Dědická nezpůsobilost. Samotná existence dědice v době smrti zůstavitele však ještě sama o sobě nemusí znamenat, že je tato osoba opravdu způsobilá dědit, jelikož dědic může být z dědického práva vyloučen. Jedná se o případy tzv. dědické nezpůsobilosti uvedené v ustanovení § 1481 NOZ, pro které se osoba v důsledku svého činu stala nehodnou nabýt něco z dědictví, a pokud by se tak stalo, odporovalo by to 37 XXXXXXX, X.; XXXXXXXXXXX, S.; XXXXX, X. Xxxxxxx právo po rekodifikaci soukromého práva. [online]. 06.06.2013 [cit. 2015-12-26]. Dostupné na: xxxx://xxx.xxxxxx.xx/ top/clanky/dedicke-pravo-po-rekodifikaci-soukromeho-prava-91499.html zásadám spravedlnosti a obecné morálce.38 Obecně jde o důvody spočívající v závažném, pro společnost neakceptovatelném chování, které je směřováno vůči zůstaviteli samotnému, jeho blízkým osobám či vůči projevu poslední vůle zůstavitele. Dědická nezpůsobilost nastává přímo ze zákona, takže k ní musí soudní komisař v pozůstalostním řízení přihlédnout ex offo. 39 V případě dědické smlouvy je třeba zmínit, že důvody, pro které je smluvní dědic vyloučen z dědického práva, se též užijí i na smluvního odkazovníka, což je možné vyvozovat z ustanovení § 1583 NOZ, jelikož co je stanoveno pro smluvního dědice, platí obdobně i pro smluvního odkazovníka. Nezpůsobilým bude především ten, kdo se vůči zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu dopustil činu povahy úmyslného trestného činu. Dědit nebude ani osoba dopustivší se zavrženíhodného činu proti poslední vůli zůstavitele. Jednalo by se nejspíše o případy, kdy by takováto osoba zůstavitele donutila či lstivě svedla k projevu poslední vůle nebo její projev zatajila či zfalšovala. I přes oba výše zmíněné případy však může zůstavitel zavrženíhodné jednání osobě výslovně prominout. V důsledku toho se tato osoba stává znovu způsobilým dědicem.
