Smlouva o inkasu. Smlouva o inkasu stejně jako smlouva o otevření akreditivu spadá do kategorie bankovních obchodů. Zároveň můžeme vztahy vyplývající z dané smlouvy zařadit mezi obchodní závazkové vztahy, a to konkrétně mezi absolutní obchody podle ustanovení § 261 odst. 3 pís. d) ObchZ. Jedná se tedy o bankovní smlouvu, která je upravena v ustanoveních § 692 - § 699 obchodního zákoníku. Vzhledem k faktu, že se jedná o absolutní obchod, bude se vždy v rámci smlouvy o inkasu postupovat podle výše zmíněných ustanovení, a to bez ohledu na povahu účastníků daného vztahu. Ustanovení upravující smlouvu o inkasu mají dispozitivní povahu, tzn. smluvní strany se mohou dohodnout i jinak a odchýlit se od zákonné úpravy. Kromě ustanovení týkajících se smlouvy o inkasu, se k dané smlouvě vztahují i ustanovení § 566 - §576 ObchZ o smlouvě mandátní (§ 699 ObchZ). Jedná se zejména o ustanovení upravující práva a povinnosti stran. Tato ustanovení mají podpůrnou povahu vzhledem k ustanovením upravujícím smlouvu o inkasu. Naopak ustanovení o dokumentárním inkasu platí jako podpůrná úprava k úpravě smlouvy o přepravě věci.130 Některé záležitosti, které se týkají smlouvy o inkasu, jsou však řešeny i v jiných právních předpisech. Jedná se například o zákon o bankách, který vymezuje banku. Kromě právních předpisů, je inkaso upraveno i pomocí obchodních zvyklostí. Unifikaci v dané oblasti provedla Mezinárodní obchodní komora se sídlem v Paříži, která vytvořila „Jednotná pravidla pro inkasa“ (viz dále).
Smlouva o inkasu