Bankovní obchody. Jak již bylo zmíněno výše smlouva o akreditivu a smlouva o inkasu spadají do kategorie tzv. bankovních obchodů. Přestože je pojem bankovní obchody hojně užívaný, jeho definice v českém právním řádu chybí. Obecně se často používá pojmu obchod v souvislosti s obchodními závazkovými vztahy. V rámci širšího vymezení, lze za obchody považovat např. každý akt směny zboží nebo služeb za peníze, bez ohledu na to, kdo je subjektem vztahu a bez ohledu na jeho hospodářský účel.38 Zde se jedná o ekonomické chápání pojmu obchod. Z právního hlediska se spíše než o obchody jedná právě o výše zmíněné obchodní závazkové vztahy. V rámci právního chápání obchodů je nutné vzhledem k různorodosti právní úpravy brát v úvahu též obsah daných vztahů, který se liší v závislosti na tom, kdo v nich vystupuje a o co se v nich jedná.39 Tradiční právní dělení obchodů je na obchody absolutní, relativní a fakultativní (viz výše). Obchodní zákoník používá pojmu obchod pro vyjádření některých druhů smluv. Z toho vyplývá, že pojmu obchod je často využíváno i v souvislosti se smlouvami, na základě kterých dané obchodní závazkové vztahy vznikají. V případě bankovních obchodů je již z názvu patrné, že se jedná o obchody, které souvisejí s činnostmi bank. Bankovní obchody lze definovat jako smlouvy uzavírané bankami při jejich podnikatelské činnosti a na základě těchto smluv vznikající závazkové vztahy. Nejedná se však o všechny smlouvy, které banky uzavírají. Jedná se o smlouvy, kterou jsou charakteristické pro podnikání bank a jsou uzavírány především bankami nebo v určitých případech pouze bankami.40 V souvislosti s bankovními obchody je důležitým právním předpisem zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (dále ZoB, zákon o bankách). V rámci ustanovení § 1 ZoB jsou vymezeny činnosti, které mohou banky vykonávat. Všechny tyto činnosti, které banky realizují, lze označit za bankovní obchody. Jedná se zejména o smlouvy upravené v obchodním zákoníku (smlouvy, kde jednou stranou musí být vždy banka, ale i smlouvy, které mohou uzavírat i jiné subjekty). Vedle smluv podle obchodního zákoníku se řadí mezi bankovní obchody i smlouvy nepojmenované ve smyslu 38 Xxxxxx, X.; Xxxxx, K.; Xxxxx, P. a kol., Kurs obchodního práva. Obchodní závazky, 5. vydání, C.H.Beck, Praha 2010, str. 34-35. 39 Tamtéž.
Bankovní obchody. V českém právním řádu neexistuje legální vymezení pojmu „bankovní obchody“. Dle teorie však bankovními obchody lze rozumět smlouvy uzavírané bankami při jejich podnikatelské činnosti a na základě těchto smluv vznikající závazkové vztahy. Pod tento pojem nelze podřadit všechny smlouvy uzavírané bankou, ale pouze ty smlouvy, které se týkají charakteristických činností bank.10 Bankovní obchody jsou skupinou smluvních typů a závazkových vztahů, kde poskytovatelem služeb je obvykle banka, tj. právnická osoba, které bylo vydáno povolení podle zákona o bankách.11 Mezi bankovní obchody patří zejména smlouva o otevření akreditivu, smlouva o inkasu, smlouva o bankovním uložení věci, smlouva o běžném účtu a smlouva o vkladovém účtu. Volněji lze sem přiřadit též bankovní záruku. Jednotlivé bankovní obchody se mohou navzájem výrazně odlišovat, lze však mezi nimi nalézt určité společné rysy. Jsou jimi nemateriální (nehmotný charakter), dualismus a vzájemná propojenost a podmíněnost.
Bankovní obchody