TEORETICKÝ ČASOPIS ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

TEORETICKÝ ČASOPIS ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

VOJENSKÉ ROZHLEDY

2

ROČNÍK 19 (51)

PhDr. Xxxxxxx Xxxxx

NATO připravuje novou strategickou koncepci

Loni uplynulo šedesát let od založení Organizace Severoatlantické smlouvy a deset let od našeho vstupu do ní. Jako hlavní piíčina rozšíiení NATO, zprvu o tii země visegrádské čtyiky a následně i o Slovensko, se zejména uvádí, že bylo nutné z geopolitického hlediska efektivním způsobem vyplnit bezpečnostní vakuum ve stiední a později i ve východní Evropě. Obecně poté rozšíiit obranné společenství o země sdílející hodnoty svobody, demokracie, tržní ekonomiky a dodržování lidských práv. Členství těchto zemí piispělo i ke kodifikaci kritérií piijetí dalších států do Aliance. [1] Nyní tato organizace stojí pied závažným úkolem zpracovat po deseti letech novou strategickou koncepci.

1. Globální strategické vládnutí a řízení jako kategorický imperativ

Nová strategická koncepce NATO má lépe zajišťovat obranu v euroatlantickém prostoru, a zároveň světovou bezpečnost. Ta může být realizována v současné době jen prostřednictvím globálního strategického vládnutí. Má nejen charakter historického civilizačního a kulturního úsilí. V souladu se širším pojetím bezpečnosti majícím kom- plexně zajistit jak trvale udržitelný rozvoj, tak kvalitu života, globální strategické řízení vyžaduje zvláště řešení vážných bezpečnostních hrozeb. Jsou jimi aktuálně zejména: terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, regionální konflikty, zhroucení státní moci a organizovaný zločin, degradace životního prostředí nevratnými klimatickými změ- nami, dále omezený přístup k energetickým zdrojům, hrozba energetické krize, přírodní katastrofy, epidemie, resp. pandemie, stárnutí populace v zemích EU, ilegální migrace, ohrožení evropského sociálního modelu vlivem nepředvídatelných, resp. nezvladatel- ných následků globalizace (sociální bezpečnosti), radikalizace části společností z etnic- kých a sociálních příčin, náboženská nesnášenlivost, korupce a praní špinavých peněz, spekulativní bankovnictví, nezákonný lobbismus, technologické havárie, selhání, resp. kolaps počítačových technologií a humanitární krize. [2]

Ve světě navíc existují místa, kde došlo k negativnímu synergickému efektu některých z vyjmenovaných bezpečnostních hrozeb, zčásti i jako následek preventivní strategie preemptivního typu, jako z vojenského hlediska soustátí Irák – Írán – Afghánistán – Pákistán a přilehlá území, aktuálně Jemen. Ze sociálního a bezpečnostního hlediska africký a zčásti latinskoamerický kontinent.

Aktéry světové bezpečnosti jsou státy, zvláště velmoci, a světové instituce jimi vytvořené. Jsou tudíž také základními aktéry globálního strategického vládnutí spolu s občanskou veřejností a jejími organizacemi. Každý z aktérů může přinést do glo- bálního strategického vládnutí podstatný příspěvek: USA vojenskou sílu a moderní technologie, Evropská unie soft power, Čína dynamický ekonomický rozvoj, Rusko přírodní bohatství, Indie jistou stabilitu, OSN univerzální pohled na svět, Mezinárodní

měnový fond měnovou stabilitu, Světová banka ekonomický rozvoj apod. Podstatná je politická vůle zmíněných aktérů a jejich představitelů spojit se a dohodnout na prin- cipech a pravidlech globálního strategického vládnutí, zvláště pokud jde v první fázi o zahraniční vztahy a světovou bezpečnost, v další fázi pokud jde o ekonomickou bezpečnost a bezpečnost sociální.

Základními komponenty globálního strategického vládnutí jsou lidé, zdroje, tech- nologie. V centru pozornosti globálního strategického vládnutí by měli být lidé jako aktéři globálního strategického vládnutí i jako lidská populace, tzn. věnovat pozornost světovému populačnímu vývoji a jeho geopolitickým a geoekonomickým důsledkům, a to jak pokud jde o stárnutí populace ve vyspělých, tak neřízený proces v rozvojových zemích. Novým globálním fenoménem se stává boj o pracovní sílu; ve vážné míře ovlivňuje i migraci obyvatelstva, která se neřízena stává vážnou bezpečnostní hrozbou. Složité problémy nás čekají při zajišťování energetických a surovinových zdrojů, které bez globálního strategického ovlivňování mohou stejně jako v minulosti i v současnosti vést k vážným bezpečnostním hrozbám. [3]

2. Nová strategická koncepce NATO

Koncem roku 2010 bude na summitu Severoatlantické aliance v Lisabonu přijata její nová strategická koncepce. Rozhodnutí o její tvorbě nebylo jednoduché, zasadila se o to v konfrontaci s americkým prezidentem Xxxxxx X. Xxxxxx zejména německá kancléřka Xxxxxx Xxxxxxxxx. Od přijetí Severoatlantické smlouvy ve Washingtonu

4. dubna 1949 to bude v uplynulém šedesátiletém období dokument podobného klíčo- vého významu již sedmý.

Poslední strategie byla přijata v roce 1999. Reagovala na situaci po rozpadu Varšavské smlouvy, SSSR a tzv. socialistické soustavy, dále na rozhodnutí rozšířit Severoatlantic- kou alianci o nové členy, poprvé z bývalé Varšavské smlouvy. Nemohla také přehlédnout vysoký počet lokálních válek, ohnisek napětí a rozpadajících se států.

Tato strategie se stále převážně hodnotí jako svým způsobem nadčasová a většina bezpečnostních a vojenských expertů se shoduje, že byla dobře koncipovaná, umožňo- vala pružnou reakci na aktuální bezpečnostní hrozby a rizika, která z nich vyplývala. Jako je tomu logicky vždy, ozývali se a ozývají i kritici, kteří jí vytýkali právě tuto pružnost, údajně někdy až neohraničenou. Její zastánci se naopak domnívají, že by si ji měla zachovat, a to zvláště pro vyšší nepředvídatelnost bezpečnostního vývoje. Větší shoda je v tom, že přece jen potřebuje přinejmenším novelizaci, jak se o tom zmiňuje i Xxxx Xxxxxxxxx. [4]

Nová strategie pod názvem „Strategická koncepce NATO“ se připravuje od začátku roku 2009. Generální tajemník NATO Xxxxxx Xxxx Xxxxxxxxx na schůzce ministrů obrany v říjnu 2009 v Bratislavě prozradil, že jedním z důvodů, proč Aliance novou strategickou koncepci potřebuje, je stále větší obtížnost, s níž spojenci v NATO dosahují při posuzování jednotlivých bezpečnostních hrozeb, především reakcí na ně, konsenzu. A to zvláště zda vůbec na nové a čím dál vážnější, komplikovanější a komplexnější bezpečnostní hrozby reagovat jen vojensky a jak přijatá opatření vysvětlit smysluplně a přesvědčivě veřejnosti.

To byl i důvod, proč se vedení Xxxxxxx rozhodlo proces přípravy dokumentu co nejvíce otevřít a zahrnout do něho co nejvíce účastníků. Tedy použít participativní

metodologii tvorby strategických dokumentů, což je i náš problém. [5] Xxxxxxxxx se domnívá, že Xxxxxxx tím zároveň získá i jistou vizi, která jí přes dynamicky se měnící bezpečnostní prostředí dá pevnější a většinou přijatý a přijatelný základ pro budoucí činnost. Proto byla také její tvorba svěřena především politickým, bezpečnostním a vojenským expertům. [6]

Česká republika se jako člen NATO takto koncipovaného procesu přípravy koncepce účastní. Prvním krokem byl seminář na téma Hledání nové strategické koncepce NATO: česká perspektiva, a to i za účasti české bezpečnostní a akademické komunity. [7] Získané podněty má využít tzv. skupina expertů NATO (NATO’s Group of Experts), která strategickou koncepci připravuje a jejímž vedením generální tajemník pověřil bývalou americkou ministryni zahraničních věcí Xxxxxxxxx Xxxxxxxxxxxx. Pracovní schůzka zmíněné skupiny expertů NATO se konala v lednu 2010 v Praze. Termínem pro odevzdání podkladového dokumentu je duben 2010. Na základě expertního textu generální tajemník Xxxxxxx vypracuje zprávu, kterou v červnu 2010 předá vládám členských států k vyjádření a na podzim 2010 připraví pracovní návrh nové strategické koncepce; ta bude konzultována s velvyslanci členských států. Závěrečný návrh bude předložen ke schválení summitu NATO v listopadu 2010.

Nová strategická koncepce má vycházet z textu Severoatlantické smlouvy, respek- tovat její obsah, a zároveň reagovat na dynamicky se měnící bezpečnostní hrozby. Její základní funkcí je vytvořit koherentní rámec pro rozhodování Aliance na pět, deset či až patnáct let, reagovat na stále nebezpečnější hrozby, jako je energetická a kybernetická bezpečnost, „privatizace“ jaderné hrozby, pirátství, zkušenosti z využití vojenské síly a civilní pomoci v Afghánistánu, výrazně zlepšit komunikaci s veřejností v transatlantickém prostoru. Proto tato strategie – stejně jako dvě ze zmíněných minu- lých sedmi – nebude utajována.

Koncepce musí reagovat i na důsledky finanční a ekonomické krize, které nutí vlády členských zemí šetřit i na vojenských výdajích. [8] To bude mít vliv i na to, jakými prostředky se budeme bránit, přičemž bychom si měli zachovat dosavadní vojenské kapacity, schopnosti a interoperiabilitu. Úspory jsou možné zvláště v kooperaci ve vývoji a výrobě zbraní, ale i v rozsáhlé struktuře vedení a velení a v logistice. [9]

Diskuze o nové koncepci by měla být i určitým ontologickým zamyšlením nad tím, čím jako členové Aliance jsme, jaké je naše směřování, v jakých teritoriích chceme operovat, kolik operací různě velkých jsme schopni vést (americká strategie např. vytyčila jako strategický cíl schopnost vést dvě operace, ale již nyní je patrné, že Irák a Afghánistán byly a jsou i za pomoci spojenců nad jejich síly) a jaký by měl být poměr mezi vojenskými operacemi a civilní pomocí (v případě Afghánistánu už nejde jen o rekonstrukci, jak zatím ukazuje diskuze, ale jak akceschopná je a bude jejich místní vláda, jak dokáže organizovat ozbrojené síly, a nyní jak má Xxxxxxx získat podporu sousedů a velmocí – Ruska, Číny, Indie a dalších zemí).

V odpovědích na tyto otázky by si měla najít místo i Česká republika a její ozbrojené síly. Projevit by se to následně mělo v naší nové bezpečnostní strategii, která nebyla novelizována více než šest let. Naše republika by neměla spoléhat na to, jak se o to pokoušeli naši i polští političtí představitelé v souvislosti s americkou protiraketovou obranou, že za souhlas s dislokací získá specifické bezpečnostní pojistky. Měli bychom naopak přijít s vlastní iniciativou, např. pokud jde o odzbrojování, a vyjít tak vstříc zahraniční a bezpečnostní politice nové americké administrativy. Stále nevyřešenou

otázkou zůstává, jak to bude dál s protiraketovou obranou, zda bude akceptována jako funkce Aliance. Na summitu v Lisabonu se očekává, že se protiraketová obrana stane novým cílem NATO.

Proporce mezi obrannou a bezpečnostní funkcí

V diskuzi o charakteru Xxxxxxx převažuje mínění, že by měla rovnoměrně plnit jak obrannou, tak bezpečnostní funkci. Někteří alianční představitelé to považují za primární strategický cíl. V posledním období v souvislosti se zahraničními misemi převažovala bezpečnostní funkce. Proto mnozí politici i experti prosazovali, aby se bezpečnost opravdu stala rozhodující alianční funkcí. Tento záměr se neprosadil. Problémem stále je, jak vzdáleným bezpečnostním hrozbám mimo transatlantický prostor čelit. Aliance si proto musí vyjasnit, kde, jak, jakým způsobem a s jakými silami vést operace „out of area“. Platí zkušenost, že čím vzdálenější je konflikt, tím hůře se veřejnosti vysvětluje. Zamyslíme-li se nad touto problematikou, tak pokud jde o pružnost strategie, měla by si ji Xxxxxxx zachovat právě v těchto rozhodovacích procesech. Jinak řečeno, priorita bezpečnostní či obranné funkce či jejich rovnováha by měly být závislé na konkrétních bezpečnostních hrozbách a z nich vyplývajících rizicích.

O tom, že je to nejen složité, ale i politicky svízelné, svědčí tvrzení představitelů NATO, že afghánský konflikt není klíčovým problémem Xxxxxxx, jejím smyslem. To vzbuzuje pochybnosti, nejde-li o alibismus. V současné době NATO a Afghánistán v očích většiny lidí zjevně splývají. Zda je či není něco klíčovým problémem či smyslem nezáleží na subjektivním výkladu, ale na objektivní situaci. Neúspěch v Afghánistánu by USA i Alianci postihl fatálně.

Rozšiřování Aliance

Podobně tomu je pokud jde o rozšiřování Aliance. Převažující mínění se stále zčásti staví proti tomu, aby v NATO byly všechny balkánské země, ale výrazně pak proti přijetí Ukrajiny a Gruzie. A to rozhodně nejen kvůli zápornému postoji Ruska. Tyto země předně musejí nejdříve stabilizovat svůj demokratický systém, kvalitu strategických rozhodovacích procesů a dodržování platných smluv, aby spíše neznamenaly hrozbu než posílení, jak to ukázal rusko-gruzínský konflikt a tzv. plynová krize, jejíhož opa- kování se evropské země nyní každoročně obávají. Nemluvě o tom, co známe z teorie organizace a řízení: se zvyšujícím se počtem členů či organizačních stupňů stoupá počet vzájemných konfliktů v organizaci, a tím i klesá její akceschopnost.

Zčásti odlišný pohled má bývalý náčelník Generálního štábu AČR Xxxx Xxxxxx:

„V první iadě bude nezbytné vyiešit fakt, na který upozorňují někteií experti tímto problémem se zabývající, jak se NATO vypoiádá s posledními vlnami rozšiiování. Jestliže v minulosti byly kladeny požadavky na odpovídající vojenské kapacity nově piijímaných členů, v současné době se zdá, že je upiednostňován aspekt politický a vojenské kapacity nováčků zaostávají za potiebami. Jak bude NATO schopno zajistit jedno ze základních ustanovení Washingtonské (rozumí se Severoatlantické) smlouvy o vzájemné pomoci pii napadení… Zcela určitě by měla nová strategická koncepce odpovědět na otázku, kam až se bude NATO rozšiiovat a zda noví kandidáti jsou pii- praveni ke vstupu do NATO, anebo zda vůbec někdy budou k tomuto kroku piipraveni. A zda jejich piípadné piijetí neznamená pro NATO zároveň destabilizaci uvniti vlastní struktury a závažné bezpečnostní riziko.“ [10]

NATO chce pokračovat v politice otevřených dveří a rozvíjet partnerství se třetími zeměmi, spolupracovat se spřátelenými státy jako je Austrálie, Nový Zéland, Japonsko a Jižní Korea. Je to stále věcí diskurzu.

Vztah Aliance a Ruska

Informace a zkušenosti z alianční centrály v Bruselu ukazují, že Rusko má v souvis- losti s tvorbou nové strategické koncepce o proces transformace NATO veliký zájem. Zároveň je možné identifikovat snahy Alianci oslabit. V souvislosti s tím je třeba ve vztazích mezi velmocemi řešit zejména problém jaderného odstrašení, protože je stále více věcí politickou než vojenskou. Stále existuje nedostatek informací o tom, čím Rusko de facto z vojenského hlediska disponuje, pokud to přesně vědí jeho představitelé. Proto politici i občanská veřejnost na jedné straně ruské vojenské schopnosti přeceňují a na druhé straně podceňují.

Rusko-gruzínský konflikt vznikl proto, že k němu vytvořilo prostor ne zcela domyš- lené osamostatnění Kosova a nepochopitelně bezprecedentní krok gruzínského prezi- denta Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxxx. Ruské vítězství bylo neodvratné, i když vojensky se v očích odborníků příliš nepředstavilo. Spojené státy i Aliance však překvapivě kromě verbálních protestů nereagovaly, čímž daly najevo nesouhlas se Xxxxxxxxxxxx chováním. Nakonec musela zasáhnout Evropská unie. Rusko, jak převažuje odborné mínění, však s výjimkou jaderných zbraní není vážnější bezpečnostní hrozbou, a jejich použití by bylo šílenstvím; tato někdejší supervelmoc nebude údajně pro euroatlantické společenství hrozbou ani v případě, dosáhne-li do roku 2017 cílů své vojenské reformy. Podle mínění Aliance může být hrozbou energetickou a kybernetickou, tj. v oblasti soft-power.

Rusko nyní spíše než ofenzivní má údajně cíle defenzivní, zvláště pokud jde o rostoucí muslimskou menšinu (v Moskvě je největší muslimská komunita na světě) a z demogra- fického hlediska situace na Sibiři, kde žije jen deset milionů obyvatel, navíc většinou starých lidí a žen. Hrozí tu čínská infiltrace, a to i přesto, že Rusové tvrdí, že mají s Čínou nejlepší vztahy v celé své historii.

Xxxx Xxxxxxxxx se o síle Ruska vyjadřuje poněkud opatrněji:

„Je tedy Rusko vojenskou hrozbou? Někteií argumentují tím, že rozdíl vojenských sil Ruska a USA se bude prohlubovat, a zároveň tím, že není důvod, proč by USA měly Evropě stále zajišíovat bezpečnost. Problém tkví v tom, že pro evropské státy – zejména sousedy Ruska – nejsou ruské vojenské kapacity zanedbatelné. Tiebaže válka v Gru- zii prokázala, že v otázkách velení, komunikace, iízení, organizace je ruská armáda na úrovni 70. či 80. let minulého století, stále piedstavuje výraznou hrozbu pro své sousedy. Ruská armáda má prokazatelně potenciál a doktrínu schopnou destabilizovat bezprostiední sousedství NATO. Pokud NATO pienechá pole dalším aktérům, jako se stalo v reakci na válku v Gruzii, může tím ohrozit stabilitu ve svém sousedství. Někteií účastnící diskuze upozornili, že Rusko nemusí disponovat vojenskou silou, bude mu stačit energetická síla. Zejména situace Ukrajiny je nestabilní. Jak bude věrohodná politika oteviených dveií, pokud piijetí Ukrajiny a Gruzie zůstane mimo hru?“ [11]

Kritičtější postoj prezentuje Xxxxx Xxxxxxxxx. [12] Xxxxxxxxxxx názor na Ukrajinu potvrdil poslední vývoj.

Ruská armáda zakončila dva roky před termínem první etapu své reformy. Pří- činou byly zkušenosti a důsledky rusko-gruzínského konfliktu. Personální stav byl snížen o 200 tisíc vojáků, z 1,2 milionu na 1,0. Počet důstojníků byl snížen z 355 tisíc

na 150 tisíc. Ze 60 tisíc plukovníků zůstalo jen osm tisíc, počet generálů však byl snížen pouze z 1200 na 780. To umožnilo zvýšit i platy. Např. velitelé jednotek u útvarů mají příjem v přepočtu cca 35 až 45 tisíc Kč, velitel divize 120 tisíc Kč. V další etapě do roku 2017 má jít především o přezbrojení. Již příští rok má armáda dostat 30 balistických raket, 5 taktických raket Iskader, 300 kusů obrněné techniky, 30 vrtulníků, 28 bojových letounů, 3 jaderné ponorky, 11 družic a korvetu.

Ruský premiér Xxxxxxxx Xxxxx v projevu ve Vladivostoku řekl:

„Musíme vyvíjet úderné útočné systémy, abychom zachovali strategickou rovnováhu s USA, které na rozdíl od Ruska vyvíjejí systém protiraketové obrany.“ [13]

O potřebě vyvíjet nové zbraňové systémy, aby si Rusko zachovalo spolehlivý jaderný štít, hovořil i prezident Xxxxxxx Xxxxxxxx. Mělo by se tak dít v souladu s novou odzbrojovací dohodou s USA, omezující počet strategických útočných zbraní a jaderných hlavic obou velmocí. Rusko vyjádřilo ochotu poskytovat Spo- jeným státům údaje o ruských útočných zbraních výměnou za americké informace o protiraketové obraně. Oba systémy – útočných a obranných zbraní – podle Xxxxxx zajišťují rovnováhu sil.

Mnoho nového může do vztahů s Ruskem přinést politika americké administrativy Xxxxxxx Xxxxx. Podobně je tomu ve vztazích s Čínou. S oběma zeměmi je třeba jednat s jako takovými, jaké jsou, a ne s takovými, jaké bychom si je přáli mít, jakkoli si to do budoucnosti přejeme. Pokud jde o vztahy mezi bývalými zeměmi tzv. socialistické soustavy a Ruskem z hlediska bezpečnosti, mají tyto země větší počet obyvatel, vyšší HDP i větší počet vojáků než Rusko. Považují-li proto Rusko za vážnou bezpečnostní hrozbu, měly by tento potenciál v rámci NATO lépe využít.

3. NATO a Evropská unie

Zatím se vážnější pozornost nevěnuje vztahu Severoatlantické aliance a Evropské unie. [14] Přitom se nabízí, aby se mezi nimi vytvořila adekvátní dělba orientace: NATO s dominancí USA v oblasti hard-power a EU v soft-power v procesu předcházení kon- fliktům a zhroucení států. Lisabonská smlouva k tomu vytvořila podmínky, stejně tak se po úspěšném rozšíření EU stává silným a konkurenčně schopným ekonomickým a zahraničně politickým světovým modelem. Není však zatím pro snižující se vojenské rozpočty vzhledem k finanční a ekonomické krizi silným bezpečnostním a vojenským hráčem. Je přitom před rozhodnutím, zda vést a prosazovat své zájmy a hodnoty, nebo být vedena. A to přes vědomí, že euroatlantické spojenectví je klíčové. Bude jistě důle- žité i v budoucnosti, protože multipolární svět může být méně stabilní než bipolarita či unipolární postavení Spojených států. Řešení je na politické vůli mocenských elit v prosazování multilaterální politiky.

V polovině listopadu 2009 vznikl po dlouhém vyjednávání nový útvar v rámci gene- rálního sekretariátu Rady EU – Ředitelství pro zvládání krizí a plánování (CMPD – Crisis Management and Planning Directorate). Toto nové ředitelství v sobě integruje dvě doposud samostatná ředitelství DGE 8 a DGE 9 (Directorate General for External Relations), která měla na starosti otázky obranné politiky a civilní dimenze zvládání krizí. Společně s částí pracovníků civilně-vojenské skupiny (cell) působící doposud v rámci vojenského štábu EU tak vznikne velký útvar integrující v sobě poprvé v historii institucí EU plnohodnotně civilní i vojenskou dimenzi bezpečnostní politiky a zvládání krizí.

CMPD je dítě francouzského předsednictví EU, které prosadilo v prosinci 2008 jeho budoucí vznik, ale myšlenka integrovaného civilně-vojenského přístupu k problema- tice zvládání krizí má dlouhodobě silnou podporu mimo jiné v severských zemích či Německu. [15]

Evropská unie a Lisabonská smlouva v evropské bezpečnostní politice

Lisabonská smlouva představuje po ratifikaci všemi členskými zeměmi bezpeč- nostní budoucnost Evropy. V Lisabonské smlouvě je bezpečnostní politika organicky spojena se zahraniční politikou, a to v hlavě 5 Obecná ustanovení o vnější činnosti EU a zvláštních ustanoveních o společné zahraniční a bezpečnostní politice, která jsou v samostatné kapitole 2 Zvláštní ustanovení o společné zahraniční a bezpečnostní poli- tice. [16] Činnost EU na mezinárodní scéně spočívá na zásadách demokracie, právního státu, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod, úcty k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva.

To jsou hodnoty euroatlantické civilizace, které by měly být zásadní ve strategických rozhodovacích procesech o zahraniční a bezpečnostní politice a jejich respektování je podmínkou členství v Evropské unii. V jejich duchu by měly být i rozvíjeny vztahy s ostatními aktéry evropské a světové bezpečnosti. Unie se soustřeďuje především na předcházení konfliktům a na řešení primárních příčin bezpečnostních hrozeb. Tím se liší od preventivní strategie preemptivního typu uplatňované minulou americkou administrativou.

Podle Lisabonské smlouvy se pravomoc EU ve společné zahraniční a bezpečnostní politice vztahuje na všechny oblasti zahraniční politiky a bezpečnosti, včetně postupného vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně.

Společná zahraniční a bezpečnostní politika (CFSP – Common Foreign and Security Policy) podléhá zvláštním pravidlům a postupům. Společnou zahraniční a bez- pečnostní politiku vykonává v souladu se smlouvami vysoký představitel EU pro zahra- niční věci a bezpečnostní politiku a členské státy. Společná zahraniční a bezpečnostní politika je prováděna za využití vnitrostátních prostředků a prostředků EU.

Společná bezpečnostní a obranná politika je nedílnou součástí společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Zajišťuje EU operativní schopnost, která se opírá o civilní a vojenské prostředky. Unie je může použít pro mise vedené mimo území EU k udržení míru, předcházení konfliktům a posílení mezinárodní bezpečnosti v souladu se zása- dami Charty Organizace spojených národů. Plnění těchto úkolů je založeno na využití schopností poskytnutých členskými státy.

Společná bezpečnostní a obranná politika zahrnuje postupné vymezení rámce spo- lečné obranné politiky EU (CSDP – Common Security and Defence Policy). Ta povede ke společné obraně, jakmile o tom Evropská rada jednomyslně rozhodne. V tomto případě doporučí členským státům přijetí takového rozhodnutí v souladu s jejich ústav- ními předpisy.

Politika EU podle tohoto oddílu se nedotýká zvláštní povahy bezpečnostní a obranné politiky některých členských států a uznává závazky některých členských států uskutečňujících svou společnou obranu v rámci Organizace Severoatlantické

smlouvy (NATO), které vyplývají ze Severoatlantické smlouvy a které jsou v souladu se společnou bezpečnostní a obrannou politikou vytvořenou v tomto rámci.

Pro provádění společné bezpečnostní a obranné politiky dávají členské státy EU k dispozici civilní a vojenské schopnosti, aby přispěly k plnění cílů vymezených Radou. Členské státy, které mezi sebou ustavily mnohonárodní síly, je mohou rovněž dát k dis- pozici k uskutečnění společné bezpečnostní a obranné politice. Členské státy se zavazují, že budou své vojenské schopnosti postupně zdokonalovat. Agentura pro oblast rozvoje obranných schopností, výzkumu, pořizování a vyzbrojování určuje operativní potřeby, podporuje opatření k jejich uspokojování, přispívá k určení a případně k provádění všech účelných opatření pro posílení výrobní a technologické základny v oblasti obrany, podílí se na vymezení evropské politiky schopností a vyzbrojování a napomáhá Radě při hodnocení zlepšování vojenských schopností.

Pokud se členský stát stane na svém území cílem ozbrojeného napadení, poskytnou mu ostatní členské státy pomoc a podporu všemi prostředky, které jsou v jejich moci, v souladu s článkem 51 Charty Organizace spojených národů. Tím není dotčena zvláštní povaha bezpečnostní a obranné politiky některých členských států. Závazky a spolupráce v této oblasti jsou v souladu se závazky v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy, která zůstává pro ty členské státy, které jsou jejími členy, základem jejich společné obrany a forem pro její provádění.

Bezpečnostní politika EU obsažená v Lisabonské smlouvě byla podrobena kritice. Např. Xxxx Xxxxx [17] uvádí, že kdysi se na americkém ministerstvu zahraničí zeptal, co by se stalo s NATO, kdyby mělo pět členů: USA, Kanadu, Norsko, Turecko a EU.

„Toho dne NATO skončí,“ řekli mu údajně bez rozmýšlení. Xxxxx konstatuje, že Xxxx- xxxxxxx smlouvou přecházejí kompetence v obraně z členských států na EU, protože:

„Unie vede společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.“

Nebo podle článku 22, odst. 2 písm. a) chce EU „chránit své hodnoty, základní zájmy, svou bezpečnost, nezávislost a celistvost“. Stanoví se i konkrétní postupy „o strategic- kých zájmech a cílech“ rozhoduje Evropská rada (čl. 22 odst. 1), a to výhradně na návrh vysokého představitele nebo komise. Jednotlivý členský stát tedy nemá ani právo kon- krétně nic navrhnout, může jen požadovat zařazení diskuze na pořad jednání Rady.

Článek 23 konstatuje, že pravomoci EU se vztahují na všechny otázky týkající se bezpečnosti. Nikdo nesmí mít jiný názor, čl. 23. 3. totiž stanoví, že „Členské státy aktivně a bezvýhradně podporují zahraniční a bezpečnostní politiku Unie … a respek- tují činnost Unie v této oblasti.“ A přikazuje se, že členské státy se „zdrží jakéhokoli jednání, které je v rozporu se zájmy Unie“ (čl. 23 odst. 3).

V Severoatlantické smlouvě ustanovující NATO se uvádí: „Každá ze smluvních stran prohlašuje, že žádné její současné platné mezinárodní závazky vůči kterékoli jiné smluvní straně nebo kterémukoli tietímu státu nejsou v rozporu s ustanoveními této smlouvy, a zavazuje se, že nepiijme žádný mezinárodní závazek, který by byl s touto smlouvou v rozporu.“ (článek 8). [18]

Protože Lisabonská smlouva znamená bezvýhradný závazek v oblasti bezpečnosti vůči třetí straně, kterou je Evropská unie, Xxxx Xxxxx usuzuje, že její přijetí představuje porušení Severoatlantické smlouvy a dnem ratifikace Lisabonské smlouvy NATO končí. Je přesvědčen, že rozhodnutí nadále si svou bezpečnost řešit bez USA bude členské státy stát nepředstavitelné peníze a bude trvat mnoho desetiletí, než dosáhneme stejné bezpečnosti, jakou jsme měli doposud. NATO a EU jsou podle něho konkurenti

a nemohou existovat vedle sebe, nesledují stejné zájmy, dokonce naopak prosazují zájmy protichůdné. Lisabonskou smlouvou končí epocha demokracie v Evropě, končí NATO, které si kladlo za cíl „posilování svých svobodných institucí“ a „lepší porozu- mění zásadám, na nichž jsou tyto instituce založeny“, ochranu suverenity svých členů. Lisabonská smlouva těmto zásadám odporuje, nejenom textem smlouvy, ale samotnou svou podstatou. Proto nemůže vedle sebe existovat NATO a EU po ratifikaci této smlouvy. Hodnotové systémy těchto dvou institucí jsou nejenom jiné, ale jsou proti- chůdné. Společná obrana má smysl jedině tam, kde státy sdílejí stejné hodnoty a mají stejná rizika. Deset let našeho členství v NATO bude patřit k nejkrásnějším obdobím našich dějin.

Paynovo výše uvedené kritické stanovisko je samozřejmě krajní, ale legitimní. Signalizovalo potřebu diskuze o evropské bezpečnostní architektuře a strategii, která se sice vedla, ale sporadicky. Zahraniční, a zejména bezpečnostní politika Evropské unie byla stále na okraji zájmu.

Evropské země sice mají stále velké armády, ale náklady na jejich udržování a moder- nizaci klesají nejen relativně, ale i absolutně. A to zvláště ve srovnání s USA, což je ale jiné téma, souviselo s Xxxxxxxx preemptivní strategií, která něco stála a nový americký prezident Xxxxxx Xxxxx má s paralelně probíhající ekonomickou krizí problém zvládat rozpočet nejen vojenský, ale i státní. To vše vytvářelo kritickou situaci, což se zvláště projevovalo ve stále menší ochotě realizovat preventivní bezpečnostní politiku, tj. udržovat a rozšiřovat zahraniční mise, zvláště v Afghánistánu. I když se tak nakonec stalo, nebylo to jednoduché a výsledek není jistý.

Hlavními aktéry západní bezpečnostní politiky jsou v různé míře prováza- nosti Severoatlantická aliance a Evropská unie. Je zřejmé, že za Xxxxxxx Xxxxx musí Spojené státy vědomě či pod tlakem upustit od realizace americké bezpeč- nostní strategie, která byla přijata v roce 2002 jako reakce na 11. září 2001 se zjevně preemptivními záměry.

Evropská unie novou bezpečnostní strategii má, její realizace je však nedostatečná. Probíhající diskuze o nové strategické koncepci NATO také prokazuje, že k avizova- nému napětí mezi Aliancí a EU nedochází.

4. Problémy zasluhující reflexi

V již zmíněném dokumentu k přípravě nové strategické koncepce, tj. projektu „Nová strategická koncepce NATO: zájmy a priority České republiky“, je mezi vymezenými problémy zasluhujícími reflexi uvedena identita Západu ve 21. století a v souvislosti se smyslem NATO. Identita Západu, tj. především Severní Ameriky a Evropy by nebyla z bezpečnostního a vojenského hlediska tak naléhavá, kdyby nebyla konfrontována s jinými civilizacemi, kontinenty, jejich identitami, způsoby života a ideologie, zejména náboženskými.

Od začátku 21. století, a zejména od 11. září 2001 je to konfrontace zvláště s isla- mismem, resp. s jeho fundamentalistickou podobou a praxí. O tomto tématu hovořil i odcházející pražský arcibiskup kardinál Xxxxxxxx Xxx a varoval před islamizací Evropy. To se svým způsobem týká i Severní Ameriky, navíc potýkající se s latinskoamerickou migrací, jejíž intenzita je natolik enormní, že podle prognóz v roce 2030 a nejpozději 2050 v USA bude převažovat toto etnikum.

Tento problém přerůstající v bezpečnostní hrozbu nemá jenom náboženský, ale pře- devším celospolečenský charakter. Ať jsme totiž jako národ sebeateističtější, a podobně je tomu zčásti i v jiných evropských a severoamerických zemích, máme především křesťanskou, resp. křesťansko-judaistickou kulturu a tradici. Ta ovlivnila i většinu západních filozofických směrů a postupně se prosazujících klíčových hodnot jako je cena lidského života, svoboda, rovnost, solidarita, lidská práva, důstojnost, úcta k ženám, které zaštiťuje demokratický politický systém. To je v diametrálním rozporu s islamis- mem, nemluvě o jeho fundamentálním výkladu a praxi, jakým se stal před třiceti lety po zrodu Íránské islámské republiky.

Takže bylo zřejmé, že Západem přijímaná politika multikulturalismu brzy narazí na tyto hranice, což začínáme vážně pociťovat. A to i přesto, že podle výzkumu Gal- lupova ústavu ubývá v Evropě islámských fundamentalistů a přibývá muslimů evro- peizovaných. Stejně tak, že 85 % evropských muslimů je proti násilí. Je nemyslitelné, aby v západní civilizaci zvítězila jiná kultura než původní a vlastní. Zatím se tomu pro charakteristickou západní toleranci nedokážeme účinně bránit, ustupujeme poža- davkům přesahujícím míru této snášenlivosti. Resistence proti této hrozbě nemůže spočívat na náboženském, ale celospolečenském přístupu. A nesmějí se ho zmocnit extremisté, zvláště ne neonacisté.

To do určité míry determinuje i postavení NATO v současném mezinárodní prostředí. Aliance si stejně jako Evropa a západní společenství musí uvědomit svou obrannou a bezpečnostní funkci. Zvláště je-li momentálně převládající násilné řešení bezpečnostních problémů tou zdánlivě nejefektivnější cestou, není-li jí pozornost k pri- márním problémům sociálním, ekonomickým, politickým, diplomatickým, environ- mentálním, ideovým, náboženských aj., jejichž řešení by vyžadovalo méně finančních prostředků a mohlo by přinést vyšší mírový efekt.

Hledáme-li příčiny nové alianční strategické koncepce, možná hlouběji pod kauzál- ním povrchem je nespokojenost občanů západního světa s nedostatečně zdůvodněným vedením ozbrojených konfliktů. To bezprostředně souvisí i s vymezením oblastí bezpeč- nosti, ve kterých se chce NATO angažovat. Mimo transatlantické teritorium by se tyto konflikty měly odehrávat jen výjimečně a při bezprostředních bezpečnostních hrozbách pro sdílené společensko-kulturní hodnoty. Existující situace podmiňuje i vztahy NATO k jiným mezinárodním organizacím. Navážeme-li jako jistou předzávorkou na před- chozí text, tzn. zůstaneme-li u náboženské problematiky, daleko méně máme problémy s pravoslavným, konfuciánským, buddhistickým a jiným světem než islámským.

Vrátíme-li se k mezinárodním organizacím, bezprostřední dělba funkcí by měla být mezi Aliancí a Evropskou unií. Lisabonská smlouva by rozhodně neměla být interpre- tována jako bariéra institucionální spolupráce, ale právě naopak. Realisticky bychom se měli dívat z bezpečnostního hlediska na OSN. Svým způsobem představuje předobraz Severoatlantické aliance, kdyby se nadále bezhraničně rozšiřovala. Přesto OSN jako univerzální organizaci sdružující v podstatě všechny státy potřebujeme, ze sledovaného bezpečnostního hlediska, pro legitimizaci postupů Aliance.

Tím by byl naplňován i smysl kolektivní obrany a odstrašení a role NATO v oblasti kontroly zbrojení, odzbrojení a zamezení proliferaci. Panuje shoda v přesvědčení, že odstrašení má převážně politický charakter. Pokud jde o kontrolu zbrojení, bylo v této oblasti dosaženo průkazných úspěchů díky Smlouvě o konvenčních ozbroje- ných silách v Evropě (CFE). Ta byla podepsána v roce 1990, kdy ještě existovaly dva

bloky, NATO a Varšavská smlouva. Po zániku Varšavské smlouvy a prvním rozšíření NATO byla v Istanbulu v roce 1999 smlouva modifikována. Podle uvedené smlouvy je pro každý stát stanovena národní úroveň, tj. limit, který omezuje počty vybraných kategorií výzbroje a bojové techniky a je nutné povinně provádět inspekce u útvarů, ověřovací návštěvy, inspekce ve stanovené oblasti a pozorovací lety podle Smlouvy o otevřeném nebi. [19]

Proliferace zbraní hromadného ničení, jejich výzkum, výroba a testování však dosta- tečně pod kontrolou není, ani se jí nedaří prosadit. Nejhorší situace je v ozbrojovacím procesu. Letošní zpráva Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum otázek míru (SIPRI) o vojenských výdajích možná ukáže, že ani finanční a ekonomická krize nevedla k jejich výraznějšímu snížení.

Konečně pokud jde o specifikaci bezpečnostních hrozeb, obecně se uznávají ty, které před šesti lety definovala evropská bezpečnostní strategie jako pět hlavních bezpečnostních hrozeb, a to: terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, regionální konflikty, zhroucení státní moci a organizovaný zločin. Dynamika bezpečnostního vývoje v Evropě ale vyžaduje aby spektrum bezpečnostních hrozeb bylo pojato šíře, což se odráží v unijních dokumentech i v expertních diskuzích, např. ve výstupu 5. pra- covní skupiny Foresight and Scenarios European Security Research and Innovation Forum, která na základě zadání Evropské komise pracovala na identifikaci priorit a cílů evropského bezpečnostního výzkumu.

K pěti zmíněným hrozbám v evropské bezpečnostní strategii bylo na základě diskuze v rámci 5. pracovní skupiny, jíž jsem byl členem, definováno dalších dvanáct hrozeb: degradace životního prostředí nevratnými klimatickými změnami, omezený přístup k energetickým zdrojům, hrozbu energetické krize, přírodní katastrofy, epidemie, resp. pandemie, stárnutí populace v zemích EU, ilegální migrace, ohrožení evropského sociálního modelu vlivem nepředvídaných, resp. nezvladatelných následků globalizace („sociální bezpečnosti“), radikalizace části společností z etnických a sociálních příčin, korupce a praní špinavých peněz, technologické havárie, selhání, resp. kolaps počítačo- vých technologií a humanitární krize. [20] Na základě další analýzy lze k tomu přiřadit náboženský fundamentalismus, bankovní spekulace a nezákonný lobbing. [21]

Kritická reflexe

Zmíněný projekt „Nová strategická koncepce NATO: zájmy a priority České repub- liky“ přiznává, že tvorba nové alianční strategické koncepce „přichází v době, kdy si Česká republika neví se svými členstvím v NATO příliš rady. V uplynulých měsících a letech se objevily pochyby o smyslu a hodnotě našeho členství v Alianci, a to na obou stranách politického spektra“.

Možná je toto tvrzení příkré, ale z metodologického hlediska vítané, a proto zároveň akceptovatelné. Zvláště nutnost odpovědět na otázky, které tento text klade.

◼ Naplnilo se to, co jsme od členství v NATO očekávali?

S vyšší mírou pravděpodobnosti lze odpovědět pozitivně. Česká veřejnost oceňuje, že Aliance poskytuje naší republice pocit bezpečnosti, jaký jsme v historii nezažili. Zároveň však má stále kritičtější postoje k angažovanosti Xxxxxxx v zahraničních misích včetně naší daleko od vlasti. To intenzifikují i důsledky finanční a ekono- mické krize, které někteří občané spojují právě s vedením konfliktů a enormními

vojenskými výdaji. Podobně je tomu, pokud jde o malou aktivitu NATO v souvislosti s potenciální dislokací americké protiraketové obrany ve střední Evropě. Na druhé straně není možné přehlédnout kritiku, že náš příspěvek Xxxxxxx mohl být s výjimkou naší účasti v zahraničních misích větší.

◼ Vyvíjí se NATO směrem, který považujeme za žádoucí?

V této souvislosti je nutné uvést aktuální potřebu koordinace bezpečnosti a obrany s Evropskou unií po přijetí Lisabonské smlouvy. I když si je občanská veřejnost vědoma vojenské síly NATO, dává stále více přednost záměrům EU orientujícím se na řešení primárních příčin bezpečnostních hrozeb, tj. politických, ekonomických, sociálních, environmentálních, náboženských, etnických aj. problémům, jejichž neřešení je příčinou následných hrozeb bezpečnostních. V této souvislosti by se měla daleko výrazněji prosazovat v Evropě rozvíjená koncepce human security.

◼ Řeší NATO problémy, které považujeme za podstatné?

Spíše lze kriticky vytknout, že spolu s dalšími světovými organizacemi a vládami jednotlivých států pomalu reaguje na nové bezpečnostní hrozby, které především vznikají neřešením primárních příčin a vedou ke zhroucení některých států či kom- plikacím i ve vyspělých zemích, jako jsou energetické kolapsy, potravinové krize, pandemie apod., i když nejsou jistě primárním cílem Aliance, ale NATO by spolu s dalšími bezpečnostním aktéry k nim mělo koordinovaně přispívat, a to především humanitárními operacemi.

◼ Vytváří si NATO schopnosti a nástroje, které jsou adekvátní současnému bez- pečnostnímu prostředí a zájmům ČR?

Česká veřejnost nevidí ani tak problémy ve vojenské oblasti jako spíše v diplomatické, na prvním místě vyřešení vztahů s Ruskem, aby se snížil její pocit vnímání Ruska jako jisté bezpečnostní hrozby, s níž se operuje zejména v předvolebních obdobích.

◼ Je NATO dostatečným rámcem pro bezpečnostně-politické vztahy mezi ČR a USA?

Jen část veřejnosti je přesvědčena o tom, že bychom měli mít jako prioritní bez- pečnostní vztahy se Spojenými státy, spíše dává přednost bezpečnostním zárukám Evropské unie a Severoatlantické aliance. Příčinou nejspíš je, že aktuální vojenské aktivity Spojených států považuje za převážně neúspěšné. I v případě dislokace radiolokátoru americké protiraketové základny na našem území dávala přednost řešení v rámci Aliance a s vědomím Evropské unie.

◼ Jsou členové NATO schopni dohody v zásadních otázkách, které se týkají českých bezpečnostně-politických zájmů?

Zatím nebyl důvod konstatovat negativní stanovisko.

◼ Zanedbalo NATO obranné plánování a teritoriální obranu nových členských států, nebo se naopak jedná o zastaralou agendu?

Jako i v jiných případech je možno konstatovat, že v obranném plánování a v teri- toriální obraně bylo možné dosáhnout více, ale ani ne tak zvýšením vojenských

výdajů jako spíš koordinací aktivit. Pokud jde o obrannou a bezpečnostní funkci NATO, je jistě odpovídající úsilí o jejich rovnováhu, ale priorita vždy bude záviset na konkrétním vyhodnocení aktuálních bezpečnostních hrozeb a z nich vyplýva- jících rizik.

◼ Můžeme se v případě nouze na členství v NATO spolehnout?

Ani v tom případě není důvod konstatovat jiné než pozitivní stanovisko.

◼ Je článek 5 Severoatlantické smlouvy dostatečně věrohodný, nebo bychom měli usilovat o jeho posílení? Pokud ano, jak?

Tato otázka je akademická, protože americká ústava neumožňuje jinou formu- laci, zavazuje vládu, že se nesmí předem zavázat komukoli v ozbrojeném střetnutí pomoci.

◼ Jak co nejlépe skloubit členství v NATO a EU?

Vymezením odpovědnosti za jednotlivé oblasti a stránky evropské, transatlantické a světové bezpečnosti. Priorita NATO by měla být v oblasti hard-power, Evropské unie soft-power. Ke změnám této orientace by mělo docházet na základě konkrétní analýzy aktuálních bezpečnostních hrozeb a stupně angažovanosti Spojených států v evropském a přilehlém teritoriu.

Odpovědi na tyto otázky vyvolávají potřebu formulovat i závažnější:

◼ Vyhovuje Severoatlantická smlouva dnešním podmínkám? Není čas se zamyslet nad její revizí?

Na tuto otázku není lehké odpovědět, protože některé možnosti revize jsou limitovány. Např. změně klíčového článku 5 brání americká ústava, která nedovoluje Spojeným státům předem se smluvně zavázat někomu při řešení ozbrojených konfliktů. Na dru- hou stranu je v EU doplňování zakládajících smluv běžnou praxí, takže v případě potřeby by bylo možné změnit jiné články Severoatlantické smlouvy.

◼ Je NATO subjekt mezinárodního práva? Může uzavírat dohody s jinými mezi- národními bezpečnostními organizacemi?

Strategické koncepci NATO by prospělo, kdyby se NATO obdobně jako EU při- hlásilo k dodržování mezinárodního práva a respektování světové role OSN, resp. Rady bezpečnosti, při zajišťování mezinárodního míru a bezpečnosti. Xxxxxx Xxxxx se na rozdíl od Xxxxxx Xxxxx vyjádřil, že USA přikládají velký význam OSN. Xxxxx dokonce předsedal jednomu zasedání Rady bezpečnosti.

◼ Xxxxx roli bude NATO hrát při zajištění evropské bezpečnosti?

Je zřejmé, že bez aktivní účasti Ruska evropskou bezpečnost nelze zajistit. Jak rea- govat na Medvěděvův návrh na uzavření evropského bezpečnostního paktu? Není náhoda, že návrh byl formulován v době, kdy se připravuje nová strategie NATO.

◼ Jak hodlá NATO řešit vztahy s jinými regionálními bezpečnostními organiza- cemi (nejen s EU)?

Aktuální je zejména otázka vztahů k Šanghajské organizaci pro spolupráci. [22]

Pro formulaci nové strategické koncepce NATO je také třeba analyzovat dosavadní vývoj NATO po roce 1990, tzn. co se podařilo, a co nikoliv, a proč tomu tak bylo. Z hlediska kritické reflexe se jeví problematickým např. zásah NATO proti Jugoslávii v roce 1999, sporná je i angažovanost NATO v Afghánistánu. V USA se objevují i úvahy, zda má NATO pro USA smysl, viz např. interview X. Xxxxxxx, bývalého zástupce USA v NATO. [23]

K těmto závěrům lze přidat ještě prognostický: V souladu s převažujícím míněním české a pravděpodobně i evropské a severoamerické veřejnosti a podstatné části bez- pečnostních expertů se s nejvyšší pravděpodobností západní civilizace pro nedostatek materiálních a lidských zdrojů i politické vůle bude postupně z neeuroatlantických teritorií a prostorů jiných civilizací stahovat, a zároveň více kontrolovat až blokovat migraci jiných etnik do prostoru vlastního. Je ovšem diskurzní otázkou, jak dalece by to bylo vnímáno jako rezignace na náš podíl na globálním vládnutí a cestou k marginalizaci našeho euroatlantického civilizačního okruhu.

5. Bezpečnostní politika České republiky

Uvedené problémy, zvláště nejednotnost české zahraniční politiky, se promítají i do koncipování české bezpečnostní politiky, a to jak vnitřní, tak vnější. Zcela kon- krétním důsledkem této situace byl i průběh a vyústění expertního diskurzu i praktic- kého politického konání ve strategickém rozhodovacím procesu, jakým byla dislokace americké protiraketové základny na našem území.

Ať už jsou polemická střetnutí jakkoli vyostřená, záměr dislokovat u nás některý ze segmentů protiraketové obrany bezprecedentně prověřoval a zčásti i dále prověřuje naši bezpečnostní politiku, jak jsme vůbec schopni se s takovými strategickými rozho- dovacími procesy vypořádat v zájmu bezpečnosti republiky a dosáhnout konsenzu. Ať už se deset antiraket z hlediska gigantických zbraňových systémů ve světě jeví jako zdánlivě okrajové, pro nás je, ať chceme, nebo nechceme, z mnoha bezpečnostních, vojenských, politických, ekonomických, historických, psychologických aj. důvodů strategickým rozhodnutím, nejen pro nás, ale i středoevropské a evropské státy. A jak diskuze probíhá ukazuje se, že na taková rozhodnutí nejsme připraveni: buď je jedno- značněji přijmout, nebo odmítnout. [24]

Klíčové bezpečnostní strategické dokumenty

Základním strategickým dokumentem po našem vstupu do Severoatlantické aliance byla Bezpečnostní strategie České republiky (BSČR). Od roku 1999 byla vždy po dvou letech novelizována, naposledy v roce 2003. Od té doby se od původního záměru odstou- pilo. Smyslem koncipování Bezpečnostní strategie České republiky bylo a je vytvořit podklad pro politické zadání zajištění bezpečnosti a obrany republiky.

Zatímco v letech 1990-1992 tato zadání např. armáda dostávala (neutralizace, loa- jalizace, přechod k obranné strategii reorganizací a redislokací ve smyslu Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFE) z roku 1990 a vojenské doktríny z roku 1991, po rozdělení armády po rozdělení Československa, po vytvoření AČR toto zadání dlouho chybělo, což působilo vážné problémy.

BSČR je „základním dokumentem bezpečnostní politiky, který identifikuje zájmy

ČR, obecné bezpečnostní hrozby a z nich vyplývající rizika pro ČR. Definuje dlouhodobé

záměry a opatření, jejichž cílem je zajištění podmínek pro mírový vývoj a hospodář- skou prosperitu ČR a zabezpečení jejich obyvatel před vnějšími a vnitřními hrozbami a riziky“.

Bezpečnostní strategie jako politické zadání

„Bezpečnostní strategie ČR poskytuje jen základní politické zadání a východiska pro dosažení cílů v jednotlivých oblastech bezpečnostní politiky ČR,“ jak přiznávají autoři. Její teze mají být rozpracovány v navazujících koncepčních dokumentech. Konkrétnost těchto tezí je však pro práci na obranné strategii a tím méně na vojenské strategii nedostatečná.

Lze proto předpokládat, že ani tyto dokumenty nedokáží vytvořit koncepční předpo- klady pro takovou obranu země, která by reagovala na bezpečnostní rizika a ohrožení a plnila alianční úkoly v rozsahu, který nepovede k vážnějším ekonomickým nárokům, protože ekonomické oslabení je z bezpečnostního hlediska stejně nebezpečné jako podcenění výstavby ozbrojených sil.

Z dikce dokumentu je patrné, že autory byli převážně pracovníci Ministerstva zahra- ničních věcí a až příliš respektovali, že tvoří materiál, který bude zároveň, a především studován zahraničními partnery. To oslabilo jeho věcnou působnost na rozhodovací procesy v oblasti bezpečnosti, obrany a armády. Nelze přehlédnout, že na tvorbě BSČR se podíleli i zástupci rezortů, které mají povinnost vytvořit dokumenty další, tedy kon- krétnější. Pokud tedy s jejich souhlasem bezpečnostní strategie spatřila světlo světa v podobě, v jaké je, poté je především na nich, jak tyto dokumenty budou tvořit, resp. novelizovat. Výklad jejich přístupu může být dvojí: buď je pro ně míra obecnosti BSČR dostačující, nebo naopak, tato obecnost jim vyhovuje, aby ve vlastním dokumentu měli větší prostor pro vlastní záměry. Tyto hypotézy je možné posoudit jen při kritické analýza těchto konkrétnějších dokumentů.

Lze sice souhlasit s autory dokumentu, že „členství v Severoatlantické alianci posky- tuje samo o sobě bezprecedentní úroveň bezpečnostních jistot“, ale to ještě neznamená se na to bezprecedentně spoléhat, minimálně pokud jde již o uvedený náš poctivý příspěvek obrannému potenciálu Xxxxxxx.

Na tom nic nezmění ani naše členství v Evropské unii, které naši bezpečnost zvýší jen potenciálně, pokud se členské země včetně naší nezaslouží o efektivnost evropské obranné politiky.

Struktura strategických dokumentů ČR v oblasti bezpečnosti

Vzhledem ke konkrétní situaci by pravděpodobně stačilo, kdyby struktura strategických dokumentů, jak se to již zčásti osvědčilo v praxi bezpečnostní politiky, byla následující:

◼ Bezpečnostní strategie ČR – vychází z aktuální evropské bezpečnostní strate- gie a ze strategie NATO, z dosavadních bezpečnostních strategií a je založena na dlouhodobých vizích a novelizována v souladu s programovým prohlášením vlády. Je schvalována parlamentem.

◼ Obranná strategie ČR – je schvalována parlamentem.

◼ Programové prohlášení vlády ČR – vychází programu vítězné politické strany nebo koalice stran, a to jak z aktuální situace, tak z dlouhodobých programů založených na stranických vizích. Mělo by však navazovat na BSČR, kterou není možné novelizovat nebo dokonce zásadně měnit po každých volbách.

◼ Dlouhodobé vize jednotlivých rezortů.

◼ Strategie rezortů zahraničních věcí, vnitra a obrany.

◼ Dílčí strategie a koncepce rezortů – např. Vojenská strategie ČR, Vojenská doktrína AČR, strategie boje proti terorismu, organizovanému zločinu a korupci apod.

◼ Zpráva o stavu zajištění bezpečnosti – zpráva se předkládá v určených termí- nech vládě.

◼ Zpráva o stavu zajištění obrany – zpráva se předkládá v určených termínech vlády. [25]

Závěr

Struktura témat důležitých pro tvorbu strategické koncepce Aliance z hlediska ČR by mohla být na základě předcházejícího textu následující:

◼ Témata mezinárodněpolitická:

1. Hodnoty euroatlantického společenství.

2. Postavení a úloha NATO v současném světě.

3. Stav a vývoj vztahů evropské části NATO a USA a Kanady.

4. Rozšiřování NATO.

5. Teritoriální vymezení angažovanosti NATO.

6. Identifikace a klasifikace bezpečnostních hrozeb a schopnost NATO na ně reagovat

◼ Témata o vztahu NATO, EU atd.

1. Identifikace společných zájmů NATO a bezpečnostních struktur EU.

2. Sjednocování vojenských schopností NATO a EU.

3. NATO jako subjekt mezinárodního práva.

4. Vztahy NATO k jiným mezinárodním organizacím.

5. Role NATO při zajištění evropské bezpečnosti.

6. NATO a Rusko a Čína.

◼ Témata vnitroatlantická

1. Současný stav a směry dalšího vývoje NATO.

2. Schopnost NATO řešit konkrétní problémy.

3. Adekvátnost Severoatlantické smlouvy dnešním podmínkám.

4. Možnost změny čl. 5 Severoatlantické smlouvy.

5. Smysl kolektivní obrany a odstrašení.

6. Stav obranného plánování a teritoriální obrany jednotlivých států NATO.

7. Role NATO v kontrole zbrojení a zamezení šíření ZHN.

8. Vztahy mezi USA a evropskou částí NATO v oblasti vojenských a bezpeč- nostních technologií.

◼ Témata vnitropolitická

1. Zájmy a priority České republiky v nové strategické koncepci NATO.

2. Přínosy a negativa členství ČR v NATO.

3. Přínos rozvoje bilaterálních bezpečnostně politických vztahů s USA zájmům

ČR.

4. Koordinace bezpečnostně politických zájmů ČR se zájmy evropských člen- ských zemí NATO a EU.

5. Reálný přínos členství v NATO bezpečnosti ČR v případě krizí a konfliktů. [26]

Práce vznikla v rámci výzkumného úkolu MSM 0021620841

– Rozvoj české společnosti v Evropské unii: rizika a výzvy.

Poznámky k textu a literatura:

[1] Blíže viz např. XXXXXXXX, X. Deset let od vstupu do NATO. Vojenské rozhledy 4/2009, s. 23-28.

[2] XXXXXXX, M., XXXXX, X. Xxxxxxx geopolitické, ekonomické a sociální bezpečnostní hrozby v Evropě a jejich dopady na ochranu kritické infrastruktury. In Operační piíprava státního území České republiky 2009. Sborník konference GŠ MO Praha 3.-4. 11. 2009, s. 3-12; XXXXX, X. Xxxxxxx války 1996 a ohniska napětí 2008. Vojenské rozhledy 2/2008, s. 189-195.

[3] XXXXXXX, X., XXXXX, X. Xxxxxxxxxxx kolaps. The Science for Population Protection, 2/2009, s. 7-18.

[4] I když se o revizi začalo uvažovat bezprostředně po 11. září 2001, v Alianci nebyla shoda na tom, zda tuto otázku vůbec otevírat. Výsledkem diskuze byla Všeobecná politická směrnice přijatá na sum- mitu NATO v Rize v roce 2006. Nadále pokračovaly úvahy o tom, že Xxxxxxx potřebuje zevrub- nou diskuzi o aktuálních úkolech, jakousi obdobu procesu, který vedl k přijetí takzvané Harmelovy zprávy z roku 1967. Nakonec bylo na posledním summitu Xxxxxxx ve Štrasburku/Kehlu v dubnu tohoto roku (2009) rozhodnuto, že bude připraven nový strategický koncept NATO. Pramen: xxxxxxxxxx.xx,

21. 12. 0000 00.00.00, Analýza Xxxxxx Xxxxxxxxxx z PSSI.

[5] Viz např. XXXXXXX, M. a kol. Strategické vládnutí a Česká republika. Praha: Grada, 2007; BALA- BÁN, X. XXXXXX, J., XXXXXXXX, X. Xxxxxxxx o bezpečnosti. Univerzita Karlova, Praha: Karoli- num, 2007, stran 430; XXXXX, X. Xxxxxxxxxx, celistvost, politická nezávislost: Tvorba strategických bezpečnostních dokumentů. Vojenské rozhledy 1/2009, s. 3-22. XXXXX, X. Xxxxxx strategických bezpečnostních dokumentů. In Strategické iízení ve veiejné správě. [monografie připravená do tisku v roce 2010].

[6] Příprava nové strategické koncepce podle projektu „Nová strategická koncepce NATO: zájmy a prio- rity České republiky“, které připravilo Centrum transatlantických vztahů Institutu CEVRO, má zahr- novat reflexi zvláště těchto problémů: (i) identita „Západu“ ve 21. století a smysl NATO, (ii) postavení NATO v současném mezinárodním prostředí, (iii) vztahy NATO k jiným mezinárodním organiza- cím, (iv) smysl kolektivní obrany a odstrašení, (v) role NATO v oblasti kontroly zbrojení, odzbrojení a zamezení proliferaci, (vi) vymezení oblastí bezpečnosti, ve kterých se chce NATO angažovat, (vii) specifikace bezpečnostních hrozeb.

[7] Hlavními hosty semináře byli náměstek generálního tajemníka NATO pro obranné plánování Xxxx Xxxxxx a velvyslanec Xxxx-Xxxxxxxxx xxx Xxxxx, člen expertní skupiny. V diskuzi vystoupili předsta- vitelé Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva obrany, bývalý náčelník Generálního štábu AČR generál Xxxx Xxxxxx, bývalý zástupce velitele KFOR francouzský generál Xxxxxxxx Xxxxxxxx a novinář Xxxxx Xxxxxx.

[8] Údaje za rok 2009 ukazují, že v ekonomicky nejvyspělejších zemích G20 se v současné ekonomické a sociální krizi vydalo 17,6 % HDP výhradně na přímou podporu sektoru bankovnictví, kdežto na oži- vení výroby a služeb jen v průměru 1,6 % HDP, tj. více než desetkrát méně. Výjimkou jsou Spo- jené státy, kde to bylo 6,5 % HDP. Na adresu bankovního systému a ratingových společností ředitel Ekonomického fóra v africkém Dakaru Xxxxx Xxxx v odpovědi na otázku, kdo za takové situace vládne světu, napsal. „Oligarchové vůbec nejsou jen Rusové, jsou to především Američané, Evropané a Japonci.“ Zdroj: Monthly Review 12/2009.

[9] Zástupce generálního tajemníka Xxxxxxx pro obrannou politiku a plánování Xxxx Xxxxxx charakterizo- val „Strategickou koncepci NATO“ jako oficiální dokument Aliance. V podstatě se podle něho jedná o „operacionalizaci“ Severoatlantické smlouvy. Funkci tohoto dokumentu lze shrnout do tří bodů: (i) strategická koncepce nám dává koherentní rámec pro rozhodování uvnitř Aliance a současně určuje

naše priority; (ii) strategická koncepce kodifikuje naše rozhodnutí a činnosti, které sice již vykonáváme, ale které nejsou obsaženy v nyní platné koncepci z roku 1999, jedná se například o civilně-vojenské operace, ochranu kyberprostoru či protipirátské mise; (iii) strategická koncepce je rovněž nástrojem komunikace, a to jednak s alianční veřejností, jíž vysvětluje důvody existence Aliance, dále s našimi aktuálními i potencionálními oponenty, jimž dává jasně najevo, jaké jsou naše zájmy. Pramen: natoak- xxxx.xx, 7. 12. 2009, 11.25.06, analýza Xxxxxx Xxxxxxxx, náměstka generálního tajemníka NATO.

[10] Zdroj: xxxxxxxxxx.xx, 16.11.2009, 15.53.08, komentář Xxxxxx Xxxxxxxx, bývalého náčelníka Generál- xxxx xxxxx AČR.

[11] Analýza Xxxxxx Xxxxxxxxxx z PSSI, natoaktual. cz, 21. 12. 2009, 13.18.48.

[12] XXXXXXXXX, X. XXXX a nová strategická koncepce. „Současná ruská politická reprezentace dává zcela otevřeně najevo, že bude všemi prostředky, včetně vojenských, usilovat o obnovu svého vlivu v oblasti, v níž svůj vliv uplatňoval někdejší Sovětský svaz. Zejména po vojenské okupaci dvou gru- zínských provincií, nemluvě o zcela otevřených ruských výhrůžkách dvěma členským státům Aliance raketovými údery v případě, že budou participovat na americké protiraketové obraně proti případným íránským raketovým útokům či po rozsáhlém ruském vojenském cvičení, jehož cvičným zadáním bylo proniknout vojensky na území dvou členských států NATO, je tato tendence potvrzena řadou fait accompli. Pominout zajisté nelze ani významnou změnu ruské modernizované obranné doktríny, která opět připouští použití prvotního jaderného úderu v případě ohrožení nedefinovaných ruských národ- ních zájmů a se stejnou argumentací umožňuje použití vojenské síly za hranicemi RF bez předběžného souhlasu parlamentu, pouze na základě prezidentova rozhodnutí. Rusko je také jedinou významnou mocností, která ve své strategii obrany jmenuje explicitně nepřátele svých nedefinovaných národních zájmů. Jsou jimi Spojené státy, na místě druhém NATO, a teprve potom mezinárodní terorismus.“ Zdroj: NATO-aktual, 11. 1. 2010.

[13] Agentura RIA Novosti, 28. 12. 2009.

[14] Podobný názor má i Xxxx Xxxxxx. „Více než kdy xxxxx se NATO musí věnovat otázce spolupráce s Evropskou unií. Je zcela zřejmé, že s přijetím Lisabonské smlouvy se stává Evropská unie partnerem jiné úrovně. A i když se po poslední vlně rozšiřování blíží obrysy NATO v Evropě k obrysům Evrop- ské unie, není NATO a Evropská unie totožná organizace. Do současné doby se nedá říct, že by NATO a Evropská unie našly účinné společné postupy v oblasti bezpečnosti, což může ve svém důsledku významně posílit NATO i EU. Pro své aktivity mimo území členských států NATO či EU by měl být nalezen mechanismus i k tomu, jak se změní úroveň spolupráce s OSN či jiných mezinárodních orga- nizací. Zdroje a úsilí, které je vynakládáno do řešení konfliktů, ve kterých se angažuje jak OSN či jiné mezinárodní organizace, tak NATO, jsou obrovské, ale ne vždy s odpovídacím konečným efektem.“ Zdroj: xxxxxxxxxx.xx, 16. 11. 2009, 15.53.08, komentář Xxxxxx Xxxxxxxx, bývalého náčelníka Generál- ního štábu AČR.

[15] Vznik Ředitelství pro zvládání krizí a plánování (CMPD – Crisis Management and Planning Directorate) a civilně-vojenský přístup ke zvládání krizí. Pramen: xxxxxxxxxx.xx, 14. 12. 2009, 12.02.54, analýza Xxxxx Xxxxx, bezpečnostního analytika. Lisabonská smlouva a oblast bezpečnostní a obranné politiky – možnost lepší integrace. V rámci CMPD dojde především k propojení civilní a vojenské dimenze strategického plánování operačních aktivit EU, kdy teprve po schválení pláno- vacího dokumentu definujícího koncept zvládání konkrétní krize bude operační aktivita pokračovat v rámci vojenských či civilních struktur EU. Tato nová institucionální struktura bude lépe odrážet hlavní komparativní výhodu EU jakožto bezpečnostního aktéra – možnost využít širokého spektra nástrojů, od ekonomických a politických, až po civilní či vojenské operace ke zvládání krizí. Společně s novými strukturami zárodečné evropské služby vnější akce tak bude moci EU opravdu aplikovat tzv. komplexní přístup k řešení krizí (comprehensive approach). Komplementarita civilních a vojenských postupů, zdrojů a institucí by měla být v rámci fungování CMPD posílena i v oblasti celé řady hori- zontálních otázek, od rozvoje kapacit ke zvládání krizí, vztahů se třetími zeměmi (především těmi participujícími v operacích EBOP) a mezinárodními organizacemi, přes reformu bezpečnostního sek- toru, až po oblast vzdělávání a přípravy personálu pro mise a struktury EBOP. Zajištění úzké civilně- vojenské spolupráce bylo zohledněno i v uvažování velvyslanců členských států při EU, podle jejichž názoru z poloviny listopadu by po vzniku ESVA (evropská služba vnější akce) by měly do této nově budované evropské zahraniční služby přejít všechny stávající civilní i vojenské struktury EU ke zvlá- dání krizí, tedy čerstvě vytvořené CMPD, vojenský štáb EU a jeho civilní ekvivalent – stálé civilní operační velitelství CPCC.

[16] Lisabonská smlouva: Konsolidovaný text Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie ve znění Lisabonské smlouvy. Odbor informování o evropských záležitostech. Úřad vlády České republiky. Praha 2008.

[17] Zdroj. Xxxxxxxxxx.xx, 30. 4. 2009.

[18] To upozorňuje na problémy, které ve vztahu mezi EU a NATO mohou v souvislosti s realizací SZBP podle Lisabonské smlouvy vzniknout. Je nutno vzít na vědomí, že státy EU nemají již takovou volnost jako dříve, což by se projevilo v podobných aktivitách jako bylo např. jednání s USA o vytvoření pro- tiraketového štítu. Viz článek 32 (bývalý článek 16 Smlouvy o EU). S cílem vymezit společný přístup vedou členské státy v Evropské radě a v Radě vzájemné konzultace o všech otázkách obecného zájmu týkajících se společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Dříve než členský stát podnikne jakékoli kroky na mezinárodní scéně nebo přijme jakýkoli závazek, který by mohl mít dopad na zájmy EU, vede v Evropské radě nebo v Radě konzultace s ostatními členskými státy. Sbližováním činností zajiš- ťují členské státy, že je Unie schopná prosazovat své zájmy a hodnoty na mezinárodní scéně. Členské státy jsou mezi sebou solidární. Vymezila-li Evropská rada nebo Rada společný přístup EU ve smyslu prvního pododstavce, vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a ministři zahraničních věcí členských států koordinují svou činnost v Radě. Diplomatická zastoupení členských států a delegace EU ve třetích zemích a při mezinárodních organizacích mezi sebou spolupracují a při- spívají k vytváření a provádění společného přístupu.

[19] Blíže viz xxxx://xx-xx.xxxx.xx/0000/xxxxxxx-x-xxxxxxxxxxx-xxxxxxxxxxx-xxxxxx-x-xxxxxx-xxx.

[20] XXXXXXX, M., XXXXX, X. Xxxxxxx geopolitické, ekonomické a sociální bezpečnostní hrozby v Evropě a jejich dopady na ochranu kritické infrastruktury. In Operační piíprava státního území České republiky 2009. Sborník konference GŠ MO, Praha 3.-4. 11. 2009, s. 3-12.

[21] XXXXX, X. „Tii nové bezpečnostní hrozby.“ [Pracovní text.]

[22] Podle Wikipedie: Šanghajská organizace pro spolupráci (ŠOS, angl. SCO, rus. ШОС) je mezivládní organizace založená 14. června 2001 těmito státy: Xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx, Rusko, Kazachstán, Kyrgyz- stán, Tádžikistán a Uzbekistán. Pozorovatelské země jsou Mongolsko, Indie, Írán, Pákistán. V současné době usiluje o připojení k této organizaci Mongolsko. Členské země zabírají téměř 30 000 000 kilome- trů čtverečních (tři pětiny velikosti Eurasie), na kterých žije přibližně 1 455 000 000 obyvatel. Navíc jsou v této organizaci dvě světové mocnosti a na území ŠOS je více zdrojů ropy a zemního plny než kontrolují země OPEC. Tím se tato organizace stává stále silnější. ŠOS zajišťuje regionální bezpeč- nost, brání se před islámským terorismem, ale podporuje i ekonomickou spolupráci. Na posledním summitu v říjnu 2005 v Moskvě bylo mimo jiné projednáno propojení bankovních ústavů členských států. Ruská federace i Čína mají snahu aktivizovat v rámci ŠOS také vojenskou spolupráci. Důkazem je letní rusko-čínské vojenské cvičení v rámci ŠOS. Organizace však získává na silný popud Číny i roli v oblasti rozvoje ekonomické spolupráce mezi členskými zeměmi. Jednací řečí ŠOS je ruština a čínština.

[23] U.S.-NATO. Looking for Common Ground in Afghanistan. Interviewee Xxxxxx X. Xxxxxx, Senior Advi- ser RAND Corporation. Interviewer Xxxxxxx Xxxxxxxxx, Consulting Editor, XXX.xxx December 9, 2009.

[24] Blíže viz XXXXX, A. Dislokace protiraketové základny jako strategické rozhodnutí. Vojenské roz- hledy č. 4/2006, s. 48-54; XXXXX, A. Dislokace protiraketové základny jako strategický rozhodovací proces a veiejný zájem. Pražské sociálně vědní studie. Veřejná politika a prognostika PPF-027, Praha 2007; XXXXX, A. Strategický rozhodovací proces o dislokaci radiolokátoru americké protiraketové obrany. In „Strategické iízení ve státní správě“. Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK. [Monografie připravená k vydání v roce 2010.]

[25] Blíže viz XXXXX, X. Xxxxxxxxxx, celistvost, politická nezávislost: Tvorba strategických bezpečnost- ních dokumentů. Vojenské rozhledy 1/2009, s. 3-22; XXXXX, X. Xxxxxx strategických bezpečnostních dokumentů. In „Strategické iízení ve státní správě“. Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK. [monografie připravená k vydání v roce 2010.]

[26] K formulování témat přispěli svými připomínkami Xxxxx Xxxxxxxxx, Xxx Xxxxxx, Xxxxxxxx Xxx, Xxxxxxxx Xxxxxx a Xxxxxxxx Xxxxxx.

VOJENSKÉ UMĚNÍ

1. Úvod

Xxx. Xxxxx Xxxx, MSS

Vojenský rozhodovací proces a pokročilé metody manažerského rozhodování

V posledním desetiletí bylo česko-slovenské bojové uskupení Evropské unie (CZE/ SVK EU BG) první příležitostí, kdy na území ČR proběhly štábní nácviky zamě- xxxx na strategické a operační rozhodování téměř plně obsazeného operačního štábu, se zastoupením všech funkčních oblastí a specialistů.

Štábní nácvik proběhl sérií týdenních cvičení zaměřených na zvládnutí procesu operačního plánování a řízení operace ze strategicko-operačního stupně.

Ať už to bylo v období operačního plánování nebo období řízení operace, veškeré činnosti štábu a standardní aktivity operačního plánovacího procesu (tzv. procesu battle rhythm) jsou založeny na Boydově rozhodovacím cyklu. [1] Jinými slovy, při těchto aktivitách jsou přijímána rozhodnutí, nebo jsou připravovány podklady a zdůvodnění pro rozhodnutí.

Tak jak uvádí teoretická literatura, rozhodování je procesem řešení rozhodovacích problémů, kdy jeho hlavním atributem je proces volby, tj. posuzování jednotlivých variant a výběr optimální varianty k její realizaci. [2] Tento teoretický závěr je platný i pro rozhodování ve vojenství, kdy rozhodování je podmíněno definovaným žádoucím stavem (end state), je vymezeno diferencí mezi skutečným stavem a žádoucím stavem, a proces posuzování a výběru optimální varianty další činnosti je cílen k dosažení výsledného efektu co nejvíce se blížícímu žádoucímu stavu (operační design).

Problémem vojenských rozhodovacích procesů je charakter samotných rozhodova- cích problémů, které jsou obecně charakterizovány jako špatně strukturované rozhodo- vací problémy, [3] tj. mimo jiné, že u nich existuje velký počet ovlivňujících faktorů, chování okolního prostředí je charakterizováno značnou mírou nepředvídatelnosti, existuje velké množství hodnotících kritérií pro jednotlivé varianty řešení, především kritérií kvalitativní povahy, a nakonec i interpretace informací potřebných pro rozhod- nutí je velmi obtížná, často i rozporuplná pokud jde o kolektivní subjekty rozhodování (vojenské štáby).

Počet ovlivňujících faktorů a míra nepředvídatelnosti chování okolního prostředí (operačního prostředí) nutí rozhodovatele zvažovat velké množství hodnotících kritérií pro výběr varianty. Teorie rozhodování hovoří o rozhodování za rizika a nejistoty, [4] kdy manažeři (velitelé a štáby) v procesu rozhodování vytváří subjektivní konstrukce variant vývoje situace a jejich pravděpodobností. Subjektivní vnímání pravděpodobnosti realizace varianty je poznamenáno celou řadou subjektivních vlastností rozhodovatele (velitele a štábu) jako jsou postoj k riziku, funkce utility, jistotní ekvivalent apod.

Subjektivní vnímání pravděpodobnosti vývoje situace, a tedy výběru možné varianty rozhodnutí vyjadřuje míru osobního přesvědčení rozhodovatele ve výskyt určité situace, která bude důsledkem realizace rozhodnutí (splnění mise nebo bojového úkolu).

2. Vojenský rozhodovací proces a subjektivní hodnocení klíčových faktorů majících vliv na funkci utility

Z pohledu Bayesianovského modelu rozhodování [5] je podstatné, že velitelé a štáby rozhodují na principu minimalizace předpokládaných ztrát (nejen lidských a materiál- ních). Za situace, kdy rozhodují v prostředí vysoké míry nejistoty, je jejich rozhodování založeno na míře přesvědčení, že bude dosažen požadovaný výsledek, která je přímo úměrná jejich vnímání pravděpodobných ztrát při neúspěchu. V důsledku tohoto prin- cipu rozhodování je snaha velitelů a štábů stanovit kritéria, podle kterých se hodnotí jednotlivé možné varianty činnosti tak, aby poměr „výsledek-možné ztráty“ byl co nejpříznivější.

Protože vícekriteriální rozhodování je složité a není dáno jen počtem kritérií, ale také jejich vzájemnou závislostí, způsobem vyjádření a ve většině případů i nemožností jejich kvantitativního sčítání, tak je možné tato kritéria pouze slovně popsat. [6] Prakticky jde o vyjádření subjektivního přesvědčení jaká je míra pravděpodobnosti projevení se nebo vlivu daného kritéria, míry rizika, pro danou možnou variantu řešení, například „krajně nepravděpodobné“-„nanejvýš pravděpodobné“.

Co to znamená? V procesu operačního plánování a řízení je úkol nadřízeného xxx- xxxxxxx a na základě definice a zhodnocení možných ovlivňujících faktorů je zvažován koncept operace, vyjádřený operačním designem, a možné varianty činnosti (COA

– course of action) jak tento operační design realizovat. Obdobně je postupováno i v procesu řízení operace, kdy na základě neustálého porovnání diferenciace reálného vývoje situace s žádoucím stavem, jsou navrhovány a porovnávány varianty následující činnosti. Pro každý diferenciál reálného a žádoucího stavu jsou zvažována kritéria, která mají vliv na výběr příslušné varianty činnosti.

Problém vojenských rozhodovacích procesů je, že probíhají v rychlém plánovacím a exekučním procesu, který limituje čas na zpracování informací a provedení situační analýzy pro porovnání a výběr možných variant činnosti (COA). Vzhledem k rychlému a často ne zcela předvídatelnému vývoji situace v prostoru operace je převážná většina rozhodnutí velitelů založena na subjektivním vnímání míry utility a rizika, a také na často konfliktní interpretaci a nejednotném chápání dostupných informací uvnitř štábu.

Modely operačního plánovacího procesu a procesů řízení operací (boje) popisované v doktrinálních materiálech, standardních operačních postupech a cvičené v rámci štábních nácviků jsou motivovány snahou maximálně zrychlit vojenské rozhodovací procesy a nastavit normované postupy, které umožní rychlou integraci a sladění expertů v rámci štábu. Na druhou stranu tyto modely obsahují velkou míru zjednodušení, které posiluje faktor subjektivismu a zvyšuje podíl vlivu postoje rozhodovatele (velitele a štábu) k riziku na rozhodnutí.

V průběhu operačního plánování, v rámci tzv. analýzy mise, jsou nejdříve defino- vány a zhodnoceny klíčové faktory mající vliv na splnění úkolu. Tyto jsou vymezeny oblastmi, které kopírují funkční oblasti štábu včetně specialistů, jako jsou politický a právní poradce velitele. Tím jsou vlastně zarámovány rozhodovací problémy a je vytvořen „rozhodovací prostor“ pro velitele a štáb.

Následující rozhodování, ať již v průběhu plánování, tak následně v průběhu řízení operace, je popsáno jako dynamický lineární model, ve kterém se neustále posuzují změny klíčových faktorů v čase. [7] Prakticky je to vyjádřeno liniemi operace (operační

směr) a rozhodujícími body (DC – decisive points) v operačním designu. Výběr variant a rozhodování o jejich provedení je vedeno s cílem aproximovat změny klíčových faktorů co nejblíže k požadovanému stavu. V doktrinálních materiálech je snaha aproximace popisována jako předvídání eventualit vývoje situace a alternativ linií operace a sou- sledností činností směřujících k dosažení cílů (záložní plány). [8]

Obr. 1: Alternativní linie dosažení cíle – rozhodujícího bodu (zdroj AJP-5)

Velitel a štáb prakticky posuzují svoji situaci v definovaném „rozhodovacím pro- storu“ a rozhodují se, jakou variantu činnosti zvolí. Přitom jejich volba je do velké míry závislá na tom, do jaké míry jsou schopní, na základě dostupných a interpretovaných informací, předvídat důsledky vybrané varianty.

Právě schopnost subjektivně předvídat důsledky vybrané varianty ji predeterminuje, protože ji rozhodovatel věří. Problém této subjektivní predeterminace je, že rozhodovatel není schopen souběžně pracovat s více faktory a posuzuje pouze sekvenčně míru vlivu jednoho faktoru za druhým. Aby byl schopen posoudit celkový vliv všech definovaných faktorů, je nucen použít matematické metody podporující jeho rozhodovací proces, tzv. pokročilé metody manažerského rozhodování.

Standardní metodou používanou v doktrinálně popsaných modelech operačního plánovacího procesu a procesu řízení operace je tzv. SWOT analýza [9] variant čin- nosti vlastních sil a sil protivníka a porovnání variant činnosti vlastních sil ve vztahu k hodnotícím kritériím.

Praxe definování klíčových faktorů transformovaných do hodnotících kritérií v rámci operačního plánovacího procesu ukazuje, že je možné je rozdělit na dvě skupiny. První skupina obsahuje kritéria, která jsou spojena se subjektivním vnímáním lokálního a krát- kodobého důsledku jako je například ztráta prvku sil. Druhá skupina kritérií je spojena se subjektivním vnímáním dlouhodobého, strategického důsledku jako je například integrita celé operace a dosažení požadovaného konečného stavu. [10]

Mezi těmito skupinami kritérií je vnitřní napětí a záleží na postojích velitele k riziku a jeho vnímání utility při zdůvodňování, stanovení priorit a určení váhy konkrétního hodnotícího kritéria.

Výběr varianty činnosti závisí na interpretaci úkolu nadřízeného (mission analysis) a subjektivním hodnocení situace. Právě subjektivní hodnocení a subjektivní postoj k riziku mohou vést k tomu, že velitel zvolí tu variantu činnosti, která bude brát ohled

na lokální a krátkodobé důsledky. Z pohledu vojenských rozhodovacích problémů je tento fakt klíčový pro pochopení funkce utility v rozhodování.

Jednu z rozhodujících rolí při porovnávání variant činnosti a predeterminaci jedné z nich, ve vztahu k funkci utility a postoji k riziku, má subjektivní příměr rozhodovatele na základě předchozích zkušeností, stupně vzdělání a dostupných informací. [11]

Vnitřní rozhodovací proces probíhá ve třech fázích: rozpoznání-porozumění situ- ace a její příměr k předchozím zkušenostem a znalostem, hodnocení možných variant činnosti a mentální simulace kauzálního vývoje situace dle možných variant. Přitom ve většině případů, při tzv. intuitivním rozhodování, je rozhodnutí o další činnosti přijato již v první fázi bez tvorby alternativních variant. Alternativní varianty činnosti jsou zvažovány pouze tehdy, pokud je první varianta zavržena.

Modely rozhodovacích procesů v procesech plánování a řízení operace ve skutečnosti podporují přístup rozhodovatele, kdy tento posuzuje danou situaci na základě charakteris- tických znaků a indikátorů obsažených v dostupných informacích ve vztahu k situacím, které má v paměti z předchozích zkušeností nebo které nabyl studiem. Toto rozpoznání charakteristik situace predeterminuje rozhodnutí jak nejlépe situaci řešit a jaké důsledky přijatá varianta činnosti přinese. Nabyté zkušenosti a získané znalosti podmiňují přístup rozhodovatele k situační analýze a výběru varianty činnosti. Praktické zkušenosti a získané znalosti u rozhodovatele předem vymezují jeho „rozhodovací prostor“. [12]

Modely plánování a řízení operací uvedené v současných doktrinálních materiálech vychází z Bayesianovského dynamického lineárního modelování rozhodování. Tento model využívá porovnání charakteristik situací a rozhodnutí, které velitel a štáb nabyly předchozími zkušenostmi nebo získanými znalostmi. Toto rozhodování je ovlivněno funkcí utility, která je výsledkem rozporu mezi subjektivním lokálním a globálním vnímáním důsledků, rizika a možných ztrát. Rozpor v lokálním a globálním vnímání důsledků se projevuje v definici hodnotících kritérií a jejich váze pro posouzení možných variant činnosti a výběru jedné z nich.

Když si uvědomíme všechny výše uvedené problémy multikriteriálního řešení špatně strukturovaných problémů ve vojenském rozhodovacím procesu, tak je nám zřejmé, že zjednodušované modely SWOT analýzy a výběru možné varianty činnosti dle hod- notících kritérií jsou výrazně ovlivněny subjektivním postojem rozhodovatele, který vybírá a dává váhu kritériím, a který říká, co je silnou a slabou stránkou variant činnosti při SWOT analýze. Výběr variant je výrazně ovlivněn subjektivní schopností rozho- dovatele definovat klíčové faktory mající vliv na splnění úkolu, jinými slovy provést systémovou situační analýzu daného operačního prostředí.

Eliminovat subjektivní faktor při rozhodování je možné. Jak je uvedeno výše, pokud jde o osobu rozhodovatele, tak velkou roli hraje úroveň vzdělání (získané znalosti, praktické dovednosti a způsobilost k výkonu funkce), množství a kvalita dostupných informací o prostředí a předchozí zkušenosti. Vedle toho je nejefektivnější metodou eliminace subjektivního faktoru týmová práce. Zapojení účelově vybraných specialistů do pracovního týmu, který provádí systémové hodnocení situace, definuje klíčové faktory a vybírá hodnotící kritéria, umožňuje konfrontaci subjektivních názorů a konfrontaci subjektivního zdůvodňování. Ve vzájemné interní komunikaci týmu dochází k obohacení subjektivního názoru rozhodovatele. Na podstatě tohoto přístupu jsou ve skutečnosti založeny všechny koncepty Network Enabled Capabilities, Information Exchange, managementu znalostí apod.

Přesto má kolektivní přístup svá omezení. To hlavní spočívá v tom, že stejně jako jednotlivec, ani kolektiv není schopen současně myšlenkově řešit dialektický vliv všech klíčových faktorů a hodnotících kritérií současně. Ve své podstatě je tým schopen řešit v jednom okamžiku jeden faktor nebo hodnotící kritérium, případně vzájemný vztah dvou z nich.

Na překonání tohoto omezení je nutné sáhnout k pokročilým metodám manažerského rozhodování.

Jak jsem již uvedl výše, vedle organizačních forem manažerského rozhodování, které jsou dány především modelem rychlého vojenského plánovacího a rozhodovacího pro- cesu (operační plánovací proces a proces řízení operace), tak uvnitř těchto modelů jsou navrženy a používány některé pokročilé metody. Bohužel velmi zjednodušené, a tím se významně snižuje jejich účinnost. Jde o SWOT analýzu možných variant činnosti vlastních sil a sil nepřítele, sloupcové porovnání vlastních variant činnosti na základě hodnotících kritérií a jejich váhy, anebo synchronizační matice úkolů jednotlivých prvků úkolového uskupení v čase a prostoru, ve fázích operace (synchronization matrix).

3. Vojenské multikriteriální rozhodování a výběr varianty

činnosti v průběhu operačního plánovacího procesu

Plánování a řízení operací je rozhodovací proces, ve kterém se řeší špatně strukturo- vané a nealgoritmizované problémy. Cílem použití vojenských sil je působit na prostředí tak, aby změnilo své chování dle námi požadovaného konečného stavu. Toto prostředí je nutné vnímat ze systémového pohledu politických, vojenských, ekonomických, sociál- ních, infrastruktury, informačních a bezpečnostních subsystémů (PMESII-S) vlastních, neutrálních a nepřátelských sil (viz EBAO, NATO Comprehensive Approach). [13]

Pokud tedy definujeme operační prostředí jako systém S, který se skládá z neprázdné množiny prvků PMESII-S pro vlastní, neutrální a nepřátelské síly P, tak poté je nutné říci, že mezi těmito prvky existuje neprázdná množina vazeb V, a neprázdné množiny vstupů I a výstupů O. Vstupy a výstupy musíme chápat jako kauzální výsledky reakcí systému na činnosti vlastních, neutrálních a nepřátelských prvků systému. [14]

OPERAČNÍ PROSTŘEDÍ
V 1 P 1
V 2 V 5 V 6		P 3	O 1
			V 3	V 7	V 8
P 2
V 4

S={P,V,I,O}

I 2

I 1

Obr. 2: Schéma vstupů, výstupů a vazeb prvků systému operačního prostředí

Je také nutné si uvědomit, že tento systém prostředí je dynamický v čase, stochas- tický (existuje více variant chování systému při stejných podnětech) a adaptabilní, kdy je schopen korigovat své chování na základě údajů o svém okolí.

Už z tohoto pohledu je patrné, že jako první krok je nutné udělat systémovou analýzu operačního prostředí, definovat klíčové prvky a vazby mající vliv na splnění úkolu a provést syntézu vybraných prvků a vazeb do struktury systému a popisu jeho chování ať už s pomocí různých aproximačních metod, síťových grafů, simulačních modelů, deterministických modelů nebo jejich kombinací.

Teorie pokročilých metod manažerského rozhodování nabízí celou řadu metod, ale pro potřeby rychlých vojenských rozhodovacích procesů jsem v rámci reálných cvi- čení použil metodu fuzzy logika na jejímž principu je založena i metoda sloupcového hodnocení variant činnosti pomocí vážených hodnotících kritérií.

Kritérium	Váha	COA 1	COA 2	COA 3	Poznámka
xxx	3	2/6	3/9	2/6
xxxx	3	2/6	3/9	1/3
xxx	2	2/4	3/6	2/4
xxx	1	2/2	1/1	3/3
xxx	1	3/3	3/3	3/3
xxxx	2	2/4	3/6	1/2
CELKEM		25	34	21

Nevýhodou reálně používaného modelu sloupcového hodnocení dle spojenecké doktríny pro operační plánování AJP-5 je v tom, že rozhodovatel má možnost pouze říci, zda dané kritérium (faktor) je pro danou variantu činnosti platný nebo ne, případně říci, jaké je pořadí variant pro dané kritérium.

Obr. 3: Matice porovnání variant činnosti podle vážených kritérií (zdroj AJP-5)

Proti používané doktrinální metodě, porovnání fuzzy logika řeší rozhodování o zařa- zení kritérií pro varianty činnosti podle slovně vyjádřené míry jistoty příslušnosti (například velmi vysoká, vysoká, střední, nízká, velmi nízká a žádná). Slovní míře jistoty rozhodovatel také více rozumí než číselnému vyjádření. V modelu je poté slovnímu vyjádření míry jistoty příslušnosti kritéria k variantě činnosti dán poměrný číselný koeficient v rozmezí 0,00-1,00 tak, aby celkový součet koeficientů všech slovních vyjádření míry jistoty příslušnosti byl roven 1,00. [15]

Rozhodovatel poté postupně hodnotí subjektivní míru jistoty příslušnosti jednotlivých kritérií (faktorů) pro jednotlivé varianty činnosti. Tímto způsobem je možné vyjádřit subjektivní míru jistoty rozhodovatele přesněji, než pouhým konstatováním ANO nebo NE. Pokud hodnocení provede více příslušníků rozhodovacího týmu, nebo je míra jistoty dosahovaná kolektivním zdůvodňováním a konsenzem, tak může být výrazně eliminován subjektivní faktor.

4. Praktické použití

V rámci specifického výzkumu na Univerzitě obrany jsem provedl experiment použití metody fuzzy logika při štábních nácvicích operačního velitelství česko-slovenského bojo- vého uskupení Evropské unie (OHQ CZE/SVK EU BG) a štábního cvičení operačního štábu (OHQ) COALITION 2009 organizovaného College Interarmé de Défense Francie.

Při obou cvičeních byl použit standardní operační plánovací proces, tak jak je popsán aliančními doktrinálními materiály nebo konceptem vojenského štábu EU.

U obou cvičení byl v průběhu analýzy úkolu (mission analysis) použit pro systémovou analýzu operačního prostředí tzv. třísloupcový formát zhodnocení mise (3CEF – 3 Columnes Estimate Format) s tím, že u OHQ COALITION 2009 toto zhodnocení řešil plánovací odbor (J-5), společná plánovací skupina se tím jako celek nezabývala a pouze schválila to co náčelník J-5 předložil jako podklad [16]. J-5 OHQ COALITION 2009 z dokladu analýzy mise zpracovala „definice kritérií a rizik“, které obsahovaly klíčové faktory, kritéria úspěšnosti, podmínky úspěchu a rizika. Tento dokument ale nepoužili pro tvorbu vážených kritérií pro výběr varianty činnosti.

4.1 Třísloupcový formát zhodnocení mise

Třísloupcový formát hodnocení úkolu [17] je navržen a používán na operačním velitel- ství EU BG v Postupimi a je procvičován v rámci kurzů operačního plánování personálu předurčeného pro toto velitelství. Tento model hodnocení slouží k tomu, aby umožnil spo- lečnému plánovacímu týmu, ve kterém jsou zastoupeni specialisté a funkční oblasti štábu, zhodnotit klíčové faktory, které budou mít vliv na provedení operace a splnění úkolu.

Výstupy z 3CEF jsou použity pro přípravu dokladu analýzy mise pro velitele (mis- sion analysis brief).

Ve své podstatě je 3CEF seznamem, ve kterém jsou podrobně rozepsány oblasti, otázky a konkrétní údaje, které by měl štáb zhodnotit a říci, jestli mají implikace pro spl- nění mise a pokud ano, co vše je potřeba udělat, jaké podmínky je potřeba vytvořit, jaká struktura sil bude asi potřebná apod., aby mohla být mise splněna. Pokud by tento seznam byl graficky zobrazen jako uzlové body, mohl by představovat systémovou strukturu operačního prostředí, viz obr. 2.

Jestliže je provedena analýza a syntéza všech dostupných informací pomocí tohoto nástroje, jestliže jsou vyvozeny závěry ve formě klíčových faktorů majících vliv na spl- nění mise, tak je zcela zřejmé, že tyto by měly být interpretovány ve formě hodnotících kritérií k porovnání možných variant činnosti (COA).

Je nutné ovšem říci, že při obou cvičeních cvičící následně nepoužili zhodnocené klíčové faktory pro stanovení hodnotících kritérií pro výběr varianty činnosti, ale hod- notící kritéria subjektivně stanovil náčelník štábu OHQ, respektive vedoucí plánovacího týmu, standardním způsobem dle používaných metodik. [18]

V následující části článku uvádím porovnání zhodnocených klíčových faktorů z 3CEF a stanovených hodnotících kritérií u obou cvičení tak, jak byly použity při porovnání variant činnosti.

Vedle toho jsem u obou cvičení provedl syntézu zmíněných klíčových faktorů osobně a pro porovnání výsledků jsem je nechal vyhodnotit jednotlivci a plánovacím týmem v průběhu výběru varianty činnosti. Použil jsem k tomu připravený matematický model podle zásad metody fuzzy logika aplikovaný na podmínky operačního plánovacího procesu.

4.2 Upravený model fuzzy logika

Fuzzy logika je založena na faktu, že člověk při řešení špatně strukturovaných pro- blémů není schopen jednoznačně rozhodnout, zda dané kritérium je pro variantu činnosti platné a jaká je subjektivní míra váhy a pravděpodobnosti jejího vlivu.

Otázka/Oblast	Zhodnocení/Dedukce	Závěry
Analýza úkolu Obdržený úkol Hlavní vojenské úkoly Hlavní podpůrné úkoly Vyplývající úkoly	Obdržený úkol je uveden v počáteční vojenské směrnici. Vyplývající úkoly jsou odvozeny-musí být splněny tak, aby byl splněn úkol nadřízeného. Každý úkol by měl být charakterizován svým významem pro úspěch mise (kritéria důležitosti). Úkoly mohou být potenciálně jako rozhodující body v operačním designu, a proto by měly být zhodnoceny z hlediska důležitosti hlavního úsilí.	Dedukce by měla říci, které cíle a úkoly jsou splnitelné a proveditelné a jaké podmínky je nutné vytvořit pro jejich splnění.
Analýza klíčových faktorů Obecné prostředí Počasí a terén Relativní schopnosti a silné stránky Bojová síla Dostupný čas Pro vlastní síly Pro ostatní aktéry konfliktu Prostory Předání do podřízenosti Společný prostor operace Prostory zpravodajského zájmu a odpovědnosti Přístup, možnost rozmístění sil, omezení pro využití vzdušného prostoru atd. Síly a prostředky Logistická udržitelnost Podpora hostitelského státu Pravidla nasazení a právní aspekty Systém velení a řízení	Analýza klíčových faktorů tak, jak byly definovány v průběhu štábního zhodnocení situace (předchozí dvě části 3CEF). Pokyn pro štáb, co jsou kritické faktory a informační oblasti, kterými se štáb musí zabývat, aby mohla mise kompletně zhodnocena. Klíčové faktory jsou důležité pro zhodnocení míry rizika hrozeb a míry využitelnosti příležitostí, které jsou dále použity pro tvorbu hodnotících kritérií pro výběr varianty činnosti.	S klíčovými faktory se dále pracuje podle jejich vlivu na splnění úkolu: 🞏 CCIR, FIR, RFI, 🞏 hodnotící kritéria, 🞏 hodnocení rizik, 🞏 decisive points, 🞏 základ pro stanovení úkolů, 🞏 požadavky na nadřízený stupeň apod.

Obr. 4: Část tabulky třísloupcového formátu „analýza mise“

Praxe a teoretické závěry ukazují, že člověk si není nikdy stoprocentně jist, jestli ano nebo ne. Fuzzy logika napomáhá rozhodovateli vyjádřit svou míru jistoty nebo nejistoty a tuto míru převést na číselnou hodnotu. [19]

Pro experiment jsem stanovil, že míru jistoty nebo nejistoty bude rozhodovatel vyja- dřovat atributy pomocí následujících odpovědí na otázku „jak moc důležité/nebezpečné/ významné je kritérium pro splnění mise u této varianty činnosti“:

NON – VERY LOW – LOW – AVERAGE/ACCEPTABLE – HIGH – VERY HIGH

Pro převedení slovního vyjádření jistoty nebo nejistoty na matematickou hodnotu jsem zvolil jednoduchou transformační matici, kdy pro každý atribut je přidělena poměrná hodnota, jejichž celkový součet se rovná jedné. [20]

Jestliže tedy rozhodovatel vyjádřil svoji jistotu, že kritérium 1 je pro variantu činnosti vysoké (high), tak tomuto vyjádření byla přidělena hodnota 0,27.

Factor	Criteria for Success – Achievability (probability)
Value	UNAMIPL can operate	Humanitarian organizations are able to continue to operate in a more safely way and with improved access to the people in need	The conditions are set to enable the eventual voluntary return IDPs	The movement of armed groups, specifically those transiting from KAMON to PETRACEROS through LAKUTA, are denied	New PETRACEROS police can operate
NON	0	0	0	0	0
VERY LOW	0,07	0,07	0,07	0,07	0,07
LOW	0,13	0,13	0,13	0,13	0,13
AVERAGE/ACCEPTABLE	0,20	0,20	0,20	0,20	0,20
HIGH	0,27	0,27	0,27	0,27	0,27
YES/VERY HIGH	0,33	0,33	0,33	0,33	0,33

Obr. 5: Transformační matice pro výpočet hodnot atributů

Rozhodovatelé ale tuto transformační matici neviděli, subjektivně by je to vedlo k tomu, že by na základě svých preferencí (například postojem k riziku) vybírali kritéria podle číselných hodnot, a ne podle pocitu jistoty nebo nejistoty.

Pro jejich rozhodnutí měli k dispozici stavovou matici s prázdnými poli, do které pouze křížkem zaznamenali svoji preferenci.

Protože ne všechna kritéria mají stejnou důležitost, tak při standardním porovnání variant činnosti v rámci operačního plánovacího procesu se pro kritéria stanovuje váha (zpravidla od jedné do tří). Tato váha násobena poměrnou hodnotou volby poté dává číselnou hodnotu významu kritéria pro variantu činnosti a součet všech hodnot kritérií říká, která z variant je výhodnější.

Problémem je, že váhu kritérií stanovuje rozhodovatel na základě subjektivního pocitu podle míry utility, podle toho, co subjektivně upřednostní, krátkodobý lokální nebo dlouhodobý globální užitek. Nejméně objektivní variantou stanovení vah je, když je přidělí jednotlivec, který tvoří varianty činnosti nebo se na tvorbě přímo podílí. Lepší je, když váhy stanoví velitel, protože lze předpokládat, že má dostatek zkuše- ností a nadhled a není přímo zapojen do práce plánovací skupiny a není tudíž předem ovlivněn. Navíc velitel může posuzovat váhu kritérií i z širšího pohledu svých vazeb na politickou-strategickou úroveň, a to jak národní, tak mezinárodní.

Pro experiment jsem zvolil druhou variantu, kdy váhy kritériím přidělil cvičící velitel. Přitom jsem požadoval, aby cvičící velitel slovně zdůvodnil, proč dané kritérium váží příslušnou hodnotou. Váhu kritérií jsem opět stanovil slovně HIGH – AVERAGE – LOW. Těmto atributům jsem přidělil hodnoty 3; 2; 1.

Atribut HIGH cvičící velitel přidělil těm faktorům, rizikům a kritériím úspěchu, které mají zásadní význam pro uskutečnění mise a její splnění. Například riziko svržení místní vlády by znamenalo okamžitý konec mise.

Atribut AVERAGE dostala ta kritéria, která měla operační význam, a tedy mohla výrazně ovlivnit plánovaný průběh operace. Přitom neohrožovala misi jako takovou.

Atribut XXX dostala ta kritéria, jejichž dopad je nutné řešit, ale nevyžadují žádnou změnu v realizaci plánu operace.

Jestliže tedy cvičící velitel dal prvnímu kritérii váhu 3, poté výsledná číselná hodnota výše uvedeného případu byla 3×0, 27=0,81.

Následně byly sečteny hodnoty všech kritérií pro danou variantu činnosti a vyděleny počtem hodnocených kritérií. Při porovnání výsledných hodnot všech variant činnosti, ta varianta, u které byla vyšší hodnota, byla výhodnější pro provedení operace.

V modelu hodnocení variant jsem rozdělil kritéria na tři oblasti:

◼ kritéria úspěšnosti-dosažitelnosti,

◼ míra rizika hrozeb,

◼ míra negativního vlivu klíčových faktorů.

U kritérií úspěšnosti byly hodnoty atributů vzestupné od 1 do 3. U kritérií rizik a klíčových faktorů naopak sestupné od 3 do 1, stejně jako poměrné číselné hodnoty pro vyjádření subjektivního pocitu jistota a nejistoty.

4.3 Porovnání výsledků ze štábních nácviků CZE/SVK EU BG

V rámci štábních nácviků se procvičoval scénář operace s cílem přispět vytvoření bezpečného prostředí v prostoru operace (státu PETRACEROS). V průběhu plánování byly navrženy dvě možné varianty činnosti (COA 1 a COA 2).

Jak jsem již uvedl výše, společná plánovací skupina, ve které byli zastoupeni všichni hlavní funkcionáři štábu, provedla analýzu mise pomocí 3CEF. Z této analýzy vyplynula následující kritéria úspěšnosti, rizika a klíčové faktory. Těmto kritériím přidělil cvičící velitel váhu, viz údaj v závorce.

Tato kritéria ale plánovací skupina při hodnocení variant činnosti nepoužila všechny. Skupina J-5 vybrala pouze šest kritérií se vztahem ke klíčovým faktorům s koeficientem váhy od 1 do 3, totožnými s váhou přidělenou cvičícím velitelem. Výsledek porovnání variant činnosti můžete vidět na obr. 7.

Důležité je poznamenat, že v tomto případě, na základě zkušenosti z použití modelu fuzzy logika, plánovací skupina nehodnotila pouze ANO nebo NE, ale pro každé kritérium a variantu činnosti stanovila stupnici od 1 do 4, která měla vyjadřovat míru jistoty nebo nejistoty od „nejhoršího“ po „nejlepší“. Výsledný poměr byl 6:5, tedy minimální.

Použití modelu fuzzy logika se všemi kritérii a za konsenzu celé plánovací skupiny přineslo jiný výsledek. Poměr hodnocení všech kritérií a rizik byl 5:6 ve prospěch druhé možné varianty činnosti, viz obr. 8.

Pokud jde pouze o hodnocení variant činnosti z pohledu klíčových faktorů, tak druhá varianta byla také hodnocena jako výhodnější v poměru 7:4.

Zajímavé je, že druhá varianta činnosti měla podstatně vyšší míru pravděpodobnosti splnění mise (kritéria úspěšnosti) než první varianta (6:5). A také byla hodnocena jako méně riziková (úroveň doprovodných rizik) než první varianta (6:5).

Nutné je poznamenat, že absolutní čísla nejsou důležitá, důležitý je poměr. Absolutní

čísla jsou výsledkem použitých koeficientů a vzorců pro výpočty.

V rámci cvičení jsem provedl individuální hodnocení variant činnosti ještě před samotným jednáním plánovacího týmu. Jak ukazují výsledky na obr. 9, tak

Criteria for Key Factors:

Rapidity and timing of the PLFOR deployment and availability between the rainy seasons (LOW) Contribution to the security and FoM for IOs, GOs, NGOs personnel (HIGH)

Logistics efficiency (sustainability and cost of the deployment) (AVERAGE)

Overall effectiveness of the PLFOR Operation (Criteria for success evaluation) (AVERAGE) Rapidity of the effects delivery (HIGH)

Level of accompanied risks (Level of risks evaluation) (AVERAGE)

Criteria for success:

UNAMIPL can operate (HIGH)

Humanitarian organizations are able to continue to operate in a more safe way and with improved access to the people in need (HIGH)

The conditions are set to enable the eventual voluntary return of IDPs (AVERAGE)

The armed groups FoM, specifically those transiting from KAMON to PETRACEROS through LAKUTA, are denied (AVERAGE)

New PETRACEROS police can operate (LOW)

Level of Accompanied Risks:

Petraceros SFs are not fully deployed in the QUADDAD area and humanitarian crisis is still worsening (AVERAGE)

Petraceros Government is overthrown and rebel groups lead by XXXXX take over (HIGH)

Due to the Petraceros SFs operation there is lack of LOCs available for PLFOR and Humanitarian supplies transport (LOW)

OPFOR elements unite as the reaction to their FoM restrictions (AVERAGE) Crisis worsens or spills over to the neighboring regions (HIGH)

Forces will have difficulties with acclimatization, inhospitable conditions affect the operational posture and availability of the PLFOR (LOW)

Lost of credibility of PLFOR due to the Petraceros SFs operation and difficulty to distinguish between PLFOR Ops a Petraceros SFs Ops and due to the fights between Petraceros SFs and rebel groups (HIGH)

Follow on Forces are not timely identified and deployed (LOW)

Unity of Effort of the EU, UN and Petraceros, lack of relevant international stakeholders (HIGH) Due to the worsening security situation and freedom of the movement of IOs, GOs and NGOs in the QUADDAD province, the epidemic situation within the local population and refugees (IDPs) can affect the situation of the PLFOR (AVERAGE)

Obr. 6: Kritéria pro hodnocení variant činnosti plynoucí ze závěrů 3CEF

Evaluation Criteria	Impor- tance coeff.	COA No.				Note
		1		2
1. Rapidity and timing of PLFOR deployment and availability between rainy period	1	3	3	3	3
2. Contribution to security and FoM for IOs, GOs, NGOs personnel	3	3	9	2	6
3. Logistics efficiency (sustainability and cost of deployment)	2	4	8	3	6
4. Overall effectiveness of PLFOR Operation (criteria for success evaluation)	2	4	8	2	4
5. Rapidity of delivery effects	3	2	6	4	12
6. Level of accompanied risks (level of risk evaluation)	2	3	6	2	4
TOTAL		19	40	16	35

Obr. 7: Porovnání variant činnosti pomocí hodnotících kritérií OHQ CZE/SVK EU BG

Obr. 8: Výřez transformační tabulky s výsledky porovnání variant činnosti

výsledek byl vyrovnaný. To, že při kolektivním hodnocení byl výsledek odlišný, bylo pravděpodobně důsledkem zdůvodňování a vzájemné diskuze mezi členy plánovacího týmu, kdy docházelo ke kompromisům, přesvědčování i prosazování

Hodnotitel	COA 1	COA 2	Postoj k riziku
1.	2,00	1,45	2,17
2.	3,45	3,25	1,695
3.	3,46	3,47	1,975
4.	3,16	3,16	2,47
5.	3,32	4,05	2

názoru z pozice funkce.

Další zajímavostí je výsledek vnímání rizika spojeného s misí. Údaje o postoji k riziku jsou prů- měrem volených hodnot u rizik a klíčových faktorů dělený počtem hodnocení. Hodnoty

Obr. 9: Individuální hodnocení variant činnosti

se teoreticky mohly pohybovat

v rozmezí od 0,00 do 2,97. Jak je vidět z výsledku, většina hodnotitelů měla tendenci přiklonit se k subjektivnímu předpokladu, že riziko nebo klíčový faktor výrazně ovlivní splnění mise.

4.4 Porovnání výsledků ze cvičení OHQ COALITION 2009

V rámci cvičení COALITION 2009 se procvičoval scénář dvou vojensko-politic- kých bloků (KONFEDERACE a ALIANCE), které se dostanou do konfliktu ohledně národnostních menšin v nestabilním státě, který sousedí s oběma bloky. Každý blok podporuje svoji menšinu ve státě

Stejně jako v případě štábních nácviků OHQ CZ/SVK EU BG, tak také cvičící štáb OHQ KONFEDERACE provedl analýzu mise pomocí 3CEF a připravil dvě možné varianty činnosti.

Z vyhodnocení 3CEF vyplynuly následující kritéria úspěšnosti, rizika a klíčové faktory.

Operační štáb KONFEDERACE ale tato kritéria pro porovnání variant činnosti nepo- užil. Místo toho použil kombinaci SWOT analýzy s třemi kritérii, vůči nimž postavil výhody, nevýhody a rizika.

Tři použitá kritéria vycházela z klíčových faktorů (les facteurs critiques) a výhody, nevýhody a rizika odrážely ve své podstatě rizika a kritéria úspěšnosti dedukované v průběhu 3CEF.

Les facteurs Critiques:

Le succès de notre action sera conditionné par sa légitimité. Elle sera renforcé par le discrédit de notre adversaire.

Cohésion de la Confédération Soutien logistique

Notre action doit être réversible a chaque moment Les risques accompagnant l’opération

Critères de succès:

SLF et forces armées Transeinnnniennes sous commandement de CONFEDERATION

Forces d’ALLIANCE ont cessé leurs actions offensives et accepté le retrait de péninsule Séquène, de la partie correspondante du Cimbrian Channel et si possible du corridor de Caen

Situation humanitaire stabilisée en Péninsule et corridor de Caen Situation sécuritaire intérieure maîtrisée

Les réfugiés et les déplacés regagnent leur foyer

80% des infra pétrolières opérationnelles 10 j après les opérations militaires.

La zone d’intérêt de la Confédération (Péninsule séquène, Transeinie, Canal Cimbre) est sécurisée par les forces confédérées et/ou ONU

Condition de succès:

Faire converger les intérêts de SAXONIA, d’ORANIA et d’OLIVELAND jusqu’à l’EFR. Ne pas entrer dans un jeu d’escalade de la violence (risques de dérapages)

Maintenir les pays neutres dans leur neutralité.

Les Risques:

RISQUE 1: FRACTURE DE LA CONFEDERATION

Réactions en chaîne si comportement neutre d’ORANIA Ouverture d’un nouveau front en CIMBRIA

Revirement de SAXONIA dès la libération de la péninsule Séquène. RISQUE 2: DISPERSION DES ACTIONS DE LA CONFEDERATION

Ouverture d’un nouveau front en CIMBRIA Réaction des minorités en Orania

Obr. 10: Kritéria pro hodnocení variant činnosti plynoucí ze závěrů 3CEF

Xxxx vůbec neřešil otázku váhy kritérií a subjektivního hodnocení pravděpodobnosti vlivu klíčových faktorů nebo míry rizika hrozeb. Při vlastním jednání štábu ale záhy dospěli k tomu, že nejsou schopni jednoznačně říci „bude tak, nebo tak“ a první varianta činnosti splňuje tohle kritérium, a druhá ne.

Proto ve svém vyjádření zvolili barevné kroužky, kde zelená znázorňuje „splňuje“,

červená „nesplňuje“ a oranžová „neutrální“.

V konečném důsledku štáb navrhl cvičícímu veliteli první variantu činnosti, protože lépe splňuje požadavky kritéria 1. a 2.

Jak je vidět z výsledků, tak v případě cvičení COALITION 2009, na základě vyhod- nocení pomocí metody fuzzy logika, se jeví jako výhodnější druhá varianta činnosti v poměru 5:6. Zatímco pravděpodobnost splnění kritérií úspěšnosti byla vyrovnaná

Obr. 11: Výřez transformační tabulky s výsledky porovnání variant činnosti

(1:1), tak pokud jde o vliv klíčových faktorů, druhá varianta byla zcela jednoznačně výhodnější v poměru 2:9. Na druhé straně druhá varianta byla podstatně rizikovější v poměru 8:3.

To, že při porovnání činnosti podle vybraných kritérií byla druhá varianta podstatně rizikovější, vedlo štáb k subjektivnímu hodnocení první varianty jako výhodnější.

Závěr

Použití pokročilých metod manažerského rozhodování ve vojenských rozhodovacích procesech je možné a může výrazně eliminovat subjektivní faktory. Jejich použití je ale limitováno celou řadou podmínek, které musí být pro jejich použití splněny.

První podmínkou a současně omezujícím faktorem je dostupný čas. V průběhu krizového plánovacího procesu a v průběhu řízení boje nikdy nebude dost času na pří- pravu těchto poměrně složitých nástrojů. Využít je je možné jen tehdy, pokud budou předem připraveny již v průběhu předběžného operačního plánování na konkrétní plánovací situace.

Faktor dostupného času lze částečně nahradit přípravou, a to buď ve formě softwaro- vých aplikací, do kterých se zaznamenávají potřebná data, nebo jsou k tomu připraveni specialisté operačního nebo plánovacího prvku velitelství.

Druhou podmínkou je, že uživatelé těchto nástrojů jim musí rozumět a musí znát jejich silné a slabé stránky. Toho lze dosáhnout jen teoretickou a praktickou přípravou na odpovídající kvalitativní úrovni. Na přípravu se přitom musíme dívat ve dvou rovi- nách. První rovina je technická. Na operačním štábu technické věci a přípravu dokumentů a podpůrných produktů řeší administrátoři ve funkcích rotmistrů a praporčíků. Ti by museli umět s nástroji zacházet což vyžaduje určité matematické znalosti a znalosti nástrojů MS Office. Druhá rovina je řekněme intelektuální, obsahová. Tuto zajišťují vyšší důstojníci, kteří se podílejí na rozhodování a přípravě podkladů pro rozhodnutí. Vyšší důstojníci by měli rozumět procesům řízení a chápat takové pojmy jako jsou dobře a špatně strukturované rozhodovací problémy, rozhodování za nejistoty, vliv a funkci utility při rozhodování, postoj k riziku apod. Bez toho, že by si uvědomovali nástrahy rozhodovacích procesů, nelze pokročilé metody rozhodování použít.

Na druhé straně, pokud vyšší důstojnici znají a chápou problematiku rozhodování, například problematiku diskontinuálního rozhodování při konfliktu lokálních a globál- ních cílů, tak by si měli vystačit i s doktrinálně používanými modely, případně s jejich jednoduchými modifikacemi.

Třetí podmínkou je zajištění kompetentnosti velitelů a štábů k rozhodování. Velitelé a štáby budou kompetentní pouze tehdy, jestliže budou mít dostatečné vzdělání a zku- šenosti. Podle Xxxxxxxxxx hierarchie znalostí, [21] rozhodovatelé musí umět inter- pretovat dostupná data, abstrahovat a aplikovat z nich podstatné a relevantní informace k příslušnému rozhodovacímu problému. Na základě získaných znalostí a zkušeností musí být schopni aplikovat informace v souladu s platnými doktrinálními principy, omezeními danými například pravidly pro nasazení, a dokázat vše adaptovat na konkrétní podmínky operačního prostředí. Tím dosáhnou expertní schopnost ke které je nutné přidat schopnost vést podřízené a distribuovat jim v odpovídající formě svou expertní znalost. Takto definovanou kompetenci nelze získat pouhým studiem, ani pouhou praxí. Je potřeba kombinovat jak vzdělávání, tak zkušenosti a praxi.

Jinými slovy, pro splnění této podmínky je nutné zajistit kvalitu kariérového vzdělá- vání, podmínit kariérový růst nabytými praktickými zkušenostmi a pravidelně procvi- čovat štábní rozhodovací procesy s různými scénáři, případě s historickými studiemi starších i nedávných válek.

Poznámky k textu:

[1] XXXXXXXX, Oto a kol. Velení a iízení v operacích. Správa doktrín 2006, Pub-53-01-1, s. 162.

[2] FOTR, Xxxx x xxx. Manažerské rozhodování: postupy, metody a nástroje. Praha: Ekopress, 2006, ISBN 8086929159, s. 17.

[3] XXXX, Xxxx x xxx., s. 27.

[4] FOTR, Xxxx x xxx., s. 46.

[5] xxxx://xx.xxxxxxxxx.xxx/xxxx/Xxxxxxxx_xxxxxxxx_xxxxxxx.

[6] XXXX, Xxxx x xxx., s. 165.

[7] XXXX, X., XXXXXX, X., XXXXX, X., Discontinutity in decision-making when objectives conflict: a military command decision case study. Journal of the Operational Research Society, Vol. 57, No. 6, 2006.

[8] AJP-5 Allied Doctrine for Operational Planning. NATO STANAG 2526, NATO 2006, s. 3-16.

[9] SWOT (Strenghts, Weaknesses, Opportunities, Threats): Silné stránky, slabiny, příležitosti, hrozby.

[10] XXXX, X. a kol.

[11] XXXX, X. a kol.

[12] XXXX, X. x kol.

[13] Bi-Sc Pre-Doctrinal Handbook: Effect Based Approach to Operations. NATO 2009, NATO, Guidelines for Operational Planning, Allied Command for Operations, 2009.

[14] XXXXXX, P. a kol. Pokročilé metody manažerského rozhodování. Praha: Grada, 2005, s. 18.

[15] XXXX, J. a kol., s. 49, tab. 2-1 uvádí možné slovní a číselné vyjádření subjektivních pravděpodob- ností.

[16] Conclusions déterminantes J5 (určující – podmiňující závěry).

[17] European Union Operation Headquarters Standard Operating Procedures. EU: Version 4.0, 2008, SOP č. 05220.

[18] Tamtéž.

[19] XXXX, Xxxx x xxx., s. 48.

[20] XXXX, Xxxx x xxx., s. 179.

[21] XXXXXXX, Xxxxxx J., XXXXXXXXX, Xxx. Knowledge organizations: what every manager should know, CRC.

Literatura:

XXXXXXX, Xxxxxx J., XXXXXXXXX, Xxx. Knowledge organizations: what every manager should know.

CRC Press, 1998, ISBN 1574441965.

XXXX, X., XXXXXX, X., XXXXX, X. Xxxxxxxxxxxxxx in decision-making when objectives conflict: a military command decision case study. Journal of the Operational Research Society, Vol. 57, No. 6, 2006.

XXXXXX, P. a kol., Pokročilé metody manažerského rozhodování. Grada, Praha 2005, ISBN 8024713381. XXXX, Xxxx x xxx. Manažerské rozhodování: postupy, metody a nástroje. Praha: Ekopress, 2006, ISBN

8086929159.

XXXXXXXX, Oto a kol. Velení a iízení v operacích. Správa doktrín 2006, Pub-53-01-1.

AJP-5 Allied Doctrine for Operational Planning. NATO STANAG 2526, NATO 2006.

Bi-Sc Pre-Doctrinal Handbook: Effect Based Approach to Operations, Guidelines for Operational Plan- ning. Allied Command for Operations, NATO 2009.

European Union Operation Headquarters Standard Operating Procedures. EU: Version 4.0, 2008 Xxxxxxxxx.xxx, xxxx://xx.xxxxxxxxx.xxx/xxxx/Xxxxxxxx_xxxxxxxx_xxxxxxx.

Podplukovník Xxx. Xxxxx Xxxxx

Rozhodování a plánování v rezortu MO

(Dlouhodobý horizont)

Rozhodování piedstavuje jednu ze základních aktivit manažerů v každé společnosti. Rozhodování je chápáno jako základ a samotné jádro iízení. Rozhodování je nedílnou složkou všech manažerských funkcí. Nejvýznamnější realizace rozhodování spočívá v plánování. Plánování a plánovací procesy jsou založeny na podstatě rozhodovacích procesů. Plánování na nejvyšších úrovních, tedy strategické plánování, ovlivňuje nej- významněji samotnou efektivitu, hospodárnost a účelnost organizací. Rozhodování této úrovně zásadním způsobem pak ovlivňuje samotnou kvalitu a dosažený výsledek organi- zace či společnosti, piípadně může být hlavní piíčinou neúspěchu, nebo slabé výkonnosti, efektivnosti a nízké hospodárnosti dané organizace v dlouhodobém horizontu.

Význam rozhodování je v současné době úzce propojen a provázán s výší zdrojů, které jsou k danému procesu vázány a o kterých se rozhoduje. Při manažerském rozhodování především na strategické úrovni jde o kombinaci vědy a umění se rozhodovat, které se na této úrovní s tak rozsáhlou měrou složitosti a nestrukturovanosti jen stěží obejdou bez podpůrných nástrojů, jakými jsou metody na podporu rozhodování.

Proces plánování, a s tím spojený proces rozhodování v rezortu MO bezesporu patří k procesům vrcholného řízení (strategického) kde složitost, nestrukturovanost problémů, míra rizika a nejistoty dosahuje vysokého procenta. Je tedy zcela jednoznačné, že plá- novací procesy a rozhodování v rezortu MO jsou charakterizovány značným počtem faktorů ovlivňujících řešení daných problémů, jsou dány nahodilostí změn vyplývajících z vnějšího prostředí, existencí značného počtu kritérií pro hodnocení, z nichž je velké množství kvalitativní povahy a je značně obtížná interpretace informací potřebných pro rozhodnutí. V takto definovaných, strukturovaných a složitých procesech není možné dospět ke správnému rozhodnutí nebo vypracování správného postupu či strategii bez metod, které systémově z různých úhlů pohledu v různých fázích rozhodovacího procesu zabezpečí úplné a po všech stránkách dostatečné pochopení rozhodovacího procesu, umožní analýzu všech rozhodujících oblastí a vytyčí správný směr a způsob naplnění a vyřešení daného rozhodovacího problému, který v konečné fázi povede ke správnému strategickému rozhodnutí.

Proces plánování v rezortu MO je v současné době vymezen a strukturován v rozkaze ministra obrany č. 33/2004, Plánování činnosti a rozvoje rezortu MO. V tomto doku- mentu je podrobně zpracována forma, struktura a obsah dokumentů a formy plánování uplatňované v rezortu Ministerstva obrany. V dokumentu nejsou zcela rozpracovány a rozebrány metody a postupy, které je vhodné používat při tak rozsáhlých procesech plánování a rozhodování, jakým bezesporu dlouhodobé plánování v tak velké organizaci jako rezort Ministerstva obrany je.

1. Stav plánování činnosti a rozvoje rezortu MO

Plánování činnosti a rozvoje v rezortu Ministerstva obrany a nastavení jeho struk- tury a obsahu bylo více méně popsáno a uvedeno do praxe vydáním rozkazu ministra

obrany číslo 33 ze dne 29. října 2004. Tímto rozkazem byl do praxe uveden současný způsob plánování činnosti a rozvoje. Velkým přínosem tohoto dokumentu bylo rozdě- lení systému plánování v rezortu MO provedené v souladu s moderními manažerskými přístupy a s teorií managementu.

Plánování bylo rozčleněno na dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé plánování, realizované v rezortu MO plánovacími dokumenty, kterými jsou „Dlouhodobý výhled rozvoje rezortu MO“ (jako dlouhodobý plánovací dokument), „Směrnice pro plánování činnosti a rozvoje rezortu MO“ a „Střednědobý plán činnosti a rozvoje rezortu MO“ (jako střednědobé plánovací dokumenty), „Plán činnosti rezortu MO na rok“ a „Plán činnosti organizačního celku na rok“ (jako krátkodobé plánovací dokumenty).

Pokud se zaměříme na popis postupu tvorby dlouhodobého výhledu, musíme si uvědomit, že tento plánovací dokument je nutné chápat jako základní, výchozí a určující předpoklad pro stanovení budoucí vize a popis cesty jak tohoto stavu dosáhnout. Tím se dostaneme do značných nejasností, neboť rozkaz MO č. 33 popisuje dlouhodobý výhled jako dokument, který charakterizuje obecnou vizi rozvoje rezortu MO v časovém horizontu 15-20 let, ale již ve svém obsahu neřeší cestu, jak této vize dosáhnout. Podle teorie managementu ovšem musí po vizi následovat strategie, tedy popis způsobu naplnění této cesty. Vzhledem k tomu, že dokument dlouhodobý výhled je jediným plánovacím dokumentem dlouhodo- bého charakteru, a tudíž na něj nenavazuje žádná dlouhodobá strategie rozvoje, je jasné, že v chápání obsahu a formy tohoto dokumentu je chybějící článek systému dlouhodobého plánování.

Dalším faktorem, který je nutné zmínit, je i to, že dlouhodobé plánování v rezortu MO je nutné chápat jako strategické plánování tak, jak jej teorie managementu defi- nuje. Ujasnění si obsahu a struktury dlouhodobého strategického plánování v rezortu obrany je základním vstupem pro tvorbu tak zásadních dokumentů, jakými bezesporu dlouhodobá vize a strategie rozvoje jsou.

Dlouhodobé strategické plánování je základním a výchozím bodem celého systému plánování a případné chyby ve stanovení a popsání vize a strategie rozvoje mohou být příčinou chybného rozhodování v návazných rozhodovacích procesech, a především mohou být příčinou chybného alokování veřejných zdrojů v ústředních orgánech státní správy, kterým Ministerstvo obrany je.

2. Vymezení základních pojmů

Systém plánování obrany v rezortu MO je vymezen zákonem č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky. V rezortu MO je v souladu s uvedeným záko- nem č. 222/1999 Sb. chápán systém plánování obrany jako soubor pěti plánovacích disciplín:

1. Obranné plánování ve kterém se jedná se o plánovací proces, jehož cílem je zajistit vojenské schopnosti nutné pro provedení operačních plánů. V rezortu MO plánování činnosti a rozvoje zahrnuje průřezově veškeré aktivity rezortu v plánovacím období.

2. Operační plánování, které je plánovacím procesem, jehož cílem je stanovit pou- žití ozbrojených sil v předem připravených modelových situacích nebo v reakci na konkrétní krizovou situaci.

3. Mobilizační plánování, které je plánovacím procesem zaměřeným na mobilizační opatření, jehož cílem je zajistit nejen vojenské schopnosti nutné pro provedení operačních plánů.

4. Plánování připravenosti obranného systému státu, které je souborem plá- novacích opatření pro zajištění vnitřní a vnější bezpečnosti, obranu a ochranu občanů a státu.

5. Plánování příprav k záchranným pracím a k plnění humanitárních úkolů je chápáno jako plánovací proces zaměřený na přípravu k záchranným pracím a k plnění humanitárních úkolů, jehož cílem je zajistit vojenské schopnosti nutné pro provedení operačních plánů v oblasti provádění záchranných prací a k plnění humanitárních úkolů.

Plánovací disciplíny systému plánování obrany jsou znázorněny na obr. 1.

Plánování příprav k záchranným

a humanitárním úkolům

Plánování připravenosti obranného systému státu

Mobilizační plánování

Operační plánování

Obranné plánování

Plánování obrany ČR

Obr. 1: Plánovací disciplíny systému plánování obrany

(Grasseová a kol. Rozvoj metod podpory rozhodování v procesech plánování a hodnocení činnosti a rozvoje rezortu MO, 2007, s. 8)

Plánování činnosti a rozvoje rezortu MO je dle RMO č. 33/2004 proces zjišťování, zpracovávání a využívání informací k identifikaci, popisu a analýze výchozí situace, odhadu a ocenění možností dosažení stanovených cílů rozvoje rezortu MO, stanovení úkolů nezbytných k dosažení těchto cílů, jejich vazeb a stanovení počtu osob a věcných a finančních prostředků potřebných pro jejich splnění.

Základní plánovací dokumenty podle RMO č. 33/2004 Plánování činnosti a rozvoje rezortu MO jsou:

◼ Dlouhodobý výhled rozvoje rezortu MO – s časovým horizontem 15-20 let,

◼ Směrnice pro plánování činnosti a rozvoje rezortu MO – s časovým horizontem 6 let,

◼ Střednědobý plán činnosti a rozvoje rezortu MO – s časovým horizontem 6 let,

◼ Plán činnosti rezortu MO na rok,

◼ Plán činnosti organizačního celku rezortu MO.

Regulátory řízení pro plánování činnosti a rozvoje rezortu MO

Regulátory řízení, které jsou východiskem pro plánování činnosti a rozvoje rezortu MO, lze rozdělit do tří kategorií:

◼ obecně platné právní normy,

◼ strategické dokumenty,

◼ vnitřní předpisy (pojem interní normativní akt, ve zkratce INA, byl RMO č. 29/2009 odstraněn a nahrazen pojmem „vnitřní předpis“).

Obecně platné právní normy

1. Ústavní zákony

🞏 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

🞏 Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.

2. Zákony

🞏 Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy

České republiky, ve znění pozdějších předpisů (tzv. kompetenční zákon).

🞏 Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

🞏 Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů.

🞏 Zákon č. 224/1999 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ozbrojených silách České republiky a zákona o zajišťování obrany České republiky.

🞏 Zákon č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky.

🞏 Zákon č. 219/2000 Sb.,. o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.

🞏 Zákon č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, ve znění pozdějších předpisů.

🞏 Zákon č. 174/2003 Sb., o převodu některého nepotřebného vojenského majetku.

🞏 Zákon č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství ve znění pozdějších předpisů.

🞏 Zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), ve znění zákona č. 112/2006 Sb. a zákona č. 318/2006 Sb.

Strategické dokumenty

Mezi strategické dokumenty, které mají přímý vliv na zpracování Dlouhodobého výhledu a dále pak na ostatní procesy plánování činnosti a rozvoje rezortu MO, patří:

🞏 Politická směrnice NATO,

🞏 Strategická koncepce NATO – je hlavním vstupním dokumentem pro zpracování dlouhodobého výhledu,

🞏 Souhrnná politická směrnice NATO,

🞏 Bezpečnostní strategie České republiky. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí

ČR, 2004, 28 s. ISBN 80-86354-45-9/MZV ČR,

🞏 Usnesení vlády č. 907/2008. Vojenská strategie České republiky Praha: Minister- stvo obrany České republiky, 2008, 9 s. ISBN 978-80-7278-483-75,

🞏 Usnesení vlády č. 640/2007 Transformace rezortu Ministerstva obrany České republiky,

🞏 tzv. reformí rozkazy MO: RMO č. 49/2002 Realizace pilotních projektů v rezortu Ministerstva obrany, RMO č. 50/2002 Redukce a zánik vojenských posádek

a zmírnění jejich dopadů na zaměstnance v rezortu MO, obce a regiony a RMO č. 54/2002 Slib a Kodex etiky vojáka z povolání a vojáka v aktivní záloze dobrovolné).

Vnitřní předpisy (bývalé INA)

🞏 rozkaz MO č. 33/2004 Plánování činnosti a rozvoje rezortu MO,

🞏 organizační a metodické pokyny vydávané pro zpracování jednotlivých pláno- vacích dokumentů.

3. Průběh procesu dlouhodobého (strategického) plánování

Průběh procesu dlouhodobého (strategického) plánování je uveden na obr. 2. V zásadě lze říci, že není podstatné, zda daná organizace veřejného sektoru vytvoří jeden dokument s názvem strategický plán rozvoje (případně obdobou tohoto názvu) nebo v rámci tohoto procesu vytvoří několik strategických dokumentů, jako např. vize organizace, strategické cíle organizace, strategie rozvoje organizace a dílčí strategie rozvoje, případně dokumenty v nějaké kombinaci – vize a strategické cíle organizace, atd. Nicméně názvy dokumentů lze pokládat za nepodstatné. Za nejdůležitější lze pova- žovat vazbu dlouhodobého plánování na provázání zdrojů, procesů, projektů, programů se strategií organizace, respektive stanovenými strategickými cíli. Dalším významným vlivem na strategii organizace je zabezpečení podpory politické reprezentace, top mana- gementu organizace, zaměstnanců a dalších zainteresovaných stran.

PROCES DLOUHODOBÉHO (STRATEGICKÉHO) PLÁNOVÁNÍ

1.

Definování/ stvrzení poslání organizace

2.

Definování/ aktualizace vize organizace

3.

Definování/ aktualizace strategických cílů

4.

Generování strategických alternativ

5.

Výběr, formulace a schválení

strategie rozvoje organizace

6.

Výběr, formulace a schválení

dílčích strategií rozvoje

Analýza východisek (strategická analýza)

Obr. 2: Průběh (činnosti) procesu strategického plánování

(Grxxxxxxx, M., Xxxxx, R., Horák R. Xxxxxxxx xízení ve veiejném i soukromém sektoru, 2008, s. 17)

Proces dlouhodobého (strategického) plánování v podmínkách rezortu MO lze jed- noznačně charakterizovat jako rozvojové strategické plánování, které má své zdroje, regulátory řízení a politické zadání a mezinárodní závazky, ke kterým se ČR přihlásila, ať již v rámci mezinárodní organizace nebo samostatně. Základními vstupy do každého dlouhodobého (strategického) plánování jsou lidé – materiál – finance – informace a čas. Ne všechny zdroje jsou pro organizaci omezeny, a tak se v plánech uvádějí především ty, které jsou limitující. V podmínkách rezortu obrany to mohou být finanční, lidské a materiální zdroje.

U dlouhodobého plánu strategického charakteru, jakým „Dlouhodobý výhled roz- voje rezortu MO“ je, má rezort malé zkušenosti. Je nutné co nejpřesnější určení zdrojů nutných pro realizaci takového plánu, dále dostatek informací, ze kterých lze predikovat nároky na zdroje budoucí. Veškeré zdroje pak musí být celkově v souladu s posláním organizace.

Regulátory řízení v podmínkách rezortu Ministerstva obrany byly popsány v části 1. Obecně je můžeme charakterizovat jako základní právní předpisy, normy, vnitřní před- pisy, kterými se řídí realizace daného procesu, v našem případě dlouhodobého stra- tegického plánování. Tyto regulátory jsou nejenom základním vstupem pro poslání, ale promítají se do všech jednotlivých vstupů, výstupů a samotného procesu tvorby dlouhodobého strategického plánu.

Politické zadání a mezinárodní závazky je nutné si podrobně ujasnit. Do této kate- gorie dokumentů patří především: Bezpečnostní strategie ČR, Vojenská strategie ČR, Politická směrnice NATO, Strategická koncepce NATO, Souhrnná politická směrnice NATO a Usnesení vlády č. 640/2007 Transformace rezortu Ministerstva obrany České republiky. Termíny i dokumenty „bezpečnostní strategie“ a „vojenská strategie“ jsou v některých případech chybně chápány a zaměňovány se strategií rozvoje, která je tvořena v rámci dlouhodobého strategického plánování.

Je nutné si uvědomit, že Bezpečnostní strategie ČR a Vojenská strategie ČR nemají se strategickým dlouhodobým plánováním nic společného. Tyto dokumenty je nutné chápat jako základní politicko-vojenské zadání, které není rezortního charak- teru, ale naopak má charakter vládní. Tyto dokumenty schvaluje vláda. Dále je nutné si uvědomit, že tyto dokumenty nemají charakter zákonné normy, neboť neprocházejí legislativní procedurou a nejsou schváleny Parlamentem ČR. Jsou to tedy politicko-vo- jenské dokumenty vládního charakteru s nadrezortní působností, tedy základní politické zadání, ze kterého se vychází při procesu dlouhodobého strategického plánování a tvorbě základních plánovacích dokumentů, kterými jsou vize a strategie rozvoje.

Analýza současného a prognóza budoucího bezpečnostního prostředí je deter- minována především existencí hrozeb (vyhodnocení rizik) a příležitostí, kterými je toto prostředí charakterizováno. Hodnocení vnějšího prostředí je zaměřeno převážně na aspekty politické, ekonomické, sociální, technologické a ekologické. Takovou ana- lýzu provádíme pomocí metody PESTLE analýzy (název je odvozen od počátečních písmen oblastí analýzy). Dále může být sledováno vnější prostředí i z hlediska demo- grafického vývoje, geografických a historických faktorů sledovaného objektu, případně další nezbytné faktory pro stanovení hodnocení vnějšího prostředí.

Tato analýza je pro každý proces dlouhodobého (strategického) plánování výchozím bodem. Vzhledem k tomu, že jedním z hlavních faktorů strategického řízení je schop- nost pracovat s nejistotou, je nutné si uvědomit, že v podmínkách rezortu MO se při hodnocení vnějšího prostředí musí vycházet z jeho základní charakteristiky, tedy jeho značné dynamiky. V takovémto prostředí lze při prognóze budoucího prostředí používat historických dat a extrapolace pouze omezeně. Pro dynamické prostředí jsou vhodné postupy s využitím od skupin metod intuitivních, až po skupinu metod specificky strukturovaných, jako je metoda tvorby scénářů.

Prvním úkonem procesu analýzy tedy bude vyhodnocení základních faktorů pro- středí, což je politika národních a nadnárodních institucí, vývoj obecných ekonomic- kých podmínek, sociálně kulturních faktorů, technologický vývoj, ekologické faktory

vývoje a právní prostředí. Základní informace, které získáme pomocí této metody, pak můžeme využít při tvorbě specifických scénářů vývoje vnějšího okolí (metody tvorby scénářů), která je jednou ze základních prognostických metod. Pomocí seskupování klíčových a řídících vlivů vytváříme jednotlivé varianty budoucího vývoje. Výsledkem pak je omezený počet logicky konzistentních, ale rozdílných scénářů, které mohou být vzájemně srovnávány. Výsledné scénáře vyjadřují výhledově možné varianty vhodné pro začlenění do vize a do procesu tvorby rozvojové strategie.

Vnitřní analýza organizace a revize požadavků na zdroje je po analýze vnějšího prostředí druhou částí strategické analýzy. Tvorba strategie rozvoje je závislá kromě vnějšího prostředí i na faktorech, které jsou dány možnostmi samotné organizace. Strategické možnosti rezortu jsou určeny vnitřními zdroji, schopností provádět a rea- lizovat dané záměry a celkovou vyvážeností jednotlivých vnitřních složek. Důležitost strategické analýzy, vnitřních možností organizace, spočívá především v určení, zda zdroje a potenciál organizace odpovídají prostředí působení dané organizace. Prvním úkonem je provedení prověření zdrojů organizace. V této analýze posuzujeme jakým způsobem je možné tyto zdroje využívat. Pro analýzu vnitřního prostředí lze využít metodu finanční analýzy, VRIO a benchmarkingu.

K základním metodám analýzy patří použití metody auditu zdrojů a analýza hodnoto- vého řetězce, která systematickým způsobem určuje vnitřní schopnosti organizace ve všech jeho souvislostech. V podmínkách rezortu Ministerstva obrany to znamená, že při přechodu od auditu zdrojů k posouzení schopností je nutné identifikovat, které aktivity přispívají u rezortu k získávání vyšších schopností (především operačních schopností).

Základním východiskem pro provedení této analýzy je identifikace a popis všech procesů, které organizace provádí a jejich rozklad až do úrovně jednotlivých činností. Tyto procesy pak chápeme podle významu jako klíčové, řídící a podpůrné. Každý proces, pak může být podroben analýze, při které je možné nalézt chyby procesů, nedostatečné nebo nadhodnocené zdroje, vstupy a výstupy jednotlivých činností a jejich „nadhodnota“ (v podmínkách rezortu MO vstup a proti němu získané schopnosti). Provedení takovéto analýzy nám zabezpečí využití přístupů procesního řízení.

Vnější hrozby (rizika) a příležitosti, vnitřní slabé a silné stránky jsou výsledným souhrnem všech provedených analýz, a zároveň předpokladem provedení celkové analýzy SWOT, která je nástrojem rekapitulace a shrnutí všech předcházejících závěrů, viz obr. 3. Analýza SWOT umožňuje přehledně zobrazit všechny potencionální hrozby (rizika)

a příležitosti vnějšího prostředí v kombinaci se silnými a slabými stránkami organizace, jež jsou výstupem předchozích analýz. Za silné stránky organizace jsou považovány takové podmínky, které umožní v budoucnu získat převahu ve schopnostech organizace. Mezi tyto aktiva je možné zařadit finanční zdroje, rychlá a přehledná alokace finančních prostředků, organizační struktura a odborné složení, vhodná infrastruktura, prováděný výzkum a vývoj a přístup k novým technologiím a v neposlední řadě úroveň a znalosti managementu.

Za slabé stránky organizace je možné považovat takové podmínky, které mohou vést k nižší organizační výkonnosti, absence zdrojů, chybná alokace finančních prostředků vzhledem k jednotlivým rozvojovým projektům, nízké know how organizace, přílišná diferenciace organizace s nejasnými kompetencemi a podobně. Popis těchto silných a slabých stránek získáme ze závěrů auditu zdrojů a analýzy hodnotového řetězce. Příležitostmi můžeme chápat současné nebo budoucí podmínky v prostředí, které jsou příznivé současným nebo budoucím schopnostem organizace.

Proces strategického plánování a procesu tvorby analýz při zpracování vize rozvoje

Regulátory

řízení

Vnější hrozby a příležitosti

Zdroje

Prognóza budoucího prostředí

Matice SWOT

Politické zadání a mezinárodní závazky

Poslání organizace

Analýza hodnotového

řetězce

Dílčí

strategie

Revize zdrojů

Vnitřní analýza organizace

Strategie rozvoje rezortu

Současné vnější prostředí

Teorie scénářů

Analýza PESTLE

Analýza SWOT vnitřního prostředí

Audit zdrojů

Vnitřní slabé a silné stránky

Tvorba strategie

VIZE

Analýza SWOT vnějšího prostředí

Obr. 3: Proces strategického plánování ve vazbě na provedení analýz a tvorbu vize a strategie rozvoje

Základní premisou pro příležitosti je, že nesmějí být chápány pouze ve světle sou- časných podmínek, ale hlavně z hlediska dlouhodobého vývoje prostředí a jeho vlivu na organizaci. Hrozby (rizika) jsou současné nebo budoucí podmínky prostředí, které jsou nepříznivé současným nebo budoucím schopnostem organizace. To znamená, že organizace nevlastní technologie, know how, nebo nemá získané takové schopnosti, kterými by těmto hrozbám byla schopna čelit a plnit tak své poslání.

Výčet všech těchto faktorů (které jsme získali pomocí analýzy PESTLE a tvorby scénářů) a jejich zobrazení v matici SWOT, dá ucelený přehled o organizaci se všemi jejími faktory. Silné stránky, slabé stránky, příležitosti a hrozby, nám rozkryjí priority rozvoje organizace v daném plánovacím horizontu. Vize rozvoje a strategie rozvoje každé organizace, která zachovává nebo zvyšuje a zlepšuje svoje schopnosti, se pomocí vytyčených priorit snaží neutralizovat hrozby (rizika) očekávané z vnějšího prostředí, maximálně využívat budoucích příležitostí, těží ze silných stránek organizace a odstra- ňuje nebo neutralizuje její slabé stánky.

Výsledky a závěry strategické analýzy prováděné v rámci dlouhodobého strategického plánování jsou podkladem pro formulací vize a strategie rozvoje (dlouhodobého plánu). Tato formulace by se měla skládat ze dvou částí. Jak již bylo uvedeno v bodě 1, v první části by měl být popis budoucího stavu organizace a v druhé části by měl být charakterizován systém cílů směřujících k naplnění vize, strategie rozvoje a strategických cílů.

Závěr

Proces dlouhodobého strategického plánování je proces probíhající na nejvyšší strategické úrovni, který je značně nestrukturovaný, svým obsahem specifický a působí na něj široké spektrum vlivů a aspektů. Vzhledem k tomu, že strategické rozhodování v rezortu Ministerstva obrany je rozhodování ve veřejném sektoru, je toto rozhodování spojeno s nakládáním s veřejnými prostředky. Je tedy nutné věnovat zvláště strategické úrovni rozhodování pozornost, kterou si množství těchto finančních prostředků – jež jsou pro rezort MO vyčleněny ze státního rozpočtu – oprávněně vyžaduje. Tato úroveň plánování dále vyžaduje především vysoce erudovaný a odborný postup, který s maxi- mální měrou eliminuje možné chyby v rozhodování a následném vynakládání finančních prostředků a při realizaci provedených rozhodnutí.

Využitím moderních metod na podporu rozhodování a moderních manažerských postupů, zpracováním podrobného postupu procesu dlouhodobého (strategického) plánování v rezortu Ministerstva obrany, jeho podrobného popisu, obsahu a struktury, přiřazením odpovědnosti a návazných procesů, pak již získáme ucelený přehled o pro- cesu, jeho vstupech a výstupech včetně jeho rozsahu a vazeb.

Poznámky k textu a literatura:

XXXXX, Radek. Východiska a principy pro tvorbu dlouhodobé vize MO. In Transformace ozbrojených sil. [Sborník z pracovního semináře.] Brno: Ústav operačně taktických studií Univerzity obrany v Brně, 2007, s. 30-39, ISBN 978-80-7231-241-2.

XXXXX, Radek. Popis rozhodovacího procesu a metod na podporu rozhodování. [Výzkumná studie pro- jektu obranného výzkumu MO ČR – OBZLD20060001.] Brno: Z.L.D. s.r.o., 2006, 30 x.

XXXXXXXXX, M., XXXXX, R., ŘXXXX, D. Xxxxxxx xodniku v rukou manažera. 1. vydání, Brno: Compu- ter Press, 2010, 325 s., ISBN. 978-80-251-2621-9.

GRXXXXXXX, M., XXXXX, R., HOXXX X. Xxxxxxxx xízení ve veiejném i soukromém sektoru. Brno: Com- puter Press, 2008, 266 s., ISBN 978-80-251-1905-1.

GRXXXXXXX, M., ŘXXXX, D. Moderní modely sebehodnocení výkonnosti organizace. Skripta. 1. vydání.

Brno: ÚSOS, UO, 2008. 128 s., ISBN 978-80-7231-566-6.

GRXXXXXXX, M., XXXXX, R. Xxxxxxxxxx xavádění procesního řízení. Controller News, červenec 2008,

č. 2, s. 16-19, ISSN 1214-5149.

GRXXXXXXX, M., XXXXX, R. Xak využít EFQM Model Excelence pro sebehodnocení v rezortu obrany. In Transformace ozbrojených sil. [Sborník z pracovního semináře.] Brno: Ústav operačně taktických studií Univerzity obrany v Brně, 2007, s.102-128, ISBN 978-80-7231-241-2.

GRXXXXXXX, X. x xxx. Rozvoj metod podpory rozhodování v procesech plánování a hodnocení činnosti a rozvoje rezortu MO. [Závěrečná zpráva projektu obranného výzkumu MO ČR – OBZLD20060001.] Brno: Z.L.D. s.r.o., 2007, 40 x.

XXXXXXXXX, X. x xxx. Manuál použití vybraných piístupů a metod pro podporu rozhodování vhodných pro plánování činnosti a rozvoje rezortu MO. [Příloha závěrečné zprávy projektu obranného výzkumu MO ČR – OBZLD20060001.] Brno: Z.L.D. s.r.o., 2007, 214 x.

XXXX, Xxxx a kol. Manažerské rozhodování, postupy metody, nástroje. Praha: Ekopress, 2006, 409 s., ISBN 80-86929-15-9.

FOXX, Xxxx x xxx. Manažerské rozhodování. 3. vyd., Praha: Ekopress, 2003, 250 s., ISBN 80-86119-69-6. KRX, Xxxxxxxx. Metodologie vojenské vědy a vojenského poznání. Brno: Univerzita obrany, 2005, 193 x.

XXXXXXX, Xxxxxxx. Východiska pro konstituování ekonomiky armády – dosavadní výsledky zkoumání a naznačení cest řešení. In Sborník konference Ekonomika armády. Brno: Vojenská akademie, 2002, ISBN 80-85960-45-1, 7 s.

OCXXXXX, Xxxxxxxxx. Manažerské metody ve veiejném sektoru, teorie, praxe a metodika uplatnění, Praha: Ekopress, 2002, 215 s., ISBN 80-86119-51-3.

XXXX, Xxxxxxx. Prognostika od A do Z. Praha: SNTL, 1987, 210 s.

CHJ 16. Metodická pomůcka pro audit výkonu v orgánech veřejné správy. Praha: Ministerstvo financí, září 2004. Materiály z kurzu management obranných zdrojů MIDMC 2001-06, pořádaného Defense Resources Mana-

gement Institute, USA, na Vojenské akademii v Brně v roce 2001.

Xxx. Xxx Xxxxxx

Teorie těžiště v podmínkách války proti mezinárodnímu terorismu

VOJENSKÉ

UMĚNÍ

Válka proti terorismu, též válka s terorismem, válka proti teroru, je obecný termín pro iadu vojenských, politických, právních a náboženských akcí započatých vládou Spojených států amerických jako odpověď na teroristické útoky z 11. záií 2001. Ofici- álními cíli války proti terorismu jsou –- čelit teroristickým hrozbám, zabránit teroristům v jejich činech a potlačit vliv teroristických organizací, jako je napi. al-Ká’ida. Nejedná se o konkrétní konvenční válku. Termín piedstavuje širší koncepci dlouhodobé strategie nadnárodního významu. Válka proti teroru i opatiení, která s ní souvisejí, byly a doposud jsou zdrojem kontroverze. [1]

Článek rozvíjí teorii těžiště, jejíž základy byly popsány ve Vojenských rozhledech č. 3/2008 a 4/2008. Ve svém obsahu pojednává o možné aplikaci konceptu těžiště v podmínkách války proti terorismu, popisuje koncept rozhodujících faktorů, ana- lyzuje jednotlivé složky těžiště, v tomto případě představované mezinárodní teroris- tickou organizací, a naznačuje možné cesty, jimiž lze na dané těžiště působit. Ačkoli pojem „válka proti terorismu“ může být námětem k uvažování o jeho objektivnosti spíše pro politiky a politology, odborná veřejnost se snad dokáže ve škále pojmosloví a významu této „definice“ již dobře orientovat a pro účely tohoto příspěvku nebude používání výrazu „válka proti terorismu“, či jemu podobnému „boj proti terorismu, teroristům“, na překážku.

Změny bezpečnostního a operačního prostředí vyžadují komplexní posun v chápání a přístupu k vedení válek a tažení, ať jsou tyto konvenční, asymetrické, mírové či proti- teroristické. Specifický protivník vyžaduje rovněž specifický přístup v přípravě a vedení operací, jejichž cíl se značně liší od toho, jaký byl v operacích vysoké intenzity. Na cestě za jeho dosažením a naplněním stanoveného konečného stavu stojí fenomén těžiště.

Změna charakteru a způsobu vedení operací vede stratégy postupně k přesvědčení, že těžiště již nemusí být pouze „zničeno“, ale je nutno jej spíše získat či jinak ovlivnit jeho vlastnosti, než jej pouze eliminovat (zničit). Jsou si vědomi, že cesta k jeho hledání, nalézání, analýze a působení na něj může být složitější, než tomu bývalo v minulosti. Odborníci na operační umění si proto často kladou otázku, zda je možné uplatnit kon- cepci těžiště ve zcela jiných podmínkách než těch, které ovlivnily Clxxxxxxxxx xři psaní jeho vrcholného díla „O válce“. Zkušenosti z pozorování, které Clxxxxxxxx xyužil, vycházely z období válek mezi evropskými státy, kdy samozřejmě nemohl předvídat komplexnost a složitost světa, ve kterém nyní žijeme. Na tuto skutečnost poukazuje řada kritiků Clxxxxxxxxxxx xeorie těžiště, když tvrdí, že tato je pro dnešní svět již zastaralá a v současné době ji nelze použít, protože odpovídala období pozemních válek vede- ných velkými armádami. Snaha o určení těžiště organizací, skupin a frakcí jako nestát- ních identit, které jako protivník nejsou jasně vymezeny, může proto vyvolávat určité nejasnosti a pochyby. Navzdory tomuto tvrzení existuje však i opačný názor, že tento koncept odpovídá i v současnosti a lze jej aplikovat i při vedení operací omezených, limitovaných či jiných než vysoké intenzity.

Určení těžiště protivníka vyžaduje hlubokou znalost jeho pravděpodobných cílů a záměrů, podrobnou znalost jeho schopností, fyzických a psychických předností, silných i slabých stránek, používaných prostředků a způsobů vedení boje. Je nutné si uvědomit, že předpokládaný protivník bude zpravidla vždy jednat v souladu s jeho vlastními zájmy a hodnotami, které se budou pravděpodobně výrazně lišit od „těch našich“, tj. hodnot západního světa. Vize konečného stavu z pohledu protivníka bude značně v rozporu se zájmy, hodnotami a ideály naší kultury. Důsledky výrazných rozdílů v cílech, prostředcích a způsobech vedení aktivit protivníka jsou a mnohem častěji budou příčinou vedení asymetrických operací, nebo také vojenských operací s výraznými prvky asymetrie.

Jestliže je plánovač nebo operátor v procesu tvorby koncepce operace zapojen do analýzy a identifikace těžiště protivníka, musí znát, jak lze koncept těžiště aplikovat i v operacích, kde protivník častokrát disponuje značnými finančními prostředky, sofis- tikovanými zbraněmi, moderními prostředky komunikace a používá svérázné taktické postupy. Asxxxxxxxxx xrotivník nebude usilovat o vítězství v přímé konfrontaci, ale o prosazení vlastních pravidel. V tomto případě mohou mít aktéři mezinárodního tero- rismu výsadní postavení. Použití koncepce těžiště vyžaduje, aby plánovač znal co možná nejvíc dostupných informací o svém protivníkovi a dokázal je využít ve svůj prospěch. Pro tento případ, kdy těžiště je představováno mezinárodní teroristickou organizací, bude vhodné uvést stručné informace o terorismu jako takovém a následně co možná nejvíc souvislostí, které jsou s problematikou zvoleného těžiště spojeny.

Terorismus, jeho základní charakteristika a projevy

Terorismus, nejvážnější bezpečnostní hrozba současnosti, byl definován a popsán nesčetněkrát. Jako nová forma války s odlišným složením hlavních aktérů, byl vyme- zen již v 70. letech minulého století. V případě klasické konvenční války plnily stát nebo koalice úlohu aktivního subjektu a jejich ozbrojené síly plnily rozhodující úkoly obranného charakteru.

V případě teroristických útoků je to obráceně: stát je postaven do role napadeného a vydíraného subjektu. Teroristé vnucují pasivní roli i druhému aktérovi, kterým je civilní obyvatelstvo, manipulují s jeho veřejným míněním a vyvolávají reakce odpovídající cílům a zájmům třetího aktéra, kterým jsou právě oni.

Teroristé útočí s cílem přilákat na sebe pozornost, vyvolat atmosféru strachu, desta- bilizovat stát, jeho věrohodnost, autoritu, eventuálně si vynutit změnu jeho vnitřní nebo zahraniční politiky. Teroristické skupiny útočí bez předcházejícího vyhlášení války, jejich přípravy na útok či úder probíhají skrytě za podmínek přísného utajení typického pro málo početné a uzavřené komunity. Jejich základním rysem zůstává nepřímá stra- tegie, zásadně se vyhýbají přímému souboji, napadají zákeřně a nečekaně.

Hlavními formami násilí teroristů jsou vraždy, atentáty, braní rukojmí, únosy leta- del a vydírání. Dlouho se schovávají ve stínu, aby zaútočili tehdy, když se to nejméně očekává. Když udeří, mimo hru jsou i nejvyspělejší systémy a prostředky. Při velmi nízkých početních stavech a relativně nízkých nákladech dosahují velkých ničivých účinků s ohromnými psychologickými dopady.

Na otázku co je terorismus, existují desítky či stovky různých definicí. Rezoluce Rady bezpečnosti č. 1566 z 8. října 2004, zhodnotila jeho základní rysy následovně:

„Každý kriminální akt spáchaný se záměrem způsobit smrt nebo vážné zranění s cílem vyvolat v zasažené společnosti pocit strachu, zastrašovat obyvatelstvo… a nutit vlády nebo mezinárodní organizace k nějakým opatiením, nebo je naopak od některých opatiení či činů odrazovat.“ [2]

Politolog Xxxx Xxxxxx xvádí: „Terorismus je metoda použití síly či hrozby silou pro- váděná skrytými jednotlivci, skupinami nebo státem podporovanými aktéry. Akt násilí je zaměien proti nevinným osobám nebo civilním cílům. Hlavním účelem teroristického aktu je vyvolat pocit strachu. Konečným cílem terorismu je politická změna“. [3]

Problematice terorismu se věnuje jak český právní řád ve smyslu zákona č. 40/2009 Sb. (§ 311, ale i řada dalších, např. § 272, 323, 324), tak Evropská unie (Rámcové rozhodnutí 2002/475/SVV a jeho aktualizace).

S tím co terorismus je, a co není, souvisí otázka, kde jsou hranice mezi ním, asyme- trickou válkou, partyzánskou válkou, národně osvobozeneckým či protipovstaleckým bojem. Tato hranice byla v minulosti a je i v současnosti různě posunována, často své- volně či záměrně zaměňována. To co je dnes jako terorismus odsuzováno, bylo v minu- losti považováno za osvobozenecký boj proti agresorovi. Terorista pro jednoho, může být označen druhým jako patriot. Při pohledu do historie se dozvíme, že i aktéři atentátu na říšského protektora Rexxxxxxx Xxxxxxxxx x roce 1942 byli označeni za teroristy. Jak lze definovat dobrovolníky al-Ká’idy, kteří se zapojili do války proti Sovětskému svazu v Afghánistánu? Byli i oni teroristé, nebo pouze bojovníci za svobodu?

Globální terorismus

Nástup respektive nejnovější etapa globálního terorismu je všeobecně datována od 11. 9. 2001. Globální teroristé už nemají pouze národní, ale celosvětovou identitu. Neomezují se pouze na jeden stát nebo na jeho vnitřní politiku. Jejich předáci pod vedením vůdce al-Xx’xxx xytvořili teroristickou síť pokrývající de facto celý svět. Psychologický dopad jejich aktivit přesahuje státní hranice a ovlivňuje veřejné mínění nejen v jedné zemi, ale v celém regionu, a dokonce v celém světě.

Na počátku 21. století bylo hlavním cílem al-Ká’idy donutit západní země a pře- devším USA, aby opustily Arabský poloostrov, jmenovitě Saúdskou Arábii. Pro jeho naplnění zvolila ty nejbrutálnější metody, kdy hlavním rysem bylo záměrné vraždění bez- branných a nevinných lidí. Xxx Xxxxxxx, autor knihy Mezinárodní bezpečnost na počátku

21. století, s odvoláním na údery z 11. září 2001 uvádí, že terorismus je zřejmě jedinou možností, jak zranit i tak silnou a bohatou zemi, jakou jsou USA, proti kterým nemá přímý střet sebemenší naději na úspěch.

Od doby kdy Buxxxxx xdministrativa vyhlásila „globální válku proti terorismu“, uply- nulo několik let. Srovnání kladných a stinných stránek ovšem ukazuje, že tato válka má z hlediska dalšího boje proti této naléhavé hrozbě velmi kontroverzní bilanci. Na jedné straně byla válka v Iráku dokonale naplánována, řízena i provedena a skončila působivým vítězstvím. Z vojenského hlediska je však válka proti terorismu považována za strate- gickou chybu, protože otevřela tzv. druhou frontu boje s globálním terorismem.

„Do krajiny se nahrnuli násilníci a extrémisté z dalších zemí islámského civilizačního okruhu a zahájili dlouhodobou opotřebovací vzbouřeneckou válku. Tu doplňují krutým zabíjením všech, které považují za zrádce a kolaboranty s vojáky okupačních mocností, označovaných za křižáky.“ [4] „Likvidují politiky, policisty, vojáky, a zejména civilisty

přesně podle bix Xxxxxxxx xatvy.“ [5] Podle ní vůdce al-Xx’idy prohlásil: „Každý mux- xxx, který je toho schopný, má osobní povinnost zabíjet Američany a jejich spojence, bez ohledu na to, zda se jedná o civilisty či vojenské jednotky, a to v každé zemi, kde to je možné.“ [6]

Globální terorismus je dnes již tak obsáhlý fenomén, že navzdory proklamované strategii boje nelze proti němu bojovat jako proti celku. Terorismus jako takový nebude nikdy zcela vyhuben. Fanatické skupiny jako např. al-Xx’ida se pokusí vést aktivní hnutí ke splnění vize a nastolení konečného stavu, který bix Xxxxx xidí v celosvětovém řádu puritánské teokracie muslimského státu. Jsou různé vize dosažení tohoto stavu. Bix Xxxxxxxx xesta je nejradikálnější, ale širší islámské fundamentalistické hnutí má podobné myšlenky. Jeho zastánci věří, že cesta k oživení jejich společnosti představuje zbavit se vlivu západní politické a společenské kultury. Pro dosažení tohoto stavu jsou ochotni způsobovat hodnotám demokratického světa enormní zlo, přičemž necítí žádnou potřebu být vázáni mezinárodními úmluvami či konvencemi. Takový konečný stav však ohrožuje demokratické zájmy a způsob života ve světě. Cílem společné strategie tedy musí být zastavit (výrazně eliminovat) radikální islámské hnutí a jeho prodloužené ruce, teroristické organizace na čele s al-Ká’idou.

Hrozby a rizika vyplývající z nového terorismu nerespektují tradiční hranice mezi vnitiní a vnější, vojenskou a nevojenskou bezpečností. Proti jeho aktérům, kteií nejsou vázáni na určité ohraničené teritorium, nefunguje tradiční metoda odstrašování vojen- skou silou. Virtuálně sííovaný a decentralizovaný charakter teroristických skupin neu- možňuje identifikovat a zničit jejich těžiště – mocenské centrum, na jehož existenci a fungování je aktér životně závislý. [7]

Kandidáti na těžiště

Clxxxxxxxx xznačil těžiště za „středisko síly a pohybu, na němž závisí celek“. [8] Ve výběru definice těžiště se záměrně vyhneme takové, kdy v souladu s doktrinální publikací AJP-5 by teroristická organizace, nebo její vůdce měl být považován za „cha- rakteristiky, možnosti a prostory…“. Tato definice, ačkoli aliančně doktrinálně platná, postrádá na logice, srozumitelnosti, a přispívá k matení pojmů. Mnohem výstižnější je ta, která definuje těžiště jako „zdroj moci, který poskytuje morální nebo fyzickou sílu, volnost činnosti, nebo vůli jednat“. [9]

Přemýšlet o základních „zdrojích moci“ na strategické i operační úrovni je velice důležité. Proces rozhodování, co je těžištěm, posiluje odbornou diskuzi, pomáhá plá- novačům v rozhodovacím procesu v určení hierarchie „kandidátů“ těžiště a stanovuje možnou míru jejich důležitosti při výběru toho správného. Prvním krokem v určení hlavních zdrojů moci bude stanovení míry výběru.

Pro účely této analýzy může být těžiště určeno, jestliže naplňuje tato kritéria:

◼ musí být dominantním zdrojem moci,

◼ musí mít nepřátelský vztah k protivníkovi – musí být zdrojem moci založeném na tom, jak může působit proti síle specifického protivníka,

◼ zdroj moci bude považován za těžiště, jestliže jeho zničení, nebo výrazná eliminace jeho síly by vyústila v dosažení konečného stavu. [10]

Použitím uvedených kritérií pak lze uvažovat o možných těžištích – zdrojích moci. V souladu s Xxxxxxxxxxxxxx teorií by prvním možným kandidátem na těžiště mohla být

osoba vůdce xx-Xx’xxx, Xxxxx xxx Xxxxxx. Ten je důležitou a symbolickou postavou, sehrávající rozhodující úlohu v založení, budování, financování a řízení organizace.

Xxx Xxxxx v jednom ze svých poselství uvedl, že jeho cílem je „sjednotit všechny muslimy a nastolit vládu, která bude následovat pravidla kalifátu“. Jeho prohlášení bylo dále objasněno jako úsilí o vytvoření impéria miliardy muslimů vedeném jediným vůdcem. [11] Lze si položit otázku, zda může tento vůdce xx-Xx’xxx (nebo v případě zneškodnění jeho nástupce) podle Xxxxxxxxxxxxx pojímání „morálních těžišť“ [12] být považován za těžiště al-Ká’idy samotné. Zcela jistě ano. Osoba hlavního vůdce, který má vůli a sílu vytvořit, provádět a udržovat politiku opozice vůči svému protivníku, stejně jako možnost tuto vůli uplatňovat prostřednictvím armády a obyvatelstva, je srovnatelná s těžištěm. Na druhé straně, i když jako vůdce jediné teroristické organizace s globálním dosahem má výsadní postavení, jeho smrtí nebo odchodem z funkce by činnost organizace zřejmě nebyla výrazně ovlivněna. Protože jeho osobu coby nestátního aktéra nelze srovnávat s dominantními postavami typu Xxxxxxxxx, Xxxxxxx nebo Xxxxxxx, nelze jej označit za strategické těžiště.

Dalším možným kandidátem na těžiště by mohla být muslimská populace, pro niž jsou islám a víra v Xxxxxxxx postaveny nade vše pozemské. Ta rovněž splňuje kritéria dominantní síly, protože radikální teroristické skupiny se opírají o její aktivní i pasivní podporu. Tato populace [13] výrazným způsobem ovlivňuje činnost vládnoucích garnitur ve svých zemích, přičemž současně dává najevo neochotu přijmout základní hodnoty demokratického způsobu života. Zajímavou skutečností ovšem je to, že muslimská populace je vnímána současně jako „přátelské“ těžiště, protože Západ potřebuje její pomoc a asistenci k reformě zkorumpovaných autokratických režimů. Jestli by tato podpora byla Západem násilně zničena, nastal by pravý opak a další, možná intenzivnější podpora radikálního hnutí k dosažení jeho cíle. [14]

Konečně, za poslední a zřejmě skutečné těžiště ve válce proti terorismu mohou být považovány teroristické organizace. Tyto se těší podpoře muslimské populace, protože bojují proti „satanovi“ přesně podle zákonů svaté války. Významným způ- sobem eliminují západní vliv, jejich cílem je zastrašit konkrétního nepřítele. Jestliže ve válce proti terorismu jsou tyto organizace neutralizovány nebo zničeny, pak jejich vize o extrémním islamismu zůstane pouze snem a konečný stav (ve prospěch Západu) může být dosažen. Podle obecné teorie těžiště platí skutečnost, že těžiště se může pře- souvat z jedné entity na druhou. Ačkoli v rámci války proti terorismu jsou pro vojenské stratégy osoba vůdce i muslimská populace významní hráči, pozornost na těžiště bude upřena na variantu poslední.

Koncept rozhodujících faktorů

Diskuzí kolem metodiky určování těžiště se vojenští odborníci zabývají již řadu let. Polovina devadesátých let minulého století přinesla v tomto úsilí nový pohled, kdy byl rozpracován funkční model pro systémový přístup k určení těžiště neboli tzv. koncept rozhodujících faktorů. Jeho autorem je xx. Xxx Xxxxxxx, který jej popsal v publikaci

„Centers of Gravity & Critical Vulnerabilities: Building on the Clausewitzian Founda- tion So That We Can All Speak the Same Language“. V současné době je tento model již obecně akceptován a doktrinálně přijat v řadě národních i aliančních doktrinálních publikacích. Vydání publikace ozbrojených sil USA Joint Publication (JP) 5-00.1,

která jako první tento koncept doktrinálně přijala, představovalo důležitý krok v jeho aplikaci pro určení těžiště, definování jeho „rozhodujících schopností, rozhodujících požadavků a rozhodujících zranitelností“ a vyjádření vzájemného vztahu těchto pojmů. Koncept rozhodujících faktorů, Center of Gravity – Critical Capabilities – Critical Requirements – Critical Vulnerabilities (CG – CC – CR – CV), představuje základní kámen v systémovém přístupu v identifikaci a působení na strategická a operační těžiště protivníka. [15] Jednotlivé prvky konceptu jsou definovány následovně:

◼ Centers of Gravity – těžiště – jsou zde definována jako základní zdroje morální, nebo fyzické síly, moci a odporu,

◼ Critical Capabilities – rozhodující schopnosti – základní schopnosti (možnosti), které umožňují těžišti jako takovému fungovat v kontextu daného scénáře, situ- ace, nebo mise,

◼ Critical Requirements – rozhodující požadavky – takové podmínky, zdroje a prostředky, které jsou nutné a nezbytné pro udržení (operativnost) rozhodují- cích schopností,

◼ Critical Vulnerabilities – rozhodující zranitelnosti – rozhodující požadavky, nebo jejich dílčí komponenty, které jsou nedostatečné, nebo náchylné k neutralizaci, izolaci nebo napadení.

Podrobná analýza těchto komponentů těžiště pomáhá odhalit jejich vztah, propoje- nost, závislost a další souvislosti, které jsou pro plánovače důležité.

Plukovník Xxxxx Xxxxxx (US Army War College) pro lepší vizualizaci vzájem- ného vztahu tohoto systému, rozšířil koncept rozhodujících faktorů jeho zobrazením v podobě struktury starověkého řeckého chrámu. Jeho střecha zde představuje těžiště, podporující sloupy vyjadřují rozhodující schopnosti (Critical Capabilities), jež jsou tvořeny systémem jednotlivých stavebních kamenů, rozhodujících požadavků (Critical Requirements).

ROZHODUJÍCÍ POŽADAVKY

ROZHODUJÍCÍ ZRANITELNOST

TĚŽIŠTĚ: HITLER

Elitní obrněné formace

Luftwaffe

Blitzkrieg taktika

Zbrojní průmysl

Německé ozbrojené síly

Přístup ke strategickým zdrojům

Xxxxxxx Xxx

Vůle lidu

ROZHODUJÍCÍ SCHOPNOSTI

Obr. 1: Tomlinův model těžiště (Zdroj: xxx.xxxxxx.xxxx.xxx/000.0/XXX000000)

Použitím historického příkladu hitlerovského Německa na počátku druhé světové války pak na takovémto chrámu objasnil koncept určení těžiště. Jako těžiště zde určil osobu vůdce, Xxxxxx Xxxxxxx, který v Německu sehrával rozhodující roli. Za podepírající rozhodující schopnosti, které tomuto těžišti umožnily v daném období fungovat, byly označeny následující: Vůle lidu, aliance Osy, přístup ke strategickým zdrojům a ozbro- jené síly Německa. Ozbrojené síly byly rozhodující schopností, základním subkompo- nentem nutným pro udržení (operativnost) dalších uvedených schopností i těžiště jako takového. Analytici se shodli, že v roce 1940 byly elitní obrněné formace, luftwaffe, zbrojní průmysl Německa a taktika bleskové války nepostradatelnými prvky, a tedy rozhodujícími požadavky, nezbytnými pro udržení rozhodujících schopností. [16]

Podle tohoto příkladu nelze jednoznačně říct, že úspěšný útok pouze na jednotlivou rozhodující schopnost by způsobil kolaps těžiště a tím jeho zničení. Kdyby tomu tak bylo, určení těžiště bylo pravděpodobně špatné (nebyl by to býval Xxxxxx). Je rovněž nepravděpodobné, že těžiště, ať již jako střed veškeré síly a pohybu, na kterém všechno závisí (Xxxxxxxxxx), nebo „zdroj moci“, [17] by bylo zranitelné vůči útoku proti jeho jednomu samotnému komponentu.

Teroristická organizace jako těžiště

Téměř všechny alianční i národní strategie boje proti terorismu definují stejného spo- lečného jmenovatele, který, poháněn radikální ideologií islámského fundamentalismu, je souhrnně označován za rozhodujícího protivníka v této válce. Tímto společným jmeno- vatelem je označována al-Ká’ida, která je v současnosti skutečně jedinou celosvětovou teroristickou organizací. Má veškeré atributy, které jí umožňují provádět promyšlenou, finančně, personálně a materiálně zabezpečenou činnost za řízení jejího „masterminda“, Xxxxx xxx Xxxxxx. Má atributy, které ji pasují do role „strategického těžiště“.

Jestliže je al-Ká’ida jednou označena za jedinou celosvětovou teroristickou organi- zaci, systém, je nutno se zabývat jejími rozhodujícími schopnostmi, na základě kterých byla schopna provést dosavadní teroristické útoky. Určením rozhodujících požadavků, které jsou nutné a nezbytné pro operativnost těchto schopností a následným vyvozením rozhodujících zranitelností, respektive „slabostí“, mohou analytikové a plánovači operací doplnit celou mozaiku fugujícího systému a tento dotvořit jako celek.

Al-Ká’ida, její rozhodující schopnosti, požadavky a zranitelnost

Rozhodující schopnosti již byly definovány jako základní schopnosti, které těžišti jako takovému umožňují fungovat v kontextu daného scénáře, situace nebo mise. Co následuje, je provedení analýzy, na základě které možno považovat al-Ká’idu za těžiště a definování rozhodujících schopností, které jí umožňují fungovat skutečně v celo- světovém měřítku. Přitom je potřeba vyjít z těchto identifikovaných rozhodujících schopností organizace:

◼ schopnost získat si a udržovat státní podporu,

◼ schopnost získat si a udržovat podporu obyvatelstva,

◼ schopnost zasadit ozbrojené síly v celosvětovém globálním dosahu,

◼ schopnost získat finance a jejich prostřednictvím operace pokrýt. [18]

Při bližším pohledu na tyto rozhodující schopnosti je patrné, že zde existuje určitý vztah mezi tzv. „DIME“ [19] prvky nástrojů státní moci a rozhodujícími schopnostmi této nestátní organizace. Vzájemná vazba státní podpory, podpory obyvatelstva a schopnosti financování operací s diplomatickými, informačními a ekonomickými nástroji moci je zřejmá, schopnost zasazení sil v celosvětovém globálním dosahu na první pohled hned zřejmá není. Ta se projeví postupně, např. spojováním se (seskupováním) růz- ných částí organizace jako vojenského nástroje moci k provedení teroristického útoku. Následné popsání rozhodujících schopností včetně jejich komponentů (rozhodujících požadavků), usnadní pochopit systém a jeho prvky za účelem správné identifikace rozhodujících zranitelností.

Rozhodující schopnost – státní podpora

I když al-Ká’ida je nestátní organizace, získání a udržování státní podpory je pro ni rozhodující schopnost pro sledování jejich cílů. Xxxxxxx Xxxxxx, významný politický analytik a expert na Blízký východ, v knize Válka proti mistrům teroru poznamenává, že „všechny hlavní teroristické organizace by byly bez státní podpory pouze mrzákem“.

[20] Lze říci, že státní podpora je jakýmsi ekvivalentem diplomatického nástroje moci. V současnosti na Středním východě by vládcové v Saúdské Arábii, Libyi, Súdánu a dalších zemích, které podporovaly al-Ká’idu, asi stěží přijali demokratickou revoluci, která by potenciálně mohla přinést ztrátu jejich moci. Za rozhodující požadavky této státní podpory lze považovat zbraně a munice, včetně ZHN, bezpečná útočiště a výcvikové tábory orga- nizace, zpravodajské prostředky a možnost získat oficiální osobní a cestovní doklady.

Získání zbraní hromadného ničení al-Kái’dou, noční můra všech demokratických států, by zcela jistě bylo závislé na spoluúčasti a podpoře státní moci. Neúspěšné pokusy al-Ká’idy získat obohacený uran jsou dobře známy. Úsilí pro získání státní podpory v obstarání konvenčních zbraní jsou ovšem daleko úspěšnější. [21]

Nedostatek zbrojního průmyslu je pro al-Ká’idu výhodou a současně zranitelností. Kdyby byla závislá na vlastních zdrojích v produkci zbraní, její továrny by se jistě staly terčem vojenských útoků. Proto využívá možnost nákupu ze zemí Středního východu a Afriky, především díky finančním možnostem jejího vůdce i organizace jako takové. Al-Ká’ida je neustále závislá na dodávkách zvenku. Nikdy si ovšem nemůže dovolit zís- kání zbraní bez předpokladu určitého rizika, že agenti zapojení do obchodu by mohli být

„přeplaceni“ zpravodajskou službou, což by mohlo vytvářet rozhodující zranitelnost. Xxxxx xxx Xxxxx zahájil svoji kariéru džihádisty financováním a budováním skladů,

výcvikových táborů a cest podél afghánsko-pákistánské hranice na začátku 80. let minulého století. Později v Chóstu (Afghánistán) vybudoval komplex tunelů a první výcvikové tábory pro jeho vlastní afghánské Araby. V roce 1991, kdy byl vyhnán ze Saúdské Xxxxxx, zřídil základnu pro vedení operací v Súdánu a okamžitě zahájil budování výcvikových táborů pro své stoupence. Brzy pochopil hodnotu a nutnost požadavku „bezpečného útočiště“, stejně jako výcvikových táborů pro přípravu svých jednotek a výcvik nového personálu. [22] Na druhé straně, tato útočiště i výcvikové tábory, pokud jsou pevně vybudované, se ukázaly nejen pro organizaci, ale i pro „hos- titelské“ státy zranitelnými. Takovéto státy, jakožto sponzoři terorismu, se na základě globální strategie boje proti terorismu vystavují značnému riziku. Je tomu ale opravdu vždycky tak?

Předcházející konstatování o státním sponzoringu teroristů není poplatné pouze pro státy výše jmenované a jim podobné. V době afghánsko-sovětské války byl Xxxxx xxx Xxxxx nepřímo pod patronátem CIA, aby bojoval proti sovětským okupantům. [23] Spojené státy na podporu terorismu využily později i další nástroje. Nechtě tak zahnaly samy sebe do slepé uličky. [24]

Zdokumentován je taktéž přístup bin Ládina ke zpravodajským zdrojům. Přes fakt, že Saúdská Arábie bin Ládina oficiálně ze země vypudila, zřejmě nikdy s ním zcela nepřerušila styky. Bývalý šéf saúdské výzvědné služby, významný člen vládnoucí saúdské královské rodiny a do prosince roku 2006 saúdský velvyslanec ve Washingtonu, princ Xxxxx xx-Xxxxxx, otevřeně přiznal své styky s bin Ládinem. [25]

Koncem 90. let byl xxx Xxxxx pozván vůdcem Národní islámské fronty do Súdánu za účelem „transplantovat zde jeho celou organizaci“. Jeho agenti začali okamžitě v Súdánu nakupovat majetek a začal proces reorganizace al-Ká’idy. Súdán byl klíčovým prostředníkem v procesu ukončení požadavků na víza Arabů, což povzbudilo islámské militanty z celého světa k příchodu a aktivnímu životu v bezpečí rozlehlého prostoru země. Později obrátila organizace pozornost k Albánii, zemi s laxní kontrolou imigrace, nekompetentní policií se sklony ke korupci a politickými vůdci hladovými po podplácení. Ta se tak stala perfektní evropskou vojenskou základnou pro al-Ká’idu.

Možnost získat oficiální cestovní dokumenty a osobní doklady umožnila „opera- tivcům“ al-Ká’idy možnost volného pohybu moderními způsoby. Je to ovšem i určitá zranitelnost. Pro získání takovýchto dokumentů je nutno podplatit státní organizace či vládní úředníky. Pouze stát může zabezpečit jejich požadovaný počet, ovšem opět s předpokladem určité úrovně zranitelnosti. Jeho úředníci mohou být stykem s tero- risty kompromitováni, pokud jde o oficiální podporu, stát dává v sázku svou pověst, protože být veřejně obviněn ze styků a teroristickou organizací, podpory terorismu, nese s sebou riziko mezinárodních sankcí (jako tomu bylo třeba v případě plukovníka Xxxxxxxxx a Libye).

Rozhodující schopnost – podpora obyvatelstva

Podpora obyvatelstva muslimského světa je pro al-Ká’idu jednou z priorit na které staví vyhlášenou „svatou válku proti bezvěrcům“. Prostřednictvím svých zpráv oslovuje zejména muslimskou populaci, kde zdůvodňuje potřebu své legitimity, ospravedlňuje své akce a mobilizuje své nástupce k pokračování svaté války. Vůdce xx-Xx’idy i orga- nizace samotná jsou v islámském světě idolizováni milióny lidí pro svůj vzdor k USA. Rozhodující požadavky, které jsou pro legitimitu jejich akcí k získání a udržení podpory nutné, jsou islámský fundamentalismus, tyranské režimy, Saúdská Xxxxxx a viditelně úspěšné akce proti Rusku a USA.

Militantní islámští fundamentalisté nevěří, že kapitalismus, demokracie či nábožen- ská svoboda jsou srovnatelné s jejich vírou. Ačkoli tito tvoří pouze malou část z počtu obyvatel vyznávajících islámskou víru, jsou pro bezpečnost demokracie, a zvláště USA v podmínkách války proti terorismu vnímání jako největší hrozba. Islámská víra jako jediné náboženství nedělá rozdíly mezi vírou a státem a pokrývá všechny aspekty společenského života. Nebezpečí, které vůdce xx-Xx’idy a jeho organizace představuje, je záměr rekrutovat více lidí pro jejich podporu buď jako aktivních bojovníků, nebo aspoň jejich podporovatelů. Islámští fundamentalisté obviňují muslimský svět z úpadku

v porovnání se Západem, poukazují, že se muslimům nedaří následovat přísnou inter- pretaci islámu – právo „šaría“ – a poukazují na rostoucí vliv odpadlíků – bezvěrců.

Druhým požadavkem podpory jsou tzv. tyranské režimy některých zemí Středního východu, které vytvářejí spolehlivou základnu pro lidovou podporu al-Ká’idy. V mnoha zemích muslimského světa absence demokracie způsobila vakuum, které islámští fun- damentalisté spolehlivě vyplnili. Zatímco představitelé státní moci nepřipouštějí žádnou svobodu projevu, islámští tribunové využívají nedotknutelný prostor svých kazatelen k hlásání pravé víry. Každý náznak demokracie, která by v regionu Středního východu mohla vzniknout, představuje pro takovéto režimy vážnou hrozbu. Uplatňování demo- kratických práv a svobod může tyto tyranské režimy viditelně znervózňovat.

Saúdská Xxxxxx, tyranský/autokratický režim jako takový, hraje významnou roli v získání podpory obyvatelstva pro al-Kái’du. Již od doby vzniku wahabismu, [26] královská rodina Saúdů spoléhala na inspirující náboženský zápal pro posílení jejich moci. Saúdská Xxxxxx je pro xx-Xx’idu a jejího vůdce výrazný zdroj podpory obyva- telstva z několika důvodů. Je především domovem wahabismu, znemožňuje jakýkoliv pokrok v otázkách posílení demokracie (což je na druhé straně Západem trpěno z důvodu jeho vzrůstající závislosti na ropě), a konečně, je to vojenská přítomnost USA v zemi pro islám nejsvatějších náboženských symbolů, měst Mekka a Medina. Saúdská Xxxxxx

– rozhodující prvek podpory al-Ká’idy – je zranitelná, ovšem ne v dohledném horizontu. USA a většina světa je závislá na ropě. Na Saúdskou Arábii proto nemůže být veden přímý útok, a taky je nepravděpodobné, že by represivní královská rodina odstoupila. Úspěchy al-Ká’idy v boji proti Sovětům, které u mnohých muslimů vytváří pocit neporazitelnosti, nelze podceňovat. Xxxxx xxx Xxxxx přiznal její účast v bojích v Moga- dišu v průběhu operace Restore Hope, jež vyústila ve smrt 18 vojáků a odchod ozbro- jených sil USA ze Somálska. Podobnými úspěchy se vůdce al-Ká’idy může honosit v Jemenu, Saúdské Arábii a na velvyslanectvích v Africe. Aktem z 11. září 2001 i bombovými útoky v Evropě dokazuje možnost porážet USA a jejich spojence ve válce

proti terorismu.

Rozhodující schopnost – zasazení ozbrojených sil v celosvětovém dosahu

Globální dosah xx-Xx’idy a jejího vůdce je unikátní. Organizace udeřila v Saúdské Arábii, Jemenu, Somálsku, Americe i v Evropě. Její praktiky zasáhly Filipíny, Indonésii i území bývalého Sovětského svazu. Schopnost vůdce xx-Xx’idy zasadit své síly v celo- světovém měřítku je podmíněna nezbytnými rozhodujícími požadavky, jako jsou svo- boda pohybu, buňková struktura organizace, globální komunikace a nestátní identita.

Svoboda pohybu, částečně umožněna oficiálními cestovními doklady, jak bylo uve- deno dříve, je rozhodujícím požadavkem schopnosti al-Ká’idy operovat a chránit své síly globálně. Od konce studené války mnoho zemí slevilo z nároků řádné kontroly svých hranic. Jsou taktéž regiony, kde tyto kontroly téměř neexistují, protože vládní orgány nemají dostatek prostředků k jejich provádění. Pro individua cestující pod falešnými doklady nejsou v tomto případě žádné překážky vstupovat na území té které země.

Moderní teroristé z bezpečnostních důvodů pracují rozčleněni v určitých malých skupinách, v buňkové struktuře. Je pravděpodobné, že před teroristickým útokem na Světové obchodní centrum v září 2001, jednotliví operativci, piloti, plánovači nebo

další aktéři xx-Xx’idy pracovali nezávisle na sobě a nemuseli nutně vědět o rolích těch druhých, mimo jejich vlastní buňku. Dopadení jednoho člena by zřejmě nemělo vliv na bezpečnost či úspěch dalších, do operace zapojených. Tato buňková struktura orga- nizace poskytuje nejlepší důkaz důležitosti nebo až výjimečnosti řídící ústřední buňky. Pouze takovéto středisko nebo velitelství má povědomí o celkovém obrazu, kterým je souhrnná koncepce operace, tvořena činností jednotlivých oddělených buněk. Proto zbavení organizace její hlavy – vůdce s okruhem jeho nejbližších spolupracovníků jako řídící entity – by mělo vážný dopad na její celkovou strukturu.

Globalizace umožnila teroristům z al-Ká’idy přístup k internetu, satelitnímu i mobil- nímu spojení, stejně jako k dalším dostupným způsobům ovlivňování veřejného mínění. Organizace dokonce na elektronických nosičích distribuovala encyklopedii „Encyclo- pedia of the Afghan Jihad“, kde vysvětluje základy teroru. Na druhé straně, otevřená komunikace představuje pro al-Ká’idu rovněž rozhodující zranitelnost. Inteligentní počítačové programy dokážou vyhledat a rozpoznat hlas jedince v záplavě rozhovorů, v několika okamžicích určit jeho polohu a následnými opatřeními jej pak lze zne- škodnit. Vlády států i ozbrojené síly investují do takovýchto vyhledávajících systémů a obdobných zařízení mnohem vyšší prostředky než tomu bylo před zářím 2001. Čím větší důraz je položen na sledování al-Ká’idy přes prostředky komunikace, tím je větší šance na její eliminaci.

Nestátní identita al-Ká’idy je velice užitečným a silným zdrojem její ochrany. Kdyby byla otevřeně podporována ze strany státu, aliance vedoucí válku proti terorismu by vůči tomuto státu zcela jistě podnikla rozhodné kroky. Když ovšem mezinárodní právo vylučuje možnost vstupu bezpečnostních sil na území cizích státu bez jejich svo- lení, al-Ká’ida je této hrozby zbavena. Na druhé straně, i když cizí stát by se vstupem a pronásledováním členů al-Ká’idy souhlasí, přivedení jednotlivce před spravedlivost je složitý komplex procesů a problémů. Zde je nutno dát dohromady několik podstat- ných faktů: platný, zákonem stanovený zákaz, ochotu soudně stíhat a žalovat, nezbytné důkazy a podezřelého. Jak je patrno z nedávné historie, naplnit všechny tyto předpoklady se ukazuje jako nesmírně obtížné. Vzrůstající hrozba terorismu a jmenovitě xx-Xx’idy je ovšem natolik závažná, že tato spojuje úsilí států světa v přijímání právních procedur na úspěšné stíhání teroristů.

Rozhodující schopnost – financování operací

Možnost vůdce xx-Xx’idy získat a financovat její nábor, výcvik a operace, je další rozhodující schopností. Xxx Xxxxx pochází z velice bohaté rodiny a ukázal se být zku- šeným obchodníkem v zajišťování zdrojů pro al-Ká’idu. Byl přezdíván „bankéřem džihádu“ pro svou roli spíše finančníka než vojáka, kterou hrál v období afghánské války proti Sovětskému svazu v 70. a 80. letech minulého století. Odpovídající rozhodující požadavky – podmínky, zdroje a prostředky pro financování al-Ká’idy, tvoří osobní bohatství a legitimní obchodní podnikání vůdce al-Ká’idy, organizovaný zločin, krycí (nevládní) organizace a možnost využívat moderní mezinárodní bankovní systém.

Osobní bohatství xxx Xxxxxx pochází z majetku jeho významné rodiny. Po smrti svého otce v Saúdské Arábii vůdce xx-Xx’idy zdědil sumu peněz v hodnotě přibližně až 500 milionů amerických dolarů. K této částce, ze které byl financován výcvik tero- ristů, přispěly pravděpodobně v letech 1986-1989 i USA spolu se Saúdskou Arábií, když

ročně poskytovaly obdobnou sumu mudžahedínům na podporu boje proti Sovětskému svazu v Afghánistánu. Po svém vyhnání ze Saúdské Xxxxxx do Súdánu v roce 1991, xxx Xxxxx zde investoval do bankovnictví a důležitých vývozních artiklů země.

Vůdce xx-Xx’idy své podnikání neomezil pouze na legitimní získávání financí. On sám i jeho organizace jsou zapojeni do organizovaného zločinu, kde profitují z dro- gového obchodu, který ročně přináší částku ve výši až 10 miliard amerických dolarů. Uvádí se, že podíl na zisku pro bin Ládina činí až 10 % z této sumy, z důvodu jeho významné role v organizování distribuce a praní špinavých peněz s ruskými a čečen- skými mafiánskými skupinami. Podle některých zdrojů je také zapojen do ilegálního obchodování s diamanty s Demokratickou republikou Kongo či státy Burkina Faso a Libérie v západní Africe.

Diskrétnost a utajení v bankovním průmyslu je pro vůdce xx-Xx’idy značná výhoda. Již v minulosti bylo doloženo přímé spojení rodiny Xxxxxxxxxx s al-Ká’idou v obcho- dování s cennými papíry. Taktéž byly potvrzeny kontakty xx-Xx’idy s nevládními islám- skými organizacemi, které pomáhají rozšiřovat fundamentalistické učení islámu a kryjí financování teroristických operací. Xxxxx Xxxxxxxxx [27] k tomu dodává: „Al-Ká’ida se usadila ve většině zemí s původní, nebo migrující muslimskou komunitou, její infiltrace je evidentní kdekoliv muslimové žijí a pracují. Nikdy neoperuje izolovaně, provádění teroristických operací vyžaduje finanční a technicko-logistickou podporu, která na místě musí být často roky dopředu. Al-Ká’ida má veřejnou, ačkoli skrytou podporu, a taktéž dostává praktickou pomoc od islámských filantropistů a nadací, hlavně ze Spojených arabských emirátů a Saúdské Xxxxxx. [28]

I když složitost a mlčenlivost v mezinárodním bankovním systému je značnou výhodou, financování al-Ká’idy je také rozhodující zranitelností. Tato je vidět počtem dostupných záznamů, dokládajících množství finančních transakcí rodiny Xxxxxxxxxx. Navíc, jak tomu je například v Afghánistánu, každá ztráta bezpečných útočišť přináší také odpovídající ztrátu v dostupnosti financí.

TĚŽIŠTĚ:

al-Ká´ida/Xxxxx xxx Xxxxx

Financování

Globální dosah a ochrana

Podpora obyvatelstva

Státní podpora

Zbraně

Bezpečné útočiště

Zpravodaj- ské pro- středky

Oficiální dokumenty

Islámský fundamen- talismus

Tyranské režimy

Saúdská Xxxxxx

Viditelný úspěch

Svoboda pohybu

Buňková struktura organizace

Globální komuni- kace

Nestátní identita

Osobní bohatství

a obchodo- vání

Organizo- vaný zločin

Krycí (nevládní) organizace

Mezi- národní bankovní systém

ROZHODUJÍCÍ POŽADAVKY

ROZHODUJÍCÍ SCHOPNOSTI

Obr. 2: Al-Ká’ida jako těžiště podle Xxxxxxxxx modelu (Zdroj: xxx.xxxxxx.xxxx.xxx/000.0/XXX000000)

Těžiště může být svými rozhodujícími schopnostmi a požadavky různě ovliv- ňováno. Jednotlivé požadavky se mohou prohlubovat, mohou být nově vytvářeny, případně mohou vytvářet či transformovat se na rozhodující zranitelnosti. Al-Ká’ida potřebuje státní podporu za účelem získání zbraní, bezpečných útočišť, zpravodajských informací i jiných prostředků, ačkoli cena pro stát, který by byl tohle všechno ochoten organizaci poskytovat, by byla vzhledem k zisku příliš vysoká. Důležitým může být i požadavek pokračovat ve vystavování viditelných úspěchů podobných z 11. září 2001 a následných, kdy zasažené státy jsou zjevně nepřipraveny čelit útokům. Xxxx- xxxxxxx cílem vůdce xx-Xx’idy je, aby tato organizace pokračovala v rozšiřování svého vlivu na mezinárodní scéně. Tento postoj je na druhé straně zcela protichůdný k požadavku získání státní podpory, globálního dosahu a schopností, které vyžadují skryté a utajené operace. Takový požadavek pro „bujení“ může být pro al-Ká’idu největší zranitelností.

Předešlá analytická část, kde je naznačena vzájemná souvislost a propojenost jednotli- vých prvků systému, odpovídá Clausewitzově teorii o charakteristice těžiště. Ozbrojené hnutí lidu nebo jeho části (organizace al-Ká’ida) s osobou hlavního vůdce (vůdce xx-Xx’idy) představuje strategické těžiště, proti kterému je nutno soustředit veške- rou energii (obr. 2).

Hledání a určování těžiště v operacích představují jeden z vrcholných počinů aplikace operačního umění, zároveň tvoří podstatnou část procesu tvorby koncepce operace. Za poslední dvě desetiletí byly k tomu využívány rozličné způsoby, ať již ve válce v Zálivu, kdy při určování těžišť protivníka byla uplatněna tzv. Wardenova teorie pěti kruhů, [29] nebo právě rozvinutí teorie konceptu rozhodujících faktorů. Významná je skutečnost, že tato se stala platnou součástí doktrinálních dokumentů a může sloužit aktérům operačního umění v jeho aplikaci.

Mezinárodní společenství a jeho orientace na jiné těžiště

Současný způsob neutralizace globální teroristické sítě vojenskou silou je možný, ta však představuje pouze část nástrojů státní moci. Zaměřit se na takové těžiště a na všechny, jež jej podporují, žádá proto vystavit na ně nejen vojenský, ale zejména diplomatický, informační a ekonomický tlak aliance demokratických států. Úspěch ve válce proti al-Ká’idě může být zaručen orientací na jiné těžiště, kterým je veřejné mínění muslimské populace. Znamená to tedy, že pro získání této podpory je potřeba zvolit jinou vhodnou strategii, spíše nepřímé, komplexnější působení, než přímou vojenskou cestu. Znamená to orientaci na nové těžiště, na jinou entitu, kterou bude široká muslimská populace jako taková. Jak může mezinárodní společenství zareagovat na výzvy ke zlepšení současných podmínek v muslimském světě, které jsou mnohdy hnací silou nenávisti vůči Západu? Existuje řada sociálních, politických, vojenských, ekonomických i jiných možností:

◼ Vytváření umírněných skupin, které budou čelit radikálním myšlenkám. Liberální a umírnění muslimové nevytváří tak účinnou síť, jakou mají radi- kálové. Vytvoření mezinárodního společenství těchto muslimů je rozhodující pro přenášení umírněných poselství napříč muslimským světem. Mezinárodní společenství může být nápomocné v asistenci zemím s nedostatkem zdrojů, aby vytvořily takovéto sítě samy.

◼ Zničení sítě radikálů. Je důležité pochopit, co je příznačné pro síť radikálů a komunitu, která je podporuje, jak tito spolu komunikují, jak získávají rekruty a současně i jakoukoliv slabost, kterou síť má. Strategie ničení jednotlivých uzlů v těžišti by byla zaměřena na tyto rozhodující oblasti s cílem zničení skupin radikálů a povzbuzení muslimských „umírněnců“ převzít osud země do vlastních rukou.

◼ Výchova ve školách (medresách) a reforma mešit. Pro mezinárodní společen- ství existuje naléhavá potřeba podporovat úsilí v reformě školství. Medresy by měly zabezpečovat dostupné, povšechné a moderní vzdělání a schopnost uplatnit se na trhu. Jednou variantou může být pomoc ve zřízení nebo posílení stát- ních a soukromých vzdělávacích zařízení, které budou poskytovat akreditované učební programy. Další variantou je poskytnutí podpory vládám i umírněným muslimským organizacím, aby mešity nesloužily pouze jako tribuna pro hlásání radikální ideologie.

◼ Rozvoj ekonomických příležitostí. Možnost některých radikálních organizací neřešit zakořeněné sociální a ekonomické problémy vytváří rostoucí základnu podpory pro jejich politiku. Zajištění alternativních sociálních služeb v mnoha místech může pomoci nepřímo podkopat vliv extremistů. Mezinárodní společen- ství by se mělo zaměřit na iniciativy, které zlepší ekonomické vyhlídky mladé generace. Programy, které podporují ekonomickou expanzi a soběstačnost, mohou pomoci snížit příležitosti extremistů zneužít ekonomické strádání a vnímání občanů, že mezinárodní společenství má pouze ekonomické a vojenské zájmy v zemích muslimského světa.

◼ Podpora „civilního islámu“. Podpora skupin muslimské civilní společnosti, které zastávají umírněnost a modernost je základním prvkem účinné politiky směrem k muslimskému světu. Přispění v úsilí vytvořit vzdělávací a kulturní aktivity umírněných muslimských organizací by mělo být prioritou. Státy mezinárod- ního společenství mohou rovněž asistovat v zakládání demokratických civilních společenských institucí.

◼ Zamezení přístupu extremistů ke zdrojům. Významným prvkem strategie podpory umírněných muslimských organizací je zamezení přístupu extrémistů ke zdrojům. Toto úsilí musí být garantováno ukončením financování radikálních hnutí v zemích, odkud tyto prostředky pochází (např. Saúdská Xxxxxx), nebo přes které procházejí (Pákistán).

◼ Vyvážení požadavků války proti terorismu s potřebou prosazení stability v umírněných muslimských zemích. Mezinárodní společenství by mělo zajistit, že akce, které uskutečňuje, nehrají do karet radikálů, kteří tuto činnost proklamují jako válku proti islámu. Mezinárodní společenství by mělo prokázat, že jeho úsilí nesměřuje k posílení autoritativních a utlačovatelských režimů, ale k prosazení demokratických změn.

◼ Snaha zapojit islamisty do „normální“ politiky. Složitou zůstává otázka, zda vytváření demokracií v muslimském světě by dovolilo islámským stranám bez plného demokratického kreditu účast v politice. Zatímco stále existuje nebezpečí, že islámská strana, pokud se dostane k moci, může nastolit cestu proti demokra- tickým svobodám, její zapojení do otevřených demokratických institucí může povzbudit umírněnost v dlouhodobém výhledu. Jednoznačná oddanost k nenásilí

a demokratickým procesům by měla být pro začlenění těchto stran základním požadavkem.

◼ Angažování muslimských skupin mimo muslimský svět. Muslimské diaspory jsou vstupní branou do muslimské společnosti a mohou být prospěšné v prosa- zování zájmů a pokrokových hodnot. Státy mezinárodního společenství mohou například spolupracovat s muslimskými nevládními organizacemi při řešení humanitárních krizí.

◼ Přetvoření vojenských vztahů s klíčovými muslimskými zeměmi. Vojenská pří- tomnost v některých muslimských státech je vlivný politický aktér. Zejména USA jsou často kritizovány za přítomnost vojáků v citlivých regionech muslimského světa. Prospěšnější než pouhá přítomnost se jeví spolupráce v různých typech aktivit jako je zpravodajství, psychologické operace, spolupráce ve vojenském zdravotnictví apod.

Závěr

Vyhlášením „globální války proti terorismu“ prezidentem Buxxxx x roce 2003 bylo v této válce určeno i těžiště, za které byla označena teroristická organizace al-Ká’ida. K jeho eliminaci využívají stratégové a operátoři možnosti, které jim nabízí operační umění, v tomto případě koncept rozhodujících faktorů. Tento doktrinálně přijatý kon- cept pomáhá rozvíjet teorii a praxi operačního umění, nabízí možnosti komplexnější analýzy protivníka a současně otvírá prostor i pro jiné cesty působení na těžiště pro- tivníka. S vědomím tohoto faktu je potřeba uplatňovat novou strategii pro zlepšení podmínek v muslimských zemích a současně zamezit vzniku takových skutečností, které podporují náboženský a politický extremismus a protidemokratické postoje. Naznačené cesty „obrušování hran“ v ekonomické, politické i sociální oblasti mohou výrazně změnit negativní postoj obyvatel muslimského světa k hodnotám, které prosa- zují země demokratického společenství. Naznačeny jsou zde pouze některé, přestože je jich nepoměrně víc.

Poznámky k textu:

[1] Zdroj. http.//xx.xxxxxxxxx.xxx/xxxx/xxxxx_x_xxxxxxxxxx.

[2] EIXXXXX, Xxx. Mezinárodní bezpečnost na počátku 21. století. Praha 2006, str. 158.

[3] ŠXXXXX, Xxxx. Nové paradigma terorismu. Mezinárodní politika 1/2003.

[4] EIXXXXX, Xxx. Mezinárodní bezpečnost na počátku 21. století. Praha 2006, str. 165.

[5] Fatva je forma nábožensko-právního prohlášení islámských duchovních, které zdůvodňuje či posvě- cuje z náboženských pozic určité jednání či politiku. Zdroj: Wikipedie, otevřená encyklopedie.

[6] World Islamic Front Statement Urging Jihad Against Jews and Crusaders, xxxx.xxx.xxx/xxx/xxxxx/xxxx/ docs/980223-fatva.htm.

[7] ŠXXXXX, Xxxx. Nové paradigma terorismu. Mezinárodní politika 1/2003.

[8] Definice těžiště v překladu díla „O válce“, Bonus A 1996, str. 546. Odborníkům na operační umění, případně plánovačům operací situaci ztěžuje i nejednotnost v terminologii. Např. v překladu alianční publikace AJP-01(C) je těžiště v bodu 0434 definováno nejdříve jako „střed veškeré síly a pohybu, na kterém všechno závisí“, aby následně v bodu 0436 bylo označeno jako „charakteristiky, možnosti a prostory, ze kterých stát, aliance, ozbrojené síly nebo jiná organizace odvozují volnost činnosti, fyzické úsilí nebo vůli bojovat“.

[9] JP 1-02, Dictionary of Military and Associated Terms (US), 12 April 2001 (As Amended Through 5 January 2007) “The source of power that provides moral or physical strength, freedom of action, or will to act”.

[10] HOXXXXX, Xxxxx X. Xhe war against International Islamic terrorism. Who is the enemy? How can it be defeated? United States Army, Command and General Staff College, Fort Leavenworth, Kansas, 2004.

[11] BLXXXXXXX, Xxxxxxxxxxx X. Xx Xaeda: Statements and Evolving Ideology. Internetový zdroj, leden 2007.

[12] CLXXXXXXXX, Xxxx xxx. O válce. Bonus A 1996: „…je (těžiště) ve vojsku těchto spojenců, u spojeneckých svazků v jednotě zájmů a při ozbrojeném hnutí lidu v osobě hlavních vůdců a ve veřejném mínění.“ (str. 547). Za takovéto příklady bývají označování např. Xxxxxxx Xxxxxxxxx,

J. V. Stxxxx, nebo Xxxxxx Xxxxxx.

[13] Např. internetový zdroj http.//xx.xxxxxxxxx.xxx/xxxx/Xxxxx_xx_xxxxxxx, uvádí počet až 1,57 mld. pří- vrženců islámu, což činí cca 23 % světové populace. Rozsáhlá studie o velikosti muslimské populace byla zveřejněna v roce 2009 pod názvem Mapping the Global Muslim Population, A Report on the Size and Distribution of the World’s Muslim Population. Autorem je Pew Research Center’s Forum on Religion & Public Life, Washington.

[14] Posuzovat muslimskou populaci jako možné nepřátelské a současně přátelské těžiště je velice významné, protože to zobrazuje nejen boj dvou stran mezi sebou, ale současně i vnitřní boj o budouc- nost. Na jedné straně boj o reformu, zvýšení politické angažovanosti, zlepšení ekonomických pod- mínek a integraci náboženských praktik v moderní společnosti. Proti tomu stojí snaha „jiných revo- lucionářů“ svrhnout stávající systém a nastolit již vzpomenutý kalifát. Živým příkladem rozdílných politických systémů v muslimském světě je například sekulární Turecko a na druhé straně Saúdská Xxxxxx s výraznými prvky wahabismu.

[15] Význam slova „critical“ je zde nutno pojímat spíše jako „rozhodující“, než jako „kritický“. Obdobně je tento výraz uveden v české verzi publikace AJP-5.

[16] Spojenečtí plánovači si byli vědomi, že přímý útok na Hixxxxx xy byl velice obtížný úkol. Stejně tak útok na ozbrojené síly Německa – rozhodující schopnost – bylo za hranicí dostupných sil a prostředků aliance na počátku války. Avšak později už byli schopni předvídat rozhodující zranitelnost ozbroje- ných sil (vyčerpanost), válečného průmyslu citlivého na strategické bombardování ze strany aliance, a zvláště luftwaffe, určené na taktickou podporu pozemních operací. Později ve válce získala vojska aliance taktéž převahu nad mobilitou německých pěších divizí, které v použití taktiky bleskové války (rozhodující požadavek), sehrávaly klíčovou roli.

[17] Podle publikace ozbrojených sil USA JP 1-02, Dictionary of Military and Associated Terms (5. leden 2007), obdobně jako v publikaci JP 3, Joint Operations (17. září 2006) je těžiště definováno jako „zdroj moci“ – „the source of power“, čímž se tento pojem opět navrací k Clxxxxxxxxxxx xojímání těžiště, zatímco v aliančních publikacích např. AJP-3, AJP-5, nebo AAP-6 je pořád vedeno jako „cha- rakteristiky, možnosti a prostory, ze kterých ...“. Je zřejmé, že studiím, výzkumným pracím a diskuzi k fenoménu těžiště je v ozbrojených silách USA věnována daleko větší pozornost než v komunitě aliančních plánovačů.

[18] XXXXXXXX, Xxx X. Xenter of Gravity Determination. In The Global War On Terrorism. Strategy research project, 03 May 2004.

[19] DIME (Diplomatic, Informational, Military and Economic).

[20] XXXXXX, Xxxxxxx A. The War against the Terror Masters Why It Happened: Where We Are Now, How We‘ll Win. St. Xxxxxx‘s Press. 2002, ISBN. 0312320434.

[21] Spojené státy i Saúdská Xxxxxx byly původními dodavateli v Afghánistánu ve válce proti Sovětskému svazu. V době, když se al-Xx’ida přesunula do Súdánu v roce 1992, bix Xxxxx xznámil, že nakoupil zbraně z Číny a Íránu, včetně jednoho nákupu za více než 15 milionů amerických dolarů.

[22] V r. 1991 se bix Xxxxx x s al-Ká’idou přesunul do Súdánu a v továrně al-Shifa v Chartúmu se pokoušel vyrobit chemické zbraně. Po americkém bombardování této továrny v r. 1998 byl ze Súdánu vypově- zen, xxxx://xx.xxxxxxxxx.xxx/xxxx/Xxxxx.

[23] V roce 1979 byla zahájena „největší tajná operace v historii CIA“ jako odpověď na sovětskou invazi do Afghánistánu na podporu vlády Baxxxxx Xxxxxxx. S podporou CIA a pákistánskou ISI (Inter Servi- ces Inteligence), měl být afghánský džihád změněn na globální válku proti Sovětskému svazu vedenou všemi muslimskými státy. V letech 1982 až 1992 se přidalo k afghánským bojovníkům okolo 35 tisíc muslimských radikálů ze 43 islámských zemí. Desítky tisíc dalších přišlo studovat na pákistánské madrasy. Islámský džihád byl podporován Spojenými státy a Saúdskou Arábií, s významným finanč- ním přispěním největšího světového opiového producenta „zlatého půlměsíce“ (Golden Crescent), tj. Afghánistánu, Íránu, Pákistánu.

[24] CHXXXXXXXXXX, Xxxxxx. Who Is Osxxx xxx Xxxxx? Montreal: Centre for Research on Globalisa- tion (CRG), 2001. Když v březnu 1985 prezident Rexxxx xodepsal směrnici č. 166, která povolovala

tajnou vojenskou pomoc mudžahedínům bylo jasné, že tajná afghánská válka měla nový cíl: porazit sovětské jednotky v Afghánistánu, prostřednictvím tajných akcí podpořit odchod Sovětů. Nová tajná asistence USA začala zvýšením dodávek zbraní v množství 65 000 tun ročně, od roku 1987, za neustá- lého proudění specialistů CIA a Pentagonu, cestujících na utajené velitelství pákistánské ISI v blízkosti Rávalpindí. Zde se specialisté CIA potkávali s pákistánskými důstojníky zpravodajské služby, aby pomohli plánovat operace afghánských povstalců. CIA spolu s ISI sehrávala klíčovou roli ve výcviku mudžahedínů. Součástí gerilového výcviku byla jeho integrace s učením islámu. Hlavním tématem bylo, že islám je ucelená socio-politická ideologie, že svatý islám je zneuctěn ateistickými sovětskými jednotkami a že obyvatelé Afghánistánu by si měli znovu zajistit svoji nezávislost svržením levicového afghánského režimu podporovaného Moskvou. Co se týká Čečenska, hlavní vůdci rebelů Šxxxx Xxxx- jev a al-Chattáb byli cvičeni a „naočkováni“ v táborech v Afghánistánu a Pákistánu za podpory CIA. Podle Yoxxxxx Xxxxxxxxxx, ředitele kongresového centra USA pro boj s terorismem a nekonvenční válku, válka v Čečensku byla plánována v průběhu tajného setkání Hixxxxxxxx x Mogadišo v roce 1996. Tohoto summitu se účastnil Xxxxx xxx Xxxxx x íránští a pákistánští zpravodajští důstojníci.

[25] Podle jeho vyjádření se ho snažil přesvědčit, aby se stal vůdcem armády v Afghánistánu v boji proti Sovětům. V rozhovoru pro Channel Four News v únoru 2003 uvedl: „Osobně jsem se setkal s Usxxxx xxx Xxxxxxx x osmdesátých letech pětkrát, od roku 1983 do roku 1990. Bylo to v době, kdy všichni byli na straně afghánských mudžahedínů a Xxxxx xxx Xxxxx xyl jedním z dobrovolníků ze Saúdské Xxxxxx i odjinud, kteří pomáhali mudžahedínům. Proto jsem se s ním setkal.“ Turki přiznává, že krátce po irácké invazi do Kuvajtu v srpnu 1990 styky s bix Xxxxxxx xřerušil, ovšem na druhé straně při- znal, že několikrát tajně vyjednával s vůdcem Taxxxxxx xxxxxxxx Xoxxxxxxx Xxxxxx x roce 1998. Turkiho vztah s bix Xxxxxxx x al-Ká’idou poté, co se organizace stala oficiálním nepřítelem Saúdské Xxxxxx, zůstal nejasný. Podle článku magazínu Paris Match v roce 2002, byl Turki spolu s dalšími saúdskými princi, bankami a charitami, nařčen s financování útoku z 11. září 2001. Toto zapojení bylo naznačeno i ve filmovém dokumentu režiséra Xxxxxxxx Xxxxxx „Fahrenheit 9/11“.

[26] Moxxxxx Xxx Xxxxx Xxxxxx (cca 1700–1792), náboženský reformátor a zakladatel přísného dog- matismu „čisté víry“, postavené na doslovném výkladu Koránu, raných islámských zvyklostech sed- mého a osmého století, přísném puritánství, krutých trestech za přečiny proti „čisté víře“, fanatické nenávisti k odlišnému myšlení a agresivním prosazování jediné svaté pravdy všemi prostředky včetně hromadných masakrů. Tento směr islámu je známý pod jménem wahabismus. Wahabisté jsou přísná muslimská sekta, která ovládá Saúdskou Arábii a udržuje si pocit povýšenosti nad zbytkem muslim- ského světa. Jejím záměrem je obnovit čistotu islámu odmítnutím veškerých změn, které se objevily po třetím islámském století, tj. kolem roku 950.

[27] Xxxxx XXXXXXXXX, uznávaný odborník na problematiku organizace al-Ká’ida z Mezinárodního střediska výzkumu politického násilí a terorismu v Singapuru.

[28] BLXXX Xxxxx X. Xx Xaeda’s Center of Gravity. Strategy Research Project, U.S. Army War Col- lege, 2004.

[29] Xxxx X. XXXXXX. Vojenské letectvo po roce 1991. Vojenské rozhledy 3/1997, str. 116-124.

Literatura:

BLXXXXXXX, Xxxxxxxxxxx X. Xx Xaeda: Statements and Evolving Ideology. Internetový zdroj, 2007. BLXXX Xxxxx X. Xx Xaeda’s Center of Gravity. Strategy Research Project, U.S. Army War College, 2004. CLXXXXXXXX, Xxxx xxx. X válce. Bonus A, 1996.

CLXXXXXXXX, Xxxx xon: On War. Xxxxxxx Xxxxxx xnd Xxxxx Xxxxx, Princetown University Press, 1976. XXXXX, Xxxxxxx W. Center of gravity and the war on Terrorism. Strategy Research Project. Carlisle Bar-

racks, PA: U.S. Army War College, 2003.

XXXXXXXXXX, Xxxxxxx X. XX. Xxxxxxxxxx’x Xenter of Gravity: It Is Not What We Thought. Naval War College Review, 2003.

XXXXXXXXXX, Xxxxxxx X. XX. Xxxxxxx xn the Center of Gravity concept. Air and Space Power Journal,

2003.

EIXXXXX, Xxx. Mezinárodní bezpečnost na počátku 21. století. Praha, 2006.

XXXXXXXX, Xxx X. Xenter of Gravity Determination. In The Global War On Terrorism. Strategy research project, 03 May 2004.

XXXXXXXXX, Xxxx L. The Global War On Terrorism: Ideology As Its Strategic Center of Gravity. Strat- egy research project, 19 March 2004.

HOXXXXX, Xxxxx X. Xhe war against International Islamic terrorism. Who is the enemy? How can it be defeated? United States Army, Command and General Staff College, Fort Leavenworth, Kansas, 2004.

CHXXXXXXXXXX, Xxxxxx. Who Is Osxxx xxx Xxxxx? Montreal: Centre for Research on Globalisation (CRG), 2001.

XXXXXXX, Xxxx W. Center of Gravity and Asymmetric Conflict: Factoring in Culture. Joint Force Quar- terly, issue 39.

XXXXXXX, Xxx. Center of gravity determination and implications for the war against radical Islamic Ter- rorism. Carlisle Barracks, U.S. Army War College, 2005.

XXXXXX, Xxxxx E. A Strategic Level Center of Gravity Analysis on the Global War On Terror. USAWC Strategy research project, US Marine Corps, 2002.

XXXXXXXXXX, Xxxxxx P. Al Qaeda: Center of Gravity and Decisive Points. Strategy Research Project,

U.S. Army War College, 2003.

STXXXXX, Xxx. Centers of Gravity & Critical Vulnerabilities: Building on the Clausewitzian Foundation So That We Can All Speak the Same Language. Marine Corps University Perspectives on Warfighting, Number Four, 2nd ed. Quantico, VA: Defense Automated Printing Center, 1996.

ŠXXXXX, Xxxx. Nové paradigma terorismu. Mezinárodní politika 1/2003.

AAP-6, Terminologický slovník pojmů a definic NATO (2009).

Allied Joint Publication 01 (AJP 01), Spojenecká společná doktrína, 2006

Allied Joint Publication 5 (AJP 5), Spojenecká společná doktrína pro operační plánování, 2006

Dlouhodobá vize resortu Ministerstva obrany. Praha, Česká republika, 2008.

Joint Doctrine Publication (JDP) 01, Joint Operations, UK Armed Forces, March 2004.

Joint Publication (JP) 1-02 Dictionary of Military and Associated Terms (US) 2001 (as amended through 5 January 2007).

Joint Publication (JP) 5-0, Joint Operation Planning, 2006.

Joint Publication (JP) 5-00.1, Joint Doctrine for Campaign Planning, 2002.

National Strategy for Combating Terrorism, USA, September, 2006.

Vojenský výkladový slovník vybraných operačních pojmů (pomůcka), Praha 2004.

World Islamic Front Statement Urging Jihad Against Jews and Crusaders. Na http:xxx.xxx/xxx/xxxxx/xxxx/ docs/980223-fatva.htm.

Šíření jaderných zbraní do dalších států je rovněž nepřijatelným rizikem pro globální bezpečnost – zvyšuje tak hrozbu jaderných závodů od Blízkého východu po východní Asii. Počátkem tohoto týdne Spojené státy oficiálně změnily svou politiku, aby těm nejaderným státům, které dodržují smlouvu o nešíření jaderných zbraní a své závazky v tomto ohledu, bylo jasné, že nebudou ohroženy americkým jaderným arzenálem. To znovu dokazuje, že Amerika je oddána NPT [smlouvě o nešíření jaderných zbraní, pozn. red. ] jako základu naší bezpečnostní strategie. Státy, které dodržují pravidla, budou mít větší bezpečnost a více příležitostí. Ty státy, které odmítnou plnit své závazky, budou izolovány a budou jim odepřeny příležitosti, které přicházejí s mezinárodní integrací.

To zahrnuje odpovědnost pro ty, kteří pravidla porušují – jinak by NPT byla jen slova na papíře. A právě proto jsou Spojené státy a Rusko součástí koalice národů, která trvá na tom, že Íránská islámská republika bude čelit důsledkům, protože vytrvale porušuje své závazky. Spolupracujeme v Radě bezpečnosti OSN, abychom přijali proti Íránu silné sankce. A nebudeme tolerovat akce, které znevažují NPT, riskují závody ve zbrojení v důležitém regionu a ohrožují důvěryhodnost mezinárodního společenství a naši kolektivní bezpečnost.

Prohlášení prezidenta Baxxxxx Xxxxx xo podpisu nové smlouvy START 8. 4. 2010 xxxx://xxx.xxx.xx/xxxxxx/xxxxxx_xxxxxxxxxxxxx/xxxxxxxxx/

index_view.php?id=460383

Xxx. Xxxxxxxx Xxxxxxx

Vojenská cvičení EU – MILEX

VOJENSKÉ

UMĚNÍ

Motto: Prvotřídní výcvik je to nejlepší,

co může armáda vojákovi poskytnout.

Velitelsko-štábní cvičení EU MILEX je metoda odborné přípravy veli- telského sboru a štábů (na vojensko-strategické a operační úrovni) v plá- nování, organizaci, přípravě a vedení operačních aktivit, velení vojskům a řízení činnosti mnohonárodního společného expedičního (operačního) uskupení nasazeného pro řešení krizové situace formou vedení expediční operace.

Úvod

Tím, jak EU vytvořila svoji nestálou vojenskou velitelskou strukturu, vyvstala i potřeba provádět přípravu osob, které jsou předurčeny k činnosti na jednotlivých vytvá- řených velitelstvích, tj. velitelů a štábů, jež byli vybráni, aby v rámci těchto velitelství působili, a kteří nesou přímou zodpovědnost za zplánování, přípravu a vedení možných operací EU. Proto počínaje rokem 2005 přistoupila EU na každoroční provádění vojen- ských cvičení MILEX. Na základě Plánu cvičení EU na období let 2008-2012 bylo ve dnech 17. 6.-26. 6. 2009 provedeno dvojstupňové velitelsko-štábní cvičení EU OHQ LARISSA a EU FHQ NEAPOL pod kódovým označením MILEX 09.

Za ČR se tohoto cvičení u EU OHQ LARISSA zúčastnilo celkem pět příslušníků AČR. Zkušenosti a poznatky, které byly získány v průběhu tohoto cvičení, jsou následně popsány a rozebrány v tomto článku a předloženy k seznámení a posouzení široké vojensko-odborné veřejnosti.

Do roku 2005 prováděly jednotlivé členské státy EU vojenská cvičení převážně v národním měřítku nebo za omezené účasti jednotek ozbrojených sil ostatních členských států EU. Od listopadu 2005 (s výjimkou roku 2006) probíhá každoročně vždy u jed- noho z operačních velitelství (EU OHQ) a jednoho velitelství sil (EU FHQ) společné vojenské dvoustupňové velitelsko-štábní cvičení pod kódovým označením MILEX. Cvičení byla uskutečňována v rámci evropské bezpečnostní a obranné politiky (ESDP

– European Security and Defence Policy). Cvičení MILEX jsou zaměřena na klíčové aspekty řešení krizové situace. V průběhu cvičení nejsou do výcvikových prostorů vyváděny ani kdekoliv jinde nasazovány žádné vojenské jednotky.

Od roku 2007 jsou cvičení prováděna podle společného scénáře ALXXXX, který byl zpracován sekretariátem generálního tajemníka EU a vojenským štábem EU (EUMS – European Union Military Staff) s cílem prakticky procvičit vedení krizových operací veliteli a štáby EU bez využití zdrojů, prostředků a schopností připravených k poskytnutí

ze strany NATO. V průběhu každoročních cvičení, která jsou uskutečňována podle jed- notného scénáře ALISIA, se zvyšují schopnosti EU k řešení krizových situací a vedení expedičních operací v oblastech velmi vzdálených od teritoria EU. Důraz je položen na proces operačního plánování; prakticky z časových důvodů to znamená, že cvičení končí zpracováním CONOPS a PSOR s tím, že OPLAN, který řeší mimo jiné také otázky strategické přepravy expedičního operačního uskupení, bude dopracován organizačním jádrem EU OHQ ve stanoveném termínu. Cílem těchto cvičení je vytvořit mnohonárodní prostředí a prohloubit součinnost mezi jednotlivými velitelstvími a štáby v oblasti ope- račního plánování. Za naplánování a provedení vojenských cvičení MILEX na základě rozhodnutí Rady EU je zodpovědný vysoký komisař a generální tajemník EU dr. Xxxxxx Xxxxxx. Řídícím těchto vojenských cvičení je generální ředitel vojenského štábu EU (Director General of the EUMS) generálporučík Xxxxx Xxxxxx.

Vojenské cvičení kategorie MILEX je součástí evropského výcvikového procesu, který se v pravidelných intervalech zaměřuje na prověřování jednotlivých schopností k řešení krizových situací a vedení krizových operací, který vyvinula EU. Evropský výcvikový proces nezahrnuje pouze výcvik vojenských složek, ale také civilních prvků (policie, záchranáři, diplomaté apod.). Evropský výcvikový proces dovoluje a umožňuje EUMS zorganizovat a provést dvě cvičení k řešení krizové situace za rok.

Poskytnutí pomoci humanitárním operacím (HA)	SCÉNÁŘE Katalog požadavků EU 2005	Oddělení bojujících stran silou (SOPF)
		Podstata: Úkoly bojových sil v krizo- vém řízení. Vytváření míru, Bezpečné dopravní komunikace (může být zahájeno prostředky expedičních sil, a potom přeměněno na dlouhodobou stabilizační operaci). Vojenský cílový stav: Bojující strany jsou odděleny a nepřá- telské akce zastaveny. Podmínky pro vedení možné následné vojenské operace jsou vytvořeny.
Podstata: Zabránění válečným zvěr- stvům, odstraňování následků konfliktu. Vojenský cílový stav: Je vytvořeno bezpečné prostředí, které umožňuje IO a NGOs poskytovat humanitární pomoc a poskytovat pomoc při odstraňování následků pohrom.
	Odvrácení konfliktu (CP)
	Podstata: Preventivní angažovanost, preventivní nasazení sil, společné odzbrojovací konference, uvalení embarga, přijmutí opatření proti rozši- řování zbraní. Vojenský cílový stav: Účinné odstra- šení nepřátelské činnosti z jakékoli strany bylo úspěšně dosaženo a mírová dohoda je realizována. UNSCR vstoupila v platnost, šíření zbraní bylo potlačeno a vojenská přítomnost EU již není dále vyžadována.
Stabilizace, rekonstrukce a vojenská pomoc (SR)
Podstata: Udržení míru, pozorování prů- běhu voleb, výstavba institucí, reforma bezpečnostního sektoru, podpora třetím zemím v boji proti terorismu. Vojenský cílový stav: Je vytvořeno bez- pečné prostředí a předpoklady pro nepřá- telství jsou odstraněny. UNSCR vstou- pila v platnost a vojenská přítomnost EU již není dále vyžadována.
		Evakuační operace (EO)
		Podstata: Evakuační operace nekomba- tantů (civilních osob). Vojenský cílový stav: Všechny osoby jsou bezpečně evakuo- vány z příslušné oblasti nebo dotyčné země.

Obr. 1: Scénáře možných operací EU podle Katalogu požadavků EU 2005

Organizaci a provádění vojenských cvičení MILEX v rámci EU koordinuje vojenský výbor EU (EUMC – European Military Committee). Dokumentaci k provedení cvičení zpracovává EUMC WG za účasti národních specialistů. Dokumentace je po politické a vojensko-odborné stránce posuzována a upřesňována v rámci plánovacích konferencí. Odbornou stánku cvičení zabezpečuje a řeší EUMS. Politickou stránku zastřešuje politický a bezpečnostní výbor (PSC – Political and Security Committee). Podstatou každého cvičení MILEX je prověření schopností EU naplánovat a provést samostatnou vojenskou operaci. Cvičení je vždy mnohonárodní s tím, že dva členské státy EU jako nosní účastníci cvičení poskytují pro jeho provedení příslušná velitelství (EU OHQ a EU FHQ). Cvičení se uskutečňuje v rámci fiktivního scénáře, zahajuje se v počáteční

fázi plánování operace a časově je vymezeno do období před nasazením vojenských sil do operace. Jedním z úkolů cvičení je i prověření a upřesnění stálých operačních postupů (SOPs – Standing Operational Procedures). Hlavním úkolem operačního veli- telství (EU OHQ) je zpracování CONOPS, PSOR a podkladů pro zpracování OPLAN s přílohami na strategické úrovni.

Geografické rozmístění operačních velitelství (EU OHQs) v rámci Evropy ukazuje na odhodlání EU zajistit nestálé a rozvinované, ale přesto plně vybavené strategické schopnosti velení, které jsou jasně odděleny od mnohonárodních a národních systémů velení. Organizační jádra, která zahrnují odborníky na operační plánování, zabezpečují okamžitou reakci dostupných schopností na vzniklou situaci a zabezpečují prove- dení aktivace a rozvinutí jednotlivých velitelství. Objekty u všech velitelství jsou plně funkční, vybaveny a připraveny pro příjem předurčených příslušníků rozvinovaného štábu k dlouhodobé činnosti. Všechna velitelství jsou vybavena moderními a bezpečnými komunikačními prostředky, spojovacími a informačními sítěmi k uplatňování velení a řízení v operaci za optimálních podmínek.

Posláním a hlavním úkolem operačního velitelství (EU OHQ) je přeměna – trans- formace – politických rozhodnutí Rady EU do rozhodnutí vojensko-strategických, která jsou následně velitelstvím sil (EU FHQ) rozpracována do podoby operačních roz- hodnutí a jako taková po schválení Radou EU v prostoru operace realizována. Operační velitelství (EU OHQ) řídí operaci od samotného počátku až do jejího ukončení.

Francie zůstává prozatím jediným členským státem EU, který má dostatečné schop- nosti (připravené EU OHQ) k vedení a řízení operace velikosti armádního sboru (okolo 60 000 osob). EU OHQ Mont Valèrien je plně připraveno k okamžité aktivaci s cílem vést a řídit samostatnou operaci EU.

Vojenští představitelé NATO, OSN, OBSE, a také členských států NATO, které nejsou členy EU a ostatních států, které jsou kandidáty na členství v EU, Kanady, USA, Ruska, Ukrajiny a partnerských států Středomoří, jsou pravidelně zváni na informační brífinky, které jsou organizovány v kontextu provádění těchto cvičení.

1. Přehled doposud provedených vojenských cvičení EU

1.1 Vojenské cvičení MILEX 05: První vojen- ské cvičení EU se uskuteč- nilo pod kódovým ozna- čením MILEX 05 v době od 22. 11. do 1. 12. 2005. Cvičení zahrnovalo činnost na vojensko-strategickém velitelství EU (operač- ním velitelství) EU OHQ Mont Valèrien ve Fran- cii a velitelství operační úrovně (velitelství sil) EU FHQ Ulm v Německu. EU

OHQ Mont Valèrien bylo Obr. 2:. Chronologický přehled vojenských cvičení EU MILEX

poprvé aktivováno a rozvinuto na plné počty, a zároveň byly prověřeny jeho schopnosti velení a řízení operace na strategické úrovni. Cvičení se zúčastnilo na 450 příslušníků ozbrojených sil z 24 členských států EU. Cvičení demonstrovalo odhodlání vojenského štábu EU (EUMS – European Union Military Staff) naplánovat a uskutečnit cvičení krizového řízení velkého rozsahu. [1]

Vojenské cvičení MILEX 05 bylo první cvičení EU, které se soustředilo na vojenské aspekty krizového řízení, a které bylo organizováno a plánováno EU za pomoci vojen- ského štábu. MILEX 05 byl založen na obecném scénáři krizového řízení s názvem ATLANTIA. Ten byl vypracován pro cvičení krizového řízení (CME – Crisis Mana- gement Exercises). [2]

V roce 2006 vzhledem k tomu, že EU vedla velmi náročnou stabilizační operaci EUFOR RD CONGO, bylo Radou EU upuštěno od provedení vojenského cvičení EU kategorie MILEX v tomto roce. Radou EU bylo dále rozhodnuto, že v rozmezí let 2007-2011 se u cvičení Evropské unie MILEX bude používat víceúčelový situační scénář pod názvem ALISIA. Scénář ALISIA obsahuje postupné rozehrávání situací v souladu se všemi pěti základními scénáři použití sil EU v operacích a prakticky každé cvičení MILEX je procvičením jednoho z těchto scénářů kdesi v prostoru ve vzdálených fiktivních zemích RHODANIA, RELINESIA, ACADIA a ALISIA, jež jsou situované v oblasti, která se rozprostírá na pevnině mezi Atlantickým a Indickým oceánem. Prak- tickým výsledkem série cvičení MILEX je zpracování Katalogu (pětice) vzorových CONOPS a PSOR mnohonárodními operačními velitelstvími (EU OHQ) pro realizaci nasazení a použití sil EU podle jednotlivých scénářů. Čím složitější jsou operace, tím obtížněji se vytvářejí scénáře pro provedení vojenských cvičení. V současné době XXXX WG pracuje na rozšíření scénáře ALISIA o další dvě fiktivní země, které se zmítají ve vyhrocených krizových situacích, což povede k obohacení námětových situací v průběhu dalších cvičení. S ohledem na to dojde i k aktualizaci COUNTRY BOOKS, které jsou zpracovány jako zdroj informací o jednotlivých zemích.

1.2 Vojenské cvičení MILEX 07: Cvičení MILEX 07 bylo v pořadí druhé vojenské cvičení EU. Jeho zvláštní význam spočíval v tom, že poprvé za dobu své existence bylo pro účely cvičení aktivováno Operační centrum EU (EU OpsCentre), [3] které je složeno z vojenských a civilních prvků řízení. Cvičení bylo dobrou příležitostí k procvičení osob zařazených v Operačním centru EU a prověření součinnosti mezi EU OpsCentre a EU FHQ Enköping. Souběžně se cvičením probíhala v EU OpsCentre odborná příprava civilního personálu.

Cvičení MILEX 07 bylo v pořadí prvním cvičením, které bylo založeno na nově zpracovaném scénáři ALISIA.

ALISIA je fiktivní země situovaná na africkém kontinentě, která je obklopena problé- movými státy s rozvrácenou státní strukturou a uvnitř které dochází k třenicím a střetům mezi ozbrojenými složkami prozatímní vlády a odbojovými skupinami, což vyúsťuje do situace, ve které poskytování humanitární pomoci v táborech běženců v severozápadní části země je značně narušeno a v některých případech zcela znemožněno. OSN, která zde působí, však nemá dostatečné schopnosti ani zdroje, aby nepříznivý vývoj zastavila a tuto situaci zdárně vyřešila. [4]

Podle podmínek daných scénářem se EU na základě žádosti OSN a jako odezvu na vzniklou situaci rozhodla provést překlenovací operaci s cílem vytvořit pro OSN časový prostor k reorganizaci mise a přeskupení mírových sil. Operace procvičovaná

EU zahrnovala nasazení mnohonárodního společného operačního uskupení o síle 2000 osob, včetně integrované policejní jednotky (IPU – Integrated Police Unit), která byla dočasně umístěna pod vojenské velení.

1.3 Vojenské cvičení MILEX 08: Cvičení MILEX 08 bylo zaměřeno na procvičení součinnosti a koordinace činnosti mezi EU OHQ ŘÍM a EU FHQ VALENCIE v kontextu samostatné vojenské operace, vedené pod hlavičkou EU s mandátem OSN. Za účelem provedení cvičení bylo poprvé za dobu své existence aktivováno EU OHQ ŘÍM. Cvičení bylo založeno na situaci podle scénáře XXXXXX. Ozbrojený konflikt se odehrával mezi dvěma fiktivními zeměmi ležícími na vzdáleném kontinentě RHODANIÍ a RELINE- SIÍ. RHODANIE, která se nachází ve vnitrozemí, usiluje prostřednictvím ozbrojeného konfliktu o získání přístupu k moři. Tento krok vede k vypuknutí války mezi RHO- DANIÍ a RELINESIÍ a vyvolání humanitární krize. Na základě vzniklé situace Rada bezpečnosti OSN přijímá rezoluci (UNSCR), která v souladu s ustanovením kapitoly VII Charty OSN dává Evropské unii mandát obnovit mír mezi oběma zeměmi formou oddělení bojujících stran silou a vytvořením demilitarizovaného pásma na hranicích mezi RHODANIÍ a RELINESIÍ. [5]

1.4 Vojenské cvičení MILEX 09: Cvičení MILEX 09 bylo zamě- řeno na procvičení sou- činnosti a koordinace činnosti mezi EU OHQ LARISSA a EU FHQ NEAPOL pro vedení samostatné vojenské operace EU. Cvičení vycházelo opět ze scé- náře ALISIA. V průběhu konfliktu mezi dvěma fiktivními zeměmi pro- vedly v letních měsících

roku 2008 ozbrojené síly RHODANIE invazi

Obr. 3: Složení EU OHQ Larissa pro provedení vojenského cvičení

EU MILEX 09

do oblasti severní RELINESIE. V důsledku mezinárodního odsouzení a tlaku světo- vého společenství se ozbrojené síly RHODANIE v počátku roku 2009 stáhly z oblastí severní RELINESIE.

Ozbrojené síly RHODANIE za sebou zanechaly spoušť a obraz zkázy, mocenské vakuum a prudké zhoršování životních podmínek, které z této oblasti učinilo příz- nivé podhoubí pro bujení organizovaného zločinu a terorismu. V důsledku neutěšené situace požádala vláda RELINESIE o pomoc mezinárodní společenství. Studijní a průzkumný tým EU, který byl vyslán do této oblasti, vypracoval obsáhlé hlášení se závěrem, že humanitární situace je v důsledku nedostatku ubytování pro něko- lik stovek tisíc lidí kritická. Humanitární krize dosahovala katastrofálních rozměrů zvláště pro 390 000 běženců-vyhnanců z domovů (IDPs – Internally Displaced Per- sons) a 130 000 uprchlíků, kteří stále živoří ve sběrných táborech v RELINESII a ALISII.

Tímto scénář cvičení vytvořil výchozí situaci pro provedení samostatné operace EU, která vyžadovala nasazení vojenských sil (mnohonárodního společného úkolového uskupení velikosti divize) s úkolem provést stabilizační operaci a zajistit rekonstrukci oblasti severní RELINESIE. Operace se uskutečňovala pod mandátem OSN. [6]

1.5 Vojenské cvičení MILEX 10: Toto cvičení se uskuteční ve dnech 16. 6.-25. 6. 2010. Půjde o druhou aktivaci operačního velitelství (EU OHQ) Postupim v Německu a veli- telství sil (EU FHQ) Toulon ve Francii. Tato velitelství byla již aktivována v roce 2006 pro vedení a řízení operace EUFOR RD CONGO.

■ Celkové cíle cvičení:

Hlavním cílem cvičení MILEX 2010 je procvičit a vyhodnotit vojenské aspekty řešení krize na vojensko-strategické a operační úrovni, které vycházejí ze schválených scénářů pro vojenské operace vedené EU bez použití prostředků a schopností NATO. Cvičení je zamě- řeno na procvičení součinnosti mezi EU OHQ, EU FHQ a civilními orgány, které se podílejí a jsou přímo zainteresovány na řešení krizové situace. Další vytyčené cíle jsou:

🞏 Procvičit aktivaci, rozvinování a fungování EU OHQ POSTUPIM a EU FHQ TOULON s cílem v rámci scénáře cvičení zajistit provedení krizového plánování.

🞏 Procvičit štáby EU OHQ a EU FHQ v plnění úkolů plánovacího procesu vojenské operace vedené expedičními silami EU.

🞏 Procvičit specifické aspekty velení a řízení operační činnosti prvku vzdušných sil rychlé reakce Evropské unie (EU Air RRC C2).

🞏 Procvičit štáby EU OHQ a EU FHQ v používání systému LOGFAS verze 6.0 pro plánování nasazení vojenských sil.

🞏 Procvičit a ověřit realizaci operačního plánování na vojensko-strategické a operační úrovni v přípravě kombinované (mnohonárodní) a společné vojenské operace.

EVROPSKÁ UNIE – má zájem o stabilizaci oblasti, – ochotně sleduje dění v krizové oblasti, – je ochotna provést vojenskou operaci.		Scénář cvičení MILEX 10 ACADIE a ALISIE požádaly o poskytnutí mezinárodní humanitární, policejní a vojenské pomoci (musí čelit hrozbám ze strany RHODANIE)
RHODANIA – podporuje povstalecké skupiny na severu ACADIE, – má zájem o získání bohatých nalezišť zdrojů minerálů, – pokouší se organizovat jednu z povstaleckých skupin jako exilo- vou vládu ACADIE, – podporuje útoky povstaleckých sil na tábory utečenců v ACADII, – obviňuje ACADII a ALISII z pod- pory teroristických skupin vzniklých v táborech utečenců, – vyhrožuje provedením leteckých útoků na tábory utečenců s cílem zlikvidovat „teroristy“, – údajnými „teroristy“ provedeno několik ozbrojených akcí v příhra- ničním pásmu na teritoriu RHODANIE.	ACADIA – je rozdělena na severní a jižní polovinu země, – sever v rukou povstalců podporova- ných ze strany RHODANIE, – jih v rukou řádně a zákonně zvolené vlády, – tábory utečenců, – humanitární katastrofa.	RELINESIA – v roce 2009 obdržela pomoc od EU v rekonstrukci vládního systému a státní správy, – vyjádřila ochotu poskytnout své hlavní přístavy pro nasazení vojen- ských sil EU do operace, – chce si udržet neutralitu a nechce být vtažena do ozbrojeného konfliktu, – odsuzuje akty terorismu a anexi severní ACADIE.
	ALISIA – podporuje vládu ACADIE, – hlavní základna pro humanitární pomoc v táborech utečenců, – vnitřní etnický konflikt, – některé etnické skupiny sympatizují s povstalci na severu ACADIE, – humanitární katastrofa, – nemá dostatečné prostředky a zdroje zvládnout situaci.

Obr. 4: Scénář cvičení MILEX 10-založen na scénáři ALISIA

🞏 Procvičit nasazení, rozvinutí a použití komunikačních a informačních systémů (KIS) v interakci mezi EUMC, EUMS, EU OHQ a EU FHQ.

🞏 V průběhu cvičení využít zkušeností, které byly získány v předchozích opera- cích a cvičeních EU (zařazených v programu: EUMS Lessons Management Application-ELMA).

■ Záměr provedení cvičení:

Výchozí situace pro provedení cvičení MILEX 10 bude vycházet ze scénáře XXXXXX, který zabezpečuje naplnění všech potřeb pro vedení společné vojenské operace. Scénář cvičení vyžaduje nasazení vojenských sil, které zahrnují pozemní, vzdušný a námořní komponent.

Cvičení bude provedeno ve dvou fázích:

Fáze č. 1: Aktivace a vytvoření EU OHQ a EU FHQ s cílem provést operační plánování.

Fáze č. 2: Provedení společného operačního plánování na vojensko-strategické a ope- rační úrovni.

STARTEX – Cvičení bude zahájeno vydáním počáteční vojenské směrnice (IMD) operačnímu veliteli (OpCdr).

ENDEX – Cvičení bude ukončeno v okamžiku předložení návrhu XXXXXX, PSOR a prozatímního Katalogu pravidel použití síly (ROEREQ) operačním velitelem k posouzení vojenskému výboru EU (EUMC).

2. Zkušenosti identifikované v průběhu cvičení MILEX 09

Cvičení MILEX 09 bylo založeno na obecném scénáři ALISIA, který byl zpracován k využití pro vojenská cvičení EU prováděná v období let 2007-2011. Podstata vlastního cvičení spočívala v řešení ozbrojeného konfliktu mezi fiktiv- ními zeměmi RHODANIA a RELINESIA, který se stal bez- prostřední příčinou vzniku následné bezpečnostní a humani- tární krize. Scénář umožnil vytvořit krizovou situaci, která vyžadovala provedení mnohonárodní společné vojenské

operace. Uskutečnění této operace vyžadovalo nasazení vojenských sil (operačního uskupení) složených z komponentů pozemních sil velikosti divize a tomu příslušných komponentů námořních a vzdušných sil.

Samotné provedení cvičení bylo časově zasazeno do IV. fáze řešení krizové situ- ace EU (tj. zpracování plánovací dokumentace). Cvičení bylo zahájeno okamžikem obdržení počáteční vojenské směrnice (IMD – Initiating Military Directive) operačním velitelem. Obdržení IMD se stalo počátkem procesu operačního plánování jak u EU OHQ LARISSA, tak u EU FHQ NEAPOL.

Tato fáze (IV. fáze řešení krizové situace EU) zahrnovala dvě období:

1. období – aktivace a rozvinutí EU OHQ a EU FHQ s cílem zabezpečit a provést souběžné operační plánování.

2. období – provedení souběžného operačního plánování na vojensko-strategické a operační úrovni.

ZAČÁTEK CVIČENÍ – okamžik, ve kterém operační velitel obdržel od Rady EU počáteční vojenskou směrnici (IMD – Initiating Military Directive).

KONEC CVIČENÍ – okamžik dopracování CONOPS a prozatímního požadavku na poskytnutí sil (PSOR – Provisional Statement of Requirements). Na základě porov- nání prozatímního požadavku na poskytnutí sil (PSOR) a sil teoreticky dostupných podle Katalogu sil 2007 dospěl operační velitel k výsledku (deficitu sil), který předložil k řešení politickému a bezpečnostnímu výboru EU (PSC – EU Political and Security Committee).

Cvičení MILEX 09 bylo provedeno přesně v souladu se schváleným plánem a řídícím cvičení nebylo nutno žádné části cvičení MILEX 09 upřesňovat nebo před- časně ukončit.

V průběhu cvičení byly v následujících oblastech identifikovány a shromážděny tyto zkušenosti:

2.1 Příprava cvičení:

◼ Pozitiva v přípravě cvičení:

🞏 Kvalitní příprava příslušníků organizačního jádra před zahájením cvičení.

🞏 Včasná výměna informací - zaslání přesných pokynů účastníkům cvičení z člen- ských států EU elektronickou poštou k provedení vlastní přípravy na cvičení.

🞏 Velmi dobře zvládnutý postup příjmu osob a kvalitně provedená registrace účast- níků cvičení (in-processing).

🞏 Bezproblémové a hladké sloučení povolaných účastníků cvičení s organizačním jádrem EU OHQ.

◼ V přípravě cvičení je nutno do budoucna zlepšit:

🞏 Vojenský štáb EU (EUMS) musí ještě před zahájením cvičení pro účastníky cvičení zabezpečit přístup k vlastním aplikacím (ELMA – EUMS Lessons Mana- gement Application), ne až poté, co cvičení již bylo zahájeno.

🞏 V přípravě účastníků cvičení je nutno se zaměřit na kvalitní objasnění a jasné pochopení vztahu mezi EU OHQ a EU FHQ, vysvětlit způsob jejich aktivace a rozvinutí a provést seznámení s denním časovým plánem činnosti (BR – Battle Rhythm) obou velitelství.

🞏 Mnohem více času věnovat odborné přípravě účastníků cvičení s důrazem na detailní znalost scénáře.

2.2 Zkvalitnění obsazování funkcí u operačního velitelství (EU OHQ):

🞏 Procento osob, které neměly předchozí zkušenosti z procesu operačního pláno- vání a nebyly vůbec obeznámeny se základními principy operačního plánování, bylo pro úroveň operačního velitelství velmi vysoké (60 %). To neumožňovalo

realizovat operační plánování, na jehož konci by byly plánovací výstupní produkty přijatelné úrovně bez časové tísně.

🞏 Složení pracovních skupin (syndikátů) musí být verifikováno a pozměněno ihned po nástupu předurčených osob k EU OHQ se zaměřením na jejich zkušenost v procesu operačního plánování.

2.3 Vyváženost scénáře cvičení:

🞏 V počátku cvičení je nutno nezahlcovat účastníky cvičení přemírou operačních situací. To odvádí účastníky cvičení od procvičování procedurálních otázek operačního plánování (což je hlavní cíl velitelsko-štábního cvičení) k soustředění pozornosti na sběr informací, sledování a hodnocení situace, což je pro tento typ cvičení (z hlediska metodického) cíl druhořadý.

2.4 Vnitřní procesy a postupy EU OHQ:

◼ Pozitiva v oblasti interních procesů a postupů:

🞏 Při analýze operačního úkolu byla upřednostněna diskuze s operačním velitelem o možném řešení jednotlivých problémů a situací před pouhým nezáživným přednášením power-pointových prezentací, což mělo pozitivní důsledek v tom, že priority a požadavky stanovené velitelem byly zřejmé a jasné všem přísluš- níkům štábu.

🞏 Časový plán činnosti štábu (BR – Battle Rhythm) s ohledem na dobu vyčleněnou na štábní práci a provádění jednotlivých shromáždění (mítinků) byl vyrovnaný a jednotlivé akce na časové ose byly dobře rozvrženy a vyváženy.

🞏 Brífink k rozhodnutí operačního velitele (DB – Decision Briefing) byl kvalitně připraven a velmi dobře proveden.

◼ V oblasti interních procesů a postupů je nutno do budoucna zlepšit:

🞏 Obsah zpracovaných výsledných produktů, který byl koordinován a odsouhlasen operačně-plánovací skupinou, by neměl být před jejich předložením veliteli nebo náčelníkovi štábu měněn bez projednání (diskuze) s příslušnými zpracovateli.

🞏 V rámci videokonference je nutno prezentovat jednotný a ucelený názor EU OHQ na danou věc a nedohadovat se o řešení problémů před příslušníky podřízeného velitelství (EU FHQ).

🞏 Styční důstojníci od EU FHQ, EUMS a dalších součástí musí být aktivně a mno- hem více vtaženi do procesu operačního plánování tak, aby získali ucelený přehled o způsobu řešení krizové situace.

🞏 Neobsazenost funkce správce štábu negativně ovlivnila přípravu videokonferencí, brífinků a vnitřní koordinaci a sladěnost v činnosti štábu.

🞏 Do procesu analýzy operačního úkolu zapojit nejenom pracovní skupiny (syndi- káty), ale v souladu s principy operačního plánování všechny ostatní příslušníky operačního velitelství (štábu).

🞏 Vytváření pracovních skupin (syndikátů) nechápat jako jeden z principů ope- račního plánování, ale pouze jen jako jednu z alternativ operačně-plánovacího procesu.

🞏 V průběhu operačního plánování nespoléhat pouze na power-pointové mapové obrázky, které postrádají potřebný detailní mapový podklad (text, topografické

značky, jména měst a osad, mapové koordináty a další údaje). Jako nezbytně nutné se jeví používat tištěné papírové mapy s potřebným rozlišením a v požado- vaném měřítku, které je nutno rozvěsit v pracovních prostorách EU OHQ podle požadavků jednotlivých oddělení štábu, popř. pracovních skupin (syndikátů).

🞏 Pro zákres operační situace a zajištění její srozumitelnosti pro všechny příslušníky štábu je nutno využívat smluvených vojenských situačních značek tak, jak jsou uvedeny ve vojenské alianční odborné publikaci APP-6 C. Pro praktické použití vytvořit databanku těchto značek.

🞏 Jednotlivé brífinky by z časového hlediska neměly přesáhnout dobu 90 minut. Nutno dodržovat časový plán činnosti (BR – Battle Rhythm) štábu.

2.5 Zkvalitnit organizaci provádění cvičení:

🞏 Vyvážit a sladit činnost v pracovních skupinách (syndikátech) se štábní prací v jednotlivých odděleních EU OHQ.

🞏 Těžiště pracovního úsilí a zodpovědnost za plnění úkolů (i při existenci pracovních skupin-syndikátů) musí výhradně spočívat na vedoucích jednotlivých oddělení (ACOS – Assistants Chief of Staff) EU OHQ, kteří jsou z titulu své funkce za svoji oblast plně odpovědni operačnímu veliteli (OpCdr).

🞏 Velitelsko-štábní cvičení je především cvičení v oblasti operačního plánování. V případě požadavku rozehrávání jednotlivých situací na dokreslení operační situace v prostoru operace musí dojít k aktivaci Společného operačního centra (JOC – Joint Operations Centre), byť ne rozvinutého na plných počtech.

2.6 Zkvalitnit výměnu informací (interakci) s vojenským štábem EU:

🞏 Videokonferenci nelze považovat pouze za nástroj komunikace na úrovni velících generálů. Je nutno vzít do úvahy tu skutečnost, že hlavní tíha řešení problémů spočívá výhradně na vedoucích oddělení (ACOS), kteří především musí mít mož- nost projednat řešení dané problematiky či sporných otázek se svými protějšky ve vojenském štábu EU (EUMS – European Union Military Staff).

🞏 Z tohoto důvodu musí být vytvořen časový prostor k provádění samostatných odborných videokonferencí na úrovni vedoucích oddělení EU OHQ (ACOS).

2.7 Dodržování bezpečnostních opatření a utajování činnosti:

◼ Pozitiva v oblasti dodržování bezpečnostních opatření a utajení:

🞏 Pozitivem bylo, že nebylo nikomu dovoleno tisknout dokumenty se stupněm utajení VYHRAZENÉ a ani nebylo dovoleno pořizování fotografií z průběhu cvičení v prostoru EU OHQ (kromě oficiálně akreditovaného fotografa).

🞏 Dobře byl zvládnut a kontrolován postup pro přísun dat a přijímání informací z neutajovaných vnějších zdrojů.

🞏 Velmi dobře bylo zajištěno střežení a přísně kontrolováno vpouštění osob do objektů EU OHQ.

◼ V oblasti dodržování bezpečnostních opatření a utajení je nutno zlepšit:

🞏 Do budoucna je nutno přijmout taková opatření, aby účastníkům cvičení bylo umožněno vnést do prostoru EU OHQ (utajených prostorů II. stupně) služební

laptopy. Tyto laptopy však musí na vstupu do vyhrazených objektů EU OHQ podléhat přísné bezpečnostní kontrole.

2.8 Reálné zabezpečení života cvičících:

🞏 V oblasti komunikace a informací bylo zabezpečeno vynikající fungování služby helpdesk.

🞏 Stravování cvičících bylo zabezpečeno na velmi dobré úrovni s dodržením všech zásad hygieny a kultury stolování.

🞏 Přeprava cvičících byla zajištěna na vysoké úrovni s vyloučením vzniku možných zpoždění a zajištěním vysoké flexibility přistavování přepravních prostředků dle požadavků cvičících.

🞏 Denně před zahájením činnosti byl zajištěn úklid kanceláří a pracovních prostorů EU OHQ.

2.9 Zabezpečení zdrojů:

◼ Pozitiva v oblasti zabezpečení zdrojů:

🞏 Byla zajištěna stabilita fungování komunikačních a informačních systémů, kvalita vybavení KIS byla na vysoké úrovni.

🞏 Pro všechny účastníky cvičení byl zajištěn přístup a možnost využití neutajova- ného internetu.

🞏 Vybavení kanceláří a pracovních prostorů bylo na velmi dobré úrovni.

🞏 Bylo umožněno využití aplikací umístěných na webu (web-email-CAMEO).

🞏 V jednotlivých kancelářích a pracovních prostorech byly umístěny plazmové televizory s možností sledování kanálů, které vysílají v anglickém jazyce (BBC a CNN), což vede ke zlepšování úrovně znalosti anglického jazyka a rozšiřuje povědomí o všeobecné situaci a dění v prostoru nastávající operace.

◼ V oblasti zabezpečení zdrojů je nutno zlepšit:

🞏 Pro každého účastníka cvičení ve formě aplikace zpřístupnit euroslovník (například EUROGLOT, který zahrnuje několik jazyků).

🞏 Usnadnit účastníkům cvičení přímé mezinárodní spojení a výměnu informací s jejich odbornými protějšky ve vojenském štábu EU (EUMS).

🞏 Zavedením softwaru usnadnit vyřizování předložených požadavků o informace (RFI – Request for Information) jak mezi EU OHQ a EU FHQ, tak směrem k EUMS a naopak. Z 33 předložených požadavků o poskytnutí informace bylo uspokojivě vyřízeno pouze 17, což je zjevně nedostačující.

🞏 Zcela jasně vyvstává potřeba zřídit jednotnou databázi vojenského zpravodajství EU. To zajistí sdílení informací mezi jednotlivými operačními velitelstvími. Jestliže tento požadavek nebude včas realizován, začne každé EU OHQ vytvářet vlastní databázi vojenského zpravodajství. Takto vytvořené databáze nebudou se vší pravděpodobností v evropském prostředí interoperabilní a udržitelné.

2.10 Plán provedení cvičení a časový plán činnosti štábu (BR – Battle Rhythm):

🞏 Oba dokumenty byly vyvážené a zajišťovaly, že nedocházelo k předčasné kulmi- naci operativní štábní práce v průběhu a před koncem cvičení.

2.11 Úroveň splnění stanovených – vytyčených – cílů cvičení:

🞏 Všechny cíle, které byly vytyčeny před zahájením cvičení, byly úspěšně splněny.

Celková úroveň splnění cílů – 85 %.

🞏 Souběžné operační plánování bylo efektivní ze 40 %. Souběžné operační plánování nelze zahájit na úrovni EU OHQ a EU FHQ současně. U EU FHQ může být souběžné operační plánování efektivně zahájeno až po obdržení CONOPS ze stupně operačního velitelství.

🞏 Plný proces operačního plánování nebyl dokončen. Z časových důvodů nebylo možné provést porovnání mezi CONOPS operačního velitele (EU OHQ) a CONOPS velitele sil (EU FHQ).

🞏 Je nutno vyhýbat se duplicitě plánovacího úsilí mezi vojensko-strategickým a operačním plánováním.

🞏 Průměrná znalost angličtiny u účastníků cvičení byla dostatečná pro zdárné uskutečnění procesu operačního plánování, avšak u některých účastníků cvičení se projevovaly nižší odborné kvality pro výkon zastávaných funkcí a malé zkušenosti z procesu operačního plánování. Pouze 40 % účastníků cvičení mělo předchozí zkušenosti z oblasti operačního plánování.

🞏 EU OHQ bylo pro uskutečnění procesu operačního cvičení dostatečně naplněno personálem (na 95 %), avšak úroveň účinnosti operačního plánování byla dosa- žena pouze ze 45 %.

🞏 Komunikační a informační systémy byly stabilní a nedocházelo k jejich výpadku, vybavení KIS bylo na velmi dobré úrovni. Nedošlo k žádnému případu ztráty dat v důsledku jejich přenosu. Do budoucna je však nutno zajistit podmínky pro vytvoření nepřetržitého oboustranného informačního toku mezi EU OHQ a EU FHQ.

🞏 Aplikace CAMEO (Collaboration Application for Management of EU-Led Ope- rations – obdoba CRONOS) byla vydána účastníkům cvičení příliš pozdě a bez řádného objasnění jejího používání.

🞏 Využití video-konferencí bylo na velmi dobré úrovni a se stále vzrůstající efek- tivitou výměny informací a koordinace činnosti.

🞏 Pro účastníky cvičení nebyly v průběhu WUST (Work Ups Staff Training – příprava cvičícího štábu) dostatečně zevšeobecněny zkušenosti z předchozích cvičení Evropské unie MILEX. Zkušenosti z předchozích cvičení byly využity na 65 %.

🞏 WUST byl proveden na velmi dobré úrovni. Cíle přípravy účastníků cvičení byly splněny na 80 %. Ambice ve dvou dnech úplně objasnit všechny zásady a principy operačního plánování účastníkům cvičení byla postavena příliš vysoko. Do budoucna je doporučeno soustředit se jen na tu plánovací činnost, kterou vyžaduje samotné provedení cvičení.

🞏 Cvičení bylo vynikající odbornou přípravou a výcvikem pro všechny účast- níky cvičení. Úroveň kvality štábní práce se postupně zlepšovala a měla jasně stoupající tendenci.

2.12 Dílčí závěry ke cvičení MILEX 09:

◼ Plánování operace vyžaduje vysoké odborné znalosti a zkušenosti.

◼ Vynikající příprava na cvičení organizačním jádrem EU OHQ pozitivně ovlivnila celkový průběh a výsledky cvičení.

◼ Cvičení bylo perfektním základem pro vytvoření mnohonárodního prostředí a navázání kontaktů mezi příslušníky členských států EU.

◼ Cvičení bylo vynikající odbornou přípravou pro všechny účastníky z člen- ských států EU, příslušníky organizačního jádra a vhodnou příležitostí ke zlepšení a zkvalitnění plánovacích postupů.

◼ Všechny cíle cvičení byly splněny s výjimkou uskutečnění souběžného pláno- vání (z důvodu nedostatečného časového prostoru, omezeného trvání cvičení a obtížné komunikace s EU FHQ NEAPOL).

3. Závěr

3.1 Výsledky cvičení MILEX 09 a jeho dopad a význam pro AČR:

Účast příslušníků AČR na cvičení EU MILEX 09 proběhla podle stanoveného plánu a na požadované vojensko-odborné úrovni. Doba na přípravu na cvičení, seznámení se s pracovním prostředím, byla dostatečná. Hlavní cíl: zdokonalit příslušníky AČR v procesu operačního plánování a zpracování operační dokumentace (CONOPS, PSOR) – byl dosažen. Pro příslušníky AČR byla účast na tomto cvičení příležitostí k obohacení jejich dosavadních znalostí a vědomostí v oblasti problematiky vedení krizových operací EU. Účast na cvičení byla jednoznačně přínosem pro AČR a přispěla k získání poznatků o způsobu aktivace EU OHQ LARISSA, stavu přípravy příslušníků mnohonárodního velitelství a operačního plánování krizové a expediční operace EU.

Výsledkem účasti příslušníků AČR na cvičení EU MILEX 09 bylo získání nejnověj- ších zkušeností a poznatků z provádění cvičení EU ze série vojenských cvičení MILEX a bezprostřední absolvování odborné přípravy příslušníků AČR na vybraných funkcích ve štábu EU OHQ v oblasti operačního plánování, přípravy a vedení krizové a expe- diční operace. Důraz byl položen na štábní práci v pracovních skupinách (syndikátech), jejichž úkolem bylo rozpracovat jednotlivé operační otázky, připravit potřebné podklady a zpracovat požadované dokumenty. Pozitivně byla ze strany orgánů EU hodnocena poměrně vysoká účast (pět příslušníků AČR) České republiky na tomto cvičení.

Všechny získané zkušenosti z průběhu cvičení, zejména procesu operačního pláno- vání a zpracování operační dokumentace, je nutno plně využít při přípravě velitelského sboru AČR a posluchačů odborných velitelských a štábních kurzů UO Brno při jejich přípravě pro nasazení do expediční operace EU nebo NATO.

Aktivní účast vybraných příslušníků AČR na dalších cvičeních EU (MILEX 10) velkou mírou přispěje ke zvýšení jejich odborné připravenosti pro účast na vedení operací EU. Získané zkušenosti je možno využít pro přípravu velitelů a jednotek AČR v oblasti procesu operačního plánování, přípravy operačních podkladů a zpracování operační dokumentace jak v rámci cvičení EU a NATO, tak i při reálném plánovaní, přípravě a vedení krizových a expedičních operací.

S ohledem na důležitost dané problematiky a její význam pro AČR je nutno udržovat těsný kontakt se všemi zainteresovanými subjekty v EU, EUMC WG a EUMS a for- mou účasti na cvičeních EU MILEX a účasti na plánovacích konferencích k přípravě a provedení cvičení EU MILEX 10 v nadcházejících letech pozorně sledovat vývoj

v oblasti plánování, přípravy a provádění cvičení. Získané poznatky a zkušenosti je třeba plně využít pro přípravu velitelského sboru AČR a při možném nasazení jednotek a kontingentů do krizových a expedičních operací.

3.2 Obecné hodnocení cvičení MILEX a jeho další možný vývoj:

Cvičení EU MILEX je základním prostředkem realizace přípravy osob (přísluš- níků ozbrojených sil členských států EU) v mnohonárodním a společném prostředí jednotlivých velitelství strategické a operační úrovně – EU OHQ a EU FHQ. Program provádění cvičení umožňuje procvičovat plánování expedičních operací na základě pěti názorných scénářů EU. Cvičení poskytuje možnost procvičit štáby v plánování a organizaci strategické přepravy do prostoru operace a využití systémů C4I v plném rozsahu operací v rámci výše uvedených scénářů. Cvičení je příležitostí pro hodnocení kvality připravenosti příslušníků národního prvotního navýšení pro EU OHQ a EU FHQ a úrovně dosažené interoperability v rámci velitelství a mezi nimi v procesu operačního plánování.

Cílem programu cvičení MILEX je zejména vytvářet mezinárodní výcvikové prostředí pro řešení plného spektra krizových situací. Cvičení demonstruje rozhodnost a schopnosti EU vyslat vojenské síly kdekoliv ve světě na podporu a prosazení zájmů EU a ve prospěch jejích spojenců. Jádrem cvičení je proces operačního plánování a zabezpečení strategické přepravy vojsk do prostoru operace, zhodnocení schopnosti EU naplnit bezpečnostní požadavky a rozšíření interoperability mezi vojenskými silami členských států EU.

Značná redukce počtu vojenských cvičení na přelomu 20. a 21. století prováděných jak na mezinárodní, tak národní úrovni vedla ke snížení úrovně připravenosti vojsk, a především velitelů a štábů. Tento deficit je nutno urychleně napravit. Za důležitý prvek přípravy vojsk, velitelů a štábů je taktéž nutno považovat nasazení jednotek do zahra- ničních humanitárních a mírových misí. Toto nasazení je integrální součástí udržování vojenské přítomnosti EU v zahraničí a zajišťování nepřetržité operační připravenosti vojenských sil na vedení bojových operací.

Zkušenosti získané na cvičeních EU MILEX jsou podstatné pro bojovou připrave- nost štábů a jsou podmínkou pro zvládnutí procesu operačního plánování na strategické a operační úrovni. V rámci AČR neexistuje žádná forma simulace reálné situace, která by mohla nahradit získání zkušeností této kvality.

V současné době probíhají cvičení EU MILEX pouze na strategické a operační úrovni. Je předpoklad, že se zavedením evropských synchronizovaných ozbrojených sil se četnost vojenských cvičení EU podstatně zvýší tím, že cvičení budou prováděna také na taktické úrovni. Plán na vytvoření evropských synchronizovaných ozbroje- ných sil (SAFE – Synchronized Armed Forces Europe), [7] které se mají stát prvním organizačním předstupněm budoucích vojenských sil EU, je předpokladem pro rozšíření typů cvičení a zvýšení jejich počtu. Zvažuje se i vytvoření autonomního stálého ope- račního velitelství EU, které bude mít dostatečnou kapacitu pro vojensko-strategické plánování, vedení operací a misí ESDP, a tím i širší možnosti v přípravě, organizaci a provádění vojenských cvičení na všech úrovních.

MILEX je každoroční velitelsko-štábní cvičení EU s cílem vyhodnotit rozhodovací proces na vojensko-strategické úrovni a proces operačního plánování v průběhu řešení krize. Cvičení MILEX může předcházet řada kurzů, pracovních seminářů a konferencí

s cílem plně připravit účastníky na řešení otázek procvičovaných v průběhu cvičení. XXXXX je zamýšlen jako prostředek pro zhodnocení doktríny, opatření a postupů při řešení krizových situací.

Přes oficiálně proklamovaný optimismus plní AČR úkoly ve značně složitých pod- mínkách. Neúspěchy několika koncepcí rozvoje ozbrojených sil, pokles úrovně kvality vojenské teorie a vojensko-odborného myšlení, nedostatek finančních prostředků, razantní a nepromyšlené snižování počtů bojových jednotek mají negativní dopady nejen na morální stav vojsk, ale i na vycvičenost jednotek a přípravu velitelů a štábů. V souvislosti s těmito skutečnostmi, více než kdy jindy, vystupuje do popředí otázka zabezpečení účasti příslušníků AČR na velitelsko-štábních cvičeních EU MILEX a zís- kání potřebných návyků a dalších zkušeností z procesu operačního plánování pro nasa- zení expedičních sil EU do prostoru operace.

I přes složitou situaci, ve které se AČR v současnosti nachází, nelze v žádném případě připustit zaostávání velitelského sboru AČR a snižování jeho připravenosti. To by mohlo mít za následek ztrátu důvěry u našich spojenců a přátel v NATO a EU. Nové podmínky vyžadují nové přístupy, proto je účast příslušníků AČR na cvičeních EU MILEX více než nutná. Neboť kvalitní příprava je zárukou důvěry ve vlastní schopnosti a schopnosti ozbrojených sil ČR jako celku.

Poznámky k textu:

[1] Xxxxxx XXXXXXXX. Cyprus: The fictitious Island of MILEX 05. The EU in a Self-restrictive Security Role? Faculty of International Relations, University of New York in Skopje, Proceedings of the 10th Annual International Conference on Economics and Security, 2006, pg. 368-369.

[2] ATLANTIA je fiktivní ostrov, který se nachází uprostřed Atlantického oceánu. Po dlouhém boji za nezávislost, získání svobody a vymanění se z područí evropských států vypukne v roce 1963 na ostrově mezi komunitami ALFA a BRAVO ozbrojený konflikt. V důsledku tohoto konfliktu je ATLANTIA rozdělena na tři ministáty ALPHALAND, BRAVOLAND a CHARLIELAND. Situace na ostrově byla vždy poměrně napjatá. K prudkému nárůstu etnického napětí a zhoršení vztahů mezi ALPHALANDEM a BRAVOLANDEM dochází po objevení bohatých ropných nalezišť v pobřežním šelfu.

[3] Operační centrum EU poskytuje schopnosti pro plánování a vedení samostatné operace na vojensko- strategické úrovni, a to zvláště v případě, že nebylo pro velení a řízení operace vybráno žádné před- určené národní operační velitelství a krizová situace vyžaduje realizovat společné civilně-vojenské řešení. Operační centrum EU se nachází v budově Rady EU v Bruselu.

[4] Council of the European Union: Press Release – EU Military Exercise 2007 (MILEX 07) to be con- ducted from 7-15 June 2007, Brussels, 4 June 2007, 10362/07 (Presse 130), pg. 1-2.

[5] Council of the European Union: Press Release – EU Military Exercise 2008 (MILEX 08) to be con- ducted from 19-27 June 2008, Brussels, 17 June 2008, 10631/08 Presse 170), pg. 1-2.

[6] Council of the European Union: Press Release – EU Military Exercise 2009 (MILEX 09) to be con- ducted from 17-26 June 2009, Brussels, 12 June 2009, 10994/09 Presse 177), pg. 1-2.

[7] Dne 20. února 2009 Evropský parlament schválil vytvoření evropských synchronizovaných ozbro- jených sil (SAFE – Synchronized Armed Forces Europe) jako první krok k vytvoření evropských vojenských sil. SAFE se budou nacházet pod velením a řízením vojenských orgánů EU a budou mít vlastní výcvikové standardy a operační doktrínu. Existují také plány na vytvoření Rady ministrů obrany EU, statutu evropských vojáků, společných výcvikových standardů SAFE, operační doktríny a samostatně vedené operační činnosti.

Literatura:

LARISSA EU OHQ CJ7 TEAM, HOT WASH-UP MILEX 09 Power-Point-Presentation, EU OHQ Larisa, Greece, June 26th, 2009, slide 3-5 and 9-11.

Kpt. Xxx. Xxxxx XXXXX. Vyhodnocení zahraniční služební cesty – „Dvojstupňové velitelsko-štábní cvičení Evropské unie MILEX 09 (EU OHQ LARISSA-EU FHQ NEAPOL)“, OVPzEB MO Praha, 2. čer-

vence 2009, str. 1-2.

Xxx. Xxxxxxxx XXXXXXX. Vyhodnocení zahraniční služební cesty – „Dvojstupňové velitelsko-štábní cvičení Evropské unie MILEX 09 (EU OHQ LARISSA-EU FHQ NEAPOL)“, SRDS-OS MO Praha, 7. čer-

vence 2009, str. 1-10.

EUMS: MILEX 09 Draft Final Exercise Report (FER). Council of the European Union, Brussels, 1-23 July 2009, pg 5-6.

Xxxxxx XXXXXXXX. Cyprus: The fictitious Island of MILEX 05. The EU in a Self-restrictive Security Role?, Faculty of International Relations, University of New York in Skopje, Proceedings of the 10th Annual International Conference on Economics and Security, 2006, pg. 368-369.

Council of the European Union: Press Release – EU Military Exercise 2007 (MILEX 07) to be conducted from 7-15 June 2007, Brussels, 4 June 2007, 10362/07 (Presse 130), pg. 1-2.

Council of the European Union: Press Release – EU Military Exercise 2008 (MILEX 08) to be conducted from 19-27 June 2008, Brussels, 17 June 2008, 10631/08 Presse 170), pg. 1-2.

Council of the European Union: Press Release – EU Military Exercise 2009 (MILEX 09) to be conducted from 17-26 June 2009, Brussels, 12 June 2009, 10994/09 Presse 177), pg. 1-2.

Seznam zkratek:

ACOS	Assistant Chief of Staff	zástupce náčelníka štábu
APP-6C	Allied Procedural Publication – 6C (Military Symbols)	Spojenecká publikace o procedurách (pracovních postupech) – 6C (smluvené taktické značky)
BR	Battle Rhythm	časový plán práce štábu (velitelství)
C4I	Command, Control, Communications, Computers and Intelligence	velení, řízení, spojení, počítačové sítě a vojenské zpravodajství
CAMEO	Collaboration Application for Management of EU-Led Operations	společný program pro řízení operací EU – intranet EU
CBs	Country Books	zdroj operačních informací o zemích (státech) v prostoru operace
CME	Crisis Management Exercises	cvičení krizového řízení
CONOPS	Concept of Operations	záměr operací
CP	Conflict Prevention	odvrácení konfliktu
CRONOS	NATO Intranet	intranet NATO
DB	Decision Briefing	brífink k rozhodnutí
ELMA	EUMS Lessons Management Application	program vojenského štábu EU pro předávání získaných zkušeností
ENDEX	End of Exercise	ukončení cvičení
EO	Evacuation Operations	evakuační operace v nepřátelském prostředí
ESDP	European Security and Defence Policy	evropská bezpečnostní a obranná politika (EU)
EU Air RRC	European Union Air Rapid Reaction	velení a řízení komponentu vzdušných sil
C2	Component Command and Control	rychlé reakce Evropské unie
EU FHQ	European Union Force Headquarters	velitelství sil Evropské unie
EU OHQ	European Union Operational Headquarters	operační velitelství Evropské unie
EU OpsCentre	EU Operational Centre	operační centrum EU

EU SECRET	European Union SECRET	tajné EU (stupeň utajení informací EU)
EUMC	European Union Military Committee	vojenský výbor Evropské unie
EUMC WG	European Union Military Committee Working Group	pracovní skupina vojenského výboru Evropské unie
EUMS	European Union Military Staff	vojenský štáb EU
EUROGLOT	Professional Translation Dictionaries (Multilanguage Translating System – Dutch, English, French, German, Spanish and Italian)	Evropský mnohojazyčný překladový slovník (holandský, anglický, francouzský, německý, španělský a italský)
HA	Assistance to Humanitarian Operations	poskytnutí pomoci humanitárním operacím
HQ	Headquarters	velitelství
IDPs	Internally Displaced Persons	běženci, vyhnanci z domovů; interně vysídlené osoby
IMD	Initiating Military Directive	počáteční vojenská směrnice
IO	International Organizations	mezinárodní organizace
IPU	Integrated Police Unit	integrované policejní jednotky
JOC	Joint Operations Centre	Společné operační centrum
KIS	CIS – Communication(s) & Information System	komunikační a informační systémy
LOGFAS	Logistic Functional Areas	odborné oblasti logistiky
MILEX	Military Exercise	vojenské cvičení
NGOs	Non-Governmental Organizations	nevládní organizace
OSCE	Organisation for Security and Cooperation in Europe	Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)
OPLAN	Operation Plan	operační plán
OpCdr	Operation Commander	velitel operace (EU)
OpCdr CONOPS	Operation Commander Concept of Operations	záměr operace operačního velitele
Ops Centre	Operations Centre	operační středisko (centrum)
PSC	Political and Security Committee	politický a bezpečnostní výbor (EU)
PSOR	Provisional Statement of Requirements	prozatímní požadavky na poskytnutí sil
RFI	Request for Information	požadavek o poskytnutí informací (vyžádání zpravodajských informací)
ROEREQ	Rules of Engagement Request	Katalog pravidel použití síly
SAFE	Synchronized Armed Forces Europe	evropské synchronizované ozbrojené síly
SOPF	Separation of Parties by Force	oddělení znepřátelených (bojujících) stran silou
SOPs	Standing Operational Procedures	stálé operační postupy
SR	Stabilization, Reconstruction and Military Advice to Third Countries	stabilizace, rekonstrukce a vojenská pomoc třetím zemím
STARTEX	Start of Exercise	zahájení cvičení
UNSCR	United Nations Security Council Resolution	rezoluce Rady bezpečnosti OSN
WUST	Work Ups Staff Training	příprava štábu

NÁZORY POLEMIIKA

Xxx. Xxxxxxxxx Xxxxxxx, XXx., xxx. Xxx. Xxxxx Xxxxxx, XXx.

K vědecké podpoře strategického rozhodování nejen v rezortu obrany

Staí je pouhým polemickým názorem autorů. Je zamyšlením nad problémem, který má co do činění se směiováním společnosti, koalic, jednotlivých států, nebo vývoje zájmových oblastí k určitému kvalitativně vyššímu cíli. Uznáváme-li, že podmínkou udržitelného rozvoje společnosti je zajištění bezpečnosti, klidu a míru k tomu, aby vše fungovalo ve vzájemné harmonii, vzájemně se doplňovalo a rozvíjelo v piirozeném a pro společnost piíznivém směru, pak lze konstatovat, že otázka bezpečnosti respektive obrany je rozhodující a základní podmínkou fungování celého systému, podsystémů a jejich prvků. Naše úsilí musí nutně směiovat k tomu, aby bezpečnost a obrana byly prioritou pro fungování ekonomických, sociálních, technologických a mnoha jiných subsystémů. O všem rozhoduje člověk. Logickým závěrem je skutečnost, že rozhodo- vání člověka v oblasti bezpečnosti a obrany je tou nejvyšší prioritou jeho společenské aktivity. Je nesporné, že si toto rozhodování zasluhuje vědeckou podporu. Jaká je však skutečnost? O čem svědčí nedávná historie?

Co je vlastně rozhodování?

Rozhodování je zdůvodněnou volbou nejméně ze dvou možností. Realita života je však taková, že variant pro rozhodování je v nepřeberném množství oblastí volbou z více, nežli ze dvou variant řešení. Rozhodováním se zpravidla snažíme nasměrovat vývoj vycházející ze stávajícího stavu do stavu s vyšší přidanou hodnotou, s vyšší kvalitou apod. Na základě zhodnocení mnoha proměnných je snahou rozhodovacího subjektu (managementu, coby představitelů určité instituce, společenské struktury, státu, koalice států atd.) vytvořit varianty řešení, které mají své mnohačetné stránky, dopady a omezení, jako např. ekonomické, sociální, technologické aj. Není třeba zdůrazňovat, že kvalitní rozhodování na úrovni systému vnáší do nižších úrovní rozhodování (roz- hodování v rámci subsystémů) více reálných proměnných a prvků, nežli v opačném případě. Xxxxxxx je, jak se pozná, kdy je rozhodování kvalitní? Příklady ze společen- ského vývoje mohou napovědět. Stačí sledovat četnost reforem v různých oblastech společenského života. Dalo by se zjednodušeně konstatovat, že vyšší četnost reforem dokládá nižší kvalitu historických rozhodnutí. Stává se často nežádoucí praxí, že roz- hodujeme o jednom jediném řešení, které buď schválíme nebo zavrhneme. V tomto případě nejde o rozhodování v pravém slova smyslu, ale jen o rozpracování jediného z „možných“ řešení, které může znamenat buď úspěch, nebo omyl.

Rozhodování v rezortu obrany

Pokud lze chápat pojem „bezpečnost“ jako pojem zahrnující jak onu „vnitřní bez- pečnost“, tak i „obranu“ proti vnějším hrozbám, pak lze vyvodit závěr, že pokud něco bráníme, zajišťujeme tím i bezpečné prostředí pro sebe, pro jiný subjekt či objekt. S otázkou rozhodování v oblasti bezpečnosti se střetáváme téměř na každém kroku. K tomu, aby vznikala nová kvalita, aby se daný systém mohl přirozeně rozvíjet, musí být zajištěna podmínka ke kvalitnímu rozhodování, a to na základě reálných analýz

fungování stávajícího systému a stanovením reálného cíle, aby tento systém plnil funkce s vyšší kvalitou a efektivněji nežli doposud. Jde zde opět o fenomén rozhodování o tom, podle které varianty se má ubírat další vývoj.

Ekonomické, sociální a technologické procesy žádají bezpečné prostředí. V opačném případě hrozí krize nebo v horším případě kolaps. K zajištění bezpečného prostředí se v systémech vytváří bezpečnostní, resp. obranný podsystém, který udržuje potřebnou harmonii, nezbytnou pro příznivé bezpečnostní prostředí daného systému. V podmínkách státního systému jde o bezpečnostní, resp. obranný systém státu, ve kterém probíhají obdobné rozhodovací procesy s cílem zajišťovat co možná nejvyšší úroveň bezpečnosti. Logicky z tohoto vysvětlení vychází závěr, že rozhodování v rezortu bezpečnosti, resp. v rezortu obrany, je podmínkou pro kvalitní rozhodovací procesy v celém státě.

Co je strategické rozhodování?

Rozhodování probíhá na různých stupních. Podle toho lze hovořit o strategickém (vrcholovém), středním a základním rozhodování. Takovýchto úrovní může být daleko více, záleží na tom, k čemu rozhodování vztahujeme. Čím je vyšší úroveň řízení systému, tím je rozhodování nositelem četnějších znaků koncepčních prvků a z hlediska času je zaměřeno na delší časové období. Rozhodování na nižších úrovních zase nese znaky operativního řízení a souvisí s kratším časovým obdobím.

V každém rezortu státu se odehrává rozhodování na několika úrovních. Na nejvyšší úrovni s nejdelší dobou plánovaných opatření probíhá strategické rozhodování, na niž- ších úrovních řízení jde o střední a základní rozhodování. Kvalitní strategické rozho- dování deleguje na nižší stupně řízení hodnověrnější proměnné, které jsou vstupními údaji pro střední a základní rozhodování.

Strategické rozhodování v rezortu obrany

Pokud připustíme skutečnost, že rezort obrany má být určitým garantem vnější bez- pečnosti státu, pak musíme uznat, že kvalita rozhodování v tomto rezortu má dalekosáhlé dopady do všech ostatních rezortů. V rámci státního systému má obdobné dopady rezort vnitra, resp. rezort, který má, kromě jiného, na starosti vnitřní bezpečnost. I další rezorty (zdravotnictví, doprava a spoje, průmysl a obchod aj.) mají svůj podíl na vytváření bezpečnostního prostředí. Kvalita rozhodování v centru obou („silových“) rezortů, tedy z hlediska fungování státního systému – strategického rozhodování, se ve svých důsledcích projevuje jako generátor kvalitního, přijatelného bezpečnostního prostředí, jež je podmínkou pro stálý udržitelný rozvoj společnosti v ekonomické, sociální, tech- nologické a dalších oblastech.

Předmětem strategického rozhodování především silových rezortů je vytváření bezpeč- nostního prostředí, které vytváří příznivé podmínky pro hospodářský růst a růst kvality života společnosti v daném státě. Nejde o nic jiného, nežli o přijímání takových opatření, aby vnější i vnitřní bezpečnostní hrozby různého druhu nepřesahovaly přijatelné bezpečnostní riziko, a to s vynaložením optimálních materiálních, finančních a lidských zdrojů.

Strategické rozhodování v obou silových rezortech, tedy i v rezortu obrany, musí nést znaky koncepčního charakteru a má zásadní vliv na rozvoj rezortu a jeho součástí pro delší časové období. Rozhoduje se zde o obrovských materiálových a finančních položkách, a zejména se zde rozhoduje o otázkách využití lidských zdrojů a jejich přípravy na několik desetiletí dopředu.

Důsledky a příčiny nesprávného rozhodování

Kvalitní rozhodování je determinantou trvalého rovnoměrného rozvoje dané oblasti. Tímto jsou vytvářeny podmínky a předpoklady i pro kvalitní rozhodování na nižších úrovních. Nesprávné rozhodování způsobuje škody materiální, finanční, ale i morální, a to z hlediska použitelných lidských zdrojů v předmětné oblasti rozhodování. Nesprávným rozhodováním se ztrácí čas. Zjednodušeně lze konstatovat, že čím vyšší je stupeň v hierar- chii řídících systémů s nekvalitním rozhodovacím procesem, tím větší ztráty lze očekávat. V obecné rovině může nekvalitní rozhodování přinést v podstatě dvě zásadní kolize:

◼ stanovené cíle nejsou dostatečně zajištěny z hlediska materiálových, finančních a lid- ských zdrojů a z hlediska času, což si žádá časté korektury plánovaných opatření,

◼ definovaný požadovaný cílový stav neodpovídá současným a blízce budoucím potřebám (úkolům, funkcím), tedy směřování „do slepé uličky“.

Jak se může stát, že se dospěje k tomuto nedobrému stavu? Je mnoho příčin, které ve své velké většině spadají do oblasti rozhodování. V rámci rozhodování je stávající stav podroben jen zevrubné analýze, která postrádá definování příčin stavu, je podceněna otázka prognostická, neberou se v úvahu bezpečnostní a jiná rizika fungování daného systému a probíhajícího procesu, jsou vyčleněny nereálné materiálové, finanční a lid- ské zdroje, rozhodovací management není teoreticky a prakticky na patřičné úrovni, je podceněna mezioborová součinnost, výsledky výzkumu atd.

Ke stavu strategického rozhodování v rezortu obrany

Kvalita strategického rozhodování v rezortu obrany je zřejmě odrazem kvality rozho- dování v celostátním měřítku. Žádná dlouhodobá koncepce rozvoje společnosti neexistuje. Jako celostátní dokument, jenž je určitým výhledem na čtyři roky vývoje státu, je Pro- gramové prohlášení vlády, jež je vytvořeno vládou, která vzešla z výsledků voleb a které nese znaky určité vize a představy vlády o tom, čeho chce v daném časovém úseku v jed- notlivých oblastech dosáhnout. Existují pouze koncepce rozvoje většiny rezortů, oblastí, za kterou šéf daného rezortu odpovídá. Už to je určitý handicap, jenž ovlivňuje kvalitu rozhodování. Tyto koncepce nejsou závislé na výše uvedeném Programovém prohlášení vlády, ale jsou víceméně vnitřním dlouhodobým plánem rozvoje toho kterého rezortu. Nedostatečně jsou zohledněny vazby směrem k jiným rezortům, což závažným způsobem snižuje objektivitu takto vzniklé koncepce, nesoucí znaky izolace od svého okolí.

Od roku 1990 do roku 2008 bylo v rezortu obrany vytvořeno sedm, resp. osm „Koncepcí výstavby AČR…“ a šest „Vojenských strategií …“ (viz obr.). Jde bezesporu o strategické dokumenty nemalého významu. Z obrázku je zřejmé, že četnost přijímaných strategií a koncepcí se s časem mírně zvyšuje. Dalším významným dokumentem je i „Dlouhodobá vize rezortu MO“ z roku 2008. V letech 2008 a 2009 bylo věnováno mnoho času a sil tvorbě dalšího strategicky významného dokumentu s názvem „Koncepce rozvoje Armády České republiky na léta 2009-2020“, ale jeho dokončení se zřejmě odkládá nebo se s dokončením z jistých důvodů nepočítá. Tento výčet koncepčních strategických dokumentů je dokladem toho, že vytvořené koncepce rychle ztrácely na aktuálnosti, rychle zastarávaly, důkazem toho, že se i v rezortu obrany mnohdy pracovalo ukvapeně a bez důkladných vědecky podložených a zdůvodněných rozborů, prognóz, trendových analýz. Bylo by možné dis- kutovat o tom, jak se dařilo tyto strategické záměry realizovat v praxi.

Společným znakem tvorby všech výše uvedených strategických (střednědobých i dlou- hodobých) dokumentů je skutečnost, že se nevytváří varianty rozvoje, a to na základě

Dlouhodobá

90 91 93 (ČR) 97 98 99 (NATO) 02 03 04 (EU) 07 08 vize rezortu

MO (7/2008)

Obr.: Přehled strategií a koncepcí 1990-2008

Záměr koncepce výstavby ČSA do roku 1993 (11/1990)

Koncepce výstavby AČR do roku 1996 (3/1993)

Záměr koncepce výstavby AČR do roku 2000 s výhl. do r. 2005 (6/1997)

Koncepce výstavby AČR do roku 2000 s výhl. do r. 2005 (6/1998) – krach

Koncepce výstavby rezortu obrany do r. 2004 s výhl. do r. 2009 (6/1999)

Koncepce výstavby prof. AČR a mob. OS (11/2002)

Koncepce … přepr. na nový zdroj. rámec (11/2003)

Transformace rezortu MO ČR (10/2007)

Vojenská strategie ČR (7/2008)

Vojenská strategie ČR (6/2004)

Vojenská strategie ČR (4/2002)

Vojenská strategie ČR (3/1999)

Národní obranná strategie ČR (3/1997)

Vojenská doktrína ČSFR (3/1991)

Koncepce výstavby

Vojenské strategie

vědecky podložených analýz, nebere se dostatečně v úvahu předvídání budoucího vývoje společnosti v tom nejširším politicko-vojenském kontextu. Stručně řečeno, je zde očividná absence pohledu do budoucnosti, což může dodat a zrealizovat jen a jen vědecký výzkum. Navíc neexistuje důkladná analýza předchozího vývoje, současného stavu a úrovně dosažení požadovaných schopností, analýza provedená na vědeckém základě a vědeckými metodami. Poznání chyb minulých a jejich zobecnění je důležitým nástrojem nepřetržitého procesu zkvalitňování úrovně strategického rozhodování.

Problém politického zadání

Mnohdy se volá po údajně chybějícím politickém zadání, které je důležité pro to, aby bylo v rezortu obrany jasno, co a jak se má dělat. Reálně však politické zadání existuje a vždy existovalo. Vždyť politicko-vojenské dokumenty, které zpracovalo Ministerstvo obrany je oním politickým zadáním. Doposud všechny schválené a vydané „Vojenské strategie…“ byly a jsou politickým zadáním. Ale jistá nedokonalost je v tom, že ani politické zadání nemusí být správné a vědecky podložené. Není na místě kritika politiků stojících mimo rezort obrany, jelikož těmi, co tento dokument navrhli, jsou pracovníci rezortu, odborníci, kteří ve prospěch nejvyššího představitele MO (tedy politika) doku- ment vytvořili a nesou plnou odpovědnost za jeho obsah.

Lze tedy vyslovit závěr, že problém politického zadání neexistuje a neexistoval. Exis- tuje však problém, zda politické zadání je optimální, zda je nositelem dostatečné úrovně objektivity, zda je vědecky podloženo. Dalším problémem je ztotožnění se s obsahem vojensko-politických dokumentů napříč celým politickým spektrem, a tím i přijetí spo- lečné odpovědnosti za problematiku obrany a bezpečnosti. Bez hlubší a široké veřejné diskuze již v období přípravy rozhodujících dokumentů nelze žádný pozitivní posun v otázkách obrany očekávat.

Je potřeba vize rozvoje?

Častým argumentem je nářek pracovníků rezortu obrany, že není vize, že neexistuje pohled alespoň na 30 let dopředu. Dnes už vize existuje, ale je třeba se zamyslet, zda nebyla šita horkou jehlou. Při jejím studiu je cítit, že nevychází z pečlivých vědeckých analýz, mnohá řešení nejsou zdůvodněná, a tedy jde do značné míry o soupis názorů bez argumentů. Kvalitně zpracovaná vize by zajisté byla usnadněním práce pro tvůrce koncepcí výstavby a rozvoje ozbrojených sil. Naopak, nekvalitní vize může pro ně být značně ošidná a může být příčinou chybně rozpracovaných koncepcí.

Z metodického hlediska je dobře, že je zde pokus o vypracování výhledového pro- jektu, ale na druhé straně je nutno zachovat obezřetnost při jejím využívání při tvorbě jakýchkoliv koncepcí výstavby a rozvoje ozbrojených sil, resp. rezortu obrany. I z hle- diska návaznosti dalších materiálů vycházejících z „Vize…“ je vidět prázdný pro- stor. Bez jejího rozpracování do konkrétnějších materiálů, například do „Výhledového plánu rozvoje a modernizace rezortu obrany a ozbrojených sil,“ je její význam spíše symbolický.

K orientaci obranného výzkumu

Zaměření obranného výzkumu v drtivé většině jen do aplikovaného výzkumu (do technologické oblasti) je dalším faktorem potvrzujícím nekoncepčnost v oblasti výzkumu a vývoje a popření nutnosti postupovat od koncepcí, přes doktríny k budo- vání operačních schopností založených nejen ne technologiích, ale zejména na lidech a účelných organizacích, ve kterých jsou tito lidé organizováni. Tento stav vede často k situacím, kdy technologie, do kterých jsou investovány nemalé sumy, jsou operačně málo využitelné nebo zcela nepotřebné. Za posledních nejméně 10 let je vidět zcela bezvýznamná podpora projektů z oblasti teorie vojenského umění, a to zejména z oblasti strategického a operačního použití ozbrojených sil, teorie výstavby ozbrojených sil, teorie velení vojskům, teorie zabezpečení vojsk v operacích apod.

Proto je zarážející, že je investováno do výzkumu technologií, aniž je zcela jasná jejich operační potřeba. Ani opačný postup není uspokojivý a vztah nových technologií na změny v charakteru operace a boje (dopady na způsob vedení operací) není téměř analyzován. Je třeba z hlediska objektivity podotknout, že několik let zpět jsou v rámci veřejné soutěže ve výzkumu a vývoji sekcí vyzbrojování MO vyhlašovány, sice v nepa- trné míře, projekty směřující i do oblasti rozvoje teorie vojenského umění, ale v koneč- ném důsledku nejsou stejně návrhy projektů přijaty. Tento stav jasně dokumentuje, že vědecko-výzkumná podpora strategického rozhodování je prakticky zanedbatelná, ale dokumentuje i skutečnost, že řídící orgány ji patrně ani nepotřebují.

Příklad stručného algoritmu vědecké podpory tvorby koncepcí (varianta)

Za hypotetického předpokladu, že se v roce 2014 počítá s přijetím nové Vojenské strategie České republiky a v roce 2015 s přijetím Koncepce výstavby AČR, a to přede- vším na základě nové Strategické koncepce NATO a nové Bezpečnostní strategie EU, by mohl stručný algoritmus vědecké podpory mít následující podobu:

◼ v roce 2011 je vyhlášena veřejná soutěž k programům obranného výzkumu, zaměře- ných na základní výzkum k aktuální problematice vojensko-strategických aspektů obrany a bezpečnosti, a to z hlediska podílu ČR a jejich ozbrojených sil např.:

🞏 bezpečnostní prostředí v létech 2020-2030,

🞏 dopady koncepcí NATO a EU a možné přístupy ČR k jejich naplnění,

🞏 podíl rezortů ČR na zajištění obrany a bezpečnosti v létech 2020-2030,

🞏 operační prostředí a vojenské operace v létech 2020-2030,

🞏 schopnosti OS v létech 2020-2030,

🞏 EU a OS členských zemí v roce 2020-2030,

🞏 pilotní projekt – lehká aeromobilní motorizovaná brigáda (laeromob) EU jako základ budoucí armády EU,

🞏 velení zasazeným silám NATO a EU do ohnisek napětí ve světě,

🞏 atd.,

◼ v roce 2012 je vyhlášena veřejná soutěž k programům obranného výzkumu, zaměřených na základní i aplikovaný výzkum k aktuální problematice výstavby a použití OS ČR v rámci koncepcí NATO a EU např.:

🞏 synergie bezpečnostních institucí k zajištění míru a k odzbrojení,

🞏 bezpečnostní systém ČR jako bezpečnostní podsystém NATO a EU,

🞏 možný podíl AČR na mnohonárodních operacích,

🞏 použití AČR v rámci integrovaného záchranného systému,

🞏 modely AČR pro léta 2020-2030 z hlediska předpokládaných úkolů,

🞏 směry modernizace AČR a druhů vojsk z hlediska výzbroje a vybavení,

🞏 varianty možné struktury AČR po vzniku armády EU,

🞏 atd.,

◼ v roce 2013 je vyhlášena veřejná soutěž k programům obranného výzkumu, zaměřených na aplikovaný (ale i na základní) výzkum k aktuální problematice výzbroje a vybavení, jakož i ke vzdělávání a výcviku v rezortu obrany do roku 2020 např.:

🞏 možnosti ochrany vojsk v budoucích operacích,

🞏 možnosti interoperability v palbě a pohybu na potenciálních bojištích,

🞏 cesty zvýšení bojové efektivity jednotlivce a malých jednotek,

🞏 organizace, výzbroj a vybavení laeromob EU,

🞏 využití informačních technologií v budoucích vojenských operacích,

🞏 možnosti integrace přípravy vojenských sil ke společnému zasazení,

🞏 optimalizace univerzitního vzdělávání vrcholového managementu obrany a bezpečnosti v ČR,

🞏 modely vzdělávání TOP managementu v rezortu obrany,

🞏 atd.

Tvůrčí týmy výše uvedených strategických dokumentů by se, kromě jiného, mohly opřít o závěry přijatých a využitelných vědeckých studií.

Závěr

Strategické rozhodování v rezortu obrany nese, přes celou řadu pozitiv, některé chro- xxxxx negativní znaky. Bylo by přínosné, kdyby se podařilo zásadně omezit převládající subjektivitu v rozhodování bez vědecké podpory ze strany nezávislých a uznávaných institucí a kdyby se stala normou širší diskuze nad několika připravenými variantami řešení. TOP management rezortu obrany musí být nejen teoreticky dostatečně připraven, ale musí doceňovat zaměření obranného výzkumu a smysluplnost širokých odborných a mnohdy i veřejných diskuzí.

INFORMACE

RNDr. Xxxxxx Xxxxx, M.A., PgDip Res, doc. PhDr. Xxx Xxxxxxx, XXx.

Češi v Afghánistánu

Následující text se zabývá dosavadními zkušenostmi českých provinčních rekon- strukčních týmů (PRT – Provintial Reconstruction Team) v Afghánistánu. Je rozdělen do dvou částí. První část se zabývá mezinárodněpolitickými a vnitropolitickými faktory mise ISAF (International Security Assistance Force) jako takové. Piináší základní charakteristiku geografického, historického prostiedí, v němž se uskutečňuje mise ISAF. Druhá část textu se zaměiuje na konkrétní zkušenosti českých PRT, a to jak v politické, tak i ve vojenské oblasti. Na tomto základě nastiňuje závěry a výzvy, které z toho vyplývají pro budoucnost.

1. Mezinárodní a vnitropolitické faktory mise ISAF

Význam Afghánistánu výrazně stoupl na samém počátku 21. století poté, co Xxxxx xxx Xxxxx a jeho komplicové z území tohoto odlehlého hornatého státu naplánovali teroristické údery dne 11. 9. 2001. Nedlouho po nich následovala operace Trvalá svoboda (OEF – Operation Enduring Freedom), jež skončila jako velký úspěch, a to jak ve vojenské, tak i v politické rovině. Přinesla jasné a zdrcující vítězství USA a jejich spojenců. Svržení vlády Xxxxxxxx a její nahrazení vládou prezidenta Xxxxxxxx bylo prvním úspěšným uplatněním tzv. Xxxxxxx doktríny, jejímž hlavním smyslem byla přeměna světa cestou svrhávání nepřátelských režimů a jejich nahrazování režimy proamerickými (regime change policy). V té době zavládl velký optimismus – hovořilo se o tzv. afghánském modelu rychlé a nenákladné války založené na zdrcující převaze v nejmodernějších technologiích. [1]

Zklidnění situace v Afghánistánu však nemělo dlouhého trvání, přičemž rozhodující destabilizující vliv přišel z Iráku. Tam byla provedena rozsáhlá operace stejného ražení i se stejným názvem – OEF. Ale v Iráku již několik měsíců po oficiálním a triumfál- ním ukončení následoval zvrat k vleklé a kruté asymetrické válce a pod jejím vlivem nastala tzv. irákizace Afghánistánu. V zemi pod Hindúkušem se začaly uplatňovat metody a postupy vzbouřenecké bojové činnosti, které se osvědčily v Iráku. Jsou to zejména nástrahy a léčky, na dálku odpalované výbušné směsi, a zejména pak sebevra- žedné atentáty, které tam nikdy předtím nebyly. Tyto události zásadně změnily situaci v Afghánistánu a vynutily si, aby souběžně s pokračující OEF, dominantně americkou operací, do náročné hry vstoupilo i NATO.

Vnitropolitické faktory

Základem afghánského problému je skutečnost, že neexistuje afghánský národ ve smyslu Evropy 19. století. Země je tvořena kmenovými svazy, kmeny a rodinami, jejichž loajalita ke Kábulu je až na desátém místě, kde každý se vždy ad hoc raději spojí s kýmkoliv proti svému sousedovi. Všechny státní hranice procházejí středem kmenových

Tab. 1: Tradice asymetrické války v Afghánistánu

Intervenující stát	Období intervence	Výsledek
Velká Británie (VB)	1838-1842	1. VB nebyla poražena, ale nedokázala rozhodnout v jedné bitvě. Naopak Afghánci se takové bitvě dokázali úspěšně vyhýbat, a tak se vlastně stali vítězi. 2. Afghánistán ponechán napospas vlastnímu osudu.
Velká Británie	1878-1880	1. Totéž. 2. Vnucení Xxxxxxxxx linie, jež rozdělila paštúnská území. 3. Přeměna Afghánistánu v nárazníkové pásmo mezi britskou a ruskou říší.
Velká Británie	1919	1. Totéž. 2. Definitivní uznání nezávislosti a svrchovanosti Afghánistánu jako státu.
SSSR	1979-1989	1. Potupná porážka a vojenská a mezinárodněpolitická diskreditace SSSR. 2. Afghánistán se stal základnou radikálního islamismu.
USA	2001-OEF	1. Dokonalé provedení Regime Change Policy. 2. Po OEF 2003 nastalo zásadní zhoršení situace – tzv. irákizace Afghánistánu.
NATO	ISAF	Tváří v tvář stejnému nepříteli postupuje každý členský stát NATO jinak.

území. Tak zvaná Durandova linie, rozdělující území paštúnských kmenů, [2] je pouze zvláštním případem dlouhotrvajícího problému, jehož význam roste se skutečností, že Paštúni jsou v Afghánistánu nejmocnější, a že tvoří hranici s politicky vratkým Pákistánem, nukleární mocností s tendencí stát se zemí s islámským právem a politic- kým uspořádáním.

Talibán na přelomu století kontroloval 95 % afghánského území a zavedl tam krajně represivní a fanatický islamistický režim. [3] Organizace al-Ká’ida si Afghánistán vytipovala jako příhodnou zemi pro svoji dlouhodobou činnost. Xxx Xxxxx zde získal rozsáhlou základnu pro svou válku proti Západu a díky tomu pak „svoji organizaci al-Ká’ida přeměnil v téměř virtuální stát”. [4]

Velmi vážné problémy se datují od nastolení režimu prezidenta Xxxxxxxx. Jeho moc se postupně zúžila na Kábul a nejbližší okolí, zatímco venkov si rozdělili tzv. warlords, nejvyšší činitelé politicko-vojenských elit, které vygenerovala dlouholetá válka na území Afghánistánu. Odmítají ústřední moc, vydírají obyvatelstvo na územích, která kontro- lují, peníze získávají z obchodu s narkotiky a podnikají smrtonosné vojenské výpady. Mají své vlastní armády, diktují své zákony a jsou zosobněním nebezpečné tendence privatizace ozbrojeného násilí v islámském světě.

Velice důležitým vnitropolitickým faktorem je odmítavý vztah naprosté většiny Afghánců k zasahování vnějších činitelů, zejména pak k „importu way of live“ (tedy k vnucování životního stylu intervenujících civilizací), k jakékoli snaze kontrolovat Afghá- nistán zvnějšku. [5] Nedílně s tím působí dlouhá tradice vytváření aliancí s kýmkoli, kdo pomůže eliminovat vnější zasahování – nejčastěji to bývá sousední Pákistán. [6] Xxxxx Xxxxxxxxx v této souvislosti zdůrazňuje, že nejvyšší hodnotou pro Afghánce je jejich svo- boda a nezávislost, a proto žádná vojenská okupace této země neslavila úspěch. [7]

NATO tedy svoji rozsáhlou operaci ISAF zahájilo a vede v době, kdy je „mezinárodní přítomnost vnímána jako zahraniční okupace a je kategoricky odmítána“. [8] V důsledku toho samo sebe dostalo do nezáviděníhodné situace, ve které může být zpochybněna i veškerá jeho dosavadní pověst a úspěšnost. Zahájením mise ISAF v době, kdy nadále pokračuje OEF, se NATO vystavilo do situace, kdy „své impozantní renomé dává v sázku ve vzdálené a málo chápané válce v zemi, jež je proslulá jako hřbitov zahranič- ních vojenských dobrodružství“. [9] To je nesmírně závažná věc pro NATO jako alianci, ale i pro každý stát, který se ISAF zúčastní, tedy i pro ČR. Působení každého konkrétního PRT spolurozhoduje o tom, s jakou pověstí NATO z Afghánistánu odejde.

Tab. 2: Politické problémy dnešního Afghánistánu

Konkrétní problém	Důsledky	Očekávané řešení
Durandova linie	◼ Paštúnové na obou stranách uměle vytvořené hranice jsou hlavní silou protizápadního odboje	◼ právo na sebeurčení pro kmeny, jež vytvářejí Paštúnistán
slabost a zdiskreditovanost Xxxxxxxx vlády	◼ rozšiřování prostoru pro Talibán a warlords	◼ změna ve vedení státu
korupce na všech úrovních státní správy	◼ rozšiřování prostoru pro fundamentalisty a jejich protizápadní působení	◼ systematické potlačování korupce
oběti na straně civilního obyvatelstva	◼ diskreditace veškeré zahraniční přítomnosti	◼ ukončení leteckých úderů a operací, při kterých je obtížné rozlišovat mezi vojáky a civilisty

Vojenské faktory dnešního Afghánistánu

V Afghánistánu se do bojové činnosti pod velením warlords zapojily celkem čtyři kategorie bojovníků: vzbouřenečtí vojáci, civilní dobrovolníci, dezertéři z afghánských ozbrojených sil a civilní dobrovolníci. [10] Pokud jde o jejich taktické postupy, americká armáda je dělí do několika skupin. [11] První z nich představuje záškodnická činnost proti veřejnému nebo soukromému majetku, proti dopravní a komunikační infrastruktuře. Má velmi neblahý dopad stabilitu země a ztrpčuje každodenní život jejího obyvatelstva. Druhým postupem jsou výpady (raids), nástrahy a léčky proti vojskům NATO, proti jejich základnám, konvojům, posádkám, skladům a hlídkám. Tyto výpady mají za cíl zabíjet a zraňovat vojáky NATO a podlamovat jejich morální sílu.

Třetím a zvláště nebezpečným postupem je terorismus – vraždění, únosy, mučení, mrzačení všech Afghánců, zejména však kmenových náčelníků nebo politických kandidátů považovaných za příliš loajální vůči kábulskému režimu nebo dokonce za „kolaboranty“ s cizími vojsky. Touto cestou se mezi afghánským obyvatelstvem šíří strach z jakékoli spolupráce s ústřední vládou nebo se spojeneckými vojsky a podemílá se morálka aliančních vojáků. Často uplatňovaným postupem jsou i nejrůznější pro- vokace a incidenty vypočítané na narušování veřejného pořádku. Na ně navazují akce vysloveně zločineckého charakteru, jimiž jsou zejména žhářství, únosy lidí, loupení, rabování, vydírání a vraždy.

Při boji proti vojskům NATO se v Afghánistánu uplatňují osvědčené zásady gerilové války. Když NATO útočí, bojovníci ACM (Anti-Coalition Militants) se co nejrychleji zamíchají mezi městské obyvatelstvo, schovávají se za terénními nerovnostmi, nebo

Tab. 3: Hlavní metody Talibánu a jejich důsledky

Metody	Důsledky	Možná východiska
medializace civilních obětí bojových akcí USA a NATO	◼ diskreditace přítomnosti Západu, včetně mise ISAF	◼ co největší omezení civilních obětí
sebevražedné atentáty (talibánské ZHN)	◼ narušování psychického stavu účastníků ISAF ◼ nahlodávání veřejného mínění v zemích NATO	◼ zdokonalování bojové a psychologické přípravy profesionálních vojáků ◼ obyvatelstvo zemí Západu musí být na smrt profesionálních připraveno stejně jako v případě hasičů, policistů nebo záchranářů
improvizované výbušné nástrahy (IED – Improvised Explosive Device)	◼ narušování psychického stavu účastníků ISAF ◼ nahlodávání veřejného mínění v zemích NATO zaséváním pochybností o smyslu ISAF	◼ zdokonalování bojové a psychologické přípravy profesionálních vojáků ◼ obyvatelstvo musí být na smrt profesionálních připraveno stejně jako v případě hasičů, policistů nebo záchranářů
bleskové přepady vojenských základen ISAF	◼ narušování psychického stavu účastníků ISAF ◼ nahlodávání veřejného mínění, v zemích NATO zaséváním pochybností o smyslu ISAF	◼ zdokonalení ochrany základen
represe civilního obyvatelstva	◼ šíření strachu na venkově, zavírání venkovských škol	◼ zdůrazňování pozitivních přínosů práce PRT
akce proti vládě a státní moci	◼ šíření strachu a postupný rozklad státní moci	◼ zdůrazňování pozitivních přínosů práce PRT

používají silné přikrývky, aby se chránili před termokamerami. V době, kdy hrozí odvetný úder, se bojovníci ACM rychle rozprchnou a znovu se zamíchají mezi civilní obyvatelstvo, aby co nejvíce snížili pravděpodobnost, že budou dopadeni a po zásluze potrestáni. Když se NATO brání, bojovníci ACM na něj dotírají. Zasazují údery na nej- slabší místa vojsk NATO. Před útoky proti základnám NATO se malé jednotky ACM nejprve zamíchají mezi civilní obyvatelstvo a potom podnikají – nejčastěji v noci – rychlé, překvapivé výpady. Používají především minomety, raketomety, samopaly, granáty a ostřelovací pušky. Usilují o to, aby během krátkých výpadů zabili nebo zranili co nejvíce vojáků NATO. Tím narušují morálku spojeneckých vojáků a podemílají jejich víru ve smysl pobytu v tak vzdálené a nebezpečné zemi.

Třetí uplatňovanou zásadou je zasazování zákeřných úderů na vojáky NATO při přesunech – nejčastěji to jsou nastražené na dálku odpalované výbušné směsi, léčky třeba v podobě nahrané autonehody či poruchy civilního vozidla. Když vojáci zastaví, aby pomohli, jsou zákeřně napadeni, nebo se mohou stát obětí sebevražedných atentátníků. I tyto akce jsou vypočítány na narušování jejich psychiky. Mnohé z nich se do Afghá- nistánu téměř v reálném čase zanášejí těsně potom, co byly vyzkoušeny v Iráku, a proto se začíná hovořit o irákizaci Afghánistánu.

Sílící výhrady a pochybnosti

Odbojové aktivity Talibánu a dalších vzbouřeneckých či dokonce teroristických organizací každým měsícem narůstají, zasahují stále nové a nové provincie a stále více

Tab. 4: Kategorie ACM

Kategorie	Odhodlanost a metody boje	Možnosti proti – působení
nejtvrdší jádro bojovníků	◼ nejvyšší stupeň odhodlanosti ◼ nejkrutější formy bojové činnosti	◼ vojenská porážka a fyzická likvidace
bojovníci rekrutovaní v Pákistánu	◼ odhodlaní bojovníci velmi dobře vycvičení pákistánskou tajnou službou ISI	◼ mezinárodní jednání za aktivní účasti Pákistánu
mladí Afghánci bez jakéhokoli jiného uplatnění	◼ střední stupeň odhodlanosti a ◼ základní stupeň vojenské připravenosti	◼ nabídka pracovních příležitostí
příslušníci nepřátelských kmenů	◼ střední stupeň odhodlanosti a ◼ základní stupeň vojenské připravenosti	◼ postupná politická a ekonomická stabilizace Afghánistánu
islamisté přicházející z diaspor ve světě	◼ indoktrinovaní desperáti s nejnižším stupněm vojenské připravenosti

se blíží ke Kábulu. [12] Jednou z nejnebezpečnějších, a také nejpříznačnějších je tzv. Hakkáního síť. Její základ tvoří veteráni, kteří svůj odboj zahájili ještě jako protisovětští odbojáři, aby v současnosti své zbraně obrátili proti svým někdejším zřizovatelům, tedy proti USA a jejich spojencům v rámci NATO. Svoji základnu mají v severním Váziris- tánu, nejsilnější baště džihádistického odboje, a své výpady zasazují všem jednotkám NATO, bez rozdílu, zda působí v rámci ISAF, nebo zda bojují v rámci pokračující ope- race Trvalá svoboda (OEF). [13] V důsledku toho vůbec nelze vyloučit, že přítomnost zahraničních vojsk v Afghánistánu, ať už to bude v rámci OEF nebo ISAF, přeroste ve vleklou vyčerpávající válku (war of attrition) se zcela nejasným výsledkem. [14] Dosavadní vývoj nasvědčuje, že „čím déle bude tato válka trvat, tím více se upevní vnitrostátní i mezinárodní vliv Talibánu“, [15] který ve své vzbouřenecké činnosti nerozlišuje mezi vojáky v rámci OEF a ISAF.

Xxxxxxx Xxxxx, přední americký odborník na Afghánistán, varuje, že sedm let po svr- žení talibánského režimu hrozí, že „mezinárodní společenství a NATO by mohly válku v Afghánistánu prohrát“. [16] Uvádí, že na konci roku 2008 afghánská vláda kontrolovala pouze 62 z celkového počtu 365 distriktů a v důsledku narůstající korupce a vážného oslabení vlády se Afghánistán jako stát ocitl na okraji chaosu.

Velmi kritický je rovněž Xxxxxx Xxxxxxx. Západu jako celku vytýká, [17] že dopo- sud nedokázal vypracovat účinné řešení za účasti všech klíčových aktérů, zejména pak Pákistánu, Indie, Íránu a Ruské federace. Samotné organizaci NATO má za zlé nízký stav koordinace činnosti jednotlivých PRT, v jehož důsledku si každá účastnická země mise ISAF sama rozhoduje o prioritách svých PRT, o tom, jaké úkoly budou plnit a na jakých se naopak nebudou podílet. Souhrnným dopadem podle něho je, že několik členských zemí NATO vede v Afghánistánu několik válek proti jednomu a témuž nepříteli. Ote- vřeně kritizuje Kanaďany a Brity za to, že spolu zcela nedostatečně komunikují a každý si postupuje po svém. Vážené výhrady má také na adresu Francouzů a Němců, kteří se úzkostlivě vyhýbají všem oblastem a akcím, při kterých by na jejich straně mohli být ranění nebo dokonce mrtví.

Dále Xxxxxxx kritizuje, že NATO se v Afghánistánu orientuje jen na velice úzký seg- ment společnosti. Podle něho se jedná o pouhých 5 % , zatímco zbývajících 95 % stojí zcela stranou zájmu, kábulskou vládu považuje za zdiskreditovanou, zkorumpovanou a odcizenou, a proto více méně podporuje Talibán a jeho metody boje. Dále Xxxxxxx zdůrazňuje, že stávající kábulská vláda je nereprezentativní, a proto nemůže plnit úlohu, kterou od ní NATO očekává. Xxxxxxx nakonec uzavírá, že čas v Afghánistánu pracuje spíše pro Talibán nežli pro NATO a jeho misi ISAF. Pro ilustraci připomíná afghánské rčení

„vy máte hodinky, ale my máme čas“. Vyvozuje z toho závěr, že klíčové řešení musí přijít na politické úrovni: NATO musí zahájit jednání s talibánci, především pak s těmi, kteří nejsou zdiskreditováni spoluprací s al-Ká’idou, ani s teroristickými formami boje, a kteří mají určitý respekt obyvatelstva na afghánském venkově,v provinciích a distriktech.

Význam ISAF pro prestiž NATO

I přes nesmírně vážné a nebezpečné nástrahy a hrozby je mise ISAF životně důležitá jak pro NATO, tak pro celosvětový boj proti terorismu. Celosvětový význam mise ISAF velice výstižně vyjadřuje Xxxxx Xxxxx:

„V Afghánistánu se hraje nejen o budoucnost prezidenta Xxxxxxxx a očekávání afghánského lidu na poli stability, rozvoje a vzdělanosti. Hraje se tam rovněž o budouc- nost Spojených národů, NATO, Evropské unie, a také o sílu a prestiž Ameriky.“ [18] Základní problém celé mise ISAF spatřuje v tom, členské státy NATO v Afghánistánu bojují proti stejnému nepříteli, ale každý z nich zcela po svém, takže to působí, jak již bylo řečeno jako by každý z nich vedl svoji vlastní válku. Největší překážku pro jasné vyprofilování společného zájmu spatřuje v tom, že evropské státy mají pro svoje kon- tingenty dlouhou řadu limitů. V největším rozsahu to platí o SRN, Francii a Itálii, které usilují, aby co nejvíce snížily riziko zapojení svých vojáků do bojové činnosti a aby

předešly jakýmkoliv ztrátám na jejich životech.

Tab. 5: Zájmy NATO v rámci mise ISAF

Překonat rozdílnosti v poslání a stanoveném mandátu	Překonávat vládami stanovené restrikce	Měnit dosavadní přístupy k bojové činnosti
společný zájem vedení NATO i všech zúčastněných států	◼ je to velká výzva především pro SRN, Francii a Itálii	◼ je to největší výzva pro SRN, Francii a Itálii ◼ je typické vyhýbání se bojové činnosti, vyhýbání se možným ztrátám na životech nasazených vojáků a expertů

Prvořadým zájmem celého mezinárodního společenství je, aby velitelé všech zúčast- něných zemí při přípravě a uskutečňování letálních operací vycházeli z ověřených zpravodajských poznatků a nasazovalit své vojáky k naplňování „zásady tří F“ – find, fix and finish. To znamená nejprve zjistit, kde se vzbouřenci nacházejí, následně je v tomto prostoru uzavřít a na konec je zcela eliminovat. Musejí přitom za všech okolností přísně dodržovat základní přikázání pro vedení asymetrických válek v zahraničí, které už před více jak 30 lety velmi přesně vyjádřil Xxxxxx Xxxxxx – rozlišující, kvalitativní násilí. [19]

Tab. 6: Negativní dopady civilních obětí v Afghánistánu

resentment	zasahuje celou afghánskou společnost
resistance	zasahuje všechny kategorie ACM
revenge	je záležitostí militantních islamistů a teroristů

Dalším zájmem je, aby se co nejvíce omezovaly tzv.vedlejší ztráty, tj. nesmí za sebou nechávat žádné oběti na straně civilního obyvatelstva. Spojenečtí velitelé mají vážné varování z Iráku, že spoléhání jenom na nerozlišené uplatňování síly má velmi kontra- produktivní dopady. Xxxx A. Xxxx je vysvětluje jako „tři R“ – resentment, resistance and revenge, tedy odpor, odboj a pomsta. [20] Z toho také vyplývá, že omezení „ved- lejších ztrát“ je skutečně velice naléhavým zájmem celé Aliance a všech účastníků mise ISAF.

Do nevojenské činnosti oblasti spadají především psychologické operace (PSYOPS) zaměřené do čtyř hlavních směrů. Prvním je diskreditace ACM, které pouze zastra- šují, vraždí, ničí, ale nenabízejí žádné konstruktivní východisko. Druhým směrem je stabilizační působení zakládané na prezentaci poskytované pomoci a změn k lepšímu. A konečně třetí směr se týká velmi citlivého dialogu kultur. Je třeba se vyhýbat všemu, co by mohlo vyznívat jako nadřazenost západní kultury, jako kritika či znevažování islámu, jako nerespektování místních obyčejů.

Tab. 7: Zájmy NATO v rovině neletálních operací

Hlavní směry působení	Konkrétní úkoly
diskreditace ACM	◼ kritika negativní bilance ACM ◼ prezentace konkrétních přínosů ISAF ◼ dialog kultur
úkoly humanitárního a sociálního charakteru	◼ odminování, dodávky potravin a léků, pomoc uprchlíkům a běžencům, lékařská a psychologická pomoc, prevence proti hladu, dodávky pitné vody a elektřiny, obnova a budování vzdělávacích institucí všech stupňů a zajišťování jejich bezpečnosti
obnova ekonomiky a infrastruktury	◼ zakládání nových podniků, bank, farem, ochrana sklizně, a při jejím skladování, zabezpečování letišť, silnic, vodovodů, komunikačních systémů, zdrojů energie
budování nového právního systému	◼ postižení viníků, vytváření nových institucí, zavádění mezinárodních právních norem, zajištění národního usmíření, příprava nového personálu, potírání korupce a nelegálních obchodů, ochrana zvlášť zranitelných skupin afghánského obyvatelstva
postupná demilitarizace ISAF	◼ přesouvání pozornosti na ekonomické, sociální a politické cíle ◼ otevírání západních trhů pro afghánské zboží

2. Česká účast v ISAF

Vláda ČR vždy považovala průchod svého návrhu v PS ČR za automatickou věc v kontextu toho, že nejen exekutivy v rámci NATO, ale i představitelé národních par- lamentů – včetně českých opozičních zástupců – na platformě Parlamentního shromáž- dění NATO přijali spojenecké závazky. Tato situace je známa v politické teorii jako

tzv. post-decisional politics. Jejím principem je, že politická rozhodnutí se přijímají na úrovni mezinárodního společenství a institucí (zde NATO) a tradiční domácí politika je redukována na úroveň automatického schvalovacího razítka. [21]

Ukázkou tohoto názoru je i prohlášení tehdejšího ministra zahraničí ČR Xxxxx Xxxxxxxxxxxxxx před hlasováním o prodloužení mandátu pro český PRT Lógar:

„Vážnost České republiky ve světě, její spojenecké závazky a bezpečnost jak České republiky, tak našich spojenců by mělo být téma, které nepodléhá jak sporům mezi opozicí a vládními stranami, tak částečně ani vnitrostranickým potyčkám.“ [22]

Velká pozornost se v současné době věnuje vyhodnocování dosavadních zkušeností získaných na vládní i regionální úrovni. Za nezbytný předpoklad úspěchu se pova- žuje překonání přetrvávajícího stavu, jenž se vyznačuje velmi slabou pozicí ústřední afghánské vlády, která je zabydlená v hlavním městě Kábulu, ale v provinciích má stále slabší postavení. V důsledku toho příslušníci českého PRT narážejí na jeden základní problém – velice slabé propojení mezi vládní úrovní a místy konkrétního působení. To plně odpovídá hodnocením afghánských činitelů stojících proti Talibánu a jeho metodám. [23]

Na základě získaných zkušeností se dosavadní vedoucí civilní složky PRT a s nimi i velitelé její složky vojenské shodují na třech základních závěrech.

První závěr má pozitivní konotaci a říká, že základním předpokladem úspěchu celé mise ISAF je vytvořit v Kábulu silnou ústřední vládu, která by se mohla opírat o fungující instituce a zajišťovat efektivní vládnutí v celé zemi. Právě to čeští političtí i vojenští experti považují za cestu vedoucí k naplnění základního strategického cíle, kterým je postupné odstranění chudoby, soustavné zlepšování ekonomické a sociální situace obyvatel Afghánistánu, zvyšování jejich vzdělanosti a posílení jejich každo- denní bezpečnosti. Panuje shoda, že teprve po naplnění tohoto cíle může v první etapě zeslábnout přitažlivost Talibánu v očích venkovského obyvatelstva. A ve druhé etapě může poklesnout strach, který z Talibánu mají obyvatelé afghánských měst a vesnice. A konečně v závěrečné etapě (až za několik let) může zesílit prestiž zahraničních PRT a uznání mise ISAF jako takové.

Druhý závěr je negativní povahy – varuje, že se v žádném případě nemůže jednat o importovanou demokracii západního typu, která by nebrala v úvahu základní afghánská specifika, zejména pak tradiční systém kolektivního rozhodování na místní úrovni, tedy džirgy (shromáždění kmenových zástupců) a šúry (vesnické, distriktní, provinční rady). A konečně, třetí závěr je syntetické povahy: Afghánistán potřebuje politickou stabi- lizaci, která by co nejvíce odpovídala jeho historickým a politickým specifikům, a která by byla pevná ve třech vzájemně propojených klíčových rovinách: vládní, provinční a místní. To je považováno za nezbytný předpoklad pro úspěch nejen jednotlivých PRT, ale celé mise ISAF. Pokud nebude naplněn, může celá mise skončit nezdarem

s nedozírnými následky nejen pro NATO, ale zejména pro islámský svět.

V politickém okruhu se jako nejvážnější překážky ukázaly tradiční nedůvěra afghán- ského obyvatelstva vůči cizincům ze západní civilizace, tradičně slabá státní správa, kmenová a národnostní rivalita, velmi špatná ekonomická a sociální situace naprosté většiny obyvatelstva, nepříznivé geografické a hydrometeorologické podmínky, pře- trvávající sympatie značné části obyvatelstva k Talibánu, pokračující příliv peněz a další pomoci z islámského světa pro vzbouřenecké organizace a teroristické skupiny. Zkušenost českých expertů je zcela shodná s obecně sdíleným poznatkem, že velkým

Tab. 8: Závěry vyvozované z dosavadního působení českých PRT

pozitivní závěry	◼ vytvořit v Kábulu silnou ústřední vládu, jež by se mohla opírat o fungující instituce a zajišťovala efektivní vládnutí v celé zemi
negativní závěry	◼ nepřijatelnost importu demokracie západního typu, jež by nebrala v úvahu afghánská specifika ◼ takový postup vyvolává odpor a nahrává fundamentalistům
syntetický závěr	◼ nezbytnost politické stabilizace na třech klíčových úrovních: vládní, provinční a místní

problémem dnešního Afghánistánu je „plíživá korupce Xxxxxxxx vlády a její neschopnost uspokojovat základní potřeby obyvatelstva.“ [24]

Ve vojenském okruhu jsou dva hlavní problémy. Prvním z nich je dopad bojové činnosti USA, zejména pak důraz na vzdušné údery a masivní protiofenzívy, při nichž jsou oběti na životech civilistů. Toho zneužívají vzbouřenci, aby diskreditovali veškerou přítomnost Západu, včetně mise ISAF. [25] Druhým vážným problémem je charakter bojové činnosti ACM. Terén jednoznačně nahrává vzbouřencům, kteří se dlouhodobě orientují na využívání všech postupů typických pro asymetrické války.

Dále se ukazuje, že povstalci rychle vyklízejí prostory, ve kterých zasáhli vojáci z misí ISAF nebo OEF, aby se vyhnuli soubojům, v nichž by neměli sebemenší šanci na přežití, o vítězství ani nemluvě. Tím dosahují, že vojáci mezinárodních sil často útočí takříkajíc do prázdna, což systematicky nahlodává jejich psychiku – umocňují se jejich pochybnosti o základním smyslu celého působení v Afghánistánu.

Třetím důležitým poznatkem je, že bojovníci z ACM se po skončení operací vojen- ských jednotek ISAF vracejí zpět do původních oblastí a znovu z nich podnikají výpady, léčky proti vojenským i civilním složkám ISAF. A v neposlední řadě jde o prostupnost afghánsko-pákistánské hranice: bojovníci ACM přes ni mohou procházet, kdykoliv se jim zamane. Na pákistánském území si mohou odpočinout, doplnit výzbroj a seskupit se k dalším útokům na afghánském území. Naproti tomu pro vojáky z misí OEF či ISAF je překračování této hranice zcela nemožné.

Tab. 9: Objektivní překážky pro naplňování českých zájmů v rámci ISAF

V politické oblasti	Ve vojenské oblasti
tradiční nedůvěra vůči cizincům ze západní civilizace	diskreditační dopady represivních akcí a ztrát na straně civilního obyvatelstva
slabá státní správa	uplatňování metod asymetrické války v činnosti ACM, zejména při využívání členitého terénu
kmenová a národnostní rivalita	časté údery do prázdna a opětovné návraty vzbouřenců po akcích NATO
velmi špatná ekonomická a sociální situace	prostupnost afghánsko-pákistánské hranice pro ACM a její nepřekročitelnost pro vojáky NATO
přetrvávající sympatie značné části obyvatelstva k Talibánu
příliv peněz a další pomoci z islámského světa pro vzbouřenecké organizace a teroristické skupiny

Mise ISAF bude probíhat po dlouhou dobu, neobejde se bez náležité techniky a náročné bojové přípravy. Je nezbytné rozvíjet každodenní kontakt s obyvateli Afghá- nistánu a trvale přitom klást důraz na neletální, asistenční charakter operace. Velmi náročná je především odborná příprava každého profesionálního vojáka na misi. Tato příprava trvá šest měsíců, je velmi intenzivní V této etapě je nutné ověřovat schopnost snášet jak fyzickou, tak i psychickou zátěž. Díky této přípravě a následným náročným testům se dále zvyšuje a zkvalitňuje bojová a psychologická příprava všech vojáků AČR, kteří se připravují do misí a kteří jimi pak i procházejí.

Náročná příprava na misi ISAF tak posiluje celkový stupeň připravenosti AČR, což zvyšuje možnost její nasaditelnosti nejen v Afghánistánu, ale i kdekoliv jinde. Nedílně s tím se zvyšuje i schopnost AČR spolupracovat se spojenci v rámci NATO nebo i EU. Spolupráce se spojenci, zejména pak s vojáky z USA, je nenahradi- telná především v etapě přípravy na misi, která probíhá ještě na území ČR, během společného soustředění v prostoru Vojenské akademie ve Vyškově. V této etapě čeští velitelé dostávají množství životně důležitých informací o místě nasazení, o celkové charakteristice daného prostředí, o jeho hlavních problémech, a zejména

o úkolech, které mají plnit. Velice se osvědčuje závěrečná etapa přípravy, která má podobu několika společných cvičení. Díky nim se dosahuje požadované koor- dinace, náležité secvičenosti a vysoké připravenosti na plnění náročných úkolů protivzbouřenecké strategie (counter insurgency strategy) v krajně nepřátelském prostředí Afghánistánu.

Stejně důležitá je spolupráce s americkými vojáky i během mise. Na území Afghá- nistánu to jsou vojáci z 531. praporu brigády speciálních sil (531 BSTB – Brigade Special Troops Battalion) 82. výsadkové divize ve Fort Xxxxx. Jedná se o neofen- zivní jednotky, jejichž hlavním úkolem není vedení kinetických operací, ale je jím především podpora poskytovaná bojovým jednotkám. První etapou této spolupráce je vyhodnocování prostředí (area assessment), jež se zaměřuje především na hodnocení základních rysů daného distriktu, na navazování kontaktů s místními představiteli, na seznamování se s tamními problémy a úkoly.

Opatrnost jako imperativ každého PRT

Zkušenosti získané z několika rotací ukazují, že v podmínkách Afghánistánu je nutný nejvyšší stupeň opatrnosti a obezřetnosti, protože kdokoliv z tamních obyvatel i funkcionářů může hrát dvojí hru, může pracovat pro Talibán – především může pře- dávat informace velitelům vzbouřeneckých jednotek. Dále se zpravodajská spolupráce soustřeďuje na poznatky o rozmístění a o pohybech vzbouřeneckých jednotek. Hlavní pozornost se přitom zaměřuje na vyhledávání míst sloužících jako tzv. Safe Havens, vzbouřenci je využívají jako místa pro odpočinek a přípravu na další výpady proti spojeneckým vojskům, a také jako sklady munice a zbraní.

V podmínkách typické asymetrické války a na základě úkolů a postupů typických pro COIN jednotky (counter insurgency) vojenské části PRT Lógar doposud nejčas- těji působily na velitelském stupni četa, výjimečně pak rota. To znamená, že velitel čety nese stejnou zodpovědnost, jaká v normální bojové činnosti přísluší veliteli roty nebo dokonce veliteli praporu. Na svém stupni musí přijímat okamžitá rozhodnutí zásadního významu.

Velitelé na základních stupních velmi často přijímají svá rozhodnutí ve vypjatých situacích, mnohdy pod tlakem závažných vnějších faktorů, jimiž jsou zejména: bojové léčky, nastražené výbušné směsi, pokusy o sebevražedné atentáty, nepřátelské chování davu, vyhrocená situace při komunikaci s místním obyvatelstvem, velká vzdálenost od základny a nedostatek času pro komunikaci s nadřízeným. Za všech těchto situací mohou být ohroženy životy samotných velitelů nebo jejich podřízených. Proto vojáci AČR docházejí po vyhodnocení dvou rotací k závěru, že na taktické úrovni v dnešním Afghánistánu nelze zcela upustit od tzv. kinetických operací.

Zásady tzv. kinetických operací

Pod pojmem kinetická operace se rozumí přímý boj proti vzbouřeneckým jednotkám a teroristickým organizacím. Jde o takové činnosti, při kterých se střílí, a tak mohou být i ranění nebo dokonce mrtví. Při úvahách o tzv. kinetických operacích se klade důraz na několik klíčových zásad, které se rozdělují do dvou základních skupin: negativní a pozitivní.

Zásady negativního charakteru mají jeden společný jmenovatel: nezabíjet a nezra- ňovat civilní obyvatelstvo. Na prvním místě to je dodržování zásad zakotvených ve směr- nicích NATO – zejména pak Rules of Engagement NATO, MC 362/1, jejichž významná část je soustředěna na ochranu tzv. nezúčastněných osob. Proto se omezuje používání některých zbraňových systémů, nasazují se zbraně s omezenější ničivou silou a přesně naváděná munice. Omezují se především dělostřelecké a letecké údery v místech s vyso- kou hustotou civilního obyvatelstva.

Zásady pozitivního charakteru se naplňují především tím, že před každou akcí se shromaždují a vyhodnocují zpravodajské informace o pohybu, činnosti a výzbroji vzbouřeneckých uskupení nebo teroristických organizací. Neustále se využívá něko- lika operátorů, kteří jsou vyčleněni pro plnění dvou výlučných úkolů: sběr informací o nepříteli a o jeho aktivitách a v návaznosti na to pak i plánování akcí proti vzbouře- neckým jednotkám a teroristickým organizacím. Před každým výjezdem příslušníků kontingentu se nasazují průzkumné a mechanizované jednotky, které jsou při své čin- nosti podporovány tanky, dělostřelectvem a hlavně letectvem. Soustavně se nacvičují činnosti nezbytné při asymetrické formě boje typické pro asymetrickou válku v prostředí s vysokou koncentrací civilního obyvatelstva. Velký důraz se klade na permanentní přítomnost v terénu, které se dosahuje formou častých patrol, jež umožňují pravidelný a bezprostřední kontakt s místním obyvatelstvem.

Závěrem

Velitelé AČR ze svých dosavadních zkušeností vyvozují, že jejich činnost v rámci ISAF není okupační, ani primárně bojová. Své hlavní poslání spatřují v zajišťování bezpečnosti civilní složky PRT. Český PRT v Afghánistánu operuje ve velmi složi- tých podmínkách a v prostředí, které je fakticky nepřátelské. Proto nelze vyloučit, že sílící skepticismus, který je už dnes příznačný pro mezinárodně uznávané odbor- níky na Afghánistán a na bezpečnostní politiku, by se s postupujícím časem a sílí- cími problémy mohl ve větším či menším rozsahu zmocnit i českých účastníků misí ISAF. V důsledku této situace ČR stojí, stejně jako řada dalších zemí, před úkolem

Tab. 10: Zásady kinetických operací

Zásady negativního charakteru	Zásady pozitivního charakteru
🞏 nezabíjet a nezraňovat civilní obyvatelstvo 🞏 nenasazovat zbraňové systémy s velkou ničivou silou 🞏 omezovat používání dělostřelectva a letectva v oblastech s vysokou koncentrací civilního obyvatelstva	◼ shromaždovat a ověřovat zpravodajské informace o pohybech vzbouřenců a teroristů ◼ využívat operátory ◼ nasazovat průzkumné a mechanizované jednotky ◼ soustavné nacvičování forem a metod vedení asymetrické války ◼ permanentní přítomnost v terénu a kontakt s místním obyvatelstvem

pečlivě vyhodnotit dosavadní zkušenosti a případně i přehodnotit dosavadní způsob angažovanosti.

Složitost situace vyžaduje, aby se o misi ISAF diskutovalo nejen pod úhlem spoje- neckých závazků, ale také pod úhlem závažnosti problémů a náročnosti úkolů, s nimiž se PRT setkávají přímo na místě působení. Velkým úkolem pro nadcházející měsíce, ne-li dokonce roky, je překonat dosavadní politizování české účasti na ISAF a zahájit skutečně věcný dialog jak mezi vládou a opozicí, tak i mezi vládou a veřejností. V tomto dialogu by se mělo hovořit nejen o závazcích vůči USA a NATO, ale o nákladech mise ISAF, o jejích přínosech i celkovém smyslu. Vyjadřovat by se měli nejen politikové, ale také lidé, kteří mají nenahraditelné zkušenosti přímo ze samotného Afghánistánu.

Poznámky a literatura:

[1] Blíže viz např. XXXXXX Xxxxxxx. Afghanistan and the Future of Warfare: Implications for Army and Defense Policy. Strategic Studies Institute, Carlisle Barracks, PA, November 2002, s. 1-3.

[2] Durandova linie byla výsledkem afghánsko-britských jednání, která probíhala mezi afghánskou vládou a misí vyslanou do Kábulu indickým místokrálem v roce 1893. Xxxx vedl tajemník minis- terstva zahraničí vlády tehdejší Britské Indie Xxxxxxxx Xxxxxx, podle něhož je linie pojmenována. Po vzniku Pákistánu v roce 1947 Afghánistán vícekrát prohlásil, že Xxxxxxxxx linie mu byla Brity vnucena a po několik desetiletí její platnost opakovaně zpochybňoval. Paštúnské kmeny, jejichž území tato linie uměle rozdělila, její existenci od samého počátku neuznaly a dodnes se ji snaží ignoro- vat. Je jedním z problémů současného Afghánistánu, protože rozděluje zhruba 40 milionů Paštúnů na Afghánce (téměř 13 milionů) a Pákistánce (téměř 28 milionů), a tím vytváří dlouhodobý výbušný potenciál. xxxx://xx.xxxxxxxxx.xxx/xxxx/Xxxxxxxxx_xxxxx.

[3] Talibán vznikl v Pákistánu v r. 1994, patrně na podkladě učení striktního sunnitského hnutí Deo- bandi (zal. 1867). Prvních vojenských úspěchů v Afghánistánu dosáhl Talibán jako prodloužená myš- xxxxx a ruka Pákistánu v listopadu 1994, v září 1996 dobyl Kábul, v květnu Mazáre Šaríf, tedy již sever, v srpnu 1998 pohraniční stanici Hairatan na řece Amudarja (tedy již absolutní sever) atd., aby pak v letech 2000 až srpen 2001 byl naopak celkem klid. Talibán byl verbálně proti pěstování máku na výrobu opia. Vůdce Xxxxxxxx xxxxxx Xxxxxxxx Xxxx se setkal s xxx Xxxxxxx v 80. letech. Tou dobou byl už xxx Xxxxx známý svými finančními dary raněným afghánským vojákům. Po počáteční nedůvěře dovolil Xxxxxxx xxx Xxxxxxxx, aby v Afghánistánu zůstal. Xxxxx xxx Xxxxx se tak stal nejzná- mějším „sponzorem“ Talibánu. Xxx Xxxxx si navíc na jaře 2001 vzal jednu z dcer Xxxxxxxxx Xxxxx. Tento krok byl pro „teroristu č. 1“ klíčovým, protože se podle místních zákonů dostává pod ochranu příbuzných za všech okolností. Zde vězí i důvod, proč vedení hnutí odmítalo vydání svého příbuzného, xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxx.xxxxx.xx/xxxxxx0000-xx.xxx.

[4] XXXXX, Xxxxxx; XXXXXXXX, Xxxxxx. The Terror. Survival, Winter 2001, vol. 43, no. 4, s. 10.

[5] XXXX Xxxxx. Xxxxxxx and Xxxx: Two Hundred Years of Foreign Engagement in Afghanistan. London: Hutchinson, 2008.

[6] Bylo to tak v letech sovětské okupace a stejně se postupuje i dnes. Současný afghánský odboj je cha- rakterizován jako „Pakistani based Talibani lead insurgency“.

[7] XXXXXXXXX X. A Strategy for Afghanistan. The Washington Post, 26. 2. 2009.

[8] XXXXXXX X. Xxxxx: Saving Afghanistan. Taliban Resurgent. Foreign Affairs, January-February 2007, Vol. 86, No.1, pp. 57-78.

[9] XXXXXXX, Xxxx: Doctrine and Reality in Afghanistan. Survival, vol. 51, n.1, February-March 2009, s. 32.

[10] Southern Afghanistan COIN Operations. Tactics, Techniques and Procedures. Handbook. Center for Army Lessons Learned (CALL). October 2006. xxxx://xxxx.xxxx.xxx, s. 4.

[11] Xxxxxx, s. 5-6.

[12] The Situation in Afghanistan and its Implications for International Peace and Security: Report to Secretary General, UN. doc S/2008/617,23 September 2008, p. 16 and 18.

[13] XXXXX Xxxxxxxx. Le refus du Pakistan de démantele certains fiefs talibans irrite les Américains.

Le Monde, 17. 12. 2009.

[14] XXXXXXX, Xxxx: Doctrine and Reality in Afghanistan. Survival, vol. 51, n.1, February-March 2009, s. 47.

[15] XXXXXX, Xxxxx. Descent into Chaos: How the War against Islamic Extremism is Being Lost in Pakistan, Afghanistan and Central Asia. London: Xxxxx Xxxx, s. 401.

[16] XXXXX, X.: Afghanistan. In Xxxx Xxxxxx (Ed), Guerres d’ aujourd’ hui. Pourquoi ces conflits? Peut – on les résoudre? Paris: Delavilla 2008, s. 25.

[17] Xxxxxxx Xxxxxxx byl předsedou panelu OSN pro mírové operace, jež zveřejnil velmi uznávanou tzv. Brahímího zprávu (Brahimi Report), analyzující nedostatky mírových misí, xxxx://xxxxxxxxx.xxxxxxxx. cz/u/un/un_peacekeeping.html; Ce qu’ il faut faire en Afghanistan. In Xxxx XXXXXX (Ed), Guerres d’ aujourd’ hui. Pourquoi ces conflits? Peut – on les résoudre? Paris: Delavilla 2008, s.78-83.

[18] XXXXXX, Xxxxx: Le retour des Talibans. Editions Delavilla, Paris, 2008.

[19] XXXXXX Xxxxxx. War in the Shadows. New York: Garden City, 1975.

[20] XXXX Xxxx X. Xxxxxxxx of Insurgency and Counterinsurgency. Military Review, July-August 2005, s. 27.

[21] XXXXXX, X. ‘Overcoming the Divide’ between Comparative Politics and International Relations Approaches to the EC: What Role for ‘Post-Decisional’ Politics?, ECSA Paper, Seattle, Washington, 1997; PUCHALA, D. Domestic Politics and Regional Harmonization in the European Communities, World Politics, 27, 1975, s. 496-520.

[22] Vystoupení Xxxxx Xxxxxxxxxxxxxx na 48. schůzi Poslanecké sněmovny ČR ze 4. 2. 2009 (stenogra-

fický zápis).

[23] Např. Xxxxxxx Xxxxxxx, ředitelka Aid Afghanistan for Education, píše, že klíčový význam mají změny na úrovni komunit, kde je stále více lidí, kteří v minulosti tolerovali vládu Talibánu, ale dnes jsou připraveni spolupracovat s vládou, která by dokázala zajistit jejich ochranu a podmínky pro důstojný život. Blíže viz Talked to death. International Herald Tribune, 9-10. 5. 2009.

[24] Mr. Xxxxx, Mr. Xxxxxxx and Mr. Xxxxxx. International Herald Tribune, 5. 5. 2009.

[25] XXXXXXXX, Xxxxxxx: Les deux guerres d’ Afghanistan. Le Monde, 15. 8. 2008.

Když se člověk dívá na tolik výzev, kterým ve světě čelíme, je snadné získat pocit sebeuspokojení, anebo opustit tezi, že pokrok se dá sdílet. Ale chci opakovat, co jsem řekl loni v Praze: Když státy a národy dovolí, aby je vymezovaly rozdíly, propast mezi nimi se rozšíří. Pokud přestaneme usilovat o mír, pak zůstane navždy mimo náš dosah.

Prohlášení prezidenta Xxxxxxx Xxxxx po podpisu nové smlouvy START 8. 4. 2010 xxxx://xxx.xxx.xx/xxxxxx/xxxxxx_xxxxxxxxxxxxx/xxxxxxxxx/

index_view.php?id=460383