Úplatnost. Může dojít k situaci, že obě strany v rámci ujednání v mandátní smlouvě neuvedenou výši úplaty za odvedenou práci. V tomto případě je mandant povinen zaplatit mandatáři cenu, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za obdobnou činnost. „Nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, vznikne mandatáři nárok na úplatu, když řádně vykonává činnost, ke které byl povinen, a to bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek, či nikoliv. Lze-li očekávat, že v souvislosti s vyřizováním záležitosti vzniknou mandatáři značné náklady (např. bude hradit značné soudní či správní poplatky), může mandatář požadovat po uzavření smlouvy přiměřenou zálohu.“ (Xxxxx, 2003, s. 3-4) Obchodní zákoník ve vztahu k mandátní smlouvě umožňuje, že není nutnou podmínkou, aby v ní byla sjednána konkrétní cena za odvedenou činnost. Rozsah úplaty závisí na počtu vykonaných úkonů. Nezpochybnitelně ale platí, že za řádně odvedenou práci je mandant povinen řádně vyplatit odměnu mandatáři. Úplatu lze sjednat nikoliv jen absolutní částkou, ale procentním podílem z přínosu pro mandanta. Dále lze sjednat, že pokud nebude vyřízení záležitosti úspěšné, budou mandatáři hrazeny jen nutné nebo účelně vynaložené náklady. Podle zákona je mandant povinen uhradit mandatáři náklady, které mandatář nutně nebo účelně vynaložil při plnění svého závazku, ledaže z jejich povahy vyplývá, že jsou již zahrnuty v úplatě (§ 572 obch. zák.). Mandatáři tudíž vzniká nárok na úhradu úplaty a na úhradu nákladů. Xxxxx podtrhuje, že „Je ovšem třeba posuzovat, zda všechny náklady byly nutně (např. soudní a správní poplatky) nebo účelně (např. cestovní náklady) vynaloženy.“ (Xxxxx, 2003, s. 3-4)
