BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Vysoká škola zdravotnická, o.p.s., Xxxxx 0
PŘEDNEMOCNÍČNÍ NEODKLADNÁ PÉČE O PACIENTA S DUŠNOSTÍ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
XXXXX XXXXX, DiS.
Praha 2024
Vysoká škola zdravotnická, o.p.s., Xxxxx 0
PŘEDNEMOCNÍČNÍ NEODKLADNÁ PÉČE O PACIENTA S DUŠNOSTÍ
Bakalářská práce
XXXXX XXXXX, DiS.
Stupeň vzdělání: bakalář
Název studijního oboru: Zdravotnický záchranář Vedoucí práce: XXXx. Xxxxx Xxxxxxxxxx
Praha 2024
<.. image(Obsah obrázku text, dopis, snímek obrazovky, design Popis byl vytvořen automaticky) removed ..>
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně, že jsem řádně citoval všechny použité prameny a literaturu a že tato práce nebyla využita k získání stejného nebo jiného titulu nebo titulu neakademického.
Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., v platném znění, souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné databázi kvalifikačních prací Xxxxxx.xx provozovaného Masarykovou univerzitou (Fakulta informatiky MU), a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Dále souhlasím, aby toutéž cestou byly zveřejněny posudky vedoucího a oponenta bakalářské práce včetně záznamu o průběhu a výsledku obhajoby.
V Praze dne 21. 3. 2024 podpis
PODĚKOVÁNÍ
Touto cestou bych rád poděkoval svým nadřízeným a svým kolegům za umožnění získání potřebných dat a informací bez nichž by nebylo možné tuto bakalářskou práci vytvořit. Dále bych rád poděkoval MUDr. Xxxxx Xxxxxxxxxx za podnětné rady a připomínky, za její milý a ochotný přístup k vedení celé bakalářské práce.
ABSTRAKT
XXXXX,Xxxxx. Přednemocniční neodkladná péče o pacienta s dušností. Bakalářská práce. Vysoká škola zdravotnická, 2024.
Tématem bakalářské práce je přednemocniční neodkladná péče o pacienta s dušností, neboť dušnost je jedna z nejčastějších indikačních kritérií k vyslání posádek záchranné služby k pacientovi. Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část je zaměřena na přednemocniční neodkladnou péči, dále pak na patofyziologii, příčiny, vyšetření pacienta a dělení dušnosti. Poslední kapitoly se zabývají diferenciální diagnostikou a léčbou dušnosti.
V praktické části bakalářské práce jsou uvedeny kazuistiky z praxe záchranné služby, které uvádí podrobný popis výjezdu a postupu posádek přímo na místě události. Jednotlivé kazuistiky popisují odlišné příčiny vzniku dušnosti. Součástí každé kazuistiky je popis správného postupu posádek na místě a jejích celkové vyhodnocení. Záměrem vytvoření této bakalářské práce je pokus o sjednocení důležitých informací spojených s touto problematikou a snaha, aby informace z této bakalářské práce se dostaly do povědomí zdravotnických záchranářů a byly jim pomůckou pro zvládnutí situace v případě, že budou u pacienta s tímto problémem sami, do doby než dorazí lékař.
Klíčová slova
Diferenciální diagnostika. Dušnost. Kardiální příčiny dušnosti. Nekardiální příčiny dušnosti. Přednemocniční neodkladná péče.
ABSTRACT
XXXXX, Xxxxx. Pre-hospital emergency care of a patient with shortness of breath. Bachelor Thesis. Medical College, 2024.
The topic of the bachelor's thesis is Pre-hospital emergency care for a patient with shortness of breath, as shortness of breath is one of the most common indication criteria for dispatching emergency crews to the patient. The bachelor thesis is divided into a practical part and a theoretical part. In the theoretical part, I focus on pre-hospital emergency care, then I focus on pathophysiology, causes, patient examination and classification of shortness of breath. In the last chapters, I deal with differential diagnosis and treatment of shortness of breath.
In the practical part of the bachelor's thesis, I present several case studies from the practice of the rescue service, which provide a detailed description of the exit and a detailed description of the progress of the crews directly at the scene of the incident. Individual case reports describe different causes of shortness of breath. Each case study includes a description of the correct procedure and its overall evaluation. The intention of creating this bachelor's thesis is an attempt to unify important information related to this issue and an effort to make the information from this bachelor's thesis reach the awareness of rescuers and help them manage the situation in the event that they are alone with a patient with this problem, until before the doctor arrives.
Key words
Cardiac causes of shortness of breath. Differential diagnosis. Noncardiac causes of dyspnea. Pre-hospital emergency care. Stuffines.
PŘEDMLUVA
Téma bakalářské práce jsem si zvolil hlavně proto, že se s tímto problémem setkávám denně při svých výjezdech na záchranné službě a ze zkušenosti vím, jak náročná je situace v momentě, když přijedu k pacientovi s tímto problémem, jako první. Z toho důvodu jsem se rozhodl pro toto téma bakalářské práce se záměrem sjednotit veškeré informace a dostat tyto informace s postupy do všeobecného povědomí zdravotnických záchranářů. Aby po přečtení této bakalářské práce a několika uvedených kazuistik z praxe, se záchranáři cítili v přednemocniční péči o pacienta s dušností jistější a aby byli schopni zajistit pacienta do příjezdu lékaře. Z osmi kazuistik byl patrný postup posádek během poskytování přednemocniční péče o pacienta s dušností, kdy v závěru jsem uvedl jednotlivé postupy z kazuistik a jejich hodnocení dle standardu.
Rád bych poděkoval všem kolegům a kolegyním ze Záchranné služby Brno za trpělivost, vstřícnost a rady, které společně s odbornou literaturou mi byly velkým pomocníkem při zrodu této bakalářské práce.
OBSAH
SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ 15
1 Přednemocniční neodkladná péče 14
2.1 Patofyziologie dušnosti 16
2.3.3 Zdravotnické přístroje 21
2.4 Diferenciální diagnostika 23
3 Dušnost u respiračních onemocnění 26
4 Dušnost u kardiálních onemocnění 28
4.3 Ischemická choroba srdeční 29
5 Dušnost u ostatních onemocnění 31
7.1.1 Diskuze ke kazuistice č. 1 39
7.2.1 Diskuze ke kazuistice č. 2 42
7.3.1 Diskuze ke kazuistice č. 3 45
7.4.1 Diskuze ke kazuistice č. 4 48
7.5.1 Diskuze ke kazuistice č. 5 50
7.6.1 Diskuze ke kazuistice č. 6 53
7.7.1 Diskuze ke kazuistice č. 7 56
7.8.1 Diskuze ke kazuistice č. 8 59
Příloha A: Žádost o provedení kvantitativního/kvalitativního 72
Příloha B: Protokol k provádění sběru podkladů pro zpracování bakalářské práce74 Příloha C: Rešeršní strategie 75
SEZNAM TABULEK
Tabulka 1 Vitální funkce kazuistika č. 1 36
Tabulka 2 Vitální funkce kazuistika č. 2 39
Tabulka 3 Vitální funkce kazuistika č. 3 42
Tabulka 4 Vitální funkce kazuistika č. 4 45
Tabulka 5 Vitální funkce kazuistika č. 5 48
Tabulka 6 Vitální funkce kazuistika č. 6 51
Tabulka 7 Vitální funkce kazuistika č. 7 54
Tabulka 8 Vitální funkce kazuistika č. 8 57
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
ARDS Syndrom akutní dechové tísně
CO2 Oxid uhličitá
EKG Elektrokardiogram
etCO2 end – tidal – CO2
FiO2 fraction of inspired oxygen
FR Fyziologický roztok
G Glukóza
CHOPN Chronická obstrukční plicní nemoc
i.m. nitrosvalově
i.v. Intravenózně
JIP jednotka intenzivní péče
kPa kilopacsal
l/min litrů za minutu
l litr
mg/kg miligramů na kilogram
mg Miligram
min Minuta
ml Mililitr
mmHg milimetr rtuťového sloupce
NYHA Klasifikace dušnosti –New York Heart Association
OOPP Osobní ochranné pracovní prostředky
paCO2 Parciální tlak oxidu uhličitého
paO2 Parciální tlak kyslíku
PE plicní embolie
PEEP Pozitive end – expiratory pressure
PIP peak inspirátory pressure
PNO Pneumotorax
RLP/RV rychlá lékařská pomoc
RZP rychlá zdravotnická pomoc
s.c podkožně
SpO2 Saturace hemoglobinu kyslíkem
tPNO Tenzní pneumotorax
UP Urgentní příjem
ZZS Zdravotnická záchranná služba
(XXXXXXX a HUGO, 2023)
SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ
Absorpce – vázání na povrch
Adrenergní receptory –skupina receptorů
Afebrilní –bez horečky
Akrální –okrajový
Alveolární dýchání –výměna vzduchu v plicních sklípcích
Ameningeální– bez meningeálních příznaků
Anafylaxe –závažný stav, který vzniká masivním vyplavením histaminu do oběhu
Apnoe – zástava dechu
Bilaterálně –oboustranný
Biotovo dýchání –patologické dýchání, při kterém dochází k přerušení pravidelnosti dýchání
Bradykardie– zpomalení srdeční činnosti
Bradypnoe– zpomalené dýchání
Cefalea –bolest hlavy
Cyanóza– namodralé zbarvení kůže a sliznice
Deoxyhemoglobin –molekula hemoglobinu, na niž není navázán kyslík
Desaturace –pokles saturace krve
Deviace– vybočení Dyspnoe– dušnost Edém– otok
Embolie –zaklínění vmetku v krevních cévách
Emfyzém –rozedma plic
Eozinofilní zánět –onemocnění při které dochází k eozinofilní infiltraci
Epiglotitida –zánět epiglottis
Eupnoe –normální dýchání
Exacerbace –zhoršení chronického onemocnění
Exantém –vyrážka Exspirium– výdech Extratorakální –mimohrudní
Hypokalemie –nízká hladina kalia
Hypokapnie –pokles koncentrace oxidu uhličitého v krvi
Hypoperfuze –snížení prokrvení tkáně Hypotenze –nízký krevní tlak Hypotermie – přehřátí
Hypoxie –nedostatek kyslíku
Inspirium– nádech
Intersticium –vmezeřená tkáň orgánu Intramuskulární– způsob aplikace do svalu Intratorakální –hrudní
Intravaskulárně –uvnitř cév
Intravenózní –způsob aplikace do krevního oběhu
Isokorické –normální stav zornice
Jugulární –hrdelní
Kapnometrie –metoda měření obsahu oxidu uhličitého
Kardiální –srdeční
Kardiostimulace –stimulace srdce pomocí umělých elektrických podnětů
Kardioverze –metoda kdy s pomocí elektrického výboje dojde k úpravě srdečního rytmu
Katecholamin –hormon produkovaný dření nadledvin Kussmaulovo dýchání –hluboké zrychlené dýchání Laterizace –bez neurologického nálezu Myokarditida –zánět srdečního svalu
Nauzea– nevolnost
Nebulizace –rozprášení tekutiny na drobné kapky, které se vdechují
Nystagmus –kmitavý pohyb očních bulbů Onkotický –osmotický tlak způsobený bílkovinami Ortopnoe– dechová tíseň
Ortopnoická poloha –poloha ulehčující dýchání
Oscilační metoda –jedna z metod k měření krevního tlaku pomocí amplitudy
Oxygenace –okysličení Oxygenoterapie –léčba kyslíkem Oxyhemoglobin –krevní barvivo
Oxymetrie –měření obsahu kyslíku v tekutině
Palpitace– bušení srdce
Parenchym –označení pro tkáň nebo buňky orgánu
Paréza –obrna
Patofyziologie –teoretický obor medicíny Xxxxxxx –průtok krve nebo jinou tekutinou tkání Perikarditida –zánět osrdečníku
Pneumocyty –typ plicních buněk
Pneumotorax –přítomnost vzduchu v pleurální dutině s následným kolapsem plic
Sarkoidóza –granulatozní onemocnění
Saturace –nasycení
Somnolence –lehčí porucha vědomí, spavý
Stenokardie –bolest na hrudi
Stridor –poslechový patologický nález Subkutánní–způsob aplikace do podkoží Sublingvální – způsob aplikace pod jazyk Supraklavikulární –nadklíčkový
Surfaktant –látka snižující povrchové napětí v plicích Tachykardie– zrychlená srdeční frekvence Tachypnoe– zrychlené dýchání
Tamponáda perikardu –stlačení srdce nahromaděnou tekutinou v perikardiálním vaku
Vertigo– závrať
(XXXXXXX a HUGO, 2015)
ÚVOD
Znáte tu situaci, když přijedete sám k pacientovi a on lapá po dechu, nemůže se pořádně nadechnout, dusí se a je cyanotický? A lékař na cestě. Nebo znáte tu situaci, když přijedete k pacientovi, který po požití prošlé konzervy opakovaně zvrací a zvrací a hledá důvod svého zvracení na vyhledávači Google, který mu jako první možnost nabídne otravu botulotoxinem a on po přečtení této informace, která jej vyděsí, začne zrychleně dýchat, což mu zapříčiní pocit dušnosti? Tyto dva případy mají společného jmenovatele a tím je dušnost.
Dušnost se vyskytuje jako každodenní zdravotní komplikace u spousty lidí. Patří mezi nejčastější indikace výjezdů zdravotnické záchranné služby a jedním z nejčastějších příznaků, který nám pacienti popisují. Jedná se o nespecifické příznaky, které mohou avizovat buď banální potíže, anebo i závažné stavy, které mohou zasahovat do mnohých medicínských oborů. S dušností se můžeme setkat u pacientů všech věkových kategorií. Nejčastější výskyt je u kardiologických a pneumologických pacientů. Z těchto důvodů patří dušnost mezi nejčastější příznaky, které nás zavedou k lékaři. Tato bakalářská práce byla zaměřena pouze na dušnost u dospělých pacientů. Dušnost lze rozdělovat do několika druhů, a to na akutní nebo chronickou, na inspirační a expirační dušnost a na kardiální a nekardiální.
V teoretické části bakalářské práce byla popsána přednemocniční neodkladná péče u pacienta s dušností – patofyziologie, vyšetření pacienta, jednotlivé druhy a příčiny vzniku dušnosti, její diferenciální diagnostika a léčba.
V praktické části bylo popsáno na osmi kazuistikách z praxe postup a průběh řešení dušnosti posádkami RZP. Jednotlivé kazuistiky byly podrobně popsány od přijetí výzvy až po předání pacienta posádkou zdravotnické záchranné služby do zdravotnického zařízení. V závěru praktické části jsou diskuze a doporučení pro praxi.
Pro tvorbu teoretické části bakalářské práce byl stanoven následující cíl
Cíl: Popsat patofyziologii dušnosti, vyšetření pacienta při dušnosti, její příznaky, projevy jednotlivých stavů a diferenciální diagnostika.
Pro tvorbu praktické části bakalářské práce byly stanoveny následující cíle
Cíl 1: Vytvoření materiálu, který sjednocuje podstatné informace o této problematice. A rozšíření tohoto materiálu do obecného povědomí zdravotnických záchranářů, které by po přečtení prohloubilo jejich odborné znalosti v této problematice.
Cíl 2: Na osmi kazuistikách popsat různé typy dušnosti v přednemocniční péči a ukázat jejich řešení dle aktuálních standardů, které byly popsány v teoretické části.
Cíl 3: Úskalí diferenciální diagnostiky dušnosti v PNP, kritéria rozhodování při volbě léčebného postupu.
Vstupní literatura
1. XXXXXXX, Xxxxx; XXXXXXXXX, Xxxx; XXXXX, Xxxxx; XXXXXXX, Xxx; XXXXXXX, Xxxxxx a další. Metodologie tvorby bakalářské práce. Text pro posluchače zdravotnických nelékařských programů Vysoké školy zdravotnické,
o. p. s. Online. Praha: Vysoká škola zdravotnická, 2023. ISBN 978-80-88249- 25-2. Dostupné z: xxxxx://xx.xxxxxxx.xx/xxxx/xx/xxx/xxxxxxxx/xxxx_xxx/xx_xxxxx/0000_Xxxxxxxxxx e_tvorby_BP.pdf[cit.2024-02-19].
2. XXXXXX, Xxxxxxxx a kol. Dušnost: problém mnoha oborů. 2., přepracované a doplněné vydání. Aeskulap. Praha: Mladá fronta, 2017. ISBN 978-80-204-4610- 7.
3. XXXXX, Xxxxxxx; XXXXX, Xxxxx a XXXXX, Xxx. Diferenciální diagnostika v kardiologii a pneumologii. Diferenciální diagnostika, 2. Praha: Raabe, [2015]. ISBN 978-80-8140-422-1.
4. XXXXX, Xxxxx; CMOREJ, Xxxxxx Xxxxxxxxx a XXXXXXXX, Xxxxxx. Dušnost v prvním kontaktu. Praha: Grada Publishing, 2020. ISBN 978-80-271-1682-9.
5. XXXXXX, Viliam a BULÍKOVÁ, Táňa. Klinická propedeutika v urgentnej medicíne. 2., prepracované a doplnené vydanie. Bratislava: Grada Publishing, 2022. ISBN 978-80-271-3021-4.
Popis rešeršní strategie
Xxxxxxx pro bakalářskou práci „Přednemocniční neodkladná péče o pacienta s dušností“ byla zpracována ve spolupráci s Národní lékařskou knihovnou Praha. Časový horizont pro vyhledávané knižní literatury byl zadán od roku 2013 až do současnosti. Pro rešeršní strategii bylo použito několik způsobů vyhledávání informací
z důvodů rozsáhlosti tématu dušnosti. Tudíž vyhledávání nebylo vázáno pouze na klíčová slova. Bylo dohledáno6knižních titulů, 63 internetových článků, z nichž bylo 84 cizojazyčných.
Pro vytvoření bakalářské práce bylo použito celkem 26zdrojů, z toho 24 knižních zdrojů a 2 cizojazyčné zdroje. Autor využil několik knižních zdrojů, jejichž informace sjednotil. Veškeré dohledané informace byly maximálně využity pro komplexní popis dané problematiky.
1 Přednemocniční neodkladná péče
Přednemocniční neodkladná péče se odlišuje od ostatních medicínských oborů. Je brána jako samostatný obor, který klade na zdravotnické pracovníky vysoké nároky. Tento obor znevýhodňuje zdravotnické pracovníky v mnoha věcech, jednak jsou povinni pomoci všem osobám, které potřebují jejich pomoc, ale mají i omezené možnosti a prostředky v tom, jak jim pomoci (DOBIÁŠ a BULÍKOVÁ, 2021).
2 Dušnost
Dušnost je pocit krátkého nebo nedostatečného dechu. Příčinou tohoto stavu je nedostatek kyslíku a následně zrychlená dechová frekvence. Zvýšená fyzická námaha může vyvolat pocit dušnosti u většiny lidí, což je normální stav. To se ale nedá říci o dušnosti, kterou pociťujeme v klidu nebo při mírné aktivitě. Tento stav v nás vyvolává podezření na srdeční nebo respirační onemocnění. Dušnost je často přítomna u pacientů, kteří trpí onemocněním srdce, onemocněním plic nebo u jiných závažných interních onemocnění nebo u pacientů po vážných úrazech. Dušnost se vyskytuje u 85 % pacientů s kardiální či plicní chorobou. Náhlý vznik těžké dušnosti může vyvolat řadu nejrůznějších faktorů. Od úzkosti, přes respirační selhání, anafylaxi až po závažné akutní stavy jako je například plicní embolie nebo srdeční selhání. Dlouhodobý pocit dušnosti může zapříčinit únavu dýchacích svalů, což může vést k respiračnímu selhání u pacienta. V situaci, kdy se začne pacient zadýchávat by měl být co nejrychleji vyšetřen, aby se zjistila příčina tohoto stavu (PLEVOVÁ a ZOUBKOVÁ, 2021).
Dělení dušnosti je možné do několika skupin. Podle vzniku tohoto stavu na náhlou, akutní a chronickou. Kdy náhlá dušnost může u pacienta vzniknout během několika vteřin nebo minut, což může signalizovat nějaké akutní onemocnění například plicní embolii až plicní edém. Akutní dušnost vzniká u pacienta v řádu několika hodin až dní. Dušnost chronická přetrvává několik měsíců až roky, kdy nám signalizuje nějaké dlouhodobé chronické potíže. Dále se můžeme setkat s dělením dušnosti na inspirační a expirační. Dušnost inspirační je hlavním ukazatelem pro onemocnění srdce, zejména srdeční selhání. Expirační dušnost je hlavním ukazatelem pro onemocnění dýchací soustavy jako například astma bronchiale, při kterém dochází k obstrukci v dýchacích cestách. Další dělení dušnosti posuzujeme podle jeho příčiny vzniku na kardiální a nekardiální. V neposlední řadě podle doby trvání tohoto problému na klidovou, námahovou a záchvatovitou (XXXXXXXXX, 2016).
Ke světově nejpoužívanější klasifikaci dušnosti patří klasifikace podle NYHA (DOBIÁŠ a BULÍKOVÁ, 2021)
NYHA klasifikace dušnosti
1.stupeň - dušnost při velké námaze (těžká fyzická práce, běh) 2.stupeň - dušnost při běžné námaze (výstup do schodů)
3.stupeň - dušnost i při lehčí nebo běžné námaze (stlaní lůžka, oblékání)
4. stupeň - klidová dušnost
(XXXXXXXXX, 2016)
K tomuto stavu dochází v důsledku nerovnováhy mezi potřebou organismu a kardiorespiračními možnostmi dýchání. Patofyziologie dušnosti dosud není přesně popsána. Hlavním faktorem je znalost patofyziologie chorob, které tento stav zapříčiňují. Dušnost může začít pacient pociťovat i v případě, kdy ani nadměrné zrychlené dýchání nezapříčiní adekvátní okysličení krve. Centrum dechu se nachází v mozkovém kmeni, do kterého jsou posílány veškeré informace o dýchání a okysličení krve, kdy dochází k nedostatečné stimulaci respiračního centra a tím vzniká nedostatečná alveolární ventilace. Dále také může tento stav vzniknout na podkladě emočního stavu člověka, kdy silný stres a fyzické vypětí může vyvolat pocit dušnosti. U starších lidí může být tento stav vyvolán i menší fyzickou zátěží (XXXXX, CMOREJ a XXXXXXXX, 2020)
2.2 Klinický obraz
Každý pacient subjektivně vnímá pocit dušnosti při akutních respiračních obtížích. Z tohoto důvodu jsou příznaky, které popisují pacienti ve většině případů podobné, ale zjištění její pravé příčiny zjistíme, až provedeme důkladnější vyšetření pacienta. Lze říci, že se jedná o zhoršené dýchání, které může být doprovázeno zvýšeným zapojováním dýchacích svalů nebo zatahování jugulárních a supraklavikulárních jamek. Dechové potíže hodnotíme podle dýchání pacienta. Za fyziologické dýchání lze označit dechovou frekvenci 16-20 dechů za min. V případě, že dechová frekvence je nižší jedná se o zpomalené dýchání. V opačném případě, kdy je dechová frekvence vyšší než 20 dechů za min. jedná se o zrychlené dýchání. Klinický obraz pacienta s dušností se odvíjí od příčiny, která tento stav zapříčinila. Při kardiální příčině dušnosti, při levostranném srdečním selhání, je nemožnost dýchat vleže a tato
dušnost se objevuje v nočních hodinách. U kardiální a nekardiální dušnosti můžeme slyšet zvukové fenomény jako například vrzoty, bublání a pískoty. Dále je nutné zjistit, zda se jedná o dušnost inspirační nebo expirační, zda má pacient kašel, bolesti na hrudi. Dýchání u některých poruch je natolik specifické, že si získalo vlastní označení Kussmaulovo dýchání, Biotovo dýchání a jiné (XXXXX A ŽÁK,2022).
2.3 Diagnostika dušnosti
2.3.1 Algoritmus ABCDE
Pacient v urgentním stavu vyžaduje rychlé zhodnocení stavu a rychlé stanovení priorit léčby na základě jeho vitálních funkcí, zjištěných poranění, mechanismu úrazu nebo na základě zjištěného závažného onemocnění. Při vyšetření je třeba postupovat v logickém sledu, který respektuje závažnost a urgenci řešení problémů. Management péče o urgentního pacienta se skládá z několika kroků. Rychlé primární vyšetření – zhodnocení závažnosti stavu ABCDE, resuscitace vitálních funkcí, dokončení primárního ošetření, podrobnější vyšetření jedná-li se o nekritického pacienta, definitivní léčba a transport a předání do zdravotnického zařízení (XXXXXXX, STAŠEK, XXXXXXXXXX a ZVONÍČEK, 2020).
Primární vyšetření – postup dle ABCDE
Postup ABCDE je založen na logické sekvenci několika kroků, které kladou důraz na odhalení života ohrožující poruchy a zahájení její léčby, ještě před posunutím se k dalšímu kroku. V případě kdyby byl pacient ošetřován urgentním týmem, mohou být jednotlivé kroky prováděny simultánně. Aby však takové vyšetření bylo efektivní, je nutná neustálá komunikace a efektivní vedení tým (XXXXX,CMOREJ a XXXXXXXX, 2022).
Postup ABCDE je vhodný jak pro pacienty traumatologické, tak netraumatologické. Stejný princip je využíván při péči o dítě nebo seniora, je však nutné pamatovat na odlišné anatomické a fyziologické parametry a funkce. Při fyzikálním vyšetření jakéhokoliv bodu vyšetření využíváme vždy všechny smysly, a to v pořadí: pohled, pohmat, poslech, poklep, dále využíváme další pomocná vyšetření, například monitoraci vitálních funkcí, jednoduchá laboratorní vyšetření jako například glykémie
a základní přístrojová vyšetření, například ultrazvukové vyšetření. Pravidlem pro vyšetření a terapii urgentních pacientů je, že je nutné léčit pacienta, ne naměřenou hodnotu. Jakmile již plánované či prováděné vyšetření a intervence na místě nemohou pacientovi zlepšit zdravotní stav nebo oddálit jeho zhoršování, je nevhodné nadále namístě setrvat a oddalovat transport do nemocnice (XXXXX, XXXXX a XXXXX, 2015).
2.3.1.1 A – Airway – volné dýchací cesty a stabilizace krční páteře
Zjištění průchodnosti dýchacích cest je první krok při vyšetřování pacienta. Rozpoznávání ohrožení průchodnosti dýchacích cest a jejich definitivní zajištění je u pacienta klíčové. Je-li pacient v bezvědomí, je nutné zkontrolovat dutinu ústní, odsát případné sekrety a odstranit cizí tělesa. U traumatických pacientů, je-li indikováno, je současně nutné stabilizovat krční páteř pomocí manuální stabilizace za pomocí obou rukou a následné použití fixační pomůcky. Jsou-li u pacienta známky nedostatečné oxygenace, ale dýchací cesty jsou volné a dýchání je dostatečné, je indikováno podání O2 polomaskou. Průtok kyslíku se reguluje dle hodnoty SpO2, cílová hodnota by měla být 94-98%. U pacientů se závažným traumatem a zachovanou spontánní ventilací je důležité co nejdříve podat kyslík za pomocí kyslíkové masky s vysokým průtokem. Základním manévrem pro zprůchodnění dýchacích cest je předsunutí dolní čelisti nebo záklon hlavy a zvednutí brady. Při nutnosti zajištění dýchacích cest je možné využít supraglotické pomůcky dle svých kompetencí nebo použití endotracheální intubace lékařem (XXXXX, CMOREJ a XXXXXXXX, 2022).
2.3.1.2 B – Breathing – dýchání
Adekvátní dýchání znamená, že u pacienta dochází nejen k adekvátní oxygenace, ale i eliminaci CO2. Dostatečná ventilace je podmíněna funkční plicní tkání, intaktní a funkční hrudní stěnou a správnou funkcí bránice. Je-li porušena jakákoliv z těchto částí je spontánní dýchání nedostatečné a je nutné přistoupit k umělé plicní ventilaci, popřípadě k asistované plicní ventilaci. Je-li indikována intubace a řízená ventilace z důvodu akutní respirační tísně, je nutné u traumatického pacienta vždy uvažovat o možném demaskování nebo zhoršení tenzního pneumotoraxu. Umělou plicní ventilaci je možné provádět pomocí obličejové masky a samorozpínacího vaku. Preferovaná metoda držení masky je metoda dvě ruce na masce (jeden záchranář drží oběma dlaněmi a palci masku na obličeji, zbylých osm prstů zvedá čelist vzhůru, druhý
záchranář stlačuje samorozpínací vak). Při ventilaci se musí zvednout hrudník. Ke zjištění, zda je ventilace dostatečná, je vhodné měření etCO2 (XXXXXXX, STAŠEK, XXXXXXXXXX a ZVONÍČEK, 2020).
2.3.1.3 C – Circulation – krevní oběh
Nejčastější příčinou závažných poruch krevního oběhu jsou ztráta intravaskulárního objemu a snížení srdečního výdeje. U traumat je krevní ztráta jednou z hlavních příčin úmrtí, kterým lze předejít. Zástava krvácení a adekvátní hrazení ztrát jsou základními kroky v péči o traumatického i netraumatického pacienta. Je nutné si uvědomit, že vnitřní krvácení je možné zastavit pouze chirurgickou metodou. Zbytečné výkony a otálení na místě znamená zvýšení krevní ztráty. Příčinou nedostatečného srdečního výdeje mohou být rovněž traumatického (tamponáda perikardu, tenzní pneumotorax) i netraumatického charakteru (akutní koronární syndrom, ischemická choroba srdeční, myokarditida, perikarditida, embolie do plicnice, anafylaxe a další). U traumatu může být krvácení maskováno netraumatickými příčinami nízkého srdečního výdeje a naopak. Při kompromitaci krevního oběhu dochází k orgánové Hypoperfuze, která se projevuje ve všech bodech vyšetření ABCDE. Na začátku vyšetření je nutné pátrat po známkách krvácení. Prvotně pátráme po známkách masivního zevního krvácení. Pokud je přítomno, je třeba jej hned zastavit a adekvátně hradit roztoky. Při masivním zevním krvácení lze využít například izraelský tlakový obvaz, zaškrcovadlo, gáza Celox. U traumat je nutné pátrat i po vnitřním krvácení například do hrudníku, břicha, pánve, do měkkých tkání při zlomeninách dlouhých kostí (DOBIÁŠ, 2022).
2.3.1.4 D – Disability – neurologické vyšetření
Kvantitativní poruchy nervového systému nemusí být způsobeny jen strukturálním poškozením mozku. Na stav vědomí má vliv srdeční výdej, oxygenace, metabolický stav nebo farmakoterapie. Při nedostatečné perfuzy mozku dochází k poruše vědomí. Pacienti trpící hypoxií jsou často neklidní nebo agresivní. Při hodnocení GCS, obzvlášť u traumatu, je nutné vliv výše uvedených faktorů vyloučit. Orientační neurologické vyšetření je nutné provádět opakovaně, neboť stav pacienta se může kdykoliv změnit (PLEVOVÁ a ZOUBKOVÁ, 2021).
2.3.1.5 E – Enviroment – dokončení ošetření
Z důvodu kvalitního vyšetření a vyloučení přehlédnutí důležitého příznaku je optimální, aby byl pacient vysvlečený. U traumatického pacienta je oděv většinou vhodnější rozstříhat a šetrně sejmout. V podmínkách PNP není vysvlečení pacienta vždy možné ani žádoucí z důvodu ošetřování na veřejnosti a respektování soukromí pacienta či neadekvátní prodloužení doby ošetření na místě. Vyšetření pacienta není dokončeno, dokud není vyšetřena zadní část těla. Od počátku je nutné myslet na teplený komfort pacienta a ihned po nezbytném vyšetření je nutné jej zakrýt izotermickou fólií. Všechny podávané infuze musí být ohřáté (DOBIÁŠ a BULÍKOVÁ, 2021).
2.3.2 Anamnéza
Anamnéza je rozhovor mezi zdravotnických pracovníkem a pacientem, přičemž pacient popisuje své zdravotní problémy. Zdravotnický pracovník jej poslouchá a klade mu cílené otázky. Anamnézu lze tedy brát jako zdravotní historii pacienta od narození až po současnost. Kompletní anamnéza by měla obsahovat veškeré údaje o zdravotním stavu pacienta. Zvláště je nutné se zaměřit na jeho návyky, životosprávu, sociální a pracovní poměry. Anamnéza má velký význam ke stanovení správné diagnózy. Osoba odebírající anamnézu nemusí být pouze lékař, ale může jí být i jiný zdravotnický pracovník např. zdravotnický záchranář nebo zdravotní sestra. U akutních stavů nebo úrazů by mezi anamnézou odebranou lékařem a nelékařským pracovníkem neměl být podstatný rozdíl z důvodů, že odběr anamnézy je časově limitován. K rozdílu může dojít v interpretaci získaných informací při určování pracovní diagnózy, K získávání anamnézy a její vyhodnocení je důležité mít nejen vědomosti o jednotlivých onemocněních, ale ovládat zásady komunikace (XXXXXX, 2017).
Anamnéza se dělí na osobní (prodělané onemocnění, operace, úrazy), alergická (na co a projevy), farmakologická (užívané léky), rodinná (onemocnění a příčina úmrtí rodičů nebo sourozenců), gynekologická (menstruace, porody, potraty), epidemiologická (návštěva exotických zemí, infekčních onemocnění), abusus (kouření, alkohol, drogy), pracovní (kde pacient pracuje, v jakých podmínkách tam pracuje a v jakém prostředí) a sociální (XXXXX, JANKA a XXXXX, 2015).
Při odběru anamnézy u pacientů s dechovými obtížemi se zaměřujeme na šest hlavních příznaků: kašel, sputum, dušnost, vykašlávání krve, bolest na hrudi a pískoty.
V případě, že pacient má kašel poprosíme jej, aby zakašlal, a díky tomu zjišťujeme charakter kašle, zda je suchý nebo produktivní. V případě produktivního kašle sledujeme jeho vzhled, kdy normální sputum z dýchacích cest je bezbarvé, bez zápachu. Žlutozelené sputum nás upozorňuje na infekci nejčastěji pneumonie. Krev ve sputu může být přítomna u pacientů s netraumatickým i traumatickým onemocněním. Jestliže pacient udává dušnost zjišťujeme, kdy ji pociťuje v klidu, nebo při námaze a jakou aktivitu může dělat aniž by se zadýchal. Dále pak zjišťujeme, zda je pacient kuřák, alergik a kompletní anamnézu ve smyslu respiračního onemocnění, pracovní anamnézu, sociální anamnézu a domácí prostředí. U pacientů můžeme dále zjišťovat očkování na chřipku a pneumokokovou infekci. V akutních stavech nebudeme od pacienta vyžadovat celou anamnézu, ale pouze nynější obtíže a poté zahájíme léčbu. Zbytek anamnestických údajů budeme zjišťovat po zlepšení stavu (BARŮNĚK,JURÁSKOVÁ, HECZKOVÁ a NOLAS, 2016).
2.3.3 Zdravotnické přístroje
Pomocí přístrojové techniky dochází ke kontinuálnímu monitorování jednotlivých oblastí u pacienta, které nejen monitorujeme, ale i hodnotíme. Hodnoty, které zjistíme pomocí těchto přístrojů vyhodnotíme a následně s odebranou anamnézou jsme schopni lépe stanovit u pacienta pracovní diagnózu a léčbu. Pokud přístroj nepronikne skrze kůži pacienta nebo se nedostane do kontaktu s tekutinou pacienta jedná se o takzvané neinvazivní monitorování v opačném případě se jedná o invazivní monitoraci. Rozsah monitorace u pacientů je na rozhodnutí zdravotnického pracovníka a stavu pacienta (NEJEDLÁ, 2015).
2.3.3.1 Pulzní oxymetrie
Jedná se o neinvazivní metodu, při které se využívá odlišné absorpce červeného a infračerveného záření deoxyhemoglobinu a oxyhemoglobinu. Tento přístroj rozlišuje absorpci těchto složek. Hodnota, kterou nám tento přístroj udává je saturace hemoglobinu kyslíkem, kdy tato hodnota je udána v procentech. Současně dochází k měření tepové frekvence. Druhů pulzního oxymetru je několik: v podobě kolíčku, návleku na prst nebo samolepící senzor, který se používá u dětí. Měření provádíme nejčastěji na prstu nebo ušním lalůčku. Měření může být ovlivněno několika faktory: nedostatečným prokrvením v místě měření, neklidností pacienta nebo pacient má anémii (ZEMANOVÁ, XXXXXX, MATOUCH a VAŘÉKOVÁ, 2023).
2.3.3.2 Kapnometrie
Hodnotí koncentraci oxidu uhličitého při výdechu. Kapnografie nám znázorňuje měřenou hodnotu v grafu. Většina přístrojů udává hodnotu v kPa (fyziologická hodnota 4,7-6) nebo v mmHg (fyziologická hodnota 35-45). Model pro sledování kapnografie je součástí monitoru. Využívá se u pacientů, kteří jsou napojeni na umělou plicní ventilaci. Toto měření je možné použít i u pacientů bez zajištění dýchacích cest (XXXXXXX, STAŠEK, XXXXXXXXXX a ZVONÍČEK, 2020).
2.3.3.3 Elektrokardiograf
Je základním přístrojem používaným v přednemocniční neodkladné péči. Nejčastěji se používá monitor společně s defibrilátorem. Díky tomuto přístroji můžeme sledovat 4svodové a 12svodové EKG, tepovou frekvenci, krevní tlak, kapnografie, dechovou frekvenci. Tyto hodnoty jsme schopny kontinuálně monitorovat. Některé modely jsou schopny po připojení speciálních modulů k těmto přístrojům měřit invazivní krevní tlak, tělesnou teplotu a oxid uhelnatý. Kromě monitorace fyziologických funkcí u pacienta jsme schopni pomocí těchto přístrojů provádět i kardioverze, defibrilaci a neinvazivní zevní kardiostimulaci (BULÍKOVÁ, 2015).
2.3.3.4 Tepová frekvence
Udává činnost srdce, která se udává v počtu tepů srdce za jednu minutu. U dětí je možné zjistit tuto hodnotu pomocí poslechu ozvů srdce. U dospělých pacientů jej můžeme zjistit kromě napojení osoby na přístroj i pohmatem. Místo pro vyhmatání pulzu je na velkých tepnách na okrajových částech těla. Pulz vyhmatáváme přiložením bříšek dvou až tří prstů na určené místo. Hodnotíme pravidelnost, rychlost a jeho charakter (XXXXXXXXX, 2016).
2.3.3.5 Krevní tlak
Krevní tlak monitorujeme v rámci přednemocniční péče neinvazivní metodou. Měříme buď jednou, nebo opakovaně po určitém časovém intervalu, který si na přístroji nastavíme. Tlak měříme díky tlakové manžetě, kterou nejčastěji přikládáme pacientům na paži. Tato hodnota se zjišťuje pomocí oscilační metody, která zjišťuje jaký je střední tlak a poté pomocí matematické korelace dopočítává systolický a diastolický tlak. Stanovení správné hodnoty může být ovlivněno několika faktory. Pro měření krevního tlaku je nutné zvolit vhodnou šířku manžety u pacienta. Manžetu umisťujeme na odpovídající místo asi 1-2 cm nad loketní jamkou. Neměříme na končetině, která je
ochrnutá, po radikální mastektomii nebo má zavedený dialyzační shunt (DOBIÁŠ, a BULÍKOVÁ, 2021).
2.3.3.6 Dechová frekvence
Dechové frekvence je možné monitorovat, jak u pacientů, kteří dýchají spontánně, tak u pacientů, kteří jsou napojeni na umělou plicní ventilaci. K monitorování dochází až v případě, že napojíme pacienta na monitoraci EKG. Jsme schopni si i na přístroji nastavit zobrazení dechové křivky. V praxi je ale velmi nepřesná. Proto je nutné i vizuální ověření, zda dotyčný dýchá. Jsme schopni zjistit dechovou frekvenci, ale i posoudit mechaniku dýchání popřípadě, zda dochází k zapojování pomocných dýchacích svalů (ZEMANOVÁ, XXXXXX, MATOUCH a VAŘÉKOVÁ, 2023).
2.3.3.7 Glykémie
K měření hladiny glukózy v krvi pacienta používáme nejčastěji osobní glukometr. Jde o přístroj, který je schopný přenést výsledek elektrochemické reakce na digitální hodnotu. K odebrání krve od pacienta se používá samonasávací proužek. Ten zajistí přesun krve od pacienta do samotného přístroje. Samotný odběr kapky krve provádíme na boční straně bříška prstu pomocí speciální jehly. První kapku je nutné otřít a použijeme až druhou, kterou nasajeme do glukometru (NEJEDLÁ, 2015).
2.3.3.8 Tělesná teplota
V přednemocniční péči se používá málo, jen v situacích jako jsou například hypotermie, virová a bakteriální infekce. Na udržení optimální tělesné teploty organismu se podílí termoregulační centrum, takovým způsobem, aby se teplota těla pohybovala kolem 36-36,9 stupňů. Teplotu těla můžeme měřit na různých místech buď v ústech, konečníku nebo zevním zvukovodu (BARŮNĚK, JURÁSKOVÁ, HECZKOVÁ a NOLAS, 2016).
2.4 Diferenciální diagnostika
Dušnost může být způsobena několika faktory. K nejčastějšímu faktoru patří onemocnění dýchacího a kardiovaskulárního systému. V rámci diferenciální diagnostiky je k objasnění příčiny dušnosti důležitá anamnéza pacienta a jeho fyzikální vyšetření. V první řadě je nutné zjistit, zda nemocný pociťuje dušnost v klidu nebo při fyzické
námaze. V případě, že se jedná o dušnost, kterou zhoršuje námaha, tak se jedná o plicní nebo kardiovaskulární problém. V případě, že je popisována klidová dušnost s největší pravděpodobností se jedná o psychogenní příčinu dušnosti. V rámci fyzikálního vyšetření má pro nás velký význam poslechové vyšetření pacienta. Díky němu jsme schopni říci, zda se jedná o obstrukci dýchacích cest (suché fenomény), postižení plicního parenchymu (vlhké fenomény - bronchopneumonie, plicní edém) či srdce (XXXXX a ŽÁK, 2022).
Obstrukce dýchacích cest se rozděluje na dvě základní oblasti – extratorakální a intratorakální. Extratorakální obstrukce se projevuje dušností, stridorem, retrakcí supraklavikulárních jamek při inspiriu. Příčinou této obstrukce je aspirace cizího tělesa, alergie, epiglotitida. Intratorakální obstrukce se dělí na akutní nebo chronickou. K nejčastějším příčinám akutní inratorakální obstrukce patří akutní bronchitida, astma bronchiale – pro které je typické sýpání s prodlouženým expiriem a poslechovým nálezem, kde slyšíme expirační fenomény - vrzoty, pískoty. Chronickou intratorakální obstrukci způsobují především chronická onemocnění jako je chronická bronchitida, chronická obstrukční bronchopulmonální choroba. Pro všechny tyto stavy je typické intermitentní zhoršení stavu, akutní zhoršení stavu s produkcí sputa, kašlem a suchými expiračními fenomény. Příčina postihující dýchací cesty a plicní parenchym může být zapříčiněna onemocněním bronchopneumonie, emfyzém nebo sarkoidózou. U těchto onemocnění je nejdůležitější odběr anamnézy se zaměřením na pracovní anamnézu pacienta. Při poslechovém vyšetření můžeme slyšet vlhké fenomény nebo chrupky. Akutní dušnost může být způsobena pneumotoraxem nebo výpotkem v hrudní dutině (ZADÁK a XXXXX, 2017).
Vaskulární příčiny dušnosti jsou způsobeny nejčastěji plicní embolií, při které dochází k embolizaci plicní tepny nebo jejich periferních větví. K diagnostice tohoto onemocnění patří EKG, to však v některých případech může být beze změn. Dále se můžeme setkat s plicní hypertenzí, u které dochází postupně k zhoršující se dušnosti, v některých případech může být doprovázena i bolestí na hrudi, otoky dolních končetin až cyanózou. K diagnostice tohoto stavu se využívá EKG a ultrazvuk, kde jsou známky cor pulmonale. Dušnost může být zapříčiněna i postižením dýchacích svalů a stěny hrudníku (XXXXXX,a MATĚJOVIČ, 2014).
Kardiální dušnost bývá doprovázena ortopnoí nebo noční dušností. Objevuje se u pacientů, kteří trpí ischemickou chorobou srdeční nebo levostranným srdečním selháním, chlopňové vady a arytmie. Dochází k nahromadění krve v plicním řečišti, což naruší rovnováhu na alveolokapilární membráně a filtrací tekutiny do intersticia nebo alveolu. Projevem toho jsou vlhké fenomény při poslechovém vyšetření pacienta a v rámci anamnézy se zaměřujeme na vznik dušnosti, kdy pro kardiální dušnost je typické, že jí pociťují pacienti nejčastěji v noci při poloze vleže. Vyšetření je důležitý objektivní nález a EKG. Abychom vyloučili, zda se nejedná o astmatický záchvat (XXXXXX, 2017).
3 Dušnost u respiračních onemocnění
Příčin, které způsobují dušnost na podkladě plicního onemocnění je celá řada. K nejčastějším stavům patří chronická obstrukční plicní nemoc, plicní fibróza, plicní edém, zápal plic, ARDS, pneumotorax. Ve většině akutních stavů se příčiny vzniku dušnosti vzájemně prolínají. V případě, že hovoříme o dušnosti, která vznikla na podkladu nějakého respiračního onemocnění, tak samotnou příčinou je zvýšení krevního tlaku v plicní tepně, kterou označujeme jako plicní hypertenze. Máme jí několik druhů a jednotlivé typy se rozdělují podle mechanizmu vzniku. Jedním z nejčastějších druhů se, kterým se v praxi setkáváme je postkapilární plicní hypertenze, při které dochází k přenosu tlaku z levé síně při mitrálních vadách, a to způsobí levostranné srdeční selhání. Další typy jsou hypoxická ty se objevují u plicní hypertenze. Obstrukční plicní z vazokonstrikcí plicních cév vzniká při embolizaci plicní tepny a jejich větvení (XXXXX, XXXXXXXX, XXXXXXX a ALUŠÍK, 2017).
3.1 Astma bronchiale
Příčina vzniku tohoto onemocnění je chronický zánět dýchacích cest spojený se zvýšenou činností průdušek, pro které je typické pískoty a záchvaty expirační dušnosti. Tento stav je zapříčiněn na základě bronchu. Tento stav je označován jako tzv. bronchospasmus, který je spojen ze zvýšených produkcí hlenu v plicích. Chronické astma bronchiale je způsobeno eozinofilním zánětem průdušek, který způsobuje reaktivitu dýchacích cest. K nejčastějším podnětům patří infekty, stres, zvýšená fyzická námaha a chladný vzduch. Toto onemocnění může vzniknout i na podkladě genetického faktoru, kdy po porodu dochází k tvorbě imunitního systému, což se nám projeví vznikem alergie a dalších onemocnění. Toto onemocnění se nejčastěji poprvé vyskytuje v dětském věku. Při astmatickém záchvatu dochází k výdechové dušnosti s pískáním. U pacientů, kteří trpí tímto onemocněním může vzniknout tzv. status asthmaticus (XXXXX, CMOREJ a XXXXXXXX, 2022).
3.2 Pneumonie
Při zápalu plic dochází k zasažení větší části plic. V případě, kdy je zasažen pouze jeden plicní lalok hovoříme o tzv. lobární pneumonii, při které dochází k vyplnění plicních sklípků v zasaženém laloku zánětlivou tekutinou. Přítomná tekutina
způsobí dočasné vyřazení části plic z dýchání. Příčinou zápalu plic je nejčastěji streptococcus pneumonie společně s oslabenou imunitou organismu. K nejčastějším projevům tohoto onemocnění patří kašel, schvácenost, vysoké teploty a bolest na hrudi při kašli. Při vyšetření poslechem uslyšíme trubicové dýchání a chrupky. K nejdůležitějším vyšetřením, které pacient s tímto onemocněním musí podstoupit je rentgenové vyšetření hrudníku. K nejčastějším příznakům patří zhoršená oxygenace, hypoventilace, zrychlené dýchání až hypokapnie. Další příčinou vzniku zápalu plic můžou být například paraziti, stavy po aspiracích, postradiační stavy (XXXXX, JANKA, XXXXX, 2015).
3.3 ARDS
Syndrom dechové tísně dospělých je závažné onemocnění plic u dospělých, které může vyvolat až život ohrožující stavy. Tento stav vzniká u pacientů jako důsledek jiného, závažného onemocnění plic jako například šokové stavy, septické stavy, těžké úrazy až závažné infekce dýchacího ústrojí. Šoková plíce se označuje stav, při kterém je poškozená tvorba surfaktantu a jsou poškozeny pneumocyty až plicní kapiláry, což vede k zánětlivým změnám, které mohou vyústit v edém plic s následným kolapsem alveolů. K příznakům patří dušnost, zrychlené dýchání, hypoxie a cyanóza. Dále se můžeme setkat i s případy, kdy mohou být přítomné známky selhávání dalších důležitých orgánových soustav (XXXXXXX, STAŠEK, XXXXXXXXXX a ZVONÍČEK, 2020).
3.4 CHOPN
Patří k nejčastějším onemocněním, které je způsobeno obstrukcí dýchacích cest. Obstrukce z části zvratná nebo nezvratná a progradující. Zásadní roli hraje kouření, které je jedním z hlavních faktorů pro vznik chronické obstrukční plicní nemoci, práce v prašném prostředí bez použití OOPP. Příznaky, které může toto onemocnění doprovázet je chronický kašel, zvýšené vykašlávání hlenů, postupně se zhoršující dušnost a vykašlávání krve. CHOPN může vyústit až v respirační selhání. Při exacerbaci CHOPN dochází k zúžení bronchů buď zánětem, nebo sekretem. Dochází ke snižování poměru ventilace a perfuze, zvyšuje se PIP (XXXXX, CMOREJ a XXXXXXXX, 2020).
4 Dušnost u kardiálních onemocnění
Diferenciální diagnostika dušnosti u srdečních onemocnění je velmi širokospektrá a v rámci přednemocniční péče velmi omezená. Setkáváme se zde nejčastěji se srdeční nedostatečností, selháváním levého nebo pravého srdce, vadami srdečních chlopní, ischemickou chorobou srdeční, různými druhy arytmií až po vrozené vývojové srdeční vady. Při srdečním selhávání dochází ke snížené činnosti srdce, které není schopné plnit svoji funkci v plném rozsahu a zásobovat organismus adekvátním množstvím krve. Srdeční selhávání patří mezi nejčastější onemocnění, se kterým se můžeme setkat při výjezdech záchranné služby. Dělí se na levostranné srdeční selhání a pravostranné srdeční selhání. Při levostranném srdečním selhávání dochází k hromadění krve v plicích s následným pocitem dušnosti, který může vyústit až v plicní edém. Tento stav je vyvolán ischemickou chorobou srdeční, vadami na srdečních chlopních nebo těžkým hypertenzním onemocněním. Poslechovým vyšetřením můžeme poslouchat vlhké fenomény. Pravostranné srdeční selhávání způsobuje hromadění krve ve velkém krevním oběhu, což může způsobit otoky na dolních končetinách, zvýšenou náplň krčního řečiště nebo zvětšení některých orgánů. Tento stav může být vyvolán plicním onemocněním nebo plicní embolií. K vzácnému stavu patří propojení obou těchto druhů srdečního selhání (XXXXXX,MASOPUST a MOKRÁ, 2022)
4.1 Plicní edém
Při tomto onemocnění dochází k nepoměru hydrostatického a ontického tlaku. Dochází k hromadění tekutiny v plicních sklípcích. Tím dochází k přesunu tekutiny do plic a hrozí vznik těžkého stupně plicního edému. Kardiální plicní edém může vzniknout u levostranného srdečního selhání (XXXXX, 2023).
4.2 Astma cardiale
Toto onemocnění vznikána podkladě levostranného srdečního selhání a je doprovázeno noční dušností. Dušnost pacient pociťuje po několika hodinách, co si lehne. Svoji roli zde hraje zvýšení přítoku krve do plic, která je zapříčiněna polohou. Dále způsobuje dráždění nervus vagus, což zapříčiní, že se nemocný v noci budí
s pocitem dušnosti a zaujímá ortopnoickou polohu (XXXXX, CMOREJ a XXXXXXXX, 2020).
4.3 Ischemická choroba srdeční
Jedná se o nejčastější onemocnění srdce, které je zapříčiněno jeho ischemií. Je zde narušena zásoba myokardu kyslíkem a vázne odsun zplodin metabolismu. Ta může být způsobena zúžením koronárních tepen. Existují dvě formy. První je nestabilní angína pectoris a druhá forma je akutní infarkt myokardu. Nestabilní angína pectoris je buď nově vzniklá, nebo se jedná o zhoršení dosavadního onemocnění. To později může přejít v akutní infarkt myokardu. Největší hrozbou je však, riziko náhlého úmrtí. U akutního infarktu myokardu bývají silnější záchvaty bolestí na hrudi a mohou být i častější. Může docházet i ke snížení působení nitrátu na organismus. V rámci PNP není snadné tyto dva stavy od sebe odlišit. Při akutním infarktu myokardu dochází k odumírání myokardu. Charakter bolesti na hrudi může být stejného charakteru jako u angíny pectoris může se lišit pouze v intenzitě. K nespecifickým příznakům, které mohou být přítomny patří nauzea, zvracení, dušnost, bušení srdce a pocení (XXXXX, XXXXXXXX, XXXXXXX a ALUŠÍK 2017).
4.4 Akutní cor pulmonale
Tento stav je spojen s pravostranným srdečním selháním. K nejčastějším příčinám, které mohou tento stav způsobit je plicní embolie, respirační selhání, akutní infarkt myokardu nebo srdeční tamponáda. Dochází ke vzniku plicní hypertenze, která způsobuje hypoxii, pokles minutového srdečního výdeje a následný vznik kardiogenního šoku. Obávanou příčinou je plicní embolie. Při ní krevní sraženina se dostane pomocí cévního řečiště do plicního řečiště a tam dojde k ucpání jedné z cév. Po ucpání dochází ke vzniku plicní embolie a následného pravostranného srdečního selhání. Rizikovým faktorem je flebotrombóza žil DKK. Příznaky mohou být náhle vzniklá dušnost, cyanóza, pokles srdečního výdeje až vznik šokového stavu. Opakované prodělání plicní embolie zapříčiňuje vznik plicní hypertenze s postupně se rozvíjejícím pravostranným srdečním selháním. Při srdeční tamponádě dochází k nahromadění tekutiny v perikardu. Nahromaděná tekutina způsobuje narušení funkce srdce. Tento stav se řeší akutní punkcí perikardu (ZADÁK a XXXXX, 2017).
4.5 Chlopenní vady
Vznikají na podkladě genetických predispozic nebo jako následkem zánětu chlopně. Mezi časté typy vad patří nedomykavost nebo porucha hybnosti. Následkem toho dochází k abnormálnímu proudění krve různého hemodynamického významu. Často jsou slyšet jako různě silné srdeční šelesty (XXXXX, CMOREJ a XXXXXXXX, 2020).
5 Dušnost u ostatních onemocnění
5.1 Pneumotorax
Pneumotorax vzniká proniknutím vzduchu do pleurální dutiny, ten způsobí až kolaps dané plíce, tím dojde ke zhoršení dýchání, které může zapříčinit až zástavy dechu. Dělí se na otevřený a zavřený. Vzduch proniká do tohoto prostoru v důsledku vážného traumatu nebo protržení plíce. U některých lidí dochází ke vzniku spontánního pneumotoraxu. Hlavní příznaky jsou dušnost, rozvoj šoku, bolest na hrudi, suchý kašel a selhávání dechových funkcí. Nejrizikovějším typem je ventilovaný pneumotorax, při němž dochází k pronikání vzduchu do hrudní dutiny při každém nádechu, ale při výdechu nedochází k jeho odstranění. Vzduch se postupně hromadí a tím dochází k utlačování zdravé plíce a srdce. Jediným řešením tohoto stavu je punkce hrudníku (XXXXX, XXXXXX, DE WIT a HOTTON, 2020).
5.2 Laryngeální dušnosti
K nejčastějším onemocněním této skupiny patří bronchiální astma. Je pro něj typický poslechový nález při inspiriu, kdy slyšíme stridor. Ten má charakteristický zvuk, který je tvořen několika tóny a šumy, které vznikají při pohybu vzduchu. Dále pak dochází k zapojování pomocných dýchacích svalů a pacient nám udává příznaky jako pocit dušnosti, kašel, chrapot, horečky až neklid. Další onemocnění může být zapříčiněné obstrukcí hrtanu, které naruší fyziologické dýchání nebo dojde k jeho úplné neprůchodnosti. Ta vyvolá dušení, které vede k zástavě dechu a oběhu. Částečné obstrukce k tomuto typu patří například laryngitida, otoky a laryngospasmus. Příznaky těchto onemocnění jsou odlišné, ale jedno mají společné a to je dušnost (DOBIÁŠ a BULÍKOVÁ, 2021).
6 Terapie
Léčba dušnosti se dělí na nefarmakologickou a farmakologickou. Terapii provádí zdravotnický záchranář v rámci svých kompetencí ty jsou do značné míry omezeny proti kompetencím lékaře. Proto v situaci, kdy jsme na místě sami bez lékaře je nutné v krátkém časovém úseku vyhodnotit aktuální stav pacienta, zahájit léčbu a v případě varovných příznaků si zavolat lékaře na místo, a dle svých kompetencí zajistit pacienta do příjezdu lékaře (XXXX a XXXXX, 2019).
6.1 Nefarmakologická
Nefarmakologická péče, nevyužívá podávání léků a jsme jí schopni poskytnout okamžitě.
6.1.1 Poloha
Pacienti, kteří pociťují dušnost vyhledávají polohu vsedě intuitivně. V této poloze dochází k zapojení pomocných dýchacích svalů. Poloha, kterou nebudou tolerovat je poloha vleže. Vyšetření provádíme vsedě nebo v polosedě. V případě že máme podezření na levostranné srdeční selhání měl by mít pacient nohy z lůžka. Nemělo by dojít k tomu, že necháme pacienta s dušností dojít do sanitky. Zvýšená námaha může vyvolat hypoxii tkáně a tím by se zdravotní stav pacienta výrazně zhoršil (PLEVOVÁ a ZOUBKOVÁ, 2021).
6.1.2 Podvaz končetin
Podvaz končetiny se provádí, aby došlo k omezení přívodu krve do srdce. To způsobí zmenšení cirkulujícího objemu krve a snížení srdeční práce. Provádíme u pacientů, u kterých předpokládáme levostranné srdeční selhání. Tato metoda se dnes moc nepoužívá. Dochází při ní k zaškrcení tří končetin pomocí zaškrcovadel. Po 15 minutách dochází k přemístění zaškrcovadel ve směru hodinových ručiček (XXXXX, CMOREJ a XXXXXXXX, 2020).
6.1.3 Kyslík
Jedná se o bezbarvý plyn bez zápachu. Je skladován v tlakových nádobách o různých velikostech, které se nacházejí, jak v sanitním voze, tak minimálně v jednom
batohu. Kyslík podáváme u pacientů ve stavech, jako jsou hypoxie nebo součást anestézie. Kyslík se nedoporučuje podávat nebo by jeho podání mělo být přiměřené stavu v případech u pacientů s CHOPN, dětských pacientů. Kyslík proniká skrz alveolární membránu do oběhu, na který se naváže krevní barvivo. V případě že dochází k podávání kyslíku je během toho nutné monitorovat saturaci krve kyslíkem. Při manipulaci s kyslíkem je nutné dodržovat několik bezpečnostních zásad. Kyslík podáváme pacientovi pomocí jednorázových pomůcek k tomu určených. V případě že dochází k podávání kyslíku o malém průtoku (4l/min.) je vhodné použít kyslíkové brýle. V rámci akutní péče se dostáváme do styku s pacienty, kteří pociťují akutní pocit dušnosti a u nich je nutné podat kyslík o vysokém průtoku (až 12l/min.) tím dochází i k navýšení frakce kyslíku. Ten podáváme za pomocí kyslíkové masky s rezervoárem, kyslíkové masky bez rezervoáru nebo maskou pro nebulizace, kdy v tomto případě jsme schopni podávat i léčiva. K tomu, aby došlo k vytvoření aerosolové směsi je zapotřebí, aby byl nastaven průtok kyslíku kolem 6-8l/min (XXXXXXXX, JURÁSKOVÁ, HECZKOVÁ a NOLAS, 2016).
6.2 Farmakologická
Tato kapitola by měla sloužit k povědomí zdravotnického záchranáře, veškeré léky a dávkování léku podává po ordinaci lékaře.
6.2.1 Aminofylin
Patří do skupiny bronchodilatans, který se používá nejčastěji při astmatickém záchvatu a chronické obstrukční plicní nemoci. Působí na adenosinové receptory, které zajistí snadnější uvolnění katecholaminů v těle. Dosud není známo samotný mechanismus působení tohoto léku ani k jak velké sekreci katecholaminů dochází. Víme však, že pozitivně působí na dechové centrum a ovlivňuje dechovou frekvenci a srdeční činnost. K podání tohoto léku dochází výhradně intravenózně. Dávkování pro dospělého je 240 mg I. V. podávat 5 minut, nebo 5 mg/kg v infuzním roztoku. U dětí se dávkování odlišuje podle věku dítěte, které se pohybuje v rozmezí 0,8 - 1,0 mg/kg za hodinu. Nástup léku je okamžitý a jeho účinek trvá až několik hodin. Nežádoucí účinky tohoto léku jsou nevolnost, zvracení, tachykardie, hypotenze. Nesmí jej dostat pacient, který se léčí s těžkým poškozením jater, prodělal akutní infarkt myokardu nebo epileptik (XXXX a XXXXX, 2019).
6.2.2 Salbutamol
Patří do skupiny beta-2-sympatomimetikum. Po jeho podání dochází k rozšíření hladké svaloviny bronchů. Podává se u pacientů s akutním astmatickým záchvatem. Způsob podání je inhalační za pomocí nebulizační masky. Dávka léku by měla být 0,1- 0,2 mg. Ke zlepšení stavu po podání léku dochází nejdříve za 15 minut a účinek tohoto léku může pacient pociťovat až 6 hodin. Komplikace s podáním tohoto léku jsou vzácné. A nesmí se podat u pacientů s tachykardií, preeklampsií, eklampsií, ischemickou chorobu srdeční a hypertenzí (XXXXXXX, STAŠEK, XXXXXXXXXX a ZVONÍČEK, 2020).
6.2.3 Methylprednisolon
Je označován za syntetický kortikosteroid, který má ale i protizánětlivé účinky. Jeho využití je u akutních astmatických záchvatů, ale i u alergické reakce. Má několik účinků jednak potlačuje zánět v těle, ale má i pozitivní vliv na imunitní odpověď organismu. Nejčastější podání je i.v. ale může dojít k podání ústy v tomto případě se, ale čas nástupu účinku léku prodlouží. Dávku léku můžeme podat v rozmezí mezi 1-5 mg /kg i.v. a po podání nehrozí žádné nežádoucí účinky. Nepodává se u lidí s purpurou, krvácivý onemocněním a mykotickým onemocněním (XXXXXXXXX, 2016).
6.2.4 Terbutalin
Léková skupina je beta-2-sympatomimetikum a působí relaxačně na hladkou svalovinu bronchů. Použití je při akutním astmatickém záchvatu. Podáváme jej pomocí masky s rezervoárem nebo i.v. nebo s.c. U inhalačního podání je dávka 0,5 mg a u parenterálního se pohybuje v rozmezí mezi 0,2-0,5 mg i.v. Nástup léku je v řádu několika minut a účinek trvá až několik hodin. Nežádoucí účinky léku jsou při jeho předávkování. Kontraindikace toho léku je tachyarytmie, hypertenze, ischemická choroba srdeční (XXXXX, CMOREJ a XXXXXXXX, 2020).
6.2.5 Hydrokortison
Je z lékové skupiny, které se nazývají glukokortikoidy. Hlavní činností tohoto léku je potlačování protizánětlivých reakcí organismu. Dále ovlivňuje celou řadu
procesů v těle například ovlivňuje glukoneogenezi, počet bílých krvinek. Tento lék má komplexní protizánětlivé účinky. Jeho použití je upacientů s edémem mozku, alergickou reakcí. Podává se i.v. nebo s.c., kdy se upřednostňuje i.v. podání. Dávkování je až 150 mg/kg i.v. a k nástupu jeho účinku dochází okamžitě. Působí až jeden den. Nežádoucí účinky nejsou dosud popsány. Nesmíme jej podat u lidí s akutním glaukomem, tuberkulózou nebo herpetický onemocněním (XXXX a XXXXX, 2019).
6.2.6 Adrenalin
Je to lék skupiny sympatomimetik. Jeho úkolem je se vázat na adrenergní receptory v tkáních. Tento lék používáme při rozšířené neodkladné resuscitaci, anafylaktickém šoku, astmatických záchvatech až laryngitidě. Podání je buď intravenózně, intramuskulárně, inhalačně, intraoseálně a subkutánně. Dávka toho léku je odvislá od onemocnění, na které chceme tento lék podat a zda je to dítě nebo dospělý. Nástup účinku léku je závislý na způsobu podání toho léku. V případě podání i.v. je to několik vteřin a i.m. například až 10 minut. K nežádoucím účinkům patří tachykardie, tachyarytmie, fibrilace komor, hypertenze, neklid, třes, bolest hlavy až pocit dušnosti. Použití toho léku při akutních stavech nemá žádnou kontraindikaci (XXXXXXXXX a XXXXXXXX, 2024).
6.2.7 Bisuleptin
Patří mezi antihistaminika, kdy působí jako antagonista histaminu na hladké svalovině dýchacího systému, kdy zapříčiní vázodilatační efekt. Používá se u lehčích a středních alergických reakcí. Jeho podání je x.x.x i.m. v dávce v rozmezí od 0,25 mg-4 mg. Dávkování je odlišné, jak pro děti, tak dospělé. Nástup léku je individuální a vylučuje se z těla několik dní. K nežádoucím účinkům patří tachykardie, sucho v ústech. Nepodáváme je u lidí se status asthmaticus, glaukomem a u kojících žen (XXXXXXXX, JURÁSKOVÁ, HECZKOVÁ a NOLAS, 2016).
6.2.8 Furosemid
Je lékem z lékové skupiny diuretik. Inhibuje vzestupná raménka Xxxxxxxx kličky, což vede ke zvýšenému odvodnění pacienta. Napomáhá ke zvýšenému vylučování minerálů. Díky němu dochází ke zvýšení průtoku krve ledvinami. Můžeme
jej použít při levostranném srdečním selhání, edému plic a mozku. Výhradně se používá intravenózně. U dospělého člověka se dávkování léku pohybuje 40-80 mg. Účinky nastupují v řádu několika minut. U pacienta hrozí hypotenze, ztráta iontů, hypokalémie. Nesmí se použít u pacientů s glomerulonefritidou, hepatorenálním selháním, blokádou močových cest (XXXXXXXXX a XXXXXXXX, 2024).
6.2.9 Heparin
Je z lékové skupiny antikoagulancií a v rámci přednemocniční péče je nejpoužívanější. Je inhibitor srážení krve. Váže se na antitrombin a aktivně zabraňuje vzniku aktivního fibrinu. Používáme je u pacientů s plicní embolií, akutním koronárním syndromem a hlubokou žilní trombózou. Podává se výhradně i.v. v dávce 1-1,5 mg/kg. Působí okamžitě po podání léku do cévního řečiště. Při podávání toho léku hrozí riziko krvácení. Proto se nepodává u lidí s krvácejícími projevy, gastrickými vředy, onemocněním jater a ledvin (XXXXXX, 2017).
6.2.10 Morfin
Silné opiodní analgetikum, které se podává k analgezii a k léčbě dušnosti. Způsob podání je intravenózně, intramuskulárně a subkutánně. Xxxxxxxxx je 0,1mg/kg intravenózně. Kdy po jeho podání začíná působit již do několika minut a jeho účinky jsou až do 4 hodin. Při podávání tohoto léku hrozí u pacienta útlum dechu, mióza, bradyarytmie, nauzea až zvracení, zmatenost až vznik fyzické závislosti. V urgentní medicíně se nepoužívá u lidí, kteří mají alergii na tuto látku (XXXXXXX, XXXXXX, XXXXXXXXXX a ZVONÍČEK, 2020).
7 PRAKTICKÁ ČÁST
V praktické části bakalářské práce bylo zpracováno 8 odborných kazuistik z výjezdových záznamů ZZS zasahujících u pacientů s dušností. Cílem mého výzkumu bylo vytvořit materiál, který sjednocuje podstatné informace o této problematice. Na kazuistikách popsat různé typy dušnosti v přednemocniční péči a ukázat jejich řešení dle aktuálních standardů, které byly popsány v teoretické části. A ukázat úskalí diferenciální diagnostiky dušnosti v PNP, kritéria rozhodování při volbě léčebného postupu.
V rámci praktické části jsem vytvořil odborný test, který slouží k ověření znalostí a dovedností zdravotnických záchranářů.
7.1 Kazuistika č. 1
Žena 30 let, ZZS volána přítelem | Výzva: | 12:27 |
Indikace: XXXXXXX | Xxxxxx: | 12:28 |
Naléhavost: II | Na místě: | 12:35 |
Transport: Příjezd do ZZ: | ------ ------ | |
Předání: | 12:59 | |
Volný: | 13:03 | |
Na základně: | 13:15 | |
Ukončení: | 13:20 |
Nynější onemocnění
Posádka RZP volána k pacientce pro zarudnutí obličeje, pocit otoku a slabosti po požití mandlí. Po příchodu posádky RZP na místo pacientka sedí na gauči v obývacím pokoji, je při vědomí, klidná, spolupracuje, viditelný exantém v obličeji a na obou rukou. Udává, že snědla misku s müsli a poté se jí udělaly červené fleky na těle a měla pocit, že otéká. Ihned si vzala dvě tablety Prednisonu, protože má alergii na ořechy a volala ZZS. Provedeno vyšetření pacientky. Dýchací cesty volné bez pocitu otoku, dýchá se jí normálně, bez dušnosti a cyanózy, volně mluví v celých větách, nezadýchává se, pulzace hmatné na perifériích, kapilární návrat v normě, bez stenokardie, bez palpitace, pouze slabost a pocit otoku obličeje.
Během tohoto vyšetření jsou řidičem připraveny veškeré pomůcky k zajištění žilního vstupu a měření fyziologických funkcí, poté podán 500 ml Isolyte i.v. a je kontaktován lékař ZZS. Fyziologické funkce: normotenze, normokardie, normosaturace. EKG (4svod): sinusový rytmus, pravidelný, frekvence 89/min.Po telefonické konzultaci jsou podány Dithiaden 2 ml/1 mg. i.v., Magnesium Sulfuricum 10% 10 ml/1g, Solumedrol 80 mg i.v. a po podání medikace pacientka udává zlepšení stavu, dochází k ústupu exnantémů a pocitu otoku obličeje. Toho času není pacientka ohrožena na životě. Po domluvě s pacientkou ji ponecháváme doma v péči přítele, opakovaně edukována slovně i písemně, aby při akutním zhoršení stavu volala 155 a dodržovala režimová opatření spojená s alergií na ořechy.
Anamnéza
OA:bez sledovaných onemocnění (alergie na ořechy) FA: xados
AA: ořechy
Objektivní nález
Při příjezdu při vědomí, klidná, spolupracuje, orientovaná. A: dýchací cesty volné, udrží
B: eupnoe –bez dušnosti a cyanózy, kašel ne, volně mluví v celých větách, nezadýchává se, dýchání poslechově alveolární bez vedlejších fenoménů v celém rozsahu, normosaturace
C: tep na zápěstí hmatný, pravidelný, kapilární návrat v normě, oběhově stabilní, bez stenokardie, bez palpitace, kolaps ne, pocit slabosti, DKK bez otoků, EKG sinusový rytmus, bez známek akutní ischemie, normotenze, normokardie
D: orientační neurologické vyšetření norma: bez zjevné laterizace, zornice isokorické 2/2, foto +/+, jazyk středem, neporaněn, koutky symetrické, meningeální není, hybnost všech končetin bez zjevného deficitu, cefalea ne, vertigo ne.
E: exantém po těle, xxxxxx xxxxx, nebolestivé, subfebrilní, bez známek traumatu.
Tabulka 1 Vitální funkce
Čas | TK | TF | RR | SpO2 | GCS | VAS |
12:38 | 127/91 | 84 | 19 | 98 | 15 | 0 |
12:41 | 130/80 | 78 | 17 | 99 | 15 | 0 |
(Zdroj: Autor, 2024)
Diagnóza: T784 - Alergie NS NACA: II. - střední
7.1.1 Diskuze ke kazuistice č. 1
Již v rámci výzvy bylo dispečerkou KZOS vysloveno podezření na alergickou reakci na ořechy. Cílenými dotazy byla záchranáři stanovena pracovní diagnóza dušnosti alergické etiologie, a tak i následně telefonicky konzultována s lékařem a zvolena medikace. Během ošetřování je vhodné se pacienta opakovaně ptát na průchodnost dýchacích cest (ohrožení dýchacích cest otokem). Obvykle se ptáme, zda nemá pacient problémy s polykáním (nastupují dříve než problémy s dechem) nebo se mu nedýchá hůře. Klíčové je co nejčasnější podání medikace. U život ohrožujících alergických reakcí podáváme i.m. Adrenalin (dle věku a váhy), u těch méně závažných pak časně zajišťujeme žilní vstup a podáváme antihistaminika, případně kortikoidy, dle ordinace konzultujícího lékaře. V tomto případě bylo lékařem doporučeno ještě podání Magnesia Sulfuricum i.v.
Pacientka neměla vstupně ohroženy dýchací cesty, významnou hypotenzi ani nedesaturovala.Vše popisovala spíše jako dechový dyskomfort, velmi dobře zareagovala na léčbu, a proto jsme se rozhodli ponechat ji v péči rodiny s důslednou edukací všech členů rodiny. U závažných alergických reakcí toto nepřichází v úvahu ani při dobrém efektu medikace, pro hrozící sekundární alergickou reakci. V případě první alergické reakce je opět vhodné pacienta transportovat do zdravotnického zařízení k dalšímu vyšetření a preskripci medikace pro následné domácí použití.
V rámci edukace pacienta a rodiny uvádíme především kontrolu složení přijímaných potravin, přikládání studeného obkladu na otoky, okamžité užití
antihistaminik předepsaných lékařem a časné volání ZZS. Před odjezdem vždy zkontrolujeme, zda má pacient antihistaminika k dispozici a zda nejsou prošlá.
7.2 Kazuistika č. 2
Indikace: DUŠNOST | Výzva: | 11:34 |
Muž 70 let, ZZS volána vnučkou | Výjezd: | 11:34 |
Naléhavost: II | Na místě: | 11:44 |
Transport: | 12:34 | |
Příjezd do ZZ: | 12:55 | |
Předání: | 13:00 | |
Volný: Na základně: | 13:27 14:08 | |
Ukončení | 14:23 | |
Nynější onemocnění |
Posádka RZP volána k pacientovi pro dušnost. Po příchodu posádky na místo pacient sedící na židli v kuchyni, při vědomí, rozrušený, spolupracuje, orientovaný, opocený, zadýchává se, klidová dušnost trvající od rána, odpovídá jedním slovem, cyanóza rtů a na konečcích prstů, léky na CHOPN užil, ale jsou bez efektu. Provedeno primární vyšetření pacienta. Dýchací cesty volné, klidová dušnost, cyanóza, kašel ano, bez stenokardie, palpitace ne, otoky DKK ne, kolaps ne, jiné potíže neudává. Během toho jsou řidičem změřeny fyziologické funkce. Fyziologické funkce: normotenze, subfebrilní, tachykardie, desaturace 50%. Následně zahájena oxygenoterapie, podán O2 10l/min, kyslíkovou maskou s rezervoárem.
EKG 12 svodrytmus nesinusový, nepravidelný, frekvence 145/min., QRS 0,12, QT 0,36, vlny T jsou pozitivní kromě svodů aVR, V1, ST izoelektrické závěr:Fibrilace síní. Dochází ke zvýšení SpO2 na 84%. Řidičem nachystány potřebně pomůcky pro zajištění periferního žilního vstupu, ten následně zajištěn. Během toho dochází k telefonické konzultaci s lékařem ZZS. Tím jsou ordinovány a následně podány Ventolin 2 ml + 2 ml FR inhalačně, Hydrocortison 100 mg i.v., Syntophyllin 240 mg do 100 ml FR. i.v., Cordarone 150 mg do 100 ml 5% G i.v. Po podání medikace pacient
udává zlepšení potíží. Následně je transportován do sanitního vozu a poté za kontinuální monitorace odvezen na urgentní příjem.
Anamnéza
OA: CHOPN, DM II typu na PAD, hypertense FA: ventolin, glukophage, salmeterol,
AA: nemá
Objektivní nález
Při příjezdu při vědomí, rozrušený, spolupracuje, orientován, rozumí, výzvě vyhoví,
A: dýchací cesty volné
B: prodloužené exspírium s pískoty, klidová dušnost, zadýchává se, odpovídá jedním slovem, cyanóza rtů a na konečcích prstu, kašel ano bez expektorace, plíce poslechově čisté v celém rozsahu, vstupně desaturace 50% s O2 10 l/min. 84%.
C: tep na zápěstí hmatný, nepravidelný, kapilární návrat v normě, oběhově stabilní, bez stenokardie, DKK bez otoků, EKG FiSi bez známek akutní ischemie,
D: orientační neurologické vyšetření negativní, bez zjevné laterizace, zornice isokorické 2/2, foto +/+, jazyk středem, neporaněn, koutky symetrické.
E: břicho měkké, nebolestivé, subfebrilní, cefalea ne, vertigo ne, meningeální není, hybnost všech končetin bez zjevného deficitu, bez známek traumatu.
Tabulka 2 Vitální funkce
Čas | TK | TF | RR | SpO2 | TT | GCS | Glykémie | VAS |
12:09 | 145/80 | 145 | 15 | 50 | 37,1 | 15 | 8,4 | 0 |
12:24 | 138/76 | 144 | 14 | 81 | 15 | |||
12:46 | 142/87 | 112 | 16 | 88 | 15 | |||
12:56 | 139/70 | 130 | 16 | 87 | 15 | 0 |
(Zdroj: Autor, 2024)
Diagnóza:R060 - Dušnost
J441 - chronická obstrukční plicní nemoc s akutní exacerbací NS I48.0 - Fibrilace síní
NACA: IV. Potencionální ohrožení života
7.2.1 Diskuze ke kazuistice č. 2
U pacientů s exacerbací CHOPN se často jedná o opakované výjezdy ZZS. V rámci anamnézy je nutné zjistit, jak dlouho se dušnost vyvíjela (minuty, hodiny, dny), pro další rozhodování o směřování pacienta je důležité i datum poslední neplánované hospitalizace. Tyto informace často vedou dojíždějícího lékaře k navržení pacienta do programu paliativní péče, případně k vyšetření paliatrem.
Častým problémem pacientů s CHOPN je kombinovaná etiologie dušnosti (srdeční selhávání), proto je třeba pátrat i po známkách srdečního selhávání jako otoky kotníků, velký nárůst hmotnosti v posledních dnech apod. a přizpůsobit tomu léčbu.
V případě opakovaných výjezdů ke stejnému pacientovi podáváme medikaci po telefonické konzultaci a dojezd lékaře na místo nemusí být třeba. V tomto případě se jednalo o těžkou exacerbaci CHOPN a i přes podanou medikaci hrozilo selhání vitálních funkcí. Dojezd lékaře na místo byl tedy zcela indikován.
Většina pacientů s CHOPN spoléhá na zlepšení stavu a odkládá zavolání ZZS i přes naléhání rodiny. Dostáváme se tak často k velmi závažným a život ohrožujícím stavům, kdy jsou dechové rezervy pacienta téměř vyčerpány. Pacienti s CHOPN bývají dobře adaptováni na nižší saturaci krve kyslíkem, proto tolerují dechové obtíže poměrně dlouho. Se zhoršující se kondicí plic bývají záchvaty dušností častější, rychleji se zhoršující a hůře reagující na léčbu. Proto by měl být pacient včas kategorizován jako paliativně relevantní, dobře informován o své prognóze a případně indikován k mobilní hospicové péči. Tím lze snížit počet výjezdů ZZS, zbytečných hospitalizací na akutních lůžcích, které mohou být pro pacienta zbytečnou psychickou zátěží.
Naopak, vzhledem k dlouhodobé hraniční saturaci kyslíkem není vhodné u každého pacientu s CHOPN podávat kyslík, pokud nemá dechové potíže. Cíleným dotazováním pacienta i rodiny, případně z dokumentace se snažíme zjistit obvyklé hodnoty SpO2 a tomu přizpůsobíme množství podávaného kyslíku.
7.3 Kazuistika č. 3
Indikace: Slabost Výzva: 12:05
Žena 36 let, ZZS volána kamarádkou Výjezd: 12:06
Naléhavost: III Na místě: 12:21
Transport: ------
Příjezd do ZZ: ------
Předání: 13:22
Volný: 13:24
Na základně: 13:41 .
Ukončení: 13:45
Nynější onemocnění
Posádka RZP volána k pacientce pro celkovou slabost, hyperventilace. Po příchodu posádky na místo pacientka leží na lehátku. Pacientka při vědomí, spolupracuje, klidná, hyperventilace, brnění v DKKa HKK, kolem rtů a udává celkovou slabost. Pacientka byla slovně upozorněna na nutnost zpomalit dýchání, poté jí byl k ústům přiložen igelitový sáček, do kterého si dýchala. Během toho byla vyšetřena. Náhle vzniklý pocit dušnosti, zrychlené dýchání, brnění všech končetin a v okolí rtů, bez cyanózy, kašel ne, volně mluví v celých větách, nezadýchává se, bez stenokardie, bez palpitace, otoky DKK ne, kolaps ne jenom slabost, bez neurologického deficitu, FAST negativní, bez známek traumatu, jiné potíže neudává.
Monitorace fyziologických funkcí provedeny řidičem RZP normotenze, normokardie, tachypnoe, hyperventilace, znovu poučena o nutnosti dýchat do sáčku, SpO2 100%. Odnesena do sanitního vozu, kdenásledně telefonicky kontaktován lékař ZZS . Po popsání situace na místě podán lék dle ordinace lékaře ZZS podána 1 ampule Magnesia do 100 ml FR i.v., monitorace FF normokardie, normotenze, zlepšení SpO2 97%, 12 svod EKG SR, pravidelný, frekvence 77/min. PQ a QRS v normě, ST izoelektrické, vlna T pozitivní, bez známek akutních ischemických změn, psychická podpora, po dokapání magnézia pacientka udává odeznění brnění cítí se už lépe i dýchání je lepší, odvoz ZZ odmítá. Ponechána na místě a předána do péče manžela.
Anamnéza
OA: thyreopatie FA: euthyrox AA: biseptol
Objektivní nález
Při příjezdu při vědomí, orient., spolupracuje, rozumí, výzvě vyhoví. A: dýchací cesty volné.
B: dýchání bez vedlejších patologických fenoménů, plíce poslechově čisté, alveolární bilaterálně v celém rozsahu, hyperventilace s brněním v HKK a DKK v sanitním voze zlepšení, normosaturace, bez cyanózy, bez dušnosti.
C: tep na zápěstí hmatný, pravidelný, kapilární návrat v normě, oběhově stabilní, normotenze, bez stenokardie, bez otoků DKK, EKG 12 svod: SR, pravidelný, frekvence 77/min. PQ a QRS v normě, ST izoelektrické, vlna T pozitivní, bez známek akutních ischemických změn.
D: orientační neurologické vyšetření negativní, bez zjevné laterizace, zornice isokorické 3/3, foto +/+, jazyk středem, neporaněn, koutky symetrické.
E: stolice norma, průjem ne, břicho měkké, nebolestivé, peristaltika slyšitelná, afebrilní, cefalea ne, vertigo ne, meningeální není, hybnost všech končetin bez zjevného deficitu, brnění v HKK a DKK, bez známek traumatu.
Tabulka 3 Vitální funkce
Čas | TK | TF | RR | SpO2 | TT | GCS | Glykémie |
12:24 | 147/89 | 120 | 25 | 100 | 36.4 | 15 | 5,5 |
13:14 | 125/80 | 85 | 17 | 97 | 15 |
(Zdroj: Autor, 2024)
Diagnóza: R064 – Hyperventilace NACA: 1 - nízká
7.3.1 Diskuze ke kazuistice č. 3
Výjezdy k pacientům s hyperventilací po předchozím psychickém vypětí bývají mnohdy emocionálně náročné. Často jsou zdravotničtí záchranáři svědky rodinných hádek nebo i fyzických napadení. Proto je třeba zůstat emocionálně stabilní (klidné vystupování, nezvyšování hlasu, jasné a stručné informace) a i přes přesvědčivé okolnosti začátku dechových potíží, neopomenout i jiné možné příčiny hyperventilace jako jsou například alergie nebo plicní embolie.
Po základním vyšetření vitálních funkcí, kdy obvykle vidíme normosaturace, tachypnoe, tachykardii případně hraniční hypertenzi z rozrušení, se snažíme získat maximum anamnestických dat a klidným přístupem pacienta stabilizovat. Formu zklidnění je vhodné ponechat na pacientu. Někomu pomůže si sednout do vedlejší (klidnější) místnosti, někdo potřebuje chodit, aby spotřeboval vyplavený adrenalin. Xxx se snažíme dělat nedirektivně, spíše pacienta provázet v jeho stresu. Pokud ani poté nedojde ke zklidnění dechu, musíme zahájit léčbu a celou situaci nepodcenit.
Pro hyperventilaci bývá typické mravenčení kolem úst, pacientem popisované
„mravenčení končetin,“ nezřídka vídáme i křeč horních končetin s charakteristickým zkroucením rukou do tzv. porodnické ruky. Během ošetřování je nutná monitorace SpO2. Pokud pacient není schopný zklidnit dechovou frekvenci, přikládáme na ústa igelitový sáček a necháme pacienta dýchat do něj (opětovné vdechování vydechovaného CO2, snížení přísunu kyslíku). O správnosti zvolené metody nás ujistí povolující křeč rukou i ustupující parestezie.
Závěrem diskuse je třeba říct, že se hyperventilace netýká pouze žen, jak bývá mylně tradováno. Spouštěčem je obvykle velká psychická zátěž, jejíž míra je u každého pacienta zcela individuální.
Indikace: KOLAPS | Výzva: | 17:44 |
Žena 74 let, ZZS volána synem | Xxxxxx: | 17:45 |
Naléhavost: II | Na místě: | 17:59 |
Transport: Příjezd ZZ: | 18:07 18:51 | |
Předání: | 19:15 | |
Volný: | 19:27 | |
Na základně: | 20:14 | |
Ukončení: | 20:30 |
Nynější onemocnění
Posádky RZP a RV volány k pacientce pro slabost a kolaps, po kterém je hůře probudná. Při příjezdu posádek na místo události pacientka leží na podlaze v obývacím pokoji. Pacientka je somnolentní, na oslovení kontaktní, fixuje pohledem, odpovídá adekvátně na položené otázky, orientovaná, nyní kolaps s poruchou vědomí několik minut, který viděl její syn. Od té doby má pocit dušnosti, akrální cyanóza, volně mluví v celých větách, občas se zadýchá, kašel ano s příměsí světlé krve, stenokardie ne, palpitace ne, otoky DKK ano, opakované kolapsové stavy s poruchou vědomí, křeče ne, bez nauzey a zvracení, cefalea a vertigo ne, na událost si pamatuje, FAST negativní, bez nového neurologického deficitu, bez známek traumatu, zpomalené psychomotorické tempo, paréza pravostranná dlouhodobě.
Monitorace fyziologických funkcí hypotenze, tachykardie, desaturace 75% zahájena oxygenoterapie pomocí kyslíkové masky s rezervoárem 10l/min. zlepšení saturace 84%. EKG (12svod, 4svod): sinusový rytmus, akce pravidelná, frekvence 110/min., závěr RBBB bez ST denivelací. Zajištěn periferní žilní vstup, zahájena volumoterapie 500 ml Isolyte, ten bez efektu. Podán kontinuálně Noradrenalin 2 mg do 20 ml FR i.v. a Heparin 5000 j i.v. Transport pacientky v doprovodu lékaře na urgentní příjem, do zdravotnického zařízení kontinuální monitorace fyziologických funkcí, pokračováno v zahájené terapii.
Anamnéza
OA: metastázy mozečku, adenokarcinom plic, chronická cholecystitida, chronická žilní insuficience
FA: ezoleta, controloc, milurit, lagose, kalnormin, vessel due, vigantol, AA: PNC, chloramin, cyklofosfamid,
Objektivní nález
A: dýchací cesty volné, udrží průchodné
B:eupnoe, akrální cyanózy, dušnost, hraniční saturace 75% zahájena oxygenoterapie 10l/min. kyslíkovou maskou s rezervoárem, dýchání alveolární bilaterální stav po levostranné lobektomii, hemoptýza, otoky DKK ke kolenům
C: kůže růžová, kapilární návrat do 2 s, pulz na periférii hmatný, hypotenze, tachykardie, stenokardie ne, kolaps ano
D: somnolence, zornice isokorické 2/2, fotoreakce +/+, levostranná paréza dlouhodobě
E: - orient., zpomalené PM tempo, bez nauzey a zvracení, xxxxxx xxxxx, nebolestivé, bez známek traumatu
Tabulka 4 Vitální funkce
Čas | TK | TF | RR | SpO2 | TT | GCS | Glykémie |
17:42 | 79/50 | 130 | 14 | 75 | 36,5 | 14 | 7,7 |
18:24 | 83/53 | 128 | 12 | 82 | 14 | ||
18:42 | 90/63 | 120 | 13 | 85 | 14 |
(Zdroj: Autor, 2024)
Diagnóza: I260 – Plicní embolie s akutním cor pulmonale NACA: VI. –Selhání vitálních funkcí
7.4.1 Diskuze ke kazuistice č. 4
Mnoho pacientů s chronickým onemocněním často disimuluje, aby se vyhnuli hospitalizaci. Rodina, tak volá ZZS až v době, kdy již dochází k ohrožení vitálních funkcí. Další komplikací při rozhodování o rozsahu péče může být nedostatečná nebo chybějící dokumentace pacienta (chybí údaje o rozsahu terapie, chronické medikaci nebo statu DNR, či paliativní péči).
K této pacientce byl společně s XXX indikován i výjezd lékaře v režimu RV, pacientce tedy bylo poskytnuta potřebná péče ihned. Mnohdy jsme, ale k podobným případům voláni sami, nebo je dojezd lékaře v režimu RV zpožděn pro jeho vzdálenost. Záchranář, pak nemůže pacientovi poskytnout plnou péči z důvodu omezení svých kompetencí a vše se prodlužuje o telefonické konzultace.
V tomto případě mohl být příčinou dušnosti samotný karcinom plic, ale v rámci diferenciální diagnostiky je třeba zvažovat i plicní embolii, vnitřní chronické krvácení do plic nebo jiné příčiny. Snažíme se tedy od rodiny vytěžit maximum anamnestických dat kde je pacient léčen, jaké užívá léky, jaké potíže stavu předcházely, vzít s sebou do nemocnice zprávy z předchozích vyšetření, zvlášť pokud pacienta transportujeme do jiného zdravotnického zařízení, než kde je sledován), mohou být rozhodující pro další léčbu trombolýza, bronchoskopické ošetření dýchacích cest.
Pokud se jedná o opakované výjezdy se zvyšující se frekvencí, bývá vhodné pacienta označit jako paliativně relevantního.
7.5 Kazuistika č. 5
Indikace: Dušnost | Výzva: | 06:27 |
Muž 67 let, ZZS volána snachou | Výjezd: | 06:29 |
Naléhavost: 1a | Na místě: Transport: | 06:35 06.53 |
Příjezd do ZZ: | 07:14 | |
Předání: | 07:24 | |
Volný: | 07:29 | |
Na základně.: Ukončení: | 07:49 08:12 |
Nynější onemocnění
Posádky RZP a RV vyslány k pacientovi pro zhoršující se dušnost. Po příchodu posádek na místo, pacient sedí v kuchyni u jídelního stolu, o který se opírá o lokty. Je při vědomí, rozrušený, neklidný ale s posádkou spolupracuje, udává asi 3 dny se zhoršující klidovou dušnost, nyní se zadýchává, odpovídá jedním slovem, kašel má – sputum bílé barvy, akrální cyanóza, poslechově distančně bublání. Bez stenokardie, bez palpitace, kolaps ne, otoky DKK má ke kolenům, bez neurologického deficitu, FAST negativní, bez známek traumatu, jiné potíže neudává. Ze zdravotnické dokumentace zjištěno lékařem, že byl pacient v minulosti opakovaně hospitalizován s infekcí dýchacích cest naposledy před 3 týdny.
Mezí tím byly záchranáři změřeny fyziologické funkce a provedeno kontrolní EKG. Naměřené hodnoty, hypertenze 212/100 mmHg, tachykardie 130/min., saturace 75%, zahájena oxygenoterapie, podán kyslík 10 l/min., afebrilní, normoglykémie. EKG (12 svod, 4svod): sick sinus syndrom, ischemické změny staršího data (srovnáno se starším EKG). Zajištěn periferní žilní přístup růžovou flexilou G 20. Dle ordinace lékaře na místě podán 80 mg Furosemid i.v., 1 ampule Isoket do 100 ml FR korigovat dle TK i.v., Morfin 3 mg i.v., Po zahájení oxygenoterapie narůstá saturace na 85%. Transport pacienta do sanitního vozidla a poté v doprovodu lékaře do zdravotnického zařízení. Během transportu byly monitorovány fyziologické funkce a pacientka byla odvezena posádkou RZP a RV na urgentní příjem.
Anamnéza
OA: ICHS, sick sinus syndrom, EF 35-40%,opakované bronchopneumonie, stav po CMP, ischemická choroba dolních končetin.
FA: controloc, atorvastatin, betaloc, furon, trombex, pradaxa AA: klacid
Objektivní nález
Pacient při vědomí, orientovaný, spolupracuje, obtížnější domluva, A: dýchací cesty volné
B: tachypnoe, akrální cyanóza, SpO2 75% s O2 85 %,plíce poslechově distanční bublání, klidová dušnost, zadýchává se.
C: náplň krčních žil v normě, tep na periferii hmatný, sick sinus syndrom, ischemické změny staršího data, bez stenokardie, bez palpitace, hypertenze, tachykardie.
D: zornice isokorické 3/3, fotoreakce +/+, bulby ve středním postavení, nystagmus ne, jazyk středem, koutky symetrické, meningeální není, laterizace není, cefalea ne, vertigo ne,
E: nauzea ne, zvracení ne, afebrilní, břicho v niveau, měkké, prohmatné, bez hmatné rezistence, peristaltika +, TPT bilaterálně negativní, senzitivita a motorika končetin bez omezení, bez ikteru, DKK s otoky, viditelně nezraněn, bolesti neguje.
Tabulka 5 vitální funkce
Čas | TK | TF | RR | SpO2 | TT | GCS | Glykémie |
12:36 | 212/100 | 141 | 25 | 75 | 36,5 | 15 | 7,7 |
13:08 | 205/101 | 128 | 23 | 79 | 15 | ||
13:15 | 187/83 | 120 | 16 | 85 | 15 |
(Zdroj: Autor, 2024)
Diagnóza: J81 - Plicní edém
NACA: VI. –selhání vitálních funkcí
7.5.1 Diskuze ke kazuistice č. 5
Vzhledem k velmi charakteristickým potížím byla u pacienta vyslovena pracovní diagnóza: plicní edém. U pacientů s plicním edém je nutný striktní zákaz jakékoliv námahy, i několik kroků do sanitky může být pro pacienta fatálních. Snažíme
se o maximální terapii ke stabilizaci stavu, a to i za cenu zdržení transportu do zdravotnického zařízení (na rozdíl od akutního infarktu myokardu, kde se snažíme pacienta co nejrychleji transportovat do katetrizačního pracoviště a medikaci podáváme během transportu).
Celou terapii zahajujeme polohováním pacienta do sedu se svěšenými dolními končetinami, při hyposaturaci oxygenoterapii – namáhaný myokard má zvýšenou spotřebu kyslíku a s výhodou je jeho podání cestou neinvazivní ventilace (NIV). NIV snižuje dechovou práci a usnadňuje transport kyslíku do krve přes plicní edém. Telefonicky konzultujeme další medikaci, pokud není přítomen lékař. Stav se bez adekvátní terapie rychle zhoršuje a proto je kontinuální monitorace vitálních funkcí nutná a reagování na jejich změny zásadní pro pacientovu prognózu.
Po stabilizaci stavu se snažíme získat další anamnestická data a vše zaznamenat do dokumentace, protože se může jednat i o dušnost kombinované etiologie a pokud pacienta transportujeme do zdravotnického zařízení, kde není sledován (není dokumentace), může odebraná anamnéza zrychlit podání další terapie.
7.6 Kazuistika č. 6
Indikace: Dušnost | Výzva: | 18:08 |
Muž 85 let, ZZS volána personálem DPS | Výjezd: | 18:08 |
Naléhavost: II | Na místě: | 18:18 |
Transport: | 18:49 | |
Příjezd ZZ: | 19:14 | |
Předání: Volný: | 19:20 19:27 | |
Na základně | 19:48 | |
Ukončení: | 20:19 | |
Nynější onemocnění |
Posádka RZP volána k pacientovi pro náhle vzniklou dušnost. Po příjezdu na místo pacient leží v lůžku, ten je dlouhodobě imobilní a žije v domově s pečovatelskou službou. Pacient je při vědomí, schvácený, opocený, orientován, udává náhle vzniklou
klidovou dušnost, cyanóza rtů, nezadýchává se, volně mluví, odpovídá jedním slovem, dva dny kašel, vykašlává zelené sputum, bez stenokardie, bez palpitace, otoky DKK ne, kolaps ne, pouze celková slabost a bolí ho celé tělo. Jazyk suchý, kožní turgor snížený. Bez neurologického deficitu. FAST negativní.
Monitorace fyziologických funkcí normotenze, tachykardie, desaturace 70% zahájena oxygenoterapie kyslíkovou maskou s rezervoárem 8l/min., poté zlepšení saturace na 90%, febrilní 39,0°C. Poté je u pacienta zajištěn periferní žilní přístup růžovou flexilou G20 a podán Perfalgan 1g i.v. a 500 ml Isolyte i.v. Proveden stěr na Covid 19, ten negativní. Transport pacienta do zdravotnického zařízení na urgentní příjem.
Anamnéza
OA: st.p. CMP, ICHS, DM II typu PAD
FA: ylpio, glucophage, neuromultivit, elicea, lexaurin AA: neví
Objektivní nález:
Při příjezdu při vědomí, orient osobou., spolupracuje, rozumí, výzvě vyhoví, A: dýchací cesty volné, udrží průchodné
B: dýchání bez vedlejších patologických fenoménů, plíce poslechově čisté, alveolární v celém rozsahu, vstupně desaturace 60% s O2 10 l 87 – 92%, dušnost klidová, cyanóza rtů, nezadýchává se, občas kašel zelené sputum, mluví ve větách,
C: tep na zápěstí hmatný, pravidelný, kapilární návrat v normě, oběhově stabilní, bez stenokardie, DKK bez otoků, EKG sinusový rytmus, pravidelný, frekvence 80/min., bez známek akutních ischemických změn,
D: při vědomí, orientovaný, neurologické vyšetření norma, bez zjevné laterizace, zornice isokorické 2/2, foto +/+, jazyk plazí středem, neporaněn, koutky symetrické
E: břicho měkké, nebolestivé, febrilní, cefalea ne, vertigo ne, meningeální není, hybnost všech končetin bez zjevného deficitu, bez zn. traumatu, po celém těle četné hematomy.
Tabulka 6 Vitální funkce
Čas | TK | TF | RR | SpO2 | TT | GCS | Glykémie | Zornice |
18:32 | 118/71 | 83 | 17 | 60 | 38,8 | 15 | 5,4 | 2/2 |
19:00 | 16 | 85 | 15 | |||||
19:15 | 125/65 | 75 | 17 | 92 | 15 |
(Zdroj: Autor, 2024)
Diagnóza:R060 - Dušnost (dyspnoe) R509 - Horečka NS
NACA: VI. –selhání vitálních funkcí
7.6.1 Diskuze ke kazuistice č. 6
Mezi časté výjezdy ZZS patří výjezdy do zařízení s pečovatelskou službou. Tato zařízení by měla mít smluvně zajištěného praktického lékaře, který se stará o zdraví svěřených klientů. Často se ovšem setkáváme s tím, že tento lékař dochází pouze nepravidelně nebo v dlouhých intervalech a pro nedostatek personálu nejsou pacienti (často s demencí) včas diagnostikováni a léčeni. ZZS je volána až ke stavům ohrožujícím vitální funkce, jako byla těžká bronchopneumonie u tohoto pacienta. Další komplikací těchto výjezdů bývá forma uchovávání dokumentace v trezoru, kdy nejsou dostupné klíče a celý transport pacienta se tak neúměrně zdržuje.
Po stanovení pracovní diagnózy bronchopneumonie zahajujeme symptomatickou léčbu doplněním tekutin, antipyretiky a transportujeme pacienta do zdravotnického zařízení k další léčbě. Během transportu volíme polohu v polosedě, která pacientu usnadňuje dýchání a zmírňuje pocit dušnosti, dle hodnot SpO2 případně zahajujeme oxygenoterapii. Pacient je často hypotenzní pro ztrátu tekutin potem při horečce.
7.7 Kazuistika č. 7
Indikace: slabost | Výzva: | 08:44 |
Žena 48 let, ZZS volána dcerou | Xxxxxx: | 08:45 |
Naléhavost: III | Na místě: Transport: | 08:59 09:21 |
Příjezd do ZZ: | 09:35 | |
Předání: | 09:43 | |
Volný: | 09:56 | |
Na základně: Ukončení: | 10:15 10:30 |
Nynější onemocnění
Posádka RZP volána k pacientce pro dušnost a bolesti na hrudi. Po příchodu posádky na místo pacientka sedí v křesle, volně mluví, odpovídá jednoslovně, cyanóza rtů a konečků prstů, klidová dušnost od rána. Provedeno vyšetření pacientky. Dýchací cesty volné a průchodné, dušnost, cyanóza, kašel suchý, tlak na hrudníku bez propagace, palpitace nemá, DKK bez otoků, kolaps ne, bez neurologického deficitu, bez známek traumatu. Monitorace fyziologických funkcí. Vstupní saturace 84-86% podána oxygenoterapie 12 l kyslíkovou maskou s rezervoárem, hypotenze, tachykardie, afebrilní. Provedeno kontrolní EKG sinusový rytmus, pravidelný, frekvence 145/min., PQ 0,16 s, QRS 0,08, vlny T jsou pozitivní kromě svodů aVR, V1, interval QT 0,36 s, ST v izoelektrické linii.
Ze zdravotnické dokumentace zjištěno, že se pacientka léčí s rakovinou plic – chemoterapie. Následně je u pacientky zajištěn periferní žilní přístup o podáno 500 ml Isolyte i.v.. Poté dochází ke zlepšení hodnoty SpO2 na 92 %. Transport pacientky do sanitního vozidla a poté do zdravotnického zařízení. Během transportu byly monitorovány fyziologické funkce a pacientka byla odvezena posádkou RZP na urgentní příjem.
Anamnéza
OA:karcinom plic
FA: euphyllin, berodual, codein AA: pyl, prach
Objektivní nález
Při příjezdu při vědomí, orientovaná, spolupracuje, rozumí, výzvě vyhoví. A: dýchací cesty volné a udrží.
B: zadýchává se, odpovídá jedním slovem, plíce poslechově čisté alveolární v celém rozsahu, vstupně desaturuje84-86%po oxygenoterapii SpO2 92%, cyanóza rtů a konečky prstů.
C: tep na zápěstí hmatný, pravidelný, kapilární návrat v normě, hypotenze– volumoterapie, DKK bez otoků, tlak na hrudníku bez propagace i v klidu, EKG sinusový rytmus, pravidelný, frekvence 145/min., PQ 0,16 s, QRS 0,08, vlny T jsou pozitivní kromě svodů aVR, V1, interval QT 0,36 s, ST v izoelektrické čáře.
D: orientační neurologické vyšetření negativní, bez zjevné laterizace, zornice isokorické 2/2, fotoreakce +/+, jazyk středem a neporaněn, koutky symetrické, afebrilní, cefalea ne, vertigo ne, meningeální není.
E: břicho měkké, nebolestivé, bez nauzey a zvracení, není, hybnost všech končetin bez zjevného deficitu, bez známek traumatu.
Tabulka 7 Vitální funkce
Čas | TK | TF | RR | SpO2 | TT | GCS | Glykémie | Zornice |
9:00 | 80/45 | 145 | 22 | 85 | 36,5 | 15 | 7,2 | 2/2 +/+ |
9:04 | 87/59 | 70 | 19 | 90 | ||||
9:17 | 103/57 | 66 | 21 | 89 | ||||
9:37 | 100/80 | 100 | 20 | 92 | 15 |
(Zdroj: Autor, 2024)
R060 - dušnost (dyspnoe) R073 - Jiná bolest hrudní
NACA: VI. –selhání vitálních funkcí
7.7.1 Diskuze ke kazuistice č. 7
Výzvy přijaté KZOS týkajících se pacientů s onkologickým onemocněním mohou být KZOS přesměrovány na dispečink mobilního paliativního týmu (rodina často v panice zavolá 155, ač je instruována k volání mobilního paliativního týmu). V tomto případě se jednalo o pacientku s probíhající chemoterapií v plné péči a výjezd ZZS byl plně indikován. Často ovšem nacházíme nekompletní (není stanoven rozsah péče, zda je pacient DNR…) či zcela chybějící dokumentaci, a to v situacích, kdy se máme rozhodovat, zda pacientu poskytnout plnou resuscitační či paliativní péči.
Další překážkou v rozhodování a zjišťování anamnézy mohou být neúplné informace od rodiny či pacienta samotného (rodina si nepřála, aby byl pacient plně informován o vážnosti svého onemocnění, nebo se nachází v psychickém rozpoložení, kdy odmítá přijmout vážnou diagnózu). V takovém případě jsme povinni poskytnout plnou péči a rozhodování o dalším postupu ponechat na lékaři cílového ZZ.
U pacientů s onkologickým onemocněním charakteru karcinomu plic se může jednat o dušnost kombinované etiologie. Kromě samotné obstrukce nádorem, to může být anemie z chronického krvácení či malnutrice, vliv onkologického výpotku (fluidothorax) či srdeční selhávání při plicní hypertenzi. Léčba by tedy měla být především symptomatická a v souladu s pravidlem risk vs. benefit. Pacient by neměl trpět bolestí, přístup by měl být vstřícný a klidný, podání kyslíku při hyposaturaci a případná rehydratace při známkách dehydratace z poruchy příjmu tekutin je samozřejmostí.
7.8 Kazuistika č. 8
Indikace: Dušnost | Výzva: | 12:25 |
Žena 75 let, ZZS volána dcerou | Xxxxxx: | 12:17 |
Naléhavost: II | Na místě: Transport: | 12:33 12:50 |
Příjezd ZZ: | 13:11 | |
Předání: | 13:19 | |
Volný: | 13:24 | |
Na základně: Ukončení: | 13:51 13:55 |
Nynější onemocnění
Posádka RZP volána dcerou k pacientce pro dušnost. Po příchodu posádky na místo pacientka sedí na posteli, volně mluví, zadýchává se, odpovídá jedním slovem, bez cyanózy, klidová dušnost, ta se zhoršovala od minulého večera, při exspíriu vlhký poslechový nález. Provedeno vyšetření pacientky. Dýchací cesty volné a průchodné, dušnost klidová, zadýchává se, poslechový vlhký nález, bez cyanózy, kašel nemá, dva dny má bolesti na hrudníku, ale ty po nějaké době odezní, bolesti bez propagace, palpitace nemá, otoky DKK má ke kolenům, kolaps ne, ale cítí se slabá, bez neurologického deficitu, bez známek traumatu, jiné potíže neudává.
Během vyšetření dochází k monitoraci fyziologických funkcí. Vstupní saturace
80 % podána oxygenoterapie 10 l kyslíkovou maskou s rezervoárem, hypertenze, tachykardie afebrilní. Provedeno kontrolní EKG (12svod, 4svod)RBBB sinusový rytmus, pravidelný, frekvence 145/min., PQ 0,16 s, QRS 0,08, vlny T jsou pozitivní kromě svodů aVR, V1, interval QT 0,36 s, ST v izoelektrické linii. Následně je u pacientky zajištěn periferní žilní přístup. Poté je telefonicky kontaktován lékař ZZS. Po popsání zdravotního stavu pacientky lékaři, jsou jim naordinovány následující léky: 40 mg Furosemid i.v., 1 ampule Isoketu do 100 FR i.v. Během transportu do sanitního vozu dochází k nárustu saturace na 87%, a přicestě do zdravotnického zařízení jsou monitorovány fyziologické funkce a podávání infuze s Isoketem je regulováno podle
hodnot krevního tlaku.Pacientka byla odvezena posádkou RZP na spádovou interní ambulanci.
Anamnéza:
OA: hypertenze
FA: prestarium neo combi
Objektivní nález
Při příjezdu při vědomí, klidná, orientovaná, spolupracuje. A: dýchací cesty volné
B: zadýchává se, odpovídá jedním slovem, plíce poslech vlhké fenomény při exspíriu, dýchání v celém rozsahu, vstupně desaturuje 80%po oxygenoterapii SpO2 87%, bez cyanózy a kašle.
C: tep na zápěstí hmatný, pravidelný, kapilární návrat v normě, hypertenze, otoky DKK ke kolenům, tlak na hrudníku má občas ty ale odezní, EKG sinusový rytmus, pravidelný, frekvence 145/min., PQ 0,16 s, QRS 0,08, vlny T jsou pozitivní kromě svodů aVR, V1, interval QT 0,36 s, ST v izoelektrické čáře.
D: orientační neurologické vyšetření negativní, bez zjevné laterizace, zornice isokorické 2/2, fotoreakce +/+, jazyk středem a neporaněn, koutky symetrické, afebrilní, cefalea ne, vertigo ne, meningeální není.
E: břicho měkké, nebolestivé, bez nauzey a zvracení, není, hybnost všech končetin bez zjevného deficitu, bez známek traumatu.
Tabulka 8 Vitální funkce
Čas | TK | TF | RR | SpO2 | TT | GCS | Glykémie | Zornice |
12:36 | 210/110 | 100 | 18 | 80 | 36,5 | 15 | 5,4 | 2/2 +/+ |
12:45 | 194/100 | 98 | 19 | 84 | 15 | |||
12:55 | 170/89 | 78 | 19 | 86 | 15 | |||
13:10 | 179/80 | 81 | 17 | 88 | 15 |
(Zdroj: Autor, 2024)
Diagnóza: I509 - Selhání srdce NS
R060 - Dušnost (dyspnoe) NACA:V – přímé ohrožení života
7.8.1 Diskuze ke kazuistice č. 8
V tomto případě se jednalo o zanedbání primární péče ze strany pacientky. Návštěvy praktického lékaře i domácí monitoraci tlaku podceňovala a ignorovala i varovné příznaky jako zadýchávání se při námaze, občasné bolesti na hrudi nebo zvyšující se hmotnost a otoky DKK. RZP byla volána až k srdečnímu selhávání, které se pro nulovou chronickou léčbu rychle dekompenzovalo.
Záchranáři byla zahájena symptomatická léčba (oxygenoterapie, zajištění žilního vstupu) a stav následně konzultován s lékařem k zacílení léčby na vyvolávající příčinu, kterou bylo městnání v malém krevním oběhu s následným srdečním selháváním a dušností.
Mnoho pacientů podceňuje svůj zdravotní stav a přes naléhání rodiny nekontaktuje ošetřujícího lékaře. ZZS pak řeší až stavy selhávání vitálních funkcí, kterým šlo pravidelnými kontrolami internisty či kardiologa předejít, zvyšují se tak i náklady na léčbu takových pacientů (výjezd ZZS, intenzivní vs. standardní lůžko ve ZZ apod.).
8 Diskuze
Bakalářská práce s tématem PŘEDNEMOCNÍČNÍ NEODKLADNÁ PÉČE O PACIENTA S DUŠNOSTÍ byla zaměřena na bezchybný postup vyšetření pacienta s dušností a její následnou terapii v souladu s platnými doporučenými postupy odborných společností. Dušnost jako taková velmi ovlivňuje psychiku jak samotného pacienta, tak i rodinných příslušníků, kteří vidí svého blízkého se dusit a nejsou schopni mu pomoci. Spoléhají proto na posádku zdravotnické záchranné služby a ve zdravotnických záchranářích vidí naději na pomoc pro svého blízkého.
Společným jmenovatelem všech uvedených kazuistik je dušnost, kdy ZZS volají rodinní příslušníci, kamarádi nebo personál DPS s velkou obavou o pacientův život a především v zoufalství, že nemohou nebo neumějí pomoci. Příjezd posádky ZZS a jejich profesionální a odborná pomoc dle stanovených standardů tak přináší nejen pomoc se zdravotními problémy, ale i velkou psychickou úlevu pro všechny přítomné. Tak jako v jiných případech, je velmi důležitá komunikace záchranáře s pacientem. Vzhledem k tomu, že mnohdy pacient nemůže pro dušnost moc mluvit, měl by zdravotnický záchranář pokládat jasné a srozumitelné otázky, aby pacient odpovídal co nejméně, ideálně pouze kýváním hlavou a mluvením se dále nevysiloval. Mnohdy mají tendenci za pacienta odpovídat příbuzní, což nemusí být dostatečně objektivní a nápomocné ke stanovení diagnózy. Jednotlivé kazuistiky nelze zcela úplně srovnávat, ačkoliv se jedná o podobné příznaky. Cílem práce bylo ukázat, že dušnost, co by symptom, má mnoho příčin a je třeba doplnit další informace v rámci diferenciálně diagnostické úvahy, aby záchranář dospěl ke správné pracovní diagnóze a zahájil vhodnou léčbu.
Příčin dušnosti může být několik, a čím více má záchranář znalostí a zkušeností, tím lépe může diagnostikovat pacientovy potíže a tím rychleji podat příslušné léky, po konzultaci s lékařem. U dušnosti je také třeba dobrý postřeh, bystrost a znalost této problematiky, protože v momentě, kdy záchranář něco přehlédne, může to mít pro pacienta fatální následky. V této problematice je jednou z nejdůležitějších věcí odebrání kvalitní anamnézy, ta napomáhá v diferenciální diagnostice a vede ke stanovení správné pracovní diagnózy, jak tomu bylo u kazuistiky č. 1. (pacientka se silnou alergickou reakcí na mandle).
Na tom, že je správný odběr anamnézy nejzásadnější v diferenciální diagnostice dušnosti se shodují i všichni autoři odborných publikací. Nejvíce bylo čerpáno z odborné literatury:Dušnost v prvním kontaktu od autorů Xxxxx, Cmorej a Xxxxxxxx, Klinická propedeutika v urgentní medicíně od Xxxxxxx,Diferenciální diagnostika v kardiologii a pneumologie od autorůBártů, Xxxxx a Kábrta a v neposlední řadě, Dušnost odVladimíra Vondry s jejichž názorem se ztotožňuji a souhlasím s nimi.
U kazuistiky č. 1 si pacientka pomohla ještě před příjezdem posádky ZZS užitím Prednisonu a proto již zásah záchranářů na místě nebyl tak náročný. Efekt léčby byl dostatečný, proto mohla po dohodě s posádkou ZZS zůstat v domácí péči přítele. Na rozdíl od pacientky z kazuistiky č. 8, která podcenila prvotní příznaky, návštěvu praktického lékaře a posádka ZZS k ní musela být přivolána až v době těžkého srdečního selhávání. Vzhledem k dnešní uspěchané době je zcela možné, že se dostaneme do situace jako pacientka v kazuistice č. 3, kdy v důsledku vysokého psychického vypětí dochází k hyperventilaci a jednou z pomoci je sáček, do kterého pacientka dýchá.
Při vypracovávání bakalářské práce byly vyzdviženy postupy přednemocniční neodkladné péče s důrazem kladeným na pacienta a na jeho kvalitní vyšetření. Postupy záchranářských posádek při příjezdu na místo, u všech osmi kazuistik ukazovaly kvalitní, rychlou a profesionální práci.
Onemocnění CHOPN, kterým se zabývá kazuistika č. 2, se může i přes adekvátní léčbu, projevit náhlou vážnou dušností (obvykle pacient nedodržuje režimová opatření). Pokud se tyto dušnosti objevují často a interval mezi nimi se zkracuje, případně již není ani vyvolávající příčina (námaha, vynechání léků…), měla by posádka ZZS pacienta v dokumentaci označit jako paliativně relevantního. Totéž platí i o pacientce v kazuistice č. 7, která podstupuje chemoterapii v důsledku karcinomu plic, a kromě plné onkologické péče by měla být rodina seznámena i s prognózou onemocnění a poskytnuta psychologická podpora.
V kazuistice č. 4 zase bylo pozdní volání ZZS rodinou. Většinou se jedná
o situace, kdy vážně nemocný pacient raději zatajuje svoje obtíže, protože má strach z hospitalizace nebo nechce obtěžovat a rodina tak volá až ve chvíli, kdy selhávají životní funkce.
V kazuistice č. 5 byl pacientovi diagnostikován plicní edém, jako důsledek srdečního selhávání, kdy jakákoliv námaha prudce zhoršuje stav, pacient tak musí být do sanitky přenesen. Špatnou pracovní diagnózou bychom mohli pacienta velmi vážně poškodit.
V kazuistice č. 6 patrně personál DPS podcenil zdravotní stav pacienta a posádku ZZS volal až v momentě, kdy začalo docházek k selhávání vitálních funkcí. V DPS jsou tyto situace poměrně časté, protože je tam nedostatek personálu a není zcela v jeho silách odhalit onemocnění v rané fázi.
Většina z uvedených kazuistik, ke kterým vyjížděly posádky RZP, byla pro Zdravotnické záchranáře náročná z důvodu nedostatečných kompetencí (viz vyhláška 55/2011Sb)Vyhláška o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.Nedostatek kompetencí svazuje záchranářům ruce a prodlužuje ošetřování pacienta o čas strávený telefonickou konzultací s lékařem, kterému musí záchranář popsat celkový stav pacienta, a tím oddaluje podání léku pacientovi s dušností.
Posádky ZZS poskytují pacientům vždy individuální přístup dle dané situace, doporučených postupů odborných společností a dle standardů stanovených organizací. V kazuistice č. 3je zřejmý tento individuální přístup, kdy pacientka v komunikaci se záchranáři uvedla, že nechce do ZZ. Po vyhodnocení celkového stavu pacientky (změření fyziologických funkcí, zvážení rizik atd.), byla pacientka slovně i písemně poučena a ponechána v péči manžela.
Rozhodnutí, ponechat pacientku v péči manžela, bylo plně v kompetenci zdravotnického záchranáře. Dle mého názoru jsou kompetence zdravotnických záchranářů velice malé. Toto je uvedeno v publikaci Klinická propedeutika v urgentní medicíně od Dobiáše, kde je poukazováno na velmi malé kompetence zdravotnických
záchranářů v porovnání s jejich vzděláním a dále pak souhlasím s názorem zmiňovaným v publikaci Základy akutní medicíny od Bydžovského, kdy je uvedeno, že je nutné dušnost zaléčit ihned na místě, aby se pacient během transportu do zdravotnického zařízení nezhoršil a nemělo to pro něj fatální následky.
DOPORUČENÍ PRO PRAXI
Ke zdokonalení znalostí zdravotnického záchranáře byl autorem bakalářské práce vytvořen krátký test, který ukáže mezery ve znalostech a záleží na každém, zda bude chtít své nedostatky odstranit.
Krátký test slouží k ověření znalostí a dovedností zdravotnických záchranářů. Jedná se o 20 otázek s výběrem odpovědi (ano nebo ne). Tyto otázky pomohou odhalit nedostatky ve znalostech zdravotnického záchranáře a je pak na jeho zvážení, jakou formou si znalosti doplní (samostudium vhodné odborné literatury, domluvou konzultace, či návštěvou semináře či webináře, které jsou již dnes dostupné v rámci celoživotního vzdělávání). Správná odpověď je vyznačena tučně přímo pod otázkou.
Otázka č. 1. - Hypoxie je snížený obsah kyslíku v krvi?
ano
ne
Otázka č. 2. - Objektivním příznakem dušnosti je nesouvislá řeč a bledost?
ano
ne
Otázka č. 3. - Pro CHOPN je typická periferní cyanóza?
ano
ne
Otázka č. 4. - Nepřítomnost cyanózy vylučuje dechovou tíseň?
ano
ne
Otázka č. 5. - Je chrápavý zvuk známkou obstrukce v oblasti hrtanu?
ano
ne
Otázka č. 6. - Může být stagnační cyanóza příznakem srdečního selhání?
ano
ne
Otázka č. 7. - Jsou pískoty ve výdechu typické pro obstrukci horních cest dýchacích? ano
ne
Otázka č. 8. - Je cyanóza způsobena vysokou koncentrací oxyhemoglobinu? ano
ne
Otázka č. 9. - Jsou chrupky při bazích obou plic projevem pravostranného srdečního selhávání?
ano
ne
Otázka č. 10. – Mohou být otoky dolních končetin známkou srdeční selhávání?
ano
ne
Otázka č. 11 - Je základem léčby levostranného kardiálního selhání podání diuretik?
ano
ne
Otázka č. 12. - Je Furosemid při plicím edému kontraindikován?
ano
ne
Otázka č. 13. - Postihuje astma bronchiale pouze dospělé pacienty?
ano
ne
Otázka č. 14. - Je kyslík jedním z léků první volby při astmatickém záchvatu?
ano
ne
Otázka č. 15. - Je bolest na hrudi s vazbou na dýchání typická pro blokády hrudní páteře?
ano
ne
Otázka č. 16. – Jsou jedním z příznaků plicní embolie tachykardie a hyposaturace?
ano
ne
Otázka č. 17. - Na EKG se plicní embolie projevuje hlubokými kmity S ve svodu I a Q ve svodu III, kde bývá negativní T vlna?
ano
ne
Otázka č. 18. - Pneumotorax znamená přítomnost vzduchu v plíci?
ano
ne
Otázka č. 19. - Mravenčení končetin při psychickém rozrušení a hyperventilaci se upraví dýcháním do sáčku?
ano
ne
Otázka č. 20. - Podstatou hyperventilační tetanie je hromadění oxidu uhličitého v organizmu?
ano
ne
Závěr
Bakalářská práce s tématem Přednemocniční neodkladná péče o pacienta s dušností byla rozdělena na dvě části – na část teoretickou a část praktickou.
Stanoveným cílem pro teoretickou část, v úvodu této bakalářské práce, bylo popsat patofyziologii dušnosti, vyšetření pacienta při dušnosti, její příznaky a projevy jednotlivých stavů a diferenciální diagnostika. Na základě odborné literatury byla tato jednotlivá témata zpracována a tím došlo ke splnění stanoveného cíle. Je nezbytné, aby zdravotnický záchranář měl odborné znalosti o dušnosti a věděl, jak poskytnout pomoc pacientovi dle svých kompetencí, protože se jedná o jeden z nejčastějších důvodů výjezdů zdravotnických posádek.
Stanovené cíle pro část praktickou byly tři. První cílem bylo vytvoření materiálu, který sjednocuje podstatné informace o problematice dušnosti a rozšíření tohoto materiálu do povědomí zdravotnických záchranářů, dále pak na osmi kazuistikách, zde byly ukázány zdravotnické postupy. Od převzetí tísňové výzvy na dispečink přes ošetření až po případný transport pacienta do zdravotnického zařízení a tím byl splněn druhý cíl. Celou praktickou částí se zabýváme úskalím obtížné diagnostiky dušnosti v podmínkách přednemocniční péče. Na základě tohoto by měl mít zdravotnický záchranář dostatečné znalosti a povědomí o všech příčinách vzniku dušnosti a jejich následném řešení. Proto byl vytvořen závěrečný test a tím byl splnění i třetí cíl praktické části.
Závěrem je třeba uvést, že doporučené postupy podléhají pravidelným revizím odbornými společnostmi a každý zdravotnický záchranář by měl případné změny v postupech sledovat tak, aby byla jeho péče o pacienta vždy v souladu s platnými doporučeními.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
XXXXX, Xxxxxxx; XXXXX, Xxxxx a XXXXX, Xxx. Diferenciální diagnostika v kardiologii a pneumologii. Diferenciální diagnostika, 2. Praha: Raabe, [2015]. ISBN 978-80-8140-422-1.
XXXXXXXX, Xxxx; XXXXXXXXX, Xxxx; XXXXXXXX, Xxxx x XXXXX, Xxxxxx
(ed.). Vybrané kapitoly z intenzivní péče. Sestra. Praha: Grada Publishing, 2016. ISBN 978-80-247-4343-1.
XXXXXXXX, Xxxx. EKG pro záchranáře nekardiology. Praha: Grada Publishing, 2015. ISBN 978-80-247-5307-2.
XXXXXXXXX, Xxx. Základy akutní medicíny. Druhé, aktualizované a rozšířené vydání. Příbram: Ústav sv. Xxxx Xxxxxxxx Xxxxxxxx Vysoké školy zdravotníctva a sociálnej práce sv. Xxxxxxx, n.o., 2016. ISBN 978-80-906146-5-9.
XXXXXX, Viliam a BULÍKOVÁ, Táňa. Klinická propedeutika v urgentní medicíně. 2., přepracované a doplněné vydání. Xxxxxxx XXXXXX (překl.). Praha: Grada Publishing, 2021. ISBN 978-80-271-3020-7.
XXXXXX, Xxxxxx. Klinická propedeutika v urgentnej medicíne. 2., prepracované a doplnené vydanie. Bratislava: Grada Publishing, 2022. ISBN 978-80-271-3021-4.
XXXXXX, Xxxxxx; XXXXX, Xxxxxx; XXXXXXX, Xxxxxx; BRŠTIAKOVÁ,
Xxxxxxxx a BULÍKOVÁ, Táňa. Urgentná medicína : prednemocničná, nemocničná, predospelých a deti. III. doplnené a prepracované vydanie. Xxxxxx: Osveta, 2021. ISBN 978-80-8063-499-5.
XXXX, Xxxx a XXXXX, Xxxx. Farmakoterapie urgentních stavů. 3. doplněné a rozšířené vydání. Xxxxxxxxx. Praha: Maxdorf, [2019]. ISBN 978-80-7345-595-8.
XXXXX, Xxxxx a XXX, Aleš. Chorobné znaky a příznaky: diferenciální diagnostika
: 232 znaků, příznaků a laboratorních ukazatelů ve 190 kapitolách s epilogem. 2., přepracované a aktualizované vydání. Praha: Grada Publishing, 2022. ISBN 978-80- 000-0000-0.
XXXXXXX, Xxx; XXXXXX, Xxx; XXXXXXXXXX, Xxxxx a ZVONÍČEK,
Xxxxxx. Intenzivní medicína v praxi. Xxxxxxxxx. Praha: Maxdorf, [2020]. ISBN 978- 80-7345-675-7.
XXXXXXXXX, Xxxxxxx a XXXXXXXX, Xxxxx. Ampulárium: v ambulancích zdravotnické záchranné služby. Sestra. Praha: Grada Publishing, 2024. ISBN 978- 80-271-3766-4.
XXXXXXX, Xxxxx. Fyzikální vyšetření pro sestry. 2., přeprac. vyd. Sestra. Praha: Grada, 2015. ISBN 978-80-247-4449-0.
XXXXXXX, Xxxxx; XXXXXXXXX, Xxxx; XXXXX, Xxxxx; XXXXXXX, Xxx;
XXXXXXX, Xxxxxx a další. Metodologie tvorby bakalářské práce. Text pro posluchače zdravotnických nelékařských programů Vysoké školy zdravotnické, o. p.
s. Online. Praha: Vysoká škola zdravotnická, 2023. ISBN 978-80-88249-25-2. Dostupné z:
xxxxx://xx.xxxxxxx.xx/xxxx/xx/xxx/xxxxxxxx/xxxx_xxx/xx_xxxxx/0000_Xxxxxxxxxxx_xx orby_BP.pdf[cit.2024-02-19].
XXXXX, Xxxxx; CMOREJ, Xxxxxx Xxxxxxxxx a XXXXXXXX, Xxxxxx. Akutní stavy v prvním kontaktu. Praha: Grada Publishing, 2023. ISBN 978-80-271-3271-3.
XXXXX, Xxxxx; CMOREJ, Xxxxxx Xxxxxxxxx a XXXXXXXX, Xxxxxx. Dušnost v prvním kontaktu. Praha: Grada Publishing, 2020. ISBN 978-80-271-1682-9.
XXXXX, Xxx; XXXXXXXX, Xxxxxxxxx; XXXXXXX, Xxx a ALUŠÍK, Xxxxxx (ed.). Akutní stavy na interním oddělení. 2., aktualizované a doplněné vydání. Praha: Xxxxxxxxx Xxxxxxx - Xxxxxx, 2017. ISBN 978-80-7387-682-1.
XXXXXXX, Xxxxx a XXXXXXXX, Xxxxxx. Sestra a akutní stavy od A do Z. Sestra. Praha: Grada Publishing, 2021. ISBN 978-80-271-0890-9.
XXXXX, Xxxxxx. Urgentní příjem: nejčastější znaky, příznaky a nemoci na oddělení urgentního příjmu. 3., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2023. ISBN 978-80-271-3506-6.
XXXXXX, Xxxxxx; XXXXXXXX, Xxx a MOKRÁ, Xxxx. Naléhavé stavy z pohledu internisty: praktické postupy. Praha: Grada Publishing, 2022. ISBN 978-80-271- 3336-9.
XXXXXX, Xxxxx a XXXXXXXXX, Xxxxxx (ed.). Intenzivní medicína. 3., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Galén, c2014. ISBN 978-80-7492-066-0.
XXXXXXX, Xxxxxx a XXXX, Xxx. Praktický slovník medicíny. 12. aktualizované vydání. Praha: Maxdorf, [2023]. ISBN 978-80-7345-770-9.
XXXXXXX, Xxxxxx a XXXX, Xxx. Velký lékařský slovník. 10. aktualizované vydání. Xxxxxxxxx. Praha: Maxdorf, [2015]. ISBN 978-80-7345-456-2.
XXXXXX, Xxxxxxxx a kol.. Dušnost: problém mnoha oborů. 2., přepracované a doplněné vydání. Aeskulap. Praha: Mladá fronta, 2017. ISBN 978-80-204-4610-7.
XXXXX, Xxxxxxxx P.; XXXXXX, Xxxxxx X.; DE WIT, Xxxxxxx x XXXXXX, Xxxxx. Oxford Handbook of Emergency Medicine. Fifth edition. Oxford medical publications. Oxford: Oxford University Press, 2020. ISBN 978-0-19-878419-7.
XXXXX, Xxxxxx a XXXXX, Xxxxxx. Intenzivní medicína na principech vnitřního lékařství. 2., doplněné a přepracované vydání. Praha: Grada Publishing, 2017. ISBN 978-80-271-0282-2.
XXXXXXXX, Xxxxx; XXXXXX, Roman; XXXXXXX, Xxxx x XXXXXXXX,
Xxxxxx. Technika v přednemocniční neodkladné péči v kostce. Praha: Grada Publishing, 2023. ISBN 978-80-271-2835-8.
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha A: Žádost o provedení kvalitativního/kvantitativního výzkumu v rámci závěrečné/diplomové práce
Příloha B: Protokol k provádění sběru podkladů pro zpracování bakalářské práce Příloha C: Rešeršní strategie
Příloha A: Žádost o provedení kvantitativního/kvalitativního
<.. image(Obsah obrázku text, účtenka, papír, Písmo Popis byl vytvořen automaticky) removed ..>
<.. image(Obsah obrázku text, dopis, papír, Písmo Popis byl vytvořen automaticky) removed ..>
Příloha B: Protokol k provádění sběru podkladů pro zpracování bakalářské práce
<.. image(Obsah obrázku text, účtenka, Písmo, dopis Popis byl vytvořen automaticky) removed ..>
Příloha C: Rešeršní strategie
PRŮVODNÍ LIST K REŠERŠI
Jméno: Xxxxx Xxxxx, DiS.
Název práce:
Jazykové vymezení:
čeština, slovenština, angličtina
Klíčová slova:
dyspnoe * srdeční selhání * kardiovaskulární nemoci * urgentní zdravotnické služby
Klíčová slova angličtina:
Dyspnea * Heart Failure * Cardiovascular Diseases * Emergency Medical Services
Rešeršní strategie
je kombinací různých způsobů hledání –neváže se pouze na klíčová slova,
klíčová slova(= deskriptory MeSH) u jednotlivých citací naleznete v kolonce „DE“, případně Termíny MeSH, nemusí se nutně shodovat s Vámi zadanými klíčovými slovy, neboť vycházíme z tezauru použitých databází
Časové vymezení:
2013-2024 (monografie: 2007-2024)
Počet záznamů:
číslo poslední citace je počet záznamů v souboru, každý soubor má vlastní číselnou řadu tuzemské zdroje - (KNIHY A ČLÁNKY jsou vždy ve vlastním souboru)
České zdroje: záznamů: 69 (monografie: 6; články, abstrakta, kapitoly: 63)
Zahraniční zdroje: záznamů: 84
Použitý citační styl:
Bibliografický záznam v portálu MEDVIK (výstup RetriO) ČSN ISO 690
Zdroje:
Katalog Národní lékařské knihovny (xxx.xxxxxx.xx) a databáze BMČ Specializované databáze (CINAHL a MEDLINE)
Zpracoval:
PhDr. Xxxxxx Xxxxxx
Národní lékařská knihovna, oddělení informačních a speciálních služeb Sokolská 54
121 32 Praha 2