Ingerence další banky. Ustanovení § 695 ObZ uvádí, že má – li podle smlouvy banka obstarat inkaso prostřednictvím jiné banky určené příkazcem, uskutečňuje se inkaso touto bankou na účet a nebezpečí příkazce. Vzhledem k uvedenému ustanovení zde pro banku existují dva způsoby, jak obstarat inkaso pomocí třetí osoby (banky), rozdílem mezi nimi zde bude odlišná úprava odpovědnosti za škodu: banka může inkaso obstarat sama nebo za pomoci další banky, kterou však příkazce neurčil. Tuto možnost připouští § 568 odst. 1 ObZ196, jež je jedním z ustanovením upravující mandátní smlouvu (jejíž ustanovení se pro úpravu smlouvy o inkasu užijí podpůrně). Nemožnost banky použít při plnění závazku ze smlouvy o inkasu další banku by musela být výslovně v dané smlouvě uvedena. Pokud by však toto smlouva o inkasu umožňovala, šlo by o plnění závazku ze smlouvy o inkasu pomocí jiné osoby, které upravuje ustanovení § 331 ObZ197. Pokud by si tedy banka sama vybrala banku, pomocí níž bude inkaso obstarávat, bude „první“ banka odpovídat příkazci za případnou škodu způsobenou činností této další banky.198 Závazek banky plnit pomocí třetí osoby zde však může vycházet také z podnětu příkazce. Ten ve smlouvě o inkasu určí banku, pomocí které má první banka povinnost svůj závazek splnit. Plnění závazku pomocí další banky se však děje na účet a nebezpečí příkazce, což znamená, že náklady vzniklé ingerencí další banky do smluvního vztahu nese příkazce a za případné pochybení další banky nenese banka určená ve smlouvě o inkasu odpovědnost (banka zavázaná ze smlouvy o inkasu zde vlastně jen zprostředkovává vztah mezi příkazcem a bankou jím určenou199). Tu nese právě banka určená příkazcem, důsledky její činnosti jdou přímo k tíži či prospěchu příkazce. Ačkoli by z dikce ustanovení mohlo vyplývat, že příkazce může další banku určit
