Diskuze ke kazuistice č. 8. V tomto případě se jednalo o zanedbání primární péče ze strany pacientky. Návštěvy praktického lékaře i domácí monitoraci tlaku podceňovala a ignorovala i varovné příznaky jako zadýchávání se při námaze, občasné bolesti na hrudi nebo zvyšující se hmotnost a otoky DKK. RZP byla volána až k srdečnímu selhávání, které se pro nulovou chronickou léčbu rychle dekompenzovalo. Záchranáři byla zahájena symptomatická léčba (oxygenoterapie, zajištění žilního vstupu) a stav následně konzultován s lékařem k zacílení léčby na vyvolávající příčinu, kterou bylo městnání v malém krevním oběhu s následným srdečním selháváním a dušností. Mnoho pacientů podceňuje svůj zdravotní stav a přes naléhání rodiny nekontaktuje ošetřujícího lékaře. ZZS pak řeší až stavy selhávání vitálních funkcí, kterým šlo pravidelnými kontrolami internisty či kardiologa předejít, zvyšují se tak i náklady na léčbu takových pacientů (výjezd ZZS, intenzivní vs. standardní lůžko ve ZZ apod.). Bakalářská práce s tématem PŘEDNEMOCNÍČNÍ NEODKLADNÁ PÉČE O PACIENTA S DUŠNOSTÍ byla zaměřena na bezchybný postup vyšetření pacienta s dušností a její následnou terapii v souladu s platnými doporučenými postupy odborných společností. Dušnost jako taková velmi ovlivňuje psychiku jak samotného pacienta, tak i rodinných příslušníků, kteří vidí svého blízkého se dusit a nejsou schopni mu pomoci. Spoléhají proto na posádku zdravotnické záchranné služby a ve zdravotnických záchranářích vidí naději na pomoc pro svého blízkého. Společným jmenovatelem všech uvedených kazuistik je dušnost, kdy ZZS volají rodinní příslušníci, kamarádi nebo personál DPS s velkou obavou o pacientův život a především v zoufalství, že nemohou nebo neumějí pomoci. Příjezd posádky ZZS a jejich profesionální a odborná pomoc dle stanovených standardů tak přináší nejen pomoc se zdravotními problémy, ale i velkou psychickou úlevu pro všechny přítomné. Tak jako v jiných případech, je velmi důležitá komunikace záchranáře s pacientem. Vzhledem k tomu, že mnohdy pacient nemůže pro dušnost moc mluvit, měl by zdravotnický záchranář pokládat jasné a srozumitelné otázky, aby pacient odpovídal co nejméně, ideálně pouze kýváním hlavou a mluvením se dále nevysiloval. Mnohdy mají tendenci za pacienta odpovídat příbuzní, což nemusí být dostatečně objektivní a nápomocné ke stanovení diagnózy. Jednotlivé kazuistiky nelze zcela úplně srovnávat, ačkoliv se jedná o podobné příznaky. Cílem práce bylo ukázat, že dušnost, co by symptom, má mnoho příčin a je třeba doplnit d...
