DCFR Vzorová ustanovení

DCFR. V DCFR je problematika vázanosti stran doložkou formy (zde již obecně doložkou formy, tj. nejen písemné, jak je tomu v čl. 2:106 PECL) upravena v čl. II.–4:105 (Modification in certain form only), s tím, že kromě již naznačené odlišnosti odpovídá svým zněním právě čl. 2:106 PECL, zejména je zde shodně obsažena vyvratitelná domněnka nezávaznosti ujednání, které porušuje pravidlo o smluvené formě. Pokud jde o otázku vhodnosti vyvratitelné domněnky, von Bar uvádí, že by bylo proti principu dobré víry, byly-li by strany vázány svou předchozí dohodou stran formy, když je zjevné, že se později rozhodly užít formu odlišnou. V souladu s tím tedy je-li prokázáno, že obě strany měly v úmyslu předchozí požadavek formy opustit a provést změnu či zrušení smlouvy jiným způsobem, takové ujednání je platné. Pravidlo obsažené v čl. II.–4:105 tak důkazně ulehčuje stranám.113