Druhy dvojího zdanění Vzorová ustanovení

Druhy dvojího zdanění. Pokud bude pozornost zaměřena na druhy dvojího zdanění, lze je členit ze dvou hledisek. Konkrétně podle území, a to na vnitrostátní a mezinárodní. Nebo lze hovořit o dvojím zdanění právním či ekonomickém. První členění není potřeba blíže popisovat, jelikož vše potřebné vyplývá z názvu. V prvním případě se bude se jednat o zdanění uvnitř daného státu. Zde poslouží jako příklad zdanění zisku, kdy dochází nejprve ke zdanění na úrovni korporace a poté zdanění jednotlivých akcionářů. U mezinárodního pojetí dvojího zdanění se vychází z konceptu, kdy je daný subjekt rezidentem jednoho státu a současně vykonává svou ekonomickou aktivitu na území státu jiného. V tomto případě jsou pak uzavírány smlouvy právě proto, aby toto dvojí zdanění mezi sebou státy upravily. Pro potřeby práce je klíčové druhé třídění, jelikož je zde potřeba rozlišovat mezi právní úpravou a jednotlivými ekonomickými dopady a vzájemně je od sebe odlišovat. Co se týče tohoto členění, je zapotřebí uvést následující. „Právní dvojí zdanění (podle definice OECD) je charakterizováno jako vymáhání srovnatelných daní od jednoho daňového poplatníka ze stejného předmětu zdanění a za stejné období ve dvou nebo více daňových jurisdikcích. K právnímu dvojímu zdanění tedy dochází tam, kde dva státy zdaňují u téhož daňového subjektu stejný zisk, případně příjem (v některých případech podléhá zdanění již samotný příjem bez ohledu na to, zda je činnost zisková nebo ztrátová).“20 Jde tedy o situaci, kdy je konkrétní subjekt rezidentem jednoho státu, a zároveň vykonává ekonomickou aktivitu na území jiného státu. „Právní dvojí zdanění vznikne tehdy, když první stát (stát, který ho považuje za svého rezidenta) neumožní uznat daně zaplacené v zahraničí jako zápočet oproti daním, které vymáhá sám nebo nevyloučí