Daňový nerezident jako fyzická osoba. Daňový nerezident naopak disponuje pouze omezenou daňovou povinností ke státu, ze kterého pochází zdroje jeho příjmů. Takový subjekt může být podroben dvojímu zdanění, a to jednou jako rezident státu, který v zájmu neomezené povinnosti nárokuje zdanit všechny celosvětové příjmy a zároveň jako nerezident státu, který si nárokuje zdanit příjmy, které získal na území daného státu. Tato situace je jedním z mnoha důvodů, proč státy mezi sebou uzavírají SZDZ. Obecně je záměrem států, aby se podobným právním kolizím předcházelo. V souladu s principem zákazu dvojího zdanění, je zájmem států, aby poplatník byl zdaněn pouze jednou. ZDP v ustanovení §2 daňového nerezidenta definuje jako fyzickou osobu, která na území České republiky má trvalý pobyt nebo se zde zdržuje déle než 183 dní v roce. Xxx. Xxxxx uvádí dvě chyby, se kterými se v praxi lze často setkat. První chybou je mechanické počítaní času, ale k tomu, aby poplatníkovi vznikla povinnost podat daňové přiznaní například stačí podepsaní nájemní smlouvy na dobu delší, než je 183 dní. Jako druhý omyl uvádí Xxx. Xxxxx, kdy se časový test používá na fyzické osoby smluvního státu k posuzovaní jejich daňového domicilu, ale takové osoby i kdyby na území České republiky pracovaly několik let, tak nebudou považovaní za daňové rezidenty. Dále úprava obsahuje i výjimky a pamatuje na případy, kdy by nebylo vhodné fyzické osoby považovat za daňové rezidenty. Ustanovení ZDP §2 odst. 3 je věnováno výjimkám z předchozích ustanovení této normy. Ustanovení pamatuje na studenty, kteří zde dlouhodobě studují a na pacienti, kteří se zde dlouhodobě lečí. Zatěžovat tyto fyzické osoby daňovou povinností by bylo v rozporu se smyslem a účelem zákona.34 33 32/1994 Sb. o Smlouvě mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů a majetku. 34 § 2 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., České národní rady o daních z příjmů.
