Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta Bc. Zdeněk Doubravský, Bc. Hana Maršálková Smlouva o přidružení EU – Turecko Právo vnějších vztahů Evropské unie Olomouc
Univerzita Palackého v Olomouci
Právnická fakulta
Xx. Xxxxxx Xxxxxxxxxx, Xx. Xxxx Xxxxxxxxxx
Smlouva o přidružení EU – Turecko
Právo vnějších vztahů Evropské unie
Olomouc
2011
Obsah
2 Historie vztahů Turecko – ES/EU 6
2.2 Turecko jako kandidátská země 9
3 Perspektiva Turecka do budoucna 13
Příloha č. 1 – Seznam kapitol pro přístupová jednání s Tureckem 17
Úvod
Turecko má s dnešní Evropskou unií (dále EU) velmi blízké vztahy již 50 let, tedy od doby, kdy požádalo o přidružení k Evropskému hospodářskému společenství (dále EHS). Vzhledem k mnoha okolnostem se vztahy nevyvíjely hladce – především kvůli situaci na Kypru, který zůstává velmi ožehavou otázkou dodnes. Další překážkou sbližování vztahů byla také vnitřní situace, a to jak na straně Turecka, tak na straně EU. Po smluvní stránce byly vztahy formalizovány v roce 1963, kdy došlo k uzavření Asociační dohody. Na jejím základě vznikla Rada přidružení a další specializované výbory, které pomáhají uskutečňování Asociační dohody. K dalšímu rozvoji vztahů došlo na konci 90. let 20 století, kdy byl Turecku po mnoha letech čekání přiznán status kandidátské země, a v roce 2005 byly zahájeny přístupové rozhovory. I přes velkou snahu z turecké strany a velký pokrok stále zůstávají určité oblasti problematické, a to především právě kyperská otázka.
V první kapitole této práce je Turecká republika stručně představena. Důraz je kladem především na aspekty, které jsou relevantní vzhledem k případnému členství Turecka v EU a také vzhledem k veřejnému mínění obyvatel EU. Druhá kapitola se zaměřuje na historický vývoj vztahů mezi ES/EU a Tureckem. Kapitola je zaměřena na Asociační dohodu a na Radu přidružení a dále také na novější vývoj – na pozici Turecka jako kandidátské země a na pokrok ve vyjednávání. Třetí kapitola pak zkoumá perspektivu Turecka do budoucna a na jeho případné členství v EU.
Jak vyplývá ze struktury práce, základním dokumentem pro tuto práci je Asociační dohoda a protokoly k ní, dále pak akty vydané Radou přidružení. Pro zkoumání pokroku Turecka na cestě ke členství byly využity především dokumenty institucí EU, zejména Komise.
1 Turecko
Moderní turecká republika vznikla po první světové válce, v roce 1923. Jeho zakladatel a první prezident, Xxxxxx Xxxxx, jej ustavil jako sekulární stát západního typu a snažil jej směřovat k Evropě. Za tímto účelem prosadil mnoho reforem – od oblékání přes systém měr a vah po reformu školství. Západním směrem se Turecko orientovalo i po druhé světové válce, kdy bylo zakládajícím členem OSN, brzy se stalo členem NATO (1952 spolu s Řeckem) a OECD a přidruženým členem EHS. I přes tyto západní tendence bývá jedním z argumentů proti přijetí Turecka do EU jeho odlišný historický vývoj a velmi odlišné kulturní hodnoty.
V Turecku žije přes 78 milionů lidí1, z nichž značná část – asi 18 %2 - patří ke kurdské menšině. Dodnes zůstává nevyřešena otázka genocidy kurdského obyvatelstva v 30. letech 20. století. Téměř všichni obyvatelé Turecka, 99,8 %3, vyznávají islám. Právě vysoký počet obyvatelstva a jejich náboženské vyznání je jednou z problematických oblastí pro vstup Turecka do EU. Turecko má v současnosti asi 78 milionů obyvatel, jen o 3 miliony méně než nejlidnatější země EU Německo, avšak vzhledem k demografickému trendu, kdy na rozdíl od Německa, turecko má pozitivní přírůstek, jej Turecko brzy předežene. Případné přijetí země s takovým počtem obyvatel proto v EU vyvolává obavy, a to především kvůli rozložení hlasů při hlasování v Radě. I svou rozlohou by Turecko byla s přehledem největší zemí EU – tvoří asi jednu pětinu rozlohy dnešní EU.
Geografická poloha činí z Turecka silného strategického partnera, čehož bylo vyžíváno především v období studené války, kdy Turecko sloužilo jako hradba proti rozpínání komunismu. Jeho výhodná poloha byla využita i na počátku druhého tisíciletí, a to při útocích na Irák. Tato poloha může být z pohledu EU vnímána pozitivně, protože by jí umožnila lepší pronikání do této oblasti. Na druhou stranu, ale právě to, že by EU měla hranice se státy jako Irán, Irák, Syrie … je v bezpečnostním kontextu velmi rozporuplné.
Co se týká hospodářství, téměř 30 % obyvatelstva pracuje v sektoru zemědělství (v EU je to jen málo přes 5 % obyvatelstva), které ovšem tvoří pouhých 8 % HDP – je tedy značně neefektivní.4 I to bývá často zmiňováno jako argument proti vstupu Turecka do EU, kdy samotná EU se potýká s problémy v oblasti společné zemědělské politiky a přistoupení tak země s tak velkým zemědělským sektorem by pro ni bylo neúnosně.
2 Historie vztahů Turecko – ES/EU
Vztahy tehdejšího Evropského hospodářského společenství (dále EHS) a Turecka začaly nedlouho po vzniku EHS, už v roce 1959, kdy Turecko podalo žádost o přidružení se k EHS. Z vyjednávání nakonec vzešla Xxxxxxx zakládající přidružení mezi EHS a Tureckem,5 která bývá nazývána také jako Ankarská smlouva. Xxxxxxx byla podepsána 12. září 1963 a v platnost vstoupila 1. prosince 1964. Smlouva je podrobně popsána v následující podkapitole.
2.1 Smlouva o přidružení
Ankarská smlouva je smlouvou mezi tehdejšími členskými státy EHS a Radou EHS na jedné straně a Tureckem na straně druhé. Preambule smlouvy hovoří především o budování užších vazeb, zlepšování životních podmínek snižování ekonomických rozdílů mezi Tureckem a členskými zeměmi EHS. Také zde najdeme ustanovení o „usnadnění přistoupení Turecka ke Společenství k pozdějšímu datu“ – v této smlouvě se tedy počítalo s případným členstvím Turecka v EHS.
Cílem smlouvy o přidružení je dle čl. 2 posílení obchodu a ekonomických vztahů mezi stranami – za tímto účelem se zakládá celní unie, a to ve třech etapách – přípravné, přechodné a konečné. Pro každou z těchto etap jsou ve smlouvě stanoveny časové lhůty a podmínky pro jejich případné prodloužení.6 K jejímu dotvoření došlo nakonec až po více než 30 letech.
Celní unie se vztahuje na průmyslové výrobky (na zemědělské produkty se dle smlouvy může rozšířit). V rámci celní unie je zakázáno dovozní i vývozní clo a poplatky s obdobným účinkem, kvantitativní omezení a další opatření s obdobným účinkem. Rovněž se počítá s tím, že Turecko zavede společný celní tarif Společenství v obchodu se třetími zeměmi. Předpokládá se také harmonizace dalších oblastí související s vnitřním trhem, např. oblast ochrany duševního a průmyslového vlastnictví. Celní unie se ovšem týká jen průmyslových výrobků – obchod se zemědělskými produkty a s výrobky z oceli se řídí zvláštními preferenčními dohodami.7
Čl. 6 Ankarské smlouvy stanoví, že za účelem implementace a postupného rozvoje přidružení se smluvní strany budou scházet v Radě přidružení. Úkolem Rady přidružení je pravidelně přezkoumávat fungování přidružení vzhledem k jeho cílům. Dle čl. 23 se Rada přidružení skládá z členů vlád členských států8 a členů Rady a Komise Společenství na jedné straně a z členů turecké vlády na druhé straně, přičemž každá z těchto stran má jeden hlas. Rada přidružení rozhoduje jednomyslně. Funkční období předsedy Rady přidružení je šest měsíců, přičemž tato funkce se střídá mezi zástupci Společenství a zástupci Turecka. Rada přidružení se schází se dvakrát ročně, má svůj jednací řád a může zakládat výbory, které jí pomáhají. Další spolupráce má být dle smlouvy také podporována mezi Evropským parlamentem, Hospodářským a sociálním výborem a dalšími orgány Společenství na jedné straně a tureckým parlamentem a odpovídajícími orgány na druhé straně.
Postupně tedy byly v rámci přidružení vytvořeny další orgány, které pomáhají naplňování cílů smlouvy prostřednictvím spolupráce mezi EHS a Tureckem. Jedním z těchto orgánů je Výbor přidružení, ve kterém se scházejí odborníci z EU a z Turecka, kteří se zaobírají především technickými aspekty a připravují program jednání pro Xxxx přidružení.9 V současnosti má osm podvýborů, mezi které jsou rozděleny jednotlivé kapitoly vyjednávání.
Dalším orgánem vytvořeným na základě Smlouvy o přidružení je orgán pro spolupráci na parlamentní úrovni – jedná se o Smíšený parlamentní výbor, který je orgánem kontrolním – Rada přidružení mu každoročně překládá zprávu o své činnosti a tento výbor naopak Xxxx přidružení dává doporučení. Má 18 členů – zástupců Tureckého národního shromáždění a Evropského parlamentu, kteří se schází dvakrát za rok.
Dalším orgánem je Smíšený výbor pro celní unii, založený na základě rozhodnutí Rady přidružení v roce 1995. Jeho úkolem je připívat k harmonizaci v oblastech souvisejících s celní unií – za tímto účelem dává Radě přidružení doporučení. Schází se pravidelně jednou za měsíc.
Posledním společným orgánem je Smíšený poradní výbor, jehož cílem je podpora spolupráce mezi hospodářskými a společenskými zájmovými skupinami v EHS a v Turecku. Stejně jako Smíšený parlamentní výbor má 18 členů za každou ze stran a má dva volené spolupředsedy – jednoho za každou ze stran.
Čl. 25 hovoří o možnosti smluvních stran předložit Radě přidružení případné spory týkající se interpretace Xxxxxxx o přidružení. Tento spor může vyřešit buď Rada přidružení, nebo se také může rozhodnout předložit spor Soudnímu dvoru Evropských společenství.
Zmínka o případném členství Turecka ve Společenství není jen v preambuli smlouvy, ale také v čl. 28, který říká: „Jakmile provádění této Smlouvy postoupí dostatečně na to, aby ospravedlnilo předpoklad toho, že Turecko plně splní podmínky vyvstávající ze Smlouvy zakládající Evropské hospodářské společenství, smluvní strany přezkoumají možnost přistoupení Turecka ke Společenství.“
Spolu se smlouvou byly přijaty dva protokoly – první upravující vývoz tabáku, sušených hroznů, sušených fíků a lískových ořechů. Druhý protokol se týkal financí – především finanční pomoci Turecku za účelem rychlejšího rozvoje země – pro léta 1963-1970 byla Turecku poskytnuta finanční pomoc ve výši 175 milionů ECU.10 V listopadu 1970 byl ke Smlouvě o přidružení přijat další, dodatkový protokol, který v detailech popisoval zavedení celní unie. Také počítal s volným pohybem osob v horizontu 12 až 22 let.11 Protokol také přinesl pozitivní změny pro turecký zemědělský vývoz do Společenství.
V roce 1980 došlo k dočasnému pozastavení Smlouvy v důsledku vojenského puče. K obnovení došlo v roce 1983 a po dalším příznivém vývoji podalo Turecko v roce 1987 žádost o členství ve Společenství,12 a to na základě tehdejšího článku 237 Smlouvy o EHS, který dovoloval každé evropské zemi právo o členství požádat. Po zvážení této žádosti se Turecku v roce 1990 dostalo záporné odpovědi, a to jak z důvodu nedostatků na turecké straně, tak z důvodu vnitřních – především úsilí Společenství na dokončení společného trhu. Přestože žádost o členství nebyla úspěšná, došlo ke zlepšení a k zintenzivnění vztahů mezi Společenstvím a Tureckem, především s cílem dokončení celní unie k roku 1995. K ukončení rozhovorů skutečně došlo, a to v březnu 1995. Rada přidružení přijala rozhodnutí č. 1/95 o uskutečnění konečné etapy celní unie.13 K 1. lednu 1996 vstoupilo toto rozhodnutí v platnost a byl tak naplněn čl. 3 Ankarské smlouvy. Dochází také k postupné harmonizaci další legislativy, týkající se např. hospodářské soutěže nebo ochrany duševního vlastnictví. Rada přidružení se také dohodla na další finanční pomoci Turecku, a to ve výši více než dvou miliard ECU za období pěti let.14
2.2 Turecko jako kandidátská země
V roce 1997 na zasedání Evropské rady v Lucemburku přišlo pro Turecko velké zklamání, když nebylo spolu se zeměmi střední a východní Evropy zařazeno mezi kandidátské státy, a to opět jako v roce 1990 z politických a ekonomických důvodů. Tento krok byl z turecké strany vnímán jako nespravedlivý a diskriminační, protože EU sice tvrdila, že všichni kandidáti budou posuzováni podle stejných kritérií – ale po Turecku bylo na rozdíl od jiných států požadováno plnění určitých kritérií jen jako podmínka přiznání statutu kandidátského státu.15 Také byla v té době velká opozice proti vstupu Turecka za strany Řecka a také Německa.16 Období po lucemburském odmítnutí bylo období velmi napjatých vztahů mezi Tureckem a EU, kdy Turecko hrozilo bojkotem evropských výrobků.17
V listopadu 1998 Komise zveřejnila na základě čl. 28 Smlouvy o přidružení (viz výše) první Zprávu o pokroku Turecka, kterou od té doby překládá pravidelně na podzim každého roku.18 Při přípravě těchto zpráv využívá Komise několik zdrojů informací – od turecké vlády, od Evropského parlamentu, hodnocení Evropské rady, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a také od mezinárodních finančních organizací, mezinárodních organizací a nevládních organizací.19
K výraznému pokroku došlo na konci roku 1999 na zasedání Evropské rady v Helsinkách. Komise zde zveřejnila svou druhou Zprávu o pokroku Turecka, ve které navrhla, aby se Turecko stalo kandidátským státem. Byl to průlom ve vztazích mezi EU a Tureckem – Turecko bylo oficiálně uznáno za kandidátskou zemi, což pro ni znamenalo mimo jiné také přístup k finanční pomoci za účelem podpory reforem. Změna přístupu EU byla umožněna také změnou politické situace v Německu a zlepšení vztahů Turecka s Řeckem.20 Navíc to bylo období těsně po ničivém zemětřesení v Turecku a vůči této zemi tedy vládla velmi solidární nálada.21
Cílem předvstupní finanční pomoci je usnadnit kandidátským státům plnění kodaňských politických i ekonomických kritérií a implementování acquis. V letech 2001 až 2004 čerpalo Turecko předvstupní finanční pomoc z programu CARDS a v letech 2005 a 2006 z programů Phare, ISPA a SAPARD. Od roku 2007, kdy začal platit nový finanční rámec pro roky 207-2013 čerpá prostředky z finančního nástroje IPA.22 Objemy prostředků v milionech Euro na jednotlivé roky, včetně jejich rozdělení na jednotlivé podkapitoly, jsou uvedeny v následující tabulce a grafu.
V březnu roku 2001 došlo k ustavení předvstupní strategie tzv. Přístupového partnerství. Cílem Přístupového partnerství je pomoci tureckým orgánům ve snaze naplnit přístupová kritéria, přičemž důraz je kladen na politická kritéria. Partnerství v jediném právním rámci zahrnuje priority reforem, pokyny pro finanční pomoc a zásady implementace tohoto partnerství. Od svého zavedení v roce 2001 bylo Přístupové partnerství s Tureckem třikrát revidováno, a to v letech 2003, 2006 a 2008 v reakci na pokrok v jednáních. Na straně Turecka došlo k přijetí Národního programu transpozice komunitárního acquis, který představuje program a procesy pro implementaci kroků v jednotlivých oblastech.
Stále ovšem nebo stanoveno datum zahájení přístupových rozhovorů. Turecko mezitím přijalo několik reforem pro splněné kodaňských kritérií. Hodnotící správy Komise z let 2000 až 2003 sice vždy pozitivně hodnotily určitý pokrok, přesto konstatovaly, že je třeba další snaha a další reformy. Až ve zprávě z roku 2004 byl pokrok v politické oblasti vyhodnocen jako dostatečný a Komise doporučila otevření přístupových jednání s Tureckem, jejichž otevření Evropská rada v prosinci 2004 určila na říjen roku 2005.23 Za tento výrazný pokrok v malém časovém horizontu je odpovědná především nová vláda Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) zvolená v roce 2002.24 Komise ale také dala jasně najevo, že postup od vyjednávání ke skutečnému přistoupení nebude tak neodvratný tak jako v případě předchozích rozšíření.25
V říjnu roku 2005 začala přístupová jednání26 procesem tzv. screeningu, kdy byly porovnávány právní předpisy Turecka s právními předpisy EU. Účel této procesu je dvojí – na jedné straně, aby kandidátská země plně rozuměla, co se od ní očekává a požaduje, na druhé straně, aby EU viděla, jak dalece kandidátská země už tento aspekt naplňuje a co musí naopak doplnit.27 Komunitární acquis představuje celkem asi 130 000 stránek právních dokumentů a je rozděleno do 35 kapitol (viz příloha č. 1) – z dosavadních přístupových jednání je to zatím největší počet kapitol.28 V každé z těchto kapitol probíhá screening odděleně. Na základě hodnocení vycházejícího z toho screeningu pak Evropská rada rozhoduje o otevření vyjednávání v jednotlivých kapitolách.
Jednání probíhají na dvoustranných mezivládních konferencích (tzv. přístupových konferencích) mezi Tureckem a členskými státy, přičemž státy EU se na těchto konferencích se scházejí v rámci Rady EU.29 Všechna rozhodnutí jsou přijímána jednomyslně. Komise poskytuje pro tato jednání především technickou podporu, koordinaci zajišťuje generální ředitelství pro rozšíření. Dochází také k pravidelnému informování Evropského parlamentu, jehož souhlas je potřeba j přijetí nového člena EU. Na Turecké straně vede vyjednávání hlavní vyjednavač přistoupení.
Každá z vyjednávaných kapitol, o které je shoda, je pozatímně uzavřena – ale „nic není dohodnuto, dokud není dohodnuto všechno“30 – acquis se neustále mění (obzvláště pokud proces přistoupení trvá dlouho, jako se to očekává v případě Turecka), a tak může dojít k opětovnému otevření jednotlivých kapitol. Až když jsou vyjednány všechny kapitoly, může dojít k podpisu Xxxxxxx o přistoupení. Ještě před tím musí k tomuto přistoupení dát souhlas Evropský parlament a jednomyslně to odsouhlasit Evropská rada. Smlouva o přistoupení také musí být ratifikována nejen přistupujícím státem, ale také v jednotlivých členských státech.
Záhy po zahájení přístupových rozhovorů s Tureckem byla prozatímně uzavřena první kapitola, a to věda a výzkum. V prosinci roku 2006 ale došlo k tomu, že Rada na návrh Komise pozastavila rozhovory v osmi kapitolách31. Stalo se tak proto, že Turecko naplní dodatkový protokol k Ankarské smlouvě ve vztahu ke Kypru. Po rozšíření EU v roce 2004 totiž došlo k rozšíření celní unie s Tureckem i na nové členské státy, tedy včetně Kypru. Turecko k tomuto dodatkovému protokolu, podepsanému v červenci 2005, připojilo jednostranné prohlášení, že podpis pod tímto dodatkem neznamená uznání Kypru.32 Unie Turecko poté opakovaně vyzývala, aby tak učinila. Turecko to odmítá a odmítá otevřít přístavy a letiště kyperským lodím a letadlům, přičemž pokrok v této otázce podmiňuje tím, že EU ukončí obchodní blokádu severního Kypru.33 Tato situace přetrvává dodnes – je tedy zablokováno otevření vyjednávání v osmi kapitolách, a v žádné další nemůže být prozatímně uzavřeno.
3 Perspektiva Turecka do budoucna
Jak již bylo zmíněno, v souvislosti s možným rozšířením Evropské unie o Turecko bývá zmiňováno množství především negativních aspektů. Několik z nich bylo zmíněno první kapitole, kdy se jako nejvýznamnější a politicky nejcitlivější z pohledu členských států jeví počet obyvatel a také islámské náboženství, které ovlivňuje nejen kulturu a hodnoty, ale i celkový pohled na demokracii a lidská práva – tedy další problematické oblasti vztahů s Tureckem. Z finančního hlediska je to pak problematika podpory tureckých zemědělců skrze společnou zemědělskou politiku, popřípadě další finanční pomoc v rámci politiky soudržnosti.34
Souhlas s rozšířením musí být ze strany EU dán jednomyslně. V rámci EU můžeme najít v podstatě jen jednu zemi, která je velmi silně pro vstup Turecka a velmi jen podporuje, a to je Velká Británie.35 Oproti tomu současná německá kancléřka Xxxxxx Xxxxxx i francouzský prezident Xxxxxxx se vyjádřili, že raději by Turecko viděli ne jako členský stát, ale ve vztahu „privilegovaného partnerství“ s EU.36
Francie obecně patří k tradičním odpůrcům členství Turecka v Unii. V tomto smyslu se vyjádřil například bývalý francouzský prezident Xxxxxx Xxxxxxx x’Xxxxxxxx, který řekl, že „přijetí Turecka by znamenalo konec Evropy“37. Francie velmi těžce nese nejen to, že by se stala až třetím nejlidnatějším státem Unie, ale také velmi silnou podporu Spojených států pro členství Turecka v EU. V tomto smyslu se vyjádřil např. bývalý prezident Xxxxxx Xxxx, který na summitu NATO v Ankaře v roce 2004 vyjádřil svůj názor, že Turecko je na členství připraveno, na což velmi výmluvně reagoval tehdejší francouzský prezident Xxxxxxx Xxxxxx, který mu řekl, ať si hledí svého.38
Francouzský postoj k rozšíření o Turecko je vyjádřen také v nedávné změně francouzské ústavy z roku 2008, která mimo jiné počítá s referendem o každém novém rozšíření.39 Negativní postoj a kritika nezaznívají jen z francouzské strany. Podle některých autorů ostatní země tento otevřený postoj Francie a také Německa využívají a schovávají se za něj. Od skandinávských států a také od Evropského parlamentu zaznívá především kritika týkající se dodržování lidských práv etnických a národnostních menšin v Turecku a velmi nevýrazného pokroku v této oblasti.40
Postoje zástupců členských států na otázku rozšíření bývá často velmi silně ovlivněn názorem společnosti. V některých zemích je dokonce souhlas s rozšířením předmětem referenda. Proto téma rozšíření a názoru obyvatel na něj bývá pravidelně předmětem průzkumů Eurobarometru, kde turecké členství má trvale nízkou podporu evropské veřejnosti. Ten poslední z února 2011 říká následující: „I přes mírný pokles, většina respondentů v Turecku je stále pro vstup země do EU (59 %). V pěti členských státech je většina také pro vstup: Rumunsko (61 %), méně pak Maďarsko (52 %), Švédsko (52 %), Slovinsko (48 %) a Litva (41 %). Většina respondentů v ostatních členských státech je proti tureckému členství.“41
Obavy ovšem nejsou jen na straně EU. Mnoho Turků se obává, že země ztratí svou identitu a že v kulturní oblasti dojde k oslabení národních a náboženských hodnot. Na druhé straně většina Turků očekává, že se vstupem země do EU doje ke zvýšení jejich životní úrovně a že se budou mít lépe.42 Jednání Unie ale často v Turecku vytváří dojem, že jeho členství je nevítané. Takto byly například vnímány snahy o zmínku o křesťanských hodnotách v nerealizované Ústavní smlouvě. I to je důvod, proč z turecké strany zaznívá, že členství v EU pro něj rozhodně není jedinou možností.
Při diskuzích o rozšíření bývají často opomíjeny pozitivní aspekty, které by toto rozšíření mohlo přinést samotné EU. Prvním z nich je populační růst zmíněný v první kapitole, kdy Turecko má na rozdíl od většiny evropských států pozitivní přírůstek a celkové věkové složení obyvatelstva je příznivější než v Evropě. Druhým pozitivním aspektem by mohla být turecká ekonomika, která v současnosti roste a mohla by tak přispět k oživení evropské ekonomiky.43 Stejně tak mohou na obavy mnohých Evropanů pozitivně působit výše zmíněné odlišné hodnoty v turecké společnosti – právě kvůli nim se dá předpokládat, že „Turci dají přednost kulturnímu a hodnotovému zázemí a nebudou mít velkou chuť se stěhovat, ale spíš budou očekávat, že jim členství v Evropské unii přinese ekonomické výhody doma“44.
Velkým problémem zůstává kyperská otázka. Turecko ji ale odmítá řešit v rámci přístupových rozhovorů na úrovni EU, protože EU není nezaujatou stranou a nemůže tak hrát roli arbitra, neboť je vlastně sranou sporu.45 Turecko je ale ochotné řešit problém Kypru na půdě OSN, jak ukázal i Xxxxxx plán a jeho pozitivní přijetí kyperskými Turky v referendu v roce 2004.46 Dokud nedojde k vyřešení tohoto problému, není členství Turecka v EU reálné.
Přístup Unie při vyjednávání s Tureckem kritizovala v září 2009 Nezávislá komise pro Turecko, kterou tvoří bývalí významní evropští politici a experti a které předsedá nositel Nobelovy ceny za mír Martii Xxxxxxxx. Ve své zprávě říká: „Přes slibný start vyjednávání v roce 2004 se proces změnil v začarovaný kruh: úporný odpor některých evropských politiků spojený s rostoucím odporem veřejnosti k dalšímu rozšířená EU následovně prohloubil odpor v Turecku a zpomalil potřebné reformy.“47 Evropští lídři podle názoru komise jednání o přijetí přetvořili na debatu o otázkách jako přistěhovalectví, zaměstnanost a islám – tedy o těch, které zajímají veřejnost.
Vzhledem ke střednědobé finanční perspektivě EU je nejbližší možný termín pro vstup Turecka roku 2014.48 Jak je vidět z výše uvedených okolností, je toto datum samozřejmě nereálné. Navíc vzhledem k podmínkám nastaveným na počátku vyjednávání není vůbec jisté, že Turecko, i když splní všechna kritéria, která po něm EU požaduje, se nakonec stane členským státem. V současnosti je vyjednávání v mnoha oblastech pozastaveno a případné otevření zmražených kapitol je zatím v nedohlednu.
Závěr
Turecko se evropským směrem orientovalo už od vzniku Turecké republiky ve 20. letech 20. století. Na počátku 60 let se stalo přidruženým členem nově vzniklého EHS. V 80. letech pak podalo žádost o plné členství, která ovšem byla zamítnuta. V polovině 90. let došlo k dobudování celní unie mezi tehdy už EU a Tureckem. Po dlouhých letech napjatých vztahů nakonec došlo k zařazení Turecka mezi kandidátské státy a nakonec i k zahájení přístupových rozhovorů.
Cílem této práce bylo především popsat vývoj vztahů mezi EHS/EU a Tureckem, a to zejména jejich počátek ve formě Smlouvy o přidružení. První kapitola stručně představila Turecko a uvedla fakta relevantní vůči vztahům mezi Tureckem a EU. Druhá kapitola se pak zaměřila nejdříve na samotnou Smlouvu o přidružení a také na jí založenou Rady přidružení, ve druhé části pak popisovala pokrok Turecka od statusu přidružení ke kandidátskému státu, samotné přístupové rozhovory a také problémy, které se v nich objevují. Třetí kapitola představila pozice evropských lídrů a evropské i turecké veřejnosti k této problematice a nastínila možné pozitivní aspekty tureckého členství v EU.
Příloha č. 1 – Seznam kapitol pro přístupová jednání s Tureckem
1. Free Movement of Goods
2. Freedom of Movement for Workers
3. Right of Establishment and Freedom to Provide Services
4. Free Movement of Capital
5. Public Procurement
6. Company Law
7. Intellectual Property
8. Competition Policy
9. Financial Services
10. Information Society & Media
11. Agriculture & Rural Development
12. Food Safety
13. Fisheries
14. Transport
15. Energy
16. Taxation
17. Economic and Monetary Policy
18. Statistics
19. Social Policy and Employment
20. Enterprise & Industrial Policy
21. Trans-European Networks
22. Regional Policy & Coordination of Structural Instruments
23. Judiciary & Fundamental Rights
24. Justice, Freedom & Security
25. Science and Research
26. Education and Culture
27. Environment
28. Consumer and Health Protection
29. Customs Union
30. External Relations
31. Foreign, Security, Defence Policy
32. Financial Control
33. Financial & Budgetary Provisions
34. Institutions
35. Other Issues
Použité prameny a literatura
Agreement establishing an Association between the European Economic Community and Turkey [online]. [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx.xx/Xxxxx/Xxxx/XX&XXXXXX/x-xxxxxx_XXX.xxx>.
BACHE, Ian, XXXXXX, Xxxxxxx. Politics in the European Union. 2nd ed. New York: Oxford University Press, 2006. xxvii, 624 s.
CIA. The World Factbook: Country Comparison: Area [online]. [cit. 2011-04-07]. <xxxxx://xxx.xxx.xxx/xxxxxxx/xxxxxxxxxxxx/xxx-xxxxx-xxxxxxxx/xxxxxxxxx/0000xxxx.xxxx?xxxxxxxXxxxxXxxxxx&xxxxxxxXxxxxxx&xxxxxxXxxxxxx&xxxxx00#xx>.
CIA. The World Factbook: Country Comparison: GDP - per capita [online]. [cit. 2011-04-07]. <xxxxx://xxx.xxx.xxx/xxxxxxx/xxxxxxxxxxxx/xxx-xxxxx-xxxxxxxx/xxxxxx/0000.xxxx?xxxxxxxXxxxxXxxxxx&xxxxxxxXxxxxxx&xxxxxxXxxxxxx&#xx>.
CIA. The World Factbook: Country Comparison: Population [online]. [cit. 2011-04-07]. <xxxxx://xxx.xxx.xxx/xxxxxxx/xxxxxxxxxxxx/xxx-xxxxx-xxxxxxxx/xxxxxxxxx/0000xxxx.xxxx?xxxxxxxXxxxxXxxxxx&xxxxxxxXxxxxxx&xxxxxxXxxxxxx&xxxxx00#xx>.
CIA. The World Factbook: Turkey [online]. Page last updated on March 8, 2011 [cit. 2011-04-07]. <xxxxx://xxx.xxx.xxx/xxxxxxx/xxxxxxxxxxxx/xxx-xxxxx-xxxxxxxx/xxxx/xx.xxxx>.
Decision no 1/95 of the EC-Turkey Association Council of 22 December 1995 on implementing the final phase of the Customs Union. [online]. [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxx.xxx.xx/xxxxx/XX_Xxxxxxxxxx/xxx_0_0000.xxx>.
Delegation of the European Union to Turkey. Accession Negotiations [online]. [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx.xx/XxxxxxxxxxXxxxxx/XX_xx_Xxxxxxx/Xxxxxxxxxxx.xxxx>.
Delegation of the European Union to Turkey. How does it work? [online]. [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx.xx/XX_xx_Xxxxxxx/Xxxxxxxxxxx,Xxxxxxxxxxx_Xxxxxxxx.xxxx?xxxxxxxxxx0>.
Delegation of the European Union to Turkey. Checking Legislation (Screening) [online]. [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx.xx/XX_xx_Xxxxxxx/Xxxxxxxxxxx,Xxxxxx_Xxxxxx.xxxx>.
Delegation of the European Union to Turkey. Institutional Cooperation [online]. Last update 16.6.2010 [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx.xx/XxxxxxxxxxXxxxxx/XX_xx_Xxxxxxx/Xxxxxxxx_Xxxxxxxxx.xxxx>.
Delegation of the European Union to Turkey. Who is involved? [online]. [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx.xx/XX_xx_Xxxxxxx/Xxxxxxxxxxx,Xxxxxxxxxxx_Xxxxxxxx.xxxx?xxxxxxxxxx0>.
European Commission. Standard Eurobarometer 74 [online]. 18 February 2011 [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xx.xxxxxx.xx/xxxxxx_xxxxxxx/xxxxxxxx/xx/xx00/xx00_xxxx_xx.xxx>.
European Commission. Turkey - Financial Assistance [online]. Last update 17/02/2011 [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xx.xxxxxx.xx/xxxxxxxxxxx/xxxxxxxxx-xxxxxxxxx/xxxxxx/xxxxxxxxx-xxxxxxxxxx/xxxxx_xx.xxx>.
Evropská komise. Vztahy EU-Turecko [online]. [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xx.xxxxxx.xx/xxxxxxxxxxx/xxxxxxxxx-xxxxxxxxx/xxxxxx/xxxxxxxx/xxxxx_xx.xxx>.
Francie: revize ústavy prošla o jediný hlas [online]. 21.07.2008 [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxxx.xx/xxxxxxx/xxxxxxxxx/xxxxxx/xxxxxxx-xxxxxx-xxxxxx-xxxxxx-x-xxxxxx-xxxx_00000.xxxx>.
Independent Commission on Turkey. EU‘s Credibility at Risk if Turkey's Accession Process Stalls [online]. 7 September 2009 [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx.xxx/xxxxx_00000000.xxxx>.
Republic of Turkey – Prime Ministry, Secretariat General for EU Affairs. History of Turkey – EU relations. [online]. Last updated 2007-04-06 [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxx.xxx.xx/xxxxx.xxx?xx000&xx0>.
XXXXXX, Xxxxxx. Evropská unie a Turecko: přístupové rozhovory [online]. Prosinec 2006 [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxx.xx/xxx/xx/XXXXX/xx-0-000.xxx>.
XXXXXXXX, Xxxxx, XXXXXXX, Xxxxx (eds.). Turecko a Evropská unie: česká a turecká perspektiva. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 153 s.
Turkey's pre-accession strategy. [online]. Last updated 01.06.2005 [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxxxxx.xx/xxxxxxxxxxx_xxxxxxxxx/xxxxxxxxxxx/xxxxxxx_xxxxxxxxxxx/x00000_xx.xxx>.
Vztahy EU a Turecka [online]. Aktualizováno: 7. 3. 2011 [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxx-xx/xxxx-xxxxxxx/xxxxxxx-x-xx>.
XXXXXX, Xxxxxxx. Europe and the Middle East: In the Shadoow of September 11. Boulder, Colo.: Xxxxx Xxxxxxx Publishers, c2006. v, 255 s.
1 CIA. The World Factbook: Turkey [online]. Page last updated on March 8, 2011 [cit. 2011-04-07]. <xxxxx://xxx.xxx.xxx/xxxxxxx/xxxxxxxxxxxx/xxx-xxxxx-xxxxxxxx/xxxx/xx.xxxx>.
2 Tamtéž.
3 Tamtéž.
4 Tamtéž.
5 Agreement establishing an Association between the European Economic Community and Turkey [online]. [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx.xx/Xxxxx/Xxxx/XX&XXXXXX/x-xxxxxx_XXX.xxx>.
6 Přípravná etapa trvala od roku 1964 do roku 1970; přechodná etapa byla v letech 1973-1995; v roce 1996 byla zahájena konečná etapa.
7 Evropská komise. Vztahy EU-Turecko [online]. [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xx.xxxxxx.xx/xxxxxxxxxxx/xxxxxxxxx-xxxxxxxxx/xxxxxx/xxxxxxxx/xxxxx_xx.xxx>.
8 Konkrétně jde o ministry zahraničí.
9 Delegation of the European Union to Turkey. Institutional Cooperation [online]. Last update 16.6.2010 [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx.xx/XxxxxxxxxxXxxxxx/XX_xx_Xxxxxxx/Xxxxxxxx_Xxxxxxxxx.xxxx>.
10 Republic of Turkey – Prime Ministry, Secretariat General for EU Affairs. History of Turkey – EU relations. [online]. Last updated 2007-04-06 [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxx.xxx.xx/xxxxx.xxx?xx000&xx0>.
11 Tamtéž.
12 BACHE, Ian, XXXXXX, Xxxxxxx. Politics in the European Union. 2nd ed. New York: Oxford University Press, 2006, s. 554-5.
13 Decision no 1/95 of the EC-Turkey Association Council of 22 December 1995 on implementing the final phase of the Customs Union. [online]. [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxx.xxx.xx/xxxxx/XX_Xxxxxxxxxx/xxx_0_0000.xxx>.
14 Republic of Turkey – Prime Ministry, Secretariat General for EU Affairs. History of Turkey – EU relations. [online]. Last updated 2007-04-06 [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxx.xxx.xx/xxxxx.xxx?xx000&xx0>.
15 Tamtéž.
16 BACHE, Ian, XXXXXX, Xxxxxxx. Politics..., s. 204.
17 XXXXXX, Xxxxxxx. Europe and the Middle East: In the Shadoow of September 11. Boulder, Colo.: Xxxxx Xxxxxxx Publishers, c2006, s. 201.
18 Turkey's pre-accession strategy. [online]. Last updated 01.06.2005 [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxxxxx.xx/xxxxxxxxxxx_xxxxxxxxx/xxxxxxxxxxx/xxxxxxx_xxxxxxxxxxx/x00000_xx.xxx>.
19 TUNKROVÁ, Xxxxx, XXXXXXX, Xxxxx (eds.). Turecko a Evropská unie: česká a turecká perspektiva. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, str. 29.
20 BACHE, Ian, XXXXXX, Xxxxxxx. Politics..., s. 204.
21 XXXXXX, Xxxxxxx. Europe and..., s. 203.
22 European Commission. Turkey - Financial Assistance [online]. Last update 17/02/2011 [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xx.xxxxxx.xx/xxxxxxxxxxx/xxxxxxxxx-xxxxxxxxx/xxxxxx/xxxxxxxxx-xxxxxxxxxx/xxxxx_xx.xxx>.
23 Turkey's pre-accession strategy. [online]. Last updated 01.06.2005 [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxxxxx.xx/xxxxxxxxxxx_xxxxxxxxx/xxxxxxxxxxx/xxxxxxx_xxxxxxxxxxx/x00000_xx.xxx>.
24 BACHE, Ian, XXXXXX, Xxxxxxx. Politics..., s. 557.
25 XXXXXX, Xxxxxxx. Europe and..., s. 214.
26 Spolu s Tureckem zahájilo přístupová jednání také Chorvatsko.
27 Delegation of the European Union to Turkey. Checking Legislation (Screening) [online]. [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx.xx/XX_xx_Xxxxxxx/Xxxxxxxxxxx,Xxxxxx_Xxxxxx.xxxx>.
28 Delegation of the European Union to Turkey. Accession Negotiations [online]. [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx.xx/XxxxxxxxxxXxxxxx/XX_xx_Xxxxxxx/Xxxxxxxxxxx.xxxx>.
29 Delegation of the European Union to Turkey. Who is involved? [online]. [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx.xx/XX_xx_Xxxxxxx/Xxxxxxxxxxx,Xxxxxxxxxxx_Xxxxxxxx.xxxx?xxxxxxxxxx0>.
30 Delegation of the European Union to Turkey. How does it work? [online]. [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxxxx.xxxx.xx/XX_xx_Xxxxxxx/Xxxxxxxxxxx,Xxxxxxxxxxx_Xxxxxxxx.xxxx?xxxxxxxxxx0>.
31 Jedná se o kapitoly volný pohyb zboží, právo usazování a volný pohyb služeb, finanční služby, zemědělství a rozvoj venkova, rybolov, doprava, celní unie a vnější vztahy.
32 Vztahy EU a Turecka [online]. Aktualizováno: 7. 3. 2011 [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxx-xx/xxxx-xxxxxxx/xxxxxxx-x-xx>.
33 XXXXXX, Xxxxxx. Evropská unie a Turecko: přístupové rozhovory [online]. Prosinec 2006 [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxx.xx/xxx/xx/XXXXX/xx-0-000.xxx>, s. 9.
34 HDP na hlavu Turecka je téměř třikrát nižší než HDP na hlavu EU. CIA. The World Factbook: Country Comparison: GDP - per capita [online]. [cit. 2011-04-07]. <xxxxx://xxx.xxx.xxx/xxxxxxx/xxxxxxxxxxxx/xxx-xxxxx-xxxxxxxx/xxxxxx/0000.xxxx?xxxxxxxXxxxxXxxxxx&xxxxxxxXxxxxxx&xxxxxxXxxxxxx&#xx>.
35 XXXXXX, Xxxxxxx. Europe and..., s. 212.
36 Tamtéž.
37 BACHE, Ian, XXXXXX, Xxxxxxx. Politics..., s. 558.
38 XXXXXX, Xxxxxxx. Europe and..., s. 213.
39 Francie: revize ústavy prošla o jediný hlas [online]. 21.07.2008 [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxxx.xx/xxxxxxx/xxxxxxxxx/xxxxxx/xxxxxxx-xxxxxx-xxxxxx-xxxxxx-x-xxxxxx-xxxx_00000.xxxx>.
40 XXXXXX, Xxxxxxx. Europe and..., , s. 199, 212.
41 European Commission. Standard Eurobarometer 74 [online]. 18 February 2011 [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xx.xxxxxx.xx/xxxxxx_xxxxxxx/xxxxxxxx/xx/xx00/xx00_xxxx_xx.xxx>, s. 63.
42 XXXXXXXX, Xxxxx, XXXXXXX, Xxxxx (eds.). Turecko...,s. 83.
43 Tamtéž, s. 38.
44 Tamtéž.
45 XXXXXX, Xxxxxx. Evropská unie..., s. 9.
46 Vztahy EU a Turecka [online]. Aktualizováno: 7. 3. 2011 [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxx-xx/xxxx-xxxxxxx/xxxxxxx-x-xx>.
47 Independent Commission on Turkey. EU‘s Credibility at Risk if Turkey's Accession Process Stalls [online]. 7 September 2009 [cit. 2011-04-07]. <xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx.xxx/xxxxx_00000000.xxxx>.
48 XXXXXX, Xxxxxx. Evropská unie..., s. 3.
19