Bankovní obchody obecně. Další kategorií, která je smlouvě o akreditivu i smlouvě o inkasu společná, je kategorie bankovních obchodů, která však nemá v právním řádu legální vymezení. Lze jí rozumět smlouvy uzavírané bankami v rámci jejich podnikatelské činnosti a na základě těchto smluv vzniklé závazkové vztahy. Do bankovních obchodů však nelze zahrnout každou smlouvu, jež banka uzavře. Jsou to jen takové smlouvy, které jsou pro podnikání bank charakteristické a jsou uzavírány jen, popř. především bankami. Pro bankovní obchody je určující konkrétní povinnost banky poskytnout druhé straně určité, ve smlouvě vymezené služby nebo plnění a tato povinnost zároveň plyne z konkrétní „bankovní smlouvy“. Obsahově vymezuje bankovní obchody úvodní ustanovení zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (dále také BankZ, zákon o bankách) a právním předpisem, kterými se budou tyto obchody řídit může být jak obchodní, tak i občanský zákoník (posledně jmenovaným právním předpisem by se vztahy účastníků řídily např. v případě smlouvy o vkladu, smlouvy o bezúročné půjčce cenných papírů).13 Bankovní obchody je možno členit na aktivní a pasivní. Aktivními jsou ty obchody, ve kterých banka figuruje jako věřitel (typicky smlouva o úvěru). Pasivními jsou naopak ty, ve kterých má banka postavení dlužníka. Jsou to takové obchody, na základě kterých banka získává prostředky pro své operace (např. smlouva o vkladovém účtu). Kromě výše uvedených typů existují i obchody tzv. přidružené, mezi něž řadíme smlouvu o akreditivu a smlouvu o inkasu. Smlouvy o bankovních obchodech jsou převážně smlouvami adhezními, tj. takovými, jejichž obsah je již předem určen a druhá strana (klient banky) je takové přijímá či nikoli, bez možnosti podílet se na jejich tvorbě či změně.14 Nicméně vzhledem k významu klienta, popř. charakteru obchodu mohou banky připustit i modifikaci těchto formulářových smluv na základě požadavku klienta.
