banka plátce převod peněžních prostředků neprovede, ledaže by chybovala, což ostatně může i při připravova- ném inkasu se zapojením obou bank a také v jiných případech.
Ostatně to, že podle Xxxxxxxx č. 62/2004 Sb. příkazce předává příkaz k zúčtování k inkasu vždy bance, která vede jeho účet, situaci možného zneužívání nijak nezlep- šuje.
Banka, která převzala příkaz k inkasu, nezkoumá totiž při jeho převzetí oprávněnost použití inkas- ní formy placení. Tato banka jen zpracuje údaje uvedené v prove- ditelném příkazu k inkasu a pře- dává je prostřednictvím platebního systému jiné bance jako žádost o odepsání peněžních prostředků z účtu plátce a jejich převedení ve prospěch příjemce (podle vyhlášky tzv. „neúčetní žádost“).
Vyhlášky č. 62/2004 Sb. dále v ustanovení § 10 a násl. řeší tech- nické postupy bank při opravném
zúčtování, přičemž podle našeho názoru překračuje zákonné zmoc- nění.13)
VII. Fakturace
V souvislosti s bankovními ob- chody a platebními vztahy lze zmí- nit i fakturaci (která bývá s těmito vztahy spojována; fakturace však zpravidla předchází placení).
Obchodní zákoník se otázkám fakturace obecně nevěnuje (výjim- kou jsou ustanovení § 13a a 369a ObchZ). Fakturačními vztahy rozu- míme vztahy při vystavování a obě- hu účtů, které zásadně předcházejí vztahům při úhradě účtů (tj. vzta- hům platebním).
Fakturace naplňuje nejen funkci nárokování úplaty, ale plní mj. i funkci obchodně-evidenční (kromě funkcí, které plní podle finančně právních předpisů).
Lze doporučit, aby si smluvní strany podle rozsahu a složitosti da- ného obchodního případu sjednaly, že se bude fakturovat, tj. že se bude vystavovat faktura (faktury), kdy vznikne právo fakturovat (v soula- du s daňovými předpisy), v jakých
13) K tomu viz Xxxxx, K.: Vyhláška ČNB, kte- rou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy při opravném zú- čtování. Právní rádce, č. 4/2004, s. 58-61.
PRÁVO
ČASOPIS PRO PRÁVNÍ TEORII A PRAXI
ČÍSLO PRVNÍ ROČNÍK II. 2009
ČLÁNKY
lhůtách po vzniku práva fakturovat budou faktury vystaveny, jaké nále- žitosti budou faktury obsahovat (zá- klad budou často tvořit náležitosti podle ustanovení § 13a obchodního zákoníku a náležitosti daňového do- kladu podle příslušných ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty), jaké budou lhůty splatnosti faktur apod. Možné je sjednávání záloh, splátek, dílčí fakturace atd.
Doporučit lze též sjednat výši úro- ku (v souladu s ustanovením § 369 a 369a ObchZ) pro případ pozdní úhrady peněžitého závazku a způ- sob placení (hladkou platbu pře- vodním příkazem, inkasní způsob placení, šekem, s využitím směnek, pomocí akreditivů atd.). Lze dohod- nout placení předem, placení při do- dávkách zboží i obchodní úvěr.
Ukazuje se však, že např. tam, kde je placeno hotově, tam, kde jsou
uzavírány směnné smlouvy, nevná- šejí začasté subjekty příslušné část- ky do účetní dokumentace. Obje- vuje se přitom názor, že k řešení lze přispět zavedením alespoň zjedno- dušeného fakturačního postupu sta- noveného právním předpisem.
K základní úpravě fakturací de lege ferenda se lze jen přiklonit, a to nejen z uvedeného důvodu, ale z hlediska všech funkcí, které faktu- race a placení naplňuje. Tato úprava by však neměla být nijak mimořád- ně rozsáhlá, rozhodně ani zdaleka v rozsahu dřívějších příslušných prováděcích předpisů k hospo- dářskému zákoníku (tj. vyhlášce č. 154/1975 Sb. a č. 37/1983 Sb.).
xxx. XXXx. Xxxxx Xxxxx, XXx.
Katedra obchodního práva
Právnická fakulta Masarykova univerzita v Brně