Efektivita, legalita a legitimita vlády. De facto vláda a její mezinárodněprávní postavení Efektivita vlády se projevuje v rovině vnitřní i vnější. Podmínkou toho, aby bylo možné vládu považovat za efektivní, je zajištění minimálního standardu veřejného pořádku, a to vzhledem k obyvatelstvu i k území (tj. vnitřní projev efektivity).48 Za vnější projev efekti- vity se pak někdy považuje schopnost entity, v níž vláda svou moc vykonává, vstupovat do mezinárodních vztahů; ve shodě s J. Xxxxxxxxxx lze nicméně tuto schopnost považo- vat spíše za důsledek existence efektivní vlády (Xxxxxxxx v kontextu své publikace mluví o důsledku existence státnosti) než za jedno z jejích kritérií.49 Nauka mezinárodního práva někdy rozlišuje vládu de iure a vládu de facto (zpravidla o těchto dvou kategoriích pojednává v souvislosti s institutem uznání vlády). V tomto smyslu V. Xxxxx a P. Sladký uvádějí, že „[u]znání vlády de iure znamená uznání vlády po dle práva, což znamená více než uznání jen faktické vlády. Vláda de facto totiž nemá tak silný právní základ jako vláda de iure. Výrazy de iure a de facto se vztahují k uznávané vlá dě, nikoli k aktu uznání.“50 Jako vládu de facto „označujeme případy, kdy se nové orgány státní moci ujaly svého postavení a prosadily se v něm, jakkoli v rozporu s ústavními před pisy […]. Jde o problém legitimity této nové státní moci z hlediska vnitrostátního práva, který mizí v okamžiku, kdy fakticky prosadivší se nová státní moc přijme své vlastní ústav ní předpisy. […] [O]becné mezinárodní právo nestanoví a logicky ani stanovit nemůže, že vznik nové vlády musí být v souladu s existujícími vnitrostátními předpisy.“51 Např. Světová banka pak pro svoje účely definuje vládu de facto jako vládu, která „přichází k moci nebo se jí drží pomocí prostředků neupravených ústavou daného státu, jako jsou státní převrat,
