Common use of Komentář Clause in Contracts

Komentář. V daném případě se jedná o první rozhodnutí (alespoň dle zna- lostí autora rubriky), které ve svém odůvodnění rekapituluje způsob prodeje nemovitých věcí v rámci další činnosti soudního exekutora. Nejvyšší soud ČR se zde explicitně vyjadřuje k přimě- řenému použití některých pravidel aplikovaných při exekučním prodeji nemovitých věcí v případě, kdy je dražba prováděna na návrh soudního komisaře v rámci likvidace dědictví. Uvedené soud dále rozvádí následujícím způsobem: „Po právní moci usnesení o dědictví tu proto není nikdo, o kom by bylo mož- né mít důvodně za to, že je zůstavitelovým dědicem, i kdyby ně- kterým osobám (jinak) svědčilo dědění ze závěti nebo ze zákona, neboť je vyloučeno, aby kdokoliv z titulu dědického práva nabyl dědictví. Po pravomocném nařízení likvidace dědictví jsou tedy účastníky řízení pouze věřitelé, kteří soudu oznámili své pohle- dávky ve lhůtě určené v usnesení o nařízení likvidace dědictví, popřípadě též další osoby, o jejichž právech a povinnostech má být při likvidaci dědictví jednáno, a již z povahy jejich účasti na řízení vyplývá, že nemohou mít v dražbě prováděné soudním exekutorem podle ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu po- stavení povinného.“ Otázkou tak zůstává, zda těmto osobám – věřitelům přihlá- šeným do likvidace dědictví – doručovat vydanou dražební vyhlášku, tedy zda tyto osoby považovat za „osoby, které již přihlásily své vymahatelné pohledávky nebo pohledávky za- jištěné zástavním právem“ ve smyslu ustanovení § 336c odst. 1 občanského soudního řádu. Pokud budeme vycházet z do- slovného textu odůvodnění rozhodnutí, má soudní exekutor doručit dražební vyhlášku „příslušnému katastrálnímu úřadu a do vlastních rukou notáři a osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovitým věcem předkupní právo, věcné právo nebo nájemní právo; současně postupuje (může postupovat) po- dle ustanovení § 336c odst. 3 a 4 občanského soudního řádu a § 124 odst. 1 exekučního řádu“. Věřitelé přihlášení do likvida- ce dědictví (byť z titulu zástavního práva váznoucího na ma- jetku zůstavitele) tedy dle publikovaného názoru soudu nejsou adresáty dražební vyhlášky. Z hlediska zmíněné „technologie" prodeje nemovitých věcí se soud zabýval otázkou, zda má soudní exekutor povinnost roz- hodnout o ceně dražených nemovitých věcí. V této věci dospěl k závěru, že usnesení o ceně se nevydává, pokud na nemovi- tých věcech neváznou „práva a závady uvedená v ustanoveních § 336a odst. 1 písm. b) a c) a § 336a odst. 2 občanského soud- Takto vyslovený právní názor si zasluhuje pozornost minimál- ně v tom směru, zda lze uvedené závěry přenést bez dalšího na provedení dražby dle právní úpravy účinné ode dne 1. 1. 2013 (přičemž rozhodné by mělo být z hlediska použité „techno- logie“ postupu datum učinění návrhu na provedení dražby). V řízení zahájených po uvedeném datu se již v rámci zjišťování ceny nemovitých věcí neoceňují práva a závady váznoucí na nemovitých věcech, ale účastníkům exekučního řízení je „pou- ze“ tlumočeno, zda na nemovité věci váznou věcná břemena, výměnky, nájemní a pachtovní práva, tedy závady, které stan- dardně provedením dražby nemovitých věcí nezanikají. Uvede- ná změna se sebou zcela logicky přinesla zrušení procesního postupu, kterým se v rámci rozvrhového jednání rozhodovalo o přiznání náhrady za zjištěnou závadu, respektive o zániku části zjištěných závad váznoucích na nemovitých věcech. Ab- sentuje-li toto rozhodování v rámci nové procesní úpravy, má hodnota závad vliv „jen“ na zjištění obvyklé ceny, a tedy na vý- sledky znaleckého zkoumání. Soud se dále v odůvodnění zabýval přípustností odročení dražeb- ního roku z důvodu doložení uplatnění práva, které nepřipouští zpeněžení majetku v rámci likvidace. Dle právního názoru sou- du musí dražební vyhláška obsahovat výzvu k doložení podání excindační žaloby, v tomto případě se „výzva podle ustanovení § 336b odst. 2 písm. k) občanského soudního řádu v dražební vyhlášce sice uvede, avšak nikoliv s poukazem na ustanovení § 267 občanského soudního řádu, ale na návrh podaný u sou- du, u něhož je vedeno příslušné řízení o dědictví, a požadavkem na rozhodnutí, že prodávaná nemovitá věc nepatří do likvidace dědictví.“ Nutno však připomenout, že nová právní úprava likvi- dace pozůstalosti přichází s jasnou úpravu excindačního řízení včetně propadné lhůty pro uplatnění práva, které nepřipouští zahrnutí majetku do likvidační podstaty. Najisto bylo též položeno, jaký soud je v tomto řízení příslušný k projednání odvolání proti usnesení o příklepu. Funkčně pří- slušným soudem k projednání odvolání je krajský soud, jehož místní příslušnost je dána obvodem dědického soudu (nyní dle ustanovení § 98 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních ří- zeních soudních).

Komentář. V daném případě se jedná o první rozhodnutí (alespoň dle zna- lostí autora rubriky)Změna § 271b odst. 3, které ve svém odůvodnění rekapituluje způsob prodeje nemovitých věcí v rámci další činnosti soudního exekutora. Nejvyšší soud ČR se zde explicitně vyjadřuje k přimě- řenému použití některých pravidel aplikovaných při exekučním prodeji nemovitých věcí v případěkterá byla přijata poslaneckým návrhem, upřesňuje nárok na rentu a její výši po dobu, kdy je dražba prováděna poživatel renty evidován na návrh soudního komisaře v rámci likvidace dědictvíúřadu práce jako uchazeč o za- městnání. Uvedené soud dále rozvádí následujícím způsobem: „Po právní moci usnesení o dědictví tu proto není nikdo, o kom by bylo mož- né mít důvodně za toZměna byla reakcí na nejednotný výklad původní úpravy. Platná úprava od 30. července 2020 tak stanoví, že je zůstavitelovým dědicem● nárok na výplatu renty trvá po celou dobu evidence na úřadu práce jako uchazeče o za- městnání, i kdyby ně- kterým osobám (jinak) svědčilo dědění ze závěti ● pro účely výpočtu renty se po tuto dobu pova- žuje za výdělek po pracovním úrazu nebo ze zákonapo zjištění nemoci z povolání, neboť je vyloučenominimální mzda platná v den prvého zařazení do evidence, aby kdokoliv z titulu dědického práva nabyl dědictví. Po pravomocném nařízení likvidace dědictví jsou Tato úprava se tedy účastníky řízení pouze věřitelétýká těch zaměstnanců, kteří soudu oznámili své pohle- dávky ve lhůtě určené pobírají rentu a po vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, se jim podaří nové (druhé, třetí) pracovní uplatnění. V těchto přípa- dech by se nadále nemělo při výpočtu renty vycházet z renty, kterou měl zaměstnanec v usnesení o nařízení likvidace dědictvíposledním zaměstnání, popřípadě též další osobyale mělo by se vychá- zet z výdělku před vznikem škody, o jejichž právech a povinnostech má být při likvidaci dědictví jednáno, a již z povahy jejich účasti tedy „jít zno- vu na řízení vyplývázačátek“. Ruší se tedy používání „stop výdělku“. Přechodné ustanovení k této úpravě stanoví, že nemohou mít v dražbě prováděné soudním exekutorem renty přiznané dle dosavadního zákoníku práce náleží ode dne účinnosti ve výši podle ustanovení § 76 odstnové úpravy. 2 exekučního řádu po- stavení povinného.Nelze o případné „doplatky“ Otázkou tak zůstávážádat zpětně. Nutno zdůraznit, zda těmto osobám – věřitelům přihlá- šeným do likvidace dědictví – doručovat vydanou dražební vyhláškuže i tato poslední změ- na se týká pouze rent přiznaných dle stávající- ho zákoníku práce, tedy zda tyto osoby považovat za „osoby, které již přihlásily své vymahatelné pohledávky nebo pohledávky za- jištěné zástavním právem“ ve smyslu ustanovení § 336c odst. 1 občanského soudního řádu. Pokud budeme vycházet z do- slovného textu odůvodnění rozhodnutí, má soudní exekutor doručit dražební vyhlášku „příslušnému katastrálnímu úřadu a do vlastních rukou notáři a osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovitým věcem předkupní právo, věcné právo nebo nájemní právo; současně postupuje (může postupovat) po- dle ustanovení § 336c odst. 3 a 4 občanského soudního řádu a § 124 odst. 1 exekučního řádu“. Věřitelé přihlášení do likvida- ce dědictví (byť z titulu zástavního práva váznoucího na ma- jetku zůstavitele) tedy dle publikovaného názoru soudu nejsou adresáty dražební vyhlášky. Z hlediska zmíněné „technologie" prodeje nemovitých věcí se soud zabýval otázkou, zda má soudní exekutor povinnost roz- hodnout o ceně dražených nemovitých věcí. V této věci dospěl k závěru, že usnesení o ceně se nevydává, pokud na nemovi- tých věcech neváznou „práva a závady uvedená v ustanoveních § 336a odst. 1 písm. b) a c) a § 336a odst. 2 občanského soud- Takto vyslovený právní názor si zasluhuje pozornost minimál- ně v tom směru, zda lze uvedené závěry přenést bez dalšího na provedení dražby dle právní úpravy účinné ode dne 1. 1. 2013 (přičemž rozhodné by mělo být z hlediska použité „techno- logie“ postupu datum učinění návrhu na provedení dražby). V řízení zahájených po uvedeném datu se již v rámci zjišťování ceny nemovitých věcí neoceňují práva a závady váznoucí na nemovitých věcech, ale účastníkům exekučního řízení je „pou- ze“ tlumočeno, zda na nemovité věci váznou věcná břemena, výměnky, nájemní a pachtovní práva, tedy závady, které stan- dardně provedením dražby nemovitých věcí nezanikají. Uvede- ná změna se sebou zcela logicky přinesla zrušení procesního postupu, kterým se v rámci rozvrhového jednání rozhodovalo o přiznání náhrady za zjištěnou závadu, respektive o zániku části zjištěných závad váznoucích na nemovitých věcech. Ab- sentuje-li toto rozhodování v rámci nové procesní úpravy, má hodnota závad vliv „jen“ na zjištění obvyklé ceny, a tedy na vý- sledky znaleckého zkoumání. Soud se dále v odůvodnění zabýval přípustností odročení dražeb- ního roku z důvodu doložení uplatnění práva, které nepřipouští zpeněžení majetku v rámci likvidace. Dle právního názoru sou- du musí dražební vyhláška obsahovat výzvu k doložení podání excindační žaloby, v tomto případě se „výzva podle ustanovení § 336b odst. 2 písm. k) občanského soudního řádu v dražební vyhlášce sice uvede, avšak nikoliv s poukazem na ustanovení § 267 občanského soudního řádu, ale na návrh podaný u sou- du, u něhož je vedeno příslušné řízení o dědictví, a požadavkem na rozhodnutí, že prodávaná nemovitá věc nepatří do likvidace dědictví.“ Nutno však připomenout, že nová právní úprava likvi- dace pozůstalosti přichází s jasnou úpravu excindačního řízení včetně propadné lhůty pro uplatnění práva, které nepřipouští zahrnutí majetku do likvidační podstaty. Najisto bylo též položeno, jaký soud je v tomto řízení příslušný k projednání odvolání proti usnesení o příklepu. Funkčně pří- slušným soudem k projednání odvolání je krajský soud, jehož místní příslušnost je dána obvodem dědického soudu (nyní dle ustanovení § 98 odst. 1 zákona č. 292/2013 262/2006 Sb., o zvláštních ří- zeních soudních)v kterémkoliv znění od roku 2007, kdy nabyl účinnosti. Rent přiznaných dle předchozí právní úpravy se změna netýká.

Komentář. V daném případě zajímavém rozsudku z poslední doby se jedná o první rozhodnutí (alespoň dle zna- lostí autora rubriky)Nejvyšší soud zabýval případem dvou zaměst- nankyň, které měly v pracovní smlouvě se zaměstnavatelem sjednánu standardní, tříměsíční zkušební dobu. Tato zkušební doba byla následně dodatky k pracovním smlouvám zkrácena na jeden měsíc. Zhruba dva a půl měsíce po vzniku pracovního poměru se zaměstnava- tel rozhodl s oběma zaměstnankyněmi rozvázat pracovní poměr. Učinil tak jeho zrušením ve svém odůvodnění rekapituluje způsob prodeje nemovitých věcí v rámci další činnosti soudního exekutora. Nejvyšší soud ČR se zde explicitně vyjadřuje k přimě- řenému použití některých pravidel aplikovaných při exekučním prodeji nemovitých věcí v případě, kdy je dražba prováděna zkušební době s poukazem na návrh soudního komisaře v rámci likvidace dědictví. Uvedené soud dále rozvádí následujícím způsobem: „Po právní moci usnesení o dědictví tu proto není nikdo, o kom by bylo mož- né mít důvodně za to, že sjednanou zkušební dobu nelze podle zákoníku práce prodloužit a analogicky ji nelze ani zkrátit. Xxxxxx názoru zaměstnavatele však obecné soudy nepřisvědčily a na stranu zaměstnavatele se nepřiklonil ani Nejvyšší soud. Ten v citovaném rozsudku vysvětlil, že zkušební doba je zůstavitelovým dědicem, i kdyby ně- kterým osobám (jinak) svědčilo dědění ze závěti nebo ze zákonadobou relativní nejistoty, neboť je vyloučenoběhem ní může jak zaměstnavatel, aby kdokoliv z titulu dědického práva nabyl dědictvítak zaměstnanec ze dne na den zrušit pracovní poměr bez uvedení důvodu. Po pravomocném nařízení likvidace dědictví jsou tedy účastníky řízení pouze věřiteléAby pracovní právo mohlo plnit svou ochrannou funkci, kteří soudu oznámili své pohle- dávky ve lhůtě určené nemůže být zkušební doba příliš dlouhá a musí být jasně dané podmínky pro její sjednání. Tomuto konceptu odpovídá následující úprava obsažená v usnesení § 35 zákoníku práce: ■ Možnost sjednat zkušební dobu nejpozději v den nástupu do práce, případně v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance (jde-li o nařízení likvidace dědictvípra- covní místo, popřípadě též další osobyna němž se pracovní poměr zakládá jmenováním, nikoliv pracovní smlouvou); ■ Omezení maximální délky trvání zkušební doby na 3 měsíce (respektive u vedoucích za- městnanců na 6 měsíců); ■ Omezení maximální délky trvání zkušební doby v případě pracovního poměru na dobu určitou nejvýše na polovinu doby jeho trvání (opět ale nikdy ne více než na 3 měsíce, respektive u vedoucích zaměstnanců na 6 měsíců); ■ Absolutní zákaz zkušební dobu smluvně prodlužovat. Zkušební doba se nicméně ze zákona automaticky prodlužuje o jejichž právech a povinnostech má být při likvidaci dědictví jednánodobu celodenních překážek v práci, pro které zaměst- nanec nekoná práci v průběhu zkušební doby, a již z povahy jejich účasti na řízení vyplýváo dobu celodenní dovolené, a to proto, že nemohou mít v dražbě prováděné soudním exekutorem podle ustanovení § 76 odsttéto době zkušební doba neplní svůj účel. 2 exekučního řádu po- stavení povinného.“ Otázkou tak zůstáváPostavení zaměstnance a právní jistotě však naopak vůbec neškodí, zda těmto osobám – věřitelům přihlá- šeným do likvidace dědictví – doručovat vydanou dražební vyhlášku, tedy zda tyto osoby považovat za „osoby, které již přihlásily své vymahatelné pohledávky nebo pohledávky za- jištěné zástavním právem“ ve smyslu ustanovení § 336c odstje-li zkušební doba dodatečně dohodou zkrácena. 1 občanského soudního řáduOpačný závěr nelze dovozovat ani analogicky ze zákazu dodatečného prodlužování zkušební doby. Pokud budeme vycházet z do- slovného textu odůvodnění rozhodnutí, má soudní exekutor doručit dražební vyhlášku „příslušnému katastrálnímu úřadu Proto i Nejvyšší soud dovodil a do vlastních rukou notáři a osobám, o nichž je mu známopostavil najisto, že mají k nemovitým věcem předkupní právosjednanou zkušební dobu nelze sice dodatečně, věcné právo nebo nájemní právo; současně postupuje (může postupovat) po- dle ustanovení § 336c odstpo vzniku pracovního poměru prodloužit, lze ji však dohodou stran kdykoliv zkrátit. 3 a 4 občanského soudního řádu a § 124 odst. 1 exekučního řádu“. Věřitelé přihlášení do likvida- ce dědictví (byť z titulu zástavního práva váznoucího na ma- jetku zůstavitele) tedy dle publikovaného názoru soudu nejsou adresáty dražební vyhlášky. Z hlediska zmíněné „technologie" prodeje nemovitých věcí se soud zabýval otázkou, zda má soudní exekutor povinnost roz- hodnout o ceně dražených nemovitých věcí. V této věci dospěl k závěruLze ještě dodat, že usnesení jakmile je zkušební doba zkrácena, nelze ji už znovu prodloužit do původní délky. Pak už se totiž použije pravidlo o ceně se nevydává, pokud na nemovi- tých věcech neváznou „práva a závady uvedená v ustanoveních § 336a odst. 1 písm. b) a c) a § 336a odst. 2 občanského soud- Takto vyslovený právní názor si zasluhuje pozornost minimál- ně v tom směru, zda lze uvedené závěry přenést bez dalšího na provedení dražby dle právní úpravy účinné ode dne 1. 1. 2013 (přičemž rozhodné by mělo být z hlediska použité „techno- logie“ postupu datum učinění návrhu na provedení dražby). V řízení zahájených po uvedeném datu se již v rámci zjišťování ceny nemovitých věcí neoceňují práva a závady váznoucí na nemovitých věcech, ale účastníkům exekučního řízení je „pou- ze“ tlumočeno, zda na nemovité věci váznou věcná břemena, výměnky, nájemní a pachtovní práva, tedy závady, které stan- dardně provedením dražby nemovitých věcí nezanikají. Uvede- ná změna se sebou zcela logicky přinesla zrušení procesního postupu, kterým se v rámci rozvrhového jednání rozhodovalo o přiznání náhrady za zjištěnou závadu, respektive o zániku části zjištěných závad váznoucích na nemovitých věcech. Ab- sentuje-li toto rozhodování v rámci nové procesní úpravy, má hodnota závad vliv „jen“ na zjištění obvyklé ceny, a tedy na vý- sledky znaleckého zkoumání. Soud se dále v odůvodnění zabýval přípustností odročení dražeb- ního roku z důvodu doložení uplatnění práva, které nepřipouští zpeněžení majetku v rámci likvidace. Dle právního názoru sou- du musí dražební vyhláška obsahovat výzvu k doložení podání excindační žaloby, v tomto případě se „výzva podle ustanovení § 336b odst. 2 písm. k) občanského soudního řádu v dražební vyhlášce sice uvede, avšak nikoliv s poukazem na ustanovení § 267 občanského soudního řádu, ale na návrh podaný u sou- du, u něhož je vedeno příslušné řízení o dědictví, a požadavkem na rozhodnutí, že prodávaná nemovitá věc nepatří do likvidace dědictvínemožnosti prodlužování zkušební doby.“ Nutno však připomenout, že nová právní úprava likvi- dace pozůstalosti přichází s jasnou úpravu excindačního řízení včetně propadné lhůty pro uplatnění práva, které nepřipouští zahrnutí majetku do likvidační podstaty. Najisto bylo též položeno, jaký soud je v tomto řízení příslušný k projednání odvolání proti usnesení o příklepu. Funkčně pří- slušným soudem k projednání odvolání je krajský soud, jehož místní příslušnost je dána obvodem dědického soudu (nyní dle ustanovení § 98 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních ří- zeních soudních).

Komentář. V daném Zákoník práce obecně omezuje trvání pracovního poměru na dobu určitou dobou nejvý- še 3 let s tím, že pracovní poměr na dobu určitou může být mezi stejnými stranami opakován nejvýše třikrát. Pokud je pracovní poměr na dobu určitou sjednán v rozporu s těmito pravidly, stanoví zákoník práce fikci, že pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou, pokud zaměst- nanec před uplynutím sjednané doby oznámí zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával. Zákoník práce dále uvádí, že návrh na určení, zda byla doba určitá sjednána v souladu, či rozporu se zákonem, mohou k soudu podat obě strany, a to nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit. Postupně se vyvinula judikatura Nejvyššího soudu, podle níž pokud nebyl návrh k soudu včas podán, skončil pracovní poměr uplynutím doby, a k uvedené fikci tedy nedošlo. S tímto závěrem se však neztotožnil Ústavní soud, a naopak ve svém nálezu dovo- dil, že „není-li ani zaměstnancem, ani zaměstnavatelem podána speciální žaloba ve zmíněné dvouměsíční lhůtě, pak nelze uzavřít jinak, než že se v konkrétním případě se jedná o první rozhodnutí (alespoň dle zna- lostí autora rubriky), které ve svém odůvodnění rekapituluje způsob prodeje nemovitých věcí v rámci další činnosti soudního exekutorapracovní poměr na dobu neurčitou.“1 Komentovaný rozsudek představuje reakci Nejvyššího soudu na tento nález. Nejvyšší soud ČR se zde explicitně vyjadřuje k přimě- řenému použití některých pravidel aplikovaných při exekučním prodeji nemovitých věcí v případě, kdy je dražba prováděna na návrh soudního komisaře v rámci likvidace dědictví. Uvedené soud dále rozvádí následujícím způsobem: „Po právní moci usnesení o dědictví tu proto není nikdo, o kom by bylo mož- né mít důvodně za tonázor Ústavního soudu odmítl a rozhodl, že se nadále bude držet dosavadní judikatury (jak byla popsána výše). Rozsudek je zůstavitelovým dědicempodrobně odůvodněn, i kdyby ně- kterým osobám (jinak) svědčilo dědění ze závěti nebo ze zákona, neboť je vyloučenopřičemž pro účely tohoto článku lze vyzdvihnout následující argumenty: ◼ Dvouměsíční lhůta pro podání žaloby byla zákonodárcem zavedena proto, aby kdokoliv z titulu dědického práva nabyl dědictvíse předešlo pozdějšímu přezkoumávání, zda pracovní poměr ještě trvá. Po pravomocném nařízení likvidace dědictví jsou tedy účastníky řízení pouze věřiteléBylo by v rozporu s jejím účelem, kteří soudu oznámili své pohle- dávky ve lhůtě určené v usnesení o nařízení likvidace dědictví, popřípadě též další osoby, o jejichž právech a povinnostech má být při likvidaci dědictví jednánopokud by žalobu musel podat zaměstnavatel, a již z povahy jejich účasti na řízení vyplývázaměstnanec by se určení, že nemohou mít v dražbě prováděné soudním exekutorem pracovní poměr trvá, mohl domáhat kdykoliv bez časového omezení. ◼ Názor Ústavního soudu odporuje základním zásadám soukromého (a tedy i pracovního) práva, podle ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu po- stavení povinného.“ Otázkou tak zůstávánichž smlouvy mají být plněny, zda těmto osobám – věřitelům přihlá- šeným do likvidace dědictví – doručovat vydanou dražební vyhláškua výklad, tedy zda tyto osoby považovat za „osoby, které již přihlásily své vymahatelné pohledávky nebo pohledávky za- jištěné zástavním právem“ ve smyslu ustanovení § 336c odst. 1 občanského soudního řádu. Pokud budeme vycházet z do- slovného textu odůvodnění rozhodnutípodle něhož je právní jednání plat- né, má soudní exekutor doručit dražební vyhlášku „příslušnému katastrálnímu úřadu a do vlastních rukou notáři a osobámpřednost před výkladem, o nichž podle něhož je mu známo, že mají k nemovitým věcem předkupní právo, věcné právo nebo nájemní právo; současně postupuje (může postupovat) po- dle ustanovení § 336c odstprávní jednání neplatné. 3 a 4 občanského soudního řádu a § 124 odst. 1 exekučního řádu“. Věřitelé přihlášení do likvida- ce dědictví (byť z titulu zástavního práva váznoucího na ma- jetku zůstavitele) tedy dle publikovaného názoru soudu nejsou adresáty dražební vyhlášky. Z hlediska zmíněné „technologie" prodeje nemovitých věcí se soud zabýval otázkou, zda má soudní exekutor povinnost roz- hodnout o ceně dražených nemovitých věcí. V této věci dospěl k závěru, že usnesení o ceně se nevydává, pokud na nemovi- tých věcech neváznou „práva a závady uvedená v ustanoveních § 336a odst. 1 písm. b) a c) a § 336a odst. 2 občanského soud- Takto vyslovený právní názor si zasluhuje pozornost minimál- ně v tom směru, zda lze uvedené závěry přenést bez dalšího na provedení dražby dle právní úpravy účinné ode dne 1. 1. 2013 (přičemž rozhodné by mělo být z hlediska použité „techno- logie“ postupu datum učinění návrhu na provedení dražby). V řízení zahájených po uvedeném datu se již v rámci zjišťování ceny nemovitých věcí neoceňují práva a závady váznoucí na nemovitých věcech, ale účastníkům exekučního řízení je „pou- ze“ tlumočeno, zda na nemovité věci váznou věcná břemena, výměnky, nájemní a pachtovní práva, tedy závady, které stan- dardně provedením dražby nemovitých věcí nezanikají. Uvede- ná změna se sebou zcela logicky přinesla zrušení procesního postupu, kterým se v rámci rozvrhového jednání rozhodovalo o přiznání náhrady za zjištěnou závadu, respektive o zániku části zjištěných závad váznoucích na nemovitých věcech. Ab- sentuje-li toto rozhodování v rámci nové procesní úpravy, má hodnota závad vliv „jen“ na zjištění obvyklé ceny, a tedy na vý- sledky znaleckého zkoumání. Soud se dále v odůvodnění zabýval přípustností odročení dražeb- ního roku z důvodu doložení uplatnění práva, které nepřipouští zpeněžení majetku v rámci likvidace. Dle právního názoru sou- du musí dražební vyhláška obsahovat výzvu k doložení podání excindační žalobyTyto zásady přitom převáží i nad zásadou zvláštní zákonné ochrany zaměstnance, v tomto případě se „výzva podle ustanovení § 336b odst. 2 písm. k) občanského soudního řádu v dražební vyhlášce sice uvede, avšak nikoliv s poukazem na ustanovení § 267 občanského soudního řádu, ale na návrh podaný u sou- du, u něhož jejímž rám- ci je vedeno příslušné řízení o dědictví, a požadavkem na rozhodnutí, že prodávaná nemovitá věc nepatří do likvidace dědictvítotiž třeba zohlednit i oprávněné zájmy zaměstnavatele.“ Nutno však připomenout, že nová právní úprava likvi- dace pozůstalosti přichází s jasnou úpravu excindačního řízení včetně propadné lhůty pro uplatnění práva, které nepřipouští zahrnutí majetku do likvidační podstaty. Najisto bylo též položeno, jaký soud je v tomto řízení příslušný k projednání odvolání proti usnesení o příklepu. Funkčně pří- slušným soudem k projednání odvolání je krajský soud, jehož místní příslušnost je dána obvodem dědického soudu (nyní dle ustanovení § 98 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních ří- zeních soudních).

Komentář. V komentovaném rozsudku Nejvyšší soud navázal na své dřívější judikáty, podle nichž pokud zaměstnanec nesplňuje předpoklady či požadavky pro výkon jednoho z více druhů práce, nelze s ním rozvázat pracovní poměr výpovědí, protože zaměstnanec může konat zbývající druh či druhy práce. Nejvyšší soud konkrétně dovodil, že tyto závěry se obdobně použijí i pro případ, kdy zaměstnanec dlouhodobě pozbude zdravotní způsobilost pro výkon jednoho z více druhů práce. V řešeném případě měl zaměstnanec sjednán druh práce takto: „řidič, údržbář“. Podle lékařského posudku tento zaměstnanec dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost s tím, že i v lékařském posudku bylo uvedeno, že jde o pozbytí způsobilosti k druhu práce „řidič, údržbář“. Zaměstnavatel proto se zaměstnancem rozvázal pracovní poměr výpovědí. V prů- běhu soudního řízení o určení neplatnosti výpovědi bylo znaleckými posudky zjištěno, že za- městnanec ve skutečnosti způsobilost pozbyl pouze pro práci údržbáře, avšak práci řidiče by vykonávat mohl. řidiče, zaměstnanec by pokračoval v práci. Pokud by zaměstnavatel takové množství práce pro pracovní pozici „řidič“ neměl, mohl by podle Nejvyššího soudu přistoupit k organizační změně a pracovní poměr se zaměstnancem rozvázat, avšak nikoliv pro dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti, ale pro nadbytečnost (a tedy s právem zaměstnance na odstupné). V úvahu rovněž přichází dohoda se zaměstnancem o kratší pracovní době tak, aby zaměstnanec mohl nadále pracovat jako řidič, případně doplnění druhu práce či pracovní náplně zaměstnance tak, aby mohl pracovat po stanovenou pracovní dobu, avšak nikoliv jako údržbář, ale s tako- vým druhem práce, k němuž je zdravotně způsobilý. Se závěry Nejvyššího soudu v této věci se obecně lze ztotožnit. Autor se však nemůže zbavit dojmu, že názor Nejvyššího soudu o možnosti řešit danou situaci organizační změnou a nadbytečností zaměstnance neodpovídá dlouhodobým závěrům Nejvyššího soudu, podle nichž se to, zda je zaměstnanec nadbytečný, posuzuje podle toho, zda odpadla potřeba jím vykonávaného druhu práce. V dané věci by ale zaměstnavatel i nadále potřeboval jak práci řidiče, tak práci údržbáře, a patrně by tedy zrušenou pozici obsadil jiným zaměstnancem. To za normálních okolností svědčí o neopodstatněnosti organizační změny. Bylo by tedy na- nejvýš vhodné, aby Nejvyšší soud tuto část odůvodnění při nejbližší příležitosti blíže rozpra- coval a vysvětlil, proč je za daných okolností podle jeho názoru organizační změna možná. NEPLATNOST/ZDÁNLIVOST DOHODY O ROZVÁZÁNÍ PRACOVNÍHO POMĚRU V daném případě se jedná nelze přehlédnout, že okolnosti, za nichž žalobkyně podepsala dohodu o první rozhodnutí (alespoň dle zna- lostí autora rubriky)rozvázání pracovního poměru, které ve svém odůvodnění rekapituluje způsob prodeje nemovitých věcí v rámci další činnosti soudního exekutorasouhrnu nepochybně byly způsobilé vyvolat u žalobkyně psychický stav přesahující rámec běžného stresu spojeného s obvyklým průběhem jednání zaměstnavatele se zaměstnancem o návrhu na rozvázání pracovního poměru dohodou. Nejvyšší Žalobkyně – jak odvolací soud ČR se zde explicitně vyjadřuje k přimě- řenému použití některých pravidel aplikovaných při exekučním prodeji nemovitých věcí v případěvýstižně uvádí – „nepochybně byla unavena, kdy je dražba prováděna vyčerpána, rozrušena a vlivem rozrušení lze předpokládat, že byla i nevyspalá a měla vážné obavy o zdraví svého jedenáctiletého syna, jemuž bylo zjištěno závažné onemocnění, pro které byl dne 4. září 2013 stanoven termín operace na návrh soudního komisaře v rámci likvidace dědictví7. Uvedené října 2013“. Význam těchto objektivně existujících okolností pro psychické rozpoložení žalobkyně a její psychickou odolnost přitom nelze – jak to činí odvolací soud dále rozvádí následujícím způsobem: „Po právní moci usnesení o dědictví tu proto není nikdo, o kom by bylo mož- né mít důvodně za – snižovat poukazem na to, že žalovaná „zdravotní potíže syna žalobkyně nijak nezpůso- bila, přičemž je zůstavitelovým dědicemzřejmé, i kdyby ně- kterým osobám že o povaze onemocnění svého syna byla žalobkyně informována nejméně 3 týdny před jejím zadržením a uzavřením dohody o skončení pracovního po- měru“. Podle názoru dovolacího soudu nátlaková situace, která byla vůči žalobkyni vytvořena po více než třicetihodinovém omezení osobní svobody a pobytu na odboru hospodářské kriminality (jinak) svědčilo dědění ze závěti nebo ze zákonasamotné nenadálé zadržení, prohlídka její kanceláře, domovní prohlídka, nutnost odevzdání osobních věcí a spodního prádla, více než pětihodinový výslech, následný patnáctihodinový pobyt v cele předběžného zadržení a následující před- vedení policejním orgánem k jednání se zástupci zaměstnavatele za přítomnosti policist- ky), vyvolala obdobný stav jako u bezprávné výhrůžky, neboť je vyloučenoprojev vůle žalobkyně, aby kdokoliv z titulu dědického práva nabyl dědictvíkterý jí způsobil újmu v podobě ztráty zaměstnání a který by „za normálních okolností jako neprospěšný neučinila“, nebyl projevem (výsledkem) jejího přání, ale její důvodné obavy (strachu). Po pravomocném nařízení likvidace dědictví jsou tedy účastníky Není totiž důvod pochybovat o tom, že žalobkyně – jak tvrdí v prů- běhu celého řízení pouze věřitelé– v rozhodném okamžiku, kteří soudu oznámili své pohle- dávky ve lhůtě určené kdy jí byla předložena dohoda o roz- vázání pracovního poměru, jako osoba bez právnického vzdělání „nevnímala, že režim jejího zadržení již byl formálně ukončen“, neboť jednání se zaměstnavate- lem „probíhalo časově a místně bezprostředně po jednání s policistkou o zahájení trest- ního stíhání žalobkyně v usnesení o nařízení likvidace dědictví, popřípadě též další osoby, o jejichž právech budově policie (na stejném patře) při nepřerušeném doprovodu a povinnostech má být při likvidaci dědictví jednánodohledu policistky“, a již z povahy jejich účasti na řízení vyplýváže tento stav u ní mohl navodit pocit (dojem), že nemohou mít v dražbě prováděné soudním exekutorem podle ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu po- stavení povinnéhouzavření (podepsání) dohody o rozvázání pracovního poměru podmiňuje její možnost opustit policejní budovu a vrátit se domů.“ Otázkou tak zůstává, zda těmto osobám – věřitelům přihlá- šeným do likvidace dědictví – doručovat vydanou dražební vyhlášku, tedy zda tyto osoby považovat za „osoby, které již přihlásily své vymahatelné pohledávky nebo pohledávky za- jištěné zástavním právem“ ve smyslu ustanovení § 336c odst. 1 občanského soudního řádu. Pokud budeme vycházet z do- slovného textu odůvodnění rozhodnutí, má soudní exekutor doručit dražební vyhlášku „příslušnému katastrálnímu úřadu a do vlastních rukou notáři a osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovitým věcem předkupní právo, věcné právo nebo nájemní právo; současně postupuje (může postupovat) po- dle ustanovení § 336c odst. 3 a 4 občanského soudního řádu a § 124 odst. 1 exekučního řádu“. Věřitelé přihlášení do likvida- ce dědictví (byť z titulu zástavního práva váznoucího na ma- jetku zůstavitele) tedy dle publikovaného názoru soudu nejsou adresáty dražební vyhlášky. Z hlediska zmíněné „technologie" prodeje nemovitých věcí se soud zabýval otázkou, zda má soudní exekutor povinnost roz- hodnout o ceně dražených nemovitých věcí. V této věci dospěl k závěru, že usnesení o ceně se nevydává, pokud na nemovi- tých věcech neváznou „práva a závady uvedená v ustanoveních § 336a odst. 1 písm. b) a c) a § 336a odst. 2 občanského soud- Takto vyslovený právní názor si zasluhuje pozornost minimál- ně v tom směru, zda lze uvedené závěry přenést bez dalšího na provedení dražby dle právní úpravy účinné ode dne 1. 1. 2013 (přičemž rozhodné by mělo být z hlediska použité „techno- logie“ postupu datum učinění návrhu na provedení dražby). V řízení zahájených po uvedeném datu se již v rámci zjišťování ceny nemovitých věcí neoceňují práva a závady váznoucí na nemovitých věcech, ale účastníkům exekučního řízení je „pou- ze“ tlumočeno, zda na nemovité věci váznou věcná břemena, výměnky, nájemní a pachtovní práva, tedy závady, které stan- dardně provedením dražby nemovitých věcí nezanikají. Uvede- ná změna se sebou zcela logicky přinesla zrušení procesního postupu, kterým se v rámci rozvrhového jednání rozhodovalo o přiznání náhrady za zjištěnou závadu, respektive o zániku části zjištěných závad váznoucích na nemovitých věcech. Ab- sentuje-li toto rozhodování v rámci nové procesní úpravy, má hodnota závad vliv „jen“ na zjištění obvyklé ceny, a tedy na vý- sledky znaleckého zkoumání. Soud se dále v odůvodnění zabýval přípustností odročení dražeb- ního roku z důvodu doložení uplatnění práva, které nepřipouští zpeněžení majetku v rámci likvidace. Dle právního názoru sou- du musí dražební vyhláška obsahovat výzvu k doložení podání excindační žaloby, v tomto případě se „výzva podle ustanovení § 336b odst. 2 písm. k) občanského soudního řádu v dražební vyhlášce sice uvede, avšak nikoliv s poukazem na ustanovení § 267 občanského soudního řádu, ale na návrh podaný u sou- du, u něhož je vedeno příslušné řízení o dědictví, a požadavkem na rozhodnutí, že prodávaná nemovitá věc nepatří do likvidace dědictví.“ Nutno však připomenout, že nová právní úprava likvi- dace pozůstalosti přichází s jasnou úpravu excindačního řízení včetně propadné lhůty pro uplatnění práva, které nepřipouští zahrnutí majetku do likvidační podstaty. Najisto bylo též položeno, jaký soud je v tomto řízení příslušný k projednání odvolání proti usnesení o příklepu. Funkčně pří- slušným soudem k projednání odvolání je krajský soud, jehož místní příslušnost je dána obvodem dědického soudu (nyní dle ustanovení § 98 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních ří- zeních soudních).

Komentář. V daném případě se jedná o první rozhodnutí (alespoň dle zna- lostí autora rubriky)Obecně je dluh povinnost k peněžitému nebo nepeněžitému plnění závazku, které ve svém odůvodnění rekapituluje způsob prodeje nemovitých věcí v rámci další činnosti soudního exekutorakterý vychází z konkrétní smlouvy; protipólem dluhu je pohledávka. Nejvyšší soud ČR se zde explicitně vyjadřuje Z kupní smlouvy vzniká vzájemný závazek kupujícího k přimě- řenému použití některých pravidel aplikovaných při exekučním prodeji nemovitých věcí v případězaplacení a závazek prodávajícího k předání věci. Z nájemní smlouvy vzniká vzájemný závazek pronajímatele k poskytování nájemního plnění a závazek nájemce k placení nájemného, kdy je dražba prováděna na návrh soudního komisaře jednotlivý dluh nájemného a záloh služeb dospívá každý měsíc k datu sjednanému termínu splatnosti. Uznání dluhu sjednocuje v rámci likvidace dědictvíNOZ dříve rozdělenou občanskoprávní a obchodněprávní úpravu. Uvedené soud dále rozvádí následujícím způsobem: „Po Je to jednostranné bezvýhradné adresované právní moci usnesení jednání, kterým dlužník vůči věřiteli uznává svoji povinnost (závazek) co do důvodu a výše a slibuje splnit (resp. zaplatit) existující dluh (i nedospělý, tj. dosud nesplatný). Jde o dědictví tu proto není nikdoprávo, o kom by bylo mož- né mít důvodně nikoli povinnost dlužníka a uznání může být částečné nebo úplné (pokud dlužník rozsah uznání neomezí, má se za to, že uznal celý dluh). Z předchozího OZ zůstal zachován požadavek písemné formy i striktně formální obsah (kdo, vůči komu, proč a kolik, do kdy). Nedodržení písemné formy nově působí pouze relativní neplatnost, které je zůstavitelovým dědicemnutno se dovolávat. V uznání musí být dostatečně určitě vyjádřena kauza (důvod dlužného plnění), proto nestačí obecná formulace, že např. nájemce uznává svůj dluh vůči pronajímateli, který vyplývá z nájmu bytu (ale vyhovuje odkaz na konkrétní upomínku, fakturu a pod, kde je dluh dostatečně jasně určen). Nově platí, že i kdyby ně- kterým osobám uznání promlčeného dluhu založí vyvratitelnou právní domněnku o tom, že dluh v době uznání trval, přestože dlužník o promlčení neví, resp. nevěděl v době uznání. Další novinkou je konkludentní (jinakprávní jednání učiněné jinak než ústně nebo písemně) svědčilo dědění uznání dluhu placením úroků nebo částečným plněním, což bylo převzato ze závěti nebo ze zákona, neboť je vyloučeno, aby kdokoliv z titulu dědického práva nabyl dědictvízrušeného obchodního zákoníku. Po pravomocném nařízení likvidace dědictví jsou tedy účastníky řízení pouze věřitelé, kteří soudu oznámili své pohle- dávky ve lhůtě určené v usnesení o nařízení likvidace dědictví, popřípadě též další osoby, o jejichž právech Z dřívější a povinnostech má být při likvidaci dědictví jednáno, a již z povahy jejich účasti na řízení stále použitelné judikatury vyplývá, že nemohou mít pouhý souhlas (odsouhlasení) předpisu plateb, faktury apod. není uznáním dluhu. Uznání dluhu je typem dlužního úpisu (§ 1952) – jeho nejčastější formou. Zůstaly zachovány principy dřívější úpravy promlčení (§ 639 – promlčení uznaného dluhu). Pokud dlužník uznal svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo, určí-li však dlužník v dražbě prováděné soudním exekutorem podle ustanovení uznání navíc i dobu plnění (do které svůj dluh splní), promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby. Tato desetiletá promlčecí lhůta neplatí pro úroky a pro ta opětující se plnění, které dospěly po uznání dluhu (§ 76 odst642). 2 exekučního řádu po- stavení povinného.“ Otázkou tak zůstáváJe-li uznáno promlčené právo, nárok se obnoví a začne běžet nová lhůta (§ 653 – uznání promlčeného dluhu). Nově není podstatné, zda těmto osobám – věřitelům přihlá- šeným do likvidace dědictví – doručovat vydanou dražební vyhláškudlužník o promlčení věděl. Uzná-li dluh pouze jeden z manželů, tedy zda tyto osoby považovat za „osobymá to účinky i vůči druhému manželovi pouze v případech běžné správy společného jmění. Z bývalého obchodního zákoníku bylo převzato konkludentní uznání dluhu placením úroků nebo částečným plněním, které již přihlásily své vymahatelné pohledávky se považují za uznání dluhu, buď do částky, z níž dlužník úroky platí, nebo pohledávky za- jištěné zástavním právem“ ve smyslu ustanovení § 336c odstdo zbytku dluhu vyplývá-li to z okolností jednání dlužníka. 1 občanského soudního řáduUrčení doby, do které dlužník případně slíbí zaplatit dluh, nemá vliv na splatnost ze samotného závazku. Pokud budeme vycházet z do- slovného textu odůvodnění rozhodnutíje dlužníkem uznán nedospělý, má soudní exekutor doručit dražební vyhlášku „příslušnému katastrálnímu úřadu a do vlastních rukou notáři a osobámtj. dosud nesplatný dluh, nezkrátí to původní splatnost, ale jde jen o nichž je mu známoutvrzení závazku před splatností. Uznání nedospělého dluhu způsobí, že mají obecná tříletá lhůta vůbec nepočne běžet a rovnou nastoupí desetiletá promlčecí lhůta. Uznáním dospělého (již splatného) dluhu se přetrhne běžící tříletá promlčecí lhůta a počne běžet nová desetiletá. Věřitel však nemusí čekat až data splnění uvedeného v uznání (je-li v uznání obsaženo), ale může svoji pohledávku žalovat u soudu ihned po splatnosti samotného závazku, nebo kdykoli poté. Uznání dluhu zakládá vyvratitelnou právní domněnku o existenci dluhu v uznané výši k nemovitým věcem předkupní právo, věcné právo nebo nájemní právo; současně postupuje (může postupovat) po- dle ustanovení § 336c odst. 3 a 4 občanského soudního řádu a § 124 odst. 1 exekučního řádu“. Věřitelé přihlášení do likvida- ce dědictví (byť z titulu zástavního práva váznoucího na ma- jetku zůstavitele) tedy dle publikovaného názoru soudu nejsou adresáty dražební vyhlášky. Z hlediska zmíněné „technologie" prodeje nemovitých věcí se soud zabýval otázkou, zda má soudní exekutor povinnost roz- hodnout o ceně dražených nemovitých věcíokamžiku uznání. V této věci dospěl soudním sporu tím dochází k závěrupřenesení důkazního břemene z věřitele na dlužníka. Žalující věřitel má pak výhodnější postavení, naopak dlužník musí tvrdit a dokázat, že usnesení o ceně se nevydává, pokud na nemovi- tých věcech neváznou „práva a závady uvedená v ustanoveních § 336a odst. 1 písm. b) a c) a § 336a odst. 2 občanského soud- Takto vyslovený právní názor si zasluhuje pozornost minimál- ně v tom směru, zda lze uvedené závěry přenést bez dalšího na provedení dražby dle právní úpravy účinné ode dne 1. 1. 2013 (přičemž rozhodné by mělo být z hlediska použité „techno- logie“ postupu datum učinění návrhu na provedení dražby). V řízení zahájených po uvedeném datu se jeho závazek již v rámci zjišťování ceny nemovitých věcí neoceňují práva a závady váznoucí na nemovitých věcech, ale účastníkům exekučního řízení je „pou- ze“ tlumočeno, zda na nemovité věci váznou věcná břemena, výměnky, nájemní a pachtovní práva, tedy závady, které stan- dardně provedením dražby nemovitých věcí nezanikají. Uvede- ná změna se sebou zcela logicky přinesla zrušení procesního postupu, kterým se v rámci rozvrhového jednání rozhodovalo o přiznání náhrady za zjištěnou závadu, respektive o zániku části zjištěných závad váznoucích na nemovitých věcech. Ab- sentuje-li toto rozhodování v rámci nové procesní úpravy, má hodnota závad vliv „jen“ na zjištění obvyklé ceny, a tedy na vý- sledky znaleckého zkoumání. Soud se dále v odůvodnění zabýval přípustností odročení dražeb- ního roku z důvodu doložení uplatnění práva, které nepřipouští zpeněžení majetku v rámci likvidace. Dle právního názoru sou- du musí dražební vyhláška obsahovat výzvu k doložení podání excindační žaloby, v tomto případě se „výzva podle ustanovení § 336b odst. 2 písm. k) občanského soudního řádu v dražební vyhlášce sice uvede, avšak nikoliv s poukazem na ustanovení § 267 občanského soudního řádu, ale na návrh podaný u sou- du, u něhož je vedeno příslušné řízení o dědictví, a požadavkem na rozhodnutí, že prodávaná nemovitá věc nepatří do likvidace dědictvízanikl nebo nikdy neexistoval.“ Nutno však připomenout, že nová právní úprava likvi- dace pozůstalosti přichází s jasnou úpravu excindačního řízení včetně propadné lhůty pro uplatnění práva, které nepřipouští zahrnutí majetku do likvidační podstaty. Najisto bylo též položeno, jaký soud je v tomto řízení příslušný k projednání odvolání proti usnesení o příklepu. Funkčně pří- slušným soudem k projednání odvolání je krajský soud, jehož místní příslušnost je dána obvodem dědického soudu (nyní dle ustanovení § 98 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních ří- zeních soudních).

Komentář. ODPOVÍDÁME NA DOTAZY ČTENÁŘŮ V daném případě souvislosti se jedná skončením pracovního poměru upravuje zákoník práce povinnost zaměst- navatele vydat zaměstnanci jednak potvrzení o první rozhodnutí zaměstnání (alespoň dle zna- lostí autora rubriky)tzv. zápočtový list) a jednak pracovní posudek. Zatímco potvrzení o zaměstnání je třeba vydat zaměstnanci vždy, pracovní posudek se vydává jen na žádost zaměstnance. Dalším rozdílem je, že potvrzení o zaměst- nání má čistě informační hodnotu, kdežto pracovní posudek je hodnotícím dokumentem. Pracovním posudkem jsou totiž veškeré písemnosti týkající se hodnocení práce zaměstnance, jeho kvalifikace, schopností a dalších skutečností, které ve svém odůvodnění rekapituluje způsob prodeje nemovitých věcí mají vztah k výkonu práce. Pokud zaměstnanec s obsahem potvrzení o zaměstnání nebo pracovního posudku nesouhlasí, může se obrátit na soud, aby zaměstnavateli uložil povinnost tento dokument přiměřeně upravit. Právě úprava posudku byla předmětem řízení v komentované věci. Specifické bylo, že za- městnavatel v rámci další činnosti soudního exekutoramimosoudního vyřešení věci s úpravou posudku souhlasil a zaměstnan- kyni upravený posudek zaslal. Nejvyšší soud ČR se zde explicitně vyjadřuje k přimě- řenému použití některých pravidel aplikovaných při exekučním prodeji nemovitých věcí v případěSpolu s posudkem jí ale zaslal i průvodní dopis, kdy je dražba prováděna na návrh soudního komisaře v rámci likvidace dědictvíkde uvedl, že obsah pracovního posudku není vyjádřením názoru jednatelů a nezohledňuje určité období. Uvedené soud dále rozvádí následujícím způsobem: „Po právní moci usnesení o dědictví tu proto není nikdoZaměstnankyně odmítla tento posudek převzít a žalobu vzít zpět, o kom by bylo mož- né mít důvodně neboť měla za to, že i prů- vodní dopis je zůstavitelovým dědicem, i kdyby ně- kterým osobám (jinak) svědčilo dědění ze závěti nebo ze zákona, neboť je vyloučeno, aby kdokoliv z titulu dědického práva nabyl dědictví. Po pravomocném nařízení likvidace dědictví jsou tedy účastníky řízení pouze věřitelé, kteří soudu oznámili své pohle- dávky ve lhůtě určené v usnesení o nařízení likvidace dědictví, popřípadě též další osoby, o jejichž právech a povinnostech má být při likvidaci dědictví jednánosoučástí pracovního posudku, a již z povahy jejich účasti že tedy zaměstnavatel požadavku zaměstnan- kyně vyhověl jen „na řízení vyplýváoko“. Nejvyšší soud se v tomto smyslu přiklonil ke stanovisku zaměstnankyně, když dovo- dil, že nemohou mít v dražbě prováděné soudním exekutorem podle ustanovení § 76 odsti průvodní dopis je písemností, která hodnotí práci zaměstnankyně, a pokud by jej zaměstnankyně oddělovala od pracovního posudku, zatajovala by tím vlastně stanovisko svého zaměstnavatele. 2 exekučního řádu po- stavení povinného.“ Otázkou tak zůstává, zda těmto osobám – věřitelům přihlá- šeným do likvidace dědictví – doručovat vydanou dražební vyhlášku, tedy zda tyto osoby považovat za „osoby, které již přihlásily své vymahatelné pohledávky nebo pohledávky za- jištěné zástavním právem“ ve smyslu ustanovení § 336c odst. 1 občanského soudního řádu. Pokud budeme vycházet z do- slovného textu odůvodnění rozhodnutí, má soudní exekutor doručit dražební vyhlášku „příslušnému katastrálnímu úřadu a do vlastních rukou notáři a osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovitým věcem předkupní právo, věcné právo nebo nájemní právo; současně postupuje (může postupovat) po- dle ustanovení § 336c odst. 3 a 4 občanského soudního řádu a § 124 odst. 1 exekučního řádu“. Věřitelé přihlášení do likvida- ce dědictví (byť z titulu zástavního práva váznoucího na ma- jetku zůstavitele) tedy dle publikovaného názoru soudu nejsou adresáty dražební vyhlášky. Z hlediska zmíněné „technologie" prodeje nemovitých věcí se soud zabýval otázkou, zda má soudní exekutor povinnost roz- hodnout o ceně dražených nemovitých věcí. V této věci dospěl k závěru, že usnesení o ceně se nevydáváPrůvodní dopis, pokud na nemovi- tých věcech neváznou „práva a závady uvedená v ustanoveních § 336a odst. 1 písm. b) a c) a § 336a odst. 2 občanského soud- Takto vyslovený právní názor si zasluhuje pozornost minimál- ně v tom směrumění nebo neguje obsah pra- covního posudku, zda lze uvedené závěry přenést bez dalšího na provedení dražby dle právní úpravy účinné ode dne 1. 1. 2013 (přičemž rozhodné by mělo být z hlediska použité „techno- logie“ postupu datum učinění návrhu na provedení dražby). V řízení zahájených po uvedeném datu se již v rámci zjišťování ceny nemovitých věcí neoceňují práva a závady váznoucí na nemovitých věcech, ale účastníkům exekučního řízení je „pou- ze“ tlumočeno, zda na nemovité věci váznou věcná břemena, výměnky, nájemní a pachtovní práva, tedy závady, které stan- dardně provedením dražby nemovitých věcí nezanikají. Uvede- ná změna se sebou zcela logicky přinesla zrušení procesního postupu, kterým se v rámci rozvrhového jednání rozhodovalo o přiznání náhrady za zjištěnou závadu, respektive o zániku části zjištěných závad váznoucích na nemovitých věcech. Ab- sentuje-li toto rozhodování v rámci nové procesní úpravy, má hodnota závad vliv „jen“ na zjištění obvyklé ceny, a tedy na vý- sledky znaleckého zkoumání. Soud se dále v odůvodnění zabýval přípustností odročení dražeb- ního roku z důvodu doložení uplatnění práva, které nepřipouští zpeněžení majetku v rámci likvidace. Dle právního názoru sou- du musí dražební vyhláška obsahovat výzvu k doložení podání excindační žaloby, v tomto případě se „výzva podle ustanovení § 336b odst. 2 písm. k) občanského soudního řádu v dražební vyhlášce sice uvede, avšak nikoliv s poukazem na ustanovení § 267 občanského soudního řádu, ale na návrh podaný u sou- du, u něhož je vedeno příslušné řízení o dědictví, a požadavkem na rozhodnutí, že prodávaná nemovitá věc nepatří do likvidace dědictvízásadně třeba vykládat jako součást pracovního posudku.“ Nutno však připomenout, že nová právní úprava likvi- dace pozůstalosti přichází s jasnou úpravu excindačního řízení včetně propadné lhůty pro uplatnění práva, které nepřipouští zahrnutí majetku do likvidační podstaty. Najisto bylo též položeno, jaký soud je v tomto řízení příslušný k projednání odvolání proti usnesení o příklepu. Funkčně pří- slušným soudem k projednání odvolání je krajský soud, jehož místní příslušnost je dána obvodem dědického soudu (nyní dle ustanovení § 98 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních ří- zeních soudních).

Komentář. V daném Uvedená vzorová smlouva je konstruována tak, aby zahrnovala celkové působení herce v divadelní inscenaci od zkoušek, respektive nastudování role, až po derniéru inscenace. Jak v případě se jedná o první rozhodnutí zkušebního období, tak v případě opakovaného provádění výkonů herce při vlastních představeních inscenace, obsahuje smlouva nutné praktické náležitosti, spočívající v jeho obvyklých povinnostech – pravidelná docházka na vypsané zkoušky, znalost textu, povinnost spolupracovat s ostatními umělci, povinnost vyhovět pokynům režiséra atd. Smlouva dále obsahuje zajištění závazku v tom smyslu, že herec nesmí uzavřít žádné jiné smlouvy, které by mohly mařit nastudování a provozování jeho výkonu v předmětné inscenaci. Smlouva také obsahuje povinnost herce strpět případnou alternaci. Smlouva obsahuje i právo divadla od smlouvy odstoupit, pokud nebude možné pokračovat ve zkouškách či reprízování představení z objektivních důvodů, která způsobí nemožnost plnění smlouvy ze strany divadla. Smlouva obsahuje poskytnutí základní licence, jakož i svolení k obrazově zvukovému záznamu výkonu herce v rámci představení s výjimkou pořízení zvukově obrazového záznamu pro účely propagace představení (alespoň dle zna- lostí autora rubrikys omezením užití do 3 minut) a pro účely archivování zvukově obrazového záznamu divadlem. Divadlo má právo podle smlouvy poskytnout podlicenci jiné osobě, což platí zejména pro případy divadelních zájezdů, kdy pořadatelem (uživatelem výkonu) není divadlo, jež je stranou smlouvy, ale lokální pořadatel (uživatel), které jemuž je nezbytné podlicenci poskytnout třeba ve svém odůvodnění rekapituluje způsob prodeje nemovitých věcí smlouvě o zájezdu divadla, kterou uzavírá divadlo s lokálním pořadatelem (uživatelem). Odměnu za vytvoření výkonu při zkouškách, za vytvoření výkonu při představeních, za poskytnutí licence k užití výkonu a za plnění dalších povinností dle smlouvy, lze volně variovat. Ve vzorové smlouvě je užito dělení odměny za nastudování a účinkování v rámci další činnosti soudního exekutorapremiéře inscenace a poté odměny za odehrání každé jednotlivé inscenace (reprízy), což je v praxi nejčastější případ. Nejvyšší soud ČR se zde explicitně vyjadřuje k přimě- řenému použití některých pravidel aplikovaných při exekučním prodeji nemovitých věcí v případě, kdy Další alternativou je dražba prováděna na návrh soudního komisaře v rámci likvidace dědictví. Uvedené soud dále rozvádí následujícím způsobem: „Po právní moci usnesení o dědictví tu proto není nikdo, o kom by bylo mož- né mít důvodně za to, že je zůstavitelovým dědicem, i kdyby ně- kterým osobám (jinak) svědčilo dědění ze závěti nebo ze zákona, neboť je vyloučeno, aby kdokoliv z titulu dědického práva nabyl dědictví. Po pravomocném nařízení likvidace dědictví jsou tedy účastníky řízení pouze věřitelé, kteří soudu oznámili své pohle- dávky ve lhůtě určené v usnesení o nařízení likvidace dědictví, popřípadě též další osoby, o jejichž právech a povinnostech má být při likvidaci dědictví jednáno, a již z povahy jejich účasti na řízení vyplýváherec nedostane za nazkoušení inscenace odměnu žádnou s tím, že nemohou mít v dražbě prováděné soudním exekutorem podle ustanovení § 76 odstobdrží odměnu za každé představení inscenace, přičemž tato odměna bude o něco vyšší než obvyklá odměna za každé představení, kdy herec obdržel zvláštní odměnu za nazkoušení inscenace. 2 exekučního řádu po- stavení povinného.“ Otázkou tak zůstává, zda těmto osobám – věřitelům přihlá- šeným do likvidace dědictví – doručovat vydanou dražební vyhlášku, tedy zda tyto osoby považovat za „osoby, které již přihlásily své vymahatelné pohledávky Lze si představit i měsíční odměnu bez ohledu na počet odehraných představení nebo pohledávky za- jištěné zástavním právem“ ve smyslu ustanovení § 336c odst. 1 občanského soudního řádu. Pokud budeme vycházet z do- slovného textu odůvodnění rozhodnutí, má soudní exekutor doručit dražební vyhlášku „příslušnému katastrálnímu úřadu a do vlastních rukou notáři a osobám, o nichž je mu známotak, že mají k nemovitým věcem předkupní právoje stanoveno rozmezí počtu předpokládaných představení v průběhu jednoho měsíce. Smlouva obsahuje i právo zápočtu ze strany divadla vůči odměně pro herce. To platí pro případy, věcné právo nebo nájemní právo; současně postupuje (kdy divadlu vznikne vůči herci v souladu se smlouvou sankční oprávnění a sankce se pak může postupovat) po- dle ustanovení § 336c odst. 3 a 4 občanského soudního řádu a § 124 odst. 1 exekučního řádu“. Věřitelé přihlášení do likvida- ce dědictví (byť z titulu zástavního práva váznoucího kompenzovat vůči nároku herce na ma- jetku zůstavitele) tedy dle publikovaného názoru soudu nejsou adresáty dražební vyhlášky. Z hlediska zmíněné „technologie" prodeje nemovitých věcí se soud zabýval otázkou, zda má soudní exekutor povinnost roz- hodnout o ceně dražených nemovitých věcí. V této věci dospěl k závěruodměnu tak, že usnesení o ceně se nevydávásankce odečte z odměny, pokud na nemovi- tých věcech neváznou „práva a závady uvedená v ustanoveních § 336a odst. 1 písm. b) a c) a § 336a odst. 2 občanského soud- Takto vyslovený právní názor si zasluhuje pozornost minimál- ně v tom směru, zda lze uvedené závěry přenést bez dalšího na provedení dražby kterou má herec dle právní úpravy účinné ode dne 1. 1. 2013 (přičemž rozhodné by mělo být z hlediska použité „techno- logie“ postupu datum učinění návrhu na provedení dražby). V řízení zahájených po uvedeném datu se již v rámci zjišťování ceny nemovitých věcí neoceňují práva a závady váznoucí na nemovitých věcech, ale účastníkům exekučního řízení je „pou- ze“ tlumočeno, zda na nemovité věci váznou věcná břemena, výměnky, nájemní a pachtovní práva, tedy závady, které stan- dardně provedením dražby nemovitých věcí nezanikají. Uvede- ná změna se sebou zcela logicky přinesla zrušení procesního postupu, kterým se v rámci rozvrhového jednání rozhodovalo o přiznání náhrady za zjištěnou závadu, respektive o zániku části zjištěných závad váznoucích na nemovitých věcech. Ab- sentuje-li toto rozhodování v rámci nové procesní úpravy, má hodnota závad vliv „jen“ na zjištění obvyklé ceny, a tedy na vý- sledky znaleckého zkoumání. Soud se dále v odůvodnění zabýval přípustností odročení dražeb- ního roku z důvodu doložení uplatnění práva, které nepřipouští zpeněžení majetku v rámci likvidace. Dle právního názoru sou- du musí dražební vyhláška obsahovat výzvu k doložení podání excindační žaloby, v tomto případě se „výzva podle ustanovení § 336b odst. 2 písm. k) občanského soudního řádu v dražební vyhlášce sice uvede, avšak nikoliv s poukazem na ustanovení § 267 občanského soudního řádu, ale na návrh podaný u sou- du, u něhož je vedeno příslušné řízení o dědictví, a požadavkem na rozhodnutí, že prodávaná nemovitá věc nepatří do likvidace dědictvísmlouvy nárok.“ Nutno však připomenout, že nová právní úprava likvi- dace pozůstalosti přichází s jasnou úpravu excindačního řízení včetně propadné lhůty pro uplatnění práva, které nepřipouští zahrnutí majetku do likvidační podstaty. Najisto bylo též položeno, jaký soud je v tomto řízení příslušný k projednání odvolání proti usnesení o příklepu. Funkčně pří- slušným soudem k projednání odvolání je krajský soud, jehož místní příslušnost je dána obvodem dědického soudu (nyní dle ustanovení § 98 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních ří- zeních soudních).

Komentář. V daném případě tomto rozsudku se jedná o první rozhodnutí (alespoň dle zna- lostí autora rubriky), které ve svém odůvodnění rekapituluje způsob prodeje nemovitých věcí v rámci další činnosti soudního exekutora. Nejvyšší soud ČR vrátil k tradičnímu předmětu pracovněprávních sporů, a to k výpovědi z pracovního poměru pro nadbytečnost zaměstnance. Okolnosti případu byly v tomto případě poměrně specifické. Zaměstnavatel (kterým byla základní umělecká škola) dal výpověď zaměstnanci – učiteli hry na klarinet a saxofon, který se zde explicitně vyjadřuje pro něj stal nadbyteč- ným. Nadbytečnost však nebyla dána tím, že by škola učitele již nepotřebovala, ale naopak tím, že učitel pracoval pouze na částečný úvazek a škola nově potřebovala učitele na plný úvazek. Xxxxx se za této situace přiklonily na stranu zaměstnance a jejich názor podpořil i Nej- vyšší soud. Ten konkrétně dovodil, že stav nadbytečnosti se posuzuje ve vztahu k přimě- řenému použití některých pravidel aplikovaných druhu práce zaměstnance a k tomu, zda tento druh práce zaměstnavatel potřebuje, či niko- liv. Ostatní dohodnuté podmínky, jako je například kratší pracovní doba (částečný úvazek) nebo třeba určitý způsob rozvržení pracovní doby, na to, zda je zaměstnanec nadbytečný, naopak vliv nemají. Ještě jinak řečeno: Nemůže být nadbytečným zaměstnanec, jehož práci zaměstnavatel nadále potřebuje, a to dokonce ve vyšším rozsahu než dosud. Tento názor vyjádřený soudy je sice akademicky správný, ale velmi nevhodný pro praxi. Xxxxx totiž při exekučním prodeji nemovitých věcí v případěsvém posouzení buď nezohlednily, kdy je dražba prováděna na návrh soudního komisaře v rámci likvidace dědictví. Uvedené soud dále rozvádí následujícím způsobem: „Po právní moci usnesení o dědictví tu proto není nikdo, o kom by bylo mož- né mít důvodně za nebo spíše nevyhodnotily jako vý- znamné to, že je zůstavitelovým dědicemdohodnuté podmínky, i kdyby ně- kterým osobám (jinak) svědčilo dědění ze závěti nebo ze zákonavčetně rozsahu úvazku, neboť je vyloučenolze měnit jen po dohodě se zaměstnancem. Doporučení odvolacího soudu, aby kdokoliv z titulu dědického práva nabyl dědictvízaměstnavatel přijal nového zaměst- nance na částečný úvazek v potřebném rozsahu, působí (s přihlédnutím k situaci na trhu práce) jako skutečná „knížecí rada“. Po pravomocném nařízení likvidace dědictví jsou tedy účastníky řízení pouze věřitelé, kteří soudu oznámili své pohle- dávky ve lhůtě určené v usnesení o nařízení likvidace dědictví, popřípadě též další osoby, o jejichž právech a povinnostech má být při likvidaci dědictví jednáno, a již z povahy jejich účasti na řízení vyplýváZákoník práce přitom nikde nestanoví, že nemohou mít v dražbě prováděné soudním exekutorem podle ustanovení § 76 odstnadbytečnost zaměstnance musí nutně souviset jedině s druhem jeho práce. 2 exekučního řádu po- stavení povinného.“ Otázkou tak zůstáváToto dovozuje pouze doktrína a soudní praxe. Zákoník práce nijak neomezuje, zda těmto osobám – věřitelům přihlá- šeným do likvidace dědictví – doručovat vydanou dražební vyhlášku, tedy zda tyto osoby považovat za „osoby, které již přihlásily své vymahatelné pohledávky nebo pohledávky za- jištěné zástavním právem“ ve smyslu ustanovení § 336c odst. 1 občanského soudního řádučím je dána nadbytečnost zaměstnance. Pokud budeme vycházet z do- slovného textu odůvodnění rozhodnutízákoník práce umožňuje, má soudní exekutor doručit dražební vyhlášku „příslušnému katastrálnímu úřadu a do vlastních rukou notáři a osobámaby nad- bytečnost vznikla i tzv. jinou organizační změnou, o nichž je mu známopodle názoru autora to lze vykládat i tak, že mají k nemovitým věcem předkupní právoorganizační změnou je i taková změna, věcné právo nebo nájemní právo; současně postupuje (může postupovat) po- dle ustanovení § 336c odst. 3 kterou se zruší pracovní místo na částečný úvazek a 4 občanského soudního řádu a § 124 odst. 1 exekučního řádu“. Věřitelé přihlášení do likvida- ce dědictví (byť z titulu zástavního práva váznoucího zřídí se pracovní místo na ma- jetku zůstavitele) tedy dle publikovaného názoru soudu nejsou adresáty dražební vyhlášky. Z hlediska zmíněné „technologie" prodeje nemovitých věcí se soud zabýval otázkou, zda má soudní exekutor povinnost roz- hodnout o ceně dražených nemovitých věcí. V této věci dospěl k závěru, že usnesení o ceně se nevydává, pokud na nemovi- tých věcech neváznou „práva a závady uvedená v ustanoveních § 336a odst. 1 písm. b) a c) a § 336a odst. 2 občanského soud- Takto vyslovený právní názor si zasluhuje pozornost minimál- ně v tom směru, zda lze uvedené závěry přenést bez dalšího na provedení dražby dle právní úpravy účinné ode dne 1. 1. 2013 (přičemž rozhodné by mělo být z hlediska použité „techno- logie“ postupu datum učinění návrhu na provedení dražby). V řízení zahájených po uvedeném datu se již v rámci zjišťování ceny nemovitých věcí neoceňují práva a závady váznoucí na nemovitých věcech, ale účastníkům exekučního řízení je „pou- ze“ tlumočeno, zda na nemovité věci váznou věcná břemena, výměnky, nájemní a pachtovní práva, tedy závady, které stan- dardně provedením dražby nemovitých věcí nezanikají. Uvede- ná změna se sebou zcela logicky přinesla zrušení procesního postupu, kterým se v rámci rozvrhového jednání rozhodovalo o přiznání náhrady za zjištěnou závadu, respektive o zániku části zjištěných závad váznoucích na nemovitých věcech. Ab- sentuje-li toto rozhodování v rámci nové procesní úpravy, má hodnota závad vliv „jen“ na zjištění obvyklé ceny, a tedy na vý- sledky znaleckého zkoumání. Soud se dále v odůvodnění zabýval přípustností odročení dražeb- ního roku z důvodu doložení uplatnění práva, které nepřipouští zpeněžení majetku v rámci likvidace. Dle právního názoru sou- du musí dražební vyhláška obsahovat výzvu k doložení podání excindační žaloby, v tomto případě se „výzva podle ustanovení § 336b odst. 2 písm. k) občanského soudního řádu v dražební vyhlášce sice uvede, avšak nikoliv s poukazem na ustanovení § 267 občanského soudního řádu, ale na návrh podaný u sou- du, u něhož je vedeno příslušné řízení o dědictví, a požadavkem na rozhodnutí, že prodávaná nemovitá věc nepatří do likvidace dědictvíplný úvazek.“ Nutno však připomenout, že nová právní úprava likvi- dace pozůstalosti přichází s jasnou úpravu excindačního řízení včetně propadné lhůty pro uplatnění práva, které nepřipouští zahrnutí majetku do likvidační podstaty. Najisto bylo též položeno, jaký soud je v tomto řízení příslušný k projednání odvolání proti usnesení o příklepu. Funkčně pří- slušným soudem k projednání odvolání je krajský soud, jehož místní příslušnost je dána obvodem dědického soudu (nyní dle ustanovení § 98 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních ří- zeních soudních).

Komentář. Zákoník práce u vybraných zaměstnanců umožňuje, aby je zaměstnavatel při splnění zá- konných podmínek odvolal z jimi zastávaného vedoucího pracovního místa. Toto odvolání však samo o sobě neznamená skončení pracovního poměru. Pracovní poměr po odvolání i nadále trvá, zaměstnanec je však bez druhu práce (pracovního zařazení) a zaměstnavatel je povinen zaměstnanci nabídnout nové pracovní zařazení odpovídající zdravotnímu stavu a kvalifikaci zaměstnance. Teprve pokud takové zařazení zaměstnanec odmítne nebo za- městnavatel pro zaměstnance vhodnou práci nemá, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z pracovního poměru. V daném případě se jedná o první rozhodnutí (alespoň dle zna- lostí autora rubriky)komentovaném rozsudku Nejvyšší soud blíže vyložil pojem „kvalifikace“, které ve svém odůvodnění rekapituluje způsob prodeje nemovitých věcí v rámci další činnosti soudního exekutorakterý není zá- koníkem práce definován, ale hraje klíčovou roli při posouzení, zda je určité pracovní zařazení pro odvolaného zaměstnance vhodné. Nejvyšší soud ČR se zde explicitně vyjadřuje k přimě- řenému použití některých pravidel aplikovaných při exekučním prodeji nemovitých věcí v případě, kdy je dražba prováděna konkrétně řešil případ zaměstnance od- volaného z vedoucího pracovního místa ředitele odboru investic. Zaměstnanec dostal od za- městnavatele po odvolání výpověď z pracovního místa s poukazem na návrh soudního komisaře v rámci likvidace dědictví. Uvedené soud dále rozvádí následujícím způsobem: „Po právní moci usnesení o dědictví tu proto není nikdo, o kom by bylo mož- né mít důvodně za to, že je zůstavitelovým dědicem, i kdyby ně- kterým osobám (jinak) svědčilo dědění ze závěti nebo ze zákona, neboť je vyloučeno, aby kdokoliv z titulu dědického práva nabyl dědictvízaměstnavatel pro něj další vhodné místo nemá. Po pravomocném nařízení likvidace dědictví jsou tedy účastníky řízení pouze věřitelé, kteří soudu oznámili své pohle- dávky ve lhůtě určené v usnesení o nařízení likvidace dědictví, popřípadě též další osoby, o jejichž právech a povinnostech má být při likvidaci dědictví jednáno, a již z povahy jejich účasti na řízení vyplývá, že nemohou mít v dražbě prováděné soudním exekutorem podle ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu po- stavení povinného.“ Otázkou tak zůstává, zda těmto osobám – věřitelům přihlá- šeným do likvidace dědictví – doručovat vydanou dražební vyhlášku, tedy zda tyto osoby považovat za „osoby, které již přihlásily své vymahatelné pohledávky nebo pohledávky za- jištěné zástavním právem“ ve smyslu ustanovení § 336c odst. 1 občanského soudního řádu. Pokud budeme vycházet z do- slovného textu odůvodnění rozhodnutí, má soudní exekutor doručit dražební vyhlášku „příslušnému katastrálnímu úřadu a do vlastních rukou notáři a osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovitým věcem předkupní právo, věcné právo nebo nájemní právo; současně postupuje (může postupovat) po- dle ustanovení § 336c odst. 3 a 4 občanského soudního řádu a § 124 odst. 1 exekučního řádu“. Věřitelé přihlášení do likvida- ce dědictví (byť z titulu zástavního práva váznoucího na ma- jetku zůstavitele) tedy dle publikovaného názoru soudu nejsou adresáty dražební vyhlášky. Z hlediska zmíněné „technologie" prodeje nemovitých věcí Zaměstnanec se soud zabýval otázkou, zda má soudní exekutor povinnost roz- hodnout o ceně dražených nemovitých věcí. V však dovolával neplatnosti této věci dospěl k závěru, že usnesení o ceně se nevydává, pokud na nemovi- tých věcech neváznou „práva a závady uvedená v ustanoveních § 336a odst. 1 písm. b) a c) a § 336a odst. 2 občanského soud- Takto vyslovený právní názor si zasluhuje pozornost minimál- ně v tom směru, zda lze uvedené závěry přenést bez dalšího na provedení dražby dle právní úpravy účinné ode dne 1. 1. 2013 (přičemž rozhodné by mělo být z hlediska použité „techno- logie“ postupu datum učinění návrhu na provedení dražby). V řízení zahájených po uvedeném datu se již v rámci zjišťování ceny nemovitých věcí neoceňují práva a závady váznoucí na nemovitých věcech, ale účastníkům exekučního řízení je „pou- ze“ tlumočeno, zda na nemovité věci váznou věcná břemena, výměnky, nájemní a pachtovní práva, tedy závady, které stan- dardně provedením dražby nemovitých věcí nezanikají. Uvede- ná změna se sebou zcela logicky přinesla zrušení procesního postupu, kterým se v rámci rozvrhového jednání rozhodovalo o přiznání náhrady za zjištěnou závadu, respektive o zániku části zjištěných závad váznoucích na nemovitých věcech. Ab- sentuje-li toto rozhodování v rámci nové procesní úpravy, má hodnota závad vliv „jen“ na zjištění obvyklé ceny, a tedy na vý- sledky znaleckého zkoumání. Soud se dále v odůvodnění zabýval přípustností odročení dražeb- ního roku z důvodu doložení uplatnění práva, které nepřipouští zpeněžení majetku v rámci likvidace. Dle právního názoru sou- du musí dražební vyhláška obsahovat výzvu k doložení podání excindační žaloby, v tomto případě se „výzva podle ustanovení § 336b odst. 2 písm. k) občanského soudního řádu v dražební vyhlášce sice uvede, avšak nikoliv výpovědi s poukazem na ustanovení § 267 občanského soudního řáduto, že u za- městnavatele byla nejméně dvě vhodná místa, a to ředitele sekce řízení dopravy a výkonného ředitele úseku business development pro eGovernment a ICT. Obecné soudy se přiklonily na stranu zaměstnance, když shodně uvedly, že pro obě pozice bylo zaměstnavatelem poža- dováno vysokoškolské vzdělání, což zaměstnanec splňoval, a měl tedy pro výkon této práce potřebnou kvalifikaci. Toto posouzení však neobstálo u Nejvyššího soudu, a to jako příliš zjednodušující. Po- jem kvalifikace totiž nelze zúžit jen na dosažené vzdělání. Kvalifikací je třeba rozumět souhrn všech znalostí, dovedností i odborných zkušeností zaměstnance, které může využít pro výkon závislé práce. Kvalifikace se nezískává jen vzděláním, ale na návrh podaný u sou- dutéž praxí. Pro posouzení, u něhož zda je vedeno příslušné řízení o dědictvízaměst- nanec kvalifikován pro výkon určité práce, a požadavkem na rozhodnutítak nestačí posoudit, že prodávaná nemovitá věc nepatří do likvidace dědictvízda dosáhl určitého stupně vzdělání (například středoškolského, vyššího odborného či vysokoškolského), ale je nutno zkoumat rovněž oborové zaměření jeho vzdělání, dosaženou praxi po studiu, další samovzdělávací aktivity zaměstnance po ukončení školní docházky atd.“ Nutno však připomenout, že nová právní úprava likvi- dace pozůstalosti přichází s jasnou úpravu excindačního řízení včetně propadné lhůty pro uplatnění práva, které nepřipouští zahrnutí majetku do likvidační podstaty. Najisto bylo též položeno, jaký soud je v tomto řízení příslušný k projednání odvolání proti usnesení o příklepu. Funkčně pří- slušným soudem k projednání odvolání je krajský soud, jehož místní příslušnost je dána obvodem dědického soudu (nyní dle ustanovení § 98 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních ří- zeních soudních).