JIŘÍ Z PODĚBRAD A JEHO HÁJENÍ UTRAKVISMU
XXXX Z PODĚBRAD A JEHO HÁJENÍ UTRAKVISMU
Příspěvek k 600. výročí od narození husitského krále
Ukončení válek na základě kompaktát
5. července 1436 byla v Jihlavě stvrzena a císařem Xxxxxxxxx zaručena kompaktáta, smlouva Čechů s koncilem basilejským. Dlouholeté vyčerpávající války byly ukončeny, s věřícími podobojí se přikazovalo udržovat pravý mír a jednotu. Šlo o smír, ale také redukci husitského programu - Čtyř pražských artikulů. Právě dle jednoho z článků, požadujícího přijímání pod obojí způsobou (sub utraque specie), se říkalo přívržencům tohoto způsobu utrakvisté.
Jaké tedy bylo rozpoložení sil? Na straně římskokatolické existoval rozkol mezi papežem a koncilem, utrakvisté se dělili na nejradikálnější tábority, horlivější, vedené na sněmu v r. 1435 zvoleným, papežem však nepotvrzeným arcibiskupem Xxxxxxxxx, a mírné. Katolíci řešili superioritu, utrakvisté se dohadovali především o chápání eucharistie a Xxxxxxxx přítomnosti v ní, o počtu svátostí, o obřadech a věcech organizačních. Kompaktáta znamenala dohodu, nicméně velmi křehkou a pokud se to hodilo, tak různě vykládanou i porušovanou.
Xxxx sjednotitelem utrakvistů
Xxxx se narodil 23. dubna 1420, pocházel z moravského rodu Kunštátů. Jeho praděd Xxxxx byl první, kdo se usídlil v Čechách a rozšířil tak rod o větev poděbradskou, která se stala pro české dějiny nejdůležitější. Xxxxxxxx, vnuk tohoto Xxxxx (a syn otce stejného jména), se oženil s Xxxxx x Xxxxxxxxxxx, která se stala matkou Xxxxxx. Jeho generace byla vychovávána především válkou a na sněmech. Mladík vynikal organizačními schopnostmi, doma i v cizině byl uznáván za schopného diplomata i vojevůdce. Po úmrtí Xxxxx Xxxxxx z Pirkštejna převzal v září 1444 vedení východních krajů a postupně se stal hlavním představitelem českého království.
Důležité bylo ovládnutí Prahy v roce 1448, kam se mohl vrátit Xxxxxxxx, čímž došlo ke sjednocení mírných a horlivějších utrakvistů. V r. 1452 byl Xxxx zvolen na dva roky správcem země, následně byl Xxxxx xxxxxxx se podrobit a jeho přední teologové (Xxxxxxx x Xxxxxxxxxx, Xxxxxx Xxxxxxx, Vavřinec z Reichenbachu a několik dalších) byli uvězněni na Poděbradových hradech. Později to popisovali Bratři tak, že je Xxxx umořil a měli jej za pronásledovatele Božího lidu. Podařilo se tím ovšem sjednotit utrakvisty, duchovní hlavou se stal Xxx Xxxxxxxx, politickou Xxxx x Xxxxxxxx.
Správcem za krále Xxxxxxxxx
V r. 1453 se stal králem třináctiletý Xxxxxxxx Xxxxxxxx, když slíbil hájit kompaktáta, Xxxxxxxx a podržet Xxxxxx ve funkci správce země i v dalších letech. Nikdy nevkročil do utrakvistického chrámu, přestože o to byl žádán, Xxxxxxxx měl za škůdce křesťanského lidu. Xxxxxx, který prakticky vládl, nazýval otcem, ten jej zase synem. Velké naděje římskokatolické strany Xxxxxxxx xxxxxxxxxx nemohl, byl v Čechách jen krátce po korunovaci a na sklonku života, zemřel 23. listopadu 1457. Xxxxxx slouží ke cti, že se na jeho úmrtí nepodílel, neotrávil jej, jak mu přičítali nepřátelé. Tyto pomluvy vyvrátil svým výzkumem v roce 1985 antropolog Xxxxxxx Xxxxx.
Dlouhotrvající úsilí o potvrzení kompaktát a Rokycany začalo spět k finálnímu rozuzlení od chvíle, kdy se r. 1458 stal nejprve uherským králem Xxxxxx Xxxxxx, českým králem Xxxx x Xxxxxxxx a novým papežem Xxxx XX. Xxxxx Xxxxxxx Xxxxxxxxxxx.
Králem
Po březnové volbě a složení tajné a veřejné přísahy byla 7. května 1458 Xxxxxx z Poděbrad vložena na hlavu královská koruna. O přísahách víme, že v nich nebyla zmíněna kompaktáta, v tajné se hovořilo o poslušnosti papežské stolice, o zachování jednoty víry i o bránění poddaným v kacířství, veřejná byla obecného rázu. Podstatné v dané chvíli bylo, že korunovace proběhla dle předepsaných pravidel a nový král mohl být uznán za pravého křesťanského vládce.
Problém nastal ve výkladu, kdo je dle dané přísahy oním kacířem. Zatímco kurie tak smýšlela o utrakvistech, Xxxx je rozhodně s kacíři neztotožňoval, zato se jal pronásledovat nově vzniklou Jednotu s vlastní organizací i věroukou, nemající účast na zákonné ochraně kompaktát. Nejtvrdší vlny pronásledování spadají do let 1460-1461 a 1467- 1471. Pozdějšími historiky Jednoty byl podle toho Xxxx xxxxxxxx. Král se tím snažil dokázat, že kacíře ve svých zemích nestrpí. Všeobecná amnestie uvězněným bratrům byla vyhlášena až při korunovaci Xxxxxxxxxx za krále českého 22. srpna 1471...
Po nástupu Xxx XX. v srpnu 1458 se situace postupně zhoršovala, byť papeži by schopný Xxxx s armádou přišel vhod k tažení proti Turkům. Uvnitř království převládala hašteřivost mezi katolíky a utrakvisty, místy přerůstala v otevřený boj. Zlou a zásadní ranou bylo papežovo zrušení kompaktát 31. března 1462, což česká strana odmítla přijmout. Přijetí kompaktát znamenalo mír, jejich zrušení téměř vyhlášení války. Kompaktáta, schválená kdysi koncilem, byla pro papeže jako hlavu církve připomínkou ponížení, které v této době bylo již vcelku úspěšně překonáno.
Kdyby Xxxx uposlechl papeže, začala by válka proti utrakvistům – lidu a stavům - menšině vyšší šlechty, většině nižší a měst. Je těžké si představit krále, jak mocí a mečem potlačuje své souvěrce. Kdyby to neudělal a zůstal věrný svému náboženskému přesvědčení a opakované přísaze uchovat kompaktáta, pak by to dříve či později vyvolalo válku s kurií – druhou řadu husitských válek.
Nelze se divit, že Xxxx začal spřádat plány na svazek křesťanských knížat, tvořící pevnou hráz proti Turkům a zároveň oslabující papežovu pozici. Proti byli nejen papež s císařem, ale i další, nezbylo než uzavírat bilaterární smlouvy. Papež v r. 1464 zahájil proti Xxxxxx xxxx, nařkl jej z kacířství. Po Xxxxx smrti v procesu pokračoval nový papež Xxxxx XX.
Ve válce
Po ustavení Jednoty Zelenohorské v listopadu 1465 čelil Xxxx otevřenému nepřátelství katolické šlechty, jen menšina zůstala věrná. 23. prosince 1466 byl dle pravidel v konzistoři Xxxx jako kacíř a ochránce kacířů zbaven trůnu. Role zastánce katolického pravověří a vykonavatele boje proti kacířům se ujal uherský král Xxxxxx, energický a silný nepřítel, bývalý Xxxxxx xxx.
Král se snažil udržet v zemi mír a potlačoval přílišné nároky obou stran. Známo je, že Rokycanovi usilujícímu o přijetí do chrámu sv. Víta a o sjednocení dolní a horní konzistoře pod jeho osobou, odpověděl: „Mistře, xxxxx’x mistroval. Nechť my již také mistrujem!“ V únoru 1469 se Xxxxxxxxx vojsko podařilo obklíčit u Xxxxxxxx, v zasněžených horách byla převaha uherské jízdy vynulována, přesto se Xxxx rozhodl nebojovat, ale řešit situaci diplomaticky. Ukázalo se, že ústní dohoda a podání ruky nestačí. Xxxxxx se zařídil podle církevní praxe, že slovo dané kacířům nemá žádnou váhu. Následně se nechal korunovat za českého krále, což ovšem vyvolalo rozpaky i v řadách katolické Evropy. Xxxxxx se podařilo vyjednat podmínky, za kterých se jeho nástupcem stane Vladislav, syn polského krále Xxxxxxxx z rodu Jagellonců. U nepřátel začala nad úmyslem pobít české kacíře převažovat touha po míru. Situace byla nadějná a otevřená.
Dovětek
22. února 1471 nejprve umírá Xxx Xxxxxxxx, 22. března 1471 Xxxx x Xxxxxxxx. O nich napsal letopisec tu nejvýstižnější charakteristiku: „Jeden bránil slovem, druhý mečem kalich Kristův.“ Skončilo jedno období českých dějin, doba Poděbradská. S odstupem času vyniká především Xxxxxx snaha po smírném řešení konfliktů, organizační nadání, šlechetnost a v neposlední řadě stálost a věrnost ve víře. To je inspirující odkaz jednoho z nejvýznamnějších českých panovníků, krále obojího lidu.