ROZHODNUTÍ KOMISE (EU) 2015/1826 ze dne 15. října 2014

ROZHODNUTÍ KOMISE (EU) 2015/1826

ze dne 15. října 2014

o státní podpoře SA.33797 (2013/C) (ex 2013/NN) (ex 2011/CP) poskytnuté Slovenskem podniku NCHZ

(oznámeno pod číslem dokumentu C(2014) 7359)

(pouze slovenské znění je závazné) (Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na čl. 108 odst. 2 uvedené smlouvy,

s ohledem na Dohodu o Evropském hospodářském prostoru, a zejména na čl. 62 odst. 1 písm. a) uvedené dohody, s ohledem na rozhodnutí, jimiž Komise zahájila řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (1),

poté, co vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek v souladu s výše uvedenými ustanoveními, a s ohledem na tyto připomínky,

vzhledem k těmto důvodům:

1. POSTUP

(1) E-mailem ze 13. října 2011 byla Komisi doručena stížnost (2) týkající se neoprávněné podpory, kterou Slovensko údajně poskytlo společnosti Novácke chemické závody, a. s. v konkurzu (dále jen „NCHZ“).

(2) Komise 17. října 2011 zaslala stížnost Slovensku spolu se žádostí o informace. Slovenské orgány požádaly o slovenskou verzi dokladů, a ta jim byla zaslána e-mailem 16. ledna 2012.

(3) Slovenské orgány předložily vyžádané informace dopisem ze 17. února 2012. Další žádosti o informace zaslala Komise 22. března 2012 a 21. června 2012. Slovensko odpovědělo 23. dubna 2012 a 11. září 2012.

(4) Stěžovatel doplnil svou stížnost 14. června 2012. Na žádost stěžovatele se 24. ledna 2013 uskutečnilo setkání Komise a stěžovatele. Stěžovatel zaslal e-maily z 8. a 22. března 2013 doplňující informace.

(5) Dopisem z 2. července 2013 oznámila Komise Slovensku své rozhodnutí zahájit z důvodu poskytnutí této podpory řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(6) Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (3). Xxxxxx vyzvala zúčastněné strany, aby předložily připomínky k údajnému opatření podpory.

(7) Slovensko 3. září 2013 a 2. a 30. prosince 2013 předložilo připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení. Na žádost slovenských orgánů se 7. října 2013 a 17. února 2014 uskutečnila setkání útvarů Komise a Slovenska.

(8) Komisi byly doručeny dvě připomínky zúčastněných stran (obě 12. listopadu 2013). Komise je zaslala Slovensku

2. prosince 2014 spolu s dalším souborem otázek. Slovensko mělo možnost reagovat – jeho připomínky byly předloženy dopisem ze 14. ledna 2014.

(1) Rozhodnutí Komise C(2013) 3555 final ze dne 2. července 2013 (Úř. věst. C 297, 12.10.2013, s. 85).

(2) Stěžovatel požádal, aby jeho totožnost nebyla zveřejněna.

(3) Viz poznámka pod čarou 1.

(9) Komise zaslala 2. května 2014 Slovensku další otázky, na které Slovensko odpovědělo 14. a 30. května 2014. Komise 20. března 2014 zaslala e-mailem ještě doplňující žádost o objasnění jedné ze zúčastněných třetích stran, na kterou třetí strana nakonec odpověděla 6. května 2014.

2. SOUVISLOSTI A POPIS OPATŘENÍ

2.1. Příjemce

(10) Společnost NCHZ (jejíž činnosti v současnosti provádí společnost Fortischem, a. s.) byla výrobcem chemických látek rozděleným do tří divizí. Hlavním předmětem činnosti společnosti byla výroba karbidu vápníku a technických plynů, výroba polyvinylchloridu (PVC) a produktů jeho zpracování a ve stále větší míře také základní a speciální nízkotonážní chemické látky.

(11) Společnost NCHZ provozovala chemický závod (založený v roce 1940), který se nacházel v Trenčínském kraji na západním Slovensku (v regionu způsobilém k poskytnutí podpory podle čl. 107 odst. 3 písm. a) SFEU). Společnost byla v soukromém vlastnictví (4).

2.2. Konkurzní řízení vůči NCHZ

(12) NCHZ vstoupila 8. října 2009 do konkurzního řízení, přičemž prohlásila, že není schopna udržet provoz z důvodu pokuty ve výši 19,6 milionu EUR uložené Komisí za účast na kartelové dohodě týkající se karbidu vápníku (5). Komise však konstatuje, že pokuta nepředstavovala jediný velký závazek NCHZ a že NCHZ podala návrh na vyhlášení konkurzu ještě před splatností pokuty za kartel.

2.2.1. Zákon o strategických společnostech

(13) Jeden měsíc po vyhlášení konkurzu NCHZ přijalo Slovensko zákon č. 493/2009 Sb. z 5. listopadu 2009 o některých opatřeních týkajících se strategických společností (dále jen „zákon“), kterým se státu poskytuje přednostní právo na koupi strategických společností v konkurzním řízení a od správce konkurzní podstaty se vyžaduje, aby během konkurzního řízení zabezpečil pokračování provozu strategické společnosti. Dne 2. prosince 2009 vláda podle tohoto zákona vyhlásila NCHZ za strategickou společnost (tj. jeden den po nabytí jeho účinnosti). Účinnost zákona skončila 31. prosince 2010. NCHZ byla jedinou společností, na kterou se zákon uplatnil.

2.2.2. Rozhodnutí o pokračování provozu během konkurzu

(14) Na základě rozhodnutí věřitelského výboru a zabezpečených věřitelů dostal v lednu 2011 správce konkurzní podstaty pokyn pokračovat v provozu NCHZ v konkurzu i po skončení účinnosti zákona. Toto rozhodnutí vycházelo z hospodářské zprávy, ve které se analyzovala situace společnosti a dospělo k závěru, že výsledek konkurzního řízení bude pro věřitele příznivější, jestliže společnost bude pokračovat v provozu. Rozhodnutí pokračovat v provozu schválil v únoru 2011 také soud v Trenčíně.

(15) Na rozhodování o pokračování provozu NCHZ se podílely dva relevantní orgány věřitelů: věřitelský výbor, který tvořilo 5 subjektů (6), z nichž čtyři jsou v soukromém vlastnictví. Jediným veřejným subjektem ve výboru byl Fond národního majetku Slovenské republiky. NCHZ měla kromě toho šest zabezpečených věřitelů. Čtyři z těchto šesti zabezpečených věřitelů byly veřejné subjekty – Fond národního majetku, Environmentální fond, Slovenská záručná a rozvojová banka, a. s. a Mesto Nováky.

2.2.3. Prodej podniku NCHZ

(16) Během konkurzního řízení zorganizoval správce dvě veřejné soutěže na prodej podniku NCHZ. První byla neúspěšná, protože v posledním stádiu se zúčastnil jen jeden uchazeč s nabídkou 2 miliony EUR. Správce tuto nabídku odmítl a veřejná soutěž byla rozhodnutím soudu v Trenčíně zrušena. Podnik byl prodán ve druhé

(4) Vlastníkem společnosti byla firma Disor Holdings Limited, společnost bez deklarované podnikatelské činnosti registrovaná na Kypru, jejíž koneční vlastníci nejsou veřejně známi.

(5) Pokuta byla uložena rozhodnutím Komise z 22. července 2009 ve věci COMP/39.396 – Reagenty na bázi karbidu vápníku a magnezia

pro ocelářský a plynárenský průmysl (Úř. věst. C 301, 11.12.2009, s. 18).

(6) Podle platných předpisů jsou členy věřitelského výboru nezabezpečení věřitelé zvolení na zasedání všech věřitelů, na kterém hlasy každého věřitele odpovídají objemu jeho pohledávek.

veřejné soutěži, která se uskutečnila v roce 2011. V této soutěži se do posledního stádia kvalifikovali dva uchazeči, jeden s nabídkou 2,046 milionu EUR a druhý 2,2 milionu EUR. Vybrán byl uchazeč s nejvyšší nabídkou. Veřejnou soutěž vyhrála česká společnost Via Chem Slovakia. Smlouva o prodeji se společností Via Chem Slovakia byla uzavřena 16. ledna 2012 a prodej byl dokončen 31. července 2012. Společnosti NCHZ byla vrácena […] (*), což bylo součástí výnosů z prodeje. Via Chem Slovakia kromě toho souhlasila, že převezme soukromé závazky podniku NCHZ, které vznikly během konkurzního řízení, ve výši [10–13] milionů EUR.

(17) Podle podmínek druhé veřejné soutěže měli potenciální uchazeči dvě možnosti: mohli předložit nabídku s převzetím „závazků nabyvatele“ specifikovaných v článku 1.7 podmínek veřejné soutěže (dále jen „závazky“), nebo bez převzetí závazků. Závazky obsahovaly podmínky, že

— během pěti let od nabytí podniku NCHZ se výroba udrží alespoň na úrovni 75 % výroby roku 2010,

— se uskuteční investice ve výši alespoň 11 milionů EUR do opatření na dodržení souladu s předpisy v oblasti životního prostředí, která jsou potřebná pro pokračování chemické výroby, a

— kupující během pěti let neprodá ani nepřevede podnik NCHZ způsobem, který by mohl ohrozit pokračování jeho provozu.

(18) V pravidlech veřejné soutěže bylo stanoveno, že pokud bude nejvyšší nabídka od uchazeče, který nepřevezme závazky, má uchazeč s nejvyšší nabídkou, který je převezme, možnost nejvyšší nabídku dorovnat. Podle informací poskytnutých Slovenskou republikou ani jeden z uchazečů v druhé veřejné soutěži nepředložil nabídku s převzetím závazků. Podnik NCHZ byl proto prodán uchazeči, který nepřevzal závazky.

(19) Dne 1. srpna 2012, jeden den po uzavření transakce mezi společnostmi NCHZ v konkurzu a Via Chem Slovakia, prodala Via Chem Slovakia hlavní podnik NCHZ – chemickou divizi – společnosti Fortischem za […] EUR. Fortischem převzal i všechny závazky a smlouvy související s chemickou divizí. Do společnosti Fortischem byla převedena i většina zaměstnanců NCHZ (1 412 zaměstnanců). Slovensko tvrdí, že bylo převedeno méně než 60 % původního majetku NCHZ, protože převod nezahrnoval žádný nemovitý majetek. Fortischem má však na základě smlouvy možnost používat nemovitý majetek, který původně patřil převedenému podniku, ale zůstal ve vlastnictví společnosti Via Chem Slovakia.

(20) I když byl veškerý majetek NCHZ prodán během konkurzního řízení, toto řízení nebylo ještě ukončeno (mimo jiné v důsledku probíhajících soudních sporů ve vztahu k určitým pohledávkám). V roce 2012 byla část pohledávek veřejných věřitelů ve výši 4,0 milionu EUR splacena z výnosů z prodeje podniku NCHZ, stále však existují výnosy z prodeje majetku, které ještě nebyly rozděleny.

2.3. Popis opatření

(21) Hodnocená opatření se týkají neuhrazení závazků vůči různým státním subjektům během konkurzního řízení vůči NCHZ.

(22) Zbývající závazky NCHZ vůči veřejným subjektům nebo státním společnostem dosáhly během konkurzního řízení k datu prodeje podniku NCHZ 1. srpna 2012 celkové výše 13 353 877,46 EUR. Tyto závazky představují jen závazky, které vznikly během konkurzního řízení (nepředstavují celkovou výši závazků vůči státu). Takové závazky jsou vymezeny v § 87 slovenského zákona o konkurzu (7) (dále jen „slovenský zákon o konkurzu“) jako

„pohledávky za podstatou“. Pohledávky za podstatou zahrnují mimo jiné pohledávky, které vzniknou po vyhlášení konkurzu v souvislosti se správou a zpeněžováním majetku v konkurzu, a pohledávky, které vzniknou po vyhlášení konkurzu, jako jsou daně, poplatky, cla, pojistné na zdravotní pojištění, pojistné na sociální pojištění, mzdy nebo platy zaměstnanců společnosti v konkurzu. Jakékoli závazky, které vzniknou z důvodu pokračování provozu společnosti během konkurzního řízení a nemohou být uhrazeny z výnosů z tohoto pokračování provozu, se rovněž posuzují jako pohledávky za podstatou.

(*) Důvěrná informace.

(7) Zákon č. 7/2005 Sb. z 9. prosince 2004 o konkurzu a restrukturalizaci a o změně a doplnění některých zákonů.

(23) Veřejné závazky NCHZ, které vznikly během konkurzního řízení, jsou uvedeny v tabulce 1.

Tabulka 1

Závazky NCHZ vůči státu nebo státním společnostem, které vznikly během konkurzního řízení (stav k 1. srpnu 2012)

Veřejné orgány/státní společnost	Výše závazku v EUR
Sociální pojišťovna	(…)
Všeobecná zdravotní pojišťovna	(…)
Slovenský vodohospodársky podnik, š. p.	(…)
Mesto Nováky (poplatek za odpady, daň z nemovitostí)	(…)
Environmentální fond	(…)
RTVS, s. r. o.	(…)
Několik obcí (poplatek za odpady, daň z nemovitostí)	(…)
Společná zdravotní pojišťovna	(…)
Daň z motorových vozidel	(…)
CELKEM	13 353 877,46

(24) Podle § 88 odst. 5 slovenského zákona o konkurzu pohledávky z provozování podniku uspokojuje správce z výnosů získaných provozováním podniku úpadce podle pořadí jejich splatnosti.

(25) Z informací, které má Komise k dispozici, se zdá, že alespoň některé státní instituce (např. Sociální pojišťovna) se snažily vymoci pohledávky v rámci konkurzního řízení. Pokračování provozu NCHZ však nepřineslo dostatečné výnosy na pokrytí všech provozních nákladů včetně příspěvků na sociální zabezpečení a ostatních pohledávek státu, které vznikly během konkurzního řízení. Výnosy NCHZ se použily zejména na pokrytí nákladů přímo souvisejících s provozem podniku (zásobování surovinami, energií atd.) s cílem udržet obchodní činnost společnosti, zatímco závazky vůči státu nebyly uhrazeny a během pokračování provozu NCHZ v konkurzu dále narůstaly.

(26) Pokračování provozu NCHZ, které bylo hlavní příčinou těchto akumulovaných závazků, bylo založeno na dvou různých opatřeních během konkurzního řízení: na zákoně – od prosince 2009 do prosince 2010 – a na usnesení věřitelů od ledna 2011.

2.3.1. Provoz na základě zákona

(27) Od nabytí účinnosti zákona 1. prosince 2009 a rozhodnutí vlády z 2. prosince 2009 až do skončení účinnosti zákona 31. prosince 2010 využívaly NCHZ výhody spojené s postavením „strategické společnosti“. Ve smyslu zákona byl správce konkurzní podstaty povinen i) zabezpečit pokračování provozu strategické společnosti, i kdyby její výnosy plně nepokrývaly její provozní náklady včetně daní a příspěvků na sociální zabezpečení, a ii) zabránit neodůvodněnému hromadnému propouštění zaměstnanců.

(28) Zákon se měl vztahovat na obchodní společnosti strategického významu, na jejichž majetek byl vyhlášen konkurz. Účelem zákona bylo zachovat provoz těch podniků, které jsou v konkurzu, ale které slovenská vláda vyhlásila za strategicky důležité. Zákon kromě toho poskytl slovenské vládě přednostní právo na nákup strate­ gických společností, které se dostaly do konkurzu.

(29) Na to, aby společnost patřila do rozsahu působnosti zákona, musely být splněny všechny tyto požadavky:

— společnost je obchodní společností, jejíž majetek je předmětem vyhlášeného konkurzního řízení,

— společnost je důležitá z hlediska ochrany zdraví, bezpečnosti státu nebo řádného chodu hospodářství,

— společnost má více než 500 zaměstnanců nebo významným způsobem dodává energii, plyn, teplo nebo produkty rafinérského průmyslu pro veřejnost, jiná odvětví průmyslu a celostátní dopravu nebo provozuje vodní dílo, veřejnou čistírnu odpadních vod, veřejnou kanalizaci nebo veřejný vodovod,

— slovenská vláda musí vyhlásit společnost za společnost strategického významu.

(30) NCHZ byla jedinou společností, která měla z tohoto zákona prospěch. Zákon byl přijat 5. listopadu 2009 a nabyl účinnosti 1. prosince 2009. Slovenská vláda vyhlásila NCHZ za strategickou společnost 2. prosince 2009 svým rozhodnutím č. 534/2009.

(31) Při rozhodování o strategickém významu NCHZ slovenská vláda poukázala na skutečnost, že konkurz společnosti by mohl vést ke ztrátě více než 1 700 přímých pracovních míst a ohrozit dalších 5 000 pracovních míst u dodavatelů NCHZ na Slovensku. Uvedla rovněž, že ukončení výroby v NCHZ by negativně ovlivnilo výkonnost a konkurenceschopnost chemického průmyslu na Slovensku, čímž by se výrazně zhoršila pozice celé slovenské ekonomiky (8).

2.3.2. Provoz na základě usnesení věřitelského výboru

(32) Po skončení účinnosti zákona 31. prosince 2010 správce konkurzní podstaty, který byl vázán pokyny věřitelského výboru, rozhodl o pokračování provozu NCHZ v souladu s ustanoveními slovenského zákona o konkurzu.

(33) Podle slovenského zákona o konkurzu si věřitelé všech nezabezpečených pohledávek přihlášených v konkurzním řízení volí věřitelský výbor za účelem výkonu svých práv v konkurzu. Výbor má pravomoc vydávat pokyny správci konkurzní podstaty za okolností, které jsou výslovně stanoveny ve slovenském zákoně o konkurzu, mimo jiné v situaci, když náklady na provoz podniku v konkurzu přesáhnou výnosy z jeho provozu a pokračování v jeho provozu tak vede k dalšímu hromadění závazků. V takové situaci si správce vyžádá pokyny týkající se rozsahu, ve kterém se má pokračovat v provozu společnosti (§ 88 slovenského zákona o konkurzu). O těchto pokynech musí hlasovat věřitelský výbor spolu se zabezpečenými věřiteli a následně je musí schválit konkurzní soud, který je prohlásí za závazné.

(34) V případě konkurzního řízení vůči NCHZ se výbor skládal z pěti subjektů, z nichž čtyři byly v soukromém vlastnictví (9). Veřejným členem výboru byl Fond národního majetku. Podle informací, které má Komise k dispozici, měly NCHZ kromě toho šest zabezpečených věřitelů. Čtyři z těchto zabezpečených věřitelů byly státní/veřejnoprávní podniky – Fond národního majetku, Environmentální fond, Slovenská záruční a rozvojová banka, a. s., a Mesto Nováky.

(8) Odůvodnění rozhodnutí vlády č. 534/2009 z 2. prosince 2009, kterým byly NCHZ prohlášeny za strategickou společnost.

(9) Soukromými členy věřitelského výboru byly společnosti INVEST – KREDIT, s. r. o. (ve vlastnictví společnosti DISOR HOLDINGS LIMITED, jediného akcionáře NCHZ), Novácka Energetika, a. s. (původně dceřiná společnost NCHZ, většinovým vlastníkem je od ledna 2011 společnost STUPEFY HOLDINGS LIMITED), M-ENERGO, s. r. o. (většinovým vlastníkem je společnost STUPEFY HOLDINGS LIMITED) a DAK XXXXX, s. r. o.

(35) Správce v souladu se svou povinností podle slovenského zákona o konkurzu informoval zabezpečené i nezabe­ zpečené věřitele (na společném zasedání 26. ledna 2011) o tom, že náklady na provoz podniku NCHZ jsou vyšší než výnosy z provozu. Správce předložil věřitelům také ekonomickou analýzu z 23. prosince 2010, ve které bylo uvedeno několik možných scénářů a porovnání nákladů a výnosů z hlediska věřitelů NCHZ. V analýze se dospělo k závěru, že je v zájmu věřitelů pokračovat v provozu NCHZ a prodat je jako fungující podnik. Analýza správce byla doplněna o prezentaci vedení NCHZ – NCHZ Nováky: Studie proveditelnosti restrukturalizace – v níž se rovněž argumentovalo, že nejlepším řešením pro věřitele je prodat NCHZ jako podnik v provozu. Se zřetelem na tyto studie všichni věřitelé ve věřitelském výboru, jakož i všichni zabezpečení věřitelé 26. ledna 2011 souhlasili s tím, aby společnost pokračovala v provozu. Toto rozhodnutí schválil soud v Trenčíně 23. února 2011, čímž se stalo pro správce závazným.

(36) Po schválení věřiteli a soudem v Trenčíně pokračoval provoz podniku NCHZ bez přerušení až do jeho prodeje jako fungujícího podniku společnosti Via Chem Slovakia v červenci 2012.

2.3.3. Rozhodnutí Komise o zahájení formálního vyšetřovacího řízení

(37) V rozhodnutí z 2. července 2013 o zahájení řízení bylo konstatováno, že NCHZ během konkurzního řízení neuhradily v plné výši příspěvky na sociální zabezpečení za své zaměstnance ani žádné další závazky vůči různým státním subjektům. Výše veřejného dluhu za období let 2009 až 2011 dosáhla 12,1 milionu EUR. Vzhledem k finančním problémům NCHZ, které vedly k návrhu na vyhlášení konkurzu, podstoupil stát tím, že umožnil pokračování provozu NCHZ, skutečné riziko akumulování veřejných závazků, které by NCHZ nebyly schopny splnit. Neuhrazenému dluhu se tedy dalo předejít, nebo se dluh mohl alespoň výrazně snížit zastavením provozu NCHZ během konkurzního řízení.

(38) Existovaly i významné náznaky, že rozhodnutí věřitelů o pokračování provozu v NCHZ po skončení účinnosti zákona je možno připsat státu a že společnosti poskytlo nepatřičnou selektivní hospodářskou výhodu.

(39) Komise tak na základě předběžného posouzení dospěla k závěru, že společnosti NCHZ byla tím, že se jí umožnilo pokračovat v provozu a působení na trhu aniž by musela během značně dlouhého časového období hradit příspěvky na sociální zabezpečení a ostatní veřejné závazky, poskytnuta výhoda vůči jejím konkurentům, kterou by za normálních tržních podmínek nezískala.

(40) Komise měla pochybnosti i o tom, zda byla veřejná soutěž, jejímž prostřednictvím byly NCHZ prodány, nepodmíněná, protože někteří uchazeči měli možnost zvýšit nabídky v pozdějším stádiu, když už byly všechny nabídky předloženy. Komise měla proto pochybnosti, zda cena, kterou vítěz veřejné soutěže za majetek společnosti zaplatil, byla tržní cenou, která zabezpečovala maximalizaci výnosů určených na uspokojení věřitelů včetně státu. Kromě toho existovaly významné náznaky, že hospodářská návaznost mezi NCHZ a novým subjektem nebyla přerušena. Znamenalo by to, že jakoukoli neslučitelnou státní podporu poskytnutou NCHZ by bylo možno vymáhat i od nového vlastníka společnosti.

(41) Komise proto rozhodla o zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie.

3. PŘIPOMÍNKY ZÚČASTNĚNÝCH STRAN

(42) K rozhodnutí o zahájení řízení předložily připomínky dvě třetí strany – stěžovatel a další zúčastněná třetí strana, která si přála zůstat v anonymitě. Obě tyto zúčastněné strany potvrdily skutečnosti, jakož i důvody uvedené Komisí v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

(43) Třetí strany zdůraznily očividné časové propojení mezi hospodářskými problémy NCHZ a předložením zákona o strategických společnostech, který byl přijat ve zkráceném legislativním řízení. Slovenská vláda kromě toho přijala rozhodnutí o prohlášení NCHZ za strategickou společnost ve smyslu zákona pouze jeden den po nabytí účinnosti zákona. Obě zúčastněné strany prohlásily, že stát mohl zabránit předvídatelnému riziku akumulace neuhrazených pohledávek vůči státu, pokud by NCHZ nepřiznal statut strategické společnosti.

(44) Kromě toho je možné, že NCHZ těžily z výhody postavení podniku, který na základě zákona nemůže opustit trh, čímž zůstávaly důvěryhodným obchodním partnerem, zatímco v případě jiných společností ve stejné situaci jako NCHZ, tj. v konkurzním řízení, by se s vysokou pravděpodobností zhoršily jejich obchodní vztahy s dodavateli a zákazníky vzhledem k jejich možnému odchodu z trhu.

(45) Ve vztahu k provozu NCHZ na základě rozhodnutí věřitelského výboru jedna ze zúčastněných stran uvedla, že člen věřitelského výboru, který byl ve vlastnictví státu, se mohl a měl pokusit o dosažení jiného výsledku tím, že přesvědčí ostatní členy výboru, nebo měl minimálně hlasovat proti pokračování provozu NCHZ. Xxxxxx argumenty se vztahují na stát jako jednoho ze zabezpečených věřitelů, jenž měl podle zúčastněných stran právo vetovat rozhodnutí o schválení pokračování provozu NCHZ. Této nečinnosti je podle názoru zúčastněných stran možno připsat rozhodnutí věřitelského výboru a zabezpečených věřitelů státu.

(46) V každém případě zúčastněné strany dále uvedly, že rozhodnutí trenčínského soudu o povolení zachování provozu NCHZ je také možno připsat státu.

(47) Obě zúčastněné strany uvedly, že pokračování provozu NCHZ narušilo hospodářskou soutěž zejména na trhu s karbidem vápníku a že NCHZ měly během tohoto období velmi agresívní cenovou politiku.

(48) Ve vztahu k prodeji NCHZ jedna ze zúčastněných stran uvedla, že v důsledku závazků v rámci veřejné soutěže byly výsledky soutěže nejisté, a z tohoto důvodu se veřejné soutěže nezúčastnila, i když by pro ni získaní podniku NCHZ mohlo být zajímavé.

(49) Zúčastněné strany nakonec uvedly, že celkové působení a přítomnost společnosti Fortischem na trhu jsou v zásadě identické s bývalým podnikem NCHZ. Jedinou viditelnou změnou byla změna názvu a vlastníka.

4. PŘIPOMÍNKY SLOVENSKA

Existence hospodářské výhody pro NCHZ

(50) Slovensko tvrdí, že správce konkurzního řízení NCHZ byl povinnen pokračovat v provozu společnosti na základě zákona do 31. prosince 2010. Ve vztahu k charakteru tohoto zákona Slovensko uvedlo, že zákon představoval všeobecné opatření uplatnitelné na všechny společnosti, které by splnily dané podmínky.

(51) Slovensko tvrdilo, že i navzdory tomu, že věřitelé ani soud během prvního období nepřijali žádné rozhodnutí, je pravděpodobné, že pokud by zákon neexistoval, věřitelé by se stejně rozhodli pokračovat v provozu NCHZ. Slovensko odkázalo na předběžnou analýzu a veřejná prohlášení správce z října 2009 (tj. před nabytím účinnosti zákona), které svědčí o tom, že upřednostňoval pokračování provozu NCHZ. Zákon tak neměl žádný podstatný vliv, protože NCHZ by pokračovaly v provozu i bez přijetí zákona výlučně na základě standardních předpisů o konkurzu.

(52) Následně, po skončení účinnosti zákona v prosinci 2010, požádal správce věřitelský výbor o pokyny v souvislosti s pokračováním provozu společnosti. Výbor souhlasil a toto rozhodnutí potvrdil trenčínský soud (10). Slovensko předložilo vypracovanou hospodářskou analýzu, která sloužila jako podklad pro rozhodování věřitelského výboru. Společnost tedy pokračovala v provozu až do svého prodeje v roce 2012.

(53) Slovensko předložilo i hypotetickou analýzu vypracovanou správcem pomocí metodiky použité na analýzu vypracovanou ve 2. období (pokračování provozu na základě rozhodnutí věřitelů a soudu), ve které se dospělo k závěru, že pokud by se o likvidaci uvažovalo na začátku 1. období (pokračování provozu na základě zákona), výsledek analýzy by byl stejný. I přes nižší úroveň aktuálních závazků v hodnotě 8,5 milionu EUR by výnosy z likvidace nebyly vyšší než náklady a aktuální závazky.

(10) Obchodní věstník č. 37B, 23.2.2011.

(54) Vzhledem k uvedeným skutečnostem Slovensko tvrdí, že postup státu během celého konkurzního řízení byl v souladu se zásadou věřitele v tržním hospodářství. Neposkytlo proto NCHZ žádnou hospodářskou výhodu a jeho jednání nepředstavovalo státní podporu.

Vymáhání pohledávek Slovenska od NCHZ v konkurzu

(55) Slovensko tvrdilo, že v rámci správy a vymáhání pohledávek za NCHZ hlavní věřitel, kterým je Sociální pojišťovna, postupoval v souladu se zákonem č. 461/2003 Sb. o sociálním pojištění ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálním pojištění“) a v souladu se slovenským zákonem o konkurzu. Sociální pojišťovna vyčerpala všechny prostředky nápravy dostupné podle zákona. Neakceptovala neplacení pojistného a řádně zaevidovala svou pohledávku u správce.

(56) Sociální pojišťovna neměla záznam o žádných pohledávkách za NCHZ, které vznikly před vyhlášením konkurzu, které by bylo nutné přihlásit v konkurzním řízení v souladu s § 28 slovenského zákona o konkurzu (11). Proto se nemohla stát členem věřitelských orgánů, které rozhodovaly o pokračování provozu NCHZ.

(57) Z toho důvodu byla jediným dostupným prostředkem zabezpečení jejích pohledávek jejich registrace v probíhajícím konkurzním řízení jako pohledávek za podstatou. Sociální pojišťovna (prostřednictvím pobočky v Prievidzi) tak jednala průběžně, v souladu s § 87 a 88 slovenského zákona o konkurzu (podrobnosti jsou uvedeny v tabulce 2).

(58) Podle § 87 odst. 3 slovenského zákona o konkurzu uspokojuje pohledávky za podstatou správce z výtěžku ze zpeněžení majetku dané podstaty podle pořadí jejich splatnosti. Správce zodpovídá věřitelům pohledávek za podstatou za škodu, která jim vznikne tím, že jejich pohledávka za podstatou nebyla řádně a včas uspokojena v souladu s tímto ustanovením, jestliže neprokáže, že postupoval s potřebnou odbornou péčí. Dne 24. srpna 2011 se v pobočce v Prievidzi uskutečnilo setkání zástupců Sociální pojišťovny a NCHZ. Na setkání správce informoval zástupce Sociální pojišťovny, že nebude schopen uspokojit pohledávky za podstatou, protože musí upřednostnit pokračování provozu podniku, aby mohla společnost být prodána za co nejlepší cenu.

(59) Podle § 47 odst. 1 slovenského zákona o konkurzu se vyhlášením konkurzu přerušují všechna soudní a jiná řízení, která se týkají majetku podléhajícího konkurznímu řízení a patřícího úpadci. Časové lhůty určené nebo stanovené v těchto řízeních během tohoto období přerušení neběží.

(60) Podle § 47 slovenského zákona o konkurzu Sociální pojišťovna nesmí uplatnit pohledávku rozhodnutím podle zákona o sociálním pojištění, ani následně vymáhat pohledávku v rámci zahájení exekučního řízení (viz § 48 slovenského zákona o konkurzu). V tabulce 2 jsou uvedeny pohledávky zaregistrované Sociální pojišťovnou v období od září 2009 do ledna 2012.

(61) Pobočka Sociální pojišťovny v Prievidzi však 15. listopadu 2011 podala na Okresní prokuraturu v Prievidzi stížnost na osoby oprávněné jednat jménem NCHZ s tím, že se údajně v období od června 2011 do září 2011 dopustily trestného činu neodvedení pojistného a neplacení pojistného podle § 277 a 278 zákona č. 300/2005 Sb. (trestní zákon) ve znění pozdějších předpisů. Vyšetřovatel Okresního ředitelství Policejního sboru v Prievidzi

7. února 2012 trestní řízení zastavil, protože nebylo možno zjistit skutečnosti, které by umožňovaly trestní stíhání dotčených osob.

Tabulka 2

Výše pohledávek přihlášených v konkurzním řízení (v tisících EUR) (1) Sociální pojišíovnou v období od září 2009 do ledna 2012

Druh pohledávky	Datum přihlášení u správce konkurzní podstaty	Suma v tisících EUR
Sociální pojištění a důchodové pojištění	11.10.2010	(…)
Sociální pojištění a důchodové pojištění	24.6.2011	(…)

(11) Sociální pojišťovna nebyla zabezpečeným věřitelem, protože závazky vůči ní vznikly až po zahájení konkurzního řízení.

Druh pohledávky	Datum přihlášení u správce konkurzní podstaty	Suma v tisících EUR
Sociální pojištění a důchodové pojištění	prosinec 2011	(…)
Garanční pojištění	11.10.2010	(…)
Garanční pojištění	24.6.2011	(…)
Garanční pojištění	18.1.2012	(…)
Celková výše pohledávek zaevidovaných do 31.1.2012		(…)

(1) Všechny číselné údaje jsou zaokrouhleny.

Prodej NCHZ

(62) Pokud jde o prodej NCHZ, Slovensko tvrdilo, že se prodej uskutečnil otevřeným, transparentním a bezpodmí­ nečným způsobem a že ve veřejné soutěži byl řádně vybrán uchazeč s nejvyšší nabídkou. Pokud jde o druh prodeje, Slovensko tvrdilo, že tento případ by se měl vnímat jako zvláštní případ majetkového obchodu, ve kterém se převádí celý majetek spolu s právy a určitými závazky spojenými s tímto majetkem.

(63) Slovensko dále tvrdilo, že v tomto konkrétním případě nebylo pravděpodobné, že by podmínky stanovené pro druhou veřejnou soutěž ovlivnily možnost dosáhnout nejvyšší možné ceny, protože ani jeden ze dvou uchazečů, kteří se zúčastnili druhé veřejné soutěže, neplánoval převzít žádné závazky. Konečná dosažená cena (2,2 milionu EUR) byla kromě toho velmi blízká ceně v první veřejné soutěži, která byla zrušena (2 miliony EUR). První veřejná soutěž nezahrnovala žádné závazky.

(64) Jelikož podle názoru Slovenska byly NCHZ prodány v rámci dostatečně otevřené, transparentní a bezpodmínečné veřejné soutěže, byla za majetek NCHZ získána tržní cena. Podle názoru Slovenska mezi NCHZ, Via Chem Slovakia a nyní Fortischem neexistuje hospodářská návaznost. Slovensko tvrdilo, že v transakci mezi společnostmi Via Chem Slovakia a Fortischem bylo převedeno méně než 60 % podniku, zejména proto, že prodej nezahrnoval žádný nemovitý majetek. Slovensko nakonec uvedlo, že Komise nemá žádný důkaz, který by prokázal, že prodej NCHZ jako fungujícího podniku byl proveden s cílem vyhnout se vymáhání státní podpory.

(65) Slovensko potvrdilo, že veškeré nepeněžní závazky týkající se smluv se zaměstnanci byly rovněž převedeny na nového kupujícího – Via Chem Slovakia. Slovensko také objasnilo, že nebylo provedeno ocenění, ve kterém by se vyhodnotil součet majetku nebo společnosti jako fungujícího podniku. Nakonec Slovensko potvrdilo, že veškeré závazky vůči státu, které vznikly během konkurzního řízení, zůstaly v NCHZ a budou vyrovnány z výnosů z prodeje.

5. POSOUZENÍ PODPORY

5.1. Existence státní podpory

(66) Podle čl. 107 odst. 1 SFEU podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem.

(67) Aby se dospělo k závěru, zda se jedná o státní podporu, musí se proto posoudit, zda jsou v tomto případě splněna kumulativní kritéria uvedená v čl. 107 odst. 1 SFEU (tj. poskytnutí státních prostředků, možnost připsat opatření státu, selektivní výhoda, možné narušení hospodářské soutěže a vliv na obchod v rámci EU). To by se mělo posoudit zejména v souvislosti s neplacením příspěvků na sociální zabezpečení a jiných závazků vůči státu během pokračování provozu NCHZ v konkurzu i) na základě uplatnění zákona po rozhodnutí vlády, kterým prohlásila NCHZ za strategickou společnost ve smyslu zákona (viz část 5.2 níže), a ii) pokračováním provozu na základě rozhodnutí věřitelského výboru se souhlasem veřejných věřitelů (viz část 5.3 níže).

(68) Toto posouzení by se mělo provést se zřetelem na skutečnost, že vzhledem k finančním problémům NCHZ před podáním návrhu na vyhlášení konkurzu podstoupila vláda vyhlášením NCHZ za strategickou společnost skutečné riziko akumulování veřejných závazků, které NCHZ nemohly splnit. Existovalo podstatné riziko, že pokračování provozu NCHZ během konkurzního řízení nepřinese dostatečné výnosy na pokrytí všech provozních nákladů včetně příspěvků na sociální zabezpečení a jiných státních pohledávek a že přibývající závazky vůči státu nebudou řádně uhrazeny. Tento scénář se během roku 2010 skutečně naplnil, přičemž riziko dalšího přibývání neuhrazených závazků vůči státu bylo ještě zřetelnější na začátku roku 2011, když věřitelský výbor po skončení účinnosti zákona rozhodl o pokračování provozu NCHZ. Správce dokonce věřitele NCHZ na tuto záležitost zvlášť upozornil.

(69) Pokračování provozu společnosti v konkurzu vedlo k narůstání veřejného dluhu. Výše neuhrazeného veřejného dluhu akumulovaného během konkurzního řízení (2009–2012) dosáhla celkově více než 13,3 milionu EUR.

(70) Je rovněž nutno poznamenat, že je nepravděpodobné, že by akumulované veřejné závazky mohly být plně uhrazeny z výtěžku z prodeje podniku NCHZ (prodejní cena 2,2 milionu EUR a vrácení […]). Ve skutečnosti byly doposud z výnosů z prodeje uhrazeny pohledávky veřejných subjektů jen ve výši přibližně 4,0 milionu EUR.

5.2. Uplatňování zákona na NCHZ

(71) Během 13 měsíců (od nabytí účinnosti zákona 1. prosince 2009 až do jejího skončení 31. prosince 2010) uplatňování zákona na NCHZ poskytovalo základ pro pokračování provozu NCHZ i přesto, že náklady na provoz podniku byly stále vyšší než výnosy z něj získané, a proto vedly k narůstání dluhu.

(72) V souladu s § 5 písm. a) zákona byl správce konkurzní podstaty povinen zabezpečit provoz společnosti, kterou vláda prohlásila za strategicky důležitou. Správce ve své odpovědi na žádost o informace uvedl, že pokračování provozu společnosti v konkurzu bylo nevyhnutelným následkem dodržování jeho povinností vyplývajících přímo ze zákona a jeho postupu v souladu s nimi. NCHZ tedy mohly pokračovat v provozu a udržet si své obchodní vztahy i přesto, že se nacházely v situaci, ve které by byl správce povinen zvážit možnost zastavení provozu a zrušení podniku (protože podnik nebyl schopen uhradit všechny své dluhy).

5.2.1. Poskytnutí státních prostředků a možnost připsat opatření státu

(73) Jak už bylo uvedeno výše, Slovensko přijalo zákon a na jeho základě prohlásilo NCHZ za strategickou společnost. Správce byl proto povinen z důvodu uplatňování zákona pokračovat v provozu NCHZ během konkurzního řízení.

(74) Uvedeným prohlášením byl provoz společnosti udržen navzdory existenci jasného rizika (které se také naplnilo), že výnosy nebudou stačit na pokrytí nákladů na provoz během konkurzu včetně odvodů na sociální zabezpečení a ostatních závazků vůči státu.

(75) Z toho vyplývá, že stát mohl zabránit předvídatelnému riziku akumulování nesplacených závazků vůči státu tak, že by uplatnil právo na vlastní uvážení podle zákona a nepřiznal NCHZ status strategické společnosti, který zavazoval správce pokračovat v provozu podniku NCHZ během konkurzního řízení.

(76) Kromě toho pokračování provozu a hromadění dodatečných závazků v důsledku uplatnění zákona ztížilo stávajícím veřejným věřitelům NCHZ vymáhání jejich existujících pohledávek.

(77) Komise proto dospěla k závěru, že prohlášení NCHZ za strategickou společnost vedlo k poskytnutí státních prostředků ve smyslu čl.ánku 107 odst. 1 SFEU. Toto poskytnutí mělo formu ušlých příjmů z příspěvků na sociální zabezpečení a jiných veřejných pohledávek, které NCHZ neuspokojily během období, kdy se na ně uplatňoval zákon. Komise rovněž poznamenává, že rozhodnutí prohlásit NCHZ za společnost strategického významu přijala vláda, proto lze toto rozhodnutí jednoznačně připsat Slovensku jako státu.

5.2.2. Hospodářská výhoda

(78) Uplatnění zákona na NCHZ jim poskytlo hospodářskou výhodu, protože ochránilo společnost před běžným průběhem konkurzního řízení podle standardních právních předpisů o konkurzu. NCHZ pokračovaly v provozu po dobu téměř 13 měsíců výlučně z důvodu uplatňování zákona. Správce konkurzní podstaty musel zabezpečit provoz podniku, i když jeho výnosy nepokrývaly plně jeho provozní náklady včetně daní nebo příspěvků na sociální zabezpečení. Uplatňování zákona tak znemožnilo správci a věřitelům rozhodnout na základě vlastního uvážení, zda je pokračování provozu společnosti hospodářsky výhodné.

(79) V důsledku ztrátového charakteru pokračujícího provozu nebyly NCHZ během konkurzního řízení schopny plně hradit své závazky včetně příspěvků na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění svých zaměstnanců a jiných závazků vůči různým státním subjektům.

(80) Správce byl z důvodu uplatňování zákona na NCHZ povinen i) zabezpečit provoz NCHZ a ii) zabránit neodůvod­ něnému hromadnému propouštění zaměstnanců. Na základě toho správce sám uvedl, že byl z důvodu uplatňování zákona povinen pokračovat v plném provozu NCHZ bez možnosti analyzovat alternativy a vybrat tu, která by byla nejvýhodnější pro věřitele společnosti v konkurzu.

(81) Dokud byl zákon účinný, nemohla se uskutečnit schůze věřitelů, aby se rozhodlo o hospodářské budoucnosti NCHZ, a nebyla provedena žádná analýza na posouzení toho, zda je další pokračování činnosti NCHZ v dané fázi v zájmu věřitelů. Až když měla účinnost zákona uplynout, správce zadal komplexní ekonomickou analýzu a svolal schůzi věřitelů společnosti, aby rozhodli, zda se má NCHZ dále provozovat, nebo ne.

(82) Kromě toho se uplatňování zákona na NCHZ nezakládalo na úvahách, které by brali v úvahu věřitelé společnosti, ale na jiných veřejnopolitických úvahách. V odůvodnění rozhodnutí vlády z 2. prosince 2009, kterým byly NCHZ prohlášeny za strategickou společnost ve smyslu zákona, se uvádí hrozba ztráty 1 700 pracovních míst přímo v NCHZ a dalších 5 000 pracovních míst u dodavatelů NCHZ v případě jejich likvidace. Uvádí se v něm i to, že ukončení výroby v NCHZ by negativně ovlivnilo výkonnost a konkurenceschopnost celého chemického průmyslu na Slovensku, čímž by se výrazně zhoršila pozice celé slovenské ekonomiky. Uplatňování zákona na NCHZ ze strany vlády jako takové proto zjevně nebylo odůvodněné na základě zásady věřitele v tržním hospodářství (market economy creditor principle – MECP). Slovensko tvrdí, že i když věřitelé ani soud během prvního období nepřijali žádné rozhodnutí, věřitelé by se pravděpodobně rozhodli pokračovat v provozu NCHZ i v případě, že by se zákon na NCHZ neuplatňoval. Slovensko odkazuje na předběžnou analýzu z 26. října 2009 a veřejné prohlášení správce z října 2009 (tj. před nabytím účinnosti zákona), které svědčí o tom, že upřednostňoval pokračování provozu NCHZ.

(83) Předběžná analýza správce je však poměrně neúplná, neobsahuje žádnou analýzu alternativních možností (prodej majetku nebo likvidaci), a proto ji není možné považovat za spolehlivý základ, který by věřitelé použili při rozhodování o pokračování provozu NCHZ. Soud kromě toho v prosinci 2009 nahradil původního správce NCHZ novým správcem, který by možná dospěl na základě podrobnějšího posouzení k jinému závěru. Jakékoli další posuzování této otázky však bylo pozastaveno nabytím účinnosti zákona, a věřitelé ani soud tak neměli žádnou možnost prodiskutovat tuto otázku a rozhodnout o ní z hlediska svých hospodářských zájmů.

(84) I když se po skončení účinnosti zákona věřitelé a soud rozhodli pokračovat v provozu NCHZ, toto rozhodnutí bylo přijato v odlišné ekonomické situaci a vycházelo z podstatně komplexnějšího a spolehlivějšího hospodářského hodnocení vypracovaného v prosinci 2010 s ohledem na skončení účinnosti zákona. V této analýze se především musela nevyhnutelně zohlednit skutečnost, že po 1. období dosáhly neuhrazené závazky NCHZ (veřejné i soukromé) v důsledku předcházejícího pokračování v provozu výše 16 milionů EUR a měly přednost před závazky pocházejícími z období před konkurzem. Situace proto byla z hlediska věřitelů jiná než na začátku konkurzního řízení, když velká část těchto závazků ještě neexistovala.

(85) Kromě toho byla nejistota automaticky související s rozhodováním podle standardních pravidel konkurzního řízení odstraněna uplatněním uvedeného zákona na NCHZ, který zaručoval, že minimálně do skončení jeho účinnosti koncem roku 2010 budou NCHZ plně provozuschopné. Tím se vyslal jasný signál dodavatelům

a zákazníkům společnosti, kteří tak byli ubezpečeni, že mohou s NCHZ nadále obchodovat, protože společnost bude díky svému postavení strategického podniku podle zákona plně provozuschopná. Vzhledem k tomu, že bezpečnost dodávek představuje pro zákazníky v chemickém průmyslu důležitý prvek, uplatnění zákona zabezpečilo NCHZ významnou výhodu v porovnání se standardním konkurzním řízením. Zákazníkům NCHZ poskytlo podstatně větší záruku, že i přes případné budoucí ztráty a bez ohledu na stanovisko a zájmy svých věřitelů budou NCHZ v provozu minimálně do skončení účinnosti zákona. NCHZ tak bylo poskytnuto privile­ gované zacházení oproti jejich konkurentům v podobné situaci.

(86) Riziko přechodu zákazníků k jiným dodavatelům v důsledku konkurzu není jen hypotetické. I navzdory ochrannému štítu poskytnutému uplatňováním zákona totiž společnost ztratila v letech 2009 a 2010 některé zákazníky, jak to vyplývá z ekonomické analýzy správce vypracované po skončení účinnosti zákona. Bez uplatňování zákona by bylo riziko, že v důsledku nejistoty vyplývající z konkurzního řízení poklesnou prodeje, podstatně vyšší. Dále by se zvýšilo i riziko, že pokračování provozu NCHZ by už jejich věřitelé mohli považovat za ekonomicky neúčelné.

(87) Slovensko předložilo hypotetickou analýzu vypracovanou správcem, vycházející z metodiky použité na analýzu ve 2. období, v níž se dospělo k závěru, že pokud by se na začátku 1. období uvažovalo o likvidaci, výsledek analýzy by se nelišil od výsledku analýzy vypracované ve 2. období. Bez ohledu na nižší úroveň aktuálních závazků v hodnotě 8,5 milionu EUR by výnosy z likvidace nebyly vyšší než náklady a aktuální závazky. Tato analýza je však velmi stručná a hypotetická a správce ji vypracoval ex post (12) (byla vypracována a předložena až v březnu 2014).

(88) Slovensko neprokázalo, že by na začátku konkurzního řízení bylo pokračování provozu NCHZ skutečně schváleno na základě řádné hloubkové analýzy a diskuze všech zúčastněných stran i v případě, že by se zákon na NCHZ neuplatnil. Kdyby se totiž zákon na NCHZ neuplatnil, tato společnost by se potýkala s dalšími negativními důsledky (např. odchodem zákazníků k bezpečnějším dodavatelům), což by značně zvýšilo riziko, že v dané fázi by věřitelé využili možnost zastavení jejího provozu.

(89) Uplatnění zákona tak poskytlo NCHZ selektivní hospodářskou výhodu, protože chránilo společnost před normálním průběhem konkurzního řízení v rámci standardní legislativy o konkurzu. Připravilo správce, věřitele a soud o možnost zastavit provoz NCHZ nebo výrazně snížit počet zaměstnanců [viz 27. bod odůvodnění], ať už na začátku konkurzního řízení, nebo později (tj. v průběhu roku 2010) s ohledem na vývoj hospodářské situace NCHZ. Poskytlo také NCHZ, jakož i třetím stranám (zákazníkům, dodavatelům atd.) jistotu pokračování provozu, která podle standardních podmínek konkurzu není nikdy zabezpečená.

(90) Vzhledem k uvedeným skutečnostem se Komise domnívá, že uplatnění zákona poskytlo NCHZ nepatřičnou hospodářskou výhodu.

5.2.3. Selektivita opatření

(91) Rozhodnutí uplatnit zákon na NCHZ a zaručit tím pokračování jejich provozu je individuálním opatřením přijatým vládou, které se specificky týkalo NCHZ, a bylo proto podle definice selektivním opatřením.

(92) Slovenské orgány tvrdí, že zákon jako takový byl všeobecným opatřením uplatnitelným na všechny společnosti splňující kritéria vymezená tímto zákonem. Nehledě na skutečnost, že příslušným opatřením není samotný zákon, ale jeho uplatnění na NCHZ rozhodnutím vlády, Xxxxxx poznamenává, že podle ustálené judikatury soudů EU skutečnost, že zákon byl všeobecným opatřením, nevylučuje možnost, že se jím přiznává selektivní výhoda konkrétnímu subjektu.

(93) Za prvé, přesto, že zákon byl všeobecným legislativním opatřením, okolnosti případu naznačují, že byl ve skutečnosti zaměřený konkrétně na NCHZ (některé články v tisku dokonce označovaly zákon jako „lex NCHZ“). Zákon byl přijat měsíc po vyhlášení konkurzu na společnost a NCHZ byly jediná společnost, na kterou se zákon uplatnil.

(12) Rozsudek Soudního dvora z 5. června 2012, Komise/EDF, C-124/10 P, Sb. rozh. 2012, s. I-0000, body 83 až 85 a 105; rozsudek Soudního dvora ze 16. května 2002, Francie/Komise, C-482/99, Recueil 2002, s. I-4397, body 71 a 72; rozsudek Soudu prvního stupně ze 30. dubna 1998, City Flyer Express/Komise, T-16/96, Recueil 1998, s. II-757, bod 76.

(94) Za druhé, aby se mohl zákon uplatnit na určitý podnik, musela vláda tento podnik svým rozhodnutím prohlásit za „strategický“, protože zákon se nevztahoval automaticky na každý podnik, který splňoval podmínky stanovené v článku I § 2 zákona. Vláda kromě toho měla, vzhledem ke všeobecnému znění těchto podmínek, značný prostor pro volnou úvahu při rozhodování o tom, který podnik považuje za strategický (13).

(95) Komise se proto domnívá, že opatření umožňující akumulování neuhrazených závazků NCHZ vůči státu představuje selektivní opatření ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

5.2.4. Narušení hospodářské soutěže a vliv na obchod mezi členskými státy

(96) V důsledku pokračování provozu NCHZ na základě uplatnění zákona došlo ke snížení nákladů, které by jinak NCHZ musely nést. Provoz NCHZ nepřinesl dostatečné výnosy na pokrytí všech provozních nákladů včetně příspěvků na sociální zabezpečení a ostatních pohledávek státu, které vznikly během konkurzního řízení. I přes neschopnost NCHZ plnit všechny závazky, zejména závazky vůči státu (které zůstaly neuhrazeny po dobu 13 měsíců, během nichž byl zákon účinný), zůstaly NCHZ aktivní na trhu, nabízely své výrobky a konkurovaly jiným evropským výrobcům chemických látek.

(97) Kromě toho, jak už bylo uvedeno, uplatnění zákona poskytlo NCHZ hospodářské výhody, které jiné podniky nacházející se v podobné situaci nemohly využívat. Konkrétně se zákonem pravděpodobně výrazně snížilo riziko ztráty zákazníků a dodavatelů během konkurzního řízení. Skutečnost, že společnost byla podle zákona povinna pokračovat v provozu, podnítila obchodní partnery NCHZ, aby si udrželi svůj vztah se společností. Jistota dodávek pro zákazníky NCHZ, obzvláště důležitá v chemickém průmyslu, byla zabezpečena pokračováním provozu podniku, jak to stanovoval zákon. Pokud by se zákon neuplatnil, bylo by pravděpodobnější, že by zákazníci NCHZ hledali alternativní zdroje dodávek z obav před náhlým přerušením provozu z důvodu zhoršující se finanční a hospodářské situace společnosti v konkurzu.

(98) Snížení nákladů jednoho podniku představuje provozní podporu, a narušuje tak hospodářskou soutěž, protože konkurenti NCHZ museli nést tyto náklady nebo důsledky platební neschopnosti. Opatření mohla dále narušit hospodářskou soutěž tím, že uměle udržela NCHZ na trhu s karbidem vápníku a na jiných trzích, na kterých byly aktivní.

(99) Protože v EU je jen omezený počet výrobců karbidu vápníku a s výrobky se obchoduje v rámci celé Evropy, předmětné opatření také zjevně ovlivňuje obchod mezi členskými státy.

5.2.5. Závěr o existenci státní podpory

(100) Na základě uvedeného Komise dospěla k závěru, že prohlášení NCHZ za strategickou společnost na základě zákona představovalo selektivní výhodu ve prospěch dané společnosti, lze je připsat státu a vedlo k použití státních prostředků na narušení hospodářské soutěže na trhu otevřeném pro obchodování mezi členskými státy. Uvedené opatření proto představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(101) Výše této podpory odpovídá neuhrazeným závazkům vůči státu a státním subjektům, které se nahromadily během období uplatňování zákona na NCHZ. Na základě informací poskytnutých Slovenskem činila výše tohoto neuhrazeného dluhu na začátku uvedeného období 735 817,44 EUR (14). Výše těchto nezaplacených pohledávek na konci uplatňování zákona byla 5 519 241,54 EUR (15). Výše podpory proto odpovídá částce 4 783 424,10 EUR.

(13) V tomto ohledu viz zejména věc T-152/99, Hijos de Xxxxx'x Xxxxxx (HAMSA)/Komise, Recueil 2002, s. II-3049, bod 157.

(14) Tato suma odpovídá sumě nezaplacených pohledávek vůči veřejným věřitelům k 31. prosinci 2009. Slovenské orgány tvrdí, že neexistují přesné informace o jejich výši přesně k datu, kdy byly NCHZ prohlášeny za strategickou společnost. Tato suma proto představuje nejpřesnější (a poměrně konzervativní) dostupný odhad výšky nezaplacených pohledávek na začátku uplatňování zákona.

(15) Tato suma odpovídá sumě nezaplacených pohledávek vůči veřejným věřitelům k 31. prosinci 2010. Slovenské orgány tvrdí, že

neexistují přesné informace o jejich výši přesně k datu, kdy NCHZ přestaly být strategickou společností ve smyslu zákona. Tato suma proto představuje nejpřesnější (a poměrně konzervativní) dostupný odhad výše nezaplacených pohledávek na konci uplatňování zákona.

5.3. Pokračování provozu na základě usnesení věřitelského výboru

(102) Po skončení účinnosti zákona už správce nebyl ze zákona povinen pokračovat v provozu společnosti. Informoval věřitele (zabezpečené i nezabezpečené), že ztráty NCHZ se od vyhlášení konkurzu průběžně zvyšovaly a že náklady na provoz podniku byly vyšší než výnosy z jeho provozu. I přesto, že věřitelský výbor si byl vědom špatného stavu společnosti, všichni věřitelé ve věřitelském výboru, jakož i zabezpečení věřitelé se v lednu 2011 dohodli, že NCHZ budou pokračovat v provozu. Uvedené usnesení následně potvrdil konkurzní soud v souladu se slovenským zákonem o konkurzu, a tím se stalo pro správce závazné.

5.3.1. Přiřaditelnost opatření a hospodářská výhoda

(103) Pokračování provozu NCHZ po skončení účinnosti zákona vycházelo z rozhodnutí výboru věřitelů (reprezenta­ tivního orgánu nezabezpečených věřitelů), jehož členy byly většinou soukromé společnosti. Formální vyšetřovací řízení ukázalo, že žádný člen výboru věřitelů ani zabezpečení věřitelé neměli právo veta ve smyslu slovenského zákona o konkurzu. Rozhodnutí v těchto orgánech se totiž přijímala většinou hlasů. Žádný státní subjekt by proto nedokázal prosadit své zájmy, aby dluhy dále nenarůstaly.

(104) Je tedy možno konstatovat, že pokračování provozu NCHZ vycházelo z rozhodnutí přijatého soukromými věřiteli, zatímco veřejní věřitelé neměli možnost vetovat pokračování provozu NCHZ. Proto rozhodnutí o pokračování provozu NCHZ po uplynutí platnosti zákona není možné považovat za opatření z iniciativy státu.

(105) Tato skutečnost rovněž ukazuje, že rozhodnutí různých veřejných věřitelů aktivně podpořit provoz NCHZ ve 2. období bylo přijato ve stejné době a za stejných podmínek (pari passu) jako rozhodnutí srovnatelných soukromých věřitelů, což znamená, že veřejní věřitelé jednali v souladu se zásadou věřitele v tržním hospodářství.

(106) Kromě toho Komise v zájmu úplnosti ověřila hospodářskou analýzu vypracovanou správcem, kterou měli v příslušné době k dispozici věřitelé i soud. V této analýze je uvedeno několik možných scénářů a porovnání nákladů a výnosů z hlediska věřitelů NCHZ. V analýze se uvádí zejména to, že přerušení provozu NCHZ by vedlo k výrazným nákladům v celkové výši více než 48 milionů EUR. Hlavní část se týkala nákladů souvisejících se zavřením a ekologickým vyčistěním prostorů chemické výroby (přibližně 37,3 milionu EUR) a personálních nákladů (10,5 milionu EUR při splnění všech povinností vyplývajících ze zákona). Současně se očekávaly výnosy z prodeje jednotlivých částí majetku ve výši 47 až 52 milionů EUR (bez zohlednění dodatečných nákladů na demontáž a odstranění vybavení).

(107) Protože neuhrazené závazky (veřejné i soukromé) vzniklé v důsledku provozu během konkurzního řízení (v té době 16 milionů EUR) měly přednostní zacházení, žádná z pohledávek vzniklých před vyhlášením konkurzu by nebyla uspokojena. Na druhé straně se v analýze uvádí, že při prodeji podniku s pokračujícím provozem se předpokládaly vyšší výnosy, protože některé části technologického vybavení by se při přerušení provozu nevratně poškodily. V analýze se dále uvádí, že i přesto, že první veřejná soutěž nebyla úspěšná, existovalo několik subjektů, které měli o koupi podniku zájem. V analýze se celkově dospělo k závěru, že je v zájmu věřitelů pokračovat v provozu NCHZ a prodat je jako fungující podnik.

(108) Hospodářská analýza vypracovaná správcem byla doplněna také analýzou vypracovanou vedením NCHZ. V této analýze se uvedla očekávaná reálná hodnota majetku společnosti v případě přerušení provozu jen ve výši 15,5 milionu EUR, kvůli čemuž bylo přerušení provozu NCHZ pro věřitele ještě méně atraktivní. Ve studii se dále argumentovalo, že společnost je možné úspěšně prodat po určitých restrukturalizačních opatřeních, která mají být přijata (zákon poměrně ztížil propouštění pracovníků, ke snížení počtu zaměstnanců proto NCHZ přistoupily až po skončení účinnosti zákona na počátku druhého období). Ve studii se celkově dospělo i k závěru, že nejlepší alternativou pro věřitele je prodej NCHZ jako fungující společnosti.

(109) Návrh na pokračování provozu vycházející z těchto dvou dokumentů následně přijali všichni věřitelé, veřejní i soukromí. Komise konstatuje, že v období konkurzu se zvyšoval také dluh nejméně několika soukromých věřitelů, který na konci dosáhl výše 11,5 milionu EUR.

(110) Hloubkový průzkum kromě toho ukázal, že hrozba další akumulace dluhů vůči NCHZ během pokračování provozu se přímo týkala jen dvou ze čtyř veřejných věřitelů zastoupených v orgánech věřitelů (Fond národního majetku, Environmentální fond, Slovenská záruční a rozvojová banka a Mesto Nováky). Byly to Environmentální fond, jehož dodatečné pohledávky během 2. období dosáhly výše pouze [100–500] tisíc EUR, a Mesto Nováky, jehož dodatečné neuhrazené dluhy během 2. období dosáhly výše [300–800] tisíc EUR. Hlavní veřejní věřitelé, jejichž dluh se během konkurzního řízení zvyšoval, zejména zdravotní a sociální pojišťovny, nebyli zastoupeni v žádném z orgánů věřitelů, které rozhodovaly o pokračování provozu NCHZ. Neměli proto možnost přímo ovlivnit rozhodování, a tak nemohli zabránit dalšímu provozu NCHZ. Xxxx veřejní věřitelé využili všechny možnosti s cílem vymoci své dluhy tím, že přihlásili své pohledávky u správce konkurzní podstaty a využili všechny mechanismy na vymáhání dostupné podle zákona o konkurzu.

(111) Vzhledem k uvedeným skutečnostem se Komise domnívá, že chování různých státních subjektů odpovídalo kritériím testu soukromého věřitele.

(112) Komise proto dospěla k závěru, že NCHZ ve druhém období, kdy se již neuplatňoval zákon a NCHZ pokračovaly v provozu na základě rozhodnutí věřitelského výboru, neměly prospěch z výhody vůči svým konkurentům, již by nezískaly za běžných tržních podmínek.

5.3.2. Závěr o existenci státní podpory

(113) Protože nejméně dvě z kumulativních podmínek na stanovení státní podpory (přiřaditelnost opatření státu a existence hospodářské výhody) nejsou splněny, dospěla Komise k závěru, že pokračování provozu NCHZ na základě rozhodnutí věřitelského výboru nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

5.4. Neoprávněná podpora

(114) Komise konstatuje, že vzhledem k tomu, že uplatnění zákona na NCHZ představuje státní podporu, tato podpora byla poskytnuta v rozporu s oznamovací povinností a povinností zdržet se jednání, která jsou stanovena v čl. 108 odst. 3 SFEU. Komise proto konstatuje, že podpora poskytnutá ve prospěch NCHZ představuje neoprávněnou státní podporu.

5.5. Slučitelnost opatření s vnitřním trhem

(115) Pokud opatření uvedené výše představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, musí se jeho slučitelnost posuzovat na základě výjimek stanovených v odstavcích 2 a 3 uvedeného článku.

(116) Podle judikatury Soudního dvora je úkolem členských států uvést možné důvody slučitelnosti s vnitřním trhem a prokázat, že podmínky takové slučitelnosti jsou splněny (16). Slovenské orgány se domnívají, že opatření nepřed­ stavují státní podporu, a neuvedly žádné možné důvody, na základě kterých lze posoudit slučitelnost.

(117) Komise přesto posoudila, zda by se na posuzované opatření vztahoval prima facie některý z důvodů stanovených v SFEU.

(118) Vzhledem k tomu, že NCHZ byly předmětem konkurzního řízení v době poskytnutí opatření, byly očividně podnikem v obtížích ve smyslu pokynů Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (17) (dále jen „pokyny o záchraně a restrukturalizaci“).

(119) Proto by se jakékoli posouzení slučitelnosti státní podpory s vnitřním trhem mělo v zásadě provést na základě kritérií stanovených v uvedených pokynech.

(120) Komise konstatuje, že podmínky poskytování podpory na záchranu stanovené v části 3.1 pokynů o záchraně a restrukturalizaci zřejmě nebyly splněny: opatření zejména nezahrnují likvidní podporu ve formě úvěrových záruk nebo ve formě úvěrů a nebyla doložena závazkem Slovenska oznámit Komisi plán restrukturalizace nebo plán likvidace atd.

(16) Věc C-364/90, Itálie/Komise, Recueil 1993, s. I-2097, bod 20. (17) Úř. věst. C 244, 1.10.2004, s. 2.

(121) Pokud jde o podporu na restrukturalizaci, která je vymezena v části 3.2 pokynů o záchraně a restrukturalizaci, Komise konstatuje, že Slovensko neoznámilo žádné z uvedených opatření jako podporu na restrukturalizaci a že neprokázalo, že existují jakékoli z prvků potřebných k tomu, aby se tato opatření mohla považovat za podporu na restrukturalizaci (plán restrukturalizace, vlastní příspěvek, kompenzační opatření atd.).

(122) V bodě 34 pokynů o záchraně a restrukturalizaci se vyžaduje, aby bylo poskytnutí podpory podmíněno prováděním plánu restrukturalizace, který musí být ve všech případech jednotlivé podpory schválen Komisí. Podpora byla v tomto případě poskytnuta bez hodnověrného plánu restrukturalizace, který by splňoval podmínky stanovené v pokynech o záchraně a restrukturalizaci. Tato okolnost by sama o sobě stačila na vyloučení slučitelnosti opatření s vnitřním trhem.

(123) Komise kromě toho poznamenává, že Slovensko neupozornilo Komisi na žádné skutečnosti, které by zabezpečily soulad s požadavky potřebnými pro konstatování, že podpora na restrukturalizaci je slučitelná: obnovení dlouhodobé životaschopnosti NCHZ, přijatelné úrovně vlastního příspěvku, náležitá kompenzační opatření atd.

(124) Komise dospěla k závěru, že výše uvedené opatření není na základě pokynů o záchraně a restrukturalizaci slučitelné, a proto představuje státní podporu, která není slučitelná s vnitřním trhem.

5.6. Vymáhání podpory

(125) Podle Xxxxxxx a ustálené judikatury Soudního dvora by Komise měla za běžných podmínek rozhodnout, že dotčený členský stát musí zrušit neoprávněně poskytnutou podporu, když se zjistí, že tato podpora je neslučitelná s vnitřním trhem (18). Soudní dvůr rovněž důsledně zastává názor, že cílem povinnosti členského státu zrušit podporu, která je prohlášena za neslučitelnou s vnitřním trhem, je obnovení předtím existující situace (19).

(126) Soudní dvůr v této souvislosti konstatoval, že tohoto cíle se dosáhne, když příjemce vrátí částky poskytnuté ve formě neoprávněné podpory, čímž se ztratí výhoda, kterou využíval oproti svým konkurentům na trhu, a obnoví se situace před vyplacením podpory (20).

(127) V souladu s judikaturou čl. 14 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (21) stanoví, že „Je-li v případech protiprávní podpory přijato záporné rozhodnutí, Komise rozhodne, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil […]“.

(128) Protože tedy v rozporu s článkem 108 Smlouvy žádné z předmětných opatření nebylo oznámeno Komisi a tato opatření je nutno považovat za neoprávněnou a neslučitelnou podporu, poskytnuté prostředky se musí vymoci s cílem obnovit situaci, jež existovala na trhu před jejich poskytnutím. Vymáhání by se mělo vztahovat na období od poskytnutí výhody, tedy od okamžiku, kdy byla podpora daná k dispozici příjemci, až do okamžiku skutečného vrácení, a částky, které se mají vymoci, by měly zahrnovat i úroky až do skutečného vrácení. Při vymáhání se zohlední částky neuhrazených dluhů představujících státní podporu, které už byly prokazatelně splaceny z výnosů z prodeje majetku NCHZ.

(129) Vzhledem k prodeji podniku NCHZ společnostem Via Chem Slovakia a Fortischem bude Komise zkoumat možnou hospodářskou návaznost mezi těmito společnostmi s cílem analyzovat, zda se má vymáhání rozšířit i na ně.

5.7. Hospodářská návaznost NCHZ prostřednictvím prodeje podniku

(130) Jak už bylo uvedeno, v případě negativního rozhodnutí Komise ve vztahu k vymáhání neslučitelné podpory podniku ve smyslu článků 107 a 108 SFEU se od dotčeného členského státu vyžaduje, aby neslučitelnou podporu vymohl. Tato povinnost může být rozšířena na novou společnost, na kterou dotčená společnost převedla nebo které prodala část svých aktiv, pokud takovýto převod nebo prodej povedou k závěru, že mezi těmito společnostmi existuje hospodářská návaznost (22).

(18) Viz věc C-70/72, Komise/Německo, Recueil 1973, s. 813, bod 13.

(19) Viz spojené věci C-278/92, C-279/92 a C-280/92, Španělsko/Komise, Recueil 1994, s. I-4103, bod 75.

(20) Viz věc C-75/97 Belgie/Komise, Recueil 1999, s. I-030671, body 64 a 65.

(21) Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. L 83, 27.3.1999, s. 1).

(22) Rozsudek Tribunálu ze dne 28. března 2012, Ryanair Ltd/Evropská komise; věc T-123/09, bod 155.

(131) Pokud jde o účel transakce, Komise konstatuje, že i když nemá přímý důkaz, že záměrem transakce bylo vyhnout se účinkům případného rozhodnutí o vymáhání, slovenským orgánům bylo jasné, že Komise vedla předběžné vyšetřování stížnosti proti NCHZ od 17. října 2011 [viz 2. bod odůvodnění] a že existoval nárok na uhrazení pokuty za kartel ve výši 19,6 milionu EUR uložené NCHZ rozhodnutím z 22. července 2009 [viz 12. bod odůvodnění].

(132) Podle rozsudku Soudního dvora ve věci Itálie a SIM 2/Komise (23), ze kterého vycházela Komise ve svých rozhodnutích o společnostech Olympic Airlines, Alitalia a SERNAM (24), je posouzení hospodářské návaznosti mezi příjemcem podpory a podnikem, na který byla jeho aktiva převedena, založeno na určitém souboru ukazatelů. Lze zohlednit tyto faktory: to, zda prodejní cena odpovídá tržní ceně, rozsah prodaných aktiv (aktiva a závazky, zachování pracovní síly, majetek jako celek), totožnost kupujících, okamžik prodeje (po zahájení předběžného posouzení, formálního vyšetřovacího řízení nebo po konečném rozhodnutí) a hospodářská logika operace. Tento soubor ukazatelů potvrdil soud v rozsudku ze dne 28. března 2012 ve věci Ryanair/Komise (25), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Alitalia.

(133) Vzhledem k prodeji podniku NCHZ společnosti Via Chem Slovakia a následně společnosti Fortischem proto Komise bude na základě výše uvedených kritérií analyzovat, zda existuje hospodářská návaznost mezi NCHZ a podnikem, který nakonec získal a v současnosti provozuje Fortischem.

(134) Komise se domnívá, že je nesprávné odděleně analyzovat hospodářskou návaznost dvou transakcí vedoucích k získání obchodních činností NCHZ společnosti Fortischem, tj. nejprve prodej společnosti Via Chem Slovakia a potom prodej společnosti Fortischem. Via Chem Slovakia prodala podnik společnosti Fortischem v rámci druhé transakce 1. srpna 2012, tj. pouze jeden den po ukončení první transakce. Via Chem Slovakia proto ve skutečnosti nikdy neřídila ani neprovozovala činnosti podniku NCHZ, který získala.

(135) Komise uznává, že rozsah těchto dvou transakcí není přesně stejný, protože Via Chem Slovakia si ponechala ve vlastnictví určitý nemovitý majetek (budovy a pozemky). Z poskytnutých informací je však zřejmé, že všechny hospodářské činnosti NCHZ, které získala Via Chem Slovakia, byly okamžitě převedeny na Fortischem. S výjimkou nemovitého majetku převzal Fortischem od Via Chem Slovakia veškerý majetek a práva související s chemickou výrobou (výrobní stroje a zařízení, smlouvy atd.), jakož i závazky související s chemickou výrobou (včetně všech pracovních smluv). Nemovitý majetek, který nebyl prodán společnosti Fortischem, ale byl potřebný na pokračování hospodářských činností NCHZ, byl společnosti Fortischem poskytnut na základě smlouvy o pronájmu. Komise bude proto přímo analyzovat, zda existuje hospodářská návaznost mezi NCHZ a jejich obchodními činnostmi, které získal Fortischem. Zvláštnosti obou transakcí se zohlední v rozsahu, v jakém jsou relevantní pro toto posouzení.

5.7.1. Prodejní cena

(136) Xxxxxx ve svém rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení vyjádřila pochybnosti, zda cena 2,2 milionu EUR, kterou uhradila za majetek společnosti společnost Via Chem Slovakia, vítěz veřejné soutěže, představovala tržní cenu.

(137) Veřejná soutěž se uskutečnila s podmínkami, které pravděpodobně mohly snížit hodnotu majetku. Podle podmínek veřejné soutěže se mohli potenciální uchazeči rozhodnout, zda předloží svou nabídku s převzetím

„závazků nabyvatele“ nebo bez jejich převzetí [podrobnosti jsou uvedeny v bodech (17) a (18)].

(138) V pravidlech veřejné soutěže bylo stanoveno, že když bude nejvyšší nabídka od xxxxxxxx, který se rozhodl nepřevzít závazky, xxxxxxx s nejvyšší nabídkou, který je převezme, bude mít možnost nejvyšší nabídku dorovnat. Komise se domnívá, že tato možnost pro jednoho uchazeče, aby zvýšil svou nabídku po předložení všech nabídek, může odradit potenciální účastníky a/nebo mít negativní vliv na nabídky, které byly předloženy.

(23) Rozsudek ze dne 8. května 2003, Italská republika a SIM 2 Multimedia SpA/Komise Evropských společenství, spojené věci C-328/99 a C-399/00.

(24) Rozhodnutí Komise ze dne 17. září 2008, jehož předmětem je státní podpora N 321/2008, N 322/2008 a N 323/2008 – Řecko –

prodej určitých aktiv patřících společnosti Olympic Airlines/Olympic Airways Services; rozhodnutí Komise ze dne 12. listopadu 2008, jehož předmětem je státní podpora N 510/2008 – Itálie – prodej majetku společnosti Alitalia; rozhodnutí Komise ze dne 4. dubna 2012 SA.34547 – Francie – převzetí aktiv skupiny Sernam v rámci konkurzního řízení, které vůči ní probíhá.

(25) Rozsudek Tribunálu ze dne 28. března 2012 ve věci T-123/09, Ryanair Ltd/Komise.

(139) Jedním z prvků, kterým se zabezpečuje dosažení nejvyšší ceny ve veřejné soutěži, je totiž nejistota, pokud jde o ceny nabídnuté ostatními uchazeči. Jestliže uchazeč, který předloží nabídku s převzetím závazků, ví, že je nutné, aby jeho nabídka byla nejvyšší jen mezi nabídkami s převzetím závazků, a že bude moci dorovnat svou nabídku na úroveň nejvyššího uchazeče s nabídkou bez převzetí závazků, jeho nabídka je potenciálně nižší, než kdyby v podmínkách veřejné soutěže tato možnost dorovnání stanovena nebyla.

(140) Kromě toho by tato podmínka mohla odradit uchazeče, kteří si nepřejí předložit nabídku s převzetím závazků, protože vědí, že i kdyby jejich nabídka byla nejvyšší, jejich nabídka může být odmítnuta, protože jiný kupující, který je připraven závazky převzít, může svou nabídku zvýšit. Když k tomu dojde, uchazeč s nabídkou bez převzetí závazků nedostane příležitost předložit novou nabídku a nabídnout vyšší kupní cenu.

(141) Vzhledem k uvedeným skutečnostem se zdá, že podmínky veřejné soutěže upřednostňovaly uchazeče přebírající závazky, protože v případě, že dva uchazeči nabídnou stejnou cenu, jeden s převzetím závazků a druhý bez jejich převzetí, nabídka s převzetím dostane přednost před tou druhou. To by mohlo představovat náznak, že cena, které by se dosáhlo bez převzetí závazků, by mohla být vyšší než cena nabídnutá vítězným uchazečům. Lze se odůvodněně domnívat, že povinnost splnit přebírané závazky má pro kupujícího finanční důsledky, které zohledňuje při podávání nabídky. Bez převzetí závazků by proto byla cena nabídnutá uvedeným kupujícím pravděpodobně vyšší.

(142) Slovensko tvrdí, že ani uchazeč předkládající nabídku s převzetím závazků by nemohl mít jistotu, že se nezúčastní žádný další uchazeč nabízející převzetí závazků s potenciálně vyšší nabídkou. To však nezpochybňuje skutečnost, že s uchazeči s nabídkou bez převzetí závazků se všeobecně zacházelo méně příznivě než s uchazeči s nabídkou s převzetím závazků a že tato skutečnost mohla potenciální uchazeče, kteří si nepřáli převzít závazky, odradit od účasti.

(143) Slovensko také tvrdí, že vzhledem k celkovému objemu závazků, které přesahují 11 milionů EUR, bylo vysoce nepravděpodobné, že by kterýkoli účastník soutěže předložil nabídku s převzetím těchto závazků. Tvrdí, že zejména s ohledem na cenu ve výši pouhých dvou milionů EUR nabídnutou během první veřejné soutěže by žádný racionální účastník soutěže nepřevzal závazky s takovými finančními důsledky. Závazky skutečně zahrnovaly investice ve výši nejméně 11 milionů EUR. Tato investice je však označena jako investice do opatření na zabezpečení souladu s platnými předpisy v oblasti životního prostředí, které jsou potřebné na pokračování chemické výroby. Každý uchazeč, který chtěl pokračovat v chemické výrobě, by musel takovouto částku investovat, a tuto částku tedy museli zohlednit i uchazeči s nabídkou bez převzetí závazků. Jestliže další dva závazky [uvedené v 17. bodě odůvodnění] skutečně měly potenciální vliv na cenu, nabyvatel, který plánuje zachovat nebo dokonce rozšířit činnosti NCHZ, by tyto závazky nepovažoval za nadměrně zatěžující vzhledem k výhodě poskytnuté ve veřejné soutěži zájemcům, kteří by převzali závazky. Možnost předložení nabídky s přijetím závazků proto není možné vyloučit jako „mimořádně nepravděpodobnou“, a tato možnost tedy mohla ovlivnit cenu nabídnutou v soutěži.

(144) I když tedy nakonec nebyly předloženy žádné nabídky s převzetím závazků, tyto podmínky neumožnily zahrnutí nejvyššího možného počtu uchazečů, kteří by navzájem soutěžili se svými nejlepšími nabídkami, což je předpokladem prodeje za co nejvyšší tržní cenu.

(145) Prodej byl kromě toho organizován jako prodej celého fungujícího podniku, tj. celého majetku jako celku, a žádný uchazeč nemohl koupit žádnou část majetku samostatně. Tím se vyloučila možnost maximalizovat konečnou cenu prostřednictvím soutěže o oblasti činností NCHZ (a zároveň se odstranily, resp. omezily možné obtíže vyplývající z případného zastavení provozu). Komise konstatuje, že v dokumentech předložených slovenskými orgány je uvedeno, že existovali potenciální uchazeči, kteří měli zájem získat jen některé části podniku NCHZ (např. společnost bluO Epsilon Limited se zajímala jen o získání zařízení na výrobu karbidu). Proto není možné vyloučit, že by prodej jednotlivých oblastí podniku NCHZ vedl k dosažení vyšší celkové prodejní ceny.

(146) V případě prodeje podniku společností Via Chem Slovakia společnosti Fortischem se jednalo o transakci mezi dvěma soukromými společnostmi, při níž se neorganizovala žádná veřejná soutěž. Cena byla jednoduše sjednaná mezi dvěma soukromými subjekty a neexistovala možnost, aby jiné subjekty nabídly vyšší cenu. Pochybnosti, zda cena, kterou uhradila Via Chem Slovakia, odpovídá tržní ceně, se proto týkají i ceny uhrazené společností Fortischem.

(147) Vzhledem k uvedenému se zdá pravděpodobné, že majetek NCHZ nebyl prodán způsobem, kterým by se zabezpečilo maximalizování výnosů za převedený podnik.

(148) Vzhledem k uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že cena, kterou uhradila Via Chem Slovakia za podnik NCHZ, pravděpodobně nebyla skutečnou tržní cenou, protože cena byla ovlivněna podmínkami veřejné soutěže, jakož i skutečností, že účastníci museli předkládat nabídky na majetek jako celek.

5.7.2. Rozsah transakce

(149) Aby se zabránilo hospodářské návaznosti, majetek a jiné prvky převedeného podniku musí představovat jen část předcházející společnosti nebo jejích činností. Čím větší je část původního podniku, která se převádí na nový subjekt, tím větší je pravděpodobnost, že hospodářská činnost související s tímto majetkem i nadále těží z výhod neslučitelné podpory.

(150) I když Slovensko tvrdí, že při prodeji šlo o „majetkový obchod“, podmínky prodeje ve skutečnosti naznačují, že společnost byla prodána jako fungující podnik. Jak je uvedeno v 19. bodě odůvodnění, novému vlastníku byl prodán celý majetek a minimálně část převoditelných závazků.

(151) Prodej NCHZ společnosti Via Chem Slovakia schválil Protimonopolní úřad SR 19. července 2012. Z tohoto rozhodnutí je zřejmé, že předmětem koncentrace, a tedy prodeje, byl celý podnik NCHZ jako fungující podnik (26).

(152) Rozsah činnosti podniku, který získal Fortischem, zůstává stejný jako předchozí rozsah činností NCHZ. Je to zřejmé z porovnání výrobního programu NCHZ na začátku konkurzního řízení (27) se současným výrobním programem uvedeným na internetových stránkách Fortischemu (28). V obou případech hlavní oblasti činností NCHZ, resp. Fortischemu, zahrnují anorganické (elektrolytické) chemické látky včetně karbidu vápníku, organické chemické látky, polymery a produkty zpracování PVC. Všech čtrnáct klíčových výrobků z těchto výrobních oblastí, které představují 99 % výnosů NCHZ za rok 2008 (29), vyrábí i Fortischem. Výnosy z prodeje uvedených výrobků společností Fortischem dosáhly v roce 2013 výše 161,3 milionu EUR (30). Tyto výnosy jsou srovnatelné s výnosy NCHZ ve výši přibližně 150 až 160 milionů EUR během konkurzního řízení (31). Jak výrobní program, tak výnosy převedeného podniku proto zůstávají stejné jako v případě NCHZ. Do společnosti Fortischem bylo převedeno i více než 95 % zaměstnanců NCHZ (1 412 zaměstnanců). Zaměstnanci nebyli označeni jako nadbyteční a následně zaměstnaní společností Fortischem, ale jejich pracovní smlouvy se jednoduše převedly na Fortischem.

(153) Slovensko tvrdí, že bylo převedeno méně než 60 % podniku, zejména proto, že převod nezahrnoval žádný nemovitý majetek. Jak už však bylo objasněno [viz 134. bod odůvodnění], společnost Fortischem si pronajímá nemovitý majetek (pozemky a budovy) potřebný pro chemickou výrobu od společnosti Via Chem Slovakia. S výjimkou nemovitého majetku převzala veškerý majetek a všechna práva a povinnosti související s převedeným podnikem společnost Fortischem. Fortischem tak provozuje podnik NCHZ a pokračuje se stejným portfoliem výrobků.

(154) Fortischem kromě toho zachoval i stávající vedení NCHZ. Výkonný ředitel NCHZ před převodem podniku se například stal předsedou představenstva společnosti Fortischem.

(155) V době získání podniku NCHZ společnost Fortischem také veřejně oznámila v tisku, že neplánuje žádné podstatné změny ve vztahu k pracovníkům nebo výrobě a že zachová stávající vedení (32).

(26) Viz zejména 25. až 29. bod odůvodnění rozhodnutí o schválení koncentrace (rozhodnutí č. 2012/FH/3/1/032), které je dostupné na adrese xxxx://xxx.xxxxxxx.xxx.xx/0000xx00000/.

(27) Viz prezentace správce konkurzní podstaty z 26. října 2009, Novácke chemické závody, a. s. – prezentace správce, snímky 4 a 5.

(28) Viz internetové stránky xxx.xxxxxxxxxx.xx.

(29) Viz snímek 5 prezentace správce konkurzní podstaty z 26. října 2009, Novácke chemické závody, a. s. – prezentace správce.

(30) Viz výroční zpráva skupiny Energochemica Group, jejíž je Fortischem největším členem, z roku 2013 na adrese xxxx://xxx. xxxxxxxxxxxxx.xx/xxxx/xxxxx/Xxxxxxx_XXX_0000.xxx.

(31) Viz např. hospodářská analýza vypracovaná správcem v prosinci 2010, strana 3 [viz 106. bod odůvodnění].

(32) Viz např. článek Novácku chemičku bude prevádzkovať spoločnosť Fortischem (Nováckou chemičku bude provozovat společnost Fortischem) z 2. srpna 2012 zveřejněný ve Webnovinách: xxxx://xxx.xxxxxxxxx.xx/xxxxxxxxx/xxxxxxx-xxxxxxxx-xxxx-xxxxxxxxxxxx-x/000000- clanok.html.

(156) Pokud se tedy jedná o rozsah transakce, Fortischem fakticky převzal všechny hospodářské činnosti NCHZ spolu s veškerým souvisejícím majetkem, právy i povinnostmi. Skutečnost, že část tohoto majetku se používá na základě smlouvy o pronájmu místo přímého vlastnictví, nic nemění na skutečnosti, že Fortischem prostě pokračuje v hospodářských činnostech NCHZ ve stejném rozsahu jako před transakcí.

(157) Kromě toho i obě zainteresované strany, které předložily připomínky, tvrdí, že Fortischem se nadále chová stejně jako předtím NCHZ, přičemž nabízí stejné portfolio výrobků na stejných geografických trzích, a že jedinou viditelnou změnou je změna názvu.

(158) Fortischem tedy pokračuje v podnikání NCHZ bez jakýchkoli podstatných změn v obchodní, personální nebo výrobní politice.

5.7.3. Totožnost vlastníků

(159) Silným ukazatelem hospodářské návaznosti by byla skutečnost, že vlastníci nabývající společnosti jsou stejní jako vlastníci prodávající společnosti.

(160) V tomto případě se Komisi nepodařilo získat důkaz, který by potvrdil tvrzení stěžovatele, že skutečně existují propojení mezi původními a novými konečnými vlastníky podniku NCHZ. I když přímí vlastníci jsou rozdílní, není možné ověřit z nezávislých a spolehlivých zdrojů, kdo jsou koneční vlastníci v pozadí některých přímých nebo nepřímých mateřských společností registrovaných na Kypru.

(161) Slovenské orgány však předložily čestné prohlášení společnosti Energochemica, současné mateřské společnosti společnosti Fortischem, že vlastníci společnosti Fortischem nejsou žádným způsobem spojeni s bývalými vlastníky NCHZ.

(162) Komise předpokládá, že neexistují žádná propojení mezi původními a novými vlastníky podniku NCHZ převedeného na společnost Fortischem, protože nemá k dispozici žádný důkaz o opaku.

5.7.4. Okamžik prodeje

(163) Xxxxxx se uskutečnil poté, co Komise zahájila předběžné vyšetřování stížnosti a jeho výsledky zaslala Slovenské republice k vyjádření. Slovenská republika tedy přinejmenším věděla o tom, že předmětná opatření mohou představovat neoprávněnou a neslučitelnou podporu, kterou bude nutno vymoci.

5.7.5. Hospodářská logika operace

(164) Účelem kritéria hospodářské logiky transakce je ověřit, zda nabyvatel využívá získaný majetek stejným způsobem jako prodávající nebo naopak, integruje majetek do vlastní obchodní strategie a realizuje tak synergie, které odůvodňují jeho zájem získat tento majetek.

(165) Fortischem získal celou chemickou divizi NCHZ, tj. hlavní část podniku NCHZ, jako fungující podnik spolu s více než 95 % zaměstnanců a souvisejícími právy a povinnostmi. Jak už bylo uvedeno, portfolio výrobků a rozsah činností společnosti Fortischem jsou identické s portfoliem a rozsahem činností NCHZ.

(166) Fortischem také veřejně oznámil v tisku, že neplánuje žádné podstatné změny ve způsobu provozu podniku NCHZ a v rozsahu jeho činností (33). I když je Fortischem součástí větší skupiny společností, skupiny Energo­ chemica, nezdá se, že by existovaly podstatné synergické účinky ve vztahu k ostatním členům skupiny. I když někteří z nich jsou rovněž aktivní v chemickém průmyslu, jejich oblast činnosti je různá (lehké stabilizátory, fenolové živice, čistící prostředky atd.), a proto se nezdá, že by existovalo podstatné propojení s těmito činnostmi společnosti Fortischem.

(167) Nedošlo proto k žádné změně obchodní strategie a Fortischem prostě využívá majetek stejným způsobem jako prodávající.

(33) Viz poznámka pod čarou č. 33.

5.7.6. Závěr o hospodářské návaznosti mezi NCHZ a hospodářskými činnostmi, které získal a provozuje Fortischem

(168) Celkově se zdá, že jediné změny se týkají názvu společnosti a právnické osoby, které tato společnost patří. V článku 1.2 soutěžních podmínek se stanoví, že NCHZ se prodávají vcelku jako soubor hmotného a nehmotného majetku spolu s jejich personálem. V článku 3.1 kupní smlouvy mezi Via Chem Slovakia a NCHZ ze 16. ledna 2012 se uvádí, že fungující podnik, který se převádí podle této smlouvy, zahrnuje veškerý nemovitý majetek, movitý majetek, ostatní práva a majetkové hodnoty, které i) slouží k provozu fungujícího podniku nebo podle své povahy mají k takovému účelu sloužit a ii) k rozhodnému datu patří předávajícímu. Nabyvatel kromě toho pokračuje s portfoliem výrobků a v obchodní politice NCHZ. A konečně, cena zaplacená za podnik NCHZ pravděpodobne nepředstavuje tržní cenu.

(169) Komise proto dospěla k závěru, že existuje hospodářská návaznost mezi NCHZ a společností Fortischem.

(170) V důsledku uvedeného se Komise domnívá, že výhoda, kterou Slovensko poskytlo NCHZ, představuje neoprávněnou a neslučitelnou státní podporu a že vymáhání této neslučitelné státní podpory udělené NCHZ se má rozšířit i na nového majitele podniku NCHZ. Fortischem totiž svou nepřerušenou provozní přítomností na trhu nadále těží ze státní podpory, kterou získaly hospodářské činnosti NCHZ a která nadále narušuje trh.

6. ZÁVĚR

(171) Komise dospěla k závěru, že rozhodnutí slovenské vlády prohlásit NCHZ za strategickou společnost podle zákona, čímž byla společnost uchráněna od standardního uplatňování zákona o konkurzu, představovalo státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(172) Komise rovněž konstatuje, že tato podpora byla poskytnuta neoprávněně, v rozporu s oznamovací povinností a povinností zdržet se jednání stanovených v čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(173) Komise nakonec dospěla k závěru, že takováto podpora je neslučitelná s vnitřním trhem, protože nebyly splněny příslušné podmínky pokynů o záchraně a restrukturalizaci z roku 2004 a nebyly zjištěny žádné jiné důvody slučitelnosti.

(174) Tato podpora musí být od NCHZ vymožena a příkaz k vymáhání by se měl rozšířit i na Fortischem, který je s NCHZ propojený formou hospodářské návaznosti,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Státní podpora ve výši 4 783 424,10 EUR poskytnutá NCHZ jejich prohlášením za strategickou společnost podle zákona, čímž byla tato společnost uchráněna od standardního uplatňování zákona o konkurzu, byla Slovenskem neoprávněně provedena v rozporu s článkem 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie a je neslučitelná s vnitřním trhem.

Článek 2

Rozhodnutí, které umožnilo pokračování provozu NCHZ po skončení účinnosti zákona na základě rozhodnutí věřitelského výboru, nepředstavovalo státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

Článek 3

1. Slovensko vymůže od NCHZ neoprávněnou podporu uvedenou v článku 1.

2. Vzhledem k hospodářské návaznosti mezi NCHZ a společností Fortischem se povinnost vrácení podpory rozšiřuje také na společnost Fortischem.

3. Částky, které mají být vymoženy, zahrnují úroky ode dne, kdy byly tyto částky poskytnuty NCHZ, až do jejich skutečného vrácení.

4. Úrok se vypočítá na složeném základě v souladu s kapitolou V nařízení (ES) č. 794/2004 (34) a nařízením (ES) č. 271/2008 (35), kterým se mění nařízení (ES) č. 794/2004.

Článek 4

1. Vymožení podpory uvedené v článku 1 bude okamžité a účinné.

2. Slovensko zajistí, aby se toto rozhodnutí provedlo do čtyř měsíců od data oznámení tohoto rozhodnutí.

Článek 5

1. Slovensko do dvou měsíců od oznámení tohoto rozhodnutí předloží tyto informace:

a) celkovou částku (jistinu a úroky z vymáhané částky), která má být od příjemců vymožena;

b) podrobný popis opatření, která byla přijata nebo která mají být podle plánu přijata pro dosažení souladu s tímto rozhodnutím;

c) dokumenty prokazující, že příjemci bylo nařízeno vrátit podporu.

2. Slovensko bude informovat Komisi o průběhu vnitrostátních opatření přijatých k provedení tohoto rozhodnutí až do vymožení podpory uvedené v článku 1. Komise na požádání bezodkladně poskytne informace o opatřeních, která byla přijata nebo která mají být podle plánu přijata pro dosažení souladu s tímto rozhodnutím. Rovněž poskytne podrobné informace o výši podpory a úroku z vymáhané částky, které už příjemci vrátili.

Článek 6

Toto rozhodnutí je určené Slovensku.

V Bruselu dne 15. října 2014.

Za Komisi Xxxxxxx XXXXXXX místopředseda

(34) Nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 140, 30.4.2004, s. 1).

(35) Nařízení Komise (ES) č. 271/2008 ze dne 30. ledna 2008, kterým se mění nařízení (ES) č. 794/2004, kterým se provádí nařízení Rady

(ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 82, 25.3.2008, s. 1).