DAŇOVÝ REZIDENT30. Výraz daňový rezident a nerezident v ZDP nenajdeme. Jedná se o pojem ze smluv o zamezení dvojího zdanění, u starších smluv se můžeme setkat též se slovním spojením daňový domicil. Daňový rezident určitého státu je z daňového hlediska poplatník, který má vůči tomuto státu neomezenou daňovou povinnost, tj. povinnost zdaňovat zde své veškeré příjmy, ať plynou z kterékoliv části světa. Vůči ostatním státům je pak v postavení daňového nerezidenta s povinností zdanění příjmů, plynoucích pouze ze zdrojů této, z daňového hlediska, pro něj zahraniční země. Stanovit rezidentství u právnické osoby není ve většině případů problém, protože právnická osoba je daňovým rezidentem ČR dle § 17 odst. 3 ZDP tehdy, pokud má v ČR své sídlo nebo místo vedení. Vyřešit otázku daňového rezidentství u fyzické osoby bývá obvykle složitější. Při určování daňového rezidentství fyzické osoby se prioritně vychází ze zákona o daních z příjmů. Dle znění § 2 odst. 2 je rezidentem ČR poplatník, který má na území ČR bydliště nebo se zde obvykle zdržuje. Na tuto definici navazuje § 2 odst. 4 ZDP, který stanoví, že: „Poplatníky obvykle se zdržujícími jsou ti, kteří zde pobývají alespoň 183 dní v příslušném kalendářním roce, a to souvisle nebo v několika obdobích“. Toto vymezení však platí pouze pro poplatníky ze státu, s nimiž nemá ČR uzavřenou SZDZ.
